Školy a z a ř í z e n í p r o mládež, o b t í ž n é vychovatelnou
C H A R A K T E R A OBSAH ČINNOSTI ETOPEDA Vladimír Spousta Činnost speciálního pedagoga - e t o p e d a v diagnostickém a výchovném ústavu má koordinační a konzultační charakter. O b s a h o v é zahrnuje jeho práce několik d r u h ů činností, jež jsou všechny z a m ě ř e n y na systematické získávání speciálně pedagogických diagnostických p o z n a t k ů a údajů o mravně narušených svěřencích umístěných v ústavu. Styl j e h o práce je určován speciálně pedagogickým p o h l e d e m na problém asocialivy, na možnosti reedukace a resocializacc diagnostikovaných jedinců. V pracovní náplni e t o p e d a jsou zahrnuly tyto okruhy činností: 1 2. 3. 4. 5. 6. 7.
terapeutická (psycho- a a r t e t c r a p c u t i c k á ) reedukační diagnostická prognostická metodická profylaktická katamncstická. Prvé 4 o k r u h y činností spolu velmi úzce souvisejí a vzájemně na sebe navazují.
Z hlediska hierarchie činností zaujímá v práci e t o p e d a ncjdůležitéjší místo činnost t e r a p e u t i c k á a reedukační. T y t o činnosti vykonává jako přímou výchovnou práci f o r m o u a) individuálního styku se svěřencem, b ) výchovné práce se skupinou svěřenců, c) f r o n t á l n ě ( h r o m a d n ě ) . Při i n d i v i d u á l n í práci využívá především volného a řízeného individuálního rozhovoru a skutečnosti vyplynuvší z rozhovoru uvádí d o souvislosti s informacemi zprostředkovanými. Nejccnnější diagnostické ú d a j e s vysokou validitou získává m e t o d o u přirozeného e x p e r i m e n t u , sociometrickým m ě ř e n í m a různými posuzovacími škálami f o r m o u dotazníku. Při reedukační práci se skupinou usiluje o navození optimálního psychického uvolnění svěřenců. T é t o příznivé a t m o s f é r y lze ve skupině dosáhnout pomocí různých oblíbených her a činností dětí. N a p ř . při sportovních, stolních n e b o společenských hrách sleduje c l o p e d chování a j e d n á n í svěřenců, naslouchá jejich slovnímu vyjadřování, p o z o r u j e vzájemnou nonverbální komunikaci účastníků při hře i způsob, jakým každý z nich zaujal své místo ve hře. P o s u z u j e schopnost diagnostikovaných dětí vžít se d o situace, stupeň jejich aktivity, míry fantazie, úroveň s p o l e č e n s k é h o chování, herecké schopnosti atd., atd. Pod empatickým a taktickým vedením e t o p e d a vyplývá při hrách na povrch všechno to, co svěřenec obvykle neříká nahlas, s čím se nesvěřuje "na potkání": odkrývá své neukojené tužby, svá skrytá přání, své plány, svá ukřivdění, traumatizující zážitky a nostalgie všeho d r u h u . Reedukační a psychoterapeutický efekt se tak spojuje se záměry diagnostickými. Skutečně efektivních výsledků v terapeutické činnosti může cloped d o s á h n o u t jen p o absolvování specializovaného t e r a p e u t i c k é h o výcviku. Jednou z nejstarších léčebných (ale i 20
výchovných) mclod jc psychoterapie fiéhem vývoje se rozdčlila na urŕilé své odnože, jež se dále s a m o s t a t n í vyvíjely. Psychoterapeutické metody jsou propracovány nejdůkladněji a s úspěchem se jich využívá zejména v psychiatrických léčebnách při léřbé psychických o n e m o c n í m ' . E t o p c d aplikuje skupinovou i individuální psychoterapii v diagnostických a výchovných ústavech s mravně narušenými svěřenci nejen p r o její terapeutický efekt, ale též se z á m ě r e m a cíli reedukačními a diagnostickými. Zvláště psychoterapeutické hry k o m p o n o v a n é na podkladě j e d n o d u c h é h o scénáře u m o ž ň u j í svěřencům vžít se d o role a s p o n t á n n ě rozvíjet děj bez nároku na dokonalost a autentičnost provedení, což však p o z o r n é m u etopedovi p o m á h á postupně složit obrazovou mozaiku diagnostikovaného svěřence. Např při hře na trosečníky, kteří se nedobrovolně ocitli na o p u š t ě n é m ostrově, se velmi záhy po zahájení hry vydělují aktivisté, iniciátoři a optimisté od pasivních a smířlivých pesimistů. Jiné situace - např. konfliktní situaci ze života svěřence před nástupem k diagnostickému pobytu - lze rekonstruovat f o r m o u p s y c h o d r a m a t u Mravně defektní dítě či mladistvý, který se vžívá d o přisouzené mu role, se mnohdy natolik ztotožní s postavou, kterou představuje, že p ř e d v e d e uzlové, konfliktní situace lak výstižně, že vyprovokuje spontánní reakce ostatních zúčastněných aktérů psychodramatu. Herecké role může etopcd měnit a režijně dotvářet tak, že mu svěřenci - herci sami osvětlí nejen pravé příčiny konfliktu, ale poskytnou mu celou řadu diagnosticky cenných údajů jak o "postavě" d r a m a t u , tak o jejím hereckém představiteli. T e r a p e u t i c k y a diagnosticky lze využít též aktivní výtvarnou činnost svěřenců. E t o p c d pojímá t u t o činnost nejen z hlediska výchovní vzdělávacího, ale především z hlediska t e r a p e u t i c k é h o . Výtvarná práce svěřenců pak analyzuje z pozice speciální pedagogického diagnostika a všímá si především míry autenticity a jedinečnosti výtvarného ztvárnční, o s o b i t é h o rukopisu a výrazu. Při projektivní a r t e t e r a p i i analyzuje a hodnotí na výlvarném projevu svěřence zejména kresebné či malířské anomálie projevující se volbou neadekvátních barev či n e p o m é r n o u velikostí zobrazených p ř e d m í t ů . V neposlední ř a d í si všímá, jak dítě p r o j e k t u j e d o výtvarní zachyceného d í j e sebe sama a své blízké. Volba n á m í t u , způsob výtvarného ztvárním' obsahu a d í j o v é situace i volba výrazových prostředků výtvarných vypovídají m n o h d y o vnitřním rozpoložení a okamžitém psychickém stavu svéřence p r ů k a z n í j i než m n o h é jiné diagnostické prostředky. Charakteristické výtvarné práce dokládají dílčí fáze psychického vývoje svěřence a stávají se jako diagnosticky průkazný materiál součástí o s o b n í h o spisu diagnostikovaného. Cíle t e r a p e u t i c k é a r e e d u k a č n í činnosti c t o p e d a lze vymezit takto: 1. Posílení a d a p t a č n í h o procesu na pobyt v diagnostickém ústavu, tzn.: a) likvidace aktuálních následků psychotraumatu, které umístění svěřence v diagnostickém ústavu často vyvolává; b ) p o d p o r a při sociálním začleňování svěřence d o nové sociální skupiny; c) racionální h o d n o c e n í současné reality, akceptováni faktu nařízení ústavní ( o c h r a n n é ) výchovy. d ) p o d p o r a při p o s t u p n é m odstraňování závislosti na škodlivých návycích (kouření, požívání alkoholu, fetování apod.) až k její následné likvidaci; e ) udržování žádoucích kontaktů s původním prostředím. 2. Korekce disociálních vztahů a postojů, tzn.: a) u s m ě r ň o v á n í svěřence při řešení j e h o osobních problémů, aktuálních konfliktů s okolím n e b o při závažných porušeních ústavního režimu; b ) nácvik technik i n t c r p e r s o n á l n í h o chování; c) restrukturalizace h o d n o t o v é h o systému svěřence;
21
d ) posílení aulorcgulačních a scbevýchovných mechanismů vč. dodržování zásad psychohygieny, c ) stimulace (resp. degravacc) žádoucích (nežádoucích) vazeb s původním prostředím, s rodiči, příbuznými, se spolužáky apod. 3. I.liniinace nežádoucích vlivů d l o u h o d o b é h o diagnostického pobytu. 4. M i n i m a l i z a c e útěkových tendencí v chování svěřence. 5. Aktivizace svěřence. 6. Strukturování dlouhodobých perspektiv a reálných, dosažitelných cílů svěřence 7. Ověřování předběžných diagnostických psychologického vyšetření a poznatků strukturovaných situacích.
závěrů učiněných na základě individuálního vychovatelů a učitelů v psychoterapeuticky
Individuální t e r a p e u t i c k á činnost e t o p e d a se uskutečňuje na základě: 1. vlastních poznatků získaných při skupinových sezeních 2. p ř í m é h o p o d n ě t u ze strany svěřence 3. návrhu vychovatele n e b o psychologa. T u t o f o r m u práce volí c l o p e d jednak u svěřenců, v jejichž chování d o m i n u j í výrazné akutní problémy, j a k o např. útěkové tendence, afektivní agresivní chování n e b o deprese, j e d n a k u těch jedinců, u kterých považuje jiné formy za nevhodné n e b o kontraindikované (např. u homosexuálních tendencí v chování s o h l e d e m na intimitu a chouloslivost p r o b l é m u n e b o u dyslektiků vzhledem na nutnost minimalizace rozptylujících podnětů). V rámci přímé výchovné činnosti e t o p e d a je nejvíce času vyhrazeno s k u p i n o t é psychoterapii. Při sestavování skupiny p r o psychoterapeutické sezeni vychází c l o p e d z podkladů získaných p n úvodním pohovoru se svěřencem po j e h o přijetí k diagnostickému pobytu a z p ř e d b ě ž n é h o psychologického vyšetření a pedagogického pozorování, jehož výsledky jsou d o k u m e n t o v á n y v závěru p r v é h o týdne pobytu svěřence v ústavu. Skupiny jsou o t e v ř e n é , 5 až l ) členné. Počet členů je závislý na věku dělí, zaměřeni skupiny a věkovém složeni svěřenců v diagnostickém ústavu. Sezení se uskutečňuje j e d n o u n e b o dvakrát v týdnu, d o b a trvání se p o h y b u j e od 60 d o 100 minul. Při vytváření skupin se d o p o r u č u j e respektoval podle možnosti požadavek h o m o g e n n o s t i . zvláště s ohledem na mentální úroveň, věk a důvody umístění v ústavu. P n s a m o t n é m skupinovém sezení využívá cloped různých pomocných tcchnik ( j a k o např. psychodramatu, psychogymnastiky, muzikotcrapie aj.) a střídavě o r i e n t u j e skupinu biograficky, tematicky n e b o interakčně. V p ř í m é práci e t o p e d a se svěřencem je zastoupena také h r o m a d n á terapie Účastní se jí především svěřenci věkově starší a mentálně vyspělejší, realizována bývá jedenkrát v měsíci.. Z hlediska o b s a h u se j e d n á b u ď o tematické besedy, n e b o o tzv. volné tribuny. K r o m ě e t o p e d a se jich zúčastňuji zpravidla i vychovatelé a psycholog. O b s a h a rozsah všech tčchlo terapeutických činností úzce závisí na vnějších činitelích: na počtu a věkovém složení svěřenců v ústavu, na délce jejich pobytu i na možnostech jejich dislokace d o j i n é h o výchovného zařízení. Diagnostická a p r o g n o s t i c k á činnost vychovatele - etopeda má bazálni a všezahrnující c h a r a k t e r . Z hlediska náplně práce je lato činnost důležitá především p r o svoji návaznost a spjatost se všemi ostatními druhy činností, které musí etoped s veškerým svým úsilím koncipovat a provádět tak, aby získal maximální množství maximálně objektivních údaju o
22
d i a g n o s t i k o v a n í m svířenci. P o d o b n í jako p r o učitele je hlavním zdrojem diagnostických údajů chování žáka a výsledky j e h o práce ve vyučovacím procesu a p o d o b n é jako psycholog diagnosticky líží z psychologického vyšetření, tak i etopcd vychází při diagnostikování především z projevů a chování s v í ř e n c c p h terapeutické a reedukační činnosti. Diagnostickou práci neprovádí e t o p e d j e d n o r á z o v í , ale v d l o u h o d o b é m procesu hledá a objevuje příčinné souvislosti, zjišťuje jejich důsledky, verifikuje předpokládané zrniny v chování svířencc, a tak p o s t u p n í zpřesňuje a k o m p l e t u j e j e h o diagnostický "portrét". C o je p ř e d m ě t e m d i a g n o s t i k o v á n í s v í ř e n c c ? Etopcd koncentruje pozornost především na tyto oblasti: 1. 2. 3. 4 5. ň. 7. 8. 9. !0. 11. 12. 13.
Rcakcc svěřence na umístění a pobyt v ústavu. Subjektivní svěřencovo h o d n o c e n í n o v í vzniklí situace.. J e h o schopnost r e á l n í o d h a d n o u t a posoudit sví další perspektivy. Míra akceptování a respektování požadavků ústavního režimu. Společenská akccptovalclnost svířcncových postojů k novým skutečnostem, Úroveň a kvalita sociálních vztahů s v í ř c n c e k okolí, jejich intenzita, stálost, míra narušenosti, aktivita při navazování t í c h t o vztahů. I l o d n o t o v á orientace s v í ř e n c c a hicrarchizace j e h o životních hodnot. Sociální (resp. sociální patologické) klima, na jehož pozadí svéřcncovy mravní anomálie vyrůstaly a zbytníly. / . p ů s o b řešení náročných konfliktních či stressových situací. Rcakcc s v í ř e n c c na reedukační tlak a terapeutické zásahy. Účinnost aplikovaných terapeutických a rccdukačnich metod a prostředků. O v í ř c n í vyslovené prognózy v psychoterapeuticky strukturované situaci. O v í ř c n í účinnosti a úspěšnosti doporučených rccdukačnich metod a prostředků.
Diagnostická činnost e t o p e d a se sicc n e o m e z u j e pouze na uvedené oblasti, ale vzhledem k j e h o specifickému postavení v týmu všech spolupracovníků podílejících se na diagnostikování je j e h o diagnostický přínos právě zde. Svoji diagnostickou činnost nemůže však uzavírat konstatováním určité skutečnosti, ale komparací s poznatky obsaženými v předběžných diagnostických zprávách ostatních členů diagnostického týmu svá vlastní zjištění z p ř e s ň u j e , koriguje a p ř e h o d n o c u j e . V některých diagnostických ústavech etopcd plní i funkci k o o r d i n á t o r a diagnostické činnosti a s o u s t ř e ď u j e závažné diagnostické údaje jednotlivých členů pedagogického diagnostického týmu. I když koordinační činnost etopeda se omezuje pouze na diagnostický tým pedagogů, n e z n a m e n á to. že je takto úzce vymezena i jeho činnost kooperační. Z hlediska reedukace je nutné, aby úzce spolupracoval nejen se všemi pedagogy, ale i s psychology, se sociálními pracovníky a s odborníky zdravotního úseku. Z d r o j e m diagnostických i n f o r m a c í jsou: 1. Projevy a chování svěřence při individuální, skupinoví a h r o m a d n é terapeutické a reedukační činnosti. 2. Pozorování s v í ř e n c e při vyučování, při práci, při sportovních a zájmových činnostech, při hrách a z á b a v í všeho d r u h u . 3. Analýza a vyhodnocení hmotných výtvorů svířencc (např. korespondence, výtvarných prací, deníků a p o d ). 4. Analýza a vyhodnocení d o k u m e n t a č n í h o materiálu: základního spisu svěřence, p e d a g o g i c k é h o pozorování vychovatelů a učitelů, p ř e d b ě ž n é h o psychologického vyšetření, záznamu o útěku, o chování na útlumové n e b o zdravotní izolaci, při hospitalizaci aj. 5. Individuální rozhovory s rodiči (resp. příbuznými) diagnostikovaného svěřence.
23
Jc nasnadě, že kterýkoli zdroj diagnostických údajů nemá význam sám o sobě, ale jen tehdy, je-li e t o p e d c m interpretován v návaznosti na údaje ostatní. Diagnosticky ncjcennější i n f o r m a c e o svěřenci získává e t o p e d za předpokladu, že lak činí uvědoměle a aktivně. Musí vědět, co chce zjistit, a pak v p ř e d e m připravených podmínkách usměrňovat reedukační proces lak. al>y získal údaje v p ř e d e m vytipované oblasti Např. vstupní i n d i v i d u á l n í rozhovor s nově přijatým svěřencem rozhovoru a vedle psychoterapeutické funkce plní především funkci poznává j e h o názory a postoje k minulosti i k nově se utvářející n á s t u p e m k diagnostickému pobytu, úroveň jeho sebepoznání scbckritičnosti a ochoty ke spolupráci.
má charakter řízeného diagnostickou. í ' l o p e d situaci v souvislosti s a auloprojckcc, míru
Diagnostický cíl sleduje etoped i při individuálních rozhovorech s příbuznými mravně n a r u š e n é h o svěřence. Na jejich základě zpřesňuje anamnestické záznamy o údaje týkající se intcrpersonálnich vztahů v zázemí svěřence a zprostředkovaně získává i náhled rodičů na příčiny diagnostikovaného.
rodiči, eventuálně pak a d o p l ň u j e i rodině, sociálního morálního skluzu
ľ.topcd se n e m ů ž e při své práci spokojit pouze s odpovědí na o l á / k u . jak se nám v současné d o b ě svěřenec jeví. jakv je a proč je pravě takový, ale jako prognostik musí hledat o d p o v ě ď na otázky složitější: 1. Jaký by svěřenec mohl být? 2. C o musíme učinil p r o lo, aby se lakovým stal? Nalézt odpovědi na tyto otázky jc m n o h e m nesnadnější, hledal jc však může a musí jen u svěřence s a m é h o : jen v něm je skryto o n o tajemství příštího vývoje a rozvoje j e h o osobnosti. Všechny diagnostické ú d a j e získané při individuální práci se svěřencem a p n skupinové psychoterapii, artclerapii či psychodramatu shrnuje etoped ve výstupní zprávě. \ Vstupní zprávu e t o p e d a má c h a r a k t e r závěrečné speciálně pedagogické clopcdické diagnózy. Postihuje vnitřní i vnější ctiologické patogenní činitele ovlivňující vývoj svěřence, j e h o charakteristické znaky intelektuální, emocionální a volni, především však důkladně analyzuje a h o d n o t í svěřencovy morální kvality, úroveň mravní vychovanosli (stupeň mravní n a r u š c n o s i i ) a stanoví typ poruchy chování a d r u h defektu. Vedle konstatování s o u č a s n é h o stavu svěřence o d h a l u j e i j e h o možnosti a snaží se vyslovit předpoklady, za jakých sc p a t r n ě b u d e sledovaný příští proces dále odvíjet. Výsledky svých pozorování konzultuje cloped s ostatními speciálně pedagogickými pracovníky a s psychologem, aby pak mohl na základě t o h o t o konziliárního setkáni navrhnout všem zúčastněným nové metody a postupy práce jak při odstraňování defektu svěřence a kompenzaci j e h o následků, tak při odstraňování třecích ploch mezi agresivními jedinci ve skupině a při vytváření zábran vzniku konfliktních situaci. Plní tak nejen část svých povinností m e t o d i c k é h o charakteru, ale naplňuje tak i své poslaní profylaktické Při své metodické činnosti v diagnostickém ústavu a ve výchovných zařízeních j e h o akčního o k r u h u : 1. o n e n t u j e se především na výchovné ústavy s cílem uvést v soulad a v návaznost reedukační postupy aplikované v diagnostickém úslavu s metodami uplatňovanými ve výchovných ústavech a vytvořit podmínky p r o uplatněni společného j e d n o t n é h o převychovného systému: 2. podílí sc na řešení úporných dlouhodobých výchovných problémů, s nimiž sc v určitém výchovném zařízení potýkají:
24
3. aktivizuje pedagogické kolektivy diagnostického ústavu a ostatních výchovných zařízení p ř e d n á š k a m i , semináři a diskusními sezeními s aktuální pedagogickou problematikou. P r o f y l a k t i c k á (preventivní) činnost e t o p e d a představuje ve srovnání se všemi dosud uvedenými činnostmi zcela novou kvalitu, nový a v současné d o b ě stále více zd&razňovaný p ř í s t u p k dítěti a mladistvému. Jestliže terapeutická, reedukační a diagnostická činnost e t o p e d a reprezentovala práci s jedincem morálně a sociálně již narušeným, profylaktickou činností se e t o p e d obrací k nejširší veřejnosti s cílem osvětovými prostředky preventivně ovlivnit nestabilní a dysfunkční rodiny, v jejichž výchovném dosahu žijí děti a mladiství s latentními m o ž n o s t m i vzniku výchovných potíží a pedagogenních poruch. Diagnostický ústav a výchovná zařízení jím saturovaná přestávají pak plnit funkci p o u h é h o realizátora návrhů, rozhod n u y a výchovných o p a t ř e n í jiných orgánů a institucí, ale o s o b n o s t í e t o p e d a aktivně vystupuj! i osvětoví. Pedagogickou osvětou zasahují především tam, kde jsou p o d m í n k y p r o potenciální výskyt mravní defektivity d í t ! a mladistvých. Činí tak v úzké spolupráci: 1. se všemi, k d o participují na depistáži, reedukaci a resocializaci m r a v n í narušených jedinců; 2. se všemi výchovnými institucemi, které pracují s jedincem nenarušeným; 3. s osvětovými a informačními zařízeními všeho d r u h u vč. rozhlasu a televize.
a sociálně
Při k a t a m n c s t i c k é činnosti e t o p e d sleduje, s jakými výsledky se promítlo rcedukačnf, k o m p e n z a č n í a resocializační úsilí speciálních pedagogů v osobním, pracovním a společenském uplatnění mravně a sociálně narušených svěřenců. Zvláštní pozornost pak v ě n u j e j e d i n c ů m s více vadami, u nichž se mravní narušenost pojí s obtížnou vychovatelností n e b o je vázána na mentální retardaci. Míra uplatnění a úroveň jejich společenského zařazení je významným ukazatelem předcházející výchovné péče. V diagnostických ústavech jsou tito jedinci umístěni pouze k r á t k o d o b ě a d o mimoústavního života se vracejí zpravidla z jiných výchovných zařízení, která n e m a j í pracovníka p r o sledování dítěte či mladistvého p o ukončení j e h o ústavní péče. T a t o skutečnost negativně ovlivňuje katamnestickou činnost etopeda; ta je pak j e d n o r á z o v á , n e ú p l n á a ve svých důsledcích i málo účinná. Všechny uvedené o k r u h y činností e t o p e d a podávají jednak p o m ě r n í přesný o b r a z o j e h o práci j a k o speciálního pedagoga diagnostického ústavu, jednak poskytují komplexní představu o reedukaci m r a v n í a sociální narušených jedinců v t o m t o výchovném zařízení. Z u v e d e n é h o je též zřejmá i skutečnost týkající se ú r o v n í a propracovanosti jednotlivých činnostních o k r u h ů vychovatele - e t o p e d a . Práce represivního charakteru a na ni navazující terapeutická, r e e d u k a č n í a diagnostická činnost jsou promyšleny, propracovány a relativně d o b ř e zvládány i p r o f e s i o n á l n ě - situace je v t i t o oblasti vcelku příznivá. V profylaxi a k a t a m n e s t i c k í m longitudinálním sledování jedince p o ukončení ústavní n e b o o c h r a n n é výchovy však e t o p e d nikoli jen vlastní vinou - zaostává, a v současné d o b ě p r o t o nezbývá, než hodnotit t u t o činnost j a k o nedostačující a neefektivní.
25
