Den boje proti. rasismu

Den boje proti

rasismu Olomouc | 17. 3. 2011

SBORNÍK Z KONFERENCE

pořádané pod záštitou biskupa Mons. Josefa Hrdličky a náměstkyně primátora města Olomouce Mgr. Evy Machové

,,Den boje proti rasismu“

Olomouc, březen 2011

ISBN 978-80-260-0732-6

Obsah sborníku Zdravice biskupa…………………………………………………………………….……...3 Mons. Josef Hrdlička

Úvodní slovo ……………………………………………………………………….…….…4 Ludmila Gottwaldová, DiS

Úvodní slovo …………………………………………………………...……………..…… 5 Mgr. Eva Machová

Představení Střediska Khamoro pro etnické menšiny a poradenství ...................... 6 Bc. Kateřina Pražáková, Bc. Lucie Chamraďová

1. Šíření pozitivního obrazu o národnostních menšinách v ČR ................................. 9 Mgr. Monika Horsáková, Martin Grinvalský

2. Diskriminace Romů: úvod do problematiky a vybraná témata ........................... 12 Mgr. Bohuslava Bartheldyová

3. Obraz Romů v médiích a snaha Romea, o.s. o jeho objektivizaci…………….16 Ing. Zdeněk Ryšavý, František Kostlán,

4. Situační testing a strategická litigace v boji proti diskriminaci………………...23 Mgr. Martina Štěpánková

5. Diskriminace v přístupu k bydlení ............................................................................. 26 Mgr. Anna Hořínová

6. Diskriminace z pohledu cizinců mimo EU............................................................... 30 Bc. Kateřina Výmolová

7. Extremistické pochody a sociálně vyloučené romské lokality: krizová komunikace a možnosti občanské společnosti ............................................................. 33 Bc. Michal Láš

8. Zkušenosti policie s rasovými delikty ....................................................................... 35 pplk. Mgr. Michaela Sedláčková

2

Zdravice biskupa

Pokoj a dobro všem účastníkům olomoucké konference ke dni boje proti rasismu! Vzpomínám si na výrok papeže Jana Pavla II., který před lety navštívil i naši Olomouc, že vždy velmi zdůrazňoval lidstvu potřebu ochrany a rozvíjení lidské osoby, aby byly odstraněny a překonány všechny druhy sociální, rasové nebo kulturní diskriminace v základních právech člověka, neboť odporují záměru Spasitele. Zdůraznil, že lidská solidarita a vytváření společného dobra (obecného blaha) pro všechny lidi bez rozdílu, patří k prioritám i křesťanského postoje a je výraznou křesťanskou ctností. Toto ,,společné dobro“ podle učení církve obsahuje tři podstatné prvky: respekt a rozvíjení základních práv osoby, dále rozvoj duchovního i tělesného dobra každého člověka a pokoj a bezpečnost pro menšiny a jejich členy. Cítíme, že rasismus je destruktivní, nenávistné, nepřípustné zlo a odmítáme je. Mějme ale na paměti, že je stěží vymýtíme jen bojem či násilnou metodou. Biblická rada o přemáhání zla dobrem obsahuje tvůrčí výzvu, kterou nachází v srdci každý ,,člověk dobré vůle“, pro kterého je pojem lásky k bližnímu zásadní a zavazující. Dá se to říct i tak, že ,,zlo máme překonávat ještě silnějším dobrem“. A jak víme, i láska k bližnímu je vynalézavá a tvůrčí, objevuje cesty a nepočítá oběti ve svém nasazení pro dobro bližních jakékoli barvy pleti, protože oni, stejně jako my, jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Pokud i v naší společnosti existují instituce a hnutí, která se snaží zlepšit podmínky lidí ohrožených rasismem, podporujeme je s úctou a vážíme si toho, že s nimi můžeme spolupracovat. Hledání cest i v těžko schůdném terénu našeho pluralitního a rozporuplného světa ať i vás, přátelé, vede k tomu, že se ve vašich snahách naplní příslib evangelia o tom, že ,,kdo hledá, ten nalézá.“ Přeji vám mnoho dobré inspirace, hledání i nalézání cest, odvahu i ochotu k obětavému nasazení pro tyto cíle. Mons. Josef Hrdlička, pomocný biskup olomoucký

3

Pár slov na úvod konference Ludmila Gottwaldová, DiS – ředitelka Charity Olomouc Vážení a milí účastníci! Vítám Vás na konferenci pořádané naší organizací, Charitou Olomouc, k Mezinárodnímu dni boje za odstranění rasové diskriminace. Velmi mě těší, že jste přijali naše pozvání. Věřím, že témata, která jsou pro Vás přichystaná, Vás zaujmou a pomohou k prohloubení dobrých mezilidských vztahů v naší společnosti. Přeji Vám i přednášejícím mnoho dobrých podnětů do další práce! Přeji nám všem pěkný den! Ludmila Gottwaldová, ředitelka

4

Úvodní slovo Mgr. Eva Machová – náměstkyně primátora města Olomouce Vážené čtenářky, čtenáři, byla jsem požádána o převzetí záštity nad konferencí s názvem Den boje proti rasismu, která se konala dne 17. 3. 2011 v Olomouci. Bylo mi ctí převzít záštitu nejen s ohledem na zaměření konference, ale také na její pořadatele i účastníky. Všichni, kteří se zúčastnili, přinesli nějaké informace, náměty i zkušenosti z praxe. Myslím si, že je potřeba hovořit o rasismu i jiných diskriminačních projevech, protože jsou velmi nebezpečným společenským jevem. Zákon sice postihuje toho, kdo podporuje nebo propaguje aktivity, které prokazatelně směřují k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásání národnostní, rasové, náboženské či třídní záště, ale jde až o následný postih těchto aktivit. Je potřeba takovým aktivitám předcházet, vysvětlovat stávající možnosti a nastavovat jiné způsoby komunikace. Na konferenci zazněly informace z běžného života, z praxe zúčastněných, ale také informace o nástrojích, které máme k dispozici. Vážení spoluobčané, přeji nám všem více nástrojů pro předcházení či zmírnění dopadu společensky nežádoucích jevů. S úctou Mgr. Eva Machová náměstkyně primátora

5

Představení Střediska Khamoro a poradenství Charity Olomouc

pro

etnické

menšiny

Bc. Kateřina Pražáková, koordinátor Komunitního centra Bc. Lucie Chamraďová, koordinátor Poradenského centra Rozdělení Středisek Charity Olomouc SMP – Středisko Khamoro pro etnické menšiny a poradenství SLD – Středisko Samaritán pro lidi bez domova STH – Středisko sv. Alžběty pro lidi s tělesným hendikepem SDO – Středisko sv. Vincence pro lidi s duševním onemocněním SKP – Středisko sv. Kryštofa pro krizovou pomoc SMP – Středisko Khamoro je strukturováno do několika služeb • Školka, • Komunitní centrum, • Poradenské centrum. Cíle Střediska Khamoro • podpora etnických menšin a sociálně znevýhodněných osob, • předcházení či zmírnění dopadu společensky nežádoucích jevů, • poradenství při řešení veškerých souvisejících problémů. Školka • služba zahrnuje programy Školka a Podpora rodiny. Cílovou skupinou jsou: • děti ve věku od 3 do 7 let a jejich rodiče, • zařízení je rozděleno dle věku dětí na dvě oddělení. Sídlo: prostory zařízení se nachází v lokalitě Nový Svět. Cíle a principy zařízení: • hlavním cílem je rozvoj dítěte předškolního věku, • zvýšení zájmu rodičů o vzdělávání dětí a plnění rodičovských povinností, • sledování fyzického a psychického vývoje dítěte, • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, • bezplatnost – služby jsou poskytovány zdarma, • individuální přístup k uživatelům. Program: Program školky má pevnou strukturu, která zahrnuje výchovné složky (jazykovou, rozumovou, mravní, pracovní, výtvarnou a hudební): • dopolední činnost – individuální práce s dětmi, pohybové aktivity, společná výchovná činnost atd., • odpolední činnost – procházky, povídání, čtení a hodnocení dne, • mimo pravidelný program se děti účastní akcí konaných mimo zařízení (zoo, divadlo, knihovna, výstavy aj.).

6

Program Podpora rodiny nabízí: • orientaci v problému – bytová, pracovní, finanční oblast aj., • podporu v komunikaci mezi členy rodiny, • vedení rodinného rozpočtu, • podporu při výchově a péči o dítě, • orientaci v úřední agendě, • další poradenství dle potřeb uživatelů. Komunitní centrum • vzniklo v roce 1998 - jako reakce na potřebu pracovat s celými rodinami romských dětí navštěvujících Školku, • cílová skupina - děti a mládež od 6 do 26 let, • KC je rozděleno dle věku uživatelů služeb a má formu nízkoprahového zařízení (NZDM), • služba je zaměřena na výchovně - vzdělávací a volnočasové aktivity, • je umístěno v lokalitě Nový Svět. Aktivity: • nabízíme výchovnou a volnočasovou činnost v KC i mimo něj v duchu křesťanských morálních hodnot, • podporujeme kulturní specifika menšiny. Činnosti: • doučování a volnočasové aktivity, • besedy, workshopy, • exkurze, výlety, soutěže aj. Kroužky: taneční, hudební, výtvarný. Terénní forma NZDM • kontakt v místě bydliště uživatele, • poradenství – vzdělávání a uplatnění na trhu práce, • zprostředkování kontaktu s dalšími/následnými formami pomoci, • nabídka doučování a volnočasových aktivit, • možnosti společenského vyžití mimo lokalitu. Lokality: Mrštíkovo náměstí, Holická ulice Poradenské centrum Poskytuje lidem v obtížné situaci odbornou a bezplatnou pomoc v těchto oblastech: • zaměstnanost, • pracovně-právní poradenství, • bytová problematika, • dluhové poradenství, exekuce, • rodinné právo, • sociální dávky a sociální pomoc. Cíle a principy služby • poskytnout pomoc, • pomoci zorientovat se ve své životní situaci,

7

• • • • • • •

pomoci uživateli služby účinně vyjádřit své potřeby, posilovat soběstačnost, poskytovat poradenství přímo v přirozeném prostředí, překonávat předsudky majoritní společnosti vůči minoritě, bezplatnost, individuální přístup a důvěrnost, dodržování křesťanských zásad.

Terénní pracovní poradenství • služba reaguje na jednu z příčin sociálního vyloučení – na ztížený přístup k zaměstnání, demotivaci z dlouhodobé nezaměstnanosti, • jedná se o poskytování pracovního a odborného poradenství terénní formou v Olomouci a přilehlém okolí, • partnery projektu jsou organizace Člověk v tísni, o.p.s., která službu poskytuje v Přerově a Prostějově a Oblastní charita Přerov. Služba nabízí: • asistenci pracovního poradce přímo v organizaci či firmě, • zážitkově-naučné programy pro mládež, zaměřené na získávání sociálních kompetencí, • pomoc s koordinací a zprostředkováním veřejné služby, • pomoc s vyhledáním zaměstnání, sestavením životopisu, přípravou na pracovní pohovor a další odborné poradenství, • doprovod na úřady, k zaměstnavateli aj. Cíle: • • • •

vyhledávání a kontaktování osob žijících ve vyloučených lokalitách, navrácení sociální suverenity a pracovních návyků, začlenění těchto osob zpět na pracovní trh, zprostředkování kontaktu s majoritou.

8

1. Šíření pozitivního obrazu o národnostních menšinách v ČR Mgr. Monika Horsáková, editorka, moderátorka ČT Ostrava Martin Grinvalský, moderátor ČT Ostrava Pořady o životě a integraci národnostních a jiných menšin patří k těm, které bezezbytku naplňují poslání veřejnoprávních médií. Právě televizní studio Ostrava se přitom problematice národnostních menšin systematicky věnuje. Je to logické, protože právě Ostrava, potažmo celý Moravskoslezský region, je jakýmsi tavícím tyglíkem národností. Před sto lety měla Ostrava - především ve východních provinciích tehdejší habsburské monarchie pověst Ameriky. Dnes je díky tomu moravskoslezská metropole ukázkovým modelem střetávání a míchání českých, slovenských, polských, romských, řeckých, bulharských, německých i vietnamských kultur a zřejmě nejkosmopolitnějším městem v ČR. V současném mediálním prostředí, které často upřednostňuje kauzy, kriminální zprávy a senzace všeho druhu, se přitom Televizní studio Ostrava, a to stále soustavněji, zaměřuje také na budování pozitivního obrazu národnostních menšin. Jako příklad může posloužit následující výběr pořadů, záměrně jsme přitom vybírali takové, které vznikly v různých výrobních centrech a které zároveň zahrnují různé televizní žánry, od zpravodajství přes publicistiku k dokumentu. V roce 1999 se ostravské televizní studio, tehdejší tvůrčí skupina Marči Arichtevy a Marty Prachařové, významně podílelo na cyklu Děti okamžiku. Cyklus byl koncipován jako dvacetiminutové portrétní dokumenty zajímavých osobností, které mají původ v romském etniku. Záměrem a cílem bylo seznámit často xenofobně laděnou veřejnost s osobnostmi, které se dokázaly zařadit do běžného života a které něco ve svém oboru dokázaly. Za všechny snímky cyklu zmiňme například portréty o slovenském amatérském výtvarníkovi Jánu Berkym (režie: Hana Teislerová), řezbáři Jánu-Biskupu Bartošovi (režie: Hana Teislerová), Gejzovi Horváthovi (režie: Pavel Marek), herci Petru Serge Butkovi (režie: Ján Novák), houslistce Editě Bándyové (režie: Ján Novák), varhaníkovi Kamilu Vavrekovi (režie: Vladimír Merta), písničkářce Katce Šarközi (režie: Vladimír Merta), jihlavském fotbalovém klubu FC Roma (Ján Novák) nebo o hudebním klanu Giňovců z Opavy (režie: Vladimír Merta). Jednotlivé dokumenty cyklu se ve vysílání České televize pravidelně reprízují. Dalším pořadem, který chceme zmínit, je Babylon – pravidelný publicistickodokumentární magazín o životě národnostních menšin a cizinců u nás a Čechů v zahraničí. Magazín má týdenní periodicitu a vzniká v Centru publicistiky a dokumentu ostravského studia ČT. První vysílání Babylonu proběhlo v lednu 2004. Počáteční stopáž pořadu byla 15 minut. Díky výrazné odezvě byla o rok později navýšena na 20 minut a od začátku roku 2006 mu každý týden patří 25 minut vysílání. Babylon je zaměřený především na servis ze života minorit. Pořad je vysílán v českém jazyce, některé jeho části jsou vysílány v původním jazyce s českými titulky. Obsahovou náplní Babylonu jsou příspěvky zaměřené na kulturní bohatství a zvyky, které si s sebou příslušníci národnostních menšin a cizinci přinesli z původní vlasti, způsob jejich uchovávání, rozvíjení, případně jejich proměny v českém prostředí. I Babylon se snaží být protipólem jednostranné skandalizační „mediální masáže“ a jeho cílem je především ukázat, že setkání

9

s řadou lidí, kteří mají kořeny v jiných etnicích, zemích a kulturách nás může výrazně obohatit. Současná struktura magazínu zahrnuje úvodní přehled a obvykle tři pozitivně laděné reportáže zachycující život národnostních menšin a cizinců v Česku nebo Čechů v zahraničí. Závěr pořadu je věnován kulturním pozvánkám na akce související s životem národnostních menšin, tečku pak obstarává přísloví odkazující k určitému národu či etniku. Z výše uvedeného je zřejmé, že cílovým divákem Babylonu rozhodně nejsou pouze národnostní menšiny. Magazín usiluje o zasažení většinového diváka, což se mu, jak vyplývá z ohlasů na jeho vysílání, daří. V tvorbě pořadů věnujících se životu menšin je v současné době v ostravském studiu České televize nejagilnější redakce zpravodajství. Už několik let vysílá zpravodajský týdeník v polském jazyce, v předchozích letech vyráběla přeshraniční česko-polskou sérii pořadů „Poznejme se“ a „Známe se“, v současné době připravuje romský magazín „Romaňi luma – Romský svět“ (vysílání od září 2010) a česko-polský projekt „Hranice dokořán“ (ve spolupráci s TWP Wroclaw, ve vysílání rovněž od září 2010). Ve všech těchto pořadech se opět reportéři zaměřují především na společné rysy a rozdíly mezi cizinci a většinovou společností, na kulturní a společenské zajímavosti, v případě „romského“ magazínu pak také na výrazné aktivity, které se snaží zkvalitnit život romského etnika, popř. řešit jeho problémy. Právě magazín Romaňi luma – romský svět, který reakce zpravodajství vyrábí od září loňského roku za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, bychom vám nyní chtěli představit podrobněji. Magazín s týdenní periodicitou o stopáži 7-10 minut má premiéru na iVysílání ČT, které hraje na mediálním trhu stále významnější úlohu, a reprízu pak v rámci pořadu Zajímavosti z regionů. Pořadem provází dvojice moderátorů. Aktuálně je to Martin Grinvalský, zástupce mladé, nastupující romské generace, a Eva Lankočí. Právě ji coby „zástupkyni“ většinové společnosti kolega provází „romským světem“. Nabízejí zpravodajský přehled nejdůležitějších událostí týdne z pohledu romské menšiny, rozsáhlejší reportáž na jedno vybrané téma (střídají se přitom témata aktuálně-publicistická, poradenská a portrétní) a kulturní či společenské pozvánky. Pořad se vysílá v českém jazyce s titulky v romštině. Struktura magazínu 1. rychlý přehled (zpravodajský přehled nejdůležitějších událostí týdne z pohledu romské menšiny, události, které reflektuje jako zásadní, nemusejí se nutně týkat romských aktivit, přehled formou čtených zpráv s připojenými výpověďmi respondentů), cca 2–3 min., 2. reportáž na jedno téma, po týdnech se střídají témata aktuálně-publicistická, poradenská a portrétní – cca 4,5–6 min. příklady aktuálně-publicistické téma: romština jako volitelný jazyk na školách, památník v Letech u Písku – romský holocaust; poradna: drogy, půjčky, exekuce; portrét: osobnost romské národnosti – pořad se snaží přinášet nejen portréty umělců, ale i lidí z dalších oblastí společenského života: může tedy jít třeba o portrét učitele, studenta, který se snaží zařadit do většinové společnosti, nebo o představení občanského sdružení, volnočasového střediska atd.,

10

3. kulturní pozvánky – cca 1–2 min. Zatím měli diváci možnost zhlédnout například reportáže o makedonské zpěvačce Esmě Redžepově, vzdělávacím projektu Dža Dureder, městských strážnících, kteří se učí romsky, kulturistovi René Gorolovi, setkání Romů a Sintů v Německu a podívali jsme se třeba i na historii v reportáži o romském holocaustu. Romaňi luma má své vlastní webové stránky (www.ceskatelevize.cz/romaniluma), na kterých je k dispozici kompletní archiv pořadu. Časem bychom je však chtěli rozšířit a přinášet na nich i více informací, které se romského etnika týkají, nabídnout reportáže a rozhovory se zajímavými osobnostmi. Pořad sice vyrábí ostravské studio, snažíme se ale občas nahlédnout i za hranice Moravskoslezského, Olomouckého a části Zlínského kraje, které regionální ostravské studio ČT obhospodařuje. I v tomto bychom se chtěli v dalších letech více rozvíjet, samozřejmě – pokud nám okolnosti budou přát.

11

2. Diskriminace Romů: úvod do problematiky a vybraná témata Mgr. Bohuslava Bartheldyová – terénní sociální pracovník IQ Roma Servis, o.s.

IQ Roma servis, o.s Občanské sdružení IQ Roma Servis, o.s. bylo založeno v roce 1997 jako dobrovolná nestátní nezisková organizace. Od roku 1997 se občanské sdružení rozvíjelo a v současné době se jedná o profesionální neziskovou organizaci poskytující komplexní službu pro sociálně vyloučené komunity v Brně a v některých obcích Jihomoravského kraje (Zastávka u Brna, Vyškov, Ivanovice na Hané, Veselí na Moravě, Pustiměř, atp.). Činnost IQ Roma servisu, o.s. (dále jen „IQRS“) zajišťuje téměř 70 zaměstnanců. IQRS vidí své poslání ve snaze: „Být prostředníkem, který podporuje možnosti, příležitosti a odhodlání Romů na cestě jejich růstu a společenského uplatnění a chrání jejich práva a důstojnost v rámci společnosti.“ Klienty IQRS jsou sociálně vyloučené či sociálním vyloučením ohrožené osoby, zejména Romové v nepříznivé životní situaci, kterou oni sami chtějí řešit a jejíž řešení spadá do možností a kompetencí IQRS. Přímá práce s klienty probíhá v rámci sociálního programu, který je určen zejména zletilým osobám a v některých otázkách osobám starších 15 let a v rámci pedagogického programu, který je určen mládeži. Pedagogický program je rozdělen na centrum vzdělávání a centrum motivačních a volnočasových aktivit. Sociální program se skládá ze tří subprogramů – terénní sociální práce pro Brno, terénní sociální práce pro Jihomoravský kraj a centrum poradenství a zaměstnanosti. V rámci těchto programů působíme v oblasti bydlení, zadluženosti, problematiky sociálního zabezpečení, osobního statusu a rodinných a mezilidských vztahů. Specificky jsou klienty:  rodiny nalézající se ve ,,složité“– krizové sociální či ekonomické situaci,  matky s dětmi nalézající se ve ,,složité“ – krizové sociální či ekonomické situaci,  dlouhodobě nezaměstnaní a nízko-kvalifikovaní uchazeči o práci,  mládež ve věku 11-18 let, která má zájem o motivační a volnočasové aktivity,  mládež ve věku 11-18 let (a u vybraných aktivit i rodiče a dospělí) se zájmem o využití nabídky vzdělávacího centra,  osoby diskriminované na trhu práce či v přístupu ke službám a hodnotám společnosti. Situace v Brně a Jihomoravském kraji – základní informace Počet Romů (kvalif. odhad)  Brno – 15 tis.  Jihomoravský kraj – 20 tis. Počet sociálně vyloučených Romů, popř. ohrožených soc. vyloučením (kvalif. odhad)  Brno 8 – 10 tis.  Jihomoravský kraj 10 – 12 tis. Sociálně vyloučené lokality dle Gabalovy zprávy:  11 lokalit, z nichž 4 jsou v Brně a další v Zastávce u Brna, Ivanovicích na Hané, Vyškově, Břeclavi, Znojmě a Hodoníně, 12

 

90% má základní vzdělání, téměř 100% oficiální nezaměstnanost Romů v Jihomoravském kraji (Brno cca 75%).

Přímá práce s klienty Sociální program  terénní sociální program pro Brno,  terénní sociální program pro Jihomoravský kraj,  centrum poradenství a zaměstnanosti. Pedagogický program  centrum vzdělávání,  centrum motivačních a volnočasových aktivit. Sociální program – v jakých oblastech působíme?  bydlení – pomáháme vypsat žádosti o byt, poradenství klientům, kterým hrozí výpověď z nájmu bytu a vyklizení, hledání náhradního bydlení, žádosti do azylových domů apod.,  zadluženost – s klienty, kteří mají problém se zadlužeností, plánujeme rodinný rozpočet. Dluhy bývají na nájemném, na inkasu, mobilních telefonech, ale také řešíme komerční zadluženost – půjčky, leasing apod.,  sociální dávky (zjištění, na co má klient nárok, pomoc s vypsáním žádosti),  osobní doklady (vyřízení nového občanského průkazu, pomoc se žádostí o trvalý pobyt – např. u klientů ze Slovenska),  rodinná problematika (rodinné vztahy, péče o děti apod.). Klienti IQRS a diskriminace Co je to diskriminace?  nerovné zacházení s lidmi kvůli jejich národnosti, etnickému původu, barvě pleti, věku, pohlaví, zdravotnímu postižení apod.,  bez rozumného a ospravedlnitelného důvodu,  pouze v situacích a z důvodu uvedených v zákoně,  patří sem i pokyn nebo navádění k diskriminaci. Diskriminace se následně dělí na přímou a nepřímou. Přímá diskriminace zahrnuje jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází s jinou osobou ve srovnatelné či stejné situaci. Nepřímá diskriminace znamená jednání, které na základě zdánlivě neutrálního kritéria nebo praxe znevýhodňuje jednu osobu oproti ostatním. V naší praxi se setkáváme jak s přímou, tak nepřímou diskriminací. Přímá diskriminace se objevuje zejména v oblasti bydlení. Klient, který si hledá podnájem u soukromého majitele, se často setkává s otázkou: „Jste Rom? Vy jste Romka?“ a v případě upřímné kladné odpovědi je klientovi sděleno, že mu nemůžou bydlení poskytnout. Nepřímá diskriminace se nejčastěji objevuje v přístupu k zaměstnání. Co se týče zaměstnání, doporučujeme klientům, aby se ucházeli o zaměstnání pokud možno osobně, protože v tomto případě je pro zaměstnavatele těžší zájemce odmítnout. Většinou se setkáváme se „skrytým“ odmítnutím klientů, kdy je jim sděleno, že místo je již obsazené i přesto, že je ještě místo volné a klient splňuje kvalifikační předpoklady pro výkon této práce.

13

V teoretické rovině zná pojem diskriminace téměř každý z nás, ale známe ji i z osobní zkušenosti? Naši klienti říkají: „Lidé nevědí, co je diskriminace, pokud sami nikdy nebyli diskriminováni.“ Pro ilustraci pocitů klientů ve vztahu k diskriminaci uvádím několik reakcí na otázky týkající se této problematiky: „Dokud to člověk sám nezažije, neví, o čem mluví.“ „Veřejnost některé jednání za diskriminaci nepovažuje, ale menšiny to cítí jinak.“ „Kamarádi, co jsou Češi, se cítí blbě vedle nás, když nás někdo diskriminuje.“ „Romáci si myslí, že je někdo diskriminuje, i když dostanou pokutu v šalině.“

Pochod Dělnické mládeže vyloučenou romskou lokalitou Chystaný pochod neonacistů brněnskou lokalitou Na neděli, dne 1. 5. 2011 bylo svoláno politické shromáždění spojené s pochodem přes brněnskou lokalitu, ve které žijí zejména Romové a cizinci. Toto shromáždění bylo svoláno panem Erikem Lamprechtem, který je jednou z vůdčích osobností politického hnutí Dělnická mládež, jež je spojováno s extrémně pravicovou ideologií. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že pochod bude spojený s projevy této extrémní ideologie. Pro naše klienty je pochod neonacistů kolem jejich domovů urážkou, potupou a důvodem k obavám. Abychom blíže seznámili klienty s informacemi o chystaném pochodu a na druhé straně se od klientů dozvěděli, jak pochod vnímají, uspořádali jsme dne 3. 3. 2011 skupinový rozhovor s klienty. Skupinový rozhovor proběhl za účasti tří klientů (dvě ženy ve věku 30 a 50 let, které se starají o rodinu a jeden muž ve věku 35 let) a dvou pracovníků. V rámci rozhovoru jsme se zaměřili zejména na otázku „Jak připravovaný pochod vnímá komunita?“ V průběhu rozhovoru jsme došli k velmi překvapivému zjištění. I přesto, že pochod se má pořádat již za dva měsíce, lidé žijící v dotčené lokalitě vůbec nevěděli, že pochod je cílený přímo na jejich území. Poté, co jsme klienty informovali, proběhly ze strany klientů reakce, které byly naplněny nejvíce vztekem a obavami. Obyvatelé lokality projevili obavy o život a zdraví jak své, tak svých rodinných příslušníků, obavy z agresivního jednání neonacistů, ale stejně tak obavy z reakcí na provokace ze strany obyvatel lokality. Strach z toho, že dojde k fyzickému střetu. Obyvateli lokality cloumal také vztek, který je možno vyčíst z reakcí: „Je to jako kdyby nám plivli do ksichtu!“ Po prvotním zděšení se objevily reakce, které automaticky „zaškatulkovaly“ Magistrát města Brna, který v této věci jedná jménem obce do kategorie těch „zlých“, kteří podporují neonacisty v jejich konání. Objevily se reakce: „Jak jim to mohli dovolit!“ „To je přece jasná provokace!“ K tomuto „zaškatulkování“ došlo bez ohledu na případné znalosti zákona o právu shromažďovacím či procesu oznámení a zákazu shromáždění. Dále se objevil strach, že ze strany policie nebudou učiněna dostatečná bezpečností opatření. Také se projevil ambivalentní vztah k policii, neboť se jedná o subjekt, který je může na jedné straně ochránit, ale na druhé straně se jedná o subjekt, se kterým mají někteří obyvatelé lokality špatné zkušenosti. V důsledku této ambivalence se u obyvatel lokality objevuje nejistota, neboť jsou na zásahu a pomoci policie závislí. Největší obava se objevuje ve vztahu k občanské veřejnosti. S ohledem na současné nálady je velké nebezpečí v reakci veřejnosti směrem k Romům. V případě, že v průběhu pochodu dojde ke střetu mezi neonacisty a lidmi podporujícími obyvatele lokality, bude 14

veškerá vina přičítána Romům a zapomene se na to, že prvotní provokace přišla ze strany neonacistů. Oběť se stane viníkem. Ze strany IQRS tudíž probíhá snaha, alespoň vyjádřit podporu obyvatelům dotčené lokality a zamezit případnému pocitu opuštěnosti.

15

4. Obraz Romů v médiích a snaha Romea, o.s. o jeho objektivizaci Ing. Zdeněk Ryšavý, ředitel Romea, o.s. František Kostlán, novinář

Sdružení Romea, o.s. Klíčové oblasti a projekty: • mediální – Romano voďi, Romea.cz, ROMEA TV, • vzdělávací – přednášky ve školách, skola.romea.cz, Romano voďori, Menšiny mezi námi, • kulturní – různé výstavy, • sociální – Podpora zaměstnávání Romů v Praze (2010-2012), • lidsko-právní – pomoc obětem násilí z nenávisti. Romano voďi • vychází od ledna 2003, • náklad: 1000 ks, • barevný měsíčník určený všem, kteří se zajímají o pohled Romů na politická, společenská a kulturní témata v ČR i zahraničí, • komentáře, reportáže, profily zajímavých romských osobností, speciální seriál o historii Romů, další přibližující romské sportovce reprezentující ČR, kultura, politický komiks, • internetová verze: http://www.romanovodi.cz, • spolupráce s majoritními médii, např. společné reportáže s deníkem Mf DNES. Romea. Cz • nejnavštěvovanější romský server, 2000 unikátních přístupů a 250 000 zobrazených stránek denně, • minimální finanční podpora – reklama, přílepek jiných projektů, dobrovolnost, od r. 2003, • zejména politické zpravodajství z ČR a světa, • články přebírané i vlastní, překlady z AJ, 60% překládáno do AJ, • články novinářů z řad majority i Romů (zejména komentáře), • rozhovory, reportáže, kulturní, sport (rozhovory či profily romských sportovců), online rozhovory nejen s romskými osobnostmi a autoritami, • speciální rubriky (sčítání, volby, neonacismus, extremismus, diskriminace, agentura, apod.). Romea Tv • videa od roku 2004, • Hiri – romsko-české zpravodajství, • Desetiminutovka,

16

• •

dokumentace romské kultury (reportáže a střípky z kulturních akcí, dokumenty o romských zvycích), videa na zakázku (Úřad vlády ČR, Středočeský kraj, OSF Praha).

Pomoc obětem násilí z nenávisti • bezplatná telefonní linka 800 307 307, • dva kontaktní pracovníci (9 – 17 hod), • dva pracovníci v terénu, • nabírání případů a jejich následné předání právníkovi In IUSTITIA, případně psychologická pomoc, • zveřejňování případů na webu a v časopise. Vzdělávací aktivity • speciální Internetový vzdělávací cyklus o Romech (start 2004) – http://skola.romea.cz, • unikátní informace z oblasti historie, literatury, hudby, sportu, minikurz romštiny a také komiks zabývající se drogovou tematikou, • kurz využívá více než 80 škol z celé ČR, • cyklus přednášek o Romech pro školy s vyšším počtem romských žáků, • časopis Romano voďori. Podpora zaměstnávání v Praze • navazuje na naše předchozí takto zaměřené projekty, včetně již vytvořené internetové burzy práce, • www.burzaprace.romea.cz, • jeden zaměstnaný pro komunikaci s klienty, • dva pracovníci komunikují se zaměstnavateli, • propojení s projektem Ethnic Friendly zaměstnavatel. Proč média? • změnit obraz Romů ve společnosti, • vyvážit informování o Romech. Nástroje: • tematická pestrost, • prosazování pozitivních informací o Romech (podpora pozitivních vzorů – narážíme na nezájem ze strany médii o takovou povahu informací, ale i na neochotu či odůvodněné obavy Romů), • v negativních tématech (rvačky, neshody, apod.) dávat Romům prostor k vyjádření (jak viníkům či obětem, tak dalším Romům vyjádřit se k problému, incidentu, situaci, apod.), • práce s novináři majoritních médií (semináře o romské problematice a extremismu v médiích, komunikace a osobní kontakty). Obraz Romů v médiích • stereotypní (pozitivní – romská kultura v užším slova smyslu, negativní – Romové jako pro většinu problematická menšina), • neodpovídající realitě (rozpor mezi realitou o níž referují média a skutečností – zúžení a zploštění života a situace Romů v ČR),

17

• •

•

početní nerovnováha (převaha informací zobrazujících problém většiny s romskou menšinou, nikoli opačně), absence pohledu Romů na problémy své a celé společnosti (nedostatek romských novinářů, ale Romové jsou opomíjeni i jako skupina či jednotlivci s názory – novináři nemají ve zvyku zjišťovat v různých, tedy nejen romských, tématech názory a pohledy Romů, je absence romských vyjádření, a to dokonce i v tématech, které se Romů přímo týkají), nová média – zhoršení.

Proč se tak děje? • komercionalizace médií - prioritou je sledovanost, čtenost, • odklon od dosavadní role médií – výrazné oslabení společenské funkce a profesní etiky (pozitivní role veřejnoprávních médií), • populismus a důraz na kontaktní pořady - divák, posluchač a čtenář v roli spolutvůrců obsahu (otevřené hlásání nenávistných myšlenek bez zásahu moderátora) • nová média přinášejí nový způsob komunikace - internetové diskuse, • rasismus, xenofobie, anticiganismus - ideologizované myšlení a programové hlásání zášti vůči menšinám, • vliv nevládní sféry na obsah médií – kauza Mikeš – slabá občanská společnost • vliv členů menšin na obsah médií, • posun ve společenské atmosféře. Zhodnocení Úspěchy • majoritní média přebírají kauzy (důvěryhodnost zdroje, šíře informací – Janáčková, Badžovi, apod.), • mediální partnerství organizacím, • lepší komunikace s médii, • návštěvnost, zdroj financí. Neúspěchy • nedaří se prosazovat pozitivní vzory do médií, • málo Romů v médiích, • stále řada nedostatků v práci s médií, • distribuce k lidem.

Mainstreamová a nová média legitimizují rasismus a xenofobii K legitimizaci krajně pravicových extremistů a ideologií napomáhají rukou nerozdílnou česká média, politici a někteří intelektuálové. Dnes se budu věnovat především médiím. Hlídací psi demokracie odešli do důchodu Mainstreamová média až na výjimky pozvolna rezignovala na svou přirozenou roli ve společnosti. Osvícení vydavatelé novin, televizní a rozhlasoví majitelé a manažeři se vytratili. Hlídací psi demokracie odešli do důchodu. A ze sdělovacích prostředků středního proudu se stala fabrika na peníze, jelikož modlou se stala sledovanost a čtivost, od níž se odvíjejí zisky. Tento přístup k vlastnímu poslání se bohužel do velké míry týká i médií veřejné služby, jak se oficiálně označují České televize a Český rozhlas. 18

To, co česká média často oprávněně vyčítají politikům, totiž svobodu bez patřičné odpovědnosti, sama předvádějí v plném lesku. A, stejně jako u politiků, i zde je hnací silou zisk za jakoukoli cenu a výsledkem populismus, mnohdy hraničící s rasismem a xenofobií. Média tak posouvají hranici obyčejné lidské slušnosti a legitimizují rasismus a xenofobii nebo dokonce přímo krajně pravicové ideologie a jejich hlasatele. Co dokáže volná ruka trhu nesvázaná etikou Profesní - novinářská etika je minulostí. Některá média sice mají vlastní etický kodex, s nímž se v případě nutnosti mohou ohánět, ale ten v praxi nefunguje, jak má. Jakékoli podobné normy mohou být účinné pouze v tom případě, kdy jsou přijímány alespoň většinou těch, kterým jsou určené. A to rozhodně není případ českých mediálních vydavatelů a novinářů. Užívání velké dávky populismu tedy redakcím diktuje etikou nespoutaná volná ruka trhu. Obsah novin či vysílání televizí a rádií vycházejí vstříc takzvané poptávce konzumentů. Nikdo přitom pořádně neví, jaká ta poptávka vlastně je, takže se úroveň zpravodajství, reportáží i komentářů preventivně snižuje na co momentálně nejnižší možnou úroveň. Ta se dá buď odhadnout podle „nálady ve společnosti“, nebo se dá vystopovat u internetových pseudo-diskutérů. Tato „poptávka“ se ovšem dá i utvářet či, přesněji řečeno, vymyslet tak, aby ji konzumenti přijali za svou. Tento způsob nazírání na svět u nás zavedl v devadesátých letech Vladimír Železný, se spuštěním televize Nova. A od něj to postupně do větší či menší míry přebrala všechna mainstreamová média, včetně veřejnoprávních – až na světlé výjimky, jakými jsou například Český rozhlas 6, menšinové zpravodajsko-publicistické pořady České televize nebo časopis Respekt. Komercionalizace médií Během předchozího desetiletí se dokonala proměna médií z „hlídacích psů demokracie“ na čistě výdělečné. Prioritou se stala sledovanost a čtenost, od níž se odvíjí i počet a cena zadávaných reklam. Média se tak postupně odkláněla od svého přirozeného poslání v demokratické společnosti, čímž se výrazně oslabila jejich společenská funkce a profesní etika. Tato změna priorit sebou přinesla i změnu chování a přístupu k tématům. Informace se přestaly zpracovávat se snahou o objektivitu. Namísto toho se sdělovací prostředky začaly podbízet divákům, posluchačům a čtenářům a pěstovat tak populismus ve velkém. To se netýká jen bulváru, kterému je takové počínání vlastní, ale celého širokého spektra médií (až na zmíněné výjimky). Rudoprávní a volně-tržní komentované zpravodajství Profesní etika byla potlačena jednak zpracováním, jednak výběrem informací a témat. Dnes je zcela normální tzv. komentované zpravodajství, které redakce vydávají za zpravodajství. Jejich autoři běžně do zpráv přidávají své názory či pocity a tím konzumenta zpravodajství směřují tam, kde ho chtějí mít. Nedají mu tedy šanci, aby si udělal vlastní názor na základě objektivní informace. „Informování“, v němž není zpravodajství odděleno od komentářů, převzala volná ruka trhu od předlistopadových komunistických médií, která byla poplatná totalitnímu režimu, a proto prostřednictvím propagandy manipulovala své čtenáře, diváky a posluchače.

19

Výběr témat je také více než populistický. Například Deník, který vydává německá firma Vltava-Labe Press, má v regionálních částech svých vydání často zprávy o Romech, které obsahují hanlivý názor. Například redaktorka Deníku – Hradec Králové napsala, že dívku v Novém Bydžově znásilnila „etnická menšina“. Tímto paušalizovaným podáváním informací se novináři podílejí na vyvolávání zášti vůči Romům jako celku. Ztráta odpovědnosti + populismus = legitimizace extremismu Potlačení profesní etiky tedy sebou přineslo i ztrátu pocitu odpovědnosti u novinářů, což je ve spojení s populismem (v zájmu co nejvyšší sledovanosti za jakoukoli cenu) vražedná kombinace. Dejme si příklad z České televize. Zde probíhá více tzv. kontaktních pořadů, kam telefonují a píší přes e-mail, skype a internetové sociální sítě diváci své názory a otázky. Moderátoři těchto pořadů ČT ovšem často přečtou e-mailový či další psaný dotaz, který naprosto evidentně obsahuje rasistická tvrzení, či nechají po telefonu domluvit zjevného rasistu (xenofoba), který má tak „díky“ veřejnoprávní televizi možnost hlásat svou ideologii v přímém přenosu. Česká televize tak umožňuje porušování zákonů, čímž se sama vystavuje trestnímu stíhání. To je pro vedení ČT i redaktory samé přijatelné, protože to napomáhá k vyšší sledovanosti. Ta je, jak vidno, i pro ČT důležitější než civilizační a demokratické hodnoty, které má jako prostředek veřejné služby ochraňovat. Legitimizace extremistů jako osob K legitimizaci extremistů přispívají ti, kteří jim umožňují veřejné vystupování, jako by šlo o zcela běžné a normální politiky, a o přijatelné názory. Vedle demokratických politických stran, které mívají na kandidátkách občas i nějakého toho extremistu, vedle různých vysokoškolských pedagogů, kteří zvou neonacisty a další rasisty, aby přednášeli jejich studentům, jsou to pochopitelně média. Například Česká televize už nám nejednou představila předsedu rozpuštěné nacistické Dělnické strany Tomáše Vandase jako zcela běžného politika. Totéž se z běžných médií týká třeba i serveru Parlamentnílisty.cz. V komerčních mainstreamových médiích prolomila tuto hranici MF Dnes rozhovorem s Filipem Vávrou, předním českým ideologem rasismu, který se pohyboval i v neonacistické militantní iniciativě Národní odpor. Jak řekl na senátním slyšení k neonacismu politolog Jan Charvát z Fakulty sociálních věd UK, tento rozhovor nemohl dopadnout úspěšně, protože „neonacisté se nemohou veřejně přihlásit ke své skutečné ideologii, k tomu, co si skutečně myslí. Pokud by to udělali, byli by samozřejmě vystaveni trestnímu stíhání." Filip Vávra tak podle něj pouze dostal od MF Dnes příležitost použít v rozhovoru všechny taktiky, kterými se neonacisti a rasisti vyhýbají přihlášení se k ideologii, kterou vyznávají. Tato taktika přitom vede k legitimizaci extremistů, protože, oproštěna od ideologického nánosu, je přijatelná pro více lidí. A, dodávám k tomu, tento způsob legitimizování neonacistů se týká nejen všech médií, ale i onoho zvaní extremistů na Vysoké školy. Média tak zadělávají na obrovský průšvih - posun k extremizaci společnosti vede vždy ke zvýšení násilí. A vždy to odnese takzvaný vnitřní nepřítel, což se dnes na prvním místě týká Romů.

20

Nová média šíří rasismus Ke zvýšení rasismu, xenofobie a tzv. anticiganismu přispívají i tzv. nová média, která přinášejí nový způsob komunikace. Jde především o blogy, internetové sociální sítě (nejvíce facebook a twitter, i o webové stránky, které přinášejí informace, respektive o diskuse pod těmito články. Tentokrát dám příklad z nejčtenějšího internetového serveru u nás, iDNES.cz, což je internetová verze MF Dnes. To, co nebylo možné napsat v 90. letech, protože by to bylo pokládáno za neslušné, se dnes připouští jako běžná společenská norma. Nejoblíbenějším sportem mnoha tamních blogerů je štvaní proti Romům. Redakce iDNES.cz velmi často poutá (dělá reklamu) na hlavní straně serveru i článkům vysloveně protiromským nebo populisticky pojatým, psaných s patřičnou dávkou nenávisti vůči multikulturalismu a integraci Romů či cizinců. IDNES.cz otevře blog komukoli, kdo o to požádá. Má sice etický kodex, podle něhož se blogeři mají řídit, ale ten si odpovědní lidé v redakci vykládají čím dál gumověji. V rámci této redakční politiky iDNES.cz svého času dokonce nestáhl ani útočný článek proti vlastnímu romskému zaměstnanci, který na sto honů páchl nenávistí a xenofobií. Příkladů z blogů iDNES.cz by šlo dát opravdu mnoho, stačí zadat ve vyhledávání na titulní stránce blogů výrazy „Rom“ „Cikán“ či „rasismus“. Totéž se ovšem týká i přímo zpravodajství tohoto serveru. iDNES.cz převzal například podstatnou část jedné zprávy z webu Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). To je pokračovatelka Dělnické strany, kterou Nejvyšší správní soud rozpustil proto, že pokračovala v ideologii Adolfa Hitlera a zároveň byla neonacistickou a nacionálněšovinistickou, s prvky rasismu a xenofobie. Ve zprávě šlo o vzájemné napadení manželů, kteří za DSSS kandidují, s Romy, kteří jsou jejich sousedy. Incident se odehrál v Krupce. iDNES.cz doplnil zprávu neutrálním vyjádřením policejní mluvčí, dál se však nenamáhal. Ve zprávě je tedy jednostranný pohled neonacistů vydáván za pravdu a vyjádření Romů zcela chybí. Ještě ostudněji k tomuto střetu v Krupce přistoupil server Novinky.cz (deník Právo). Jeho poměrně dlouhá zpráva je přepisem rozhovoru tohoto deníku s Petrem Kotábem, místopředsedou (neo)nacistické Dělnické strany a jedním z volebních lídrů DSSS. A opět: byla doplněna pouze o krátké vyjádření policejní mluvčí a je bez informace, jak to vidí druhá strana konfliktu. Internetoví pseudodiskutéři To, co je často tolerováno v diskusích pod články na blozích či ve zpravodajství, nelze kvalifikovat jinak, než umožňování rasistického a xenofobního štvaní proti různým menšinám. To se však netýká jen diskusí pod články a blogy internetových verzí mainstreamových médií, ale internetových diskusí vůbec. Například na facebookové skupině s názvem „Nesouhlasím s tresty pro Kluky z Vítkova“ se o žhářském útoku ve Vítkově a malé Natálce, která utrpěla popáleniny na 80 procentech těla, píše krom mnoha jiných nechutností toto: Michal Vandal Tenkl – „Ta svině měla chcípnout a ten zbytek odpadu TAKY !!“ Václav Mendel – „I kdyby v tom, domě někdo uhořel, 5 let by bylo moc!“ Martin Genetix Nádaský – „Konecne sa niekto odvazil nieco robit s ciernymi hubami. Pozdrav zo SVK“ Mara Marv Svab – „jedine co by si kluci zaslouzily je STATNI VYZNAMENANI“ Orochimaru Kun – „Mrtvéj cikan dobrej cikan“ Reakce na předešlý příspěvek:

21

Baron de Zoptau – „podme na to spolu a neserme se s tím rozpálíme pece , a zůstane jen dým :DDD“ Jerry O' Thomas – „Vsem Vam co tu haji ty smradlave cerne larvy bych nastehoval po jednom cikanskem skurvysynovi do baraku aby jste si naplno uzili multikulti...kokoti“ Michal Zácha – „A kdyby DS vyhrála volby,zhořijou všechny rodiny v ČR!“

I nová média tak masivně přispívají k posunu ve společenské atmosféře směrem ke krajně pravicovému extremismu, legitimizují a posouvají do centra dění názory společenské patologické sedliny, které se dříve oprávněně krčily kdesi na okraji. I z tohoto důvodu se šíří rasistické, xenofobní a anticiganistické výpady společností - jejich hlásání již není „díky“ mainstreamovým i novým médiím považováno za neslušné. Ideologizované myšlení Příčin zmíněného posunu k horšímu je samozřejmě mnohem víc. Přispívá k němu i ideologizované myšlení, na něž při své práci neustále narážíme. To je dnes obvyklým jevem, který odráží skutečnost, že lidé jsou zahlceni neustálými průšvihy, kauzami a aférami politiků, různými důkazy a pseudo-důkazy, informacemi, poloinformacemi a dezinformacemi, propagandou, projevy či důsledky zákulisních bojů atd. Někteří konzumenti takto podávaných zpráv mají potřebu přistoupit ke světu jinak, jednodušeji. K tomu jim skýtá úrodný prostor ideologie (v tom nejširším slova smyslu, nikoli jen neonacistická), která sebou pochopitelně nese zjednodušený pohled na svět. Ideologie obsahují především recept na „spásu světa“, který nutně musí být zjednodušený, aby byl alespoň trochu srozumitelný. Člověk postižený ideologizací myšlení má tak díky tomu předem danou konstrukci, v níž se pohybuje, myslí. A do přihrádek této velmi jednoduché konstrukce se pak snaží napasovat vše, co život ve své složitosti přináší. Výsledkem je přesvědčení, že se i složité věci dají řešit velmi jednoduchým způsobem. Nacistická (a další totalitní) ideologie pak přináší do tohoto vzorce chování témata, která vydávají za nepodmíněně pravdivá: pravdou je vše, co spadá pod tento typ ideologie, lež je vše, co tam nezapadá. Občanská společnost je ještě příliš slabá Ideologickému dogmatismu a demagogii se daří dobře v nestabilním prostředí, jaké u nás panuje i díky tomu, že občanská společnost se stále klube z plenek a je tudíž velmi slabá. Hlas lidí z nevládních organizací, lidí, kteří pomáhají druhým, je stále mnohem slabší, než je v zemích s vyspělou demokracií obvyklé. Tuto příčinu ovšem můžeme sami ovlivňovat a zlepšovat – alespoň to nám tedy skýtá trochu optimismu do budoucna, až se kyvadlo od současného společenského směřování ke krajně pravicovému extremismu zhoupne opět na stranu svobody a lidských práv. Tedy… doufejme, že k tomu opravdu někdy dojde.

22

5. Situační testing a strategická litigace v boji proti diskriminaci Mgr. Martina Štěpánková – právník, Poradna pro občanství/občanská a lidská práce Antidiskriminační zákon stanoví právo na nerovné zacházení a ochranu před diskriminací. Zakotvení právních nástrojů však není samo o sobě dostatečné; ke skutečnému naplňování rovného zacházení v každodenním životě je nezbytné, aby se oběti diskriminačního jednání bránily a využívaly právní nástroje přiznané jim zákonem. Vzhledem k tomu, že oběti diskriminace volí spíše cestu „ústupu“ a právní prostředky (např. žalobu k soudu nebo stížnost k příslušnému státnímu orgánu) nevyužijí, je třeba hledat jiné cesty, jak docílit prosazování rovného zacházení. Jednou z možných cest je využití situačního testingu a strategické litigace. Situační testing Historie 50. - 60. let 20. století ve Spojených státech amerických, kde měl pomoci v boji za občanská práva a v boji proti segregaci černošského obyvatelstva. Případ Evers v. Dwyer - soud nižšího stupně rozhodl, že mezi stranami není skutečný spor, neboť žalobce použil v Memphisu autobusovou linku, na níž byla uplatňována segregace černošského obyvatelstva jen jednou a právě s cílem zahájit soudní řízení proti žalovanému. Nejvyšší soud USA však toto rozhodnutí nepotvrdil a naopak rozhodl, že spor mezi stranami existuje, a to i přestože žalobce byl testující osobou. Situační testing je specifická metoda používaná za účelem zjišťování a prokazování diskriminačního jednání. Při situačním testingu se navozuje situace, kdy je osoba z určité znevýhodňované skupiny, např. žena, Rom, cizinec, zdravotně postižený, starší osoba, gay apod. záměrně vystavena možnému diskriminačnímu jednání, aniž by si osoba, jež se dopouští diskriminace, uvědomovala, že je její jednání sledováno. Situační testing může být využit dvojím způsobem:  k prokazování diskriminačního jednání v jednotlivých individuálních případech k získání dostatečných důkazních prostředků pro diskriminační spor proti konkrétní diskriminující osobě,  ke zjišťování rozsahu výskytu diskriminace v určité oblasti – v přístupu k zaměstnání, ke službám apod; je provedeno větší množství testů za účelem zjištění existence diskriminace a jejího rozsahu bez úmyslu zahajovat proti konkrétním diskriminujícím soudní spor. Soudy v České republice metodu situačního testingu jako „prostředku boje proti diskriminaci“ akceptují; s akceptováním této metody neměly větší problémy, a to přesto, že se žalovaní nezřídka bránili tím, že se jednalo o provokaci. Prohlásily, že „každý je oprávněn ověřit si, zda může vykonávat nerušeně svá práva, a pokud k neoprávněnému zásahu do práv dojde, jsou jeho nároky shodné, jako kdyby se setkal s diskriminací nečekaně“. Situační testing lze realizovat několika různými cestami  telefonický pohovor - telefonický pohovor není časově příliš náročný, je však vhodný pro testování diskriminace pouze u některých diskriminačních důvodů, u nichž je testovaný subjekt po telefonu okamžitě schopen poznat, že se jedná o příslušníka dané skupiny např. pohlaví, cizinci hovořící s cizím přízvukem,

23

 zaslání životopisu - testující se nedostane do kontaktu s testovaným subjektem, pouze se vybraným subjektům zašle jeho životopis. Tuto metodu je možné využít u testování diskriminace v přístupu k zaměstnání,  osobní pohovor - testující vstoupí přímo do kontaktu s testovaným subjektem, je časově náročnější, neboť testující se musí dopravit na místo setkání. Tento způsob testování je vhodné využívat především u těch diskriminačních důvodů, kdy je na testérovi vizuálně vidět, že se jedná o příslušníka dané skupiny,  zaslání životopisu + osobní pohovor - z časového i technického hlediska se pravděpodobně jedná o nejnáročnější metodu testování, vyžaduje vysokou míru kooperace. Před započetím samotné realizace situačního testingu je nezbytné vzít do úvahy celou řadu skutečností, zejména:  v jaké oblasti bude testování probíhat,  jaký diskriminační důvod bude testován,  za jakým účelem se testování provádí (zda ke zjišťování rozsahu diskriminace v určité oblasti či k získání dostatečných důkazů vůči konkrétnímu diskriminujícímu subjektu),  kolik testujících dobrovolníků je k dispozici. Je vždy nezbytné si uvědomit následující skutečnosti  povinnost dodržovat právní předpisy,  limity situačního testingu - výběr jakýchkoli uchazečů ovlivňuje řada osobnostních faktorů, které s diskriminačními důvody vůbec nesouvisí,  povinnost realizovat situační testing tak, aby testovanému subjektu při realizaci nevznikla škoda,  povinnost realizátora zajistit podporu testujícím, neboť opakované znevýhodňování, jemuž mohou být vystaveni, může být pro ně velmi stresující,  povinnost poskytnout právní poradenství nebo zastoupení testujícím v případě jakýchkoli vzniklých problémů,  povinnost uhradit dobrovolníkům-testerům vzniklé náklady (jízdné, vstupné apod.). Kroky k realizaci testování  koncipování situačního testingu,  výběr testujících osob (testérů),  poučení testujících osob,  příprava životopisů,  výběr testovaných subjektů,  samotná realizace situačního testingu,  shromažďovaní výsledků realizovaných testů,  vyhodnocení výsledků situačního testování. Strategická litigace Strategická litigace je metoda využívaná nevládními organizacemi a advokátními kancelářemi, která usiluje o nastolení rozsáhlých sociálních změn pomocí soudního sytému. Cílem strategické litigace je dosáhnout pomocí práva trvalých účinků nad rámec jednoho konkrétního případu. V případě úspěšné strategické litigace může jediný případ přinést rozsáhlé právní a sociální výhody. Zahájení strategické litigace je nezbytné předem detailně rozvážit, neboť výsledek sporu je většinou nejistý a navíc spor nutně nemusí reflektovat veřejné mínění a výsledek tak nemusí mít veřejnou podporu. Je třeba brát ohled i na časové a finanční otázky, neboť prosazení výsledků sporu může trvat dlouhé roky.

24

Výhody strategické litigace  využívá soudní moc k obraně a prosazování práv menšinových a marginalizovaných skupin,  rozšiřuje přístup ke spravedlnosti,  testuje a vyjasňuje obsah stávajících právních předpisů,  veřejně nastoluje určité téma. Nevýhody strategické litigace  výsledek sporu je většinou nejistý,  spor nutně nemusí reflektovat veřejné mínění a výsledek tak nemusí mít veřejnou podporu,  může být těžké najít „toho pravého“ klienta,  prosazení výsledku sporu může trvat dlouhé roky,  nedosáhne se rozsudku soudu nejvyššího stupně. Rizika strategické litigace  délka soudního řízení,  náklady soudního řízení,  časové omezení projektů,  pronásledování klienta,  negativní postoj veřejnosti,  klient nebude chtít pokračovat v soudním řízení. Příklady vedených strategických sporů  případ nevpuštění na diskotéku - žaloba na ochranu osobnosti – diskriminace z důvodu rasy,  případ baseballové pálky - žaloba na ochranu osobnosti – diskriminace z důvodu rasy,  případ diskriminace v drogerii Rosmann,  přenos důkazního břemene (nález Ústavního soudu č. 93/2005 Sb.),  případ ze závodní kuchyně. Příkladem úspěšné strategické litigace jsou dva rozsudky Evropského soudu pro lidská práva Věc Havelka a ostatní proti České republice (2007) a Věc Wallová a Walla proti České republice (2006). V návaznosti na toto soudní rozhodnutí zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí v průběhu roku 2010 materiál „Obecná opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva - prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů“.

25

6. Diskriminace v přístupu k bydlení Mgr. Anna Hořínová - právnička, Kancelář veřejného ochránce práv „Uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě.“ Všeobecná deklarace lidských práv, preambule VOP a diskriminace • Směrnice Rady 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (čl. 13) • ADZ – část druhá - rozšíření agendy veřejného ochránce práv (VOP) o naplňování práva na rovné zacházení s účinností od 1. 12. 2009 Ust. § 21b zákona o ochránci: „Ochránce přispívá k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo světový názor a za tím účelem“ a) poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodů diskriminace, b) provádí výzkum, c) zveřejňuje zprávy a vydává doporučení k otázkám souvisejícím s diskriminací, d) zajišťuje výměnu dostupných informací s příslušnými evropskými subjekty.“ Veřejnému ochránci práv byl počínaje dnem 1. prosince 2009 svěřen úkol spočívající v působení na poli rovného zacházení a v boji proti diskriminaci. Právě na aktivity ochránce ve vztahu k problematice bydlení je zaměřen tento příspěvek. Možnosti veřejného ochránce práv se o naplňování práva na rovné zacházení rozšířily okamžikem účinnosti příslušné části antidiskriminačního zákona1. Ochránce nyní na základě ust. § 21b zákona o veřejném ochránci práv2 poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodu diskriminace, dále vydává doporučení, provádí výzkum, zveřejňuje zprávy k otázkám diskriminace a zajišťuje výměnu dostupných informací s příslušnými evropskými subjekty. První doporučení ochránce vydané v březnu 2010 bylo věnováno právě právu na rovné zacházení s žadateli o pronájem obecního bydlení. Svým obsahem navazuje na „Doporučení pro obce a města pro předcházení tvorby a rozšiřování sociálně vyloučených lokalit se zdůrazněním zajištění potřeby bydlení“, zpracované ve spolupráci s Ministerstvem vnitra na jaře 2009,3 a lze jej chápat jako další část diskuze věnované základnímu spouštěcímu prvku sociálního vyloučení a otázce sociální prestiže jedince, a sice bydlení. Co se týče vymezení pojmu diskriminace a uplatnění jejího zákazu v různých oblastech právních vztahů, tyto otázky reguluje již zmiňovaný antidiskriminační zákon.

Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o změně některých zákonů (dále také jen jako „antidiskriminační zákon“). 2 Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. 3 Doporučení je dostupné na: www.ochrance.cz, stejně jako „Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení s žadateli o pronájem obecního bytu“. 1

26

Diskriminace – zakázané znevýhodnění lidí na základě definovaných diskriminačních kritérií4 - je v rámci přístupu k bydlení a při jeho poskytování, zakázána. Doporučení k rovnému zacházení s žadateli o pronájem obecního bytu je určeno v prvé řadě obecním samosprávám. Využitelné je nicméně i nejširší veřejností, a to zejména pro orientaci při podávání a administraci žádosti o pronájem obecního bytu. Doporučení pro názornost obsahuje taktéž rozbor řady konkrétních situací a případů. Ty ilustrují praktické použití antidiskriminačního zákona a mohou působit jako prevence nezákonnosti na straně pronajímatelů. Nejdůležitější výstupy ochránce byly formulovány v podobě následujícího desatera: 1.

Jakákoliv diskriminace v přístupu k bydlení je zakázána, pokud je bydlení nabízeno veřejnosti. Všem osobám musí být v přístupu k bydlení zaručeno právo na rovné zacházení.

2.

Při procesu tvorby, úpravy či budoucí změny pravidel pro ucházení se o pronájem obecního bytového fondu je třeba mít na paměti, že není podstatné, zdali má obec v úmyslu žadatele protiprávně znevýhodňovat (diskriminovat), ale zda vytvořená pravidla mají diskriminační dopad - úmysl diskriminovat, či nediskriminovat nehraje roli.

3.

Obec nemá zcela srovnatelné postavení s běžným pronajímatelem (fyzickou či právnickou osobou). Jako veřejnoprávní korporace má právem i zákonem svěřeny zvláštní povinnosti vůči svým obyvatelům i dalším osobám. Požadavek na rovné zacházení s žadateli o pronájem obecního bytu je výrazně silnější než požadavek na rovné zacházení u bytu pronajímaného fyzickou či právnickou osobou.

4.

O diskriminaci se nejedná, pokud rozdílné zacházení sleduje objektivně legitimní cíl a prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené. Obec má však proti běžnému pronajímateli velmi úzký prostor pro prokázání legitimního cíle a jinými měřítky je posuzována i přiměřenost prostředků k jeho dosažení. Možnost takového posouzení je podmíněna důkladnou znalostí místních poměrů obce.

5.

Na rozdíl od běžného pronajímatele, který může stanovit jako kritérium výběru budoucího nájemce i výši jeho příjmu v libovolné výši, musí obec vážit i přiměřenost požadované výše příjmu budoucího nájemce tak, aby nebylo porušeno právo na rovné zacházení žadatelů.

6.

Znevýhodnění občana-pracovníka jiného členského státu EU oproti občanu ČR v přístupu k obecnímu bytovému fondu je v přímém rozporu se zákazem diskriminace stanoveným právem EU.

7.

Znevýhodnění žadatele pobírajícího rodičovský příspěvek je přímo diskriminační z důvodu pohlaví. Za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodů mateřství nebo otcovství. Rodičovský příspěvek je dávkou státní sociální podpory a je relevantním zdrojem příjmu žadatele o pronájem.

4

Dle ust. 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona je to: rasa, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra či světový názor.

27

8.

Znevýhodnění žadatelky, resp. žadatele pobírajícího peněžitou pomoc v mateřství, je přímo diskriminační z důvodu pohlaví. Peněžitá pomoc v mateřství je dávkou nemocenského pojištění a je relevantním zdrojem příjmu žadatelky, resp. žadatele, o pronájem.

9.

Počet dětí nebo členů domácnosti jako kritérium při posuzování žadatele o obecní byt je s vysokou pravděpodobností možné považovat za nepřímo diskriminační z důvodu etnicity (vůči Romům). Kritérium počtu dětí nebo členů domácnosti je však možno používat jako zvýhodňující v rámci tzv. pozitivních opatření.

10. Požadavek prokázání příjmu zájemce o pronájem obecního bytu v nepřiměřené výši pro zařazení do evidence uchazečů o pronájem je nepřímo diskriminační z důvodu pohlaví. Shrneme-li, jak může být veřejný ochránce práv obětem diskriminace v oblasti bydlení užitečný, pak je to zejména metodickou pomocí při započetí soudního řízení. Ochránce proto potřebuje nejlépe písemné zachycení veškeré komunikace se samosprávou týkající se žádosti o byt, popřípadě další podklady, z nichž by mohlo být méně výhodné zacházení patrné. Jsou-li formálně stanovená pravidla obce rozporná s antidiskriminačním zákonem, je na místě obrátit se na Ministerstvo vnitra, které provádí dozor a kontrolu nad výkonem samosprávy. Pro bližší informace o tématu diskriminace a činnosti veřejného ochránce práv odkazuji na webové stránky www.ochrance.cz. Doporučení VOP v oblasti bydlení • únor 2009 - Doporučení pro obce a města pro předcházení tvorby a rozšiřování sociálně vyloučených lokalit (MV+VOP), • březen 2010 - Doporučení k naplňování práva na rovné zacházení s žadateli o pronájem obecního bytu. Zákaz diskriminace v oblasti služeb (bydlení) • Ust. § 1 odst. 1 písm. j) ADZ: „Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech … j) přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.“ …z důvodu… • zákaz diskriminace přímé i nepřímé (plus zákaz obtěžování, pronásledování, instrukce a navádění), přímé rozdílné zacházení s žadateli o pronájem obecního bydlení na základě rasy, etnického původu nebo národnosti je v rozporu s ADZ, nepřímé rozdílné zacházení s žadateli ze stejného důvodu je diskriminační (a tudíž zakázané), nesleduje-li legitimní cíl a není-li proporcionální. Ust. § 2 odst. 3 ADZ vymezuje zakázané diskriminační důvody: • rasa, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra či světový názor.

28

Prostředky obrany  Ministerstvo vnitra – dozor - pravidla/kritéria obce pro pronájem bytů,  soud - žaloba dle § 10 ADZ.

29

7. Diskriminace z pohledu cizinců mimo EU Bc. Kateřina Výmolová, sociální pracovnice Centra na podporu integrace cizinců K 31. 12. 2010 bylo na území ČR registrováno 425 301 cizinců s legálním povolením k pobytu. Z daného počtu tři čtvrtiny cizinců pocházejí z tzv. třetích zemí5, zbylou jednu třetinu tvořili občané ze zemí EU. Počet imigrantů na území České republiky se za posledních 20 let zvýšil více než třicetinásobně. Na území České republiky žije v současnosti více cizinců, než dohromady pobývá na území Polska, Slovenska a Maďarska. Období s největším meziročním přírůstkem cizinců v České republice byly roky 2006 a 2007. Od roku 2008 lze sledovat spíše pokles zájmu o ČR jako cílovou migrační zemi. Kvůli značnému počtu migrantů, kteří přicházejí do ČR za účelem práce, je pokles počtu cizinců zdůvodňován především ekonomickou krizí a poklesem růstu HDP. Nejvýrazněji zastoupenou národnostní skupinou jsou obyvatelé Ukrajiny, ti tvoří téměř třetinu z celkového počtu cizinců (124 339). Na dalším místě jsou cizinci přicházející ze Slovenska (71 780), Vietnamu (60 301), Ruska (31 941), Polska (18 242), Německa (13 871), Moldavska (8 872). Problémy, se kterými se cizinci potýkají, vychází nejen ze státního systému a přijímajícího procesu společnosti, ale i z jedince samotného. Koheze společnosti vyžaduje dlouhodobý plán, zaměřený na interkulturní komunikaci mezi majoritní a minoritní společností.

‐ ‐ ‐ ‐ ‐

GENDER problematika předsudky, xenofobie náboženství etnicita identifikace

- pobytová problematika - školství - sociální a zdravotní systém - trh práce - ubytování - jazykové bariéry

Příjezd cizince na území České republiky komplikuje hned několik skutečností. Dostupnost informací je omezená a zkreslená. V některých případech zcela chybí. Tento jev je především způsoben jazykovou bariérou. Letáky a jiné informační materiály jsou k dostání pouze v základních jazykových verzích, a to v angličtině, češtině aj. Na základě tohoto faktu probíhá komunikace v uzavřené homogenní komunitě, a tím zaostává rozvoj nejen jazykových schopností, ale i interkulturních vztahů. Jako problém se může jevit i malá viditelnost organizací, které se zabývají pomocí cizincům. Cizinec pak ze strachu z postihu, preferuje neziskové nevládní organizace před státní institucí, kde je často nucen udávat osobní Občané ze zemí mimo EU.

30

údaje, či se úplně registrovat. K vytvoření stereotypních postojů přispívá i fakt, že majoritní většina nerozumí v jakém je uprchlík/cizinec v postavení. Vznikají tak silné xenofobní předsudky vůči cizinci, který se však často není schopen bránit, jelikož ani on sám nerozumí svým právům a povinnostem. Cizinci často přijíždí do České republiky s nereálnými představami a realita je jiná, než původně mysleli (nedostatek práce, nízké výdělky, atd.). S příjezdem a s těmito nepravdivými údaji je spojena funkce tzv. zprostředkovatelů. Jedná se o prostředníky, kteří za cizince řeší náležitosti spojené s jejich pobytem v ČR, jako jsou: ubytování, zaměstnání, vízum, povolení k pobytu atd. a za své služby si berou vysoké poplatky. Mnoho cizinců, aby mohlo vycestovat, je nuceno vzít si v zemi původu půjčku. Návrat zpět je tedy pro ně nereálný, neboť musí vydělat peníze na to, aby ji mohli splatit. V součastné době hospodářská krize omezila možnost pobytu na území ČR za účelem zaměstnání. To má za následek i omezení prolongace víz a cizinci jsou nuceni vrátit se zpět do vlasti. Úřady velmi často nejsou schopny vysvětlit, proč se tomu tak děje. Dlouhodobý pobyt má také omezené možnosti služeb sociálního státu. Trvalý pobyt je u cizinců velmi žádaný. Nese však s sebou vysoké nároky – zkouška z českého jazyka, vysoké náklady. Nutný je i doklad o doložení prostředků, avšak výdělky jsou často nedostačující. Naopak mnohem menší zájem je o občanství. Cizinec se musí vzdát svého původního občanství, což považuje za ztrátu vazby k rodné zemi (typické pro Ukrajinu) a navíc je žádost o české občanství opět spojena s vysokými nároky. Mezi další problematické sféry u cizinců patří bydlení. Ubytování cizince je doprovázeno projevy nedůvěry a xenofobie. Ubytovatelé nemají žádnou zkušenost s cizinci, popřípadě je jejich jednání podbarveno stereotypními představami. Příliš vysoké nájmy bytů, způsobují časté stěhování rodin za levnějším nájmem. Jednou z mnoha možností je také ubytování na ubytovnách. Tento druh ubytování však nese jistá rizika, a to vysoké náklady, nízká komfortnost, nízké hygienické zázemí a hlavně absolutně nevhodné prostředí pro matky s dětmi. Některé děti cizinců si často stěžují na problémy se šikanou na školách. Nedostatečná motivace a seznámení žáků z majoritní společnosti s možnou odlišností, může zapříčinit špatné vztahy ve školním kolektivu. Nicméně zkušenost škol s cizinci se liší, a to především dle postoje a lokality školy. Cizinci z řad dospělých spatřují jako znevýhodňující, proces nostrifikace, tedy uznání zahraničního vzdělání. Ve vzdělávacích systémech cizích zemí se nachází mnoho specifických oborů, které bohužel neodpovídají studijním oborům v ČR. Je tedy nutné žádat o nostrifikaci, která však nemusí být vždy uznána, popřípadě je cizinec nucen vykonávat dodatečné zkoušky (př. zkušení lékaři – ponížení). Doba vyřízení nostrifikace je nejen velmi dlouhá, ale má i nejasný výsledek. Cizinec má tedy omezený výběr zaměstnání a je nucen pracovat na nižším postu. Nejproblematičtější situace pro cizince je nyní na trhu práce. Náročné hledání, adaptace do pracovního kolektivu, ale i udržení si práce je pro většinu cizinců velmi stresující. Během poslední doby narostl nezájem o zaměstnance s dlouhodobým pobytem. Se zaměstnáváním cizince je spojena větší míra administrativních úkonů, časté kontroly z úřadů a také poplatky za zaměstnané cizince. Z těchto důvodů zaměstnavatel preferuje zaměstnat cizince nelegálně. Jedná se o fyzicky náročnou práci, většinou neodpovídající vystudovanému oboru pracovníka. Práce je členěná na směny. Zaměstnavatel rozhoduje o veškerých záležitostech. Na pracovišti velmi často vznikají konflikty. Je typické, že cizinec

31

se pohybuje v kolektivu cizinců – krajanů, tudíž roste i izolovanost zaměstnance s okolním světem. Komunikace probíhá v uzavřené komunitě bez zpětné vazby společnosti. V případě omezení pracovní činnosti jsou cizinci nuceni vzít si náhradní volno, v případě dlouhodobé nemoci může cizinec o práci přijít. V ČR se také můžeme setkat s tzv. klientským systémem. To znamená, že práce je vedena přes zprostředkovatele, který za tuto službu dostává finanční poplatek na úkor zaměstnaného. Cizinci jsou zneužíváni k „špinavé práci“ a nelegální práci – tj. továrny, zemědělství, atd. V případě tohoto systému je velmi rozporuplné určit, do jaké míry jde o pomoc, a do jaké míry jde o vykořisťování a vydírání. Z obavy ztráty zaměstnání pobývá mnoho cizinců na území ČR bez lékařské péče. Delší absence v práci z důvodu nemoci je trestána. Velká část občanů z Ukrajiny dojíždí za lékařskou péčí zpět do své rodné Země, a to z důvodu komerčního pojištění, které bohužel nepokrývá všechny potřeby (např. zubní péče). Ve všech již uvedených sférách dané problematiky hraje důležitou roli jazyková bariéra. Na úřadech se preferuje komunikace přes tlumočníka, v mnoha případech jsou podávány nedostatečné informace v rodném jazyce – popřípadě pouze v anglickém jazyce. Kurzy českého jazyka a otevírací doba úřadů je většinou v rozporu s pracovní dobou cizinců. Strach z neznámého, xenofobní chování, stereotyp a předsudky, to vše plyne z nepochopení odlišné kultury a náboženství. V České republice jsou nejlépe přijímáni cizinci s křesťanskými kořeny a tradicemi. Velmi pozitivně je přijímána kultura a náboženství spjatá s buddhismem, taoismem a hinduismem. Tato kultura je momentálně přijímána jako moderní životní styl. Naopak nejhorší přístup a obavy pramení z Islámu, a to především pro svoji radikální podobu spojenou s terorismem. Na kulturu navazuje i pojetí muže a ženy, tedy gender rolí. Žena cizinka má mnohem složitější postavení v majoritní společnosti. Péče o rodinu a děti ji často omezuje v možnosti rekvalifikovat se a dále rozvíjet své dovednosti. Vysokoškolsky vzdělané cizinky jsou nuceny brát zaměstnání s nižší kvalifikací, než mají. Pro práci s odlišností je nutné pochopit základní přístupy. Jedná se o pochopení pojetí autority, pochopení vztahů a pravidel, postavení jedince vůči skupině, vyjádření emocí a orientace v čase dané kultury. Efektivní integrace by měla být postavena na toleranci a pochopení, nejen cizí kultury, ale i své vlastní.

32

8. Extremistické pochody a sociálně vyloučené romské lokality: krizová komunikace a možnosti občanské společnosti Bc. Michal Láš, terénní sociální pracovník organizace Člověk v tísni, o.p.s. Situace v Přerově • 46 000 obyvatel, • cca 1000 obyvatel sociálně vyloučených lokalit: (Husova, Kojetínská, Škodova, Tovačovská), • dalších několik set až tisíc na území obcí s rozšířenou působností, • soužití v obci, • NNO: ČvT - TSP, Armáda spásy - NZDM, Charita - NZDM, Kappa Help – kontaktní centrum, NZDM. Pochod • termín 4. 4. 2009, • trasa, • svolavatel: Autonomní nacionalisté, • 700 účastníků, • ne/zakázání pochodu (Manuál, Mítink DS), • pozvánka k pochodu, • reakce obyvatel, • panika v lokalitě, • vyzbrojování, • výzvy k zakládání domobrany, • celková radikalizace, • pocit, že je akce namířena proti nim, • pocit, že jim nebude pomoženo. Reakce obyvatel • panika v lokalitě, • vyzbrojování, • výzvy k zakládání domobrany, • celková radikalizace, • pocit, že je akce namířena proti nim, • pocit, že jim nebude pomoženo. Hromadné schůzky s obyvateli • schůzka na Magistrátu – cca 70 účastníků (před prvním pochodem), • schůzky s obyvateli lokalit (Tour de Dvůr – před mítinkem DS), • kdo – Policie ČR, Městská policie, pracovníci Magistrátu – sociálního odboru – Uniformy!, • témata: konkrétní informace o bezpečnostních opatřeních výzva k dodržování zákonů, defusing – uvolnění napětí – komunikace. Individuální schůzky s obyvateli kdo: TSP, TP, úředníci sociálních odborů, předávání konkrétních informací o bezpečnostních opatřeních, výzva k dodržování zákonů, 33

-

jak jednat (tolerance k emotivním projevům, empatie, podpora).

Podpora v průběhu pochodu • přítomnost na místě, • osoby, které obyvatelé znají: sociální pracovníci, Policie ČR, Městská policie Přerov, policisté vyhrazení přímo pro lokalitu, • reakce: fight - flight – freeze, • témata (účast. Podpora, zpráva – „jsme tu s vámi …“, defusing). Následné akce • debriefing, • iniciativa „V Přerově neonacisty nechceme“, • mítink DS – „antikonfliktní tým“, • počátek spolupráce pracovní skupiny, • Tour de dvůr.

34

9. Zkušenosti policie s rasovými delikty pplk. Mgr. Michaela Sedláčková, kancelář ředitele Krajského ředitelství policie

Rasově motivované činy a jejich pachatelé Rasismus a jiné diskriminační projevy jsou velmi nebezpečným společenským jevem. Základní ideologická východiska rasismu a všech odrůd pravicového extremistického myšlení vycházejí z přesvědčení o „biologické výjimečnosti“ a „převaze“ určitého etnika, např. bílé rasy. Bílá rasa je podle stoupenců těchto myšlenek na vrcholu vývoje lidského druhu a jejími nejdokonalejšími představiteli jsou právě árijci, především Germáni. Odrazem přesvědčení o nerovnosti ras je pak otevřené pohrdání a nepřátelství vůči lidem jiné barvy pleti, které se projevuje útoky na různá etnika a vůči přistěhovalcům. V trestním zákoně jsou to především skutkové podstaty trestných činů nazvané Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, hanobení národa, rasy a přesvědčení a podněcování k národnostní a rasové nenávisti. Podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů • zákon postihuje toho, kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť, • kdo popírá rovnoprávnosti všech lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženství, původu a sociální příslušnosti, • kdo úmyslně a veřejně vyjadřuje svůj kladný vztah k takovému hnutí, • působí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboženství, pro politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav nebo pro jeho stav manželský nebo rodinný. Pachatelé rasově motivovaných skutků pak svým jednáním také veřejně vyjadřují svůj kladný vztah k hnutím, která působí jiným újmu pro jejich příslušnost k národnostní menšině nebo pro jejich etnický původ, rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboženství, pro politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav nebo i pro stav manželský nebo rodinný. Rasově motivované útoky mohou být pro pachatele seberealizací, útěkem z reality jejich společenské, osobní, pracovní i ekonomické neúspěšnosti. Mohou se považovat za „budovatele nového společenského řádu“, který vyřeší všechny problémy tím, že odstraní Romy, Židy nebo jiná etnika, podle nich hlavní příčiny neúspěšnosti. Pachatelé rasově motivované trestné činnosti páchají skutky mnohdy pod vlivem alkoholu, dále je zde dominujícím faktorem vliv party až davu, který umocňuje agresivitu pachatelů, navozuje pocit bezpečí a anonymity. U pachatelů se mohou projevit poruchy v oblasti emocí – například labilita, citová otupělost, citové strádání. Typická je impulsivnost 35

a časté jednání v afektu. V jejich interakcích s okolím často chybějí morální zábrany. Ve většině případů se jedná o trestnou činnost páchanou více než dvěma osobami. Motivem rasových útoků je obvykle rasová, náboženská, národnostní nenávist a zášť, rozdílné politické přesvědčení, vyznání a rovněž ta skutečnost, že poškozená osoba je bez náboženského vyznání. Projevy uvedeného jednání jsou popsány v jednotlivých ustanoveních konkrétních trestných činů v trestním zákoníku, mírnější formy pak v zákoně o přestupcích. Zákon o přestupcích obsahuje dvě relativně nové skutkové podstaty přestupků, které spočívají v rasově motivovaném útoku nebo v projevu diskriminace menšin. V trestním zákoníku jsou to především trestné činy proti lidskosti, dále trestné činy narušující soužití lidí a jiná rušení veřejného pořádku. Vybrané trestné činy proti lidskosti Genocidium - čin spáchá ten, kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou rasu, etnickou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou podobnou skupinu lidí…, - přičemž genocidiem se rozumí vyvražďování národů, národností, etnických, rasových nebo náboženských skupin obyvatelstva. Nepřekažení a neoznámení genocidia jsou trestné, a to i tehdy, týká-li se nepřekažení osoby blízké. Popíráním, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia je samostatným trestným činem. Apartheid a diskriminace skupiny lidí - potrestán bude ten, kdo uplatňuje apartheid nebo rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou nebo třídní segregaci nebo jinou podobnou diskriminaci skupiny lidí…, - přičemž apartheidem se rozumí politika rasové diskriminace a segregace, tj. nedobrovolného a násilného oddělování barevného a bělošského obyvatelstva, která je založena na rozlišování a zvýhodňování bělošského obyvatelstva na úkor jiných ras. Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka - čin spáchá ten, kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob…, - hnutím se v tomto případě rozumí v určité míře organizovaná skupina osob, která má alespoň zřetelné kontury, společné postoje a orientaci zaměřenou na dosažení některého cíle v uvedeném trestném činu. Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka - činu se dopustí, kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí, které je popsáno výše, - veřejné projevování sympatií spočívá v jednání, kterým pachatel výslovně nebo konkludentně vyjadřuje svůj pozitivní názor a vztah k danému hnutí. Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia - veřejné popírání znamená tvrzení, že ke genocidiu nebo jiným zločinům proti lidskosti vůbec nedošlo. Vybrané trestné činy narušující soužití lidí Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob 36

- potrestán bude, kdo veřejně hanobí některý národ, jeho jazyk, některou rasu nebo etnickou skupinu, nebo skupinu osob pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání…, - hanobením je přitom hrubě urážlivý projev, kterým může dojít ke hrubému znevážení, potupení nebo zesměšnění národa, jeho jazyka, etnické skupiny nebo rasy, může se jednat o projev v jakékoliv podobně – ústní, písemné, vyobrazením, jiné. Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod - spáchá, ten kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, - jedná se o případy, kdy je jednáním pachatele popírána rovnoprávnost všech lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženství, původu a sociální příslušnosti. S danou problematikou souvisí i případná další trestná činnost, nejčastěji se jedná o případy např. násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, nebezpečné vyhrožování, vydírání, výtržnictví, ublížení na zdraví a další. Může se však jednat i o výskyt kriminální činnosti spojené zejména s převaděčstvím, mezinárodním obchodem s drogami, obchodováním s lidmi a terorismem. Ze shora uvedených činů vyšetřovali policisté v rámci Olomouckého kraje v posledních třech letech nejvíce případy kvalifikované jako trestný čin Hanobení národa, rasy a přesvědčení (14 skutků) a trestný čin Podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů (12 skutků). Ve stejném období (3 roky zpětně) to pak byly čtyři případy Násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, při kterých byl prokázán rasový podtext, dále 3 skutky s ostatními projevy extremismu v jednání pachatele. Prošetřen byl dále jeden případ Podněcování k národnostní a rasové nesnášenlivosti. Formy a způsoby páchání rasově motivované trestné činnosti Rasově motivované útoky jsou páchány ve třech základních formách, a to: a) slovními útoky (verbálně), b) útoky proti fyzické integritě (brachiálně), c) graficky (mediálně). První forma páchání je bez přímého kontaktu s napadenou osobou a zahrnuje slovní napadání, pronásledování oběti doprovázené nadávkami a výhrůžkami. Verbální útoky jsou páchány v převážné míře skupinou pachatelů až davem. Nejčastějšími způsoby jsou pronášení fašistických pozdravů doprovázené zdviženou pravicí, slovní urážky a napadání občanů pro jejich odlišnou barvu pleti, příslušnost k jinému národu, rasově motivované projevy, hudební produkce s rasově orientovanými texty atd. U násilných útoků byla zaznamenána narůstající brutalita projevující se jak vůči občanům jiné barvy pleti, tak i vůči jejich majetku. Společným rysem násilných útoků je agrese. Pachatelé tímto způsobem vyjadřují svůj nepřátelský až nenávistný postoj vůči rasově, etnicky, národnostně odlišným nebo nábožensky odlišně smýšlejícím občanům.

37

Třetí forma páchání rasově motivovaných útoků (grafická forma) je charakteristická vydáváním různých časopisů, tvorbou různých symbolik, grafických nebo jiných zástupných znaků typických pro konkrétní extremistické hnutí. Obvyklým motivem grafických projevů jsou symboly fašismu a nacismu nebo jiné znaky, které vyjadřují jejich sounáležitost s touto ideologií. Formy podpory a propagace: • finanční dary, • materiální pomoc, • poskytování zázemí pro fungování hnutí, • poskytování podpory psychické, morální, • vydávání rasisticky zaměřených časopisů, • propagace hudebních skupin s rasistickými texty, • veřejné popírání, schvalování a propagace genocidy, • užívání nacistických symbolů. Policisté v Olomouckém kraji se nejčastěji setkávají s projevy sympatizujícími s fašismem a nacismem ve formě vyobrazení symbolů např. nastříkáním hákových křížů s doprovodným textem na autobusových zastávkách, vlakových nádražích případně fasádách domů, dále s tzv. „hajlování“ na veřejnosti a podobně. Výjimkou nejsou případy slovního nebo fyzického napadení příslušníků národnostních menšin z důvodu rasy, ale dochází také k opačným případům napadení příslušníka majoritní společnosti cizincem příp. osobou z jiného etnika. Znalec v oblasti extremismu v trestním řízení Policista, který se následně konkrétním případem zabývá, tzv. přibírá k posouzení celého případu znalce, který vypracuje znalecký posudek k objasnění důležitých skutečností pro trestní řízení. • znalec ve smyslu zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, je osoba, kterou do této funkce pro konkrétní obor, odvětví a specializaci jmenoval ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu, který k tomu byl ministrem pověřen, • znalec je oprávněn zpracovávat znalecký posudek, • dlouhodobě jmenovaní znalci jsou zapsáni do seznamu znalců a tlumočníků, • na vyžádání státního orgánu má znalec povinnost podat posudek, • znalecké posudky mohou být vyžádány také od různých znaleckých a vědeckých ústavů, vysokých škol či jiných institucí. Strategie pro práci policie ve vztahu k menšinám Nebude-li policie disponovat odpovídajícím množstvím informací o menšinových komunitách, sociálně vyloučených lokalitách atd. může jen stěží úspěšně řešit kriminalitu, která se jich dotýká. Z uvedeného důvodu byla zpracována Strategie pro práci policistů ve vztahu k menšinám a smyslem policejní práce je uplatňování rovného a korektivního přístupu a respektování menšinových odlišností. Respektování odlišnosti neznamená zvýšení tolerance k nezákonnému jednání členů menšin, ale pozitivní snahu pochopit odlišnosti kulturních hodnot, vzorců jednání, na jejichž základě nemůže být příslušník menšiny či cizinec odsuzován, vylučován, omezován či obecně diskriminován, pokud z jeho strany nedochází k porušení zákona.

38

Na krajských policejních ředitelstvích působí v rámci dané problematiky tzv. styčný důstojník pro problematiku menšin a členové pracovní skupiny pro menšiny, kteří pracují se všemi menšinovými komunitami a jejich příslušníky ve svém regionu. Jejich úkolem je spolupráce policie se všemi subjekty, státní správou, samosprávou i nevládními neziskovými organizacemi, působícími na poli sociální integrace. Jedná se rovněž o spolupráci při řešení otázek spojených se sociálním vyloučením, komunitní práce při řešení problémů v sociálně vyloučených lokalitách a budování oboustranné důvěry mezi policií a příslušníky menšin. Neméně důležitým úkolem je spolupráce na vytvoření společného postupu všech zainteresovaných subjektů na vytvoření plánu postupu při řešení mimořádné situace hrozící eskalace napětí z důvodu hrozby akce s extremistickým podtextem. V rámci profesního vzdělávání je pro policisty připravováno školení pod názvem „Policista v multikulturním prostředí“ které také přispěje k tomu, aby Policie ČR byla vnímána jako složka státní služby, která dohlíží na dodržování rovnosti jedinců v kontextu nediskriminující občanské společnosti a adekvátně přistupuje k osobám, které se od většinové společnosti tak či onak odlišují. Témata související s policejní prací ve vztahu k menšinám jsou začleněna také do vzdělávacích programů na středních policejních školách a školních policejních střediscích. V oblasti zaměstnávání příslušníků menšin v Policie ČR probíhají aktivity resortu ministerstva vnitra prostřednictvím projektu střední policejní školy v Holešově pod názvem „Policie pro všechny“. Cílem je umožnit příslušníkům menšin maturitní vzdělání a jejich případný nástup do služebního poměru k policii. Se stejným zaměřením byla v předchozích letech realizována informační kampaň policie zaměřená na přijímání příslušníků menšin v řadách policie a jejím cílem bylo informovat tuto skupinu osob o možnostech a podmínkách práce u PČR. Dalším preventivním programem policie ve vztahu zejména k dětem a mladistvým z řad národnostních menšin a ze sociálně slabých rodin je spoluúčast policistů na letních dětských táborech, kterých se vybrané děti účastní. Dochází zde k vytváření přirozených a neformálně pozitivních vztahů při každodenní práci policistů s dětmi. Smyslem práce policie ve vztahu k menšinám bylo a je zavádět do její činnosti mechanismy a opatření, které policistům umožní s příslušníky menšin efektivně komunikovat, budovat důvěru, řešit jejich problémy a zapojit je do zajišťování jejich vlastní bezpečnosti. Problematika menšin v kontextu činnosti Policie ČR • strategie pro práci Policie ČR ve vztahu k menšinám – odbor bezpečnostní politiky MV, • ZP PP č. 211/2008 o zavedení metody community policing do praxe u PČR, • ZP PP č. 32/2010 o činnosti na úseku menšin, • rozkaz ředitele KROK č. 71/2010 (styčný důstojník + prac. skupina KROK), • plán činnosti pracovní skupiny. Vize a úkoly Policie ČR pro rok 2011 • doplnit dle potřeby pracovní skupinu, • účastnit se seminářů a školení k dané problematice (Ú SKPV PP, OBP MV), • vzdělávání policistů - SPŠ a VPŠ Holešov, • problematika sociálně vyloučených v zahraničí (stáže, konference), • integrační program s krajským koordinátorem pro národnostní menšiny.

39

40

Sborník z konference „Den boje proti rasismu“

Tisk: Střední škola polygrafická, Olomouc Obálka: Jan Zahradník Vydala: Charita Olomouc, Wurmova 5, 771 00 Olomouc 2011 1. vydání Neprodejné Lze objednat na adrese: Středisko Khamoro pro etnické menšiny a poradenství Wurmova 5 771 11 Olomouc [email protected]

Za spolupráci děkujeme všem přednášejícím a sponzorům.

ISBN 978-80-260-0732-6

41