ČESKÝ PARALYMPIJSKÝ VÝBOR, o.s. CZECH PARALYMPIC COMMITTEE Korespondenční adresa: Zátopkova 100/2, P.O.Box 20, 160 17 Praha 6 – Strahov Tel: +420 220 513 319, 233 017 454, Fax: +420 220 513 664 Sídlo a fakturační údaje: Zátopkova 100/2, 160 17 Praha 6, mail:
[email protected] IČ: 49629115, DIČ: CZ49629115, Bankovní spojení: ČS č.ú.: 999222222/0800 Detašovaná pracoviště: Pecháčkova 3, 150 00 Praha 5, Hotel Panorama 415 01 Teplice
V Praze dne 14.11.2010 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR Petiční výbor Sněmovní 4 118 26
Otevřený dopis k petici některých tělesně handicapovaných sportovců
Vážení, Český paralympijský výbor (ČPV) se v těchto dnech seznámil se zněním Petice za rovné podmínky všech handicapovaných sportovců ze dne 20. 10. 2010, která byla adresována Petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Tímto naším otevřeným dopisem bychom rádi uvedli na pravou míru celou řadu nepřesností, dezinterpretací a účelových tvrzení obsažených ve výše uvedené petici, neboť tyto hrubým způsobem zkreslují skutečný stav věcí a v konečném důsledku poškozují dobré jméno ČPV a Unie zdravotně postižených sportovců (UZPS). Jak možná víte, na konci roku 2004 předseda Českého svazu tělesně postižených sportovců (ČSTPS) Jan Nevrkla učinil na půdě nejvyššího orgánu ČPV, výkonného grémia, akt vystoupení své organizace z národního paralympijského výboru, a to „pro nemožnost dosáhnout nutných změn ohledně transparentního rozdělování financí a změn v uspořádání ČPV“. Výkonné grémium ČPV vzalo posléze tento jednostranný krok na vědomí. Až poté, co začalo být zřejmé, že se ČSTPS tímto svým krokem odřízl od financování, začali představitelé zmíněného svazu prohlašovat, že „vystoupení bylo myšleno podmíněně“ a že „nebylo učiněno v souladu se stanovami“ apod. Skutečností je, že předseda svazu ČSTPS Jan Nevrkla na půdě ČPV opakovaně prosazoval své návrhy na změnu fungování a struktury ČPV, jejichž podstatou bylo zvýhodnění právě jeho svazu a to na úkor všech ostatních členských svazů ČPV, tedy svazů reprezentujících zájmy mentálně postižených sportovců, neslyšících sportovců, spasticky postižených sportovců a zrakově postižených sportovců. ČPV jako celek tyto návrhy pana Nevrkly opakovaně a naprostou většinou hlasů vždy odmítl, právě proto, že by naplněním těchto návrhů došlo ke zvýhodnění jen jedné skupiny handicapovaných sportovců – tělesně postižených. Je proto smutnou ironií, že nyní právě tito sportovci, kterým se před lety jejich předseda snažil získat zvýhodnění na úkor všech ostatních, například prosazením změny ve financování členských svazů z rozpočtu ČPV, nyní u Petičního výboru dožadují toho, aby se zabýval rovnými podmínkami sportu handicapovaných.
1
Autoři petice hned v jejím úvodu píší o tom, že „kvůli sporu nemohou reprezentovat ČR a provozovat ani na domácí úrovni odpovídajícím způsobem svůj sport“. Není to pravda. Pravdou je, že tito sportovci se - nikoliv svým přičiněním, nýbrž vinou vedení svého svazu ocitli mimo strukturu národního paralympijského výboru. ČPV se od samého začátku sporu, jenž vyvolal ČSTPS, snažil umožnit tzv. nesdruženým sportovcům státní reprezentaci, a od konce roku 2006, kdy byla - po velmi pečlivých konzultacích s Mezinárodním paralympijským výborem (IPC) přijata Jednotná pravidla ČPV k zajištění sportovní reprezentace, jsou nastaveny takové podmínky, které umožňují důsledné dodržování principu rovného přístupu ke všem sportovcům nehledě na druh jejich postižení. Dovolte mi v tomto kontextu citaci z těchto pravidel: „V souladu se stanoviskem IPC nelze považovat za diskriminaci, pokud ČPV nebo některý z jeho členů nebude nominovat výkonného sportovce, který není z nějakého důvodu součástí organizační struktury ČPV.“ Faktem totiž je, že autoři petice nejsou členy svazu sdruženého v ČPV, přestože jim v tom ze strany ČPV ani jeho členských svazů kladeny žádné překážky. Pokud by byli členy a pokud by splňovali příslušná nominační kritéria, je nepochybné, že by byli součástí státní reprezentace. Je s podivem, že tento princip členské příslušnosti je ve sportu nepostižených bez výhrad všeobecně akceptován (např. kdo není členem Českomoravského fotbalového svazu, nemůže ani pomyslet nejenom na fotbalovou reprezentaci, ale ani na účast v domácích fotbalových soutěžích), avšak ve sportu handicapovaných je zpochybňován, jako by šlo o cosi nezákonného či přinejmenším o něco, co je v rozporu s dobrými mravy. Petice dále obsahuje lživé a účelové tvrzení, že „v ČPV dodnes trvá stav, kde zcela absentují základní principy demokratického uspořádání“. Faktem je, což mj. jiné dokládá chování pana Nevrkly i to, jak bylo soudem ohodnoceno (překročil své kompetence, učinil neplatný právní úkon a že příčinou celého sporu se stalo jeho neodpovědné a lehkovážné jednání), že je to on, kdo nerespektuje základní demokratické principy a odmítá respektovat názor většiny. Rád bych členy Petičního výboru ujistil o tom, že účetnictví ČPV je auditováno a že představitelé vrcholných orgánů organizace řádně voleni jsou (zástupci ve VG ČPV jsou voleni na valných hromadách svých svazů). S ohledem na specifika jednotlivých druhů postižení je prakticky absurdní, aby zástupci do VG ČPV byli voleni na společné valné hromadě – jinými slovy je například obtížně představitelné, že by intelektuálně znevýhodněný sportovec měl stejné šance jako vysokoškolák v manažerské pozici, který se po úrazu ocitl na vozíku. Z petice, respektive z identických formulací a obratů již dříve použitých vedením ČSTPS, je zjevné, že jde o další pokračování očerňování ČPV a UZPS a nikoliv o samostatnou iniciativu některých tělesně postižených sportovců. Kdo z tzv. řadových sportovců by měl přístup k informacím typu že „ČSTPS přitom nikdy vztah se státním rozpočtem prostřednictvím MŠMT neměl“ a že „s jinými ministerstvy jej má zcela vyrovnaný“? Který neangažovaný sportovec se ptá vedení svého svazu na takové údaje? Pro dokreslení a doplnění je v této souvislosti třeba dodat, že ČSTPS skutečně nemá vyrovnaný vztah se státním rozpočtem, a sice kvůli nezúčtované dotaci ve výši 911.000,- Kč z roku 2005 a že na tuto částku byl již soudem vydán pravomocný platební příkaz.
2
Autoři petice rovněž pomlčeli o tom, že předseda jejich svazu v letošním roce opětovně prokázal svůj laxní vztah k pravidlům a povinnostem, když odmítl účast na jednání VG ČPV. Až po vysvětlení ze strany právní kanceláře zastupující ČSTPS totiž vyšlo najevo, že se pan Nevrkla nemůže jednání zúčastnit, protože mu již vypršel čtyřletý mandát a tudíž nemá oprávnění za svaz jednat. Verdikt Městského soudu v Praze, na nějž se odvolávají autoři petice, rovněž nelze vnímat jednostranně a jako definitivní. Rozhodnutím Ústavního soudu ČR z dubna 2009 a rozhodnutími na toto rozhodnutí navazujícími, došlo ke zcela bezprecedentnímu zásahu státu do ústavně zaručené spolkové autonomie, který ČPV nemůže v žádném případě akceptovat. Bez ohledu na to, jakým způsobem je věc posuzována soudy, ČPV zastává ten názor, že vůle statutárního zástupce ČSTPS (akt vystoupení) byla vyjádřena jasně, bez možnosti jakéhokoli odlišného výkladu a od prosince roku 2004 tedy ČPV nepovažoval ČSTPS za svého člena. Druhým aspektem, pro který jsme nuceni nadále pokračovat ve sporu o tvrzené existenci členství ČSTPS v ČPV, je bezprecedentní zásah státní moci do spolkové autonomie našeho sdružení. Prostřednictvím naší právní kanceláře jsme podali k Nejvyššímu soudu ČR dovolání, stručně lze naše výhrady shrnout takto: Ústavou ČR, jako zákonem nejvyšší právní síly, je zaručena odluka státu od občanských sdružení, tedy povinnost státu zdržet se jakýchkoli zásahů do vnitřních poměrů občanských sdružení. Zákon pouze stanoví právo domáhat se u soudu zrušení rozhodnutí (v tomto případě by se muselo jednat o rozhodnutí ČPV), které by nějakým způsobem odporovalo zákonu či stanovám sdružení. V dané věci ČPV nevydalo žádné rozhodnutí, které by mohlo být napadnutelné podle citovaného zákonného ustanovení. ČSTPS u soudu napadl platnost vlastního úkonu – vystoupení z ČPV – což je z povahy věci jednak absurdní, jednak to podle platné právní úpravy neumožňuje soudům o takové žalobě vůbec rozhodnout. Tento názor, který nadále zastáváme, byl potvrzen postupně jak Městským soudem v Praze v rozsudku z května 2006, tak i rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR z června 2007. Až Ústavní soud ČR rozhodl v dubnu 2009 o tom, že uvedené zákonné ustanovení plně nedopadá na všechny situace, které mohou v rámci spolkového života vzniknout, a proto uložil Nejvyššímu soudu ČR, aby věc znovu projednal, aniž by se však nějakým způsobem vyjádřil k tomu, jakým způsobem by měl Nejvyšší soud ČR rozhodnout. Nejvyšší soud ČR věc znovu projednal a nahradil Ústavním soudem ČR konstatovaný nedostatek právní úpravy vlastními kritérii, která nám v okamžiku zahájení soudního sporu nebyla známa, nejsou obsažena v žádném právním předpisu a jsou vyjádřením zcela svévolného přístupu Nejvyššího soudu ČR k posuzované věci, překračujícího i názor obsažený v rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Tím bylo porušeno jak naše ústavně zaručené právo svobodně se sdružovat, tak i právo na spravedlivý proces. Jsme z principiálních důvodů připraveni a odhodláni se proti takovému protiprávnímu a autoritativnímu vměšování státu do vnitřních poměrů našeho sdružení i nadále bránit, a to již zmíněným dovoláním, tak i případ-
3
nou stížností k Ústavnímu soudu ČR, tak i případně stížností k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. S lítostí musím konstatovat, že počínání celé řady politiků, kteří se během posledních pěti let pokoušeli z nejrůznějších pohnutek do sporu vstoupit, bylo rovněž fakticky porušením ústavou zaručené spolkové autonomie.
Z aktuálního rozsudku Městského soudu v Praze z dubna 2010 byl do členských struktur ČPV mocenským zásahem státu jako člen instalován ČSTPS, který „nikdy nepřestal být členem ČPV“. Pokud tomu tak skutečně bylo, pak ČSTPS neplnil žádnou ze svých povinností, respektive naprostou většinu z nich porušoval, přičemž nejprůkazněji tomu bylo v případě placení členských příspěvků. Pokud se ČSTPS pokládal za člena ČPV, bylo na místě, aby plnil své základní povinnosti vyplývající ze stanov, ať už ho ČPV za svého člena považoval, či nikoli. ČSTPS by tak měl být i dle svého vlastního přesvědčení povinen členské poplatky za jednotlivé roky hradit. Činil tak totiž v roce 2004 i v letech předcházejících. Pokud by ČPV odmítl takovou platbu přijmout, s tím zdůvodněním, že nepovažuje ČSTPS za svého člena, měl ČSTPS možnost členský příspěvek za ten který rok složit do soudní úschovy a svého závazku se tak zprostit. Toto se však nikdy nestalo. Lhůta 3 dnů k plnění pak byla stanovena ČPV především s ohledem na dobu téměř 5 let, po kterou byl ČSTPS s plněním svých závazků k paralympijskému hnutí v prodlení. Po celou tuto dobu měl žalobce možnost členské příspěvky uhradit – dle našeho názoru se tak nejedná o lhůtu 3 dnů, ale o lhůtu 5 let a 3 dnů, kterou zcela jistě není možné považovat za nepřiměřeně krátkou. Navíc skutečnost, že po uvedenou dobu neměl ČSTPS přístup k dotačním prostředkům poskytovaným státem, rovněž nepovažujeme za relevantní. Statutární zástupce ČSTPS Jan Nevrkla v okamžiku, kdy za ČSTPS vystoupil z ČPV, veřejně proklamoval, že má pro ČSTPS zajištěn náhradní zdroj příjmů, který bude pro ČSTPS ve všech ohledech výhodnější než způsob financování prostřednictvím ČPV. „Ve sportu zdravotně postižených je jedna z organizací - Český svaz tělesně postižených sportovců - již po pět let diskriminována, je stavěna mimo dotační systém a její sportovci se nemohou účastnit vrcholných sportovních soutěží pořádaných Českým paralympijským výborem,“ tvrdí autoři petice. Opět neříkají pravdu. Jak potvrdil IPC, viz výše, nejde o diskriminaci. Mimo dotační systém se ČSTPS postavilo samo vinou svého předsedy, který dodnes ze svého jednání nevyvodil osobní odpovědnost a jeho znovuzvolením do funkce ji nevyvodila ani valná hromada ČSTPS. Autoři petice dále tvrdí, že „dotaci nyní čerpá místo mezinárodně autorizovaného Českého svazu tělesně postižených sportovců uměle vytvořená organizace Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců, která vznikla bez opodstatnění a bez souhlasu autorizované národní i mezinárodní organizace“. Opět jde o nepravdivé a účelové tvrzení neodpovídající realitě. Faktem je, že Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců vznikla na jaře 2005 z popudu sportovců, nesouhlasících s postupem předsedy ČSTPS J. Nevrkly. Tato organizace má dnes, koncem roku 2010, na tisíc členů, v naprosté většině aktivních sportovců, na rozdíl od ČSTPS, která se opírá o několik aktivních a potenciálně do reprezentace nominovatelných sportovců, a dva tisíce v zásadě neaktivních a neangažujících se členů.
4
Vážení poslanci, členové Petičního výboru, děkujeme, že jste věnovali našemu otevřenému dopisu pozornost a věříme, že informace v něm obsažené Vám pomohly utvořit si vlastní názor na skutečný stav věcí. ČPV v tuto chvíli sdružuje více než 17 000 handicapovaných sportovců a žádný z nich nemá problém s tím, že by nedodržoval či nerespektoval zavedená pravidla. Nepovažujeme za správné ani za spravedlivé, pokud se někdo dožaduje výhod, aniž by však plnil své povinnosti. Nepochybně se shodneme v tom, že to popírá podstatu spolků. Závěrem bych Vás ještě jednou rád ujistil, že z naší strany nejsou nesdruženým sportovcům kladeny žádné překážky. To, zda budou mít stejné možnosti jako naši členové, je čistě na jejich rozhodnutí, zda se stanou anebo nestanou prostřednictvím sdružených svazů našimi členy. Pokud se jimi stát nechtějí, tak není možné, aby se dožadovali výhod, které jim jako nečlenům nepřísluší. Již více než dvacet let žijeme v demokratickém státě postaveném na právu a na dodržování zákonů. Proč by tomu ve sportu handicapovaných mělo být jinak? Proč by měla být na úkor naprosté většiny zvýhodňována úzká skupina těch, kteří nerespektují většinový názor a odmítají se řídit pravidly?
S pozdravem
Vojtěch Volejník předseda
Co:
MŠMT, náměstek Jan Kocourek
5
