V tomto čísle nepřehlédněte: Den ptačího zpěvu – 195 Školní setkání krtků – 199 Energetické nápoje? – 201
Osmáci v Praze – 204 Co se zlobivci? – 206 Znáte školu? – 214
Malý, ale stojí zato! Co všechno víte o ZŠ Tyršova? Určitě nevíte vše, co se v nedávné době stalo. Místní drby školy najdete v malém časopise s velkým obsahem. Časopis je malý, takže se pohodlně vejde do kapsy. Vychází pravidelně každý měsíc, takže máte každý měsíc co číst! Kamila Skurková 7. A
Ohlédnutí za Velikonocemi Můj nejpěknější zážitek z Velikonoc je malování kraslic. Den před Velikonocemi malujeme kraslice. Maminka vyfoukne vajíčka a se sestrou budeme malovat kraslice. Je legrace, že nám padají na zem. Máma nám přitom peče beránka. Další den posnídáme a díváme se na pohádky. Čekáme, až zazvoní kluci s pomlázkami. Každému dáme vajíčko a balíček sladkostí. Potom uklidíme ze stolu a já si jdu hrát. Mám moc ráda Velikonoce. Hana Bialková 3. C
Před Velikonocemi pokaždé pomůžu mamince vyzdobit byt a s babičkou upletu tatar na tatínka, upeču perníky a beránka. Minulé Velikonoce k nám přišlo hodně kluků. Největší legrace byla s Filipem Špačkem a jeho bratranci. Filip mi řekl, že mne umyjou ve vaně a já blbá do ní vlezla dobrovolně sama. Pustili na mne ledovou sprchu a já byla úplně mokrá a celá koupelna taky. Pak jsem se musela převléct. Teď už jsem starší a chytřejší a do vany nevlezu ani za nic. Budu se
-193-
hodně bránit. Letos budu muset vstávat ráno v 5 a jít nakrmit své koňské miláčky. Doufám, že stihnu být v 7 hodin zpátky doma, ať se můžu na kluky připravit. Musím uznat, že každé Velikonoce jsou skvělé! Nikol Šindlerová 3. C Velikonoce jsou samy o sobě velký zážitek. O Velikonocích ráno vstanu, převléknu se a už jdu vymrskat sestru, maminku a tetu Lenku. Konečně vyrážím na velikonoční koledování. Vymrskal jsem již dost děvčat na to, aby se můj tatar prohýbal. Mé koledování končí u tety Jany. Hodně jsem toho dostal, ale nejvíc dobrot jsem si vykoledoval u mojí spolužačky Nikol. Také jsem si to tam nejvíce užil. Nejlepší zážitek však byl ten, že jsme s rodinou jedli vykoledované pamlsky až do Vánoc. Jiří Kubica 3. C
Přeházený příběh Na velikonoční pokoj jsme uklízeli svátky. V sestřiném nepořádku byl velký pokoj. Nakonec jsme myli prádlo a prali okna. Večer jsme Barča, Míša upekli stůl a položili na beránka. Vzala jsme prach a utřela hadru. Otevřela jsme vzduch, aby se vyvětralo okno. Chodbou jsem zametla smeták a zrcadlem vyleštila leštěnku. Uklidila jsem skříň do oblečení a nakonec jsem uklidila stůl v papírech. Veronika, Kaja, Jaja Přišel jsme do psa a skočil na mě byt. Můj Alík divně vrčel na psa, protože jsem pohádce nepřečetl sestru. Nejradši měla kůzlátka o neposlušných pohádkách, protože jsem mu spaní vždy četl před pohádkou. Sára, Jakub, Lucka S. Hromadu naházím na hračky. Prachem utřu hadru. Vodu zaliju květinama. Stůl uklidím z pastelek. Granulím nasypu psa, vysavač vyluxuju kobercem. Lenka, Julie 6. C
Vyjmenovaná slova Tatínek, maminka a syn Honzík bydlí v Bosyni. Jednou byl sychravý den a tatínek s Honzíkem šli do lesa sýkorkám nasypat zrní. V křoví mezi kameny slyšeli syčet hada. Začalo se stmívat a tatínek s Honzíkem museli jít domů. Cestou potkali syslí mládě. Jak přišli domů, museli si
-194-
nechat uschnout boty a bundy. Maminka zrovna pekla chléb. Honzík ho viděl ještě syrový. K večeři měli chléb se sýrem. Tatínek se dost nasytil. Když šel Honzík spát, četl si knihu o sýčkovi. Magdaléna Jandová 3. C
Byl jednou jeden starý příbytek, který vypadal jako zbořenina. U bytu byla stará stodola, kterou kdysi obýval býk s kobylou. Jednoho dne se rozhodl Přibyslav, že to stavení opraví a zrekonstruuje. Dal se tedy do díla se svými syny, začal opravovat nejdřív byt a potom zbořenou stodolu. Najednou se začalo blýskat. Přibyslav se syny se utíkal schovat do staré stodoly, kde objevil mlýnské kolo. Bylo trošku menší, než znal u mlýnů, a tak si řekl, že si ho nechá a ozdobí s ním dům, až bude hotový. Když se přestalo blýskat, vyšli ven ze stodoly a uviděli, jak déšť zbořil část jejich díla. Najednou se Přibyslav rozvzlykal, byl slyšet až padesát metrů daleko. Synové ho začali utěšovat, my to spravíme, zajedeme do Litomyšle, koupíme dřevo a bude to raz dva. Když synové odjeli, objevila se tu myš, která překousala lýkový provaz. „Za to budeš pykat,“ řekl Přibyslav a pyšně nastražil pastičku se sýrem. Mezitím přijeli synové a začali na otce sypat novinky z Litomyšle. Složili vysokou hromadu dřeva, která byla mokrá. „Musí ještě uschnout,“ řekli. Přibyslav přikývl a řekl jim o té myši, která mezitím ukradla sýr. Když stavbu dokončili, nastěhovali si sem kobylu, býka, psa a kočku, která ale byla vegetariánka, takže ta myš se stala nepolapitelnou. A jestli neumřeli, tak ji honí dodnes. Lucka Syrovatková 6. C
Světový den ptačího zpěvu Já se jmenuji Výr Velký, latinsky Bubo Bubo. Celý rok se připravuji na ten velký celosvětový den všech zpěvavých ptáků. Letos jsem si pro diváky připravil píseň „Já věřím, že odletím!“ Je to můj nový velký hit, který se myslím stane i světovým. Bydlím ve své noře v lesích na Šumavě. Přesné souřadnice vám ale neřeknu, protože si chci ponechat trochu soukromí ke psaní. Ty skvělé celosvětové hity píšu na kulatém, poměrně malém dřevěném stolku. Jestli mě budete někdy chtít
-195-
zastihnout, jak se procházím, tak mě někdy můžete potkat v Tescu na Šumavě.
Jan Maléř 6. C
Druhý květen je pro nás ptáky nejdůležitějším dnem v roce. My pěnkavy se na to moc nepřipravujeme, zpěv máme v krvi. Já osobně zpívám sólo, trénuju týden před vystoupením. Jsem operní pěvkyně, jednou jsem zkusila duo s kolegou kukačkou a dopadlo to katastrofálně. Od té doby zpívám sólo a jsem nejvyhledávanější operní pěvkyně v Evropě. Když není v Evropě sezóna, zpívám buď v Asii nebo v Africe. Ale nejlepší je to stejně tady doma v Evropě. No to bude asi vše, jak říkám, já se na 2. května moc nepřipravuju, asi týden před vystoupením 3 hodiny denně. Klára Šivicová 6. C
Jak se připravuji na přijímací zkoušky? (15. 4. 2011) Na přijímačky se nějak trochu připravuju. Na internetu, když si najdu nějaké testy, tak si je zkouším. Někdy, když se nudím, tak si prolistuju starými sešity. Doufám, že mi v té hlavě něco zůstalo. Tak snad se to podaří. Všechno umím, všechno znám, takže se na přijímačky nechystám. Jo, náhodou jsem si četla nějakou knížečku o češtině a všechno jsem si zopakovala a píšu v češtině scia a cermaty. Jinak se neučím, věřím, že se tam dostanu. Takže, na přijímačky se celkem připravuju a připravujeme se i ve škole. Matiku si musím ještě hodně procvičit, abych to dala, protože cvičné se mi vůbec nepovedly. Ale budu optimista a doufám, že se mi povedou a na tu školu mě vezmou. I když se tam hlásí kolem 140 lidí a na můj obor berou 30, musím si fandit ne? Tak jak bych začala? No, řeknu to tak, že když děláme ve škole nějaké cvičné testy, pokaždé si je zkusím, protože to není na škodu! Ale třeba doma fakt nic nedělám. Pořád si říkám, že už se budu učit, ale ten facebook mě pořád tak láká.
-196-
Po přijímačkách No, stála jsem před tou školou a trému jsem neměla, pak to začlo. Přišla jsem do třídy a úplně mi začalo buchat srdce. Pak už to bylo v klidu, ale ty přijímačky jsem zvorala. To se stává, ale stále si myslím, že bych se tam mohla dostat Jsem strašně ráda, že už to mám za sebou. Ve Frenu všichni ve třídě seděli a strašně se soustředili a vůbec se s nikým nebavili. Nervózní jsem nebyla, ale jen ve Frenu. V Rožnově mi při testech strašně kručelo v břichu. Bylo to strašně trapné, jak mi do hrobového ticha zakručelo. Ale testy jsem zvládla. Tak přijímačky byly celkem na můj vkus docela lehké, až mě to celkem překvapovalo. Ale zase jsem rád, že to bylo lehčí, aspoň už jsem přijat. Naštěstí jsem nebyl nervózní, takže to byla taková týdenní pohoda. Na přijímačky jsem jela v úterý. Jeli jsme do NJ na obchodku. Nakonec jsme prolezli celé město a nenašli jsme tu školu, takže jsme se tam nedostavila. Ze školy nám volali, že můžu přijet ve čtvrtek. Po tom úterku by si někdo myslel, že se poučíme. Ale my jsme zase přijeli a opět jsme to nemohli najít. Ptali jsme se snad všude a potom i volali 2x sekretářku z té obchodky a běhali z jedné strany NJ na druhý, až jsme došli na autobusové nádraží a vzali si taxíka. Ten taky nevěděl, ale nějak jsme tam nakonec tak tak dojeli. Přijímačky z Čj byly lehčí než matika, protože jsem si nic nepočítala. Buďme blond! V úterý 26. 4. jsem dělal přijímačky na hotelovku, kde jsem se celkem zapotil. Vešel jsem do třídy a pozdravil, ale žádné odezvy jsem se nedočkal. Každý byl zabraný do učení, až z toho šel strach. Den před přijímačkama byl úplně normální, jako by to byl úplně normální den. „Přijímačkové ráno“ bylo v pohodě. Akorát mi vadila skupina velmi do sebe zaujatých lidí, kteří to asi nebrali na lehkou váhu. Já, který jsem tam přišel pouze s igelitkou, jsem tam byl asi za největšího blázna. Přijímačky nebyly nejhorší… 9.C
ČAS Čas je vlastně nesmrtelná, nezničitelná a nehmatatelná věc, která se ukrývá ve vesmíru, díky času se všechno mění. Byl bych rád, kdybych měl hodinky se zvláštními tlačítky – vrátil bych se do minulosti, vrátil bych se zase zpět do přítomnosti, dostal bych se do budoucnosti. Bylo by tam ještě jedno (červené) tlačítko, kterým bych zastavil čas.
-197-
Jakub Novák 5. B
Kdyby se čas zpomalil nebo zastavil, tak bychom přišli na všechna tajemství světa a pak by tu nebyla tajemství. Radka Vašendová 5. B
Čas je každá minuta v našem životě, která ubíhá sekundu po sekundě. Každý čas je velmi vzácný. Jednoho dne ten náš čas skončí.
Všem lidem jednou skončí, a proto je důležité užívat si každou sekundu, kterou máme. Čas je to, co se nedá vrátit zpátky. Jedna minuta uběhne a pak už se nikdy nedá vrátit. Čas máme na hodinkách, v kalendářích a jiných věcech. Čas je v našem životě velmi důležitá věc, kdyby nebylo času, tak by celý svět nemohl fungovat. Čas se nedá ani koupit. Nikdo si nemůže vybrat, kdy jeho čas skončí. Skončí i bohatému a chudému člověku. I mladému a starému. Skončí úplně všem. Johana Bartoňová 5. B Říká se, že v jiném světě čas neexistuje. Ale pro mne je čas jen stále se opakující kolečko v hodinách. Představuji si, že čas byla minulost, je současnost a bude budoucnost. S časem souvisí i naše vzpomínky, naše radost i smutek. Když si něco přejeme, splní se to v tu chvíli, den, hodinu, minutu, vteřinu. Čas je magie. Aneta Briedoňová 5. B
Povídání o skřítcích (ze Zlaté přednostenky) Dva panáčci šli na pole a tam bylo hodně slámy pro krávy. A zanesli ji do chléva, kde bylo hodně kraviček. A ty kravičky bučely, bučely, bučely, že chtějí více slámy. A panáčci odešli ven na zahradu a pak uslyšeli bučet kravičky, že už to snědly a chtějí další čerstvou a novou slámu. Sára Malíková 4. B V pátek ve 3 hod. po škole jsem šla na procházku do parku s babičkou. Zdržela jsem se tam hodinu. A viděla jsem tam hodně velkých dětí,
-198-
a tak mě napadlo, že bych se jich mohla zeptat, jestli by nechtěly hlídat u školy. Moje otázka byla úspěšná. A tak tam ode dneška hlídají. Beáta Dobiášová 3. B
O ospalé princezně Bylo, nebylo jedno království, ve kterém bydleli král, královna, malý princ a také malá princezna. Ta princezna byla pořád ospalá, ale nikdo nevěděl proč. Nevěděl to ani sám pan král, ani královna, ani malý princ. Ale jedno zvíře přece, byl to obrovský dinosaurus, který se usídlil v blízkosti hradu. Princezna se s ním skamarádila. Každou noc za ním chodila a povídali si spolu. Nikdo o tom nevěděl a tak to bylo jejich tajemství. Míša Krupová 4. C
Kdy (kde) se bojím, co se s tím dá dělat? Kde se bojím? U zubaře se nebojím, jsem jenom nervózní, mám hodného zubaře. Písemek se bojím hlavně v dějepisu, protože se učím málo a kluci dělají v dějáku kravál, a když se učitel naštve, stojí to za to. Nebo třídní schůzky, noční můra každého dítěte! I když jsem nic neprovedla, bojím se, že když mamka přijde domů, dostanu vynadáno, ale mamka po mně neřve, ani mě nebije a vždycky mi řekne, co mám vylepšit. A co dělat proti strachu? Sníst horu sladkého nebo si pustit oblíbený film. Já se asi nejvíc bojím, když rodiče řvou. Stačí říct jenom „Á“ a hned mám zaracha, je lepší radši na ně vůbec nemluvit, jinak to vždy dopadne velmi špatně. Nebo taky běžet do svého pokoje, zapnout telku a být ticho jako myška. Kde se bojím? Už jen tu otázku slyším, tak se bojím a představím si náš kamenný sklep a jak mám chodit topit. Ve sklepě máme dvě strašidelné místnosti, v jedné nesvítí světlo, ale když si začnu zpívat, tak strach odejde. Bojím se taky, když jsem sama večer doma. Zapnu si televizi, přikryju se dekou a mám otevřené oči a hlavně se nedívám do okna. Bojím se taky, když jdu spát, zhasnu a nechám otevřené oči, vidím vždycky strašidelné stíny a ještě, když chodím spát, tak se dívám pod postel, jestli tam někdo není. Bojím se zubaře, vždycky si řeknu, že nebude používat vrtačku a říkám si, že jsem si zuby čistila, takže vrtačku používat nebude. 6. C
Setkání krtků ve škole! -199-
Pokud máte zahradu, vaším oblíbencem krtek asi nebude. Tak si představte, že se jich ve školní družině objevilo hned 59! Krtci se sešli na počest svého přítele Krtečka, který měl letět do vesmíru. Každý, kdo měl doma plyšového krtečka, klíčenky nebo polštáře s krtky, je mohl donést do družiny, kde se společně vyfotili. No, a jak to probíhalo? Děti s krtky se sešly v družině. Poté je p. uč. Ondryáš seřadil k focení (ty krtky). Nakonec děti dostaly pamětní list, kde Honza Tesař nakreslil obrázek. Rozdával také podpisy. Doufám, že se Krteček vrátí v pořádku na zem. Markéta Petrová 7. A
V pátek 29. dubna se v naší škole konal velký sraz krtků u příležitosti Krtečkova letu do vesmíru. Každý, kdo měl to roztomilé plyšové stvoření doma, ho mohl donést. Ten můj plyšáček už se nemohl dočkat. Když jsem mu řekla, že může jít taky, byl radostí bez sebe. Pořád se každý den vyptával, který ze svých černých kabátků si má vzít. Říkala jsem mu, že to je přece jedno, že mu všechny sluší stejně, ale on si nedal říct, pořád se musel ptát. V ten velký den už nemohl dospat, museli jsme prostě vstávat už v pět hodin ráno, aby se stihl nastrojit. Potom jsme po snídani vyrazili do školy. První dvě hodiny seděl na lavici a poslouchal, co se učíme. Zazvonilo na přestávku a on už chtěl hned jít, nenechal mě ani posvačit. Hned se vyrazil fotit do družiny. Po tom velkém focení odešel do šatny, protože jsme měli tělocvik. Z toho velkého dne byl nadšený a říkal, že by si to chtěl někdy zopakovat. Lucie Syrovatková 6. C
Proč museli odložit Krtečkův start do vesmíru?
-200-
měl strach z toho, že bylo takové divné počasí. Navíc se hrál hokej a on fandil ČR. A tak v den odletu utekl a nemohli ho najít. Krteček sabotoval raketoplán, protože ve vesmíru nemá kam kopat noru. Krteček ukradl letadlo, snažil se vyletět do vesmíru sám. Krteček zaspal start, proto startují později. Krteček dostal trému a potřeboval víc času na přípravu. Příště se to už snad povede, přece jen letět do vesmíru je drsné… 9. A
Kufřík Tajemství vody Nedávno do školy připutoval kufřík s neznámým obsahem. Jediné, co se vědělo, bylo, že obsahuje pomůcky k chemickým pokusům na téma „Tajemství vody“. Kufřík jsme dostali jako sponzorský dar od firmy Veolia Voda. Žáci chemického kroužku měli možnost otevřít kufřík jako první. Uvnitř nenašli žádné výbušniny, ale plakáty na téma voda, příručky k pokusům, odměrné válce, nálevky, kapátka a další rozmanitou sbírku pomůcek. V lahvičkách se objevily také síran hlinitý, olej, roztok kyseliny, sůl, aktivní uhlí a spousta jiných věcí. Pomůcky z „chemického kufříku“ bude používat nejen chemický kroužek, ale také žáci v chemii. Kufřík se také objeví na Dnu města. Třeba se nám podaří tajemství vody jednou rozluštit. Lucie Stupavská
„Čistili“ jsme energetické nápoje Energetické nápoje – pěkně voní, mají zajímavou barvu, obsahují zajímavé příměsi, hodně se o nich mluví. Rozhodli jsme se je „trošku potrápit“. Použili jsme aktivní uhlí z kufříku Tajemství vody, sestavili soupravu na filtrování a nalili různé druhy nápojů. Pak začala práce pro aktivní uhlí (přírodní produkt vyrobený z uhlí, dřeva nebo skořápek kokosových ořechů. Aktivní uhlí má schopnost odstranit chlór, chloramíny, oxid chloričitý, fenoly, organická rozpouštědla a pesticidy. Používá se také v případech otravy, kdy adsorbuje požitý jed ze žaludku a střev). Vše začalo šumět (aktivní
-201-
uhlí pohlcovalo oxid uhličitý v nápoji), při druhé filtraci už vše probíhalo klidně. Po filtraci se změnila i barva nápoje, byla znatelně světlejší, uhlí asi odbouralo některá barviva. Překvapilo nás, že přefiltrovaný roztok také ztratil hodně své vůně – nebyla tak výrazná. Jednoduchým filtrováním jsme „zničili“ kus práce výrobců energetických nápojů – vrátili jsme nápojům původní nevýraznou barvu a zrušili lákavou vůni.
Kde sehnat energii? Těžko říct, jestli je to fenomén doby, ale v naší škole se rozmáhají takzvané energy drinky. Z čeho se takový energy drink skládá a co se do něj dává, asi moc lidí neví, ale koho to doopravdy zajímá? Jde totiž o to, jaké zázračné účinky mají tyto, dá se říct skoro lektvary, na naše tělo. Co uděláte, když jste unaveni, nemáte žádnou energii a i přesto musíte stále fungovat a podat skvělý výkon? Dáte si energy drink, ten vás vzpruží, vaše smysl zbystří a vy jste zpátky ve hře. A jestli to tak doopravdy je, tak žáci naší školy musejí být opravdu vytíženi. Pití těchto nápojů není ve třídách druhého stupně nic neobvyklého. Často byste mohli ve třídách vidět spokojeného žáka, jak si vychutnává svůj drink a klábosí s kamarády. Vedou se dohady, jestli je pití enegy drinků opravdu cool nebo je tak chutné, možná že i návykové. Ať je to tak či onak, energy drinky nejsou ve škole nic neobvyklého. Jan Tesař
Proč lidé pijí energetické nápoje? chutnají jim a dodávají energii; je to něco jako kafe; nechcou usnout za volantem; mají málo síly, tak si ho dají a pak se pos…; ti, co ho pijí, ho často nosí v ruce a myslí si, jací nejsou borci; aby měli energii a vydrželi dlouho sportovat a být dlouho vzhůru; aby byli radostnější a předvedli se; chutná jim a aby neusnuli ve vyučování; potřebují se probrat, když jsou unavení; na zvýšení aktivity např. ve škole, protože se to nedá do 16 hodin někdy vydržet; abyste ve škole neusnuli, soustředili se na Tv, nebyli unaveni a neusnuli u nějakého filmu; je to sladké a dobré, trochu to dodá i energii; lidé si myslí, jak bezvadná věc
-202-
to je, kdyby měli rozum, pochopili by, že je to jen předražený sladký nápoj; plno energie, žádná žízeň.
Zase ti kamarádi… Zeptali jsme se žáků, kdo je přivedl k energetickým nápojům. Pokud byste vsadili na reklamu, prohráli byste. Kamarády označilo 33 žáků, zvědavost 15, reklamu 7, otce, bratra, strejdu 4, žízeň napsali dva žáci. Při jaké příležitosti pijete energetické nápoje? unavený mám chuť televize počítač škola sport kamarádi
0
5
10
15
20
25
30
35
Myslíš si, že energetické nápoje mají vliv na zdraví? - ano 60, asi ano 1 - ne 2, moc ne 1 - nevím 4 zastavuje to růst, je to nezdravé; sladké, můžeme ztloustnout, raději si ani nepředstavuji, co by to mohlo ještě obsahovat; pokud se pije dlouho a často, může se vytvořit šelest na srdci; každý říká, že to ničí zdraví; na chvilku to dodá energii, pak si ji to zase vezme; je tam tolik látek a povzbuzováků, že si myslím, že ano.
Co na pití energetických nápojů říkají rodiče? kupují mi to a nevadí jim to; když to tatka najde, tak mi to vypije; když nepiju často, tak jim to nevadí; nemám jich vypít hodně; trochu nadávali, ale teď už ne; nic nenamítají a proč by taky měli, dyť jim do toho nic není; piju zřídka a chápou, že jsem strašně unavený; neví o tom; mamka z toho není moc nadšená; je jim to jedno; při častém pití mohou být nějaké problémy
-203-
Proč výrobci nedoporučují energetické nápoje dětem (podle názorů žáků)? děti by byly moc živé (hyperaktivní); moc cukru najednou, nejsou na to zvyklé; jsou nezdravé; děti mají energie dost i bez energetických nápojů; hodně kofeinu; mohou být na nich závislé a ničí zdraví; hodně kofeinu, cukru, barviv; kofein, taurin a ostatní hnus; je to nezdravé, ale sakra dobré; poškozují chování a myšlení; nechcou vydělávat na dětech; kofein a látky, co by děti pít neměly
Proč výrobci nedoporučují energetické nápoje dětem (podle odpovědi jednoho z výrobců)? „Redbull není vhodný pro děti vzhledem k tomu, že obsahuje kofein.“ Hana Uchytilová, Red Bull
Osmáci na chvíli v Praze - Praha, ach ta Praha… Vše začalo v brzkých ranních hodinách, tehdy jsme se sešli před frenštátským nádražím, obklopeni tmou a pouličním osvětlením. Samozřejmě si většina mých spolužáků stěžovala na to otřesné vstávání, zimu a další irelevantní věci. Co jsem si všimla, málo lidem docházelo, že je čeká dlouhá vzrušující cesta do hlavního města našeho státu. Přiznám, že mně také ne. V Praze jsem už byla několikrát a s tlupou nevychovaných zvířat – možná přeháním – se mi tam opravdu nechtělo. Nicméně, co mi zbývalo. První komplikace nás postihla v Hostašovicích, byla tam výluka a nás bylo příliš hodně na to, abychom se vešli do jednoho autobusu ještě s civilisty. Po půl hodině, asi to bylo více, ale to je vedlejší, jsme dorazili do Hranic, odsud nás odvezl vlak rovnou do Prahy. Cesta nebyla zase tak dlouhá, ale nuda nás dostihla hned po prvních minutách. Opravdu si zážitky z cesty moc nepamatuji, nebyly zase tak úžasné, aby stály za povšimnutí. Prostě jsme si jen povídali. Po třech hodinách jsme dorazili na hlavní nádraží. Pan učitel Ondryáš v čele naší obrovské smečky nás vedl k Národnímu muzeu a na Václavské náměstí. Bylo příjemné potkat tolik cizinců a skoro žádného Čecha. Když jsme se propletli mezi směskou turista-turista-domorodec, dostali jsme se k Národnímu divadlu, následovalo pár vět z historie této památky a pak
-204-
jsme šli dál. Bylo hrozné chvátat úzkými uličkami Prahy s tolika puberťáky, každou chvíli se ozval nějaký pronikavý smích či hromový řehot. Narušovalo to krásu tohoto města. Naše cesta vedla na Karlův most, Hradčany k chrámu Svatého Víta. Vše bylo sice krásné, ale člověk si to v tom spěchu neužije. Naše poslední zastávka byla na Petříně. Potěšilo mě, že jsem nemusela šlapat těch pár set schodů, takže jsem si dopřála odpočinek na lavičce ve stínu s pár dalšími jedinci, kteří ten výstup vzdali. Doléhaly ke mně různá slovíčka jiných národností, to je asi jediná věc, která se mi na Praze líbí. Po Petřínské rozhledně a zrcadlech jsme šli k metru a znovu se vrátili na nádraží. Zpáteční cesta už byla zábavnější, ale mrzelo mě, že jsme tam nemohli zůstat déle. Drahoslava Máchová 8. C
Osvětim Když jsme se k Osvětimi blížili, naše nálada začala klesat, po výstupu nálada dopadla na dno. Pršelo, šedé mraky, foukal rychlý studený vítr, bylo to jako v hollywoodském trháku. Začátek se mi moc nelíbil. Čekali jsme snad 20 minut ve vstupní hale v jedné velké tlačenici, bylo mi horko a držel se tam odér cigaret. Ale pak jsme se konečně dostali k prohlídce. Náš průvodce se mi líbil, dokázal poutavě vyprávět a nijak nezměkčoval ta hrůzná fakta, která se s tímto místem pojí. Samotná prohlídka se mi moc líbila, v každém domě, kde jsme byli, bylo velké množství exponátů a fotek. Dozvěděli jsme se, jak dokonalý byl německý systém vyhlazování, nic nešlo nazmar, člověk tam posloužil až do úplného konce, strašné. Po poutavé prohlídce jsme se autobusem přemístili do druhého, většího tábora Březinka. Vyšli jsme na věž hlavní brány, kde se mi naskytl ohromný pohled. Ten tábor byl strašně obrovský, když jsem si k tomu představil, jak tam všude stály domky, ve kterých oběti žily a umíraly, byly vražděny, nebylo mi nejlíp. Po krátkém proslovu o tom, jak se tam žilo ve stájích, které byly určeny pro koně, a v zimě na vězně nafoukával sníh, mi přišlo až neuvěřitelné, co strašného dokáže člověk. V prvním domě byl na zdi citát: „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“ Doufám, že
-205-
ta zvěrstva, která se tam udála, se už nikdy nebudou opakovat. Člověk to úplně nepochopí, dokud se tam nepodívá a neuvidí to na vlastní oči. Jan Tesař 9. A
Co se zlobivci? Ministerstvo školství přišlo s novou vymožeností, aby zabránilo nevhodnému chování žáků ve školách. Od teď žádné poznámky, žádné zápisy do třídnice, žádné „Pojď, jdeme k řediteli.“ Odteď už jen „Volejte hasiče.“ Zní to opravdu zvláštně, ale světe div se, funguje to.
Na vlastní kůži se o tom mohl přesvědčit nejmenovaný žák druhého stupně základní školy Tyršova, který porušoval školní řád, když na školním dvoře pořvával o přestávce na oběd. Proto učitelský sbor ihned zavolal hasiče. Ti se dostavili během pár minut a výtržníka zpacifikovali. Položili ho na lehátko pro zraněné a následně ho svázali. Hasiči zlobivého žáka naložili do vozidla a odvezli neznámo kam. Celému incidentu nadšeně přihlíželi ostatní žáci školy. Žák se sice vrátil následující den do školy, ovšem nikdy už nijak neporušil žádnou z výsad školního řádu. Ostatní žáci školy poučeni tímto incidentem se taky začali chovat tak, jak by měli. Ministerstvu školství se tedy nový zákon o zapojení hasičského sboru ve školách jako druh kázeňského opatření osvědčuje dokonale. Uvidíme, s čím přijdou příště. David Studnický 9. A
-206-
Neznámé příběhy zvířat Jednoho dne se zmije jedovatá rozhodla plazit a relaxovat mimo trávu a jiné porosty. Když se doplazila na kamenitou cestu, přejelo ji auto. Od té doby má zmije jedovatá křivý pruh. Aneta Briedoňová 5. B
Žil byl jeden velbloud a ten rád vozil děti. Ty se ale na jeho hřbetě moc dlouho neudržely, neměly se totiž za co chytit. A tak byl velbloud čím dál tím smutnější. Když tak jednou šel, ani nevěděl kam, potkal skřítka a ten se ho zeptal: „Proč jsi tak smutný?“ „Já rád vozím děti, ale ony se mnou už nechtějí jezdit, protože se neudrží na mém hřbetě.“ Skřítek udělal kouzlo a najednou se ocitli ve zvláštním městě. Řekl velbloudovi, že tu jsou velmi moudří lidé a určitě mu pomohou. Moudří lidé uvažovali, přemýšleli, dohadovali se a nakonec se zeptali velblouda: „Nevadilo by ti mít na zádech hrby? Děti už by ti pak ze hřbetu nepadaly.“ Velbloudovi se to zalíbilo a nechal si ve městě udělat dva krásné hrby. Od té doby je velbloud spokojený, vozí děti a je rád, že už mu z hřbetu nepadají. Jan Liška 5. B
Před více než 20 000 000 lety př. n. l. želvy neměly krunýře, myslely si, že se jim nic nestane, protože žily na vrcholcích nejvyšších hor těch dob. Ale přišla série zemětřesení a hory se snížily. Želvy začaly zkoumat nížiny a roviny, některé se už ale nevrátily, protože je chytily velké šelmy. Želvy si na záda začaly dávat různé věci a průběhem času jim to přirostlo a za několik let už měly krunýř. Martin Vašenda 5. B
Už jste se někdy dívali hadovi zblízka do očí? My ano. Ve středu 27. dubna proběhla ve škole přednáška o plazech s panem Richardem Valkem. V učebně přírodopisu nám pán Valko prozradil různé zajímavosti o hadech a ještěrech. Dozvěděli jsme se také informace, které bychom v učebnici jen tak nevyčetli. Pro zpestření nám s sebou přivezl pár „menších“ hadů a ještěrů na ukázku.
-207-
Ty jsme si mohli ke konci přednášky podržet v ruce. My, jako správní redaktoři, jsme těsně před skončením přednášky pana Valka požádali o krátký rozhovor. S radostí přikývl. ? Jak dlouho se těmito plazy zabýváte a kolik plazů momentálně máte? ! Zvířata mě vlastně fascinovala už od dětství. Plazy se však zabývám 15 let a momentálně mám 25 hadů. ? Jak jste se k hadům vůbec dostal? ! Už jako malý jsem chtěl mít jakéhosi toho plaza. Jako první jsem měl želvu, tu mi maminka ještě povolila. A jak čas plynul, já dospěl a toho prvního hada si koupil. ? Jak se pozná samec od samičky agamy vousaté? ! Velmi těžko. Samci však mají na břichu póry, samičky ne. ? Jak často dáváte plazům najíst a jak často svlékají kůži? ! Dospělcům stačí dávat najíst jednou za týden. Kůži dospělci svlékají pouze dvakrát za rok. Mláďata, jelikož rostou rychle, tak ji svlékají častěji. Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů. Úvodní text Kamila Skurková, otázky Markéta Petrová a Kamila Skurková
Ptákům se líbilo ve Frenštátě Na středu 11. května jsme se dlouho těšili, čekala nás výstava dravých ptáků. Mohli jsme tam vidět sovy, orly, poštolky, sokoly a mnoho dalších opeřenců. Ptáci létali všude kolem a někdy jsme se museli sklonit, aby do nás nenarazili. Posedávali na stromech, plotech, balkónech, no prostě skoro všude. Jeden pták chtěl uletět, ale přitom se bouchl o větev a spadl. Pak tam letěl další a začali se prát. Nakonec je nalákali na maso. Chtěl bych to vidět ještě párkrát, byla to super show. Luboš Svoboda 6. C
Možná jste si všimli, že dva ptáci vyletěli prozkoumat krásy Frenštátu. Ten odvážnější vydržel poletovat a posedávat do pěti hodin, kdy se „utábořil“ na střeše domu paní učitelky Aleny Maňasové. Až pak se nechal nalákat na kousek masa. Zeptali jsme se – proč přistál zrovna u Maňasů? Copak káně královská pozná učitelku přírodopisu?
-208-
Jakub to viděl takto: „Káněti se nejdříve zalíbila střecha, pak poznala, že paní učitelka učí přírodopis, takže zadoufala, že dostane nějaké dobré maso, protože učitelka přírodopisu ví, co káně jí.“
Navštívili nás hasiči! Překvapilo mě, že jak jsme vyšli na dvůr, tak tam stálo hasičské auto velké jako kráva. Překvapila mě ještě hadice, které měly 260 metrů na délku. Nejlepší bylo, jak Kubu svázali a on se nemohl ani hnout. Zaujala mě páčidla a jak jeden pán říkal, že jedno je něco jako zvětšený otvírák. Potom mě zaujala ta termokamera, pozorovali jsme jednoho toho hasiče, jak měl žluté ruce. Měli tam třeba 6 minerálek, pytle na mrtvoly, takovou divnou kameru a ukázali nám i lehátko. Nepochopil jsem, proč nás nepustili na střechu. Zaujalo mě vybavení hasičského auta, vše, na co pomyslíte, bylo v něm. Líbila se mi hasičská výzbroj, tolik věcí a vše krásně srovnané. Nevěděl jsem, že to může jet 120 km/hod. Ukázali nám své vybavení, ve kterém byly hasicí přístroje, různé nůžky na stříhání aut, ale také pytle na mrtvoly. Cítila jsem se jako slepá a hluchá, protože se všichni nahrnuli dopředu a já jsem zůstala vzadu, takže o tom nic nevím. 6.C
Dokončení příběhu Otesánek Otesánek cestou do Jeruzaléma narazil na poli na babku, co kopala motykou do zelí. Babka se ho strašně lekla a spadla do kompostu. Otesánek neváhal a babku zbaštil. Samozřejmě babku vyplivnul, protože mu nechutnala. Otesánek se otočil a šel zpět do města, spravit si chuť. Vtom se babka postavila a hodila Otesánkovi zelí do hlavy, potom následovala
-209-
motyka. Otesánek spadl k zemi a všichni lidé vylezli ven pusou a babce poděkovali. Miroslav Hrbáč 6. A
Karkulka Karkulka se ptala vlka, proč máš tak velké uši? Abych mohl létat a proč se tak vyptáváš? Jen je mi to divné a naučíš mne taky létat? Ne jinak by mi uletěla svačina. Jaká svačina? Žádná. Panebože ty jsi vlk a umíš létat. A jakmile to Karkulka dořekla tak přiběhla banda veverek a zabila ho a udělala si z něj vak na oříšky a Karkulčinu babičku vytáhli až v zimě, protože jim sežrala všechny oříšky. Míša Albrechtová 6. A
Karkulka Karkulka se vyděsila, začala křičet, ale přece jenom ji vlk snědl i s košíčkem plným věcí a jídla. Karkulka začala v břichu vlka plakat, ale uslyšela hlas babičky. Babička ji volala a Karkulka šla za jejím hlasem. A najednou se přece jenom s babičkou potkala. S láskou se objaly a Karkuka jí dala košíček s jídlem a věcmi. Babička v něm našla lano a háček. Zachytla háček o jeho zuby a lano o háček. Babička s Karkulkou vyšplhaly a potichu vylezly a zašily vlkovi břicho. Rychle vzaly lano a přivázaly ho k posteli. Karkulka šla pro myslivce a ten ho uspal, aby nikomu neublížil. Karkulka a babička panovi myslivcovi poděkovaly a udělali velkou oslavu. Všechno dopadlo dobře. Natálie Blažková 6. A
Svátek matek v 1. B Blíží se Den matek a to pro mnohé znamená hodně, a proto jsme se vydali navštívit prvňáčky a jejich besídku pro maminky, tatínky, babičky a dědečky. Velké představení vybuchlo v pátek 6. května v 1. B 10.50 hodin. Vstoupili jsme do třídy a hned na nás čekaly lavičky, židličky a stolky s malým občerstvením, které pro rodiče připravily děti samy. Po úvodní řeči vše pomaloučku začalo. S pomocí paní učitelky Novotné si prvňáčci připravili básničky věnované maminkám, písničky a pohádky, jako například O kůzlátkách, O červené Karkulce. Rodiče dětí s úsměvy poslouchali, a i když se někdo z prvňáčků spletl, rodiče ho přesto odměnili potleskem. Děti měly různé kostýmy zvířátek, pohádkových postav, aby co nejvíce vtáhly publikum do děje. Po písničkách,
-210-
pohádkách a básničkách se děti schovaly za paravan a zanedlouho už utíkaly k maminkám s velkou igelitovou taškou, kde měly připravené dárečky. Na konec představení, které trvalo přibližně 45 minut, paní učitelka otevřela tabuli a na ní bylo namalováno dětmi několik maminek. Maminky se měly poznat, která je která. Všichni rodiče byli dojatí, šťastní a hrdě své děti po celou dobu představení fotili a natáčeli. Oslava se vydařila a jsme rádi a těší nás, jak šikovné máme prvňáčky. Lada Chromelová
Bajkeři Mnoho děcek rádo sedává doma u počítače nebo kouká na televizi, ale jsou i takoví, kteří nevydrží sedět doma a našli si zajímavý koníček. Jezdí na kolech, ale ne na takových těch normálních, nýbrž na speciálně upravených pro různé triky. Takovým to nadšencům se říká bajkeři. Několik takových se dá najít i u nás ve škole, jedním z nich je i Dalibor (Daja) Michna z 9. B, se kterým udělala rozhovor Erika Weiningerová (8. B) jedinečně pro náš školní časopis. ? Jak dlouho jezdíš a jak ses k ježdění dostal? ! Jezdím třetím rokem, začínal jsem na horském kole a postupně jsem začal jezdit jiný styl. ? Jakou máš značku kola a jaké vybavení? Kde se kupuje kolo? ! Kolo mám od Authoru, kupuje se v obchodě, který je zaměřený na tento styl. Liší se geometrií rámu a nemá brzdy, přehazovačky. Nedají se na něm jezdit delší úseky (maraton s ním neujedeš). Dalo by se sice použít i normální kolo, ale by to velmi namáhavé, někdy až nemožné. Mám přilbu, chrániče na kolena, holeně, lokty a páteř, což většina "bajkerů" moc nenosí.
? Kde nejčastěji jezdíš a jak často trénujete? ! Nejčastěji jezdím s kamarády v kasárnách na jumpech, když je čas a jsou podmínky. Ale jezdíme i před školou. Nejlepší by bylo postavit v kasárnách nový Bike park ? Jaký styl jezdíš, už jste byli i na závodech? ! Jezdím Free Style (volný styl jízdy). Na závodě jsme byli jen jednou. ? Proč jezdívají hlavně kluci a co tvému koníčku říkají rodiče? ! Kluci mají více odvahy a holky mívají jiné zájmy. Rodičům moc neříkám, co dělám.
-211-
? Máš nějaký park, ve kterém jsi ještě nebyl, ale chtěl bys? Máš někoho, podle koho jezdíš? ! Takových parků je hodně, jinak ve světě. Jezdím podle sebe, triky odkoukávám od ostatních.
? Co tě k tomu sportu přivedlo a co je nejtěžší překážka? ! Chuť po adrenalinu. Nejtěžší překážkou je strach…
Děkujeme Erice i Daliborovi za zajímavý rozhovor
Sport na Tyršovce Malí fotbalisté Žáci 1.–3. ročníku se zúčastnili 10. května 2011 ve Starém Jičíně semifinále okrskového kola Mc Donald´s Cupu. Za účasti pěti družstev, která hrála mezi sebou systémem každý s každým, se náš tým ukázal jako dobře připravený a neprohrál ani jeden zápas. S celkovým skóre 11:0 se stal vítězem a postupuje do dalšího kola, které se odehraje příští Zdeněk Král týden.
Velcí fotbalisté Konal se turnaj ve fotbale, a tak se poskládal tým a šli jsme tedy do toho. Začínali jsme v základních skupinách, odkud jsme postoupili z 1. místa. Další kolo se konalo hned za týden. Nejprve se mělo hrát na stadioně, ale kvůli dešti jsme hráli zase na betoně. Začali jsme se soupeřem ze Záhuní. Hned ze začátku jsme měli dost dobrých šancí, ale neuspěli jsme, přišlo tedy potrestání a my prohrávali 1:0. Potom jsme se ale rozehráli a mělo to úspěch, srovnali jsme na 1:1 a takový výsledek zůstal až do konce utkání. Naše druhé utkání bylo o mnoho lehčí a vyhráli jsme 5:0 a postoupili jsme do finále do Nového Jičína. Postoupili jsme do krajského finále v malé kopané, kde jsme se celkově umístili na druhém místě a to je určitě pěkný výkon. V Novém Jičíně na nás čekali 3 soupeři. V prvním zápase byl náš tým celou dobu lepší, ale nedokázal se tolik prosadit jako soupeř a prohráli jsme 2:1. Další dva zápasy jsme hráli už o dost líp, naše hra se zlepšila a vyhráli jsme zbývající dvě utkání, a tak jsme se umístili na druhém místě. Bylo to trochu zklamání, jelikož jsme měli na víc. David Houšťava 9. A
-212-
Pohár rozhlasu Již druhé kolo Poháru rozhlasu se uskutečnilo v Novém Jičíně. Tyršovku reprezentovaly tři družstva – mladší dívky, starší dívky a starší kluci. Závody tradičně zahajovaly sprinty na 60 m. Tyršovka se mezi sportovními školami neztratila a naši závodníci měli výborné časy. Dále byl skok vysoký a daleký. Všechny šokovala Lada Chromelová, která skočila do písku neuvěřitelnou délku 424 centimetrů. Poté přišly na řadu disciplíny míček a koule, kde jednoznačně kralovala škola Emila Zátopka z Kopřivnice. Žádné zázraky se neděly ani při dlouhých tratích. Kluci ani holky nijak nezazářili, ale ani se neobjevovali na dolních místech tabulky. Velmi očekávaná štafeta se vydařila hlavně starším holkám ze Záhuní, ale Tyršovka nezklamala. Časy sice nejlepší nebyly, ale neměli jsme se za co stydět. Konečné umístění znělo takto. Mladší děvčata z Frenštátu 4. místo (o pouhé 4 body). Starší dívky 5. místo a starší kluci také 4. místo. Snad byly spokojené alespoň paní učitelky. My můžeme držet palce vítězům v dalším kole u Opavy. Tak třeba zase příští rok. Lucie Stupavská 7.A
Loučení? S koncem května pomalu končí i první etapa projektu Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí. V průběhu dvou let se žáci setkávali s různorodými kreativními postupy tvorby textů, hraní si se slovy. Na ukázky mediálních výstupů a jednotlivé rozpracované tvůrčí metody a metodický materiál se můžete podívat na stránky projektu, které jsou součástí školních stránek www.zstyrfren.cz. Tento projekt se využitím netradičních forem práce mimo jiné zaměřil na pár velkých maličkostí, které se budou hodit nejen všem současným, ale i budoucím přispěvovatelům časopisů, novin i možným začínajícím spisovatelům: jak rozvíjet nápady, prolétající hlavou
-213-
jak si je pro pochopení utřídit jak o nich přemýšlet z různých možných i nemožných úhlů a hlavně jak vše jednoduše a lákavě zapsat V životě se každý z nás setkává s mnoha nečekanými kouzly, veselými, smutnými i překvapujícími situacemi. Všimněme si jich. Jsou tu pro nás, ale možná pobaví i poučí ostatní. Proto si vezměte na cesty životem s sebou svou kamarádku tužku a pište a pište. Děkujeme všem žákům za více než 270 hodin a snahu co nejvíce rozehřát svůj spisovatelský mozek. Za realizační tým projektu Mgr. Marek Křištof
TEST – Znáte naši školu? 1. Která slavná osobnost není na kreslených obrazech ve škole: a, Jan Amos Komenský b, Václav Klaus c, František Palacký 2. Ve kterém roce bylo přistavěno druhé patro budovy? a, 1895 b, 1927 c, 1950 3. Kterou kočičku si oblíbil Strašivous oříškový? a, Australku b, Skákajdu c, Slaměnku 4. Ve které třídě se schází kroužek Výtvarné kouzlení? a, 7. A b, 9. C c, 2. A 5. Který kontejner chybí v přízemí u mléčného automatu? a, na papír b, na sklo c, na plast 6. Na dveřích které třídy najdeme obrázek berušky? a, 9. A b, 1. C c, 1. A 7. Jak se jmenuje pan školník? a, žádný ve škole není b, Pavel Tichavský c Ladislav Gróf 8. Čím je významný den 28. březen? a, Den učitelů b, svatojánská noc c, Den dětí Napište na lísteček správné odpovědi (např. 1A, 2B, 3C,…), připište své jméno a třídu a doneste do 15. června 2011 Markétě Petrové do 7. A. Tři vylosovaní dostanou červnový časopis ZDARMA! Markéta Petrová, Kamila Skurková 7.A
Robert Záruba Hokej, fotbal, atletiku a nejen tohle někdy komentoval a komentuje Robert Záruba. Ptáte se, kdo to je? Robert Záruba je sportovní komentátor České televize již od roku 1984, nejvíce si ho budete
-214-
pamatovat z mistrovství světa v hokeji, z letošního i předešlých. Osmé a deváté třídy byly v pondělí 23. května v kině, kde byl i Robert Záruba. Mohli jsme se ho zeptat na nejrůznější otázky, a tak jsme se dozvěděli něco z jeho zážitků na mistrovstvích světa v hokeji, které komentoval, ale i na nejrůznějších olympijských hrách, kde komentoval nejen hokej, ale i atletiku a plavání. Zážitky ale nebyly to jediné, o čem
nám vyprávěl. Řekl nám i to, jak to chodí v branži komentátora, že nekomentuje sám, ale většinou má vedle sebe ještě nějakého experta na daný sport, jak se připravuje na nejrůznější zápasy a podle čeho poznává hráče na ledě. Ne vždy jdou vidět čísla hráčů, a tak se musí orientovat i podle stylu bruslení, na jaké straně drží hráč hokejku, jakou má helmu atd. Komentování sportu však není to jediné, co Robert Záruba dělá. Vyučuje také na Karlově univerzitě obor Sportovní televizní žurnalistika, který sám vystudoval. Celá beseda trvala necelou hodinu a na konci se strhl bouřlivý potlesk, můžeme jenom spekulovat, jestli proto, že se to všem líbilo, nebo proto, že všichni už chtěli jít domů. Dominik Schneiderka
Co mě zaujalo v minulém čísle časopisu? Pobavila jsem se u vtipných historek o aprílu a zaujaly mě dopisy velkému nebo malému bratrovi. S chutí jsem si přečetla dopis z Afriky a musím říct, že už se těším až zas Rosaline napíše. :))
-215-
Každopádně oceňuji formát časopisu, je velmi skladný, naprosto ideální do kabelky, tím pádem vždy po ruce, např. v čekárně u lékaře jsem s ním naposledy hezky vykryla dobu, než jsem přišla na řadu. Mějte se hezky a přeju spoustu energie do další práce. Patricie Pustějovská, IC Frenštát
Co si přečtete příště? školní výlety rozloučení s deváťáky
Komiks
Světu hrozí
přání na prázdniny poslední komiks Jana Tesaře
někteří však jsou
kritický nedostatek energií
skvěle připraveni.
Na vydání 9. čísla Druhého patra se podíleli: Markéta Petrová, Dominik Schneiderka, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Jan Tesař, Lada Chromelová (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Obrázky kreslili: Lada Chromelová, Adéla Romanovská, An h Tranová, Dominik Bražina, Monika Lančová Fotografie: Petr Ondryáš, Pavlína Maňasová, Eva Lhoťanová Komiks: Jan Tesař e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 27. 5. 2011
-216-
