V tomto čísle nepřehlédněte: Čerti ve škole – 74 Konec světa? – 78 Volba prezidenta – 80
Šárka Kašpárková – 84 Život sýkorky – 87 Proč se říká – 90
Vážení čtenáři, doufáme, že tenhle svět jen tak brzy neskončí a Druhé patro bude pokračovat i v roce 2013. Toto číslo je trošku jiné, všichni malíři dostali volno, obrázky totiž nakreslili návštěvníci Dne otevřených dveří, fotky dodala Adéla a komiks nedodal Dominik. VÁNOCE A ADVENT Co vás napadne, když se řekne slovo advent? Určitě čtyři neděle před Vánocemi, zapalování svíček na adventním věnci, čokolády z adventního kalendáře… Při pohledu na přeplněné obchody vánočními věcmi mě napadá, o čem ty Vánoce vlastně jsou. Vždyť advent je přece doba půstu. A tomu určitě neodpovídají přeplněné regály v obchodech. Lidé se v době adventu mají věnovat zbožnému rozjímání, místo toho dnes obíhají ve stresu všemožné obchody a skupují věci, které vlastně vůbec nepotřebují. Označení železná, bronzová, stříbrná a zlatá neděle je dnes pouze komerční označení pojetí Vánoc, z důvodů větších nákupů. A Vánoce? Ty dnes pro většinu lidí znamenají spoustu a spoustu drahých dárků. Naše prababičky jen nevěřícně kroutí hlavou nad výlohou, kde se kroutí Santa Claus. Co z toho, že je pod stromečkem hromada drahých dárků, -73-
když je v rodině plno stresu, málo lásky, pohlazení? V naší rodině jsou sice Vánoce klidné, ale všude to tak není! Zdeněk Horečka 7. C
Čerti Dne 5. listopadu je Mikuláš, ale v naší škole chodil tentokrát až o den později, tedy 6. listopadu. Ten den nepřišlo hodně žáků z naší třídy (7. A) do školy. A tak jsme si mysleli, že je vzal čert. A napsali jsme o tom článek. Včera chodili čerti a myslím, že nám ze třídy vzali polovinu spolužáků a mezi ně patřila i Barča Kampová. Nevím, že ji vzal, spíš měl vzít někoho, kdo zlobí a ne takovou hodnou holku. Čerte, opravdu jsi mě naštval, proto si na tebe budu Terka stěžovat. Dnes Lacina chybí, protože byl včera Mikuláš, tak si ho určitě vzali s sebou, protože pořád otravuje a zlobí :). Je to jasné, že tady teď není, protože buď je schovaný z včerejšího večera a je úplně vystrašený, nebo si ho opravdu ti čerti vzali! A měli důvod :) Danča Jak to že tu není Barča? Panebože unesli ji čerti! No, je pravda, že zlobila, ale je to divné. Možná, že ji vzali za to, jak byla v jednom kuse hyperaktivní. Doufám, že ji brzo vrátí. Pomalu mi tu chybí. Teď je v pekle a určitě volá o pomoc, že jsem ji nevarovala. Paja Barča dneska nepřišla do školy, a tak nás hned napadlo, že ji vzali čerti. Ale když Barča je tak hodná, nechápu to, že ji vzali. Třeba jí chtěli jenom ukázat peklo a za chvilku jí vrátí. Tak uvidíme :). Janča S. Čertovské pocity Letos jsme s Mikulášem opět zavítali do vaší školy. Není se čemu divit, když jsou děti zlobivější a zlobivější. Ovšem my jsme na vše vybaveni. Nic nás neohrozí. Jmenuju se čert Belzebub a jsem jeden z čertů, který strašil ty vaše dětičky. Miluju to, když děti slyší můj řetěz a už ječí. -74-
Bohužel v některých třídách se žádného řetězu nebojí. Třeba v pátých třídách jsme s kolegou Kleofášem museli použít pytel. Děti jsou velké, takže se nám tam nevešly. Házeli jsme je ze dveří. Někteří žáci měli tu drzost a začali nás mlátit! To bylo nesnesitelné! Z některých dětí zlobivost přímo jiskřila! A tak jako každý rok se nenašla ani jedna třída, kde by byli všichni hodní. Musím promluvit s kolegou Ježíškem, ať si promyslí, komu donese nějaké dárky. Děti jsou horší a horší. A proto se příští rok vrátíme a zlobivé děti ať se okamžitě napraví! S pozdravem čert Belzebub. zapsala Žaneta Stránská
Každý ví, že i k nám do školy se letos přišel podívat Mikuláš, čert a anděl. Chtěli byste vědět, co si o dětech myslí čert? Tak tady máte odpovědi. ? Jak dlouho se živíš strašením dětí? Která třída se nejvíce bála? ! Straším celý život, nejvíc se letos báli ve 2. B. ? Myslíš, že je více zlobivých nebo hodných dětí? ! Rozhodně zlobivých, rok od roku jich přibývá. ? Jak to probíhalo ve třídách, co jste tam dělali? ! Andělé dávali dětem otázky ohledně Mikuláše. Pak zavolali čerty a ti se postarali o zbytek. ? V čem by se podle tebe měly děti polepšit? ! Měly by přestat mluvit sprostě a nedovolovat si na starší. ? Bavilo tě strašení? ! Samozřejmě. Hlavně když děti ječely! ? Našel by se případ, kdy ti bylo dětí líto? ! Ano! Byli jsme strašit v kině mateřskou školku. Chudáci… ? Proč jste nebyli navštívit paní kuchařky? Jsou hodné? ! Nebyl důvod je navštívit, jsou tak hodné, až nás to odpuzovalo. Za odpovědi děkuje Aneta Havlová 7. A
-75-
A ptala jsem se také paní učitelky Sivkové. ? Paní učitelko, bojí se více holky nebo kluci? ! Zažila jsem jednu hodnou dívenku, která seděla hodinu pod učitelským stolem řka, že na mě si čert netroufne. ? Kdo se bál nejvíce? ! Zajímavé, že se bály děti docela hodné a pořádné. ? V čem by se děti měly polepšit? ! Větší snaha něco se naučit. ? Líbil se vám Mikuláš s družinou? ! Velice. Aneta Havlová 7. A Co by řekly hračky, kdyby se jich Mikuláš zeptal, jestli by jejich pána měl odnést čert? Ovládací auto: Začalo to tak, že byly Vánoce. Já jsem byl zabalený v dárečku a byl jsem pod obrovským a krásným stromečkem. Pak mě někdo rozbalil a ten kluk byl opravdu šťastný. Pak jeho maminka řekla: „Vidíš, Radku, máš krásný dárek.“ A už jsem věděl, jak se jmenuje. Hrál si se mnou, bral mě na zahradu, ale pak mě nechal venku a šel na dřevo. Nenechal mě ani nabít a byl jsem smutný. A potom, jak přišel, tak mě šel nabít na plnou baterku a začal zase se mnou jezdit. A já jsem super rychlé ovládací auto a určitě by Radek neměl jít do pekla. Radek Milata 4. B
Tank: Dostal mě od babičky. Ležel jsem na půdě a nikdo si se mnou nehrál. Ležel jsem na půdě zaprášený, ale pak pro mě přišla babička a dala mě novému majiteli. Hrál si se mnou a najednou si se mnou přestal hrát a nechal mě v krabici. Zaslouží si uhlí od čerta! Viktor Hrdlička 4. B
Hrošík: Lukášek mě dostal, když mu byl 1 rok. Hrál si se mnou a také mě žužlal v puse. Mně se Lukáš ze začátku moc nelíbil, ale časem se to změnilo. Přestal mě žužlat a hrál si se mnou, jako bych byl živý. No někdy se mnou hází o zeď, ale jinak je hodný. Nezasloužil by si jít do pekla. Lukáš Sobota 4. B
-76-
Pes: Simča mě dostala k svátku od babičky. Poprvé jsem se bál, ale jak mě vzala do ruky, tak jsem se přestal bát. Začala si se mnou hrát, lechtat mě a hladit. Druhý den mě vzala ze skříně a zase si se mnou hrála a jak si se mnou hrála, tak jsem ji začal mít hodně rád. Simča si zaslouží dostat nějaký dáreček. Simona Konvičková 4. B
Lachtan: Jsem sice obyčejný lachtánek, který nemá ani vlastní jméno, ale stala se mi jedna věc, na kterou nikdy nezapomenu. Když jsem byl ještě v hračkárně, tak mě nikdo nechtěl. Ale v 13:00 hod. přišla do hračkárny jedna malá holčička s maminkou. Jak jsem na ni pohlédl, vzala si mě do náruče a odešla se mnou domů. Když se mnou vešla dovnitř, vyzula se a ukázala mi pokoj. Na první pohled ten pokoj byl krásný. Měla tam velkou postel. Když už byla noc, vzala mě do náruče a uložila mě do její velké postele. A už jsem věděl, že bych ji nikdy neposlal do pekla. Markéta Niedobová 4. B
Výlet redaktorek Druhého patra do Brna za bagetou! Dokážeme "urvat" nějaký ten diplom, nebo ne? Dostaneme letos lepší bagetu než vloni? Jak se změnily ostatní časopisy? Jaké budou workshopy? Mnoho dalších otázek mi běhalo hlavou už při odjezdu z Frenštátu. Cesta byla dlouhá a vzhledem k páté hodině ranní, kdy jsme vyjížděli, celkem i únavná. Konečně jsme se skoro všemi možnými prostředky dostali ke škole, kde mělo probíhat vyhlášení výsledků celorepublikové soutěže o nejlepší školní časopis. Hned po příchodu nás čekal šok. „Vidíš to, vidíš to? Oni se po nás opičí!“ vykřikla Kamča. Ještě vloni jsme byli jediní, kdo měl, jak říká pan učitel, firemní trička. A letos? Přibyly asi tři redakce. No nic, nedá se nic dělat, už nebudeme tak výjimeční jako vloni. Čekal nás workshop. Mě osobně o Africe. Bylo to zajímavé, ale nervově dost namáhavé. Myslím, že to mohl být žák tak sedmé třídy. Vytáhl XXL sáček brambůrků a začal s tím šustit o sto šest. To trvalo asi 15 minut, než ho přednášející upozornil. Workshop zanedlouho skončil a bylo tu vyhlášení. Všichni plní napětí i očekávání. Kdo to bude letos? Druhé -77-
patro bohužel ne. Hold, jednou jste nahoře, jednou zase dole. Tak tedy jsme odcházeli s prázdnou. Alespoň ty bagety byly výborné. Poté jsme se na chvíli vydali ještě na město a prrr. Zpátky domů. Dodnes nedokážu pochopit, kde mé „kolegyně“ nabraly tolik energie. Málem jsem usínala a ony? Všem z vlaku mávaly. I když jsme se vrátily bez diplomu, stejně Lucie Stupavská 9. A to byl fajn den. Konec světa? 21. 12. 2012 – konec světa: Bude, nebude? Uvidíme, necháme se překvapit. Třeba se ani Vánoc nedočkáme. Každopádně přeji všem hodně štěstí, myslím, že zdraví není třeba… Kamča Skurková 9. A
22. prosinec – ráno: Pamatuji si jenom večer 21. 12., kdy jsme se všichni obávali konce světa. Usnula jsem a najednou se ocitla ve světě galaxií. Ve vesmíru bylo daleko víc planet, než všichni tvrdí. A také byly mnohem menší. Na každé z nich stála jedna rodina. Na ty, kteří se nevešli, čekala vesmírná loď. Stáli jsme na planetách a z dálky jsme pozorovali, jak se naše planeta Země rozpadá. Najednou jsem se probudila a všude klid. Byl to jen sen. Sofie Zahradníková 7. C V televizi jsem se dozvěděla, že 21. 12. 2012 bude konec světa. Řekla jsem si: „To ne, to nemůže být pravda. Já se nedožiji svých třináctých narozenin!“ Když jsem šla večer spát, doufala jsem, že to není pravda. Ráno 22. 12. 2012 mi zazvonil budík. Probudila jsem se a byla jsem šťastná, protože svět neskončil a mám narozeniny. Markéta Petrová 7. C
Je ráno 22. prosince a já se pomalu probouzím. Otevírám oči, ale žádnou změnu doma nevidím, je totiž tma. Úplná tma. Pomalu mě to dohání k šílenství, a tak volám na rodiče. Ti sedí v obýváku u televize a očividně se baví. Prý bylo v televizních novinách zpráva o tom, že napadne velké množství sněhu, ale za jeden nebo dva týdny začne sníh ustupovat. Doslova mi spadl kámen ze srdce. Aneta Marková 7. C
-78-
Když se 22. prosince probudím na své posteli, řeknu si: „Sakra… Zase nic.“ Vojtěch Kajzar 7. C A jak to vše možná začalo? Když ještě neexistovala Sluneční soustava, tak si bohové řekli (bylo jich 9), že potřebují vytvořit ke slunci planetu, na které by byli nějací živí tvorové. Jako první předstoupil bůh Merkur a stvořil planetu, ale řekl: „To ne, planeta je moc malá a horká.“ A odhodil ji přímo ke slunci. Poté šel bůh Venušin a stvořil planetu, ale zase řekl: „To ne, není na ní žádná voda!“ A odhodil ji. Bůh Mars rychle řekl: „Já to dokážu, stvořím planetu života.“ Ale taky se mu to nezdařilo, planeta byla moc studená. A tak to šlo dál. Nepovedených planet bylo 8, jedna byla buď moc studená, nebo moc teplá, na žádné se nedal stvořit život. Bohové se hádali, ale najednou je okřikl nejmladší bůh Zemus. „Já to tedy zkusím,“ ale bohové se mu smáli a nevěřili, že by takový budižkničemu mohl stvořit život. Ale on se dal do díla, poté stvořil takovou všelijakou, ani malou, ani velkou planetu. Poté se rozplakal a ostatní bohové se začali smát. Odpinkl ji mezi druhou a čtvrtou planetu, ale tu se z jeho planety začal ozývat zvuk! Zemus řekl: „Ano, dokázal jsem to.“ Bohové mohli jen tiše závidět. Potom bůh Jupiter řekl: „Zemus sice stvořil planetu života, ale můžou přece existovat i ty ostatní.“ Bohové souhlasili. Venušin, Merkur, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto si planety pojmenovali po sobě. Tak vznikla Sluneční soustava. Tereza Lupíková 6. C Zima Po podzimu přišla zima, Nachlazení, chřipka, rýma. Začalo sněžit, sněhu plno, dokonce zapadlo celé Brno.
Děti se radovaly zas, že přišel vánoční čas. V lese stromy ubývají, doma dárky přibývají.
-79-
Kapři se v kádích třesou strachy, Lidé za ně utrácejí své prachy. Rychle se blíží štědrý den, Donedávna to byl jen sen.
Martina Vachalová, Sara R. Concu 7. C
Malířka jménem Zima Podzim končí, zima vstává, všude sněží, větřík pofoukává. Míchá bílou s kapkou hnědou, míchá modrou s kapkou bílou. Všude sněží, všude bílo, zima běží podívat se na své dílo. Pavel Pajlík, Vojtěch Šivic 7. C
Zima Zima, zima je tu znova, a je celá nová. Měla nový kabátek, který našla přes svátek. Všechny děti se už těší, že jsou tady Vánoce. Přes noc totiž hustě sněží, hurá rodiče nemusí do práce! Snížek padá všude kolem, zasněžil nám celou zem. Děti z toho mají radost, můžou zase sáňkovat, Maminka má ovšem starost, může se ji leccos stát. Petrová Markéta, Andrlová Tereza 7. C
Prezidentské volby Jak by měl podle 7. C vypadat prezident ČR? Podle mě by nový prezident měl být spravedlivý a měl by být příkladem celému Česku. Daniel Černoch Podle mě by měl být prezident žena. Prezidentka by měla být hlavně spravedlivá. Měla by pomáhat chudým, taky by mohla prodloužit víkend a zrušit daně. Martina Vachalová -80-
Náš prezident by neměl krást pera. Mohl by zrušit školní docházku nebo alespoň prodloužit prázdniny. Musí být chytrý, tolerantní a v neposlední řadě aspoň trochu pěkný, aby nám ho ostatní státy záviděly. Zlevnil by potraviny a všelijaké věci. Aneta Marková Měl by to být Čech a měl by mít nápady. Měl by se umět chovat Martin Bordovský a dodržovat tradici. Náš prezident by měl být Čech, měl by chápat situaci republiky. Měl by zvýšit ekonomiku a zemědělství, potenciál naší vlasti. Nemá lidem slibovat a pak je okrádat a měl by dávat větší pozornost korupci. Měl by se umět chovat a dokázat to, že na naši republiku můžeme být hrdí. Miloslav Vavrečka
Měl by určitě vypadat normálně a měl by mít normální ochranku. A nemůže krást pera. I když pak bychom byli populárnější. Tak ať krade něco jiného. Nemůže mít vousy. To není pěkné. Měl by být SANGVINIK. Nebo alespoň trochu. Ale ať není MELANCHOLIK. Neměli bychom tolik platit. A musí prodloužit prázdniny alespoň na půl roku. Sabina Konvičková
Prezident je „hlava pomazaná“. To říkává můj taťka. Já osobně si myslím, že by měl mít všeobecný přehled. Ne že by měl zodpovědět na každou otázku, kterou mu položíte, ale měl by vědět, co se děje ve světě a také v politice. A hlavně nepřipustit pro Českou republiku, aby zde byla eura. Sofie Zahradníková Kdo vyhraje? Blíží se prezidentské volby. Nikdo neví, jak to dopadne. Hlasují i v zemi Pohádkové. Odtud je mezi kandidáty Sněhurka, Ivan a Lotrando. Každý musel pečlivě přemýšlet, než někoho zvolí. „Ivan? Co ten tam dělá? Tomu hlas rozhodně nedám!“ zasměje se Marfuša. Každý pohádkový občan přemýšlel den co den. Hledali klady i zápory kandidátů, prostě vše, co by jim pomohlo se rozhodnout. „Ivan. Ty jeho začátky nic moc, ještě se nám promění v medvěda! Sněhurka. Ta si dá na sváču jablko a co my pak, když bude spát? Na co nám bude? Já ji líbat nebudu. Dobrá, ale co Lotrando? Máme jistotu, že nezačne loupit?" baví se na ministerstvu. Vyhrává ten, kdo bude mít sedm set -81-
sedmdesát sedm hlasů. Je to nerozhodně. Teď jsou od sebe o nějakých padesát hlasů. Vše se může do chvíle změnit. Ivan přemlouvá dědu Mrazíka i Ježibabu. Sněhurka shání podpisy od lesní zvěře se sedmi pomocníky. A Lotrando? Ten se vydal za Sultánem Solimánem, kde mu svůj hlas dal jak Halí, tak Belí i Zelí. Poté i Malé Zelí. Nakonec to jednoznačně vyhrál Lotrando, se svými osmi sty osmdesáti osmi hlasy. Všichni byli rádi. Jen Sněhurka s Ivanem se psychicky zhroutili. Kamča Skurková 9. A
Trautenberk se stává prezidentem! „Milí spoluobčané, nyní nastává ona osudná chvíle. Poslední hlas se právě dostal do volební skříňky. Tuto skříňku, která může vše rozhodnout, odváží hajnej s Kubou ve svém voze. Teď nám už zbývá jen trpělivě čekat. Loučí se vaše Nasťa.“ Jak to vše může dopadnout? Nastávající den určitě přinese mnohá překvapení. Máme tady úterý. Atmosféra je napjatá. Vyhrává – Trautenberk! „Můj první prezidentský rozkaz je vypálit Krkonoše!“ „No to ne!“ křičela všechna zvířátka, „to nemůžeš!“ „Ale můžu, jsem přece prezident! Na tuhle chvíli čekám už celý život. Konečně se tomu Krakonošovi odvděčím za to, jak se ke mně celá ta léta chovat,“ řekl prezident Trautenberk rozhněvaně. Adéla Romanovská 9. A Dneska jdu do volební místnosti zvolit někoho prezidentem a zvolila jsem Hurvínka. Když jsem vešla do volební místnosti, tak tam Hurvínek stál. Vždycky jsem se s ním chtěla pozdravit a podat mu ruku nebo si s ním o něčem popovídat. Když jsem se rozhodla za ním zajít, tak jsem ho pozdravila a podala mu ruku na uvítanou. Hurvínek se mě zeptal: „Kdo jste a co tady děláte?“ Odpověděla jsem: „Jsem váš fanoušek, už jsem vás několikrát viděl a já jsem vás přišel zvolit prezidentem.“ Hurvajs odpověděl: „Áha, tak to je potom něco jiného! Já už jsem si myslel, že jste někdo z paparazzi a budete se mě zase vyptávat na plno otázek, prosím můžete pokračovat dále.“ Šla jsem k volebnímu stolu, vzala jsem si volební papír a zatrhla jsem jeho -82-
jméno a říkala si, že snad to vyhraje on! Pak jsem to strčila do obálky a pořádně jsem to zalepila, aby ten papír z té obálky nevypadnul a hodila jsem ho do velké krabice, kde se házely všechny obálky. Jak jsem zjistila, že mám ještě chvilku času, tak jsem se šla ještě rozloučit s Hurvínkem a s Hurvínkovou rodinou, aby to nevypadalo blbě. O týden později se rozhodovalo už jenom mezi dvěma kandidáty, byl to Hurvínek a Rákosníček. Čas plynul a hlasy se zvyšovaly a ke konci vyhrál Hurvínek. Potom mi Hurvínek poděkoval a zůstali jsme dobří přátelé. Doteď je Petra Matušová 9. A dobrým prezidentem.
Dnes se šetří Je krize a musí se šetřit. Tak se rada svatých dohodla, že svatý Martin nepojede na koni, který je drahý, ale pojede na akita inu (což je plemeno psa). Přesněji řečeno na bílém huňatém akita inu. Ten naštěstí tolik nestojí… Já a pár dalších lidí jsme měli příležitost ho spatřit na vlastní oči. Bylo to 6. 12. okolo půl třetí. Byl uvázán u frenštátského muzea u keře, zřejmě aby si ho nikdo nevšiml. Dokonce se nám podařilo ho vyfotografovat, a tak máme velmi cenné fotografie psa, na kterém jezdí sám svatý Martin. Když jsme ho zahlédli, vznešeně se na nás díval těma svýma hnědýma očima a ani se nehnul. Přitahoval na sebe sníh jako včely na med. Zřejmě to kvůli němu začalo chumelit…Další den jsem se šla podívat na to místo, kde jsem ho poprvé spatřila. Bohužel jsem ho nezahlédla, také přestalo chumelit. Snad ho ještě někdy spatřím. Však zázraky se dějí… Jana Horáková 7. A
Jsem krmelec a popíšu vám, co prožívám během celého roku. Na jaře kolem mě krásně houstnou stromy, jehličnany obrážejí jasně zelenými výhonky, jen já stojím holý a všechny stromy se mi posmívají, že jsem ošklivý. Je mi moc smutno. Připadám si zbytečný. V létě kolem mě -83-
roste plno hříbků, dozrávají maliny, ostružiny, lidé si je z lesa odnášejí a já tady stojím dál bez povšimnutí. Ale co to? Někdo se ke mně blíží. Ale to je jen jeden mladík do mě vyrývá srdíčko se jménem. A pak odchází. Je mi do pláče a stromy se mi chichotají a vesele se pohupují v letním vánku. Začíná se ochlazovat. Začínají první mrazíky. Stromům opadá listí, klepou se zimou, ale já už jsem nedočkavý. Blíží se zima. Cítím to. A konečně si na mě lidi vzpomněli. Plní mě kaštany, chlebem a senem. Stromům se lámou větvičky pod tíhou sněhu, nikdo si jich téměř nevšimne, už se mi přestali smát. Ve mně je teď pořád plno. Je mi teploučko, zahřívají mě zajíčci, srnky i voňavé seno. Ale já se stromům neposmívám. Zjistil jsem, že být krásný není to nejdůležitější. Zdeněk Horečka 7. C
Šárka Kašpárková Říká vám něco jméno Šárka Kašpárková? Pokud ne, rodiče, tetičky a babičky ví, o kom mluvím. Celý druhý stupeň ZŠ Tyršova 913 může hrdě říct: „Potkali jsme se osobně se Šárkou Kašpárkovou.“ Paní Kašpárková je velmi úspěšná sportovkyně. Věnovala se atletice (skoku vysokému a trojskoku), kde sbírala jednu medaili za druhou. Tři z nich nám přinesla i ukázat a k údivu ostatních je poslala kolovat. Velkým zázrakem se jí všechny tři vrátily zpět vcelku. Teď hraje basketbal, kterému se věnovala už jako malá, ale pak dala přednost atletice. Do naší tělocvičny přišla proto, aby nám představila projekt OVOV (Odznak všestrannosti olympijských vítězů), který je zaměřený na zvýšení pohybové aktivity dětí. Někteří žáci si mohli i vyzkoušet porazit paní Kašpárkovou ve skoku přes švihadlo. Žáky určitě taktéž zaujala sladká odměna, kterou dostávali za správné odpovědi a také za zajímavé otázky ke konci. Všichni se ptali, jak to šlo, paní Šárka měla co dělat, aby jí nějaká sladkost zbyla. Když už otázky skončily, každý dostal kartičku s fotkou sportovkyně Šárky Kašpárkové s jejím vlastnoručním podpisem.
-84-
Mistryni světa v trojskoku a bronzovou medailistku olympiády z roku 1996 nepotkáme každý den, proto se naše redaktorky vydaly pro rozhovor s paní Šárkou Kašpárkovou: ? Jaké jste měla talismany? ! Měla jsem několik talismanů. V podstatě tři nejdůležitější. Jeden bylo sojčí pírko, které jsem dostala od maminky. Ta pracovala v nemocnici a jednou jí tam otevřeným oknem přiletělo. Dala mi ho do tubičky, pro štěstí. Druhý byl malý krteček, který se přicvakával na tašku. Toho jsem dostala od rodičů společně. A třetí jsem dostala od svého partnera. Byl to takový medvídek s kašpárkovskou čepicí, takže jsem mu říkala míša kašpárek. Měla jsem rituál, že když jsem se rozcvičila a přezula do treter, talismany jsem si dala do botasky. Vždy museli být natočení, aby na mě viděli. ? Cvičíte ráno pravidelně? ! Necvičím ráno. I když se říká, že každé ráno bychom si měli zacvičit pět minut. Že se to pak projeví na fyzičce. To je pravda, ale já ráno nestíhám. Chystám dceři snídani, svačinu, pak jdu vyvenčit psa a pak už zase utíkám pryč. A přiznám se, ráno se mi cvičit nechce. ? A co motivace? ! Ta motivace je vždycky jiná. Když člověk začne sportovat, sní o nějakém tom umístění, ale to se mu zdá nemožné. Já když jsem začala postupovat do té světové špičky a viděla jsem ty výsledky soupeřek, tak jsem si říkala, že na to já nikdy nemám. Pak když se vám podaří porazit někoho, koho jste mysleli, že nikdy neporazíte, najednou zjistíte, že to jde. Pak si říkáte, že když jste porazili jednoho, porazíte i druhého, třetího. ? Motivuje vás nějak vítězství? ! To je tak. Někdo má touhu jenom vyhrávat a udělá pro to vše. Já jsem byla vždy spokojená, když jsem věděla, že mám medaili jistou. Je to úžasný pocit vyhrát, hlavně před tolika diváky. A ještě k tomu, když vám hrají hymnu. Přála bych to každému. Tolik nám řekla Šárka Kašpárková Kamila Skurková, Lucie Stupavská
-85-
Sport a já Pro mne sport bohužel kamarád není. Toto kamarádství teprve hledám. Sportuji jen tak, že jezdím na koni. Myslím si, že je to celkem náročné, ale strejda pořád říká, že na tom koni jen sedím (i když on na koni nikdy neseděl). Kristýna Biolková 6. A
Líbilo se mi, že Šárka je moc milá a že nás navštívila v naší škole a taky že jsme si mohli ohmatat, podívat se a přečíst text na jejích medailích, byly fakt těžké. Nelíbilo se mi, že jsem nedostala čokoládku. Michaela Mičulková 6. A
Dnes jsme se potkali s Šárkou Kašpárkovou. Povídala nám o svých úspěších, medailích a o tom, kde všude byla. Nakonec jsme jí kladli otázky a bylo to moc zajímavé. Dostali jsme i její fotku s podpisem. Bylo to moc prima. Jana Cibulcová 6. A Šárka Kašpárková mě osobně nadchla nejenom přístupem, ale i povoláním. Asi se mi splnil sen. Dozvěděla jsme se, že i známí lidé mají obyčejné zážitky. Líbilo se mi, že nám dala fotku s podpisem. Chtěla bych jí být jednou podobná. Miluje sport jako já. Michaela Žingorová 6. A
Magický den.. 12. 12. 2012? Co se vám vybaví? Možná šťastný den nebo devět dní do „konce světa.“ Přesto většina z nás pomáhala nebo jen tak putovala budovou Tyršovky. V tomto magickém datu se přece uskutečnil Den otevřených dveří. Školu navštívilo kolem 300 lidí! Možná to bude tím datem, možná perfektní školou. Kdo ví… Lucie Stupavská 9. A Ve středu 12. 12. 2012 se konal u nás ve škole Den otevřených dveří. Na odpoledne si spousta tříd připravila nějakou aktivitu. Proto jsme ani my z 8. C nezaháleli a zapojili se taky. Vymysleli jsme Fantastickou dílnu. V dílně jste mohli ochutnat picové šneky, banánovou buchtu a -86-
rohlíčky vlastní výroby. To nejdůležitější ovšem návštěvníky čekalo uprostřed třídy. Mohli si vyrobit svoje náušnice. Výroba vlastních náušnic zaujala mladší děti i kluky od nás ze třídy, kteří nám pomáhali. Pokud se někomu nechtělo nic dělat nebo neměli čas, mohli si koupit už hotové náušnice, které jsme vyráběly my (Lucka, Sára, Lenka). Po náročném dni jsme byli všichni vyčerpaní a nechtělo se nám uklízet. Nakonec jsme to všichni zvládli a jsme spokojení. Lucie Syrovatková 8. C
Když se paní učitelka ve třídě zeptala, kdo chce dělat hostesku na Dni otevřených dveří, neváhala jsem a hned jsem se přihlásila. Pak už následovaly takové ty běžné problémy jako: co si vzít na sebe a podobně. Na poslední chvíli jsem zjistila, že boty jsou mi malé, a tak jsem si je půjčila od mojí o rok starší tety. Měla jsem štěstí – má stejnou velikost. Radost ovšem opadla při pohledu na osmi centimetrové podpatky. Řekla jsem si ale, že něco vydržím. Den otevřených dveří probíhal dobře. Nohy taky nebolely. Jenže zhruba ve dvanáct jsem začínala poznávat, že se volba bot příliš nepovedla. Pak se bolest začala zhoršovat a nakonec jsem hledala už každé místo, kde bych si mohla sednout. Cestou domů už jsem byla jenom štěstím bez sebe, že jsem si vzala normální, POHODLNÉ boty. Adéla Romanovská 9. A
Jaký je život sýkorky v zimě? Snad každý den musí naše školní krmítko podstoupit několik náletů hladových ptáků. Jenže krmítko je malé a ptáků čím dál tím víc přibývá. Musí se pořád doplňovat jídlo a ptáci nás pomalu začínají vyžírat. Nejen krmítko, ale i školu. A to tak, že polystyreny, které jsou u oken, pořád oďobávají. A dokonce (podle neověřených údajů) si zažádali o výkupné, chápete to? Já teda ne. A tak jsem začala pátrat a zjistila -87-
jsem, že naše škola musí zásobovat ty drzé ptáky po celou zimu… Chudák paní ředitelka, ta musí mít plnou hlavu toho, aby nedošla v krmítku ptačí potrava. Protože jinak ptáci budou nadále podnikat nálety na školu a mohly by ji určitě zničit! A také chudák pan školník, protože ten jim každý den musí dosypávat krmítko doplna. Trvá to už několik dní, možná tomu bude již týden. Ale naše škola odolává a zatím je krmítko plné… Jana Horáková 7. A Celou zimu trávím v budce. Hned naproti mně je škola a tam mi pravidelně dávají zrníčka a udržují mě při životě. Dneska jsem si opět zašla do krmítka Druhého patra. Každý den zde lítá spousta strávníků, ale já tu bývám vždy jako první. Moc mi tu chutná. Ahoj, jmenuji se Terka a popíšu vám, jaký je můj život v zimě. Jakmile napadl sníh, většina mojí potravy je zasněžená a já se k ní nedostanu. Naštěstí ale žáci z Tyršovky na nás (a ostatní ptáčky) myslí a postavili nám krmítko, kde nám pravidelně dávají potravu a my máme co jíst. A tím bych jim chtěla moc poděkovat. Přichází dlouhá zima. Ach jo. Vůbec se mi nelíbí. Mrznou mi nohy, křídla… Ještě že jsou na mne na Tyršovce hodní a postavili mi krmítko. Tam se mi moc líbí. No komu by se nelíbilo dostávat jídlo zdarma. Jsem ráda, že se o mne tak starají. Děkuji vám, Tyršovko. Vaše stálá sýkorka. 9. A
Vánoce se blíží… Jsem vánoční stromeček. Nikdy neopadnu, protože jsem umělý a pořád zelený. Lidé mě každý rok vytahují a ozdobí mě různými ozdobami, například baňkami ze skla, slaměnými ozdobami, mašličkami a na špičku mi dávají hvězdu. A nakonec na mě dají barevná světýlka, která každým rokem rozsvěcují. Ale nejlepší na tom je, že pode mě dávají každý Štědrý večer (každý rok) dárky. Natálie Heřmánková 6. B
-88-
Já jsem stromek Tom. Žiju v tomto barcelonském lese. Za chvíli mě uříznou a poletím s mými kamarády do Česka. Už mě řežou! Dost to bolí. Tak už jsem dole a nakládají mě do letadla. Letíme dlouhé dvě hodiny. Už jsme v Česku na letišti. Nyní nás vezou do Tesca. Podíval jsem se na cenovku a řekl: „Hej, co to je? Stojím jen 299 Kč?“ Najednou mě někdo koupil. Naložili mě do auta a někam mě odvezli. Dali mě do obýváku. Nazdobili mě a dali pode mě dárky. Tomáš Chladný 6. B
Jsem baňka. Jsem hrozně stará. Viděla jsem Miroslava Tyrše a Tomáše Garrigua Masaryka. Vánoce mě vždy baví. Jsou krásné a hezky zdobím stromek. Baví mě dívat se, když lidé rostou a plní se jejich sny. Pokaždé je to komedie a někdy i drama. Když se lidé začnou dusit rybí kostí, jak je někdo zachraňuje a pak když někdo nedostane ten dárek, co si přál. Ale většinou jsou velmi šťastní a dívají se na sterou českou klasiku a ta mi připomíná má mladá léta. Kamil Mrkvan 6. B
Na výzvědy v družině II. Už jsi psal/a Ježíškovi? Jaké dárky bys chtěl/a nejvíce? Dominika 2. C: Už jsem mu psala. Nejvíce dřevěnou káču. Vojtěch 1. D: Jo, už jsem psal. Hračky. Nikola 1. A: Ne, ještě ne. Vílu Winx. Šimon 1. B: Jo! Ninjago a bejblejd. Natálka 1. A: Ještě ne, ale budu. Panenky. Myslíš, že ti je Ježíšek přinese? Co bys Ježíškovi vzkázal? Dominika 2. C: Ne, protože mi hodně dárků přinesl minulý rok. Ať přijde a donese mi tu káču. Vojtěch 1. D: Myslím, že jo. Že byl minulý rok hodný. Nikola 1. A: Určitě. Ať mám hodně dárků. Šimon 1. B: Nevím. Ať mi přinese hodně dárečků. Natálka 1. A: Asi jo, byla jsem hodná. Že chci hodně dárků. Kamča Skurková 9. A
-89-
Proč se říká? Fifty fifty Tak jako v matematice je 100 % vždy základ, od kterého se může odečítat nebo přičítat, stejně tak každý výdělek, zisk atd. je vždy 100 %. Tak třeba když s Bárou máme o prázdninách brigádu – venčení psů, když tak v jednom dni vyvenčíme šest psů a ve finále dostaneme určitou částku, rozdělíme si ji 50 % a 50 %, tzv. fifty fifty. Ale když např. vyvenčíme tři psy a dostaneme určitou částku, nemůžeme se nikdy dohodnout, jak to rozdělit, protože rozdělit to fifty fifty by znamenalo, že by každá musela vyvenčit 1,5 psa. Prostě blbost. Rebeka Fuksová 9. B
Druhé Vánoce Vánoce byly, jsou a budou každoročně se opakujícím svátkem, který se slaví všude na světě. Vánoce jsou symbol nějaké vděčnosti, lásky, pokoje a klidu. Téměř všichni je milují! Někteří lidé nemusejí zimu, ale Vánoce milují téměř všichni. Vánoce jsou příjemné a tajuplné, zvlášť když se rozbalí dárečky, zpívají koledy, svítí stromek, voní cukroví a venku sněží. Každému jsou vánoční svátky příjemné, a když odejdou, nemůžeme se dočkat dalších. Proto když např. Rebeka dostane jedničku z češtiny, má druhé Vánoce, protože je to událost, která se koná jednou za rok a ona ten pocit miluje. Těší se na další, který bude mít třeba zase příští rok, těší se na další referát, ze kterého bude mít jedna, protože je to jediná šance mít tzv. Druhé Vánoce. Barbora Jenčková 9. B Panenko skákavá Jednou v létě se narodila malá holčička. Byla krásná jak panenka. Jak časem rostla, začalo se jí líbit švihadlo. Vždy brzy ráno šla na zahradu zaskákat si. Jednou se i přihlásila do soutěže. A pak do další soutěže… Byla do toho prostě blázen. Rodiče Panenky už byli zoufalí, nelíbilo se jim, že Panenka se už nebaví s kamarády, nemá žádné přátele, už ji nic jiného nezajímá. Když Panenka šla třeba jen do města na nákup, všichni kolem se jí posmívali Panenka Skákavá! Od té doby, když se něco stane, všichni řeknou, Panenko skákavá, to protože si každý vzpomene -90-
na Panenku, jak ji nezajímal svět. Takže to vlastně znamenalo: TO SNAD NENÍ MOŽNÉ! Kateřina Okálová 9. B Přišel za minutu dvanáct Byl jednou jeden chlapík jménem Lojza. Byl mimořádně nedochvilný. Každý den chodil obědvat k přítelkyni. Jídlo se podávalo vždy přesně ve 12 hodin. Jenže Lojza věčně chodil pozdě, kdy už jídlo bylo studené. Jednoho dne ale přítelkyně pozvala svou rodinu na oběd už o půl dvanácté. Lojza se od prodavačky z krámku dověděl, že má jeho přítelkyně čekat rodinu. A protože mu na ní záleželo, šel k rovnou k ní. Přišel přesně za minutu dvanáct. Zbyla už jen jedna poslední porce. Přišel tak tak na poslední chvíli. Lojza se s rodinou spřátelil a dobře se najedl. Když se řekne, že přišel za minutu dvanáct, znamená to, že přijde někdo na poslední chvíli jako Lojza. Tak tak stihl oběd. Kristýna Martináková 9. A Byl v sedmém nebi Žil jednou jeden bůh jménem Kronés. V nebi, které obýval, se mu nelíbilo, a tak začal putovat do jiných nebí, avšak brzy zjistil, že jinde to není o nic lepší. Vadilo mu, že tam je špatné počasí, jinde je moc obyvatel, naopak jinde zase málo… Když došel do sedmého nebe, ocitl se v nebi, jež mu bylo domovem. Tam se mu líbilo nejvíce. Když je někdo v sedmém nebi, znamená to, že je tam, kde je to nejlepší. Žaneta Weberová 9. A
Ze života školy Pozor, učebnice se záhadně ztrácejí! Ve třídě 7. C se záhadně ztrácejí učebnice! Nejčastěji Český jazyk, Dějepis a Zeměpis. Kde jsou? Nikdo neví. Na konci roku se pár učebnic vždy objeví na těch nejneobvyklejších místech. Nejvíce se učebnice ztrácejí nepořádným žákům, že by je chtěl někdo potrestat? Nevíme. Každopádně je to zvláštní tvor, který knihy bere, je buď knihožravý nebo naschválista. Kdo to je? To nevíme. Michaela Popová 7. C
-91-
Ve třídě 7. C se ztrácejí učebnice. Nikdo neví, jak a proč se to děje. Já si myslím, že je tajně jednu po druhé požírá učebnicožrout. Vždycky si nějakou vybere a ta se záhadně ztratí, protože on je sežere svými zuby, které jsou ostré jako malé pilky. Ale protože je učebnico-žrout vcelku malý, jí učebnice pomalu, takže se ztrácejí jen po jedné, až v naší třídě nezbyde ani jedna učebnice. Snad se ale zanedlouho odstěhuje a nechá nás být.
Tereza Andrlová 7. C
Dostali jsme dárek! V pátek 30. listopadu dostala 6. C nové lavice. Konečně, říkali si asi všichni spolužáci. Nicméně i staré lavice (i když byly již staré, vyryté a počmárané) toho nejen s námi hodně zažily. Od nekonečného bubnování o přestávce do rytmu, zavazení při běhání o přestávkách nebo čmárání. Což těmhle lavicím samozřejmě moc neprospívalo. Taky se na nich hodně „spalo“. Ptal jsem se některých, jestli by chtěli zpátky staré lavice, nebo jsou spokojeni s novými. Všichni odpověděli téměř stejně. Jsou spokojeni s novými. Akorát někteří byli mrzutí, že už na ně nebudou moc kreslit, vyrývat, protože by museli platit. Ostatně u těch starých také, jenže ty byly už tak doničené od ostatních žáků, že by nikdo nevěděl, kdo co udělal. Všichni jsme ale rádi, že je máme, byly slibované již od října! Jsou krásné a čisté. A navíc je super, že máme nejnovější nábytek ve škole, protože jsme kromě lavic dostali i židle. Já jen doufám, že nejen nám lavice vydrží dlouho a jestli vaše třída má staré lavice, ať se brzy dočká nových! Šimon Hauser 6. C Zvědavá veverka U naší třídy roste velká borovice a na ní bydlí veverka. Jednoho dne se nudila, a tak se rozhodla, že se podívá do třídy 3. A. Přihopsala k oknu a dívala se. Jenže ve třídě byla zrovna přestávka a ve třídě byl hrozný hluk. Radek a Martin se honili po třídě. Veverka to nevydržela a utekla domů. Když už byla hodina, přišla znova. Paní učitelka vysvětlovala Lukášovi a Michalovi stavbu slova. Veverce se tam líbilo a rozhodla se, že až se zase bude nudit, tak přijde znovu. Anna Strakošová 3. A
-92-
Jednoho dne se veverka koukla do naší třídy. O přestávce se koukla do okna a viděla, že děti svačí a pijí. Ale bylo tam i pár zlobivých a hlučných dětí, že se tak naštvala, že začala do oken házet ořechy. Ale nikdy se netrefila. Lumír Tuček 3. A Když se medvěd probudí… Kdybych byla medvěd a probudila bych se během zimního spánku hladová, šla bych do své komory. Tam bych si sedla a začala se cpát vším, co uvidím. Později bych zjistila, že mi z celé mé zásoby nezbylo nic. Proto bych šla spát a snažila bych se už neprobudit. Zuzana Vachalová 7. C Jmenuji se medvěd Zimníček a kdybych se v zimě probudil, musím si nachystat velké zásoby jídla. Tak například si nachystám mentosky, skittlsky, nějaké brambory, trošku zeleniny, nějaké sušenky a spoustu bonbónů. Klára Babincová 7. C
Dopisy psané z roku 1900 do roku 2012 Milý rodinný příslušníku, neuvěříš, co se nám stalo! Narodilo se nám jehňátko. Tatínek nařídil, aby jehně zůstalo ve světnici, jelikož by venku či ve stodole mohlo zmrznout. Povím ti. Takový zápach tady ještě nebyl. Tatínek raději nechodí ani domů. Z práce jde přímo do hospody, kde často zůstává i přes noc. Maminka je z toho celá nesvá, ale aspoň máme více času na hraní. Zanedlouho budou Vánoce. Po večerech vyrábíme papírové ozdoby, ale dnes ne. Došel nám petrolej a teď v zimě se stmívá brzy. Už se nemůžu dočkat Štědrého dne. Moc si přeji kočárek pro panenku, ale nevím, jestli bude mít Ježíšek dost peněz. Zítra bude chodit Mikuláš s čertem a andělem. Tak snad Ježíškovi řekne, že si kočárek zasloužím. Jsem na ně zvědavá. Bratr ve škole často zlobí a už jsem dokonce přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdyby brášku odnesli do pekla. Třeba bych dostávala i o krajíček víc chleba, ale je pravda, že bratříčka mi chléb nenahradí. Tak snad ho neodnesou. Co bych ti napsala dál? Možná… Na zítřek se moc těším. Pan Kudrlinka mi slíbil, že když mu zametu v holičství, dá mi perníčky. Mmm, taková dobrota! Nemůžu se dočkat. Milý příbuzný, je čas na rozloučení. Na shledanou. Lucie Stupavská 9. A S upřímným pozdravem vaše Alena -93-
Životopis Jmenuji se Gertruda, narodila jsem se 3. 3. 1862. Vyrůstala jsem v naprosto prosté a obyčejné rodině, vlastně docela podprůměrné. Teď je mi 16 let, jsem chudá holka a nic neumím, nechodila jsem ani nechodím do školy, neumím číst, psát ani počítat. Od rána, když vstanu, pomáhám mamince v domácnosti nebo otci na poli, už jsem si zvykla, vlastně mi to nevadí. Lehké počty, jako například kolik do hrnce pro naši šestičlennou rodinu naloupat brambor nebo kolik vajec každé ráno snáší slepice, to pochopitelně zvládám. Stydím se a mrzí mě, že neumím číst, protože mým malým sourozencům namůžu ani přečíst obyčejnou pohádku, ale vše si musím vymýšlet, připadám si hloupá, ale zase umím pracovat. Já ne, ale moji sourozenci chodí do školy. Nemáme peníze a navíc je doma mnoho práce. Naše běžná denní strava je prostá, kousek chleba většinou s kedlubem, vařené brambory se zelím a mléko, občas vejce. Jen jednou za rok je výjimka, o svátcích vánočních, to byla vánočka, při dobrém kapr a nějaký zeleninový salát. Dárky jsme dostávali prosté, jako jablíčka, sušené ovoce, sourozenci sešity a výjimečně vyřezávanou hračku. Vánoce jsou nám vzácné. Musíme se s rodiči starat o dobytek, který není náš, vstávat brzy ráno a pást krávy, ovce, dojit je a za to dostáváme třeba malou část z produktů, mléko, vejce, tak se živíme. Kromě mléka pijeme vesměs vodu, když se povede, tak maminka udělá sirup, to my rádi! Jsme vychované děti a máme se rádi, ne jako děti v bohatších rodinách, které se nám smějí, odhazují zbytky jídla nebo kousky látky, mohou se učit a vůbec si toho neváží, vlastně jsem ráda chudší. V naší vesnici se obyčejně nosí látkové sukně s kytičkovým vzorem, muži nosí vesty a máme mimo finanční krizi také obyčejnější boty. To je náš život, dětí z venkova. Barbora Jenčková 9. B Mému budoucímu příbuznému Ahoj, Jmenuji se Ferdinand a žiji v roce 1890. Není to lehké. Máme toho málo, ale i s tím málem jsme šťastní. Žijeme na předměstí. Můj otec se jmenuje Štefan a pracuje v řemeslnické dílně. Matka se jmenuje -94-
Žofka a žije s námi doma. Mám 3 bratry a 2 sestry. U nás v ulici máme takovou skupinu dětí. Válčíme proti skupině z vedlejší ulice. Vůbec je nemáme rádi. Zrovna včera jsme se porvali. Samozřejmě jsme vyhráli. Když se venku nudíme, nejčastěji cvrnkáme kuličky. Poslední dobou se nám začíná líbit i kopaná a vybíjená. Mě baví hlavně vybíjená, protože mi jde. Sestry si hrají s nějakými panenkami a tak. Nevím, co je na tom baví. Příští týden má u nás na předměstí být pouť. Už se jí nemůžu dočkat. Vždycky se těším na turecký med. Na pouti je vždycky plno soutěží a tak. Nejvíc mi jde skákání v pytlích. Navíc mám hrozně rád kolotoče a horské dráhy. Vždycky než jdeme domů, pantáta mi koupí perníkové srdce. Perník miluju. Doma máme na oběd vždy brambory nebo hrachovou kaši. Občas míváme i vdolky. Za dva měsíce budou Vánoce. Letos chceme zavést novou tradici. Nějaký „Vánoční stromeček“. Budeme ho zdobit ořechy ve staniolu nebo jablíčky. Minulé Vánoce jsem dostal krásné dřevěné autíčko. Bratři dostali taky, ale já dostal stejně nejkrásnější. Doufám, že tenhle můj dopis dostaneš asi za 120 let. Jakub Novotný 9. A Rozhovor před sportovním utkáním (a taky po něm...) Jistě sledujete sportovní přenosy a jste zvědaví na to, co sportovci řeknou před zápasem a někdy i na to, jak okomentují svůj výsledek. Jsme ve škole, takže tím zápasem byla písemka... Před: Myslím si, že soupeř není tak silný, že by mě porazil. Celkem si věřím, že ho zvládnu. Moje příprava nebyla moc velká, pouze jsem se podívala na jeho taktiku a postup při zdolávání. Předpokládám, že ale své trumfy ukáže až při akci. Po: Musím uznat, že jsem se pořádně přecenila. Soupeř mě dostal ve věcech, ve kterých jsem si byla naprosto jistá. Přípravu příště nesmím nechat náhodě. Před: Tak určitě... Věřím svému talentu a doufám, že soupeř nebude příliš připraven. Měl by být menší a ne příliš zkušený, ale nesmím ho podcenit. Jak zákeřný je, to ukáže až v průběhu zápasu. Po: Soupeře jsme podcenila, nakonec jsme prohrála 0:3. Vítěz na mne připravil ohromné lsti a zaslouženě vyhrál. Akorát jsem nečekala tak 9. A drtivou prohru, ale tak... Příště svůj výkon snad zlepším... -95-
Do nového roku se Zlatou přednostenkou! Chcete získat na týden Zlatou přednostenku (pro dva jedince přímo k okénku na obědech)? Napište přesně padesáti slovy, co se vám v roce 2012 mimořádně podařilo nebo povedlo. Lísteček podepište, napište třídu a do čtvrtka 10. ledna 2013 přineste do 9. A Kamile Skurkové. Pokud na obědy nechodíte, můžete svou výhru někomu přenechat. Soutěžit mohou i redaktoři a malíři Druhého patra, vítěz bude vylosován a o své výhře informován 11. ledna 2013. Kdo nepíše, ten čeká.... Vzkazy aneb novinka Druhého patra! Něco se ti nelíbí, nebo naopak, chceš někoho za něco pochválit, či mu něco vyřídit a nevíš jak? Zkus to přes Druhé patro! V přízemí, vedle mléčného automatu, je schránka. Do ní můžeš vkládat papírky se svými názory, pocity... to vše ve formě papírku, na který vše napíšeš. To, co psát nemusíš, je tvé jméno. Vše je anonymní, takže můžeš být bez obav. Pokud se však podepsat chceš, můžeš. Ke konci měsíce redaktorka časopisu schránku vybere a příspěvky, které budou slušné, dá do časopisu. Takže zbytečně nevypisuj svou vulgární slovní zásobu, k ničemu by to nevedlo. Bližší podrobnosti se dozvíš u redaktorek Druhého patra v 9. A (Kamila Skurková, Lucie Stupavská). Na vydání 104. čísla Druhého patra se podíleli: Lucie Stupavská (vedoucí vydání), Kamila Skurková, Adéla Romanovská, Markéta Petrová, Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Strnadlová, Žaneta Stránská, Šimon Hauser, Zdeněk Horečka Obrázky kreslili: návštěvníci Dne otevřených dveří Fotografie: Adéla Romanovská (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 18. 12. 2012
-96-
