V tomto čísle nepřehlédněte: soustředění -165Zlatý Solokapr -170u zubařky -171projektový den -175-
Den boje proti hluku -177soutěž Malí básníci -180dopravní soutěž -184Coca-cola cup -186-
Soustředění na Ostravici Možná už někteří z vás slyšeli, že bylo pár lidí ze školy (lépe řečeno z Druhého patra) v Ostravici na soustředění. Celé se to uskutečnilo 29. - 30. března. V programu psali, že se budou rozebírat časopisy a že bude diskotéka (na kterou se většina z nás těšila ze všeho nejvíc). Cesta vlakem utekla jako voda. Šli jsme cestou na Lysou horu do kopce, podle popisu, který jsme dostali. Všichni šli dál do kopce, jen my jsme zabočili k hotelu Sepetná, kde měl být sraz. Bylo nám divné, že všichni šli dál, ale my jsme prostě šli k hotelu, jak bylo v popisu cesty. Byla to další cesta do kopce (ale i kousek z kopce), a tak jsme doufali, že jdeme správně. Opak byl pravdou. Recepční na hotelu nám řekla, že tam původně sraz měl být, ale přeložili ho do penzionu 1200 m od hotelu. Pokračovali jsme v cestě do kopce. Ještě štěstí, že nás potkala jedna porotkyně, jelikož jinak bychom vyšli až úplně
na vrchol Lysé hory. Když jsme dorazili do penzionu Sluníčko, jeden z porotců – sám Petr Bohuš se nás ptal, jestli chceme bydlet v bungalovech nebo v penzionu. Nevěděla jsem, co je to ten bungalov, ale bylo mi to jedno, protože už jsem se chtěla ubytovat, takže jsme rozhodli pro bungalovy i přes to, že byly asi 1200 m daleko, ale za to, že jsme jako jediní šli podle plánu nás tam odvezli. Dostali jsme 2 bungalovy (v jednom holky a v druhém muži). Podle názvu jsem usoudila, že to bude nějaká stará chatrč, možná že se bude spát na zemi…
Napadaly mě jen ty nejhorší věci. Ani ve snu mě nenapadlo, že bungalov bude tak přepychový, jak byl. V koupelně se záchodem vyhřívaná podlaha, minibar, trezor, měkoučké postele, prostě luxus. Byla jsem šťastná, že jsme si vybrali bungalovy. Po krátkém zabydlení jsme šli na hotel, který je právě v přestavbě, ale program tam proběhl. Tam nastala další část programu - hodnocení časopisů. U každého časopisu se hodnotil vzhled, obsah, jestli mají obrázky ručně malované nebo z internetu, jestli je to dobře čitelné, jestli mění hodně písma, jestli jsou dobře odděleny různé články, nebo rubriky… Je toho prostě strašně moc. Nás ovšem moc potěšilo, že všichni náš časopis chválili. V průběhu rozebírání časopisů byly přestávky malé na čaj nebo větší na oběd nebo večeři. Časopisy byly různorodé - od nejmenších (pravděpodobně byl nejmenší náš) až po velké formátu A4, různě vázané, různě barevné. Byly jich tam desítky. Po večeři jsme měli čas na zkrášlení na diskotéku s profesionálním DJ. Moc jsme se na to všechny těšily. Začátek měl být v 20:00 a konec 00:00 (ale jelikož se přesouval čas, tak abychom ho všichni měli stejně, tak jsme si ho přesouvali dřív, trvala diskotéka do 1:00). DJ hrál i písničky na přání (tedy pokud žádané písničky měl), a tak to bylo skvělé. Po konci diskotéky se lidi z bungalovu sešli, aby nikdo nešel zpátky sám, jelikož se šlo přes les a v noci. Abychom se po cestě nebáli, začalo si pár lidí (převážně od nás ze školy) zpívat i některé velmi známé
písničky, až to chvilkama vypadalo, že jsme pili alkohol (ale vážně nepili). Nemohly jsme usnout, a tak jsme byly vzhůru asi do 4 do rána (ještě že jsme neměli učitelský dozor na pokoji) a já s kamarádkou asi do pěti, protože jsme se bavily o událostech celého dne. Zhodnotily jsme, že to bylo vážně skvělé. Ráno o půl osmé jsme opustili bungalovy, šli na snídani a jeli domů. Byla jsem ráda, že jsem viděla lidi, kteří tam byli i minulý rok a taky že jsem poznala nové lidi. Byla bych moc ráda, kdyby takovéto akce byly častěji. Nejen že se potkám s milými lidmi, ale také se můžu přiučit od profesionálních novinářů. Má to vážně spoustu výhod. Kdyby byla možnost, jedu tam okamžitě zpátky. Linda Bordovská 8.C
Workshop V sobotu 29. 3. jeli redaktoři z kroužku Druhého patra na workshop na Ostravici. Vyrazili jsme v sobotu ráno, abychom tam byli na deset hodin, protože v deset hodin ráno se ubytovávalo. Cesta byla náročná, protože jsme šli trošku jinou cestou, ale nevadí, nakonec jsme trefili. Když nám řekli, že budeme ubytováni v bungalovech, báli jsme se, co to bude, jak to tam bude vypadat. Přivezli nás k chatkám, zvenku to ušlo. Uvnitř to byl luxus vyhřívané podlahy, televize, minibar, prostě všechno možné, byla to úplně paráda. Ubytovali jsme se a šli do společenské místnosti, kde se časopisy rozebíraly. Jeden z členů kroužku musel představit svůj časopis. My jsme překecali Martina, ať něco o něm řekne. Vyprávěl něco o historií a o tom, jak Druhé patro vzniká. Porotci časopis chválili. Do oběda jsme rozebrali asi šest časopisů. Na jídlo jsme přešli do penzionu Sluníčko a pak se vraceli zase zpět na Sepetnou. Pokračovali jsme dále až nějak do půl šesté. Časopisy putovaly mezi přítomnými redaktory (skoro sto lidí) a porotci. Všichni si je prohlédli a pak jsme měli hlasovat pro jeden z nich, samozřejmě že anonymně. Potom jsme šli do chatek a pak na večeři a zase zpátky do chatek přichystat se na diskotéku. Trvalo nám to trošku déle. V 8 jsme se měli sejít v penzionu Sluníčko, kde to všechno vypuklo. Ze začátku tam moc lidi netančilo, až pak se to tam
rozjelo. My jsme tančili, naši učitelé popíjeli kofolu a porotci vybírali v jídelně ten nejlepší časopis. Pak jsme měli končit, ale my nechtěli, tak jsme je překecávali ještě o jednu písničku, tak nám tam pustili Káju Gotta, to bylo něco. Potom jsme museli jít zpátky do chatek. Bylo kolem jedné hodiny ráno, šli jsme přes les a ať se nebojíme, tak jsme si zpívali různé písničky. Když už jsme nevěděli, co máme zpívat, zapěli jsme i hymnu ... Dorazili jsme do chatek, ale pro nás ještě den nekončil, kecali jsme tam nějak do půl čtvrté. Až pak jsme usnuli a měli vstávat o půl osmé, samozřejmě nikdo nevstal. Všichni až tak kolem osmé, půl deváté, byla to sranda. Sbalili jsme se, odevzdali klíčky a šli jsme na snídani a pak už domů. Tato akce se pořadatelům povedla, říkali jsme si s holkami, že tam chceme být ještě týden. Už se těšíme na čtvrtek 3. dubna, kdy se jede do Ostravy na vernisáž výstavy školních časopisů. Jsem zvědavá, kdo vyhraje ... Ale chtěla bych tuto celou akci zopakovat . Sabina Tománková 7.C V sobotu a neděli 29. - 30. 3. 2008 jsme se z kroužku Druhé patro zúčastnili workshopu na Ostravici. V 8:43 nám odjížděl vlak z Frenštátu, pak jsme přesedli ve Frýdlantě do motoráčku na Ostravici. Na nádraží jsme se chytli davu, který šel taky směrem na Penzion Sluníčko. Drželi jsme se ho, dokud se neobjevila odbočka na hotel Sepetná. No a potom dostali učitelé blbý nápad, odtrhnout se od davu, který šel pořád směrem nahoru. Ale pan učitel přečetl na pozvánce, že sraz je na recepci hotelu Sepetná. Tak jsme šli s domněnkou, že tam budeme jako jediní správně. Když jsme přišli celí natěšení před recepci, řekli, že se to přesunulo přímo na Sluníčko. Vrátili jsme se zpátky k odbočce a šli směrem na Sluníčko. Přišli jsme a v jídelně už skoro nikdo nebyl. Nemuseli jsme alespoň čekat, než nám dají klíčky od pokojů, ale dostali jsme chatky číslo 5 a 6. No moc jsme se netěšili, protože jsme si mysleli, že nebudou pěkné. Vzali jsme klíče a pán, co to tam všechno šéfoval (Petr Bohuš) řekl, že si zasloužíme odvoz. Nasedli jsme do auta a jeli.... Byla to naše první jízda v autě „Rozvoz Pizzy“... Když jsme přijeli k chatkám, na první pohled nevypadaly pěkně, ale zdání klame... Odemkneme dveře a vidíme malou předsíň s velkým zrcadlem, velkou koupelnu s vyhřívanou podlahou, velkou společenskou místnost, luxusní gauč, TV, minibar a trezor, se kterým si Kamča pořád hrála a schovala do něho dokonce i Diskíto. Dále pak velký balkon a nahoře dva pokoje po dvou lůžkách. S úžasem jsme se ubytovaly. Každý si vybral svoje místečko na spaní. Pak nás čekal dopolední program, kde nás uvítali a řekli, jak to tady bude, co budeme dělat a tak. Pak jsme šli na oběd, ten byl fakt luxusní. Polévka a těstoviny. Pojedli jsme a šli do chatek a zapnuli TV, vždy jen tak pro radost, jako doplnění diskusí. Byl tam zrovna Mr. Bean a to jsme si přece nemohli nechat ujít. Potom odpolední program.
Rozebírali jsme každý časopis a ti, co tam byli, nám o něm vždy něco řekli. Náš časopis měl dobrý ohlas, protože měl dobrou grafiku, byl úhledný a měl praktický formát, který si všichni pochvalovali. Z jiných časopisů mě zaujal časopis Top, měl dobré názvy článků, byl prostě profesionální (jako kdybych ho koupila ve stánku). Potom třeba Duhová karta – to je, že si můžeš z jednoho předmětu (jakéhokoliv) vybrat jednu známku a ta se ti prostě vymaže z klasifikace. Potom Karta přátelství – jeden člověk si může vzít kamaráda a mají přednost na oběd. A byly tam i další takové, no prostě samé lepší věci. Večer byla večeře a po ní jsme se šli nachystat na DJ party. DJ party byla docela dobrá, až na některý výběr hudby, a aparatura nebyla žádná.... No ale fakt bych Vám nepřála jít potom večer lesem, to byl fakt velký zážitek. Trochu jsme se báli, holky začaly zpívat, a tak jsme šli celou cestu a křičely jako paviáni. Ti, co tam byli ubytovaní, asi nebyli moc rádi.... No a po sprše, na kterou si každý musel vyčkat, jsme si sedli do obýváku a kecali. Každý víme své.... Ráno po opravdu příšerném vstávání jsme rychle uklidili celou chatku, sbalili se a šli na snídani. Po vydatném jídle jsme šli na vlak, ale na vlak do Frenštátu jsme ve Frýdlantě čekali půl hodiny. Ale věřte, že jsme se dokázali nějak zabavit... Ve Frenštátě jsme se rozloučili a šli každý po svých. Teď se jen můžeme těšit na nějaký další dobře vydařený víkend. No a taky jsme doufali, že se nám nebude o časopisech zdát...:) Kateřina Holubová 7.C
Nejlepší časopis Moravskoslezského kraje – Druhé patro! Ve čtvrtek 3. dubna jeli redaktoři časopisu Druhé patro do Ostravy na vernisáž časopisů a zároveň také na vyhlášení nejlepšího školního časopisu Moravskoslezského kraje. V Domě kultury města Ostravy jsme potkali hodně známých lidí z Ostravice, tak jsme s nimi poklábosili a čekali, až nás zavolají do sálu, kde se měly předávat ceny. Pan učitel byl nedočkavý, tak se zeptal jedné paní, jestli nezná výsledky, ale ta mu řekla, že mu je nesmí říct. Takže jsme museli čekat. Po chvíli jsme šli do sálu, kde to všechno začalo. Nejdříve porotci povídali, jak časopisy hodnotili, co se jim na nich líbilo a co ne. Pak nám zazpívala operní pěvkyně. Potom už pomalu začali vyhlašovat výsledky. Viděli jsme tam plný stůl tašek s výhrami, tak jsme si řekli, že bychom mohli něco vyhrát a když ne, tak by nám mohli dát aspoň tu tašku s cenami... Potom řekli, že časopisy rozdělili do tří skupin, a to na občasníky, pravidelníky a časopisy středoškoláků. Vyhlašovali občasníky, pak začali vyhlašovat pravidelníky, to byly časopisy, kde patříme i my. Začali třetím místem a pak druhým a náš časopis pořád nevyhlásili. Na jednu stranu jsme si vždycky
oddychli, ale zase na druhou to bylo divné, že na nás zapomněli. Ale teď už to přišlo - a na prvním místě, vítězem se stává časopis - chvilka napětí - DRUHÉ PATRO. Byli jsme tak rádi a zaskočeni, že jsme chvíli seděli a až po chvilce jsme šli pro cenu. Bylo to super, jak jsme tam šli jako nejlepší - prostě velký zážitek. Dostali jsme cenu, přijali spoustu blahopřání (i od náměstkyně hejtmana) a šli si sednout. Hned jsme se museli podívat, co jsme vlastně dostali - byl to hlavně digitální diktafon a různé knížky, bloky, propisky a omalovánky... Prostě paráda. Podívali jsme se na výstavu časopisů a ujistili se, že jsme opravdu nejlepší! Udělali jsme ještě pár fotek a honem zpátky na autobus. Už cestou domů jsme to oslavili - kečupkami. Dojeli jsme do Frenštátu a šli do školy. Nejdříve jsme zašli za paní ředitelkou a pak za zástupkyněmi, všichni byli překvapení, že jsme to zrovna my vyhráli. Řekli jsme jim, že teď už máme papír na to, že jsme nejlepší časopis v Moravskoslezském kraji. Byl to velký zážitek a doufáme, že se příště umístíme taky. Jsme prostě nej časopis (a máme to písemně – a navíc ve třech kopiích!) Sabina Tománková 7.C
Jsme nejlepší v kraji Jako pokračování našeho dobrodružství na Ostravici uvádíme „Vernisáž časopisů v Ostravě“. Už na Ostravici se nás snažili všichni přesvědčit, abychom se dostavili na vernisáž se slavnostním vyhlášením vítězů. Porotci však byli neoblomní a neprozradili nic, co by ukázalo, kdo vyhrál. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedou deváťáci (Nikola, Kamila a já). Ale Kamilu skolil nějaký
bacil, takže místo ní jely dvě sedmačky (Katka a Sabina). Byla nám udělena důvěra a my se rozhodli nezklamat. Ve čtvrtek o půl deváté ráno jsme si dali sraz před pekárnou a počkali si na autobus, který se vzápětí objevil. Cestu do Domu kultury jsme si odbyli rychle. V budově jsme prošli halou a šli si za roh sednout. Nohy nás sice nebolely, ale aby se neřeklo, seděli jsme. Po chvíli se pan učitel vydal na obhlídku a zjistil, že všichni někam zmizeli. Naštěstí se jen přesunuli do místnosti, která připomínala zmenšeninu divadelního sálu. Tam proběhl krátký kulturní program (operní zpěvačka) a začalo vyhlašování. Nejdříve se vyhlásila kategorie občasníků, které vycházejí 2x až 3x do roka, pravidelníků, které vycházejí pravidelně (tam jsme my) a časopisů ze středních škol. V kategorii občasníků zvítězil časopis Devítkoviny, v pravidelnících (jak jinak??) Druhé patro. To jsme se všichni (až na pana učitele) vyhrnuli na pódium a užívali si svých pěti minut slávy. Dostali jsme 2 knihy, tašku (s omalovánkami) a digitální diktafon. Po vyhlášení jsme se vypravili do výstavní síně, kde byly časopisy vystaveny a vyfotili si vitrínku s naším časopisem. Pak už jsme chvátali do Kauflandu, kde holky nakoupily na oslavu kečupky a celou zpáteční cestu jsme slavili. Martin Ondryáš 9.C
Preventivní beseda se zubařkou Jako nejlepší časopis v Moravskoslezském kraji teď máme hodně nových povinností. Na oslavu po svém slavném návratu z vernisáže v Ostravě jsme hned měli domluvenou exkurzi u paní Klegové. Sraz jsme měli ve dvě hodiny a vydali se do zubárny. V čekárně jsme jen chvíli počkali, než odejde její pacient, a pak se zdráhavě vydali do ordinace. Chvíli jsme si dávali přednost jeden druhému, až nakonec se Aneta odhodlala a vkročila dovnitř. Tam jsme se usadili a začali pokládat otázky. První otázky se týkaly žvýkaček, jako třeba jestli opravdu snižují riziko zubního kazu o 40%, či jestli je dobré pro zuby je žvýkat. Paní zubařka nám odpověděla, že opravdu neví, jak by se to zjistilo, ale že si myslí, že riziko vzniku zubního kazu se žvýkáním nesníží. Při žvýkání se tvoří sliny, které zuby čistí, takže by se to vlastně dalo brát za nějaký čistící účinek. Viděli jsme velké množství kleští na trhání zubů, každé jiného tvaru, vrtačky a mezizubní kartáčky a zubní nitě. Pak jsme ještě dlouho besedovali na téma zubařů, jejich studia a jejich zážitků. Nakonec jsme jen neradi odcházeli. Nic to ovšem nezmění na tom, že se zubařů bojíme a že se nám k nim moc nechce. Nakonec informace pro zmenšení kazivosti zubů: po sladkém jídle si vyčistěte zuby. Nejvíce kazů se tvoří v noci, tak před spaním nepijte sladké čaje. Čistit zuby minimálně dvakrát denně, používat mezizubní kartáček a mezizubní nit. Martin Ondryáš
Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že k zubaři se nechce snad nikomu. O to horší pro mě byl den, kdy jsem k zubaři musela jít ráno, ale navíc ještě i odpoledne, protože jsme měli s Druhým patrem domluvenou exkurzi u MUDr. Klegové, čili paní zubařky. Měla jsem z toho strach, protože jsem se bála, že bude chtít ukazovat své nástroje na někom z nás. Naštěstí se toto nedělo, ale nabídla nám, abychom si sedli do zubařského křesla (samozřejmě že tam si nesedl nikdo). Nevím čím to je, ale u zubaře mám vždycky husí kůži. Možná to bude tím, že u zubaře je takový jiný vzduch. Zřejmě z desinfekce. Bohužel musím konstatovat, že povídání s paní zubařkou na mě nezanechalo dojem, že bychom se zubaře bát neměli, jelikož sama paní zubařka se nám svěřila, že když byla malá, tak se taky bála zubaře, ale bojí se ho i dnes. Právě aby překonala strach ze zubaře, tak se dala na zubařinu. Nepomohlo to. Musíte však uznat, že je to práce dosti namáhavá, jelikož na medicíně musíte absolvovat spoustu oborů, jako je například i patologie. Hodně jsem se ale zasmála pravdivému faktu, že po sladkém bychom si měli buď umýt zuby, nebo si dát mrkev nebo jablko. Pochybuji, že to někdo z vás bude dodržovat, ale říkám to proto, že kdybyste čistě náhodou viděli mě, nebo nějakou moji kamarádku v cukrárně s mrkví, tak ať se nedivíte. Linda Bordovská 8.C
Miss Žabka a Mr. Bahňák 2008 Polovina naší třídy čekala odpoledne 2. dubna před kulturním domem. Strašně jsme se těšili. Verča nám nasprejovala hlavy oranžovou barvou. Pak už se otevřely dveře a všichni se hrnuli dovnitř, ať chytnou nejlepší místa. Sedli jsme si do první řady. Pak přišli na pódium dva lidé. Říkali do mikrofonu, jak se jmenují, co budou za soutěže, kdo to všechno sponzoroval a tak dál. Pak začala hrát hudba a začali přicházet soutěžící. Všichni se nám představili. Celou dobu byla vyhlášena soutěž pro diváky, že vyhraje ta třída, která bude nejvíce povzbuzovat, a tak jsme řvali a troubili na takové trubky. Sice jsme nevyhráli, ale zato vyhráli naši soutěžící: Filip vybojoval 2. místo a Kika se zlomeným prstem 1. místo. Vyhrála zlatou korunku, dort a ještě nějaké věci. Samo sebou, že korunka nebyla pravá, ale to nevadí. Jak jsme se dívali a viděli jsme, že Kika vyhrává první místo, začali jsme házet stříbrné a barevné hvězdičky a začali jsme strašně ječet. Když to všechno skončilo, letěli jsme jí poblahopřát. Pak jsme šli Denisa Nováková 6.C všichni domů.
Na soutěži jsem fandil Filipovi Bartoňovi a Kristýně Chýlkové. Radek Jendrol´ žasl nad holkama, div že mu nevypadly oči z důlků. Soutěžící přišli na pódium a Bahňáci měli uhodnout, co jejich partnerky dělaly. Pak se tam tančilo. Soutěžící představili své mazlíčky. Když vyhlašovali vítěze, překvapilo mě, že Filip byl na druhém místě. Myslel jsem, že Chýlková nemá naději, ale nakonec byla na prvním místě. Málem jsem si vyřval hlasivky z toho, jak jsem fandil. Někdy jsem se nudil, ale jsem rád, že to takhle dopadlo. Lukáš Fajkus 6.C
Od začátku jsme věděli, že Filip s Kikou se umístí. Byl tam velký křik a nepořádek. Jak šli, začali jsme házet barevné papírky, skákat, pískat, dupat a volat: „Kika, Filip!“ Byla sranda, hlavy jsme měli nasprejované na oranžovo. Viděli jsme pana učitele Grófa a chvíli jsme se s ním hádali, že vyhraje Kika. Vždy mezi jednotlivými disciplínami byl nějaký tanec. Všichni jsme si vyřvali hlasivky. Nakonec Kika vyhrála 1. místo a Filip 2. místo. Veronika Balcarová 6.C
V úterý 2. dubna byla v kulturním domě Miss Žabka a Mr. Bahňák. Od nás tam soutěžili Jiří Janošek a Markéta Šenkeříková. Také jsme tam šli fandit, sešla jsme se skoro celá třída včetně našeho třídního učitele. Všichni jsme fandili, hned jak se na jevišti objevili naši lidé. Měli jsme sebou píšťalky, plakáty atd. Všechno se od začátku vyvíjelo dobře. Naši lidé (soutěžící) měli dobré mazlíčky a všechno normálně zvládali. Byla tu také skvělá představení, např. taneční skupiny, mažoretky a dokonce také breakdance. Ke konci to bylo nejnapínavější, protože se vyhlašovalo, kdo vyhraje. Všichni jsme se shromáždili u pódia a fandili ze všech sil. Už jsme si mysleli, že vyhrajeme, ale mýlili jsme se. Nevyhráli jsme ani pouhopouhé třetím místo. Ani ve fandění jsme nevyhráli. Všichni jsme byli zklamaní a z kulturáku odcházeli rozčilení a smutní. Dominik Schneiderka 6.A
Otázky pro Filipa (2. místo) ? Pokolikáté jsi soutěžil? ! Potřetí, dvakrát jsem byl první a jednou druhý. ? Byla tento rok soutěž těžší? ! Ano. ? Jak ses cítil, když se na tebe dívala taková spousta lidí? ! Bylo to úžasné. ? Proč sis vybral svoji sestru jako mazlíčka? ! Protože to je můj malý mazlík. ? Proč jsi skončil druhý?
! Protože to první místo byl omyl. ? Neměl jsi zpocené ruce? ! Jo, já si je utíral do Kiki a Kiki do mne. ? Proč jste se drželi za ruce? ! Protože jsem chtěl a Kiki taky. ? Proč jsi Kristýnu rovnou nepolíbil, když už ses s ní držel za ruku? ! Kdo říkal, že jsem ji nepolíbil? ? Jak ses cítil, když ses se svou láskou Kikou držel za ruce? ! Lepší pocit jsem nezažil.
? Myslíš, že jsme tě dobře povzbuzovali? ! Byli jste super publikum. ? Co říkáš na to, že jsi byl tentokrát druhý?
! To nevadí. ? Kdyby sis mohl vybrat jinou holku, která by to byla? ! Žádnou jinou než Kristýnu bych nechtěl!!!!!!!
Otázky pro Kristýnu (1. místo) ? Kolik tam bylo soutěžících? ! Bylo tam 12 dvojic. ? Proč jsi šla do této soutěže? !Chtěla jsem zkusit, jaké to je stát před tolika lidmi. ? Jak ses cítila před soutěží? ! Měla jsem trochu trému. ? Měla jsi nervy při vyhlašování výsledků? ! Ani ne, já jsem si myslela, že se neumístím, tak jsem s tím byla smířená.
? Jak ses cítila, když ses s tvým Filípkem držela za ruku? ! Krásně!! Zamilovaně. ? Proč sis vybrala křečka jako mazlíčka? ! Protože je to můj mazlíček. ? Proč jsi chtěla vyhrát? ! Kdo říkal, že jsem chtěla vyhrát? ? Proč jsi vyhrála 1. místo? ! Jak to mám vědět? ? Proč jste se drželi za ruce? ! Protože jsme museli. Otázky pro své vítěze vymýšleli v 6.C.
Hasiči Ve středu 2. dubna jsme měli besedu s hasiči. Bylo to velmi poučné. Hasiči nám ukazovali svůj oblek, do kterého se navlékla naše paní učitelka českého jazyka. Paní učitelku bych v hasičském obleku nikdy nepoznal. Jinak se mi beseda líbila a bylo dobré, kdyby ještě někdy přijeli. Radek Střalka 6.C
Ve středu 2. 4. přišla jako obvykle paní učitelka Ondryášová do první hodiny. A myslím, že byla dost překvapená, protože přišli hasiči a začali ji navlékat do poměrně těžkého hasičského obleku. Ale říkala, že by v tom obleku nemohla uběhnout ani krok, a tak nevím, jestli by nás zachránila, kdyby nedejbože hořelo. Veronika Hrubišová 6.C
Ve středu tu byli hasiči. Říkali nám o požárech v kuchyni a pak paní učitelku Ondryášovou navlékli do hasičského obleku. Všichni si ji hned fotili na mobil a hodně se smáli. Bylo to super!!! anonym
Nebo to bylo jinak? Jednoho dne začalo v naší třídě hořet a my jsme měli zrovna hodinu Čj a paní uč. Ondryášová si zrovna den před tím koupila nový hasičský úbor, honem si ho
oblékla a začala ten oheň hasit. Ve třídě jsme taky měli takové houkátko, které by mělo houkat, ale nezačalo, až když byl oheň uhašen. A já a moji kamarádi jsme byli šťastní jak blechy. Zuzana Vaňková 6.C
Přišli k nám hasiči. Ukazovali všelijaké přístroje. Najednou někdo zavolal z telefonu, že podpálí školu. A stalo se! Paní učitelka řekla: ,,Navalte to oblečení, zachráním naši školu.“ Jenomže než se oblékla, tak polovina naší školy byla v popelu. Nakonec paní učitelka vzala auto od hasičů a začala hasit, zachránila jenom jednoho žáka a tím jsem byl já. David Kvarda 6.C
Ve středu první hodinu začala hořet počítačová učebna. Paní učitelka Ondryášová neváhala a rychle přinesla svoji kabelu, oblékla se, ale nebyla moc zkušená, proto se v dýchacím přístroji málem udusila. Byla odvážná, vešla do místnosti s velkou odvahou. Nakonec vše uhasila a všechno dopadlo dobře. Pavel Pupík 6.C
Anglické divadlo Ve čtvrtek 3. dubna se konalo anglické divadlo. Mně se divadlo moc nelíbilo. Líbily se mi jen nějaké pasáže. Většinu slovíček jsem rozuměl. No alespoň jsme se neučili a to se mi na tom taky líbilo.
vybral na pomoc. Z těch dětí udělal čarodějnici, drákulu, strašidlo, bubáka. A když to skončilo, tak kdo chtěl, dostal razítko na ruku.
Radek Střalka 6.C
Přijel k nám do školy Angličan. Ve velké tělocvičně hrál divadlo. Mluvil všechno anglicky a někdy mu nešlo rozumět. Ale jinak to bylo pěkné. Mohl by ještě někdy přijet, i se svou čarodějnicí a Lenkou.
To divadlo bylo srandovní, hlavně na začátku, spíš to bylo pohádkové. Hrál to pán, který měl několik rolí: ježibabu, Lenku a myš. Některé děti si
Markéta Juříková 6.C
Veronika Hrubišová 6.C
Jak jsme měli projektový den! Minulý týden ve středu (9. dubna) jsme naše třída, 9.B, měli takzvaný „projektový den“, to znamená, že téma celého dne byla 2. světová válka. Hned v první hodině, chemii, jsme probírali atomové bomby. Pánové se, věřte, vyřádili. Druhou hodinu jsme měli češtinu, kde jsme četli ukázku z knihy od
Josefa Strnadla Zimozelení. Po ní jsme měli napsat úvahu na téma, co bychom dělali, kdybychom se ocitli v podobně těžké životní situaci jako lidé v koncentračních táborech. V matice jsme počítali příklady, řešili různé kvízy a výsledkem byla data a letopočty z konce války. V dějepise, věřte nebo ne, jsme překvapivě probírali... 2. světovou. A výtvarka? Ta byla v duchu kreslení pocitů radosti a strachu. Nakonec jsme den zakončili diskuzí v šatnách na téma „jak až hluboko mohli fašisté klesnout".
A naše hodnocení tohoto dne? Není to špatné, ale zrovna téma 2. světová válka mě moc nezaujalo. Nebyla jsem v takové situaci a ani se do ní nemůžu a nebudu vžívat. To po mně fakt nechtějte! Ale když pominu to včerejší téma, tak si myslím, že to je dobrý nápad. Je to fajn a určitě bych to někdy zopakovala. Určitě je to výhodnější než normální výuka, tedy pro naše školu znuděné mozky. Mnohem lépe se něco zapamatuje. Zápis v sešitě připomene všechno, co jsme probrali. Takových témat, co by se dala probírat jak v matematice a chemii moc není. Ale každé zpestření je dobré. Včerejší den se mi moooc líbil, učitelé to měli všechno skvěle promyšlené, až jsem byla překvapená. Chtěla bych, aby takové dny dělali častěji, je to mnohem zábavnější než obyčejná výuka. Včera se mi projektový den, který byl zaměřený na druhou světovou válku, moc líbil, bylo to velmi zajímavé. Jak se všechny ty hodiny daly zkombinovat na to jedno téma. Mně by se takové dny líbily, mohly by být častěji. Když nám bylo řečeno, že budeme mít ve středu projektový den, dost mě to zajímalo, na jaké téma a když jsem se dozvěděla, že téma bude druhá světová válka a všechno kolem ní, byla jsem celkem ráda, i když moc historii nemusím, světová válka mě moc zajímala. Všechny ty příběhy i fakta byly moc smutné, ale i poučné. Ten den se mi opravdu líbil. Včerejší den se mi mooooc líbil, chtěla bych ho zopakovat a ne jen jednou. Nejvíce bylo dobré, že ty hodiny na sebe navazovaly a že aspoň jeden den se všichni učitelé věnovali a připravovali na shodné téma, ale když jsme u toho tématu, tak se mi moc nezamlouvalo, jako ne, že by se mi to nechtělo probírat, ale zrovna to utrpení a ten smutek, ta jatka, co ti lidé zažili, to prostě nemá komentář. Jinak to bylo fajně udělané, chválím paní učitelky a učitele, protože nám to pěkně vysvětlili, krásně se na to připravili a všichni jsme se do toho
dokázali vžít, i když to bylo takové smutné. Neměnila bych na tom nic, prostě super, bylo to senzační a chtělo by to zopáknout. Ten včerejší den byl super. Určitě to téma bylo poučné a je to dobré, když se celý den bavíte na jedno téma, určitě by bylo dobré, kdyby se takové dny opakovaly častěji. Já si myslím, že by to bylo zajímavé, zábavné, ale taky si myslím, že by většina dětí dávala větší pozor, protože by je to zaujalo. Bylo to vlastně poprvé za těch 9 let, co jsme na škole. Mohlo by se to opakovat častěji. Není to zase tak špatný nápad! Jako včera to bylo dobré. Bylo to velmi zajímavé a celkem mě to bavilo. Myslím, že by bylo fajn, kdyby se to párkrát zopakovalo Smysl to celkem má. Není to zase tak špatný nápad. Na oživení výuky je to dobré, ale pořád bych to asi nechtěla. Jednou za čas jo. Myslím, že by to bylo takové zpestření. Bylo to jiné, když jsme v každé hodině poslouchali hrůzu, která se tady děla. Myslím, že by nebylo špatné něco podobného udělat i někdy jindy, ale s nějakým úplně jiným tématem. Myslím, že by to byl celkem dobrý nápad. Můj názor? Naprosto super den! Konečně se i naše škola začlenila do života v 21. století! Projektový den byl vážně super nápad. Sice 2. světová není nic optimistického, ale i tak. Rozhodně to bylo zajímavé, prostě nové. Co takhle příště zkusit hippies? 9.B
Den boje proti hluku Mezinárodní den boje proti hluku (symbolicky vždy na Zelený čtvrtek, kdy podle lidové katolické tradice - zvony utichají a "odlétají do Říma") byl vyhlášen v roce 2004 z iniciativy Hudebně ekologického sdružení (HUDEKOS) při České hudební společnosti. Když otevřu okno ve svém pokoji, tak nic extra zajímavého neslyším. Sem tam nějaké auto projede nebo pes zaštěká. Nebo přes léto, když je v noci okno otevřené, tak někdy slyším, jak nějací opilci zapějou nebo zařvou. Jinak je celkem klídek. No myslím si, že ti venku víc slyší, co se děje u nás než naopak. Jelikož někteří lidi u nás jsou pěkně hluční!!! Určitě i já. Jinak vždy pohoda. Moc velký klid je o ničem. Trocha hluku neuškodí. Vlaďka Kantorová 8.D.
Když přijdu domů, tak si většinou okamžitě zapnu rádio nebo počítač, na kterém si pustím písničky. Ale někdy mám takové dny, kdy chci klid, a tak si jenom sednu ke stolu, otevřu okno a poslouchám, co se děje venku. Slyším prozpěvování ptáčků, kteří okolo poletují, nebo mírný vánek, který občas, když má cestu kolem, nadzvedne záclonu a nakoukne, co se u nás děje…, anebo jenom poslouchám to ticho. Občas sice projede po cestě nějaké to auto, nebo projde skupinka lidí, nebo se někde v dálce ozývá zvuk motorové pily nebo sekačky, ale jinak je to strašně relaxující a uklidňující záležitost. Proti tomu, co se děje u nás ve třídě, je tam ticho jako v hrobě!!! Ve škole není chvilka klidu a ticha. Občas se sice nějaké chvilky najdou, ale to jenom když se bojíme, že nás učitelé vyvolají (a zrovna nic neumíme… což je skoro pořád…) a to je většinou v přírodopise nebo dějepise, ale fakt jenom málokdy. Jinak je tu věčně nějaký hluk. Buď se tu věčně někdo směje, piští, anebo se někdo hádá. Ale tak alespoň je sranda a není nuda, když je někdy ten hluk až nesnesitelný. Ale ve škole to asi jinak nejde… už to k ní patří! Aneta Andrlová 8.D.
Když přijdu domů, zavřu za sebou dveře a není slyšet ani skřípnutí podlahy. Je pořád ticho, jde jenom slyšet, jak hluboce dýchám po vyšlapání schodů k mým dveřím. Ticho je do té doby, než si pustím televizi nebo rádio. Na rozdíl od toho, když zazvoní na přestávku ve škole a všichni začnou pištět a řešit svoje problémy s druhými, které v hodině nemohli řešit. Všichni se navzájem přeřvávají a řvou na sebe, když jsou od sebe ani ne metr. Ale už jsem si na to zvykla, takže mi to ani tak nepřijde… Monika Gulová 8.D.
Doma je ticho. Jen sem tam slyším, jak projede auto. Teď už i ptáci začínají zpívat. Někdy je slyšet můj hlučný bratr. Ve městě je hluk pořád. Vkuse jezdí auta, hlavně u cesty. Pořád někdo někde chodí a děcka řvou. V paneláku slyšíte sousedy… Bez hluku bych ale nevydržela. Nemám ráda ani ticho, ani hlučno. Vždy se hodí něco jiného. Ve škole v hodině by „mělo“ být ticho a třeba venku na hřišti hlučno. Kristýna Hoďáková 8.D.
4 rady jak pečovat o svoje ušička Lidé, kteří netrpí na záněty středního ucha, by neměli uši čistit do hloubky, to znamená po koupání stačí jen vytřít vchod zvukovodu a nestrkat tam žádné vatičky a špejle. Důležité pro uši je, aby člověk dostatečně smrkal, když má nosní sekreci, když má rýmu nebo pokud je alergický, aby byl léčen alergologem nebo obvodním lékařem, poněvadž nosní sekrece taky ovlivňuje sluch. Je spousta lidí, kteří jsou choulostiví na kosmetické přípravky, jako jsou šampóny, mýdla, barvy na vlasy, laky na vlasy atd. Některým dokonce dělá problémy chlorovaná voda z bazénu nebo koupališť, u těchto bych doporučoval prevenci a dávat si pozor. Teď existují obturace zvukovodu, jako jsou špunty, které zabraňují tomu, aby to všechno do ucha nepřicházelo. Další věc je prevence hluku. To znamená zvlášť u mladých lidí dávat si pozor na hlučnost mp3 a různých přístrojů, které ničí sluch. Nadměrné množství decibelů může poškodit vnitřní ucho, stejně tak ty vtípky typu, že někomu zakřičím do ucha nebo bouchnu sáček do ucha. To je hloupost, nesmysl, který už poškodil několika lidem sluch. Květa Pustějovská se ptala MUDr. Martina Knesla, odborného lékaře ušního, nosního a krčního Když přijdu domů, tak první, co slyším, je můj brácha, který mi říká: „Neniku, co jsi mi koupil?“ Pak když přijdu nahoru, tak slyším, jak na mě volá mamka: „Ukliď si!“ A pak jdu ven a tam slyším: „Čest, čus, hoj, ááááááááááá, a čtyřkolku.“ No a pak jdu a slyším Jandyho, jak kecá o PC. No a to je vše. René Strnadel 8.D
Já když doma otevřu okno, tak nejčastěji slyším ptáčka zpěváčka, jak nám na ořechu řve přímo do oken. A když otevřu okno třeba tady ve škole, tak slyším děcka, jak řvou přímo do oken. A někdy dokonce si na zahrádce pod okny klidně zpívají jako ten ptáček zpěváček. Jiří Drong 8.D
Mně osobně hluk nevadí. Ale na ten den bychom si mohli všichni z naší školy zalepit na 1h pusu a poslouchat, jaké by to bylo ticho. Mi hluk nevadí. Ale někteří uřvaní dementi by mohli ve třídě být ticho, aby šlo slyšet učitele. David Antoš 8.A Nejhlučnější místo v naší škole jsou asi šatny. Hluk mi nevadí, protože kdybych byla proti, tak jsem sama proti sobě. Jediné řešení je zalepit děckám huby a svázat ruce. Nebo ještě účinnější je ta děcka do školy nepouštět. Helena Hucovičová 8.A
U nás ve třídě je hluk z toho, jak pořád staví a něco budují 50 m od naší školy. Ten hluk je už asi 2 roky a někdy ani nejde slyšet, co učitelé říkají. Vždycky máme otevřená okna, protože máme ve třídě moc vedro a když je otevřeme, tak je samozřejmě můžeme hned zavřít, protože se ten hluk nedá vydržet. Dominik Táborský 8.A
Největší hluk ve škole je asi v jídelně. Cinkot příborů a talířů a ještě k tomu do toho lidi furt melou. Zabránit tomu lze možná tak: oddělit každý stůl zdmi. Jinak taky je dost velký hluk i v 8.A, jenže řešení existuje jen jedno. A to všechny žáky vyvraždit. Andrea Křesálková 8.A
Soutěž pro malé básníky Naše žákovská knihovna připravila pro žáky 1. stupně básnickou soutěž. Měli vymyslet básničku, ve které použijí sedm určených slov. Prací přišla spousta, proto bylo velmi těžké vybírat. Nakonec bylo odměněno sedm malých básníků, jejichž básničky si můžete o kousek níž přečíst a jedno kolektivní dílo. Doufejme, že se básníci neztratí a občas nám něco (třeba do časopisu) napíší. Trpaslík Na paloučku stojí malý domeček a před ním leží kulatý dvoreček. U domu bouda a v ní pes, u domu roste černý bez. K domečku vede cesta klikatá a před dveřmi leží kočka strakatá. Když vejdeš dovnitř, hezky to zazvoní a malý trpaslík jídlo ti připraví. „Posaď se, pane, vedle té poličky, připravím nože a taky vidličky. Posaď se ještě, udělám klobásu v listovém těstě.“ Terka Janošková, 4.B
Když jsem šel z města, dlouhá byla cesta. Byl tam i pes, na okno si vlez. Pak tam byla kočka s očima jak vločka. Tak jsme šli do domečku, dali jsme si párečku. Jedli jsme vidličkou s tou malinkou kočičkou. Pak jsme šli přes les, nakonec tam číhal rozzuřený pes. Míša Albrechtová 3.A
Byl jeden pes, běžel přes černý les, běžela před ním kočka, vypadala jako vločka. V lese vedla cesta k domku i do města, klikatí se cestička, tvar má jako vidlička. Na tržnici jídla hory, propadaly se pod nimi stoly. Michal Srníček, 3.A
Maminka nám vyprávěla pohádku o kočce, psovi a kocourku. Kocourek měl malou vidličku, ale vidlička popíchala kočičku. U lesa měli malý domeček a v tom domečku bydlel jejich dědeček. Cestou do města jim koupil voňavé mýdlo, a dokonce jim uvařil i výborné jídlo.
Byla jednou malá kočička, nevěděla, co je vidlička. Vidlička je nástroj k jídlu, myje se každý den ve vodě a mýdlu. Vedla cesta na pahorek, stál tam babiččin malý domek. Byl jednou jeden pes, a ten neměl rád hluboký les.
Lucie Romanovská, 5.C
David Sobota, 5.C
Pejsek Rex Byl jednou jeden krásný, chlupatý pes, kterého pokřtili krásným jménem Rex. Jeho páníček nechal postavit domek v lese a na dubový stolek postavil klece. Řekl: „Koupíme si papouška, krásného jak ta tvoje ouška.“ Papoušek byl k nim jako kocour ke kočičce, hodný jak nůž k vidličce. V pondělí ráno šli na procházku po cestičce a odpoledne zase jeli ke kamarádce Máničce. Večer zase na dobré jídlo, a pak šli koupit bílé mýdlo. Tohle byl jejich program denní, ale samozřejmě se ještě mění. Tenhle příběh, líbil se vám? Jestli ano, tak vám další vyrobím a udělám. Kristýna Martináková, 4.A
Za lesem je ves, štěká u ní pes. Jen ty, pejsku neštěkej, naši kočku nelekej. Po cestě k domku uháněj a už na nic nečekej. Jídlo už máš v mističce, dej pokoj naší kočičce. Vidličkou jí jen náš děda, na kosti jsou zuby třeba. Eva Večerková, Honza Maléř, Terezka Teichmannová, Věra Svobodová, 3.C
Jídlo snědla kočička, pomohla jí vidlička. Pes čouhal za lesíkem, čeká až kočka přijde s mlíkem. Domeček je hodně malý, cestička je vidět v dáli. Eliška Drnovská, 5.C
Planeta Země Dávno si lidé mysleli, že země je placatá, až italský fyzik Galileo Galilei prohlásil: ,,Země je kulatá“. Tehdy ho lidé za jeho hlášky nenáviděli a nevěřili mu. Galilea to však neodradilo a stále si stál za svými názory. Po dlouhém čase se zjistilo, že italský fyzik má pravdu a všichni ho začali obdivovat, ale v tu chvíli, kdy Galileo dosáhl svého největšího životního úspěchu, umírá. Po jeho smrti se všichni vědci po celém světě pokoušeli objevit nové poznatky o Zemi a spousta lidí chtěla jít po ,,Galileových stopách“. Nikomu se to však nepovedlo,
až Magellan obeplul zemi na své lodi v letech 1519-1522. Byl to další významný vědec na celém světě. V dnešní době se nenajde člověk, který by zpochybnil to, že Země je kulatá. Oba vědci se zapsali do historie. Anežka Adamcová, 8.B
Jak by to vypadalo, kdyby byla Země hranatá Jak jistě víme, naše planeta Země je kulatá, spíše oválná. Dokážeme si ale představit, jak by to vypadalo, kdyby byla Země hranatá? Bylo by to pro nás určitě horší. Bylo by těžší někam odcestovat, protože bychom ji museli celou objet, abychom se dostali na druhou stranu. Nebylo by tolik slunečního svitu a lidé by mohli díky jednomu špatnému kroku spadnout do vesmíru a už se nikdy nevrátit, tedy pokud by je včas nenašla nějaká kosmická loď. Moře by ztratila svůj tvar a dokonce některé malé ostrůvky by se vytratily nebo by je pohltily moře a oceány. Rostlinstvu a zvířectvu žijícímu zde by to asi také neprospělo. Také se můžeme dohadovat o tom, zda by tu byl kyslík, a jestli bychom zde v takových podmínkách mohli vůbec žít. Asi je lepší mít oválnou planetu. Katka Bartoňová 8.B
Jaké je to být na třídních schůzkách? Na třídních schůzkách je to dobré, sedět mezi rodiči a poslouchat, co se děje a tak je velmi poučné. Nejlepší je, když začne učitel povídat o naší třídě konkrétně. Náhodou jsem seděla ve třetí lavici u dveří a když pan učitel začal o nás mluvit, hned jsem zbystřila, abych se co nejvíc dozvěděla. Byla jsem mile překvapena, že si nějak moc nestěžoval, jako že asi nebylo ani na co, že. Dále jsem se aspoň dozvěděla, co nás v nejbližší době čeká a nemine. Doporučila bych každému, ať si tam aspoň jednou zajde. Zasměje se a dozví se spoustu zajímavých věcí. Sice nevím, jestli to nebude vadit učitelům, když budou chodit i žáci na třídní schůzky, no snad ne, za zkoušku nic nedáte. Takže až budou další třídní schůzky, tak se tam taky běžte kouknout a pak si můžeme říct, jestli je to dobré tam být, anebo ne. Pro mě to bylo dobré a aspoň jsem se zasmála. Sabina Tománková 7.C
Na třídní schůzky šla moje mamča a přemlouvala mě, ať tam jdu i já. Nejdříve jsem nechtěla, ale pak mě přesvědčila. Přišli jsme do třídy a sedli si do poslední lavice. Vstoupil třídní učitel, uviděl mě a bylo vidět, že se divil. Ale myslím, že mu to nevadilo. Začal mluvit a probírat různé věci, jako třeba školní výlet. Hodně rodičů mělo papír a tužku a psali si poznámky, aby něco nezapomněli. My jsme neměli nic a taky jsme nic nepsali. Pan učitel dopovídal tak celkově o všem, co měli slyšet všichni a postupně se rodiče chodili ptát na své dítě. Došlo taky na mě a protože nemám žádné problémy, tak je to dobré. Nakonec jsme si prošli třídu, rodiče se podívali na výkresy a taky na šanony a pak všichni postupně odcházeli domů. Karolína Fojtášková 6.A
U starosty Ve středu 9. dubna jsme šly s holkami k panu starostovi. Měli se tam vyhlašovat nejlepší sportovci a sportovní kolektivy. Tato akce začínala ve 3 hodiny odpoledne. Samozřejmě jsme přišli trochu později, ale naštěstí ještě nezačali. Pak tam přišla jedna paní a řekla, že pan starosta se nemůže dostavit, že je někde mimo Frenštát. Tak tam byl jeho zástupce a po chvíli vysvětlování to všechno začalo. Nejdřív se vyhlašovali sportovci a pak dlouholetí sportovci a teď přišly na řadu kolektivy. Samozřejmě jsme to byli my, kteří dostali poděkování za nejlepší sportovní kolektiv pro rok 2007. Byli jsme strašně rádi, šli jsme dopředu, tam jsme dostali poděkováni
a kytici krásných růži a pak balík, kde byly šampáňa, čokolády atd. Po skončení slavnostního vyhlášení byli všichni pozváni na malé občerstveni. Šli jsme tam a něco jsme si vzali a po chvilce jsme odešli do sokolovny si prohlédnout, co jsme vlastně všechno dostali. Tu velkou kytici jsme věnovali naší paní trenérce, ta byla strašně moc ráda a zbytek ceny jsme si rozdali, ať má každý něco. A šampáňo jsme si vypili druhý den, když jsme měli trénink. Na vyhlášeni byla televize, která s námi chtěla udělat rozhovor, samozřejmě že jsme neodmítli. No jo, byl to zážitek a doufáme, že příště to budeme zase my, co vyhrají soutěž o nej sportovní kolektiv. Sabina Tománková 7.C
Výlet do Brandýsa Dne 27. března 2008 jsme s rodinou vyrazili na výlet do Brandýsa nad Orlicí, vstávali jsme asi v 5:35 hodin. Jeli jsme po dálnici a cesta ubíhala moc pomalu, a tak jsem se snažil nějak zabavit, ale to bylo moc těžké, ale nakonec jsem nic nevymyslel. Jak jsme tam přijeli, šli jsem po schodech za paní ředitelkou. Ta nás pěkně uvítala a řekla nám, co a jak. Potom jsem jeli autobusem na nějaký kopec a pak jsme zastavili. Byl tam velký nápis Jan Ámos Komenský a jeho památky. Šli jsme do takové pěkné chaty, tam nám ukázali Ámosovy památky a potom dovezli Bibli kralickou, byla v pěkném stavu a všichni si ji fotografovali a my také. Potom jsme přijeli zpátky do školy Jana Ámose Komenského. To už byl oběd. Měli jsme hovězí maso s bramborami - to byla dobrota. Potom byla výstava obrázků. Vešli jsme do sálu a hned v první řade byl můj obrázek. Byla tam lvice a pod tím byla otázka: Hele, nevíš, kde mám lvíčata? Hned vedle toho byl papírek s místem a jménem toho, kdo ten obrázek nakreslil. Skončil jsem na 1. místě. Byl to pro mne pěkný dojem, čekal jsem tak 3. místo, ale už to tak skončilo. To už byl večer, pak jsme měli večeři a v programu bylo, že v kostele by měl být koncert, kde hráli na housle. Jak to skončilo, přijel autobus a my jsme nasedli a jeli do penzionu. Dojeli jsme a šli do svého čtyřlůžkového pokoje. Ráno 28. března jsme měli snídani. Byly tam švédské stoly a na nich plno jídla.
Když jsme dojedli, byl tam už autobus, ten nás odvezl zpátky ke škole, pak jsme šli všichni do rehabilitačního ústavu, kde bylo vyhlašování a předávání cen. Dostal jsem krásné gelovky a klasickou čtvrtku, do které se kreslí tužkou a ještě jsem dostal pastelky a další sešit, do kterého se kreslilo pastelkami, ale to už jsme chtěli jet domů. Vydali jsme se na cestu a asi za dvě a půl hodiny byli doma. To jsem byl rád, že jsme doma - zlatý domov. Jiří Houšťava 3.A
Street hockey Dne 27. března se hrál street hockey. Nastoupili proti sobě ZŠ a MŠ Tyršova 913 a Mořkov. Celkem nás hrálo 6 včetně brankáře. Zápasy se hrály 4+1. V prvním zápase to bylo napínavé. Hned jak jsme dali gól, Mořkov okamžitě vyrovnal. Ale tohle platilo jen v prvním poločase, ve druhém poločase jsme nepustili ani jeden gól, zato jsme do mořkovské sítě
nasázeli další čtyři. První zápas skončil 8:4, MY JSME VYHRÁLI!!! Druhý zápas byl těžší (asi proto, že se Mořkov probudil). Ale nešlo to vůbec vidět, že se zlepšili, protože nám dali jen pouhopouhé dva góly a my jsme udrželi tradici, protože jsme Mořkovu dali zase osm gólů. Co z toho vyplývá? No přece že jsme zase vyhráli a to 8:2. Dominik Schneiderka 6.A
Mistrovství ČR Ve dnech 18. - 19. dubna se v pražské Bohemians aréně uskutečnilo Mistrovství ČR žáků a juniorů v zápase ve volném stylu. Těchto závodů se zúčastnilo 150 závodníků z Česka, Slovenska a Maďarska. Dvanáct tichavských zápasníků získalo čtyři druhá místa. Já jsem soutěžil ve váze do 47 kg, kde jsem skončil na 5. místě ze 14 závodníků. Bojoval jsem i s Honzou Tesařem, ten mi dal pořádně zabrat a byl jsem rád, že jsem ho vůbec porazil. Zápasil jsem celkem třikrát, jednou jsem vyhrál a dvakrát prohrál. Trenér nás za pěkný výkon pochválil. Ještě v sobotu večer jsme odjeli domů a přijeli kolem 1 hodiny ráno. Mistrovství se nám líbilo a doufáme, že si podobný výlet brzy zopakujeme. Petr Zdarsa 7.C
Dopravní soutěž Dopravní soutěž se konala 14. dubna. Nejdřív jsme se všichni sešli a pan učitel Král s paní učitelkou Káňovou vysvětlovali, co nás všechno čeká. Potom nás rozdělili do skupin 5. – 6. třída a 7. – 8. třída a všichni jsme psali test, který nebyl ani těžký, ani lehký. Po dopsání testu jsme se všichni přesunuli na dopravní hřiště, chvíli jsme čekali, až přijede městská policie, aby nám odemkla boudu, ve které jsou všechna kola a spousta dalších věcí. Každý, kdo neměl kolo,
si mohl půjčit a mezitím ostatní nachystali překážkovou dráhu. Na překážkové dráze bylo asi 6 úkolů. Nejdříve jeli ti nejmladší, až se došlo k těm nejstarším. První úkol byl slalom, ve kterém měli někteří malý problém, ale nakonec vše zvládli. Druhý úkol bylo projet úzkým pruhem, někomu se třeba stalo, že vyjel ven, ale nebylo to tak hrozné. Třetím úkolem bylo projet osmičku - to zvládli všichni. Čtvrtým úkolem bylo projet tzv. zuby. Byl to poměrně jednoduchý úkol, ale přece se našli takoví, kteří to vůbec neprojeli, a pátým posledním úkolem bylo přenést vodu v nádobě. Tady jsme měli všichni problém, protože to není tak jednoduché, jak to vypadá, ale byli i takoví, kteří to projeli, aniž by se třeba polili nebo něco vylili. Poslední úkol bylo zastavit přesně předním kolem na čáře - na to už většina zapomněla, takže to neudělala. Jak to vše dopadlo? Ti nejlepší postupují do okrskového kola, kde se potkají se závodníky z jiných škol. Kamila Přadková 7.C
Jaká byla letošní lyžařská sezóna pro Školní sportovní klub při ZŠ a MŠ Tyršova 913? Letošní zima stejně jako loňská byla na sníh mimořádně skoupá. Pro nedostatek sněhu se nám nepodařilo trénovat na lyžařských stopách ve Frenštátě „Na Marku“. Proto jsme vyjížděli lanovkou za sněhem na Pustevny. Závodníci z naší školy se během zimy zúčastnili 7 krajských přeborů a pohárových závodů, starší kategorie závodily i na Mistrovství ČR a Českého poháru. Nejúspěšnější ze starších žáků byl Tomáš Jančák, který obsadil na MČR 2x 8. místo, v krajských přeborech se umisťoval na 2. – 5. místě. Velmi úspěšně si vedla nejmladší kategorie dívek i chlapců. Medailového umístění opakovaně dosáhla Julie Rampírová /4x 1. místo/. Postupně na všech
stupních vítězů stál také Honza Lavička. K nadějným lyžařům patří další závodníci – Luboš Mazoch, Eliška Drnovská a Monika Žídková. V našem klubu nemáme jen závodníky, ale naší činnosti se účastní i ti, kteří se chtějí naučit lyžovat na běžkách. Veškeré lyžařské vybavení si mohou děti vypůjčit ve škole, na výjezdy lanovkou na Pustevny nám přispívá Klub rodičů. Poprvé jsme dostali finanční dar na naši činnost od sponzora - pana Janďourka. Děkujeme Klubu rodičů, sponzorovi a ředitelství školy za finanční podporu tohoto sportu. Jaroslava Káňová
Coca-Cola cup - školský pohár V pátek dne 18. 4. 2008 se uskutečnilo na umělé trávě v Rožnově pod Radhoštěm 1. kolo žákovského fotbalového turnaje Coca-Cola cupu. Prvního kola se zúčastnily týmy Zubří, Valašská Bystřice, Rožnov 5. května a ZŠ Tyršova 913 Frenštát. Hrálo se 20x20 minut a střídalo se hokejovým způsobem. První zápas sehrály týmy Valašské Bystřice a Zubří. Prvních pět minut se mužstva navzájem oťukávala a potom se Bystřice dostala do vedení. Pak už do konce zápasu pouze držela výsledek a nakonec vyhrála. Druhý zápas se odehrál mezi týmy ZŠ Tyršova Frenštát a Rožnov 5. května.
První poločas byl hodně vyrovnaný. Před koncem prvního poločasu jsme na soupeře vyvinuli tlak a po trestném kopu jsme vedli 1:0. Branku zařídil Martin Tománek. Tento stav jsme udrželi do konce poločasu. Ve druhém poločase se toho už moc nestalo, pouze soupeř nastřelil tyč naší branky, ve které chytal vynikající Kuba Golich. O přestávce jsme si moc neodpočinuli a vzápětí jsme sehráli další zápas s Valašskou Bystřicí. Výborně hrající soupeř nás dostal pod tlak, ale z rychlého brejku jsme vytěžili další šanci a ujali se vedení 1:0. Do konce poločasu se už nic zajímavého nestalo. Ve druhém poločasu soupeř zvolnil a tím pádem
jsme výsledek udrželi až do konce zpočátku krásnou střelou poslal zápasu. Poslední zápas se Zubřím Martin Tománek Tyršovku do vedení. dopadl ve prospěch naší školy. Hned Po chvilce hry Daniel Huvar zpečetil z úvodu jsme soupeře dostali do vítězství Tyršovky dvěma góly. Tým velkého tlaku, ale nevytěžili jsme z něj ZŠ Tyršova ve Frenštátě se stal žádnou velkou šanci. Až ve druhém vítězem a postupuje do dalšího kola. poločase začalo padat více střel. Hned Nakonec musím pochválit výborně hrající tým. (Doufáme, že paní učitelka Davidová byla spokojená.) Tomáš Hopp 7.C
Naše letadla Možná jste někdy zabloudili na konec chodby ve druhém patře a setkali se s malými piloty ze 3.C. Podařilo se nám několik jejich letounů vyfotit a jejich konstruktéři napsali pár řádků o svých strojích: Moje letadlo se jmenuje X 216 a má jednu atomovku, dvě rakety, čtyři trysky a dva rotačáky. Uveze 60 lidí. Tato stíhačka váží 40 tun a létá ve výšce 800 metrů nad zemí rychlostí 400 kilometrů za hodinu. OndřejKubečka 3.C
Moje letadlo uveze až pět lidí, má ve výzbroji 90 raket, které doletí až do Francie. Letadlo letí až 5 kilometrů vysoko rychlostí až 200 km/hod. Má 1 kulomet a 2 rotačáky. Lukáš Pazderka 3.C
Moje letadlo se jmenuje Supermeks. Má dva rotačáky, jednu mířenou raketu a dva samopaly. Létá ve výšce 1500 metrů rychlostí více než 500 km/hod. Dopravuje asi 50 lidí, z nich se 20 bojí. Roman Vojvodík 3.C
Husité, promiňte... Jan Hus: byl to známý husitský velitel, vymyslel skvělou taktiku – vozovou hradbu, zemřel škaredou smrtí (na mor). Pro hodně lidí byl jako vlastním otcem.
Jan Hus: měl jenom jedno oko, přes druhé měl kožený kousek (kolečko) a zemřel v bitvě v Trocnově. Jan Žižka: zemřel tím, že šel do Kostnice a byl upálen. Byl to jojevůdce. Jiří z Poděbrad: narodil se v Poděbradech a měl 9 nebo 10 dětí, byl 2x ženatý a umřel v 17 letech. Království dvojího lidu: král vládl dvoum lidům. 7.C
Redakce časopisu děkuje všem žákům a učitelům za spolupráci. Bez vás bychom nevyhráli…
…nejlepším časopisem se stává…
Druhé patro
…
…jsme prostě nejlepší!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Jan Tesař Komiks: Nikola Dudková Fotografie: Petr Ondryáš, Marek Křištof, Jaroslava Káňová, Kamila Žihlová http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm e-mail:
[email protected] Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 23. 4. 2008
