SEBEOBRANA KDYŽ JDE O VŠECHNO Obsah Sebeobrana Kdybys byl stvoøitelem, tak ....? Jak zachránit duše a svou duši Výòatky z poselství rozšiøovaných pod názvem velké varování
Sebeobrana (Chraòte svou duši) V mládí jsem rád èetl knížky o rùzných hmatech, jak èelit útokùm nepøítele, jak ho zneškodnit bìhem vteøiny. O co mi šlo? Chtìl jsem chránit své tìlo pøed vetøelci. Myslel jsem si, že mé tìlo jsem já, a víc nejsem. Myslel jsem si, že žít se dá pouze jako tìlo z masa a krve. Nyní již nepochybuji o tom, že mám i duši a mám být vdìèný Bohu, že hlavnì ta žije. Tedy musím konstatovat, že žiji doopravdy pouze tehdy, žije-li má duše, že v poøadí dùležitosti je nejprv duše a pak tìlo. Tìlo je pouze schránka pro duši. Je-li má duše mé já, pak sebeobrana správnì se musí vztahovat hlavnì na mou duši. Uèení Pána Ježíše jde dál, a øíká: je hezké, že chráníš svou duši, ale máš i vznešenìjší úkol, a to, že máš chránit i jiné duše, máš jim pomáhat v jejich sebeobranì. Takže o tom a podobných vìcech bude pojednávat tento malý sešit. Kdybys byl stvoøitelem, tak ....? Náboženství-náboženství! Nepøehledné masy vyplazují jazyk na lidi, kteøí cítí volání Boha ve svém srdci a zkouší mu odpovídat svým životem, ve svých modlitbách. Sklízí za to ponižující tituly a posmìch. Øeknou - copak neumíš žít normálnì? Klaníš se nìkomu, koho jsi nikdy nevidìl, o kom se jen tak povídá? K èemu ti to je? Na pohádky se každý tìšil již v nejútlejším dìtství. Vymyšleným pøíbìhùm se lidé nikdy nebránili. Není èlovìka, kdo by v životì nìkolikrát neøekl - kdybych já mìl nekoneènou moc, tøeba zázraènou, zatoèil bych s tím èi oným. Proto tì nyní zkusím zavést na vlnách lidských pøedstav do svìta, kde jsi všemohoucí, kde jsi stvoøitel, kde bys byl úplnì sám v celém vesmíru, kdybys nestvoøil nìjakého tvora, který by na tebe alespoò štìkl. Inu, nemusí být žádná slast, stát uprostøed vesmíru a mít kolem sebe miliony let mrtvo. Aha! Já si umím poradit - øekneš. A vytvoøíš si tvora. Vypadá sice všelijak, ale hýbe se. Øíkejme tomu, že je funkèní. Všeteènì spìchá sem a tam, hledá cosi, nic nenalézá a jen tak se tluèe. Kdo se má na to dlouho dívat? Možná, že si øekneš: lépe je hrát si s autíèkem na dálkové ovládání. To alespoò pojede tam, kam chci. Máš nový nápad, vytvoøíš si podobnì dalšího maòase a zjišuješ, že mají jeden o druhého zájem. Tož takhle, øekneš. Naklonuješ z nich stovky a oni mezi sebou dìlají kde-co, ale že by byli rozumní, to tedy ne! Po jistém èase je to strašná nuda je sledovat. Kdyby jenom nuda? Lezou ti na nervy. Místo toho, aby si vážili, co mají kolem sebe darem od tebe, nièí a navzájem jsou stále divoèejší. Narùstá stále rychleji poèet mrtvých a ty že bys jen tak mìl pøihlížet? Nic takového, øekneš - to umím i já, raráškové. Radìji všechny zahubíš, až na nìkteré dva-tøi jedince, které se ti zamlouvají svým pøijatelnìjším chováním. K èemu to ale je? Vždy takto zùstaneš opìt sám! Jdeš si do své laboratoøe, a tam dìláš další pokusy, jak to zvládat tak, abys mìl ty tvory rozumné, komunikaènì alespoò na takové úrovni, aby tì rozumìli, rozumìli tvým citùm. Pøi jednom pokusu jsi se øízl do prstu a dostala se trochu krve do materiálu, ze kterého jsi právì se snažil stvoøit tu rùžovou figurku. Jako každou, i tu jsi oživil, ovšem ta nespìchala nesmyslnì dál. Zastavila se, rozhlédla se, uvidìla tì, a usmála se na tebe. No to jsem neèekal - øekl by každý stvoøitel v radostném pøekvapení. Ne jinak by to bylo i s tebou. Pro pozorného, srdcem ètoucího ètenáøe by jistì svitlo již nyní, že o co jde s ním ve vztahu k Bohu a zaèal by na sobì pracovat. Nic se nedìje, nemusí èíst každý srdcem, proto ten vymyšlený pøíbìh pokraèujeme dál. Ejhle! Øekneš. Ono to chce trochu mé krve! To ale do svého stvoøitelského díla dávám trochu moc! Pøímo kus sebe! Nakonec se rozhodneš pod tlakem svých vzpomínek. Chtìl jsem mít nìkoho rozumnìjšího, musím trpìt, musím se obìtovat, musím u každého kusu sebe zranit, abych dostal do nich koneènì to co chci v nich mít. Za chvíli se cítíš omráèen, jako v pohádce. Ti tvorové znají tvoje zvyky, umí být k tobì poslušní, ba i víc, než jsi oèekával, dìlají dobroty vùèi druhým, nauèili se zdravit, objímat se, tìšit se z tvé pøítomnosti, touží být i s tebou, o všechno dobré co sami vytvoøili se chtìjí dìlit i s tebou, mají chu dìlat radost tobì i ostatním, a samé další a další nejpøíjemnìjší pøekvapení. Prostì zjistili že jsi jejich stvoøitel, otec, a umí ti vyjádøit svùj vdìk za to, že jsou.
Jenže, aby v každé polívce nebylo kus èerta! Kde se vzal, tu se vzal, jeden vìènì slídivý tvoreèek ti ve tvé laboratoøi spadl do nìjaké tekutiny, ze které vyvázl sice živ, ale tobì nic neøekl. Zaèal se chovat jinak, zaèal být jiný, snažil se být nenápadný ale lišil se od všech tím, že si namýšlel, jak je výjimeèný. Protože s tou svou chorobnou utkvìlou pøedstavou, mánií byl sám, našel si kamaráda, kterému totéž nakukal. On se také cítil víc než ostatní. Zpoèátku jsi to ani nezpozoroval, ale když už jich bylo moc, i tebe posouvali stranou. Vìnovali se pouze svým zájmùm, sportovali si, chodili do obchodù, mezi sebou si vymìòovali dárky, zdravili se, urèili si mezi sebou dùležitìjší jedince, které uctívali víc než tebe, vìnovali jim hodnì èasu a úcty, jezdili si na výlety, vaøili si, vymýšleli si sobì líbivé zábavy, kde dìlali i praseèiny a tobì se vysmívali, vytváøeli si rùzné filozofie, dìlali si bùžky, upøednostòovali techniku, nalhali si báje o svém vzniku, a toužili žít bez tebe. Nezùstal jsi sám, jako na zaèátku, když jsi ještì nic nestvoøil. Stalo se mnohem horší! Musel ses stát šaškem, figurkou nehodnou ani k povšimnutí v jejich oèích. Postavou, která jim brání v jejich rozletu, na kterou nemají ani zlomek èasu, aby vyjádøili svou úctu za to, že vùbec je trpíš, že je chceš milovat, že chceš být jejich hodným starostlivým otcem. Jak bys uvažoval? Hloupí tvorové, sprostí èervy! Zašlápnu je všechny do posledního, protože než tohle, je lépe zùstat sám! Tak jednoduché by to bylo i s námi, s lidstvem, které nemusí mít v oèích Boha vìtší cenu než èervy èi prach co do vztahu k nìmu. V mžiku oka by dokázal zrušit naší existenci. Øešení jednoduché, jako facka! Jenže Bùh ve své Lásce, Moudrosti a božské podstatì se zachovává jinak.Proto je pro èlovìka svìt, Bùh, i samotná svá existence nekoneènì nepochopitelná, nikdy neprobadatelná. Jak vidíme, Bùh nás nesrovnal se zemí. Proè? Protože je pramenem Lásky. Jeho nejèistší Láska mu velí volit cestu milosrdenství. Chce své tvory pouze oèistit od zla, které je vzdaluje od svého Boha, a nikoliv je likvidovat. Nakonec nejsou všichni až tak nasáknutí zlem, nezájmem, odbojem a i ti, kteøí jsou, umí oèistit. Je tu ale háèek. Ten obrovský dar, který dal lidstvu - svobodná vùle darovaná každému. Tím se stalo to, že každý je zapøažen do boje proti zlu, a ne jen Bùh. Èlovìk totiž má moc volit dobro èi zlo. To si musí každý uvìdomit, jestli nechce ztratit svou duši, jestli nechce pøijít o vìènou blaženost. Proto se ptal Bùh již bìhem svého pobytu na zemi - naleznu výru, až pøijdu opìt mezi vás? Víra v Boha je klíèem k zámku, který otevírá prùchod do Nebe. Co je víra? Víra je odpovìï èlovìka Bohu, touha po Bohu. Pokora - ochota splòovat vùli Stvoøitele, neodepøít mu úctu, která mu náleží a odpovídat láskou na Lásku. Bùh žárlí na nás, na své tvory a dìlá všechno pro to, aby pro nás co nejpøijatelnìji, pokud možno s nejmenšími šrámy dìlal vše, co je v jeho silách s úmyslem zachovat nás. Souèástí tohoto plánu je i to souèasné známé „velké varováni". Jak zachránit duše a svou duši Nemusíme patøit k žádnému náboženství, abychom si dokázali uvìdomit, zda právì nìkomu zpùsobujeme bolest. Víme, že bolest lze zpùsobit slovní potyèkou, zbavíme-li druhého svých práv, dìláme-li mu pøekážky v tom, aby mohl normálnì žít, krádeží toho, co mu patøí, atd. Èím rafinovanìjší, ménì trestatelné je naše nekalé poèínání, tím víc padají na nás zhoubné následky z takových skutkù. Mùžete si vyzkoušet, kolik zmìn zapøíèiní jedno slovo, když ho vyslovíte jiným tónem. Byly první dny mìsíce ledna a vidìl jsem svého pøítele, jak se hrne kamsi na druhé stranì ulice a chtìl jsem mu popøát šastný nový rok. Zvolil jsem tuto taktiku. Zavolal jsem na nìho: Frantoo! Byl v tom tón, jako když se ho chci na nìco zeptat. Okamžitì zmìnil smìr, a kvaèil ke mne. Ptal se mì: „Co si pøeješ?" Já na to pøátelsky: „Pøeji ti šastný nový rok." On mi popøál totéž, ale byl stále neodbytný. Cos to chtìl? A já mu musel nìkolika vìtami vysvìtlit, že to byl takový mùj šprým, protože jsem nechtìl øvát pøes celou ulic, a myslel jsem si také, že k tomu by mìlo patøit pøátelské podání ruky. Vùbec mu nevadil tento mùj zvláštní nápad a vesele se rozlouèil a letìl dál ulicí. Takovou zmìnu tónu v øeèi, nebo výraz v oblièeji mùžeme kdykoliv i zneužít. Touto cestou mùžeme kohokoliv odmítnout, urazit, znechutit mu zbytek dne, atd. Ale co potom? Potom neseme za to vinu! Høešili jsme. Je tøeba si uvìdomit, že žádný høích nezùstane bez následkù. Zanechává stopu, jako špinavá bota v obýváku. Øekneme si, jedna stopa, žádná stopa. Budeme-li šlapat na koberec v obýváku takto èastìji, èasem zjistíme, že náš pokoj se promìòuje v chlév. Ty stopy sami nezmizly, i když si nepamatujeme, kdy jsme šláply na koberec poprvé ve špinavých botách, kdy podruhé, atd. S høíchem je to stejné. Èasem mùže zaneøádit naši duši tak, že své pøestupky vùèi svému okolí již ani nedokážeme vnímat. Zjistíme napøíklad, že se nám jistý èas vyhýbá stále více bývalých kamarádù. Asi tak, jako by se blížili k smradlavému chlévu. V lepším pøípadì jsme schopni správnì prošárat své svìdomí a budeme schopni identifikovat své høíchy, høíchy, které nás tlaèí. Pokud je neodstraníme, budou nás pøetváøet, stáváme se ménìcennými. Naštìstí, lze provést úklid nejen v obýváku, ale i v sobì. Jak? Zkusíš-li obejít všechny, které jsi zranil, a zeptáš-li se každého zcel suše, zda ti odpustil urážky tebou zpùsobené na nich, možná dostaneš od všech kladnou odpovìï. Ovšem tobì to moc nepomùže. Nebudeš se cítit osvobozen od stálého tlaku svých špinavých skutkù. Neprovedl jsi úklid v sobì. Zjistíš jen, že u každého dotázaného vládne poøádek, odpustili. K tomu, aby si zlikvidoval høíchy v sobì, máš za úkol poprosit každého o odpuštìní. Až po tomto budeš mít pocit úlevy, že ti bylo odpuštìno od každého, kdo ti odpoví kladnì. Bez projevu lítosti nelze smazat høích. Bez snahy o nápravu svého života nelze si napravit svùj život. Zde nefunguje, že èas to zahojí. Ale co, když víme, že spousta našich pøestupkù nám upadlo v zapomnìní, anebo z nìjakého dùvodu nelze poprosit druhého o prominutí, o odpuštìní. Zde pøichází úžasná šance k vyváznutí z nesnází, šance, se kterou Bùh dávno poèítal, kterou nám daruje.
Právì tato životadárná, pro nás životnì dùležitá pozice bývá tvrdým oøíškem pro mnohé. Bùh nám sdìluje, že je v nás, že nám pomáhá, že je s námi jeden. Takže když urážíme èlovìka, urážíme i Boha. Bùh je tedy i v nás. Mámeli upøímnou snahu litovat svùj høích, nemusíme kilometry vyhledávat toho, komu jsme kdysi ublížili. Bùh mùže v tomto pøípadì zastupovat každého èlovìka. Takže staèí vyznat svùj høích Bohu, a upøímnì litovat toho, co jsme provedli. K tomu urèil i ideální zpùsob. Øíkáme tomu svátost pokání. K tomu slouží ty známé zpovìdnice v kostelích. Nejideálnìjší je vyznat své høíchy ve zpovìdnici prostøednictvím knìze k tomu vysvìceného a možná že zažijete zázrak znovuzrození na místì, tak jak to znají mnozí bývalí vrahové a velcí høíšníci. Budete cítit jasné uzdravení, jasnou úlevu, jasnì èistou duši svou. Trochu komplikovanìjší je to bez zpovìdnice. V tom pøípadì tøeba až do konce svého života se musíte spoléhat úzkostnì na milosrdenství Boží, který slibuje, že každému odpustí, bude-li ho prosit za odpuštìní svých vin a jestli ten dotyèný správnì lituje své høíchy a pracuje na své nápravì. Zatímco ten ve zpovìdnici již nemusí si dìlat starosti o sebe, zda to staèilo k usmíøení se s Bohem, ten s poctivou lítostí bez zpovìdnice musí se spoléhat na Boží milosrdenství v zazší dobì. 0èistec, i když nemusí být pøíjemný, není trest. Mnozí také pochybují, zda ten Bùh je opravdu tak milosrdný, že bude schopen zrovna jeho høíchy kompletnì odpustit a darovat mu život v Ráji. Takový èlovìk žije tak trochu v nervech z nejistoty. Totiž pøesto, že takto soukromou cestou mluvíme k Bohu, mùže nás vést jakási pýcha, která nám velí, abychom se vyhýbali svátosti pokání. Mnozí se bojí knìze, že to nìkomu vyzradí, nebo zneužije. V tom pøípadì ale mùžeme volit jiné mìsto, jinou zemi, kde jsme zcela neznámí a tam prosit o rozhøešení. Ostatnì vìtšina zpovìdnic je øešeno konstrukènì, stavebnì tak, že zpovídající nemùže vidìt toho, který se zpovídá. Zní to možná neuvìøitelnì, ale mnohé se odvíjí od víry v Boha a od sebepoznávání. Nejvìtší, nejtajuplnìjší otázkou pro èlovìka je - kdo vlastnì jsem? S odpovìdí nejvíc spìchají a nejvíc si škodí ti, kteøí „všechno znají, všechno umí". „Jsem na zemi proto, abych si co nejvíc zde urval a užil si. Potom stejnì pøijde nicota, konec bez pokraèování v jakékoli podobì. Tak proè bych se žinýroval. Tam už nikdy nikomu nebudu muset za nic zodpovídat." Tak, ten je v pasti ïábla. Tak se mùže dostat tam, kam nechce. Do toho pekla, o kterém celý život slepì tvrdil a papouškoval, že neexistuje. Tam, kde je bolest nekoneèná a skøípìní zubù. Ono je vlastnì logické. Jestli nìkdo vìøí, že existuje Bùh, tak tam kde on pøebývá, zákonitì musí probíhat život, neboli musí existovat i život po životì. To místo dalšího života je nebe nachystané nám, lidem. V pekle se také žije, jenže pekelnì. Pekelnému životu øíkáme smrt. Vrame se k otázce, kdo vlastnì jsme. Možná že tentokrát bude lépe položit si otázku jinak: Èím je naše duše doopravdy? Odpovìdi na tuto otázku a mnoho jiných otázek ohlednì naší duše, nám dává sám Pán v tìchto poselstvích. Výòatky z poselství rozšiøovaných pod názvem - velké varování 25.6.2011 - „Lidé ani netuší, co je jejich duše. Døíve v širším mìøítku žili lidé svou pokoru. Dnes již zmizela tato dùležitá vlastnost. V dnešním svìtì má pøednost lidská inteligence, svádìní, anebo tìlesná pøitažlivost. Duchovní život je mrtvý. Dcera moje, lidé jsou jako prázdné škeble. Škeble, které, když se otevøou, jsou nehodnotné. Moje dìti se musí snažit zpevòovat svou duši... Mnoho lidí ani netuší co ve skuteènosti znamená duše. Nezají jak lze duši pocítit èi rozpoznat. Že by to byla vaše mysl? Vaše svìdomí? Odpovìï je jednoduchá: vaše duše jste vy. Vaše duše je taková, jací jste vy.Vaše svìdomí. Vaše víra. Vaše pøesvìdèení o pravdì; vidíte to buï tak, jak to je ve skuteènosti, anebo tak, jak byste to chtìli mít. Duše není oddìlenou, samostatnou èástí vaší existence, moje dìti, že by patøila k jinému svìtu. Duše je pøítomná uvnitø každého èlovìka. Na duši mùžete nahlížet ve svìtle tohoto uèení. Skrze høích, kterému se tìžko mùžete vyhýbat, duše se mùže stát zanedbanou. Ovšem mùžete ji znovu nabít, natankovat pomocí svaté zpovìdi, pomocí zpytování svého svìdomí a silným úmyslem se snažit konat dobro. Ovšem mùžete ji i znièit. Nìkteøí svou vùlí likvidují svou duši tak, že s plným vìdomím hledají požitky tohoto svìta a tím høeší. Jiní zapøou, že mají duši. Jejich arogance, nadutost je pøesvìdèuje o tom, že jsou vševìdoucí. Dle jejich názoru život zaèíná i konèí na Zemi. Potom jsou zde takové mladé duše, které nenesou vinu, protože jejich rodièe v prùbìhu jejich výchovy je zahrnuly materiálními dobry v takové míøe, v jaké ani nebylo pro nì potøeba. Jejich víra se zakládá na materiálním prospìchu. Zatímco se snažili je stále více a více dráždit (hmotným, finanèním) stále roste jejich ctižádost až do té míry, kdy už nebude nic, pro co by mìlo smyslu se namáhat, až do smrti. Potom úplnì ztratí orientaci, stanou se bezradnými a ovládne je zmatenost. Tím, že v sobì pocítí jakýsi odporný pocit, pøijdou na to, že to všechno je nesprávné. Duše je vlastnì oslovuje, ale oni neznají, jak odpovídat. Tyto duše musíte zachránit." 23.7.2011 - „Srpen - mìsíc záchrany duší. Mou cennou armádu tvoøí mnoho a mnoho duší po svìtì. Ti prostøednictvím modlitby, osobním utrpením a šíøením mých Slov budou zachraòovat duše. Èím vìtší bude moje armáda na záchranu duší, tím menší bude síla trestu. Prosím moje dìti, aby srpnový mìsíc strávili tím, že se budou modlit dennì korunku k Božímu milosrdenství za ztracené duše, za ty, kteøí nepøežijí Velké varování. Je potøeba v týdnu jeden den se modlit, jakož i každodenní návštìva mše svaté a pøijímání Nejsvìtìjší svátosti oltáøní Eucharistie. Bude-li vás dostateèné množství takových, kteøí to vykonáte v tomto mìsíci, který já nazývám „mìsícem za záchranu duší", zachrání se tím nìkolik milionù duší. Udìlejte to pro Mne, moje milé dìti, a stanete se souèástí mého slavného nebeského Království. Vaše duše na prahu smrti se sjednotí se mnou v Ráji. To je mùj slavnostní slib."
14.8.2011 - „Jak mì máte prosit, abych pomohl vyøešit vaše starosti Dùvìra ke mne, milé dìti, je velice dùležitá. Zpùsobujete velkou radost mému Svatému Srdci, když cítím vaši lásku vùèi mne. Ovšem jenom tehdy, jestli opravdu dùvìøujete ve mne, a vzdáte se všech svých trápení tím, že veškeré své trápení necháte mne, teprve tak mohu se starat, abyste nemìli problémy a mohli prociovat jenom opravdový mír. Tolik mých dìtí se modlí na rùzné úmysly. Všechny zvláš vyslechnu. Ovšem, když se modlíte ke mne za nìco, na èem vám opravdu moc záleží, musíte pustit své obavy, nesmíte mít strach. Strach nepochází ode mne. Strach pochází od Satana, aby vás mohl trápit. Nedokážete to pochopit? Když se bojíte nìèeho, o èem si myslíte, že vládne vaším životem, tehdy èím víc se bojíte, tím víc se vám hromadí problémy. Jenom v pøípadì, že budete usebraní a øeknete mi: ›Ježíši odevzdávám Ti všechny moje obavy v této záležitosti, ponìvadž si myslím, a jsou tvoje, abys je vyøešil dle Tvé nejsvatìjší vùle.‹ Jen tak bude klid ve vaší mysli, ve vaší duši. Tomu já øíkám DÙVÌRA, moje dìti. Dùvìra vùèi mne, znamená že projevujete úplnou dùvìru. Oddáte se mi. Zemøel jsem za vaše høíchy jednotlivì, za høíchy každého i z vás, kteøí žijete v této dobì. Proè byste nemìli dùvìøovat ve mne? Miluji vás jako žádný tvor na této Zemi. Žádný tvor, nikdo nebude a ani neumí vás mít tak rád jako já. Pamatujte na to v každém èase." 29.4.2011 - „K tomu, aby se dostali do nebe, je nezbytnì nutná pokora - Milovaná dcero, pokora je úkol, kterému se musí nauèit všichni, kteøí se chtìjí dostat do mé øíše. Vaše pokora v mých oèích pøedstavuje vaši malost, a je to zpùsob, èím vy mì, vašeho Spasitele, jednorozenéno Syna Božího, který se stal èlovìkem, uctíváte. Bez pokory by vaší cestu køížila pýcha. Není vám k nièemu, tvrdíte-li o sobì, že jste zpùsobilí pro moje Království. V dnešním svìtì pokora se nepovažuje za pøijatelnou vlastnost; ve svìtì kde schopnost uplatnit se a touhu po vyniknutí (v práci) a snahu vùèi druhým dosahovat lepších úspìchù považují za obdivuhodnou vlastnost. V dnešním svìtì jsou ignorováni ti, kteøí se nevyvyšují, èi ti, kteøí se nederou dopøedu svou sebedùvìrou a arogancí, zpupností. Pokoru a velkorysost vnímají jako slabost - pokorrné lidi nepovažují za hodné, aby byli pøijímání do svých spoleèenství. Ale pøesto tato ctnost je klíè k tomu, aby se mohly pøekroèit brány do nebe, a to není nic jiného, než opak pýchy. Tedy to, co v tomto životì znamená úspìch, co je klíèem k bohatství k blahobytu, je zároveò jednáním, vyjádøením, formulí, která vás po vaší smrti zavede do tmy. Pokora je ve skuteènosti nejdùležitìjší ctnost, skrze kterou pøijímáte, že pøedevším svému Stvoøiteli máte sloužit. Tím, že vyjádøíte svou bezvýznamnost, hlásáte slávu Boží. Pokora je taková ctnost, která nejenže má cenu v mých oèích, ale je dùležitou, podstatnou souèástí pro vývoj vaší duše. To znamená, že musíte dávat pøednost jiným, ke slávì Boží. Pøesto velice lehce lze padnout do stavu pýchy." 31.5.2011 - „Øekni jim, že je mám rád, a chtìl bych, aby hovoøili se mnou - Høích, milé dìti, bude stálý problém. I ty nejpobožnìjší následovníci moje høešili - høeší spáchají høíchy na høíchy. To je skuteènost. Jak se Satan odtrhl, høích se šíøí ve velkém mìøítku. Mnozí se pøíliš ostýchají obracet se na mne. Skloní si hlavu a zavøou si oèi, jestli se chovají špatnì. Pøíliš pyšnì a pomatenì høeší znovu, jakoby to bylo zapomenuto. Co necítí, je to, že tma pøitahuje další tmu. Èili, jestli høešili jednou, mnohem lehèí, jednodušší je høešit podruhé. Tím, že blokujete své svìdomí, motáte se stále dokola. Høíšník potom odepøe, odsoudí veškerou prosbu o odpuštìní, aby mohl zapøít své nesprávné èiny. Po této spirále stále klesají a klesají a nevìdí jak mají poprosit o odpuštìní. Protože nepochopili dùležitost pokory, považují za nemožné, aby se obraceli na mne. Jak jistì víte, poprosit mì o odpuštìní není nic komplikovaného. Nikdy se mì nebojte. Oèekávám od každého z vás, abyste mìli odvahu odsoudit svoje høíchy. Kdyby se to stalo vaším zvykem, dostali byste zvláštní dary. Po pøiznání svých høíchù byste se dostali do stavu milosti. Když pøjdete po zpovìdi ke svatému pøijímání, budete pociovat zvláštní energii vyrovnanosti, která vás pøekvapí. Tehdy, ale jen tehdy naleznete opravdový mír. Nic vás nebude zneklidòovat. Budete silní a to nejen na duši. Vaše mysl bude klidnìjší a rozvážnìjší. Život budete vnímat jinak, pozitivnìji. Kdo by nechtìl mít takový život? V tomto smutném období svìta, vracejte se ke mne, moje milé dìti. Dovolte mi, abych vám ukázal tu blaženost, kterou budete prožívat, jestli se vrátíte ke mne. Myslete na to, že jsem za vás dal svùj život. Moje láska je bez hranic. Odpovím na vaše volání. Vše, co máte dìlat, je, abyste mì poprosili." 19.5.2011 - „Zodpovìdnost rodièù v dnešním svìtì - Klesli jste až tak hluboko, milé dìti, že každou, vám vrozenou duševní citlivost jste odmrštili od sebe. Co si myslíte, jak dlouho se vám bude stupòovat vaše láska k tomuto svìtu a k materializmu? Mluvím k tìm z vás, kteøí jsou svazováni pøitažlivou silou bohatství a pohodlnosti: všichni musíte vìdìt, že tyto vám budou odejmuté, a bude to souèástí pøicházejícího èasu oèisty. Každopádnì jako rodièe mìjte zodpovìdnost v tom smyslu, že musíte uspokojit své fyzické potøeby. Ovšem nezapomínejte, že i vaše duše potøebuje potravu. Pouèujte je o pravdách mých uèení a o dùležitosti zabývat se svou duší. Jen tak dokážete zajistit opravdový pokrm pro tìlo i duši svých dìtí, co nutnì potøebují pro sebe, bez èeho by nemohli užívat radosti Vìèného Života." 4.6.2011 - „Krmte svou duši. Duše je to jediné, co mùžete sebou brát do budoucího života - Varování bude pro vás ochutnávka, jaké pocity budete prožívat. Jestli v dobì „Velkého Varování" budete ve stavu smrtelného høíchu, nelekejte se, protože to bude pouze varování. Vaše høíchy vás budou šokovat, až je budete vidìt v jejich hrubé a odporné podobì. Velký šok ve vás mùže zpùsobit i fyzickou škodu. Neèekejte na to, a již nyní dìlejte nìco pro zlepšení stavu své duše. Všímejte si pozornì vznešenost, majestátnost své duše. Krmte své duše, protože to je vše, co mùžete sebou brát do budoucího života. Vaše tìlo nemá žádný význam. Pøesto, jestli høíšným zpùsobem
užíváte svá tìla, která jste dostali od Všemohoucího Otce darem, tak, že skrze toho i jiné pøivádíte k høíchu, tak vaše tìlo bude pøíèinou smrti vaší duše. Dìti moje, myslete na svoje budoucí štìstí a blaženost, protože èas strávený na Zemi je pouze zlomkem toho èasu, který okusíte v prùbìhu své existence. Jestli se nebudete zabývat péèí o své duše, tak pro vás bude zajištìno oddìlené místo v pekle, kde mimo vìèné utrpení a muèící trápení nebude jiný život." 5.6.2011 - „Uvidíte, co znamená umøít ve smrtelném høíchu - Doba „velkého Varování" bude zkušeností oèisty pro každého. Možná, že to bude zèásti nepøíjemné, zvláštì pro ty, kteøí mají závažné høíchy, protože poprvé ve svém životì poznají, jaký to je, když svìtlo Boží zmizne z vašeho života. Tyto duše okusí opuštìnost, opuštìnost tìch, kteøí zemøou ve stavu smrtelného høíchu. Pro tyto chudé duše, které takto zemøou, bude pøíliš pozdì na to, aby prosili Boha o odpuštìní svých høíchù. Nezapomínejte, že nabití prázdných duší je velice dùležité, a to já vám dovolím, protože jen tak mùžete pochopit, že bez Božího Svìtla zanikne ve vaší duši veškerý cit. Vaše tìlo i duše by byli pouze prázdné nádoby. I høíšníci cítí Svìtlo Boží, protože On je pøítomen ve všech svých dìtech na Zemi. Ovšem, jestli umøete ve smrtelném høíchu, toto Svìtlo již neexistuje. Pøipravte se nyní na tuto velkou událost. Zachraòte svou duši, pokud mùžete, protože až vás opustí Svìtlo Boží, tehdy pochopíte tu prázdnotu a výpadek nabízený Satanem, který je plný strachu a teroru. Nabíjejte své duše. Tìšte se, protože velké varování vás zachrání a pøitáhne vás k mému Nejsvìtìjšímu Srdci. Vítejte „velké varování", protože dostanete dùkaz na to, že je Vìèný Život a vy víte jak je to dùležité." 1.8.2011 - „V každém èase buïte pøipravení - Spousta duší volila odmítnutí té myšlenky, že Já nebo Vìèný Otec existujeme. Myslí si, že nic neznamená, jestli vìøí èi ne, a že to nemá žádný význam pro jejich život. Mnozí z tìch, kteøí jsou vlažní ve víøe, nedbalí, neteènì odmítají moje uèení tím, že pouze ústnì vyznávají svou víru. Ti si myslí, že pozdìji, v prùbìhu svého života budou mít èasu dost aby pak vìnovali dostatek èasu na praktikování své víry. To platí zejména pro mladší generace, kteøí si myslí, že víra nepatøí mezi vìci, kvùli kterým by se mìli nechat rušit." 2.8.2011 - „Dùležité poselství Boha Otce pro lidstvo - Pøicházím jménem svého Syna, Ježíše Krista. Já jsem Bùh, Otec, a chtìl bych komunikovat s celým svìtem. Mùj úmysl je ten, abych tišil velikost trestù, abych dal lidstvu šanci na to, aby otevøeli svá srdce pøed pravdivostí mé existence. Oni by mìli znát, drahé dìti, že já jsem pøedevším milosrdný Bùh a až potom Spravedlivý Soudce." 15.8.2011 - „Pomozte mi v záchranì mladých - ve vaší spoleènosti oni jsou v nejvìtším nebezpeèí Nezapomínejte, mé dìti, že pouze díky své vášnivé lásce pøicházím vstøíc svìtu, abych touto cestou komunikoval s vámi. Není to proto, aby vás to šokovalo, nebo aby ve vás zanechal nìjaký dojem. Ani ne proto, aby vyvolalo odpor èi diskusi. Cílem je pomoci v záchranì každé duše, pøedevším mladé generaci, která nejeví zájem o víru protože jsou velice zamìstnáni svým životem, ve kterém zbývá jen málo místa pro Boha. Protože mluvím k nim jazykem, kterému rozumí, doufám že se mi podaøí upoutat jejich pozornost na události, které se vyvíjejí. Oni jsou nejohroženìjší ve vaší spoleènosti, dìti moje. Je životnì dùležité abych je mìl na dosah jak rychle je jen možné. Dìti moje, nyní se musíte shromáždit kolem mne, abychom zachránili každého mladého ve svìtì. Pomozte mi, abych je mohl posbírat pro svoje království, abych neztratil ani jednu cennou duši." 10.9.2011 - „Nikdy nevyhrožujte nikomu mým jménem - Dìti moje, já mám rád každé své dítì i když se zatoulali èi se ztratili. V každém èase se modlete za nì, jestli vám záleží na tom, aby byli moje následovníci. Všemi prostøedky jim sdìlujte pravdu. Mluvte k nim vždycky o mé hluboké lásce k nim. Nikdy je nesmíte odsoudit. Nikdy jim neøíkejte, že pro jejich høíchy nebo pro to, o èem si myslíte, že je høích, že je potrestám, protože na to nemáte právo." 21.10.2011 - „Velké Varování" bude jakási globální zpovìï (svìtových rozmìrù) - Nìkteré duše se uzavírají do sebe a jsou tak ztvrdlé, že je nelze jinak zachránit než modlitbami a skrze smírná utrpení jiných. Oni totiž nebudou hledat spásu. Jejich umínìnost, neústupnost jim bude bránit v tom, aby cítili dostatek lítosti nad svými høíchy k tomu, aby pøiznali své høíchy a prosili o odpuštìní. Velké varování bude jakási globální zpovìï svìtových rozmìrù. Oèekává se od každého v této dobì, aby poprosili o odpuštìní svých høíchù, anebo musí se støetnout s odmítnutím. Mnoho duší žijících ve tmì bude odmítat mou milosrdnou ruku. Oni se mi otoèí zády. Ty, dcera moje, mùžeš mi pomoci s ostatními mými následovníky, aby tyto duše se zachránili pøed vìènou záhubou." 5.11.2011 - „Poslední výzva pro ateisty (Mluví Bùh Otec.) - Musíte mì poprosit o sílu, musíte mi dovolit, abych vás zachránil pøed vaší vìènou záhubou. Touto poslední pøíležitostí mluvím pøedevším k ateistùm. Neodmítnìte pravdu, až se vám zjeví. Jestli to udìláte, pro mne jste ztraceni." 11.11.2011 - „Nejdøív budou znamení na nebi slunce bude rotovat - Je potøeba mnoho a velice mnoho modliteb, aby nyní pomohly zachránit duše. Dcero moje, ty musíš pøipravit svou rodinu a musíš øíci všem, kteøí potøebují moje milosrdenství, aby byli pøipraveni. Nejdøív opìt se objeví znamení na nebi. Mnozí se zastaví a budou sledovat zpozorované zmìny, nebeské úkazy. Slunce se tak roztoèí, jak to ještì nikdo nevidìl. Potom uvidí køíž. To vše se stane, než se srazí hvìzdy a než paprsky mého milosrdenství pokryjí Zemi. Po tomto následuje ticho, ve kterém duše se dostane do stavu úplné samoty, kdy se postaví pøede mne. Øekni mým dìtem, na co musí dávat pozor, protože se nesmí bát. To nebude taková událost, které by se mìli bát. Místo toho byste mìli vítat toto setkání. Každé mé dítì musí pøijmout, že jsem to Já, kdo pøijde za nimi. Nesmí myslet na to, že to je konec svìta. Protože to není tak. To je zaèátek nové doby, ve které každé dítì pozná pravdu. Tìším se a mám slabost pro každou duši. Každou duši lze zachránit s podmínkou, jestli i duše dovolí, abych ji poskytl tento dar." 12.11.2011 - „Okamžiky vaší slávy pøed mým zrakem chvíle vaší záchrany - Drahá dcero, nelehké bude louèení se mnou pro ty, kteøí mì znají. Jakmile duše okusí mou lásku vùèi nim, budou mít pocit, že je tìžké snést bolesti našeho louèení. Ve vìtší míøe se stane u duší, kteøí tvrdí, že mì znají, pøesto se octnou v oèistci.
Sice duše z oèistce se dostanou všichni do nebe, pøesto bolest, kterou pociují pøi louèení se ode mne bude bolestné a tíživé. Øíkám spoustì duším, kteøí vìøí v Boha: i pouhá zmínka o pekle jim zpùsobuje utrpení v srdci. Potom øíkám tìm, kteøí se domnívají, že jejich duše potøebuje oèistu v oèistci: i oni budou prožívat takovou bídu, kterou tìžko chápou ti, kteøí žijí na Zemi. Dìti, váš èas na zemi je velice dùležitý, protože v tomto údobí se musíte snažit pùstem a pokáním oèistit svou duši. Využijte tento èas, bìhem kterého mùžete zachránit svou duši. Abyste to dokázali udìlat, musíte se snažit mít v sobì pokoru dìlejte to s tím zámìrem, abyste se mohli ponížit v mých oèích. Jenom ponížení budou schopni pøekroèit úzkými vraty Ráje. Proto musíte vítat dar Oèistce, který vám bude ukázán v prùbìhu velkého varování, když pokáním se budete muset oèistit od svých høíchù. Dìti, vy nemusíte èekat až do vaší smrti, abyste byli konfrontováni, abyste se støetli s touto oèistou. Vy jste požehnaní, dìti, protože z vašich høíchù nezùstane ani flíèek na vaší duši. Potom získáte možnost okamžitého vstupu do nové Doby Míru, o které s vámi hovoøím. To je to místo, kam každé mé dítì se dostane, jestli v dobì „velkého varování" se bude ucházet o odpuštìní svých høíchù. Otevøete svá srdce a vítejte Mì, až k vám pøijdu pøi pøíležitosti velkého varování, a když budete schopni mì obejmout. Dovolte mi, abych vás mohl udržet pøi sobì a abych vám mohl odpustit vaše høíchy, protože koneènì bude moje vaše tìlo, vaše duše, váš duch, prostøednictvím vašeho odevzdání se, co já velice potøebuji z vaší strany. V mých oèích to bude chvíle slávy. Tehdy budete ve skuteènosti opravdovì pøipraveni na druhý úsek, kdy budete schopni se sjednotit s vašimi bratry v Novém Zemském Ráji, který vám již na samém zaèátku stvoøil pro vás Bùh, Stvoøitel všech vìcí. Toto místo bude vaším novým a právoplatným domovem na 1000 rokù. Èekejte s láskou, nadìjí a radostí na mùj pøíchod. Nic neexistuje, èeho byste se mìli bát. Radujte se! Ještì jednou pøijdu, abych vás zachránil pøed nepøítelem lidstva. Pøi té pøíležitosti bude mít tak malou moc, že mu bude zatìžko uzmout duše, které v dobì velkého varování mì budou vítat s otevøenou náruèí." 20.5.2011 - Satan bude konat skrze jiné osoby, aby vám bral odvahu - Mnozí z vás netuší, že Satan bude èinný i pøes jiné osoby, skrze takové lidi, které máte ve vìtší úctì. Pøesnì tak je to, on tak pracuje. Pøes takové chudé duše bude èinný, jací se nechají pøitahovat ke tmì. On chce mít jistotu, abyste mìli omezené pøedstavy o pravdì mé slávy ve spojitosti s Vìèným Životem, na který byste mìli právo. Nikdy mu nedovolte, aby mìl vliv na vaši lásku vùèi mne. Nezapomínejte: protože on tento boj nikdy nevyhraje, duše které ho následují budou s ním hozeni do pekla. Toužíte-li po Vìèném Životì, využijte tento èas na Zemi a pokud ještì mùžete, zapøete Satana. 17.10.2011 - Mùj návrat na vaši záchranu budou cítit ve všech zákoutích Zemìkoule - Vy, drahé dìti, kteøí znáte pravdu, musíte øíci druhým, jaké štìstí je potká tím, že dostanou tento obdivuhodný dar. Má Láska zasáhne Zemi tak, že vy s pokorou budete padat na kolena, a na kolenou ve velkém smutku budete plakat kvùli urážkám, kterými jste zraòovali mého Vìèného Otce... ...Já, Ježíš Kristus, nyní dìlám pøípravy, abych vám umožnil, abyste se stali svìdky pravdì mého milosrdenství, kterou každá duše bude vidìt, vèetnì nevìøících a nejzarputilejších høíšníkù. Dùkaz existence Mé i Boha Otce bude zjeveno v úplné nebeské slávì pøed každým mužem, ženou i dítìtem. Moje pøítomnost bude zjevena takovým zpùsobem, že ji nikdo nebude zapírat, ani nebude umìt zapírat, pøehlížet èi zlehèovat. Protože nebesa se rozevøou, dojde k srážce hvìzd, aby mùj návrat pociovali ve všech zákoutích svìta. Ach, jakou radost budou prožívat moje dìti až budou svìdky mé božské pøítomnosti. Ba, i ti, kteøí jsou ve tmì, budou pociovat, jak se jich dotkne má Láska a opìt zapálí nový oheò lásky v jejich studené duši. Pøipravujte se. Èekejte mùj slavný návrat. Modlete se za všechny, kteøí mají strach v srdci. Mì se nebojte. Tuto událost èekejte s pokorou a láskou ve svých srdcích.
