V tomto čísle nepřehlédněte: Pasování na čtenáře – 219 Suvenýr ze školy – 222 Naši sportovci – 225
Devítky se loučí – 229 Frenštátské tajemství – 232 Zlatá rybka – 234
Pozorní čtenáři zjistili, že toto Druhé číslo má vlevo nahoře číslo 120. Číslici 120 můžeme vyjádřit i za pomocí starších číselných výrazů: 120 jsou dvě kopy, 10 tuctů, ale také 8 mandelů (mandel také označuje stojící svazek snopů – panáka), takže toto Druhé patro má hodnotu osmi panáků ☺.
Jaké „prázdniny“ prožije naše škola? Školo, neboj se, jenom to trochu zabolí a pak tě ty nové radiátory a trubky a všechno to potrubí budě hřát a zároveň tě posílí. Budeš žít dál a vydržíš více než ostatní školy a budeš vypadat stále dobře. Teď se ti navíc dělá nové oblečení (až na čepku, kterou máš stále původní) a všichni ti drží Michal Martinák 8. A palce, ať to přežiješ. 4. června 2014 Frenštát pod Radhoštěm Zdravím tě milá, milá školo, doufám, že Tě při Tvé renovaci nic nebolí. Jsem rád, že budeš moderní a taky jsem moc rád, že máme o něco delší prázdniny. Chtěl bych se Tě -217-
jenom zeptat, jestli by ty prázdniny nešly ještě o něco prodloužit, třeba o 14 dní nebo na škodu by nebyl i měsíc. Prosím, odpověz mi brzy. Moc ti děkuji. S pozdravem Dominik Kuřec 6. C
Jak se rok vlekl Do školy jsme přišli v září a než jsme se dostali k červenci, byla to neskutečná doba. Jedna hodina ve škole se vlekla za druhou a já počítala minuty. Bylo to jako: „Tik ťak, tik ťak, jo uběhla minuta!!!“ Pátek uběhl vždycky nejrychleji, ale s pomyšlením, že po něm je sobota a pak neděla a zase pondělí a další týden se vleče. Bylo by to jako byste postavili šneka mezi motorky a motorky- prázdniny vyrazily a za chvíli byly v cíli, ale náš rok-šnek se vlekl. Pololetí za námi a my jsme si uvědomili, že šnek má teprve jenom půlku za sebou. Zavření do skleníku jako dušená zelenina budeme asi potřebnější a užitečnější. Nejlepší zpráva, kterou jsme mohli dostat, byly o dva týdny delší prázdniny. Ovšem když si to vezmu z té pesimistické stránky, jsou to jenom dva týdny a nám všem to vůbec ani nepřijde. Konečně jsme se dostali k tomu konci. Už jen pár dní, což v tomhle počasí znamená věčnost, se budeme pařit a vařit a dostaneme ten papír, na kterém je zaznamenán náš prospěch, co jsem stihli, a nebo nestihli spravit za náš dlouuuhatanskýý půlrok. Stejně po září přijde další a další školní rok, pomalu se vlekoucí. My s tím ovšem nic nezmůžeme…. Jana Cibulcová 7. A
Jak jsem spokojen se sedmou třídou? Se sedmou třídou jsem tak napůl spokojen, protože jsem si pokazil češtinu a fyziku. Sedmá třída uběhla jako voda a za chvíli je tu osmička, ale jinak jsem docela spokojen. Už zbývají jen 4 dny ☺ a 2 roky… Martin G. -218-
Uteklo to rychle. Uteklo to hodně rychle, uteklo to super rychle. 7. třída se mi líbila, osmá třída bude asi horší. Tomáš Bylo to fajn, ale netěším se moc na prazky, protože tam nebude Otakar ani Vojta. Otakar tam nebude, bude mi smutno a Vojta mi bude taky chybět. Míša Tohle pololetí je hrozné, protože se všichni chovají jako … Ale kdyby někdo chtěl nějaké jedince, kteří jsou hodní, tak v naší třídě asi ne. Ale někdy, což se nestává často, je klid, ale to se vždycky musí stát nějaký zázrak. Marek P. Ahoj prázdniny, už moc se na Vás těším. Letos nám škola končí o týden dřív, a proto si užiju více volna. Nebudu muset vstávat brzo a vůbec se nebudu učit. Tolik volna, někdy si zajdu s holkama ven nebo na bazén, budu se opalovat a tak dále. Snad to čekání na tebe rychle uběhne. S pozdravem Terka Křístková 6. C Ahoj léto, už se na Tebe moc těším. Zima sice nebyla moc krutá, ale že by bylo teplo, se taky nedá říct. Bylo prostě hnusně. Už se těším, až budou přes den třicítky a teplé noci. Přeju Ti, ať se k nám rychle dostaneš. S pozdravem Daniel Himlar 6. C Ahoj prázdniny, už se na Vás moc těším, protože škola nám končí o týden dříve. Máme s holkama velké plány. Budeme chodit na bazén, opalovat se, občas zajdeme do kina. Každá se svými rodiči pojedeme na dovolenou. Nejvíce se těším na to, že nebudu muset vstávat tak brzo. Tak už ahoj, s pozdravem Monča Blažková 6. C
Jak byla 1. A pasována na čtenáře Tak už to mám za sebou. Moc jsem se na pasování těšila. Byla jsem ráda, že se na mne přišla podívat babička, děda a taťka. Líbil se mi ten den, je jenom jeden v roce. Gvenda Timea Hubálková
-219-
Moc jsem se na pasování těšil. Před pasováním jsem byl trošku nervózní. Po přečtení jsem od pana krále dostal dekret čtenáře. Potom Tadeáš Adámek jsme šli s paní učitelkou do knihovny. Moc se mi líbil pan král. Byla jsem ráda, že se na mne přišla podívat i maminka. Pan král byl na mě hodný, po přečtení jsem od něj dostala dekret čtenáře. Nikola Čmuhařová Pan král se mi moc líbil a byl na nás moc hodný. Po přečtení jsem od něj dostala dekret čtenáře. Moc jsem se na pasování těšila. Před pasováním jsem byla trošku nervózní. Pan král mě poklepal mečem na rameno. Linda Rybová
Co bych si zasloužila za své vysvědčení? Jednu velkou facku. Andrea 8. A Na moje vysvědčení se celkem těším, protože nebude až tak hrozné. Zasloužila bych si velkou pochvalu. Pavlína R. 8. A Za celý školní rok bych si určitě zasloužila odpočinek a relax. A taky nějaké knížky, abych o prázdninách měla co dělat. Jelikož jsem se celý rok „pilně učila“, měla bych dostat nejméně nový foťák. Ale ne, teď vážně, pro mne je asi největší dárek, že začínají prázdniny. Takže za vysvědčení bych měla dostat prázdniny. Pozitivní na tom je, že je dostanu a ještě k tomu delší než minulý rok. Jana S. 8. A Nevím, co bych si zasloužila za vysvědčení, možná tak doučování z matiky a chemie ☺A teď vážně, myslím, že vysvědčení na nějakou odměnu velkých rozměrů nebude. Určitě ale s rodiči půjdeme někam do restaurace a s babičkou do cukrárny. Pavlína M. 8. A Za 14 dní bude vysvědčení a pak začnou o dva týdny delší prázdniny, než obvykle. Těším se na teplo, slunce, chození v kraťasech a mnoho dalších činností, ale nejvíce mě láká ta volnost, dny bez učení, chození do bazénu. Začnu zase každý den jezdit na kole, abych se protáhla a zacvičila si. Zkrátka, budou to volné dny bez starostí. S kámoškou nebo sestřenkou se domluvíme a někam si zajedeme na kolech, třeba na zmrzlinu nebo objevovat nové trasy k ježdění a podobně… Tereza Mičulková 8. A
-220-
Loučení s mou knížkou češtiny nebylo tak těžké, těšila jsem se, až ji odevzdám. Ale vzpomínat na ni budu! Třeba na stránku 80, ta se někomu přede mnou líbila tak, že na její konec nakreslil propiskou smajlíka. Tahle knížka měla už 11 majitelů, takže ona sama ví, kdo nebo co jí udělal. Je už hodně ušpiněná a polepená, ale asi jí bude smutno, když už si ji nikdo nepůjčí. Zdislava Fialková 7. C
Můj první rok ve škole Už umím číst. Už umím psát. Už umím počítat do 20. A to všechno mě naučila paní učitelka. Paní učitelku bych chtěla i ve 2. třídě. Natálie Kajzarová 1. A
Jak ráno vstanu, tak se těším do školy. Už umím číst a počítat. Už se těším do druhé třídy. Ve škole je super. Ve třídě mám hodně kamarádů. Nikola Čmuhařová 1. A
Po první třídě se mi bude stýskat, ale jsem ráda, že budeme mít zase tu samou paní učitelku. Ve škole je supr, protože děláme kouzla. Už umím psát, počítat a číst. A mám moc ráda paní učitelku. Sára Weiningerová 1. A
Moc se mi líbilo, jak se učím. Čtu líp než můj bratr. Nejvíc se mi líbí, že mám dobré kamarádky. Paní učitelka mne hezky naučila číst a počítat. Aďa Zátopková 1. A Už umím číst, psát, počítat. Ve třídě se mi líbilo počítat a čtení. Líbí se mi tabule. Ve třídě máme hodnou paní učitelku. Ve škole je super, chodím tam ráda. Ve třídě jsme kamarádi. Rozárka Petrová 1. A
Co mi dala škola? Co mě škola naučila dobrého? Začal jsem být více chytrý a zařadil jsem se do většího kolektivu a také jsem začal hodně sportovat. Co mi dala špatného? -221-
Když jsem přišel do školy, začal jsem více zlobit a občas si zanadávat. Co mě škole ještě nenaučila? Nenaučila mě nebýt ve stresu při nějakých písemkách. Silvestr Adámek 6. A
Ve škole jsem se naučil dobré i zlé věci. Těch zlých bylo v poslední době trošičku více, ale co už! Škola mě naučila číst, psát, a počítat (dodnes to neumím pořádně), naučila mě poznat svou vtipnou a trošičku bláznivou stránku. Ale zato i horší stránku, naučil jsem se lhát, podvádět, dokonce i bít se. Ondřej Studnický 6. A
Co by si ze školy vzala domů na prázdniny 5. A? Já bych si vzal své kamarády, protože je mám rád. Staral bych se o ně, hráli bychom si, ale v noci by to bylo horší, protože nemáme doma tolik místa, přenocovali bychom venku. Vyprávěli si strašidelné historky a než bychom šli spát, hráli bychom v noci na schovávanou. Stanislav Hrabovský
Já bych si domů vypůjčila paní učitelku Palionovou. Vzala bych si ji, protože je moc hodná a taky bych se od ní něco naučila. Hrály bychom spolu hry, chodily na procházky i s mým pejskem. Na jídlo bych jí dávala sušenky, čokoládu a kdyby měla velký hlad, tak bych jí dala špagety. Taky bych jí česala vlasy, kdyby tam měla moc velký chuchvalec, pomáhala bych jí udělat make-up. A až by skončily prázdniny, musela bych se s ní rozloučit. Martina Vašková Chtěl bych si vzít domů velkou tělocvičnu. Mohl bych se každý den houpat na kruzích, šplhat na tyči, hrát s kamarády vybíjenou. Bylo by to prostě super, mohl bych si tam dělat, co chci, ne podle učitelů. Byly by to ty nejlepší prázdniny, teda myslím. Teo Urban
Chtěla bych si domů vzít velkou tělocvičnu, protože mi dobře nejde šplh, chtěla bych si ho nacvičit. A taky bych chtěla kuchyňku, je mi -222-
teprve 11 let, ale doma v kuchyni už peču, vařím a taky smažím. V kuchyňce bych uklízela a tělocvičnu bych uklízela 4x týdně a vytírala Martina Zbavitelová ji. Moc bych chtěla tyto věci. Ze školy bych si vzal počítač, protože je výkonnější než náš. Stáhl bych si tam Minecraft a hrál bych ho každý den. Ještě bych si vzal vodovodní trubky, aby tu byla záplava a ještě bych si vzal schody, aby se nedalo dostat do druhého patra. Vojta Teichmann Kdybych si mohla vybrat ze školy, co si budu opatrovat o prázdninách, tak si vyberu školní tabuli, abych mohla mamce psát, kam jdu a co tam budu dělat. Samozřejmě bych nemohla zapomenout přibalit si nové pestrobarevné křídy. Sice mě paní učitelka nepochválí, když je vypotřebuji, ale když můžu, tak proč ne. A také bych si vazala houbu na utírání tabule a někoho, kdo mi tu tabuli namontuje do pokoje. Musím totiž myslet i prakticky. Možná bych si mohla nechat i déle, abych mohla učit číst, psát a počítat i mou mladší sestru Markétku, která půjde příští rok do školy. Doufejme, že mi tu tabuli půjčí. Petra Horníková
Ze školy bych si vzal na prázdniny počítačovou učebnu, protože jsou tam počítače, které bych pak prodal a měl bych hodně peněz. Martin Stiborek
Domů na prázdniny bych si vzal paní vychovatelku Z. Kučerovou. Prázdniny si chci užít naplno a potřebuji hlídání mého mladšího sedmiletého bratra. Mates je dost otravný a já bych na něho neměl nervy. Myslím, že paní vychovatelka je „zvyklá“ na otravné děti, jako je můj bratr. Místo platu bych jí mohl nabídnout relaxační odpoledne u nás v bazéně. Doufám, že mi paní učitelka pomůže s hlídáním. Jakub Jeřábek
-223-
Já bych si na prázdniny vzala bufet a automat a vzala bych si je k moři do Tuniska, protože bych chtěla mít něco českého. Ale nevím, jestli by Lada Baletková mi to dovolili vzít do letadla. Já bych si vzal domů a na výlety buffet. Já vím, není to nic moc, ale aspoň si tam nemusím kupovat drahé jídlo a pití, nejraději si kupuji mentos. Buffet bych si vozil na vozíčku. Budeš mi, buffete, ty dva měsíce chybět. Jan Blažek
Ideální prázdniny podle 7. B? Garáž, garáž, garáž. Jan J. Za tetou do Kroměříže, třeba chodíme na bazény furt =D. Adam S bandou kamarádů letět tryskáčem na Havaj. Jen my kamarádi a harpuna. Nebo jet nadupaným autem Nissan Skyline do Řecka. Daniel Tak určitě bychom neměli sedět doma, ale spíše chodit ven. Já osobně bych chtěl jet na nějaký larp a jako každý rok jet s kamarádem k babičce. Počasí by mělo být tak akorát, nesmělo by být nad 30 °C, protože pak už je moc velké vedro. Tomáš Chtěla bych jet na Havaj, ten pocit klidu, pohody, radosti, vůně moře, různé koktejly no prostě Havaj. Nebo jet do Anglie. Podívat se na různé památky. Nakupování a seznámit se s některými celebritami. Sára M. Jet do Francie. Eliška Dělat si co chci. Mirek Chodívat běhat, pomáhat babi a dědovi, jezdit na kole, chodit ven, užívat si s kamarádama, spát pod stanem, opíkat párky, chodit na bazén, jet na tábor! Sára S. Svítilo by sluníčko, bylo teplo a koupali bysme se v moři. Kiki M. Nemusel bych nic dělat, jen bych se válel v posteli. Po obědě bysme zašli do splavu. K večeru bysme jezdili na longboardech. A pořád dokola. Dalimil Hezké počasí, teplá voda, internet na max. výkon, řízky a ségra za horama. Filip Bylo by to ve Švýcarsku, protože tam je všechno – nádherné hory, louky, ale i ledovce a moře a průzračná jezera a -224-
vodopády. Je tam skvělé počasí, třeba ve výšce přes 2000 m. n. m. Skoro hned u pevninského ledovce je takové teplo, že se tam v klidu vydrží v kraťasech a tričku. Daniel Rád bych zůstal 2,5 měsíce u babičky a chodili bychom do Polska na trhy. Michal Pro mě jsou ideální prázdniny slunečné, když pojedem na Masters of rock 2014. Když budu jezdit na bruslích a když celé prázdniny nikoho ze školy neuvidím. Perfektní dovolená je stanování v přírodě. Helena Mělo by to být v Riu, protože je tam moře, pláž, džungle, hory a socha. Rád bych tam zkusil brazilskou kuchyni a zažil karneval. Taky bych chodil do džungle a podíval se na sochu. Benjamin Nebýt doma! Kamil Nejlepší prázdniny jsou pracovat doma od rána do večera. Štěpán Ideální prázdniny si představuji tak, že pojedeme někam na dovolenou k moři, půjdeme se podívat na mou oblíbenou skupinu a jezdit na nějaké výlety po České republice (např. na hory, hrady, ...). Já se na ně moooc těším =). Natálie O prázdninách bych nechtěl dělat nic, jen ležet, nebo kdyby bylo hezky, tak být venku. Chtěl bych dlouho spát, aspoň do jedenácti. Jan K. O prázdninách je nejlepší, nejpohodlnější a nejoblíbenější a nejfantastičtější činnost ležet, ležet, ležet a ležet a u toho hrát na mobilu a notebooku a ležet a ležet, zajít si na záchod a jít ležet. Filip J.
Naši úspěšní sportovci Naše škola je kromě jiného úspěšná i ve sportovních soutěžích. I když nejsme sportovní škola, většinou obsazujeme přední umístění jak v atletice, tak i v kolektivních hrách. Ale také máme velmi úspěšné jednotlivé sportovce, kteří reprezentují Tyršovku a musím říct, že se jim to daří. Mezi nejlepší sportovce naší školy patří Edita Levko, Vojtěch Šivic a Markéta Petrová. -225-
Edita Levko 7. B: ? Jaký je to pocit patřit mezi nejúspěšnější žáky školy? ! Je to dobrý pocit, ale nemyslím si, že patřím mezi nejúspěšnější žáky školy. ? Věnuješ se sportu i mimo školu? ! Ano. Hraji tenis. ? Chtěla by ses i v budoucnu věnovat sportu a být i třeba profesionální sportovec? ! Ano chtěla a moc. Vojtěch Šivic 8. C: ? Jaký je to pocit patřit mezi nejúspěšnější žáky školy? ! Je to dost zajímavý pocit, jen se to nedá dost dobře popsat. ? Věnuješ se sportu i mimo školu? ! Mimo školu se věnuju fotbalu a chodím do hasiče. ? Chtěl by ses i v budoucnu věnovat sportu a být i třeba profesionální sportovec? ! V budoucnu bych se sportu rád věnoval. Hodně bych chtěl něco dokázat. Markéta Petrová 8. C: ? Jaký je to pocit patřit mezi nejúspěšnější žáky školy? ! Je to fajn pocit, ani jsem netušila, že mezi ně patřím. ? Věnuješ se sportu i mimo školu? ! Ano věnuji se sportu mimo školu. Hraji volejbal a jezdím na koni. ? Chtěla by ses i v budoucnu věnovat sportu a být i třeba profesionální sportovec? ! Možná i jo, ale nevím, co bude příští rok, natož za pár let. Za odpovědi děkují Martina a Zuzana Vachalovy 8. C
-226-
Krajské kolo soutěže OVOV se konalo 5. 6. v Havířově. Naštěstí jsme měli krásné počasí, ale chvílemi bylo strašné horko. Když jsme tam přijeli, nebyla jsem ani moc nervózní. Pouze jsem měla strach z mých soupeřek, protože to byly většinou atletky, které se sportu plně věnují.
Naštěstí se tam nedělala pouze jenom atletika. Byly tam tyhle soutěže: skákání přes švihadlo, leh-sed, hod kriketovým míčkem, běh na 60 m, skok do dálky, shyby a nakonec 1000 m nebo dribling. Mně se v těchto disciplínách dařilo a taky díky tomu jsem byla na 3. místě. Pro mě to bylo velké překvapení a myslím si, že možná i pro ostatní. Jinak se umístil i Pavel Pajlík na 2. místě, Adam Soudil na 3. místě a jako družstvo se umístili až na 4. místě. Také jsme měli možnost se vyfotit s Robertem Změlíkem a získat jeho autogram. Byli tam i jiní olympijští účastnici, kteří také dávali autogramy. Markéta Petrová 8. C Uteklo to Přijde mi, že tento školní rok hrozně rychle utekl. Já si třeba pamatuji, co jsem v pondělí druhého září měla na sobě a jak moc jsem byla z návratu do školy psychicky zhroucena. Taky si pamatuji ten den, kdy jsem si donesla učebnice pro sedmou třídu a raději jsem je ani -227-
neotevírala, abych se nelekla a nezahrabala je někde na zahradě v domnění, že se tak uchráním před uvařením mého mozku. Když se tímhle rokem probírám, tak tu máme spoustu chvilek, na které prostě nezapomenu. Například ten pocit, když jsme jako blbí mávali na dělníky za oknem a tiše jim záviděli, že se nemusí učit, ale na druhou stranu jsme byli rádi, že nemusíme pracovat. Úsměv nás ale brzy přešel, a to když z naší školy udělali skleník. Z pololetního vysvědčení dost lidí zjistilo, že mají co dohánět a měli by s tím něco dělat. Pro mnohé to byla ale také známka rychlosti, jakou školní rok utíká. Nicméně v tomhle prázdniny školní rok vždy předčí. Prázdniny jsou kratší a mnohem zábavnější a ani přidané dva týdny jim vítězství nezhatí. Už jen dostat ten papír, který určuje naši chytrost, logiku, to, jak moc jsme výtvarně nadaní a tělesně zdatní, poté už jen nechat se pochválit nebo pokárat a můžeme s úsměvem na tváři říct – to to ale uteklo a pelášit pořádně si užít prázdniny. Kristýna Biolková 7. A
Milé druhé patro, bohužel se letos i já, jako mnozí přede mnou, s tebou musím rozloučit. Čtyři roky psaní článků, které uběhly jako voda, jsem hodněkrát posílala články na poslední chvíli, ale snad to tolik nevadilo. Určitě jsem ráda, že jsem si psaní článků mohla vyzkoušet. Do dalších let ti přeji mnoho nadšených redaktorů i čtenářů. Lucka Syrovatková 9. C
Jako každý rok opouští školu nějací deváťáci, letos tomu jinak nebude. Společně s ostatníma odchází i dvě redaktorky Druhého patra – já a Lucka Syrovatková. Chtěla bych poděkovat panu učiteli Ondryášovi, že mě vůbec tehdy vzal do týmu redaktorů a že mi nikdy neřekl, že už mezi ně nepatřím, i když jsem mnohokrát neposlala to, co jsem měla, ve správný čas. Děkuju také za úžasné nocování ve škole, jak jedno, tak druhé, bylo to nezapomenutelné. Nejde nic víc napsat, než prosté -228-
DĚKUJI, jinak bych se stále opakovala. Na základku nikdy nezapomenu stejně tak jako na Druhé patro. Barbora Štarhová 9. C
Devítky se loučí Milí čtenáři, milé čtenářky, jako každý rok i letos se s Vámi musí, pro někoho bohudík, rozloučit 9. třídy. Chtěla bych jménem 9. A poděkovat všem vyučujícím, paním kuchařkám i uklízečkám a samozřejmě našemu panu školníkovi, že těch devět let na této škole s námi měli trpělivost.
I když to nebylo vždy lehké, vydrželi to s námi a k tomu všemu nás toho hodně naučili. Kantoři nás výborně připravili na přijímačky, které jsme všichni úspěšně zvládli. Také nám dali mnoho zkušeností do života, za což jim patří obrovský DÍK. Najednou nám dochází, že už to tady všechno končí. Vždy jsme se těšili, až konečně tuhle školu opustíme, ale s jdoucím časem si také uvědomujeme, že už nic nebude jako dřív. Zjišťujeme, že těch devět let na naší milované Tyršovce uběhlo strašně rychle. Nejlepších devět let s nejlepšími lidmi. Ale jak se říká: „Život jde dál!“ Tak se tady s vámi loučíme, děkujeme a přejeme další skvělé zážitky na té nejúžasnější škole. Vaše 9. A -229-
Zdravíme čtenáře Druhého patra, uběhly už čtyři roky od našeho prvního setkání v šestém ročníku. Proto bychom se chtěli podělit o naše pocity a společné vzpomínky. Touto dobou přecházíme ze snů do reality. Kdo by si na začátku pomyslel, že tyto čtyři roky uběhnou jako voda. Asi nikdo. Dnes jsou z nás skoro „dospělí“ lidé, kteří budou muset čelit nástrahám dnešního života. Jako každá třída máme i my společnou hmatatelnou věc – třídní tričko, které
nám bude připomínat nevinné roky, kdy jsme se o nic nemuseli starat. Dnes je to ale vše pryč. Hlavní roli ve filmu „Dospělost“ bude hrát důvěra, zodpovědnost a hlavně samostatnost. Naše třída se poskládala z žáků z Frenštátu, z Tiché a z Trojanovic. Ke stmelení našeho kolektivu nám částečně pomohl adaptační kurz, ale i přesto jsme zůstali více méně ve skupinkách, a ne vždy se dokázali domluvit. Prostě více skupinek, více názorů. Na „adapťáku“ jsme zažili spoustu legrace, blíže jsme se poznávali a našli nové kamarády. S vedoucími z kurzu – paní Janou a panem Petrem jsme se ještě dva roky setkávali v rámci projektu „ROSTEME SPOLU“. A my rostli. Musíme přiznat, že jsme nebyli zrovna ta nejvzornější třída. A tak bychom chtěli poděkovat Vám učitelům za Vaši velkou trpělivost, za snahu nás něco naučit a za to, že jste nás připravili na střední školy. Náš velký dík patří naší paní učitelce třídní – Aleně Maňasové, která nám byla oporou a stála při nás i v těch těžších okamžicích. Další -230-
poděkování patří paní uklízečce Sylvii Maráčkové, která se nám starala o to, abychom měli stále čisťoučkou třídu a taky panu školníkovi, kterému jsme se občas postarali o ne příliš příjemné opravy. Naše společné čtyři roky jsou pryč a nyní si každý půjdeme svou cestou. Naše společné zážitky nám zůstanou a snad na ně budeme vzpomínat jen v dobrém. Loučí se 9. B Takoví jsme byli … A je to tady! Ač se to nezdá, jsou tady naše poslední dny na Tyršovce. Chtěli bychom se s Vámi rozloučit a zároveň Vás pozvat na naše
slavnostní zakončení školní docházky. Bude se konat 19. června od 15.00 v kině. Po devíti, někteří po čtyřech letech, opustíme naši základní školu, naši Tyršovku. Školu, která nás nejen hodně naučila, ale dala nám i hodně zážitků. Po takové době si budeme muset zvykat na nové prostředí, nové spolužáky a hlavně učitele. Od 1. září už budeme kolem Tyršovky jen procházet a vzpomínat, jaké to vlastně bylo. Budete nám chybět. 9. C -231-
Frenštátské tajemství - soutěž žákovské knihovny Jednou si tak jdu po podloubí, a co nevidím! Dvoje dveře od radnice zabedněné! Kouknu vedle na náměstí a tam všude klece! A nad chudákem Jonášem bílý obláček se vznáší. Co se to děje? Musím přiznat, že jsem nad tím dlouho uvažovala, ale nakonec jsem na to přišla. A jsem na sebe moc hrdá, protože přece jenom tohle je práce pro profesionální detektivy. A já obyčejná holka jsem na to přišla! Asi začnu uvažovat o práci soukromého detektiva… No, ale zpět k tématu. Víte, jak to doopravdy je? K nám do Frenštátu přijede Barack Obama se svou rodinou! Zdá se vám to jako hloupost? Tak to se vám opravdu jen zdá, hned vám vysvětlím všechny souvislosti… Takže ty dveře od radnice jsou zabedněné, protože uvnitř probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Určitě se přestavují všechny kanceláře, jednací síně, schodiště i chodby. Všechno bude nové, moderní. A proč je místo dveří ten kus dřeva? No přeci ty staré dveře už byly oprýskané a nehodily by se k vnitřnímu interiéru, a tak se vyrábějí nové, jistě dostanou nový nátěr. A teď ty sochy… no ty se přeci také renovují. Už na nich rostl mech a lišejníky. Přeci byste nechtěli, aby Barack a jeho manželka viděli naše náměstí se starými oprýskanými sochami. A tak je šikovné české ručičky dávají dohromady, aby si při příjezdu Obamovic rodiny pěkně blýskaly. Do kašny se naleje voda a Jonáš opět ukáže svou sílu! A aby toho nebylo málo, opravuje se i škola. Každému člověku to připadá normální, ale mně ne. Mně se už od začátku zdálo, že to s tou opravou bude jinak! Samozřejmě Barack se bude chtít podívat, jak to chodí u nás v českých školách, takže se naše škola začala opravovat, aby na něj udělala dojem! A další věc je nový kruhový objezd a nové silnice před Albertem. Popravdě, občas to drncá a tak, aby se měl Barack ve Frenštátě jako v bavlnce dokonce i v autě, opravují se silnice. Dále se také opravil kostel a Albert! Vidíte, jak to do sebe zapadá? No, zdá se, že záhada je vyřešena! Frenštát prostě chce na pana prezidenta Baracka Obamu udělat obrovský dojem! -232-
Takže si začněte doma vyrábět vlaječky s vlajkou USA a až město prozradí to, co já už dávno vím, hurá na náměstí a úsměv a mávat! 1. místo: Martina Vachalová 8. C
Zatlučené dveře do radnice jsou proto, že město očekává ožití sochy Radegasta, který je na radnici. Proto se snažili Radegastovi únik znesnadnit a zatloukli alespoň 2 vchody do radnice. Jan Nepomucký je v kleci, protože se snažil Radegastovi pomoct s útěkem. Tak ho město za to zavřelo do klece, aby mu už nepomohl. Svatý Jan si musí příště rozmyslet, jestli bude hodný a svatý nebo bude pomáhat s útěkem další oživlé soše. Neptun nemá nad sebou obláček, ale vodní svatozář. Bylo mu líto, že nemá svatozář, když je přece bůh moře, proto si svou vodní svatozář vykouzlil. Morový sloup je v kleci také, protože se snažil pomoc Radegastovi. Vyhlížel, jestli má Radegast volnou cestu a jestli nikde poblíž není paní starostka. Všechny, co pomáhali s útěkem Radegastovi, paní starostka zavřela do klece. 2. místo: Veronika Mladěnková 6. A
Město záhad a tajemství Město Frenštát pod Radhoštěm je možná malé a na první pohled obyčejné a nezajímavé, někdy možná až nudné město, ve kterém se nikdy nic neděje. Opak je ale pravdou, je to město plné záhad a tajemství, které se nám někdo snaží zatajit. Pokud mi nevěříte, tady máte příklad. Jdu si tak s dvěma kopečky vanilkové zmrzliny (tu mají totiž nejlepší) v ruce a jak už je u mě zvykem, nevnímám a nekoukám okolo sebe, protože se usilovně snažím o to, aby mé bílé tričko nezměnilo barvu a bílým zůstalo. Ale k věci, když tak jdu a konečně dostanu svou neposlušnou a pomalu se topící zmrzlinu pod kontrolu, všimnu si, že něco není, jak má být. A opravdu, sochy jsou jako když za mříží a ani kašna není stejná jako vždycky, nad Neptunem visí modrý mrak. V hlavě mi lítají -233-
všelijaké myšlenky a domů odcházím s velkým otazníkem. To ale ještě nevím, že to není vše. Cestu jsem si totiž zkrátila a šla jsem kolem radnice. A co nevidím, dveře do radnice jsou zabedněny. Věděla jsem, že to všechno musí mít nějaké rozumné a logické vysvětlení, a tak jsem začala pátrat. Mé zjištění bylo hrůzné. Zjistila jsem totiž, že jednou za 133 let sochy z našeho náměstí, ale také Radegast z radnice ožívají. Důvod je jasný, nejspíš každý už někdy slyšel o pálení čarodějnic, no a tyto rituály probíhaly i v našem městě a kde jinde, než na náměstí. Bohužel v hojném počtu. A tak duše těchto čarodějnic už navždy zůstaly na náměstí a jsou tam dodnes. Problém je v tom, že jakmile přišly sochy na svá místa, duše se v nich zabydlely a od té pekelné chvíle dostávají každých 133 let magickou sílu oživnout a zničit, co se dá. Pokud vás zajímá, proč zrovna číslo 133, je to proto, že právě tolik čarodějnic bylo upáleno. No a tak jen lidé pověření tímto úkolem, dělají vše proto, aby se nestala žádná katastrofa. Věřte mi, že taková socha dokáže udělat hodné neplechy. Nikdo ale není tak hloupý, aby si myslel, že takové obry zastaví nějaká síť, zabedněné dveře nebo klec. Je proto jisté, že byla zapotřebí spousta kouzel a zaklínadel, aby se sochy nemohly ani pohnout. Nechci ani pomyslet na to, jak by to dopadlo, kdyby kouzla a další ochranné prvky nezabraly. No uznejte, nikdy úplně nevíme, co se stane, když na kouzlo pošleme kouzlo. A tak nám nezbývá než doufat. Dost mě zajímá, kdo má v rukou náš osud a stará se o to, aby to, co na náměstí je, tam taky zůstalo. 3. místo: Kristýna Biolková 7. A
Jak učitel chytil zlatou rybku Za devatero řekami a devatero horami žil jeden mladý učitel a ten chytil v mlýnské strouze zlatou rybku. „Pusť mě,“ řekla rybka. Učitel odpověděl: „Ale já mám veliký hlad!“ Rybka dodala: „Splním ti tři přání.“ „To by šlo,“ vykřikl učitel a začal přemýšlet, co by si měl přát. V hlavě se mu honila spousta věcí, které si vždy přál. Nakonec po dlouhém rozhodování řekl svá tři přání: „Chci být bohatý, mít velký dům a krásnou mladou ženu.“ Ale na to, že měl hlad, úplně zapomněl. „Až mě pustíš, tvá přání se vyplní,“ řekla rybka. Učitel ji rychle a bez váhání hodil zpět do mlýnské strouhy. Chvíli čekal, ale nic se nedělo. -234-
Zlatá rybka totiž nebyla kouzelná a ani neuměla mluvit. To měl pan učitel jenom halucinace z toho hladu. Učitel se velice naštval, máchl rukama a vzteky zařval: „No a teď nemám vůbec nic!“ Sebral prut a šel hladový a naštvaný domů. A z toho příběhu vyplývá, že se většině pohádek nedá věřit. Roman Kratochvíl 9. A, časopis Puzzlík Jednoho chladného rána, za devatero kabinety a devatero třídami, v ředitelně, se právě rozdávaly výplaty. Pan učitel Novák se už těšil na pěknou sumičku peněz. Těšil se, že si z těch peněz odebere menší část a pojede na dovolenou k moři. Jenže když dostal obálku s penězi, nedostal skoro nic. Za těch pár drobných může jet tak na ryby. Na ryby! To je nápad, pan Novák pojede na ryby. A tak jel. Když jel přes most u rybníka, lekl se jelena, co mu skočil před auto, a strhl řízení doleva. Spadl i s autem do vody. Nechal si otevřené okno, takže mu tam natekla voda. Když otevřel dveře, vyplavala mu pod tričko ryba. Vylezl s ní na břeh a ryba mu řekla, že si může přát tři přání, pokud ji pustí. A jaké přání si učitel přál? To si musíte vymyslet sami, protože už za chvíli zvoní a autor už nemá čas dopsat tohle povídání. Vojta Kajzar 8. C
Byla jednou jedna škola a v ní učil učitel jménem Evžen Bezejmenný. Jednou se rozhodl, že půjde na ryby. Rybařil strašně dlouho a stále nic nechytil a najednou chytil prapodivnou rybku, byla totiž zlatá. Rybka mu řekla: „Jestli mě pustíš zpátky do vody, splním ti 3 přání,“ a proto ji Evžen pustil zpátky do vody a jako první přání si přál, jestli by mu nevytvořil jeho dvě přesné kopie, aby jedna učila a druhá opravovala písemky a on by nemusel chodit do práce. Rybka mu přání splnila a najednou se u něho objevily dvě úplně stejné kopie. Jako druhé přání si přál, jestli by mohl vracet čas, aby napravil některé velké chyby a trapasy ze svého života. Rybka mu přání splnila a najednou se dokázal vracet v čase. A jako třetí přání si přál, jestli by mohl mít ještě tak tisíc dalších přání. Jenže rybka se naštvala a obě dvě jeho přání zrušila a uplavala. A od té doby Evžen žije svůj život úplně stejně jako předtím. Jan Tichavský 8. C
Na našem výletě ve Štramberku z jeskyně Šipka vylezl PRAČLOVĚK BERTÍK, a tak jsme si povídali o době ledové a nakonec jsme si napsali, chtěli-li bychom být pračlověkem: -235-
Filip Vlček: Nechtěl bych být pračlověkem, protože bych nemohl hrát na počítači. Kateřina Peigerová: Nechci být pračlověkem, protože bych byla hrozně oblečena, a protože pračlověk jí syrové maso a může kdykoliv umřít. Šimon Veselý: Já bych pračlověkem být chtěl, protože žijí starodávně, umí dobře lovit a bydlí v jeskyni. Jeroným Křištof: Nechtěl bych být pračlověkem, protože by mi byla zima a smrděl bych, protože bych si musel oblíkat kůži. Markéta Fryščáková: Nechtěla bych být pračlověkem, měla bych špinavé nožičky a mluvila bych: „YU UJ!“ Ale jinak bych byla dobrá lovkyně. Bála bych se pichlatých věcí. A nechtěla bych na sobě mít kožešiny. Šimon Filip: Trošku ano a trošku ne. Chtěl bych poznat pravěký svět a ještě bych chtěl vidět, jak lovili zvěř. Honza Slezák: Já bych nechtěl být pračlověkem, protože bych někdy nemohl jíst a pít. Musí jim být zima. Hrozně smrdí. Vojta Wasil: Chtěl bych být pračlověkem, protože chci lovit a naučit se nějaké věci. A nechtěl bych být, protože jsem si zvykl na naši dobu. Míša Mužík: Nechci být pračlověkem, protože nemá teplé oblečení ani dost jídla a spí na studeném. Matěj Horák: Já bych chtěl být pračlověkem, protože má hustý kožich a je mu teplo. Sice bydlí v jeskyni, a tam je zima, ale když má ten kožich, tak je mu teplo. Filip Káňa: Já bych nechtěl být pračlověkem, protože bych už byl mrtvý v muzeu. Taky proto, že před tím, než poprvé uviděli oheň, jedli syrové maso. Ale chtěl bych vidět, jak kameny řezaly. Beáta Boháčová: Já osobně bych pračlověkem být nechtěla, protože nemají bazény a taky ty ostatní věci. Vojta Bartoš: Chci být pračlověk. Chci být dobrý pračlověk. Chci být minecraftovým pračlověkem a mít slaninátor. Viky Petrová a Adélka Tichavská: Nechci být pračlověkem, protože je špinavý, je opice a taky smrdí a je starý. -236-
Ríša Merenda: Já bych nechtěl být pračlověkem, protože bydlí v jeskyni a nemá peníze jako my. Lucka Šmahlíková: Nechtěla bych být pračlověkem, protože bydlí v jeskyni a nemají baterku. Elen Hrubá: Být pračlověkem nechci, protože mu musí být zima a taky proto, že neumí mluvit. Ale chtěla bych bydlet v jeskyni. Markéta Žingorová: Nechci být pračlověčkou, protože by mi byla zima a neměla bych světlo. A k tomu bych ještě měla holou kůži. Kuba Ondryáš: Já bych chtěl být pračlověkem, protože bych byl dobrým lovcem, mohl bych si dělat, co chci, ale neměl bych se s kým 2. D kamarádit.
Jak se dříve žilo dětem? Je zajímavé dozvědět se, jak žili naši rodiče, prarodiče v době, když byli dětmi. Pokud jste se ještě nezeptali, můžete si přečíst, co od své maminky a babičky vyzvěděla Petra z 9. třídy. Třídy bývaly s více žáky, u maminky ve třídě jich bylo čtyřicet. Byla jiná doba, děti ve škole ani doma neodmlouvaly a které si to dovolily, ty byly trestány poznámkami, předvoláním rodičů do školy a sníženou známkou z chování, třídními i ředitelskými důtkami. V hodinách téměř nikdo nepromluvil nahlas a o přestávkách se po dvojicích procházely děti tiše po chodbách. Kluci nesměli nosit dlouhé vlasy a holky si nesměly na základní škole lakovat nehty, malovat se ani si barvit vlasy nebo se výstředně oblékat. Svačiny byly často hromadné, kdy pravidelně děti dostávaly čtvrt litru mléka v sáčku a rohlík. Také si nosili svačiny z domu a to většinou namazaný rohlík nebo chleba s máslem a medem nebo máslem a marmeládou a nějaké ovoce, např. jablko. Na školní výlety jezdili po okolí, většinou se jednalo o výšlap na hory nebo návštěva nějaké památky, muzea atd. O prázdninách byli většinou u babičky a dědečka na vesnici nebo chodili do družiny, která byla většinou jeden měsíc. Také jezdili na tábory.
-237-
Jak trávila volný čas babička? Bavili se například tím, jak se dnes pálí čarodějnice, tak oni pálili dřevo na horách. To celý den všichni z vesnice sbírali dřevo na noční oheň, stavěli několika metrovou hranici ze dřeva, kterou večer zapálili. Pak vyráběli svítilny z kůry stromů a chodili kolem ohně. Zpívali písničky, hráli na harmoniku u ohně a dělali legraci. Všechny holky se šly o půlnoci koupat do potoka, kde čarovaly podle starých zvyků, aby věděly, kdy se vdají atd. Během týdne měli určené povinnosti doma, museli se učit a někdy šli odpoledne do kina, které bylo vzdálené 8 km. Pokaždé když kino navštívili, tak potom večer museli zase 8 km šlapat domů, ale bylo jim vždy veselo, smáli se a zpívali, aby si tu cestu zpříjemnili. Na vesnici se všichni dobře znali a babička měla spoustu kamarádek. Ve volném čase, když měli doma udělané veškeré povinnosti, chodili i přes týden do kostela, hráli v lese hry, v zimě lyžovali, sáňkovali, po večerech hráli karetní hry, ale převážně zpívali. Dokonce měli ve škole taneční, kde je naučil jejich třídní i společenské tance. Babička byla šťastné dítě i v tak těžkých životních podmínkách na vesnici, kde musely děti pracovat. I když byla holka, otec ji naučil několika různým řemeslnickým pracím. Denně k večeru se sešli s dětmi a hráli různé hry venku, když pršelo, tak pod střechou, ve stodole a také na půdě. Starosti a strach babička prožívala, když ji např. utekly krávy do lesa a ztratily se, nebo ji štípla zmije a museli autobusem na pohotovost za doktorem. Babička by nechtěla být dítětem v této době. Své dětství by rozhodně nevyměnila za dětství v dnešní době. Prožila hodně přátelství, citů, dětských lásek.
PSAVEC 2013/2014 – oficiální výsledky: Čas od času (tak jednou za 10 let) vyhlašujeme pro naše redaktory celoroční soutěž Psavec. Za své články dostávají body a ti nejpilnější pak na konci roku získají pěkné auto. Jak tedy dopadl letošní ročník? Vítězkou se stala Jana Cibulcová (104,5 bodů), druhé místo patří Anetě Havlové (81), třetí skončila Jana Horáková (65,5), o tři body ujelo auto Kristýně Biolkové (62,5). Na dalších místech první desítky se podle získaných bodů umísili Zuzana Vachalová (59), Martina Vachalová (55), Veronika Mladěnková (50), Lucie Syrovatková (47), Markéta Petrová (42), Jakub Jeřábek (36,5 bodu). -238-
Děkujeme všem, kteří do tohoto ročníku psali a společně tak přispěli k tomu, že časopis stále vychází a má své věrné čtenáře.
Milí čtenáři Druhého patra, závěrečné vysvědčení je pomalu za dveřmi a žáky i učitele čekají zasloužené dva měsíce prázdnin. Letošní odpočinek od školních povinností se pro většinu z nich o dva týdny protáhne díky plánované rekonstrukci školy – snad to nebude na újmu (ne)nabytým vědomostem, ale ku prospěchu naší staré dámě, která si nový kabátek (a nejen ten) už dávno zasloužila. Letošní školní rok byl bohatý na pořádané akce i jejich pěkné výsledky. O tom, že si stále zachováváme sportovního ducha, svědčí mnohé tělovýchovné aktivity – od kroužků, přes olympiády jednotlivců až po soutěže kolektivů. Vypadá to, že i letos (již počtvrté) zůstane krajské prvenství ve sběru papíru doma. Radost nám dělá školní časopis i divadelní kroužek Tyršovadlo. Jsem ráda, že nejsme lhostejní k potřebám druhých a jsme ochotni pomoci dobré věci (adopce na dálku, záchranná stanice v Bartošovicích, šindele pro Libušín, víčka pro Elišku). Je toho hodně, co bych chtěla pochválit, např. oblíbené akce školní družiny, lekce Šikovného předškoláčka nebo -239-
Věřím, že také letos
Komiks
širokou škálu zájmové činnosti. Bohužel na vše mi tyto řádky nestačí. Především bych ráda poděkovala všem, kteří se snaží svou každodenní poctivou prací vytvářet dobré jméno školy a těší je její úspěchy a výsledky. Školu čekají dva měsíce perné práce. Věřím, že v září nás její proměna příjemně překvapí a nastartuje vstříc novým výzvám. Žákům i kolegům přeji klidné prosluněné dva měsíce odpočinku a Druhému patru po krátké odmlce energií, nápady a šikovností nabité redaktory, abychom se každý měsíc měli zase na co těšit. Zdeňka Murasová
něco ze školy
si každý z vás
odnese domů…
Na vydání 120. čísla Druhého patra se podíleli: Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Barbora Štarhová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Veronika Mladěnková, Jakub Jeřábek, Jana Cibulcová, Michaela Žingorová, Kristýna Biolková Obrázky kreslili: Natálie Heřmánková, Sabina Konvičková, Tomáš Wolf Fotografie: Karel Šindler (str. 226, 239), Jaroslava Káňová (str. 227) Petr Ondryáš (str. 217, 222, 232, 233, 236, 237) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Kristýna Kociánová e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 17. 6. 2014
-240-
