V. Podmínky a charakter národního obrození

Podmínky a charakter národního obrození V.

V. Podmínky a charakter národního obrození V 18. století probíhal zápas pokrokových sil proti vládnoucímu absolutismu. Tento boj zdravého rozumu proti pov¥°e, zlo°ádu, slepé náboºenské ví°e a útlaku tvo°í nápl¬ sm¥ru zvaného osvícenství. Ve Francii, kde m¥²´anstvo bylo jiº v 18. století velmi hospodá°sky vysp¥lé, vedl boj proti feudalismu nakonec k vzplanutí Velké francouzské revoluce. Zatímco ve Francii a v Anglii vedlo m¥²´anstvo boj proti feudalismu, v na²ich zemích, kde bylo m¥²´anstvo velmi slabé a málo uv¥dom¥lé, nabylo osvícenství odli²né podoby. Osvícenské my²lenky prosazoval osvícený panovník z obavy p°ed nespokojeností lidu. Reformy Marie Terezie a Josefa II. odstra¬ovaly nejk°iklav¥j²í feudální p°eºitky. Nap°íklad Toleran£ní patent, zru²ení jezuitského °ádu, zru²ení nevolnictví. Tyto reformy zabra¬ovaly úplnému odstran¥ní feudalismu, vycházely také z hospodá°ské nutnosti, rozvíjející se pr·mysl pot°eboval stále v¥t²í po£et d¥lník·, proto bylo pot°eba zru²it nevolnictví. Selský lid se tedy mohl st¥hovat do m¥st a dávat d¥ti na studia. V²eobecná ²kolská reforma od¬ala ²kolství církvi, zavedla povinnou ²kolní docházku a umoºnila tak d¥tem bývalých nevolník· nabývat vzd¥lání. A práv¥ z t¥chto d¥tí za£ala vyr·stat £eská inteligence. P°íliv venkovských lidí do m¥st pomohl získat v pon¥m£ených m¥stech p°evahu £eského ºivlu a stával se základnou pro vznikající £eské m¥²´anstvo. Nové m¥²´anstvo v²ak bylo slabé a muselo vést boj s n¥meckým, to posilovalo jeho národní uv¥dom¥ní a p°edur£ovalo je za hlavního nositele obrozenského procesu.

Národní obrození (NO)  ozna£ujeme tak období od poslední £tvrtiny 18. století do poloviny 19.století NO d¥líme nej£ast¥ji na dv¥ fáze: 1. Etapa (obranná) 2. Etapa (ofenzivní)

Etapa obranná (1770  1800) Tato etapa byla spojena s racionalismem a m¥la charakter jazykový, v¥decký a obranný. Cílem této etapy bylo £elit germanizaci (latinské ²koly st°ídají ²koly n¥mecké, £esky se mluví jenom na venkov¥), zachránit a obnovit £eský jazyk, vytvo°it jeho pevná pravidla (po pob¥lohorském úpadku nebyla £e²tina ustálena). Byla vydávána díla na obranu £eského jazyka. V. M. Kramerius zaloºil c.k. praºské noviny a vydavatelství ƒeská expedice. V¥decké a badatelské úsilí historické, vlastiv¥dné a jazykové se soust°e¤ovalo v Královské £eské spole£nosti nauk. V tomto období dochází k vydávání tzv. obran  studie které se zabývají problematikou £eského jazyka, jeho vývojem a významem v d¥jinách, sou£asn¥ p°ipomínají £tená°i, ºe je jazyku pot°eba v¥novat náleºitou pozornost. Byla vydána Balbínova Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvlá²t¥ pak £eského. Dal²í obrany sepsali Karel Ignác Thám a Franti²ek Martin Pelcl .

Josef Dobrovský nejv¥t²í osobnost obrozenské literatury na p°elomu 18. a 19. století, p°edstavuje dokonalý typ osvícenského v¥dce. Zabýval se studiem nejstar²ích d¥jin, £eským a slovanským jazykozpytem a literárním d¥jepisem. Psal latinsky a n¥mecky, ale cítil £esky, p°esto byl skeptický k znovuobnovení £eského jazyka.

• D¥jiny £eského jazyka a literatury  soub¥ºn¥ s vývojem jazyka lí£il i d¥jiny £eské literatury, protoºe vývoj literatury spojoval se stavem jazyka, nejvý²e hodnotil dobu veleslavínskou. • Zevrubná mluvnice jazyka £eského  shrnuje jeho mluvnické zásady, kniha m¥la zásadní význam pro ustálení spisovné £e²tiny v dob¥ obrozenské. • Základy jazyka staroslov¥nského  tímto dílem se stal Dobrovský zakladatelem slavistiky. Slavistika m¥la velký význam, jelikoº poznáváním slovanských kultur posilovala národní sebev¥domí.

Vzd¥lávací a lidovýchovná tvorba Obrozen²tí spisovatelé vydávali jednak díla star²ích spisovatel·, jednak sami psali, nebo upravovali knihy, v nichº prosazovali osvícenské my²lenky. V této dob¥ se nap°íklad dostává k £eskému £tená°i Defoe·v Robinson Crusoe v n¥meckém zpracování. ’í°ení vzd¥lání napomáhalo vydávání £asopis· a popularizování d¥jepisu. Tyto knihy m¥ly význam pro výchovu £tená°·, pro rozvoj náro£né literatury neznamenaly tém¥° nic, slouºily jako zábavná £etba.

Václav Mat¥j Kramerius jako jeden z prvních pochopil význam novin. Vydával:

• Schönfeldské Praºské noviny (drºitel licence rytí° ze Schönfeldu), • pozd¥ji vlastní Praºské po²tovské noviny (p°ejmenovány na Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny ). 1

Podmínky a charakter národního obrození V.

• Roku 1791 zaloºil nakladatelství a knihkupectví ƒeská expedice.

   

Vydával zejména díla star²í £eské literatury, p°eklady (Ezopovy bajky, Letopisy trojanské), p°íru£ky pro hospodá°e, zem¥d¥lce, atd, knihy p·j£uje lidem z venkova

Rozvoj divadla Voln¥j²í ovzdu²í josefínských reforem p°álo také vzniku novodobého £eského divadla. Vlastenci si uv¥domovali, ºe mluvené slovo p·sobí siln¥ji neº psané (divák m·ºe být i negramotný). Proto si kladli za úkol zajistit pravidelné £eské p°edtavení pro lidové obecenstvo. Praha m¥la stálé n¥mecké divadlo s £inohrou i operou  Stavovské divadlo. První pokus o £eské p°edstavení se uskute£nil v divadle v Kotcích. Pozd¥ji se hrály odpolední ned¥lní p°edstavení ve Stavovském divadle, jelikoº m¥la p°edstavení úsp¥ch, zaloºili vlastenci £eskou divadelní spole£nost a zbudovali d°ev¥nou Boudu, na Václavském nám¥stí. Kolem Boudy se sdruºila skupina herc·, dramatik·, i p°ekladatel· v £ele s

Václavem Thámem jeho vlastenecké hry £erpají zejména z národních d¥jin. Byly velmi oblíbené.

• Vlasta a ’árka • B°etislav a Jitka • Kutnohor²tí haví°i tato skupina uvedla také poprvé n¥která Shakespearova dramata.

Prokop ’edivý psal fra²ky z praºského prost°edí (inspirován víde¬skými lokálními fra²kami). Napsal p°es 300 her.

• Masné krámy • Praº²tí sládci

Karel Ignác Thám  bratr Václava, ideový v·dce Boudy, specializoval se zejména na p°eklady. p°echodn¥ se hry uvád¥ly v dom¥ U Hybern· a ve Stavovském divadle.

Kdyº byla Bouda strºena

Za£átky novo£eské poezie Snaha o povznesení domácí literatury na úrove¬ ostatních vysp¥lých literatur západní Evropy (podle dobových p°edstav poezie je nejvy²²ím stun¥m literatury). Dv¥ skupiny (Thámovci, Puchmajerovci) Prvním básnickým po£inem bylo vydání sborníku

• Básn¥ v °e£i vázané  sborník zahrnuje básn¥ star²ích autor·, p°eklady z cizí poezie star²í i sou£asné a p°ísp¥vky od sou£asných £eských autor·. vydaného Václavem Thámem. Po deseti letech od vydání BvV vystoupila almanachem

• Sebrání básní a zp¥v· nová básnická skupina v £ele s

Antonínem Jaroslavem Puchmajerem vydal celkem p¥t almanach·, v t¥chto se objevily v²echny tehdej²í oblíbené slovesné formy (poezie oslavující lásku, Boha, víno, p°írodu . . . ). Zcela zvlá²tní sm¥r p°edstavovaly snahy oºivit v um¥lé literatu°e látky z lidového prost°edí. 2

Podmínky a charakter národního obrození V.

’ebestián Hn¥vkovský byl hlavní m p°edstavitelem t¥chto snah, proslul hlavn¥ eposem

• D¥vín  hrdinská látka pojatá jako humorná parodie. Puchmajerova skupina roz²í°ila obzory £eské poezie, osvobodila ji od uºitkovosti; prov¥°ováním schopností £eského jazyka dosp¥la k obratné básnické technice, p°edpokladu pro vznik náro£né poezie.

Etapa ofenzivní (20. léta 19. stol.  2. pol. 19. stol.) V této dob¥ p°estává být národní hnutí záleºitostí n¥kolika nad²enc·, ale stává se organizovanou silou. M¥ní se národní ideály, n¥kdej²í územní vlastenectví p°echází k pojetí národní svébytnosti (národní jazyk a kultura). Snahu o uzákon¥ní £eského jazyka provází snaha o utvo°ení v¥dy v národním jazyce. Preromantický kult dávnov¥ku a obdiv pro staré hrdinské zp¥vy vedou ke vzniku obou Rukopis·. Stejný význam jako Dobrovský pro 1. etapu, má Jungmann pro 2. etapu.

Josef Jungmann u£itel gymnázia v Litom¥°icích, pozd¥ji v Praze, u£il K.H. Máchu. Byl jazykov¥dec, p°ekladatel, spisovatel, historik a organizátor spole£enského ºivota. Soust°edil kolem sebe v¥dce, kte°í pracovali mnohem agresivn¥ji, neº generace p°ede²lá (ºádali zavedení £e²tiny do ²kol, cht¥li navázat kulturní styky s ostatními slovanskými státy, cht¥li, aby se literární díla psala £esky). Jungmann byl ovlivn¥n preromantismem, na rozdíl od Dobrovského je optimista. Nejv¥t²í význam má jeho lexikologické dílo (jeho slovníky jsou dodnes nejlep²ím pramenem pro poznání obrozenecké £e²tiny, rozvinul slovní zásobu  vytvo°il nová slova, nebo p°evzal z jiných slov. jazyk·).

• Slovesnost  teorie literatury a zárove¬ slohová £ítanka, obsahující ukázky z literatury domácí,cizí, star²í i sou£asné. • Historie literatury £eské  je po Dobrovského D¥jinách druhým pokusem o souhrnný obraz d¥jin £eské literatury. • Slovník ƒesko  n¥mecký  nejv¥t²í Jungmannovo dílo, vznikal sou£asn¥ s Historií, slovní zásobu £erpal z mnoha zdroj· (ze star²í i nov¥j²í literatury, z lidové slovesnosti, z jiných jazyk· a pouºil i n¥které své novotvary). • V poezii nebyl tv·r£ím básníkem spokojil se s p°eklady.

Ideál hrdinského dávnov¥ku (Rukopisy) V letech 1817 a 1818 se objevily zásluhou Václava Hanky a Josefa Lindy dva proslulé zlomky v¥t²ích básnických skladeb.

• Rukopis královédvorský  kladený do 13. stol. obsahoval ²est lyrických básní a dv¥ skladby lyrickoepické. Rukopis se stal velmi rychle slavným, i v cizin¥. I Dobrovský uv¥°il v jeho pravost. • Rukopis zelenohorský  kladený do 9. stol. obsahoval zlomek básn¥ o staro£eském sn¥mu kmet· a vladyk· a dal²í skladbu Libu²in soud. Dílo je natolik idealizované, ºe dílo vzbudilo okamºit¥ pochybnosti o jeho pravosti, zejména u kritického Dobrovského, který neváhal ozna£it za p·vodce rukopisu Václava Hanku. V¥decké d·kazy o podvrºenosti rukopis· shromáºdili v 80. letech 19. stol. Jan Gebauer, T. G. Masaryk, Otakar Hostinský a Jaroslav Vl£ek.

Obraz minulosti posilou národního v¥domí

Franti²ek Palacký si získal sympatie jak Jungmanna, tak Dobrovského, pozd¥ji jako ociáln¥ jmenovaný historiograf stanul v pop°edí £eského ve°ejného ºivota. Byl £lov¥k moudrý a zásadový. Prosazoval my²lenku austroslavismu1

• D¥jiny národa £eského v ƒechách i v Morav¥  zachycující dobu od po£átku národních d¥jin do r. 1526. 1 politická koncepce zviditeln¥ní, existence a zabezpe£ení slovanských národ· v habsburské monarchii.

3

Podmínky a charakter národního obrození V.

Slovanská my²lenka ve v¥d¥ a poezii

Pavel Josef ’afa°ík zabýval se slovanskými otázkami, byl blízkým spolupracovníkem F. Palackého.

• Slovanské staroºitnosti  vylí£ení nejstar²ích d¥jin slovanských národ· aº do konce prvního tisíciletí. Dokázal, ºe Slované pat°í vedle ek·, íman· a Germán· ke spolutv·rc·m evropské kultury.

Jan Kollár ztvárnil my²lenku slovanské vzájemnosti básnicky. Jeho dílo spojilo osobní proºitky s nadosobními ideály.

• Slávy dcera  soubor zn¥lek, alegorie slovanstva, kompozi£ním základem se stalo putování slovanskými zem¥mi.

 p°edzp¥v: Sála  Dunaj  Labe  Léthé (°eka zapomn¥ní)  Acheron (peklo) Bohyn¥ Sláva st¥ºuje si v rad¥ boh·, jak jsou Slované utiskováni. Bohové rozhodnou, aby syn bohyn¥ Lady stvo°il dceru Slávy, která by od£inila n¥kdej²í utrpení a postavila je mezi p°ední národy sv¥ta. Léthé a Acheron, básníkova cesta rájem, kam umístil Slovany a peklem, kde se ocitli v²ichni nep°átelé slovan· a odrodilci, jsou sou£ástí aº kone£né podoby Slávy dcery. To uº se z básníka stal nekritický u£enec slovanské archeologie, v níº docházel k pochybným záv¥r·m.

Franti²ek Ladislav ƒelakovský redaktor Praºských novin a jejich p°ílohy ƒeská v£ela, obohatil poezii o typ tzv. poezie ohlasové2 . Z p·vodn¥ zamý²lené koncepce ohlas· v²ech slovanských národ· vytvo°il pouze dv¥ její £ásti.

• Ohlas písní ruských  látku £erpal z ruských bylin (Ilja Muromec, Rusové na Dunaji, Velká panychida) • Ohlas písní £eských  obsahují skladby lyrické, milostné, ºertovné a satirické. (Toman a lesní pana, ƒeský sedlák, Prokop Holý). Odli²nost lidové poezie ruské a £eské charakterizoval ƒelakovský odli²ností krajiny. Ruská poezie  rozsáhlé hvozdy, mohutné °eky a jezera ruské zem¥. ƒeská poezie  drobné lesíky, °í£ky, potoky.

Karel Jaromír Erben historik, právník, sb¥ratel lidové slovesnosti, p°ekladatel. Zanechal cenné dílo literární, v¥decké a sb¥ratelské. Ve folkloru hledal °ád jenº odedávna vládne v²emu lidskému konání.

• Prostonárodní písn¥ a °íkadla 2200 £eských národních písní s komentá°em • Sto prostonárodních pohádek a pov¥stí slovanských v ná°e£ích p·vodních  pohádky (D’B, Zlatovláska ...) • Kytice pov¥stí národních  obsahuje t°ináct básní, zejména balad  téma viny a trastu.

Divadlo ve 20. letech

Václav Kliment Klicpera gymnaziální profesor, jeden z nejnadan¥j²ích dramatik·. Ve svých hrách se dovedl vysmát ²osáctví své doby, p°etvá°ce a otup¥losti

• Divotvorný klobouk, Rohovín £tverrohý, Kaºdý n¥co pro vlast • Blaník, Jan za chrta dán  historické hry, v¥t²inou volné zpracování kroniká°ských látek • Hadrián z íms·  veselohra Významný je také Klicper·v podíl na vývoji prózy

• To£ník  historická povídka jejímº hrdinou je Václav IV. projevuje se v ní dobový preromantismus s citlivými p°írodními popisy a kultivovaným jazykem. 2 ohlasová poezie napodobuje a oºivuje poezii lidovou.

4

Podmínky a charakter národního obrození V.

Josef Kajetán Tyl noviná°, dramatik, herec, prozaik. Byl ovlivn¥n V. K. Klicperou, byl redaktorem £asopisu Kv¥ty , a £asopisu Praºský posel. Byl ideovým otcem stavby Národního divadla.

próza: • Rozina Ruthardova, Dekret kutnohorský  historické povídky, historie obvykle bývá jenom kulisou pro dobrodruºný a málo pravd¥podobný d¥j. • Poslední ƒech  málo zda°ená novela, dala podn¥t mladému Havlí£kovi k ostré kritice, vytkl Tylovi, ºe usiluje o získání ²lechty, která jiº nem·ºe národnímu boji prosp¥t; kritizoval ho i pro p°íli²nou p°ecitliv¥lost výrazu  sentimentalitu.

drama: • Praºský Flamendr, Pali£ova dcera  dramatické obrazy sou£asnosti, obsahují sociální kritiku • Fidlova£ka aneb šádný hn¥v a ºádná rva£ka  fra²ka, stala se oblíbenou díky písni Kde domov m·j (náp¥v F. ’kroup), která znárodn¥la a stala se státní hymnou. • Strakonický dudák  dramatická báchorka o nadaném hudebníkovi, podléhajícím v cizin¥ touze po pen¥zích. • Ji°íkovo vid¥ní, Lesní panna  pohádkové hry • Jan Hus, Jan šiºka, Kutnohor²tí haví°i  historické hry se soc. zam¥°ením.

5