Věcně shodná připomínka ke konceptu nového územního plánu hlavního města Prahy týkající se procentuálního zastoupení zeleně v oblasti sídlištního komplexu Jarov-Chmelnice na Praze 3, opravy chybného zařazení několika parků na ploše sídlišť Jarov a Chmelnice do obytné plochy a dalších připomínek ke kvalitě konceptu nového územního plánu
My, obyvatelé sídlištního komplexu Jarov-Chmelnice, tedy občané Prahy, podepsaní na podpisových arších přiložených v příloze č. 1, uplatňujeme v souladu s § 23 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, věcně shodnou připomínku (obsahující řadu dílčích připomínek) ke konceptu a návrhu územně plánovací dokumentace. Na základě této, níže upřesněné, věcně shodné připomínky zmocňujeme k podání námitky a k našemu dalšímu zastupování při projednání námitky ve smyslu § 23 odst. 3 stavebního zákona zástupce veřejnosti. Předmětná územně plánovací dokumentace: koncept a případný návrh Územního plánu hl. m. Prahy, o jehož pořízení rozhodlo Zastupitelstvo hl. m. Prahy svým usnesením č. 7/1 ze dne 31. 5. 2007. Tato připomínka má několik podbodů: 1) k podhodnocení procentuálního zastoupení zeleně z rámci plochy sídliště Jarov; 2) k zařazení 7 parků na území sídlištního komplexu Jarov - Chmelnice do obytného území, plochy bydlení (kód OB, v rámci prostorové regulace kód V1-8/40) místo do rekreačního území, rekreační parkové plochy (kód ZP). Tato chyba se objevuje ve více výkresech závazné části konceptu nového územního plánu; 3) k vyřazení dvou ploch v našem sídlištním komplexu či jeho blízkém okolí z ploch zeleně a jejich zařazení do obytného území, plochy bydlení (kód OB) a plochy smíšené (kód SM) bez adekvátní náhrady skutečného přírůstku zeleně. V rámci celého konceptu územního plánu obecně jde o tyto dílčí připomínky: 1) k absenci takového základního typu struktury zástavby, který by respektoval ráz našeho sídlištního komplexu; 2) k principu tvorby koeficientu zeleně, přesněji řečeno procentuálního zastoupení zeleně ve výkresu V3 (Prostorová regulace a veřejná prostranství) závazné části územního plánu; 3) k obtížné kontrolovatelnosti dodržení zachování příslušného minimálního procenta zeleně ve větších komplexech, jako jsou například právě sídliště Jarov a Chmelnice; 4) k zařazení níže uvedených částí textu do části „Odůvodnění“ místo do „Závazné části“ textu územního plánu, která se po vydání územního plánu stane výrokovou částí opatření obecné povahy; 5) k zařazení parkově upravených ploch do základního typu území krajinného, plochy nelesní (kód ZN), místo do zákl. typu území rekreačního, plochy parkové (kód ZP). V rámci posuzování procesu pořizování nového ÚP jde o tuto dílčí připomínku: 1) ke krátké době, která byla poskytnuta Magistrátem hl. m. Prahy na zpracování připomínek a námitek.
I. Následující dílčí připomínky se týkají sídlištního komplexu Jarov - Chmelnice, jehož plocha je vymezena ulicemi Květinková, V Jezerách, Koněvova a Osiková a parcelami č. 2931/175, 2917, 2922/36, 2922/89, 2922/51, 2922/26, 4485/1, 2922/16, 3016/3, 3016/2, 2931/322, 2931/299, 2931/149, 2931/191 a 2931/174 na sídlišti Jarov a ulicemi Koněvova, Spojovací, U Kněžské Louky, Na Balkáně a parcelami č. 2639/178, 2639/133, 2639/131, 2639/119, 2639/217, 2639/218, 2639/109, 2639/112, 2639/232, 2639/120, 2624/4 na sídlišti Chmelnice. Území přesně souhlasí s vymezením sídliště Jarov a Chmelnice jako plochy V1-8/40 ve výkresu V3 (Prostorová regulace a veřejná prostranství) předkládaného konceptu územního plánu. Jedinou výjimkou jsou parcely č. 2931/252 a 2931/298 (mezi ulicemi Habrová a Květinková), kde jde jednoznačně o chybné stanovení hranice sídliště, protože celé parcely jsou za plotem sousedícího areálu. Dále bychom ale chtěli také upozornit na nelogičnost přiřazení parcel č. 2931/184, 2931/189, 2931/190, 2930/48, 2930/49 a 2930/50 k témuž sousednímu areálu, protože jde o pás zeleně, který je naopak před plotem areálu směrem do
ulice Květinková a organicky patří k sídlišti (a ještě ke všemu menší část tohoto pásu, u které nechápeme její odlišnost od zbytku pásu, koncept nového ÚP do území sídliště řadí). 1) Upozorňujeme tvůrce konceptu územního plánu, že při stanovení procentuálního zastoupení zeleně (viz výkres V3 - Prostorová regulace a veřejná prostranství) zřejmě vycházeli z nepřesných podkladů, když dospěli k minimálnímu procentuálnímu zastoupení zeleně na Jarově 40%. Tvůrci připomínky na území sídliště Jarov zpracovali v terénu velmi podrobnou mapu reálného stavu zeleně v rostlém terénu (zjednodušenou inventarizaci zeleně) a dospěli k 51% zeleně (přesně 50,9%) oproti 49% ostatních ploch. Zvláštní pozornost při mapování věnovali zanesení procentuálního podílu zeleně na těchto parcelách: za prvé na plochách, které mají podle katastru nemovitostí způsob využití zeleň, ale na celé ploše zeleň není, nebo není v rostlém terénu; za druhé pak naopak na plochách, kde v katastru nemovitostí zeleň není způsobem využití, ale ve skutečnosti o plochu zeleně v rostlém terénu alespoň zčásti jde (viz seznam parcel s výměrou a procentem zastoupení zeleně na parcelách - příloha č. 2). U takového výsledku by tvůrci konceptu ÚP mohli argumentovat tím, že při mapování bez geodetického zaměření může dojít až k 1% chybě (tvůrci připomínky ale znají podrobnost a pečlivost, s jakou mapu vypracovávali a nedomnívají se to - 1% je totiž cca 1650 čtverečních metrů plochy, u mapování malých ploch by k tak velké chybě dojít nemělo). Vrátíme-li se však k poznámce z dřívějšího textu - jde o parcely č. 2931/184, 2931/189, 2931/190, 2930/48, 2930/49 a 2930/50 u ulice Květinková - a pás zeleně místo k sousednímu areálu přičteme k sídlišti (v tuto chvíli patří k sídlišti nelogicky jen malý konec tohoto pásu), stoupne procento zeleně na 51,2%. A budeme-li v kontrolování práce tvůrců konceptu nového územního plánu pokračovat, zjistíme, že nově uznaný park pod ulicí Habrová (parcely č. 2922/58, 4487, 2922/51, 2922/37, 4489, 4492, 4491, 2922/18, 2922/20, 4490, 2922/26, 2922/24, 2922/80, 2922/81, 2922/82, 2922/83, 2922/84, 2922/85, 2922/86, 2922/87, 2922/88, 2922/25, 2922/90, 2922/38, 4485/1, 2922/31) má značně nelogicky stanovenou hranici a je poněkud nelogicky plošně určen celý. Více než čtvrtinu plochy nově uznané parkové plochy totiž vůbec netvoří plochy zeleně, ale jde o různá parkoviště, budovy garáží, budovu výměníkové stanice Pražské teplárenské, budovu s elektrorozvody (nebo trafostanicí), dům se zahradou patřící ČD. Další část - 43% - byla uznána za zeleň (izolační zeleň) již v současném územním plánu. (Podle našeho názoru je naprosto nepochybné, že tvůrci nové parkové plochy se nejen nebyli podívat v terénu na místě navrhované parkové plochy, ale dokonce se nepodívali ani do katastru nemovitostí a současného územního plánu, protože jinak by tak hrubou chybu nemohli nikdy udělat. Z jakých podkladů pak ale při tvorbě konceptu nového územního plánu vlastně vycházeli?) Skutečně nově uznanou zelení je tedy pouze 16% vytyčeného nového parku, a i tady jde o zeleň, která existovala již při vzniku současného územního plánu. A přestože je v konceptu ÚP uvedeno, že plochy mají obvykle hranice shodné s hranicemi pozemků (pokud tomu situace vysloveně nebrání), tady hranice nového parku bezdůvodně protíná parcely i chodník, což působí velmi nelogicky. Když hranici nového parku stanovíme logicky na hranici parcel, stoupne rázem množství zeleně na sídlišti o cca 1060 metrů čtverečních a celkový procentuální podíl zeleně se zvedne na 51,5%. Pevně doufáme, že k nelogickému vymezení hranice parku tvůrci konceptu přistoupili proto, aby zvětšili plochu parku, a nikoliv proto, aby snížili procentuální zastoupení zeleně na ploše V1-8/40 sídliště Jarov. Výsledkem výše uvedených argumentů je naše tvrzení (podepřené výpisem parcel na ploše V1-8/40 sídliště Jarov), že plocha zeleně na ploše V1-8/40 sídliště Jarov beze všech pochybností překračuje 50% a je nutné navýšit minimální procentuální zastoupení zeleně ze 40% na 50%. Je dost dobře možné, že i na sídlišti Chmelnice přesahuje reálné množství zeleně 50%. Zmiňovaná inventarizace zeleně je ale časově příliš náročná, abychom ji mohli i pro sídliště Chmelnice vypracovat v době, vymezené Magistrátem hl. m. Prahy pro podávání připomínek a námitek k územnímu plánu, přestože práci na připomínce několik lidí věnuje veškerý svůj volný čas. Na zpracování připomínek a námitek ke konceptu územního plánu byla totiž dána Magistrátem hl. m. Prahy velmi krátká doba (pouhých 39 dní). Z toho důvodu podáváme také stížnost na naprosto nedostačující množství času, ve kterém nám bylo umožněno studovat několik set stránek textu konceptu územního plánu a desítky výkresů, vypracovávat připomínku a sbírat podpisy pod věcně shodnou připomínku spolu s podpisy pod zmocnění k podání námitky.
2) Při dalších úvahách nad nově uznaným parkem je pak nutné dojít k závěru, že větší část nově uznané parkové plochy organicky náleží k sídlišti Jarov. Při uvažování nad ní jako nad parkem musíme vyjmout z této plochy parcely, které do parku jednoznačně nepatří. Když tedy budeme posuzovat jen 72% plochy parku, má podobné vybavení parkovými doplňky (chodníky, lavičky, odpočívadla, koše, hřišťátko pro děti apod.) jako další plochy zeleně na území sídliště Jarov a Chmelnice, které také mají větší výměru než 0,5 ha a šířku větší než 25 m a jednoznačně stanovitelnou hranici (definice parku podle samotného konceptu nového územního plánu). Je proto jasné, že když byla za park uznána plocha na jižním okraji sídliště u ulice Habrová, musí být za park uznány i další plochy na území obou sídlišť. Přesněji řečeno: musí být uznány za park nikoliv pouze proto, že se tak stalo u plochy zeleně na okraji sídliště Jarov u ulice Habrová, ale především proto, že splňují všechny podmínky, které park splňovat podle definice závazné textové části konceptu nového ÚP má. Hranice mají stanoveny dost jasně, většinou jde o velké parcely zeleně (v některých případech jde o víc velkých sousedících parcel zeleně), které jsou nejčastěji jednoznačně ohraničeny ulicemi. Aby bylo jasné, co je to park, ocitujeme tu definici, kterou uvádí sám koncept nového ÚP: Park je objekt zeleně ztvárněný do charakteristického kompozičního celku o výměře nad 0,5 ha a minimální šířce 25 m. Podle charakteru může být historický, městský nebo lázeňský. Tato definice má dvě problematická místa. Prvním je šířka 25 m. Samozřejmě není možné uznávat za parky jen plochy, které jsou celé širší než 25 m, to by byl naprostý nesmysl, za parky by pak nebylo možno uznat řadu významných velkých parků v republice, protože park může mít nejrůzněji nepravidelný tvar - proto nejasnou formulaci definice parku v konceptu ÚP je nutné chápat tak, že jde o plochu, která je v nějaké části širší než 25 m, konkrétní procento této části definice neudává, nelze to tedy chápat jinak, než že prostě plocha zeleně musí někde přesáhnout šířku 25 m. Pokud to tvůrci konceptu nového ÚP mysleli s 25 m šířky jinak, stanovili špatně definici parku. (V případě změny definice parku vyžadujeme nové připomínkové řízení, protože by byl skutečně významným způsobem dotčen komplex vazeb v rámci ÚP.) Druhým problematickým místem definice parku je termín charakteristický kompoziční celek. Tvůrci územního plánu by případné laiky mohli odkázat na to, že jejich plocha sice je větší než 0,5 hektaru a širší než 25 m, ale neodpovídá charakteristickému kompozičnímu celku. Každý kompetentní zahradní architekt ale ví, že neurčitý termín charakteristický kompoziční celek je termín naprosto neuchopitelný, a tedy je možné ho vykládat více způsoby, což by se u závazné definice nikdy nemělo stát. Díky tomuto termínu by ale mohly být bezdůvodně odmítány požadavky o určení ploch zeleně za parky. (Protože kdo je tady od toho, aby stanovil, jestli kompoziční celek je charakteristický, či ne? Snad úředníci jednotlivých městských částí, kteří mají často z hlediska zahradní architektury nepříliš dobré vzdělání, mnozí pak žádné? A v jaké odborné literatuře týkající se zahradní architektury tvůrci konceptu územního plánu tento velmi podivný termín vlastně načerpali?) Najít definici parku v pojetí konceptu ÚP je pravděpodobně obtížné (usuzujeme podle výsledků snahy definici najít), protože odborníci obvykle necítí potřebu definovat park. Je možné najít termín „veřejný park“ či „městský park“ (v obvyklém pojetí v rámci města víceméně synonymum), kam pak v některých zdrojích bývají zahrnuty i pravidelné zahrady a parky, a to i historické, ale ani tady se tvůrcům této připomínky nepodařilo najít žádnou skutečně precizní definici. Budeme-li uvažovat o charakteru a kompozici městských (veřejných) parků, které v Praze máme, jedinými společnými kompozičními prvky jsou prvky sloužící k odpočinku návštěvníků parku (a samozřejmě převaha zeleně na dané ploše). Jde o cestičky, lavičky, odpadkové koše, odpočívadla a hřišťátka pro děti, u rozsáhlejších parků to můžou být i altánky, umělá jezírka, záhony letniček nebo trvalek atd. Jinak mají městské parky Prahy nejrůznější vzhled, od pravidelných zahrad a parků typu zahrad Pražského hradu či parku na náměstí Jiřího z Poděbrad atd., přes parky spíše krajinářského rázu, jako je Stromovka, Riegrovy sady atd., až po lesoparky, jako je Krčský les, Ďáblický háj atd. Žádný společný charakteristický kompoziční celek tyto velmi rozdílné parky nemají. Dokonce někdy parky nemají ani přesné ohraničení - především historické krajinářské parky, kdy může park nenásilně přecházet do krajinářsky hodnotné krajiny. Často na ploše parků stojí budovy. Samozřejmě že úmyslem při zakládání většiny parků bylo vytvořit nějakou kompozici, ale kdybychom chtěli posuzovat, co je a není park, podle toho, zda je na místech výhledu (na chodnících či na odpočívadlech a lavičkách) hodnotná kompozice stromů, keřů a trávníků, museli bychom vyřadit z plochy parků často nezanedbatelné části řady našich významných
parků v republice, protože když u starších výsadeb vypadnou z kompozice odumřelé přestárlé dřeviny či dřeviny odstraněné při zdravotních probírkách (jindy může být ještě razantnějším důvodem pro rozbití kompozice novostavba, povodně atd.), původní kompoziční záměr mizí, dokud nejsou chybějící stromy nahrazeny novými výsadbami, které pak ještě musí dorůst potřebných rozměrů. Je tedy nutné provést rekonstrukci zanedbaného parku. (Kromě toho je otázka kvality kompozice věc natolik subjektivní, že o ní nemůže rozhodovat jeden člověk - a už vůbec ne člověk, který není vzděláním zahradní architekt. Ty ale samozřejmě mezi svými úředníky nemají úřady všech městských částí Prahy - a především ony pak budou s dokončeným územním plánem pracovat.) Takže ani umělecká kompozice prvků zeleně a neživých prvků nemůže být kritériem pro posuzování toho, zda je parková plocha parkem, či není. Proto je možné při posuzování menších parků vycházet nanejvýše z toho, zda se na jejich ploše vyskytují zmíněné charakteristické kompoziční prvky, jako jsou ony cestičky, lavičky, odpočívadla, hřišťátka atd. Pokud se na ploše vyskytují a přitom jde o plochu, kde je kromě těchto prvků přes cca 90% ze zbývající výměry zeleň, jedná se o park, ať už má podobu pravidelné zahrady, kombinace udržovaných trávníkových, keřových a stromových porostů, či převahu udržovaného lesa. U některých můžeme tak nanejvýš zkonstatovat, že jejich umělecká hodnota není příliš vysoká. (Což je ovšem ale také subjektivní hodnocení a kompoziční vyznění se většinou dá kvalifikovanými zásahy do určité míry napravit). V rámci tří vnitřních pásem Prahy (historického jádra a kompaktního vnitřního a vnějšího města) je z toho možné vyjmout jen plochy, které vznikly náletem dřevin (nikoliv výsadbou), a ty obvykle mají spíše ruderální (rumištní) charakter. Jsou-li zanedbané záměrné výsadby dřevin, je to důvod pro provedení rekonstrukce zanedbaného existujícího parku, nikoliv pro jeho neuznání za park. Na ploše sídlišť Jarova a Chmelnice se nacházejí konkrétně tyto parky (jsou provizorně nazvány podle ulice, u které se nalézají): Sídliště Jarov: 1) Park Koněvova (hranice ulice Koněvova, Pod Lipami, V Jezerách; náleží sem parcely č. 2931/149, 2931/182, 2931/179, 2931/132, 2931/134; celková výměra cca 16000 metrů čtverečních) 2) Park Pod Lipami (hranice ulice Pod Lipami, Buková; náleží sem parcela č. 2931/152; celková výměra 7986 metrů čtverečních) 3) Park Buková (hranice ulice Buková, Osiková, Habrová, parcela č. 2931/158, 2931/255; náleží sem parcely č. 2931/1, 2922/1, 2931/158, 2931/255 ; celková výměra 18216 metrů čtverečních) 4) Park Habrová (hranice ulice Habrová, parcely č. 2922/51, 2922/37, 2922/26, 2922/58, 2922/18; náleží sem parcely č. 2922/50, 2922/51, 2922/37, 2922/29, 2922/27, 2922/26, 2922/22, 2922/20, 2922/18, 2922/58, 4487, 4485/1, 2922/15, 2922/31; celková výměra cca 15900 metrů čtverečních) Sídliště Chmelnice: 1) Park Na Vrcholu (hranice ulice Na Vrcholu, V Domově, K Lučinám, Na Balkáně; náleží sem parcely č. 2639/198, 2639/118, 2639/117, 2639/116; celková výměra 8642 metrů čtverečních) 2) Park K Lučinám (hranice ulice K Lučinám, Koněvova, parcela č. 2639/1; náleží sem parcely č. 2639/1, 2639/106, 2639/212, 2639/206, 2639/205; celková výměra 6220 metrů čtverečních) 3) Park Spojovací (hranice ulice Spojovací, Koněvova, Luční, U Kněžské Louky; náleží sem parcely č. 2814/1, 2814/19, 2760/1, 2814/18, 2859/2; celková výměra 12867 metrů čtverečních) Ve všech těchto parkových plochách byly při založení sídliště ony charakteristické parkové doplňky, jako jsou cestičky, lavičky, odpadkové koše, odpočívadla, hřišťátka pro děti, popř. i hřiště na volejbal apod. Dnes jsou dva natolik zanedbané (z hlediska existence charakteristických parkových doplňků), že je otázka, zda jsou v současnosti podle výše uvedené definice plnohodnotným parkem. Jedná se o parky Pod Lipami a K Lučinám. I v jiných parcích někdy bývá poněkud zanedbaná údržba výsadeb dřevin (nikoliv extrémně, aby se park z hlediska dřevinného patra rozpadal). Ovšem za zanedbání údržby parků samozřejmě může Úřad Městské části Praha 3, který má povinnost se o ně starat. A i na základě návrhů Městské části Prahy 3 vznikl současný koncept nového územního plánu. Není tedy možné, aby zanedbání povinností Úřadem MČ Praha 3 bylo důvodem pro nepřiznání
původně plnohodnotných parků za park, působilo by to až dojmem záměru. Doplnění původně existujících doplňkových parkových prvků, které je více než žádoucí, protože je obyvatelé našich sídlišť potřebují, ze zanedbaných parků zase udělá plnohodnotné parky. (Kvalitní údržba zeleně by pak měla být samozřejmostí, na kterou by nemělo být třeba upozorňovat.) V rámci tvorby nového územního plánu je víceméně jedno, zda tvůrci, kteří se tentokrát (předpokládáme) dojedou podívat na místa, o jejichž osudu rozhodují na dalších cca 15 let, zařadí námi navržené parky mezi parky plnohodnotné, nebo parky dočasně zanedbané. V obou případech požadujeme přeřazení navržených 7 ploch zeleně z obytného území, plochy bydlení (kód OB, z hlediska prostorové regulace ze základního typu struktury V1-8/40, tedy volné sídlištní struktury) do rekreačního území, plochy rekreační parkové (kód ZP). K nekompromisnosti v otázce uznání našich ploch zeleně za parky v hlavním výkresu nového územního plánu (a také v dalších výkresech, do kterých se parkové plochy zaznamenávají) nás vede to, že tyto parky (či zanedbané parky, které by se opět plnohodnotnými parky měly stát) jsou obvykle natolik velké, že umožňují navrhnout stavbu obytného domu tak, aby byly splněny normy vzdálenosti od současné zástavby, zastínění atd.; proto je skutečně nezbytné naše parky chránit tím, že budou za parky uznány. Že současní zastupitelé a radní radnice Prahy 3 plochu parků nerespektují, dokazuje záměr Městské části Prahy 3 (investor případné stavby), díky kterému by se kvůli přístavbě obytného (značně velkého) traktu domu a souvisejících podzemních garáží plocha parku Buková zmenšila o cca 1000 čtverečních metrů, a to bez jakékoliv náhrady výsadbou zeleně na místě, kde v současnosti zeleň není. Překážkou tu není dokonce ani to, že v tomto případě by novostavba porušovala normativy vyhlášky č. 26/199 Sb. hl. m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, která stanoví minimální vzdálenost novostavby od současných staveb. Tu by novostavba vysoká cca 23 m porušovala o celých 12 metrů. Již dvakrát podala organizace pověřená investorem (Městskou částí Praha 3) žádost o vydání územního rozhodnutí pro tuto novostavbu, poprvé nebylo územní rozhodnutí vůbec vydáno a podruhé územní rozhodnutí sice vydáno bylo, ale bylo potvrzeno odvolání a územní rozhodnutí zrušeno. V blízké budoucnosti očekáváme třetí kolo. A na odboru územního rozvoje MČ Praha 3 leží další projekty novostaveb obytných domů, které mají ukusovat z plochy zeleně navržených parků. Jelikož máme tuto zkušenost, je snad zcela pochopitelné, že považujeme za nutné chránit naši zeleň na sídlišti všemi prostředky, které bude nový územní plán umožňovat. Nikdo neví, kdo bude na Praze 3 v zastupitelstvu a na radnici za 10 let a jak bude o našem sídlišti chtít rozhodovat. Uznat za parky ty plochy zeleně, které podmínky pro uznání plochy zeleně za park splňují (či po rekonstrukci zanedbaného stavu splňovat budou), považujeme proto za naprosto nezbytný krok. Pokud by tvůrci konceptu územního plánu s naším požadavkem nesouhlasili, dokázali by, že nehodlají dodržet deklarace ve vlastním textu, totiž že u stabilizovaného území se nepředpokládají významné změny (nový obytný dům je tedy opravdu významná změna pro ráz příslušné části sídliště!) a že cílem regulace na stabilizovaných plochách je zachování minimálně stávajícího podílu zeleně. Má-li být zachována stávající zeleň, neexistuje v rámci současné koncepce nového územního plánu lepší způsob, než větší celky zeleně uznat za plochy s kódem ZP, tedy rekreační parkové plochy. (Náš sídlištní komplex má jen minimum ploch, na kterých v tuto chvíli zeleň není a mohla by tam být. Proto není možné v jedné části sídliště zeleň ubrat a jinde přidat, charakter sídliště taková řešení prostě neumožňuje.) Výsledně vyžadujeme tento postup oprav při řešení problematiky ploch zeleně na našich sídlištích: V první řadě je třeba, aby si tvůrci konceptu ÚP uvědomili, že jimi vyčleněný park na jižním okraji sídliště Jarov je organickou součástí tohoto sídliště. (Budeme-li tento park pro výchozí výpočet započítávat do plochy sídliště, dostaneme se k 52% zeleně.) I z výše uvedených hodnot vyplývá, že je naprosto nepochybné, že minimální procento zeleně ve výkresu V3 (Prostorová regulace a veřejná prostranství) má být 50%, nikoli pouze 40%. I tak to umožňuje zájemcům o bytovou výstavbu zabrat bez kompenzace jinou zelení 3,8% zeleně na sídlišti, jak je vymezeno současným územním plánem. Druhým krokem by mělo být uznání 4 parků na sídlišti Jarov a 3 parků na sídlišti Chmelnice. (Pokud jde o park zanedbaný, měla by být v rámci nového územního plánu doporučena jeho rekonstrukce.) To bude vyžadovat přepočítání procentuálního zastoupení zeleně ve zbylých plochách
sídliště, které zůstanou v ploše bydlení (kód OB). Podle našeho mapování a výpočtů by mělo jít o minimální procentuálního zastoupení zeleně 30% na sídlišti Jarov (přesné procento 31,6%) a na sídlišti Chmelnice hodnota pravděpodobně převýší 40%, protože na Chmelnici jsou dvě parkové plochy, které velikostí jen o několik set metrů čtverečních nesplňují podmínky pro park (plochu přes 0,5 ha, tedy zaznamenatelnou v územním plánu), a jedna plocha, která by podmínky pro park splňovala, kdyby nebyla uprostřed přerušena soukromou oplocenou plochou zeleně. Z předchozího odstavce vyplývá, že pokud jde o zeleň na části, která zůstane zařazená v ploše bydlení (kód OB) na sídlišti Jarov, může být pro stavby využito 1,6% zbývající plochy zeleně, což by mělo naprosto dostatečně saturovat případné nezbytné podzemní garáže (považujeme za samozřejmé, že ničení plochy zeleně je až jednou z krajních možností při řešení problému parkování na sídlišti), které nebudou sloužit novostavbám, ale pouze stávajícím obyvatelům sídliště (neboť 1,6% představuje plochu cca 1790 čtverečních metrů nekompenzovaného úbytku zeleně, změněného na zastavěnou plochu). Při opravách chyb, které jsme v předchozím textu důkladně doložili, vyžadujeme kvalitnější práci, než jakou zatím na našich sídlištích podle našich zjištění tvůrci konceptu územního plánu v rámci otázky zeleně zatím odvedli. Výsledkem by tedy mělo být 7 parků na území sídlišť Jarov a Chmelnice (v případě zanedbaných parků by v době platnosti nového územního plánu mělo dojít k doplnění parkových doplňků, jako jsou lavičky, odpočívadla, hřišťátka pro malé děti, hřiště pro větší děti atd. a případně i dosadeb zeleně a zdravotních probírek). V souvislosti s tímto bodem požadujeme zajištění toho, aby uznání větších ploch zeleně za parky v našem sídlištním komplexu nemohlo být záminkou k úbytku zeleně na jiné ploše. Jde totiž v naprosté většině o plochy zeleně, které existují již od vzniku sídliště, tedy přes 40 let. Žádáme tedy vlastně pouze o opravu chyby tehdejšího socialistického územního plánu, jehož tvůrci opomněli přeřadit plochy parků a parkově upravených ploch do ploch zeleně. (Územní plán deklaruje, že úbytek zeleně musí být adekvátně nahrazen jejím přírůstkem. Jak jsme ale zjistili, tento záslužný záměr je v případě okolí našeho sídliště bohužel realizován tak, že je nově jako plocha zeleně uznána zeleň, která je na daném místě již desítky let, aby byl kompenzován skutečný úbytek zeleně dvou malých parčíků - více viz následující připomínka.) 3) Připomínka k úbytku zeleně na parcelách č. 2639/178 a 2639/172, 3617 (parčík u samoobsluhy U Kněžské Louky a parčík proti chmelnické poliklinice přes ulici Koněvova). Tento úbytek zeleně, který bez vysvětlení působí značně nelogicky, je ke všemu v našem okolí nahrazen novou zelení pouze iluzorně, jak jasně vyplývá z předchozího textu. Nová parková plocha na jižním okraji sídliště Jarov u ulice Habrová je zelení jen ze 72% a ještě jde o zeleň, která byla zelení již při tvorbě v současnosti platného územního plánu a nejde tedy vlastně vůbec o přírůstek zeleně. 43% plochy uznané zeleně pak je zelení (izolační zelení) již v současném územním plánu. Nesouhlasíme proto s výše uvedenými úbytky zeleně. II) Dílčí připomínky k obsahu konceptu nového územního plánu obecně: 1) V kategoriích základních typů struktur zástavby konceptu nového ÚP naléhavě chybí kategorie sídlišť, která mají sice kompaktní charakter, ale kromě obytných celků obsahují části, které jsou hodnotnými a velkými plochami zeleně (nad 0,5 ha) s charakterem parku či v současnosti zanedbaného parku. Taková kategorie (nazvána by mohla být např. základní typ struktury V3 - volná sídlištní zástavba prostoupená menšími parky) by pak byla rozdělena na plochy, kde se obytná zástavba připouští, a na plochy, které jsou plochami zeleně, u kterých obytná zástavba není možná, stejně jako u rekreační parkové plochy (kód ZP). Kdyby tato nanejvýš potřebná kategorie existovala, nebylo by nutné tříštit sídliště na území obytné, plochy bydlení a území rekreační, plochy rekreační parkové, což samozřejmě není ideální řešení. Parky na území sídlišť by pak byly dostatečně chráněny před ničením částí jejich ploch i bez problematičnosti území rozkouskovaného na malé části. Problémy, které přináší naše připomínka, jsou tedy způsobeny tím, že se tvůrci konceptu nového územního plánu nedostatečně zamysleli nad tím, kolik a jakých typů struktur zástavby je vlastně možné na území Prahy najít. Naše sídliště je velikostí ploch zeleně při poměrně nízkopodlažní
zástavbě (především 4-8 podlaží) v rámci Prahy dost výjimečné. Tuto situaci je však nutné řešit buď zavedením třetího volného základního typu struktury, který bude charakter našeho sídliště respektovat, nebo smířením se s poněkud obtížnějším zacházením s územním plánem na ploše našeho sídlištního komplexu, protože bude roztříštěna na menší plochy. 2) V souvislosti s předchozím textem bychom rádi upozornili tvůrce konceptu územního plánu, že je pravděpodobné, že podobných chyb jako na našich sídlištích (příliš nízké procento minimálního podílu zeleně a opomenutí uznání 7 ploch zeleně za parky), se bude pravděpodobně vyskytovat na území celé Prahy více, a bylo by nanejvýš žádoucí, aby při následující práci provedli opravy své, podle našeho názoru nekvalitně provedené práce. Tímto textem jsou na svoje možné chyby v rámci celé Prahy upozorněni (a chyby specifikovány) a jistě si nikdo nepřeje, aby byl termín zahájení platnosti nového územního plánu oddalován řadou soudních sporů, jimiž by se obyvatelé Prahy bránili proti malé možnosti obrany zeleně regulativy nového územního plánu, které by byly způsobeny výše uvedenými chybami na obdobných plochách, jako jsou sídliště Jarov a Chmelnice. V jiných částech Prahy se obvykle asi nenalézá několik lidí, kteří by vytvoření připomínky věnovali po celý měsíc všechen svůj volný čas - jedině tak je totiž možné zmíněné chyby v konceptu územního plánu v stanovené lhůtě najít a opravovat. Je pravděpodobné, že kvůli nedostatku času jsme nějaké ještě přehlédli. Předchozí větu mohou tvůrci územního plánu brát jako podporu výzvy, aby na dopracování připomínek a námitek ke konceptu ÚP bylo dáno minimálně dalšího čtvrt roku. Koncept je totiž zřejmě natolik nekvalitně zpracován, že by potřeboval v otázkách zeleně výrazně přepracovat. (Pokud to není tak, že se na území našich sídlišť nachází v konceptu ÚP značně víc chyb než na území ostatních částí Prahy, což ale považujeme za poněkud nepravděpodobné.) 3) Další připomínka ke konceptu územního plánu jako celku se vztahuje k procentuálnímu zastoupení zeleně v rámci výkresu V3 - Prostorová regulace a veřejná prostranství. Jde o stanovení kategorií. V konceptu je mimo centrum města obvykle navrženo dělení na kategorie po 10% minimální plochy zeleně (mnohem vhodnějších 5% je méně častá varianta). To by snad bylo možné akceptovat u ploch s vysokým zastoupením zeleně, ale když si vezmeme za příklad plochu s např. 27% zeleně, zjistíme, že má navržený systém s převahou desetiprocentních kategorií u menších procentuálních hodnot silné nedostatky. Když při 27% zeleně stanovíme minimální procentuální zastoupení zeleně jen 20%, je to příklad uváděného nedostatku. V rozporu s deklarací, že v rámci fungování nového územního plánu má zůstat zachován podíl zeleně, případní zájemci o výstavbu by mohli zastavět cca 26% plochy stávající zeleně území bez kompenzace založení plochy zeleně jinde, aniž by porušili konkrétní normativy územního plánu (způsob výpočtu - 27% zeleně v rámci celkové plochy je 100% celkové plochy stávající zeleně). Je snad jasné, že taková situace je neúnosná a na území s nižším procentuálním zastoupením zeleně by měly být stanoveny vždy limity po 5%. Pokud by na ploše s 27% platila kategorie 25% minimálního podílu zeleně, bylo by zastavitelných cca 7,5 % stávající zeleně (opět bez kompenzace jinou zelení), což by mělo zcela saturovat případné nezbytné potřeby nových podzemních garáží pro stávající občany obvyklých sídelních útvarů. A jak opět tvůrci konceptu sami deklarují, jde o stabilizovaná území, kde se již žádné velké změny nemají dít, takže není důvod kalkulovat s jinou větší výstavbou ani s větším nárůstem obyvatel. Poslední část připomínky se týká problematiky kontroly dodržování minimálního procentuálního zastoupení zeleně v případě nových stavebních aktivit ve větších obytných komplexech, jako je právě např. sídliště Jarov a sídliště Chmelnice. Chtějí-li mít občané přehled, zda je u nich minimální procentuální zastoupení zeleně deklarované územním plánem dodržováno, musí si vypracovat podobnou inventarizaci ploch zeleně, jakou provedli na sídlišti Jarov tvůrci této připomínky. Jde o velmi pracnou záležitost, při které tvůrci inventarizace nemusí být přímo dendrologickými odborníky, ale musí mít schopnost orientovat se v mapě a počítat i bez geodetického zaměření procenta plochy. Je absurdní, aby kontrola dodržení minimálního podílu zeleně v okolí bydliště musela být prováděna takto pracně občany. Napadá nás jediné řešení - tuto povinnost by mohl mít odbor životního prostředí příslušné městské části. V každém posudku k jakémukoliv stavebnímu záměru by pak musel uvést, o kolik procent klesne kvůli stavbě reálné množství zeleně v daném územním celku, zkonstatovat, zda došlo k poklesu pod minimum, či ne, a doložit to konkrétními čísly na konkrétních parcelách. Samozřejmě že by kvůli tomu musel nechat vypracovat podrobnou inventarizaci zeleně
s procentuálním zastoupením zeleně na parcelách, kterou by pak musel každé 4 roky aktualizovat (v konceptu je stanoveno, že každé 4 roky může docházet ke schvalování změn v územním plánu). Má-li však toto fungovat, musí nějaký závazný normativ (nejlépe nová vyhláška) úřady jednotlivých městských částí k tomuto kroku zavazovat. Jinak však ztrácí stanovení minimálního podílu zeleně svůj smysl kontroly nesnižování ploch zeleně v rámci nových aktivit v územním celku a tuto kontrolu tedy koncept nového územního plánu deklaruje, ale reálně neprovádí ani nenavrhuje možný způsob kontroly. 4) Další dílčí připomínkou bodu II. je požadavek, aby určité části textu byly přeřazeny z „Odůvodnění“ do „Závazné části“ textu územního plánu, protože se nejedná o žádné vysvětlení či upřesnění, ale naopak základ deklarace nového územního plánu. Jde o text „Odůvodnění“, kde je na straně 41, v kapitole 3.3.4 (Podíl zeleně) uvedeno, že: „Cílem regulace na stabilizovaných plochách je zachování minimálně stávajícího podílu zeleně. Podíl zeleně, uváděný v procentech, představuje minimální podíl zeleně na dotčených pozemcích celého stavebního záměru, nižší podíl zeleně je přípustný za podmínky, že jsou tyto pozemky menší než 0,25 ha (tj. 2500 metrů čtverečních - pozn. tvůrců připomínky) nebo podíl zeleně neklesne pod stávající podíl v rámci celé plochy s vymezeným podílem; stávající podíl zeleně se však již nemůže dále snižovat.“ Uvedenou maximální hodnotu 0,25 ha považujeme za značně přehnanou, pokud jde o velikost takové plochy (domyšleno - stavba na celých parcelách do 2500 metrů čtverečních plochy stavebního záměru může mít např. 1% podílu zeleně) a je podle našeho názoru velmi diskutabilní, jestli by tato výjimka neměla být vypuštěna vůbec. Pokud se ale tímto faktem nebudeme dále zabývat, z předchozí citace přímo čiší, jak je důležité, aby byla součástí textu „Závazná část“ územního plánu a stala se tedy výrokovou částí opatření obecné povahy (zvlášť pak poslední věta). Jde o tak jednoznačnou věc, že doufáme, že zařazení citovaného výroku do „Odůvodnění“ je omylem, nikoli záměrem - výsledkem by totiž byl stav, kdy by se při posuzování staveb úřady uvedenou citací řídit mohli, ale případně také nemuseli, což je dost katastrofální výsledek. Jaké záměry bychom měli přisuzovat tvůrcům konceptu ÚP, pokud by citaci do části „Odůvodnění“ zařadili úmyslně? 5) Poslední dílčí připomínkou bodu II. je upozornění na naprosto nelogické zařazení parkově upravených ploch (v rámci koncepce plošné a prostorové regulace) do území krajinného, plochy nelesní (kód ZN). Parkovými plochami lze nazvat především plochy větší než 0,5 ha, které nesplňují podmínky pro to, aby se staly parkem (např. jsou užší než 25 m), ale jde o udržované záměrné výsadby. (Podle definice konceptu ÚP je parkově upravená plocha záměrně založená plocha a linie zeleně, tzv. parkové pásy.) Často to mohou být plochy v prvních dvou pásmech města - v historickém jádru či kompaktním vnitřním městu. Není snad naprosto nelogické, aby na území města, kde jsou především základní typy území obytné a produkční, v menší míře pak rekreační, bylo např. 1,8 ha plochy zeleně prohlášeno za parkově upravenou plochu a tím vznikla ve vnitřním městě velmi malá enkláva krajinného území uprostřed kompaktního města? Sám název parkově upravená plocha jednoznačně napovídá, že tyto plochy by měly patřit do území rekreačního, plochy rekreační parkové (kód ZP) - stejně jako tam patří parky. Žádáme proto o jejich přeřazení, které by zjednodušilo i problematiku zeleně na sídlištích Jarov a Chmelnice. III. Dílčí připomínka k procesu pořizování nového ÚP 1) Podáváme stížnost, že byla veřejnosti dána příliš krátká doba, po kterou se mohla ke konceptu nového územního plánu vyjadřovat. 2. 11. 2009 byl zveřejněn koncept a 9. 12. 2009 je poslední termín pro podání připomínky a námitky. Upozorňujeme, že textu konceptu, který bylo třeba pro vypracování této připomínky prostudovat, je cca 250 stran (celkově je text ještě výrazně rozsáhlejší, ale některé části bylo možné při studiu vynechat). Nedostatek času se samozřejmě negativně odrazil i na počtu podpisů pod připomínkou. Žádáme proto o prodloužení doby, po kterou je možné podávat námitky a připomínky ke konceptu plánu, který vznikal několik let (a další dva roky času si tvůrci konceptu vymiňují na dotvoření územního plánu, ke kterému se veřejnost může vyjadřovat pouhý jeden měsíc).
