Vážení žáci, učitelé, vítáme vás v novém kalendářním roce a zároveň při čtení dalšího čísla našeho Isšáčku. Blíží se vysvědčení, tedy hodnocení prvního pololetí. Můžeme bilancovat, co a jak se nám během těch pěti měsíců podařilo, ale také to, co se nám může v druhém pololetí podařit lépe. Snažme se proto, aby ta druhá část letošního školního roku byla lepší, abychom se nejen více snažili a učili, ale abychom se k sobě chovali lépe, hledali si k sobě cestu a abychom spolu vycházeli. V tomto čísle si můžete přečíst informace o dění před vánočními svátky – exkurze, vítězství a stáž v Německu. K. B. Muzeum čokolády V pátek 20. prosince 2013 jsme navštívili muzeum čokolády „Chocolate Story“ v Praze. Prohlídka začala téměř okamžitě. První zastávka byla u spousty zajímavých historických předmětů souvisejících s výrobou čokolády, jako jsou mlýnek a pytle na kakaové boby, konvice na čokoládu, a dokonce i kakaové boby ve formaldehydu. Putovali jsme od doby Aztéků až po starou Anglii. Potom jsme viděli na vlastní oči výrobu pravých pralinek, které jsme mohli i ochutnat. Prohlídka se nám všem líbila a bylo to hezké obohacení školního roku. Dáša Gajdošová, CR4
Žáci a žákyně CR4 a HT4B v Muzeu čokolády
„Mašiny z CR1“ Že se na naší škole pohybují noví „prváci“ víme, ale do nedávné doby jsme je pořádně neznali. Nicméně oni sami o sobě dali vědět, a to svým úspěchem ve školním futsalovém turnaji. CR1 je třída, kde většinu žáků tvoří děvčata, ve třídě je jen několik málo chlapců. Ovšem tito chlapci jsou „fotbalisté“, někteří stále, jiní už fotbalovou kariéru ukončili. Dne 16. 12. 2013 se konal školní futsalový turnaj ve víceúčelové hale Vavexu Příbram. Žáci jednotlivých tříd postavili družstva a utkali se s dalšími žáky školy. Nejprve museli projít základní skupinou, kde každý tým odehrál dva zápasy a poté už se hrálo jen o postup. Když se „na hřišti“ objevili kluci v zeleném, nestačili se statní ani otočit, natož si přihrát. Hned v prvním zápase vyprášili třídu OB4 s výsledkem 5:0. Ve své krasojízdě pokračovali celou dobu, až došli do finále, ve kterém se utkali se třídou PO1. Kluci z CR1 tento zápas považují za nejsložitější, vždyť to byl ten nejdůležitější. Po těžkém boji se mohli radovat, neboť vybojovali první místo (skóre 4:1). Úspěch si zaslouží, během turnaje inkasovali pouze jeden gól. Složení týmu: Hynek Králíček (branka), Ladislav Rázga, Jan Faktor, David Hančár, Rostislav Jandera a Václav Černý. Určitě jim k vítězství dopomohly jejich třídní fanynky, které své fandění nezastavily, dokud chlapci nevyhráli. Žáci a žákyně CR1
Tým CR1. Zleva: Hynek Králíček, David Hančár, Ladislav Rázga, Jan Faktor, Václav Černý, Rostislav Jandera.
Vyrazili jsme do televizního světa V rámci prezentace pro naši školu jsem se v úterý 17. 12. 2013 vydal se slečnou Terkou Mlynaříkovou do České televize. Tady nás seznámili s tím, jak probíhá tvorba dětského zpravodajského pořadu Zprávičky, a také jsme nahlédli do zákulisí studií pořadů ČT. Když jsme dorazili do Prahy, konkrétně na Kavčí hory, kde televize sídlí, kroky nás vedly do zpravodajské budovy ČT 24, kde se pořad Zprávičky natáčí. U vrátnice si nás vyzvedl dramaturg pořadu Petr Kopecký a prohlídka mohla začít. Nejprve jsme šli do redakce pořadu. Tady nám např. vyprávěl, jak vznikala grafika a znělka pořadu. Poté jsme namířili do střižny. Tady nás editoři seznámili s tím, jak se zpracovávají reportáže, které se vysílají ve večerním díle. Ze střižny jsme zamířili do mého oblíbeného „velína“. V tomto oddělení jsou důležití lidé pro vysílání zpráv kanálu ČT 24, jako jsou redaktoři, moderátoři a další. Poštěstilo se nám vidět moderátorku Barboru Kroužkovou, jak právě v 15:00 hodin uváděla zprávy, ale tak, abychom se nestali součástí vysílání ☺. Naší poslední zastávkou byla studia, odkud se vysílají Události, Hyde Park, ale také „naše“ Zprávičky, které se natáčí ve Studiu 6. Před půl čtvrtou, než se začalo natáčet, jsme vstoupili
do studia, kde si moderátor Zpráviček Petr Srna zrovna četl scénář, a paní režisérka Petra Ležáková dávala kameramanovi instrukce. Za malou chvilku nás paní režisérka přizvala do režie, odkud se řídí celé natáčení. Po skončení dvacetiminutového natáčení jsme mohli moderátorovi položit jakoukoliv otázku. Zajímalo mě, jaké to je – vidět se v televizi. S úsměvem mi odpověděl, že je to stejné, jako kdyby někdo natočil moji oslavu, ve které mám hlavní roli já sám. Bylo půl páté a naše návštěva se blížila ke konci. Od pana Kopeckého jsme dostali na památku tričko, hrneček a klíčenku s logem pořadu. Kdybychom měli zhodnotit tento den – nepopsatelný zážitek! Jan Kabíček OB3 a Tereza Mlynaříková HC2
Ve studiu „zpráviček“
HT2 v Národním divadle 17. 12. 2013 byl „den Prahy“. Kromě Honzy a Terky navštívili Prahu ještě další žáci, a to ze třídy CR3 a HT2. Žáci HT2 se vypravili za kulturním dědictvím a v chladném dni si prohlédli Národní divadlo. Měli štěstí, že je provázela členka souboru, která divadlo velmi dobře zná. Třída se nejprve podívala k základním kamenům a k modelům Národního divadla. Poté prošla několikerá schodiště a části budovy, až na chvíli zakotvila v hledišti. Tady se žáci dozvěděli, že zlaté ozdoby jsou opravdu zlaté, někteří vypadali, že by si chtěli kousek uloupnout s sebou… Ale pak je zaujala Hynaisova opona a povídání o její tvorbě, také si prohlíželi obrovský lustr. Po určité době se odebrali z přízemí do nejsvrchnější části hlediště, tedy na II. Galerii, kde někteří vydrželi jen chviličku, neboť jim stačil pouhý pohled do přízemní části. Nedokázali si ani představit, že by zde seděli a sledovali divadelní představení. Měli prostě strach z výšky. Asi nejzajímavější z celé exkurze byl pohled na Prahu od trig (koňská trojspřeží téměř na vrcholu budovy Národního divadla). Sem se jen tak někdo nedostane. Po prohlídce se žáci rozloučili se svou průvodkyní a odebrali se k pěší „túře“ po Praze. Nejprve se žáci ocitli u Karlova mostu, poté na Staroměstském náměstí, až zakotvili na „Václaváku“. I přes mrazivé počasí to byl fajn den.
HT2 – pohled od trig na Prahu, Hradčany jsou schovány za sochami
Žáci HT2
Rozhovor s Karlem Průšou Karla znám krátkou dobu. Na naší škole studuje obor Hotelnictví ve 4. ročníku a jeho „životní láska“ je fotografování. O fotografii se začal zajímat už při prvním setkání s mobilním telefonem a 2Mpx fotoaparátem. Zachycoval vše, okolí i sebe. Ale protože „fotografie“ ho opravdu moc baví, řešil také, na jaké straně fotoaparátu bude stát. Nakonec vyhrála strana za objektivem ☺. Díky panu učiteli Nohovi v rámci školního fotografického klubu dostal příležitost rozvíjet své „umělecké vlohy“ a šanci pracovat s digitální zrcadlovkou Nikon. Položil jsem mu pár otázek, abych zjistil, jak to všechno je a bude ☺… 1. V úvodu studenti zjistili, že zájem o fotografování jsi dostal díky svému mobilnímu telefonu. Jak tě ale i tak napadlo věnovat se právě tomuto "koníčku"? Mám rád všechny druhy umění, ať už je to hudba, tanec, nebo výtvarná činnost. Možná k tomu dopomohl i fakt, že jsem chodil na základní školu s rozšířenou hudební a výtvarnou výukou. Fotografie pro mě, stejně jako malba a kresba, znamenají činnost, která zachycuje všední i jedinečné momenty a přetváří je v umění, přináší mi to jisté vnitřní uspokojení. 2. Zanedlouho tě čeká maturitní zkouška. Budeš se hlásit na nějakou VŠ, která se uměním techniky fotografování zabývá? Mám v úmyslu se zkusit na nějakou fotografickou školu dostat. Ale pořád je to pro mě velká neznámá a do toho mě ještě pan Noha nutí, ať jdu do pedagogiky ( :D). Ale je jisté, že ve fotografování budu pokračovat, ať už se dostanu kamkoliv. 3. Ve škole pracuje Fotografický klub, který vede pan učitel Noha. Členem klubu jsi i ty. Prozraď nám, co se v něm přesně učíte? Fotoklub je další příležitostí jak zdokonalit a prohloubit své znalosti a zkušenosti, jak v terénu s foťákem, tak u počítače s grafickým editorem, v našem případě je to Photoshop od Adobe. Rád bych téhle otázky využil k tomu, abych přizval další případné zájemce o práci v klubu. Takže pokud máš zrovna ty, co to čteš, zájem, určitě se přijď podívat! Scházíme se každý čtvrtek 8. vyučovací hodinu v učebně č. 23. 4. V rámci klubu "dokumentujete" školní akce. Máte nějaké plány do budoucna? Prý se bude připravovat školní kalendář? Každá školní akce je pro nás skvělou příležitostí, jak získat zkušenosti v terénu, takže doufám, že jich bude ještě mnoho ( :D ). Z každé akce se vyberou nějaké fotky, které se zveřejní na stránkách kroužku na facebooku (Fotoklub ISŠ HPOS Příbram). Kalendář připravujeme, ale pořád je to ještě jen hrubý náčrt, teprve dáváme dohromady všechny náležitosti. Rozhovor vedl Jan Kabíček, OB3
Projekt Leonardo da Vinci – stáž v Německu KAPITOLA 1 - Přípravy Bylo nebylo jedno království zvané „Integrovka“, kde už na svůj osud čekalo 12 silných, udatných a velice sexy rytířů. Nacházeli se mezi nimi jak chlapci, tak i děvčata. Den, kdy mělo jejich dobrodružství započnout, byl 22. listopad 2013. Sraz byl na zámeckém dvoře zhruba v době, kdy slunce bylo na půl cesty k poledni. Na zámeckém dvoře už na ně čekal chrabrý Sir Krtek a Don Quijote De la Staroba na svých koních potažených do krvavě rudé a slunečně žluté barvy. Všichni se dostavili na dvůr, rozloučili se se svými rodinami a vyjeli vstříc dobrodružství. KAPITOLA 2 – Cesta a zabydlení Cesta trvala poměrně dlouho, a to i na tamní poměry. Cestou se zastavovali, aby dali oddychnout svým koním a sami do sebe dostali nějaké ty tekutiny a potravu. Do horského stanoviště v „Dojčlandu“ se dostavili pár hodin po poledni a ihned začali budovat obranu v podobě „sněhových mužů“. Poznali tam místní obyvatelstvo a ihned navázali přátelství. Bohužel se tyto vztahy musely po několika dnech přetrhnout. KAPITOLA 3 – Rozloučení Pár dní po příjezdu do „Dojčlandu“ se museli všichni společně rozloučit. Král Miller si je vyžádal na jiná válečná stanoviště a jen dva nejudatnější rytíři – Martinius a Pavelus – museli zůstat v horské oblasti, kde se měli naučit nové bojové techniky od mistra Jörga.
KAPITOLA 4 – Odjezd z horské oblasti Po týdnu stráveném s mistrem Jörgem, který je naučil mnohým novým bojovým taktikám a bojovým formacím, museli opustit horskou oblast. Ani jim nevadilo, že odjíždí. Po týdenním tréninku bez žádného odpočinku krom ping pongu, se těšili na změnu stanoviště. KAPITOLA 5 – Stanoviště Mühlhausen Sotva přijeli do nového tábořiště Mühlhausen, hned dostali pozvánku na oběd a dobré německé pivo. Ještě že ten den neměli hlídku, protože Martinius krapet přebral. Dalšího dne se chystali do své první služby. Očekávali veliké problémy, ale opak byl pravdou. Lidé z Mühlhausenu je mile přivítali a vysvětlili vše, co se po nich chtělo. KAPITOLA 6 – Každodenní pracovní rutina Utíkal den za dnem, práce za prací. Pavelus se naučil práci polního kuchaře a Martinius se pro změnu dozvěděl něco o práci v německém pohostinství. Přes den práce, po práci napsat dopis svým bližním a pak hurá na kutě. KAPITOLA 7 – Odjezd Konečně nadešel den, kdy se všichni měli ze svých stanovišť sbalit a odjet směr Eisenach. V Eisenachu se všichni radostně pozdravili a začali si vyměňovat historky ze svých služeb v „Dojčlandu“. Někteří dostali nějaké dárky od svých hostitelů a Martinius, který byl znám svou slabostí pro dobré pití, dostal láhev šampaňského, kterou s chutí otevřel, napil se a podal láhev dalším účastníkům, kteří se účastnili obrany německých měst. KAPITOLA 8 – Domov, sladký domov Cesta byla poměrně krušná. Sám Don Quijote De la Staroba se nechal unést a začal být hrubý, protože zapomněl cestu. Sir Krtek se mu jen s chutí smál, stejně jako zbytek družiny. Pár hodin po půlnoci konečně dojeli do svého království. Jejich rodiny, plny nedočkavostí, že konečně uvidí své příbuzné, už na ně čekaly. Všichni naložili svá zavazadla na koně a jeli směr domov. DODATEK SPISOVATELE: Po měsíční praxi v Německu byl opravdu nádherný pocit ležet ve své vlastní posteli, koupat se ve vlastní vaně a navrátit se ke staré dobré české kuchyni. Nemohu říct, že mi tato praxe nic nedala. Dala mi toho mnoho jak z pohledu němčiny, tak i z pohledu práce, a dokonce i z pohledu vztahů. Od rodičů se mi dostávalo nevýslovně velké podpory a od kamarádů též. Sice mě dost štvalo, že v době, kdy jsem byl pryč, se konalo hodně „akcí“, ale pobyt v Německu mi dal toho tolik do života, že jsem se jen pousmál a popřál kamarádům, ať si akci užijí a dají si „do nosu“ i za mě. A vzkaz pro ostatní, kteří by měli zájem o praxi v Německu, ale bojí se:
„Není čeho se bát. Sice ze začátku budete mít problém s německým akcentem, ale po týdnu nebo dvou si na to zvyknete a budete s Němci normálně komunikovat. Jsou to lidi jako my a mají pochopení, že jim prostě ve všem nemůžete rozumět. Vše ukážou a mně osobně se zdálo, že i když mi to vysvětlovali v němčině, tak jsem tomu porozuměl lépe, než kdyby mi to vysvětlovali tady v ČR. Co z toho plyne? Určitě se nemusíte bát! ☺“ Martin Říha, HT3
Stážistky
KONEC
