Tiskový výstup
SEBEOBRANA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY PhDr. Michal Vít, PhD. doc. PhDr. Zdenko Reguli, Ph.D.
MASARYKOVA UNIVERZITA
ELPORTÁL
Obsah Obsah....................................................................................................................................................... 1 Anotace ................................................................................................................................................... 3 Úvod ........................................................................................................................................................ 4 Sebeobrana ve školním vzdělávání ..................................................................................................... 4 Koncepce výuky sebeobrany ............................................................................................................... 5 Cíle výuky sebeobrany ......................................................................................................................... 6 Výběr a strukturace učiva .................................................................................................................... 6 Jak pracovat s učebnicí ........................................................................................................................ 7 Vyučovací jednotka 1 .............................................................................................................................. 9 ÚVODNÍ ČÁST ...................................................................................................................................... 9 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 10 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 14 Vyučovací jednotka 2 ............................................................................................................................ 15 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 15 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 16 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 21 Vyučovací jednotka 3 ............................................................................................................................ 22 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 22 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 23 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 27 Vyučovací jednotka 4 ............................................................................................................................ 28 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 28 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 29 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 32 Vyučovací jednotka 5 ............................................................................................................................ 33 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 33 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 34 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 36 Vyučovací jednotka 6 ............................................................................................................................ 37 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 37 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 38 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 40
Vyučovací jednotka 7 ............................................................................................................................ 41 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 41 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 42 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 44 Vyučovací jednotka 8 ............................................................................................................................ 45 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 45 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 46 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 49 Vyučovací jednotka 9 ............................................................................................................................ 50 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 50 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 51 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 55 Vyučovací jednotka 10 .......................................................................................................................... 56 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 56 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 57 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 59 Vyučovací jednotka 11 .......................................................................................................................... 60 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 60 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 61 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 66 Vyučovací jednotka 12 .......................................................................................................................... 67 ÚVODNÍ ČÁST .................................................................................................................................... 67 HLAVNÍ ČÁST ..................................................................................................................................... 68 ZÁVĚREČNÁ ČÁST .............................................................................................................................. 71 Závěr ...................................................................................................................................................... 72 Bibliografie ............................................................................................................................................ 73 O kolektivu autorů ................................................................................................................................. 75
Anotace Učebnice prezentuje metodiku výuky sebeobrany založenou na využití úpolových her. Učivo sebeobrany zahrnuje dvanáct vyučovacích jednotek rozdělených do třech bloků, které respektují fáze motorického učení. Zatímco první blok je zaměřen na průpravná cvičení vedoucí k rozvoji motorických schopností, druhý blok je určen k osvojení pohybových dovedností (obran proti různým útokům) a třetí blok je určen k aplikaci dovedností v modelových sebeobranných situacích. Učebnice obsahuje text popisující teoretická východiska jednotlivých oblastí sebeobrany, videoukázky a pravidla všech cvičení, a také písemné přípravy na všechny vyučovací jednotky. Primárně je multimediální obsah učebnice určen pedagogům středních škol, většinu cvičení však lze aplikovat i na druhém stupni základních škol.
Úvod Sebeobrana je v České republice základním učivem tělesné výchovy, které stanovuje Rámcový vzdělávací program pro základní a střední školy. Při tvorbě Školního vzdělávacího programu může vedení škol zvolit konkrétní učivo, které odpovídá lokálním materiálním a personálním podmínkám, vzdělání učitelů, anebo i potřebám a zájmu žáků. Předkládaná elektronická učebnice je jedním z možných, v praxi ověřených, způsobů jak k výuce sebeobrany přistoupit. Metodika výuky sebeobrany v této učebnici je koncipována na základě rozmanitých úpolových her a cvičení umožňujících studentům objevování principů sebeobrany a rozvoj jejich vrozené schopnosti účelně využívat svou kapacitu k obraně.
Sebeobrana ve školním vzdělávání Základní učivo úpolů a sebeobrany ve školním vzdělávání stanovuje taxativně Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (MŠMT, 2013) a Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (MŠMT, 2007) následovně:
Základní vzdělávání 1. Stupeň – průpravné úpoly: přetahy, přetlaky. 2. Stupeň – úpoly: základy sebeobrany, aikidó, džúdó, karatedó.
Střední vzdělávání
sebeobrana, základy džúdó, aikidó, karatedó (základem je sebeobrana, rozsah ostatních činností je stanoven v návaznosti na připravenost vyučujícího a zájem žáků).
Sebeobrana je značně multidisciplinární oblast. Kvalifikovaná výuka sebeobrany vychází z preventivního pojetí. Výuka cílí především na vybudování bezpečnostních návyků, které zvyšují pravděpodobnost, že se jednotlivec nestane účastníkem sebeobranné situace. Mezi základní témata patří např. rozpoznání hrozby, tvorba strategického plánu, taktické uvažování, psychická příprava na konflikt apod. Současně by sebeobrana pro děti a mládež neměla být příliš vážné téma. Uvedená témata je třeba vysvětlovat s přiměřeností k věku dětí a výuku pojmout hravě. Pohybová část tréninku sebeobrany je důležitá zejména pro osvojení úpolových dovedností. Děti se učí přirozené zápasit, překonávat jeden druhého, bojovat. Je třeba, aby pedagog i žáci chápali, že řešení konfliktů mezi lidmi fyzickým kontaktem je z hlediska vztahů a bezpečnosti nežádoucí. Jedná se o poslední možné řešení. Na druhé straně k situacím, kdy dítě čelí skutečné hrozbě, někdy dochází. V takových případech mohou nabyté znalosti a dovednosti dítě uchránit před vážným nebezpečím. Výuka sebeobrany poskytuje cvičencům řadu benefitů nejen v tělesné oblasti. Jedná se zejména o zvyšování sebevědomí, adaptace na náhlý fyzický kontakt a snižování úlekové reakce, adaptace na nepříjemné pocity, sebekontrolu a zvýšení pocitu osobního bezpečí. Výuka sebeobrany ve školním vzdělávání je určena k plošné základní edukaci, která je limitována časovou dotací určenou pro tělesnou výchovu a potřebou věnovat čas dalším sportovním aktivitám. Z tohoto důvodu by výuka sebeobrany měla směřovat k základnímu seznámení s otázkami osobní bezpečnosti a být motivující pro další cvičení v zájmové mimoškolní činnosti nebo rodinném prostředí.
Koncepce výuky sebeobrany Teorii a didaktice sebeobrany dětí se zabývali odborníci z různých pohledů (Adamčák & Bartík, 2011; Bartík, Sližik, & Reguli, 2007; Bishop & Thomas, 1993; Lykkegaard, 2015; Potenza, Konukman, Yu, & Gümüşdağ, 2014; Z. Reguli, 2005; Zdenko Reguli, Ďurech, & Vít, 2007; M. Vít & Reguli, b.r.). Uvedené informační zdroje se shodují v tom, že sebeobrana představuje komplexní problematiku vyžadující multidisciplinární přístup s přihlédnutím ke specifikům dětského věku. Pro učitele i jejich žáky je východiskem výuky sebeobrany přijetí skutečnosti, že ačkoliv většina společnosti dodržuje morální a právní normy, mohou se v naší blízkosti vyskytnout jedinci, kteří pro nás představují nebezpečí. Dojde-li pak k ohrožení násilím nebo násilí samotnému, mluvíme o sebeobranné situaci. Předpokládáme, že nejlepším způsobem poznání neznámého je osobní prožitek a učení vlastní zkušeností. Úpolová cvičení jsou vhodným prostředkem k získání prožitku z kontaktních situací. Modelové sebeobranné situace umožňují rozvíjet vlastní taktické myšlení a nacvičovat různé strategie k odmítnutí nevyžádaného kontaktu. Každá taková zkušenost, i kdyby jednorázová, je cenná a užitečná do života. Studentům umožňuje uvědomit si, že každá sebeobranná situace je složitá a těžko řešitelná, přináší různá rizika a pro obránce představuje vysokou fyzickou i emocionální zátěž. Řešení sebeobranných situací je doprovázeno časovým stresem, při kterém je velmi těžké přijímat správná a účinná rozhodnutí. Zvážíme-li výše uvedené skutečnosti, naším úkolem by mělo být hledání vhodných řešení pro sebeobranu. Přitom předcházení vzniku sebeobranných situací považujeme za jejich nejlepší řešení. Tato myšlenka je vyjádřena prvním paradoxem v sebeobraně: „příprava směřuje k nepodání výkonu“ (Vít, Reguli, & Chvátalová, 2012). Jinak řečeno, trénink sebeobrany směřuje k tomu, abychom se nebezpečným situacím vyhnuli, aby se pachatel nezaměřil na nás. Z hlediska pravděpodobnosti je možné, že ke skutečnému útoku na naši osobu nikdy nedojde. Není však vyloučeno, že se tak stane třeba jen jedenkrát za život. Jako i v jiných oblastech života platí, že „štěstí přeje připraveným“. Každý by se proto měl zeptat sám sebe: „Co budu dělat, když zrovna já se stanu obětí násilí?“ Každý by měl umět na tuto otázku odpovědět a přijmout odpovědnost za své jednání. Zodpovědnost za sebe sama se projevuje např. vyhnutím se místům a obdobím se zvýšenou rizikovostí, neprovokujícím vystupováním, výběrem tras a způsobu dopravy, připraveností na vlastní obranu aj. Řešení sebeobranné situace vyžaduje řadu dovedností, které se svou povahou zcela odlišují a mají různý význam a cíl. Tyto dovednosti jsou rozvíjeny různými metodami a prostředky v samostatných částech výcviku, kterými jsou: 1. 2. 3. 4. 5.
Teoretická příprava Strategicko-taktická příprava Psychologická příprava Technická příprava Kondiční příprava.
Program Sebeobrana pro střední školy obsahuje nejen průpravná cvičení k technickému řešení sebeobranné situace, ale i cvičení pro rozvoj strategického myšlení, komunikačních dovedností a základ právního vědomi o nutné obraně. Vyučovací jednotky jsou sestaveny tak, že plní i funkci kondiční přípravy.
Učebnice obsahuje baterii úpolových cvičení umožňující realizovat výuku základů sebeobrany na středních školách v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem. Vybraná cvičení představují pohybový základ sebeobrany, na který je možné navázat pokročilou výukou moderních sebeobranných systémů. Při realizaci výuky sebeobrany je nutné brát zřetel na to, že samotný program, byť detailně a kvalitně rozpracovaný, k zajištění účinné výchovy a vzdělávání nestačí. Jeho efektivní naplnění spolu zajišťují učitelé v interakci se studenty. Na vzdělávacím procesu se podílí studenti svou motivací, sociální stimulace z jejich rodinného a společenského zázemí a podmínky, za kterých proces vyučování probíhá.
Cíle výuky sebeobrany Cílem baterie úpolových cvičení je zprostředkovat studentům prožitek ze střetových situací, které jsou potencionálně nebezpečné a umožnit jim získání základních návyků významných pro sebeobranu. Během cvičení je důležité hrát si s fyzickým kontaktem, rozvíjet cit pro taktilní komunikaci, zvyšovat frustrační toleranci a zamezit vzniku psychického šoku z náhlého fyzického kontaktu. Studenti se učí experimentovat s hmotností svého těla, využívat všech individuálních možností k obraně a rozvíjet strategické myšlení. Součástí výuky sebeobrany je také oblast komunikace a psychologie. Proto bylo do programu zařazeno celkem deset modelových sebeobranných situací, které slouží k nácviku asertivního jednání a vycítění komunikačního zvratu. Cílem nácviku sebeobrany není překonávání síly silou, ale využití momentu překvapení a slabosti protivníka, které povedou k jeho vlastní porážce. Způsob výkladu učiva pedagogem ovlivňuje i množství vědomostní, které studenti o sebeobraně získají, hloubku jejich pochopení a zaujetí správného postoje k danému problému.
Výběr a strukturace učiva Výuka sebeobrany je koncipována tak, aby představovala pohybový základ (technická a kondiční příprava) a plnila i cíle dalších částí výcviku sebeobrany (teoretická, strategicko-taktická, psychologická). Cílem výběru základního učiva bylo zohlednění všech základních druhů útoků a situací, ke kterým může dojít v sebeobranných situacích. Základní učivo bylo rozděleno do dvanácti monotematických vyučovacích jednotek. Počet vyučovacích jednotek a jejich zaměření vyplývá z jednotlivých témat výuky sebeobrany a jejich cílů. Při současné obligatorní časové dotaci tělesné výchovy 2x 45 minut týdně, což činí ročně 66 vyučovacích jednotek, se jedná o rozsah výuky, který může být zařazen do celoročního plánu tělesné výchovy ve Školním vzdělávacím programu po jednotlivých částech, nebo jako ucelený kurz. Pro dosažení vyšší efektivity výuky doporučujeme realizaci dvanácti vyučovacích jednotek za sebou v jejich logické návaznosti. Učivo je strukturováno podle zaměření do třech bloků (viz Tab 1.).
Tab. 1. Struktura učiva Struktura učiva Blok
VJ
Učivo
1.
Základní úpoly: přetahy, pádová technika, úpolové hry
2.
Základní úpoly: přetlaky, pádová technika, úpolové hry
3.
Základní úpoly: odpory, pádová technika, úpolové hry
4.
Základní úpoly: odpory, pádová technika, úpolové hry, zvedání břemene
5.
Obrana proti úchopům, pádová technika, úpolové hry
6.
Obrana proti objetím, úpolové hry
7.
Obrana proti škrcení, úpolové hry
8.
Obrana ve znevýhodněné pozici
9.
Obrana proti úderům, úpolové hry
10.
Obrana proti kopům, úpolové hry
11.
Modelové sebeobranné situace, úpolové hry
12.
Modelové sebeobranné situace, úpolové hry
I.
II.
III.
Blok I. obsahuje první čtyři vyučovací jednotky, které obsahují základní učivo průpravných úpolů (přetahy, přetlaky, odpory, pádová technika). Cílem Bloku I. je seznámení se základními úpolovými cvičeními a fyzickým kontaktem. Tento blok tvoří základní úpolovou přípravu k náročnějším sebeobranným cvičení.
Blok II. představuje navazujících šest vyučovacích jednotek, jejichž obsahem jsou cvičení zaměřená na nácvik principů obran proti jednotlivým útokům (úchop, objetí, škrcení, znevýhodněná pozice, úder, kop). Cílem tohoto bloku je zprostředkování prožitku z různých druhů útoků a objevování technických řešení sebeobranných situací. Tento blok tvoří pohybový základ technické části sebeobrany.
Blok III. Je tvořen závěrečnými dvěma vyučovacími jednotkami, které jsou svým obsahem zaměřené na strategické a psychologické aspekty sebeobranných situací. Cílem tohoto bloku je zprostředkovat studentům prožitek z konfliktních komunikačních situací a uvést je do komplexního studia sebeobrany. Tento blok je základní psychologickou a strategickou průpravou sebeobrany zaměřenou na zvládnutí komunikačních strategií.
Jak pracovat s učebnicí Učebnice obsahuje detailní popis 12 vyučovacích jednotek sebeobrany. Kromě popisu cvičení obsahuje příručka i teoretická východiska k jednotlivým tématům sebeobrany a také přípravy na vyučovací jednotky. Obrazový záznam cvičení mohou učitelé využít jak pro vlastní přípravu na hodiny, tak pro prezentaci cvičení studentům ve výuce s využitím audiovizuální techniky. Tento postup doporučujeme
zejména u Bloku III. Vyobrazení modelových sebeobranných situací pomocí komiksových bublin je pro studenty nejen srozumitelné, ale i zábavné. Každá vyučovací jednotka má jasně stanovenou strukturu, pořadí cvičení, cíl, učivo, učební výstupy a prostředky k jejich dosažení. Uveden je také počet opakování nebo minutáž cvičení. Vyučovací jednotka se dělí na úvodní, hlavní a závěrečnou část. Úvodní část dělíme na rušnou a průpravnou. Učebnice neobsahuje učivo průpravné a závěrečné části hodiny, u kterých se předpokládá volba cvičení podle zvyku vyučujícího a studentů. Za účelem přehlednosti textu používáme pro některé často se opakující slovní spojení zkratky:
DK – dolní končetiny HK – horní končetiny MSS – modelová sebeobranná situace ÚH – úpolová hra
Vyučovací jednotka 1 Cíl: Uvedení do problematiky úpolů, nácvik pádové techniky, rozvoj pohybových schopností prostřednictvím úpolových her a základních úpolů – přetahů
Učivo: Pádová technika, úpolové hry, přetahy
Učební výstupy: Žák umí odhadnout rizika zranění pádem; žák umí objasnit, proč a jakým způsobem se má chránit při sportovních aktivitách; žák vnímá a podle individuálních možností napodobuje základní pohybovou strukturu pádu vzad bez převratu se zaražením; na základě prožitku ze ztráty rovnováhy žák rozlišuje pádovou situaci vzad a rozhoduje o jejím řešení; žák analyzuje základní úpolový vztah přetah; žák odhaduje možnosti využití somatických znaků svého těla (hmotnost, výška, délka končetin aj.) v úpolovém kontaktu; žák přijímá pravidla fair play, zdravě soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Honička na probouzení medvědů Popis: Z celé skupiny žáků představují 1–3 hráči zimu, ostatní žáci jsou medvědi. Úkolem zimy je uspat všechny medvědy k zimnímu spánku. Když se zima dotkne rukou medvěda, ten se ukládá ke spánku (leh na břiše – vzpažit). Medvěd aktivně nepokračuje ve hře, dokud ho jiný medvěd neprobudí a tím ho vrátí zpět do hry. Probudit medvěda lze přetočím z lehu na břiše do lehu. Spící medvěd v přetočení aktivně nepomáhá. Po 1 minutě je třeba vyměnit žáky představující zimu. Pravidla: Uspávat se může pouze dotykem ruky na celém těle s výjimkou hlavy. Žáci nesmějí ohrozit ležící spolužáky jejich přeskakováním. Spící medvědi nekladou při přetáčení odpor ani aktivně nepomáhají, pouze zpevní tělo a nechají se přetočit z lehu na břichu do lehu.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva, uvolnění krční páteře.
HLAVNÍ ČÁST Teoretická východiska Pády V průběhu ontogeneze člověka jsou běžnou součástí pohybu pády. První pády se objevují v dětském věku jako přirozená součást procesu učení chůze. V tomto období jsou pády velmi často vykonávanou pohybovou strukturou. S vývojem motoriky jedince se četnost neúmyslných pádů snižuje. V průběhu dospívání člověk postupně ztrácí (v dětství přirozenou) schopnost bezpečného pádu na podložku, vzniká psychická bariéra – strach z pádu. Díky tělesnému růstu padá člověk stále z větší výšky, což má vliv fyzikální (dopadová energie je větší) i psychický. Pády představují významné zdravotní riziko. Výzkumy ukazují, že pády jsou příčinou 1/3–1/2 úrazů vůbec. K neúmyslným pádům dochází často při sportovních aktivitách, jako jsou cyklistika, skateboarding, in line bruslení, lyžování, bruslení, sportovní hry aj. Při těchto sportech hrozí riziko vážného poranění hlavy a krční páteře a proto je nutné chránit se ochrannými prostředky (přilbou). Častou příčinou úrazů jsou také pády v běžných životních situacích, jako je chůze po kluzkém nebo nakloněném terénu, zakopnutí při běhu, pády z malých výšek (ze židle, žebříku) aj. K pádu může dojít také v sebeobranné situaci. Zpravidla se tak stane po zvednutí nebo hodu útočníkem, při sražení na zem kopem či úderem. Častý je také současný pád útočníka a obránce při vzájemnému zápasu na velmi krátkou vzdálenost. Významnou protiúrazovou zábranu v těchto případech představuje pádová technika.
Pádová technika Pádová technika je naučená pohybová dovednost umožňující technicky správný průběh pádu. Cílem nácviku pádové techniky je zamezit zranění při pádech, respektive rizika zranění minimalizovat. Nelze s jistotou tvrdit, že naučená pádová technika vždy a ve všech případech zamezí zranění! Zkušenosti z praxe však ukazují, že pádová technika naučená do třetí fáze motorické učení (automatizace) se v pádových situacích intuitivně projeví a vede k lepšímu zvládnutí pádu. Mezi nejčastější zranění při pádech patří fraktury a kontuze horních končetin, poranění hlavy a krční páteře. V případě těžkých pádů (za jízdy z kola, motocyklu, lyží, z větší výšky aj.) je rozhodující zabránění nejvážnějším poraněním hlavy a páteře i za cenu méně vážných zranění (např. horních končetin).
Didaktika pádové techniky Při nácviku pádové techniky je důležité dodržování metodických, biomechanických a psychologických principů. Je třeba respektovat individuální možnosti žáků (hmotnost, kloubní pohyblivost aj.). V případě většího strachu z pádu nebo nižší motorické úrovně cvičenců je vhodné zařazování průpravných cvičení a úpolových her v nižších polohách po delší dobu. Teprve po získání správných návyků pro dopad je možné přejít do poloh vyšších. V žádném případě není vhodné žáky k pádům nutit, tím bychom strach z pádu jen prohlubovali. Podobně jako gymnastické prvky (kotoul, přemet stranou aj.) je třeba pády vykonávat s radostí a uspokojením z pohybu.
Biomechanické principy
sílu rozložit na plochu zabránit kontaktu zranitelnými částmi těla s podložkou uskutečnit pád valivým způsobem prodloužit vykonávání pádu využít energii pádu a opětovné zaujetí postoje/střehu
použít jednoduchou a přirozenou techniku
Metodické principy
nácvik začínat valivými pohyby po podložce z nižších poloh přecházet postupně do vyšších nejdříve naučit pády vzad (méně náročné, větší význam) od začátku klást důraz zejména na správnou polohu hlavy při pádech se zaražením nejdříve naučit dopadovou polohu nácvik provádět vždy na měkkém povrchu (žíněnky, pásy, tatami)
Psychologické principy
pády z nižších poloh jsou méně stresující pomalé tempo cvičení zabraňuje úleku z náhlého pádu pády mimo zorné pole (vzad) jsou více stresující pády vykonávané v kontaktu s partnerem jsou více stresující nucení k pádu učitelem vede k vytvoření psychického bloku při hrách se žáci uvolní a soustředí na jinou činnost, pády vykonávají beze strachu
Nácvik pádu vzad bez převratu se zaražením Základním cvičením pro všechny pády je tzv. kolébka ze sedu pokrčmo. Žáci se kolébkou učí správnému návyku předklonu hlavy, zakulacení zad a valivému pohybu. Od prvních pokusů je třeba dbát důraz na to, aby se hlava při cvičení (ani při pádu) nedotýkala země. Cvičení uvolňuje zádové svalstvo a posiluje svalstvo břišní. Modifikací cviku je kolébka ze sedu pokrčmo s nataženýma nohama. Přechodem do vznosu se žáci učí valivému pohybu v dopadové poloze při pádu. Cvičení uvolňuje zádové svalstvo, posiluje svalstvo břišní a protahuje hamstringy. Vykonání celého pádu z vyšší polohy předchází nácvik dopadové polohy. V lehu pokrčmo žáci nacvičují tlačení pažemi proti podložce, zvednutí hlavy ze země a kontrakci břišního svalstva spojeného s výdechem. Cvičení probíhá na dvě doby, střídáním relaxace a kontrakce: 1. Relaxace: leh pokrčmo – upažit poníž, dlaně na zem 2. Kontrakce: předklon hlavy, brada u hrudníku – tlačení pažemi proti podložce, s výdechem kontrakce břišního svalstva, výdrž 3 sec. Celý pád žáci vykonávají nejdříve ze sedu pokrčmo. Jedná se o plynulý přechod kolébkou do dopadové polohy s nataženýma nohama. Zdůrazňujeme při něm tlačení paží proti podložce, předklon hlavy! Poté je možné přejít k prvním pokusům z vyšší polohy – dřepu. Při tomto cvičení se žáci učí přechod na zem pomocí sedu těsně za paty. Výsledkem metodické řady je provedení pádu ze stoje. Při pádu ze stoje je důležité zdůraznit význam práce nohou – při provádění sedu za paty, který umožňuje plynulý přechod do valivého pohybu, se dolní končetin ohýbají v kolenou s cílem přiblížit se k podložce. Při odvalení do dopadové polohy se opět natahují, aby nedošlo k úderu koleny do obličeje. Během celé metodické řady zdůrazňujeme aktivní tlačení proti podložce, výdech s kontrakcí břišního svalstva a předklon hlavy, který umožňuje bezpečný dopad.
Metodická řada nácviku pádu vzad bez převratu se zaražením
kolébka ze sedu pokrčmo kolébka ze sedu pokrčmo s nataženýma nohama nácvik dopadové polohy
pád ze sedu pokrčmo pád ze dřepu pád ze stoje
Nejčastější chyby
dopad hlavy na podložku (brada není u hrudníku) náraz beder na podložku (záda nejsou zakulacena) chybný úhel paží s tělem (správně 45°) paže se zvedají ze země (chybí aktivní tlačení) hrozí úder kolenem do obličeje (kolena jsou ve vznosu ohnuta)
Následující úpolová hra slouží k procvičení pádu vzad bez převratu se zaražením. Současně se jedná o test dovednosti žáků vykonat pádovou techniku vzad bez vážných chyb.
ÚH Souboj zajíců Popis: Dva žáci ve dřepu čelem k sobě – předpažit pokrčmo, dlaně otočené k partnerovi, prsty u sebe. Oba poskakují výponem ve dřepu, mohou měnit místo i směr pohybu. Vzájemným úkolem je vychýlení partnera vzad pomocí tlesknutí do jeho dlaní. Pokud se tak stane, padající žák vykoná pád vzad bez převratu se zaražením a vrací se zpět do dřepu. Vyhrává žák, který partnera vychýlil vícekrát. Pravidla: Kontakt tlesknutím musí být přiměřený a vedený pouze do dlaní partnera. Jedná se o rychle zatlačení do rukou partnera. Nedovolujeme bezohledné údery a plácání přes ruce nebo obličej partnera!
Základní úpoly: přetahy Přetah je základní úpolový vztah mezi dvěma nebo více partnery, při kterém každý usiluje o překonání soupeře soustavným tahem v jednom směru. Oba cvičenci táhnou v přesně opačném směru od středu biomechanické soustavy, tedy excentricky. Typickým příkladem přetahu je bývalý olympijský sport přetahování lanem (angl. Tug of war). Přetahy zahrnují široké spektrum cvičení v různých polohách. Následující zásobník cvičení rozvíjí především sílu horních a dolních končetin, sílu trupu, statickou i dynamickou rovnováhovou schopnost. Žáci se učí překonat partnera pomocí tahu a získat převahu. Jedná se o přátelské měření sil v duchu fair play. Žáci se učí experimentovat se svým tělem a kromě svalové síly zapojují taktické myšlení, snaží se partnera překonat chytře (měnit výšku těžiště, přenášet hmotnost vpřed a vzad, zapojit do pohybu více svalových skupin apod.). Z důvodu bezpečnosti je třeba před cvičením odložit všechny prstýnky a řetízky z rukou. Učitel musí dbát na správnou organizaci hodiny a rozestavit dvojice žáků tak, aby nehrozil pád vzad do překážky nebo jiné cvičící dvojice!
Přetah souhlasnou rukou za háčky o natažení paže Popis: Žáci stoji čelem proti sobě v mírném stoji rozkročném. Vzájemně se chopí souhlasnou rukou za háčky tak, aby lokty byly ohnuté do pravého úhlu. Na pokyn učitele se snaží soustavným tahem k sobě donutit partnera k natažení paže v loketním kloubu. Vyhrává žák, kterému se podaří donutit partnera k natažení paže nebo změně polohy.
Pravidla: Cvičení spočívá v soustavném tahu, není dovoleno povolit a opět zatáhnout – nebezpečí zranění. Žáci se drží za háčky, nikoliv za zápěstí. Prohrává žák, který napne paži v loketním kloubu, nebo změní polohu ze stoje mírně rozkročného do jiné polohy (výpad, dřep, klek aj.).
Přetah souhlasnou rukou za háčky o vychýlení Popis: Jedná se o modifikaci předchozího cvičení. Výchozí poloha cvičenců je stejná. Na pokyn učitele se žáci snaží tahem vychýlit partnera z rovnováhy a donutit ho k vykročení. V tomto cvičení je povoleno natáhnout paži v loketním kloubu, změnit výšku těžiště a přejít do podřepu nebo dřepu. Pravidla: Cvičení spočívá v soustavném tahu, není dovoleno povolit a opět zatáhnout – nebezpečí zranění. Žáci se drží za háčky, nikoliv za zápěstí. Prohrává žák, který změní polohu vykročením nebo zvednutím jedné nohy ze země.
Přetah oběma rukama za zápěstí o vtažení do vlastního území Popis: Žáci stojí čelem proti sobě v mírném stoji rozkročném oba stejně vzdálení od čáry na podlaze. Uchopí se vzájemně za zápěstí, jedna ruka nadhmatem druhá podhmatem. Na pokyn učitele se snaží vychýlit partnera z rovnováhy a donutit ho ke vkročení do vlastního území. Vítězí žák, kterému se podaří přetáhnout partnera na svou stranu. Pravidla: Cvičení spočívá v soustavném tahu, není dovoleno povolit a opět zatáhnout – nebezpečí zranění. Žáci se drží za zápěstí. Během cvičení mohou žáci změnit polohu vykročením, snížením těžiště apod. O vítězství rozhoduje dotek libovolnou částí těla v soupeřově území.
Přetah oběma rukama za zápěstí o stanovenou vzdálenost Popis: Jedná se o modifikaci předchozího cvičení. Výchozí poloha cvičenců je stejná. Na pokyn učitele se žáci snaží přetáhnout partnera o předem stanovenou vzdálenost (2 m, délka žíněnky apod.). Pravidla: Cvičení spočívá v soustavném tahu, není dovoleno povolit a opět zatáhnout – nebezpečí zranění. Žáci se drží za zápěstí. Během cvičení mohou žáci změnit polohu do dřepu, kleku apod. Vítězí žák, kterému se podaří přetáhnout partnera o celou určenou vzdálenost.
Přetah souhlasnou rukou za zápěstí a souhlasnou nohou v přednožení o stanovenou vzdálenost Popis: Žáci stoji čelem proti sobě, vzájemně se uchopí souhlasnou rukou na zápěstí a za souhlasnou nohu v přednožení. Na pokyn učitele se snaží přetáhnout partnera o předem stanovenou vzdálenost (2 m, délka žíněnky apod.). Pravidla: Cvičení spočívá v soustavném tahu, není dovoleno povolit a opět zatáhnout nebo vychylovat jiným směrem. V případě hrozícího pádu ztrátou rovnováhy jednoho nebo obou žáků je povinností obou
partnerů přerušit úchop soupeře a zamezit vlastnímu pádu. Vítězí žák, kterému se podaří přetáhnout partnera o celou určenou vzdálenost.
Přetah bokem k partnerovi za paži zaklesnutou v lokti o stanovenou vzdálenost Popis: Žáci stojí protisměrně bokem k sobě zaklesnuti bližší paží v loktech. Pozor na vzájemnou polohu nohou – dotýkají se podkolení jamkou! Pokud by stáli koleny k sobě, hrozí zranění! Na pokyn učitele se snaží přetáhnout partnera o předem stanovenou vzdálenost (2 m, délka žíněnky apod.). Pravidla: Cvičení spočívá v soustavném tahu, není dovoleno povolit a opět zatáhnout nebo vychylovat jiným směrem. V případě hrozícího pádu ztrátou rovnováhy jednoho nebo obou žáků je povinností obou partnerů přerušit úchop soupeře a zamezit vlastnímu pádu. Není povoleno během cvičení měnit vzájemnou polohu nohou k partnerovi, dolní končetiny stále směruji podkolenními jamkami k sobě. Vítězí žák, kterému se podaří přetáhnout partnera o celou určenou vzdálenost.
Přetah zády k partnerovi za obě paže zaklesnuté v loktech o stanovenou vzdálenost Popis: Žáci stojí zády k sobě zaklesnuti oběma pažemi v loktech. Na pokyn učitele se snaží přetáhnout partnera o předem stanovenou vzdálenost (2 m, délka žíněnky apod.). Pravidla: Cvičení spočívá v soustavném tahu, není dovoleno povolit a opět zatáhnout nebo vychylovat jiným směrem. V případě hrozícího pádu ztrátou rovnováhy jednoho nebo obou žáků je povinností obou partnerů přerušit úchop soupeře a zamezit vlastnímu pádu. Vítězí žák, kterému se podaří přetáhnout partnera o celou určenou vzdálenost
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK. Uvolnění krční páteře. Protažení zádového svalstva. Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny Pády jsou nebezpečné a mohou vést k různým zraněním (od lehkých oděrek až po vážné úrazy, především hlavy). Proto je třeba se při sportování chránit ochrannými prostředky (přilba, chrániče zápěstí, zad apod.) a také naučenou pádovou technikou. Úpolový kontakt je přirozenou součástí lidského jednání, musí mít však jasně stanovená a oboustranně respektovaná pravidla. Porušování pravidel je v rozporu s fair play. Zneužívání úpolových aktivit je neetické a může být i v rozporu se zákonem!
Vyučovací jednotka 2 Cíl: Uvedení do problematiky úpolů, nácvik pádové techniky, rozvoj pohybových schopností prostřednictvím úpolových her a základních úpolů – přetlaků
Učivo: Pádová technika, úpolové hry, přetlaky
Učební výstupy: Žák umí odhadnout rizika zranění pádem vzad; žák umí objasnit, proč a jakým způsobem se má chránit při sportovních aktivitách; žák vnímá a podle individuálních možností napodobuje základní pohybovou strukturu pádu vzad bez převratu se zaražením a pádu vzad s převratem bez zaražení; na základě prožitku ze ztráty rovnováhy žák rozlišuje pádovou situaci vzad a rozhoduje o způsobu jejího řešení; žák rozumí a rozlišuje mezi úmyslným a neúmyslným pádem; žák analyzuje základní úpolový vztah přetlak; žák odhaduje možnosti využití somatických znaků svého těla (hmotnost, výška, délka končetin aj.) v úpolovém kontaktu; žák přijímá pravidla fair play, zdravě soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Kolébková honička Popis: Jeden žák honí ostatní a snaží se je chytit dotekem ruky. Na ploše tělocvičny jsou náhodně rozmístěny žíněnky (4–5 ks), které představují bezpečné místo (domeček). Jestliže některý žák dostane babu, musí běžet do domečku a tam provést 5x kolébku. V domečku nemůže být opět chycen, ale hned po dokončení kolébky se vrací zpět do hry. Po 1 minutě je třeba vyměnit honícího žáka. Pravidla: Baba se smí předávat pouze dotykem ruky na celém těle, s výjimkou hlavy. Žák na žíněnce nemůže být znovu chycen. Na jedné žíněnce může být pouze jeden žák. Pokud jsou všechny žíněnky obsazeny, musí chycený žák vyčkat na volné místo vedle žíněnky.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva, uvolnění krční páteře.
HLAVNÍ ČÁST Teoretická východiska Pádovou techniku je třeba pravidelně procvičovat a rozvíjet. V nácviku přecházíme postupně od cvičení jednotlivců ke cvičení ve dvojicích. Kontakt s partnerem je při provádění pádu rušivý a proto i mírně stresující. Cvičení s partnerem umožňují modelovat pádovou situaci včetně momentu překvapení. Iniciace pádu nyní nevychází z vnitřních sil padajícího, ale z vnějších sil (partnera). K nejnebezpečnějším pádům patří pády vzad. Při těchto pádech nelze kontrolovat prostor mimo zorné pole a hrozí proto náraz do překážky. Absence zrakové kontroly pohybu také znesnadňuje odhad okamžiku dopadu (ztížená orientace v prostoru) a vyvolává silnější úlekovou reakci. Pády vzad jsou časté na kluzkém povrchu, při sportovních aktivitách (skateboarding, in line bruslení aj.). Při těchto pádech hrozí riziko vážného poranění hlavy a krční páteře a proto je nutné chránit se ochrannými prostředky (přilbou). Pádům vzad je třeba věnovat větší pozornost a ovládat více pádových technik.
Opakování pádu vzad bez převratu se zaražením
kolébka ze sedu pokrčmo s nataženýma nohama dopadová poloha pád ze dřepu pád ze stoje
Procvičování pádu vzad bez převratu se zaražením s dopomocí partnera Ze dřepu Žák vykonávající dopomoc zaujme výpad pravou nebo levou vpřed, předpaží poníž, dlaněmi dolů. Žák vykonávající pád vzad zaujme dřep čelem k partnerovi a uchopí jeho ruce za háčky. Přenese své těžiště vzad natolik, že se paže obou partnerů natáhnou. Stojící žák se mírně zakloní, aby partnera udržel ve stabilní poloze. Stabilita žáka ve dřepu je tak zcela závislá na úchopu za ruce stojícího partnera. S různým časovým odstupem žák vykonávající dopomoc pustí ruce partnera, který ztratí rovnováhu a vykonává pád vzad bez převratu se zaražením.
Ze stoje Jedná se o modifikaci předchozího cvičení. Žák vykonávající dopomoc zaujme klek sedmo, žák vykonávající pád vzad stojí ve stoji mírně rozkročném čelem k partnerovi. Žáci se vzájemně uchopí za háčky a přenesou hmotnost vzad. S různým časovým odstupem žák vykonávající dopomoc pustí ruce partnera, který ztratí rovnováhu a vykonává pád vzad bez převratu se zaražením. Obě cvičení je nutné vykonávat na žíněnce, aby nehrozil náraz zad nebo hlavy padajícího při chybném provedení pádu! Rovněž je třeba odstranit všechny překážky ve směru pádu a předvídat chyby žáků.
Nácvik pádu vzad s převratem bez zaražení Tuto pádovou techniku nacvičujeme ze sedu zkřižmo (jedna noha je více vpředu). Prvním cvičením je kolébka, kterou žáci již znají z předchozí hodiny. V následujícím cvičení se žáci učí zvednout obě paže vedle hlavy na straně přední nohy (s nohou souhlasná ruka otočená dlaní vpřed, nesouhlasná dlaní vzad). Poté se žáci učí otočení hlavy stranou. Vhodnou pomůckou je pokyn, aby se podívali na své zvednuté ruce. Hlava je tak otočená o 90 ° od předozadní osy těla.
Celý pád nacvičují žáci ze sedu zkřižmo do dřepu přetočením přes rameno. Důležité je zdůraznit, že pád se vykonává vždy na straně zvednutých paží, které při valivém pohybu tvoří oporu. Při převratu přes rameno se nohy pohybují nad zemí, přední koleno směřuje vzad za souhlasné rameno. Všimněte si, že během celého pohybu se hlava nedotýká země! Dalším krokem je nacvičování pádu z kleku jednonož. Pohyb začíná položením nártu klečící nohy na podložku a posunutím bérce kolmo na předozadní osu těla. Tento pohyb je důležitý pro plynulý přechod do sedu. Při jeho chybném provedení si žák sedne na patu klečící nohy. Přechodem do sedu zkřižmo pokračuje pád již nacvičeným převratem přes rameno vzad. Po zvládnutí pádu z nižších poloh je možné přistoupit k nácviku ze stoje. Ze stoje mírně rozkročného žák zanoží jednou nohou tak, že pokládá nárt na zem a ihned přechází do kleku jednonož. Další průběh pádu je již stejný jako v předchozích cvičeních – výslednou polohou je dřep s oporou oběma rukama na zemi. Důležité je zdůraznění polohy zanožené nohy. Ta nestojí prsty na podložce a není v ose postoje! Položení nártu za tělo mírně stranou umožňuje plynulý přechod do kleku jednonož. Metodickou řadu zakončíme cvičením, ve kterém žáci vykonávají celý pád vzad ze stoje do stoje. Pro plynulý přechod ze dřepu do stoje využíváme kinetickou energii pádu, natažení dolních končetin a oporu horních končetin.
Metodická řada nácviku pádu vzad s převratem bez zaražení
kolébka ze sedu zkřižmo nácvik polohy paží nácvik otočení hlavy pád ze sedu zkřižmo pád z kleku jednonož pád ze stoje do dřepu pád ze stoje do stoje
Nejčastější chyby
dopad hlavy na podložku (brada není u hrudníku) náraz beder na podložku (záda nejsou zakulacena) chybná poloha paží (správně obě na straně přední nohy) otáčení ruky vzad jako při kotoulu (správně přes hřbet ruky) chybná poloha zadní nohy (správně kolmo na předozadní osu těla) zadní noha se opírá o prsty (správně nárt na zemi) chybná poloha hlavy (správně otočená o 90° stranou) snaha o převrat na opačné straně (správně přes rameno na straně přední nohy)
ÚH Na želvy a lovce Popis: Dvě stejně početná družstva se rozmístí proti sobě na vzdálenost 10–15 metrů. Skupina, která představuje želvy, zaujme podpor klečmo. Druhá skupina, která hraje lovce, se pohybuje chůzí. Po zahájení hry mají želvy za úkol přemístit se z pláže (jedna strana tělocvičny) do moře (druhá strana tělocvičny). Lovci se snaží želvy ulovit přetočením na záda. Želva přetočená na záda se nemůže bránit a vypadá ze hry. Hrajeme na dvě kola, ve kterých se úlohy družstev vymění. Vítězí družstvo, z něhož
více želv uniklo do moře. Pokud je stav nerozhodný (všechny želvy byly přetočeny, stejný počet želv přetočených) rozhoduje čas, za který družstva splnily úkol. Pravidla: Při otáčení želv nesmí lovci používat jiné prostředky než tlačení, tahání, nalehnutí celým tělem apod. Nesmíme dopustit surového jednání jako škrábání, úchop za vlasy nebo snad kopy, údery aj. Na jednu želvu smí útočit více lovců. Želvy mohou kooperovat (např. se zachytit za lokty). Tato řešení však plně necháváme na kreativitě žáků.
Základní úpoly: přetlaky Přetlak je základní úpolový vztah mezi dvěma nebo více partnery, při kterém každý usiluje o překonání soupeře soustavným tlakem v jednom směru. Oba cvičenci tlačí v přesně opačném směru do středu biomechanické soustavy, tedy koncentricky. Typickým příkladem přetlaku je lidový způsob měření sil „páka“, který se v USA vyvinul v samostatný sport Armwrestling. Přetlaky zahrnují široké spektrum cvičení v různých polohách. Následující zásobník cvičení rozvíjí především sílu horních a dolních končetin, sílu trupu, statickou i dynamickou rovnováhovou schopnost. Žáci se učí překonat partnera pomocí tlaku a získat převahu. Jedná se o přátelské měření sil v duchu fair play. Žáci se učí experimentovat se svým tělem a kromě svalové síly zapojují taktické myšlení, snaží se partnera překonat chytře (měnit výšku těžiště, přenášet hmotnost vpřed a vzad, zapojit do pohybu více svalů apod.). Z důvodu bezpečnosti je třeba před cvičením odložit všechny prstýnky a řetízky z rukou. Učitel musí dbát na správnou organizaci hodiny a rozestavit dvojice žáků tak, aby nehrozil pád do překážky nebo jiné cvičící dvojice!
Přetlak dlaní souhlasné ruky o pokrčení paže Popis: Žáci stoji čelem proti sobě v mírném stoji rozkročném. Oba předpaží pokrčmo, dlaní k partnerovi. Vzájemně se zapřou dlaněmi a na pokyn učitele se snaží soustavným tlakem přetlačit partnera. Vyhrává žák, kterému se podaří donutit partnera přiblížit ruku k tělu nebo změnit postoj. Pravidla: Cvičení spočívá v soustavném tlaku, není dovoleno povolit a opět zatlačit. Žáci se nedrží prsty, pouze se opírají dlaněmi. Prohrává žák, jehož ruka se přiblíží zcela k tělu nebo změní polohu vykročením vpřed, vzad či stranou.
Přetlak oběma dlaněmi o vychýlení z postoje Popis: Žáci stoji čelem proti sobě v mírném stoji rozkročném. Oba předpaží pokrčmo, dlaní k partnerovi. Vzájemně se zapřou dlaněmi a na pokyn učitele se snaží soustavným tlakem přetlačit partnera. Vyhrává žák, kterému se podaří donutit partnera změnit postoj. Pravidla: Cvičení spočívá v soustavném tlaku, není dovoleno povolit a opět zatlačit. Žáci se nedrží prsty, pouze se opírají dlaněmi. Přiblížení ruky k tělu v tomto cvičení nehraje roli. Cvičenci tak mohou využít více hmotnost svého těla. Prohrává žák, který změní polohu vykročením vpřed, vzad či stranou.
Přetlak za ramena o vkročení oběma nohama do území Popis: Žáci zaujmou výpad souhlasnou nohou čelem proti sobě ve stejné vzdálenost od dělící čáry a vzájemně se zapřou rukama o ramena. Na pokyn učitele se snaží přetlačit partnera a získat tak možnost vkročit oběma nohama do jeho území. Vyhrává žák, kterému se podaří oběma nohama překročit čáru nebo skočit do partnerova území. Pravidla: Cvičení spočívá v soustavném tlaku, není dovoleno povolit a opět zatlačit. Ruce musí být na ramenou umístěny tak, aby jeden z partnerů neměl výhodu (jedna ruka vně, druhá uvnitř). Není povolené překonávat partnera jinak než tlakem. Je zakázáno prsty ruky uchopovat oděv nebo svaly, tlačit na klíční kost nebo krk partnera. Kontakt musí být uskutečňován na ramenou a deltových svalech. Pro vítězství stačí i krátký kontakt oběma chodidly v území soupeře. Je proto možné do něho skočit.
Přetlak oběma rukama do zad o přemístění na stanovenou vzdálenost (záchrana tlačeného!) Popis: Žák A stojí za zády žáka B, oba jsou otočeni stejným směrem. V tomto cvičení jsou úkoly žáků různé. Žák A položí dlaně na záda žáka B. Na pokyn učitele se snaží soustavným tlakem donutit žáka B k přemístění o stanovenou vzdálenost (2 m, délka žíněnky, šířka tělocvičny apod.). Žák B se snaží udržet rovnováhu a svou pozici tlakem dolních končetin a svalstva trupu. Žák A vítězí, jestliže se mu do 30 s podaří splnit úkol. V opačném případě vítězí partner. Po jednom provedení se role žáků vymění a cvičení opakujeme. Pravidla: Ruce žáka A musí být umístěny na zádech žáka B v oblasti lopatek. Není dovolen tlak na bederní část zad nebo páteř! Při tomto cvičení může dojít k podklouznutí nohou a ztrátě rovnováhy žáka B. Pro tento případ nacvičujeme ještě před započetím cvičení záchranu. Žák A se učí zachytit oběma rukama hlavu žáka B a ustoupit z osy pádu. Žák B přesto nespoléhá na záchranu partnera a vykonává pád vzad bez převratu se zaražením se správným předklonem hlavy.
Přetlak oběma rukama do ramena z boku o přemístění na stanovenou vzdálenost Popis: Jedná se o modifikaci předchozího cvičení. Žák A stojí stejným způsobem, žák B je k němu otočen bokem. Žák A položí obě ruce na rameno žáka B a na pokyn učitele se ho snaží přetlačit o stanovenou vzdálenost. Žák A vítězí, jestliže se mu do 30 s podaří splnit úkol. V opačném případě vítězí partner. Po jednom provedení se role žáků vymění a cvičení opakujeme. Pravidla: Ruce žáka A musí být umístěny na rameni žáka B, nesmí dojít k jejich posunutí na bok nebo krk partnera.
Přetlak zády v sedu pokrčmo o přemístění na stanovenou vzdálenost Popis: Žáci zaujmou sed pokrčmo zády k sobě. Ruce jsou položeny dlaněmi na podložce. Na pokyn učitele se snaží přetlačit partnera o stanovenou vzdálenost. K tlačení používají jak svalstvo trupu a dolních končetin, tak i paže. Cvičení probíhá 30 s nebo do vítězství jednoho z partnerů.
Pravidla: Povolený kontakt je pouze zády. Není povoleno dotýkat se hlavou nebo zachytávat paže partnera. Po celou dobu cvičení jsou hýždě na zemi. Přirozenou tendencí žáků je často zvedat hýždě ze země a přecházet do stoje. Pokud se tak stane, dvojice cvičení přeruší a vrátí se zpět na počáteční místo.
Přetlak přednoženou nohou v lehu o přetočení partnera vzad Popis: Žáci zaujmou protisměrný leh a přednoží souhlasnou (bližší) nohou. Vzájemně se zaklesnou lýtkem, ruce položí na břicho. Na pokyn učitele se vzájemně snaží přinožením přetlačit partnera. Přirozenou reakcí prohrávajícího žáka je přetočení vzad přes rameno, jako při nacvičovaném pádu vzad s převratem bez zaražení. Pokud tento pohyb žák nemůže vykonat nebo je jeho pohyblivost v kyčelním kloubu příliš nízká, oznámí svou prohru partnerovi pokynem STOP! Cvičení probíhá 20 s nebo do vítězství jednoho z partnerů. Pravidla: Povolený kontakt je pouze na lýtkových svalech. Není dovoleno (kontrola učitelem) tlačit patní kostí na Achillovu šlachu nebo lýtkové svaly partnera. Ruce musí být položeny na břiše.
Přetlak paží na rameno v lehu o zaujetí sedu – První varianta Popis: Žáci zaujmou protisměrný leh boky u sebe, bližší paži položí vzájemně zevnitř na rameno. Vzdálenější paže je v připažení dlaní na zemi. Na pokyn učitele se žáci snaží posadit a současně to nedovolit partnerovi tlakem do jeho ramene. Cvičení probíhá 30 s nebo do vítězství jednoho z partnerů. Pravidla: Kontakt musí být pouze dlaní na rameni partnera. Je povoleno pomáhat si tlakem druhé paže do podložky. Kromě soustavného tlaku paží do ramene jsou povoleny střídavé pokusy o flexi trupu a přechod do sedu.
Přetlak paží na rameno v lehu o zaujetí sedu – Druhá varianta Popis: Jedná se o modifikaci předchozího cvičení. Výchozí poloha cvičenců i cíl cvičení jsou stejné. Tentokrát si však žáci mohou pomáhat dynamickým pohybem jednou nebo oběma nohama. Cvičení více rozvíjí taktické myšlení žáků a načasování aktivního pohybu. Na pokyn učitele se žáci snaží posadit a současně to nedovolit partnerovi tlakem do jeho ramena. Cvičení probíhá 30 s nebo do vítězství jednoho z partnerů. Pravidla: Kontakt musí být pouze dlaní na rameni partnera. Je povoleno pomáhat si tlakem druhé paže do podložky a švihovým pohybem nohama. Není však dovolené se nohou dotknout partnera.
Přetlak paží v lehu na břichu – páka Popis: Žáci leží na břiše čelem proti sobě. Vzájemně se uchopí souhlasnou rukou a loktem se zapřou o podložku. Druhá paže je položena před tělem, dlaní se opírá o zem. Na pokyn učitele se žáci snaží přetlačit partnera tak, aby se jeho hřbet ruky dotknul podložky. Cvičení probíhá 30 s nebo do vítězství jednoho z partnerů.
Pravidla: Výchozí poloha nesmí být výhodná pro jednoho z žáků (zápěstí musí být v ose předloktí). Během cvičení není povoleno měnit způsob úchopu. Druhá ruka musí být stále v kontaktu s podložkou.
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK. Uvolnění krční páteře. Protažení zádového svalstva. Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: Pády vzad jsou obzvláště nebezpečné kvůli hrozícímu nebezpečí zranění v důsledku nárazu hlavy do překážky za námi (předměty, lidé, podložka). Při nedostatečném zpevnění svalů krku (předklon hlavy) může dojít k prudkému záklonu hlavy a tím zranění krční páteře! Pádovou techniku je třeba pravidelně cvičit, aby nás v případě potřeby uchránila. Při sportování se nezapomínáme chránit ochrannými pomůckami (přilba, chrániče kolen, zápěstí aj.)! Je potřeba mít na paměti, že vykonávat pády úmyslně je mnohem snazší, než při skutečné pádové situaci. Faktor překvapení má značný vliv na rychlost naší reakce při provádění pádové techniky a tím je ovlivněna její kvalita.
Vyučovací jednotka 3 Cíl: Uvedení do problematiky úpolů, nácvik pádové techniky, rozvoj pohybových schopností prostřednictvím úpolových her a základních úpolů – odporů
Učivo: Pádová technika, úpolové hry, odpory
Učební výstupy: Žák umí odhadnout rizika zranění pádem vpřed; žák umí objasnit, proč a jakým způsobem se má chránit při sportovních aktivitách; žák vnímá a podle individuálních možností napodobuje základní pohybovou strukturu pádu vzad bez převratu se zaražením, pádu vzad s převratem bez zaražení a pádu vpřed s převratem bez zaražení; na základě prožitku ze ztráty rovnováhy žák rozlišuje pádovou situaci vpřed a rozhoduje o způsobu jejího řešení; žák analyzuje základní úpolový vztah odpor; žák odhaduje možnosti využití somatických znaků svého těla (hmotnost, výška, délka končetin aj.) v úpolovém kontaktu; žák aplikuje princip kontrakce a relaxace; žák používá taktické myšlení k překonání partnera; žák přijímá pravidla fair play, zdravě soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Na beránky a vlky Popis: Jeden žák představuje vlka, ostatní žáci beránky. Vlk stojí na jedné straně tělocvičny, beránci na straně druhé. Vlk zavyje a v ten okamžik se beránci snaží přeběhnout na druhou stranu tělocvičny. Vlk se snaží ulovit (dotekem ruky) co nejvíce beránků. Pokud vlk uloví jednoho a více beránků, stávají se z nich další vlci. V dalším kole se situace opakuje, vlků je však více. Hra pokračuje tak dlouho, až jsou všichni beránci pochytáni. Pravidla: Vlk může běhat libovolně v prostoru (i zpět) dokud všichni beránci nepřeběhnou na druhou stranu. Vlci společně vyjí, nedrží se za ruce, běhají samostatně.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva, uvolnění krční páteře. Kolébka.
HLAVNÍ ČÁST Teoretická východiska Při různých pohybových aktivitách může dojít k pádům vpřed (chůze, jízda na kole aj.). Při těchto pádech hrozí riziko vážného poranění hlavy a krční páteře. Proto je nutné chránit se ochrannými prostředky (přilbou). Praxe ukazuje, že dobře zvládnutá pádová technika zvyšuje pravděpodobnost včasné reakce odkloněním hlavy z osy pádu a zabránění nejvážnějším zraněním. Správný návyk valivého pohybu bez strachu z převratu přes příčnou osu těla umožňuje plynulé využití kinetické energie pro přechod do stoje. Po zvládnutí základní pohybové struktury dvou pádů vzad proto přecházíme k nácviku pádu vpřed s převratem bez zaražení. Pád vpřed je pro většinu cvičenců psychicky méně zatěžující, protože je vykonáván ve zrakovém poli. Technicky je však pád náročnější kvůli správné poloze dopadové paže. Zatímco při pádu vzad s převratem bez zaražení začíná valivý pohyb po podložce od hýždí, postupně prochází přes záda a rameno a končí na paži, při pádu vpřed je to opačně. Dopadová paže tvoří oblouk, který umožňuje započetí valivého pohybu, který pokračuje přes rameno a záda. Správné poloze a tvaru dopadové paže je třeba věnovat zvýšenou pozornost!
Procvičování pádů vzad Bez partnera:
žáci opakovaně vykonávají pád vzad bez převratu se zaražením a poté pád vzad s převratem bez zaražení na gymnastických pásech.
Na signál partnera:
dvojice žáků stojí čelem proti sobě v mírném stoji rozkročném – žák A předpaží oběma rukama a dotekem žáka B vydává signál – žák B na signál reaguje provedením pádu vzad bez převratu se zaražením. Žák A nesmí strkat nebo udeřit! Jedná se pouze o dotek. Žák B nesmí pád provést před signálem nebo s velkým zpožděním po signálu. Obměnou předchozího cvičení je provedení pádu vzad s převratem bez zaražení žákem B.
Nácvik pádu vpřed s převratem bez zaražení Nácvik zahajujeme v kleku jednonož formováním přední dopadové paže. Správný tvar paže představuje oblouk, kterého docílíme mírným ohnutím lokte a pronací ruky s radiální dukcí. Ruka je natočena malíkovou hranou vpřed a pokládá se na úroveň přední nohy. Nejčastější chybou žáků je ohnutí lokte do ostrého úhlu. Při provedení pádu vede tato chyba k nárazu lokte do podložky a přerušení valivého pohybu. Této chyby se můžeme vyvarovat následujícím cvičením. Zadní ruku přiložíme k přední tak, aby prsty směřovaly proti sobě a tím obě paže vytvářely kruh propojený přes ramena. Žák může zrakem kontrolovat ohnutí lokte a zpětnou vazbou ho upravit tak, aby segmenty paže svíraly tupý úhel. Po zvládnutí polohy dopadové paže nacvičujeme odklonění hlavy směrem od předního ramene. Tento pohyb je důležitý pro zabránění nárazu hlavy do podložky. Právě tento pohyb je nejdůležitější pro zamezení vážným zraněním ve skutečné pádové situaci. Správným pohybem je mírný předklon hlavy s rotací směrem od předního ramene. Nejčastější chybou žáků je přílišný předklon hlavy, který při provedení pádu vede k nárazu hlavy do podložky. Vhodnou pomůckou pro odstranění této chyby je pro žáky pokyn, aby se podívali na své zadní koleno. Jestliže žáci zaujímají správnou počáteční polohu dopadové paže a hlavy, můžeme přistoupit k prvním pokusům pádu z kleku
jednonož. Přenesením hmotnosti vpřed dochází k dotyku dopadové paže na ulnární straně předloktí a započetí valivého pohybu vpřed. Dochází k převratu přes příčnou osu těla převalením přes přední rameno. Podložka se během pádu dotýká celé vnější strany paže a předního ramena. Pád pokračuje šikmo přes záda k opačnému boku. Páteř je proto v kontaktu s podložkou jen v jednom bodě, přibližně ve středu hrudní páteře. Hlava se podložky vůbec nedotýká. Zadní noha zůstává skrčena pod tělem, proto se během pádu nemění poloha dolních končetin. Výslednou polohou je opět klek jednonož. Dalším krokem v nácviku je vykonání pádu ze sníženého postoje. Ve výpadu levou (pravou) nohou vpřed žák pokrčí kolena a tím sníží těžiště. Přechod do stoje může být pro některé žáky značně stresující. Proto je možné se při prvních pokusech opřít zadní rukou o podložku a tím získat větší pocit kontroly pohybu. V takovém případě je zadní ruka otočena dlaní dolů, prsty směřují vpřed. Výslednou polohou po provedení pádu je opět stoj. Po zvládnutí pádu ze snížených poloh je možné přistoupit k nácviku pádu ze stoje. Vykročením levé (pravé) vpřed a přípravou dopadové paže přenáší žák hmotnost na přední nohu a vykonává celý pád. Pro plynulý přechod z kleku do stoje využívá kinetickou energii těla získanou při pádu. Oporu zadní rukou žákům vysloveně nezakazujeme, motivujeme je však k vykonání pádu pouze přes přední dopadovou paži. Někteří z žáků si tuto pádovou techniku velmi rychle osvojí a vnímají ji jako akrobatický prvek. Tito talentovaní žáci mohou vyzkoušet pád s letovou fází obdobně jako kotoul plavmo.
Metodická řada nácviku pádu vpřed s převratem bez zaražení
klek jednonož – natočení přední ruky malíkovou hranou vpřed klek jednonož – vytvoření kruhu klek jednonož – odklonění hlavy pád z kleku jednonož pád ze sníženého postoje s oporou zadní ruky pád ze stoje pád s letovou fází
Nejčastější chyby
dopadová paže netvoří oblouk (loket je příliš ohnut) ruka se nedotýká podložky malíkovou hranou (nedostatečná pronace a radiální dukce) dopad hlavy na podložku (hlava není otočena od předního ramena; hlava je v předklonu) výměna nohou v průběhu pádu (zadní noha nezůstala pokrčena pod tělem) švihový pohyb dopadové paže pod tělo (ruka není v kontaktu s podložkou na úrovni přední nohy)
Základní úpoly: odpory Odpor je základní úpolový vztah mezi dvěma nebo více partnery, při kterém každý usiluje o překonání soupeře kombinací tahu a tlaku v různých směrech nebo navázáním kontaktu/zamezením kontaktu, odebráním předmětu/získáním předmětu, zaujetí polohy, prostoru apod. Odpory se liší od přetahů a přetlaků větší variabilitou řešení pohybového úkolu a blíží se svou otevřeností rovnosti podmínek ve skutečné střetové situaci. Odpory nabízí větší možnost vítězství pomocí taktického myšlení a technického jednání oproti relativně silovému vítězství při přetazích a přetlacích. Kromě přetahování lanem a páky jsou všechny úpolové sporty právě odporového charakteru. Podle způsobu překonání
partnera je můžeme rozdělit na dvě velké skupiny. Sporty jako zápas, judo, sumo nebo aikidó spočívají převážně v kombinaci tahu a tlaku se snahou o změnu polohy, udržení polohy, hod partnera apod. Sporty jako karate, box, taekwondo, šerm, kendo aj. usilují o získání kontaktu na povolených částech těla partnera ať už pomocí zbraní nebo vlastním tělem. Odpory mohou být vhodnou průpravou pro různé úpolové sporty, ve kterých se žáci mohou seberealizovat a zlepšovat až na úroveň nejvyšší (Mistrovství světa, Olympijské hry).
Boj na čáře Popis: Dva žáci se postaví do souhlasného postoje čelem proti sobě na jednu čáru tak, aby jejich přední chodidla byla přímo na čáře, zadní se mohou odchylovat od osy 45–90 st. Uchopí se vzájemně za háčky a snaží se tento kontakt úchopem zachovat. Cílem souboje je donutit partnera ke ztrátě rovnováhy a vychýlit ho tak z čáry. Pravidla: Povolen je kontakt pouze za háčky, žáci nesmějí pouštět ani přechytávat ruku partnera. Povolen je tah a tlak do všech směrů a v libovolné výšce. Není ani zakázáno pracovat na dalších částech těla partnera (např. tlakem na vnitřní stranu kolena) a tím ho vychýlit. Není povoleno rychlé škubání paží, které představuje nebezpečí pro ramenní kloub. Nesmí se také používat druhá ruka. Pokud se žák dotkne země jinou částí těla než chodidly, pokud vykročí z čáry nebo jen změní postoj na čáře – prohrává.
Samurajský souboj Popis: Dva žáci zaujmou klek sedmo čelem proti sobě a vzájemně se uchopí jednou rukou za partnerovo nesouhlasné zápěstí. Oba se snaží tento kontakt zachovat, tzn. držet zápěstí partnera a zároveň neuvolňovat vlastní ruku z úchopu. Cílem souboje je povalení partnera na zem tak, aby se dotknul podložky jakoukoliv jinou částí těla než nárty, holeněmi a koleny. Je však možné se mírně přemisťovat v kleku sedmo do stran, vpřed a vzad. Pravidla: Povolen je kontakt úchopem za partnerovo zápěstí, žáci nesmějí pouštět ani přichytávat ruku partnera. Povolen je tah a tlak do všech směrů. Je možné použít i další části těla, např. hlavu nebo rameno. Není povoleno používání úderů (např. hlavou) nebo kopů či tlaku dolními končetinami.
Eskymácký souboj Popis: Dva žáci zaujmou klek obounož čelem proti sobě, uchopí vlastní nárty a zvednou je ze země. Oba tak stojí pouze na kolenou ve velmi labilní pozici. Cílem cvičení je donutit partnera tlakem či mírným nárazem ramena nebo hrudníku položit nárty zpět na zem nebo se svalit na bok. Pravidla: Povolen je kontakt tlakem a mírným nárazem (ne však úderem). Není povoleno používat kontakt hlavou. Vítězí žák, který donutil partnera ke změně polohy. Pokud někteří žáci nejsou schopni zaujmout již samotnou výchozí polohu, obměníme Pravidla: nárty jsou pak položeny na zemi, ruce spojeny za zády. Při použití stejného druhu kontaktu vítězí žák, který partnera povalí na zem.
Souboj krabů Popis: Dva žáci zaujmou vzpor vzadu ležmo, nohy pokrčeny v kolenou. Pohybují se jako krabi po čtyřech končetinách. Oba se snaží donutit partnera ke změně polohy tak, aby se dotknul hýžděmi nebo zády země. Pravidla: Povolen je kontakt úderem boků, tlakem ramenem, podtržením ruky apod. Zakázány jsou kopy, údery rukama nebo hlavou.
Souboj lvů Popis: Dva žáci zaujmou vzpor ležmo, nohy široko rozkročené. Oba se snaží podtržením ruky donutit partnera ke změně polohy tak, aby se dotknul trupem země. Mohou se mírně přemisťovat a především rychle přenášet hmotnost na jednu či druhou ruku. Pravidla: Povolený je kontakt úchopem, podtržením ruky, mírným nárazem apod. Není povolen kontakt hlavou, rameny nebo nohama.
Zápasnický souboj Popis: Jeden žák zaujme leh, druhý leh na břiše příčně přes trup partnera v oblasti břicha. Na povel učitele má žák v lehu za úkol přetočit se do lehu na břiše. Partner ležící na něm se mu v tom snaží zabránit. Pokud se žák přetočí – vyhrává. Pravidla: Je povolen kontakt držením za trup, případně za ruce a nohy. Žák v horní pozici se snaží především využívat hmotnost svého těla a tisknout partnera pod sebou k zemi. Může ho blokovat i přitisknutím kolen a loktů k trupu. Žák v dolní pozici se může pokusit o přetočení kolem podélné osy těla, nebo o zvednutí pánve a pokrčení dolních končetin apod. Je zakázáno používat údery jakoukoliv částí těla, narážet silně trupem do ležícího partnera, úchop za krk nebo hlavu.
Boj o žíněnku Popis: Dva žáci zaujmou uprostřed jedné žíněnky střehový klek sedmo, opřeni prsty o zem. Na povel učitele se snaží vytlačit nebo vytáhnout partnera ze žíněnky. Jakmile se ocitne žák celým tělem mimo žíněnku, prohrává. Pravidla: Povolen je kontakt úchopem a objetím trupu, krku, horních a dolních končetinách. Je povoleno pouze tahat a tlačit. Údery a kopy jsou zakázány.
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK, DK (hamstringy, lýtka), krční páteře, zádového svalstva. Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: V pádových situacích, ve kterých provádíme pád vpřed, je třeba chránit především hlavu jejím odkloněním od ramena, přes které pád vykonáváme. K navázání kontaktu s podložkou používáme vnější stranu celé přední paže. Při jízdě na kole a podobných aktivitách se nezapomínáme chránit přilbou. Na rozdíl od přetahů a přetlaků, jsou odpory otevřenější pohybové činnosti, které mají celou řadu řešení. Naším úkolem je nacházet a vymýšlet nová řešení v nastalých situacích a používat veškeré dostupné, pravidly povolené, prostředky k překonání partnera. Snažíme se využívat především taktického myšlení a technického jednání místo hrubé fyzické síly.
Vyučovací jednotka 4 Cíl: Uvedení do problematiky úpolů, nácvik pádové techniky, rozvoj pohybových schopností prostřednictvím úpolových her a základních úpolů – odporů
Učivo: Pádová technika, úpolové hry, odpory
Učební výstupy: Žák umí odhadnout rizika zranění pádem stranou; žák umí objasnit, proč a jakým způsobem se má chránit při sportovních aktivitách; žák vnímá a podle individuálních možností napodobuje základní pohybovou strukturu pádu vzad bez převratu se zaražením, pádu vzad s převratem bez zaražení, pádu vpřed s převratem bez zaražení a pádu stranou bez převratu se zaražením; na základě prožitku ze ztráty rovnováhy žák rozlišuje pádovou situaci stranou a rozhoduje o způsobu jejího řešení; žák aplikuje biomechanické principy zvedání živého břemene; žák analyzuje základní úpolový vztah odpor; žák odhaduje možnosti využití somatických znaků svého těla (hmotnost, výška, délka končetin aj.) v úpolovém kontaktu; žák aplikuje princip kontrakce a relaxace; žák používá taktické myšlení k překonání partnera; žák přijímá pravidla fair play, zdravě soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Pádová honička Popis: 1–3 žáci (podle celkového počtu hráčů) honí ostatní. Na ploše tělocvičny je náhodně rozmístěno 5–8 žíněnek. Pokud je někdo chycen, musí na nejbližší volné žíněnce vykonat postupně pád vzad bez převratu se zaražením, pád vzad s převratem bez zaražení a pád vpřed s převratem bez zaražení. Po 1 min je třeba vyměnit chytající žáky. Pravidla: Žíněnka představuje prostor, do kterého smí vstoupit jen chycený žák. Během vykonávání pádů na žíněnce nemůže být žák opět chycen. Poté co žák provedl všechny tři pády, vrací se do hry.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře. Kolébka.
HLAVNÍ ČÁST Teoretická východiska Při různých pohybových aktivitách může dojít k pádu stranou (chůze po mokrém povrchu, ledu apod.). Při pádu stranou je třeba chránit především neosvalené části těla (hlava, kyčelní kloub, žebra) před tvrdým dopadem. Kinetickou energii těla je třeba při dopadu rozložit na co největší plochu a tím zmenšit deformační účinek nárazu těla na podložku. Rovněž je nutné vybudování návyku správného zaražení místo opírání se rukou o zem, které většinou vede ke kolesové zlomenině. Pádem stranou uzavíráme nácvik pádové techniky. Žáci nyní zvládají základní pohybovou strukturu čtyř pádových technik do všech stran. Přestože se v provedení pádů stále ještě objevují nedostatky, zkušenost žáků s pády je výrazným přínosem k jejich bezpečnosti. Kromě získání základních pohybových návyků jde také o psychický posun ve vnímání pádů – snížení úlekové reakce z pádu a zvýšení frustrační tolerance.
Nácvik pádu stranou bez převratu se zaražením Jelikož při pádu stranou bez převratu se zaražením nedochází k plynulému odvalení jako při pádech předchozích, je pro jeho správné provedení rozhodující dopadová poloha. Popis dopadové polohy: leh na pravém boku – upažit poníž pravou, dlaň na zemi – levá noha ohnutá v koleni, chodidlem na zemi – hlava zvednutá nad podložkou. Analogicky platí pokyny pro polohu na levém boku. Velmi důležitá je správná poloha zarážející paže. Ta musí s podélnou osou těla svírat úhel 45˚. Prvním cvičením je nácvik dopadové polohy v lehu na boku. Žáci střídavě zkouší provedení na obě strany. Učitel opravuje nejčastější chyby jako je křížení nohou, nesprávná poloha zarážející paže (svírá s tělem pravý nebo tupý úhel), položení hlavy na zemi apod. První pokusy o pád stranou provádí žáci ze sedu pokrčmo. Svalením stranou přechází do lehu na boku. Důležitá je práce zarážející paže. Ta musí dopadat současně s tělem a soustavně tlačit proti podložce. Následně žáci vykonávají pád ze dřepu. Obloukový pohyb nohy umožňuje leh na její vnější stranu a plynulý přechod do dopadové polohy. Důraz klademe na správné zaražení. Před nácvikem pádu ze stoje žáci ověří svou fyzickou kondici dřepem na jedné noze. Kromě přirozené soutěživosti a srovnávání se mezi sebou si žáci vyzkouší plynulý přechod ze stoje do snížené polohy. První pokusy o pád ze stoje provádí žáci pomalu a kontrolovaně. Jedná se o plynulý přechod ze stoje do dopadové polohy bez dynamického pohybu, který je pro pád charakteristický. Žáci se postupně zbavují strachu z pádu a rozvíjí dovednost bezpečného dopadu. S rostoucí jistotou pohybu a sebedůvěrou je motivujeme k dynamičtějšímu provedení.
Metodická řada
dopadová poloha pád ze sedu pokrčmo pád ze dřepu dřep na jedné noze pád ze stoje
Nejčastější chyby
odlehčená noha se pohybuje za stojnou nohu (správě se pohybuje před stojnou nohu) pád žáci vykonávají na opačný bok (správně na stranu odlehčené nohy) zarážející paže se opírá o zem (správně se pohybuje paže současně s nohou)
úhel zarážející paže v dopadové poloze je příliš velký (správně 45˚) nohy se v dopadové poloze kříží (správně jsou mírně od sebe) při dopadu se hlava dotýká podložky (správně je hlava nad zemí) při dopadu leží žák na zádech (správně na jednom boku)
Nácvik zvedání, nošení a spouštění živého břemene Teoretická východiska Zvedání, nošení a spouštění živého břemene patří do základní úpolové techniky. Dovednost zvedání partnera je důležitým předpokladem pro některé úpolové techniky. Zvednutí protivníka je přirozeným pohybovým projevem ve všech druzích zápasu, v některých je považován přímo za vítězství. Zvedáním partnera rozvíjíme cit pro úpolový kontakt, učíme se správné technice zvedání, získáváme odhad vlastních sil proti různě těžkým protivníkům. Zvedání živého břemene je vhodné nejen pro výuku úpolů, ale i pro rozvoj kondičních schopností (zejména sílu dolních končetin) a pracovní návyky zvedání těžkých břemen.
Didaktika nácviku zvedání, nošení a spouštění živého břemene Při nácviku zvedání břemene je důležité dodržování metodických, biomechanických a psychologických principů. Je třeba respektovat individuální možnosti žáků (hmotnost, kloubní pohyblivost, bázlivost aj.).
Biomechanické principy 1. 2. 3. 4.
těžiště zvedajícího musí být co nejblíže k těžišti zvedaného břemene těžiště zvedajícího je v ideálním případě pod těžištěm zvedaného břemene zvedající drží tělo vzpřímeně, aby při zvedání co nejméně zapojoval zádové svalstvo zvedající pokrčí kolena, aby co nejvíce snížil těžiště a zapojil při zvednutí svalstvo dolních končetin
Metodické principy 1. 2. 3. 4. 5.
při prvních pokusech musí žáci zvedat přibližně stejně těžkého partnera úchop nebo objetí partnera musí být natolik pevné, aby nemohlo dojít k jeho pádu úchop nebo objetí partnera musí být prováděno na osvalených částech těla stejně důležité jako zvednutí partnera je i jeho bezpečné spuštění na zem zvedající žák musí dbát na bezpečnost neseného
Psychologické principy 1. 2. 3. 4.
těsný kontakt na větší ploše těla může být pro některé žáky stresující zvednutí do výšky může také znamenat psychickou zátěž žáci by měli cvičit s partnerem/kamarádem, kterému věří při náhlé ztrátě rovnováhy musí zvedající žák zachovat klid a chránit neseného
Nácvik zvedání břemene ve dvojicích Učitel ukáže a vysvětlí techniku zvednutí. Žáci poté nacvičují jednotlivé techniky podle ukázky učitele. Učitel opravuje chyby a zdůrazňuje dodržování vysvětlených principů.
Způsoby zvedání břemene
zvednutí objetím zezadu přes boky zvednutí objetím zepředu přes boky
zvednutí objetím zepředu na rameno zvednutí zepředu na bedra zvednutí zepředu úchopem za obě zápěstí na záda zvednutí zepředu úchopem za zápěstí a objetím paže na záda
ÚH Souboj trakařů Popis: Cviční probíhá jako souboj dvojic ve skupině. Jeden ze dvojice žáků zaujme vzpor ležmo roznožný (trakař), druhý ho uchopí za kolena. Úchop kolen je vhodnější, než úchop kotníků, neboť předchází prohýbání v bedrech. Trakaře se mohou pohybovat do všech stran. Cílem hry je vyřadit co nejvíce trakařů z provozu podtržením rukou tak, aby se žák dotknul země břichem nebo hrudníkem. Úlohy ve dvojicích pravidelně střídáme. Pravidla: Povolený kontakt je pouze podtržením rukou nebo tlačením. Jsou zakázány údery a tlak hlavou. Žáci v postoji se souboje vůbec neúčastní.
Základní úpoly: odpory Pro překonání partnera je potřeba maximální nasazení všech psychických i fyzických sil. Je třeba nacházet různá řešení střetu, v různých situacích měnit taktiku boje. To vše s jediným cílem – nedovolit partnerovi, aby nás překonal.
Mini sumo (Sumíčko) Křížkování Volný styl
Mini sumo (Sumíčko) Popis: Hra napodobuje zápas japonských zápasníků. Dva žáci se na jedné žíněnce postaví čelem proti sobě. Žáky baví napodobovat pohyby sumotori (zápasníků sumo) před zahájením samotného zápasu – při stoji na levé pravou vysoko unožit a položit nohu na zem do hlubokého podřepu, přitom se plácnout souhlasnou rukou o přední stranu stehna. Opakovat na druhou stranu. Žáci tak zaujmou hluboký stoj rozkročný s koleny pokrčenými, sníží co nejvíce těžiště. Oba sledují partnera a položí nejdříve jednu ruku pěstí na zem a potom pomalu druhou ruku. V momentě kdy se všechny čtyři ruce partnerů ocitnou na zemi, startují zápasníci proti sobě. Cílem je vytlačit, vytáhnout nebo vynést partnera ze žíněnky nebo ho donutit dotknout se žíněnky jinou částí těla než chodidly. Pozor na střet hlavami při startu! Pravidla: Povolen je kontakt úchopem za ruce, oděv, šíji, objetím kolem těla, paže apod. Zakázán je kontakt údery a kopy. Jakmile se žák dotkne libovolnou částí těla mimo žíněnku, nebo žíněnky jinou částí těla než chodidly – prohrává.
Křížkování Popis: Dva žáci se postaví čelem proti sobě do střehového postoje, vzájemně se obejmou kolem těla a uchopí se za háčky vlastníma rukama. Na povel učitele je zahájen souboj, v němž vítězí žák, kterému se podaří
partnera zvednout ze země oběma nohama. Oba žáci musí zachovávat stanovený kontakt objetím. Je možné partnera přitisknout na sebe, prohnout ho v bedrech a přizvednout ze země. Pravidla: Je nezbytné, aby oba žáci udržovali kontakt objetím. Pokud je kontakt přerušen, je třeba se vrátit do výchozí pozice a začít nový souboj. Jakmile se žák nedotýká oběma nohama země, prohrál. Není povolen kontakt údery nebo kopy, zarývání prstů do těla partnera apod. Po zvednutí partnera musí být kontakt objetím zachován a žák postaven zpět bezpečně na zem.
Volný styl Popis: Dva žáci se postaví na žíněnce nebo gymnastickém pásu čelem proti sobě do střehového postoje. Na povel učitele je zahájen souboj, v němž vítězí žák, kterému se podaří partnera položit na obě lopatky (tuš). Pravidla: Povolen je kontakt úchopem za ruce, oděv, šíji, objetím kolem těla, paže i dolní končetiny. Zakázán je kontakt údery a kopy. Je povoleno položit partnera na zem podtržením nebo podražením nohy, zvednutím, povalením apod. Jakmile se žák dotkne oběma lopatkama země, prohrál. Tzn., že při převalení se na bok nebo na ramena a zvednutím boků do mostu prohře zabrání.
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK, DK (hamstringy, lýtka), krční páteře, zádového svalstva. Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: Při různých pohybových činnostech může dojít k fyzickému pádu vpřed, vzad a stranou. Pády vykonáváme v ideálním případě valivým pohybem tak, aby kinetická energie byla zachována a převedena převratem přes rameno zpět do rovnovážné polohy ve stoji. Pokud nelze z různých důvodu vykonat pád s převratem, vykonáváme pád bez převratu a se zaražením. Zaražení je rychlý tlak do podložky, který zpomaluje průběh pádu a tlumí náraz. Při pádu stranou bez převratu se zaražením je třeba zamezit především nárazu kyčelního kloubu a hlavy do země. Ve všech otevřených střetových situacích jako jsou odpory, musíme využít všech psychických a fyzických rezerv k překonání partnera. V případě, že se nejedná o partnera v tělesné výchově, ale o skutečného protivníka (útočníka) v sebeobraně, může mít naše selhání fatální následky. V sebeobranné situaci může být ohroženo naše zdraví nebo dokonce život.
Vyučovací jednotka 5 Cíl: Rozvoj pádové techniky, nácvik obran proti úchopům
Učivo: Pádová technika, úpolové hry, obrana proti úchopům
Učební výstupy: Žák aplikuje čtyři pádové techniky v různých pádových situacích do všech směrů; žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; žák interpretuje pojem nutná obrana; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč je úchop nebezpečným útokem; žák používá různé prostředky k předejití nebo uvolnění z úchopu; žák v duchu fair play soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Houpání kolébky Popis: Hra probíhá jako soutěž dvojic. Soutěžící dvojice jsou rozmístěny podélně na gymnastickém pásu. Jeden z dvojice zaujme sed pokrčmo a připraví se na vykonávání kolébky: ruce u kolen v pěst, předklon hlavy, brada u hrudníku, záda ohnutě. Sedící žák pouze zpevní tělo a sám nevykonává aktivní pohyb. Počítá, kolikrát vykonal kolébku (pohyb na záda a zpět do sedu). Druhý stojí připraven za zády sedícího partnera. Na pokyn učitele je zahájena hra: stojící žák zatáhne za ramena sedícího partnera a tím ho uvede do pohybu kolébkou vzad, běží po směru hodinových ručiček kolem partnera tak, aby ho co nejdříve rozhoupal do další kolébky. Akce se stále opakuje, dokud učitel nedá signál pro výměnu rolí (po 15 s). Žáci si vymění role a pokračují v houpání kolébky. Na závěr žáci ve dvojici sečtou počet kolébek, který každý vykonal. Vítězí dvojice, která kolébku rozhoupala vícekrát. Pravidla: Obíhající žák nesmí kolébajícího se partnera překračovat ani přeskakovat, musí běžet okolo něj. Žák vykonávající kolébku nesmí měnit její tvar (vzdálit kolena od hrudníku, zaklonit hlavu apod.), v opačném případě se toto opakování nepočítá (kontrola učitelem).
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře. Uvolnění kloubů HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní).
HLAVNÍ ČÁST Procvičování pádové techniky Proudové cvičení: žáci opakovaně vykonávají všechny čtyři pádové techniky za sebou na pásech.
Nácvik obran proti úchopům Teoretická východiska V různých životních situacích se žáci mohou stát terčem vyhrožování, zastrašování, šikany, týrání, přepadení a jiných útoků. Trestní zákoník všem občanům umožňuje bránit své zdraví a život stejně jako zdraví a život druhých, jsou-li v ohrožení. Trestní zákoník definuje právní statut nutné obrany takto: § 29 Nutná obrana Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku („Trestní zákoník - č. 40/2009 Sb.", b.r.). Jedním z fyzických útoků, kterým často začíná sebeobranná situace je úchop za část těla nebo oděv. Součástí tělesné výchovy je vybudování základních návyků pro zamezení a přerušení nežádoucího kontaktu. Obranu proti úchopům představuje dovednost jedince úchopu předejít nebo se z již dokončeného úchopu uvolnit. Součástí obrany je zaujetí bezpečné vzdálenosti od útočníka pod správným úhlem tak, abychom v případě pokračujícího útoku mohli včas zahájit útěk nebo protiútok.
ÚH Rozbij řetěz! Popis: Žáci stoji ve dvojici čelem proti sobě v přirozeném postoji na vzdálenost předpažení. Oba předpaží a spojí své paže úchopem za vlastní zápěstí do kruhu tak, aby se oba kruhy vzájemně propojily jako články řetězu. Na povel učitele začíná hra, jejímž cílem je rozpojit kruh partnera a svůj kruh tak uvolnit. Kdo neudrží své ruce spojené, prohraje. Pravidla: Povolený je kontakt pouze spojenými pažemi, případně trupem. Zakázané jsou kopy a jiná práce dolních končetin kromě přemisťování.
ÚH Otevři pěst! Popis: Žáci stoji ve dvojici čelem proti sobě v přirozeném postoji na vzdálenost předpažení. Jeden žák předpaží dlaní dolů a sevře ruku v pěst, druhou ruku schová za záda. Na povel učitele začíná hra, ve které má druhý žák za úkol otevřít partnerovu ruku sevřenou v pěst tak, aby uviděl jeho dlaň. Po uplynutí časového limitu 30 s žák svírající ruku v pěst vymění paže. Po dvou pokusech si žáci vymění role. Pravidla: Povolený je kontakt pouze rukama. Zakázané jsou údery, kopy a surové páčení prstů.
ÚH Chyť ruku! Popis: Žáci stojí ve dvojici čelem proti sobě v přirozeném postoji na vzdálenost předpažení, obě ruce u těla. Úkolem jednoho žáka je co nejrychleji uchopit zápěstí nesouhlasné ruky partnera. Ten se snaží včas svou rukou uhnout. Pravidla: Cvičení probíhá na místě bez přemístění. Povolený kontakt je pouze úchopem. U žáka uhýbající rukama se nepovoluje komíhání, kmitání a jiné matoucí pohyby paží. Musí uhnout pouze jedním potřebným pohybem ve správný okamžik. Ruce také nesmí schovávat za záda.
Poučení o úchopech: Na základě prožitku z předchozích cvičení si žáci mohou uvědomit, že sevření ruky může být velice silné. Při silném úchopu není snadné držící se ruce rozpojit. Pokud bude partner stejnou silou držet nás, nebude snadné se z úchopu uvolnit. Na druhé straně pokud jsme rychlí, můžeme rukou včas uhnout a nebýt chyceni. Sami pak můžeme zahájit únik nebo protiútok. To si vyzkoušíme v následující hře.
ÚH Držení rukou Popis: Dvojice stojí čelem proti sobě v přirozeném postoji, předpažit poníž pokrčmo. Ze základní pozice se žáci snaží navzájem uchopit a držet partnera za zápěstí jedné, nejlépe obou paží. Je dovoleno se přemisťovat. Oba žáci unikají z úchopů a opětovně se snaží útočit a získávat kontrolu nad partnerem. Vítězí ten, kdo má větší kontrolu nad partnerem (drží více končetin), v momentě přerušení hry učitelem. Pravidla: Povolený kontakt je pouze úchopem jednou nebo oběma rukama, odtláčení, tahání nebo srážení útočících paží. Zakázané jsou údery, kopy, úchopy za prsty.
Poučení o uvolnění z úchopů: Na základě prožitku si žáci mohou uvědomit, že obrana proti úchopu může být velmi obtížná. Úchop může být navíc jen začátkem pokračujícího, mnohem vážnější útoku (úder, kop, hod aj.). Jestliže je útočník silnější, je úchop dostatečným prostředkem k překonání obránce. Na druhé straně z každého úchopu se lze uvolnit. Je k tomu třeba efektivně využívat své tělo a dodržovat následující technické zásady:
uchopená ruka se musí pohybovat vždy proti palci ruky držící, tedy do nejslabšího místa úchopu (mezi palcem a ostatními prsty); zde je uvolnění nejpravděpodobnější pohyb ruky je třeba doprovodit rotací předloktí kolem své osy; tím se ruka z úchopu lépe vysmekne použít rotaci trupu ve směru pohybu paže – pracovat celým tělem a tím akci zesílit pozor na chybu: lokty je třeba držet co nejvíce u těla, nezvedat! při uvolňování pracovat oběma rukama: o uchopit vlastní ruku a získat tak dvojnásobnou sílu o uchopit partnerovu ruku a pohybovat jí do protipohybu součástí uvolnění je i přemístění do bezpečné vzdálenosti od útočníka
Uvolňování z různých úchopů – experimentování s úchopem Žáci si ve dvojici rozdělí role. Jeden útočí úchopem, druhý se snaží drženou ruku uvolnit. Nejdříve pracujeme pomalu a hledáme využití výše zmíněných principů. Po chvíli si žáci role vymění. Ve druhém kole mohou žáci vykonávat uvolnění rychleji a razantněji, i útoky úchopem mohou být silnější a důraznější. Žáci tak mohou zkoušet rychlé uvolnění z úchopu a zaujetí místa v bezpečné vzdálenosti od útočníka. Důležitá je kontrola a korekce učitelem.
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: Jedním z možných fyzických útoků je úchop za část těla nebo oděv. Přestože nás většinou úchop přímo neohrožuje, při jeho zachování pro nás vzniká řada nebezpečí. Např. nás útočník může někam táhnout nebo tlačit, omezit naši pohyblivost a zaútočit potom s výhodou, držet nás, abychom se nemohli bránit dalším útočníkům apod. POZOR! i úchop může být natolik silný, že nás útočník zcela překoná. Platí to zejména tehdy, když je útočník výrazně silnější než obránce (např. muž útočící na dívku). V případě útoku úchopem je třeba se uvolnit a zaujmou bezpečnou vzdálenost od útočníka. V ideálním případě jsme dostatečně pozorní a nenecháme se vůbec chytit.
Vyučovací jednotka 6 Cíl: Nácvik obran proti objetí
Učivo: Úpolové hry, obrana proti objetí
Učební výstupy: Žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč je objetí nebezpečným útokem; žák diskutuje o taktice sebeobrany; žák interpretuje taktický poznatek, že prvořadá je snaha o předejití útoku; žák aplikuje různé prostředky k předejití útoku nebo uvolnění z dokončeného objetí; žák analyzuje účinek různých technických prostředků včetně úderů a kopů; žák v duchu fair play soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Útěk z vězení Popis: Hra probíhá jako soutěž družstev. Prvé družstvo žáků představuje dozorce, kteří se zaklesnou navzájem v loktech a utvoří pevný kruh (vězení), v němž jsou uzavřeni členové druhého družstva - vězňové. Na povel učitele se vězňové snaží uniknout z kruhu. Žáci brzy zjistí, že nejsnazší je únik přes nejslabší článek řetězu, buď jeho protržením, nebo únikem mezi nohama dozorců. Někdy je také možné vyskočit z kruhu mezi dozorci vrchem. Po úniku všech vězňů se úlohy družstev vymění. Vítězí družstvo, které uniklo v kratším časovém limitu. Pravidla: Povolený je kontakt pouze tlačením celým tělem, vězňové mohou používat ruce k roztržení řetězu apod. Zakázány jsou údery a kopy. Zejména je třeba dbát na to, aby dozorci nekopli vězně při pokusu o únik mezi nohama.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
HLAVNÍ ČÁST Teoretická východiska Jedním z fyzických útoků, kterým často začíná sebeobranná situace je objetí kolem těla nebo jeho částí. Nejčastěji je útok prováděn zezadu (objetí přes paže nebo pod pažemi), což je častý útok na ženy. Objetím je také tzv. kravata, kterou lze v mnohých případech vidět při útoku muže na muže. Objetí je nebezpečnější než úchop, protože je vykonáváno na větší ploše těla, zpravidla oběma rukama. Objetí je proto velmi silné. Útočník se většinou snaží kontrolovat obráncům pohyb a přivést ho do znevýhodněné polohy na zemi. Součástí tělesné výchovy je vybudování základních návyků pro zamezení a přerušení nežádoucího kontaktu. Obranu proti objetí představuje dovednost jedince útoku předejít nebo se z již dokončeného objetí uvolnit. Součástí obrany je zaujetí bezpečné vzdálenosti od útočníka tak, abychom v případě pokračujícího útoku mohli včas zahájit útěk nebo protiútok.
Nácvik obran proti objetím ÚH Boj o míč na zemi Popis: Dvojice žáků na žíněnce. Jeden zaujme obranou pozici podpor klečmo na loktech, v náručí drží míč (medicinbal do 3 kg nebo basketbalový míč). Na povel učitele se druhý žák snaží získat míč rozpojením partnerových paží, vytrhnutím míče apod. Pravidla: Povolený je kontakt pouze úchopem, objetím, tlačením, taháním apod. Zakázány jsou údery, kopy a páčení prstů. Je možné partnera přetočit na zemi, pomáhat si držením nohama, využít hmotnosti svého těla zalehnutím apod.
ÚH Boj o míč ve stoje Popis: Dvojice stojí čelem proti sobě v libovolném postoji. Jeden z žáků má v náručí míč (medicinbal do 3 kg nebo basketbalový míč). Na povel učitele se druhý žák snaží získat míč rozpojením partnerových paží, vytrhnutím míče apod. Pravidla: Povolený je kontakt pouze úchopem, objetím, tlačením, taháním apod. Zakázány jsou údery, kopy a páčení prstů.
ÚH Uvolnění z objetí kolem pasu pod rukama – na zemi Popis: Dvojice žáků na žíněnce. Jeden zaujme obranou pozici vzpor klečmo (parter). Druhý žák obejme partnera v pase a natiskne se na něho trupem. Na povel učitele se druhý žák snaží partnera vychýlit a povalit na zem. Držený žák se naopak snaží uvolnit z objetí, nenechat se povalit a vstát. Pravidla: Povolený je kontakt pouze objetím kolem pasu. Jakmile se držený žák z objetí uvolní, hra končí. Pro oba partnery jsou zakázány údery, kopy, páčení prstů a škrcení.
ÚH Uvolnění z objetí kolem pasu pod rukama – ve stoji Popis: Dvojice stojí na žíněnce v přirozeném postoji. Jeden žák obejme druhého zezadu kolem pasu pod rukama, natiskne se na něj. Na povel učitele se držený žák pokouší uvolnit z objetí. Stále se snaží zůstat v postoji. Držící žák se naopak snaží objetí zachovat. Může partnera přizvednout ze země nebo naopak ho povalit na zem. Stále se však snaží kontakt objetím zachovat. Pravidla: Povolený je kontakt pouze objetím kolem pasu. Jakmile se držený žák z objetí uvolní, hra končí. Pro oba partnery jsou zakázány údery, kopy, páčení prstů a škrcení.
Poučení o uvolnění z objetí Na základě prožitku z předchozích cvičení si žáci mohou uvědomit, že objetí kolem těla může být velice silné. Ubránit se proti dokončenému objetí je velmi těžké. Na druhé straně ze všech objetí se lze uvolnit, především těsně před jejich dokončením. Po dokončení pevného objetí totiž útočník svírá náš trup nebo část těla větší plochou a využívá více svalových skupin. Objetí je proto velice silné a navíc útočníkovi umožňuje nás zvednout nebo hodit na zem. Pro obranu proti objetí je třeba efektivně využívat své tělo a dodržovat následující technické zásady:
pokud nás útočník pevně sevřel, je potřeba zasadit mu úder (rukou, nohou, hlavou, hýžděmi apod.); úder samotný může být dostatečnou obranou nebo alespoň usnadní další činnosti obránce jestliže se nepodařilo zasadit dostatečně účinný úder a sevření útočníka nepovolilo, můžeme se pokusit rozpojit jeho ruce páčením prstů nejlepší obranou proti objetí je neumožnit útočníkovi útok dokončit; je třeba reagovat v okamžiku zahájení útoku jednoduchou obranou a přemístěním do bezpečné vzdálenosti
Obrana proti pokusu o objetí zepředu Žáci stojí čelem proti sobě na vzdálenost 2 m, rozdělí si role na útočníka a obránce. Útočník přistoupí k obránci a pokusí se ho obejmout zepředu přes paže. V okamžiku zahájení útoku se obránce snaží provést jednoduchou obranu a přemístit se do bezpečné vzdálenosti. K obraně může použít prosté odtlačení oběma rukama do těla nebo jednou rukou do obličeje. Vhodné je také rozražení útočníkových rukou, které je možné doplnit náznakem kopu. Oba pouze naznačují útok a obranu, experimentují s pohybem.
Obrana proti pokusu o objetí ze strany kolem krku (kravata) Žáci se postaví bokem k sobě, rozdělí si role na útočníka a obránce. Útočník obejme obránce kolem krku, útok však nedokončí pevným sevřením. Obránce nejprve nacvičuje správný pohyb úniku: natočí hlavu směrem k útočníkovi, aby zamezil škrcení zepředu přes hrdlo. S krokem vzad přiloží obě ruce na útočníkovu paži a odstrčí ji vpřed. Po zvládnutí tohoto pohybu mohou žáci cvičit rychleji. Útočník přistoupí ze strany s úmyslem nasazení kravaty, obránce ihned reaguje únikem vzad. Oba pouze naznačují útok a obranu, experimentují s pohybem.
Uvolňování z různých objetí zezadu – experimentování s objetím Zamezit útoku zezadu je velmi těžké až nemožné, jelikož útočník přichází ze směru mimo naše zorné pole. Budeme proto nacvičovat obrany proti již dokončenému objetí zezadu, které jsou
nejnebezpečnější. Žáci si ve dvojici rozdělí role. Jeden útočí objetím, druhý se snaží z dokončeného objetí uvolnit. Nejdříve pracujeme pomalu a hledáme využití výše zmíněných principů. Po chvíli si žáci role vymění. Ve druhém kole mohou žáci vykonávat uvolnění rychleji a razantněji, i útoky mohou být silnější a důraznější. Žáci tak mohou zkoušet rychlé uvolnění z objetí a zaujetí místa v bezpečné vzdálenosti od útočníka. Oba pouze naznačují útok a obranu, experimentují s pohybem. Důležitá je kontrola a korekce učitelem.
Objetí zezadu pod rukama
povalení na zem – zakročením za partnera úder boky vzad
Objetí zezadu přes ruce
tlak ramen vpřed pro vsunutí ruky
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: Jedním z častých fyzických útoků je objetí těla nebo jeho částí. Při útoku objetím hrozí nebezpečí, že nás útočník zvedne a povalí na zem, udrží pro útoky dalších útočníků apod. POZOR! i objetí může být natolik silné, že nás útočník zcela překoná. Platí to zejména tehdy, když je útočník výrazně silnější než obránce (např. muž útočící na dívku). V takovém případě může dojít i k omezení dýchání a kolapsu nebo poranění žeber. V případě útoku objetím je třeba se uvolnit a zaujmout bezpečnou vzdálenost od útočníka. V ideálním případě jsme dostatečně pozorní a nenecháme se vůbec obejmout.
Vyučovací jednotka 7 Cíl: Rozvoj pádové techniky, nácvik obran proti škrcení
Učivo: Úpolové hry, pádová technika, obrana proti škrcení
Učební výstupy: Žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč je škrcení extrémně nebezpečným útokem; žák diskutuje o taktice sebeobrany; žák interpretuje taktický poznatek, že obrana proti dokončenému škrcení je téměř nemožná; žák aplikuje různé prostředky k předejití útoku nebo uvolnění ze škrcení; žák analyzuje účinek různých technických prostředků včetně úderů a kopů; žák v duchu fair play soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Hutututu Popis: Žáci se rozdělí na dvě stejně početná družstva. Hrací plocha je rozdělena na poloviny dělicí čárou (kužely apod.). Každé družstvo má své území (polovina hrací plochy). Losem určíme, které družstvo začíná. V každém kole skupina vybere vždy jednoho zástupce, který útočí na soupeře. Ten provede hluboký nádech a za soustavného vydávání zvuku „hutututu“ vstoupí do soupeřova pole. Zde je jeho úkolem dotknout se co nejvíce protihráčů a vrátit se zpět do vlastního území. Všichni protihráči, kterých se dotknul, přechází na jeho stranu a dále hrají za jeho družstvo. Jakmile však hráč vstoupí do soupeřova pole, může být chycen a udržen všemi ostatními protihráči. Jestliže mu dojde dech a přestane vydávat zvuk „hutututu“, zůstává v poli soupeře a nadále hraje za jeho družstvo. Po každém útoku končí jedno kolo a učitel rozhodne o přesunu hráčů. V následujícím kole útočí druhé družstvo. Vítězí družstvo, které po uplynutí stanoveného limitu získalo více hráčů. Pravidla: Povolený je kontakt při chytání soupeře pouze úchopem, objetím, tlačením, taháním apod. Je zakázáno jakékoliv surové jednání nebo zalehávání hráče skupinou protihráčů. Jestliže je hráč držen v poli soupeře, stačí mu k návratu dotek jakoukoliv částí těla ve svém území. K tomu mu mohou dopomoci i jeho spoluhráči podáním ruky apod. Ti však nesmějí vkročit do soupeřova pole.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
HLAVNÍ ČÁST Procvičování pádové techniky Proudové cvičení: žáci opakovaně vykonávají všechny čtyři pádové techniky za sebou na pásech.
Obrana proti škrcení Teoretická východiska Jedním z fyzických útoků je škrcení. Škrcení je úchop rukama nebo objetí paží kolem krku, při kterém je vyvíjen tlak na hrtan nebo krční tepny. Útočník může škrcením zamezit dýchání nebo přísunu okysličené krve do mozku, v jehož důsledku může dojít ke ztrátě vědomí nebo úmrtí obránce. Ke ztrátě vědomí může při správně nasazeném škrcení dojít již během několika vteřin. Z toho vyplývá, že útoky škrcením jsou extrémně nebezpečné! Nesmíme proto nikomu dovolit, aby třeba jen z legrace nasazoval škrcení. Nebezpečí zneužití takového kontaktu je příliš vysoké! Součástí tělesné výchovy je vybudování základních návyků pro zamezení a přerušení nežádoucího kontaktu. Obranu proti škrcení představuje schopnost jedince předejít útoku škrcením nebo se uvolnit ze sevření pomocí úderů a kopů. Součástí obrany je zaujetí bezpečné vzdálenosti od útočníka tak, abychom v případě pokračujícího útoku mohli včas zahájit útěk nebo protiútok.
ÚH Nenech se chytnout! Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost cca 3 m. Jeden žák se začíná pohybovat k partnerovi a v momentě dosažení kontaktní vzdálenosti předpaží a naznačí úchop (škrcení) kolem krku zepředu. Druhý žák čeká na akci partnera do té doby, než sám pocítí nebezpečí. Pokud se cítí ohrožen, může zahájit přemístění stranou, šikmo vpřed apod. Pokud reaguje včas, může např. srazit partnerovi ruce dolů. Pokud je jeho reakce pomalejší, může partnerovi paže rozrazit zevnitř ven. Pravidla: Žák naznačující útočný pohyb škrcením nevykonává žádnou jinou činnost než předpažení. Tento pohyb nevykonává příliš rychle, aby nedošlo ke střetu s partnerovým obličejem. Jedná se o náznak útoku, nikoliv o útok samotný. Bránící se žák nesmí použít úderů a kopů nebo jiné činnosti, působící bolest. Jeho úkolem je reagovat v momentě pocitu nebezpečí (individuální reakce jedince) jednoduchou obranou a ustoupit do bezpečné vzdálenosti.
ÚH Nenech se držet! Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném postoji na vzdálenost předpažení. Jeden žák položí druhému obě ruce na ramena a pevně ho uchopí v oblasti trapézového svalu. Na povel učitele se držený žák snaží co nejrychleji zbavit kontaktu partnerových rukou na svém těle a zaujmout bezpečné místo v bezpečné vzdálenosti. Důležitá je rychlá reakce, použití horních končetin pro odtažení partnerových rukou od těla a práce celým tělem (otočení trupem, práce rameny, přemístění od partnera). Akce je velmi rychlá, proto si žáci několikrát vymění role. Pravidla: Držící žák nesmí vykonávat jinou činnost než úchop za ramena a trapéz. Rovněž nesmí působit partnerovi bolest zarýváním prstů do krku, šíje nebo pod klíční kost. Bránící se žák nesmí pro uvolnění
z úchopu použít údery, kopy nebo jiné činnosti, působící bolest. Jeho úkolem je co nejrychleji se zbavit kontaktu a ustoupit do bezpečné vzdálenosti.
ÚH Nenech se držet u stěny! Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném postoji na vzdálenost předpažení. Jeden z žáků se zády dotýká stěny. Druhý žák položí prvému obě ruce na ramena a pevně ho uchopí v oblasti trapézového svalu. Na povel učitele se držený žák snaží co nejrychleji zbavit kontaktu partnerových rukou na svém těle a zaujmout bezpečné místo v bezpečné vzdálenosti. Důležitá je rychlá reakce, použití horních končetin pro odtažení partnerových rukou od těla a práce celým tělem (otočení trupem, práce rameny, přemístění od partnera). Akce je velmi rychlá, proto si žáci několikrát vymění role. Pravidla: Držící žák nesmí vykonávat jinou činnost než úchop za ramena a trapéz. Rovněž nesmí působit partnerovi bolest zarýváním prstů do krku, šíje nebo pod klíční kost. Bránící se žák nesmí pro uvolnění z úchopu použít údery, kopy nebo jiné činnosti, působící bolest. Jeho úkolem je co nejrychleji se zbavit kontaktu a ustoupit do bezpečné vzdálenosti.
ÚH Otoč se! Popis: Žák B stojí za zády žáka A ve vzdálenosti cca 2 m otočen čelem k partnerovi. Žák B vykročí vpřed a uchopí žáka A oběma rukama kolem krku, čímž naznačí škrcení zezadu. Žák A zvedne ramena a tím znesnadní partnerovi držení kolem šíje a krku. Vzpaží jednou rukou a v jejím směru se otočí o 180˚, tedy čelem k partnerovi. Tímto pohybem se uvolní z držení kolem krku. Partnera odstrčí tlakem na rameno a sám ustoupí do bezpečné vzdálenosti. Nejdříve žáci nacvičují princip pomalu a pouhým přiložením rukou na krk. Postupně může být útok silnější a také obrana rychlejší a razantnější. Pravidla: Žák naznačující útočný pohyb škrcením nevykonává žádnou jinou činnost než předpažení. Jedná se o náznak útoku, nikoliv o útok samotný. Bránící se žák nesmí použít úderů a kopů nebo jiné činnosti, působící bolest. Jeho úkolem je reagovat v momentě navázání kontaktu partnerových rukou na svém krku jednoduchou obranou a ustoupit do bezpečné vzdálenosti.
Poučení o uvolnění ze škrcení Úchopy a objetí prováděné za končetiny nebo trup slouží pouze ke kontrole pohybu obránce. V případě úmyslu útočníka vážně ublížit obránci musí dojít k použití dalších technických prostředků (úderů, kopů, použití zbraně aj.). Zatímco při škrcení může být obránce překonán úchopem za krk během několika vteřin bez použití dalších technik. Není příliš pravděpodobné, že by útočník používal škrcení jen náznakem, bez úmyslu vážně ublížit obránci. Z uvedeného vyplývá, že proti útoku škrcením je nutné bránit se okamžitě za použití co nejúčinnějších technik. Jestliže se nám nepodařilo zabránit tomu, aby útočník sevřel naše hrdlo nebo krk, je potřeba okamžitě reagovat tvrdou obranou. Pro obranu proti škrcení je třeba efektivně využívat své tělo a dodržovat následující technické zásady:
pokud nás útočník pevně sevřel je potřeba zasadit mu úder (rukou, nohou, hlavou, hýžděmi apod.); úder samotný může být dostatečnou obranou nebo alespoň usnadní další činnosti
obránce; pokud na útočníka dosáhneme, je možné použít různých úderů a tlaků na jeho tělo. Jestliže jsou jeho paže delší než naše, můžeme použít kopů. jestliže se nepodařilo zasadit dostatečně účinný úder a sevření útočníka nepovolilo, můžeme se pokusit rozpojit jeho ruce páčením prstů nejlepší obranou proti objetí je neumožnit útočníkovi útok dokončit; je třeba reagovat v okamžiku zahájení útoku jednoduchou obranou a přemístěním do bezpečné vzdálenosti
Uvolňování z různých škrcení – experimentování s údery Žáci si ve dvojici rozdělí role. Jeden útočí škrcením zepředu nebo zezadu, druhý se snaží z dokončeného škrcení uvolnit. Nejdříve pracujeme pomalu a hledáme využití výše zmíněných principů. Po chvíli si žáci role vymění. Ve druhém kole mohou žáci vykonávat uvolnění rychleji a razantněji, i útoky mohou být silnější a důraznější. Žáci tak mohou zkoušet rychlé uvolnění ze škrcení a zaujetí místa v bezpečné vzdálenosti od útočníka. Důležitá je kontrola a korekce učitelem.
Škrcení zepředu
úder dlaní do brady bodnutí prsty do meziklíčkové jamky úder oběma rukama do žeber zachycení rukou a kop kolenem zachycení rukou a přímý kop obloukový úder
Škrcení zezadu
otočení těla s úderem kop vzad
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: Jedním z možných fyzických útoků je škrcení. Jedná se o extrémně nebezpečné útoky, protože i během několika vteřin může dojít ke ztrátě vědomí obránce. Proto nikdy, ani z legrace, takové jednání nenaznačujeme. Pokud jsme sami napadeni škrcením, musíme zahájit okamžitou a tvrdou obranu. Pokud už nás útočník chytil, neváháme použít k obraně tvrdých technik úderů a kopů. I tvrdá obrana bude přiměřená. V ideálním případě se však vůbec nenecháme chytit kolem krku.
Vyučovací jednotka 8 Cíl: Nácvik obran ve znevýhodněné pozici
Učivo: Úpolové hry, obrana ve znevýhodněné pozici, útěkové situace
Učební výstupy: Žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč jsou některé polohy nevýhodné pro obranu; žák objasní jak předcházet vzniku sebeobranné situace ve znevýhodněné pozici; na základě prožitku si žák uvědomuje taktický poznatek, že z nevýhodných poloh je nutné co nejrychleji uniknout; žák aplikuje různé metody jak uniknout ze znevýhodněných pozic; žák dokáže odhadnout okamžik, ve který je vhodné zahájit útěk; žák dovede v duchu fair play soupeřit se spolužákem a prosadit se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Honička na krokodýly Popis: Jeden žák představuje krokodýla, ostatní žáci jsou loveni. Ve vymezeném území se krokodýl pohybuje ve vzporu ležmo vysazeně a snaží se ulovit ostatní, kteří se pohybují po nohách. Úkolem krokodýla je dotknout se ostatních. Tím se z nich stávají také krokodýli a loví společně. Poslední nechycený žák se stává vítězem. Pravidla: Krokodýl nesmí běhat pod dvou nohách, na zemi musí mít neustále alespoň tři končetiny. Není povolen jiný kontakt než dotekem. Běhající žáci dávají pozor, aby nešlápli krokodýlům na ruce.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
HLAVNÍ ČÁST Obrana ve znevýhodněné pozici Teoretická východiska V některých sebeobranných situacích se může obránce nacházet ve znevýhodněné pozici proti útočníkovi. Znevýhodněnou pozicí rozumíme takovou vzájemnou polohu obránce a útočníka, kdy obránce má objektivně menší možnost pohybovat se, provádět protiútoky, používat všechny technické prostředky než útočník. Znevýhodněných pozic může být více. My se zabýváme pouze typickou variantou, ve které je obránce na zemi a útočník stojí (resp. klečí) nad obráncem. Tato vzájemná poloha může vzniknout např. pádem obránce na zem, přechodem obou protivníků do boje na zemi nebo při náhlém napadení v situacích, kdy se obránce ve znevýhodněné pozici již nacházel (leh na dece, zavazování tkaničky aj). V těchto situacích je obránce nucen bránit se v nevýhodných podmínkách. Nejlepší obrannou reakcí je v tomto případě rychlý únik do bezpečné vzdálenosti.
Obranná pozice – střeh v lehu Jestliže jsme nuceni bránit se v lehu, zaujmeme obranou pozici – střeh v lehu: leh na pravém boku, pravá noha pokrčená na zemi – levá noha zvednutá nad zemí, mírně ohnutá v koleni – obě paže před tělem chrání trup a hlavu. Analogicky platí vše pro leh na pravém boku. Při obraně je nejdůležitější krytí hlavy (pažemi) a genitálií (nohama). Střeh v lehu umožňuje rychlé přemisťování tak, aby byl obránce stále otočen nohama k útočníkovi. Pokud se útočník přibližuje, je možné použít nohy k jeho odstrčení, kopnutí nebo povalení na zem. Naopak hlava je stále co nejdále od útočníka kryta pažemi. Jeden z možných způsobů jak se obránce může ocitnout ve znevýhodněné pozici, je pád vzad, např. při silném strčení protivníkem do hrudníku. Přechod do obranné pozice pádem vzad bez převratu se zaražením nacvičujeme v následujícím cvičení.
Sražení na zem, obranná pozice na zemi Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném postoji ve vzdálenosti 2 m. Jeden žák přistoupí, předpaží, položí dlaně na ramena a mírně zatlačí do partnera tak, aby ho vychýlil vzad. Druhý žák reaguje provedením pádu vzad bez převratu se zaražením. Okamžitě po dopadu zaujímá výše popsanou obrannou pozici. Stojící žák provádí kontrolu střehu v lehu. Pravidla: Útočící žák provádí útok náznakem, nestrká! Bránící se žák zaujme obranou pozici tak, aby byl natočen k partnerovi nohama.
ÚH O plácnutí Popis: Dvojice žáků na žíněnce. Jeden žák zaujme vzpor klečmo (parter), druhý stojí před ním. Stojící žák se snaží partnera plácnout lehkým úhozem přes hýždě. Žák v parteru se může přemisťovat, otáčet se hýžděmi od partnera, bránit se krytem jednou rukou apod. Pravidla: Útočící žák používá kontaktu pouze lehkým plácnutím. Nesmí partnera překračovat ani přeskakovat. Dává pozor, aby mu nešlápnul na ruce. Bránící se žák brání pouze pasivně. Tzn., že nevykonává žádné útoky, nesmí se bránit údery nebo kopy. Povoleno je pouze přemístění a kryt jednou rukou.
ÚH O dotek ramen Popis: Dvojice žáků na žíněnce. Jeden žák zaujme leh pokrčmo, druhý stojí u jeho nohou. Stojící žák má za úkol dotknout se dlaní partnerových ramen. Ležící žák se snaží natáčet nohama k partnerovi tak, aby ho mohl odstrčit nebo jen udržet bezpečnou vzdálenost a nepustit útočícího žáka ke svému tělu a hlavě. Obránce si sám zvolí, zda zůstane v lehu na zádech pokrčmo nebo jestli přejde do nacvičovaného střehu v lehu. Pravidla: Útočící žák nesmí překračovat ani přeskakovat ležícího partnera, musí běžet okolo. Bránící se žák nesmí používat k obraně kopy nebo údery. Může však partnera nohama odtláčet, blokovat rukama útok na svá ramena apod. Cílem útočícího žáka je získat co nejvíce doteků na partnerově ramenech. Po 30 vteřinách se role žáků vymění.
ÚH O dotek na patách Popis: Dvojice žáků na žíněnce. Jeden žák zaujme leh na břichu, druhý stojí u jeho hlavy. Stojící žák má za úkol dotknout se dlaní partnerových pat. Ležící žák se snaží natáčet hlavou k partnerovi tak, aby ho mohl odstrčit nebo jen udržet bezpečnou vzdálenost a nepustit útočícího žáka ke svým nohám a patám. Pravidla: Útočící žák nesmí překračovat ani přeskakovat ležícího partnera, musí běžet okolo. Bránící se žák nesmí používat k obraně kopy nebo údery. Může však partnera rukama odtláčet, uhýbat nohama apod. Cílem útočícího žáka je získat co nejvíce doteků na partnerových patách. Po 30 vteřinách se role žáků vymění.
ÚH Obrana na zemi I. Popis: Jedná se o kombinaci dvou předcházejících cvičení. Hra začíná pro žáka na zemi obranou v poloze na zádech, v průběhu cvičení se však na povel učitele může změnit v obranu v poloze na břichu. Bránící se žák tak musí okamžitě reagovat na změnu situace a přizpůsobit svou polohu a způsob obrany na zemi. Na začátku cvičení si obránce sám zvolí, zda zůstane v lehu na zádech pokrčmo nebo jestli přejde do nacvičovaného střehu v lehu. Pravidla: Útočící žák nesmí překračovat ani přeskakovat ležícího partnera, musí běžet okolo. Bránící se žák nesmí používat k obraně kopy nebo údery. Může však partnera odtláčet nohama i rukama, blokovat rukama útok na svá ramena apod. Cílem útočícího žáka je získat co nejvíce doteků na partnerově ramenech a patách. Po 30 vteřinách se role žáků vymění.
ÚH Obrana na zemi II. Popis: Dvojice žáků na žíněnce. Jeden žák zaujme leh pokrčmo, druhý stojí u jeho nohou. Stojící žák má za úkol získat úplnou převahu nad partnerem tak, že se dostane do horní pozice nad partnerem v kleku sedmo. Obránce si sám zvolí, zda zůstane v lehu na zádech pokrčmo nebo jestli přejde do nacvičovaného střehu v lehu.
Pravidla: Útočící žák může zachytit partnerovi nohy, držet ho za končetiny, zalehnout ho apod. Bránící se žák se snaží partnera nepustit ke svému tělu, odtáčet ho, uhýbat apod. Pokud už byla obranná vzdálenost prolomena, stále se snaží partnerovi nedovolit získat horní pozici nad ním. Jestliže se mu podaří bránit se 30 s – zvítězil.
ÚH Škrcení na zemi Popis: Cvičení navazuje na předchozí hru. V počáteční pozici leží jeden z partnerů na zemi, druhý zaujme klek sedmo obkročmo na něm. Útočník zaujme stabilní horní pozici, jako kdyby obránce škrtil. Ruce však nepoloží partnerovi na krk, ale ramena. Na povel učitele se žák v dolní pozici snaží o únik ze znevýhodněné pozice. Boj trvá 30 s., poté se role partnerů vymění. Pravidla: Žák v horní pozici nesmí škrtit, jeho ruce jsou položeny na ramenou. Musí na partnerovi sedět tak, aby mu nepůsobil bolest nebo příliš neomezoval dýchání. Žák v dolní pozici nesmí používat při obraně údery, kopy, škrábání, páčení prstů apod. Je povolena práce boků, mostování, rozražení rukou apod.
Útěkové situace Na základě prožitku si žáci mohou uvědomit, že úspěšná obrana ve znevýhodněných pozicích může být velmi těžká až nemožná. Abychom předešli takové situaci, je vhodné nacvičovat okamžik, ve kterém se rozhodneme k rychlému úniku místo toho, abychom čelili přímému střetu. V následujících útěkových situacích se žáci učí vyhodnocovat vzdálenost od útočníka a odhadnout, kdy mají zahájit útěk. Zkušenost z těchto cvičení a sebereflexe umožňuje zkrácení rozhodovacího procesu při řešení sebeobranné situace. Cvičením rozvíjíme pohybovou dovednost přechodu ze znevýhodněné pozice do stoje a kondiční předpoklady pro rychlý útěk.
Útěk ze znevýhodněné pozice I. Popis: Obránce zaujme leh na břiše hlavou k útočníkovi, který stojí čelem k partnerovi ve vzdálenosti 5 m. Útočník se začne chůzí zvolna přibližovat k ležícímu partnerovi. Obránce se rozhoduje, kdy je vhodné zahájit útěk. Jakmile obránce cítí, že vzdálenost mezi ním a útočníkem je nebezpečná, vstane oporou o ruce do stoje a zahájí útěk. Důležité je neobracet se při vstávání k útočníkovi zády, aby partner nemohl zaútočit. Cvičení není prováděno na signál. Volba útěkové vzdálenosti je plně závislá na rozhodnutí žáka a je individuální. Pravidla: Útočník neprovádí žádný útok, pouze se pohybuje pomalu směrem k partnerovi. Teprve pokud sám ucítí, že už je tak blízko, že by mohl zaútočit, může provést jeden rázný pohyb a naznačit tak partnerovi, že promeškal svou šanci.
Útěk ze znevýhodněné pozice II. Popis: Jedná se o modifikaci předchozího cvičení. Obránce zaujme tentokrát leh na zádech nohama k útočníkovi, který stojí čelem k partnerovi ve vzdálenosti 5 m. Útočník se začne chůzí zvolna přibližovat k ležícímu partnerovi. Obránce se rozhoduje, kdy je vhodné zahájit útěk. Jakmile obránce cítí, že
vzdálenost mezi ním a útočníkem je nebezpečná, vstane oporou jedné ruky do sedu, zakročením souhlasnou nohou vzad do stoje a zahájí útěk. Důležité je neobracet se při vstávání k útočníkovi zády, aby partner nemohl zaútočit. Cvičení není prováděno na signál. Volba útěkové vzdálenosti je plně závislá na rozhodnutí žáka a je individuální. Pravidla: Útočník neprovádí žádný útok, pouze se pohybuje pomalu směrem k partnerovi. Teprve pokud sám ucítí, že už je tak blízko, že by mohl zaútočit, může provést jeden rázný pohyb a naznačit tak partnerovi, že promeškal svou šanci.
Útěk ze znevýhodněné pozice III. Popis: Obránce zaujme klek jednonož jakoby si zavazoval tkaničky, útočník stojí čelem k partnerovi ve vzdálenosti 5 m. Útočník se začne chůzí zvolna přibližovat ke klečícímu partnerovi. Jakmile se přiblíží do vzdálenosti, ze které si myslí, že je možné zaútočit, zvedne jednu ruku sevřenou v pěst. Jedná se o naznačení úmyslu útoku, který může být doplněn i slovní výhružkou. V ten okamžik zahajuje klečící žák rychlý start proti útočícímu partnerovi. Zvedá se a oběma rukama naznačí protiútok do obličeje, který může doplnit výkřikem. Cílem této akce je zaskočit protivníka a využít okamžik překvapení k zahájení útěku. Bez váhání se žák otáčí a utíká směrem od útočícího partnera. Pravidla: Útočník přichází zvolna. Teprve krok spojený s výhružkou může být důraznější. Neútočí však, jedná se pouze o naznačení útoku. Stejně tak žák vykonávající obranu pouze naznačuje možnost protiútok. Jeho cílem je především útočníka psychicky zastrašit a co nejrychleji utéci.
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK, DK a zádového svalstva. Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: Znevýhodněná poloha na zemi je nebezpečná, protože obránce v ní má objektivně menší možnost pohybovat se, provádět protiútoky a používat všechny technické prostředky jako útočník. Při obraně je nejdůležitější krytí hlavy (pažemi) a genitálií (nohama). Situacím lze předejít dodržováním taktických zásad. Obránce se vyhýbá stísněným prostorám, ve kterých by mohl být napaden. Stejně tak se snaží vyhnout boji na zemi. Při hrozbě napadení ve znevýhodněné pozici je nejlepším řešením útěk.
Vyučovací jednotka 9 Cíl: Nácvik obran proti úderům
Učivo: Úpolové hry, obrana proti úderům
Učební výstupy: Žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč jsou údery velmi nebezpečné útoky; žák dovede objasnit význam pravidelného tréninku reakční rychlosti; žák aplikuje různé druhy střehu pro různé situace; žák aplikuje různé technické prostředky k obraně proti úderům; žák dovede v duchu fair play soupeřit se spolužákem a prosadit se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Honička na vlka, pastýře a ovce Popis: Jeden ze žáků představuje vlka, jeden pastýře a ostatní žáci jsou ovce. Ovce se postaví za pastýře do zástupu a uchopí se vzájemně kolem pasu včetně pastýře. Úkolem vlka je chytit vždy poslední ovci v zástupu. Úkolem pastýře je chránit své ovce proti vlkovi. Pokud se vlkovi podaří dotknout rukou poslední ovce, ta se zařadí za vlka a tak vzniká nový zástup za vlkem. Hraje se tak dlouho, dokud vlk nepochytá všechny ovce. Pravidla: Vlk smí pouze běhat a snažit se dotknout poslední ovce. Pastýř smí jako jediný vlkovi fyzicky bránit v pohybu. Může ho chytit a držet, odtláčet, tahat apod. Ovce brání poslední v zástupu pouze pasivně. Snaží se manévrovat tak, aby poslední v zástupu byl krytý ostatními proti vlkovi. Ovce, které vlk pochytal, se zařadí za vlka a jsou povinny ho následovat bez rozpojení držení kolem pasu.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
HLAVNÍ ČÁST Nácvik obran proti úderům Teoretická východiska Jedním z nejčastějších typů útoků jsou údery. Údery rozdělujeme do několika skupin. Podle dráhy rozlišujeme údery přímé a obloukové. Podle cíle dělíme údery na horní, střední a spodní pásmo. Dalším dělícím kritériem může být úderová plocha – pěst, otevřená dlaň, malíková hrana aj. Na rozdíl od útoků úchopem nebo objetím jsou útoky úderem zpravidla velmi agresivní a útočník má v úmyslu obránci vážně ublížit. Nejen proto jsou údery velmi nebezpečné. Je třeba brát v úvahu i rozdíl ve vyšší rychlosti a tvrdosti úderů oproti jiným útokům. Pro obranu proti úderům je proto potřeba rozvíjet především reakční rychlost a cit pro správnou obrannou vzdálenost.
Poučení o střehu Pro sebeobranu je důležité zaujmout správnou polohu těla, která je vhodná pro krytí úderů a provádění protiútoků. Taková poloha se nazývá střeh. Rozlišujeme různé druhy střehů. Podle způsobu držení těla dělíme střehy na přirozený, obranný a útočný. Podle výšky dělíme střehy na vysoký, střední a nízký. Jednotlivé střehy blíže popíšeme a vysvětlíme účel jejich použití. Přirozený střeh: mírný stoj rozkročný, ruce volně připažené u těla. Jedná se o přirozenou polohu těla, ve které se obvykle nacházíme např. při běžné komunikaci. Právě v běžných životních situacích může dojít k náhlému zvratu a napadení v této poloze. Většinu obran proto zpočátku nacvičujeme z přirozeného střehu. Obránce stojí uvolněně, nekříží nohy, nedává ruce za záda. Přestože držení těla v tomto střehu nepůsobí nijak bojovně, vnitřně je obránce připraven ke střetu. Obranný střeh: výpad vpřed, předpažit pokrčmo na úroveň brady, dlaně otočit vpřed. V případě hrozícího nebezpečí je vhodné zaujmout obranný střeh a připravit se na útok. Tělo držíme přirozeně vzpřímeně a sebevědomě, působíme však neagresivním dojmem. Ruce otočené dlaněmi k protivníkovi naznačují, že jsme neozbrojeni a že si nepřejeme konflikt. Tato poloha těla vhodná k deeskalaci konfliktu. Bojový střeh: výpad vpřed, předpažit pokrčmo na úroveň brady, zadní ruka u brady, přední ruka před středem těla, mírně vpředu. Jestliže došlo ke střetové situaci, je vhodné zaujmout bojový střeh. Nyní již není možné pokoušet se protivníka uklidňovat, je potřeba chránit sám sebe a připravit se na boj. Přední ruka je určena ke krátkým rychlým útokům, zadní ruka chrání bradu a v případě odkrytí soupeře útočí. Nohy jsou mírně pokrčeny v kolenou pro rychlý a pružný pohyb do všech směrů.
Cvičení na rozvoj reakční schopnosti ÚH Uhnutí ramenem Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném střehu na vzdálenost předpažení. Žáci si rozdělí role na útočníka a obránce. Útočník provádí střídavě útok předpažením a dotekem dlaní vždy na protilehlém rameni partnera. Obránce se snaží tomuto doteku uhnout tak, že otočí trup a tím se jeho rameno pohne směrem vzad. Za každý kontakt na rameni partnera získává útočník bod. Po deseti opakováních se role vymění. Vítězí žák, který získal více bodů.
Pravidla: Povolený je pouze kontakt dotekem dlaní na rameni. Není povolen úder nebo strkání. Obránce nesmí vykonávat jinou akci než uhnutí otočením trupu.
ÚH Otevři oči! Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném střehu na vzdálenost předpažení. Žáci si rozdělí role na útočníka a obránce. Obránce zavře oči a čeká na signál partnera. Útočník zvedne jednu ruku sevřenou v pěst a umístí ji před střední pásmo partnera (mezi pasem a obličejem). Poté útočník vydá povel TEĎ! Obránce na signál reaguje tak, že otevře oči a snaží se co nejrychleji odstrčit nastavenou ruku mimo osu svého těla. Pravidla: Útočník v žádném případě neprovádí úder! Ruku pouze nastaví, vydá pokyn k obraně a v další akci nepokračuje. Obránce čeká na pokyn se zavřenýma očima. Při pokusu o obranu se může stát, že nastavenou ruku mine a tím jeho obrana selže. Žák tak může sám vyhodnotit, jaká obrana je vhodná proti konkrétním úderům v různé výšce a poloze.
Obrany V následujících cvičeních žáci nacvičují obranu proti úderům ve smluvených situacích. Důležité je zdůraznit, že se nejedná o hru ani soutěž! Údery jsou nebezpečné a i při nácviku by mohlo dojít ke zranění. Údery jsou proto pouze naznačovány pomalým kontrolovaným pohybem. Teprve po zvládnutí základní struktury pohybu obrany se mohou žáci domluvit na vyšším tempu cvičení. Důsledně je třeba dodržovat smluvené zásahové i úderové plochy.
Obrana proti facce Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném postoji na vzdálenost předpažení. Žáci si rozdělí role na útočníka a obránce. Útočník naznačí pomalým obloukovým pohybem úder dlaní (s prsty u sebe) na tvář obránce – facka. Obránce zvedne nesouhlasnou paži pokrčenou v lokti vzhůru tak, aby její vnější stranu nastavil do dráhy útočící ruky a zamezil úderu do hlavy. Obrana je pasivní, spočívá v nastavení paže jako bloku. Po 10 opakováních si žáci vymění role. V druhém kole mohou žáci zkoušet také náznak protiútoku. Obránce po provedení krytu naznačí úder otevřenou dlaní do brady útočníka za podpory rotace trupu. Pravidla: Útočník střídá levou a pravou ruku tak, aby pomyslný útok byl neočekávaný. Stále však provádí pohyb ruky pomalu a s kontrolou, aby ho mohl kdykoliv zastavit. Teprve při zvládnutí činnosti můžeme zvýšit rychlost úderu, avšak za neustálé kontroly pohybu.
Obrana proti obloukovému úderu Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném postoji na vzdálenost předpažení. Žáci si rozdělí role na útočníka a obránce. Útočník naznačí pomalým obloukovým pohybem úder pěstí na tvář obránce. Obránce reaguje tzv. ponorem pod úroveň útočící ruky. Pokrčí kolena a trupem pohybuje po oblouku. Nejdříve mírně ve směru útočící ruky, potom dolů a na opačnou stranu s mírným vykročením v tomto
směru. Vyhne se tak obloukovému úderu způsobem, jakoby se ponořil pod hladinu vody, zatímco útočící ruka zůstává nad hladinou. Po 10 opakováních si žáci vymění role. V druhém kole mohou žáci zkoušet provést také protiútok. Současně s ponorem provádí obránce náznak úderu pěstí do břicha útočníka. Pravidla: Útočník střídá levou a pravou ruku tak, aby pomyslný útok byl neočekávaný. Stále však provádí pohyb ruky pomalu a s kontrolou, aby ho mohl kdykoliv zastavit. Teprve při zvládnutí činnosti můžeme zvýšit rychlost úderu, avšak za neustálé kontroly pohybu.
Obrana proti přímému úderu do břicha Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném postoji. Žáci si rozdělí role na útočníka a obránce. Útočník naznačí pomalým přímým pohybem úder pěstí do břicha obránce – přímý úder na střední pásmo. Obránce provádí přemístění stranou, kolmo na směr útoku. Vykročí nesouhlasnou nohu vůči útočící paži a přenese na ní větší část hmotnosti těla. Tělo přitom otočí kolem svislé osy, o 90 stupňů. Za podpory otočení boků vykonává spodní kryt paží z vnější strany útočící ruky. Obránce tímto způsobem uhýbá z osy útoku a vyhne se tak útočící ruce. Po 10 opakováních si žáci vymění role. V tomto cvičení nenacvičujeme protiútok. Pravidla: Útočník střídá levou a pravou ruku tak, aby pomyslný útok byl neočekávaný. Stále však provádí pohyb ruky pomalu a s kontrolou tak, aby ho mohl kdykoliv zastavit. Teprve při zvládnutí činnosti můžeme zvýšit rychlost úderu, avšak za neustálé kontroly pohybu.
ÚH Kohoutí zápasy Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost 2 m. Oba partneři zaujmou stoj na pravé noze, levá noha je pokrčená v koleni, pata u hýždí, levá ruka ji přidržuje za nárt. Oba partneři se mohou přemisťovat poskoky na stojné noze a současně útočit i bránit se. Pokrčená noha musí být stále u hýždí, žák si na ní nesmí stoupnout. Cílem je dotknout se levého nebo pravého ramene partnera. Za každé plácnutí získává žák bod. Boj probíhá 30 s na pravé noze, poté se hra přeruší. Žáci zaujmou stejný výchozí postoj na levé noze a pokračuje se druhým kolem na 30 s. Vítězí žák, který v obou kolech získal více bodů. Pravidla: Je povolený kontakt pouze dlaní na ramenou partnera. Oba partneři musí dávat pozor, aby nedošlo k úderu do obličeje. Celé horní končetiny je možné používat k blokování útoků. Je povoleno ruku i krátce zachytit a opět pustit. Není povoleno používat tvrdé údery nebo údery tělem. Jestliže žák pustí pokrčenou nohu a stoupne na ní, znamená to bod pro soupeře.
ÚH Box bez úderů Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě ve vysokém bojovém střehu na vzdálenost 2 m. Žáci se snaží napodobit držení těla boxerů. Zvednout ramena, mírně zakulatit záda, lokty směřují dolů a kryjí tělo, ruce jsou však otevřené dlaní k partnerovi. Oba žáci současně útočí a brání se. Cílem je zasáhnout dlaní
trup partnera zepředu nebo z boku. Oba partneři se mohou přemisťovat. Za každé plácnutí získává žák bod. Vítězí žák, který ve stanoveném časovém limitu získal více bodů. Pravidla: Povolený kontakt je pouze plácnutím dlaní do trupu partnera. Zakázaný je kontakt údery, silným plácáním přes ruce nebo mimo stanovenou plochu zásahu. Povoleno je útočící ruce srážet, není však možné partnerovi ruce chytat. Bodované jsou pouze zásahy do trupu, zásahy do paží partnera se nepočítají.
Obrany Obrana proti přímému úderu do obličeje I. Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném postoji. Žáci si rozdělí role na útočníka a obránce. Útočník naznačí pomalým přímým pohybem úder do obličeje obránce – přímý úder na horní pásmo. Z důvodů bezpečnosti provádíme tento náznak úder otevřenou dlaní, nikoliv pěstí. Obránce provádí kryt nesouhlasnou paží bez přemístění. Dlaní s prsty u sebe odtláčí útočící ruku z vnějšku mírně stranou a dolů. Útočící paži tímto způsobem včas svede mimo osu svého těla, případně provede úhyb hlavou, aby nebyl zasažen. Po 10 opakováních si žáci vymění role. V tomto cvičení nenacvičujeme protiútok. Pravidla: Útočník střídá levou a pravou ruku tak, aby pomyslný útok byl neočekávaný. Stále však provádí pohyb ruky pomalu a s kontrolou, aby ho mohl kdykoliv zastavit. Teprve po zvládnutí činnosti můžeme zvýšit rychlost úderu, avšak za neustálé kontroly pohybu.
Obrana proti přímému úderu do obličeje II. Popis: Jedná se o obdobu předchozího cvičení. Útočník naznačí pomalým přímým pohybem úder do obličeje obránce – přímý úder na horní pásmo. Z důvodů bezpečnosti provádíme tento náznak úder otevřenou dlaní, nikoliv pěstí. Obránce však tentokrát vykonává současně s krytem krok šikmo vpřed, aby uhnul z osy útoku. Vyhýbá se tak útoku a zkracuje vzdálenost směrem útočníkovi, čímž získává možnost protiútoku. Po 10 opakováních si žáci vymění role. V druhém kole mohou žáci zkoušet provést také protiútok. Ihned po dokončení přemístění s krytem naznačí obránce protiútok hřbetem pěsti, čelem pěsti nebo loktem na střední pásmo útočníka. Pravidla: Útočník střídá levou a pravou ruku tak, aby pomyslný útok byl neočekávaný. Stále však provádí pohyb ruky pomalu a s kontrolou, aby ho mohl kdykoliv zastavit. Teprve po zvládnutí činnosti můžeme zvýšit rychlost úderu, avšak za neustálé kontroly pohybu.
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK, krční páteře a zádového svalstva. Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: Jedním z možných fyzických útoků je úder. Jedná se o velmi nebezpečné útoky, především díky své rychlosti a tvrdosti. Pro obranu proti úderům je důležitá znalost různých střehů. Nezbytná je také včasná reakce na útok. Je potřeba být velice rychlý, aby bylo možné provést úhyb nebo kryt, což je třeba pravidelně cvičit! V ideálním případě se nenecháme uhodit. V případě, že jsme byli úderem zasažení, je potřeba jednat dál. V opačném případě hrozí, že útočník využije naší slabosti a zcela nás překoná. Je potřeba si uvědomit, že obrana musí být důraznější než útok. Proto jsou přiměřeným prostředkem pro obranu proti úderům protiútoky úderem nebo i kopem.
Vyučovací jednotka 10 Cíl: Nácvik obran proti kopům
Učivo: Úpolové hry, obrana proti kopům
Učební výstupy: Žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč jsou kopy nebezpečnější než údery; žák dovede objasnit význam pravidelného tréninku reakční rychlosti; žák si osvojil taktický poznatek, že proti zkušenému útočníkovi používajícím kopy je obrana velmi těžká a nejlepším řešením je útěk; žák zná různé technické prostředky k obraně proti kopům; žák aplikuje různé druhy střehu pro různé situace; žák aplikuje různé technické prostředky k obraně proti kopům; žák dovede v duchu fair play soupeřit se spolužákem a prosadit se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Špičkový tanec Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném postoji, ruce za zády na vzdálenost 1 m. Na povel učitele se snaží dotknout svým chodidlem partnerova nártu levé nebo pravé nohy. Za každý dotek získává žák bod. Vítězí ten z žáků, který ve stanoveném časovém limitu získá více bodů. Pravidla: Oba žáci vzájemně útočí a současně se brání. Povolený je kontakt dotekem chodidla nikoliv šlápnutím (na útočící nohu nesmí být přenesena hmotnost těla). Nejsou povoleny kopy, údery nebo hra tělem. Obě ruce musí být stále spojeny za zády. Je třeba upozornit především na nebezpečný kontakt koleny a kotníky.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
HLAVNÍ ČÁST Nácvik obran proti kopům Teoretická východiska Jedním z možných fyzických útoků je kop. Kopem rozumíme úder provedený různými částmi dolní končetiny. Kopy rozdělujeme do několika skupin. Podle dráhy rozlišujeme kopy přímé nebo obloukové. Podle cíle dělíme kopy směřované na horní, střední a spodní pásmo. Dalším dělícím kritériem může být úderová plocha – holeň, nárt, pata aj. Kopy je také možné provádět z otočky nebo ve výskoku. Na rozdíl od útoků úchopem nebo objetím jsou útoky kopem zpravidla velmi agresivní a útočník má v úmyslu obránci vážně ublížit. Nejen proto jsou kopy velmi nebezpečné. Je třeba brát v úvahu i rozdíl ve vyšší rychlosti a tvrdosti úderů oproti jiným útokům. Účinek kopu může být navíc znásoben obuví. Správně provedený útok kopem je navíc ještě nebezpečnější než úder rukou. Je tomu tak proto, že dolní končetiny jsou delší a silnější než paže. Kopy mohou být proto prováděny na delší vzdálenost se zapojením více svalových skupin než při úderech. Nevýhodou kopů je nižší stabilita díky stoji na jedné noze, což umožňuje obránci obranu podmetem apod. Na druhé straně kopy používají zpravidla zkušení útočníci, kteří vědí jak techniku správně provést bez ztráty rovnováhy. Pro obranu proti kopům je proto potřeba rozvíjet především reakční rychlost, cit pro správnou obrannou vzdálenost a načasování útěku.
ÚH Džudistický podmet Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě v přirozeném postoji, oba žáci předpaží a vzájemně si položí ruce dlaněmi na ramena. Jeden z žáků útočí dotekem chodidla na vnější kotník partnera. Druhý se brání ohnutím atakované dolní končetiny v kolenním kloubu a tím pomyslnému podmetu uhýbá. Za každý dotek získává žák bod. Po deseti útocích se role žáků vymění. Vítězí ten z žáků, který získá více bodů. Pravidla: Útočící žák provádí náznak podmetu chodidlem, jiná plocha kontaktu není povolena. Útok nohou musí směřovat na vnější kotník, nikoliv výš. V žádném případě nesmí dojít ke kopu.
Obrany V následujících cvičeních žáci nacvičují obranu proti kopům ve smluvených situacích. Důležité je zdůraznit, že se nejedná o hru ani soutěž! Kopy jsou nebezpečné a i při nácviku by mohlo dojít ke zranění. Kopy jsou proto pouze naznačovány pomalým kontrolovaným pohybem. Teprve po zvládnutí základní struktury pohybu obrany se mohou žáci domluvit na vyšším tempu cvičení. Důsledně je třeba dodržovat smluvené zásahové i úderové plochy.
Obrana proti nízkému obloukovému kopu I. Popis: Dvojice žáků stojí v souhlasném postoji čelem proti sobě na vzdálenost přibližně 1,5 m. Žák představující útočníka stojí v bojovém střehu, obránce v obranném střehu. Útočník naznačí nízký kop nártem zadní nohy na vnější stranu obráncova bérce. Obránce reaguje obdobně jako v předchozím cvičení – atakovanou nohu ohne v kolenním kloubu, případně nohu mírně zvedne, aby uhnul útoku. Po 10 opakováních si žáci vymění role. V druhém kole mohou žáci zkoušet provést také protiútok. Jakmile útočící noha mine cíl, obránce provede protiútok kopem. Současně vykročí vpřed do postoje útočníka a tím ho vychýlí.
Pravidla: Útočník musí provádět pouze náznak kopu, není povolen tvrdý kontakt. Zásahovou plochou je pouze vnější strana bérce. Nesmí dojít ke kontaktu na koleni!
Obrana proti nízkému obloukovému kopu II. Popis: Dvojice žáků stojí v souhlasném postoji čelem proti sobě na vzdálenost přibližně 1,5 m. Žák představující útočníka stojí v bojovém střehu, obránce v obranném střehu. Útočník naznačí nízký kop nártem zadní nohy na vnější stranu obráncova bérce. Obránce reaguje přenesením hmotnosti na zadní nohu a zvednutím atakované nohy kolenem ostře nahoru. Nastaví tím bérec své nohy proti noze útočníka. Dojde tak ke kontaktu s útočníkem, účinek kopu se však zmírní. V tomto cvičení neprovádíme protiútok. Pravidla: Útočník musí provádět pouze náznak kopu, není povolen tvrdý kontakt. Zásahovou plochou je pouze vnější strana bérce. Nesmí dojít ke kontaktu na koleni!
ÚH Francouzský box (savate) bez úderů Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost 1 m v přirozeném střehu, ruce za zády. Na povel učitele se snaží dotknout svým chodidlem partnerova levého či pravého stehna z vnější strany nebo hýždí. Za každý dotek získává žák bod. Vítězí ten z žáků, který ve stanoveném časovém limitu získá více bodů. Pravidla: Oba žáci vzájemně útočí a brání se současně. Povolený je kontakt dotekem chodidla nikoliv kopem, úderem nebo nárazy tělem. Obě ruce musí být stále spojeny za zády. Dotekovou plochou je pouze vnější strana stehna od kolena nahoru a hýždě. Je třeba upozornit především na nebezpečný kontakt v oblasti kolen, vnitřní strany stehna a genitálií.
Obrana proti přímému kopu I. Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost přibližně. 1,5 m. Žák představující útočníka stojí v bojovém střehu, obránce v přirozeném střehu. Útočník naznačí přímý kop zadní nohou do úrovně břicha partnera. Úderovou plochou je přední část chodidla (bříška pod prsty). Obránce provádí následující obranu: zvedne souhlasnou nohu s nohou útočníka kolenem ostře nahoru a dovnitř svého postoje. Noha se tím dostane před střed těla a tím kryje genitálie obránce. Tímto pohybem naváže obránce kontakt s nohou útočníka na vnější straně stehna. Obránce pokračuje obloukovým pohybem nohy směrem ven ze svého postoj a vkročí do postoje útočníka. Tím ho vychýlí z rovnováhy a získá tak možnost protiútoku. V tomto cvičení však protiútok neprovádíme. Pravidla: Útočník musí provádět pouze náznak kopu, není povolen tvrdý kontakt. Kop směřuje na břišní krajinu, nikoliv na genitálie nebo hrudník. Úderovou plochou kopu je přední část chodidla, nikoliv nárt. Útočník provede pouze jeden útok a čeká na reakci obránce. Při jeho obraně partnera se útočník nechá vychýlit, neklade odpor. Obránce se snaží včas zareagovat a vychýlit protivníka. V protiútoku však nepokračuje.
Obrana proti přímému kopu II. Popis: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost přibližně 2 m. Žák představující útočníka stojí v bojovém střehu, obránce v přirozeném střehu. Útočník naznačuje přímé kopy libovolnou nohou. Obránce se snaží přemisťovat, uhýbat tělem tak, aby se vyhnul útoku. Přitom může používat ruce ke krytu útočící nohy. Pohyby paží jsou v tom případě stejné jako při obraně proti přímému úderu do břicha, kterou žáci nacvičovali v minulé hodině. Pravidla: Nejedná se o soutěž, cílem cvičení není partnera skutečně zasáhnout! Pokud by některý z žáků útočil příliš rychle nebo silně, je potřeba cvičení přerušit a upozornit na pravidla. Kryty rukama provádí obránce měkce, nesnaží se útočící nohu zcela blokovat – nebezpečí zranění ruky.
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK, krční páteře a zádového svalstva. Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: Jedním z možných fyzických útoků je kop. Kopy jsou nebezpečné tím, že noha je delší a silnější než paže. Navíc může být účinek kopu znásoben těžkou, pevnou obuví. V případě, že se jedná o zkušeného útočníka, může být obrana velice složitá. Je potřeba využít všech dostupných prostředků k odvrácení prvního útoku a zahájení útěku.
Vyučovací jednotka 11 Cíl: Nácvik komplexních dovedností v sebeobraně
Učivo: Úpolové hry, modelové sebeobranné situace
Učební výstupy: Žák definuje sebeobrannou situaci a modelovou sebeobrannou situaci; žák dokáže pojmenovat různé faktory, které mají vliv na vývoj sebeobranné situace; žák opakuje a interpretuje předvedené komunikační vzorce; žák aplikuje poznatky obecné znalosti na řešení konkrétních modelových sebeobranných situací; žák analyzuje komunikační prostředky protivníka; žák dovede vhodně argumentovat a obhájit vlastní názor; žák modifikuje své jednání podle vývoje situace a změn v protivníkově jednání; žák aplikuje znalosti o nutné obraně na řešení konkrétních situací.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Rybičky, rybičky, rybáři jedou! Popis: Jeden z žáků představuje rybáře, ostatní žáci jsou rybičky. Rybář je sám na jedné straně tělocvičny, rybičky na druhé straně. Rybář zvolá „Rybičky, rybičky, rybáři jedou.“ a vybíhá směrem na druhou stranu tělocvičny. Snaží se přitom dotekem ruky chytit co nejvíce rybiček. Rybičky se snaží přeskákat po jedné noze na druhou stranu, aniž by byly chyceny. Jestliže je rybička chycena, stává se také rybářem. Hra pokračuje v dalších kolech tak, že dva a více rybářů se chytnou za ruce a vytvoří tím síť, která se nesmí rozpojit. Hra končí v momentě, kdy jsou všechny rybičky pochytány. Pravidla: Rybář ani skupina rybářů se po zahájení útoku na rybičky nesmí vracet zpět ve směru, odkud vyběhli. Jestliže se při chytání ryb roztrhne rybářům síť (ruce se rozpojí) jsou v tomto kole všechny chycené rybičky osvobozeny. Rybičky však nesmí úmyslně útočit na síť rybářů s cílem rozpojit jejich ruce.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
HLAVNÍ ČÁST Modelové sebeobranné situace Teoretická východiska Poslední dvě vyučovací jednotky metodické řady sebeobrany jsou zaměřeny na modelové sebeobranné situace. Vycházíme z předpokladu, že nácvik sebeobrany by měl kromě nácviku izolovaných činností ve statickém prostředí zahrnovat i cvičení otevřená v prostředí dynamickém. Izolovanými činnostmi rozumíme taková cvičení, ve kterých je oběma aktérům předem známý cíl, průběh i řešení situace. Otevřené činnosti jsou naopak charakteristické volnějším definováním pravidel, za kterých se odehrávají, jejich vývoj a vyústění nejsou předem známé. Ve statickém prostředí se vyskytuje předem známý počet faktorů působících v dané situace. V dynamickém prostředí není předem známo, které faktory vstoupí do vzájemné interakce partnerů a jaký budou mít vliv na výsledek situace. Důležitá je především dynamizace sociálních faktorů.
Sebeobranná situace Sebeobranná situace je krajně vyhraněnou sociální interakcí mezi dvěma a více osobami, při které jedna strana vede útok proti straně druhé. Útokem se přitom rozumí přímá fyzická agrese ze strany útočníka nebo agrese útočníkem zprostředkovaná pomocí zbraně (auto, pes aj.). Může se jednat o snahu donutit obránce ke splnění nějakého činu pod pohrůžkou násilí, dlouhodobé vyhrožování a týrání, šikanu až po akt bezprostředního fyzického násilí. V případě, že je proti jedinci veden útok, má každý nezadatelné právo k sebeobraně, tedy k ochraně zájmů chráněných zákonem. To mu umožňuje § 29 Trestního zákona Nutná obrana. Obránce je díky statutu Nutné obrany oprávněn chránit své vlastní zájmy jako je život, zdraví a majetek a v případě nutnosti může i zastoupit zásah veřejných orgánů, zejména Policie ČR. Z hlediska etického má každý občan i morální povinnost pomoci druhému člověku ve stejných případech ohrožení, tzv. pomoc v nutné obraně. Sebeobranné situace nastávají ve skutečném životě v případech, kdy útočník nebo skupina útočníků napadne pod různou záminkou jednoho nebo více obránců. Motivy útoku jsou různé. Od pokusu o těžký trestný čin nebo mravnostní delikt jako znásilnění či vražda, jejichž společenská nebezpečnost je velmi vysoká, přes trestné činy méně závažné jako např. loupež, až po jednání společensky méně závažné jako šikana, rvačky apod. Přestože společenská nebezpečnost těchto činů je nižší, alarmující je především jejich sociálně patologický charakter. V současnosti se můžeme setkat s častým násilným jednáním i ve školním prostředí, které je motivované „pouze“ silnějším prožitkem z násilné zábavy nebo zvýšením sociálního statusu útočníka mezi svými vrstevníky. Podle motivu útoku, jeho intenzity a dalších okolností může nastat nekonečné množství sebeobranných situací. Jedno mají však tyto situace společné – vždy se jedná o krizovou situaci, která je svou povahou nebezpečná a může vést k újmě na zdraví nebo smrti obránce! Najít řešení a odvrátit nebezpečí může být často velmi obtížné. Přitom platí premisa, že každá situace má více než jedno správné řešení. Obránce by měl znát různé způsoby jak útoku předejít nebo jej odvrátit. Jedná se o metody komunikace s útočníkem (nonverbální komunikace, vyjednávání aj.), taktiku pohybu v prostoru, přivolání pomoci, fyzické odvrácení útoku, hledání únikových cest aj. Důležité je také uvědomit si psychologické hledisko úspěšné sebeobrany. Vycházíme ze zásady, že k odvrácení útoku je nutné použít obranu stejné nebo větší intenzity, než kterou byl proveden útok.
Obránce je tak chtě nechtě nucen jednat agresivně a násilně proti útočníkovi. Přestože je v právu a může se cítit morálně nadřazen, působit bolest druhému člověku v něm může vyvolávat nepřekonatelný odpor. S ohledem na úspěšnost sebeobrany představuje tento psychologický faktor vážný problém. Jeho částečným řešením je dlouhodobá adaptace na stres v kontaktních situacích, tedy úpolový trénink.
Modelová sebeobranná situace (MSS) Modelem rozumíme napodobeninu skutečného objektu, jevu nebo vztahu. V didaktickém procesu používáme modely ke studiu jejich reálných předloh. S ohledem na složitost předlohy a didaktický cíl vytváříme modely s různou složitostí. Didaktický model je určen k vytvoření studijních podmínek tak, aby se student mohl zaměřit na různé aspekty zkoumaného objektu, jevu nebo vztahu. MSS je didaktickou metodou určenou ke studiu různých aspektů sebeobrany. MSS představuje zjednodušení reality (střetová situace) výběrem pouze některých faktorů, které mají vliv na její vývoj. Využití MSS ve školní TV spočívá ve smluveném hraní rolí účastníků situace (útočníka a obránce). Oba aktéři musí být dobře seznámeni s pravidly hry a s obsahem vlastních rolí. Důležité je vysvětlení rolí, jejich nezaměnitelnost. Při hraní MSS je nezbytné vysvětlení a ukázka učitele. Je také třeba, aby žáci realizovali MSS s různými partnery, nikoliv jen s oblíbeným kamarádem. Jen tak je možné zajistit rozvoj komunikačních, taktických a technických dovedností.
Obecné zásady nácviku MSS Cvičení musí být chápáno jako psychologická hra s pevně stanovenými pravidly a nezaměnitelnými rolemi partnerů. Důraz je kladen na hraní rolí a hledání různých řešení situací podle stanoveného zadání. Důležitá je především role útočníka, který v MSS představuje stresový faktor pro obránce. Cvičení je třeba žákům předávat jako hru, ve které musí útočník hrát svou roli podle pravidel a ne jako soutěž, ve které by se útočník snažil za každou cenu „zvítězit“. Útočník proto musí zvažovat vhodnost reakcí a způsobu komunikace obránce. Obránce je naopak tím, kdo se snaží vhodným způsobem reagovat na podněty útočníka, volí různé strategie a tím ovlivňuje průběh modelové situace. K dosažení zadaného cíle hledá optimální verbální i nonverbální prostředky (slovní spojení, gesta, mimiku, technické prostředky aj.)
MSS 1 Začátek situace: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost 2 m. Jeden žák hraje roli útočníka, druhý roli obránce. Cvičení simuluje situaci předcházející fyzickému útoku. Jde o nácvik asertivní komunikace s ohledem na možný komunikační zvrat situace, který může vyústit ve fyzický útok. Proto obránce dodržuje zásady bezpečnosti pro řešení sebeobranné situace: skrytý střeh, bezpečná vzdálenost, hledání únikové cesty. Role útočníka: Útočník začíná spor s obráncem, komunikuje agresivním způsobem: osočuje, verbálně napadá, hrozí agresivními gesty, uráží, vyhrožuje fyzickým útokem, vybízí k útoku, snaží se obránce vtáhnout do fyzického konfliktu. Záminka konfliktu je na volbě útočníka, stejně jako volba různých komunikačních strategií, kterými ovlivňuje průběh modelové situace. Role obránce: Obránce se snaží vyhnout konfliktu: asertivně komunikuje, argumentuje, přesvědčuje, uklidňuje, nabízí alternativní řešení, snaží se o smír. Současně se snaží zaujmout takovou pozici a držení těla, které
nepůsobí agresivně. Pamatuje na to, že je stále v nebezpečí útoku a proto udržuje skrytý střeh – komunikuje rukama, dlaněmi otevřenýma k útočníkovi. Naznačuje mu tak otevřenost k jednání a prázdné ruce beze zbraně. Současně udržuje bezpečnou vzdálenost, ze které ho útočník nemůže bezprostředně ohrozit. Úkolem obránce je rozpoznat úmysl jednání útočníka a zvolit vhodný způsob komunikace, který povede k deeskalaci násilí. K dosažení tohoto cíle se snaží hledat vhodné verbální i nonverbální prostředky – volí neagresivní slovní spojení, nedělá prudké pohyby, které by mohly útočníka vyprovokovat k útoku. Závěr situace: Konkrétní výsledek vzájemné interakce partnerů není předem známý. Pokud útočník získá pocit, že se obránci skutečně daří situaci vhodně regulovat a vést k deeskalaci násilí, agresivního jednání zanechá. I kdyby obránce situaci zcela nezvládnul, útočník nesmí fyzicky zaútočit. Obránce se rovněž nesmí nechat vyprovokovat k fyzickému útoku.
MSS 2 Začátek situace: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost 2 m. Jeden žák hraje roli útočníka, druhý roli obránce. Cvičení simuluje situaci, při které dojde ke komunikačnímu zvratu a obránce je nucen zastavit jednání útočníka. Jde o nácvik asertivní komunikace a zastavení útočníka v okamžiku bezprostředně před útokem. Obránce dodržuje zásady bezpečnosti pro řešení sebeobranné situace: skrytý střeh, bezpečná vzdálenost, hledání únikové cesty, signál STOP! Role útočníka: Útočník začíná spor s obráncem, komunikuje vysoce agresivním způsobem: osočuje, verbálně napadá, stále se přibližuje, divoce gestikuluje, hrozí agresivními gesty, uráží, vyhrožuje fyzickým útokem. Záminka konfliktu je na volbě útočníka, stejně jako volba různých komunikačních strategií, kterými ovlivňuje průběh modelové situace. Útočník jedná natolik agresivně, že je obránci jasné, že situaci nelze vyřešit smírem a nezadržitelně se schyluje k fyzickému útoku. Role obránce: Obránce se snaží vyhnout konfliktu: asertivně komunikuje, argumentuje, přesvědčuje, uklidňuje, nabízí alternativní řešení, snaží se o smír. Současně se snaží zaujmout takovou pozici a držení těla, které nepůsobí agresivně. Pamatuje na to, že je stále v nebezpečí útoku a proto udržuje skrytý střeh – komunikuje rukama otevřenýma dlaněmi k útočníkovi. Naznačuje mu tak otevřenost k jednání a prázdné ruce beze zbraně. Současně udržuje bezpečnou vzdálenost, ze které ho útočník nemůže bezprostředně ohrozit. V okamžiku, kdy obránce vyhodnotí situaci jako nebezpečnou (útočník se přibližuje a schyluje se k útoku), zastaví útočníka a ukončí s ním komunikaci signálem STOP! : zvedne ruku otevřenou dlaní vpřed do úrovně útočníkovy brady, aby udržel správnou vzdálenost. Gesto doplní jasným, hlasitým a rozhodným slovním pokynem STOP! nebo STŮJ! Závěr situace: Konkrétní výsledek vzájemné interakce partnerů není předem známý. Pokud se obránce rozhodne k použití signálu STOP!, útočník se skutečně nechá odradit od svého úmyslu a svého agresivního jednání zanechá. Moment zahájení vzdoru ze strany obránce závisí na jeho pocitech. Obránce přitom musí dbát na to, aby pohyb paže k útočníkovi byl pouze symbolem vzdoru, kterým kontroluje vzdálenost od útočníka. Nesmí při něm dojít k úderu do obličeje útočníka. I kdyby obránce situaci zcela
nezvládnul, útočník nesmí fyzicky zaútočit. Obránce se rovněž nesmí nechat vyprovokovat k fyzickému útoku.
MSS 3 Začátek situace: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost 2 m. Jeden žák hraje roli útočníka, druhý roli obránce. Cvičení simuluje situaci, při které dojde ke komunikačnímu zvratu a fyzickému útoku. Jde o nácvik vyvolání překvapení (šoku) na straně útočníka. Obránce tak zastaví útočníka a sám zahájí útěk. Obránce dodržuje zásady bezpečnosti pro řešení sebeobranné situace: skrytý střeh, bezpečná vzdálenost, hledání únikové cesty, vyvolání šoku na straně útočníka, zahájení útěku! Role útočníka: Útočník začíná spor s obráncem, komunikuje vysoce agresivním způsobem. Sám zvolí okamžik komunikačního zvratu, při kterém přejde k náznaku fyzického útoku. Útok naznačí např. výrazným zkrácením vzdálenost a nápřahem ruky k úderu. Pohyb může doplnit i verbálním útokem, který zvyšuje důraz a vyvolává pocit nebezpečí. Role obránce: Úkolem obránce je v okamžiku útoku rychle zareagovat a vyvolat šok na straně útočníka. Cílem je způsobit zvrat situace a změnit její vývoj, který útočník předpokládal. K tomuto účelu obránce použije jakýkoliv prostředek, který útočníka překvapí. Může na útočníka hlasitě vykřiknout, naznačit úder, kop nebo provést jiné matoucí gesto apod. Cílem je vyvolat na straně útočníka překvapení, které vede k zastavení jeho útoku a krátké prodlevě v jednání. Tu obránce okamžitě využije k zahájení útěku. Obránce si uvědomuje, že druhou příležitost k útěku už nemusí mít, proto se otočí a bez ohlížení utíká. Závěr situace: Konkrétní výsledek vzájemné interakce partnerů není předem známý. Pro oba partnery stále platí, že cvičení je bezkontaktní. Jestliže se útočník rozhodne k zahájení útoku, musí dát obránci šanci na obranu. Útok proto jen naznačuje (hraje) a vytváří prostor pro reakci obránce. Útok nesmí být dokončen. Oba partneři pamatují na to, že se jedná pouze o hru, jejíž cílem je nacvičování vhodných řešení a rozvoj kreativity. Cílem cvičení je především vytvoření překvapení, než hledání konkrétních prostředků. Obránce se proto snaží najít různá originální řešení. Aby vyvolal překvapení na straně útočníka, musí se jednat o vskutku překvapivé a nečekané řešení (např. vypláznutí jazyku).
ÚH Braň si záda! Popis: Žáci se rozdělí do trojic. Každá trojice má vymezený svůj prostor, ve kterém se hra odehrává. Jeden žák z trojice představuje obránce, druzí dva útočníky. Cílem útočníků je vmanévrovat obránce do takové situace, aby se alespoň jeden z nich dostal za obráncova záda a dotknul se oběma rukama jeho lopatek. Úkolem obránce je uhlídat oba útočníky ve svém zrakovém poli a nedovolit jim, přiblížit se zezadu. Pravidla: Útočníci nesmí obránce chytat, držet nebo na něho útočit údery a kopy. Smí se pouze přemisťovat a snažit se o dotek dlaněmi na obráncových zádech. Obránce může využívat vymezený prostor pro přemístěný a úhyby, smí útočníky také odstrčit, zamezit jim rukama v přiblížení nebo blokovat jejich ruce.
MSS 4 Začátek situace: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost 3 m. Jeden žák hraje roli útočníka, druhý roli obránce. Cvičení simuluje situaci, ve které útočník bez upozornění začíná útočit. Cílem cvičení je nacvičení okamžité reakce obránce. Ta spočívá v zahájení protiútoku a okamžitému zahájení útěku. Role útočníka: Situace začíná bez verbální komunikace. Útočník se však snaží hrát roli tak, aby v obránci vytvářel psychické napětí a pocit hrozby. Své agresivní úmysly dává najevo svým výrazem v obličeji a držením těla. Snaží se vytvořit psychické napětí, které jakoby plynulo z předchozí komunikace. Ve vhodný okamžik útočník náhle a rychle zkrátí dlouhou vzdálenost na bojovou a naznačí obloukový úder pěstí do obličeje obránce. Útok může podpořit i verbálně. Role obránce: Úkolem obránce je v okamžiku zahájení útoku rychle a správně zareagovat. Obránce zahajuje protiútok rychlým výpadem vpřed, obě ruce přitom zvedne proti útočníkově obličeji, aby ho ohrozil a zastavit tak jeho útok. Emocionální náboj cvičení zvýší hlasitý výkřik proti útočníkovi. Cílem této akce je útočníka co nejvíce překvapit, pohybem paží proti obličeji ho zastavit a krátkou prodlevu v jeho jednání využít k okamžitému otočení a zahájení útěku. Závěr situace: Výsledek vzájemné interakce partnerů je předem známý. Obránce i útočník mají tentokrát jasně stanovené pohybové úkoly, nevolí různé pohyby a řešení. To vede k rozvoji jednoduché reakční rychlosti. Pro oba partnery však stále platí zásada bezkontaktnosti cvičení. Situace se od předchozích liší v tom, že ke komunikačnímu zvratu došlo již před zahájením cvičení. Zahájení fyzického útoku proto není jen domnělé, ale zcela zřejmé a očekávané. Útočník provede náznak fyzického útoku rychle a důrazně, vždy s jinou prodlevou od zahájení cvičení. Útočník má za úkol naznačit pouze jednu útočnou akci a v útoku nebo pronásledování obránce dále nepokračovat. Zatímco cílem útočníka je překvapit obránce a naznačit přechod ve fyzický útok, úkolem obránce je včasná reakce, vyvolání šoku a okamžité zahájení útěku. Šok má být způsoben především výkřikem z bezprostřední blízkosti. Toto cvičení je pro žáky velmi emotivní a často dochází ke spontánním projevům radosti, zdravé agresivity, pocitu převahy, strachu a úzkosti. Tyto stavy není třeba potlačovat, pouze sledovat a případně regulovat. Právě prožitek stavu dominance a submisivity a také psychického šoku z útoku v bezprostředním kontaktu s útočníkem je důležitou součástí výuky sebeobrany.
MSS 5 Začátek situace: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost 3 m. Jeden žák hraje roli útočníka, druhý roli obránce. Cvičení simuluje situaci, ve které útočník bez upozornění začíná útočit. Cílem cvičení je nacvičení okamžité reakce obránce. Ta spočívá v provedení důrazného protiútoku nohou a okamžitému zahájení útěku. Role útočníka: Role útočníka je stejná jako v MSS 4. Situace začíná bez verbální komunikace. Útočník se však snaží hrát roli tak, aby v obránci vytvářel psychické napětí a pocit hrozby. Své agresivní úmysly dává najevo svým výrazem v obličeji a držením těla. Snaží se vytvořit psychické napětí, které jakoby plynulo z předchozí
komunikace. Ve vhodný okamžik útočník náhle a rychle zkrátí dlouhou vzdálenost na bojovou a naznačí obloukový úder pěstí do obličeje obránce. Útok může podpořit i verbálně. Role obránce: Úkolem obránce je v okamžiku zahájení útoku rychle a správně zareagovat. V okamžiku, kdy útočník vykročí a zvedne ruku k úderu, provede obránce náznak protiútoku kopem vpřed na střední pásmo útočníka. Okamžitě po dokončení kopu se otočí a zahájí útěk. Kromě rozvoje jednoduché reakční rychlosti vede cvičení k rozvoji citu pro správnou vzdálenost a načasování vlastního protiútoku. Důležité je také poznání, že obranu je možné zahájit již v počátku útoku, tedy v okamžiku, kdy útok bezprostředně hrozí. Studenti rovněž uvědomí, že proti úderu paží je možné se bránit s výhodou kopem. Dolní končetina je totiž delší než paže a pro udržení bezpečné vzdálenosti proto výhodnější. Závěr situace: Výsledek vzájemné interakce partnerů je předem známý. Obránce i útočník mají tentokrát jasně stanovené pohybové úkoly, nevolí různé pohyby a řešení. To vede k rozvoji jednoduché reakční rychlosti. Pro oba partnery však stále platí zásada bezkontaktnosti cvičení. Útočník má za úkol naznačit pouze jednu útočnou akci a v útoku nebo pronásledování obránce dále nepokračovat. Stejně tak obránce bere zřetel na to, že k zahájení protiútoku a útěku má vždy jen jednu příležitost.
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK, DK, zádového svalstva. Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: Většina sebeobranných situací začíná komunikací. Velmi často je možné vývoj situace ovlivnit vhodným jednáním v náš prospěch. Je třeba mít se na pozoru a jednat strategicky. Jestliže se vůči nám chová někdo agresivně, nedráždíme ho stejným chováním, ale naopak snažíme se ho uklidnit. Důležitá jsou slova a gesta ukazující dobré úmysly a neagresivní náladu. Pokud však již útok bezprostředně hrozí nebo nastal, je třeba reagovat okamžitě a chladnokrevně. Nejlepší obranou je protiútok, kterým získáváme čas k zahájení útěku.
Vyučovací jednotka 12 Cíl: Nácvik komplexního řešení sebeobranné situace
Učivo: Úpolové hry, modelové sebeobranné situace
Učební výstupy: Žák definuje sebeobrannou situaci a modelovou sebeobrannou situaci; žák dokáže pojmenovat různé faktory, které mají vliv na vývoj sebeobranné situace; žák opakuje a interpretuje předvedené komunikační vzorce; žák aplikuje poznatky obecné znalosti na řešení konkrétních modelových sebeobranných situací; žák analyzuje komunikační prostředky protivníka; žák dovede vhodně argumentovat a obhájit vlastní názor; žák modifikuje své jednání podle vývoje situace a změn v protivníkově jednání; žák aplikuje znalosti o nutné obraně na řešení konkrétních situací; žák interpretuje a aplikuje princip semaforu na řešení různých modelových sebeobranných situací.
ÚVODNÍ ČÁST Rušná: ÚH Zadečková honička Popis: Jedná se o klasickou honičku, ve které má jeden žák babu a dotykem se ji snaží předat dalšímu. Předání baby musí však být provedeno dotekem hýždí do oblasti boků partnera. Pravidla: Při předání baby nesmí dojít k úderu boky, jedná se pouze o dotek. Oplácení neplatí, což znamená, že babu není možné ihned vrátit původně honícímu žákovi. Žáci se mohou libovolně přemisťovat, nesmí však používat paže k odstrčení honícího žáka nebo krytí oblasti boků. Není také povolenou zaujímat polohy na zemi nebo u stěn tak, aby nebylo možné předat babu do oblasti boků.
Průpravná: Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
HLAVNÍ ČÁST Modelové sebeobranné situace Závěrečná vyučovací jednotka metodické řady sebeobrany je věnována modelovým sebeobranným situacím s cílem vytvořit u studentů komplex dovedností potřebných k úspěšnému řešení sebeobranných situací. V komplexních činnostech si žáci mají propojit učivo z předchozích jedenácti hodin a volně je aplikovat podle svých individuálních možností. Během předchozí výuky studenti získali zkušenost s rozmanitým úpolovým kontaktem (úchop, objetí, letmý dotek). Tento prožitek vede ke snížení přecitlivělosti k fyzickému kontaktu a zmírňuje úlekovou reakci při náhlém útoku. Pomocí rozmanitých úpolových her a nácvikem pádové techniky se u studentů rozvíjely také pohybové schopnosti a dovednosti významné pro sebeobranu. Společně se získanými znalostmi o sebeobraně a schopnosti odhadnout vlastní tělesné, psychické a technické možnosti se u žáků vytváří konkrétní představa o reálných možnostech úspěšného řešení sebeobranné situace. Studentům je na závěr výuky třeba zdůraznit, jak vypadá úspěšné řešení skutečné sebeobranné situace. Je nezbytné vytvořit u mladých lidí reálnou představu o nebezpečí a možných rizicích při skutečném napadení. Třeba i v důsledku absolvování výuky sebeobrany se mohou někteří studenti cítit sebevědomě a mít snahu řešit konfliktní situace přemožením útočníka. Je nutné vysvětlit a zdůraznit, že to je chybný a nezodpovědný postoj k tak vážné situaci! Měli bychom si být vědomi, že k úspěšné obraně můžeme mít jen jednu jedinou možnost, kterou nesmíme promarnit. Nelze spoléhat ani na cizí pomoc. V případě skutečného napadení je nejsprávnějším řešením: 1. včasná reakce na nebezpečí, 2. příprava únikové cesty, 3. zajištění vlastního bezpeční útěkem. Tento postup názorně vysvětlujeme na principu semaforu (Obr. 1), jehož barvy a jejich význam jsou všem dostatečně známé.
Obr. 1: Postup řešení sebeobranné situace – princip semaforu Červená barva znamená STOP. Ekvivalentem červené na semaforu je v sebeobraně signál pozor NEBEZPEČÍ! Jako by se obránci v hlavě vždy rozsvítila červená kontrolka, když má dojem, že něco není v pořádku, má špatný pocit z jiného člověka nebo situace, cítí riziko útoku. Můžeme říci, že se jedná o šestý smysl jedince, který vyvolává poplašný stav. Díky němu člověk zbystří a jeho organismus se připravuje na aktivaci všech systémů potřebných k boji nebo útěku. Žlutá barva znamená: PŘIPRAV SE! Ekvivalentem žluté na semaforu je v sebeobraně signál BRAŇ SE! Obránce reaguje na útok a odvrací jej všemi dostupnými prostředky (úhyb, kryt, úder, kop, zbraň). Po odvrácení bezprostředního nebezpečí se připravuje na útěk tím, že hledá únikovou cestu. V případě,
že první obrana nebyla dostatečně důrazná, je potřeba v ní pokračovat. Útočník musí být ochromen, aby nemohl obránce pronásledovat. Zelená barva znamená: JDI! Ekvivalentem zelené na semaforu je v sebeobraně signál UTEČ! Jakmile si obránce zajistí únikovou cestu, neztrácí čas a zahájí únik. Pokud se obránce již rozhodl k útěku, soustředí k němu všechny své síly, neotáčí se a snaží se dostat k nejbližšímu bezpečnému místu (budova, větší skupina lidí, přivolání pomoci aj.). Podle způsobu reakce na útok, můžeme princip semaforu interpretovat také takto: na prvním místě je útok, tedy akce útočníka, odpovědí na útok je obrana, tedy reakce obránce, třetím krokem je útěk, tedy řešení situace. Reakční schéma sebeobranné situace zobrazuje Obr. 2.
Obr. 2: Reakční schéma sebeobranné situace
Modelové sebeobranné situace Uvedený princip semaforu se budou žáci snažit aplikovat v následujících modelových situacích. Je dobré upozornit na fakt, že provést správnou obranu, je více než těžké. Studenti by proto neměli být frustrování z neúspěchu. Naopak je vhodné vyzdvihovat každý úspěšný pokus o obranu a chválit za snahu při napodobování ideálního vzoru! MSS 6–10 mají stejné zadání. Liší se pouze druhem předepsaného útoku, který útočník použije. Začátek situace: Dvojice žáků stojí čelem proti sobě na vzdálenost 2 m. Jeden žák hraje roli útočníka, druhý roli obránce. Cílem cvičení je přiblížit se co nejvíce reálnému vývoji sebeobranné situace. Role útočníka: Úkolem útočníka hrát roli tak, aby začátek i vývoj situace byl otevřený, předem neznámý. Způsob jednání mění při každém opakování, aby byl obránce co nejvíce překvapen. Jednou začne např. verbální spor a nechá se přemluvit k jeho vyřešení smírem, někdy během něho naopak zaútočí, jindy zahájí útok okamžitě po zahájení cvičení. Pokud se však rozhodne zaútočit, v každé sebeobranné situaci dodrží předepsaný typ útoku. V dalším útoku již nepokračuje a čeká na obráncovu reakci.
Role obránce: Role obránce je více než těžká (tak jako ve skutečnosti). Jeho úkolem je analyzovat situaci, vyhodnotit míru agresivity a způsob jednání útočníka a podle toho postupovat. Na začátku není jasné, zda proti němu stojí jen rozčílený člověk, kterého je možné uklidnit nebo jestli má co do činění s agresivním útočníkem. Navíc neví, zda dojde k útoku, kdy a jaké intenzity. Jestliže k fyzickému útoku dojde, jedná obránce podle výše popsaného principu semaforu: zareagovat na útok obranou, najít únikovou cestu a zahájit útěk. Závěr situace: Konkrétní výsledek vzájemné interakce partnerů není předem známý. Oba partneři však vědí, že pokud dojde k útoku, bude to pouze jeden předepsaný typ (úchop za ruce, objetí apod.). V každé sebeobranné situaci je stanoven druh útoku tak, aby se obránce mohl soustředit na útočníkovi ruce nebo nohy, přemýšlet o nebezpečí úchopu, škrcení nebo objetí apod. Obránci se buď podaří včas zareagovat a provést obranou akci nebo se opozdí a jeho obrana selže. V případě, že obránce zareaguje špatně nebo vůbec, situace se přeruší a následuje výměna rolí partnerů pro další opakování.
MSS 6 Situace probíhá podle výše popsaného způsobu hraní rolí. V případě útoku používá útočník úchopy za horní končetiny.
MSS 7 Situace probíhá podle výše popsaného způsobu hraní rolí. V případě útoku používá útočník škrcení zepředu.
MSS 8 Situace probíhá podle výše popsaného způsobu hraní rolí. V případě útoku používá útočník objetí zepředu.
MSS 9 Situace probíhá podle výše popsaného způsobu hraní rolí. V případě útoku používá útočník naznačení úderu.
MSS 10 Situace probíhá podle výše popsaného způsobu hraní rolí. V případě útoku používá útočník naznačení kopu.
ÚH Ragbíčko Popis: Hra představuje zjednodušenou verzi sportovní hry rugby. Dvě stejně početná družstva stojí v řadách proti sobě, každé na jedné straně tělocvičny. Uprostřed hrací plochy je umístěn volejbalový míč. Učitel zahájí hru hvizdem. Cílem obou družstev je získat míč a položit ho na koncovou čáru soupeřovi poloviny hřiště. Míč je povoleno nést, házet nebo kutálet. Nahrávat je však povoleno pouze směrem vzad (do zóny za sebou) vzhledem k pohybu družstva na soupeřovu polovinu hřiště. Za každý položený míč na koncovou čáru soupeře získává družstvo jeden bod. Po každém položeném míči se opakuje start z koncových čar a boj o získání míče. Vítězí družstvo, které získá více bodů.
Pravidla: Při boji o míč je povolený úpolový kontakt obdobně jako při hře rugby. Žáci mohou používat držení za paže, tělo, dolní končetiny. Je povoleno povalení na zem, zalehnutí, vytrhnutí míče apod. Zakázány jsou údery, kopy, nárazy tělem, chytání za hlavu, prsty a jiný nepřiměřený kontakt. Na rozdíl od rugby není povoleno kopání do míče, nepoužívá se mlýn.
ZÁVĚREČNÁ ČÁST Relaxace a kompenzace Uvolnění a protažení HK, DK, zádového svalstva. Relaxace.
Zopakování informativního obsahu hodiny: Hlavním kritériem úspěšnosti řešení sebeobranné situace je bezpečnost. Následujte své pocity a jednejte podle nich. Pokud z člověka stojícího proti vám nemáte dobrý pocit, jděte od něho pryč. Jestliže s vámi někdo agresivně komunikuje, uklidňujte ho, držte bezpečnou vzdálenost a skrytý střeh. Nezapomeňte na princip semaforu. Cítím-li nebezpečí, udržuji bezpečnou vzdálenost – svítí červená. Nastává-li útok, bráním se a připravuji únikovou cestu – svítí žlutá. Jakmile je volná úniková cesta, zahajuji únik – svítí zelená.
Závěr Přečtením učebnice jste se seznámili se základním kurzem sebeobrany pro střední školy. Jelikož uvedená metodika výuky sebeobrany je koncipována především na základě úpolových her, většinu cvičení lze aplikovat i na druhém stupni základních škol. V případě, že se chcete teorii výuky úpolů a sebeobrany věnovat podrobněji, využijte k dalšímu studiu literaturu uvedenou v bibliografii. V případě potřeby praktického školení můžete kontaktovat Oddělení celoživotního vzdělávání Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity, které Vám zprostředkuje akreditovaný vzdělávací kurz pod vedením autorů učebnice.
Bibliografie Adamčák, Š., & Bartík, P. (2011). Názory žiakov na vyučovanie úpolov v telesnej a športovej výchove na 2. stupni základnej školy. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, Fakulta humanitných vied. Bartík, P., Sližik, M., & Reguli, Z. (2007). Teória a didaktika úpolov a bojových umení. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, Pedagogická fakulta. Bishop, B., & Thomas, M. (1993). Protecting children from danger: building self-reliance and emergency skills without fear: a learning by doing book for parents and educators. Berkeley, Calif: North Atlantic Books. Lykkegaard, M. (2015). The connection between martial arts and rough & tumble play (RTP). In 10th International conference on Kinantropology 2015. Book of abstracts, November 18-20, 2015. Brno: Faculty of Sports Studies, Masaryk University. Získáno z http://conference.fsps.muni.cz/media/8152/book_of_abstract_isbn.pdf MŠMT. (2007). Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Výzkumný ústav pedagogický v Praze. Získáno z http://www.msmt.cz/file/10427_1_1/ MŠMT. (2013). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (verze platná od 1. 9. 2013) úplné znění upraveného RVP ZV. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Získáno z
Potenza, G. M., Konukman, F., Yu, J.-H., & Gümüşdağ, H. (2014). Teaching Self-Defense to Middle School Students in Physical Education: Editor: Ferman Konukman. Journal of Physical Education, Recreation & Dance, 85(1), 47–50. Získáno z http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/07303084.2014.855581 Reguli, Z. (2005). Úpolové sporty: distanční studijní text (1. vyd). Brno: Masarykova univerzita v Brně. Reguli, Z., Ďurech, M., & Vít, M. (2007). Teorie a didaktika úpolů ve školní tělesné výchově. Brno: Masarykova univerzita.
Trestní zákoník - č. 40/2009 Sb. (b.r.). Získáno 6. duben 2016, z http://www.zakonyprolidi.cz/cs/200940 Vít, M., & Reguli, Z. (b.r.). The role of combatives teaching in physical education. Získáno 24. srpen 2015, z https://munispace.muni.cz/index.php/munispace/catalog/book/694 Vít, M., Reguli, Z., & Chvátalová, J. (2012). Základy osobní sebeobrany. Brno: Masarykova univerzita. Získáno z http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps11/sebeob/web/index.html
O kolektivu autorů Autoři PhDr. Michal Vít, Ph.D. Oddělení úpolů – Katedra gymnastiky a úpolů – Fakulta sportovních studií MU Odborník v oblasti bojových umění, úpolových sportů a sebeobrany. Autor řady kinantropologických publikací se zaměřením na didaktiku úpolů a sebeobrany. Zabývá se bezpečnostním výzkumem a viktimologickou prevencí se zaměřením na sebeobranu specifických skupin obyvatel. Autor kurzů sebeobrany pro děti a mládež, seniory aj. Člen rady vědecké společnosti International Martial Arts and Combat Sports Scientific Society.
doc. PhDr. Bc. Zdenko Reguli, Ph.D. Oddělení úpolů – Katedra gymnastiky a úpolů – Fakulta sportovních studií MU Vedoucí bezpečnostního výzkumu na Fakultě sportovních studií, vedoucí Katedry gymnastiky a úpolů, expert v oblasti bojových umění, úpolových sportů a sebeobrany. Autor řady kinantropologických publikací se zaměřením na didaktiku a biomechaniku úpolů. Vice prezident vědecké společnosti International Martial Arts and Combat Sports Scientific Society.
Cvičící
Lenka Kremláčková Jiří Brázda
Komentář
Bc. Pavla Vítová, DiS.
Technická spolupráce
Servisní středisko pro e-learning na MU (Technická realizace publikace, střih videa pro použití v publikaci) Ing. Jiří Voldán (Pořízení a zpracování videa)
Příloha Přípravy na vyučovací jednotky
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 1 Cíl: Uvedení do problematiky úpolů, nácvik pádové techniky, rozvoj pohybových schopností prostřednictvím úpolových her a základních úpolů – přetahů Učivo: Pádová technika, úpolové hry, přetahy Učební výstupy: Žák umí odhadnout rizika zranění pádem; žák umí objasnit proč a jakým způsobem se má chránit při sportovních aktivitách; žák vnímá a podle individuálních možností napodobuje základní pohybovou strukturu pádu vzad bez převratu se zaražením; na základě prožitku ze ztráty rovnováhy žák rozlišuje pádovou situaci vzad a rozhoduje o jejím řešení; žák analyzuje základní úpolový vztah přetah; žák odhaduje možnosti využití somatických znaků svého těla (hmotnost, výška, délka končetin aj.) v úpolovém kontaktu; žák přijímá pravidla fair play, zdravě soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí. ČÁST VJ ČAS [min]
OBSAH [Učivo, činnosti]
DÁVKY [min, opakování]
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 15 min
2) 3)
ÚH: Probouzení medvědů Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva. Uvolnění krční páteře.
4 min 6 min
Čistý povrch
12 min
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami
HLAVNÍ ČÁST 25 min
Nácvik pádu vzad bez převratu se zaražením Metodická řada kolébka ze sedu pokrčmo kolébka ze sedu pokrčmo s nataženýma nohama nácvik dopadové polohy pád ze sedu pokrčmo pád ze dřepu pád ze stoje
10 × 6× 6× 6× 6× 6×
Nejčastější chyby Dopad hlavy na podložku (brada není u hrudníku) Náraz beder na podložku (záda nejsou zakulacena) Chybný úhel paží s tělem (správně 45°) Paže se zvedají ze země (chybí aktivní tlačení) Hrozí úder kolenem do obličeje (kolena jsou ve vznosu ohnuta) Zdůraznit aktivní fázi pádu při dopadu, kterou je potřeba provádět s výdechem, kontrakcí břišního svalstva a aktivním tlačením proti podložce. Při pádu ze stoje zdůraznit pokrčení kolen s cílem přiblížit se k zemi a poté jejich natažení kvůli ochraně před úderem kolena do obličeje.
ÚH: Souboj zajíců Základní úpoly: přetahy Přetah souhlasnou rukou za háčky o natažení paže Přetah souhlasnou rukou za háčky o vychýlení Přetah oběma rukama za zápěstí o vtažení do území Přetah oběma rukama za zápěstí o stanovenou vzdálenost Přetah souhlasnou rukou za zápěstí a souhlasnou nohou o stanovenou vzdálenost Přetah bokem za paži zaklesnutou v lokti o stanovenou vzdálenost Přetah zády za obě paže zaklesnuté v loktech o stanovenou vzdálenost
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 5 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK. Uvolnění krční páteře. Protažení zádového svalstva. Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
2 min 11 min 2 × L/P 2 × L/P 2 × L/P 30 s 30 s 30 s 30 s
5 min
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami Žíněnky, gymnastické pásy, tatami
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 2 Cíl: Uvedení do problematiky úpolů, nácvik pádové techniky, rozvoj pohybových schopností prostřednictvím úpolových her a základních úpolů – přetlaků Učivo: Pádová technika, úpolové hry, přetlaky Učební výstupy: Žák umí odhadnout rizika zranění pádem vzad; žák umí objasnit proč a jakým způsobem se má chránit při sportovních aktivitách; žák vnímá a podle individuálních možností napodobuje základní pohybovou strukturu pádu vzad bez převratu se zaražením a pádu vzad s převratem bez zaražení; na základě prožitku ze ztráty rovnováhy žák rozlišuje pádovou situaci vzad a rozhoduje o způsobu jejího řešení; žák rozumí a rozlišuje mezi úmyslným a neúmyslným pádem; žák analyzuje základní úpolový vztah přetlak; žák odhaduje možnosti využití somatických znaků svého těla (hmotnost, výška, délka končetin aj.) v úpolovém kontaktu; žák přijímá pravidla fair play, zdravě soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí. ČÁST VJ ČAS [min] ÚVODNÍ ČÁST Rušná část: Průpravná část: 12 min HLAVNÍ ČÁST 30 min
OBSAH [Učivo, činnosti] 1) 2) 3)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy ÚH: Kolébková honička Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva. Uvolnění krční páteře.
Opakování pádu vzad bez převratu se zaražením kolébka ze sedu pokrčmo s nataženýma nohama dopadová poloha pád ze dřepu pád ze stoje Procvičování pádu vzad bez převratu se zaražením s dopomocí ze dřepu ze stoje
DÁVKY [min, opakování]
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
5 min 3 min 4 min
Žíněnky (4–5 ks)
15 min 4× 4× 4× 4× 4×
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
4× 4×
Nácvik pádu vzad s převratem bez zaražení Metodická řada kolébka ze sedu zkřižmo nácvik polohy paží nácvik otočení hlavy pád ze sedu zkřižmo pád z kleku jednonož pád ze stoje do dřepu pád ze stoje do stoje
ÚH Na želvy a lovce Základní úpoly: přetlaky Přetlak dlaní souhlasné ruky o pokrčení paže Přetlak oběma dlaněmi o vychýlení z postoje Přetlak za ramena o vkročení oběma nohama do území Přetlak oběma rukama do zad o přemístění na stanovenou vzdálenost (záchrana tlačeného!) Přetlak oběma rukama do ramena z boku o přemístění na stanovenou vzdálenost Přetlak zády v sedu pokrčmo o přemístění na stanovenou vzdálenost Přetlak přednoženou nohou v lehu o přetočení partnera vzad Přetlak paží na rameno v lehu o zaujetí sedu (2 varianty) Přetlak paží v lehu na břiše – páka ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK. Uvolnění krční páteře. Protažení zádového svalstva. Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
4× 6× 4× 6× 4× 4× 4×
4 min
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
11 min 1 × L/P 2 × 15 s 2 × 30 s 2 × 30 s
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
2 × 30 s 2 × 20 s 2 × 20 s 2 × 30 s 2 vítězství
3 min
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 3 Cíl: Uvedení do problematiky úpolů, nácvik pádové techniky, rozvoj pohybových schopností prostřednictvím úpolových her a základních úpolů – odporů Učivo: Pádová technika, úpolové hry, odpory Učební výstupy: Žák umí odhadnout rizika zranění pádem vpřed; žák umí objasnit proč a jakým způsobem se má chránit při sportovních aktivitách; žák vnímá a podle individuálních možností napodobuje základní pohybovou strukturu pádu vzad bez převratu se zaražením, pádu vzad s převratem bez zaražení a pádu vpřed s převratem bez zaražení; na základě prožitku ze ztráty rovnováhy žák rozlišuje pádovou situaci vpřed a rozhoduje o způsobu jejího řešení; žák analyzuje základní úpolový vztah odpor; žák odhaduje možnosti využití somatických znaků svého těla (hmotnost, výška, délka končetin aj.) v úpolovém kontaktu; žák aplikuje princip kontrakce a relaxace; žák používá taktické myšlení k překonání partnera; žák přijímá pravidla fair play, zdravě soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí. ČÁST VJ ČAS [min]
OBSAH [Učivo, činnosti]
DÁVKY [min, opakování]
ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 13 min
2) 3)
ÚH Na beránky a vlky Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva. Uvolnění krční páteře. Kolébka.
4 min 4 min
HLAVNÍ ČÁST 29 min
Procvičování pádů vzad Bez partnera Na signál partnera
2 min 2 min
Nácvik pádu vpřed s převratem bez zaražení
13 min
Metodická řada klek jednonož – natočení přední ruky malík. hranou vpřed klek jednonož – vytvoření kruhu klek jednonož – odklonění hlavy pád z kleku jednonož pád ze sníženého postoje s oporou zadní ruky pád ze stoje pád s letovou fází
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
4× 4× 4× 6× 6× 4× 2×
Nejčastější chyby dopadová paže netvoří oblouk (loket je příliš ohnut) ruka se nedotýká podložky malíkovou hranou (nedostatečná pronace a radiální dukce) dopad hlavy na podložku (hlava není otočena od předního ramena; hlava je v předklonu) výměna nohou v průběhu pádu (zadní noha nezůstala pokrčena pod tělem) švihový pohyb dopadové paže pod tělo (ruka není v kontaktu s podložkou na úrovni přední nohy)
Základní úpoly: odpory boj na čáře samurajský souboj eskymácký souboj souboj krabů souboj lvů zápasnický souboj boj o žíněnku
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK, DK (hamstringy, lýtka), krční páteře, zádového svalstva. Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
12 min 2 × L/P 2 × 30 s 2 × 30 s 2 × 30 s 2 × 20 s 2 × 30 s 2 × 30 s
3 min
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 4 Cíl: Uvedení do problematiky úpolů, nácvik pádové techniky, rozvoj pohybových schopností prostřednictvím úpolových her a základních úpolů – odporů Učivo: Pádová technika, úpolové hry, odpory Učební výstupy: Žák umí odhadnout rizika zranění pádem stranou; žák umí objasnit proč a jakým způsobem se má chránit při sportovních aktivitách; žák vnímá a podle individuálních možností napodobuje základní pohybovou strukturu pádu vzad bez převratu se zaražením, pádu vzad s převratem bez zaražení, pádu vpřed s převratem bez zaražení a pádu stranou bez převratu se zaražením; na základě prožitku ze ztráty rovnováhy žák rozlišuje pádovou situaci stranou a rozhoduje o způsobu jejího řešení; žák aplikuje biomechanické principy zvedání živého břemene; žák analyzuje základní úpolový vztah odpor; žák odhaduje možnosti využití somatických znaků svého těla (hmotnost, výška, délka končetin aj.) v úpolovém kontaktu; žák aplikuje princip kontrakce a relaxace; žák používá taktické myšlení k překonání partnera; žák přijímá pravidla fair play, zdravě soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji o d projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí. DÁVKY ORGANIZACE, ČÁST VJ OBSAH [min, POMÚCKY, ČAS [min] [Učivo, činnosti] opakování] POZNÁMKY ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 13 min
2) 3)
ÚH Pádová honička Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva. Uvolnění krční páteře. Kolébka.
4 min 4 min
HLAVNÍ ČÁST 29 min
Nácvik pádu stranou bez převratu se zaražením Metodická řada dopadová poloha pád ze sedu pokrčmo pád ze dřepu dřep na jedné noze pád ze stoje Nejčastější chyby odlehčená noha se pohybuje za stojnou nohu (správě se pohybuje před stojnou nohu) pád žáci vykonávají na opačný bok (správně na stranu odlehčené nohy) zarážející paže se opírá se o zem (správně se pohybuje paže současně s nohou) úhel zarážející paže v dopadové poloze je příliš velký (správně 45°) nohy se v dopadové poloze kříží (správně jsou mírně od sebe) při dopadu se hlava dotýká podložky (správně je hlava nad zemí) při dopadu leží žák na zádech (správně na jednom boku) Nácvik zvedání břemene ve dvojicích Způsoby zvedání břemene zvednutí objetím zezadu přes boky zvednutí objetím zepředu přes boky zvednutí objetím zepředu na rameno zvednutí zepředu na bedra zvednutí zepředu úchopem za obě zápěstí na záda zvednutí zepředu úchopem za zápěstí a objetím paže na záda
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
10 min 6× 6× 4× 4× 4× 2× 6×
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
8 min 2× 2× 2× 2× 1 × L/P 2× 1 × L/P
ÚH Souboj trakařů
3 min
Základní úpoly: odpory Mini sumo (Sumíčko) Křížkování Volný styl
8 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK, DK (hamstringy, lýtka), krční páteře, zádového svalstva. Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
Žíněnky (4–5 ks)
3 min
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami. Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 5 Cíl: Rozvoj pádové techniky, nácvik obran proti úchopům Učivo: Pádová technika, úpolové hry, obrana proti úchopům Učební výstupy: Žák aplikuje čtyři pádové techniky v různých pádových situacích do všech směrů; žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; žák interpretuje pojem nutná obrana; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč je úchop nebezpečným útokem; žák používá různé prostředky k předejití nebo uvolnění z úchopu; žák v duchu fair play soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí. ČÁST VJ ČAS [min]
OBSAH [Učivo, činnosti]
DÁVKY [min, opakování]
ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 13 min
2) 3)
ÚH Houpání kolébky Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře. Uvolnění kloubů HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní).
4 min 4 min
HLAVNÍ ČÁST 29 min
Procvičování pádové techniky Proudové cvičení
8 min
Nácvik obran proti úchopům
7 min
Nutná obrana ÚH Rozbij řetěz! ÚH Otevři pěst! ÚH Chyť ruku!
3 min 2 min 2 min
Poučení o úchopech
2 min
ÚH Držení rukou
2 min
Poučení o uvolnění z úchopů
3 min
Technické zásady: Uvolňování z různých úchopů – experimentování s úchopem
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
uchopená ruka se musí pohybovat vždy proti palci ruky držící, tedy do nejslabšího místa úchopu (mezi palcem a ostatními prsty); zde je uvolnění nejpravděpodobnější pohyb ruky je třeba doprovodit rotací předloktí kolem své osy; tím se ruka z úchopu lépe vysmekne použít rotaci trupu ve směru pohybu paže – pracovat celým tělem a tím akci zesílit pozor na chybu: lokty je třeba držet co nejvíce u těla, nezvedat! při uvolňování pracovat oběma rukama: – uchopit vlastní ruku a získat tak dvojnásobnou sílu – uchopit partnerovu ruku a pohybovat jí do protipohybu součástí uvolnění je i přemístění do bezpečné vzdálenosti od útočníka
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
7 min
3 min
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 6 Cíl: Nácvik obran proti objetí Učivo: Úpolové hry, obrana proti objetí Učební výstupy: Žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč je objetí nebezpečným útokem; žák diskutuje o taktice sebeobrany; žák interpretuje taktický poznatek, že prvořadá je snaha o předejití útoku; žák aplikuje různé prostředky k předejití útoku nebo uvolnění z dokončeného objetí; žák analyzuje účinek různých technických prostředků včetně úderů a kopů; žák v duchu fair play soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran. ČÁST VJ ČAS [min]
OBSAH [Učivo, činnosti]
DÁVKY [min, opakování]
ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 13 min
2) 3)
ÚH Útěk z vězení Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře. Uvolnění kloubů HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní).
4 min 4 min
HLAVNÍ ČÁST 29 min
Nácvik obran proti objetím
10 min
ÚH Boj o míč na zemi ÚH Boj o míč ve stoje ÚH Uvolnění z objetí kolem pasu pod rukama – na zemi ÚH Uvolnění z objetí kolem pasu pod rukama – ve stoji
2 min 2 min 3 min 3 min
Poučení o uvolnění z objetí
3 min
Technické zásady úder páčení prstů neumožnit útočníkovi útok dokončit Obrana proti pokusu o objetí zepředu Obrana proti pokusu o objetí ze strany kolem krku (kravata)
3 min 3 min
Uvolňování z různých objetí zezadu – experimentování s objetím
10 min
Objetí zezadu pod rukama povalení na zem – zakročením za partnera úder boky vzad Objetí zezadu přes ruce tlak ramen vpřed pro vsunutí ruky
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
3 min
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 7 Cíl: Rozvoj pádové techniky, nácvik obran proti škrcení Učivo: Úpolové hry, pádová technika, obrana proti škrcení Učební výstupy: Žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč je škrcení extrémně nebezpečným útokem; žák diskutuje o taktice sebeobrany; žák interpretuje taktický poznatek, že obrana proti dokončenému škrcení je téměř nemožná; žák aplikuje různé prostředky k předejití útoku nebo uvolnění ze škrcení; žák analyzuje účinek různých technických prostředků včetně úderů a kopů; žák v duchu fair play soupeří se spolužákem a prosazuje se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran. ČÁST VJ ČAS [min]
OBSAH [Učivo, činnosti]
DÁVKY [min, opakování]
ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 15 min
2) 3)
ÚH Hutututu Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře. Kolébka.
6 min 4 min
HLAVNÍ ČÁST 27 min
Procvičování pádové techniky Proudové cvičení – opakovaně čtyři pádové techniky
6 min
Nácvik obran proti škrcení
9 min
ÚH Nenech se chytnout! ÚH Nenech se držet! ÚH Nenech se držet u stěny! ÚH Otoč se!
2 min 2 min 2 min 3 min
Poučení o uvolnění ze škrcení:
2 min
Technické zásady úder páčení prstů neumožnit útočníkovi útok dokončit Uvolňování z různých škrcení – experimentování s údery
10 min
Škrcení zepředu úder dlaní do brady bodnutí prsty do meziklíčkové jamky úder oběma rukama do žeber zachycení rukou a kop kolenem zachycení rukou a přímý kop obloukový úder Škrcení zezadu otočení těla s úderem kop vzad
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
3 min
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 8 Cíl: Nácvik obran ve znevýhodněné pozici Učivo: Úpolové hry, obrana ve znevýhodněné pozici, útěkové situace Učební výstupy: Žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč jsou některé polohy nevýhodné pro obranu; žák objasní jak předcházet vzniku sebeobranné situace v nevýhodné pozici; na základě prožitku si žák uvědomuje taktický poznatek, že z nevýhodných poloh je nutné co nejrychleji uniknout; žák aplikuje různé metody jak uniknout ze znevýhodněných pozic; žák dokáže odhadnout okamžik, ve který je vhodné zahájit útěk; žák dovede v duchu fair play soupeřit se spolužákem a prosadit se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran. ČÁST VJ ČAS [min]
OBSAH [Učivo, činnosti]
DÁVKY [min, opakování]
ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 12 min
2) 3)
ÚH Honička na krokodýly Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře. Kolébka.
3 min 4 min
HLAVNÍ ČÁST 30 min
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
Nácvik obran ve znevýhodněné pozici (vysvětlení)
1 min
Obranná pozice – střeh v lehu (vysvětlení, ukázka)
1 min
Sražení na zem, obranná pozice na zemi
4 min
ÚH O plácnutí ÚH O dotek ramen ÚH O dotek na patách
2 min 2 min 2 min
Odpočinek (vysvětlení dalších cvičení)
1 min
ÚH Obrana na zemi I. ÚH Obrana na zemi II. ÚH Škrcení na zemi
2 min 2 min 2 min
Útěkové situace (vysvětlení)
2 min
Útěk ze znevýhodněné pozice I. Útěk ze znevýhodněné pozice II. Útěk ze znevýhodněné pozice III.
3 min 3 min 3 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
3 min
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 9 Cíl: Nácvik obran proti úderům Učivo: Úpolové hry, obrana proti úderům Učební výstupy: Žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč jsou údery velmi nebezpečné útoky; žák dovede objasnit význam pravidelného tréninku reakční rychlosti; žák aplikuje různé druhy střehu pro různé situace; žák aplikuje různé technické prostředky k obraně proti úderům; žák dovede v duchu fair play soupeřit se spolužákem a prosadit se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran. ČÁST VJ ČAS [min]
OBSAH [Učivo, činnosti]
DÁVKY [min, opakování]
ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 12 min
2) 3)
ÚH Na vlka, pastýře a ovce Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
3 min 4 min
HLAVNÍ ČÁST 30 min
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
Nácvik obran proti úderům Poučení o střehu přirozený střeh obranný střeh bojový střeh
4 min
Cvičení na rozvoj reakční rychlosti
5 min
ÚH Uhnutí ramenem ÚH Otevři oči!
2 min 3 min
Obrany
12 min
Obrana proti facce Obrana proti obloukovému úderu Obrana proti přímému úderu do břicha
3 min 4 min 4 min
ÚH Kohoutí zápasy
2 min
ÚH Box bez úderů
2 min
Obrany
7 min
Obrana proti přímému úderu do obličeje I. Obrana proti přímému úderu do obličeje II.
3 min 4 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
3 min
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
Žíněnky, gymnastické pásy, tatami.
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 10 Cíl: Nácvik obran proti kopům Učivo: Úpolové hry, obrana proti kopům Učební výstupy: Žák dovede pojmenovat rizika spojená s nevyžádaným kontaktem; na základě prožitku žák dokáže objasnit, proč jsou kopy nebezpečnější než údery; žák dovede objasnit význam pravidelného tréninku reakční rychlosti; žák si osvojil taktický poznatek, že proti zkušenému útočníkovi používajícím kopy je obrana velmi těžká a nejlepším řešením je útěk; žák zná různé technické prostředky k obraně proti kopům; žák aplikuje různé druhy střehu pro různé situace; žák aplikuje různé technické prostředky k obraně proti kopům; žák dovede v duchu fair play soupeřit se spolužákem a prosadit se proti němu; žák uplatňuje zdravou agresivitu zacílenou na vítězství podle pravidel a rozlišuje ji od projevů nezdravé agresivity, porušování pravidel a násilí; žák aplikuje status nutné obrany na konkrétní příklady obran. ČÁST VJ ČAS [min]
OBSAH [Učivo, činnosti]
DÁVKY [min, opakování]
ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 12 min
2) 3)
ÚH Špičkový tanec Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
3 min 4 min
HLAVNÍ ČÁST 30 min
Nácvik obran proti kopům Cvičení na rozvoj reakční rychlosti
4 min
ÚH Džudistický podmet
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
Obrany
11 min
Obrana proti nízkému obloukovému kopu I. Obrana proti nízkému obloukovému kopu II.
5 min 6 min
ÚH Francouzský box (savate) bez úderů
4 min
Obrany
11 min
Obrana proti přímému kopu I. Obrana proti přímému kopu II.
5 min 6 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
3 min
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 11 Cíl: Nácvik komplexních dovedností v sebeobraně Učivo: Úpolové hry, modelové sebeobranné situace Učební výstupy: Žák definuje sebeobrannou situaci a modelovou sebeobrannou situaci; žák dokáže pojmenovat různé faktory, které mají vliv na vývoj sebeobranné situace; žák opakuje a interpretuje předvedené komunikační vzorce; žák aplikuje poznatky obecné znalosti na řešení konkrétních modelových sebeobranných situací; žák analyzuje komunikační prostředky protivníka; žák dovede vhodně argumentova a obhájit vlastní názor; žák modifikuje své jednání podle vývoje situace a změn v protivníkově jednání; žák aplikuje znalosti o nutné obraně na řešení konkrétních situací. ČÁST VJ ČAS [min]
OBSAH [Učivo, činnosti]
DÁVKY [min, opakování]
ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 12 min
2) 3)
ÚH Rybičky, rybičky, rybáři jedou Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
4 min 3 min
HLAVNÍ ČÁST 30 min
Poučení o sebeobranných situacích
6 min
Sebeobranná situace Modelové sebeobranné situace Obecné zásady nácviku MSS
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
MSS 1
4 min
MSS 2
4 min
MSS 3
4 min
ÚH Braň si záda!
4 min
MSS 4
4 min
MSS 5
4 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
3 min
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
PŘÍPRAVA NA VYUČOVACÍ JEDNOTKU 12 Cíl: Nácvik komplexního řešení sebeobranné situace Učivo: Úpolové hry, modelové sebeobranné situace Učební výstupy: Žák definuje sebeobrannou situaci a modelovou sebeobrannou situaci; žák dokáže pojmenovat různé faktory, které mají vliv na vývoj sebeobranné situace; žák opakuje a interpretuje předvedené komunikační vzorce; žák aplikuje poznatky obecné znalosti na řešení konkrétních modelových sebeobranných situací; žák analyzuje komunikační prostředky protivníka; žák dovede vhodně argumentova a obhájit vlastní názor; žák modifikuje své jednání podle vývoje situace a změn v protivníkově jednání; žák aplikuje znalosti o nutné obraně na řešení konkrétních situací; žák interpretuje a aplikuje princip semaforu na řešení různých modelových sebeobranných situací. ČÁST VJ ČAS [min]
OBSAH [Učivo, činnosti]
DÁVKY [min, opakování]
ÚVODNÍ ČÁST
1)
Příchod do tělocvičny, zápis do třídní knihy
5 min
Rušná část: Průpravná část: 12 min
2) 3)
ÚH Zadečková honička Dynamický strečink HK, DK, zádového svalstva; uvolnění krční páteře.
3 min 4 min
HLAVNÍ ČÁST 30 min
Modelové sebeobranné situace
5 min
Princip semaforu Modelové sebeobranné situace
ZÁVĚREČNÁ ČÁST 3 min
MSS 6
4 min
MSS 7
4 min
MSS 8
4 min
MSS 9
4 min
MSS 10
4 min
ÚH Ragbíčko
5 min
Relaxace a kompenzace: Uvolnění a protažení HK (zápěstí, loket, pletenec ramenní). Relaxace. Zopakování informativního obsahu hodiny
3 min
ORGANIZACE, POMÚCKY, POZNÁMKY
