V nespolehlivém prostoru (Hry s vesnickou tematikou v se itech Divadelní Ïatvy)

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 40

Vítek Schmarc

V nespolehlivém prostoru (Hry s vesnickou tematikou v se‰itech Divadelní Ïatvy) ZADINA: (ironicky) Já zapomnûl, Ïe je teì svût pfievrácen˘. VOJTA: Cel˘ je‰tû není, ale brzy bude. ZADINA: Jen kdyÏ alespoÀ vy tomu vûfiíte. MÁ¤A: V‰ichni mladí vûfií, ponûvadÏ mají sílu ho pfievrátit.1

Tento text není komplexní teatrologickou anal˘zou vesnického dramatu jako moÏného (sub)Ïánru, ale sv˘m zamûfiením navazuje spí‰e na sémiotické anal˘zy socialismu Vladimíra Macury2. Pomocí materiálu her s vesnickou tematikou, které vycházely v se‰itech Divadelní Ïatvy mezi lety 1948 - 1952, otevírá interpretátorské okno do fikãních svûtÛ úzce provázan˘ch s cel˘m komplexem socrealistické kultury a její mytologie i emblematiky. Nechce tak b˘ti ãistû teatrologickou anal˘zou, ale spí‰e dal‰ím z nahlédnutí do komplexního a propracovaného textového univerza kultury “nového a ‰Èastného vûku”. Slovník emblémÛ HLAVNÍ IDEA - je centrálním pojmem v plánu fikãního svûta, pojmem, ke kterému se jeho v‰echny sloÏky vztahují. Je to projekce oficiálního nadfiazeného diskurzu, toho, co tento diskurz do umûní vkládá jako zam˘‰lené poselství. Je to ono volání po vûrném ztvárnûní “skuteãnosti”, souhrn ideologick˘ch sdûlení, které má umûlecké dílo dokumentovat a v‰tûpovat svému vnímateli. Je to v‰ak zároveÀ fenomén mimoumûleck˘ - souhrn norem a imperativÛ, podle kter˘ch má Ïít “modelov˘” ãlovûk, podfiízen˘ diskurzu moci, oficiální názor, kter˘ formuje kulturu i spoleãnost. Nej‰ir‰í horizont, kter˘ stojí nad kulturou. âásteãnû ztotoÏniteln˘ s pojmem politika. Termín “hlavní idea” je autorovou vlastní abstrakcí, která usnadÀuje orientaci v prostoru fikãního svûta textu. “Ano, je to hra svrchovanû politická, rozumíme-li politikou v‰e, co dává na‰emu Ïivotu fiád.”3

40

NOV¯ ¤ÁD - sociálnû spravedliv˘ fiád, kter˘ nastoluje hierarchii, v níÏ se na vrchol namísto feudálÛ / kapitalistÛ dostávají drobní rolníci. Ideální spoleãensk˘ stav, ke kterému smûfiuje “hlavní idea”. “Vy myslíte, Ïe tento svût a jeho fiád se zastaví pfied va‰í vesnicí anebo u vrat va‰eho stavení?”4 JZD (jednotné zemûdûlské druÏstvo) - materializace “hlavní ideje” na periferii prostoru fikãního svûta hry, stav, ke kterému smûfiuje “sakralizovaná práce” a ke kterému se vztahuje pfierod hlavních postav. Vytvofiení JZD a obdrÏení schválen˘ch stanov indikuje pfierod fikãního svûta hry ze starého fiádu do nového. Ideální tfiídní stav rovnosti bûÏn˘ch sedlákÛ. Rozli‰ujeme JZD dvojího typu: a) prvního - novû utvofiené, nemá spoleãn˘ osev a spoleãné hospodafiení - ztotoÏnitelné s JZD z ranûj‰ích vesnick˘ch dramat; b) druhého - rozorané meze, spoleãné hospodafiení, upevnûn˘ nov˘ fiád - lze ztotoÏnit s JZD z pozdûj‰ích her. “Teì na vesnici má kaÏd˘ tolik, kolik pfied tím nikdy nemûl. Co je druÏstevní, je vlastnû i jeho, protoÏe má z toho v‰eho uÏitek. A to je pfiece to hlavní.”5 MECHANIZACE - pfietvofiení prostoru hry dle zákonÛ “hlavní ideje”. Zavedení techniky do zemûdûlské v˘roby (prostoru díla), vodovodu do domovÛ rolníkÛ (prostor postav), zbudování obecní prádelny - integrace do spoleãenství socialismu. Jeden z fenoménÛ, proti kterému se staví konzervativní odpÛrci “hlavní ideje”. Krom vesnice se mechanizace projevuje i v konceptualizaci svûta (v fieãi postav). “âlovûk se sÏije se strojem, zamiluje si ho, pfievezme jeho vlastnosti. Ale stroj je vesel˘ tvor. Bl˘ská se, rachotí, zpívá a jen obãas bruãí. Ale ty, má milá drahá, nebl˘ská‰, nerachotí‰, nezpívá‰ - jen bruãí‰.”6 “Motor musí‰ znát jako sebe sama.”7

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 41

KONTINGENT - nahrazuje v prostoru hry plán (poloutopické schéma ideálního stavu fikãního svûta, importované osvícen˘m diskurzem moci). Závazek, kolik rolník odevzdá JZD. Indikuje míru “uvûdomûlosti” (míru pochopení jedince pro “hlavní ideu” a míru podílu na jejím utvrzování). “Budeme dnes na schÛzi usná‰et pfiedmájové závazky a pfiitom se nejlépe ukáÏe, jak˘ kdo je.”8 TRAKTOR - symbol JZD a nové doby. Stojí v opozici proti symbolu starého svûta (konû). Ten, kdo má traktor, je siln˘. MÛÏe to b˘t i boháã, nicménû pravé pochopení pro traktor má jen druÏstevník (zasvûcenec). Traktor je sakrální artefakt, zesilující úãinek posvátné práce pfii budování.9 “ëuri‰ovy traktory majú silné motory od hory do hory zaháÀajú potfory.”10 ROLNÍK - osoba náleÏející k privilegované vrstvû budovatelÛ, adresát “hlavní ideje”, ten, kdo bude stát na vrcholu nového fiádu. Jeho uvûdomûlost zpravidla kolísá a je podkopávána zástupci starého fiádu. Poctiv˘ dfiíã, v intencích lidovosti hrubûj‰í, se zálibou v pálence, ale opl˘vající lidov˘m “selsk˘m rozumem” a citem pro spravedlnost. Proto je vyvolen˘ upevÀovat nov˘ fiád, podobnû jako dûlník ve svûtû v˘robního dramatu. BOHÁâ (velkostatkáfi) - ztûlesnûní starého fiádu v prostoru hry. Nese v sobû ve‰kerá dogmata (prestiÏ, nadfiazenost, mamon). Je vychytral˘m manipulátorem, kter˘ k sobû pfiitahuje neutrální a negativní postavy a zneuÏívá je proti materializaci “hlavní ideje” (JZD). Je to individualista s odporem ke spoleãenství nového fiádu. “Kdybych mohl, tak bych jim to v‰echno podpálil. KdyÏ nemám mít já, tak nikdo.”11 CÍRKEV - nepfiátelsk˘ prostor, kter˘ podkopává nov˘ fiád a naplÀování zásad “hlavní ideje”. Na rozdíl od “ciziny” (fantomického prostoru zcela za horizontem prostoru hry) má své tu‰ené zastoupení (kostel) a je hluboce zakofienûná v postavách hry (které kostel nav‰tûvují a jsou jím ovlivÀovány). Jedin˘m cílem církve je pfiesvûdãit nerozhodnuté a neuvûdomûlé postavy o ‰kodlivosti JZD.

“KdyÏ sú aj biskupi proti temu jednotnému druÏstvu, tak neco na tem musí byÈ.”12 Budování nového fiádu vesnice Vesnické drama jako (sub)Ïánr pfiedstavuje oblast dramatiky, ve které se formující nové divadlo ponejvíce odvolává k národní tradici a snaÏí se vytvofiit pevnou vazbu, která spojuje poúnorové divadlo s Národním obrozením a následn˘m v˘vojem ãeského divadla. Je zkonstruována jednoduchá chronologická linie, která poukazuje na v˘voj tohoto Ïánru a jeho ústrojné vplynutí do plánu dramatiky socialistického realismu. Divadelní teoretik Jifií Hájek popisuje se ‰tollovskou schematiãností zmínûnou linii takto: v první etapû v˘voje stojí vesnické hry Josefa Kajetána Tyla Strakonick˘ dudák, âert na zemi a Tvrdohlavá Ïena, které uãinily selsk˘ Ïivel “[...] uvûdomûl˘m nositelem revoluãnû demokratick˘ch ideálÛ z roku 1848”. Dal‰ím evoluãním krokem této konstrukce je dle Hájka Jiráskova Lucerna a Pan Johanes, v nichÏ je zachycen odboj “selského lidu” s feudální vrchností - k této oblasti pfiifiazuje Hájek i ·ubrtova Jana V˘ravu a Mahenova Jano‰íka. Druhou etapou jsou pak realistická dramata, která zobrazují kapitalistickou éru, dobu, kdy pozici feudálního utlaãovatele ve schématu socialistického realismu obsadili majetní chalupníci a vesniãtí boháãi. V této etapû je dle Hájka zachycován rozklad vesnice, úpadek a rodinné tragédie, které se dûjí vinou neblahého vlivu kapitálu na “pfiirozenou” hierarchii (tedy tu hierarchii, kterou pozdûji nastoluje poúnorové vesnické drama). K citovan˘m pfiedstavitelÛm kapitalistické epochy patfií StroupeÏnického Na‰i furianti, Mary‰a bratfií Mr‰tíkÛ a Jiráskova dramata Vojnarka a Otec. Po vrcholné realistické etapû následuje úpadkové období, kdy se vesnické drama stává okrajov˘m Ïánrem a je degradováno do pozice podfiízené “váÏnému umûní” (umûní publika starého fiádu a starého svûta). Objevuje se pouze ve formû “Ïánrov˘ch idylick˘ch obrázkÛ, obhroubl˘ch hloup˘ch fra‰ek a zvlá‰tû ve formû operetních libret”. Tento stav poru‰uje abstraktní tfiídní schéma - vrstva boháãÛ a vrstva pracujícího lidu koexistuje v harmonii, coÏ je z hlediska socialistického realismu stav nepfiijateln˘. Za zlomov˘ bod je na rovinû spoleãensko-politické povaÏován samozfiejmû únor 1948, na rovinû ãistû divadelní pak Hájek uvádí rok 1949 a uvedení dvou “dûdicÛ realismu 19. století”: Zápotockého dramatu Vstanou noví bojovníci a Stehlíkovy 41

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 42

Mordové rokle. Tûmito dramaty poãíná se dle Hájka psát nová epocha, která se odvíjí dle Ïádoucího tfiídního schématu a samozfiejmû plnû vyhovuje poÏadavkÛm “skuteãnosti” a “pravdy”. Vidíme, Ïe Hájek operuje s jak˘msi ideálním schématem rozdûlení sil a vrstev, jehoÏ naru‰ování bylo “vyvolen˘mi” kulturnû ãinn˘mi jedinci tematizováno v divadelních hrách a které ve své úplnosti dochází naplnûní právû novou dramatikou. Byla by chyba toto abstraktní schéma “boje rozdíln˘ch sil a proudÛ” vnímat pouze v kontextu divadelním, jeho platnost je zcela bez pochyby celokulturní a celospoleãenská - jeho nejvybrou‰enûj‰í teoretickou realizaci pfiedstavuje bezesporu literárnûhistorick˘ imperativ Ladislava ·tolla Tfiicet let bojÛ za ãeskou socialistickou poezii13. K zastfie‰ujícímu pojmenování takového modelu opût pouÏívám vykonstruovan˘ termín “hlavní idea” v takové podobû, v jaké je definovan˘ ve Slovníku emblémÛ. Îánrové vymezení Dominujícím dramatick˘m Ïánrem her s vesnickou tematikou14 je veselohra. K ní se pfiímo hlásí ‰est her z celkového poãtu deseti. Aãkoli se nûktefií zástupci snaÏí Ïánrovû vymezit jako veselohra lidová ãi zemûdûlská, v zásadû lze v‰echny veselohry usouvztaÏnit se StroupeÏnického klasikou Na‰i furianti. Podobnû jako ve vesnici Honice i ve v‰ech anonymních ãi pfiesnû lokalizovan˘ch prostorech her s vesnickou tematikou socialistického realismu se komika soustfieìuje do tvrdohlav˘ch furiantÛ, vykutálen˘ch podvodníkÛ a moudr˘ch postav, které ukáÏou ostatním nesmyslnost jejich jednání. PÛdorys narace evokuje lidové historky, mluva postav je lidovû zemitá, ne v‰ak obhroublá, jejich ãiny plné impulzivnosti a furiantství. Katarzním momentem v‰ak není poukaz k nesmyslnosti jejich poãínání, ale odhalení toho, Ïe ve‰keré furiantství je zneuÏíváno (ãasto úmyslnû a fiízenû) proti novû zavádûnému fiádu a postavy, které jsou jeho nositeli, je tfieba napravit a pfievychovat. Vítûzstvím “rozumu” tak není tedy povolení sÀatku “Verunek” a “VáclavÛ”, ale hlavnû odebrání moci rozhodovat o osudu vesnice z rukou furiantsk˘ch hospodáfiÛ a její pfiedání do rukou prostfiedníkÛ “hlavní ideje”. Typick˘m prostfiedkem veselohry socialistického realismu je hudba, která jednak spoleãnû s kost˘my zesiluje dÛraz na lidovost, jednak oÏivuje dûní a spoleãnû s tancem navozuje k˘Ïenou “radostnou” atmosféru budování a pfietváfiení starého svûta. Postavy zpívají obvykle lidové písnû svého regionu (je-li pfiesnûji vymezen), fiidãeji pak novodobé ãastu‰ky, 42

které folklor ãásteãnû nahrazují. V˘jimeãnou hrou z tohoto hlediska jsou Svatební koláãe, které jsou ve své podstatû veselohrou s prvkem muzikálu, neboÈ ãást dialogÛ probíhá písÀovou formou. PfieváÏnû v‰ak písnû tvofií jakési zv˘raznûní chvilkové atmosféry hry (nad‰ení, láska atd.). Hry jsou v ti‰tûné podobû doprovázeny notov˘m záznamem. Podobné syÏetové schéma jako veselohry v sobû nesou i díla, oznaãená prostû jako hry. Jsou-li charaktery vzdorující novému fiádu nahlíÏeny ve veselohrách s jistou humornou obezfietností jako furianti (zástupci “lidovosti”), v tûchto “hrách” je redukován pozitivní pfiíznak a je nahrazen rysem sebedestruktivnosti a ‰kodlivosti. Pokud má b˘t ve veselohfie furiant obrácen a nenapraviteln˘ boháã-kapitalista zesmû‰nûn, ve zb˘vajících hrách je bez milosti zlikvidován a zbaven jakékoli komiky. Tyto “hry” se snaÏí o realistick˘ obraz pádu nenapravitelného furianta (eventuelnû kapitalisty), kter˘ nemá v novém fiádu vesnice své místo. Pfierod vesnice od tradiãní k nové neprobíhá pfiím˘m prostfiednictvím ãtverákÛ, n˘brÏ jakousi hlub‰í daností, nevyvratiteln˘m principem, kterému nelze vzdorovat. Kdo se mu postaví, je zniãen, protoÏe vzdoruje nevyhnutelnému (danému logikou marxistické dialektiky v˘voje). Tzv. hry se vyznaãují koncentrací na ústfiední charakter, kter˘ obvykle slouÏí jako odstra‰ující pfiíklad, typizace negativní síly novû vytváfiené vesnice (Tvrdohlavci, Jarní hromobití). Veselohry: BoÏenka pfiijede, Hádajú sa o rozumné, Kozí mléko, Rozum do hrsti, Slepice a kostelník, Svatební koláãe. “Hry”: Tvrdohlavci, Buky pod Polanou, Ml˘ny, Jarní hromobití. Organizace dûje Zatímco v˘robní drama nabízelo moÏnost vytvofiit ucelené dûjové schéma (jak˘si obecn˘ narativní vzorec), dle kterého se hry do nûj patfiící bez v˘jimky fiídí, situace ve vesnickém dramatu je ponûkud sloÏitûj‰í. Za v˘chozí bod mÛÏeme oznaãit model, kter˘ jsem nastínil uÏ v úvodní ãásti tohoto oddílu - tzn. ocitáme se v prostoru, kter˘ lze oznaãit obecn˘m pojmem ves / vesnice / dûdina, tedy prostoru, kter˘ má v rámci literárnû-divadelního diskurzu dlouhou tradici a tato tradice (nikoli pouze kulturní, ale v ‰ir‰ím slova smyslu ideologická) se promítá do v˘stavby dûje. Základní schéma, charakteristické pro první hry vesnického dramatu, lze oznaãit jako pfiechod od starého fiádu (kapi-

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 43

talistická vesnice, na vrcholu hierarchie stojí v‰emocn˘ boháã / velkostatkáfi, kter˘ si uzurpuje práva organizátora fikãního svûta a manipulátora s postavami, zatímco privilegovan˘ stav - drobní rolníci - jsou mu podfiízeni) k fiádu novému, tedy fiádu organizovanému dle pravidel “hlavní ideje” (boháã je sesazen, jsou mu odebrána privilegia, organizaci fikãního svûta pfiebírá zmocnûnec “hlavní ideje”, kter˘ pomáhá sjednotit “vyvolen˘” stav do jednotného zemûdûlského druÏstva - tedy do podoby indoktrinované “hlavní ideou” a vládnoucím diskurzem). Tento syÏet má formu modelové situace, která pfiedvádí typické rozvrstvení sil, zachycuje základní problémy, které mohou nastat, a samozfiejmû poskytuje modelová fie‰ení. Zobrazuje skuteãnost nikoli v podobû ideální, ale na cestû k ideálu a hlavním cílem takového syÏetu je krom explicitního ospravedlÀujícího a vysvûtlujícího komentáfie k reálnému v˘voji (tedy ke skuteãnosti - znárodÀování a zavádûní jednotného hospodafiení), vzbuzovat potfiebn˘ stav nad‰ení a pocitu zapojení do kolektivní práce (viz dále propojení prostorÛ) tedy pfiesah nejen k dal‰ím umûleck˘m ÏánrÛm, ale i k samotné kaÏdodennosti diváka. Podobnû jako ve v˘robním dramatu bûÏí i tady o paralelní “obrácení” ãlovûka a prostoru, pfiiãemÏ mnohem vût‰í dÛraz autofii kladou právû na individualitu spí‰e neÏli na “prostor díla”. Ten se totiÏ ve vesnickém dramatu ztvárÀuje s mnohem vût‰ími obtíÏemi a je konkretizován pouze verbálnû, v promluvách postav. Pouze v nûkolika málo pfiípadech je jeho promûna vizualizována i na scénû samotné (kvetoucí sad míru ve Svatebních koláãích). Na jedné stranû je to záleÏitost obtíÏného technického provedení - technick˘ prostor továrny se tematizoval mnohem snadnûji, stejnû jako pfiemûny - zatímco pfietváfiená rolnická pole i hospodáfiství jsou pro scénu tûÏko uchopitelná, na druhé stranû je tu i zfietelné vûdomí vût‰í individuality rolnického stavu a omezené moÏnosti tento stav kolektivizovat a “industrializovat” zpÛsobem, jak˘m se tomu dûlo napfi. ve válcovnách. Tento model je typick˘ pro první fázi poúnorového v˘voje her s vesnickou tematikou a mÛÏeme ho pau‰álnû charakterizovat jako kompoziãní typ “zakládání JZD prvního typu”. Do této skupiny patfií pfiedev‰ím následující hry Divadelní Ïatvy: Slepice a kostelník, Hádajú sa o rozumné, Kozí mléko. Jako typick˘ pfiíklad pouÏiji hru Slepice a kostelník. Expozice v prvním dûjství pfiedestírá základní rozvrstvení charakterÛ

a hlavní cíl hry. Ústfiední postavou hry je neutrální typ - rolník Pûknica, nadan˘ hospodáfi a ãlovûk s potenciálem pro konverzi. Na negativním pólu stojí kostelník Kod˘tek a manipulující boháã Voznica, kter˘ chce za kaÏdou cenu zabránit splnûní hlavního cíle: zaloÏení JZD. Volí k tomu sabotáÏní akce a podplácení, které mají modelového rolníka (Pûknicu) odradit od vstupu do JZD. K sabotáÏím je zneuÏit i PûknicÛv syn Vincek, coÏ v‰ak Pûknica zavãas odhaluje a obrací celé spiknutí proti jeho pÛvodcÛm. V dlouhé fázi ideologického oãi‰tûní a prozfiení jsme svûdky obrácení Pûknicy a jeho Ïeny, usvûdãení, zatãení Kod˘tka s Voznicou a dokonãení vodovodu, kter˘ po celou hru symbolizuje postup nového fiádu a jeho upevÀování.

Pozdûji, kdyÏ se utváfiení JZD uzavfielo i v aktuálním svûtû a star˘ fiád byl obrácen v nov˘, se objevuje dal‰í kompoziãní typ her s vesnickou tematikou, kter˘ shrnuji sekvencí “jsoucnost a upevÀování fiádu JZD druhého typu”15. Tfiídní struktura, pfiedepsaná “hlavní ideou”, je zaji‰tûna, rolníci koexistují v jednotû, nicménû je zapotfiebí pfiedestírat dal‰í moÏné problémy a neustále upozorÀovat na ‰kÛdce (tedy na sesazené boháãe). Svût socialismu nezná stav mírového a harmonického souÏití, n˘brÏ neustále nabízí obraz v‰udypfiítomné války a zufiícího boje za mírov˘ svût. Nachází se na prahu nekonãícího ohroÏení (zjevného i fantomického), neboÈ cesta k dokonalému zavr‰ení není a nebude ukonãena. DosaÏení ideálního stavu zÛstává poloutopickou v˘zvou k pfiekraãování a pfiekonávání jsoucího16. Není bez zajímavosti, Ïe syÏetová struktura tohoto typu vesnického dramatu se v mnohém blíÏí principÛm v˘robního dramatu. Na ‰ir‰ím horizontu stojí namísto zmûny fiádu plán a závazky, kter˘mi se prostor hry zavazuje prostoru hlavní ideje a které musí stÛj co stÛj plnit. Kolizním momentem uÏ není snaha zvrátit nov˘ fiád, n˘brÏ zabránit mu, aby ve své mikro-realizaci vyhovûl poÏadavkÛm nadfiazeného diskurzu. Krizov˘m momentem jsou pochybnosti postav nového fiádu o moÏnosti splnit závazky a spí‰e neÏ o individuální pfietvofiení jde o upevnûní víry postav a vyvolání v‰eobecného nad‰ení pro “hlavní ideu”. Hrub˘ rastr rozdûlení postav je naplnûn, byly pfiesety velké nesrovnalosti (viditelní zástupci starého fiádu), ale sítem propadlo nûkolik men‰ích, které se spojují, navazují nepfiímé kontakty s prostorem “cizina” (obvykle poslechem zahraniãního rozhlasu) a nabourávají nov˘ fiád. UÏ ne s cílem rozbít ho, coÏ se ve stávající situaci jeví jako nemoÏné, ale spí‰e v souladu se star˘m vnímáním hodnot z nûj vy43

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 44

dob˘t co nejvíce pro vlastní prospûch. Postava, která se v JZD druhého typu vûdomû fiadí na stranu zá‰kodníkÛ, se zbavuje moÏnosti pfierodu, proto se toto dûjové schéma zab˘vá spí‰e odhalením negativních charakterÛ neÏ iniciací tûch váhajících ãi “neuvûdomûl˘ch”. K vesnick˘m dramatÛm druhého typu lze zafiadit dvû pozdûj‰í hry: Tomanové Svatební koláãe a Gejdo‰ovy Ml˘ny. âásteãnû sem náleÏí i SmaÏíkovi Tvrdohlavci. Jako pfiíklad syÏetového schématu dramatu druhého typu vyuÏívám veselohru Svatební koláãe, která se blíÏí svou dûjovou strukturou právû dramatu v˘robnímu. Prostor vesnice je obrácen˘ a je v nûm zaveden nov˘ fiád. DruÏstevníci (vyvolená tfiída) se chystají k pfiechodu na druh˘ typ JZD, dávají si vysoké závazky (úkol: splnit plán vãas). Proti nim stojí velkostatkáfika Filipka, která manipulacemi získává na svou stranu ãást druÏstevníkÛ a tím nalomí pracovní úsilí. Sveden je i pfiedseda druÏstva âepela a plnûní plánu je ohroÏeno. Katarzní moment pfiiná‰í sesazení pfiedsedy a jmenování jeho Ïeny, na katarzi se v˘raznû podílí zasvûcenci hlavní ideje, traktorista Jarda a dûlník Dudek. Probíhá vefiejná sebekritika a plán je splnûn vãas. Filipka je vylouãena z okruhu vesnice a zÛstává zcela osamocena. Pfiechod na JZD druhého typu probíhá zdárnû (splnûní závazku vÛãi prostoru “hlavní ideje”).

Ponûkud specifické uskupení tvofií z pohledu organizace dûje hry Tvrdohlavci a Jarní hromobití. I zde probíhají v˘‰e nastínûná schémata uspofiádání dûje, ale pozornost je soustfiedûna na jednu konkrétní postavu (boháãe), jejíÏ vÛle (rsp. nevÛle) vypofiádat se se zmûnami, zmûnit pohled na svût a pfiístup k vesnici je podrobena zkoumání. Vesnické drama je více neÏ drama s v˘robní tematikou ovlivnûno svojí tradiãní návazností na dramatiku 19. století, tudíÏ jeho syÏetová struktura pÛsobí o poznání sevfienûji a utfiídûnûji. Jednotlivé fáze vyprávûní jsou pevnûji zakotveny a nejsme svûdky tolika repetic, které mûly své pevné místo v dramatu v˘robním. V˘sledkem je, Ïe hry, které pfiináleÏejí do této skupiny, pÛsobí více stylizovan˘m a ménû “dokumentarizujícím” dojmem. Namísto rozvolnûné kompozice, umoÏÀující zobrazení nejrÛznûj‰ích epizod, jejichÏ spoleãn˘m smyslem má b˘t vûrná simulace dûlnické “skuteãnosti”, pracuje vesnické drama s ucelenûj‰ími anekdotick˘mi zápletkami, s propracovanûj‰ími fabu44

lemi, do kter˘ch jsou typické znaky v˘robního dramatu (pfiedev‰ím zmínûná dokumentárnost) zapracovávány aÏ v pozdûj‰ích etapách v˘voje (schÛze emblematick˘ prostfiedek fie‰ení krizí a následné “katarze” se napfi. objevuje poprvé aÏ v Poláchovû veselohfie Rozum do hrsti z roku 1950). Usilování o zcela novou dramatiku, jakého jsme byli svûdky u v˘robních her, je ve vesnickém dramatu silnû ovlivnûno kontinuitou a stereotypy (dûjov˘mi, ale i charakterov˘mi), které spoluurãují podobu her. Vûdomí návaznosti na tradici ãeského divadla a v‰udypfiítomné volání po lidovosti vede autory k tomu, aby “pfierod”, stále ústfiední motiv her, vyprávûli prostfiednictvím syÏetov˘ch postupÛ typick˘ch pro tradici vesnického divadla - aby tedy více fabulovali, neÏ usilovali o realistické plynutí “v˘robního” procesu. Je tu je‰tû jedno dÛleÏité hledisko, které odli‰uje pfiíbûhové schéma vesnického dramatu od schématu v˘robního. Pokud byl pfierod továren a dolÛ vnímán jako nûco zákonitého, co vyplyne z logiky v˘voje, co je prostû a jednodu‰e “dûjinnou nutností”, pfierod vsi probíhá o poznání nejednoznaãnûji, lopotnûji, v závislosti na ideové orientaci hlavních postav hry. Zatímco se ve v˘robním dramatu ãasto stavûlo na prázdném prostoru, do kterého sice pfiicházely rÛzné negativní pozÛstatky starého fiádu ale pouze jako pfieÏitek, relikt, kter˘ bude smeten - vesnice je místo s vlastním fiádem, kter˘ nelze pfietavit pouze plánem a schÛzemi. Je dÛleÏité, aby na stranû “nového fiádu” stála i tradice a pfiivlastÀování této tradice, konverze postav, které k ní náleÏí, to je hlavní pfiedmût onoho “pfierodu”. Pokud byla “hlavní idea” v továrních halách doma (o nûco ménû domácká byla pod zemí17), ve vesnickém prostfiedí pfiichází do prostfiedí cizorodého, neboÈ stojí v ãásteãné opozici vÛãi tradici - odtud kupfiíkladu ten v‰udypfiítomn˘ spor traktorÛ a koÀÛ, nového a starého. Aby vesnické drama pfiesvûdãilo tradici, musí ve své struktufie ménû uplatÀovat “v˘vojovou logiku”, která smûfiuje k˘Ïen˘m smûrem a více argumentovat, fabulovat a v rámci velmi omezeného rejstfiíku i alegorizovat v˘voj od starého k novému. Alegorizujícím a ponûkud v˘jimeãn˘m pfiípadem vesnického dramatu je Králíkova hra Buky pod Polanou. Nezapadá pfiíli‰ do typického dûjového schématu, nenalezneme v ní JZD, národní v˘bor atd., jedná se v ní pouze o nesmifiiteln˘ konflikt tradice (stáfií) a ideovosti (mládí). Pfiíznaãné je, Ïe smír neprobûhne v prostoru samotné vesnice, ale aÏ v továrnû, kam mladí pfied star˘mi utíkají, teprve tam, na domáckém poli “hlavní ide-

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 45

je”, dojde ke smífiení a ãásteãnému pochopení. Teprve pak se mladí mohou vrátit a zreformovat svÛj prostor (Polanu). Jakkoli je tento pfiíklad okrajov˘, vystihuje urãitou opatrnost, s jakou se dominující diskurz v prostoru vesnice prosazuje. Podobnû pozoruhodn˘m pfiípadem je Dvofiákova veselohra BoÏenka pfiijede, která pfiedstavuje zajímavé spojení Ïánrového schématu v˘robního a vesnického dramatu. Vypráví pfiíbûh dvou vesnic - Horní a Dolní vsi - z nichÏ jedna je domovinou dûlníkÛ, druhá rolníkÛ. Obû vesnice, jinak nesmifiitelnû rozdûlené historií, spolu zaãnou soutûÏit “o procenta”, a tak vlastnû paralelnû sledujeme pfierod továrního i zemûdûlského prostoru (zprostfiedkovan˘ promluvami postav, které se scházejí na neutrální pÛdû). Tato veselohra pfiedstavuje okrajov˘ pfiípad, kdy téma pfierodu prostoru hry, jindy ústfiední a v‰efiídící, zaujímá spí‰e epizodní roli v jinak anekdotické fabuli o lásce betonáfie Váni k míchaãce na beton BoÏence (kterou v‰ichni mylnû povaÏují za Ïenu). Role zmûny starého ãlovûka v nového je v‰ak i v této hfie tûÏko opominutelná.

Pro úplnost charakterizace dûje vesnického dramatu je nezbytné uvést v‰udypfiítomn˘ motiv lásky. Ta je obvykle zapovûzená, neboÈ je to láska mezi dûvãetem, které náleÏí do prostoru starého fiádu, a “uvûdomûl˘m” budovatelem. Láska plní funkci iniciaãního prostfiedku a její prÛbûh v dûji pfiesnû koresponduje s v˘vojem pfierodu prostoru. Ve chvíli, kdy dojde k zavedení nového fiádu, je dán voln˘ prostor i lásce. Prostor Nativním prostorem vesnického dramatu je ves / dûdina. Realizace prostoru vesnice se dûje buì prostfiednictvím prostoru soukromého: • svûtnice rolníka • svûtnice boháãe ...nebo prostoru vefiejného: • hostinec • náves Eventuelnû mÛÏe dojít k prolnutí obou prostorÛ tak, Ïe je spojen interiér svûtnice s exteriérem návsi, ãímÏ vzniká prÛnik prostoru soukromého a vefiejného (je moÏné sledovat to, co se dûje v intimním prostoru postav a porovnávat to s dûním v prostoru, kde se odehrává vefiejn˘ Ïivot). Ve vût‰inû her je patrná dominance prostoru soukromého nad prostorem vefiejn˘m. Ve vesnickém dramatu se - na rozdíl

od v˘robního - práce nestává pfiedmûtem pfiímého zobrazení, ale spí‰e se o ní mluví, stává se pfiedmûtem hádek a furiantského trumfování. Osobní prostor je ãasto prostorem, kam je‰tû “hlavní idea” a nov˘ fiád nedosahují, mluví se tu po starém, vûci se organizují podle zákonitostí starého fiádu. V tomto soukromém mikrokosmu mohou b˘t prezentována negativa starého fiádu a obrozením soukromého prostoru obvykle b˘vá dán impuls k celkovému pfierodu prostoru vefiejného. Není bez zajímavosti, Ïe se vesmûs neocitáme v soukromí “uvûdomûlé” postavy, to je v podstatû irelevantní, neboÈ tato postava pfiináleÏí jiÏ k prostoru hlavní ideje (tedy k ‰ir‰ímu horizontu, kde ohraniãen˘ prostor individuality ustupuje monumentalitû kolektivu)18. Vesnické drama se tak z velké ãásti odehrává v jak˘chsi modelov˘ch ostrÛvcích starého fiádu, na které “uvûdomûlí” pouze delegují své vyslance, aby je obrodil cílenou agitací. JZD potom není sdílen˘m prostorem (jako napfi. továrna), n˘brÏ spojením tûchto ostrÛvkÛ, jejichÏ hranice symbolizují meze. Jejich rozoráním, které nûkdy tvofií kolizní moment hry (Svatební koláãe, Rozum do hrsti), se nov˘ fiád definitivnû ujímá vlády a bofií hranice soukrom˘ch svûtÛ, ve kter˘ch mûl poslední ba‰tu star˘ pohled na majetek (tedy kapitalistick˘ pohled, kter˘ dle Hájka formoval etapu realistického vesnického dramatu). Hlavní dûjov˘ hybatel a zároveÀ urãující princip zmûny uspofiádání prostoru nejlépe vystihuje tato replika: “Vy myslíte, Ïe tento svût a jeho fiád se zastaví pfied va‰í vesnicí anebo u vrat va‰eho stavení?”19 Vesnické drama je v zásadû postaveno na promûnû prostoru soukromého v prostor jednotn˘, urãovan˘ a kontrolovan˘ “hlavní ideou” - to je hlavním principem nového fiádu, kter˘ nahrazuje fiád star˘. Explicitní tematizaci nacházíme ve Stehlíkovû dramatu Jarní hromobití, které zachycuje pfierod vesnice v prostoru selské jizby bohatého sedláka, pfiímo sousedící s místností uvûdomûlého ‰evce. Postupem ãasu se mûní uspofiádání prostoru a v závûru hry se boháã stûhuje do malé svûtniãky, zatímco v˘sadní prostor starého fiádu (selská jizba) se stává bezpodmíneãnû majetkem nového fiádu - dílnou pokrokového fiemeslníka, která slouÏí celé druÏstevnické komunitû.

Bylo by v‰ak chybou ztotoÏÀovat prostor vesnice se symbolem “vesnice”. Zatímco prostorovû je vesnice souhrnem v‰ech soukrom˘ch i vefiejn˘ch prostorÛ (tedy i tûch, které patfií 45

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 46

boháãÛm), “vesnice” ve svém symbolickém smyslu, jako jednotka v novém fiádu, je souhrnem prostorÛ tûch uvûdomûl˘ch, ze které jsou v‰ichni “protichÛdci” vylouãeni.

a “vesnice” tím podfiízen˘m. Továrna se stává tematizovan˘m projevem toho, co bychom jinak pouze tu‰ili na horizontu fikãního svûta hry.

Modelová je situace ze hry Tvrdohlavci. Poslední pozÛstatky starého fiádu (statkáfii) ve vzteku vytrhají druÏstevní kolíky ze sv˘ch polí a hnûv “vesnice” se obrátí proti nim. Není pochyb o tom, Ïe “vesnice”, o které postavy mluví, není totoÏná s prostorem fikãního svûta hry.

Pfiíkladem naprostého spojení vesnického a v˘robního dramatu je tento úryvek, ve kterém se prolíná dûjová struktura vesnické hry se syÏetem, kter˘ je pfiíbuzn˘ narativÛm v˘robního románu (potaÏmo struktufie v˘robního dramatu):

MÁ¤A: A co ná‰ pantáta? ANâA: Najednou ztichl, jakoby se zalkl. Snad nevûdûl, ãeho je celá vesnice schopna, kdyÏ se dopálí. LEBEDOVÁ: (pov˘‰enû) Kdo je to celá vesnice? MÁ¤A: Ti malí rolníci, co odjakÏiva na Kabourka dfieli [...]20

Obdobn˘ model, jak˘m bylo pronikání “hlavní ideje” do mal˘ch soukrom˘ch svûtÛ, platí i ve vût‰ím mûfiítku a lze jej aplikovat na prostor her jako celek. Z uspofiádání prostoru je dobfie patrná urãitá ostraÏitost, se kterou se na tradici pohlíÏí z perspektivy dominujícího diskurzu. Vesnice sama není prostorem, kter˘ by byl schopen pfierodu vlastními silami, proto je je‰tû více zesílen dÛraz na “tu‰en˘ prostor”, tedy prostor “hlavní ideje”. Zatímco v˘robní drama bylo situováno pfiímo do prostoru, kde se “hlavní idea” naplÀuje, do hájemství vesnického dramatu proniká zvenãí a vesnice je ve svém “ideovém” pfierodu fiízena z prostoru jiného, kter˘ je chápán jako ideální, modelov˘ a fungující dle potfieb “hlavní ideje”. Tímto prostorem je továrna, ta továrna, jejíÏ budování a takfika posvátnou zasvûtitelskou moc mÛÏeme sledovat ve hrách s v˘robní tematikou. Továrna je paralením prostorem, kde se to, co se tûÏce rodí na vesnici, jiÏ podafiilo uvést do praxe, a je to tedy prostor, odkud pfiicházejí osvícené postavy zasvûcovat ty, které doposud setrvávají ve sv˘ch soukrom˘ch izolovan˘ch prostorech. Paralelismus prostoru “pfiítomného” a “tu‰eného” ukazuje následující citace: “My v továrnû [zv˘raznil VS] nefiíkáme, Ïe více nedokáÏeme, ale pfiem˘‰líme, zkou‰íme, a vidíte, pofiád a pofiád svou práci zlep‰ujeme. My tady na vesnici nesmíme pokulhávat za prÛmyslem. Kdo by byl pohodln˘ a malomysln˘, brzdil by tím i nás v továrnû.”21 Z uvedené citace je dobfie patrn˘ úzk˘ vztah obou prostorÛ a jejich hierarchie - v‰e se vnímá optikou dominujícího diskurzu, z jehoÏ perspektivy je modelov˘ prostor “továrna” vedoucím 46

ANDR¯S: Jak to tam u vás (v továrnû) cosi vypadá? Star˘ Marãák e‰tû slúÏi na bránû? FRANTA: Tento rok pÛjde na pensí. S t˘m ste e‰tû vy dûlali? ANDR¯S: Kdo je u difusérÛ? Pfiiskfiíplo to nûkomu prsty? FRANTA: UÏ to nikoho nepfiiskfiípne. [...] FRANTA: Víte, Ïe star˘ Richtr sedí? ANDR¯S: Ten z kanceláfia? A jak to dojde, dyÈ b˘l tak˘ ‰ikovn˘ pracant? FRANTA: ·ikovn˘ b˘l. V zimû pÛl vagóna cukru odtáhali. Bylo ich vûcéj. ANDR¯S: Estli ho tfieba tá jeho roba do teho nezatáhla. Takú darebnicu on mûl. S chlapama mu chodila a od nûho enom peníze ÏgráÀala. On b˘l na Àú moc mûkk˘. FRANTA: Bude mût dlúho na pfiem˘‰lení. A nové kotle sme dostali. Obsluhuju ich. ANDR¯S: ·ak ty staré sa nûco naslúÏily. Neboj sa, pár miliónÛ b˘valéj akciovéj vyslúÏily. FRANTA: A jak sa dobfie ãistíja. Ten star˘ sklad sme rozbúrali a ke ‰tacionu sme poloÏili glajze. ANDR¯S: âúl sem. Ma‰ina to ‰ecko odtahá. A k tému novém magacínu ste pr˘ aj v˘tah pfiidûlali. Najvy‰‰í ãas. Táhalo sa to tam ‰ecko na hrbû. Organisaca musí byt jak z betóna. Lumpú povyházat. Prstem bych na nich mohl ukázat. FRANTA: Tací uÏ sú dávno pryã. Vãíl dojdú na fiadu tací ti‰í konúpci, co dûlajú, jako dyby nic, ale bfiehy berú. Pomáli aj s tyma se vypofiádáme.22

Subordinace prostoru hry továrnû je vyjádfiena i pfiímo: patronátem továrny nad obcí (Svatební koláãe, Rozum do hrsti, Hádajú sa o rozumné). Továrna, dominující prostor v‰eho nového, pfiedstavuje jak˘si “morální imperativ”, kterého se “uvûdomûlé” postavy dovolávají, podobnû jako se ve v˘robním dramatu dovolávaly abstraktního plánu: “V Mrkviãkovû

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 47

stodole je sloÏeno na sta ovocn˘ch stromÛ. KdyÏ je nezasadíme vãas, zaschnou. To uÏ pfiece nejde odkládat ani o den! Jak budeme vypadat pfied sv˘m patronem (zv˘raznil V. S.)? Myslíte, Ïe nám pfií‰tû Kovona vysází tisíce na stromky, kdyÏ s nimi tak mizernû hospodafiíme?”23 Vesnické drama tedy ze své tradiãní podoby pfiechází do nového fiádu a stává se souãástí nové mytologie, která od základÛ vybudovala v˘robní drama, nicménû to vesnické mÛÏe pouze pfietváfiet na rovinû tradicí dan˘ch typÛ. Proto se na horizontu vesnice objevuje továrna, a proto jsou malé svûty, ve kter˘ch je stále zakofienûné tradiãní vnímání svûta a jeho tfiídního uspofiádání, reformovány zvenãí postavami, které sice pocházejí z prostoru hry, ale pro‰ly zasvûcením mimo nûj - v jiÏ vybudovaném prostoru, kde vládne pevnou rukou “hlavní idea”. Její “prostor” je opût spí‰e tu‰en˘ neÏ konkrétnû doloÏiteln˘, je to vûdomí sounáleÏitosti mal˘ch ãásteãek s velk˘m celkem, odpovûdnost velkému kontextu, kter˘ ten mal˘ formuje a fiídí. Tento univerzální prostor jasnûji vystupuje v tûchto úryvcích: “[...] dyÏ já dobfie hospodafiím na svém, jako bych hospodafiil na v‰ech lánech v celé republice”.24 Individuální prostor nemÛÏe a nesmí b˘t vytrÏen z kontextu celkového, v‰e je propojené a nadfiazen˘ kontext funguje jako nezpochybniteln˘ cíl, se kter˘m musí postavy stále konfrontovat své vlastní konání. Podobnû se vztahuje k “hlavní ideji” a jejímu hájemství i prostor hry (vesnice): “My nakonec nesmíme vidût jen ty na‰e HÛrky. My musíme vidût celou na‰i vlast a je‰tû víc. Ten cel˘ mírumilovn˘ tábor, kterému záleÏí na tom, aby byl siln˘ a mohutn˘.”25 Tento prostor je opût materializovan˘ v prostoru hry prostfiednictvím po‰tovních zásilek (schválené stanovy 26), denního tisku (nad‰ené pfiedãítání noticek o budovatelích27), telefonními hovory s “tûmi nahofie” a v okrajovém pfiípadû i personifikován delegací (“Soudruzi, okres je tu.” 28). Za poznámku bezesporu stojí i fakt, Ïe “Strana” (a její lokální organizace) nehraje ve vesnickém dramatu tak podstatnou roli, pozitivní postavy jsou sice obvykle straníky, nicménû mnohem více neÏ spoleãná pfiíslu‰nost ke KSâ se zdÛrazÀuje právû sounáleÏitost s vlastí a ostatními rolníky. Pfiíãiny toho opût musíme hledat v hledi‰ti, kde mûlo v ideálním pfiípadû sedût pfiedev‰ím venkovské publikum, a také v tom, Ïe venkov byl z hlediska “uvûdomûlosti” vÏdy mnohem problematiãtûj‰ím prostorem neÏ napfi. továrna.

Pfiítomnost v‰eobklopujícího prostoru, univerzálního svûdomí a garanta zdárného v˘voje kolísá hru od hry, nicménû urãité obecné vûdomí o nadfiazeném kontextu je pfiítomné vÏdy. Vyãerpávající pfiíklad prostoru, kter˘ se klene nad horizontem fikãního svûta, podává následující úryvek ze hry Ml˘ny. Pov‰imnûme si roz‰ifiující se perspektivy - od blízkého prostoru “ochraÀující” traktorové stanice, pfies vzdálenûj‰í dûlnické domky (r˘sující se v˘sledek plánu), ‰irok˘ prostor vlasti (prostor sounáleÏitosti) aÏ po abstraktní a mystick˘ prostor svûtla, kter˘ ztûlesÀuje témûfi religiózní okamÏik naplnûní “hlavní ideje”. MILAN (pfiisedne si blíÏe k Ance): Tamhle vlevo, na kraji, je na‰e traktorová stanice. Svítí na ní rudá hvûzda a vlevo, vlevo, Anão, tam u Váhu, je deset dûlnick˘ch domkÛ. Na jafie bude hotovo dal‰ích pût. A jeden bude ná‰. ANKA: Tolik svût˘lek - - MILAN: V kaÏdém mûstû, na vesnici, v kaÏdém koutû na‰í zemû se rozsvûcují nová a nová svûtla. Za deset let nebude tolik hvûzdiãek na nebi, kolik bude záfiit nov˘ch továren a nov˘ch domkÛ na zemi. Musí‰ si pfiedstavit, Ïe jednoho veãera já a ty - - a na‰e dûti se budou v tom svûtle procházet.29

Nejvíce pfiíbuzn˘ch znakÛ s typick˘m prostorem dramatu v˘robního má hospoda / hospodsk˘ sál. Je to obecní prostor v pravém slova smyslu a sv˘m úãelem pfiipomíná kanceláfi - tzn. postavy se zde setkávají, aby oficiálnû rokovali o hlavním úkolu hry (zaloÏení JZD, splnûní závazkÛ). Prostor hostince se poprvé objevuje ve hfie Slepice a kostelník, zde v‰ak je‰tû nemá onu oficiální roli místa schÛze, ale je to tradiãní hostinec, kde se “sousedé” sejdou na sklenku. Roli prostoru, kde se realizuje “hlavní idea” dostává aÏ pozdûji ve hrách Svatební koláãe a Rozum do hrsti, kde uÏ má roli a priori “ideologického” prostoru (v˘zdoba, plakáty), pfiiãemÏ jeho tradiãní úloha dostává prostor aÏ po skonãení schÛze. Jako takov˘ se tento prostor stává pfiedmûtem mezi tradicí (hospoda jako místo, kde se pije) a nov˘m fiádem (hospoda jako místo, které uÏívá nov˘ fiád ke svému upevÀování). Pfiíklad ze hry Svatební koláãe ukazuje situaci, kdy je stará hospoda (v rukou soukromého vlastníka Konvalinky) pfiizpÛsobována jako místo ke schÛzi druÏstva. Dochází ke konfliktu hospodského Konvalinky a druÏstevnice âepelové:

47

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 48

KONVALINKA: Kdo vám to dovolil? Tady mi nic netluãte! Tamhle v koutû jsem vám urãil místo! âEPELOVÁ: Tady se to bude lépe vyjímat, pane Konvalinko! KONVALINKA: Jaképak vyjímání? (ãte) “Spoleãné obdûlávání pÛdy zaji‰Èuje blahobyt národa!” Kampak se nadûje! Do hospody vÛbec nepatfií takové vûci. Tady má b˘t plakát s fla‰kou vermutu, “Klá‰terní tajemství” a “Stará myslivecká”, rozumíte? âEPELOVÁ: (posmû‰nû) Bejvávalo, pane Konvalinko. JANEâKOVÁ: Tak co? Mám pfiitloukat nebo nemám? âEPELOVÁ: Pane Konvalinko, pojìte to pfiidrÏet! KONVALINKA: (dotãen) CoÏe? Já? âEPELOVÁ: (vpadne): Jen se raãte obtûÏovat. Co se v mládí nauãíte, aÏ bude tady ta hospoda komunální podnik, jako byste na‰el. KONVALINKA: No, no. Tak daleko je‰tû nejsme. Nûjak moc to Ïenete.30 Dal‰í pfiíklad zmûny vlastníka prostoru hospody nacházíme ve SmaÏíkov˘ch Tvrdohlavcích. V hospodû se koná doÏínková slavnost a v rodinû boháãe Lebedy se rozvíjí následující dialog, kter˘ dobfie reflektuje zmûnu funkce hospody i hierarchie nového fiádu, která se v tomto prostoru zrcadlí:

LEBEDOVÁ: ... nefiekne‰, kdy pfiijde‰, a pantáta aby si ‰el pomalu sám pro pivo. ANâA: No, dneska by mohl také jít na pivo k MrkviãkovÛm. LEBEDOVÁ: Mezi milostpány z druÏstva, ne? ANâA: To ne! Jen do v˘ãepu. Sál patfií druÏstevníkÛm a ti by ho mezi sebe nevzali. LEBEDOVÁ: Mohli by b˘t rádi, kdyby mezi nû ‰el, ale to by se musel pominout na rozumu. ANâA: Mohl by b˘t rád, kdyby si smûl s nimi sednout k jednomu stolu.31

Náves jako prostor není nikterak specifická ãi symbolická, je to zkrátka a dobfie exteriérov˘ prostor, kde se dle tradice setkávají sousedé, aby prohovofiili kaÏdodenní problémy. Pokud uÏ je náves hloubûji zaãlenûna do fabule, pak jako zchátral˘ prostor, kter˘ je tfieba zkrá‰lit a tím jej pfiifiadit k prostoru nového fiádu. Nelze tedy hovofiit o nûjaké promûnû funkce z tradiãní na novou, spí‰e o tom, Ïe tradiãní náves b˘vá vnímána jako zchátralá, na které je tfieba “... kameny a klády odvézt - ... zasít trávník - ... Vysázet ãervené rÛÏe.”32 Tento pfiíklad je v‰ak okrajov˘, v ostatních hrách funguje náves prostû jako nereflektovan˘ tradiãní prostor, pfiináleÏející odedávna ke vsi.

Uspofiádání prostoru a sil ve vesnickém dramatu 48

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 49

V˘‰e umístûné schéma není univerzální. Nelze jej aplikovat na v‰echny hry vesnického dramatu, nicménû vystihuje základní rozloÏení prostoru a sil v nûm. Nov˘ fiád nahrazuje prostor plánu, je to opût prostor, kter˘ formuje “hlavní idea”, souhrn sil, které modelují svût hry do k˘Ïeného stavu. Do tohoto prostoru patfií i mikrosvût “továrna”, jak˘si pfiedobraz fungování “hlavní ideje” v omezeném prostoru, která je ve vût‰inû her pfiímo tematizována jako realizace “hlavní ideje” a fungující model. K tomuto modelu se ponejvíce blíÏí JZD, pro které se rolníci musejí vzdát ãásti svého soukromého prostoru a tím se odlouãit od starého fiádu, kter˘ je postaven na individualitû a majetku. I druhá strana spektra má svého tematizovaného zástupce - je jím buì vesnick˘ boháã / velkostatkáfi, nebo Vatikán (biskupové / papeÏ), ktefií se snaÏí zneuÏít zakofienûnou tradici soukrom˘ch prostor a rozbít jednotu prostoru hlavní ideje. Pohyb ve schématu probíhá v dûji zdola nahoru a v˘sledkem je rozbití prostoru starého fiádu a vytvofiení prostoru fiádu nového, ve kterém v‰ak stále je‰tû zÛstávají pozÛstatky spodní ãásti schématu a je tfieba s nimi dále bojovat, b˘t ostraÏit˘. Konflikt horní a dolní strany spektra (tedy tradice a moderní doby) se v pfiíbûhu tematizuje fenoménem mechanizace, která prostupuje tradiãním prostorem a staví do nesmlouvavé opozice star˘ a nov˘ pohled. Dobfie patrn˘ je tento rozpor pohledÛ na oba fiády patrn˘ v motivu konû a traktoru. Zatímco zvífie ztûlesÀuje minulost, tradiãní hospodafiení, stroj je poslem moderní doby, v˘tvorem nového fiádu, kter˘ od základu reformuje diskurz vesnice. Logicky jsou pak oba tyto “symboly” podnûcovatelem konfliktÛ mezi starou (statickou) a mladou (progresivní) generací. Ve hfie Tvrdohlavci se do sporu dostává syn druÏstevník se sv˘m star˘m otcem vesnick˘m boháãem a tvrdo‰íjn˘m zastáncem starého fiádu: LEBEDA: Byl jsi první, kter˘ nám utekl. TONÍK: A co jsem tu mûl dûlat? Vojta dal svoje do druÏstva a já ‰el s traktorem, kdyÏ vám jej vykoupili. Mnû byl odjakÏiva traktor milej‰í, neÏ konû a krávy. LEBEDA: (zle): To je právû na tobû to ‰patné. âlovûk, kter˘ vymûní konû za traktor, je lump.33

Dal‰ími typick˘mi zástupci mechanizace tradiãního prostoru jsou vodovod (zasahuje do mikrosvûtÛ postav a propo-

juje je v druÏstevní celek - Slepice a kostelník) a prádelna, která je takfika v‰udypfiítomná a rozdûluje Ïensk˘ element ve hfie na pokrokov˘ a nepokrokov˘. Klíãovou ba‰tou nového fiádu je tzv. traktorová stanice, která je ve hfie tematizována s takfika posvátn˘m patosem jako prostor, odkud pfiichází pomoc v ãase nejtûÏ‰ím a odkud se také ãasto rekrutují “uvûdomûlí” ‰ifiitelé nového fiádu, ktefií “rozorávají” staré pofiádky traktorem.34 Prostor vesnického dramatu pÛsobí komplexnûj‰ím a sloÏitûj‰ím dojmem neÏ pomûrnû jednoznaãnû rozvrstvené schéma fikãního svûta dramatu v˘robního. Zejména prostor “nad” samotn˘m fikãním svûtem hry vykazuje znaãnou bohatost prostfiedníkÛ i vztahÛ mezi nimi. Opût se musím odvolat na své pfiedchozí tvrzení, Ïe zatímco v˘robní drama buduje nov˘ svût v prostoru ménû vázaném tradicí, vesnické drama musí spoléhat na pfiestavbu a modifikaci svûta jiÏ daného a v urãit˘ch konturách nemûnného. Postavy: od furiantÛ k úderníkÛm Pokud v˘robní drama usilovalo o rozbití poãáteãního schématu mladí x stafií, v dramatu vesnickém zÛstává generaãní konflikt jedním z nosn˘ch principÛ zápletky a rozdûlení názorového schématu fikãního svûta. Tento oddíl v Ïádném pfiípadû nepokr˘vá typov˘ rejstfiík vesnického dramatu absolutnû, n˘brÏ nabízí pouze nejv˘raznûj‰í a nejbûÏnûj‰í typy. Postavy starého fiádu. Tradiãní vesnice musí b˘t zalidnûna urãit˘mi typy, které nové vesnické drama ãerpá ze sv˘ch inspiraãních zdrojÛ, vymezen˘ch nejjasnûji Jifiím Hájkem (viz v˘‰e). Tento fakt jiÏ sám o sobû ponûkud naru‰uje jednoduchost, s jakou mohlo v˘robní drama demonstrovat základní názorové schéma (postoj k “hlavní ideji”). Ve vesnickém dramatu je nutné poãítat s urãitou daností typÛ, které lze v‰ak modifikovat a doplÀovat charaktery, jeÏ pfiicházejí zvenãí diskurzu vesnice a jsou nositelem tohoto schématu. Ve fikãním svûtû vesnického dramatu se tak setkávají typy klasick˘ch vesnick˘ch furiantÛ a zkaÏen˘ch boháãÛ (velkostatkáfiÛ) s typy, které paralelnû ustanovuje drama v˘robní a vlastnû cel˘ komplex narativních textÛ socialistického realismu. Star˘ fiád je zdrojem postav neutrálních a negativních, fiád nov˘ deleguje do prostoru hry postavy “uvûdomûlé” (ideologicky iniciované) - staví se tak proti sobû ãásteãnû tradiãní vnímání a nov˘ pohled “hlavní ideje”. Cílem v‰ak samozfiejmû není poukázat na 49

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 50

nesluãitelnost obou svûtÛ, ale naopak odhalit klíãové body, kde se spojují a prolínají a neutralizovat místa, kde se neodvratnû stfietávají. Na tûchto prÛnikov˘ch bodech stojí neutrální typy obvykle stfiedních rolníkÛ, ktefií mají potenciál ke konverzi. Jsou to postavy furiantské ve StroupeÏnického tradici - tvrdohlaví chlapi, ktefií do poslední chvíle stojí na svém, byÈ by takov˘ postoj znamenal jejich zkázu. Na druhé stranû jsou to postavy poctivé a tvrdû pracující, coÏ zakládá potenciál jejich pfierodu. Pozitivní tradicionalismus furiantÛ tkví ve vztahu k pÛdû, negativní naopak ve starém vnímání majetku a rozdûlení vesnice. Tyto typy, které mÛÏeme nazvat furianty, se vÛãi novému pofiádku vymezují z pozice pfiíslu‰níkÛ starého fiádu, nicménû z pozice pfiíslu‰níkÛ poctiv˘ch a dobromysln˘ch, “lidov˘ch”. Tato lidovost omlouvá i hrubé chování a zkratovité násilné ãiny, které jsou v pfierodové fázi vykoupeny pln˘m pochopením zhoubnosti svého poãínání - a ideologické prozfiení pfiichází ve chvíli, kdy furiantovi hrozí ztráta rolnické cti, tedy toho, na ãem si zakládal i jako pfiíslu‰ník starého fiádu. Právû tuto ãest si pfiená‰í do nového svûta a jeho pfierod nemusí b˘t vykoupen˘ absolutním pochopením “hlavní ideje” a nového fiádu, n˘brÏ tím, Ïe jej prostû akceptuje jako vládnoucí uspofiádání. Furianti se ani v ideologické iniciaci nestávají typick˘mi “uvûdomûl˘mi” postavami, pfiesto jejich typ není pociÈován jako apriornû negativní a nesluãiteln˘ se schématem nového fiádu, neboÈ v sobû nese tradici a lidovost, která je Ïádoucí. Musí v‰ak b˘t zbavena negativnû nazíran˘ch postojÛ a názorÛ - v tom je pfierodová podstata vesnického dramatu, v ãi‰tûní a vybru‰ování pÛvodního typu do Ïádoucí (ideovû nezávadné) podoby. Konverze takové postavy je zaji‰tûna ve vesnickém dramatu prvního typu. Typiãtí zástupci: Padûra (Hádajú sa o rozumné), Stárek a R˘dl (Rozum do hrsti), Fekiaã a Kalamár (Buky pod Polanou). Vyãerpávajícím pfiíkladem takového typu a jeho motivace je Ondfiej Padûra, stfiední rolník, kter˘ podlehne vábení starého fiádu a postaví se doãasnû na stranu záporn˘ch postav. Jeho ãásteãn˘ pfierod je zachycen v následujícím dialogu, ve kterém se postava hlásí ke starému fiádu, ale akceptuje hodnotov˘ Ïebfiíãek fiádu nového - ov‰em bez jeho plného pochopení. V jádru tedy zÛstává typem tradiãním, ale ve sluÏbách nového svûta. PADùRA: ToÏ vám to fieknu na plnú hubu. Bójím sa, Ïe o to jednu dojdu. Dovede‰ si pfiedstavit, jak by to bylo hrozné, dojít 50

do chléva a nemoct pohladit toho koÀa po ‰Àupáku, krávy popléskat, povykládat s nûma? (Rozpláãe se) MA¤ENA: Ondro, ty sa tfiepe‰. Daj si ‰tamprlu. PADùRA: Daj. Su jak˘si nervósní. Nevidût, jak ti to pod rukama roste. Mafieno, já nejsu ‰patn˘ chlap. Andr˘su, vy to víte také, dyÈ s váma Ïiju uÏ jak dlúho. Cosi do mnû poslední dobu vjelo. Po válce sem sa tû‰il jak iní, ale potom sa tu cosi zvrtlo. NemoÏu za to. Bylo to po první, co sem si mohl pfiikúpit pola, dobytka. Mûl sem chuÈ Ïit. Velikú chuÈ. Já nevím. Je moÏné, Ïe aj ten ÎoÏiÀák nû to... ANDR¯S: Ty sa bójí‰, Ïe ti to zas zeberú? PADùRA: Proti tomu trachtóru také nejsu. ANDR¯S: Dívá‰ se na to jaksi enom furt z toho tvojého. Nevidí‰, co súsedi. Nechaj si povykládat od Francka, co ludé inde. Secí chcú dûlat, aj ty chce‰. DyÈ to ale dûlá‰ pro ludi, A koÀa ti nikdo nebere. KoÀÛ bude potfieba furt. PADùRA: Îe? No vidíte, já to fiíkám. KoÀa bude potfieba furt. Dajte si se mnú. Mafieno, nalej tatovi. Enom dyby sa na mû ludé tak divnû nedívali. ANDR¯S: ÎoÏíÀáka sas nemûl chytat. Mûls vûdût, kde patfií‰. PADùRA: Já uÏ to tak nejak pomály cítím, ale zlomit sa to ve mnû mosí. Ináã to nepujde. To nestaãíja enom fieãi. Cítit sa to mosí. Totkaj. (Poklepává si dlaní na prsa) ANDR¯S: A kdo by ti bral koÀa, lebo krávu? Zebrali ju JoÏkovi? Lebo Kfiápkovi? Odevzdávat také mosí‰. Ví‰, Ondfieju, tys nedûlál nikdá ve fabrice.35

Pokud v‰ak furiant projde touto fází bez náznaku uvûdomûní, je ve vesnickém dramatu druhého typu bez milosti vylouãen z nového svûta a ztrácí svoje právo na existenci. Tento typ nazvûme zpozdil˘m furiantem. Postava má sice v zásadû podobné rysy jako furiant, ale její pfiináleÏitost ke star˘m pofiádkÛm je aÏ pfiíli‰ tûsná a její nepochopení ji dovede na scestí. Ani pfiedstíran˘ souhlas s nov˘m fiádem (vÛle vstoupit do JZD) takovou postavu nevykoupí - není podloÏena pochopením, ale pouze touhou patfiit tam, kam patfií vût‰ina. S trochou nadsázky lze fiíci, Ïe zpozdil˘m furiantÛm chybí jeden ze základních rysÛ lidovosti - sounáleÏitost s “polis” (vesnicí) a naopak jim jeden podstatn˘ rys pfieb˘vá - individualismus. Nedá se fiíci, Ïe by postoj tzv. kladn˘ch postav k tûmto typÛm byl vyslovenû negativní - je spí‰e “soucitn˘”, a tak osudem zpozdilého furianta nemusí b˘t nutnû zatracení, n˘brÏ exkomunikace do jiného prostoru a zbavení majetku (odchod z vesnice - hospodáfi Lebeda v Tvrdohlavcích).

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 51

Pfiíklad postoje takové postavy k novému fiádu zachycuje rozhovor hospodáfie Lebedy, kter˘ se pokusí vstoupit do druÏstva, ale je odmítnut. Jeho rozhodnutí není motivováno ani ãásteãn˘m pochopením pro nov˘ svût, proto je jeho potenciál konverze nulov˘ a musí b˘t logicky exkomunikován z okruhu “uvûdomûl˘ch” postav. LEBEDA: Tak takhle jste to se mnou zahráli. Tohle je va‰e odpovûì na mou dobrou vÛli, Ïe jsem vÛbec chtûl jít mezi vás. Myslíte si, Ïe vás budu prosit a Ïe povolím? To jste se pfiepoãítali. Teì zrovna nepovolím. A ne, a ne, a ne. Kdybyste se v‰ichni stavûli na hlavu a kdybyste mi desetkrát vyhroÏovali, nedám se a neodstûhuji se! Teì vám teprve ukáÏi, co umí star˘ Lebeda. Na toho jste v‰ichni krátcí. (Trapné ticho) JIND¤ICH: Ale vÏdyÈ jste, tatínku, sám pfied chvílí fiíkal, Ïe v tom druÏstvu asi nevydrÏíte, Ïe vystoupíte a dáte svoje hospodáfiství Vojtovi a Ïe se s maminkou odstûhujete ke mnû. KOFRO≈ (tvrdû): Proã ses tedy hlásil do druÏstva? To je ta tvá dobrá vÛle a láska k pÛdû? Îe se nestydí‰. (Odvrátí se)36

Po typech postav, které náleÏejí do pfiechodového spektra negativního aÏ neutrálního nutno uvést dva základní typy pozitivních postav starého fiádu. DÛleÏit˘m zástupcem toho lep‰ího ze starého fiádu a ãistû pozitivní postava, která náleÏí ke staré generaci, je stafieãek. Bylo-li stáfií u typu furiant spí‰e na obtíÏ a zakr˘valo-li postavám perspektivu nového fiádu, pak u tohoto typu naopak znaãí vûk a zku‰enost se star˘m fiádem zmoudfiení, pochopení a Ïivotní moudrost (asociovanou s prost˘m rozumem). Stafieãek se opírá o letitou zku‰enost s vesnick˘m Ïivotem a také o znalost nespravedlivého starého fiádu, ve své “polis” je respektován jako autorita, na rozdíl od mlad˘ch “uvûdomûl˘ch” se tû‰í uznání i mezi furianty a dokáÏe jim sv˘m jednáním dokazovat nesmyslnost jejich postoje. PakliÏe se mezi furianty a agitátory rozpoutává hádka, potom rozhovory se “stafieãkem” jsou pomûrnû klidné a zku‰enost stáfií má navrch. Stafieãek je shrnutím v‰eho pozitivního, co nabízel star˘ fiád, je to pamûÈ vsi, uchovavatel tradiãního tfiídního boje mezi chud˘mi a bohat˘mi. Je aktivním iniciátorem zmûny fiádu, obvykle dokonce jedním z nejaktivnûj‰ích a jeho ãiny garantují zdárn˘ pfierod. Tento typ je materializací postulátu “lidovosti” v novém umûní - je to jakási Ïivoucí kronika a svûdomí venkova tak, jak jej pro diváka rekonstruuje “hlavní idea”. Typiãtí

zástupci: stafieãek (Rozum do hrsti), Andr˘s (Hádajú sa o rozumné), Frniak (Kozí mléko). Následující úryvek charakterizuje motivaci typu stafieãek pro aktivní podporu nového fiádu - ta vychází z vlastní zku‰enosti a samozfiejmû z onoho “selského” rozumu, kter˘ dle logiky vesnického dramatu musí stát za nov˘m, spravedlivûj‰ím fiádem. STA¤EâEK: ·ak, a vidi‰, Bohu‰u, tadyk je to, co sem prv povidal. DyÏ sem tû v pûta‰tyrycátym, e‰ãe s tema pár stranikama vidûl, jak se pokó‰ite prorazit s v‰elijakéma novéma vûcima a dyÏ sem vidûl, co v‰ecko za to musite vystát od mnohéch na‰ich lidi, povidal sem si, herdek, dyÈ totok sem uÏ jednó vidûl! Totok sem uÏ jednó proÏil! [...] Poãké! Mnû, milé chlapãe, taky nepronásledovali enom proto, Ïe sem byl pár let z dûdiny. Kdepak ále! Îralo je, Ïe sem zaãal ináã, neÏ to odjakÏiva dûlali oni. Tak tfiebas to, Ïe sem drÏel konû ve vojanckym pofiádku, nebo Ïe sem chtûl donutit lajdáky, co seli kaÏdé péfi, keré pak zaplevelil v‰ecky pola v dûdinû, aby zaãli pofiádnû. A dyÏ sem pfiestavûl chlívy a ma‰tale, aby byly svûtly a pofiádnû vyluftovany, aby se dobytek nemuãil, to uÏ bylo boÏi dopu‰ãeni! OdjakÏiva se to dûlalo tak, hnÛj byl dycky pod oknama a fãil najednó nejaké Jakub Vojtku bude zavádût novoty?!37

Pfiekvapivû pozitivním typem, kter˘ vÏdy stojí za nov˘m fiádem a vÛlí rolníkÛ, je faráfi. Aãkoli je poddan˘m “Církve”, není tímto závazkem nijak limitován v tom, aby podporoval my‰lenku nového fiádu a v‰emi prostfiedky podporoval úsilí “uvûdomûl˘ch” o prosazení “hlavní ideje”. Abychom pochopili vztah víry a nového fiádu, musíme jí rozdûlit do podoby lidové (zboÏnost vesnick˘ch lidí) a institucionalizované (církev / Vatikán / biskupové). První podoba víry je reflektována více ménû pozitivnû. Nûkterá dramata sice akcentují pokrytecké “pámbíãkafiení” vesnick˘ch boháãÛ (“KaÏd˘ deÀ je v kostele a z ludí by du‰u vyrazil.”38), nicménû jinak je víra vnímána jako nûco, co posilovalo rolníky v ãasech útlaku a co nestojí proti novému svûtu - alespoÀ do doby, neÏ zboÏnost bezezbytku nahradí “hlavní idea”. Postavy faráfiÛ ji vnímají jako realizaci základních pilífiÛ kfiesÈanského ideálu humanity, a proto ji podporují. V urãitém smyslu jsou ve fikãním svûtû vesnického dramatu ztûles51

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 52

nûním onoho sakrálního elementu, kter˘ diskurz totalitní moci tradiãnû pouÏívá ke svému upevnûní, a dodávají novému fiádu transcendentální podtext. Naproti tomuto smyslu víry, kter˘ mÛÏe b˘t absolutnû nahrazen nov˘m fiádem a “hlavní ideou”, stojí zlomysln˘ konstrukt jménem “Církev”, instituce, která z pohledu nového svûta podporovala vÛli mocn˘ch a podkopávala naplnûní “hlavní ideje”. V této tradici pokraãuje i nadále, a je proto logické, Ïe se proti ní boufií samotní její sluÏebníci. Institucionalizovaná víra má podobnû negativní konotaci jako vesnické duchafiení, které dokonce mohou provádût církevní zastánci. Postavy vesnick˘ch léãitelÛ a “zafiíkávaãÛ” (kostelník Kod˘tek z hry Slepice a kostelník, Rajniaãka z Ml˘nÛ) svojí iracionální zálibou v polopohansk˘ch rituálech a paralelní “zboÏností” karikují “Církev” jako takovou. Typ faráfi je sv˘mi skutky úzce pfiíbuzn˘ s agitátory a motivátory z prostoru “hlavní ideje”, dokonce uÏívaná spisovná varianta jazyka mÛÏe svûdãit o tom, Ïe pochází z jiného prostoru, neÏ je vesnice (a proto se dá pfiedpokládat jejich zasvûcení). V urãitém smyslu je jeho motivace podobná typu moudr˘ stafie‰ina (zku‰enost, prost˘ rozum a cit pro spravedlnost). Typ faráfi se moÏná tû‰í oblibû autorÛ, ktefií jej pociÈují jako tradiãní souãást vesnice, nicménû znatelnou nevoli vzbuzuje u diskurzu moci, kter˘ jej v hierarchii vesnice nevidí rád, neboÈ naru‰ují jednolité tfiídní schéma, ve kterém je církev i její sluÏebníci neÏádoucím nepfiítelem. O tom svûdãí úryvek z pfiedmluvy Zrotalovy veselohry Slepice a kostelník: “Kladné je na této veselohfie, Ïe ukazuje pokrokového faráfie, kter˘ jde s lidem a se svého náboÏenského hlediska vidí v lidovû demokratickém reÏimu - navzdory reakãnímu vysokému katolickému kléru a politice Vatikánu - nástroj k uskuteãnûní zásad opravdové lásky k bliÏnímu. Nedostatkem v‰ak je, Ïe tento faráfi vedle pfiedsedy JZD ¤efiábka a okrajov˘ch, zbûÏnû naãrtnut˘ch postav ãlena SNB, nûkolika pfiedstavitelÛ uvûdomûlé vesnické mládeÏe a dûlnick˘ch brigádníkÛ z továrny, která má nad vesnicí patronát, je vlastnû hlavním pfiedstavitelem pokrokov˘ch sil na vesnici. V tom neodpovídá obraz Zrotalovy hry typické skuteãnosti na‰í vesnice.”39 Typ faráfi je pomûrnû ojedinûlou ukázkou pfiípadu, kdy diskurz dramatu vytváfií jemnou, ale citelnou disharmonii s diskurzem moci; kdy sice naplÀuje její imperativ, ale prostfiedkem, kter˘ není z hlediska hlavní ideje jednoznaãnû podporovan˘. 52

V úplnosti shrnuje postoj typu faráfi hra Rozum do hrsti, ve které faráfi vysvûtluje svÛj postoj k novému fiádu a zdÛvodÀuje svou motivaci. FARÁ¤: Ostatnû, pane rado, mluvíme-li uÏ o tom zabírání církevní pÛdy. Proã bych já nemûl b˘t placen za své sluÏby, které konám státu jako uãitel náboÏenství ãi duchovní, stejnû jako kaÏd˘ jin˘? Není správné, Ïe se chce napfií‰tû starat o potfieby farnosti i nás knûÏí stát a Ïe pÛda pfiipadne spravedlivû tûm, ktefií na ní dosud jen dfieli a mnohdy se ani dosyta nenajedli? Mûli jsme, pane rado, také chudé horské farnosti, kde knûÏí doslovnû strádali nedostatkem. Mám já, jehoÏ povinností je hlásat Kristovo uãení, zapfiít, Ïe je spravedlivé, abychom uÏ nemûli dvoje duchovní, jedny, ktefií sedí na bohat˘ch farách, a druhé, ktefií v chudobn˘ch obcích nemají témûfi z ãeho Ïít? Ne, pane rado, mám docela klidné svûdomí a bylo by zbyteãné, aby se nûkdo zneklidÀoval za mne! RADA: No já jsem... prosím... aby bylo jasno... ne, Ïe bych sám... myslím v‰ak, Ïe i nûktefií farníci... FARÁ¤: Îe by i tady u nás mûl nûkdo obavy (s úsmûvem) o spásu mé du‰e? R¯DL (se o‰ívá): No, cosik se povídalo, dustojnosti, Ïe v Bohdalãicích mûl velebníãek ãist jakési list pana arcibiskupa. FARÁ¤ (dobrácky káravû): Pane R˘dle, pane R˘dle! Chtûl bych vûfiit, Ïe ve va‰ich slovech a skutcích z poslední doby je víc tvrdohlavosti a vzdoru neÏ nenávisti a zlé vÛle. (S pohledem upfien˘m na radu) A Ïe i tu tvrdohlavost nemáte ze sebe. Ale i tu vám odpovím upfiímnû a otevfienû. Slíbil jsem kdysi, kdyÏ jsem se stal knûzem, Ïe budu oddan˘m sluhou boÏím. Ale nikdy jsem neslíbil, Ïe pÛjdu proti lidu. Ne. Chci mít táÏ práva, která má kaÏd˘ svobodn˘ ãlovûk. A mám radost, Ïe uÏ nebude u nás uboh˘ch a utlaãovan˘ch. To je, doufám, v duchu náboÏenství. Îil jsem poctivû cel˘ svÛj Ïivot, pane R˘dle, chci Ïít podle svého nejlep‰ího svûdomí dál. (S klidn˘m dÛrazem) Neãetl jsem ten list, pane R˘dle. Ale podepsal jsem prohlá‰ení, v nûmÏ se Ïádalo dorozumûní církve se státem. Právû proto, Ïe jsem chtûl b˘t poctiv˘, pane R˘dle. Poctivû v‰ak neÏijí ti, ktefií v tom hledají ‰patnost a ktefií kalí vody. Na nû platí slova Písma (s pohledem na radu) bûda tûm, skrze které pohor‰ení pfiichází!40

Protipólem pozitivních pfiedstavitelÛ starého fiádu a klíãovou postavou negativní sféry vesnického dramatu je boháã / velkostatkáfi / sedlák. Na rozdíl od fantomÛ druhé strany, ktefií ãasto bez motivace naru‰ovali strukturu v˘robního dra-

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 53

matu, je boháã postava sloÏitá, dobfie motivovaná, navíc posilovaná tradicí vesnického dramatu. Má-li uÏ pfiíznak jisté viditelné iracionální zloby, apriorní antiideovosti, pak je obsaÏená druhotnû v jeho potomcích, ktefií pro‰li negativní obdobou ideového zasvûcení mimo prostor vesnice, pfii nûmÏ podlehli nejasnû tu‰en˘m silám “zla” (studia ve mûstû - slabo‰sk˘ syn sedláka ÎoÏiÀáka Jura [Hádajú sa o rozumné], b˘val˘ voják Vlasta, syn sedláka Panrady [Jarní hromobití]). Aãkoli rejstfiík boháãÛ je ve vesnickém dramatu hojn˘, ve hfie Miloslava Stehlíka Jarní hromobití jej nacházíme jako pfiesnû typizovan˘ ústfiední charakter, kter˘ sv˘mi skutky i v˘roky pokr˘vá typ jako celek. Zamûfiím se proto na postavu Plichty, zvaného Panrada, neboÈ v nûm se zraãí celá krátká etapa v˘voje socialistického vesnického dramatu (hra Jarní hromobití je vÛbec nejmlad‰í ze v‰ech analyzovan˘ch). Boháã patfií k prostoru vesnice, je její integrální souãástí, ba co víc - je organizátorem vsi starého fiádu, pfiedstavuje negativní ekvivalent úderníkÛ a druÏstevníkÛ, ktefií budují novou vesnici. Není tedy Ïádn˘ “outsiderem”, kter˘ by musel prostor hry infiltrovat, naopak, od prvopoãátku pojímá fikãní svût jako vlastní a jeho skutky nesmûfiují proti tomuto svûtu (jak to bylo v novû budovaném prostoru dramatu v˘robního), n˘brÏ proti zmûnám a destabilizaci tradiãního pofiádku. Boháã je síla tradice, je to reflexní plocha v‰ech principÛ, podle kter˘ch fungovala stará vesnice a kter˘m se staví nov˘ fiád na odpor, které pfietváfií, vykofieÀuje, “rozorává”. Jeho ãiny postrádají skuteãnou agresivitu a brutalitu sabotérÛ, zbraní boháãe je znalost prostoru a jeho obyvatel, pfiirozená autorita, plynoucí ze starého fiádu. Tuto autoritu smûfiuje boháã k jedinému cílí - uchovat svÛj mikrosvût nedotknut˘, ubránit tradiãní vesnici pfied nov˘ fiádem: “VÏdyÈ nechceme pro sebe nic víc, lidiãky, neÏ starej, poctivej, krásnej Ïivot. Copak je to moc?”41 Onen “starej, poctivej, krásnej svût” je samozfiejmû tím svûtem, kde na vrcholku hierarchie stojí majetn˘ sedlák, kter˘ je vládcem i organizátorem diskurzu a poÏívá v‰echny v˘sady z toho plynoucí. Je to volání po staré vesnici, která mizí pod koly traktorÛ a jejíÏ hranice jsou rozorávány druÏstevníky. Zde je tfieba hledat zdroje motivace boháãe / sedláka moc, peníze, tradice. Tyto tfii pojmy modelují osobnost postav - moc jim dodává fale‰nou bodrost, se kterou vytváfiejí svou autoritu, peníze jsou jejím opûrn˘m bodem a tradice náboÏenstvím, kterému se boháã klaní - je to tradice dominance jedince nad zbytkem “polis”.

Tento pofiádek se boháã ze v‰ech sil snaÏí navrátit zpût, pfiesto se v‰ak zpravidla brání násiln˘m metodám sabotáÏe ãi podpory zahraniãního odboje: “Nefivi tady! Kdybys fival sebevíc, nepfiilezou. Po dobrotû se na nû musí, puÈpuÈpuÈ, jinak nepfiilezou.”42 Boháã je hluboce pfiesvûdãen o správnosti svého postoje, chybí mu v‰ak zjevn˘ fanatismus negativních postav dramatu v˘robního: “Nikomu jsem nehrozil. Varoval jsem jenom pfied ukvapeností, radil, nabízel pomoc.”43 Nad ostatní negativní postavy vyniká boháã právû svou znalostí lidí, umûním vemlouvavosti, manipulace. DÛslednû vyuÏívá svou pfiíslu‰nost ke starému fiádu, kter˘, aã systematicky vyvracen, je v prostoru vesnice stále pevnû zakofienûn. Právû to z nûj ãiní skuteãného nepfiítele nového fiádu - sabotér se svojí brutalitou obvykle zniãí sám, ale vesnick˘ boháã dokáÏe obracet lidi proti “hlavní ideji” tím, co si nesou v sobû star˘m pofiádkem, tradicí, povûrami. V prostoru nové vesnice, kterou zaãíná formovat “hlavní idea”, se v‰ak i tyto zprvu silné a pÛsobící zbranû ukazují jako nedostateãné - modelovaná “nová skuteãnost” vesnického dramatu totiÏ odhaluje jejich irelevantnost a vesnick˘ boháã je zatlaãován do kouta, kde se náhle pod archetypální slupkou bodrého tyrana vyjeví jeho pravá prchlivá podstata, která je úzce pfiíbuzná se zá‰kodníky a ‰tváãi dramatu v˘robního: PANRADA (chlácholí): Dûti, dûti...! Nebuìte na sebe zlí! Mûjte slitování aspoÀ se mnou! - V‰echno pfiejde, v‰echno. V‰echno se nám zase vrátí... Copak uÏ v nic nevûfiíte?! Cizina ví o na‰em utrpení, ví! (Ale taky mu povolí nervy) Ale proã uÏ tu pumu sem nehodûjí?! Proã pofiád jen Ïvanûjí, ale tu pumu sem nehodûjí?! MANKA (‰eptá zdû‰ením): Pumu... na na‰e dûti? Na na‰i Mafienku ... dûdeãku?!44

Konstituce typu boháã je modelov˘m zpÛsobem, jak “demaskovat” (pfiesnûji fieãeno: pfietvofiit zaveden˘ typ v odstra‰ující, taktéÏ typizovanou figuru) osoby vzdorující novému fiádu, které se z pohledu pfiíslu‰níkÛ prostoru vesnice mohou jevit jako kladné a tím slouÏit jako neÏádoucí pfiíklad pfii zavádûní nového fiádu. Je to jen dal‰í pfiíklad toho, jak nová dramatika pfietváfií tradiãní typologii a vyuÏívá ji k demonstraci zkaÏenosti pofiádku staré vesnice a nutnosti jeho reformování fiádem nov˘m. Postavy nového fiádu. Klíãovou sloÏku hry tvofií charaktery, které jakoby stály v urãitém tranzitu mezi prostorem hry 53

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 54

samotné a ‰ir‰ím kontextem, tedy prostorem “hlavní ideje”. Tyto postavy mají úlohu iniciátorÛ / agitátorÛ / motivátorÛ právû ony vná‰ejí do nestabilního a pfietváfieného svûta tradiãní vesnice poselství nového fiádu, ony jej upevÀují, ony zasvûcují neutrální postavy. Podobnû jako typ stafieãkÛ i tyto typy mají pfiíznak “zku‰enosti”, pramenící v‰ak nikoli ze znalosti prostoru vesnice, n˘brÏ pocházející z jiného prostoru. Jsou to ãasto charaktery, které se na vesnici (tedy do prostoru fikãního svûta) vracejí odkudsi zvenãí - z továren, ze ‰kolení, z traktorov˘ch stanic. V tomto stabilním svûtû získaly své pfiesvûdãení (“uvûdomûlost”) a do stále vratkého svûta vsi pfiicházejí jako pilífie ideologie, které korigují názory ostatních postav a sv˘mi paralelami (ãiny nebo vyprávûní o uspofiádání “vnûj‰ího” svûta) tvofií pfiíkladn˘ konstrukt, ke kterému se musí fikãní svût hry pfiiklonit, aby pro‰el pfierodem. Typ mladého a bodrého “chasníka”, kter˘ v‰e fie‰í humorem a mladistv˘m elánem, pfiiãemÏ rozumovû zcela zjevnû pfievy‰uje své star‰í protûj‰ky, naz˘vám traktorista. Propojení této postavy se symbolem nového fiádu není náhodné, traktorista je ten, kdo vládne silou traktoru, je tedy schopen postavit se vesnickému boháãi, jehoÏ moc tkví buì v koních (potom vítûzí technika nového svûta nad tradiãními nástroji fiádu starého), nebo v omezené mechanizaci (pak vítûzí skupina traktoristÛ silou svornosti - traktorovou stanicí). Typ traktorista je téÏ typem klasického milovníka, kter˘ mûní nejen prostor, ale i vybranou Ïenskou postavu. Milostn˘ vztah je obvykle poznamenán rozdílem v “uvûdomûlosti” a dívka musí b˘t zasvûcena, aby pochopila jiné my‰lení svého protûj‰ku a byla tak hodna svazku s nov˘m hrdinsk˘m typem. V traktoristovi se snoubí zmoudfiel˘ vesnick˘ ro‰Èák s uvûdomûl˘m a odhodlan˘m úderníkem v˘robního dramatu. Typiãtí zástupci: Jarda (Svatební koláãe), Milan (Ml˘ny), Jano (Kozí mléko). Charakteristick˘ je návrat Jardy pfiímo do schÛze hÛreck˘ch druÏstevníkÛ. MÛÏeme zde rozpoznat rysy, které náleÏí do prostoru vesnice (Jarda jako ro‰Èák) a nové atributy, které Jarda získal z prostoru “mimo” vesnici (traktor, vojenské cviãení). JARDA (vejde) VESNIâANE: Á, Jarda! JARDA: Buìte zdrávi, v‰ichni HÛreãtí! 54

MRKVIâKA: Vítáme tû, hochu. Tak uÏ má‰ vojenské cviãení za sebou? (Podá mu ruku) JARDA (vypne prsa): To bych fiekl! RUMPÁL: Stal se z tebe pûkn˘ mládenec, jen co je pravda! (Poklepává ho po rameni) âEPELA: A jestlipak uÏ jsi trochu zváÏnûl, Jardo? JARDA: MoÏná Ïe ano, moÏná Ïe ne âEPELA: B˘vals hotové ‰ídlo! JANEâEK: Prak nedal z ruky. Pofiád se do nûãeho strefoval, pes, koãka, slepice a tûch rozbit˘ch oken! RUMPÁL: No, byl to kluk. Co chcete? MRKVIâKA: Myslím, Ïe se mnoho nezmûnil ani teì. JARDA: V‰ak brzy uvidíte, jak˘ jsem. MRKVIâKA: A co chce‰ dûlat, teì po návratu, ty traktoristo? JARDA: Zase traktor. Co jiného?45

Podobn˘m (nûkdy dokonce zcela korespondujícím) typem, je dûlník. Na rozdíl od traktoristy není tento typ toliko generaãnû limitován, ve hrách Svatební koláãe a Buky pod Polanou se setkáváme s typy star‰ích dûlníkÛ, ktefií po vzoru sv˘ch protûj‰kÛ z v˘robního dramatu vynikají pfiedev‰ím zku‰enostmi a dobr˘m úsudkem, kter˘ stavûjí nad nad‰ení sv˘ch mlad˘ch údernick˘ch druhÛ. Ve své vesnické realizaci nezapfiou dûlníci matefiskou pÛdu - továrny se dovolávají jako vzoru a místa, které je zasvûtilo “hlavní ideji”. Typ dûlník v sobû nese poselství kultu práce v˘robního dramatu a nov˘ jazyk (pojmy jako úderka, modr˘ praporek atd.). Sv˘m zpÛsobem by se snad dalo hovofiit o pfiejímání tohoto typu z v˘robního dramatu, to by v‰ak nebylo pfiesné. Tento typ je univerzální a prostupuje celou kulturu socialistického realismu. Je to vûrozvûst nového svûta a skuteãn˘ hrdina, kter˘ má oslovit nové publikum. Proniká do prostorÛ, které mají b˘t obráceny a vná‰í tam zprávu o novém fiádu. Sám je pak jeho aktivním budovatelem a organizátorem. Je tematizací “hlavní ideje” - je jejím vyslancem, mluvãím, vykonavatelem. Proto ta ãásteãná a zdánlivá “cizost” dûlnick˘ch typÛ v prostoru vesnice. Oba typy postav nového fiádu jsou v “polis” vesnického dramatu sv˘m zpÛsobem poloviãní cizinci. Mohou pocházet z vesnice, ale pobyt v prostoru “hlavní ideje” mûní jejich úhel pohledu, ãímÏ se ãásteãnû vyãleÀují z prostoru vesnického dramatu. Mohou v‰ak b˘t také pÛvodu dûlnického, ale i tak je jim dáno urãité elementární pochopení pro rolnickou tfiídu (jako tfiídu pfiíbuznou dûlnické) - aã se tedy ãásteãnû odli‰ují, ne-

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 55

sou v sobû typické pozitivní rysy, které definují “nového socialistického ãlovûka”. Typiãtí zástupci: Adamãík (Buky pod Polanou), Dudek (Svatební koláãe), VáÀa (BoÏenka pfiijede), Jarek Lebeda (Rozum do hrsti). âásteãné vyãlenûní dûlníka z prostoru vesnice mÛÏe vytváfiet napûtí mezi ním a nezasvûcen˘mi postavami starého fiádu. Vzniklou rivalitu fie‰í pak dûlník ‰alamounsky, skrze práci, která oba svûty spojuje. Nenápadnû tak vná‰í do starého fiádu skrze furiantskou rivalitu pravidla fiádu nového. Viz následující úryvek: JIRKA: KdyÏ uÏ má‰ jedno dûvãe VÁ≈A: - tak nezahodím flintu do Ïita. Copak nûkdo fiíká, Ïe si Anãa myslí na mû? Tohle se bude muset vybojovat. Ale ne tak, jak ty myslí‰. Na to je Anãa chytfiej‰í neÏ ty. Anãa je z na‰ich z dûlnického. A nám uÏ jste, holenku, dávno pfiestali nûco znamenat, kdyÏ si dáte takhle ruce v bok. Koukám na tebe uÏ del‰í dobu. VÏdyÈ tebe, ãlovûãe, není jinak vidût, neÏ s rukama v kapsách. Tady se podívej, na betonáfisk˘ pracky! A na Anãiny ruce se podívej, kdyÏ hrajou na stroji jako na piánovku! ¤íkáte, Ïe Anãa dûlá politiku. Dûlá. A vy té politice houbec rozumíte, v tom to vûzí. Jinak bys uÏ dávno vûdûl, jak se na takovou holku musí. Chodí‰ sem kaÏd˘ veãer a mává‰ Anãe pfied oãima chalupou. Aby ses pochlubil, kolik ti ta tvá Straãena nadojí, to ne, co? Tady dojí do dvou hrnkÛ, viì? PÛl Ïejdlíku do bíl˘ho, pût ÏejdlíkÛ do ãern˘ho. JIRKA: To nemá s vûcí nic spoleãn˘ho. VÁ≈A: Jakpak by nemûlo. To je ta politika, kdyÏ to chce‰ vûdût. A ví‰ co? Pojìme si to teda o Anãu rozdat. Anãa uÏ teì ví, kdo je to VáÀa. A teprv to pozná, aÏ pfiijede VáÀova parta betonáfiÛ. A kdyby to pfiece jen nepoznala, tak ji má‰ mít, a ona aÈ má chalupu. Ale jestli ti smím radit, udûlej si u vás ve vsi taky partu. Rozdáme si to na procenta, kaÏd˘ ve sv˘m. To dá rozum, Ïe to bude lep‰í, neÏ jak ty pofiád myslí‰, Ïe na facky. JIRKA: Já mûl dojem, Ïe ty jsi jen vejtaha. A teì koukám, ty se‰ taky agitátor. VÁ≈A: Jo. Ale hlavnû zapomíná‰, Ïe jsem pfiedev‰ím betonáfi. A facka od betonáfie, to, ãlovûãe, do pohfibu marnû hledají neboÏtíka. TakÏe na ty procenta by to bylo pro va‰i rodinu o mnoho v˘hodnûj‰í. No - jak myslí‰. Jinak - dobrou noc.46

Typ dûlník a traktorista se mohou vzájemnû doplÀovat v rámci jednoho dramatu a zesilovat tak pÛsobení nového fiádu.

Îenské postavy. Poãet Ïensk˘ch postav ve vesnickém dramatu je rozhodnû hojnûj‰í neÏ v dramatu v˘robním - zatímco továrna se jeví jako prostor, v nûmÏ dominuje maskulinní element (síla), prostor vesnice je tradiãnû silnû feminizovan˘ (plodiv˘ a matefisk˘ element). Kvantita v‰ak v Ïádném pfiípadû nesignalizuje ‰irok˘ rejstfiík. Îenské charaktery tak znovu mÛÏeme redukovat do znám˘ch ‰katulek: “uvûdomûlá” Ïena (Ïena nového fiádu, dûlnice / údernice), Ïena “neuvûdomûlá” (tradiãní typ hospodynû / matky) a Ïena “anti-ideová” (boháãka / velkostatkáfika). První typ se asociuje více s mladou generací dívek, které nav‰tûvují schÛze a jsou zasvûcovány sv˘mi údernick˘mi protûj‰ky. “Uvûdomûlé” Ïenské postavy nejsou pfiíli‰ frekventované a tvofií je spí‰e v˘jimky - napfi. druÏstevnice âepelová ze Svatebních koláãÛ, která je v zásadû kopií ideového postoje typu dûlník / traktorista, smí‰eného s typem hospodynû. Stejnû tak mladá údernice Anãa ze hry BoÏenka pfiijede je typem prÛkopnick˘m, kter˘ budí v ostatních postavách nedÛvûru, protoÏe mladá dûlnice poru‰uje jednak zásady starého fiádu, jednak se vzpírá tradiãní úloze Ïeny (poráÏí i muÏe). Následující ukázka zachycuje pomûrnû revoluãní moment v hierarchii fikãního svûta vesnického dramatu - “uvûdomûlá” druÏstevnice âepelová nahrazuje na ‰piãce hierarchie nového fiádu svého neschopného muÏe. JARDA: Ty uÏ nikdo nezadrÏí. Navrhli si nového pfiedsedu. A chtûjí ho mít hned! âEPELOVÁ: A koho? JARDA: Tebe, âepelová. âEPELOVÁ (uÏasne): Mû? JARDA: Jen co pfiijdou! Sami ti fieknou, abys to pfiijala. âEPELOVÁ (radostnû): Já bych mûla vlastnû fiíci ne. Je to velká odpovûdnost. Ale v‰ech pût pohromadû mám. Co chtûjí malí rolníci, vím nejlépe podle nás, tak co bych to nezkusila? Co nedokázal âepela, dokáÏe âepelová!47

Typ “neuvûdomûlé” postavy lze rozdûlit na dva podtypy: typ matka / hospodynû a typ dcera. Oba typy jsou stratifikovány generaãnû, nicménû oba jsou základním materiálem pro pfierod Ïenského elementu vesnice. Matka / hospodynû vychází z tradiãních typÛ - Ïena hlupaãka (SucháÀová z Ml˘nÛ), dominantní Ïena (Pûknicová ze hry 55

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 56

Slepice a kostelník), dobrosrdeãná matka (Kata z BukÛ pod Polanou). Jejich chování je tedy tradiãní: Pûknicová tepe svého dobráckého muÏe, SucháÀová hlupácky ‰tká a nechtûnû kazí plány svého chotû, Kata se snaÏí urovnat manÏelovy spory. V novém fiádu vesnického dramatu v‰ak i tyto typy musí zaujímat postoj a pokou‰et se pochopit nov˘ fiád - nová dramatika si tak bere pfiedpfiipraven˘ materiál a osazuje jím nové ideologické schéma. Hlavní dynamika tûchto charakterÛ spoãívá v tom, Ïe se dostávají z nesprávného místa ideologické struktury a hierarchie nového fiádu na místa správná: napfi. Pûknicová se z dominující stává zcela podfiízenou, protoÏe musí uznat, Ïe její muÏ mûl pfii své podpofie nového fiádu pravdu, zatímco její ãiny byly mylné. PùKNICA: Nejdfiív sa ale pofiádnû zamysli sama nad sebú, kdo je vinen t˘m v‰ím, protoÏe neb˘t tak˘ch lehkovûrn˘ch ludí jako si ty, tak by tech letákÛ nedûlali a nemrzaãili by tak˘ch klukÛ jako je Vincek ... PùKNICOVÁ: Toneãku... prosím Èa, dyÈ ja su enom hlúpá roba; toÏ do‰lo to dálej, neÏ sem pomyslila, to sa ví, ãlovûk plkoce, ani si neuvûdomí proã a jaké to mÛÏe mít následky; Toneãku, pûknû Èa prosím, neobviÀuj mÀa tolik ... Já su hubatá, já vím ... zaslúÏila bych si takého trestu jako Vincek, snad aj víc, ale je to aj trochu tvá vina. PùKNICA: ToÈ, to vím ... ProtoÏe nésu pofiádn˘ muÏ, ani otec rodiny, protoÏe jsem byl doma ... no, nechci fiíct ani co.48

Podobnû pak postavy dcer (Milãa ze hry Rozum do hrsti, Marjánka ze Svatebních koláãÛ, Zuzka z Kozího mléka) zpoãátku obvykle podléhají vÛli sv˘ch rodiãÛ, ale prostfiednictvím zasvûtitelÛ nacházejí odvahu vymanit ze star˘ch názorov˘ch schémat a akceptovat nov˘ svût. Sv˘m zpÛsobem má toto zasvûcovaní pfiíznak sublimovaného erotiãna, nicménû v dramatice - zfiejmû i díky explicitnosti divadelního pfiedstavení - redukovan˘ na nezbytné minimum. Erotick˘ element v nové dramatice je zúÏen pouze na drÏení se za ruce, sny o dûlnick˘ch domech, tekoucí teplé vodû a dûtech. Tûlesnost je zcela potlaãována a nahrazena bezmeznému poddání se novému fiádu, teprve poté, co se oba ãlenové páru plnû odevzdají dominantnímu diskurzu, je jejich svazek posvûcen˘ a moÏn˘. Tûlesnost je nahrazena prací jako jedinou produktivní slastí. Mladí úderníci své druÏky pfiirovnávají k artefaktÛm nové doby (traktory, kombajny) a právû ideové napûtí mezi dvojicí (dívka stále nechápe nov˘ fiád a my‰lení svého 56

vyvoleného) nahrazuje napûtí milostné. Tento fenomén odtûlesnûní erotiky lze vztáhnout na kulturu ãeskoslovenského socialistického realismu obecnû. Láska ve vesnickém dramatu, která vzniká mezi dcerou pfiíslu‰níkÛ starého fiádu a dûlníkem / traktoristou, má tedy povahu ideologickou, je to vztah prohlédnutí a rozbití schématu, v nûmÏ dominuje vÛle “neuvûdomûl˘ch” rodiãÛ a tfiídní nespravedlnost, která zabraÀuje svazku dvou lidí. Zapovûzená láska zastánce nového fiádu a dcery zpáteãnick˘ch rodiãÛ je skrytou metaforou základního principu vesnického dramatu prolomit staré a modifikací zavést nové. Postavy mlad˘ch dívek jsou obdafieny vût‰í mírou ideovosti i potenciálem pro pochopení hlavní ideje, nicménû obvykle je tento potenciál vyuÏit na poãátku hry pouze okrajovû a je tfieba ho aktivovat. Charakteristick˘ pfiíklad vyjasÀování postojÛ mileneckého páru nabízí nám tento úryvek: JANO: Nic nemám? Ví‰, Ïe máme trochu polí. Já jsem komunista z pfiesvûdãení a neodpustil bych ani vlastnímu otci, kdyby chtûl klamat. ZUZKA: Nemûl jsi to hnát tak daleko. Otec tû mûl rád, protoÏe umí‰ pracovat a ‰etfiit. Byli by ti dali nûco pfiipsat. JANO: Nechci, nechci ani stéblo. Snad bys nepfiistoupila na to, abych si tû kupoval? Abych si tû vzal jen proto, Ïe jsi bohatá? Mám tû rád takovou jaká jsi, bez polí a bez penûz. Dnes uÏ nerozhoduje bohatství, ale práce a poctivost. Kdo pracuje, vydûlá a má v‰echno. ZUZKA: A nezfiekne‰ se svého pfiesvûdãení, kdyÏ tû o to poprosím? JANO: Ne, Zuzko. ZUZKA: A to fiíká‰, Ïe chce‰ b˘t se mnou ‰Èastn˘. JANO: ¤íkám. A kdyÏ chce‰, budu na to i pfiísahat, ale ne za takovou cenu, jak Ïádá‰. Musel bych se hanbit sám pfied sebou, pfied sv˘m svûdomím. ZUZKA: To je sice pûkné, ale matku a otce tím nepfiesvûdãí‰. JANO: Pak dojde na lámání chleba. ZUZKA: Na jaké lámání chleba? JANO: Bude‰ se muset rozhodnout tak, nebo onak.49

Pomûrnû poãetnû bohatou skupinou jsou vesnické klepny, pfiedstavující spí‰e okrajov˘ komick˘ element, dávan˘ do

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 57

kontradikce k boji o nov˘ fiád. Tyto klepny neopou‰tûjí svÛj archetypální raison d’être a jejich obrácení má obvykle velmi epizodní a obrysovou povahu (Rajniaãka z Ml˘nÛ, RÛÏiãková a Horáãková ze hry BoÏenka pfiijede). Spí‰e karikují urãité konstanty “furiantské” vesnice minulosti a slouÏí jako negativní, pfiesto v‰ak komick˘ pfiíklad starého fiádu. Mohou b˘t nositelkami povûr a iracionálních rituálÛ, které ztrácejí v novém fiádu opodstatnûní. Shrnutí Hry s vesnickou tematikou shromáÏdûné v Se‰itech Divadelní Ïatvy pfiedstavují zvlá‰tní mezní typ, ve kterém je patrná snaha “industrializovat” dramatiku podobnû jako ve v˘robním dramatu, ov‰em tato snaha je brzdûna mocí tradice a nutností pfiejímat pÛvodní typy v rovinû prostoru, dûje i postav, upravovat je a pozornû kontrolovat jejich rejstfiík. Ve své podstatû jsme svûdky toho, jak se nové Ïánrové schéma vypofiádá s tradiãním - tento boj dvou ãásteãnû kompatibilních svûtÛ je patrn˘ jak v generalizujícím pohledu na tuto ãást dramatiky socialistického realismu, tak v samotn˘ch fikãních svûtech her. Vztah svûta tradice a svûta “hlavní ideje” je sice pln˘ povrchového nad‰ení a souznûní, ale hlub‰í rozbor slo-

Ïek vesnického dramatu odhaluje urãitou ostraÏitost a nedÛvûru, s jakou dominující diskurz hledí na tradici a tzv. “lidovost”, které jsou sice v teorii akcentovány jako pozitivní, ale v praxi redukovány a opracovávány tak, aby plnû vyhovovaly potfiebám ideologick˘m. Vesnice nemÛÏe stát osamocenû, musí mít na rozdíl od prostorÛ v˘robního dramatu viditeln˘ a aktivní dohled z jiného prostoru. Vesnice neprodukuje svoje hrdiny samostatnû, má “materiál” (rolnickou tfiídu), ale ten musí b˘t pozornû zpracován mimo její prostor. Po pozorném prozkoumání fikãních svûtÛ her vesnického dramatu získávají nov˘ v˘znam slova Rudolfa Slánského z únorového zasedání Ústfiedního v˘boru KSâ v roce 1950: “Teprve tehdy, aÏ vybudujeme socialismus také na vesnici, budeme moci fiíci, Ïe jsme na‰i cestu k socialismu dovr‰ili.” ¤eãeno typickou dobovou rétorickou figurou: boj o nespolehliv˘ prostor zufiil na v‰ech frontách. Vítek Schmarc (1979), absolvent oboru ãesk˘ jazyk a literatura na FF UK. V souãasné dobû doktorandsk˘ student tamtéÏ. Spoluzakladatel a správce centra pro v˘zkum oficiální kultury socialistického realismu www.sorela.cz.

57

040-058_SCHMARC 28.11.2007 18:27 Stránka 58

Poznámky 1) SmaÏík, F.: Tvrdohlavci, Osvûta, Praha 1951, se‰it 30, s. 20-21. 2) Macura, V.: ·Èastn˘ vûk. Symboly, emblémy a m˘ty 1948 - 89, PraÏská imaginace, Praha 1991. 3) Bart, I.: Lidé z Viktorky, Osvûta, Praha 1950 (pfiedmluva S. TalavaÀa). 4) SmaÏík, F.: Tvrdohlavci, c.d., s. 53. 5) TamtéÏ, s. 61. 6) Dvofiák, K.: BoÏenka pfiijede, Umûní lidu, Praha 1949, se‰it 8, s. 60. 7) Skalka, J.: Kozí mléko, Umûní lidu, Praha 1949, se‰it 11, s. 65. 8) Tomanová, M.: Svatební koláãe, Osvûta, Praha 1951, se‰it 34, s. 18. 9) O tom viz téÏ Kouba, K. - Schmarc, V.: “Tank míru” (Traktor jako popkulturní emblém ãeskoslovenského socialistického realismu), Slovo a smysl, 2006, roã. 3., ã. 6, s. 110-124. 10) Zrotal, J.: Slepice a kostelník (Fa‰angovská píseÀ), Umûní lidu, Praha 1950, se‰it 16. 11) SmaÏík, F.: Tvrdohlavci, c.d., s. 20. 12) Zrotal, J.: Slepice a kostelník 1950, c.d., s. 38. 13) ·toll, L.: Tfiicet let bojÛ za ãeskou socialistickou poezii, Orbis, Praha 1950. 14) Termín dle Janou‰ek, P.: Geneze norem, H+H, Jinoãany 1993. 15) Pojem “jsoucnost” citován z pfiedmluvy E. Jánského ke Svatebním koláãÛm. 16) BlíÏe o tom viz Macura, V.: ·Èastn˘ vûk, c.d. 17) O tom viz Schmarc, V.: “Nová skuteãnost” - fikãní svûty v˘robního a vesnického dramatu v se‰itech Divadelní Ïatvy (1948 - 1952) (podkapitola Prostor v˘robního dramatu), diplomová práce. Zdroj: http://www.sorela.cz/web/articles.aspx? id=15. 25. 3. 2007. 18) V˘jimkou je z tohoto hlediska Zrotalova hra Slepice a kostelník, kde se expozice odehrává ve svûtnici uvûdomûlého agitátora ¤efiábka. 19) SmaÏík, F.: Tvrdohlavci, c.d., s. 53. 20) TamtéÏ, s. 69. 21) Tomanová, M.: Svatební koláãe, c.d., s. 46. Podobnû téÏ Polách, B.: Rozum do hrsti, Osvûta, Praha 1951, se‰it 36, s. 38.

58

22) 23) 24) 25) 26) 27) 28) 29) 30) 31) 32) 33) 34) 35) 36) 37) 38) 39)

40) 41) 42) 43) 44) 45) 46) 47) 48) 49)

Prachafi, I.: Hádajú sa o rozumné, Osvûta, Praha 1951, se‰it 13, s. 67-68. Tomanová, M.: Svatební koláãe, c.d., s. 77. Zrotal, J.: Slepice a kostelník, c.d., s. 72. Tomanová, M.: Svatební koláãe, c.d., s. 80. Skalka, J.: Kozí mléko, c.d., s. 63. Dvofiák, K.: BoÏenka pfiijede, c.d., s. 46-47. Tomanová, M.: Svatební koláãe, c.d., s. 94. Gejdo‰, P.: Ml˘ny, Osvûta, Praha 1952, se‰it 65, s. 42. Tomanová, M.: Svatební koláãe, c.d., s. 19. SmaÏík, F.: Tvrdohlavci, c.d., s. 26. Tomanová, M.: Svatební koláãe, c.d., s. 43. SmaÏík, F.: Tvrdohlavci, c.d., s. 19. BlíÏe o tom Kouba, K. - Schmarc, V.: “Tank míru”, c.d. Prachafi, I.: Hádajú sa o rozumné, c.d., s. 90-91. SmaÏík, F.: Tvrdohlavci, c.d., s. 62. Polách, B.: Rozum do hrsti, c.d., s. 66. Prachafi, I.: Hádajú sa o rozumné, c.d., s. 61. Zrotal, J.: Slepice a kostelník, c.d., pfiedmluva (Jifií Hájek). Není bez zajímavosti, Ïe podobné kritice bylo vystaveno i filmové zpracování Zrotalovy hry (Slepice a kostelník, 1951, reÏie Oldfiich Lipsk˘ a Jan Strejãek), kde byl faráfi jako pozitivní postava uchován. Polách, B.: Rozum do hrsti, c.d., s. 54. Stehlík, M.: Jarní hromobití, Osvûta, Praha 1952, se‰it 71, s. 30. TamtéÏ, s. 33. TamtéÏ, s. 62. TamtéÏ, s. 92-93. Tomanová, M.: Svatební koláãe, c.d., s. 30-31. Dvofiák, K.: BoÏenka pfiijede, c.d., s. 31-32. Tomanová, M.: Svatební koláãe, c.d., s. 63-64. Zrotal, J.: Slepice a kostelník, c.d., s. 65. Skalka, J.: Kozí mléko, c.d., s. 24.

V nespolehlivém prostoru (Hry s vesnickou tematikou v se itech Divadelní Ïatvy)

Recommend Documents