2
Úvodem Žijeme v uspěchané době. Době plné zvratů, nejistot v očekávání budoucnosti. Zastupitelům svěřujeme moc v důvěře rozhodování ve věcech veřejných, že bude průhlednější a povede k lepšímu… Mezníky v dějinách jsou vždy důvodem pro zastavení, ohlédnutí se zpět a zamyšlení. Zamyšlení zda cesta, kterou se ubíráme, je tou správnou. Ke zjištění, zda vytýčený cíl má smysl, zda úsilí k jeho dosažení bude vyváženo přínosem… Cesta životem člověka je o hledání, poznání a vzpomínání. Věkem se pak zájem jednotlivce mění a čím je člověk starší, méně hledá a více vzpomíná. Připomenutí si vzniku obce k datu první písemné zmínky je příležitostí k zamyšlení. Je mezníkem. 660 let je zdánlivě málo v porovnání s údaji a letopočty v dějinách lidstva, ale jde o více jak 3 300 generací… Co vedlo naše předky k tomu, že si pro život vybrali tento kraj? Každý, kdo bude chtít, odpověď na tuto otázku najde. Hodnoty se v čase mění. Dnes nepostradatelný dům, automobil, televizní přijímač či internet jen zdánlivě nahradil to, co nepostradatelné skutečně bylo, je, a bude. Přírodu jako zdroj obživy. Byla to jistě správná volba našich předků, že si pro osídlení vybrali tuto oblast, tento kraj, toto místo. Místo s životodárnou vodou, obklopenou lesy. Tento závěr lze opřít zase jen o dějinné poznatky. Celé generace kultivovaly půdu. Sázely lesy, obhospodařovaly pole, zřizovaly rybníky. Stavěly příbytky pro své rodiny, později pro zemědělskou výrobu, dále objekty, kterým dnes říkáme občanská vybavenost. I tento proces rozvoje neprobíhal bez obtíží. Počasí, požáry, válečné útrapy, epidemie. I tyto podmiňovaly životy lidí a ovlivňovaly rozvoj obce. O vývoji obcí jsou dochovány paměti – zbytky primitivního náčiní, staveb, později i písemné úryvky, z nichž lze sestavit mozaiku pravděpodobností, z toho pak dějinný závěr. Každá epocha přinášela své hrdiny, každá doba své oběti. Neminula ani Ostrov u Macochy. Málo známá jsou čísla z období I. světové války: V roce 1914 měla obec 1173 obyvatel. Do války 1914 až 1918 bylo povoláno 193 mužů. Z nich pak padlo v bojích 22 a 4 zůstali nezvěstní… Na rány a válečné útrapy z této války pak dále zemřelo 7 mužů. Zdánlivě pouze statistika. Jsou to už léta. Zamyslíme- li se ale hlouběji a dočteme-li, že po těchto padlých zůstalo 16 sirotků, 8 vdov, další děti v neúplných rodinách, pak další úvahy musí mrazit. Oběti druhé světové války máme na pomnících. I tito lidé měli svá přání, jak žít. Představy o lepším životě …osud jim nebyl nakloněn… Nezapomeňme… Nejcennějším poznatkem je však osobní poznání a ona zmíněná vzpomínka. Jak vypadal rodný dům, cesta do školy, samotná škola, třída s kamny uprostřed, lípy a jiné vzrostlé stromy na dědině, potok a rybník, les v okolí… S jednotlivými prvky obce se však vždy snoubí vzpomínka na vrstevníky, s nimiž jsme měli to štěstí to vše poznávat, podílet se na výstavbě, později i posuzovat a hodnotit.
3
V rozvoji obce vždy hrál svoji roli vůdce - představitel - od řady různých správců, starostů, předsedů a tajemníků národních výborů, až po dnešního starostu, který je sice první, ale z řady sobě rovných, svobodně zvolených zastupitelů, jež zodpovídají za chod a rozvoj obce. V nedávné minulosti bylo vykonáno mnoho pro uspokojování potřeb obyvatel obce. Uvádět výčet, co kdy bylo postaveno, není cílem tohoto úvodu. Stejně jako hodnotit podíl jednotlivců na výstavbě obce by nebylo na místě. Jednotlivé osobnosti se podílely na jednotlivých dílech a mají zde v obci své „pomníčky“. Dokumentují to kroniky, písemnosti, fotografie. V paměti občanů jsou vryty vzpomínky na tělovýchovné akce, divadelní kroužky, krojované drátenické hody, budovatelské akce spojené s brigádami, vítání jara o Velikonocích, prvomájové průvody obcí, poutě a podobně. Sjezd rodáků by měl být nejen pro místní a pro ty občany, které osud zavedl do okolních obcí, ale i pro ty, kteří před desítkami let odešli za prací, bydlením, rodinami do vzdálených míst republiky, i do zahraničí. Sjezd rodáků by měl být příležitostí pro místní občany pozvat, byť na krátkou dobu „ostrovských hodů v roce 2009,“ své blízké – rodiče, děti, sourozence, spolužáky a vrstevníky k účasti. Osobní setkání nic nenahradí. Dopisní zpráva, telefon, e-mailová zpráva jsou vymožeností doby. Setkání po létech je příležitostí ke vzpomenutí na dětství, školu, běhání po skalách, koupání v rybníce, zakázané návštěvy jeskyní s baterkou, častěji však se svíčkou, mládí spojené s prvními doteky lásek… Široký rozhled dnešních lidí, svobodná volba místa pro život, nám dává příležitost docenit svoje bezprostřední okolí. Uvědomit si jeho přednosti. Pobídkou a důvodem prezentace obce je také snaha upevnit vazby k obci, ve které jsme se narodili, nebo do které jsme se přiženili, přivdaly, nebo jen přistěhovali – k obci ve které žijeme. Věřím, že sjezd rodáků bude příležitostí k zamyšlení, ohlédnutí se nejen zpět v čase, ale také příležitostí k zamyšlení do budoucna, o podílu každého jednotlivého občana na tom, jak obec vyhlíží, jak by mohla vypadat kdyby… Dovolte mi závěrem, vážený čtenáři, poděkovat na tomto místě všem, kteří se v minulosti podíleli a v současnosti aktivně podílí na společenském dění v obci. Oceňuji všechny ty, kteří na úkor svého času věnovali kus svého „já“ pro obec, pro své spoluobčany. Oceňuji aktivitu všech představitelů společenských složek v obci, všech, kteří i drobným přispěním pomáhají při zajišťování hospodářského chodu obce, zajišťování kulturních, sportovních, výchovných akcí pro děti a mládež, při zajišťování charitativní a osvětové činnosti. Děkuji zároveň všem, kteří, když nemohou nebo nechtějí pomáhat, alespoň neškodí. JUDr. František Pernica, starosta obce
4
Važme si kraje, ve kterém žijeme Že žijeme v nejnavštěvovanější - severní části Moravského krasu, kam jezdí mnoho výprav našich i zahraničních, je všeobecně známo. Světovou proslulost naší krajiny potvrzuje i příhoda, kdy jsme před několika lety na 1. máje při odpolední vycházce s manželkou potkali u silnice nad Suchým žlebem dvacetiletou Australanku, která sama o prázdninách navštívila Evropu a z toho v naší zemi Prahu, Karlovy Vary a Moravský kras. A o tom, jak přírodu našeho kraje oceňují zahraniční návštěvníci, mohu uvést jiný příklad, kdy jsem v minulých letech pomáhal brněnskému Klubu českých turistů při doprovodu zájezdu klubu turistů z jižního Rakouska. Když jsme procházeli ze Sloupu Pustým žlebem k Punkevním jeskyním, zastavovali se někteří z nich s obdivem u stromů - zapomněli zřejmě v těch okamžicích, že jsme v chráněné krajinné oblasti, ale přesto jejich zájem potěšil, když víme, že Rakousko má řadu krásných krajin. Není to ale jenom pěkná příroda, i historie našeho kraje je pozoruhodná. Stačí zmínit archeologické nálezy z pravěku v našem okolí, „jantarovou stezku“, která vedla ve starověku a středověku od Baltského moře na jih také přes naší obec, nebo historii hradu Holštejna, jehož zbytky zříceniny máme za „humny“. Je známo, že je vznik naší obce spojen s pány z Holštejna, méně je ale rozšířeno vědomí o tom, jak významný podíl na dějinách celé naší země v kladném i záporném směru měli jednotliví držitelé hradu a panství holštejnského, později rájeckého, k němuž naše obec vždy patřila. Protože se ale zde od 13. do 20. století vystřídalo 17 rodů, z toho 9 v době existence hradu a 8 po jeho zániku, vyžadovalo by toto téma samostatný příspěvek. Na historii se podílely také generace zdejších lidí, kteří po staletí i v současné době utvářely prostředí v němž žijeme a mají tím značný podíl na jeho stavu. Vraťme se ale do současnosti. V našem Ostrovském zpravodaji z dubna t. r. psal pan starosta v článku „Ke sjezdu rodáků“ i o některých současných záporech, které je třeba řešit. Není je tedy potřeba opakovat. Jsou ještě další problémy, kterým by bylo vhodné věnovat pozornost, např. otázkám lepšího uspokojení potřeb návštěvníků našeho kraje, to však musí nejprve přijít na pořad jednání vedení obce. Na rozdíl od měst a větších veřejných prostor (např. železničních tratí), kde je řádění vandalů kryto anonymitou, se v obcích lidé navzájem dost znají, to by mělo pomáhat k lepšímu udržování dobrého životního prostředí, vzhledu obce i stavu přírody. Žijeme ale v době, kdy si někteří občané vysvětlují možnost svobody projevu a jednání velmi svérázně díky zbytečně nebo záměrně nedokonalým zákonům a „vzorům“ některých našich politiků. Navíc současná celosvětová ekonomická krize ztížila náš život a některým našim spoluobčanům velmi vážně. Přesto bychom se měli snažit zájmem a podílem svým i v okolí přispět k tomu, aby nedocházelo k poškozování věcí a přírody, ale naopak ke zlepšování. Je dobře, že značná část našich občanů takto jedná a měli bychom jistě radost z toho, kdyby ubývalo těch, kteří jednají jinak. Ing. Vladimír Svoboda
5
Vzpomínky Coby patnáctiletý hoch jezdíval jsem s dalšími členy tišnovského turistického oddílu několikrát za rok na víkend k jednomu rybníku na Českomoravské vysočině. Pak se vydaly mé životní cesty jiným směrem. O nějakých dvacet let později mě pozvali skauti na tábor asi 10 km od onoho rybníku, který byl v mých vzpomínkách velký nejméně jako Olšovec. Spojil jsem tedy návštěvu obou míst a čekalo mě zklamání: kdepak Olšovec, ve skutečnosti je možná i Dymák větší než ten náš někdejší kemp. Vloni jsem využil cestu na severní Moravu k zastávce ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. Tam jsem byl jako šesťák na školním výletě. V paměti mi utkvěly velikánské kamenné koblihy na stěmách jeskyně a přehluboká životu nebezpečná díra s neviditelným jezerem kysličníku uhličitého na dně. Nevím, jestli za to může Moravský kras, ale čekalo mě zase zklamání. Krápníková výzdoba téměř nulová, koblihy na stěně sice byly, ale jen takové mrňavé „jednohubky“, a ta propastná díra částečně naplněná CO2 bylo hluboká sotva 5 metrů. Všichni bychom jistě vylovili z paměti pěknou hromádku podobných zkušeností. Třeba na někdejší bílé zimy, které samozřejmě věděly, kdy přestat, aby příliš neobtěžovaly. Ale když pak vypráví maminka, jak její pětiletá dcera při oblevě po listopadovém zasněženém týdnu vytáhla ze šuplíku plavky, protože podle ní už zima skončila a brzy bude léto, říkám si, že to možná i s tím sněhem bylo jinak. Pokud mají vzpomínky příliš materiální povahu, mohou se časem stále více vzdalovat od skutečnosti. To nemusí být na škodu, pokud nedojde ke konfrontaci reality s obrazem, který uchováváme v paměti. Když však k takovému srovnání dojde, může přijít příjemné překvapení, ale i zklamání. Jsou však i jiné vzpomínky. Bílý potok u Velké Bíteše mám spojený s první naučenou písničkou na kytaru. Vůbec si nevybavuji, jak vypadalo místo, kde jsme tenkrát tábořili, ale ty první tři akordy byly začátkem něčeho, co trvá dodnes. Na Výrovce u Tišnova jsem skládal skautský slib, a když dnes projíždím pod touto skálou, vůbec mi nevadí, že si pro jiné lidi ve srovnání s jinými skalisky nezaslouží ani trochu pozornosti. A z mé první návštěvy v Jedovnicích mi v paměti neutkvěl výjimečný interiér kostela, ale způsob jízdy našeho pana kaplana, který nás naskládal jako sardinky do svého Fiata a v rámci vyučování náboženství nám na začátku 70. let minulého století ukazoval současné církevní umění. Nevím, kudy jsme jeli, ale pamatuji si velmi dobře, jak otec Oldřich uměl projíždět kaluže tak, aby to co nejvíce stříkalo. Můžeme se na tuto záležitost dívat také z druhé strany. Tím, jak prožíváme přítomnou chvíli, vytváříme vzpomínky, a to nejen svoje. Když si to ráno uvědomím, trochu mě to popostrčí k tomu, abych se víc snažil v oblasti dobročinnosti a současně si dával pozor, abych neublížil. Může to přispět k tomu, že dnes o pár bodů zlepším skóre ve prospěch dobra. Možná se mi podaří něco, co pro mě bude povzbuzením, kdyby mě někdy přepadl pocit marnosti veškerého namáhání. Občas se někomu podaří něco natolik mimořádného, že je to zaznamenáno v kronice nebo se o tom objeví v novinách malý pozitivní ostrůvek uprostřed moře ‚jobových‘ zvěstí. Většinou však bude úspěchem to, že večer budu moci říci: „Za nic z toho, co jsem dnes dělal, se nemusím stydět.“ Ani to není marné, čisté svědomí je základem pokojného soužití s druhými lidmi i se sebou samým. Václav Trmač, farář
6
O naší obci Přírodní zajímavosti Městys Ostrov u Macochy se nachází ve významné rekreační a turistické oblasti Moravský kras. Leží v severní části Moravského krasu, 15 km severovýchodně od města Blanska. Rozprostírá se na rovině nad Lipoveckým, Holštejnským a Krasovským žlebem. Při pohledu z letadla vypadá jako ostrov, který je obklopen množstvím zelených lesů. Nadmořská výška obce je 485 metrů nad mořem. Specifickým rysem oblasti je krasový reliéf, který je podmíněn rozpukáním a rozpustností vápenců. Vznikla zde řada povrchových i podpovrchových krasových jevů jako jsou škrapy, závrty, propasti, ponory, jeskyně a krápníky. Velmi navštěvovanou turistickou lokalitou je přírodní rezervace Balcarova skála, která se nachází nedaleko jihozápadního okraje obce. Pod Balcarovou skálou je veřejnosti zpřístupněná jeskyně Balcarka, tvořená labyrintem chodeb, dómů a propastí. Vyniká barevnou krápníkovou výzdobou a druhou největší zpřístupněnou prostorou Moravského krasu, kterou je Velký dóm, měřící 70 metrů. Kromě Balcarky je v katastru Ostrova i jeskyně Císařská, ležící na jeho severním okraji. Ve středu městyse u fary se nachází Ostrovská propast, která je uzavřena mříží. Ostrovem protéká potok Lopač, jenž se ztrácí v tzv. Mlynářově závrtu. V údolí obce byl v 15. století zbudován dvouhektarový rybník, který v současnosti slouží především k rybolovu.
Historie První historicky doložené zmínky o Ostrově jsou z roku 1349, kdy na tvrzi na příkré skále v místě nynějšího Dvora začali žít příslušníci panství holštejnského. Postupně se k nim přidávaly další rodiny a Ostrov brzy patřil mezi největší obce pánů z Holštejna. Holštejnské panství zaniklo v průběhu 15. století. Od roku 1570 se stal majitelem bývalého holštejnského panství a přilehlých vesnic Bernard Drnovský na Rájci. Od té doby až do počátku 20. století byly dějiny Ostrova u Macochy spojeny s panstvím Salmů z Rájce. S rozkvětem rájeckého panství v polovině 19. století řada ostrovských občanů pracovala v železářských podnicích rodiny Salmů v Blansku. V roce 1912 byla vesnice Ostrov povýšena na městys. V té době měl městys 1243 obyvatel. Po skončení válečných útrap I. a II. světové války došlo k budování a rozvoji obce i společenského života v ní. 10. října 2006 byl obci znovu navrácen status městyse.
7
Současnost V současné době v Ostrově u Macochy žije 1 091 obyvatel. V centrální části, zvané „Dědina“ se nachází úřad městyse, pošta, kinosál, informační středisko, knihovna, obchody a pohostinství. V dolní části městyse byla vybudována v roce 1975 základní a mateřská škola, v roce 1979 bylo otevřeno zdravotní středisko. Od roku 1983 je v provozu Dětská léčebna se speleoterapií, kam dojíždějí za léčbou astmatu děti z celé České republiky. Součástí komplexního léčebného programu je i pobyt dětí v jeskynním klimatu Císařské jeskyně. Při léčebně je zřízena speciální základní škola. Nedaleko hlavní silnice směrem na Lipovec se nachází kulturní dům, fotbalové a volejbalové hřiště.
Turistické zajímavosti Mezi turistické zajímavosti Ostrova u Macochy patří větrný mlýn holandského typu, který byl postaven kolem roku 1814 a jeho provoz byl ukončen v roce 1902. Je to jeden z nejhezčích mlýnů Drahanské vrchoviny. Jeho exteriér je zachován v původní podobě. Dominantou městyse, která vyniká zejména při průjezdu jeho spodní části, je kostel svaté Maří Magdalény. První písemná zmínka o faře je dochována z roku 1437, kostel byl založen roku 1490 dvěma sestrami, zřejmě majitelkami holštejnského panství. Po několika opravách a dostavbě má pozdně barokní podobu. Před budovou kostela byl postaven kříž a socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1829. Překrásná příroda Ostrova a okolí je protkána množstvím cyklostezek a turistických tras. Ostrovem vede dálková cyklotrasa zvaná „Jantarová stezka“, řada regionálních cyklostezek a červená a zelená turistická trasa. Zavedou cyklisty i turisty k propasti Macocha, ke všem zpřístupněným jeskyním Moravského krasu i k ostatním přírodním a kulturním zajímavostem. Mgr. Oldřiška Fíbková
STŘÍPKY Z KRONIK Ostrovští vítali prezidenta Masaryka Událost zaznamenal řídící učitel Sláma do školní kroniky ve školním roce 1921 – 1922. Dne 17. září 1921 zavítal náš pan prezident Masaryk na sesterskou Moravu a při této příležitosti navštívil i náš kraj - jeskyně Punkevní. Všude připraveno nejpečlivější uvítání. Všechny obce, jimiž automobily průvodu pana prezidenta projely, byly honosně ozdobeny chvojím, prapory a květinami podle cesty, střežené četnými strážemi, rozestavěly se spolky a občanstvo, které pana prezidenta nadšeně zdravilo. Naše škola zúčastnila se slavnostního uvítání pod Macochou v údolí Punkvy. Před vstupem do podzemí postavena slavobrána s nápisem: "S láskou Vás vítáme." Kolem rozestavilo se představenstvo všech obcí krasového kraje, hasičství, legionáři, Orelství, Sokolství, Dělnické tělocvičné jednoty, školní mládež a přečetné dívky v národních krojích. Z poslanců byli přítomni: p. Šamalík, Navrátil, Nejezchleb, Staněk.
8
Když v půl sedmé dorazila kolona automobilů k Macoše, zahrál trubačský sbor brněnské konzervatoře ze stráně nad Punkvou fanfáry z Libuše a jedovnická kapela národní hymny. Slečna Františka Kučerová - Šamalíková - pozdější manželka poslance Šamalíka z Ostrova vystoupila a podala p. prezidentovi kytici a pak zvučně přednášela milé verše po horácku: "Lese, nive, ptáčce, všecko slavně jásá, že te hore naše, všecko jedna krása. Prvě tak dnes radostná ozvěna zní z háje? Přišel k nám host vzácné do našeho kraja, host to némiléší, náš dobré tatíček, proto sme přišli, sbor horskéch dětiček, hovítat a pozdravit ho v bráně pohádek. Vás milé tatíčko, me, kvítka zahrádek, s óctó a vděčnostó, se slzičkó v oko, celujem, lóbeme Vašo drahó roko. Vrátil ste svobodo naší drahé vlasti, neváhal ste život za ňo v oběť klásti. Boď Vám za to sláva, vděke všeckéch dámy, v pracích Vašéch téžkéch dé Bůh požehnání. Od svéch miléch dětiček svazek horskéch růžiček, přijměte co náš milé tatíček." Dívky v krojích podaly kytice dr. Masarykové, pí. Benešové a ministerskému předsedovi dr. Černému. Jménem kraje pozdravil p. prezidenta poslanec Šamalík. "Pane prezidente! Celý náš kraj Vás z té duše, z toho srdce vítá ve svém nitru, srdci Moravského krasu, na prahu říše podzemních tajů a krás, uprostřed nádhery přírody, jež jsou perlou naší republiky. Vy, rodák naší Moravy, vstupujete poprvé jako prezident do své domoviny, pro niž jste tolik obětí a práce jako její osvoboditel s legionáři přinesl a protož Vaše cesta z hlavního města Moravy vede k nám do Moravského krasu. Jak Vám za to vděčíme, jak Vás tu máme rádi. Jsme jisti, že srdce Vaše bude naplněno radostí a hrdostí, až oko Vaše zhlédne nevídané krásy skalních našich pohádkových sálů, z nichž jeden ten nejkrásnější nese Vaše vzácné jméno". Pan prezident poděkoval, jsa dojat napřed horáckým nářečím, a pak mezi jiným, přislíbil všecko, čeho bude třeba, aby kraj, v jehož středu objeven pravý podzemní poklad, došel povšimnutí a vše bylo tak upraveno, aby návštěv Moravského krasu a zhlédnutí podzemních divů se usnadnilo. Nato hospodyně Hrazdírovy z Vilémovic podaly p. prezidentu chléb a sůl s upřímným oslovením. "Pane prezidente, pěkně Vás vítáme me, horský hospodyňke do našeho horáckýho kraja a prosíme, debeste se hostil našém horském chlebíčkem a soló, kterej Vám z hopřímné láske podáváme.“ Pan prezident krájel si skývku, ale druhá panimáma rychle upozorňuje: "Pane prezidente pěkně dokolo a hodně hluboko. A to Vám neodpustím." Pan prezident zakrojil dokola, hodně si chléb posolil a chutě pojídal.
9
Po srdečném oslovení dr. Absolona, jemuž patří zásluha o nové objevy uveden, byl p. prezident do podzemních, nově objevených jeskyň a do velkolepého dómu, jenž nazván Masarykovým. Pan prezident prohlížel vše se zájmem a projevil plně uspokojenost nad postupem objevných prací. Na zpáteční cestě připravilo četné shromážděné obecenstvo po celém údolí ovace panu prezidentovi. V 19 hod vrátil se p. prezident do Brna, potěšen jsa tím, co v Moravském krasu viděl a slyšel. Rovněž žactvo po odjezdu p. prezidenta od jeskyň nastoupilo v průvodu svých učitelů na zpáteční cestě k domovu… Zpracovala Mgr. Miluše Šebelová
Jeskyně Balcarka ve vzpomínkách Vzpomínky pana Františka Mrázka, pracovníka provozu jeskyně Balcarka, které sepsal vlastnoručně pro žáky ZŠ Ostrov v rámci regionální výchovy v 70. letech. "Výzkumné práce u Ostrova započaly na jaře 1923. Tehdejší poslanec Šamalík najal několik dělníků a pokoušel se na různých místech proniknout do podzemních prostor. 16. června 1923 podařilo se dělníkům objevit v Balcarce menší jeskyni s bílou výzdobou krápníků, která byla nazvána Popeluška. Toto jméno bylo navrženo, poněvadž profesor Absolon, kterému bylo nepříjemné, že by mohl někdo jiný než on objevit jeskyně, prohlašoval, že Ostrovští se popelí na Balcarce, ale dle jeho názoru tam jeskyně nemohou býti. Další úspěch se dostavil až 22. 2. 1924, kdy se podařilo z vrchu na Balcarce prokopáním zaneseného komínu vniknout do prostory, podobné nějaké kapli, též s bílou výzdobou krápníkovou. 26. 2. 1924 tato kaple byla spojena s přírodní kůlnou tj. nynějším vchodem do jeskyně. Z této kaple bylo pokračování nízkým kanálkem, takže se musela skála odstřelovat, aby se mohlo postoupit dopředu. Před započetím tohoto odstřelu vnikli dělníci, plazící se kanálkem, do další jeskyně s krápníky brčkovými a částečně již barevnými. Stalo s to 27. 2. 1924. 1. 3. 1924 byly objeveny rotundy, tj. vysoké jeskyně, které vrchem i spodem jsou spojeny. Zde jsou stěny krásně pokryty barevnými vodopády a na stropě spousta malých krápníčků. 14. 3. 1924 byl objeven tzv. Dóm zkázy, který se vyjímá obrovskými zřícenými balvany. Bylo pokračováno v průzkumu po násypech a zříceninách a 22. 4. 1924 se vniklo do největší prostory v jeskyni Balcarce - Velkého dómu, který se vyjímá též krápníky, vypadajícími jako z ledu. Jeskyně se nachází z větší části pod obecním pozemkem, a tím také byla obec majitelem těchto jeskyní.
10
Na zpřístupnění těchto jeskyní obec neměla dostatek kapitálu a tehdejší a. s. Moravský kras neměla zájem na zpřístupnění těchto jeskyní z toho důvodu, že majitelem ostatních jeskyní byl kníže Salm, který též vlastnil přes polovic akcií Moravského krasu. Tehdejší vedení a. s. Moravský kras poukazovalo na to, že tyto jeskyně budou nerentabilní. Profesor Šamalík, který byl v té době též starosta obce, udělal s obcí smlouvu, dle které zaopatří na zpřístupnění jeskyní potřebnou investici, která se bude spláceti z výnosu jeskyní. Z čistého výnosu si vyhradil 10%, aby měl určitý kapitál na další výzkum. Tak byly jeskyně zpřístupněny, a potom teprve je přijala a.s. Moravský kras do obhospodařování. V prosinci 1933 byla objevena nízká jeskyňka, nazvaná Cukrová pohádka. V té době nastala velká nezaměstnanost. Větší část dělníků byla bez práce, nebo jen částečně zaměstnaných. Nezaměstnaní dostávali stravenky v hodnotě 8 Kč. Těchto nezaměstnaných bylo použito na výzkumné práce. Dostávali ke stravence příplatek 10 Kč. Jelikož nezaměstnaných lidí bylo velké množství, nemohli býti všichni na výzkumu celý týden zaměstnáni, a tak se střídali. Za týden si mohli odpracovat asi 2 dny. Průměrně bylo na těchto pracích zaměstnáno 40 osob. Pracovalo se na různých místech: na Vintoku, u závrtku v Rogendorfském žlebě, na Balcarce a jinde. 11. ledna v 16 hodin roku 1935 se podařilo objeviti další jeskyni proděláním tunelu od Cukrové pohádky. 12. 1. 1935 byly objeveny horní patra těchto jeskyní, na krápníkovou výzdobu jedny z nejbohatších v Moravském krasu. Další výzkum se zastavil a všichni zaměstnanci byli použiti k zpřístupňování jeskyní. Ty byly předány veřejnosti 15. června 1935. Návštěvy Balcarky byly ročně od 15 000 - 20 000 osob. Nevýhodou prohlídky těchto jeskyní bylo to, že se muselo na mnoha místech vraceti, a tím se musela návštěva v úzkých chodbách špatně vyhýbat. Po válce bylo zřejmé, že se návštěvy jeskyní zvýší a nastanou velké potíže s prováděním za těchto podmínek. Proto v roce 1949 bylo započato s novým zpřístupňováním jeskyní, aby se návštěvníci uvnitř nestřetávali. To se podařilo, a nyní jsou jeskyně upraveny tak, že do jeskyně mohou nastupovat výpravy jedna za druhou. Při těchto úpravách byly objeveny 2 malé, ale krásné jeskyňky, které zpestřily nový příchod do jeskyní. Návštěvnost se v posledních letech pohybuje kolem 40 000 turistů ročně. (Psáno kolem roku 1975)
Dominanta Ostrova – větrný mlýn
foto Karel Kuběna
Při vjezdu do naší obce směrem od Blanska upoutá stavba větrného mlýna. Jeho podoba je zachycena na pohlednicích, často je objektem fotoaparátů turistů, objevuje se též v propagačních materiálech Moravského krasu. Známá je pověst "Čertův mlýn", se kterou se seznamují děti v našich školách. Mlýn je námětem mnoha výtvarných prací a je vidět na různých výstavách.
11
Budova mlýna je stará téměř 150 let. Vystřídala několik majitelů. Od r. 1964 je majetkem manželů Jiřího a Františky Dobiáškových. Oba mají velkou zásluhu na tom, jak mlýn dnes vypadá. Věnovali mnoho času a úsilí o uchování této stavební památky bez nároku na pomoc státu i obce. Shromáždili jako sběratelé dobové materiály, jako např. domácí potřeby, ozdobné předměty, renovovali staré kusy nábytku, opravili zdivo a podlahy, zabezpečili nátěry plechové střechy a zkrášlili okolí mlýna. Cenné je zařízení na mletí obilí, které zakonzervovali a opečovávají dřevěné konstrukce tohoto strojního zařízení. Pan Jiří Dobiášek se dožil také výměny dřevěných lopat, které se mu za pomoci občanů podařilo obnovit. Byl nadšeným sběratelem a obětavým pracovníkem na opravách a celkové údržbě mlýna. Nelze mu již poděkovat jinak, než touto cestou. Určitě by měl radost, kdyby viděl, jak jeho manželka pokračuje v započaté práci a zkrášlování této památeční stavby starého větrného mlýna. Poděkování patří tedy též paní Dobiáškové s ubezpečením, že ostrovská veřejnost s uznáním pohlíží k této dominantě. Stejné uznání a poděkování vyslovují představitelé obce. Kolem mlýna vede naše nová cyklostezka směrem na Macochu a do okolí. Projíždějící cyklisté obdivují úpravu a vzhled ostrovského "větřáku". Vnitřní prostory mlýna nejsou zpřístupněny veřejnosti, protože jde o soukromý majetek. Jeho další osud je v rukou jak majitelů, tak kompetentních institucí. Paní Dobiášková s rodinou má zájem na tom, aby tato památka byla uchována pro další generace. Mgr. Miluše Šebelová, kronikářka obce
Výjimečné životní jubileum Ne každá obec či město se mohou pochlubit, že v jejich středu žije někdo, kdo se dožil úctyhodného věku. Městys Ostrov u Macochy se může touto zprávou pochlubit. V našem středu žije paní Marie Šebelová, která se 23. 4. 2009 dožila 100 let! Naše spoluobčanka se narodila 23. 4. 1909. Jejím rodištěm je nedaleká vesnička Holštejn, kde prožila dětství a mládí. Když se provdala, začala se svým manželem bydlet v Ostrově. Narodily se jim 4 dcery. Paní Šebelová celý život pracovala v domácnosti, starala se o rodinu. Vyšívala záclony a vyráběla i jiné různé výšivky na zakázku. V roce 1970 ovdověla a od té doby žije spolu s rodinou své dcery. V současné době má naše jubilantka 6 vnuků, 2 vnučky, 6 pravnuků, 4 pravnučky a 2 prapravnučky. U příležitosti tohoto výjimečného životního jubilea se sešli 23. 4. 2009 na úřadu městyse s jubilantkou, kterou doprovázeli její dcery a vnuci, představitelé obce. Pan starosta JUDr. František Pernica, pan místostarosta František Hlaváček, pan Zdeněk Vašíček, Mgr. Miluše Šebelová, Mgr. Soňa Švrčinová a MUDr. Jarmila Bezděková.
12
Tohoto setkání se dále účastnily paní Libuše Svěráková, ředitelka Okresní správy sociálního zabezpečení Blansko a paní Marie Vyplelová, vedoucí oddělení důchodového pojištění. Obě ženy předaly paní Šebelové Osobní gratulaci ministra práce a sociálních věcí pana Petra Nečase, oznámení o navýšení důchodu o 2000,-Kč a květiny. Městys věnoval oslavenkyni Pamětní plaketu, dárkový koš a rovněž květiny. K této události byli také přizváni pracovníci regionálního tisku Týden u nás a také deníku Rovnost. Celé setkání proběhlo v milé a příjemné atmosféře. Vzpomínalo se, obdivovalo se a také se hezky poslouchalo hudební vystoupení paní Květy Pernicové. Co napsat na závěr? To nejdůležitější! Pevné zdraví a hlavně spokojený život v kruhu svých nejbližších, paní Šebelová! Mgr. Soňa Švrčinová
120 let místní knihovny Začátky knihovny v Ostrově u Macochy byly skromné. Vraťme se do r. 1889, kdy obětavostí nadučitele Františka Ostrovského byla založena knihovna pro veřejnost. Ten ve svém bytě č. 65 vyčlenil jednu skříň, ve které ukládal a postupně půjčoval knihy občanům. Jak knihy získával, s jakým počtem začínal, kolik bylo čtenářů – o tom se nám nic nedochovalo. Dalšími knihovníky byli zejména učitelé, působící na místní škole. Postupně se ve funkci vystřídali řídicí učitel Ladislav Winkler, učitelé Alois Kučera, Walter Krchňák a Josef Hlaváček. Od r. 1980 se stala knihovnicí paní Dagmar Slaninová a v současné době je vedoucí knihovny opět učitelka Mgr. Soňa Švrčinová. Každý z knihovníků vtiskl do své práce svůj osobitý rukopis. Pan Winkler byl znám tím, že na obal každé knihy napsal poučení, jak má být s knihou zacházeno. Pan učitel Krchňák se zasloužil o údržbu knih, kdy obaloval knihy a také obaly lakoval. Nejdéle v této funkci byl pan Josef Hlaváček – úctyhodných 30 roků a za tuto dobu značně rozšířil knižní fond, sledoval a získával knižní novinky. Titul „ Vzorná knihovna“ si právem zasloužila ostrovská knihovna pod vedením obětavé knihovnice paní Dagmary Slaninové, která do knihovních služeb zahrnula i činnosti jiné jako besedy se spisovateli, výstavy pro veřejnost, besedy pro žáky základní školy a školy při Dětské léčebně v Ostrově. Zavedla také půjčování časopisů. Ani dnes nestojí knihovna stranou. Zapojila se do projektu „Celé Česko čte dětem“, který podporuje rozvoj čtenářství u dětí všech věkových skupin. Prostřednictvím tohoto projektu se konají v knihovně společná setkání dětí, rodičů i prarodičů. Rovněž je knižní fond doplňován knihami zapůjčenými z regionálního oddělení Městské knihovny Blansko. I nadále je knihovna zdrojem informací, a to díky zavedení internetu. Připomeňme si rovněž objekty, které knihovna za dobu svého trvání vystřídala. Nejdříve to byl dům č. 65 a v něm knihy umístěné ve skříni. Od roku 1923 byla zřízena školní třída v budově číslo 70. Tuto budovu bychom našli v Panském dvoře. Další změna místa se uskutečnila v roce 1956, kdy byla knihovna přemístěna do budovy tehdejšího MNV do 1. poschodí. Zde byly vyčleněny dvě místnosti – jedna jako sklad a druhá jako půjčovna s volným výběrem. Posledním místem se stal dům č. 181 naproti kostelu. V té době sloužil tento dům jako sklad. Došlo postupně k adaptaci této budovy tak, aby vyhovovala všem podmínkám, které měla knihovna splňovat. Slavnostně byla otevřena 11. dubna 1982.
13
Od tohoto okamžiku slouží tato budova jako obecní knihovna všem ostrovských občanům. A současnost? Knihovna disponuje 5 900 svazky. Má dvě oddělení – dětské a pro dospělé čtenáře. Čtenáři si mohou půjčit 5 druhů periodik. Pravidelně je doplňován knižní fond. Péčí obecního úřadu došlo k výměně oken a k instalaci plynového topení. V loňském roce bylo zadaptováno dětské oddělení, v letošním roce čeká knihovnu oprava podlahy v oddělení pro dospělé čtenáře. Co si přát na závěr? Snad jen to, aby obecní knihovna sloužila a byla hojně využívána čtenáři a občany Ostrova. Mgr. Soňa Švrčinová, knihovnice
Výsledky výtvarné soutěže „Ostrov u Macochy očima dětí“ I. kategorie MŠ Mladší žáci 1. místo Sára Matějíčková – U nás na Sadové 2. místo Veronika Vašíčková – Můj dům Starší žáci 1. místo Patrik Polcer – Ostrovský kostel 2. místo Dominik Keprt – Náš kostel 3. místo Adélka Pernicová – Můj dům II. kategorie 2. ročník 1. místo 2. místo 3. místo
Pavel Kala – Můj dům Vítek Hebelka – Můj dům Michal Nejezchleb – Větrný mlýn
III. kategorie 5. ročník 1. místo Denisa Škárková – Bodlák 2. místo Marcela Zouharová – Kašna Monika Seemanová – Škola 3. místo Tereza Štaflová – Větrný mlýn Karel Martinek – Krápník u Balcarky (6. ročník) IV. kategorie 1. místo Michaela Bezděková – Ostrov u Macochy (8. ročník) Aneta Pernicová – Ostrov u Macochy (8. ročník) 2. místo Iveta Tanenbergerová – Větrný mlýn (9. ročník) Eva Havlíčková – Větrný mlýn (8. ročník) 3. místo Václav Michelfeit – Ostrov u Macochy (7. ročník) Jakub Hudec – Větrný mlýn (9. ročník) Zvláštní ocenění – společná práce 3. – 5. ročník – Ostrov u Macochy. Poděkování patří Mgr. Ivance Hudcové za spolupráci a vedení této soutěže.
14
Výsledky literární soutěže „Ostrov u Macochy očima dětí“ 1. místo 2. místo 3. místo
4. místo
Karel Martinek - 6. ročník Lucie Štefančíková - 7. ročník Adam Vágner - 6. ročník Lukáš Pernica - 7. ročník Kristýna Pořízková - 6. ročník Veronika Ovadová - 6. ročník Dominika Konečná - 9. ročník
Zvláštní cena za zpracování historie: Jan Bartoš, Petr Škvařil (6. ročník)
Ostrov u Macochy očima dětí – literární práce žáků Ostrov u Macochy Uprostřed Moravského krasu se rozléhá, malebná ostrovská plošina. Co na ní nalezneš? Přiměřeně velkou ves. Asi přes tisíc lidiček ji obývá, a tak není náhoda, že je tu kostel, obchod, pošta, středisko i škola. Pokud snahu máš, zajímavá místa tu poznáš. Všude samý vápenec, a to není ještě konec. Větrný mlýn, krápníkové jeskyně, tu krásu by měl každý vidět povinně. U místního rybníka, můžeš si chytit i kapříka. Balcarka, Macocha, ze školy žádná novinka, tak to je Ostrov, má rodná dědinka. Karel Martinek, 6. ročník Nejkrásnější místo Mým nejoblíbenějším místem v Ostrově je kopec Brdo. Na vrcholu se rozkládá velká rozlehlá louka, která hraje všemi barvami. Tato louka je ze všech stran uzavřena lesy. Dokola rostou jehličnaté i listnaté lesy. Nejraději sedím uprostřed a přemýšlím. Můžeme slyšet zpěv ptáků a vidíme nádherný pohled na Ostrov. Vidíme kostel, základní školu a v dáli obec Šošůvku a veselickou rozhlednu. Na toto místo chodím vždy, když jsem smutná, nebo když potřebuji přemýšlet. Ale nejčastěji vezmu naše dva psy a jdu s nimi na procházku, právě na tuto louku. Ostrov pro mě znamená mnoho. Jsem ráda, že jsem se tu narodila a bydlím tu. Je tu krásné okolí. Mám to tu ráda. Dominika Konečná, 9. ročník
15
Ostrov
Ostrov u Macochy
Ostrov je v Moravském krasu, mají všichni hodně času. Léčí si tam duši, tělo, ale nové silnice by to chtělo.
Není to ostrov a okolo jen voda, pohled na krásnou krajinu sílu dodá. Však nejsou to jen domy a věže, ale i skály, jeskyně, stromy a keře.
Amatérku už tu nikdo neřeší, všichni jezdí na kruháč nejmenší. Od Vilémovic narazíš na jeskyni Balcarku, dej si tam hranolky a tatarku. Chceš-li koupit bagetu, máme tu i Jednotu. Když nepochodíš v Jednotě, můžeš zajít k Helitě. V rybníku se nedá koupat, můžeš na něj pouze koukat. Ještě nám tu chybí lázně, ale jinak je tu krásně. V Ostrově je krásně, proto o něm můžeme skládat básně. Je tu také přehrada, do které většina lidí leze nerada. V Ostrově se všichni známe, na Balcarku chodíváme. V neděli je fotbalový den, na kterém se společně zasmějem.
Lanovkou nahoru a zpět, cestou tě ohromí Matthioliho květ. K propasti Macoše vláčkem pojedem, škoda, když projedete to mopedem. Lucie Štefančíková, 7. ročník Básnička o Ostrově u Macochy Už skoro rok jezdím do školy do krásného okolí. Škola je vcelku nová a je hezky upravená. Kousek dál od školy je jeskyně, jakou nemají nikde v cizině. Také kostelík vypadá upraveně a je zasvěcený svaté Magdaléně. Rybník tam moc čistý není, ale chovají v něm velké ryby. Není to ostrov jako jiný, je to Ostrov u Macochy. Veronika Ovadová, 6. ročník
Lukáš Pernica, 7. ročník Ostrov u Macochy Ostrov – krásná vesnice, je pěkná jak kraslice. Kolem rostou květiny, některé jsou chráněny. Také jeskyně tajemné, jsou v té pěkné krajině. A kdo tomu nevěří, ať tam rychle zamíří. Lidé jsou tam laskaví, na turisty čekají. Kristýna Pořízková, 6. ročník
16
Ostrov u Macochy Jedna z malých vesniček se spoustou krásných uliček. Ostrov u Macochy se nazývá, každý z nás tu přebývá. Chodíme zde do školy, děláme si úkoly. Spolu si zde hrajeme, pěkně si tu žijeme. Každý, kdo sem zavítá, do kopce se zadýchá. Na fotkách pak má vzpomínky na ty naše krajinky. Je to moje dědina, rodná, krásná, jediná. V Moravském krase perlička, pro mě vždycky jednička. Adam Vágner, 6. ročník
Program oslav 660. výročí první zmínky o Ostrově u Macochy spojených se Sjezdem rodáků (17. – 19. 7. 2009) Pátek 17. 7. 2009 18.00
Koncert folkové skupiny Kamelot v Císařské jeskyni
Po třech letech vydala hudební skupina Kamelot nové album s názvem Mořská sůl. U této příležitosti vyrazila na velké turné po celé České republice a Slovensku, které u nás ani ve světě nemá obdoby. Během 106 dnů odehrála skupina nejméně 100 za sebou jdoucích koncertů. Skupina Kamelot bude zapsána Agenturou Dobrý den z Pelhřimova do České knihy rekordů. Z každého koncertu věnovali členové kapely část svého honoráře na Fond ohrožených dětí na projekt Klokánek. 21.00
Hodová zábava v kulturním domě. Pořádá TJ Sokol. Hudba – SYNTRY.
17
Sobota 18. 7. 2009 9.00
1. ročník Memoriálu Kornela Grima – zakladatele SDH v Ostrově u Macochy Soutěž družstev mužů v požárním útoku.
12.00 – 14.00 11.00 – 13.00 11.00 – 13.00
Den otevřených dveří v ZŠ Ostrov u Macochy – prezentace školy Den otevřených dveří v knihovně Den otevřených dveří na OÚ – výstava historických kronik
14.00
SLAVNOSTNÍ PROGRAM V KULTURNÍM DOMĚ:
Projev starosty městyse JUDr. Františka Pernici Vystoupení brněnské Moravěnky s lidovým vypravěčem Liborem Pantůčkem Vyhodnocení a předání cen fotografické soutěže „Ostrov a jeho lidé dnes“
16.30
Přátelské fotbalové utkání mezi 1. FC Brno – fotbalové mužstvo žen a fotbalovým mužstvem TJ Ostrov u Macochy.
19.00
Grilpárty v areálu Hostince U Kučerů. Hudba Pohoda
21.00
Hodová zábava, KD, pořádá TJ Sokol, hudba – PROROCK
24.00
Slavnostní ohňostroj – před budovou úřadu městyse
Neděle 19. 7. 2009 9.00
Slavnostní mše v kostele sv. Máří Magdalény. Kostel otevřen 9.00 – 11.00 14.00 – 16.00 V areálu pohostinství U Kučerů: 14.00 – 16.00 Cimbálová muzika Ječmínek 19.00 Hudební skupina - Ametyst Zakončení oslav
Výstavy: V budově kina proběhne výstava výtvarné soutěže žáků ZŠ a MŠ Ostrov u Macochy „OSTROV U MACOCHY OČIMA DĚTÍ“, výstava historických fotografií a výstava amatérských fotografů „OSTROV U MACOCHY A JEHO LIDÉ DNES“.
Občerstvení: V sobotu a v neděli bude zajišťovat občerstvení SDH Ostrov u Macochy.
18
19
20
