Vaše paměť, moje paměť

Kapitola první

Vaše paměť, moje paměť

L

idský mozek má dvě půlky čili hemisféry: levou a pravou. V současnosti je obecně přijímán názor, že levá hemisféra řídí činnost pravé strany těla a pravá hemisféra určuje, co bude dělat levá polovina těla. To může vysvětlovat, proč testy ukazují, že mám dominantní pravou hemisféru: ve většině činností jsem levák. Píšu a házím levou rukou, také do míče kopu levou nohou (ve školním týmu jsem byl levé křídlo). Jak ale hemisféry skutečně pracují? Je to skutečně tak jednoduché? Teorie o pravo-levých hemisférických funkcích mozku se ne ustále mění. V roce 1981 Nobelův výbor udělil prestižní cenu za medicínu neuropsychologovi Rogeru Sperrymu za práci v této oblasti. Sperry dokázal, že každá z mozkových hemisfér je zodpovědná za specifické funkce. Co tedy hemisféry dělají? Od osmdesátých let panovala shoda, že levá hemisféra je zodpovědná za vnímání času, logiku, řeč, analytické schopnosti a počítání, zatímco pravá má co do činění s fantazií, barvami, zvuky a rytmy i s vnímáním rozměrů a prostoru. Nedávný výzkum nicméně naznačuje, že toto rozdělení nemusí být tak jednoznačné. V současnosti se psychologové domnívají, že ve všech jmenovaných funkcích mají své pomyslné prsty obě hemisféry – jen je vykonávají různými způsoby. Například jsme dnes přesvědčeni, že levá hemisféra se více zaobírá podrobnostmi, zatímco ta pravá zpracovává větší, širší obrazy. Skutečně dobrým příkladem je způsob, jakým něco říkáme a jak tomu rozumíme.

16

Cvičte svoji paměť

Zatímco levá hemisféra může být zodpovědná za ukládání a řazení slov, pravá hemisféra se zabývá takovými věcmi, jako je intonace, což umožňuje, že tón hlasu mluvčího může mít vliv na to, jak budeme slyšená slova interpretovat. Vezměme třeba frázi „Jdi někam!“ Když vám tak někdo zavelí uvolněným, přátelským tónem, může to být výraz radostného překvapení či úžasu. Dáte‑li se v takovém případě na ústup, zaznamenali jste právě pokles funkce pravé hemisféry – vzali jste výrok doslovně, což je charakteristické pro levou polovinu mozku. Zdá se, že levá hemisféra má malý nebo žádný smysl pro humor, zatímco pravá má širší, méně doslovný pohled na svět a rozhoduje, na jaké podrobnosti by se levá strana měla soustředit. Domnívám se, že k tomu, abyste dostali svoji paměť „do latě“, je třeba dovést obě hemisféry k co nejúčinnější spolupráci. Naučím vás, jak zapojit logiku, řád a myšlení (levostranné tendence) do služeb představivosti a důvtipu (pravostranných tendencí), aby vše pracovalo v dokonalém souladu. A nejlepší na tom je, že to nebudete pociťovat jako nějaké násilí – s trochou praxe začne harmonizace obou polokoulí vašeho mozku přirozeně a vaše paměť bude každým dnem růst, sílit a zlepšovat se.

Otestujte si paměť Abychom získali měřítko, na němž si budete moci otestovat svoje zlepšení, až zvládnete techniky popsané v této knize, budeme potřebovat výchozí bod. Na následujících stránkách jsem pro vás připravil dva základní testy, které předkládám všem svým studentům, aby si změřili svoje stávající paměťové schopnosti. V krátkodobé paměti lze pohodlně udržet jen asi sedm až devět jednotlivých informací, což je mj. důvod, proč mají telefonní čísla (za předvolbou) jen šest nebo sedm číslic. Kromě toho mechanické učení (tj. učení opakováním) není nezbytně nejlepší cestou, jak si


17

UVNITŘ MÉ MYSLI: PŘEVAHA PRAVÉ HEMISFÉRY Vybavuji si, že když jsem chodil do školy, trávil jsem spoustu času zíráním z okna třídy a přemítáním o tom, že bych byl raději někde jinde, případně jsem bezúčelně civěl na učitele a vůbec nevnímal, o čem mluví. Většinu času jsem prostě snil. Možná si myslíte, že jsem si v hlavě přehrával nějaké fantastické příběhy s jakousi základní logikou, ale nebylo to tak – moje vize byly náhodné, rozostřené. Nechával jsem svoji mysl, aby libovolně odbočovala od tématu a rychle a nahodile přeskakovala mezi předem neodhadnutelnými ději. Domnívám se, že levá hemisféra mého mozku prostě nebyla ve stavu, aby dokázala v rozumném čase zpracovávat jednotlivé informace, což znamenalo, že pravá hemisféra byla trvale ponechána sama sobě a mohla se volně potulovat. Ačkoliv to tenkrát pro moje školní výsledky byla pohroma, jsem přesvědčen, že mi moje schopnost nahlížet věci z mnoha úhlů otevřela dveře ke kreativitě, která je tak zásadní pro trénování paměti.

něco uložit do paměti. Nejlepších výsledků v testu lze dosáhnout s použitím strategie. Zkuste si oba testy. Budou‑li se vám zdát obtížné, je to jistě tím, že ještě neovládáte nejlepší paměťové strategie. Pokud nabudete dojmu, že jste v jednom nebo obou testech zcela pohořeli, nebuďte na sebe příliš tvrdí! Prostě si jen zaznamenejte dosažené skóre, a až knihu dočtete a budete si jisti, že popsané techniky ovládáte, zkuste si srovnávací testy na jejím konci. Věřím, že moje zkušenosti s prací s pamětí, objevy, které učiníte, a techniky, kterým jsem se sám na své cestě naučil, vám umožní posunout paměť blíže k jejímu skutečnému potenciálu. Pamatujte, že potenciál své vlastní paměti – a všech myslí, které jsem pomáhal trénovat – jsem shledal nekonečným!

18


CVIČENÍ 1: Na úvod si otestujte paměť Tyto dva testy vám dají představu o vaší stávající paměti a umožní vám změřit pokrok, jehož jistě dosáhnete, až si osvojíte techniky popsané v této knize. První test obsahuje 30 slov, která byste si měli zapamatovat, a to v přesném pořadí. Druhý test sestává ze seznamu 30 čísel, která byste si rovněž měli zapamatovat tak, jak jsou za sebou. Na každý test máte tři minuty – nastavte si časovač, abyste se nemuseli dívat, kolik času vám ještě zbývá. Pod testy najdete návod, jak dosažený výsledek ohodnotit. TEST 1: Slova za tři minuty Pokuste se zapamatovat si uvedená slova v daném pořadí (počínaje levým sloupcem odshora dolů) a pravopisně správně. Na zapamatování máte tři minuty, psát pak můžete jakkoliv dlouho. Nekoukat!

HOUSLE

RYTÍŘ

SLEĎ

TUŽKA RAZÍTKO

ŠANON

DUHA

NÁHRDELNÍK

OKNO

KOBEREC

KOULE

STŮL

BROSKEV

KUFR

ORCHESTR

DÍTĚ

MASKA

VRÁSKA

ZÁTKA

MÍČ

PLANETA

RŮŽE

FOTOGRAFIE

ČASOPIS

VĚŽ

SLON

ZLATO

ZÁZVOR

POHÁR

HLÍDKA


Bodování: Zaznamenejte si čárku za každé slovo, které máte správně a na správném místě v pořadí. Za každou chybu v pořadí (například když jste nějaké slovo vynechali nebo jste je napsali na chybné místo) jednu čárku škrtněte. Pokud jste dvě slova omylem prohodili, škrtněte dvě čárky, avšak je‑li následující slovo správně, zase je obě připište, jako byste žádnou chybu neudělali. Průměrné skóre studentů ve věku 10–14 let je 9,5, u dospělých bych očekával skóre o něco vyšší. TEST 2: Čísla za tři minuty Zkuste si zapamatovat následující čísla ve správném pořadí (čtena po řádcích zleva doprava). Na zapamatování máte tři minuty, po jejich uplynutí můžete čísla psát jakkoliv dlouho. A samozřejmě jako předtím: Nekoukat! 1 7 1 8 9 4 6 4 3 9 2 5 3 7 3 2 4 8 5 6 4 6 9 3 7 8 3 1 7 8 Bodování: Zapište tolik čísel (a ve správném pořadí!), na kolik si dokážete vzpomenout. Připište si bod za každé správné a správně umístěné číslo. Za každé číslo, které máte chybně nebo není na správném místě, si jeden bod odečtěte. Pokud jste dvě čísla vzájemně prohodili, odečtěte si dva body, ale máte‑li hned následující číslo správně, zase si je přičtěte – je to stejné jako u prvního testu. Děti školou povinné dosahují v tomto testu průměrně skóre kolem 12, u dospělých bych, stejně jako u testu se slovy, očekával poněkud lepší výsledek.

19

Kapitola druhá

Jak to všechno začalo

P

aměť je funkce mozku, kterou většina z nás považuje za samozřejmou. Zapomnětliví lidé, ti, kteří v hlavě neudrží data narozenin příbuzných a přátel, nevzpomínají si na jména lidí nebo se vracejí do místního obchodu, protože zapomněli něco koupit, si sice mohou říkat „Kéž bych měl lepší paměť!“, je ale nepravděpodobné, že by těmto slovům přikládali nějaký opravdový, hlubší význam. Jen málokdo z nás se zastaví a uvědomí si, jak neuvěřitelným a životně nutným nástrojem paměť je. Pojďme si na pár chvil představit, jak by náš život vypadal bez úžasné paměti. Neměli bychom mentální obraz přátel, rodiny ani okolí; ve výsledku bychom přišli o vlastní identitu. Ten tam by byl také smysl pro naše místo ve světě. Sebeobraz každého z nás se částečně odvíjí od chyb, které jsme udělali, a od dosažených úspěchů – i ty by byly vymazány. Bez pocitu sounáležitosti by z našeho plného, složitého já se všemi jeho zákrutami a kouty zbylo tragické nic. Naopak plně funkční výkonná paměť je nejen praktickým nástrojem, jenž nám umožňuje dělat každodenní věci jako zavolat příbuznému, najít klíče nebo upéct pizzu, ale je také obrovským zdrojem osobního vnitřního bohatství. Zjistil jsem, že moje paměť je mnohem větší než všechny věci, které jsem do ní uložil – a to mi dává sebevědomí, vnitřní klid a pevné vědomí, kým jsem. (Více o tom později.) Nyní bych vás rád vzal na počátek své cesty za dokonalou pamětí, do roku 1987, kdy mi bylo 30 let. Tehdy


21

jsem v televizi viděl paměťového přeborníka Creightona Carvella, který si dokázal zapamatovat náhodnou řadu 52 karet. Byl jsem tím fascinován a zatoužil jsem vědět, jak mohl dosáhnout tak působivého, téměř nadlidského výkonu. Je to génius, nebo používá nějakou strategii? Je ten muž hříčkou přírody, nebo je „jen“ opravdu chytrý? Vyzbrojen balíčkem karet jsem se pokusil Carvellův výkon zopakovat, nicméně jako většina lidí jsem si dokázal vzpomenout jen na prvních pět nebo šest karet, než jsem byl přemožen matoucí posloupností čísel a barev. Nešlo mi do hlavy, jak smrtelník Carvello mohl dokázat něco tak zázračného. Je v mé povaze, že mi podobná tajemství nedají spát. Pocítil jsem nutkání prozkoumat tajemství Carvellovy mysli ze všech možných úhlů. Proč? Protože jsem nabyl přesvědčení, že to, co dokázal on, zvládnu také. Výchozím bodem byla hra, která mi, jak jsem si pamatoval, pomáhala na dlouhých cestách autem – říkali jsme jí „Sbalil jsem si do baťůžku“. Možná jste ji hráli také. Spočívá v tom, že každý hráč přidá jednu věc do pomyslného batohu a přitom zopakuje všechny věci, které v něm už jsou. Takže první řekne „Sbalil jsem si do baťůžku knihu“, druhý „Sbalil jsem si do batůžku knihu a deštník“ a tak dále. Hráč, který nějakou položku zapomene zopakovat, vypadává, takže na konci zbude vítěz. Ačkoliv jsem v tom byl docela dobrý, jako většina lidí jsem si prostě jen v duchu opakoval slova znovu a znovu v naději, že je tím udržím v hlavě, někdy jsem si ty věci i po řadě představoval, abych si je poté dovedl lépe vybavit. Celkem vzato si ale nepamatuji, že bych měl nějakou zvláštní strategii, která by mi hru ulehčila nebo nějak pozvedla moje schopnosti. Na tuto hru jsem myslel v souvislosti s Carvellovou výzvou, brzy mi ale začalo být jasné, že klíč k zapamatování pořadí karet nespočívá v opakování. Carvello otočil kartu, podíval se na ni jen jednou a poté hned vzal další. Nikdy se nevracel a nebádal nad předchozími kartami, nikdy se na žádnou z nich nepodíval zno-

22


vu, takže bylo zřejmé, že si posloupnost neopakuje, aby si ji vryl do paměti. Co tedy vlastně dělal? Jak si dokázal na jediný pohled zapamatovat 52 hracích karet? Napadlo mě, že bych mohl použít pohyby těla, abych získal jakýsi kód odpovídající kartám, které jsem postupně otáčel. Například kdyby první karta byla křížová trojka, mohl bych možná otočit hlavu o to, co jsem odhadl jako tři stupně, a pokud by druhá karta byla pikový král, mohl bych pohnout jazykem do levé tváře, a tak dále. Mezi kartami a pohyby, které jsem jim připsal, nebylo žádné bezprostřední spojení, doufal jsem ale, že pokud se nějak naučím tyto fyzické kódy a použiji je ve svých paměťových pokusech, udržím řadu v paměti snadněji než pouhá jména karet. Velmi rychle jsem ale pochopil, že tento systém je nepoužitelný, takže jako jinou možnost jsem začal zkoumat, zda by mi nepomohl nějaký matematický vzorec. Například pokud by první dvě karty měly hodnotu 4 a 8, mohl bych tato čísla vynásobit – výsledek je 32. Ale jak si zapamatovat 32? A jak tímto způsobem vyjádřit barvu? Zdálo se, že žádný z mých nápadů nemůže úspěšně fungovat. Netrvalo dlouho a přišel jsem na to, že pohyby i matematika byly falešné stopy. Vzpomínám si, že jsem šel do místní knihovny, abych zjistil, zda se řešení problému neskrývá v nějaké knize, ale žádné knihy o trénování paměti tam v té době neměli. Ani na internet jsem se nemohl podívat, protože ten, jak víte, tehdy ještě nebyl obecně rozšířený. Jediným způsobem, jak jsem mohl najít odpověď na své otázky, pokud to vůbec bylo možné, byla metoda pokusu a omylu. Ačkoliv v tom roli sehrála také logika a síla dedukce (i když si nejsem úplně jistý, jaká role to byla), brzy mi došlo, že klíč k úspěchu spočívá v představivosti a tvořivosti. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou, kterou jsem někde zaslechl, že dobrým způsobem k memorování informací je vymýšlení příběhů. Minuty se měnily v hodiny a ty ve dny. Začal jsem „poznávat“ osoby a věci na kartách (viz str. 46), takže jsem si nakonec dokázal bez chyby zapamatovat


23

UVNITŘ MÉ MYSLI: OSVOBOZENÍ KREATIVITY Jakmile jsem se pustil do hledání klíče k napodobení Carvellova úspěchu a začal jsem zkoumat podivuhodné a úžasné věci, které mi poskytuje můj vlastní mozek, všiml jsem si, že se stávám kreativnějším. Čím usilovněji jsem na své paměti pracoval, tím více nápadů a asociací se – jakoby odevšad – vynořovalo. V samém srdci mého systému, s nímž vás seznámím v následujících kapitolách, leží proces přeměny hracích karet na mentální obrazy. Na počátku byl tento proces pomalý a zdlouhavý, avšak po nějaké době v mé mysli samovolně vytryskl pramen pestrobarevných nápadů a obrazů. Brzy jsem dokázal použít tutéž metodu na zapamatování velice dlouhých číselných řad, rozsáhlých seznamů slov, stovek binárních číslic, kombinací jmen a tváří, telefonních čísel, faktů a postav, veršů a mnoha dalšího. To, že jsem se stal paměťovým přeborníkem, domnívám se, osvobodilo moji kreativitu – kreativitu, která byla utlumena těmi, kdo mi ve škole po celé roky opakovali, abych se uklidnil a soustředil. A najednou byla moje mysl svobodná!

tucet (nebo tak nějak) karet. Použil jsem svoji nadějnou metodu k vymýšlení příběhů pro každou sekvenci karet a zdálo se, že to funguje. V mých očích to byl malý, ale důležitý pokrok, jenž mě pochopitelně podnítil k úsilí rozvíjet tuto myšlenku dál, dokud nedokážu přesně to, co předvedl Creighton Carvello. A pouhých několik dnů poté, co jsem s touto výzvou začal koketovat, jsem dosáhl úspěchu. Kombinací „příběhové“ metody a pozice (o tom dále) jsem si zapamatoval pořadí 52 karet. Dodnes, když si na ten okamžik vzpomenu, si do posledního detailu vybavuji, jak jsem se cítil. Nebyl to jen úspěch – byl to naprostý příval neznámé energie. Nikdy předtím jsem nic takového nepocítil, byl jsem jako opilý a na to, že bych teď přestal, jsem ani

24


nepomyslel. Během poměrně krátké doby jsem díky zvědavosti, vytrvalosti, pokusům a omylům i nezlomnému odhodlání svoji strategii rozvinul tak, že jsem si dokázal zapamatovat ne jeden, ale hned několik balíčků karet, a to i když jsem na každou kartu pohlédl jen jednou jedinkrát. Během tohoto procesu jsem nastoupil cestu, na níž jsem znásobil sílu své paměti, a ještě mnohem víc. Domnívám se že, těchto několik prvních kroků uvedlo do pohybu řadu událostí, které vedly k úplné opravě složených funkcí mého mozku, počínaje kreativitou.

Vaše paměť, moje paměť

Recommend Documents