V tomto čísle nepřehlédněte: Do Brna pro bagetu? – 74 Jsou horší než písemky! – 78 Nocování redaktorů – 79
Den otevřených dveří? – 82 Milý Ježíšku… – 89 Co nás čeká? – 94
Už je to tady… Všichni jistě víme, že se blíží Vánoce. S Vánocemi přichází také zima. Ale kde je? Není sníh, je teplo a slunce svítí jako na jaře. V čem je chyba? Vždyť minulý rok touhle dobou bylo dávno bílo a museli jsme se brodit sněhem... Ale třeba ještě stihne do Vánoc nasněžit, jelikož zbývá víc než týden. Ale co když ne? No tak budeme mít Vánoce na blátě jako minulý a předminulý rok. S tím asi nic nenaděláme... Jana Horáková 8. A
Jaká by měla být zima (podle 8. A)? bílá jako sněhulák dlouhá jako čínská zeď krásná jako hvězda krátká jako noc lesklá jako křišťál neodolatelná jako dort pěkná jako květina překvapivá jako dárek
stříbrná jako vločka studená jako led super jako Vánoce světlá jako slunce veselá jako pohádka zábavná jako hry zimná jako v Rusku žádná jako žádná
Soustředění mladých přírodovědců Chtěli byste strávit celý pracovní týden na Pustevnách? V úžasném hotelu Tanečnice s výbornou kuchyní, bazénem, stolním tenisem, stolním fotbalem a mnoha dalšími lákadly? Tak určitě čtěte dál… -73-
Pokud byste se chtěli dostat na takovéto soustředění, měli byste být úspěšní v nějaké olympiádě, a to alespoň ve školním kole. Dále by vás musela vybrat škola jako vhodného žáka na tuhle akci, kterou pořádalo frenštátské gymnázium. Celá akce nás nestála vůbec nic, protože projekt byl financován Evropskou unií. A co že jsme dělali? Samozřejmě že jsme se učili. Vůbec nás nešetřili, každý den jsme 8 hodin řešili olympiády, pokud jste měli příklad hotový, tak jste si ho zkontrolovali buď s učiteli, nebo s žáky vysoké školy, kteří ty příklady měli vyřešeny. No a jídlo? S holkami z 8. tříd jsme se jednoznačně shodly, že se to nedá srovnat s naší školní jídelnou… Ve volných chvílích jste si mohli jít zaplavat nebo si zahrát kulečník nebo stolní tenis, stolní fotbal a dokonce i biliard… Soustředění bylo to strašně super a my si to užili, zažili jsme tolik srandy, jako nikdy předtím. Určitě bych každému přála se někdy mezi Kristýna Kociánová 8. B tak chytré lidi dostat :-) Ahojte, spolužáci, zdravíme Vás z Pusteven! Jídlo je tady úžasné, máme tady spoustu sněhu a velkou zimu. Každý den probíráme různé předměty, třeba matematiku, fyziku, chemii atd. Ubytování taky není špatné, v pokoji máme 4 postele. Spíme tady Matěj, Tomáš, Šimon a Kuba. Máme tu dokonce i televizi, ale není tu Barrandov, tak se nemůžeme dívat na Animáček. Moc Vás zdravíme a těšíme se, až Vás uvidíme. Pac a pusu, Tomáš, Matěj, Šimon a Kuba.
Druhé patro v Brně Výlet za bagetami! Zatímco se naši spolužáci mučili ve škole, my, redaktoři školního časopisu jsme si udělali volno a jeli do Brna pro bagetu. Nejlepší bagety jsou prý v Brně, ale letos nás zklamali a dostali jsme jen obložené rohlíky! -74-
Kvůli předávání cen za nejlepší školní časopis roku jsme v pondělí brzy ráno vstávali, protože vlak z frenštátského nádraží odjížděl už v 5.19 hodin. Cesta do Valašského Meziříčí byla celkem poklidná, ještě jsme byli ospalí, nikdo nemluvil ani nevtipkoval. To nám vydrželo až do Kojetína, kde pan učitel Ondryáš zakopl a spadl. Vypadalo to komicky, nesmáli jsme se jen my, ale i jiní cestující. Po pobavení ostatních jsme nastoupili do rychlíku Radegast, který nás dovezl do Brna. Tam nám Veronika trochu nešťastně koupila jízdenky v automatu, ale přesto jsme se dostali na místo. V šatně jsme odevzdali bundy a pustili se do
prohlížení jiných časopisů Po slavnostním zahájení jsme si mohli vybrat z mnoha tvůrčích dílen (workshopů). Se Zuzkou jsme si vybraly fotografování, Veronika šla představovat Druhé patro světu. Pak byl čas na svačinu, místo slíbené bagety byly jen obložené rohlíky. Konečně se už začaly vyhlašovat výsledky. Druhé patro získalo diplomy za 3. místo v grafice a 2. místo za webové stránky časopisu. Spokojeně jsme se vydali zpět, byli jsme se projít po náměstí, navštívit draka (krokodýla) a taky se podívat na Brno z výšky. Cesta vlakem už nebyla tak tichá, jako cesta ranní, ba naopak, hodně jsme se nasmáli. Domů jsme dorazili před osmou večer. Tento článek je velice, ale velice stručný. Nenapsala jsem nic o Veronice, ale mám pro vás jednu radu. Nikdy s ní netravte zbytečně mnoho času. Buď se zblázníte z jejího ustavičného kecání, nebo vás sní. Aneta Havlová 8. A -75-
Jako každý rok i letos jsme jeli do Brna na vyhlášení Časopisu roku. Ale nemyslete si, že jsme tam jeli jenom na nějaké vyhlášení. Je už tradicí, že se při vyhlašování podávají jako občerstvení bagety. A proto tam Druhé patro nesmělo chybět. V pondělí ve 4 hodiny ráno jsme měly tři redaktorky Druhého patra sraz s panem učitelem Ondryášem na vlakovém nádraží ve Frenštátě p. R. Vlakem jsme šťastně dorazili do Brna, kde jsme se přemístili do Střední školy polytechnické. Zde se také vyhlášení konalo. Po slavnostním zahájení celé akce jsme se mohli zúčastnit různých workshopů. Např. o focení, psaní článků nebo jsme mohli ochutnat orientální kuchyni. Pak už začalo vyhodnocení soutěže. Náš časopis Druhé patro získal dva diplomy: 2. místo za webové stránky a 3. místo za grafiku. Po vyhlášení na nás čekalo občerstvení. Zrada! Nedostali jsme legendární bagety, ale dva obložené rohlíky a minerálku. Ale přežili jsme to. Po skončení akce jsme se vydali zpět na vlak, a protože jsme měli ještě čas, pan učitel nám dal rozchod na brněnském náměstí. Pak už jsme se ale opravdu museli vrátit domů. Do Frenštátu jsme dojeli asi v 20 hodin. Celý den jsme si užili a máme z něj zážitky, na které asi dlouho nezapomeneme. Zuzana Vachalová 8. C
Život v ptačím království V létě jsem pozorovala ptáčky. Jaro bylo studené a deštivé, tak se mnohým ptáčkům nepodařilo vyvést mladé a hnízdili až v létě. Za chalupou máme veliký remízek kolem celého našeho pole. Tatínek tam umístil budky, aby se měli kam ukrýt. Bývají tam špačci, sýkorky, kosi a také srnci. U domu máme pergolu obrostlou přísavníkem a právě tam si kosí páreček udělal hnízdo, aby na ně nepršelo. Celé hnízdění jsem měla před očima. Kosák byl celý černý a kosice tmavě šedá. Hnízdo stavěli oba. Když samička nakladla vajíčka, zůstala na nich sedět a kosák nosil jídlo. Když bylo veliké horko, vyletěla se proletět. Po vysazení měli oba spoustu práce. Lítali jako o závod a nosili krmení. -76-
Přišlo veliké sucho a horko. První snůšku ohrozily deště a zima a druhou sucho a vedro. V té době měla mláďata i spousta jiných ptáčků. V živém plotě hnízdili konipasi. Na ořešáku dlask, který to měl opravdu těžké, bylo mi ho líto, jak seděl na drátě celý zmáčený a hlídal samičku. Červenky to měly o něco lepší. Hnízdily na trámu pod střechou. Rorýsi si lebedili v hnízdě pod římsou, které jim tam zůstalo po minulém létě, ale také museli bojovat s druhou rodinkou. Vlaštovičky ve chlévě vyvedly mladé jen jednou. Máme radost, když se vylíhne každý ptáček. Kosata byla dvě, narodila se po týdnu za sebou. První vyletělo hezky, ale druhé mělo potíže, dva dny chodilo po zemi, než vzlétlo. Kolik bylo konipasů a dlasků nevím, protože se do hnízda nemá sahat ani je vyrušovat. Vlaštovky byly dvě, rorýsů pět. Koukaly jim jenom zobáčky, když křičeli o žrádlo. Když se kočka přiblížila ke špačkům, tak starý špaček poletoval po zemi a dělal, že má zlomené křídlo, aby kočku odlákal od hnízda. Na borovici hnízdily sýkorky. Když se objevily kočky, staré sýkory hnízdo uhájily. Létaly, skřehotaly a snažily se kočky odlákat. Jsem ráda, že bydlím na vesnici a můžu to všechno pozorovat a poslouchat babičku, jak říká, že příroda je smutnější, když byla ona mladá, bylo více ptáčků. Vrabci se pomalu vytrácejí. Hrdličky, straky, datli, žluvy a rorýsi se stěhovali do měst, kde mají více potravy. Strnadi a vrabci se začínají objevovat, ale kukačky je slyšet čím dál méně. Ráda poslouchám babiččino vyprávění, jak chodila s tátou a se strýcem přes pole do školy a na cestu jim zpívali skřivani, kukaly kukačky, cukrovaly hrdličky a v lese byl slyšet datel, jak tlouci do stromů. To všechno se přitom vytratilo. Místo pole, přes které chodili, stojí důl Frenštát a babička říká, že příroda je smutnější. Každé pole bylo odděleno stromy, keři ostružin a šípku a to byl pro ptáčky dobrý úkryt. Měli bychom si přírodu chránit, naučit se v ní chovat. Lada Baletková 5. A
Také k naší školní zahradě patří ptačí zpěv. Když se podíváte do školní zahrady, na plotě uvidíte ptačí krmítko. O papání do něj se stará Druhé patro… -77-
Čerti Určitě víte, koho se bojí naši žáci více než velkých písemek? No přece čertů. Ti chodili ve škole 6. prosince a já si na jednu skupinku čertů, andělů a Mikuláše počkala před druhou třídou. Nejprve do třídy vždy vešli andělé a žákům přečetli povídání o Mikuláši a jeho životě. Dětem se to moc líbilo. Když andělé dočetli, vletěli do třídy čerti a uhlím zašpinili děti. Někteří z toho byli nadšení, ale mnozí z „návštěvy“ měli velký strach. Čerti přečetli hříchy zlobivců a děti se musely přiznat. Nejdříve museli zazpívat ti zlobiví a poté všichni. Mikuláš naštěstí zakázal čertům odnést děti do pekla, protože by ve škole za chvíli nezůstali žádní žáci. Andělé pak všem dětem dali dárečky. V jedné třídě si dokonce namalovali pytlíčky, do kterých dostali sladkosti. Aby měli na čerty, anděly a Mikuláše vzpomínku, tak se všichni společně vyfotili. Veronika Mladěnková 6. A Chtěl bych být čertem, andělem nebo Mikulášem? anděl, protože se nemusí barvit a je to hezčí. Natálie anděl, protože mají křídla. Pavel čert, protože jsou zlí a navíc mám dvě znamínka na rohy. Ondřej čert, protože můžu být celý počmáraný a můžu strašit. Jan čert, protože můžu strašit děcka. Marťa čert, protože sám zlobím. Adam anděl, chci lidem pomáhat. Eliška čert, chci strašit děti a chci držet řetězy a pytel a knihu hříchů. A chci dělat pudlíky pudlíky bu. Karel Mikuláš, protože je na dobré straně. Beny 3. D Milé Druhé patro. Jako členové výboru andělů si dovolujeme poslat stížnost na to, že v minulém čísle časopisu, který pravidelně odebíráme, se objevili samí čerti. Je přece jasné, že jsou to dobří pomocníci Mikuláše a nevím, co by bez nich dělal, ale co my, -78-
andělé? To my jsme ti hodní, co rozdávají dárečky dětem. Bez nás by to nešlo, letos jsme se snažili, abychom dětem pověděli něco o Mikulášově historii. Tímto bychom chtěli poprosit, abyste příště psali JEN o nás. Děkujeme. Mikulášovi andělé
Proč by se bála 2. D čerta? Kateřinka: Nebála jsem se i bála, protože je ňouma. Šla jsem na pole a on na mě BAFL. Markétka: Bála, protože byl strašidelný. Vojta: Nebál jsem se, ani nevím proč. Šimon: Bál jsem se (pozn.: HODNĚ), protože mi z něho naskakovala husí kůže, měl hrozný zvonec, bolely mě z něho uši. Michalka: Bála jsem se, protože vypadal divně a strašidelně. Matěj: Čerta jsem se nebál, protože jsem ho viděl už včera a jsem statečný. Adélka: Čerta jsem se nebála, protože je to člověk. Ríša: Čerta jsem se nebál, protože má rohy a ty rohy jsou škaredé a já jsem velký. Filip: Já jsem se nebál, protože jeden čert neměl rohy, ale jeden mě vylekal, že jsem se málem počural. Bea: Já jsem se nebála, protože vím, že jsou to lidé a ještě mají čelenky. Míša: Já jsem se nebál, protože byl vtipný. Klárka: Já jsem se nebála, protože už jsem velká. Elenka: Bála jsem se, protože byl strašidelný, rohatý a měl špinavé uši. Vojta: Nebál jsem se a trošku bál, protože jsem statečný a čert je srandovní. A Jirka: JÁ JSEM SE NEBÁL, PROTOŽE JSEM BYL HODNÝ. A TAK TO MÁ BÝT!!!
Nocování s Druhým patrem Z pátku 6. prosince na sobotu 7. prosince nocovali redaktoři školního časopisu ve škole. Sraz byl v atriu v 17 hodin. Poté jsme se přesunuli do školní družiny u jídelny, tam jsme si odložili bundy a batohy se spacákem. Potom přišel šéfredaktor Novojičínského deníku Ivan Pavelek a poučil nás o chybách, se kterými se setkávají redaktoři, a také -79-
nám vyprávěl o novinářství. Za chvíli přišel bývalý redaktor Druhého patra Lukáš Badač, který jel se svými přáteli na motorkách Jawa do Afriky. Ukazoval nám fotografie a ke každé něco řekl, mohli jsme si prohlédnout plány celé výpravy, marocké peníze, nerosty a saharský písek. Asi v polovině vyprávění jsme udělali přestávku a šli smažit palačinky. Potom jsme doposlouchali Lukášovo povídání. Byla už velká tma, proto jsme se šli podívat z druhého patra na noční Frenštát. Nakonec jsme se sbalili a přesunuli se do malé tělocvičny, ustlali si na zemi, poslechli si pohádku pana učitele Ondryáše a šli spát. Ráno nás čekaly na snídani křupavé rohlíčky s máslem. Po snídani jsme se rozloučili a odešli domů. Za domácí úkol máme napsat povídání o cestě motorkářů do Afriky. Už se těšíme na jarní nocování s Druhým patrem Jakub Jeřábek 5. A
Noc s Druhým Patrem - Lukášova cesta do Afriky Myslíte si, že je těžké vydat se na Jawě do Afriky? Asi ano, řekne si každý. Bývalý redaktor Druhého patra Lukáš Badač společně se svým bratrem a dvěma přáteli překonal všechny překážky a vydali se na dlouhou cestu. Než vyjeli, museli se naočkovat, rozebrat a seřídit motorky, dokonale naplánovat nejen trasu, ale také místa, kde budou moci přespat. To vše trvalo asi devět měsíců. Do Afriky se vydal Lukášův bratr na Jawě 250, která měla padesát let, Lukáš se svojí kamarádkou jeli na Jawě 350 a kamarád také na Jawě 350. Vyjeli a jejich první velká zastávka byla v Rakousku. Další stát, kterým projížděli, bylo Švýcarsko, přes Alpy dojeli do Francie, pak přes Španělsko do Afriky. Zpátky potom přes Španělsko, Francii, dále přes Itálii, Slovinsko, Maďarsko, Slovensko a zpátky do Tiché. Kdybyste si mysleli, že celá cesta proběhla bez jediného problému, tak to jste na velkém omylu. Nejvíce se smůla držela Lukášova bratra. Bylo -80-
to asi tím, že měl nejstarší motorku. Lukášovi se hned při přejíždění prvního velkého kopce spálily brzdy. Tyto opravy byly jenom malé, ale ta největší je čekala na cestě z Afriky, Lukášovu bratrovi se pokazil řetěz a bez toho by do Česka nedojeli. Ve Španělsku týden čekali, než jim přišly náhradní díly z Ostravy a pak už vzhůru domů. Celá cesta jim trvala 37 dní a najezdili skoro 11 000 kilometrů, spotřebovali 1350 litrů benzínu a 30 l oleje. Celkem utratili 230 000 korun… Nemyslete si ale, že cestou jen opravovali, zažili také mnoho zábavy. Mě nejvíce zaujala příhoda, kdy kopali do písku díru o hloubce skoro dvou metrů a čekali, až jim díru zaplaví příliv. Toho se ale nedočkali, protože přišel správce pláže a museli díru zakopat… Jana Cibulcová 7. A
Chtěli byste se projet motorkou JAWA odsud až do severní Afriky? Motorkářům z Tiché se to povedlo. Současným redaktorům Druhého patra, kteří nocovali ve škole, o tom vyprávěl bývalý redaktor Lukáš Badač z Tiché. On, jeho bratr a přátelé Andrea a Patrik se zúčastnili nevídané cesty z obce Tichá do marockého města Marrakech a zpátky. Taková dlouhá cesta samozřejmě potřebuje přípravu a plánování, což našim hrdinům trvalo 9 měsíců. Bylo potřeba opravit motorky, z nichž jedna byla z roku 1963, vyměnit některé díly a vše zkontrolovat. Pak plánovali cestu – kde se ubytují, jak dlouho pojedou a další důležité podrobnosti. Samotná cesta jim trvala od 5. července do 10. srpna 2013. Vyjeli z Tiché, v Rakousku přespali v kempu. Velmi hezkou zemí byla kromě jiných Francie, s velmi krásnými Alpami. Ve Francii byli 15 dní a najeli 5150 km. Všimli si také, jak je ve Francii jiná povaha lidí – všichni si tam pomáhají. Ve španělských pláních už byla vidět chudoba. Pak dojeli do Gibraltaru, to už za sebou měli plno poruch, ale naštěstí jim všichni pomohli. Trajektem přejeli moře a rázem se ocitli v Maroku. Tady už byla chudoba nejen vidět, ale dokonce i cítit, v hodně čtvrtích se válely odpadky. Přirozeně zde byla i krásná příroda, ale i drzé děti. Lukáš Badač říká: „Když jste jim nabídli bonbony, chtěli víc a pak dokonce i peníze.“ Umazaní a zpocení se pak vraceli do Španělska, tam jim však padesátiletá motorka zkolabovala definitivně, a tak museli čekat na náhradní díly, přičemž si však velmi odpočinuli. -81-
Cesta zpátky už pak netrvala dlouho a se slavnostním přivítáním se vrátili do Tiché. „Na příští cestě se chystáme objet celou Evropu,“ plánuje Lukáš Badač. Tak jim držme palce, ať se jim to splní! Šimon Hauser 7. C
Další příspěvky o cestě Lukáše Badače si přečtěte na webových stránkách časopisu.
Den otevřených dveří Proč se Den otevřených dveří pořádá? Je to významný den jak pro rodiče, pro žáky, ale i učitele. Jan 8. B Rodiče se můžou podívat, jak to ve škole vypadá, jestli je atmosféra kolem příjemná, můžou poznat i některé učitele a podívat se, jak to probíhá v hodině, což pro některé žáky moc výhodné není. Radka 8. B Bylo to zpestření jak pro žáky, tak i pro učitele. Mohou ukázat své znalosti a dovednosti a také poznají školu i z jiných úhlů pohledu. Kristýna 8. B Je to pro žáky, co úplně neznají školu a chtějí se podívat, jak to vypadá třeba na půdě. Adam 7. C Den otevřených dveří je asi hlavně pro rodiče, aby věděli, jak a co se jejich děti učí a taky co třeba v hodinách vyrábí a potom je to vystavené
na stolech na chodbě. Ještě dopoledne, když se žáci ještě učí, můžou se -82-
rodiče podívat do hodiny, jak se jejich děti učí a jak dávají pozor. Taky třeba pro lidi, co se dívají, do jaké školy by měli dát svoje děti. Daniela 8. A Řekla bych, že význam této akce je hlavně ten, aby rodiče viděli, jak se snažíme. Veronika 9. C Rodiče, kamarádi z jiných škol se mohli podívat, jaké to tady máme. Karolína 8. B Aby se každý mohl podívat na skvělou školu. Viki 8. B
Co se mi líbilo? Perníčky ve třídě 9. C. pěkně jsem si je nazdobil a potom snědl, byly moc dobré. Vojta K. 8. C Procházka podzemím a nadzemím, protože jsem zjistil víc věcí. Jakub H. 9. C Nejvíce se mi líbilo putování ve sklepě a na půdě. Jak jsme tam chodili v těch malých místnostech a jak byl pan učitel Ondryáš v té čepičce! A taky mě překvapilo, že kdysi chodilo do školy jenom 8 žáků. Sabina 8. C Líbilo se mi asi všechno, tím vším myslím ty věci, na kterých jsem se byla podívat. Ale nebyla jsem všude, takže se dá říct, že to bylo asi tři čtvrtě všeho. Zuzana 8. C Pořád jsem se objevovala v 9. C, dokud jim nedošla poleva na perníčky. Sofie 8. C V kuchyňce byly mufiny, s kámošem jsme si naládovali kapsy a utekli. Luboš 9. C U zdobení bylo super, že jsem musel zkroutit nohy pod lavici a sedět na mini židličce. Připadal jsem si na chvíli jako prvňák. Tomáš 8. A Dobré byly pokusy v chemii, i když některé vyšly až na 3. pokus Ondřej H. 8. A Byl jsem na prohlídce od sklepů až po půdu. Byl jsem tam i se svými spolužáky. Moc nás to bavilo, protože nás provázel pan učitel v zajímavém obleku a byli jsme v prostorách, o kterých jsme ani nevěděli a dozvěděli jsme se -83-
o nich. Samuel 8. A Hodně mě zaujala jídelna, kde na stole byla alba se starými fotkami, které byly velice zajímavé. Barbora 8. A Potulovala jsem se po škole, vše bylo velmi hezké, vystavené práce žáků a vše bylo naladěné vánoční atmosférou. Nejvíce se mi líbilo, jak se dělaly pokusy v chemii a vánoční bazárek v 2. patře. Jana S. 8. A Líbily se mi jarmarky ve druhém patře, protože tam byly zajímavé věci. Zdislava 7. C Nejlepší byl bufet, poněvadž byl zadarmo čaj (to ale vedlo k tomu, že jsme se lepili ke schodům). Martin G. 8. A Velmi se mi líbila prohlídka sklepů a půdy, děkujeme p. uč. Ondryášovi a p. školníkovi! Julie 9. C Nejlepší to bylo v první třídě, kde se dávaly perníčky zdarma. Kamča 7. B Bavilo mě hrát vybíjenou, ale bála jsem se, že mě vybijou. Nakonec jsme skončili na druhém místě. Kristýna 6. C Turnaj ve vybíjené jsme vyhráli, sice jen o jediný bod. HALUZ! Ondřej 6. A Byl to super pocit, když jsme tam stáli a přebírali pohár za vítězství ve vybíjené. Zahlédl jsem závist v očích protějších týmů. Bylo mi jich líto. Patrik Ž. 6. A Líbily se mi ozdoby rozmístěné po škole. Johana 6. A Líbil se mi Šimonův obchod, protože prodával nádherné svíčky, svícny. Simona 5. B Líbilo se mi, že jsem mamce udělal radost, protože jsem jí koupil náramek. Ondřej 4. C Nejvíce se mi líbilo poslední vystoupení z angličtiny, protože to konečně kluci nezkazili, protože to pořád kazili. Barbora 4. C Líbilo se mi a bavilo mě zákazníky upozorňovat na náš bazar ve 4.C. Lukáš 4. C V učebně přírodovědy byl kostlivec, kterého převlékli do santovského kostýmu. Magdalena 4. C Bylo hezké, jak zpívali na schodech. Karel 3. D Hrál jsem tři hodiny Minecraft. Adam 3. D Líbilo se mi ve velké tělocvičně, byly tam soutěže a hry. Adéla 3. D -84-
V 9. C hráli na kytaru. Veronika 3. D Nejvíce se mi líbilo, když se na nás dívaly maminky, protože mohly poslouchat naše čtení. Filip K. 2. D Díval jsem se na chemické pokusy, nejvíc se mi líbil Faraónův had. Šimon 2. D Líbily se mi prstýnky (v Bazárku), protože byly krásně stříbrné. Michalka 2. D Nejvíce se mi líbilo, že přišla maminka. Klárka 2. D Díval jsem se na křečka a díval jsem se na veš a na orla skalního. Filip V. 2. D Nejvíce se mi líbila PŘÍRODOVĚDA, protože tam dělali pokusy. Jeroným 2. D Já jsem si koupil čaj zadarmo a udělal si sněhuláka. Matyáš 2. C Byl jsem na půdě a pod zemí a ještě jsem měl mufin. Radovan 2. C V družině jsem si vyrobila vánoční tašku, do které dám tetě dárek. Karolína 2. C Já jsem byl všude. David 2. C Líbily se mi stánky a počítače. Barbora 2. B Jak jsme dělali v 1. A a v 2. A přáníčka. Natálka 2. B
Jak jsem se podílel? Vodil jsem lidi na perníky. Oldřich 9. C Jedl jsem perníčky. Erik 9. C Pomáhal jsem v chemii, naše pokusy se jmenovaly hrozivá rukavice, chemický chameleon, spolupracoval jsem s Markem. Rosťa 8. C Pomáhala jsem v 8. A paní učitelce Parmové s matematikou. Anna 8. A Já jsem od půl druhé do dvou "hlídala" učebnu zeměpisu. Místo hlídání jsem skládala matematický hlavolam. Zabralo mi to celou půlhodinu. Aneta 8. A V chemii jsme s Anetkou dělaly Faraonova hada a bubliny na polštáři, na mramorované mléko jsme vypotřebovali hodně mléka. Klára P. 7. C Opravovala jsem testy z dějepisu. Helena 7. B Byl jsem v dějepise a nebylo tam moc lidí, nepomohlo ani to, že když šel po chodbě nějaký chlap, místo dějepisu tam Honza vyvěsil obrázek z hokeje. Ondřej 7. B -85-
Dělal jsem výpomoc ve velké tělocvičně. Byl tam i můj kamarád, který mi pomáhal. On a já jsme řídili soutěž, ve které jste šli po lavičce, poté na švédskou bednu, seskočit na žíněnky, podlézt lana a dostat se na rudý puntík. Soutěž se jmenovala B7. Vojta S. 6. A Já jsem prodávala v bazaru ve třídě 4. C. Prodávala jsem vánoční přáníčka, preclíky po čtyřech kusech, gogouny, které jsem prodala jako první. A různé kartičky. Také jsem zpívala v anglickém jazyce vánoční písně a všechny jsem zpívala třikrát, moc se mi to líbilo. Martina 4. C Nejvíc se mi líbilo, jak jsme zpívali. A měla jsem trému. Ale potom na konci jsem myslela, že se mi to povedlo. Kristýna 4. C
Naše chemiky nepřehlédnete... Jejich stanoviště obvykle halí mračna kouře a nepřehlédnutelná „vůně“. Když ale přijdete blíž, zpravidla tam zůstanete. Vedoucí kroužku je
paní učitelka Pavlína Maňasová. Zeptali jsme se jí, jak se takové vystoupení chystá. ? Jak dlouho trvala příprava na Den otevřených dveří? ! Nápady, co a jak připravit už probíhají v říjnu, samotná příprava pomůcek a učebny trvala asi 2 hodiny. -86-
? Co všechno bylo třeba připravit? ! Musela se připravit učebna, pomůcky k jednotlivým pokusům, chemikálie. ? Podle čeho jste vybírala pomocníky? ! Pomocníci jsou jednoznačně členové chemického kroužku, kteří se už od září učí pokusy, aby je mohli předvádět. ? Který pokus měl největší ohlas? ! Největší ohlas měl samozřejmě sliz z Herkulesu. Rozkřiklo se asi po škole, že ho vyrábíme, protože někteří z nižších tříd přicházeli záměrně jen pro sliz. ? Byl pokus, který se nepovedl? ! Opět se nám nepovedl Faraonův had, ani jeden ze 4 pokusů. Vyzkoušeli jsme různé varianty – krystal cukr, moučka cukr, různé druhy popela, líh nebo pevný podpalovač, ale žádný se nepovedl. Tajemství Faraonova hada stále není rozluštěno. ? Přišlo se na chemiky podívat hodně lidí? ! Určitě se přišlo podívat dost lidí, "závan" z chemie nikdy nelze obejít. ? Jak dlouho jste uklízela po skončení akce ! S uklízením mi pomohli všichni pomocníci. Kdyby mi nepomohli, uklízela bych až do Silvestra. Úklid vyšel rozložen i do následujících dnů na necelé dvě hodiny. ? Byla jste celou dobu v chemii, mrzí vás něco, co jste neviděla jinde? ! Celou dobu jsem byla v učebně chemie, nemohu od pokusů odejít. Takže jsem neviděla nic, ani co se děje na chodbě před chemií. Mrzí mě to. ? Myslíte, že se DOD povedl? ! Určitě se DOD povedl, pomocníci byli skvělí, moc je chválím a spoléhám na ně při další chemické akci! Šimon Hauser, Klára Petrová 7. C
Ke Dni otevřených dveří patří i návštěvy. Potěšilo nás, kolik bývalých žáků se přišlo podívat na „svou“ školu.
Po půl roce zase doma... Není to tak dlouho, co jsme se s tebou, drahá Tyršovko, loučili. Nejen ty jsi nám chyběla, ale i tví učitelé, třídy a vše, co k tobě patří. -87-
Odcházeli jsme se smíšenými pocity a teď? Celí nadšení se k tobě zase vracíme. Bohužel ne na 9 let, ale pouze na jedno odpoledne – Den otevřených dveří. Musím uznat, že vypadáš stále stejně skvěle. Jedinou novinkou byla procházka sklepení i půdy. Děkujeme, že ses nám otevřela zase o něco víc. Rádi jsme pozdravili naše bývalé učitele a stalo se z tebe místo, kde nám je umožněno se setkat s bývalými spolužáky. Nikdy bych neřekla, že se budu na tebe takhle těšit. Většina žáků mě bude brát za blázna, ale věřím, že po konci devátého ročníku mě zcela pochopí. Děkuji ti za všechny ty pěkné chvíle. Vždy se k tobě Lucie Stupavská budeme rádi vracet. Tvá bývalá 9. A.
Vánoce V ůně A tmosféra N akupování O zdoby C ukroví E moce
V ánočka A dvent N akupy O lovo C itron E moce
Co si myslím o předvánočním úklidu (8. A)? je to dobrý nápad, mít doma čisto na Vánoce nesnáším ho, radši vždycky jedu k bratránkovi a uklízí za mne brácha předvánoční úklid je zbytečně zmeškaný čas je potřeba, aby byl doma pořádek a dobře jsme si užili vánoční pohodu o Vánocích by mělo být čisto, mít z toho dobrý pocit žádný není, maximálně natáhnu žárovky není nutný, v normální rodině se uklízí i tak nebaví mě to, ale je to potřebné hrůza, stejně se udělá nepořádek znova! nenávidím, ale je to důležité, jednou za rok se musí pořádně uklidit uklízet by se mělo, ale nemělo by se to přehánět, aby se člověk nestresoval zpovzdálí pozoruji maminku, jak jí to dobře jde když uklízíte celý rok pravidelně, tak to není nutné předvánoční úklid ničí kouzlo Vánoc -88-
u nás uklízí mé sestry, takže já můžu sedět a nic nedělat je to blbost, protože se dělá i jarní úklid, takže je to zbytečné o Vánocích se stejně udělá nepořádek, je to zbytečné Jak se u nás uklízí? většinou si to rozdělíme tak, že každý si uklidí svůj pokoj, poté já nebo brácha vysajem a vytřem, já utřu prach z kamen, jelikož nikdo jiný na ně nevyleze a sestra uklidí koupelnu a záchod, zatímco se mamka kouká na televizi. Jana s velkým donucení a odporem umyju koupelnu a povysávám. Pavlína M. uklízím si jenom pokoj a někdy i obývák a to ostatní dělají rodiče. Daniela nepomáhám vůbec. Moje práce je ležet na gauči a dívat se na televizi a utírat prach z ovladače. Lucie jdu ven a nezavazím doma, když se uklízí. Tomáš nepřekážím rodičům a ti si můžou v klidu uklízet. Jan pomáhám mýt okna, utírat prach, zdobit cukroví. Sabina
Milý Ježíšku, dones mi prosím jeden dárek Zeptali jsme se žáků, jaký dárek by chtěli od Ježíška a proč. Jejich požadavky jsme sečetli a tady je výsledek: 2. B: vítězí tablet a lego (Ježíšku, dones jich pět!), auta na dálkové ovládání stačí dvě, míč, kopítko(?) 2. C: vítězí lego (4x), dva tablety, dvě auta na ovládání, opička, letadlo na ovládání, růžové tričko, fialové tričko, boxovací pytel 2. D: Ježíšku, třikrát lego, přiber k tomu snowboard, Furbyho, plyšového krokodýla a zajíčka, monster deník 3. D: drtivé vítězství notebooků (pět!), dvakrát mp3, jeden tablet a počítač, živý kůň a malé zvířátko, Minecraft, koloběžka, letadlová loď Enterprice, Furby, DVD Croodsovi -89-
4. B: objednávka: dvě lega, dva mobily, jeden notebook, knížka o koních, pejsek, sada malých oblečků na oblékání figurek a hraček, velký plyšový koník, pistole Nerf 5. A: tři mobily, dva notebooky, jedna knížka, počítač, tablet, pejsek, kůň, sluchátka (klapky) do zimy, líbí se mi nosit něco jiného než čepici, jinou třídu – ta naše je uřvaná 5. B: tři mobily, tři notebooky, jeden tablet, jedna knížka, čtyřkolka, loď na ovládání, plošinový vůz k modelům vláčků, věci na volejbal, dlouhé závodní plavky, Fifa 2014 6. A: dvoje lyžáky, dvakrát Wii s ovladačem, jeden notebook, termoprádlo, nové lyže, externí disk, boty do Tv, helmu 6. B: jasné vítězství mobilů (pět), dva notebooky, jeden tablet, fotbalový vak, sluchátka, Xbox, skateboard, lego, nevím, co si přeju 6. C: tři mobily, tři notebooky, dva playstationy, štěně Huskyho, letenku do Kanady, uhelné prázdniny, airsoftovou zbraň SCAR-L, model skládacího letadla, autodráhu 7. B: drtivé vítězství mobilů (šest), tři tablety, dvakrát playstation, dvakrát notebook (jeden obyčejný, druhý hrací), čínský čajový servis, lego, triko, lyže, GTA 5, oblečení – nic jiného mě nenapadá 7. C: třikrát mobil, notebook a tablet, vybavení na lyže, zástěru, herní počítač, encyklopedii donutky, prázdniny, Star Wars meč, něco z mojí oblíbené skupiny 8. A: čtyři mobily, tři notebooky, dva počítače, jeden tablet, brankářské vybavení, CD One Direction, boty Martens a velké bílé plátno na malby, fotbalový vak 8. B: jeden tablet, malý ostrov, Santa Clause a Dědu Mráze a hlavu -90-
Santova soba, vysněnou práci, mamuta na dálkové ovládání, mrože, lachtana na motokáře, mamuta řídícího autobus, parfém Our Moment, oblečení, přeju si to, co dostanu 9. A: pět mobilů, dvoje plesové šaty, jeden tablet, notebook, dárek je tajný, trávit více času s přítelkyní, lyše Fisher RC 4, reprosoustavu, velký atlas vesmíru a hvězd, nepřeji si nic 9. B: tři playstationy, dvě knížky, mobil, notebook, koně a všechny potřebné věci, co kůň potřebuje, peníze na dárky, zimní oblečení a rachejtle, všichni šťastní, náboj na kolo, Vánoce nejsou o dárcích 9. C: jeden počítač, jeden mobil, papuče do školy, dostat se na střední, kolečka na longboard, vodní želvu, kotníkové ponožky, světýlka nad postel
Nejzajímavější zdůvodnění: 2. B zlato – je vzácné a dá se za to dostat prachy. Marek 2. C mobil – zavolal bych, kdybych se ztratil. Ondra hru Nakrm pejsky – už po tom toužím 7 let. Matěj (pozn. Matěj je druhák, tedy má asi 7 let...) 2. D telefon – mohl bych dávat znamení o problémech. Filip K. svatební šaty – budu se vdávat. Adéla 3. D počítač – mám flešku, kterou nemůžu zapojit nikam. Jesse mp3 – když se naštvu, musím si ji půjčit od mamky. Michala logickou hru – baví mě přemýšlet a jsem i trpělivá. Barbora notebook – chci se opičit. Martin 4. B notebook – můžeme např. zjistit, kdy jede autobus z Nového Jičína do Prahy. Anna pejsek – tulil by se se mnou a hrál si, chodila bych s ním na cvičení. Kateřina 4. C golfový bag s novýma holema – protože rád hraju golf. Ondřej laboratoř v kuchyni – těším se, až budu vyrábět bonbony a moc mě to zajímá. Magda
-91-
dotykový mobil, protože u nás ve třídě už má každý mobil. Barbora 5. A notebook – náš počítač má heslo, které nevím mobil – mám velkej šrot dvě knížky – ať mám po Vánocích co číst 5. B nový dům pro celou rodinu – nebaví mě slavit narozky v bytě. Markéta je mi jedno, co dostanu, protože se mi všechno líbí. Lukáš cokoliv – líbí se mi spousta věcí a tak trochu se mi nechce psát. Jindřich knížky – ráda je čtu při čaji a cukroví pejska – když přijdu domů, jsem sama doma a nemám co dělat. Veronika 6. A pes Border kolie – abych měla s kým vyhrávat soutěže. Lucie jet do cizích zemí – abych si to tam užila. Kristýna 6. B kuličková pistole – mám do ní spoustu kuliček. Patrik notebook – chce jej celá rodina 6. C hra SIMS 3 – o nudu v deštivých dnech by bylo postaráno. Veronika 7. B mobil – ten starý mě nudí tablet – dají se stáhnout lepší hry 7. C novou postel a stůl – ty staré jsou hrozné. Marie notebook – budu si připadat, že jsem modernější. Martin Ž. elektrické skládačky – baví mě pájet. Marek L. 8. A letenky na Jamajku – Frenštát už mě nebaví. Matěj Š. 8. B rukavice se sovičkou – hodí se mi k čepici. Julie 9. A mobil – starý je úplně totálně marný židli – ta stará děsně vrže, ze čtyř šroubů ji drží pohromadě jediný. Lukáš pravou katanu – pověsila bych si ji na zeď, případně i ohrožovala bratry. Adriana Rubikovu kostku – bo chci dát osobák pod 30 sekund. Evžen 9. B otroky – chci si postavit hrad. Michal playstation – jsou dlouhé večery a nevím, co dělat. Jakub notebook – odchází mi počítač. Táňa -92-
kolo – budeme se projíždět po Tiché a Frenštátě 9. C nová postel – ta stará vrže a tak tak drží. Prosím, Ježíšku, dones mi ji. Tereza nepřeju si nic – mám vše (říká to i mamka). Julie dostat vědomosti, ať se dostanu na školu. Jakub H. jojo – líbí se mi jojování a chci se naučit být jojerem. Jan M. dárkový balík z karetní hry – jsem do těch karet úplně udělaný. Luboš něco zeleného – miluji zelenou barvu. Lenka Součet pro Ježíška od 17 tříd: 20 tabletů, 27 notebooků, 37 mobilů...
Jaké tablety můžeme doporučit? Hodně žáků z naší školy si přeje k Ježíškovi tablety, a tak jsem se šla zeptat lékárnice v Dr. Max, jaké tablety by jim doporučila. Paní lékárnice se jmenovala Miluše, byla moc hodná a řekla mi, že pro děti od 12 do 15 let je vhodný Pharmaton Geriavit. Nevím, jestli tento lék obsahuje vysněné tablety, ale určitě vám pomůže k lepší imunitě. Veronika Mladěnková 6. A
Přání, které mi Ježíšek nesplnil když jsem byla malá (což pořád jsem, ale teď myslím věkově kolem 6 nebo 7 let), babička se mě zeptala, co bych si přála na Vánoce. Odpověděla jsem jí, že si přeju, aby mě brácha neotravoval a nemlátil. Bohužel se to dodnes nesplnilo. Jana ve druhé třídě jsem si přála barbie s chodícím koněm anebo plyšovou opici a nesplnilo se mi to moc jsem ve třetí třídě chtěl letadlo na ovládání, Ježíšek mi ho nedal a ještě si ze mne udělal srandu. Dal mi krabici s nápisem Letadlo pro Tomáška. Ale v krabici byly ponožky a trička. Zklamal mě. Tomáš když jsem chodila do školky, chtěla jsem k Vánocům sourozence, dostala jsem ho až ve druhé třídě. A začínám toho litovat. Aneta deník na hlasové heslo – bylo to moderní. Veronika G. -93-
když mi bylo asi pět, nedonesl mi hracího plyšáka. Monika jako malá jsem si vždycky přála takovou tu panenku, co umí mluvit a tak jsem chtěla jen tu velkou, co i chodí, ale dostala jsem jen takové mimino a to jsem byla hodně zklamaná. Marie mít svůj vlastní pokoj, ale ne se třemi bráchy. Veronika H Ježíšek nikdy nezklamal. Samuel v první třídě jsem chtěl motorku, dostal jsem pyžamo. Ondřej H.
Lyžák Mezi nejvíce očekávané události v sedmé třídě patří lyžařský výcvik. Někteří se těší, jiní zase ne. Jak je na tom 7. B? Proč tam jet? - protože je to boží věc jet na lyžák, užijete si to tam, je tam sranda, teda určitě bude, jedete tam jednou za život na základce se svou třídou pohromadě - jedu proto, že nechci být ve škole, těším se na něj, že se možná naučím trochu lyžovat - jedu, protože chci a hlavně se nemusím učit a hlavně chci být s kámoškama - těším se, jak otestuju svoje lyže a že tam budeme spát bez rodičů - jedu, protože kámoši říkají, že je na lyžáku sranda - protože všichni říkají, že je to tam dobré a moc se tam těším, nejvíc na lyžování a na hry Proč nejet? - nebaví mě lyžovat; nejsou peníze a nechce se mi tam; nejedu, protože lyžovat umím, chtěl jsem lyžovat na Pustevnách; umím lyžovat, kvůli společnosti a je to podle mě moc peněz; nemám lyže a neumím lyžovat, nechce se mi jet autobusem; nejedu, mamka nechtěla Co byste popřáli žákům, učitelům, školní budově do roku 2014? Bývá zvykem na konci roku popřát svým blízkým něco do nového roku. Vydala jsem se městem a ptala se lidí, co by popřáli našim žákům, učitelům i budově do roku 2014. Martina Vachalová 8. C -94-
Žákům bych popřála, ať mají samé hezké známky a ať chodí do školy s radostí. Učitelům bych popřála, aby měli pevné nervy. A budově školy asi to, aby sloužila dalších nejméně 50 let. Jana, náměstí Já bych žákům popřál hodně zdraví a aby měli samé jedničky. Učitelům, aby to s žáky vydrželi, a školní budově, aby se nerozpadla pod náporem žáků, utíkajících po chodbách ☺. Václav, parkoviště u Alberta Já bych žákům popřála, aby si užili školy, dokud můžou, hodně zdraví a píle. Učitelům hodně zdraví a pevné nervy. Školní budově bych nepopřála nic, protože nevím co. Snad, aby posloužila ještě několika generacím. Petra, autobusová zastávka Žákům bych popřála, aby se jim vyplnily všechny sny a očekávání, co se týče školy samozřejmě. Učitelům hlavně zdraví, aby se jim dařilo a aby měli spoustu šikovných žáků. Školní budově bych popřála, aby jí někdo udělal novou fasádu. Ne proto, že by se mi tato nelíbila, ale myslím si, že kdyby jí udělali novou fasádu, tak to bude pro žáky zajímavé. ☺ Vendula, park
Zlatá přednostenka Chcete získat na týden Zlatou přednostenku, která vám zajistí cestu přímo k okénku na obědech (pro dva lidi)? Pusťte se do díla: Také Druhé patro letos cestovalo. Začátkem listopadu se cáchalo v jednom moři, bylo to u městečka Ostia. Vaším prvním úkolem je zjistit, v kterém to bylo moři. Možná je poznáte z fotky... Druhý úkol: další výlet vedl do města, které má na Moravě nejvíc obyvatel. Kdo se to směje nad článkem z Druhého patra (nápověda – krokodýl to není)? -95-
Pokud znáte obě odpovědi, napište je na lístek, připište své jméno a třídu a doneste do 15. ledna Veronice Mladěnkové v 6. A. Losovat budeme 17. ledna 2014. Hodně štěstí ☺
Milý Ježíšku,
Komiks
Za pár dnů začnou zimní prázdniny a skončí rok 2013. Doufáme, že i pro vás to byl rok víceméně úspěšný a s velkým očekáváním vyhlížíte ten nový. Pokusíme se být i nadále vaším společníkem a psát tak, abyste se těšili na konec měsíce, kdy Druhé patro vychází. Redakce vám přeje pěkné Vánoce a úspěšný rok 2014.
zateplení školy
mohl bys nám nadělit
a hezké šatny? Děkuji.
Na vydání 114. čísla Druhého patra se podíleli: Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Barbora Štarhová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Strnadlová, Zdeněk Horečka, Veronika Mladěnková, Jakub Jeřábek, Jana Cibulcová a Kristýna Biolková Obrázky kreslili: Natálie Heřmánková, Jakub Juřík, Sabina Konvičková, Natálie Malíková, Tomáš Wolf Fotografie: Karel Šindler (78–80, 82–83, 85–86), Pavlína Maňasová (74), Ladislav Gróf (84), Petr Ondryáš (75–77, 95) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 17. 12. 2013
-96-
Noc s Druhým Patrem - Lukášova cesta do Afriky (všechny články) Myslíte si, že je těžké vydat se na Jawě do Afriky? Asi ano, řekne si každý. Bývalý redaktor Druhého patra Lukáš Badač společně se svým bratrem a dvěma přáteli překonal všechny překážky a vydali se na cestu, která bude dlouhá přibližně 5150 km. Než vyjeli, museli se naočkovat, rozebrat a seřídit motorky, dokonale naplánovat nejen trasu, ale také místa, kde budou moci přespat. To vše trvalo asi devět měsíců. Do Afriky se vydal Lukášův bratr na Jawě 250, která měla padesát let, Lukáš se svojí kamarádkou jeli na Jawě 350 a kamarád také na Jawě 350. Vyjeli a jejich první velká zastávka byla v Rakousku. Další stát, kterým projížděli, bylo Švýcarsko, přes Alpy dojeli do Francie, pak přes Španělsko do Afriky. Zpátky potom přes Španělsko, Francii, dále přes Itálii, Slovinsko, Maďarsko, Slovensko a zpátky do Tiché. Kdybyste si mysleli, že celá cesta proběhla bez jediného problému, tak to jste na velkém omylu. Nejvíce se smůla držela Lukášova bratra. Bylo to asi tím, že měl nejstarší motorku. Lukášovi se hned při přejíždění prvního velkého kopce spálily brzdy. Tyto opravy byly jenom malé, ale ta největší je čekala na cestě z Afriky, Lukášovu bratrovi se pokazil řetěz a bez toho by do Česka nedojeli. Ve Španělsku týden čekali, než jim přišly náhradní díly z Ostravy a pak už vzhůru domů. Celá cesta jim trvala 37 dní a najezdili skoro 11 000 kilometrů, spotřebovali 1350 litrů benzínu a 30 l oleje. Celkem utratili 230 000 korun… Nemyslete si ale, že cestou jen opravovali, zažili také mnoho zábavy. Mě nejvíce zaujala příhoda, kdy kopali do písku díru o hloubce skoro dvou metrů a čekali, až jim díru zaplaví příliv. Toho se ale nedočkali, protože přišel správce pláže a museli díru zakopat…… Jana
Chtěli byste se projet motorkou JAWA odsud až do severní Afriky? Motorkářům z Tiché se to povedlo. Současným redaktorům Druhého -97-
patra, kteří nocovali ve škole, o tom vyprávěl bývalý redaktor Druhého patra Lukáš Badač z Tiché. On, jeho bratr a přátelé Andrea a Patrik se zúčastnili nevídané cesty z obce Tichá do marockého města Marakech a zpátky. Taková dlouhá cesta samozřejmě potřebuje přípravu a plánování, což našim hrdinům trvalo 9 měsíců. Bylo potřeba opravit motorky, z nichž jedna byla z roku 1963, vyměnit některé díly a vše zkontrolovat. Pak plánovali cestu - kde se ubytují, jak dlouho pojedou a další důležité podrobnosti. Samotná cesta jim trvala od 5. července do 10. srpna 2013. Vyjeli z Tiché, v Rakousku přespali v kempu. Velmi hezkou zemí byla kromě jiných Francie, s velmi krásnými Alpami. Ve Francii byli 15 dní a najeli 5150 km. Všimli si také, jak je ve Francii jiná povaha lidí - všichni si tam pomáhají. Ve španělských pláních už byla vidět chudoba. Pak dojeli do Gibraltaru, to už za sebou měli plno poruch, ale naštěstí jim všichni pomohli. Trajektem přejeli moře a rázem se ocitli v Maroku. Tady už byla chudoba nejen vidět, ale dokonce i cítit, v hodně čtvrtích se válely odpadky. Přirozeně zde byla i krásná příroda, ale i drzé děti. Lukáš Badač říká: „Když jste jim nabídli bonbony, chtěli víc a pak dokonce i peníze.“ Umazaní a zpocení se pak vraceli do Španělska, tam jim však padesátiletá motorka zkolabovala definitivně, a tak museli čekat na náhradní díly, přičemž si však velmi odpočinuli. Cesta zpátky už pak netrvala dlouho a se slavnostním přivítáním se vrátili do Tiché. „Na příští cestě se chystáme objet celou Evropu,“ plánuje Lukáš Badač. Tak jim držme palce, ať se jim to splní! Šimon
Lukáš Badač Myslíte si, že jet na motorkách do Afriky je lehké? Jestli ano, můžete si to zkusit a jestli ne, tak se o tom můžete přesvědčit v tomto článku. Sedět na motorce několik tisíc kilometrů, až vás z toho bolí zadek, nebo brní ruky z řídítek, asi není moc lehké. Cestovatelé vyrazili z Tiché 5. července a vrátili se po 37 dnech. Než vyjeli na cestu, museli se naočkovat proti různým nemocem a poshánět spoustu věcí, např. víza. Toto vše jim trvalo 9 měsíců. Do Afriky se vydali čtyři na třech motorkách, jedné Jawě 250 a dvou Jawách 350. Na cestě je naváděla GPS a ve Španělsku je dokonce vedla přes kamenolom. Na břehu Atlantiku na pláži začali vykopávat studnu, která v průměru měla 150 cm a hluboká byla kolem dvou metrů. Jakmile přišel příliv, natekla do ní voda a lidi se chodili dívat, jak je to hluboké. Jenže když to plavčík -98-
zjistil, přikázal jim to zakopat. Studnu zakopali a jeli dál. Když byla tma, spali ve stanech. Jelikož se báli, ať jim nikdo neukradne motorky, tak drželi hlídku. Aby při hlídce Lukáš neusnul, tak dřepoval, klikoval nebo kouřil. Také se vydali na kraj Sahary, kde dělali různé kraviny s motorkami a zjistili, že to dělá nádherný kontrast barev, jakmile přidali motor, písek za motorkou začal lítat. Jenže když z pouště odjížděli, zastihla je písečná bouře, která jim způsobila poruchy na motorkách, protože písek byl strašně jemný a dostal se do jakékoli dírky. Po cestě měli spoustu poruch s motorkami a museli je často spravovat. Když konečně po 37 dnech dojeli do Česka, přivítal je spolek motorkářů na Pinduli a doprovodil je do Frenštátu. Tam na ně ještě čekal tým, který jim dělal stránky na facebooku a vkládal tam fotky z cesty a zprávy. Markéta Víte, kdo nás přišel navštívit, když jsme nocovali ve škole? Bývalý žák naší školy Lukáš, který jel na motorce do Marakeshe. Vyprávěl nám o svých zážitcích z celé cesty i o problémech, které měli s motorkami. Měli s sebou navigaci, která je navedla ve Španělsku na takovou cestu, že jeli i lomem. Když na odpočívadle potkali psa, pořád ho někdo krmil. Na pobřeží Atlantiku si stavěli hradby z písku a kopali studnu. Když odjížděli, museli součástku rozklepat o chodník, aby byla dostatečně tenká. Byli tak naložení, že ztratili i oplatky. Když dorazili do Afriky, viděli před sebou úplně jinou kulturu, kde běhaly děti a pořád něco pochtívaly. Aby si mohli dovézt nějaké suvenýry, musel Lukáš vyhodit boty, tričko a mikinu. Když dorazili na Pindulu, vítali je jejich kamarádi. Celá cesta je vyšla na 230 tisíc korun, mají najeto přes 10500 km a na motorce strávili 37 dní. Lucie Expedice na Jawách Že se na starých motorkách nedá dojet až do Marrakeche? Pokud si myslíte, že tohle udělat nelze, myslíte špatně. Bratři Lukáš a Martin, jejich kamarádka Andrea a soused Patrik vyrazili na tuto dlouhou cestu na motorkách Jawa. Expedice trvala od 5.7. do 10.8. letošního roku. Avšak organizace této cesty nebyla lehká, trvala celkem 9 měsíců. Za tuto cestu utratili tito čtyři lidé dohromady něco kolem 230 000 Kč a projezdili asi 1 350 litrů benzínu. Tohle všechno nám pověděl Lukáš -99-
Badač, který nás, redaktory školního časopisu Druhého patro, navštívil dne 6. prosince na nocování redaktorů. Pokud se chcete podívat, jak celá cesta probíhala podrobně, navštivte facebookovou stránku JawaTravel. Barbora JAWA TRAVEL Napadlo by někoho jet na starých motorkách Jawa až do Afriky? Lukáše Badače ano. Nejel ale sám, spolu s ním jel také jeho bratr Martin, kamarád Patrik a Lenka (spolužačka a na té to cestě také Lukášova spolujezdkyně). Cíl této cesty bylo dojet do Marrakeche, což se jim také povedlo. Jak ale sami tvrdí, nebylo to nic jednoduchého. Nejdříve se musela vyřídit spousta papírování a také bolestivého očkování. Když ale bylo tohle vše za nimi, mohli se pustit do balení a jak dokazují fotografie, které nám Lukáš ukazoval, využili každičké místo na svých motorkách. Ale tomuhle všemu předcházela spousta plánování, kde a v jakém kempu kdy přespí a kudy pojedou, no a taky šetření penízků. A já můžu říct, že za tu částku byste si mohli koupit i nějaké to hezké autíčko. Já ale myslím, že toho ani jeden ze členů expedice nelituje. A musím také podotknout, že měli velkou podporu nejen v rodině a svém týmu, ale také v lidech na facebooku a fandila určitě i celá Tichá, odkud kluci pochází, jediná Lenka je z Frenštátu. Na cestě se jim poruchy tedy opravdu nevyhýbaly a to hlavně na Martinově motorce, které je už hezkých padesát let. Naštěstí si ale vždy dokázali poradit, jednou ale museli zůstat ve španělském hotelu a to proto, že ta stará Jawa hold selhala. Čekali na součástku, kterou jim poslal český tým. Tento pobyt jim udělal ale určitě radost, stejně jako blbnutí na pláži a tak to byla alespoň na chvíli dovolená. Nejvíce ze všech těch dobrodružství mě zaujalo vyprávění o tom, jak si chtěli koupit meloun od nějakých dětí. Ty byly velmi ochotné, ale potom až moc vlezlé a chtěli další peníze, i když už ty své dostali, a ještě víc, než měli. Najednou jich tam byla ohromná kupa a nebýt Afričana, který je rozehnal, asi by se jen tak nehnuli. Také mě nemile překvapilo zjištění, že v každém větším africkém městě vládne hrozný zápach. Není tedy divu, že se jim poté už vyhýbali. Velmi zajímavým zážitkem musela být také projížďka pouští, kde potkali také domorodce i s velbloudy, na kterých se nakonec i projeli a vyfotili. Z cesty mají hodně suvenýrů, jako například mince, písek nebo tradiční korále a hezké kameny. Mají -100-
ale také spousty opravdu spousty fotek i videí. Z těch by časem chtěli udělat nějaký dokument. Tak jestli ano, já si ho určitě pustím. :D Kristýna
-101-
