v-..
J r "
" Í *
w
h
i
••H l i l i l í
HMlÉyÉ v'
Časopis pro Č e c h y a Slováky Rqčnik 6.
Čislo 6.
Prosinec 1984
C e n a $3.00
Ročník 6.
Západ
Číslo 4.
Obsah
Časopis pro Čechy a Slováky
Západ, b i - m o n t h l y for Czechs and Slovaks, published by the Collegium Bohemlcum in Canada Second Class Mail Registration N u m b e r 4890 ISSN 0226-3068
Prosinec 1984
Laureát Nobelovy c e n y — J.Seifert (J.Škvorecký)
1
Československo Z deníku chartisty (F.Vaněček)
3
* * *
Vydává: Collegium B o h e m i c u m j a k o dvouměsíčník Redakční rada: Eva Límanová, Stanislav Reiniš, Josef Škvorecký, Miloš Šuchma, Václav T á b o r s k ý , Jan Uhde, Ota Ulč Redaktor: Miloš Š u c h m a Administrátorka: Milada Reinišová Grafická úprava: Věra Držmíšková, Ctirad Smolík Sazba: Prague Typesetting, Inc. Tiskne: Prague Typesetting, Inc.
Zajímavosti ze světa O s v o b o d i t e l é (Ota Ulč) K případu kanadského udavače a jeho organizace (M.Šuchma) Interview Interview s Natašou Bayerovou
10 12 14
Humor Restauratér (V.Táborský)
16
M n e m o t e c h n i k a j a k o taková
17
Léto — čas cest
18
* * *
Adresa redakce: Západ, Box 9021, T e r m i n a l P.O., Ottawa, On., Canada K1G 3T8 č l á n k y nemusí vyjadřovat názory redakce Nevyžádané rukopisy se nevracejí Redakce si vyhražuje právo na zkrácení a úpravu příspěvků Redakční uzávěrka vždy 1. února, dubna, června, srpna, října a prosince Adresa administrace: Západ, Box 322, Waterloo O n Canada N2J 4A4 Předplatné, příspěvky na tiskový fond, inzerci a změny adres zasílejte na adresu administrace Předplatné 1 rok: Can: $16.00 US: $16.00 US: $19.00
2 roky: Kanada Can: $30.00 USA US: $30.00 ostatní země (letecky) US $36.00 nebo ekvivalent v clzi měně
Sport O l y m p i á d a , která se podařila (P.Pecháček) Film A m a d e u s (V.Táborský) Ještě j e d n o u H u n d e r e n n e n (J.Uhde)
21 24
Divadlo Vdova po básníkovi německy (O.Filip)
24
Další divadelní premiéra: Ženeva
26
Kanadský s o u b o r Járy C i m r m a n a
26
Literatura Doba páření (M.Rybáková)
27
O pokušení, hříchu, trestu a spravedlnosti (Stanislav Moc) 31 Knižní rozhlásek (M.Ondrášek)
Československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma Cena jednotlivého čísla $3.00
19
Dopisy
32 33
Odběratelé v USA a v Kanadě mohou platit osobním šekem V ostatních zemích bankovním příkazem nebo mezinárodní poštovní poukázkou (patrně nejvýhodnější pro evropské předplatitele) Předplatné v Evropě lze poukázat na poštovní účet číslo 98601-202 u poštovního šekového úřadu 2000 Hamburg, BRD Bankovni směrové číslo 200 100 20 Předplatné lze rovněž poukázat přímo na bankovni konto Západu do Bank of Montreal, 239 Weber Si. N., Waterloo, On., Canada N2J 4H5 (TSA No. 5037-246)
A u t o r e m f o t o g r a f i e Předvánoční Ontarijské jezero na titulní straně je T o m á š Rosenfeld
Do každého čísla vkládáme propagační kartu ZÁPADU. Prosíme, předejte ji dál svým známým, o nichž si myslíte, že by o ZÁPAD měli zájem.
ZÁPAD DO VŠECH SVĚTADÍLŮ!!!
Josef Š k v o r e c k ý
Laureát Nobelovy ceny — Jaroslav Seifert Konečně se tedy dočkal Nobelovy ceny také náš spisovatel. Jaroslav Seifert stal se letos v říjnu jejím prvním českým laureátem. Jak se dalo čekat, na Západě se m nohde pozastavovali nad r o z h o d n u t í m Nobelovy komise: Zase nějaký " n e z n á m ý " autor! Skutečně si ji zasloužil? Ano, zasloužil, a plně. Na rozdíl od hudby, f i l m u nebo výtvarného umění, v oblasti literatury, a zejména poezie, existuje velká mezinárodní nespravedlnost: čím lepší je básník, tvořící " m a l ý m " jazykem, čím větším je mistrem t o h o t o jazyka, čím lépe dovede hrát na struny jeho slov, tím těžší, m n o h d y zcela nemožné, je adekvátně ho přeložit. Mimoto, poezie má pramalou komerční h o d n o t u , a tak se nepřekládá. V povědomí světa, který d o b ř e zná dílo Smetany, M u c h y nebo Formana, tyčí se jako velcí básníci pouze tvůrci píšící tzv. "světovými" jazyky; v dnešní době především lidé tvořící anglicky, t o u t o lingua franca naši doby. Český básník, jehož zvukomalebná kouzla se vyrovnají č e m u koliv třeba v Robertu Frostovi, je však vydán na milost a nemilost škobrtavým překladatelům, kteří rytmické verše t l u m o č í dle mistní tradice do verše volného a rýmy, rovněž dle místní tradice, ignorují. A t a k é j e obětí totálního nezájmu nakladatelů.
JAM K R I S I O K O R I
Ale my víme své. Je-li dnes v Československu nějaký v pravém slova smyslu "národní" básník, pak je to jedině Jaroslav Seifert. Žije-li tam ještě nějaký statečný generační d r u h Wolkera a Nezvala, pak je to Seifert: vždyť on první, v proslulém projevu z roku 1956, dokázal se zastat politick ý c h vězňů; on to byl, kdo se po sovětském přepadu postavil do čela spisovatelského svazu a vytrval na t o m místě až d o jeho zničení; on jediný z v ý z n a m n ý c h tvůrců staré generace podepisoval manifesty a petice, včetně Charty 77. A to nemluvím o jeho básních v y d a n ý c h za protektorátu, kdy se za takové jinotaje s n a d n o m o h l o platit smrtí. Ale především je to velký básnik; virtuos průzračného prostého verše, svěžího rytmu, kantilény napojené s m u t k e m i radostí. Čtený dnes, ve K d y k o l i z a d í v á m se na P r a h u svých téměř třiaosmdesáti letech, stejne horlivě, stejně s láskou, jako a d í v á m se n a ni stále když před více než půl stoletím psal a vždycky bez d e c h u , mladistvé verše, které otiskujeme. p r o t o ž e ji miluji Schválně tyto rané verše, n e b o ť laureát Nobelovy ceny je z r o d u básníků obrátím mysl k Bohu ^ ať se m i s c h o v á v á k d e k o l i v , věčně m l a d ý c h srdcem. za hvězdnou mlhovinou či j e n za s t a r ý m p a r a v a n e m prožraným od molů.
S V A T E B N Í CESTA K d y b y nebylo těch pošetilých polibků, nejezdili b y c h o m na cesty svatební. K d y b y však nebylo svatebních cest, k čemu by p o t o m byly Wagons lits? Nádražních zvonků věčný strach, ach, Wagons lits, vagóny svatební. T o štěstí manželské je jako křehké sklo, medový měsíc se naklání. Má drahá, vidíš v o k n e c h hory Alp, otevřme okno vůním dokořán, hle, cukr sněženek, lilií vláčný sníh, za Wagons lits je Wagon restaurant. Ach, Wagons restaurant, vagóny svatební, být věčně jejich hostem a pak snít nad křehkým příborem o štěstí v manželství! Pozor sklo! Pozor neklopit. A ještě jeden den a ještě j e d n u noc, dvě krásné noci a dva krásné dny. Kde je můj jízdní řád, ta kniha básnická, ó, jak jsou krásné moje vagóny! Ó, W a g o n s restaurants a Wagons lits, ó, cesta svatební! (Ze sbírky "Na vlnách TSF) J A R O S L A V SEIFERT V K R U H U PftÁTEL
i
r Příjemné vánoce a hodně spokojenosti a zdraví v novém roce všem našim zákazníkům, přátelům a krajanům přeje
Bata F o o t w e a r División of Bata Industries L i m i t e d Batawa. O n t a r i o KOK 1E0
Československo František Vaněček
Z deníku chartisty Tak, a jsme bez telefonu. Přístroj sice máme, ale nevydá ani hlásku. Je to určitě proto, že jsme ho na noc začali vypínat. Ale to neustálé buzení už bylo k nevydržení. T e ď nám ho však někdo v y p n u l natrvalo. Po d l o u h é m zjišťování jsme se dozvěděli, že prý byl někde překopán kabel. Je zajímavé, že všem ostatním v d o m ě telefon jde. J e n o m nám ne. Jaká to je smůla, když se někdo trefí k r u m p á č e m akorát do d r á t k u naší telefonní skupiny. Kamarád mi slíbil půjčit Protokol tzv. Pillerovy komise. Dali jsme si slovo u Sojků na Letné. Přišel jsem o něco dříve. Tahleta hospoda je vždy plná, proto jsem si přisedl k mladšímu rozložitému chlapíkovi. Sotva jsem dosedl, začal on dost rozčileně a proto taky neopatrně: "Je už načase všem nahoře nakopat zadek..." Podle otevřenosti, slovníku a upracované ruky, v níž držel sklenici, bylo zřejmé, že jde o dělníka. A z toho, co řekl později, jsem vytušil, že jde patrně o šoféra nebo závozníka z Tuzexu. V p o d n i k u se dozvěděl, že tam dnes Štrougal koupil deset barevných jap o n s k ý c h televizorů. Co kus - to čtyři a půl tisíce t u z e x o v ý c h bonů. Můj spolustolovník stále přepočítával a k o m b i n o v a l : "Pětačtyřicet tisíc tuzáků je, pane, velkej balík. Za ten jsou dva pěkný kočáry. Na ten já musím makat sedm let... Za ten bych si pořídil k o n e č n ě kvartýr a Jitka by mohla zůstat s dětma doma... K č e m u on potřebuje deset televizorů? N i k o h o nemusí uplácet. Z u b a ř e má zadarmo, holiče taky, kvartýr mu vymalují, instalatérovi nedá ani k o r u n u , auto má služební, tak na co... Má snad tolik baráků nebo ženskejch?" Můj společník dopil, zaplatil a končil tím, čím začal: " N a k o p a t jim do zadku a všem..." *
*
*
Když jsem o d S o j k ů odcházel, nabízel mi jeden pracovník celní správy zahraniční porno. Za šedesát korun sešit. Měl jich v aktovce kupu. Byrokrati si přivydělávají, jak jen m o h o u . A dělníka prohánějí za fušku. * # * Zase jsem byl pár t ý d n ů bez práce. Nakonec mi na n á r o d n í m v ý b o r u přidělili opět práci p o m o c n é h o dělníka. V hotelu. Našemu p o d n i k u říkají někteří zam ě s t n a n c i " H o s p o d a u koktavého kuchaře". Ředitelem je jistý Kuchař a bývalý kuchař. N o m e n omen, jak by
řekli latiníci. Tenhle zplozenec pookupační normalizace využil loktů, příležitosti, mizerného charakteru a hlavně svých styků s estébáky. Každodenní docházka na sekretariát KSČ mu také s a m o z ř e j m ě p o m o h l a . Nyní tedy pracuji j a k o nosič kufrů v t o m největším a nejošklivějším z pražských hotelů. Právem se o něm říká, že je to největší trpaslík v celé republice. Pražáci jej na paměť zakladatele Čepičky nazývají c h r á m e m svatého Alexeje. Oficiálně má však h o n o s n ě j ší firmu: Internacionál. Ale jakýpak hotel? Velká t u r i s t i c k á noclehárna. Lidí se zde neustále h e m ž í ' j a k o na hlavním nádraží, ale h o s t a abys pohledal. Pohybují se zde " o d b o r á ř i " z různých arabských zemí, K u b á n c i , vylekaní turisté ze Svazu, hluční "dederóni". Všichni mají něco společného: prázdnou kapsu. Některá zařízeni hotelu se udržují jen pro zdání serióznosti. Ve francouzské restauraci hraje neustále personál na hosty přesilovku a nahoře v baru se většinou opíjejí jen č l e n o vé kapely se s l u ž b u k o n a j í c í m fízlem. Když sem zavítá občas nějaký západ o n ě m e c k ý nebo rakouský montér, je obletován j a k o Rotschild. T o je PAN H O S T ! *
*
*
Ozve-li se v hotelové hale pronikavě naléhavé: Arivééé!, není to volání na psa, ale na člověka. V t o m okamžiku musím pospíchat k recepci. Vlídně pozdravit hosta, u c h o p i t jeho zavazadla. P o k u d m o ž n o všechna najednou. Někdy je to nesplnitelné. Například dvě Kubánky, co dnes přiletěly o d n ě k u d z Afriky, měly čtrnáct kufrů. Dostávaly svá zavazadla na p o k o j postupně. K jejich obsahu taky asi nepřišly naráz. Když jezdí výtah, je to dobré. Někdy však musím s kufry pěšky po schodech, j e d n o patro, druhé, třetí a stále výš. Pěkně po svých. J d e to ztuha. N o h á m p ř i b y l o po roční službě na pražských parkovištích k ř e č o v ý c h žil, plícím naopak chybí kus, c o s i nechali v hradeckém špitále. A je mi "teprve" pár let přes padesát. Na p o k o j i umístím zavazadla podle hostova přání. Musím m u ukázat, jak se otevírají okna, kde je koupelna. WC, kde pokojská. A host mi za všechnu dřinu a n á m a h u nedá nic nebo i - třicet haléřů. Ne, to není vtip. Takový smysl pro " h u m o r " mívají obvykle snědí šviháci s n á p a d n ě p ř í m ý m držením těla a se z á h a d n ý m úsměvem i povoláním, přijíždějící o d n ě k u d z ciziny a směřující někam... Kam asi?
Jeden z nich mi dal včera boty. Křápy, které se u nás nenosí ani do kravina. Náš host dostal od našich " o d b o rů" novou civilní výstroj. Nechápavé mžoural očima, když jsem ty jeho sešmatlané boty štítivé odložil do koše na o d p a d k y . Myslel jsem při t o m na " P a c i č k u " . T o je hotelový nádvorník. Má něco s rukou po úraze na dole. Staré boty, jež někteří hosté odloží, se pokouší směnit naproti v hospodě za jedno, dvě piva. Sbírá také v hotelu starý papír. *
*
*
V hotelu je stále na co se dívat. Němec z NDR pije na bratrství s nějakým Arabem. Pozve ho na pokoj. N a c h v i l ku si odskočí a Arab v té chvíli h u p n e k jeho ženě do postele. D e d e r o n pak honí Araba ve spodkách po hotelu. Legrace, jak ve starých groteskách. Zaměstnanec recepce půjčil Arabovi kabát. Všechno se uklidní. Avšak za nějakou chvíli je na s c h o d e c h a v hale nový šum. Před našima o č i m a se odvíjí další dějství grotesky. T e ď zase pro z m ě n u honí parta A r a b ů o n o h o Dederona za to, že byl zlý na jejich krajana. Dederon zavolá policii. Cítí se ohrožen. Jeho žena rozpačité mladíčky od policie zase vyžene ven a k večeru už se všichni bratří u plzeňského... A úplně jiný Arab hladí pod stolem r u k u Dederonce. Nejvíce je v hotelu r u s k ý c h turistů. Někteří z nich maji d o b r ý zvyk. Nedají svůj kufr z ruky. Ani nám n o s i č ů m . Moji představení to vysvětlují d e m o kratičností. Kolegové a já však víme své. Velký bratr se bojí. T e n t o k r á t o kufr. Má zkušenosti z domova. *
*
*
Dnes na mne mrkal v hotelové hale nějaký Uzbek či T u r k m e n a hlavou naznačoval, a b y c h s ním šel n a h o r u na pokoj. Podle služebního příkazu musím se snažit vyhovět h o s t ů m v jejich přání. A zejména o n ě m z bratrs k ý c h států. Byl jsem také zvědavý, co vlastně chce. Bratr otevřel v p o k o ji velký kufr. Tak velký, že n e m o h l být snad jeho s o u k r o m ý m majetkem. A tak sešlý, že ho určité používal celý kolchoz, p o k u d ho neměl v y p ů j č e n ý přímo z okresu. Dlouze se v něm hrabal, až konečně cosi vytáhl. Špinavý hadr, který asi používal i na čištění bot. Pomalu a důležitě jej rozbaloval, až nakonec vytáhl rybu. Jakéhosi uzenáče. Chtěl za něj deset k o r u n . S k o r o mi ho bylo líto. Jeho krajan se vrátil večer z procházky bez košile. V y m ě n i l ji za pivo. V hospodě z něho museli mít legraci. V e n k u bylo pár s t u p ň ů p o d nulou.
sovětského chlapíka v d e d e r o n c e tranzistorové rádio. Když už sedal s rádiem do auta, vrhli se na něj. Prodávající bratr i jeho žena. Rádio mu vyrvali z ruky. Ne, taxikář je nepodvedl, ani oni jeho. Byl to " o b o u s t r a n n ě prospěšný o b c h o d " . Šlo jen o malou zapomnětlivost. Sovětský člověk rychle o d m o n t o v a l zadní stěnu tranzistoru a jeho Nataša vlásenkou dolovala z nitra malé, pečlivě složené, a zdálo se, že i přežehlené čtverečky. Co čtvereček. to storublovka.
¡ii
*
*
*
Stalo se, co jsem předpokládal. Už ráno kolem šesté jich byla plná hala. Kvapící čas dělá z bratříků zoufalé Nebojsoviče. H a l o u táhne protivná vůně laciné voňavky. Nabídka stíhá nabídku. Z n o v u a znovu vysvětluji, že nechci o b c h o d o v a t . Přitom vím. že tuto činnost lze hravě z d ů v o d n i t stanoviskem o b o u vlád " o vzájemné prospěšnosti o b c h o d u o b o u z ú č a s t n ě n ý c h stran". J e d n o m u n e o d b y t n é m u Moskvanu jsem řekl, že v t a k o v ý c h věcech nejedu. Stále si nechápavě opakoval: Nějédu, nějédu? Što éto znáčit? U těbjá nět děngi, ha?
V \i J Dnešní reprezentanti ze Svazu zas m r a d i l i celý hotel m a c h o r k o u . Po více než třiceti letech jsem zase viděl balit cigarety do novin. A navečer se tahleta parta postarala o zcela v ý j i m e č n o u p o d í v a n o u . Při jejich p ř í c h o du do restaurace na večeři, ustrnuli všichni hosté i personál na několik o k a m ž i k ů bez p o h y b u . J a k o v o n é poh á d c e o Šípkové Růžence. Číšníkova ruka, podávající pivo na stůl, zůstala v p o l o v i č n í cestě. Hosté nedonesli svá sousta d o úst. Pan vrchní lil víno do přetékajícího poháru... Naši sovětští bratři přicházeli j a k o o b v y k l e všichni najednou, pěkně v řadě a p o j e d n o m . A tentokrát všichni v n o v ý c h n a ž e h l e n ý c h pyžamech. * * * Už o d rána c h o d í po hotelové hale sem tam zavalitý, s t a r o m ó d n e o b l e č e n ý chlapík s č e r v e n ý m i tvářemi a s n o s e m nahoru. Vždy, když jde k o l e m velkého zrcadla, zálibně se p r o h l é d ne. Má na sobě košili, zvanou dede-
4
r-" ronka, i když p o n ě k u d s e p r a n o u a o b n o š e n o u . Tranzistorové rádio v jeho ruce vyhrává naplno. Dva, tři k r o k y za ním se sune j e h o žena. Nechodí. Valí se jako tank se svými d o b r ý m i stodvaceti k i l o g r a m y . J s o u zde už pár dní. Nejvyšší čas. H u d b a z tranzistoru je zvukový inzerát, z n á m ý všem zam ě s t n a n c ů m hotelu. Ti dva čekají nabídku, za kolik kdo koupí. Mají naspěch, zítra odjíždějí. Nemají z ř e j m ě n a k o u p e n o ještě dost bot, p u n č o c h , prádla... Možná, že chtějí k o u p i t kytaru nebo džíny na š m e l i n u u nich doma. V Moskvě už se prodávají džínsové kalhoty za sto í více rublů. Načerno, samozřejmě. P o k u d z b u d o u nějaké d r o b n é k o r u n y , koupí k t o m u ještě něco světového. Třeba žvýkačky. Je to pořád stejné. T u r n u s c o t u r n u s se se sovětskými turisty v š e c h n o zas a znovu opakuje. Ráno d o j d e i na poschovávané ruble... Připomíná mi to n e d á v n o u příhodu. Jeden taxíkář k o u p i l od zavalitého
Co mu mám vysvětlovat! Těžko by p o c h o p i l , proč mne. právě mne, by takový kšeftík stál najisto cestu směrem k letišti, s o d b o č k o u vlevo. V Ruzyni by mi řekli: "Tak se u nás posaďte." A taky na kolik let. Ovšem, o k r á d á m rodinu. Dcery c h o d í do školy. Žena má jen invalidní d ů c h o d . Měsíčně beru něco málo přes dvanáct set. Ani ne tolik, kolik pro nás " b a r e v n é " určilo politbyro na radu cara Brežněva: "Bijte je rublem!" Tím j s e m také zavinil, že ten chlápek bude d o m a tvrdit, jak v té podmoskevské gubernii - v Č e c h á c h - říkají penězům "nějédu".
Sovětský člověk prodává ledacos. Cigarety BT za čtyři koruny. U nás v trafice stojí osm. Láhev vodky za pětatřicet, koňak za padesát. H o d i n k y , rádia, televizory, fotopřístroje, všechno z h r u b a za poloviční ceny. Ustálená, a všemi zaměstnanci hotelu respektovaná sazba, činí za rubl nejvýš sedm korun. Víc už n i k d o bratrům nedá. Za rubl jsou však tři tuzexové bony. O této oficiální směné rozhodli naši místodržící po d o h o d ě s velením sovětských posádek. Ruští turisté však nesmějí rubly v bance měnit. (Důstojníci ano). A tak našinci vydělávají. I když to není j e d n o d u c h é . Když c h c e náš člověk měnit v bance rubly za tuzexové bony, musí prokázat, že byl ve Svazu, nebo sehnat někoho, kdo tam jezdí. V ý m ě n a se dá také vyřídit m e t o d o u "sklerózy", s jejíž p o m o c í se v dnešním Č e s k o s l o vensku vyřizují m n o h é složité p r o b l é my a úřední jednání. Princip je jedn o d u c h ý : Z a p o m e n o u t n ě j a k o u tu s t o k o r u n u na úředním stole. Musí se
ovšem vědět komu, kdy a kde. Úplatek nesmí být urážlivý. Hlavně ne malý. O b c h o d s rubly však za to stojí. Je daleko výnosnější než rizikovější obc h o d s dolary nebo markami. Počítejme: Překupník dá za jeden rubl sedm korun. O zákazníky není nouze, přij d o u sami. Na j e d n o m rublu si takto vydělá osm korun. Měsíčně se v t o m to hotelu vystřídá asi dvanáct t u r n u sů. V každém z nich je kolem č t y ř i c e ti turistů. Kdyby každý z nich směnil na č e r n o ¡en storublovku! A r m é n i a Gruzínci, pro něž je o b c h o d o v á n í samozřejmostí, mívají u sebe tisíce rublů. A vyměňují je téměř veřejně. Z a t o Litevci, Estonci a Lotyši mívají na vým ě n u dva, tři kousky jantaru, které se plaše pokoušejí prodat. Jsou to slušní, nevtíraví a bojácní lidé. Na v e l k o o b c h o d u s rubly se v hotelu podílí pár lidí. Hlavní slovo má člověk z vedení hotelu a současně člen v ý b o r u KSČ a pak jeden z taxikářů, který vlastně svoji původní živnost neprovozuje, jen šmelí a šeptá si v rohu kavárny s estebáky. V " o b c h o d u " jsou zainteresováni i někteří zaměstnanci recepce, jinak profesionální donašeči policie. Mezi nimi v prvé řadě členové KSČ, o d b o ráři a s a m o z ř e j m é I horliví aktivisté Svazu československo-sovětského přátelství. Část v ý n o s u z o b c h o d u pohltí režie podnikání: úplatky " o c h r á n c ů m " zákona a j i n ý m úředním činitelům. Ale i tak jsou tito věrní, zásadoví a osvědčení internacionalisté se svým č i s t ý m ziskem n a d m í r u s p o k o jeni. Náš hotel je vlastně detašované pracoviště ministerstva vnitra. Jeho pracovníci zde majístále rezervováno několik p o k o j ů . Telefonní ústředna, kde má hlavní slovo Ruska, je také pod jejich správou. Kterého hosta by napadlo, že u p o c e n ý chlapík v o b n o šené hotelové livreji, který se právě tahá s jejich kufry a natahuje ruku na spropitné, sloužil jako vyšší důstojník v armádě? Ano, předák nás bagážistú má h o d n o s t p o d p l u k o v n í k a v záloze. T e ď v d ů c h o d u a v hotelu si přivydělává. S p o l u p r á c i s bezpečností se ani nesnaží moc zastírat. Dost často se bavím pozorováním " m a n é v r ů " . Na první p o h l e d je tahle rutinní hra policie téměř nepostřehnutelná. C i z i n c ů m ze Z á p a d u jsou přidělovány jen určité pokoje, samozřejmě náležitě "zařízené". J e j i c h policejní přihlášky se musí z hotelu každ o d e n n ě do sedmé h o d i n y večerní d o r u č o v a t SNB. Příjezd hostů, o něž je zvláštní zájem, hlásí policii o k a m ž i tě pracovník recepce. Kdoví, nemá-li také d ů s t o j n i c k o u h o d n o s t . V hotelu se nedá věřit ani* slečnám z ulice. * * V celém hotelu vyměňují koberce. Stojí to pakatel. P ů l d r u h é h o m i l i ó n u korun. Kladeči k o b e r c ů se p o m a l u plouží po hotelu nebo sedí celé hodi-
ny u stolku v kavárně jako normální hosté a popíjejí drahé zahraniční drinky. Nejraději skotskou. Kouří výhradně ameriky. Mají život v květech, jak říká jeden z m ý c h kamarádů na adresu nespočetného množství těch, kteří se teď přiživují na kultuře. T o h leto jsou však reprezentanti d ě l n i c k é třídy, která je p o d l e tvrzení našich nejvyšších příkladná pro všechny. Několik dní mi vrtalo hlavou, kde na to tihleti berou peníze. Předevčírem jsem dostal na svou otázku odpověď. Soudruzi vedoucí (v hotelu je každý vedoucí členem KSČ, k d y b y nebyl ve straně, nebyl by ani vedoucím) mi poručili nosit z j e d n o t l i v ý c h pater role koberců. Myslel jsem, že jsou nové. A l e s p o ň tak vypadaly. Šlo prý však o použité, které je nutno vyměnit. Na rolích byly visačky se j m é n y ředitele, jeho náměstků nebo vedoucích j e d n o t l i v ý c h provozů či úředníků. J m é n a p o k o j s k ý c h , údržbářů, číšníků, k u c h a ř ů či zřízenců jsem na visačkách neviděl. Koberce odváželo hotelové auto do domácností j e d n o t livých adresátů. Ríkaií nám, že strana je p ř e d o b r a zem b u d o u c í společnosti. *
*
*
Konečně jsem se rozloučil s hotelem, s taháním kufrů a s n e p ř í j e m n ý m pocitem, který mne tam neustále pronásledoval. V tak " p r o f í z l o v a n é m " prostředí jsem ještě nikdy nepracoval. Ani jsem si je nedovedl nikdy představit. Tentokrát jsem dal v ý p o v ě ď ze zaměstnání já sám. C o t o m u p ř e d c h á zelo je dost poučné, a n e j e n o m pro mne: Před k r á t k ý m časem mi jeden ze z a m ě s t n á n c ů správy hotelu sdělil, že se už na mne dvakrát vyptávali pánové z bezpečnosti. Čekal jsem to a věděl, že se bude opakovat známá ceremonie: zavolá mne ředitel, řekne, jsme s vámi spokojeni, ale musíte od nás odejít atd. atd. Stalo se však něco docela jiného. Ředitel m n e sice opravdu zavolal, ale nečekané mi nabídl místo, kde bych bral o pár stovek měsíčně víc, bez d ř i n y a p o k o ř o v á n i před hosty. Nabídka byla lákavá a d o k o n c e jsem o ní vážně zauvažoval. Ale j e n o m chvilku, nežli se ve m n e ozval instinkt "barevného": Pozor! S největší p r a v d ě p o d o b n o s t í je to nějaká lest. A taky byla. Původní myšlenka (zřejmě policejní) byla mazaná. Ale to upatlané provedení? Ředitel mi totiž nabídl místo skladníka. Medově mi líčil své j a k o b y pochopení pro můj věk, zdravotní stav a d o k o n c e mluvil něco o v ě d o m o s t e c h atd. Bia, bia... Sklad jsem měl převzít ihned. Ale když jsem se zeptal, kdy udělají předávací inventuru, která je vždy a všude při nástupu nového skladníka nutná a samozřejmá, řekl mi, že to není třeba. Inventuru prý dělali před dvěma měsíci, všechno je v pořádku. Skladnice, která odchází a
za níž mám já nastoupit, je prý velmi pečlivé, slušné a poctivé děvče. Po t o m t o projevu už jsem věděl s jistotou, že na mne stavějí boudu. Co říkám b o u d u - chatrč. Ve skladu tak velkého hotelu jsou evidovány věci za m n o h o set tisíc korun. Jen v samotném skladu za víc než milión. A za to vše bych musel nést h m o t n o u o d p o vědnost. Jakou? V jaké výši? T o b y c h se určitě zakrátko dověděl u s o u d u při hlavním přelíčeni. Věc p r ů h l e d n á jako o u k r o p . Nabídku jsem odmítl a hned si také slíbil, že b u d u varovat všechny své známé, stejně postižené kamarády: Neberte nikde práci, kde na vás chtějí tzv. h m o t n o u o d p o v ě d nost. J e t o finta. P o l i c i e z m é n i l a t a k t i ku. B u d e nás teď zavírat jako mankaře, zloděje a kriminálníky. Pan ředitel se po mém odmítnutí rozčílil. Řekl, že když n e p ů j d u do skladu, tak prý v hotelu p r o m n e nemá j i n o u práci. B y l t o o d n ě h o p o k u s m n e přece jen nachytat a tím splnit slib, který dal policii. On dal slib, já dal výpověď.
Poslední den v hotelu jsem o d p r a coval jako výtahář na noční směně. Dopravil jsem pár hostů do pokoje. Mezitím jsem si četl zajímavou, obsáhlou studii Františka K a u t m a n n a o Kafkovi, která koluje jako samizdat a vyjde prý v Petlici. Bylo po půlnoci, když mne z nejhořejšího poschodí upozornil signál, a b y c h tam přijel. Přivolal m n e vrchní z baru. Do výtahu mí naložil dva generály. Oba byli namol. Starší, tlustší a menší z nich, který měl na rameni o jednu hvězdičku víc, vešel do výtahu první. Šel pořád dál. j a k o b y kráčel nějakou c h o d b o u . Vrazil do protější stěny, praštil se do hlavy a upadl. Jeho kolega mu chtěl pomoci, ale jak se sehnul, upadl t a k y . S c é n a j a k z G o g o la. Na zemi se v p r a c h u válející lampasáci se přiblble smáli a marně se snažili vstát. Ve snaze je zvednout jsem j e d n o m u z nich šlápl na ruku. Začal řvát, že mu stojím na noze. Obával jsem se, že zaneřádí výtah a já to b u d u muset po nich uklízet. Sjel jsem p r o t o s nimi rychle dolů do přízemí. S p o l u s nočním vrátným jsme je s velkou nám a h o u dostali s m y k e m před hotel na chodník. Měli jsme štěstí. V té chvíli jel kolem taxík. Napadlo mne poslat zválené a s p o m a č k a n o u státní bižuterií v y z d o b e n é h r d i n y někam m i m o Prahu. Taxikáři jsem p r o t o řekl, že si pánové přejí jet do K a r l o v ý c h Varů. Mladší a větší z generálů s e t o h o c h o pil a blábolivě vykřikoval, že prý Karlovy Vary už několik let neviděl a že si dá plzeň v Puppu. Taxikář byl rád t a k o v é m u ritu. jaké nemá každý den. Pojistil se však tím. že chtěl na generálovi zálohu tisíc korun a k o n e č n é vyúčtováni, že udělají ve Varech. Generál vytáhl svazek pětistovek, (na štábu asi brali nějaké zvláštní kolaborné). dal taxikáři tři.
5
je to nejen kýč, ale nejvétší a nejdražší pornografie na světě veřejně vystavovaná, a že mi ji předvede. Hned jsme se sebrali a šli směrem na Letnou. Na schodech, které vedly ke Stalinovu pomníku, jsme se v j e d n o m místě zastavili. Honza mi řekl, abych se d o b ř e podíval na ženskou, co stála po levici. Podíval jsem se a ustrnul. Skutečně. Její ruka svírala asi ve výši p o k l o p c e za ní stojícího partyzána něco, co m o h l o být hlavní samopalu, ale z téhle strany to víc p ř i p o m í n a l o m o h u t n ý mužský úd v plné p o h o t o vosti. Škoda, že jsem si nepořídil alespoň fotografii. Dvakrát škoda. Kamarád T o n d a nám ("co spolu mluvíme") vydělával na pivo. Měl j e d n u t a k o v o u fotografii. A n t o n í n a N o v o t n é h o v plavkách, nicméně - jak měl ve zvyku - s rukama vpředu sepjatýma. Stával tak vždy i oblečený. Říkalo se mu Urukvajec. Za podívání vybíral T o n d a poplatek.
(To je víc než můj měsíční plat.) Vrátný d o s t a l o d taxikáře stovku. Rozdělil se se mnou. Když jsem se vrátil d o kabiny výtahu, ležela na podlaze generálská brigadýrka. V t o m f o f r u jsme si jí ani nevšimli. Chtěl jsem si ji nechat na pam á t k u z hotelu, ale dal jsem ji dnes Jirkovi. Má unikátní sbírku n a p r o s t o n e p o t ř e b n ý c h blbostí. U něho je na pravém místě. *
*
•
Překvapivé setkání se S t a l i n o v ý m u c h e m p ř e m ě n ě n ý m v květináč mi p ř i p o m n ě l o spisovatele Jana Procházku. Seděli jsme spolu j e d n o u U z a p l i v a n ý c h . Jak se ten podnik ve s k u t e č n o s t i jmenuje, nevím. Procházka se t e h d y vrátil z Kuby, kam ho pozvali k natáčení nějakého filmu. Podle j e h o slov: sračky. Vyprávěl mi, jak se vlastně stal spisovatelem. B y l o to v čase, kdy p r a c o val na sekretariátu C S M v zemědělském oddělení. O n - selský synek z Moravy, byl snad jediný, kdo tam o zemědělství n ě c o věděl. J e h o vedoucím byl t e h d y František Klíma, vyučený krejčí. V té době, stejně j a k o před tím i p o t o m , " o r g a n i z o v a l " ÚV C S M různé akce. Snad ani j e d n a nevedla k n ě č e m u k l o u d n é m u . Mladá fronta
6
všemožně a k d e k o h o " m o b i l i z o v a l a " . A k c i pro zakládání většího m n o ž ství inzerovala tehdy č l á n k e m s titulkem, který považuji d o d n e s za jeden z nejkrásnějších a nejpříhodnějších: Co svazák, to k u p k a hnoje. Bylo před plenárním zasedáním ÚV Č S M a každý zaměstnanec sekretariátu musel napsat zprávu o tom, c o se kde děje. Jan Procházka popsal v epické šíři i délce, jak úspěšně se činí svazáci v jakýchsi K o t ě h ů l k á c h . Ve zprávě uvedl m n o h o k o n k r é t n í c h jmen, čísel a výsledků v y j á d ř e n ý c h v hektarech a tunách. J e h o zpráva byla tak " k l a d n á " , že se stala hlavním o b s a h e m referátu zasedání Sloužila jako důkaz "správného p o c h o p e n í , p o l i t i c k é h o přístupu i budovatelského nadšení" svazáků na vesnici, kteří pod vedením KSČ atd. atd. D r u h ý den se dveře u Jana Procházky netrhly. Redaktoři z Mladé fronty, z dalších d e n í k ů a rozhlasu chtěli psát a vysílat reportáže z této p o z o r u h o d n é obce, ale n e m o h l i ji v žádném seznamu ani na mapě najít. A tím to prasklo. Procházka dostal v z á pětí ze sekretariátu ÚV Č S M vyhazov. A tak se zrodil další spisovatel... T e h d y U z a p l i v a n ý c h přišla řeč i na Stalinův pomník. Už ani nevím proč. Honza tvrdil, že
Ti cizí vojáci, které občas zahlédnu v ulicích Prahy, mi vždycky z n o v u přip o m e n o u d o b u před válkou. Po květnové mobilizaci v roce 1938 jsme se d o b r o v o l n ě přihlásili na opevňovací práce v pohraničí. Otec. obě starší sestry a já s bratrem-dvojčetem. D o m a zůstala jen maminka. My s bratrem jsme tehdy ještě neměli žádný o s o b n í průkaz. Bylo nám patnáct let. M a m i n k a nám proto ušila jakési škapulí ře na krk. Do nich nám dala poslední školní vysvědčení a desetikorunu. Co k d y b y c h o m se někde ztratili, co k d y b y skutečně vypukla válka... S o p r a v d o v ý m nadšením jsme o d slunka d o slunka tahali těžké pytle cementu, míchali beton, káceli stromy... Večer jsme na půdách u sedláků usínali v seně k smrti unavení, ale s v ě d o m í m d o b r é h o činu. A tehdy, za pár měsíců k nám přijeli. Nadutí, zlí... Po třiceti letech, dávno ne chlapec, jsem znovu prožíval p o d o b n é nadšení a radost. Z n o v u jsem byl o c h o t n ý dělat c o k o l i a do úmoru... A znovu se opakovalo to, co už jsem j e d n o u prožil. Zase přišli cizí vojáci a p o r u č i l i nám všem, c e l é m u národu, aby si klekl. A pár darebáků mezi námi nás hlídá, pohlavkuje a nedovolí, a b y c h o m se postavili. *
*
*
Dnes jsem odeslal tento dopis: Pan J U D r . Gustáv Husák generální tajemník, sekretariát UV KSČ Praha 1 Pane generální tajemníku, z dosavadních zkušeností svých i k a m a r á d ů a z n á m ý c h vím, že dopisy Vám adresované "vyřizují" v posled-
nich letech obvykle příslušníci bezpečnosti. Použiji p r o t o svých vlastních slov c o nejméně v očekávání, že pozdější jednání s nimi bude o to stručnější. Při nedávné návštěvě L. Brežněva v Praze jste v souvislosti se vzpomínkou na vstup cizích vojsk na naše území v srpnu šedesátého o s m é h o roku prohlásil: "...znovu o c e ň u j e m e internacionální p o m o c Sovětského svazu... Historické rozhodnutí vyjít vstříc nesčetným žádostem československých komunistů i nekomunistů o z á c h r a n u revolučních vymožeností našeho lidu, bylo projevem věrnosti socialistickému internacionalismu, o d h o d l á n í společně hájit n e d o t k n u t e l n o u věc socialismu. T o p o m o h l o uchránit naši vlast před kontrarevolučním zvratem..." Po t o m t o projevu vám dal Brežněv vyznamenání. Avšak tenkrát, k o n c e m srpna 1968, jste na sjezdu KSS v Bratislavě říkal něco docela jiného. Charakterizoval jste poslední události takto: " T ý c h osem mesiacov vo vývoji našej strany a našich národov je veľké a svetlé obdobie." Dále jste pokračoval: "...vojská piatich s o c i a l i s t i c k ý c h štátov vstúpili na naše územie. Treba povedať, že ved ú c e o r g á n y našej strany a nášho štátu nežiadali o tento vstup, nepozvali ich vojská na naše územie. Prišlo k t r a g i c k é m u n e d o r o z u m e n i u , tragickému n e p o c h o p e n i u . V tejto súvislosti sa nadhadzuje otázka, kto vojská pozval. Predsedníctvo ÚV KSČ v tú noc, keď prišlo k udalostiam, dalo vyhlásenie, že ani prezident, ani vláda, ani vedenie strany pozvanie neurobili... Keď sme o tejto otázke hovorili, či v Bratislave, či v Prahe, alebo v Moskve, s našimi v e d ú c i m i s ú d r u h m i , každý z členov vedenia K S Č S i KSS sa bez výnimky č e s t n ý m slovom zaručoval, že takýto krok n e u r o b i l a že o t o m nevedel..." A při následujícím popisování tehdejšího jednání v Moskvě jste uvedl: "O ktoré riadné otázky išlo? ...Išlo o o d c h o d vojsk piatich štátov z nášho územia. Jasná d o h o d a hovorí, že tieto vojská majú odísť postupne, ako sa bude situácia konsolidovať. Kto čakal niečo iné? Nejde o ročné záležitosti, ide relatívne o k r á t k e o b d o b i e v s ú v i s losti s n o r m a l i z á c i o u u nás... A že to nie všetko už dnes, už v t u t o c h v í ľ u ? Uvažujme reálne, triezvo. Perspektíva n i e k o ľ k ý c h mesiacov je predsa reálna perspektíva." A n a k o n e c jste řekl známá a p a m á t ná slova: "Ja stojím p l n e z a D u b č e k o vou k o n c e p c i o u , bol som pri jej tvorbe, ja ho b u d e m plne p o d p o r o v a ť , alebo s ním b u d e m stáť, alebo odídem..." Před léty jste tedy takto odpověděl na oficiální tvrzení adresované z Moskvy světu, že vojska pěti zemí k nám vstoupila z noci 21. srpna na pozvání s t r a n i c k ý c h a vládních činitelů.
PAVEt. T A U S S I G
Dnes však hovoříte o " n e s č e t n ý c h žádostech k o m u n i s t ů a n e k o m u n i s t ů " . Já vím, pane Husáku, čo bolo, to bolo. Terazky ste generálným... František Vaněček Maříkova 2 Praha 6 - Petřiny * * * Pošta mi d o r u č i l a pozvánku na školení cé ó. Civilní obrany. Nešel jsem tam. Čím foůř vypadá naše h o s p o d á ř ství, tím víč se u nás haraší z b r a n ě m i a straší válkou. Člověk si p ř i p a d á j a k o ve vojenském táboře. Z rádia, z televize, z novin se napořád ozývají výrazy jako na vojenském cvičišti. Neustále se bojuje. Svádějí se bitvy o zrno, o c u k r o v k u , o b r a m b o r y , o uhlí, o splnění plánu. Bojuje se proti nepřízni počasí, proti z m e t k ů m , proti přesčasům, proti chartistům... Zkrátka c o den a hodina, plá Československo podle sovětského v z o r u v jediné bitvě, o níž se už m n o h o let musí zpívat, že je bitvou poslední... Scházím se občas s několika přáteli, z nichž někteří byli a pár jich ještě zůstalo důjstojníky v záloze. Kádrově závadní byli po o k u p a c i degradováni na vojíny v záloze k velké závisti těch, kterým "čest být d ů s t o j n í k e m " zůstala. Ti musí totiž teď docházet nejen na cvičení, ale i na doškolování, které pro ně měsíčně organizuje okresní velitelství'. Jeden z nich, protože umí d o b ř e německy, byl nyní povýšen na nadporučíka a byl zařazen do f u n k c e tzv. kořistního důstojníka. V sousedním Polsku se prý zase v y b r á n i důstojníci učí dánsky. Stěží lze n ě k o m u namluvit, že jsou to zrovna Dánové, kteří se chystají p ř e p a d n o u t Polsko. Sousedky, starší paní, jsem se zeptal, jaké to školení C O bylo. Jakýsi plukovník je prý strašil tím, že až tí zlí imperialisti rozbijí přehrady na Vlta-
vě, tak voda s t o u p n e až ke k o p y t ů m koně na Václaváku. Paní k t o m u dodala, že si není jistá, ale že se jí zdálo, že t o m u oficírovi šplouchala voda na maják. *
*
*
Ráno mne u p o z o r n i l soused, že mám u žigulíka prázdné dvě g u m y . A u t o stálo na ulici před našimi okny. Z p r v u jsem myslel, že někdo z k l u k o viny povolil ventilky. Ty však byly v pořádku. V opravně zjistili, že mám v o b o u p n e u m a t i k á c h pět děr. B o h o u š , m á l o k d y střízlivý opravář, k o m e n t o val svůj objev: "Člověče, ty b u ď musíš bejt pěkná veš anebo moc fajn chlap, ale nic mezi tím. C o děláš?" Když jsem mu pověděl, že topím, zařadil mě do d r u h é kategorie a zato prý oprava bude na počkání. Svou práci doprovázel přednáškou. Má e n c y k l o p e d i c k é znalosti z přem n o h ý c h oborů. Asi před půl rokem, m n e poučoval o díle Františka Ladislava Čelakovského. Tvrdil, že byl vlastně jeden z prvních našich sociologů. J i n d y mi zase maloval křídou na podlahu poučky z aerodynamiky. Ani nevím, čím byl, než s k o n č i l v opravné. Vydělává teď spousty peněz na " v š i m n é m " , o které si říká s nap r o s t o u samozřejmostí. P o c h y b u j i však, že sem šel d o b r o v o l n ě a ž e j e tady rád. Tentokrát spustil o p r i n c i p e c h římského práva. Řeč doprovázel latins k ý m i citáty, které hned překládal a vysvětloval. Výklad kontrastoval s pohledem na jeho ruce. Pracuje bez o c h r a n n ý c h rukavic. Ruce má ztvrdlé jako podešev s h l u b o k o z a p u š t ě n o u špínou, která se už snad nedá ani umýt. Bez p ř e c h o d u se n a j e d n o u dostal z teorie do praxe: "Nediv se. že ti nějaký hajzlík p n e u m a t i k y propíchal. Dostal rozkaz, aby tě v noci hlídal, jestli
7
neděláš něco proti panstvu. C h o d í k o l e m obydlí, mrzne, c h c e se m u spát, bolí ho nohy a já nevím, c o v š e c h n o ho otravuje, a ty si zatím pěkně hovíš v kanafasu. To by nasralo každýho. A tak se na další službu vyzbrojí a s p o ň ševcovským sídlem a ze vzteku ti p n e u m a t i k y propíchne. J e t o lauzr, to se ví. B u ď rád, že ti auto neukradl a někde nezapálil. I to dělají. Vím o t o m . " Když s k o n č i l , řekl si o tři k o r u n y , aby prý nevypadal j a k o blbec d o b r o děj. *
*
*
Už přes půl roku nám n e j d e t e l e f o n . N e m á m e samostatné číslo. Náš aparát je z a p o j e n d o tzv. série, takže spolu s námi odnášejí zásah státní bezp e č n o s t i další nájemníci d o m u . Vědí, že jen kvůli nám, ale ještě se nestalo, aby n á m dali znát, že j s o u na nás roztrpčeni. Je j i m jasné, o c o jde, a tak jej i c h rozmrzelost míří jinam. K a m a r á d Vašek, který bydlí na d r u hém k o n c i Prahy, je na t o m stejně. V j e h o případě však estébáci v y s t o u p i l i d o k o n c e z a n o n y m i t y . Když si j e h o sousedé písemně stěžovali na správě s p o j ů , přišlí stížnost vyřizovat fízlové. fiekli n á j e m n í k ů m , že telefony nebud o u z a p n u t y d o té d o b y , d o k u d se b u d o u přátelit s Vaškem. Přepočítali se však. Vaškovi sousedé mu to přišli h n e d říct a dali najevo, že kvůli telefonu se s ním nerozkmotří. *
*
*
Po dva roky o r g a n i z u j e D a g m a r a u nás v bytě s o u k r o m é semináře k různ ý m t é m a t ů m . Při prvním setkání j s m e měli zvlášť slavnostní náladu. Připili j s m e si, jako b y c h o m oslavovali něčí narozeniny. Nápad, který nyní p r a k t i k u j e m e pokaždé. I včera. Čert n i k d y nespí a slavit narozeniny snad u nás zatím n i k d o nezakázal. Nesvoláváme se telefonem. Nescházíme se pravidelně. N e m l u v í m e o t o m v bytech, k d e s i nejsmejistí, zda v n i c h není o d p o s l e c h . Bylo by n á m líto, k d y b y s e o v ě c i dozvěděla p o l i c i e a naše setkání z n e m o ž ň o v a l a , tak jak to dělá jinde. A pak je třeba chránit lidi, především ty, kteří nejsou signatáři C h a r t y 77. Včera se nás sešlo dvacet. Náš byt praskal ve švech. *
*
*
K u p u j t e hřebeny! Nastala všivá doba. (Jedno z hesel v Praze po 21. s r p n u 68!) V p o s l e d n í m desetiletí se u nás rozmnožily, kromě přemnohých dvoun o h ý c h příživníku v civilu i v u n i f o r mách, také vši. Slova sovětských voják ů, kteří v prvních d n e c h o k u p a c e v o s m a š e d e s á t é m pohrdavě říkali, že d o v y r o v n á n í k u l t u r n í úrovně s jejich zemí nám c h y b í odvšivovací stanice, nebyla - jak se ukazuje - neoprávně-
8
PAVEL T A U S S I G
ná. C h t ě l o to jen pár roků normalizace. O d té d o b y se u nás vši staly s a m o zřejmostí. J e j i c h existence je sice veřejným, ale přesto státním t a j e m stvím, o kterém se cizina nesmí d o zvědět. Tak j a k o o m n o h a všeobecně z n á m ý c h , ale za to j a k o b y neexistujících věcech. Z i n t e r n a c i o n á l n í c h d ů v o d ů je například p o c h o p i t e l n é , že všude a ve všem škrtá tiskový d o h l e d slovíčka " r u s " a n e b o "šváb". I když tato zvířátka z m n o h ý c h d o m á c n o s t í n i k d y nezmizela. T e ď jde však o vši. Pedagogové, zdravotní personál, rodiče, ale i přem n o h é b a b i č k y vidí často vešky poprvé ve svém životě. D o č k a l i se této podívané až v reálném s o c i a l i s m u . Většina r o d i č ů je vyděšena. Děti však nikoli. U k o h o se vši objeví, nemusí d o školy. Zůstává d o m a . Mezi hraním a zábavou si m y j e vlasy a d r h ne hlavu, k závisti a o b d i v u svých spolužáků a s o u r o z e n c ů , kteří do školy musí c h o d i t dál. Inspirováni příklady starších, rozšířili jejich p o t o m c i běžný a m n o h o s t r a n n ý , v Č e c h á c h stále vzkvétající, č e r n ý o b c h o d o další odvětví. Za j e d n u veš p r o d a n o u p o d lavici (všimněme si d ů s l e d n é nápod o b y zvyklostí d o s p ě l ý c h s p r o d e j e m pod pultem) žádali prodávající ještě p ř e d časem " o s m ká". Přeloženo do řeči d o s p ě l ý c h je to o s m k o r u n . Při prodeji více k u s ů byla sleva. Například párek vší stával ještě před časem deset až dvanáct korun. Nyní je už lacinější. Ne, že by ubývalo zájemců. Zboží přibývá. Už není nedostatkové. J e h o vznik už není vázán na dovoz z bratrské země. Už m á m e v l a s t n í c h o v , který se r o z m n o ž u j e p o d l e p ř í r o d n í c h z á k o n ů a ne p o d l e striktních, ale tím více z m a t e n ý c h direktiv RVHP a Státní plánovací komise. Růst jeho p o č t u není také závislý na tělesné námaze
lidí. A tak se dnes dostane jedna veš v Budějovicích, v Kolíně, ale i na pražské Bořislavce nebo Ořechovce za p o u h é tři koruny, někdy i za žvýkačku. T u d r u h o u do páru, přidávají děti jeden d r u h é m u jako přívažek. Někteří dospělí, kteří nesledují poz o r n é politické dění se diví. Ale proč? A č e m u ? Copak ta malá p ř i p o m í n k a m i n u l o s t i na hlavách dětí je něco tak n e o b v y k l é h o ? Nevyslovuj! snad pražští místodržící dost jasně o d k u d a kam vedou r e p u b l i k u ? V p o c h o d o vém k r o k u a sezpěvem: " O d m i n u l o s ti spějme zpátky..." kráčí o d včerejších d n i d o d o b y , kterou prožívali před desetiletími. A k d y b y šlo jen o desetiletí. Na té cestě zpět už dopřál ruský car a jeho pražští g u b e r n á t o r i svým p o d d a n ý m potkat tolik jevů a věcí připomínajících m i n u l o s t ještě dávnější. I středověké m u č e n i a šibenice pro nevinné lidi. Tak jakýpak údiv a rozčilování nad nějakým tím parazitem. Konečně, v ž d y ť vši nejsou podle naších zkušeností parazitem nejnepříjernnějším. * * * Dcera potřebovala opravit boty. Šel jsem tedy d o O b u n y . Tam však byla d l o u h á fronta a navíc cedulka: O p r a vy do o d v o l á n í nebereme! Vydávali jen opravené boty. Kdy b u d o u zase přijímat, nevěděli. Na cestě zpět jsem potkal Karla. Z n á m e se léta. Když slyšel, jak jsem dopadl, vysmál se mi: "Naivko! Jestli máš dvacet k o r u n , tak mí je dej a počkej na m n e v h o s p o d ě ! " Než j s e m stačil vypít pivo, byl Karel zpět i s o p r a v e n ý m i botami. Vše krátce vysvětlil: " B r á c h o , já n e c h o d í m d o p r o d e j n y . A vůbec tam n i k o h o neznám. J d u vždy jen na dvůr, zaklepu na o k n o dílny, o d t u d se vysune něčí ruka a já jí d á m peníze a boty. C h v i l k u počkám... Je to tak jednodušší, r y c h lejší a levnější..."
Ještě než jsme se spolu rozloučili, přišel k našemu stolu jakýsi člověk. Naklonil se nad Karla a šeptal mu, že staví a potřebuje hobru. Karel se jen krátce zeptal: " K o l i k ? " "Asi tak osmnáct, dvacet metrů." Karel k němu ani nepozvedl oči: " M i l ý pane, já nejsem hokynář, až budete chtít plné auto, tak přijďte..." * * * Dopravní vyhláška byla d o p l n ě n a o nové ustanovení. P o k u d totiž jedou straničtí nebo vládní činitelé, pak mají na ulici přednost přede všemi vozidly, tzv. absolutní přednost v jízdě. I před požárníky a sanitkami. Dnes k večeru jsem se přesvědčil, ž e t o naši šlechtici reálsocialismu myslí d o o p r a v d y . Jel jsem d o m ů z Václaváku d o D e j v i c v í c e než dvě hodiny. Kolona p a n s k ý c h aut zdržela tisíce lidí, kteří jeli z práce domů. Připadal jsem si jako v Indii. Naši činitelé se stávají dopravní překážkou jako tam posvátné krávy. *
*
*
Pozval mne na pár deci vína z n á m ý historik. Podivil jsem se. Vím o něm, že už má pár let h l u b o k o do kapsy. Z ústavu, kde dělal, ho v y h o d i l i hned v devětašedesátém. Dlouho marně sháněl zaměstnání v o b o r u . Nakonec byl rád, že ho vzali jako dělníka do skladu. Hned v prvních dnech mu poručili jezdit s ještěrkou. D o p a d l o to hrozné. Rozmlátil vrata u haly, ještěrku a ještě si zlámal nohu. T e ď už mu práce skladníka nedělá starosti. Zaučil se, ale nezvykl si. Když jsme si sedli a on objednal víno, začal mi líčit, "jak c h u d ý chlapec ke štěstí přišel". Přivydělal si právě pět tisíc korun, a to ne poprvé. Samozřejmě, že ne ve skladu. Tam bere tak nanejvýš šestnáct set. Píše disertační práce za jiné. Za čtyři, za pět tisíc. D o ma však nemůže. Mají malý byt. Dcera se vdala, už má dvě malé děti a stále bydlí u rodičů. V zaměstnání psát také nemůže, tam na to není čas. Tak píše po večerech v d o m o v n í prádelně, když zrovna nikdo nepere. Má j e š t ě t ř i o b j e d n á v k y d o p ř e d u a další v d o h l e du. Nepíše však každému. Vybírá si jen takové "zákazníky", kteří to mají kádrové tak dobré, že by udělali d o k torát, i k d y b y opsal čítanku. U v ě d o m u j e si, že je to nesolidní, a ví, že s vědou to nemá nic s p o l e č n é ho. Ale c o je dnes u nás solidní a kde je nějaké vědy u nás konec? "Podívej se," řekl mi, "když dali doktorát ministrovi V o n d r u š k o v i za jakési hlášeni, či zprávu o z k u š e n o s t e c h ze stranické práce uličních organizací KSČ ve Veselí nad Lužnicí a když udělili d o k t o rát k o š i c k é m u Rigovi, který nemá dok o n č e n o u ani měšťanku, když rozdávají a k a d e m i c k é tituly, jako by šlo o housky, tak mne svědomí netrápí. Napíši pár desítek stránek na nějaké téma v l o g i c k é m sledu. I t o j e p r o n ě n ě c o jako zázrak. Důležité při t o m je, aby to zase nebylo příliš t e o r e t i c k é a tím podezřelé."
Návrh na změnu neprošel Z d o b ř e i n f o r m o v a n ý c h k r u h ů v Praze došla zpráva, že označení "Alej česk ý c h e x u l a n t ů " zůstane i nadále z a c h o v á n o beze změny. Návrh základní o r g a nizace KSČ j e d n o h o o k r s k u Veřejné bezpečnosti změnit výše uvedené j m é n o -na - "Alej českých e x u l a n t ů k e r ý s i upravili p o m ě r " byl zamítnut s o d ů v o d n ě n í m , že jiní exulanti nemají tak j a k o tak příležitost se do Ruzyně podívat. Nakonec jsem mu dal za pravdu. *
*
*
V rádiu mluvil B i ľ a k . Chtěl jsem ho vypnout, ale nakonec jsem se rozhodl, že vyslechnu alespoň pár vět. D o k o n c e jsem si připravil t u ž k u a papír. Co k d y b y řekl něco zajímavého, nějakou p o z o r u h o d n o u lež. Čekal jsem zbytečně. S p o u s t u frází neposkvrnil ani j e d n o u myšlenkou. Poslouchal jsem ho a ruka mi samovolně p o m a l u psala: Blablabla... Žvanil také něco o kultuře... Nad stolem mi visí pěkný grafický list k N o v é m u roku. Kamarád výtvarník na něm použil jako m o t t o slova W. Shakespeara: ...a u t l o u k á n o to, c o silné jest, a umění jak panáčkuje vládě a d o k t o r Blbec káže g é n i ů m a l u m p o v é se posmívají pravdě... *
*
*
Na několik dní k nám přijela kamarádka ženy. Její m a m i n k a bydlí sama na okraji j e d n é z j i h o č e s k ý c h vesnic. Nedávno ji v noci p r o b u d i l velký rachot. Na d v o r k u jejího stavení stálo nákladní auto a z něho se sypalo na dvůr uhlí. Vyběhla ven, co se děje, a ze tmy ze vynořili dva vojáci. Ne naši. Sovětští Hrozně se vylekala. Ale d o p a d l o to dobře. Za uhlí chtěli třicet korun. Na pivo. Dala jim pades á t i k o r u n u spíš ze strachu, než aby přemýšlela o v ý h o d n o s t i o b c h o d u . Hlavně si přála, aby už byli pryč.
Ráno, když otevřela dveře, našla na prahu ještě tři kila másla. Vystrašená a bezradná utíkala na národní výbor. O d t u d ji však tajemník div nevyhodil. Nechtěl ani slyšet, co se jí stalo. A hlavně jí nařizoval, aby n i k o m u nic neříkala. Dnes jsem t u t o p ř í h o d u vyprávěl Karlovi. Smál se a hned nabízel. Nechceš benzín za dvě, tři k o r u n y litr, kůži medvěda za o s m set, d a l e k o h l e d za dvacku... ? Řeknu ti. kde to dostaneš. A jmenoval obec nedaleko Prahy, kam pravidelně dojíždějí sovětští vojáci s jedním staršinou. Na polní cestě, za s t o d o l o u j e d n o h o stavení, prodávají kdeco. Všechno, co se dá ukrást v kasárnách. Cement, hřebíky, prkna, žárovky, benzín, máslo, i ty kůže z medvědů... A tak se p o m a l u do Evropy stěhuje Asie. Z jiného kraie ¡iný mrav. Horší však je, že p o m a l u ale jistě " m e t a stázuje" u nás do všeho, a nejen černý trh. Q
9
Zajímavosti ze světa Ota Ulč
Osvoboditelé K n i h u " T h e L i b e r a t o r s " (vydal W. W. N o r t o n . 1981) p o d p s e u d o n y m e m V i k t o r S u v o r o v napsal sovětský d ů stojník, jenž po účasti na i n t e r n a c i o nální p o m o c i Č e s k o s l o v e n s k u v r. 1968 p r o j e v i l n e d o s t a t e k nadšení na účasti na dalších i n t e r n a c i o n á l n í c h p o m o c í c h , p o d a ř i l o se m u z b ě h n o u t na naši, historií o d e p s a n o u část světa, napsal pak k n i h u , jež r o z h o d n ě stojí za p ř e č t e n í a p r o d u m á n í . "Jak j s e m se stal o s v o b o d i t e l e m " , r o z k o š n ě nazval ú v o d někdejší p r a c o v n í k na u k r a j i n s k é m kolchozu. O b l a s t n í s t r a n i c k é vedení totiž nařídilo socialistickou nadprodukci hnojiv. C h e m i č k a n a d v y r o b i l a , S t r a n a p o r u č i l a k o l c h o z ů m odvézt c e n n ý dar, s t o p a d e s á t t u n m a t e r i á l u na k o l c h o z , a r y c h l e ať si t o o d v e z o u , v y p r á z d n i t t o v á r n í kádě, v p o n d ě l í musí již zas s l o u ž i t z á k l a d n í m u p ě t i l e t é m u plánu. A u t o r ů v k o l c h o z , m n o h o verst v z d á lený, měl k d i s p o z i c i j e n j e d n o v o z i d lo, a j i n é k o l c h o z y na t o m n e b y l y lépe. N i k d y b y c h o m nezvládli desítky cest z továrny domů, nicméně jsme úkol zastali, n a s h r o m á ž d i l i j s m e se, j e d e n vůz za d r u h ý m , načerpali n á m , o d f a j f kovali nás, o d j e l i j s m e ze svahu v e d l e k D n ě p r u , v y v r h l i výsledek s o c i a l i s t i c k é h o u m u a snažení, a š u p r y c h l e z p á t k y z n o v u d o f r o n t y . K o l o b ě h byl n ě k o l i k r á t o p a k o v á n . N i k d y b y c h nevěřil, kolik r y b p ř e c h o v á v a l a tato naše h i s t o r i c k á řeka, přiznal a u t o r p ř i p o h l e d u na o t r á v e n o u h l a d i n u , p l n o u p l a c a t ý c h obětí. N i c m é n ě v ě d e c k ý plán s p o l u p r á c e města a venkova splněn. Autor odjel s p o s l e d n í d á v k o u d o m ů , místo d r u ž stevní r o l e jí nasákl svůj z á h u m e n e k , cosi se však ve veležírné č e r n o z e m i zvrtlo a záhumenek neporodil. Neurodí-li se na s o u k r o m é m , d r u ž s t e v n í rolník a b y též z a h y n u l . A navíc je p o l o n e v o l n í k , bez práva cestovat, v h o telu se usídlit, n e v ě s t u si najít ve městě. A pak m u t e d y zašel z á h u m e n e k . N i c m é n ě , jíst se musí. Z b y l a dvě řešení, s t r a v u p o s k y t u j í c í k r i m i n á l n e b o a r m á d a . R o z h o d l se p r o a r m á d u . A n a l y t i k se z á j m e m o třídní d i s t i n k ce n e c h ť n a h l é d n e k l a m p a s á k ů m . Čištění v ý k a l ů na l u x u s n í m l e t o h r á d ku v e l e g e n e r á l a J a k u b o v s k é h o . M a n želka zabalená do vzácných kožešin k r u t ě s p r d á v á p ř i d ě l e n é čistící k a d e t y a u d ě l u j e j i m extra t r e s t y s a u t o r i t o u polních tribunálů. A d o č í t á m e se e l e m e n t á r n í p r a v d u , jež u n i k á m n o h ý m z á p a d n í m p r o f e sorským dumatelům o komunistických způsobech: Uskutečnění komun i s m u by nejvíc ublížilo těm, k d o j s o u placeni za jeho uskutečňování.
10
Újezdní t a j e m n í k Strany, p r o s í m Vas, t e n už si n i r v á n u p o v y b u d o v a l - s dáčou, l i m u z í n a m i , šoféry, příděly, priv i l e g o v a n ý m i ú d ě l y , kaviárem a š a m p a ň s k ý m . a ten že by d y c h t i l p o p o v ý šení c h á t r y s m ě r e m k nirváně, kde o n si už leta lebedi? N a j d ě t e j e d n o h o jed i n é h o p r a c o v n í k a aparátu, jenž baží o o d s t r a n ě n í privilegií, c h c e se tlačit na pláži s o b y č e j n ý m č l o v ě č e n s t v e m ! A b y m u v u l g á r n í p r o l e t a r i á t pošlapal t u l i p á n y na n o m e n k l a t u r n í c h z á h o nech? J e n si t e n h l e k o m u n i s m u s nechte, v y c p a t se jděte. S u r o v o v , již d ů s t o j n í k , p ř i d ě l e n je k lítačce. Za večer n u t n o lapit šedesát p r o v i n i l c ů , tedy j e d n o h o za o s m m i nut. N o r m a je n o r m a , s o c i a l i s t i c k á s p r a v e d l n o s t je s o c i a l i s t i c k á spravedlnost. A každý-si t o o d s k á č e . Jed e n z k n o f l í k ů na blůze je p o o t o č e n , srp a k l a d i v o nemíří k v ý š i n á m , naopak se sklání, t e d y provinění, a u ž s e vojáček veze. D ů s t o j n í c i mají rozkáz á n o nosit h n ě d é rukavice, jež však v S o v ě t s k é m svazu n e j s o u k sehnání. Nosí tudíž s e h n a t e l n é č e r n é rukavice. Patrolující S u v o r o v musí p r o v i n i l c e trestat, n e b o ť musí plnit trestní k v ó t u . Po j e j í m s p l n ě n í a m í r n é m p ř e k r o č e n í p a t r o l y přehlíží o ž r a l y a s k u t e č n é provinilce. T r a d i c e svatého P o t é m k i n a : V o č e kávání návštěvy maršála G r e č k a v Sev e r o d v i n s k u , velitelství severní f l o t i l y se r o z h o d l o zkrášlit p o b ř e ž n í útesy. M a t r o s o v é t e d y natřeli dvacet kilom e t r ů t e r é n u š e d i v o u barvou, z á s o b y o c h r a n n é h o nátěru proti rzi tak b y l y v y č e r p á n y na rok. K návštěvě j i n ý c h m a r š á l ů vojska natírala v y p r a h l o u trávu na zeleno. K p a d e s á t ý m o s l a vám V f i S R v r. 1967 se p o ř á d a l y m n o hé p ř e h l í d k y v o j e n s k é z d a t n o s t i . Pro
SRPEN
1968 -
VÝKLADNÍ
SKAINÉ
V LIBERCI
p o t ě c h u p o l i t b y r a a s p ř á t e l e n ý c h zah r a n i č n í c h p o z o r o v a t e l ů se s h r o m á ž dilo 5.187 t a n k ů u D n ě p r u , aby řeku nikoliv přejely, ale p o d j e l y . A v s k u t k u , o p e r a c e se n a p r o s t o zdařila, ani jed e n tank neuvízl v bahně. Uvíznout totiž n e m o h l . N ě k o l i k měsíců tisíce v o j á k ů k l a d l o statisíce t u n k o v o v é h o materiálu, vyrábějíce tak p o d v o d n í , p o d v o d n í c k o u silnici, s b a r i é r a m i po o b o u s t r a n á c h . Efekty o v š e m n e j s o u z a d a r m o : kolik se asi m o h l o v y r o b i t o s o b n í c h a u t o m o b i l ů v h o d n o t ě tanků, p o n i č e n ý c h na t e h d e j š í c h parádách, p ř i p o m í n á autor. T a n k je veletěžké, s n a d n o o p o t ř e b o v a t e l n é zvíře, ž i v o t n o s t t y p u T - 5 5 je p o u h ý c h 500 h o d i n jízdy. S u v o r o v o v a 38. a r m á d a j i c h za ú č e l e m oslavování zničila 1285. Další a r m á d y n i č i l y další tisícovky. Leč p a r á d y j s o u v o b l i b ě . A r m á d n í g e n e r á l Jepišev, náčelník Hlavní politické správy, byl k o n c e m šedesát ý c h let již n a t o l i k s k l e r o t i c k ý , že místo dvaceti stran s l a v n o s t n í h o t e x t u j i c h p ř e č e t l č t y ř i c e t . Š t á b m u totiž o m ý l e m p o d a l s o r i g i n á l e m i kopii, Jepišev t e d y text z o p a k o v a l , z o p a k o vání n e p o s t ř e h l . Ve f u n k c i v y d r ž e l ještě m n o h o let. V j u b i l e j n í m r o c e 1967 d o š l o též k válce na S t ř e d n í m v ý c h o d ě . Tisíce židovských tanků zničeno v jednom dni, r a d o v a l o se sovětské d ů s t o j n i c tvo. J e n ž e g r a d u á l n ě , místo z n i č e n é ho Izraele, se s d ě l o v a c í p r o s t ř e d k y začaly z m i ň o v a t o Izraeli-agresorovi. V k a s á r n á c h není k d i s p o z i c i mapa. D ů s t o j n í c i se vypravili d o š k o l y v y p ů j šit g l o b u s a h n e d s e j i m u l e v i l o - v š a k pokrokoví Arabové tuhle mizernou tečku snadno vymažou. Západní Ukrajina, karpatská fronta, s r p e n 1968: " M y s l i t e , že to naše vedení má j e d n o d u c h é ? Češi nám nedávají ž á d n ý d ů v o d , a b y c h o m je přišli o c h r á n i t . A n i j e d e n k o m u n i s t a ještě n e b y l zabit, ani j e d n o h o č e k i s t u n e p o v ě s i l i na lucernu. Není tam nikdo, od koho lid o c h r a ň o v a t " (str. 153). Političtí d ů s t o j n í c i láteřili. Že Češi zrušili c e n z u r u , b u r ž o á z n i i d e o l o g i e se valí zemí, pohltí ji, a hrozí c e l é m u s o c i a l i s t i c k é m u t á b o r u . " Š p a t n é přík l a d y j s o u v y s o c e nakažlivé, s o u d r u zi." Instrukce k A K C I DUNAJ: "Bílý p r u h je r o z p o z n á v a c í m z n a m e n í m pro naše a s p o j e n e c k é b r a n n é síly. V š e c h n o bitevní vybavení s o v ě t s k é h o a spojeneckého původu, neoznačené bílým p r u h e m , n u t n o neutralizovat, p o k u d m o ž n o bez výstřelu. T a n k y a ostatní bitevní v y b a v e n i bez bílého p r u h u , jež by se p o s t a v i l y na o d p o r , je n u t n o o k a m ž i t ě z n i č i t , k akci netřeba s o u h l a s u vyššího velitelství. V případě k o n t a k t u s j e d n o t k a m i N A T O o k a m ž i t ě zastavte a střílejte p o u z e po o b d r ž e n i r o z k a z u " (str 158).
O k a m ž i t ě zastřelit k o h o k o l i v , k d o by se p o k u s i l o z b ě h n u t í na Z á p a d neb o k j e d n o t k á m bez b í l é h o p r u h u . Do t a n k ů k S u v o r o v o v i , j a k o ž i k ostatním velitelům, přisedli S T U K A Č I - udavači, konfidenti kontrarozvědky, s p ř í k a z e m velitele zastřelit, p o k u d by se rozjel n e s p r á v n ý m s m ě r e m . D v a n á c t divizí se d a l o d o p o h y b u p o ú z k é p r a š n é silnicí k č e s k o s l o v e n ské h r a n i c i . S t o v k y v a d n ý c h t a n k ů a j i n ý c h v o z i d e l se vším s u p e r t a j n ý m k o m u n i k a č n í m zařízením s v r ž e n o d o příkopů. Dvě překvapení. 1. V ý b o r n é j í d l o v p o l n í c h k a n t i n á c h , m a d e in U S A a jiných kapitalistických zemích; sovětská je j e n vodka. 2. N a p r o s t o n e v ý b o r né přivítání o s v o b o z o v a n é h o lidu. Hází p o nás k a m e n í , s h n i l á vejce a rajská jablíčka, nadávají nám. M u ž s t v o v S u v o r o v o v ě rotě n e c h á p e . Z á ž i t k y m a j o r a Ž u r a v l e v a o d 508. p r ů z k u m n é h o p r a p o r u šesté g a r d o v é m o t o r i z o v a n é divize: V Praze se v y z n á p o s l e p u . J e h o p r a p o r ztrávil č t y ř i měsíce s t u d i e m m a p a m o d e l ů hlavníh o města. K d i s p o z i c i měl f o t o g r a f i i k a ž d i č k é p r a ž s k é k ř i ž o v a t k y . Dvacet důstojníku praporu podstoupilo generální z k o u š k u ve f o r m ě t u r i s t i c k é h o z á j e z d u d o Prahy, v y h l í d k o v ý aut o b u s je vozil p o trase, již brzo a b s o l vují v j i n é f u n k c i . Ž u r a v l e v o b s a d i l b a n k u , blíží se t a n k y bez štráfu, s t ř e l b a v p o s l e d n í chvíli o d v r á c e n a : n i k o l i v k o n t r a r e v o l u c i o n á ř i , ale m o l o d c i o d p ě t a t ř i c á t é m o t o r i z o v a n é divize. D o š l a j i m bíiá barva, vysvětlili. A d o j d e k hádání. Ž u r a v l e v u k a z u j e rozkaz p o d e p s a n ý g e n e r á l - m a j o r e m C h o m j a k o v e m , šéfem štábu dvacáté gardové armády. "Zde mám být!" Velitel o d p ě t a t ř i c á t n í k ů r o z b a l u j e rozkaz p o d e p s a n ý t ý m ž g e n e r á l e m a p ř i d ě l u j í c í m h o tamtéž. C h o m j a k o v se spletl. Na m o s t ě p o s o b ě střílí t a n k y téže S o v ě t s k é a r m á d y . J e d e n t a n k o v ý pluk z c e l a m i n u l Prahu, n e n a š e l ji. J i n é jednotky omylem dovandrovaly do c e n t r a města, n e v ě d o u c e k u d y kam. " P r o č jste p ř i j e l i ? " "Vás o c h r á n i t . " " L e n i n byl pederast, d e g e n e r o v a ný krvežíznívec, r o z k a z o v a l střílet děti. Jak t o že n i k d y n e b y l kult o s o b n o s ti v A m e r i c e ? " " K o m u n i s m u s měl n a p ř e d přez k o u š e t Pavlov na psech, a r y c h l e by se b y l o zjistilo, že se t o p r o lidi v ů b e c nehodí." " S o u d r u z i , s o u d r u z i , r o z e j d ě t e se!" Četař hlásí Ž u r a v l e v o v i , strážci cenin, v a l u t a z l a t ý c h p r u t ů , že se k b a n ce blíží dva o z b r o j e n í Češi. Z b y t e č n á p o h o t o v o s t , však n e p ř i š l i střílet. Přivezli n á k l a d n í vůz, n a p ě chovaný bankovkami. Žuravlev odmítl poklad přijmout. Pak přijal, ale p o t v r z e n í o p ř í j m u nevydal. O z b r o j e n í Č e š i se vzdálili. Jak se d o b a mění! Však t e h d y to byl rok, kdy lid se l o u č i l s p r s t ý n k y ve
prospěch Zlatého pokladu republiky. Jak by asi po p a t n á c t i l e t e c h n o r m a l i zace Češi n a l o ž i l i s n á k l a ď á k e m peněz, k n i m ž se n i k d o n e c h c e hlásit? " N a š i věděli, že Češi n e b u d o u střílet. K d e p a k , ti n e j s o u j a k o Maďaři. Češi n e z v e d n o u prst ve věci vlastní s v o b o d y " (str. 178). Kde j s o u k o n t r a revolucionáři? První z á ř i j o v é d n y , severně o d Prahy: P r ů z k u m n í c i o d šesté g a r d o v é m o t o r i z o v a n é divize s e h n a l i slivovici, je j i m veselo. O d h o d i l i c i g a r e t u d o š k o p k u s h o ř l a v i n o u , vzplál a u h o ř e l j e d e n m o t o c y k l . Hrozí n á h r a d a š k o dy, t ř e b a i p r o k u r á t o r , n u t n o najít řešení. ftešení v n a b i f l o v a n é b a j c e o k o n t r a r e v o l u c i o n á ř í c h , přijeli v m o d ré š k o d o v c e a z á k e ř n ě zasáhli. H r o z í cí s p o u š ť o d v r á t i l a c h r a b r á j e d n o t k a . Četař M e l n i k o b d r ž e l medaili. S o v ě t s k é a r m á d n í p ř e d p i s y nezakazují p o ž í v á n i a l k o h o l i c k ý c h n á p o jů. O b y v a t e l é m e n š í h o č e s k é h o města ukázali c e s t u k l i h o v a r u a p o b í d l i k vypití. S u v o r o v p o s l é z e o b j e v i l a l k o hol v c h l a d i č í c h p a n c é ř o v ý c h vozů. Č e s k o s l o v e n s k ý lid přestal o s v o b o d i t e l ů m spílat. Spíš j a k o by je litoval. D ů s t o j n í c i začali sdílet vážné obavy, v y s l o v u j í c e č e r n o u d i a g n ó z u : " D e m o r a l i z a c e j e d n o t e k začala. J e n k d y b y a s p o ň ti Češi začali na nás střílet!" (str. 190). V e t e r á n i o s o b o z o v a c í a k c e v Maď a r s k u r. 1956 p o t v r z o v a l i , že n e p ř á telská střelba výborně utužovala m o rálku. Vojáci z e j m é n a ruské n á r o d n o s t i byli z m a t e n i . Není v l a s t n ě k o n t r a r e v o l u c e d o b r á věc? P o s m a t r i , j a k o u t a d y mají životní ú r o v e ň ! T o je m u s í m e o s v o b o d i t , aby byli tak c h u d í j a k o my? Infekce postupovala. Dvacátá gard o v á a r m á d a , nejelitnější s o v ě t s k ý Utvař v d ě l n i c k o - r o l n i c k é m N ě m e c k u , se natolik rozklížil, že k p o s á d c e v B e r n a u u B e r l í n a se vrátil j e n štáb a vyšší d ů s t o j n í c i . M l a d š í d ů s t o j n í k y a m u ž s t v o p r o j i s t o t u převeleli k č í n s k é hranici. Říjen 1968, zpět na s o v ě t s k é m Území u M u k a č e v a : M l a d í č e k se p o k u s i l utéct za h r a n i c e , n e u s p ě l , p o t ř e c h m ě s í c í c h h l a d o v ě n í se vrátil k útvaru. A zatím c o p ř e d n a s t o u p e n o u j e d n o t k o u o t r h a n ý navrátilec n a s l o u c h á d ů s t o j n í k o v i č t o u c í m u ortel, z e z e a d u se blíží m ě k c e našlapující m a j o r K G B s n a p ř a ž e n o u pistolí. "A o d s u z u j e se k s m r t i , " v y s l o v e n o je a k u l e už letí. V ý c h o v n é h o cíle d o s a ž e n o . Vojenské kolegium Nejvyššího s o u d u SSSR o d s o u d i l o V i k t o r a S u v o rova k s m r t i in absentia, ale s ú m y s lem r o z s u d e k k d e k o l i v k d y k o l i v v y k o nat j a k ý m k o l i v z p ů s o b e m . " A l e n a p ř e d mě m u s í najít!" uzavírá a u t o r k n i h u , s p ř i z n á n í m , že t o t o j e h o o b d o b í ž i v o t a mezi t r e s t e m s m r t i a v ý k o n e m t r e s t u je j e h o n e j š ť a s t n ě j š í m . " Z e m ě , z niž se musí utíkat, n e m á v ů b e c p r á v o n ě k o h o c o k o l i v u č i t . " též poznamenal bývalý rudoarmějec tan-
kista, a u t o r . Přejeme m u d l o u h ý život a sepsání dalších d o b r ý c h a u ž i t e č n ý c h knih.
•
Až přijedete do Kitcheneru, navštivte krajanskou RESTAURACI
METRO
164 Victoria Street North, Kitchener, Ontario. Tel.: 743-2720.
Deset druhů řízků a další jídla. Otevřeno sedm dní v týdnu
Antonín Bartůněk C o l o u r TV Hi-Fi Sales. S e r v i c e 144 K e n n e d y Rd. S. B r a m p t o n , O n t . L6W 3G4 (416) 453-8817
3> H I T A C H I Prodej
JVC
Sales
Audio — Video — Service
PAMATUJTE NA ZADNÍ KOLEČKA K U P T E SI P O Z E M E K N E B O NEMOVITOST V KANADĚ Postaráme se i o jeho spravováni.
FRANTIŠEK HEROLD 21 C E N T U R Y , Forest Heights Realty, Ltd. 421 Greenbrook Drive, Kitchener, Ontario N 2 M 4K1 Tel.: Bus. (519) 744-7304 nebo 578-8810 nebo 746-1020 Res. (519) 885-1374
11
Miloš Šuchma
K případu kanadského udavače a jeho organizace V s r p n o v é m č. 3/84 Z á p a d u jsme uveřejnili k o r e s p o n d e n c i mezi předs e d o u kanadské rady asociace Kanada — SSSR M i c h a e l e m Lucasem na j e d n é straně a Jiřím Syslem, vedoucím z á m o ř s k é h o o d d ě l e n í Č e d o k u na straně druhé. Jednalo se o udání na průvodkyni Sporturistu Natašu Bayerovou, která nyní po zdařilém útěku z ČSSR žije s manželem v západním N ě m e c k u . V t o m t o čísle uvádíme zajímavé interview s N. Bayerovou k j e j í m u případu. O případě se v Kanadě zmínil nejautoritativnější kanadský deník The Globe and Mail, který 26. května 1984 uveřejnil na první straně článek Denyse H o r g a n a pod názvem Czech guide defecfs after protest lodged (Česká p r ů v o d k y n ě utíká po p o d a n é stížnosti). Článek v podstatě cituje obsah d o p i s ů , které The Globe and Mail získal a uvádí p o z n á m k y z rozmluvy novináře D. H o r g a n a s M. Lucasem a N. B a y e r o v o u . M. Lucas řekl D. H o r g a novi, že byl šokován, když m u kanadský novinář ukázal kopii j e h o koresp o n d e n c e . " T o je velmi, velmi nenormální a a b s o l u t n ě podivné, protože t e n t o d o p i s jsem napsal zcela důvěrně." O uvažování pana Lucase svědčí i další j e h o k o m e n t á ř : " K d y ž se ti syst é m nezdá, nemáš p ř i j m o u t místo tak o v é h o kalibru. Kde je kouř, tam je i oheň. Poctivě myšlená chyba n e m ů že v y p r o v o k o v a t útěk." Denys H o r gan sdělil autorovi t o h o t o článku, že M. Lucas po otištění č l á n k u utrousil p o z n á m k u , že uveřejněním č l á n k u udělal c h y b u , protože m u může garantovat, že nejpozději d o 3 d n ů zjistí toho, k d o d ů v ě r n é dopisy o d k r y l . Rodák z H u m e n n é h o a udavač žijící ve s v o b o d n é m světě tedy na dálku zařídí potrestání. 3. června v a n c o u v e r s k ý deník The Vancouver Province uveřejnil výstižně n a d e p s a n ý článek What are good friends for? (K č e m u jsou d o b ř í přátelé?), z pera Ilji G e r o l a (viz interview s I. G e r o l e m v č. 4/81), který reaguje na článek The Globe and Mail a v závěru c h a r a k t e r i z u j e předsedu asociace K a n a d a — SSSR r u s k ý m s l a n g o vým výrazem " s t u k a č " neboli "práskač". The Globe and Mail se krátce k případu vrátil r e d a k č n í m č l á n k e m ze 14. června Doubt without benefit (Poc h y b y bez p r o s p ě c h u ) , kde čin Lucase o d s u z u j e a z m i ň u j e se rovněž o jiných příkladech odsouzeníhodného c h o v á n í j i n ý c h naivních Kanaďanů. C o je asociace Kanada — SSSR a c o sleduje? N e b u d e m e daleko od pravdy, když řekneme, že je to Pátá k o l o na v Kanadě, p r o d l o u ž e n á ruka kom u n i s t i c k é strany Kanady (která v
12
posledních d e m o k r a t i c k ý c h volbách v Kanadě 4. září 1984 získala zlomek procenta hlasů a její předseda William Kashtan v T o r o n t ě získal 259 z celkového počtu 23 078 hlasů), a tím i Moskvy. Lépe ale bude se přidržet faktů, které tato organizace d e m o n s t r o v a l a při parlamentním slyšení 31. května 1984 (tedy 5 dní po uveřejnění prvého článku v The Globe and Mail) před parlamentním Stálým v ý b o r e m zahraničních věcí a národní o b r a n y u příležitosti diskuse zákona C-32 (založení kanadského Institutu pro mezinárodní mír a bezpečnost), který byl schválen za pět minut dvanáct jako j e d n a z posledních akcí odstupujícího m i n i s t e r s k é h o předsedy P. T r u deaua. Asociace Kanada — SSSR je údajně registrovaná nezisková organizace, která vznikla v roce 1970, ačkoli kořeny této organizace j d o u až do roku 1918, např. k v ý b o r u Ruce pryč od Ruska (Hands off Russia Committee), který pomáhal mladému sovětskému státu se postavit na n o h y (zde je d o b ré si p ř i p o m e n o u t Leninovu historku o pletení oprátek). Ústředí asociace Kanada — SSSR je v T o r o n t ě (kdo by se rád stal členem nebo si chtěl zatelefonovat, zde je adresa: CanadaUSSR Association Inc., Canadian Council, 280 Queen St. W., T o r o n t o , Ont. M5V 2A1, telefon 977-5819, 368-5012, 596-1323). Organizace má 41 o d b o č e k po celé Kanadě a asi 4500 členů (a zajisté ještě více nečlenů). Předsedou je náš z n á m ý hrdínaudavač Michael Lucas, rodák z H u menného. Při p a r l a m e n t n í m slyšení v y s t u p o vali t i t o svědci asociace Kanada — SSSR: pan K u z m a T a r a s o f f , předseda ottawské o d b o č k y a rodák z kanadského Saskatchewanu, na kterého jsou jeho ruští rodiče jistě hrdi (jeho prarodiče prý pálili zbraně již v roce 1895 v carském Rusku). Je p o v o l á n í m mírotvůrce, autor několika k n i h na téma p a c i f i s t i c k ý c h menšin v Kanadě. V roce 1980 byl f o t o r e p o r t é r e m na moskevské o l y m p i á d ě , od r o k u 1957 byl 6x v SSSR a údajně m á š i r o k é k o n t a k ty se " s o v ě t s k ý m lidem" včetně pracovníků sovětského velvyslanectví, sovětského mírového hnutí, s p o l e č nosti Rodina a Ukrajinské s p o l e č n o s ti. D r u h ý svědek, tentokráte anglosaského j m é n a je Lewis M. Leach, který sloužil v k a n a d s k é m letectvu během II. světové války, žil 11 let na Novém Zélandě, kde pracoval jako novinář. V SSSR byl údajné jako novinář v roce 1981-83, a věnoval se hlavně s t u d i u ústavů a organizací.
Po návratu ze SSSR se stal členem ottawského výkonného výboru asociace Kanada — SSSR a také v zastoupení této organizace řídí celokanadsky předplatitelskou službu pro sovětské knihy a periodika. Bylo by velice obšírné popisovat celé slyšení t ě c h t o vzácných svědků (čtenáři si celý 28stránkový a n g l i c k o f r a n c o u z s k ý přepis z 31. května 1984 m o h o u objednat na adrese: Canadian Government Publishing Centre, Supply and Services, Ottawa, Canada K 1 A 0 S 9 ) , přesto se pokusíme čtenáře seznámit s nejzajímavějšími nápady t ě c h t o kanadsko-sovětských mírotvůrců. Hlavní věc, s kterou Kuzma Tarasoff přišel, byl návrh na zřízení "Rozvojového centra pro dialog V ý c h o d Západ v Kanadě". Předložil detailní návrh včetně obsahové náplně centra, plánování, p r o g r a m u , knihovny, počítačového střediska, v ý c v i k o v ý c h zařízení, financování a nákladů (maličkost: 7 m i l i ó n ů d o l a r ů na vlastní c e n t r u m a 3 milióny dolarů provozní roční rozpočet — vše ovšem z peněz k a n a d s k ý c h d a ň o v ý c h poplatníků). Místo v ý b ě r u je skvělé: rekreační středisko Chateau Montebello u Ottawy (místo posledního kanadského setkání ministerských předsedů a prezidentů d e m o k r a t i c k ý c h zemí), které by ale muselo být pro t y t o účely rozšířeno — prostě taková kanadská Dobříš. Bylo by to podle slov našeho K u z m y "přátelské místo pro americké a sovětské pracovníky k setkání, kde by se d o h r o m a d y uvolnili, jedli, mluvili, smáli a poučovali se o mechanice mírové tvorby na p r a k t i c k é z á k l a d n ě " . T o t o jsou organizace, se kterými by p o d l e Kuzmy Tarasoffa C e n t r u m mělo mít hlavně styky: Institut U.S. a k a n a d s k ý c h studií v Moskvě (jen tak náhodné se pan Arbatov, šéf institutu, se s k u p i n o u expertů objevil den předtím v kanadském Parlamentě; možná, že p r o p r a c o v a n ý návrh Tarasoffovi přivezl), Sovětsko-kanadská společnost přátelství v Moskvě, Sovětský mírový výbor, K o m s o m o l s k á organizace z Moskvy, ale také Mezinárodní mírová akademie z New Yorku, Kanadský mírový v ý z k u m n ý institut, asociace Kanada — SSSR ( p o c h o p i telně) a řada dalších. C e n t r u m by mělo mít také za úkol v ý u k u r u s k é h o jazyka a sovětských studií. C e n t r u m by podle Tarasoffa, jak již bylo zmíněno, mělo být plně kanads k o u vládou f i n a n č n ě p o d p o r o v a n é , p ř i t o m ale zcela na vládě nezávislé. Je škoda, že nebylo d o p o r u č e n o nezávislé středisko t o h o t o d r u h u v Moskvě, avšak plně financované sovět-
s k o u v l á d o u . S o v ě t s k á vláda by jistě s o u h l a s i l a , v č e t n ě k o m u n i k a c e pom o c í satelitů, jak d o p o r u č u j e T a r a soff. D r u h ý m í r o t v ů r c e Lewis Leach podal k r i t i k u š p a t n é i n t e r p r e t a c e p o j m ů lidská práva, mír, b e z p e č n o s t , svobodná společnost, demokracie, m a r x i s m u s - l e n i n i s m u s atd. K o n k r é t ně se z m í n i l o z k r e s l e n é m v ý k l a d u z á p a d n í h o t i s k u na a f g h á n s k o u o t á z ku, neštěstí k o r e j s k é h o letadla, k o n traverzi kolem Andreje Sacharova a s i t u a c i na m o s k e v s k é m t r h u . J e h o v ý k l a d byl b o h u ž e l p ř e r u š e n p ř e d s e d a j í c í m , k t e r ý řekl, že n e a o v o lí, aby urážel pana S a c h a r o v a . Kuzma Tarasoff citoval také dopis z 9. d u b n a o d m i n i s t e r s k é h o p ř e d s e dy P. T r u d e a u a , j a k o o d p o v ě ď n a j e h o d o p i s ze 13. p r o s i n c e 1983. V d o p i s e o d s t u p u j í c í m i n i s t e r s k ý p ř e d s e d a říká: "K zajištění t o h o , aby Váš uvážlivý příspěvek byl s p r á v n ě zvážen, p ř e dal j s e m Vaše d o p o r u č e n í č i n i t e l ů m z a b ý v a j í c í m se z ř í z e n í m centra. Věřím, že b u d e m o ž n é , aby byla z a l o ž e na t v o ř i v á a p r a k t i c k á instituce, s kter o u Vy uvažujete." Naštěstí m ů ž e m e č t e n á ř e i n f o r m o vat, že slyšení n e b y l o j e d n o s t r a n n o u záležitostí m y š l e n e k p á n ů T a r a s o f f a a Leache. Někteří č l e n o v é s t á l é h o výb o r u z a h r a n i č n í c h věci a n á r o d n í obrany podrobili Tarasoffa a Leache k o n f r o n t a c i s fakty c h o v á n í SSSR a osobními zkušenostmi z pobytu v SSSR, d i a m e t r á l n ě r o z d í l n ý m i o d propagandistických názorů kanadsko-sovětských mírotvůrců. Je o v š e m š k o d a , že n i k d o n e p o u k á zal na č l á n e k v The Globe and Mail, který vyšel p ř e d pěti d n y a který j a s n ě d o k u m e n t u j e pravý c h a r a k t e r této o r g a n i z a c e č i n e m jejího p ř e d s e d y . K t o m u d o š l o až 26. č e r v n a 1984, kdy před Stálým výborem vystoupil pos l a n e c D o n a l d W. M u n r o , který řekl: " B o h u ž e l j s e m n e b y l p ř í t o m e n slyšení 31. května, četl j s e m ale v ý p o v ě ď a c h t ě l b y c h v y j á d ř i t své z n e p o k o j e n í , že s k u p i n a s t a k o v o u č i n n o s t í má přístup k našemu parlamentnímu jednání. 26. k v ě t n a t o h o t o r o k u , právě pět dní p ř e d tím, než se K a n a d a - S S S R asociace objevila před parlamentním v ý b o r e m , p ř e d s e d a této o r g a n i z a c e M i c h a e l L u c a s byl j m e n o v á n v The Globe and Mail v s o u v i s l o s t i s.udáním české p r ů v o d k y n ě t u r i s t ů za to, že v m i n u l é m roce p r o j e v i l a a n t i k o m u n i s t i c k é s m ý š l e n í v Č e s k o s l o v e n s k u . Považuji za n e u v ě ř i t e l n é , že s k u p i n a s t a k o v o u č i n n o s t í má p ř í s t u p p ř e d t e n t o v ý b o r . P r ů v o d k y n i , která b y l a u d á n a k a n a d s k o u s k u p i n o u , Nataše B a y e r o v é , se p o d a ř i l o utéci z Č e s k o s l o v e n s k a a p o ž á d a l a o azyl p r o sebe a m a n ž e l a v z á p a d n í m N ě m e c k u poté, c o byla udána. T a t o a k c e byla za naš i m i h r a n i c e m i , byla to a k c e p r o t i o b č a n u j i n é země, z p ů s o b e n á K a n a ď a ny. Považuji za n e s l ý c h a n é , že lidé t o h o t o d r u h u mají příležitost p ř e d stoupit před tento výbor."
Předsedající S t á l é h o v ý b o r u z 31. května pan D. K i l g o u r řekl, že mezi d n e š n í m i d i v á k y je z á s t u p c e Č e s k o s l o v e n s k é h o s d r u ž e n í v Kanadě, který n e m ě l m o ž n o s t p o d a t e v i d e n c i Stál é m u v ý b o r u , na d r u h é straně ale jak pan M u n r o p o d o t ý k á , K a n a d a - S S S R asociaci bylo dovoleno předstoupit p ř e d t e n t o výbor. P r o t o se D. K i l g o u r d o m n í v á , že p o z n á m k a p a n a M u n r o musí být o f i c i á l n ě z a p r o t o k o l o v á n a . T o l i k tedy p r o z a t í m k d a n é m u případu. A co vy, z e j m é n a kanadští čtenáři, o t o m soudíte, vy kteří p r a v d ě p o d o b ně žijete v j e d n o m ze 41 míst, kde máte o d b o č k u t o h o t o " p ř í k l a d n é h o " přátelství? A co vy ostatní, kteří žijete v z e m í c h , kde o b d o b n á o r g a n i z a c e L u c a s ů e x i s t u j e ? N e c h á m e dojít k o s u d u dalších Nataš B a y e r o v y c h ? J e d n í m z řešení je např. založení f i n a n č n í h o f o n d u o b ž a l o b y Nataši B a y e r o v é k o n t r a Lucas a spol. A také co nejvíce i n f o r m o v a t o č i n n o s t i t é t o o r g a n i z a c e . N a p i š t e svůj názor redakci. n
P O S E L S T V Í GRÁLU Dílo Abd-ru-shina "VE SVĚTLE PRAVDY' je určeno těm, kteří uváženě a opravdově hledají cestu z bezcilnosti, zmatku a tlaku dnešni doby. Nezodpovězené otázky; může se člověk vrátit k přírodě a k poznáni jejích zákonů? Je život po smrti? Žili jsme již před timto životem? Toto dílo vysvětlu- , je s nevšední určitosti, hloubkou a prostotou. Osvětluje bezpečnou cestu k uvědomění si sebe sama, k duchovním výšinám, po níž smí kráčeti ti, kteři se vědomě podřídí vůli svého Stvořitele. Pro více informaci se laskavě obraťte na adresy:
CHCETE SI KOUPIT POZEMEK NEBO DOM V KRÁSNÉM ONTARIU? Prodá Vám jej
DIMITR NENKOV P.E. OLSEN REALTY 1770 King St. East Kitchener, Ontario Tel.: (519) 579-3570 Res.: (519) 893-7192
Plánujete d o v o l e n o u na Floridě? J A S M Í N VILLA M O T E L 801 S. Oceán Blvd. Pompano Beach, Florida 33062 Tel.: (305) 941-7930 J e d n o l o ž n i c o v é bytv s k u c h y ň k o u • Pokoje s kuchyňkou • Hotelové pokoje s ledničkou • Barevná televize a telefon v k a ž d é m pokoji • Velký bazén • P o u z e 100 m od m o ř e • Kulečník • P i n g - p o n g • SluilTleboard • Barbecue • O b c h o d y a r e s t a u r a c e nablízku
PAVEL - ILIANA STAIF P.O. BOX 104 MORGAN, VERMONT 05853 USA VLADIMÍR - SILVESTRA ZENISEK R.R. No. 1 TRAFALGAR RD. GEORGETOWN, ONT. CANADA L7G 4S4 Výtisky v angličtině, francouzštině, němčině, italštině, portugalštině, španělštině: GRAIL FOUNDATION OF AMERICA 2081 PARTRIDGE LANE BINGHAMTON, N.Y. 13903, USA
Těší se na Vás Vaši k r a j a n é l.ajoš a Jana Naňákovi
POMOZTE Z Í S K A T PŘEDPLATITELE T ě m , kteři nám získají 3 předplatitele časopisu Západ, pošleme desku Jaroslava Hutky "Pravděpodobné vzdálenosti". Ti, kteři si přeji věnovat předplatné časopisu Západ svým přátelům, nechť uvedou adresu nového předplatitele, jakož i jméno dárce a případně text přáni, který zašleme spolu s časopisem. Vhodný dárek k vánocům nebo do nového roku!
V A L E N T I N MOLPECERES. LL L
(MONTREAL)
H Y N E K Z I K O V S K Y . B C L (McGILL). JUDR (PRAGUE)
MOLPECERES, ZIKOVSKY AVIK AIS AI IORNf> S AI IAW AfnKjAOOS PKAVNItl 2 2 5 . Noire-Dame Ouest. sune 2 3 0 Montreal. Québec. ( anada H 2 Y I T 4
Těl
(514)282 8050 Télex 0 5 5 6 1 2 7 1
13
Interview
Interview s Natašou Bayerovou Západoněmeckě městečko nedaleko holandské hranice, poslední srpnová neděle 1984, hezká štíhlá černovláska v červených šatech na červeném kole přijela, zajeli jsme si do poklidné Gaststube k popovídáni. Obětí kanadského udavače Lucase — původem z Humenného — se za ZÁPAD vyptával Ota Ulč. Západ: Lidé utíkají na Západ z všelijakých důvodů; prchá se před kriminálem, před tchyni, ale před pokrokovým kanadským udavačem? To teda je unikátní! Jaký to kanadský žertík! Bauerová: Vidte. S o u d r u h Michael Lucas, prezident sovětsko-kanadské společnosti, sídlem v T o r o n t u , a tohle se m u povedlo. Z: Zas tak docela se mu to nepovedlo. Vždyť se mu nepodařilo vás dostat za mříže. B: To je pravda, ale o d propuštění, p r o n á s l e d o v á n í a p ř í p a d n é h o uvěznění jsem si p o m o h l a sama, respektive, vděčím pár statečným lidem — vzdor všem s n a h á m s o u d r u h a Lucase. Z: Samozřejmě, že se v tomto interview neobjeví nic, co by pomohlo Lucasovi a estébákům, a co by ublížilo dobrým lidem, kteří vám pomohli u Čedoku... B: U Č e d o k u mi n i k d o n e p o m o h l . Z: Ale přece ten Sysel... B: Jiří Sysel, v e d o u c í oddělení, zabývajícího se a n g l i c k y mluvícími zeměmi, nemluví a n g l i c k y , ten nic nezjistil; resp. neublížil mi z á s l u h o u své neschopnosti. Celý případ předal Sporturistu k vyřízení. Z: Proč Sporturistu? Vy jste nedělala pro Čedok? B: Dělala, ale nebyla jsem jím zaměstnána. M ý m zaměstnavatelem byla Pražská i n f o r m a č n í služba, oddělení p r ů v o d c ů . A ty si najímal jak Čedok, tak S p o r t u r i s t , tak jiné organizace. A o n y zájezdy p r o mladé Kanaďany měl na starost právě Sporturist. Takže p r o t o j i m Sysel vše předal — ale p ř i t o m kopie veškeré k o r e s p o n d e n c e plus Lucasova udání p o s t o u p i l soud r u h u O n d r u š o v i na Ministerstvu z a h r a n i č n í c h věcí s tím, že s o u d r u h O n d r u š " p ř í p a d sleduje". T a k h l e d o slovně. (Pozn. red.: Emil O n d r u š je bývalý d r u h ý tajemník Čs. velvyslanectví v Kanadě.) Z: Už tomu začínám trošku rozumět. Ale než se pustíme do aféry, napřed mi řekněte něco o svém povolání, jak dlouho, co a jak. B: U Pražské i n f o r m a č n í služby jsem pracovala od r o k u 1979 do 1983 j a k o j e d n a ze šesti p r ů v o d c ů - i n t e r n i s t ů .
14
T e d y jako nájemní síla pro t u r i s t i c k é zájezdy, kongresy, sympozia. Hlavně jsem dělala ruštinu, n ě m č i n u , t r o š k u též angličtinu. A navíc j s m e měli asi šest set externistů — d ů c h o d c e , studenty a nezaměstnané ženy v d o m á c nosti. Z : Jak vás kádrovali, školili, podle spolehlivosti dělili, vaše styky s St B? B: O stycích s StB nic nevím. Nevím, že b y c h o m se s nimi setkávali. Rovněž nás v zaměstnání nedělili na ty, co p o v e d o u návštěvníky z kapitalismu a ty ze socialismu, j i c h ž bylo ovšem víc. Dělili nás p o d l e j a z y k o v ý c h kvalifikací. Ale když n ě k d o padl do m o m e n t á l ního podezření, tak ho třeba přidělili v ý l u č n ě k v ý c h o d n í m N ě m c ů m , a se západními nepřišel d o styku. Ale měli j s m e školení, k a ž d ý c h čtrnáct dní. To nás školili lidé z univerzity, například o otázkách jako sovětská p o m o c A f ghánistánu, a vůbec o s o u č a s n ý c h událostech. Však to zejména naše ženy d ů c h o d k y n ě , ty externistky, d o m a nesledovaly. Z: Jak často jste dostávala ošemetné, ba provokativní otázky — například o přítomnosti Rusů, o Chartistech? B: Pravidelně. Že všude k o l e m slyší nadávání lidí na k o m u n i s t y , a proč že tito lidé volí jen k o m u n i s t i c k o u stranu. Z: Ano, ovšem, jaká to kardinálni otázka... B: Velmi často se ptali na osvobození Československa v roce 1968 — tedy na naše znovuosvobození. T o proto, že dostali b r o ž u r u o Praze, kde je o t o m kapitola. Z: Řekla jste třeba, že Vasil Biľak si nezaslouží Nobelovu cenu? B: T o ne. A l e o t á z k y byly většinou jiné — spíš se ptali, proč v hotelu, kde jeden p o k o j na j e d n u noc stojí sto dolarů, jsou nefungující záchody, z á c h o dy z a m č e n é a na nich cedulka, text mi citovali, nebo že aspoň n e n í t o a l e t ní papír. Z: Kolik jste těch turistických zájezdů podnikala, a vzpomínáte si vůbec na zájezdy s těmi Kanaďany, kde jste se měla dopustit velezrádných komentářů, jež pak pohnuly kanadského udavače k transatlantické akcí? B: D e n n ě jsem absolvovala j e d n u o k r u ž n í jízdu, která trvá dvě hodiny. A prováděla j s e m c e l k e m čtyři skupiny o n ě c h m l a d ý c h k a n a d s k ý c h návštěvníků. Byli u nás a u t o b u s e m , a absolvovali t u c t y zemí po Evropě. Do Prahy přijeli ve středu, o d o s m i večer do deseti o b d r ž e l i p ř e d n á š k u o Praze a socialismu, pak se rozprchli po barech, a ráno v devět h o d i n jsem je p ř i o p i l é o b d r ž e l a já, a o n i pak po o b jížďce Prahou hned p o k r a č o v a l i smě-
rem na Cínovec, d o DDR, aby ještě tentýž den byli v Berlíně. A ti Kanaďané dávali tytéž otázky — ptali se na platy, kolik že si vydělá dělník, univerzitní profesor, nebo náš vedoucí oddělení, bývalý prodavač zeleniny. Co že to z n a m e n á vstoupit do KSČ. Ptali se na cenzuru, možnost vycestování, jak je to s byty, a platy vůbec. Všem jsem odpovídala. Z: Tak kde bylo vaše zločinné kálení na socialismus? B: Myslím, že jsem odpovídala p o c t i vě. Nic jsem nezkreslovala — ale ani nepřikrášlovala. Z; A víte vy konkrétně, kdy jste se měia dopustit ziočinu dle Lucase? B: Nevím, ale d o m n í v á m se, že to bylo v případě zájezdu, kde jsem pak už d o k o n č i l a svou roli p r ů v o d c e po Praze, a s tím a u t o b u s e m se dál svezla až do Teplic, kde jsem měla matku — oni pak pokračovali d o v ý c h o d n í h o Německa. T o jsem ale neseděla u šoféra, ale šla si n a h o r u s e d n o u t ke s t u d e n t ů m — jezdili totiž d v o u p o s c h o ď o v ý mi a u t o b u s y — a ti se mě vyptávali a já j i m odpovídala, tak jak jsem vám už řekla. Z: Ano. Pokračujme dále po stopě vašeho zločinu, a pokusu o trest dle pokrokového kanadského funkcionáře Lucase. Detaily jste mi řekla stranou, teď jde o to, abyste mi něco zformulovala pro časopis, aby z toho měli nějaký užitek naši čtenáři, ale neměli užitek StB a jeho korespondent Lucas. B: Tak především: k d y b y Lucasova stížnost byla krátká, byla by uspěla. Rovněž nebyl přece p r o b l é m zjistit, kdo f u n g o v a l na zájezdu číslo ISE (to je Sporturist) M25. Za pět minut to m o h l i vědět. Ale když přišlo z Kanady s á h o d l o u h é udání, jistý f u n k c i o n á ř si mě předvolal, aby se na mě podíval, c o jsem za o s o b u . Zda b y c h byla s c h o p n a na krátkém zájezdu — trvá oficiálně dvě hodiny, ale p r ů v o d c e určitě nemluví déle než h o d i n u a půl — mezi i n f o r m a c e m i o palácích a katedrálách v y c h r l i t tolik h a n o b e n í tak, jak Lucas tvrdil. T e d y ten f u n k c i o n á ř , člen strany, prosím, došel k závěru, poté co si mě prohlédl, že jsem normální, takže asi nebude n o r m á l n í pan Lucas, navíc z H u m e n n é h o . O mé cestě a u t o b u s e m do Teplic se n e m l u vilo. Jenže přece ani tam jsem neřekla j e d i n o u lež. Ten f u n k c i o n á ř se rozčílil, že existují takoví padouši, kteří píší třikrát přes oceán, jen aby mohli zničit n e v i n n é h o člověka, představte si! Z: Nedovedu si představit, ale snažím se: padoušstvím příslušníka demokratické země, požitníka všech výhod
demokratické země, jste se dostala do velmi nebezpečné situace, kde určitě hrozila existenční zkáza, a velice pravděpodobně i kriminál, a z nebezpečí vás dostal příslušník komunistické strany, tedy strany o zničení demokracie kdekoliv usilující. Tak co se stalo potom, jak jste reagovala, kolik jste měla času na reagováni? B: D o b ř í lidé, kteří ještě žijí, p o p o š o u p l i , p o o d s t r č i l i m ů j případ, a měla j s e m tří měsíce, a b y c h v š e h o n e c h a l a a utekla. O v š e m , b y l o to v š e c h n o neč e k a n é , h r o z n é — já s v o u p r á c i měla ráda, P r a h u milovala, však je t o též z e m ě , kde m á m r o d i č e , v š e c h n y přátele, a t e ď k o n e c , p r y č . A j a k ? N a p ř e d v á m ale p o v í m , j a k á b y l a m o j e první reakce, k d y ž j s e m se o m a l é r u d o z v ě děla. O k a m ž i t ě j s e m si u v ě d o m i l a , že z Československa budu muset pryč. O k a m ž i t ě mi též byla v e l m i blízká p ř e d s t a v a k r i m i n á l u , k a m mě usiloval d o s t a t pan L u c a s z d e m o k r a t i c k é země. H n e d j s e m se hnala zeptat i n f o r m o v a n ý c h lidí, c o se jí v k r i m i n á l e , zda t a m mají c h l e b a , jak t a m lidi mlátí. T é ž o p a t r n ě , v e l m i o p a t r n ě j s e m se zeptala právníků, n i k o m u jsem ovšem n e m o h l a říci p r a v d u , j a k é by byly trestní následky v o n o m "teoretickém, h y p o t e t i c k é m " p ř í p a d u . N i k d e jsem nedostala optimistické informace. Z: Tak kdy jste se rozhodla odejít? B : Však t o ř í k á m — první den, nic j i n é h o mi n e z b ý v a l o . J e n ž e jak to udělat? T o h l e se u d á l o v č e r v e n c i 1983. O d e v i z o v ý příslib se dá žádat jen d o března. Jak tedy ven, k d y ž č a s u j s m e měli tak m á l o ! Lze jet s c e s t o v n í kanceláří, o v š e m že za h r o z n é peníze, —• t o byla má j e d i n á naděje. A m é h o manžela, o v š e m . Ivo je s o c i o l o g , p r a c o v a l v Praze v ú s t a v u p r o v ý z k u m k u l t u r y . Brali j s m e se v r o c e 1982, zažádali j s m e si o s v a t e b n í c e s t u d o Paříže, a t e h d y n á m to n e p o v o l i l i , v l a s t n ě p o volili n a p ů l , a tak j s e m si myslela, že n e b u d e n á p a d n é v r o c e 1983 o u s k u t e č n ě n í t é h o ž žádat znova... Z: Moment, moment, zmátla jste mě. Jak vás, Probůh, mohli pustit na svatební cestu n a p ů l ? B: M o h l i . P o v o l e n í dali jen mně, a b y c h jela na svatební c e s t u a že m a n ž e l a pustí na j e h o p ů l k u svatební c e s t y příští rok. Tak vidíte. Z. Děkuji vám moc za tento skvost. Kapitalismus by se na něj nezmohl. Tak co jste tedy podnikli k uniknutí Lucasovskému maléru? B: V š i c h n i m o ž n í přátelé a z n á m í se s n a ž i l i p o m o c i , m ů j n á h l ý p o z d n í nárok v z h l e d e m k u d á l o s t e m p ř e d r o k e m zněl v ě r o h o d n ě , jenže, žel, ten č l o v ě k , c o Paříž m o h l p r o s a d i t , právě m o m e n t á l n ě emigroval. Museli jsme h l e d a t j i n o u cestu. Z: Tak co jste našli? B: Z á j e z d d o J u g o s l á v i e , ale přes Rak o u s k o . J e d e n á c t tisíc k o r u n na o s o bu, t e d y s m a n ž e l e m d v a c e t dva tisíc. T o se t e d y p o v e d l o k o n c e m září 1983.
Z: To bylo na dva měsíce? Proč tak dlouho? B: C o vás vede. T o b y l o n a sedm dní, devět s c e s t o u . M u s e l a j s e m p r o d a t r o d i n n ý d o m e k , a b y c h to m o h l a zaplatit.^ O v š e m , m ě l i j s m e s t r a c h , že ven v ů b e c n e v y j e d e m e , že nás na h r a n i c í c h vysadí, a o b v i n í nás s d a l š í h o z l o č i n u — že se i l e g á l n ě s n a ž í m e vzdálit p ř e d d o p a d e m s p r a v e d l n o s t i , tak, jak ji dal d o p o h y b u pan Lucas. Z: Tak o co všechno vás kanadský pokrokový udavač připravil? B: Je t o h o h o d n ě . Za prvé, p ř i p r a v i l m ě o vlast. O Prahu, k t e r o u j s e m m i l o vala, a k d e j s e m měla p o v o l á n í , které j s e m m ě l a v e l m i ráda. Připravil m ě o r o d i č e , o přátele — n e j e n o m , ž e j e t e ď n e m á m , ale o n i si z p o l i t i c k ý c h d ů v o d ů n e t r o u f a j í mi psát. A n o , o t o h l e nás též připravil. D ů m j s e m m u s e l a p r o dat. M a n ž e l s o c i o l o g je e x i s t e n č n ě zničen. Jsme v západním Německu, u p r c h l í c i t u rok nesmí p r a c o v a t , nesmí c e s t o v a t , nesmí o p u s t i t m í s t o
p o b y t u bez p o v o l e n í . Z a tři čtvrtě roku j s m e s m ě l i jen č t y ř i k r á t na výlet. T e d ' u ž m á m e azyl. N e t v r d í m e , že máme hlad, ale n e m ů ž e m e vydělávat, n e m ů ž e m e tvořit. P o ř á d a b y c h o m d ě k o v a l i , m á m e byt, p o d p o r u , socialhílfe, n o v i n y č t e m e s n ě k o l i k a d e n n í m z p o ž d ě n í m , č t e m e jen ty o d h o z e n é , n e m ů ž e m e si n o v i n y k o u p i t . O b a j s m e n e c h a l i k o u ř e n í , n e m ů ž e m e si dovolit kupovat cigarety. Z: Tak aspoň k něčemu vám byl kanadský soudruh udavač Lucas dobrý... B: A l e co k d y ž o n nás b u d e p r o n á s l e dovat i s e m ? Z: Prosím vás, mějte rozum, co by mohl! Tolik se komunistická svinstva po západním demokratickém světě přece ještě nerozlezlal Takovou moc pokrokoví udavači dosud na Západě nemají. Nelezte do nory, neschovávejte se. Naopak. B: T o jste h o d n e j , že t o tak říkáte.
•
CZECHOSLOVAK{TOfíOfl/TOJ CREO/T UMO/V UM/TEO Z A L O Ž E N Á N A Š I M I K R A J A N Y V R O C E 1952, JE F I N A N Č N Í Ú S T A V , P O S K Y T U J Í C Í P E N Ě Ž N Í S L U Ž B Y J A K O B A N K Y , ALE I V Í C E ! KREDITOVÉ UNIE NABÍZEJÍ ALTERNATIVU A KONKURENCI BANKÁM S L E P Š Í O S O B N Í S L U Ž B O U , S N I Ž Š Í M I P O P L A T K Y ZA S L U Ž B Y A V Ý H O D N Ě J Š Í M I P O D M Í N K A M I NA V K L A D E C H A P Ů J Č K Á C H . NAŠE KAMPELIČKA N A B Í Z Í DLOUHODOBÉ VKLADY DENNÍ ÚROKOVĚ VKLADY SPECIÁLNÍ VKLADY ZDARMA ŽIVOTNĚ POJIŠTĚNÉ PODÍ LOVÁ KONTA R R s p - ŠETŘÍCÍ - DLOUHODOBÉ R H O SP AMERICAN EXPRESS TRAVELLERS CHEQUES BEZ POPLATKŮ
HYPOTÉKY OSOBNÍ PŮJČKY SPECIÁLNÍ PŮJČKY NA NOVÁ AUTA LINE OF CREDIT ŠEKOVÁ KONTA BEZ POPLATKŮ ZA ŠEKY FINANČNÍ PORADNA POŠTOVNÍ DEPOSITNÍ SLUŽBA SOBOTNÍ ÚŘEDNÍ HODINY
Napište nebo zavolejte nám o podrobnější informace úrokové sazby anebo nejlépe - přijďte osobne - jste vždy vitáni. 740 S P A D I N A A V E N U E , T O R O N T O , O N T A R I O C A N A D A M5S 2J2 (416) 925-0557 Úředni hodiny: pondělí 10-7; úterý - čtvrtek 10-5; pátek 10-7; sobota 10-1 VKLADY POJIŠTĚNY U O N T A R I O SHARE AND INSURANCE
CORPORATION
POZOR—NEPŘEHLEDNETE Prosincové číslo je posledním výtiskem Západu, který mnozí čtenáři dostanou.
OBNOVTE SI PŘEDPLATNÉ! 15
Humor
Restauratér Rozhořčené vzpomínky exulanta R. (zaznamenal Václav Táborský) Jednoho večera jsme posedávali, pokecávali v rodině významného restauratéra R. v Torontě. Řeč se stočila na populární téma r. 1984: zánik západní civilizace. Když Isme rozebírali nejposlednější intriky sovětské KGB, R. začal protestovat. A ty jeho výlevy, napůl komické, napůl deprimující, jsme tu zapsali. Jo, žádná KGB, žádný Rusáci. Ten Západ se zahubí sám. Podívejte se na ty o d b o r y , na welfare, na ten systém, který p o d p o r u j e nicnedělajíci flákače. B e r o u p o d p o r y — a ani za to nemusej odklízet sníh jako to bylo za první republiky. Já b y c h vám m o h vyprávět! J e d n o u za m n o u přišel takovej mladej K u b á n e c , bylo mu asi třiadvacet, kterej c h t ě l velice pracovat, za j a k o u koli mzdu, div si přede m n o u neklek na zem. Tak jsem ho nechal mejt nádobí. No a během několika d n ů on přestal dělat c o bylo jeho povinností. Měl otevřít m y č k u , dát do ní talíře, zavřít m y č k u , z m á č k n o u t knoflík a pak dělat n ě c o j i n ý h o , žejo. Tak on ty talíře tam vložil, zavřel m y č k u a zapnul knoflík, ale pak místo aby dělal něco j i n ý h o , tak se před ni postavil a stál tam se založenejma rukama a koukal j a k o ten Rus na ten tělevízor. Já jsem n á h o d o u kolem něj šel, a tak jsem se zeptal, proč tam stojí se založenejma rukama, proč třeba nemeje pánve a kastroly. A on nato, že ta m y č k a pracuje, že on čeká, až jako d o p r a c u j e . Nojo, ale já chtěl vědět, proč kruci během tý d o b y nedělá n ě c o j i n ý h o . A on mi trpělivě vysvětlil, že to nemůže. Že k d y b y začal mejt ty hrnce, který sou ze železa, tak by ztratil cit v prstech, takže až ta m y č k a nádobí skončí c y k lus, tak by to nádobí při t o m vyndávání eventuelně m o h poškodit. Eště s tím K u b á n c e m byl j e d e n incident. Já ho p ů v o d n ě zaměstnal, protože mi ho bylo líto. No a o n p o t o m začal dávat dvojitý mejdla na záchod, jak tekutý, tak to normální. Já chtěl vědět proč to dělá, a on mi o d p o v ě d ě l : " B o s s " — on říkal takový to španělský s — " t o je p o d l e f r a n c o u z s k ý h o z p ů s o b u " . No a on j e d n o u nepřišel do práce, p r o t o ž e se ožral n e b o se něčím nainhaloval. Takže s ním t o bylo vcelku j e d n o d u chý. Největší p r o b l é m jsem měl s j e d n o u h o l k o u . Byla to K a n a ď a n k a španěls k ý h o původu. Ta nastoupila d o práce a pracovala, pracovala, ale jen do t o h o m o m e n t u , než vypršela lhůta, kterou potřebovala, aby se kvalifikovala na n e z a m ě s t n a n e c k o u p o d p o -
16
ru. Ten den. kdy jí to vypršelo, ten den dala výpověď. Myslím, že j e t o v Kanadě třináct tejdnů, pak berou celej rok o d p o r u v nezaměstnanosti, pak se m ů ž o u flákat d o m a . Když jsem tohle v š e c h n o zjistil, tak jsem dostal hroznou radost, p ř í m o š k o d o l i b o u , že ji to nevyšlo, že se přepočítala, že ji b u d u m o c t celej rok t o h o flákání zarazit. No a přesné za tejden mi zavolala ta jejich o d b o r o v á právní kancelář, která se těmahle p r o b l é m a m a zabejvá. Já jsem jim odepřel vydat tu d o k u m e n taci, kterou ode m ě c h t ě l i na přiděleni nezaměstnanecké p o d p o r y . Ta holka se podle mě nekvalifikovala. Ta kancelář mi oznámila, že ne. že já jsem se přepočítal, že ona u mě pracovala s k u t e č n ě třináct týdnů. T o m u jsem se divil, ale oni řekli jojojo, p ř e s n ě t ř i n á c t t ý d n ů , protože ona předtím, než nastoupila, tak j e d n o úterý nám přišla ukázat, c o všechno umí. Pracovala to úterý a já j s e m jí řek, že fajn. jo holka, běžte d o m ů , a přijďte příští tejden. od p o n d ě l k a můžete začít pracovat. A teprve pak jsem se dověděl, že už od t o h o úterka, až do t o h o p o n d ě l k a kdy teprve nastoupila, tak že už od t o h o úterka já jsem její zaměstnavatel. Takže n e j e n o m že ona se nepřepočítala, ale přepočítal jsem se já. Já si ovšem tvrdohlavě postavil hlavu, řek jsem si tak to né, na tohle já se vyseru. já ji p o d p o r o v a t nebudu, načež mi přišel nějakej ouředník z vlády, div neměl ty klotový rukávy, vypadal tak. no, zkrátka byl to kretén, a začal mi vysvětlovat, že já si n e u v ě d o m u j u zák o n y této provincie, načež já jsem mu oznámil, že mě zákony této provincie zajímají j e n o m d o t o h o m o m e n t u , dokavad n e m u s í m platit flákače. Ale voní řekli že mě b u d o u soudit, a b y c h zaplatil co j s e m p o d l e nich měl zaplatit, tak to já se namích eště víc a milýho ouředníka jsem v y h o d i l ze dveří. Řek jsem, aby o k a m ž i t ě opustil tu místnost, protože je s o u k r o m á , a že m u do ní přístup nedávám, a že ho vykazuju ven. V o n o se m u to asi nestalo poprvé, protože velice rychle sbalil kufřík, velice rychle si zacvak ty zámky a výpad. Pak mi přišel d o p o r u č e n e j dopis, že musím k soudu. A že jestli si stěžuju, tak že můžu, ale že musím složit jako kauci tu částku, o kterou se přeme, a pak že mě předvolají k soudu. Já byl vzteklej. Zavolal jsem svýmu právníkovi a řek jsem mu, hele. tady je nějaký prase, už mé tak šerou, že nevím co s tím mám dělat. A ten můj právník říkal: hele víš co. nehádej se s nima a zaplať to. to n e m ů ž e m e vyhrát. Já byl tak vzteklej, že jsem chtěl v y t r h n o u t telefon ze zdi. Ale nakonec jsem to zaplatil. V životě jsem pak už o nich neslyšel. Ž á d n e j soud, žádná pře. Voni shrábli ty peníze a bylo to. Nojo, lidi nechtěj dělat. V o n o to pracuje takhle: lidi chtěj pracovat
čím dal tím míň za čím dál tím víc peněz. Já jsem měl d o k o n c e po m n o h o tejdnu inzeráty ve v o b o u t o r o n t s k e j c h deníkách, hledal jsem p r a c o v n i síly. Zavolalo jich hrozně málo, ptali se kolik piatim a pak jsem o nich už nikdy neslyšel. Nevěřím, ž e e x i s t u j o u lidi, který by chtěli dělat a nemůžou. A tu práci, kterou já inzeruju. tu může dělat kdokoliv. Kvalifikuješ se tím. že máš dvě nohy. abys tam přišel, a dvě ruce. abys tam pracoval. Jo a pak se mi stala ještě jedna taková věc, když jsme tu restauraci stavěli. Když tady stavíš cokoliv většího než svůj dům. všichni dělníci, kteří na tý stavbě pracují, musejí být členové o d b o r ů . My jsme tak u nás k o n k r é t n ě stavěli docela o b y č e j n o u zeď. takovou jako přepážku. Ty odhady, kolik taková zeď bude stát, se p o h y b o v a l y mezi pěti sty až pěti tisíci dolary. T o bys mohl pozvat někoho, k d o je svým vlastním šéfem, ten ti to za pár večerů ..postaví, ty mu dáš pět stovek a o n ti ještě poděkuje. T u t o možnost vláda už zakázala. My jsme museli mít zaměstnance. kteří by byli členy o d b o rů. Ty se s o d b o r á ř e m a nesetkáš, ty potkáš jen t o h o jejich stewarda. představitele, který tam přijde a dá ti — mim o c h o d e m velice arogantně — dá ti o d h a d na desetinásobek té ceny, za kterou by se to dalo pořídit. Já jsem si řek že né, že to postavím p o d l e svýho. Zalepil jsem vokna a dal tu práci lidem, kteří to dělali rádi, a to za částku, která odpovídá l i d s k ý m u rozumu. Když ta práce trvala několik dni, začal se tam najednou dobejvat ten pán v baloňáku, kterej před tím než zaklepal, nasadil si helmu na hlavu azapích si o d b o r o v e j odznak do klopy. Tak j s e m se zeptal co chce, on se mi představil. mluvil s velice a n g l i c k ý m pří-
R VONDRAS- Z C Y K L U "MA G E N E R A C E "
zvukem a požádal mě, a b y c h mu ukázal o d b o r o v é průkazky těch dělníků, který tam pracovali. Já mu řek, že mé hlavně zajímá, jestli ty lidi pracujou, ne jestli jsou členy o d b o r ů . Za chvilku za m n o u dělnici přiběhli, že nemají o d b o r o v é knížky a že ten pán je odt a m t u d chce vyhodit. Tak já za nim šel a stejným z p ů s o b e m jako jsem vyhnal t o h o předešlýho grázla, s t e j n ý m způs o b e m jsem vyhnal jeho. Já ho vyhodil a on přišel za dva dny s papírem z radnice. N e m á m prej právo zaměstnávat lidi který nejsou v o d b o r e c h . Tak jsem mu znova řek aby výpad. Voni maj ale v o h r o m n o u aroganci. D o p a d l o to tak, že ty lidi, protože právě nebyli členové o d b o r ů , tu z e d v č a s dostavěli. Když my jsmedostavěli, tak on dostal zrovna nějakej papír, že má tu pravomoc, a tak dál, ale to už bylo pozdě. Z e ď byla hotová. V m o m e n t ě kdy to bylo postavený to už naštěstí n e m o h l i zbourat. Pak se mí tam stalo něco veselýho. Ty zednici měli nechat j e d n u zeď nedostavěnou. aby s e d o v n i t ř m o h l o nastěhovat chladící zařízení. Ale jelikož ty skupiny těch rúznejch dělníků neměly mezi sebou ž á d n o u komunikaci, tak se stalo, že zase j i n o u zeď zazdili a ten chladící pult pak nemohli pronést. Tak zase zbourali tu první zeď, pronesli to chladící zařízení a pak ji zase postavili znova. Já jsem jim ovšem řek, že za to bouráni a z n o v u p o stavení tý zdi jim nezaplatím, a taky jsem j i m ještě za to nic nedal, to byla jejich blbost. Když jsem o t o m mluvil s tím mistrem, tak on to d l o u h o nem o h p o c h o p i t . A já se znovu ptal, proč to nedostavěli až po instalaci t o h o chlazení. A on tak stál a d l o u h o přemejšlel, pak pokejvnul hlavou a řek: " G o o d t h i n k i n g " . čili něco jako " N o to je dobrej nápad!" Já nevím, jak se z těchdle historek nechá udělat srandovní článek, vono je to spíš s m u t n ý . Tak jsme zpátky u t o h o KGB. Proč by voni sem posílali ty svý agenty, když tenhle systém, ty o d b o r y , ta socializace vlády, ta péče o flákače, když se to všechno rozloží s a m o o sobě. A v Evropě je to samozřejmě ještě horší. T y h l e historky když se mi stanou, tak napřed řvu vzteky, a pak. když to vyprávím, tak už zase řvu smíchy. Ale je to vcelku tragický. Q
Služba čtenářům
Mnemotechnika jako taková Kdo by ji neznal? Každý z nás ji někdy potřeboval, protože tam, kde selhává paměť, může zaskočit vcelku prostý, j e d n o d u c h ý p o m o c n í k — m n e m o t e c h n i k a . A kdo by si nev z p o m n ě l na studentská léta, kdy se unavené mozkové závity vzpíraly nasávat nová slova, data, údaje, vzorce! Už staří Rekové a Římané atd., a t o ještě nezápasili s t a k o v ý m kvantem vědění, j a k ý m nás zavaluje moderní věk. L u d o l f o v o číslo 3,1415, které udává poměr mezi o b v o d e m k r u h u a j e h o p r ů m ě r e m , si prý nejlépe z a p a m a t u jeme, když si uvědomíme, že za t r o j ku následuje letopočet upálení Mistra Jana Husa. Je z n á m o , že m n e m o t e c h n i k a m ů že někdy i selhat a připravit trapné chvíle. Přesvědčil se o t o m jeden pražský herec. Vystupoval p o h o s t i n sky v Bratislavě ve hře, v níž se vyskytlo slovenské j m é n o bocian (čáp). Nějak si nemohl to nezvyklé slovo hned zafixovat, až si všiml, že bocian zní s n e p a t r n o u o b m ě n o u první hlásky jako j m é n o vynikajícího houslisty Jana Kociána. Cí to bylo vinou, že při představení se ozvalo z úst nešťastného herce záhadné slovo bubelík? Herec Jaroslav Vojta z N á r o d n í h o byl často nezaslouženým terčem legrace, protože prý nejednou "zvojtíl", a tím pokazil pointu vtipu. V j e d n é s p o l e č n o s t i se dozvěděl, že z n á m ý válečný r o m á n E. M. Remaqua Im
Knížka kreslených vtipů PAVLA KANTORKA
DOMÁCÍ
LÉKAŘ
je nezbytným doplňkem každé lékárničky!!!
Hezká blondýnka, 30/172, bez závazků, hledá pevné rameno, o něž by se mohla opřít. Zn.: Dva - 1000x1.
Objednejte na adrese:
Vysokoškoláčka, 34 let, krátce po příchodu do Kanady, hledá přítele, který by jí pomohl začít znovu. Zn.: Toronto
P. K. Productions 321 Chaplin Cres., Suite 101-109 T O R O N T O , Ont. M5P 1B2, Canada
Cena: $ 7.00
Westen nichts neues (Na západní frontě klid) zní v polském v y d á n i Na zachodzíe niema nowin. To se m u tak zalíbilo, že to musel hned za tepla vyprávět doma. "Jestlipak víš, A n i č k o , jak zní polský překlad Remarquova r o m á n u Na západní frontě klid?" "Ne, to nevím." " T o se podrž! Na záchodě nemaj nic na vytření. Ale to musíš taky správně přizvukovat na předposlední slabice: Na z a C H O d ě nemaj nic na vyTRZení. A kdybys to chtěla napsat, tak musíš naše ř přepsat s p ř e ž k o u rz." Když jsem před lety prožil několik krásných večerů mezi a n g l i c k ý m i studenty na severu Anglie, dověděl jsem se při j e d n o m t á b o r o v é m ohni, jak si tito mladí lidé z m n e m o t e c h n i zovali názvy literárních děl, které měli znát u zkoušky. Demonstrovali to na Shakespearových divadelních hrách: každý název prostě d o p l n i l i slovem "v posteli". Z k r o c e n í zlé ženy v posteli, Sen noci svatojanské —, Veselé paničky w i n d s o r s k é —, M n o h o povyku pro nic —, Romeo a Julie —... Pubertální mládí si tak n e o m y l n ě zafixovalo nesmrtelné tituly slavného dramatika. N e m o h l jsem v této souvislosti nev z p o m e n o u t na českou literaturu. Po letech jako češtinář na g y m n a s i u jsem si netroufal d o p o r u č i t t u t o mnem o t e c h n i k u svým žákům, kteří měli k maturitě zvládnout větší množství názvů děl. N e p o c h y b u j i ani na chvíli, že by tento trik č e s k é m u studentovi přišel náramně vhod. Bylo tu však určité nebezpečí, že před u d i v e n o u zkušební komisí kandidát se s l a b ý m i nervy vyjekne: Hra s o h n ě m v posteli, Stříbrný vítr —, Hájnikova žena --, Pohádka máje —, U nás —, B y l o nás pět —, Po stáru se žít nedá —, V s t a n o u noví bojovníci --... I naše literatura v exilu je vděčná jako objekt této metody. Hned Škvoreckého tituly se hlásí o slovo: Zbabělci —, Mirákl —, Prima sezóna T a n k o v ý prapor --, Scherzo c a p r i ccioso —. A d i n a může klidně d o d a t : Dneska už se t o m u směju v posteli. Jára K o h o u t nechce zůstat pozadu: H o p sem, hop tam —; I. Kraus: Prosím tě neblázni —; týž: T o na t o b ě d o s c h n e --; Salivarová: Nebe, peklo, ráj Před válkou se seznámili na zasněžených k r k o n o š s k ý c h svazích dva pražští úředníci. Večer v chatě lahvinka vína dotvrdila nové přátelství. "A když budeš n ě c o potřebovat, zavolej mi. Pracuju na ministerstvu o b c h o d u . Moje j m é n o už znáš: ing. Hádek." T u ž k a a notes nebyly zrovna po ruce. Ale vždyť Hádek zní jako Zadek, tak co. Za čas chtěl přítel osvěžit o vánocích navázané přátelství a v y t o č i l číslo ministerstva: " M o h u mluvit s inženýrem Hrdlem?"
17
" U nás ž á d n ý i n ž e n ý r H r d e l n e n í , " zněla pohotová odpověď. T a k y ve f i l o l o g i i je m n e m o t e c h n i k a někdy nedoceněným pomocníkem. Na refýži p r a ž s k é t r a m v a j e se přeli dva m l a d í c i o s p r á v n ý tvar slovesa utéci: u t e k u n e b o u t e č u ? K d y ž už se z d á l o , že s p o r je bez z á s a h u vyšší i n s t a n c e n e ř e š i t e l n ý , vložil se d o d e baty obtloustlý muž: " J e d i n ě ' u t e k u ' , p r o t o ž e se neříká 'U Flečů', ale 'U F l e k ů ' . " P r o f e s o r S m e t á n k a na f i l o z o f i c k é f a k u l t ě UK p r ý p o m á h a l z k o u š e n é s t u d e n t c e , k d y ž stála v r o z p a c í c h n a d s k l o ň o v á n í m m ě s t a Boleslav. " P ř i p o m e ň t e si to z n á m é slovo, k t e ré z a č í n á na p - a k o n č í n a - e l , a to v á m bezpečně napoví správný tvar." " D o prdele, a t e d y d o B o l e s l a v ě , " šeptl polohlasně jeden student.
" N e v í m p r o č , " o h r a d i l se p a n p r o f e sor. " N á m z c e l a p o s t a č í s l o v o postel. Do postele, a t u d í ž d o B o l e s l a v ě . " "V p o d s t a t ě m á t e p r a v d u , " d o d a l p o chvíli v ě h l a s n ý češtinář, "i s t í m vaším s l o v e m lze s t a n o v i t s p r á v n ý t v a r . " (Před válkou nebyla přípustná toler a n c e d v o u t v a r ů na -i i -ě, j a k o je t o m u dnes.) D o u f á m , že t e n t o v ě d e c k y f u n d o vaný a četnými příklady doložený r o z b o r náležité osvětlil m n e m o t e c h n i k u j a k o t a k o v o u . Ž e tu hraje v ý z n a m n o u roli z r o v n a s l o v o postel, je o k o l n o s t čistě n á h o d n á . Nás těší nak o n e c i fakt, že t ě c h n ě k o l i k P o l á k ů , kteří t a k y č t o u ZÁPAD, n e b u d o u s n a d t v r d i t , že náš ZÁCHOD n i e m a h u m o r . -car•
Poslední olympijský den Z Los Angeles telefonuje náš zpravodaj Rudé právo, 13. srpna 1984 ...Olympiáda v neděli v Los Angeles ve večerních hodinách skončila. Sportovci i hosté z olympiády se již rozjíždějí. Nastaly hodiny loučeni. ale předevšim nastává čas zamyšlení a bilancí. Zamyšleni nad tím. co olympijské hry ukázaly. Odnáším si z Los Angeles především toto přesvědčení: hostitelská země porušila olympijské principy, neboť připustila, aby tato největší sportovní událost světa byla zneužita pro zisk a pro míru nepřátelské politické cíle. Pošlapala samu podstatu olympijské myšlenky. Takovou těžkou odpovědnost na sebe před dějinami vzali ti. kteří nyní ve Washingtonu vládnou. Dušan Rovenský
Z knížky Pavla Kantorka„Knižka pro kočku", která vyíla v Bonnském nakladatelství ANNONOE'84. Obsahuje přes 100 nejlepších Kantůrkových v i p ů z konce Šedesátých let, dosud na západě nepublikovaných, tak, jak jsme je znali ze stránek Dikobrazu. Poprvé též vycházejí Kantorkovy kresby v němřmé - stejnou knížku je možno si objedná t v německé verzi „Das Buch fttr die Katz". 80 s t r a n , c e n a DM 12,80 (Evropa) DM 14,80 (Zámoří) O b j e d n a t a z a p l a t i t }e m o ž n o d v o j í m 1/ "VerrechnungMCheck" n a a d r e s u : ANNONCE'84-Verlaj P o s t f a c h 13 01 72 D - 5 3 0 0 Bonn 1
způsobem'
2/ Poukázat na Bankkonto: K o n t o - N r . 52 0 0 0 6 M S p a r k a s s e Bonn, BLZ 380 500 0 0 V o b o u p ř í p a d e c h n e z a p o m e ň t e napsat přesnou adresu t o h o , k o m u m í b ý t k n í ž k a poslána!
(Vánoce Jsou za dvefml...!) výtisk/y „Kritiky pro Kočku" Objednávám výtisk/y „Das Buch ttr dle Katz" Objednávám o objednávám dárkové bai.nl výti.ku t..ké/něm.ck* verze k zasláni na následujíc! adresu: • •
„ H e l e m yJ š a d o k d Jy m á š t u ž l o u t e n k o v o u "k a r a n t é-n u ?- "
PRAŽSKÉ
UZENÁŘSTVÍ
638 Queen St. West, T O R O N T O , O N T . M6J 1E4 Tel.: 3 6 4 - 1 7 8 7
Léto — čas cest Večerní Praha 8. června 1984 P r a h a (tož): V č e r a večer se k o n a l a t i s k o v á b e s e d a , na níž p r a c o v n í c i Ú s t ř e d n í c e l n í s p r á v y CSSR s e z n á m i li n o v i n á ř e se s i t u a c í při o d b a v o v á n í c e s t u j í c í c h na h r a n i č n í c h p ř e c h o dech a s celními a devizovými předpisy. V l o ň s k é m r o c e např. c e l n í ú ř a d y o d h a l i l y 4403 p ř í p a d y p o k u s ů o p o d l o u d n ý převoz zboží do ČSSR. Cena t o h o t o z b o ž í č i n í 38 m i l i ó n ů k o r u n — t a t o č á s t k a je o 35 p r o c e n t vyšší, než t o m u b y l o v r o c e p ř e d c h á z e j í c í m . Dále b y l o o d h a l e n o 12 p ř í p a d ů p o k u s ů o převezení o m a m n ý c h látek d o Č S S R . Při o d h a l e n í n ě k o l i k a z n i c h pomohli celním úředníkům speciálně c v i č e n í psi. D á l e se z v ý š i l i p o č e t p o kusů o dovoz a průvoz materiálů ideol o g i c k é d i v e r z e — na h r a n i c í c h b y l o z a r e g i s t r o v á n o 12 800 p ř í p a d ů a d a l ších 26 000 p r o s t ř e d n i c t v í m p o š t y .
18
Gramofonové desky vydané společností Šafrán:
SVATOPLUK KARÁSEK Řekni ďáblovi ne!
K A R E L KRYL Bratříčku zavírej vrátka Rakovina Maškary Karavana M r a k ů Plaváček
ČÁRLI S O U K U P Rádio
JAROSLAV HUTKA Pravděpodobné vzdálenosti Minulost mává nám VLASTIMIL TfiEŠŇÁK Zeměměřič Koh-i-noor VLADIMÍR VEIT Texty (českých spisovatelů Havla, Kunderý, Landovského, Škvoreckého a dalších) Q u o Vadis
D G 307 Glft to the Shadows HAVEL/LANDOVSKÝ Audience SEIFERT/CHRAMOSTOVÁ Všechny krásy světa ZAKÁZANÍ ZPĚVÁCI DRUHÉ K U L TURY Kubišová 5x, Hutka, Třešňák a další Všechny tituly lze objednat v knihkupectví D I A L O G , Gutleutstr. 13, 6000 Frankfurt a / M 1, B R D
Sport Pavel Pecháček
Olympiáda, která se podařila Přiznám se bez mučení, že jsem ve velký úspěch olympiády v Los Angeles příliš nevěřil. Spatné zkušenosti s organizací zimní o l y m p i á d y v Lake Placid, d l o u h é vzdálenosti, smog, výsledky referenda obyvatel Los A n g e les, kteří ze 73% odmítli j a k ý k o l i finanční příspěvek na o l y m p i á d u z daní — to všechno neznepokojovalo pouze mne, ale i členy Mezinárodního o l y m p i j s k é h o výboru. Jsem m o c rád, že jsem se mýlil. Organizační v ý b o r o l y m p i j s k ý c h her v Los Angeles v čele s n e ú n a v n ý m a nesmírně talentovan ý m Peterem Ueberrothem vykonal takřka perfektní dílo. První letní o l y m piáda v historii, financovaná z peněz s o u k r o m é h o sektoru a nikoli daňov ý c h poplatníků, se vydařila po všech stránkách. Skoro osmimiliónové velkoměsto se během her zčásti vylidnilo, protože některé p o d n i k y poslaly své zaměstnance ukázněně na dovolenou. A tak doprava fungovala v ý b o r n ě , stejně jako skoro zmizel obávaný smog. O bezpečnost sport o v c ů bylo postaráno výborně, výmluva Sovětů stran jejich b o j k o t u se prokazatelně ukázala být skutečně jen p o u h o u výmluvou. Jaké vlastně byly s k u t e č n é příčiny b o j k o t u ? Kdyby žil A n d r o p o v , k bojkotu by zřejmě nedošlo. Sovětský delegát na j e d n á n í M e z i n á r o d n í h o o l y m p i j s k é h o výboru v ú n o r u v Sarajevu přípravy na o l y m p i á d u v Los Angeles chválil a Sovětský svaz tam d o k o n c e zaplatil předem za televizní přenosy z Kalifornie. T ý d e n před konc e m d u b n a ještě bylo p o d l e zpráv z Československa a v ý c h o d n í h o Německa všechno v p o ř á d k u a i nahoře panovalo přesvědčení, že sovětský blok své s p o r t o v c e do Los Angeles pošle. Rozhodnutí o b o j k o t u padlo 30. d u b n a na zasedání v Kremlu. U p o s l e c h n o u t neměl c h u ť nikdo. Protestovali především v ý c h o d n í Němci, Maďaři a Poláci. R u m u n i uposlechnout odmítli. A v Los Angeles zdůrazňovali, že svou účastí chtějí d o k u mentovat u r č i t o u p o l i t i c k o u nezávislost na Moskvě. Svou vůli v t o m t o o h l e d u prokázali z n o v u hned po o l y m p i á d ě , kdy se odmítli zúčastnit p o o l y m p i j s k ý c h her sovětského bloku Družba 84. Pozorovatelé uvádějí, že skutečn ý c h příčin Sověty vedeného b o j k o t u bylo několik. Roli hrála pomsta za americký b o j k o t moskevské o l y m p i á dy v roce 1980 na protest proti invazi d o A f g h á n i s t á n u i Černěnkova snaha u p o z o r n i t ve volebním roce A m e r i c a -
ny, že pod jejich s o u č a s n o u vládou ke sblížení mezi V ý c h o d e m a Západem nedojde. Někteří rozzlobení v ý c h o doněmečtí d i p l o m a t é vynesli, že je Sovětský svaz žádal o tiskovou protio l y m p i j s k o u kampaň už v březnu jako protiodvetu za rozmisťování amerických j a d e r n ý c h raket o středním d o letu v západní Evropě. Obavy byly na V ý c h o d ě i z přísných a n t i d o p i n g o vých zkoušek v Los Angeles; steroidy a jiné povzbuzující prostředky jsou sportovci na V ý c h o d ě používány v m a s o v é m m ě ř í t k u . Po s p o r t o v n í stránce si Sovětský svaz uvědomoval, že letos by mohl v celkovém pořadí skončit nejen za S p o j e n ý m i státy, ale i za v ý c h o d n í m Německem.
f
FOTO ALES BFTEZINA
Předseda Sovětského o l y m p i j s k é ho v ý b o r u Marat Gramov prohlašoval, že Sovětský svaz letošní o l y m piádu v Los Angeles nebojkotuje, ale pouze se jí nezúčastní. Hra se slovíčky však není v t o m t o případě důležitá. Sovětský svaz při květnovém vyhlášení svého b o j k o t u uvedl jako důvod porušování o l y m p i j s k é Charty Spojen ý m i státy, j m e n o v i t ě údajnou snahu vyvolat na o l y m p i á d ě protisovětskou kampaň, a nedostatečně zajištěnou bezpečnost účastníků her. A m e r i c k á vláda i A m e r i c k ý o l y m p i j s k ý výbor odmítly tato obvinění jako naprosto nepodložená, nepravdivá a neospravedlnitelná. Sovětští o l y m p i o n i c i ne-
potřebovali k příjezdu do S p o j e n ý c h států žádná víza, stačil jim pouze běžný průkaz o jejich totožnosti. A m e r i c ké ministerstvo zahraničí odmítlo z d ů v o d ů americké bezpečnosti vstup na americké území jen sovětskému f u n k c i o n á ř i Olegu Jermiškinovi, a to z d ů v o d n é h o podezření, že J e r m i š k i n ve skutečnosti pracuje pro sovětskou zpravodajskou službu KGB. Sovětský svaz ovšem položil loni 25. listopadu na konferenci Mezinárodního o l y m pijského v ý b o r u a m e r i c k ý m organiz á t o r ů m otázku, zda Spojené státy míní zakázat v p r ů b ě h u o l y m p i á d y všechny demonstrace. Peter Ueberroth odpověděl, že američtí občané mají ústavou zajištěné právo na svob o d n ý projev svého mínění, a že nemůže zaručit, že lidé neuspořádají v Los Angeles manifestace nejrůznějšího druhu. Dodal však, že žádné manifestace n e b u d o u povoleny u o l y m pijské vesnice nebo na místech jednotlivých soutěží a j i n ý c h c e n t r e c h olympiády. Bylo však stále zjevnější, že Sovětský svaz si přeje, aby se S p o jené státy v p r ů b ě h u her nedržely své ústavy; Sověty d o k o n c e navrhly, aby byl vedoucí s o u k r o m é organizace, nazvané "Nedovolté Sovětům startovat na o l y m p i á d ě " násilím d e p o r t o ván z Los Angeles a držen po d o b u o l y m p i á d y na jiném místě. Vysoký představitel a m e r i c k é h o ministerstva zahraničí, Kenneth Dam, veřejně prohlásil: " C o j i n é h o si Sověty přejí, než přeměnit Los Angeles v miniaturní Sovětský svaz, s ž á d n ý m právem svob o d n é h o projevu, s žádnými d e m o n stracemi, s ž á d n ý m právem v o l n é h o p o h y b u lidí..." Kdyby měl Sovětský svaz s k u t e č n ě obavy o bezpečnost svých sportovců, neposlal by na o l y m p i j s k é hry své sportovní f u n k c i o n á ř e a rozhodčí. Faktem ovšem je, že f u n k c i o n á ř i jsou sovětskými o r g á n y vybíráni tak, že není příliš třeba se obávat, že zůstanou na Západě. V t o m spočívá také jeden z d ů v o d ů sovětského b o j k o t u — obavy z emigrace některých sportovců. Zajímavé bylo, že i tito sovětští f u n k c i o n á ř i se v radostné a přátelské atmosféře o l y m p i j s k ý c h her někdy z a p o m n ě l i a ujela jim před novináři pusa. Hlavní komisař c y k l i s t i c k é h o o l y m p i j s k é h o silničního závodu žen, M i r o n Baramia ze Sovětského svazu, a předseda Mezinárodní cyklistické federace, Valerij Sysojev, v Los A n g e les vysoce h o d n o t i l i jak kvalitu o k r u hu, na kterém se závodilo, tak i v ý b o r né chování americké veřejnosti, ame-
19
r i c k ý c h diváků. Zato T A S S a jiné výc h o d o e v r o p s k é sdělovací prostředky se doslova předháněly v krajně negativních referátech. D o k o n c e i předseda M e z i n á r o d n í h o o l y m p i j s k é h o výboru, Spaněl J u a n A n t o n i o Samaranch, z n á m ý jako člověk, který se vždy snažil se Sověty vycházet v d o b rém a který také dostal jejich hlasy při volbě d o nejvyšší f u n k c e ve světovém o l y m p i j s k é m hnutí, v Los Angeles řekl, že je i n f o r m a c e m i sovětského t i s k u a j e h o satelitů o o l y m p i á d ě pob o u ř e n a rozesmutněn. T y t o informace j s o u podle j e h o slov rétorikou s t u d e n é války. S a m a r a n c h d o k o n c e sarkasticky navrhl, ať t y t o nesmysly přetiskuje a m e r i c k ý tisk d e n n ě s poz n á m k o u — otištěno bez komentáře. Se sovětskými novináři, M i c h a e l e m B e g l o v e m a J u r i j e m Ustimenkem, byla n ě k d y na o l y m p i á d ě legrace. O b a j s o u p o l i t i c k ý m i redaktory a v A m e r i c e pracují už delší dobu. Do Sovětského svazu posílali zprávy o o l y m p i á d ě v p l y n o v ý c h maskách, o gangsterech, ovládajících jednotlivé losangeleské ulice, atakdále. Rozpor byl ovšem v t o m , že Beglov s Ustim e n k e m se mezi svými z á p a d n í m i kolegy nechovali tak, jak by si člověk představoval o a u t o r e c h tak t e n d e n č ních nesmyslů. Na život na Západě si už zvykli a od svých z á p a d n í c h koleg ů se navenek ani příliš neliší. Jurij U s t i m e n k o nám třeba stále zdůrazňoval, že zde reprezentuje pouze sebe, nehovoří za sovětskou vládu ani za svou t i s k o v o u kancelář TASS, a že se mu třeba nelíbí, jak málo respektu n ě k d y A m e r i č a n é projevují vůči svým prezidentům. Chování některých A m e r i č a n ů vůči prezidentovi Reaganovi je p o d l e U s t i m e n k o v ý c h slov" — cituji doslova — n a p r o s t o nemorální. Někteří moji k o l e g o v é se také Ustim e n k a ptali, kde přišel třeba na to, že ulice v Los Angeles k o n t r o l u j í nějaké g a n g y , a jak to bylo s j e h o h i s t o r k o u pro TASS, že on sám dostal hned po příjezdu z letiště do hotelu sexuální nabídku. U s t i m e n k o nedovedl d o b ř e vysvětlit, v které ulici vlastně ty g a n g y mají být a jak vůbec vypadají, a d r u h o u otázku zahrál — jak se říká ve
20
sportovní t e r m i n o l o g i i — jako míč do autu. Novináři si z něho totiž dělali legraci, že asi špatně p o c h o p i l recepční, když m u dávala klíče k jeho p o k o j i . U s t i m e n k o také v š e c h n o obrátil ve vtip a se smíchem vyprávěl, jak m u to posílilo sebevědomí, jak vlastně bere celou historku s klíčem j a k o k o m p l i m e n t , a jak si p ř i t o m uvědomil, že p o ř á d ještě vypadá mladě. Chování sovětských a j i n ý c h v ý c h o d o e v r o p s k ý c h novinářů v Los A n g e les bylo klasickou ukázkou " v ý c h o d n í schizofrenie". Viděli na vlastní oči, jak se o l y m p i á d a až nečekaně vydařila, a museli psát jen samé negativní zprávy, aby své veřejnosti nějak ospravedlnili bojkot Sovětů a jejich satelitů. Beglov se v Los Angeles d o k o n c e nechal slyšet, že těch bezpečnostních opatření a starostí o bezpečnost s p o r t o v c ů nakonec bylo až moc... Manifestací v Los A n g e l e s v průběhu o l y m p i á d y skutečně několik bylo. O velké mírové manifestaci psali novináři z V ý c h o d u hodně. Z a p o m n ě l í však jaksi dodat, že manifestace byla výslovně namířena jak proti a m e r i c kému, tak i sovětskému zbrojení. O manifestaci polské Solidarity přirozeně na V ý c h o d ě ani řádka. Ž á d n á zmínka o manifestaci za propuštění syna bývalého československého tenisového reprezentanta Jiřího Javorského, Jaroslava, z českoslovens k é h o vězení. Moc se však k u p o d i v u na V ý c h o d ě ani nepsalo o mírové manifestaci a m e r i c k ý c h k o m u n i s t ů ; ona totiž ta manifestace nebyla m o c mírumilovná. K o m u n i s t é p o c h o d o v a l i za t r a n s p a r e n t e m s nápisem: "Válečná h o r e č k a — n e m o c 23. o l y m p i á d y " . Někteří manifestanti byli o z b r o j e n i střelnými z b r a n ě m i , měli na o b l i č e jích p u n č o c h o v é m a s k y a skandovali hesla proti a m e r i c k ý m n á r o d n í m barvám, jako: "Červená, bílá a modrá, pliveme na vás", což se v a n g l i č t i n ě rýmuje. Když zranili j e d n o h o policistu, bylo jich několik zařčeno pro ned o v o l e n é nošení s t ř e l n ý c h zbraní, a jeden z m a n i f e s t a n t ů za utok střelnou zbraní na strážce veřejného pořádku. Ona ale vlastně tahle příhoda nezají-
mala nejen východoevropské, ale ani západní novináře... Zajímavou tiskovou konferenci uspořádali na o l y m p i á d ě členové americké organizace lidských práv ukrajinského původu, Pochodeň. Mimo jiné uvedli, že Ukrajinci, Litevci, Estonci a příslušníci j i n ý c h nerusk ý c h národností nemají právo na vlastní reprezentaci, a svět je jako reprezentanty Sovětského svazu aut o m a t i c k y pokládá za Rusy. Jako příklad uvedli slavného lehkého atleta, sprintera Valerije Borzova, který na o l y m p i á d ě v M n i c h o v ě v roce 1972 opravil a m e r i c k é h o televizního komentátora Jima McKaye, a řekl mu v interview, že není Rus, ale Ukrajinec. Borzov p o t o m nesměl rok závodit na Západě. O takových věcech však našinec ví a sám by o nich mohl vyprávět. Málokdo však věděl o p o d r o b n ý c h informacích, které p r o n i k l y na Západ, o neobvykle vysokém p o č t u úmrtí sovětských o l y m p i o n i k ů , kteří získali o l y m p i j s k é medaile mezi lety 1952 a 1976. Z e m ř e l o jich už 46; a to v p r ů m ě r n é m věku nižším než 42 roky. Procento úmrtí je neobvykle vysoké — 4,45%. Vysoké p r o c e n t o ú m r t nosti mezi sovětskými š p i č k o v ý m i sportovci je zapříčiněno t r é n i n k o v ý mi metodami, užíváním povzbuzujících drog, a b i o l o g i c k ý m i a fyziolog i c k ý m i experimenty, p r o v á d ě n ý m i na sportovcích často i bez jejich věd o m í . Mezi s l a v n ý m i s o v ě t s k ý m i sportovci, kteří zemřeli v mladém věku, jsou i vynikající sovětský vytrvalec Vladimír Kuc, který zemřel v roce 1975 ve věku 48 let, kanoistka Julia Rabčinská, jež zemřela v roce 1973, rok po svém vítězství na o l y m p i á d ě v Mnichově, a Jurij Lahutyn, který zemřel v roce 1978, necelé dva roky po získání montrealské zlaté o l y m p i j s k é medaile v házené. Na zmíněné tiskové konferenci jsme se dále dověděli, že v Sovětském v ý b o r u pro tělesnou v ý c h o v u a sport existuje zvláštní o d dělení, které dohlíží na rozdělování povzbuzujících d r o g mezi sportovci. V e d o u c í m t o h o t o oddělení je d o k t o r Rubcov. Sovětští sportovci, na nichž se projeví stopy nemoci, jsou stěhováni z místa na místo, až po n ě k t e r ý c h — cituji — doslova zmizí stopa... Před několika lety se v deníku The Wash i n g t o n Post objevila tvrzení americk ý c h g y m n a s t i c k ý c h trenérů, podle nichž sovětské g y m n a s t k y užívají v útlém věku d r o g y , které zpomalují j e j i c h růst; v g y m n a s t i c e jsou ve výhodě závodnice nižších postav. Američtí trenéři však konstatovali, že růst někt e r ý c h sovětských gymnastek byl zastaven nejen po fyzické, ale také mentální stránce; a tato děvčata se ještě ve věku šestnácti, osmnácti let v soukromí chovají j a k o dětí. Na chvíli ještě zpátky k b o j k o t u : Každého napadlo, že letos se Sověti mstili svým b o j k o t e m za a m e r i c k ý
bojkot moskevské o l y m p i á d y před č t y ř m i lety na protest proti sovětské invazi do Afghánistánu. Vedoucí americké delegace v Organizaci spojených národů Jeanne Kirkpatricková však řekla, že prezident J i m m y Carter prostě tehdy reagoval na zkušenost světa se zpolitizováním o l y m p i j s k ý c h her z d o b y Adolfa Hitlera, který využil berlínské o l y m p i á d y z roku 1936 k velké propagandě. A tak v roce 1980 nikdo nechtěl účinkovat v něčem p o d o b n é m v Moskvě. Prezident Carter p o d l e Kikrpatrickové prostě nechtěl přispívat k oslavám Sovětského svazu v době, kdy se tato země angažovala v brutální politice represe, invaze a okupace A f g h á n i s t á n u . Spojené státy se však podle ní n e d o p u s t i l y ničeho,co b y s e d a l o k t o m u t o č i n u — i k pokračující o k u p a c i A f g h á n i s t á n u — přirovnat. A m e r i c k ý černošský komentátor Carl Rowan, jehož stanoviska, kritická vůči americké vládě, někdy citují i na V ý c h o d ě , napsal, že se ani neslušelo Sověty přesvědčovat, aby do Los Angeles přece jen přijeli. Podle R o w a n a m ě l prezident Carter pravdu a v o b o u b o j k o t e c h je značný rozdíl. A m e r i k a vyjádřila před č t y ř m i lety rozhořčení nad znásilněním Afghánistánu, zatímco — cituji Rowana — Sověty vedly k b o j k o t u jen jejich zloba a pýcha. Českoslovenští sportovci mohli jen litovat, že svou m n o h a l e t o u t r é n i n k o vou d ř i n u nesmí z ú r o č i t o l y m p i j s k ý m i medailemi. Přesto však je mezi držiteli zlatých o l y m p i j s k ý c h medailí z Los Angeles jeden, který hovoří česky. J m e n u j e se Alex Bauman, narodil se v roce 1964 v Praze a závodí za Kanadu. V ý b o r n ý a m e r i c k ý plavecký trenér James C o u n c i l m a n o Baumanovi tvrdí, že je to nejlepší plavec na světě od d o b legendárního A m e r i čana Marka Spitze. B a u m a n o v i rodiče emigrovali s m a l ý m Alexem d o Kanady k o n c e m šedesátých let; někteří z vás možná ještě mají Věru Baum a n o v o u v paměti jako československou p ř e b o r n i c i v plavání ze čtyřicát ý c h let. J a b l í č k o se nezakutálelo daleko o d stromu. Původem československých s p o r tovců bylo na o l y m p i á d ě v Los A n g e les hodně. Jsou to vesměs emigranti, reprezentující dnes různé země světa. Nejlepším basketbalistou N ě m e c k é spolkové republiky je dnes Vladimír Kadlec, na kterého se j i s t ě j e š t ě d o b ř e p a m a t u j i fanouškové pražské Sparty. Tenis hraje za Švýcarsko v ý b o r n ě Jakub Hlásek, jehož tatínek hrával lední hokej nejen za Spartu, ale také za československé reprezentační mužstvo. H o d n ě českých j m e n bylo letos hlavně ve výpravě z á p a d n í h o Německa. A nejlepší volejbalista na světě, A m e r i č a n Dusty Dvořák, také vlastní ve svých žilách krev, kterou posílili Nový Svět přistěhovalci z malé, ale talentované země ve středu Evropy.
Václav Táborský
Amadeus Pět let po premiéře " A m a d e a " v lond ý n s k é m Národním divadle byl v kinech uveden americký film, založený na této úspěšné hře Petera Shaffera. Režisér Miloš Forman se rozhodl natočit f i l m o v o u verzi v Praze. Přestože barrandovské ateliéry jsou o něco lacinější než studia na Západě, r o z p o čet " A m a d e a " stál p r o d u c e n t a Saula Zaentze ze San Francíska 18 m i l i ó n ů dolarů. T o je sice o něco víc než náklady na p r ů m ě r n ý a m e r i c k ý f i l m , které letos dosáhly 14 miliónů, ale daleko méně než některé s u p e r p r o d u k ce, které leckdy stojí až dvakrát tolik, aniž by výlohy v m n o h a případech vylepšily kvalitu. D l o u h o jsme čekali na to, jak tento poslední Formanův film dopadne. Články novinářů, kteří se zajeli podívat na natáčení, naznačovaly, že půjde o nevšední dílo. A první recenze v časopisech Time, New York a Newsweek t o t o očekávání potvrdily. T a t o zfilmovaná hra se stala j e d n o u z nejúspěšnějších produkcí letošního podzimu. A co hlavního - investované peníze jsou ve f i l m u vidět a slyšet. Na p r o d u k c i se naštěstí nepodílely hvězdy, jejichž přemrštěné h o n o r á ř e by pohltily t ř e t i n u rozpočtu. Režisér tak měl všechny prostředky k t o m u , aby oživil atmosféru staré Vídně, aby mohl použít nejdokonalejších reprod u k č n í c h z v u k o v ý c h záznamů, aby mohl divadelní scény natáčet v T y l o vě divadle, kde se před dvěma stoletími konala světová premiéra " D o n a G i o v a n n i h o " . Tato svědomitá tvůrčí péče p o m o h l a divákům plně prožít příběh j e d n o h o z největších tvůrčích géniů, W o l f g a n g a A m a d e a Mozarta. A U T O R A D I V A D E L N Í HRA A u t o r Peter Shaffer, narozený v Liverpoolu, je znám několika dramaty, která většinou uvedlo britské Národní divadlo, např. hrami " K r á l o v s k á h o n b a za s l u n c e m " a " E q u u s " . Měl bohužel s m u t n é zkušenosti s jejich zfilmováním. Jeho složitá f i l o z o f i c k á a p s y c h o l o g i c k á díla byla ve f i l m e c h poškozena necitlivým z j e d n o d u š e ním. Není tedy divu, že se scénář rozhodl napsat sám. Pracoval na něm na farmě Miloše Formana v západním C o n n e c t i c u t u , za režisérovy neustálé přítomnosti. Ale nepředbíhejme, vraťme se k divadelní verzi. Hra " A m a d e u s " má nový a o r i g i n á l ní přístup k ž i v o t o p i s n é m u žánru. Je založena na dvou postavách, které před Shafferem použil už A l e x a n d r Puškin v epické básni a Rimskij Korsakov ve své opeře: na skladatelích W o l f g a n g u Mozartovi a A n t o n i u Sa-
TOM HŮLCE JAKO MOZART
lierim. Shafferův moderní přínos spočívá v efektivním proplétání reality a fantazie. Jeho novátorské pojetí je p r o t i c h ů d n é t r a d i č n í m u životopisu. Hra zachovává důležité postavy a události z Mozartova života, ale přidává fiktivní konflikt nadaného génia s netalentovaným kolegou. Vypravěč příběhu Salleri je rozhořčen, že "jeho" spravedlivý b ů h daroval geniální nadání postavě n e h o d n é , v u l g á r n í m u a šaškujícímu Mozartovi, zatímco nábožensky devótní Salieri dostal darem jen pilnost bez vzletu a talentu jen t a k o v o u s k r o v n o u míru, aby mohl p o c h o p i t jak svou p r ů m ě r n o s t , tak i Mozartovu genialitu. " A m a d e u s " je citlivá hra o t v ů r č í m nadání, o p r o b l é m e c h g é n i ů a intrikách p r ů m ě r n ý c h psavců. J e d n a z nejpůsobivějších scén v y j a d ř u j e v kostce obsah celé hry. Když Mozart poprvé vkročí d o salónu na d v o ř e císaře Josefa II, dvorní skladatel Salieri zahraje " P o c h o d na uvítanou", který složil pro svého mladšího kolegu. Je to skladba p o m p é z n í a p o v r c h n í . M o zart p o d ě k u j e a konverzace p o k r a č u je. Za několik m i n u t mladý skladatel p o c h o d zopakuje, poznamená, že to není c o by to m o h l o být, přidá svou vlastní variaci, která ho dovede ke strhující a inteligentní improvizaci. Původně bezduchá skladba se rozletí a rozezpívá; tvůrce vdechl duši do p r ů m ě r n é h o h u d e b n í h o kousku. Salieri si uvědomí své naprosté ponížení. O d t o h o t o prvního k o n f l i k t u se
• 21
začne zabývat m y š l e n k a m i na Mozartovo zničení. Představení hry na B r o a d w a y i patří mezi mé nejsilnější divadelní zážitky. H r u režíroval ředitel britského Národního divadla Sir Peter Hall. Salieriho hrál z n á m ý shakespearovský herec lan McKellen, kterého jste m o ž n á viděli ve f i l m u " K n ě z lásky", kde hrál titulní roli, spisovatele D. H. L a w r e n ce. Představitelem Mozarta byl T i m C u r r y , který je mladší generaci z n á m j a k o hlavní herec ze z f i l m o v a n é rock o p e r y " R o c k H o r r o r Picture S h o w " , f i l m u , který se stal mezi západní mládeží kultem. Byla to dvojice herců, která přesně vystihla k o n f l i k t závisti a p r ů m ě r n o s t i se s e b e v ě d o m í m a tvůrčím bohatstvím. Ale v r a ť m e se k autorovi. Peter Shaffer dostal nápad k napsání hry po p r o s t u d o v á n í m n o h a starších i nově o b j e v e n ý c h dopisů, které Mozart psal své manželce Konstanci. J d e o knihu W o l f g a n g a Hildesheimera " M o z a r t " . Shaffer byl fascinován hlavně r o z p o rem mezi M o z a r t o v o u lehkou, božs k o u h u d b o u a j e h o častou o s o b n í v u l g a r i t o u a dětinskostí. T y t o dva z d á n l i v é si o d p o r u j í c í charakterové rysy byly p ů v o d n í inspirací britského dramatika. O svém vztahu k Mozartovi a j e h o h u d b ě Peter Shaffer napsal v " P o c t ě Mozartovi", č l á n k u z New York T i m e s ze září t.r.: " H u d b a měla ve f i l m u docela logicky důležitější f u n k c i než ve hře. Na divadle nemůžete r e p r o d u k o v a t h l o u h é h u d e b n í pasáže, aniž byste narušili d r a m a t i c k o u p o d s t a t u hry a změnili ji tak v koncert. Film naopak vítá hudbu, v š e c h n y k o u z e l n é úryvky i zpěvné pasáže, protože ty j s o u vlastně p o d s t a t o u t o h o t o příběhu - vždyť Salieri je d e p r i m o v á n a devastován krásou M o z a r t o v y absolutní h u d b y . Zažil j s e m také jeden z d ů k a z ů o nezničitelnosti Mozartova génia. V h u d e b n í c h f i l m e c h se musí úryvky melodií opakovat z n o v u a znovu, s k a ž d ý m dalším záběrem, s k a ž d ý m přetáčením. Většina h u d e b n í c h děl by takové z b y t e č né o p a k o v á n í nepřežilo. P o s l u c h a č ů m by se ty m e l o d i e brzo zprotivily. Ale během d l o u h é h o natáčení v Praze se prokázala Mozartova kvalita: j e h o h u d b a je nezranitelná. Vulgarita neú n a v n é h o přehrávání neubírá t o nejmenší z j e h o p ř e k r á s n ý c h skladeb, můžete je p o s l o u c h a t znovu a z n o v u . " " B ě h e m natáčení jsem si u v ě d o m i l také j i n é o b d i v u h o d n é vlastnosti toh o t o génia. Vždy čas od času jsem byl o h r o m e n J I S T O T O U j e h o skladeb. J e h o suverenita je dokázána i nap r o s t o u o d d a n o s t í t v ů r č í m u řádu a f o r m ě , což je zdánlivě paradoxní. J a k k o l i inspirující j s o u j e h o melodie, přesto se rozvíjejí jen v u s t a n o v e n é m řádu. A m ů j největší poznatek byl také inspirován přehráváním jeho skladeb. K d y ž jsem jeho díla p o s l o u c h a l z n o v u a z n o v u , náhle jsem si u v ě d o mil, jak často se v nich setkávají dvě p r o t i c h ů d n é e m o c e , radostný stín
22
nebo zastíněná radost, něco p o r o v natelného k p o c i t u poutníka, který sleduje stín mraku, přelétajícího slun e č n o u jarní krajinou. Mozartova hudba ve mně vždy vyvolává p o d o b ný dojem; trýznivě radostný pocit, který ani n e m o h u p o j m e n o v a t . " S C É N Á Ř F I L M O V É VERZE Peter Shaffer žil na f a r m ě Miloše Formana asi čtyři měsíce. D o p o l e d n e pracoval na scénáři, o d p o l e d n e byl vyslýchán, vyzýván a inspirován hostitelem. O b ě m a bylo jasno, že není m o ž n é hru jen m e c h a n i c k y přepsat d o filmu. R e ž i s é r o c e n í l a u t o r o v o úsilí dnes již z n á m o u větou, že Peteru Shafferovi se p o d a ř i l o p o r o d i t stejné dítě dvakrát. Ale poslechnětě si, co napsal o t o m t o stádiu práce Milošův host. "Filmová verze musí záležet víc na akcích než na slovech. Proto jsem řadu scén přidal, některé změnil, jiné vynechal. Ve f i l m u se také objevují postavy, které ve hře neexistují: Mozartův otec a tchýně, salzburský biskup, služka, v y s l a n á S a l i e r i m . Při psaní scénáře jsem musel z a p o m e n o u t na t e c h n i k u psaní divadelní hry a m u sel jsem si neustále p ř i p o m í n a t zásady filmové řeči, hlavně její důraz na akcí. Také můj přístup k d i a l o g ů m byl docela rozdílný. Film p o t ř e b u j e řeč, která méně d e k l a m u j e či vyhlašuje. D i a l o g y musejí být jednodušší. Snažil jsem se použít jazyka p ř í s t u p n é h o široké vrstvě diváků. V š e c h n y postavy teď používají hovorové řeči, nikoliv literárních výrazů. Text byl na m n o h a
MURRAY A B R A H A M V ROLI SALIERIHO
místech podstatně změněn. Salieriho důležitý m o n o l o g , který ve hře zabírá tři stránky před k o n c e m prvního ze dvou dějství, jeho hořká slova o zlomyslném. híhňajícím se, povýšeném a dětinském Mozartovi, rouhání proti bohu, který Salieriho n e o d m ě n i l za jeho zaslepenou o d d a n o s t - to vše je ve f i l m u nahrazeno j e d i n o u scénou, kdy p o k o ř e n ý Salieri vrhne krucifix do plápolajícího ohně. K r o m ě zjedn o d u š e n é h o d i a l o g u byl ve f i l m u také částečně z j e d n o d u š e n děj. V y n e c h a l jsem m n o h o f i l o z o f i c k ý c h úvah a nahradil je d r o b n ý m i k o n f l i k t y mezi několika nejdůležitějšími postavami." Hlavní myšlenka divadelního díla však b y l a v e f i l m u z a c h o v á n a : konflikt schopného s neschopným. Tento p r o b l é m je přece nadčasový. Polodiletantští, ambiciózní, ale nenadaní tvůrci jsou v m n o h a p o l i t i c k ý c h systém e c h p o d p o r o v á n i autoritou, panovníkem či vládou, zatímco skuteční umělci jsou pronásledováni nebo nep o c h o p e n i . A t o byla s a m o z ř e j m ě přitažlivá látka pro režiséra, který prožil první třetinu své dosavadní tvůrčí kariéry v k o m u n i s t i c k é zemi, jehož nejlepší film z t o h o t o prvního období, " H o ř í má panenko", byl kritizován jak k o m u n i s t i c k ý m státníkem A n t o n í nem N o v o t n ý m , tak i k a p i t a l i s t i c k ý m v e l k o p r o d u c e n t e m Carlem Pontim. Miloš Forman m á ř a d u z k u š e n o s t í s adaptacemi literárního díla do filmu. Ve svém a m e r i c k é m o b d o b í natočil filmy podle románů ("Kukaččí hnízdo", "Ragtime"), muzikál ("Vlasy"), nyní točil p o d l e divadelní hry. Když se během přípravy ke zfilmování "Vlasů" pohádal se svými b ý v a l ý m i přáteli, kdysi s p o l u b y d l í c í m i a spolustrádajícími umělci z b o h é m s k é h o Chelsea hotelu v New Yorku, p r o t o ž e dvojice nechtěla připustit textové z m ě n y ve své hře, Miloš j i m dal na v y b r a n o u . Bud' inscenovat hru na divadle, rozestavit kolem jeviště několik kamer a natočit přestavení jak to leží a běží anebo mu dát volnost přepsat " H a i r " d o filmové p o d o b y . A u t o ř i m u k o n e č ně dali zapravdu. Své zkušenosti s literárními a d a p t a c e m i vyjádřil Forman v nedávném interview. " T o přece dá rozum, že stránky hry nebo r o m á n u nemůžete přenést do f i l m u doslova, musíte to literární dílo použít j e n o m jako zdroj pro své nové pojetí. Musíte převzít příběh, některé postavy a d u c h a hry, ale pak musíte začít znova, musíte v š e c h n o vyjádřit f i l m o v o u řečí." " P o d s t a t o u divadelní hry je stylizace; p r o t o všechny její prvky jsou stylizovány. N i k d o v divadle nepředstírá, že kulisa je zeď, že maketa s t r o m u je s k u t e č n ý m stromem. Ovšem ve f i l m u musí být všechno reálné. Proto herci ve f i l m u musejí být tak opravdoví, jak je možné, musejí tak mluvit, musejí tak vypadat, musejí se tak chovat. Proto film vystihuje lidské povahy daleko přesněji než literární dílo." T y t o zásady f i l m o v é v ě r o h o d n o s t i
byly důležité ve stádiu vybíráni dvou hlavních herců. Režisér si nechtěl vybrat hvězdy, ale představitele méně známé, aby diváci m o h l i uvěřit tomu, že jeden z nich JE M O Z A R T a d r u h ý že JE SALIERI, aby to nebyly dvě známé tváře, které se na chvíli převlékly do p o d o b dvou skladatelů. Kvůli Formanově profesionální d ů k l a d n o s t i obsazování dvou hlavních rolí trvalo pět měsíců.
HISTORICKÁ SKUTEČNOST M n o h o kritiků Shafferovy hry a filmového scénáře p o u k a z u j e na podstatné rozdíly mezi jeho příběhem a realitou. Vytýkají mu, že se jako autor n e z m i ň u j e o Mozartově zasnoubení s Aloysií Weberovou, které předcházelo manželství s její sestrou Konstancí. Nepíše o p r o b l é m e c h v manželství, o č e t n ý c h m i m o m a n ž e l s k ý c h aférách o b o u partnerů, o přátelství s Haydnem, o M o z a r t o v ý c h č e t n ý c h úspěších ve Vídni i m i m o Vídeň. Z Schikanedera, který Mozarta okrádal kde mohl, udělal dramatik v e f i l m u Mozartova d o b r o d i n c e . Shaffer byl také obviněn kvůli t o m u , že ve hře ani ve filmu nenajdeme j e d i n o u zmínku o postavě Franze Xavera Sůssmayra. Kdo byl F.X.S.? Původně žák Salieriho, pak Mozartův, jeho d o m á c í p o m o c n í k a amanuensis, který po m i s t r o v ě s m r ti d o k o n č i l Rekviem na přání K o n stance. S u s s m a y r o v o " d o t v o ř e n í " bylo nedávno vzato na vědomí h u d e b n í mi o d b o r n í k y , protože z poslední digitální nahrávky Mozartova Rekviem v L o n d ý n ě byly vypuštěny části dopsané jeho asistentem Sussmayrem: Sanctus, Hosanna a Benedictus. Peter Shaffer o d p o v ě d ě l k r i t i k ů m k r á t k ý m dopisem, v němž znovu zopakoval spisovatelovo právo na fantazii a subjektivní zpracování motivů ze s k u t e č n é h o života. P ř i p o m n ě l tvůrčí p o s t u p m n o h a autorů, kteří často z m noha s k u t e č n ý c h postav vytvoří j e d n u fiktivní. Proto prý jeho Salieri nahradil libretistu Da P o n t e h o ve scéně s c e n z u r o v a n ý m baletem, i Sůssmayra, i hraběte Walsegga, muže, který si Rekviem objednal. Shaffer nepopírá, že čím více soustředil konflikt na Salieriho, tím více se vzdaloval od o v ě ř e n ý c h faktů a dostal se tak k subjektivní interpretací historie. A to je č e m u se s t r u č n ě a o d e d á v n a říká " b á s n i c k á licence". Strhující scéna na konci " A m a d e a " , kdy umírající Mozart diktuje svému protivníkovi další pasáže z Rekviem, se samozřejmě n i k d y neudála. Shaffer ji však pokládá za l o g i c k o u část svého fiktivního příběhu. Vysvětluje k r i t i c k ý m puristům, že ani hra ani film nepopisují Mozartův život d o k u m e n tárním stylem. Protože v t o m t o s p o r u dá většina z nás patrně zapravdu autorovi a jeho právu na osobní interpretaci, j e d i n o u solidní v ý t k o u realistu proti p ř e k r o u c e n í historie ve f i l m u bude j e n o m p o d r u ž n ý detail, týkající
se z p ů s o b u dirigováni. Skladatel před 200 lety nikdy nestál před orchestrem jako v koncertní síni XX. století, ale dirigoval skladbu od svého nástroje. Jeho jediné p o h y b y se omezovaly na udávání taktu. Během psaní tohoto rozboru " A m a d e a " vyšla další knížka o Mozartovi, vydaná v říjnu t.r. Britský historik Francis Carr se ve své studii " M o z a r t & C o n s t a n z e " snaží dokázat, že M o zarta otrávil jakýsi p. Franz Hofdemel, protože mu mistr c h o d i l za krásnou manželkou Marií Magdalenou. Své tvrzení založil na skutečnosti, že den po Mozartově p o h ř b u , H o f d e m e l pořezal svou ženu břitvou a pak si sám podřízl krk. Tak to vidíte: v ý k l a d ů reality je m n o h o , a přestože všechny jsou založeny na s k u t e č n ý c h událostech, dok u m e n t e c h nebo dopisech, nejsou o moc důvěryhodnější, než hra či film o životě božského skladatele B o h u m i la. Peter Shaffer je nakonec poctivější v tom, že nám od začátku vydával svou hru i film jako za dílo své tvůrčí fantazie.
Z H O D N O C E N Í FILMU " A m a d e u s " je potěšující hlavně režijní profesionalitou. Miloš Forman nám ve svých nejlepších f i l m e c h vyprávěl zdánlivě triviální historky o b y č e j n ý c h lidiček, pod kterými se však skrývala bystrá a seriózní kritika společnosti. V t o m t o filmu v y b o č i l ze svého nejúspěšnějšího žánru, ale přesto dokázal své vyzrálé režijní nadání. Diváci sledují tento n á r o č n ý umělecký film s velkou pozorností. Sedadla nezavržou, pokašlávání se neozývá. Režisér překlenul porušení vypravěčského stylu ve scénáři a sjednotil obraz, h u d b u i herecké výkony ve strhující představení. Má jediná p o z n á m k a se týká právě scénáře Petera Shaffera. A u t o r se snažil napsat p ů s o b i v o u f i l m o v o u verzi svého divadelního příběhu. Bohužel nebyl důsledný. Nejzajímavějšim přínosem jeho divadelní hry bylo moderní pojetí životopisného žánru. Ve hře nešlo o fakta z Mozartova života, ale o f i l o z o f i c k o u studii t v ů r č í h o talentu. Ve d r u h é polovině f i l m o v é h o scénáře se však toto avantgardní pojetí vytrácí. Moderní příběh se bezdůvodně změní d o starého stylu holyw o o d s k é biografie. Najednou se objeví všechna klišé z minulosti. Shaffer použil postavy otce Leopolda Mozarta (ve hře postava neexistuje) jako hrozivé figury. V k o n t e x t u příběhu nadaného Wolfganga Amadea toto freudistické pojetí vypadává z logického i vypravěčského stylu. Leopold je z p o d o b n ě n jako neveselý a pedantický stařík. Připadá nám to j a k o k d y b y G r o m y k o navštívil Mozartovu vídeňskou d o m á c n o s t . L e o p o l d se p o s m r t i stane div ne d u c h e m Hamletova otce, což se nehodí d o f i l o z o f i c k é h o k o n fliktu mezi n a d a n ý m tvůrcem a prů-
m ě r n ý m závistivcem. Jiný vypravěčský prohřešek d r u h é poloviny je náhlá změna frivolní paní Mozartové v t y p i c k y o d d a n o u a pečující manželku, jak jsme je vídali ve starých amer i c k ý c h filmech. Návrat Konstance z lázní k umírajícímu Mozartovi neodpovídá ani pravdě, ani Shafferovu m o d e r n í m u pojetí. Vzhledem k t ě m t o problematickým scénám musíme dvojnásob ocenit režisérovu s c h o p nost dovést příběh do k o n c e bez dram a t i c k é h o zakolísání. T o m Hůlce j a k o A m a d e u s a F. M u r ray A b r a h a m jako Salieri jsou vynikající. Oba jsou skvěle d o p l n ě n i dalšími herci, mj. Jeffrey Jonesem v úloze vyc h y t r a l é h o váhavce, císaře Josefa II., a Elizabeth B e r r i d g e v r o l i Konstance. Ve f i l m u se také objevuje m n o h o znám ý c h č e s k ý c h tváří: Karel Effa, Jan Pohan, Hana Brejchová, V. Svitáček. Kamera Miroslava O n d ř í č k a byla pro příběh jako stvořená. Jeho oblíbené okrově hnědé barevné t ó n y dodávají f i l m u tu pravou náladu, pečeť starobylosti i utlumenost vášní. H u d b u dirigoval Neville Mariner, klavírní skladby hrál Ivan Moravec. Nejzajímavější přínos " A m a d e a " filmové historii bude patrně v nečekaném t r e n d u p o l o v i n y o s m d e s á t ý c h let. Když úspěch filmu " K r a m e r vs. Kramer" před několika lety překvapil i p r o d u c e n t y , kteří se do t o h o t o díla pustili s vědomím, že jde o film vhodný pouze pro kina n á r o č n ý c h diváků, nikdo netušil, že to byla předzvěst bud o u c í h o vývoje. Představitelé f i l m o vého p r ů m y s l u sice kroutí hlavami, ale úspěch " A m a d e a " a několika dalších a m e r i c k ý c h f i l m ů letošního roku ("Places in the Heart", " C o u n t r y " ) , definitivně potvrzuje nebývalý zájem p r ů m ě r n é h o diváka na žánru, který měl d o s u d jen e x k l u z i v n í o b e c e n s t v o . na tzv. u m ě l e c k ý c h filmech. D o u f e j me tedy, že v b u d o u c n o s t i uvidíme nečekané množství v ý b o r n ý c h amer i c k ý c h filmů, kterým byl vynikající Formanův " A m a d e u s " j e d n o u z prvních b o h u m i l ý c h vlašťovek. ^
P.S. K recenzi "Amadea" přidáváme tuto skutečnou perličku z Prahy. Miloš Forman byl ubytován v soukromém domě na Malé Straně, mezi Sta rým i zámeckými schody a Valdšiýnskou ulicí. Před jeho příjezdem bylo živo. Majitelka domečku, velice stará dáma. si pochvalovala přítelkyním: "Představte si. teďka ještě než pan Forman přijede, tak mi úřady daly v celém domečku kompletně předělat elektriku." Kontext elektrické úpiavy ji ovšem unikl. Oceňujeme tedy na tomto místě péči ministerstva Vr itra o dokonalé zapojeni amerického režiséra českého původu jak po stránce elektrické. tak i akustické. Kampak mu asi ty mikrofónky zamontovali?
23
Ještě jednou HUNDERENNEN Loni na podzim Západ uveřejnil článek M.Linhartové o právě d o k o n čeném filmu Hunderennen (Psizávody) natočeném ve Švýcarsku režisérem Bernardem Šafaříkem a jeho povětšině českým tvůrčím t ý m e m podle literární předlohy spisovatele Jaroslava Vejvody (Západ, roč.5, č.5, s.30). Úspěchy t o h o t o filmu po jeho uvedení do kin mě přiměly se k t o m u to dílu vrátit. Premiéru měly Psí závody na XXXII. Mezinárodním filmovém týdnu v Mannheimu v říjnu 1983, kde film obdržel hned dvě ceny, a to Cenu Mezinárodní evangelické poroty a Čestné uznání poroty škol II.cyklu. K t o m u t o úspěchu se zakrátko připojila švýcarská spolková Prémie kvality a Cena Maxe Ophulse v Saarbrúckenu (1984). A vypadá to, že Ophůlsova cena nebude asi o d m ě n o u poslední. Tento "festovalový Mikuláš" byl pro tvůrce Psích závodů — a nejenom pro ně — příjemným překvapením. Neméně překvapivé bylo přijetí Šafaříkova f i l m u diváky: Tak například když jsem ho letos v léte viděl v curyšském kině Capitol, hrál se tam jíž několik t ý d n ů , a přesto byl sál naplněn obecenstvem, většinou "domácím". Film se dostal až ke špici filmové "hitparády" v kategorii tzv. Studio-filmů (umělecky náročných), byl plakátován i v menších švýcarských městech a právě se rozjížděly jeho premiéry v Německé spolkové republice. Četl jsem řadu recenzí, které Psízávody hodnotily z velké většiny pozitivně. Prestižní deník Neue Zůriche Zeitung se o filmu vyjádřil takto: "Šafařík se ve svém, v dobrém slova smyslu 'malém', filmu vyrovnává s tématem se vtipem i vážností. Výrazových prostředků používá úsporně, vyvarovává se velkých gest a spektakulárních efektů ve prospěch precizního, difer e n c o v a n é h o p o z o r o v á n í . "(4.6.84) Podobná odezva přišla i z francouzské části Švýcarska — tak např. recenzent periodika Llmpartial jej nazývá "basilejským překvapením" (3.2.84). Zdá se, že Šafaříkův celovečerní debut je na nejlepší cestě i k mezinárodnímu úspěchu — nedávno byl uveden na Festivalu v Los Angeles a na kanadském Festival of Festivals v Torontu. Jak vysvětlit tuto překvapující odezvu filmu, jenž byl udělán takřka na koleně — přesněji v podstřešních místnostech nad režisérovým bytem v Basileji, během několika týdnů, s m i n i m e m místa a prostředků, a s rozpočtem 220 000 švýcarských franků (asi 94 000 US dolarů)? Entuziasmu určitě nechybělo, ale to není vše: Tvůrci díla měli především co říci a dovedli to vyjádřit. Nechci z principu či z utilitárních d ů v o d ů nekriticky chválit vše, co "naši krajané" vytvoří. Jsem si
24
Divadlo
vědom nedostatků Psích závodů — — např. jeho úvodní část vyznívá příliš ploše a schématicky a sympatičnost hlavního hrdiny není dostatečně motivována — dnes bych ale chěl upozornit hlavně na to, co se režisérovi a jeho spolupracovníkům podařilo,čí m se film vydělil z průměrnosti a regionálnosti. Chtěl bych vyzvednout bohatost a realismus pohledu na dualitu konform i s m u s / n o n k o n f o r m i s m u s : Z poměrně nesložité konfrontace mezi pochybujícím idealistou Rekem (Josef Charvát) a životním praktikem (Pavel Landovský) vzniká po příjezdu znormalizovaných návštěvníků z Československa několikavrstevný vztah, který filmu dává jeho sílu. Paralela politické a materiální konformity je vynikající. Jedním z velmi působivých momentů díla je scéna ve švýcarské samoobsluze, během níž Rek zvenčí pozoruje své přátele " o d t u d i odtamtud" při šťastném mumraji s nákupními vozíky — jsou odděleni velkou skleněnou tabulí výlohy. Psi závody jsou filmem vyžadujícím dobrý herecký projev. Těžko hledat příhodnějšího představitele pro roli žoviálního, přizpůsobivého Lapáka, než Pavla Landovského — padla mu jako ušitá. Těžší úkol měl Josef Charvát, jehož role byla vágněji definována, a především vyžadovala daleko jemnějšího, civilnějšího hereckého výrazu. Myslím si, že se Charvát s touto nesnadnou situací dobře vyrovnal. Za zmínku stojí i neobvyklá fotogeničnost Niny Švábové, představitelky Věry, jakož i profesionální práce kameramana. Dojem z Šafaříkova filmu dokreslují některé neotřelé poetické momenty, jako např. scéna na člunu; útvar flétnistů pochodujících v opuštěném lese vnáší do díla kousek každodenního absurdna, tak dobře známého všem Středoevropanům. Nakonec nezbývá než doufat, aby Psi závody našly cestu i k našim čtenářům. Jan Uhde
•
Časopis Západ přeje všem svým čtenářům příjemné prožití svátků vánočních a mnoho úspěchů do nového roku 1985
O t a Filip
Vdova po básníkovi německy Už před rokem a půl ležela "Vdova po básníkovi" na mém psacím stole. Nevěděl jsem, co si s ní počít v Německu, protože mí vyprávěla příběh, který se mohl odehrát jen v atmosférických poruchách Prahy. Divadelní hru pro dvě tuze nešťastné dámy od Ivy Procházkové jsem si přečetl třikrát a z bezradnosti, která však ani dnes neomluví mou dobrou vůli, jsem ji nechal přeložit do němčiny. O první překlad se pokusila mladá dáma z okolí Mnichova, absolventka germanistiky Karlovy univerzity. Když jsem "Vdovu po básníkovi" četl potom německy, zjistil jsem, že mladá germanistka, nyní emigrantka v Bavorsku, ji (jazykově) znásilnila. Znovu jsem se musel přesvědčit, že překládat z češtiny do němčiny může jen člověk s německým mateřským jazykem, navíc pak s citem pro češtinu, nikoliv však Čech, který se až tady naučil dobře německy. Měsíc jsem tedy seděl nad znásilněnou německou vdovou po básníkovi a lamentoval: "Už skoro deset let se trápíš s překladateli, takže jsi měl už předem vědět jak to dopadne, když se český poetický text dostane do spárů amatéra, kterému snad ani nelze vymluvit, že si kultivovanou němčinou dokáže tak akorát objednat taxíka..." Do osudu "Vdovy po básníkovi" zasáhl i lidský osud autorky hry, Ivy Procházkové. Předposlední den roku 1983 přešla totiž se svým manželem a s dětmi přes jugoslávsko-rakouskou hranicí v Alpách. (Přečti si, milý čtenáři, můj článek v Západu č. 2 z dubna 1984, který jsem tam napsal pod titulkem "Dobrodružství s Ivou".) Až v Rakousku jsem se Ivě musel přiznat k maléru s překladem "Vdovy po básníkovi". A b y c h však omyl napravil, navrhl jsem rakouské společnosti, která každý rok v srpnu pořádá v exkluzivní tyrolské vesnicí Alpbach "Evropské f ó r u m " (diskuse předních světových vědců o naší současné mizérii) "Vdovu po básníkovi" v německé verzi a jako premiéru. Návrh byl prezidentem společnosti panem prof. Ottou Moldenem přijat, čímž mě samozřejmě zaskočil a skoro utrápil. Měli jsem hru, Ivu Procházkovou v emigraci na dosah ruky, měli jsme však k dispozici jen mizerný překlad a d o b r o u vůli jazykově znásilněnou vdovu nějakým způsobem rehabilito-
vat a postavit na jeviště. A v této fázi jsem se d o p u s t i l další chyby. Iva Procházková se mi svěřila, že má v severním N ě m e c k u známou, o níž celkem přesvědčivě tvrdila: 1) že umí bezvadně německy, 2) že pořídí nový překlad "Vdovy po básníkovi" a to bez nároku na honorář. Pokud jde o první bod, byl jsem značně skeptický. Shora uvedená mladá žena ze severního Německa je totiž Češka... Ale d r u h ý bod mě rozviklal. Rakouská společnost pořádající "Evropské f ó r u m v A l p b a c h u " byla totiž o c h o t n a financovat náklady na zkoušky, přislíbila autorce, režisérovi i hercům honoráře, jakož i pobyt v nóbl alpské vesnici, kam v z i m ě jezdí na lyže a n g l i c k é lordstvo, ale o zaplacení překladu nechtěla ani slyšet. Nedalo se nic dělat — odeslal jsem českou verzi d o severního N ě m e c k a a očekával to nejhorší. Když jsem d r u hý překlad "Vdovy po básníkovi" dostal, spadlo mí, jak se lidově říká, srdce d o kalhot. Pravda, překlad byl sice lepší, ale pořád v něm c h y b ě l o o n o zvláštní jiskření, které ozvláštňuje divadelní texty Ivy Procházkové. Ale nedalo se nic dělat: smlouva na premiéru v A l p b a c h u byla s r a k o u s k o u společností už podepsána, čas nás tlačil ke zdi. A nastaly i jiné starosti: Kde sehnat režiséra, kde vzít dvě vynikající herečky? P o k u d jde o režiséra a první herečku pro roli vdovy po básníkovi Betty, bylo od p o č á t k u vše jasné: Režii převzal Martin Štěpánek, bývalý člen čin o h r y N á r o d n í h o divadla v Praze, nyní hlasatel rozhlasové stanice Svob o d n á Evropa v Mnichově. Statečná paní Jaroslava Tvrzníková, Martinova manželka, rovněž bývalá členka Národního divadla, a to prosím od 16 let!, se po d l o u h ý c h diskusích s M a r t i n e m rozhodla roli Betty přece jen hrát. Měli jsme tedy herečku, lepší jsme si ani n e m o h l i přát, jenže paní Tvrzníková neuměla německy... Ale když mi však řekla: "Já tu n ě m e c k o u roli nad ř u " , uvěřil jsem jí. Potom nastal p r o b l é m s d r u h o u herečkou, tedy s Elisabetou. V M n i c h o vě a v N ě m e c k é spolkové republice m á m e dost č e s k ý c h dívek a dam, absolventek D A M U nebo FAMU, ale bohužel ani jednu, která by se vyrovnala paní Tvrzníkové. A ve chvíli velké nouze, kdy jsme bezradně hledali obsazení pro d r u h o u ženskou roli, zasáhl do o s u d u "Vdovy po básníkovi" můj syn Pavel, povoláním o d b o r n ý asistent "přes m a t e m a t i k u " na mnic h o v s k é univerzitě. Pavel je totiž stálým hostem m n i c h o v s k é hospody " A t z i n g e r " , kde se scházejí herci, malíři, b u d o u c í filmové "hvězdy", básníci, spisovatelé a p o d o b n í . A tam náš Pavel objevil slečnu Sabinu Volkeo v o u a přivedl ji k nám d o bytu právě v té chvíli, kdy u nás seděl Martin Štěpánek. Přiznám se: nebyla to náhoda...
Martin a Sabině se zavřeli v pokoji. Co tam dělali, nevím. Jen se mi zdálo, že slyším n ě m e c k ý úryvek z Č e c h o vova "Racka". Když jsem se po půl hodině odvážil vstoupit do pokoje, Martin Štepánek řekl: "Beru ji. Je celkem dobrá." A p o t o m začaly v m n i c h o v s k é m D o m ě setkání zkoušky. Hned při první čtené s o u b o r zjistil, že d r u h ý překlad ze severního N ě m e c k a se bude muset d ů k l a d n ě přepracovat. A tak nastala zase ú m o r n á práce. Sabině Volkeová a Jaroslava Tvrzníková seděly u mne v pokoji, četli j s m e si německý text a snažili se zachránit to, co se ještě zachránit dalo. V y m ý t i l i jsme z t e x t u všechny " č e c h i s m y " a hlavně slova, o které by paní Tvrzníková mohla " z a k o p n o u t " . Spolu se Sabinou se paní Tvrzníková usilovně učila n ě m e c k o u výslovnost, ale přece jen se n e m o h l a zbavit slovanského přízvuku. Bylo nám jasné, že s rolí paní Tvrzníkové — s v d o v o ď p o básníkovi — budeme muset s a u t o r k o u něco udělat. Vymyslel jsem si tedy d r a m a t u r g i c k ý "fígl" — Iva Procházková dopsala d o textu věkolik vět, z nichž hned na začátku hry vyplývá, že Betty, vdova po básníkovi, sice bydlí v Praze, ale je vlastně Jugoslávka... N ě m e c k á herečka s překvapivě vyzrálou k u l t u r o u řeči, Sabině Volkeová, milenka zesnulého básníka, hrála tedy pravou Češku. Mám d o j e m , že během těch 14 dnů, kdy se hra v Mnichově zkoušela, zestárl Martin Štěpánek nejméně o deset let. Ale stal se zázrak: Paní Jaroslava Tvrzníková, bývalá přední členka N á r o d n í h o divadla, se do německé role postupně vžívala, její jazyk se lepšil. Český přízvuk sice zůstal, ale plnil teď j a k o b y d r a m a t u r g i c k ý záměr. Její n ě m č i n a postavu vdovy po básníkovi ozvláštňovala a p o d m a l o vávala jí cizí řeč zvláštní notou. Režijní záměr Martina Štěpánka vyšel na sto procent. Martin totiž něm e c k o u "Vdovu po básníkovi" inscenoval jako divadlo vycházející z bohat ý c h českých tradic, nepřizpůsobil se z á p a d o n ě m e c k é m u — někdy dost p o c h y b n é m u , rádoby progresivnímu — stylu a vkusu. Tím pádem si však jako režisér připravil několik těžkých chvil se Sabinou Volkeovou, absolv e n t k o u n ě m e c k é divadelní školy, která se teprve o d Martina a o d paní Tvrzníkové musela přiučit základním pravidlům jevištního p o h y b u . Pravda, na n ě m e c k ý c h divadlech — mluvím o těch d o b r ý c h , třeba v Mnichově, ve Vídni, v C u r y c h u , v H a m b u r k u a v západním Berlíně — se sice pěstuje kultura řeči, ale zanedbává se pohyb. Generální zkouška se konala v Mnichově v i m p r o v i z o v a n ý c h p o d m í n kách s k o r o " h o l é " polské knihovny D o m u setkání. Vše d o p a d l o dobře. Ale jak už to mezi námi Čechy bývá: několik tuze zapadlých a zapšklých vlastenců si neodpustilo asi tucet
jízlivých poznámek. Byly ostatně tak zlomyslně hloupé, že jsme je mohli okamžitě z a p o m e n o u t . Další potíže nastaly v A l p b a c h u tři dny před premiérou. Přednáškový sál, v němž se přední vědci a intelektuálové z celého světa už čtyřicáté léto d o h a d u j í o lepším uspořádání světa, je sice vybaven kabinami pro simultánní překlad do pěti jazyků, nikoliv však základním osvětlením a t e c h n i k o u pro divadelní představení. Při první zkoušce vypadlo světlo, shořely reostaty a nefungovalo vlastně nic, až na jeden reflektor, který tvrdošíjně svítil, ačkoliv neměl. Čtyři kulisáci, které pan prof. Molden dal režisérovi k dispozici, neměli o divadle ani zdání, ale všechna čest — scénu postavili velmi d o b ř e a hbitě. Jen se světlem a se zvukem si nevěděli rady, takže roli papouška musel za scénou převzít Martin Štěpánek. Světla a zvonek telefonu obsluhoval Ivan Pokorný, manžel Ivy Procházkové. Z obecenstva jsem měl strach, opravdový strach. V sále seděli při premiéře dne 25.8.1984 samí slovutní vědci, mezi nimi tři nositelé N o b e l o vých cen, ředitelé velkých bankovních d o m ů , filozofové, politologové, vyslanci, sociologové, bývalí I budoucí ministři, mezi nimi také několik snobů, tedy lidé, kteří sice divadlu moc nerozuměli, ale viděli zřejmě to nejlepší, c o západní č i n o h r y o d Vídně až po T o k i o m o h o u nabídnout. Zaplať Pán Bůh, že na premiéru do A l p b a c h u přijel i Pavel K o h o u t se svou paní Jelenou. Jeho přítomnost s o u b o r u k l i d nila. Ostatně: Pavel K o h o u t je od s m r ti Jana Procházky, otce Ivy Procházkové, jejím p o r u č n í k e m a rádcem d o života, tedy nikoliv jen jakýmsi úředně stanoveným " n á h r a d n í m " tátou. Sledoval jsem premiéru z d r u h é řady a potil jsem se. Členka N á r o d n í h o divadla v Praze, žena, která na přední české scéně hrála o d svých 16 let všechny velké role světové literatury, vstupuje poprvé na německé jeviště a hraje německy... Kdykoliv se Betty, Jaroslava Tvrzníková, přibližovala k n ě m e c k ý m slovům, o které mohla beznadějně zakopnout, cítil jsem na čele mráz. Z a k o p l a jen dvakrát, a sice o slovo "Schriftsteller" — spisovatel, a špatně vyslovila m i n u l ý čas slovesa cítiti, čichati — riechen — roch. Sloveso " r o c h " vyslovila paní Tvrzníková jako "r ó c h", tedy s d l o u h ý m ó... Mnozí mě t e ď asi obviní, že přeháním: Vdova po básníkovi byla v A l p bachu úspěchem. Poprvé v d ě j i n á c h českého divadla i českého e x i l o v é h o divadla dokázal český s o u b o r , d o p l něn jen j e d n o u n ě m e c k o u herečkou, inscenovat německy č e s k o u divadelní hru, a t o prosím vlastními silami. Nejsem divadelní historik, ale tvrdím: Německá premiéra české divadelní hry o d Ivy Procházkové vejde — lépe řečeno už vešla — d o dějin našeho divadelnictví. ,-,
25
Další divadelní premiéra: Ženeva V centru Ženevy, na malém ostrůvku uprostřed Rhóny, se skrývá sál, v němž byly. v červnu tohoto roku uvedeny dvé jednoaktovky dramatika a básníka Milana Uhdeho. Tato významná premiéra byla nastudována s k u p i n o u Théâtre Au boudufil pod režií Zdeňka Pospíšila. Pospíšil, žijící dnes ve Švýcarsku, byl po léta režisérem dobře známého brněnského Divadla na provázku — jak vidět, francouzský název je tedy poukazem na kontinuitu — což byl v 70. letech snad jediný ansámbl, který si v Československu udržel rovnou páteř a jistou míru tvůrčí volnosti. (Divadlo na provázku v Československu stále existuje p o d původním názvem, ale s vyměněným vedením.) Milan Uhde, jehož ostře kritický Král Vávra (premiéra v Brně, 1964) a Děvka z města Thěby (parafráze Antigony, premiéra v Národním divadle v roce 1967) jej postavily mezi přední dramatiky své země, žije od r. 1970, kdy byl zbaven redaktorského místa v brněnském literárním měsíčníku Host do domu a časopis zakázán, v nehlučné, ale o to úpornější opozici vůči režimem organizované destrukci kulturního majetku svého národa a lidských práv vůbec. Vzhled e m ke svému nesmlouvavě kritickém u postoji vůči mocenskému aparátu a jako signatář Charty 77 je přirozeně na indexu, atak píše do šuplíku,a jeho hry se dostávají na jeviště a do rozhlasových studií jen m i m o Československo: v Belgii, Polsku, Holandsku, Francii, Finsku, N ě m e c k u a jinde. Jednoaktovky uvedené v Ženevě byly Výběrči (ze 60. let) a nedávno napsaný Modrý anděl (viz Západ č.2/82, str.20). V první hře jde o mon o l o g k o n t r o l o r a spotřeby elektřiny a plynu, přicházejícího zjistit stav měřičů v bytě j e d n o h o z poplatníků. J e h o návštěva je h r u b o u agresi: jeho chování v cizím bytě je vpádem do soukromí, směsí arogance, zastrašování, vulgarit a výzvy ke korupci. Po chvíli se ale nálada výberčího změní — jako by si uvědomil svou vlastní u b o h o s t a nízkost, obrací náhle svou agresivitu vůči sobě a divák může pozorovat jeho vnitřní rozpolcenost, strach, pocity méněcennosti atd. — j i n ý m i slovy typické příznaky mravní schizofrenie člověka zaprodaného nenáviděnému režimu. Tato- sebedestrukce je završena neočekávaným příchodem obávaného zvláštního " k o n t r o l o r a výběrčích". Jedna kariéra tedy končí, systém ale zůstává. Modrý anděl je rovněž m o n o l o g e m — tentokrát jde o odkvětající, uštvanou ženu reálsociaJistického ráje, která se chystá jít k soudu kvůli dědické při. Divákovi je od samého počátku jasné, že její věc je ztracena, tak jako je ztracen celý život této ženy, která
26
CATHÉRINE PAUCHARDOVÂ V MODRÉM ANDĚLU
se nikdy nechtěla míchat do politiky, vždycky šla potichu s proudem a snažila se nějak protlouct pomocí známostí, tlačenky, svých šarmů apod. Podobně jako výběrči z předešlé hry, je i "žena v m o d r é m " jak obětí, tak i strůjcem svého zmaru. Jak naznačuje sólový charakter o b o u jednoaktovek, úspěch přetlumočení autorových myšlenek je podstatně ovlivněn hereckým výkonem. Zde bych chtěl připomenout citlivé a dramaticky dobře odstíněné podání M o d r é h o anděla sedmadvacetiletou herečkou Catherine Pauchardovou, která je kromě jiného i spoluzakladatelkou ženevského Théâtre Au boudufil. Pierre Gamba, v roli výběrčího, předvedl uspokojující výkon, ztratil však v prvních okamžicích hry momentům, a to negativně ovlivnilo jeho hereckou kontinuitu. Celkový dojem z představení je vysoce pozitivní. O b r o v s k o u zásluhu o to má entuziasmus a umělecká nesmlouvavost režiséra Pospíšila, který je duší celého podniku, tak jako divadlo je velkou částí jeho duše. Pospíšil je přesvědčen, že dramatická tvorba Milana Uhdeho je nedoceněna — sám jej nazývá největším soudobým českým dramatikem. Doufejme, že jeho inscenační snahy, tak důležité pro udržení kulturní kontinuity mimo Československo, tak í uvnitř této země, b u d o u úspěšné i v dalších letech. -juCI
Kanadský soubor Járy the Cimrmana měl premiéru v polovině října v Torontě. Skupina zahrála hru Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka " D l o u hý, Široký a Krátkozraký". T o t o divadelní představení režíroval František Veinbuch, který je v Kanadě sice jen rok, ale už několikrát vystoupil jako vynikající imitátor Vlasty Buriana. Torontské představení bylo velice úspěšné. Diváci se bavili od začátku do konce. Největší úspěch měl přímo klasický cimrmanovský představitel Slávek Kovařík, v civilu profesor matematiky na McMaster University v Hamiltonu, Ontario. Mezi úspěšné herce c i m r m a n o v s k é h o s t y l u bychom ještě mohli zařadit Grossmana i A m brose, ale tím b y c h o m vlastně zkreslili skutečnost. Celý osmičlenný soubor vynikl hlavně j e d n o t o u hereckého stylu, který sám veliký Jára the C. popsal ve své vědecké studii, vyvracející Stanislavského " O d prožitku k nedožitku". Soubor Járy the C i m r m a n a zaznamenává na věčnost svůj výkon v kitchenerské krajanské televizi. Protože jde o několik nadšenců, kteří by rádi obveselili Čechoslováky na severní, ba i jižní polokouli, a nepotřebují k t o mu žádné kulisy, můžete je pozvat do vaší metropole. Zavolejte Frantovi Veinbuchovi na č. (416) 222 3385 nebo mu napište: 4247A Dundas St. W., T o r o n t o , M8X 1Y3, Canada. Kromě již uvedeného DL, ŠIR a KRTKZRK, soubor připravuje také pásmo s výňatky z díla Vlasty Buriana a dalších českých komiků. •
i
Literatura Minka Rybáková
Doba páření I ten cirkus s o s l a v a m i r o k u 2,000 byl na několik t ý d n ů v červenci a v s r p n u zastíněn " k r á l o v s k o u s v a t b o u " G u n k a s Tessie. T a k t o m u s a m o z ř e j m ě říkali v novinách. O G u n k o v i mluvili j a k o o " z d a t n é m . č t y ř m e t r á k o v é m ženichovi, starším pánovi, j e h o ž věk se o d h a d u j e asi na d věstě leť", zatím co Tessie, které podle n a šich o d h a d ů bylo asi šedesát, říkali " j e h o mladistvá Britská nevěsta, útlé stvoření, vážící p o u h ý c h 287 kg". P ř i p a d a l jsem si p o c h o p i t e l n ě dost t r a p n ě , když. i já byl vlepen d o té c u k r k a n d l o v é večerníkové prózy coby " G u n kův o s o b n í lékař", dr. Z a c h a r i á š Alts h u h , ba n ě k d y ještě hůř, coby " d o h a z o vač Z a c h " . Ale p r a v d a bylo, že j á t o d o hodil. T o byl m ů j n á p a d zkusit ty dva zpářit. A celý ten r o z r u c h kolem mě t a k y d ů k l a d n ě z n e r v ó z ň o v a l . P r o t o ž e , jak řík á m , i jejich stáří byly jenom naše neurčité o d h a d y : tak m á l o j s m e o nich tehdy ještě věděli. O b a byli nalezeni teprve během těch p ř e d c h o z í c h tří let. Nejdřív G u n k p r o f e s o r e m Liu v G u n g h w e j s k ý c h skalách na pusté, studené, větrem o š l e h a n é n á h o r n í plošině v severní Číně; a p a k , v září r. 1999, jsme já a dr. Alfred D r a k e z C a m b r i d g e čirou n á h o d o u objevili Tessii na H e b r i d á c h , když j s m e t a m chytali a k r o u ž k o v a l i t a ž n é ptáky. Vlastně ne tak úplně n á h o d o u . J á v t a k o v ý c h p ř í p a d e c h na n á h o d y nevěřím, nýbrž, spíš na něco. čemu ř í k á m p r o r a ž e n í h r a d b y možnosti. Tím myslím, že jakmile se jednou ukáže, že něco, c o věda p o k l á d a l a za n e m o ž n o s t , je tedy přece jen m o ž n é , hned je t o h o naj e d n o u všude f ů r a . J a k o m e t e o r ů t ř e b a , když věda k o n e č n ě uzná, že k a m e n í o p r a v d u m ů ž e p a d a t z nebe n a zem. - C u vier se kdysi " p o v ě r č i v ý m " f r a n c o u z s k ý m v e s n i č a n ů m p u s t ě vysmál, když mu jeden t a k o v ý k á m e n ukázali. - A n e b o organických molekul na těch meteorech. J a k m i l e se n a j d e j e d n a , hned se n a j d o u složitější a lepší. J e to asi tím. že člověku n á h l e s p a d n o u šupiny s očí - a vidí šupiny t a m . kde by byl viděl jen h r o m a d u m o d r o š e d é ho o s t r é h o lesklého štěrku v mělké jeskyňce, j a k o my s A l f r e d e m . Nebýt těch f o t o g r a f i í 7 G u n g h w c j e . asi by nás nebylo n a p a d l o , p o d í v a t se d o v n i t ř a zašťourat d o té h r o m á d k y holi. A tak b y c h o m t a k é nikdy nebyli viděli, jak se náhle změnila v ostrý hřbet ní hřeben naší s k v o s t n é Tessie. Ale zatím j s m e tedy měli jen ty dva. S k u t e č n ě " n e j o h r o ž e n ě j š í d r u h " na světě: v t o m měly sdělováky p r a v d u . O to větší bylo p o k u š e n í je zpářit. Ale, říkal jsem si, jestli se něco stane, Alfred mě zabije. Vlastně t e n k r á t už. to byl Sir Alfred, p r o tože byl za svůj objev právě p a s o v á n na rytíře. Ale s tím zabitím jsem to myslel doslovně, .lak byl Alfred j i n a k liďas, stát
se Tessii něco, byl by m o ž n á s t o vytrhnout pistoli z o p a s k u některé z m n o h a stráží co stály všude o k o l o , když. Tessiin skleněný cestovní k o n t e j n e r vjel a u t o m a ticky d o G u n k o v a p a v i l o n u , a o d p r á s k nout mě bez nejmenší výčitky svědomí. Alfred opustil svou první lásku, o r n i t h o logii, aby celý svůj další život věnoval v ý h r a d n ě s t u d o v á n í Tessie. Stál vedle mne, ale v zpocené, roztřesené ruce měl v tu chvíli jenom z v ě r o l é k a ř s k o u pistoli, naládovanou roztokem uklidňujícího p r á š k u . J á měl t a k é t a k o v o u a mířil jsem jinou střílnou, jichž měl G u n k ů v p a l á c pro ten účel s p o u s t u . (I my t o m u říkali palác, nejen tisk. Byla to určitě n e j d r a ž ší zvířecí u b i k a c e ve S p o j e n ý c h státech. Plně a u t o m a t i z o v a n á . D ó m ze skla. t r o chu j a k o malá verze H u s t o n s k é h o A s t r o d o m u . ) Mířili jsme na G u n k a . ale oba j s m e věděli, že b y c h o m h o museli trefit b u ť d o t l a m y , a n e b o dolů pod břicho, aby injekční střela v ů b e c p r o n i k l a ; a že i tak to m o ž n á n e b u d e o nic účinnější než hodit po něm p ě ť á k e m , p r o t o ž e jsme neměli ponětí, jak ho d ó z o v a t . G u n k lítal po pavilonu j a k o ztřeštěný. T a k ž e v ů b e c ho trefit by byl k u m š t . Á všecky f o t o a p a r á t y a televizní k a m e r y byly ovšem z a o s t ř e n y na nás. Připadali j s m e si j a k o dva a m a t é ř i ze L h o t y , kteří se náhle ocitli na scéně M e t r o p o l i t n í opery a mají zpívat. Tessie však to všecko naštěstí brala s klidem a s r o z v a h o u . Nevyšla ještě úplně ze s v é h o letargické fáze d o ú d o b í letního, a k t i v n í h o . Když se p o s t r a n n í panely jejího s k l e n ě n é h o k o n t e j n e r u otevřely, vycupitala na b u c l a t ě - b a t o l á t k o v s k ý c h ještčřích n o ž k á c h o b e z ř e t n ě ven. čichla sem. čichla t a m . a hned se ulebedila ke spaní v nejbližším d o l í k u p ř i r o z e n é skalní podlahy pavilonu. G u n k byl n a o p a k zřejmě rozčílen; zdali p ř í j e m n ě n e b o n e p ř í j e m n ě , nebylo zatím jasné. Vyletěl až k vrcholu
d ó m u a t a m se chvíli mlel - a mě p ř e p a d l a n á h l á n e u r o t i c k á o b a v a o velký panel nahoře. Bvla snad jediná věc v p a v i l o n u , již m o h l člověk p o h y b o v a t ručně: asi p o ž á r ník v p ř í p a d ě p o ž á r u , p r o t o ž e zvenčí vedl n a h o r u železný žebříček. C o kdyby G u n k panel křídlem odstrčil a dostal se ven? S a m o z ř e j m ě nesmysl. G u n k za chvíli přistál n e d a l e k o Tessie a vypravil se o p a t r n ě na výzvědy pěšky. Tessie mu n e v ě n o v a l a ž á d n o u p o z o r n o s t , ani když ji s r o s t o u cím z á j m e m očenichával. a to h o z ř e j m ě z k l a m a l o ještě víc než televizní k a m e r a m a n y . p r o t o ž e n á h l e mrskl o h o n e m d o s t r a n y a ťuk. ťuk. ťuk: zaklepal jí na hřbetní k r u n ý ř . Pohlédli j s m e s A l f r e d e m na sebe a zazářili j s m e . O b a jsme v té chvíli měli s t e j n o u myšlenku: J a k o chelicia\ S a m c i n ě k t e r ý c h želvích d r u h ů totiž t a k é klepou na k r u n ý ř , když se d o ž a d u j í sexuální p o z o r n o s t i . K l e p o u vlastním k r u n ý ř e m o k r u n ý ř samičky. G u n k klepal o h o n e m . Ale byl to týž signál. A tent o k r á t Tessie a s p o ň t r o c h u z p o z o r n ě l a , zvedla hlavu a očichali se. t l a m o u k tlamě. V y p a d a l o t o j a k o polibek! A n ě j a k ý p i t o m ý n o v i n á ř mi ten hezký o k a m ž i k musel ovšem pokazit n e j a p n o u p o z n á m kou k n ě j a k ý m k o l e g ů m . "Člověče, to já nevěděl, že tv draci jsou vlastně dost m a lí!" Draci! Malí! Kolikrát už jsem to slyšel! Ale vždycky mě to z n o v a d o p á l í , p r o t o ž e , za prvé, G u n k není ž á d n ý " d r a k " , i když tak ovšem v y p a d á . G u n k je Dracothcriunt gunghwei. poslední z posledních p t a k o j e š t ě r ů K ř í d o v é e p o c h y : a kdvž už se to musí z k r a c o v a t , já o s o b n ě d á v á m p ř e d n o s t přívětivému " p o t v o r a " , j a k mu říká jeho vrchní o š e t ř o v a t e l Willie Sloe. starý z a m ě s t n a n e c p a r k u N á r o d n í h o dvn o s a u ř í h o p a m á t n í k u v U t a h u , kde je teď G u n k ů v palác n o v o u a t r a k c í . A l e Č u v i e rovi 'vesničani'. co o k o u n ě j í k o l e m vědy
27
j a k o poťouchlí kibicové u šachu znají k a ž d ý tah p ř e d e m , ti si už zas m n o u ruce, že, tak vida. " v ě d a k o n e č n ě t a k é u z n a l a , že existují... " v t o m t o p ř í p a d ě draci. A za d r u h é , G u n k není malý. J e větší než krokodýl. S t o j í na d l o u h ý c h silných n o h o u . A j e h o č t y ř m e t r o v é rozpětí křídel, i když to snad nebylo nic zvláštního d o k u d ještě e x i s t o v a l j e h o p ř í b u z n ý pterodon, se s e d m i m e t r o v ý m r o z p ě t í m , je na dnešní p o m ě r y ( a j e š t ě r y ) r o z h o d n ě velmi i m p o z a n t n í . G u n k j e prostě s k v o s t n ý , u n i k á t n í e x e m p l á ř , s n a d už jen j e d e n ze d v o u d r u hů na světě. A p r o t o mě dost udivilo, k d y ž jsem h o byl před půl r o k e m vyzvedn o u t v P e k i n g u , že n á m h o Č í ň a n i věnovali. Měli h o t a m asi d v a roky. Ale pak ho n a j e d n o u věnovali n á m , a to ještě u příležitosti n ě j a k é h o zcela z a n e d b a t e l n é h o výročí našich v z á j e m n ý c h k u l t u r n í c h v z t a h ů . J e o v š e m p r a v d a , j a k mi Liu řekl s o u k r o m ě , že p r o z o o l o g i c k o u f a k u l t u P e k i n g s k é univerzity bvl G u n k dost o b t í ž n o u akvizicí. Nejen že ho museli k r m i t fláky h o v ě z í h o , které se j i m t ě ž k o s h á n ě l o , n e m l u v ě o t o m , co stálo, a l e j e š t ě k t o m u jim b ě h e m těch d v o u let d v a k r á t utekl. P r v n ě p r o t o , že mysleli, že nelétá. že ta j e h o křídla jsou z a k r n ě l á . S o t v a kdy h o viděli j e j e n n a p ů l r o z t á h n o u t . Dracoiheria totiž, j a k o všichni ostatní plazi, j s o u s t u d e n o k r e v n í tvorové, a p r o t o ž e žijí v odlehlých, studených, skalnatých konč i n á c h severní p o l o k o u l e , žijí po většinu r o k u ve stavu snížené vitality, kdy se sotva vzdálí tak p a d e s á t m e t r ů od b r l o h u . T o j i m asi p o m o h l o k t o m u , ž e j s m e j e t a k d l o u h o u nenašli. A t a k é ovšem to, že j e jich t a m m á l o a že létají a loví jen v noci. Ale to dělají až na vrcholu léta, když se okolí, a tím i jejich krev, d o s t a t e č n ě o t e p lí. V té a k t i v n í sezoně se n a k r m í na celý r o k , a j a k j s m e p ř e d p o k l á d a l i , t a k é páří. Liu a jeho kolegové však t e n k r á t ještě o životním stylu cyklu Dracotheria tolik nevěděli, a tak p r o n ě h o měli vedle umělé sluje volný výběh, kde se o b č a s vyhříval, a o d k u d jim j e d n é k r á s n é letní noci uletěl. Byl nezvěstný až d o ř í j n a , kdy Liu měl s p r á v n ý n á p a d vrátit se d o G u n g h w e j ských skal, kde si h o už zas l e t a r g i c k é h o vyzvedl v j e h o p ů v o d n í sluji a odvezl ho z p á t k y d o P e k i n g u . J e n ž e příští p o d z i m musel celou tu operaci o p a k o v a t . D r u h é h o léta si G u n k p r o k o u s a l díru v nové d r á t ě n é střeše nad v ý b ě h e m a u p r c h l j i m z n o v a . T o všecko bylo p r a v d a . Bohužel, ne celá p r a v d a . Ale to jsem t e n k r á t ještě nevěděl. P o p r v n í m o č e n i c h á n í se G u n k a Tessie přestali o sebe z a j í m a t , a s p o ň n a o k o . Z d á se, že lstivě čekali, až náš vědecký tým usne s p á n k e m spravedlivých v d o m n ě n í , že k i n t i m n í m v z t a h ů m , p o k u d k nim kdy v ů b e c d o j d e , je u nich ještě d a l e k o , a pak si u s p o ř á d a l i d o v á d i v o u svatební noc. Ve čtvrt na čtyři r á n o . Willie, t r o u b a o h l e d u plný, n á m t o hlásil až d o d a t e č n ě . Že měl tu n o v o u " p o t v o r u " , d o c h á z e l t a m celou noc jak p o n o c n ý . Nejvíc m ě p ř e k v a p i l o , kolik n o v i n á ř ů , to t a k é n e z m e š k a l o . Flam e n d ř i ! Byli všichni ještě tou d o b o u v z h ů r u . A n a d š e n ě vyprávěli, j a k á to byla n á d h e r n á letecká a k r o b a c i e s h o n i č k a m i .
28
p ř e m e t y a s t ř e m h l a v ý m i p á d y po křídle. J e d e n z nich pak to páření s a m o přirovnal k t a n k o v á n í d á l k o v ý c h b o m b a r d é r ů při letu. Naše a u t o m a t i c k á k a m e r a v pavilonu to naštěstí všecko t a k é n a f i l m o v a la. a tak j s m e byli s p o k o j e n i . M á m e po starostech. Omyl. Naše starosti tím nejen n e s k o n čily. nýbrž teprve vlastně začaly. Willie měl t o h o d n e p r o nás dvě zprávy. D o b r o u . že naše Dracotheria se milují, a š p a t n o u , že nic nežerou. Ne. v ů b e c nic. řekl Willie. Všecko to hovězí, co jim robot-čistič vozí na valníku, t a m všecko je. nedotčeno. " T o není m o ž n é ! " řekl j s e m . G u n k byl ve svém čilém letním stadiu už několik dní. A Tessie teď z ř e j m ě také. Ale Alfred řekl p o c h m u r n ě a rezignovaně, j a k o něk d o . k d o přesně t a k o v ý ortel čekal: " A n o . t o h o jsem se p r á v ě o b á v a l . . . " "Čeho?" " 2 e Tessie n á m v zajetí n e b u d e ž r á t . " (Mluvil s k o r o vždycky jen o n i . G u n k pro n ě h o nic n e z n a m e n a l . F u n g o v a l t u j e n j a ko d o č a s n ý a nevítaný zeť n e b o švagr.) " A co by nežrala? Jestli myslíš, že to hovězí p r o ně není, tak z k u s í m e s k o p o v é . Z k u s í m e srnčí. Z k u s í m e kůzlečí. A zkusíme t o všecko ú p l n ě čerstvé a n e s t a ž e n é . " A dali j s e m hned Willimu instrukce, a b y to všecko o b s t a r a l . Ale A l f r e d se dál tvářil p o c h m u r n ě a p o c h y b o v a č n ě . " N o a n o , " řekl. " m u s í m e zkusit všecko. Ale já myslím, že to t a k y n e b u d o u žrát." "Ne? A p r o č ? " " P r o t o ž e tenhle d r u h je asi s t r a š n ě úzce specializovaný j e n o m na jeden d r u h potravy." " D o b ř e , ale na který? C o ty teda myslíš, že by chtěli žrát?" zeptal j s e m se p o d r á ž d ě n ě . Alfred t r o c h u z a v á h a l , ale pak řekl suše: "Nás." "Ale jdi, p r o s í m tě!" Div jsem se nezas m á l . " T o už by nás o b a museli sežrat mil i ó n k r á t ! V T i m e s e c h tě měli z r o v n a včera na první stránce, jak držíš Tessii kolem k r k u . J á a Willie j s m e u G u n k a v kleci d e n n ě . D á se p r o h l í d n o u t j a k b e r á n e k . Teď t a m n i k o h o k r o m ě r o b o t a n e p o u š tím. J e n v letním ú d o b í . Hlavně p r o t o , že co čile p o l e t u j e a váží čtyři m e t r á k y , by m o h l o být životu nebezpečné, i kdyby t o o nás j e n o m n á h o d o u z a v a d i l o p a ř á tem n e b o křídlem, ne p r o t o , že si myslím, že by nás sežrali." " N o teď právě, kolego, by nás sežrali. V d o b ě , kdy se n e v y k r m u j í na celý r o k . s a m o ř e j m ě ne." " D o b ř e , j á u z n á v á m , že Dracoiherium, j a k o k r o k o d ý l , t ř e b a o b č a s t a k y sežere člověka, když má hlad a příležitost. Ale G u n k žral v P e k i n g u hovězí." A l f r e d se ú t r p n ě usmál. " T o ti řekli C í ň a n i . A m o ž n á mu t a m d o klece o p r a v d u dávali hovězí, j a k o my tad v. Ale jestli to žral, j e j i n á o t á z k a . Nez a p o m e ň . že j i m vždycky hned z a č á t k e m léta uletěl a živil se pak s á m . A j á myslím, že Liu ví m o c d o b ř e . čím. Když n á m o něm přednášel v Britské k r á l o v s k é s p o lečnosti. tak se jen tak m i m o c h o d e m zmínil. že vesničani v okolí G u n g h w e j e tvrdí.
že t a m k a ž d o r o č n ě pár lidi sežere " d r a k " . Proč myslíš, člověče, že v á m ho dali? Když zjistili, že G u n k j i m nic než lidi žrát n e b u d e a nechce, tak měli na v y b r a n o u : buď ho ú m y s l n ě z n o v a " z t r a t i t " a znemožnit se před světovou v ě d e c k o u veřejností n e b o ho se s o u h l a s e m vlády využít a s p o ň j a k o p r o p a g a č n í gesto, s l a v n o s t n ě v á m ho věnovat a d o u f a t , že A m e r i k a , j a ko o b v y k l e , už vymyslí, jak h o krmit. Když ne. a G u n k pojde, b u d e t o vaše o s t u d a , ne jejich. O b á v á m se. že Liu bv k tobě. d i p l o m a t i c k y řečeno " m é n ě než otevřený". T o byl. A b y mu celá ta j e h o n á d h e r n á sbírka sibiřských plazů p o c h c í p a l a ! Ale s A l f r e d e m si vlastně neměli c o vyčítat. P r o t o ž e ten byl ke m n ě t a k é ' m é n ě než o t e v ř e n ý ' . jak sc u k á z a l o , a nepověděl mi všecko, co o Dracotheriu věděl. Až teprve teď z n ě h o vylezlo, že se krátce po nalezení Tessie vrátil na její pustý o s t r ů vek a viděl, co se z t o h o d á v y d e d u k o v a t o jejích zvycích a z p ů s o b u života. Našel t a m tři j e s k y ň k v . kde z ř e j m ě sídlila. - jestli p o s t u p n ě n e b o střídavě, to neví. Ale v j e d n é z nich našel: b a t e r k u , k o v o v o u přesku p á s k u , s n u b n í prsten, a hrst švédských mincí. " T a k asi vznikly p o h á d k y o dračích p o k l a d e c h . " řekl. " O n i . jako plazi většin o u . s p o l k n o u o b ě ť celou a nehodící se vydáví. Dracotherium zřejmě ztráví i látku a kosti a v y v r h n e jen kov. plastik a gumu. A n o . a t o mi p ř i p o m í n á , že jinde na t o m o s t r o v ě jsem našel taky g u m o v é rybářské botv." T a k tedv Tessinka žrala - rybáře. A p r o t o , jak Alfred teď t a k é přiznal. C a m bridge tak o c h o t n ě a n a d š e n ě souhlasila, a b y se jela vdávat d o A m e r i k y , n a v z d o r y p r o t e s t ů m , že ta cesta bv jí m o h l a ublížit, a že p r o č prý A m e r i č a n i n e p o š l o u t o h o s v é h o z a t r a c e n é h o G u n k a d o Evropy? J e n ž e , řekl A l f r e d , oni t a k é d o u f a l i , že A m e r i k a . . . jako tedy něco vymyslí. Nějakou u m ě l o u člověčinu n e b o něco. A to se ví. že vymyslí! Byli j s m e jen d o č a s n ě zaraženi a uraženi, když n á m svitlo. co n á m přátelé a spojenci zas hodili na krk. ale hned jsme se s chutí pustili d o řešení p r o b l é m u . Pheromony! To bude ono! Okořenit jim to hovězí lidskými p a c h o v ý m i molekulami. J á znal i j e d n o h o c h e m i k a , který v t o m o b o r u pracoval. Byl to. podle méh o ú s u d k u skeptik, ledový jak psí č u m á k , ale v lidech se člověk n e v y z n á ! U k á z a l o se. že nejen živě sledoval celou tu televizní l i m o n á d u o s v a t b ě " k r á s n é d r a č i c e " s " m o n g o l s k ý m v á l e č n í k e m " G u n k e m . ale že h o to tak n a d c h l o , že v š e h o nechal a přijel n á m p o m á h a t vymýšlet p r o ně krmení. Těch lidských p h e r o m o n ů u ž s y n t h e t i zovali několik. Přesný počet si už nepam a t u j u . Ale p a m a t u j u si. že j s m e je zkusili všeckv v nejrůznějších k o m b i n a c í c h a p e r m u t a c í c h , na různých masech a i na živých zvířatech, pro p ř í p a d , že by n o v o m a n ž e l é trvali na t o m s p o l k n o u t svou kořist živou. Ale nic je n e o k l a m a l o . Nic nezabralo. J a k o poslední m o ž n o s t zkusil náš team ještě jiný d r u h p o t r a v y , získaný p o m o c í
tajných telefonátu na lékařské fakulty, jež je vyzkoušely o půlnoci v G u n k o v ě paláci, kde svetla t e n t o k r á t nebyla jen t l u m e n a , nýbrž / h a s n u t a . ( G e n e r á t o r nef u n g u j e . řeklo se lidem.) Ale ani Alfred ani já j s m e t o m u nedávali naději. A měli j s m e p r a v d u : G u n k a Tessie chtěli lidi živé a čerstvé, ne zemřelé, zemřelé a už rozpitvané na kusy. Willie s A l f r e d e m jim sice t r o c h u p a n ěovali p i t n o u v o d u hovězím buillonem a vitaminy, ale to jejich smrt h l a d e m asi j e n o m n e p a t r n ě / p o m a l o v a l o . Byli už hladem /divočeli. I ítali zběsile po pavilonu a vrhali se proti j e h o s k l e n ě n ý m stěn á m ve snaze d o s t a t se na diváky, kteří cvakali a p a r á t y s n a d š e n ý m : " T e ď vypadá jak v tý čínský fresce!" Ale naši dva ptakoještěři byli zoufalí. A my takv. Syčeli už i na r o b o t a a c h ň a p a l i p o n ě m . ačkoliv se člověku m o c n e p o d o b a l . U s p o ř á d a l i j s m e p o r a d u . Ale každý, k d o se někdy t a k o v é k o n f e r e n c e o / t r a ceném p ř í p a d u / ú č a s t n i l , si s n a d n o dovede představit její p r ů b ě h : pocit p o r á ž k y , visící nad místností s k o r o tak v i d i t e l n ě j a ko hustý k o u ř cigaret: z o u f a l e nepraktické n á v r h y , z a m í t a n é tak rychle, jak bvly přednášeny... C o tedy pustit j e na svobodu? Ne. to S p r á v a n á r o d n í c h p a r k ů nikdv neschválí, p r o t o ž e bv mohli n ě k o h o zabít. a Úřad p r o o c h r a n u prostředí taky ne. p r o t o ž e by n ě k d o mohl zabit je... A tak co ž á d a t - er - o d o b r o v o l n í k y ? Nějaký na smrt o d s o u z e n ý vrah n e b o umírající pacient by snad.... ? Neblázněte! Víte. co bv t o bylo za r a n d á l ? 'Nacističtí vědci v U t a h u ' . - už t o slyším! A tak co třeba... Z k r á t k a t a k h l e to šlo asi tři hodiny, ale jediné m o ž n é řešení bylo s a m o z ř e j m ě všem naneštěstí j a s n é už od z a č á t k u . G u n k a Tessie b u d o u muset být... uspáni. A j á , j a k o ž t o G u n k ů v zvěrolékař, ovšem budu muset být jejich p o p r a v č í m . N e m i l o u povinnost připravit na to tisk se jim t a k é nějak p o d a ř i l o svalit na mne. Poskytl jsem interview v ě d e c k é m u d o p i sovateli j e d n o h o velkého d e n í k u a řekl j s e m mu p ř í m o bez o b a l u , že naše bitva udržet ty dva vzácné tvory při životě, j e p r o h r a n á . J s o u lidožraví. Alternativní p o t r a v u p r o ně se n á m n e p o d a ř i l o najit. A hlady už j e dál mučit n e m ů ž e m . " O p r a v d u není v ů b e c nic , co bv ti draci žrali?" " N e . P r o t o ž e 'draci' tedy s k u t e č n ě žerou z ř e j m ě j e n o m krásné j i n o c h y a panny a rytíře bez bázně a h a n y , " řekl jsem s a r k a s t i c k y , znova p o d r á ž d ě n tím slovem "draci", n o t a bene od vědeckého dopisovatele největších novin v Americe. J e n ž e veřejný činitel ve S p o j e n ý c h státech. byť i jen p o u h ý z v ě r o l é k a ř Správy n á r o d n í c h p a r k ů , nemá nikdv žertovat. Všecko o s t a t n í mu projde: lži. výmysly, nesmysly, výmluvy, plané sliby a prázdné fráze, ale j e n o m ne vtip. Ťen se mu vždycky zle vymstí. A mně se ten m ů j vymstil velmi rychle. Už čtyřiadvacet hodin po t o m . c o ten interview vyšel, dorazili první. A během 4Xmi hodin jsme jich tam už měli a s p o ň dva tucty. A n o : myslím ty k r á s n é jinochy a p a n n y a rytíře bez bázně a hany. Nechtělo se mi očím věřit, ale bvl jich plný vestibulck a d m i n i s t r a t i v n í bud o b v u G u n k o v a pavilonu a všichni žáda-
li. aby tedv byli předloženi za p o t r a v u "d r a k ů m " . M l a d ý veterán o berlích. Z m r z a č e n ý , zatrpklý: a s p o ň prý tedy ještě jedna věc. co m ů ž e udělat p r o vlast, když ho ten drak b u d e chtít t a k , jak je. N i k d o j i n ý h o tak nechce... Bystrá hezká p r o g r a n i á t o r ka počítačů. Nějaký t r o u b a ¡i nechal, a tak co prý se životem?... P o c h m u r n ý sebekritický mládenec. P r o p a d l u z k o u š k y z medicinv. t a k ž e stát se p o t r a v o u Draeoilwria bude asi tak j e d i n á užitečná věc, co v životě d o k á ž e a za kterou, p o d o t ý k á škodolibě, mu s n a d otec n e v y n a d á , k d y ž je tak p r o o c h r a n u přírody... Č e r n o š k a . Š t ě t k a , ale š ť a b a j z n a . Ta se / a s vsadila s někým jménem .iock. že by k t o m u měla o d v a h u . On tvrdil, že by neměla. A hovno bv neměla! l a k ji sežere p o s r a n e j d r a k . tak co má bejt? Jí už je stejně všecko f u k ! Dívenka ze sedmé třídy d v a n á c t i letkv v s o u s e d n í m městě. R o z z u ř e n á na rodiče. D o u f á , že ji uvidí v televizi, j a k ji ten d r a k žere. a že pak b u d o u litovat!... Š p a n ě l s k ý rvtíř s f a n a t i c k ý m a t e m n ý m a očima a s t o u h o u po m u č e d n i c k é smrti: je z radikálně ochranářské skupiny Modrá planeta a rád p r o z á c h r a n u G u n k a a Tessie o b ě t u j e život. Bude to. konec konců, jen malá splátka za všecky ty živé tvory, c o j s m e z b ů h d a r m a vybili, vystříleli, otrávili, umučili v l a b o r a t o ř í c h . A "žid o v s k á p r i n c e z n a " z T e x a s u . Dcera petr o l e j á ř s k é h o k o n s u l t a n t a . Dostavila se v r o d i n n é m tryskáči. Krásná, vzdělaná, skvěle oblečená, d v a k r á t v d a n á , d v a k r á t rozvedená, všude byla. všecko už viděla a - j e to o t r a v a . Život nemá smysl. Ale p r á š k y p r o s p a n í jsou pro p r o d a v a č k y ze s a m o o b s l u h y , a tohle a s p o ň má d o b r o činný účel. takže... Říct. že jsem se zděsil, je malé slovo. Ale Alfred se n a o p a k tou " o d e z v o u " , jak to nazval, zdál s k o r o j a k o b y p o v z b u z e n a povznesen. Měl jsem se m o ž n á dovtípit, p r o č . kdvž pěl. dost netypicky, chválu na naše lidi. J a k prý jsou slušní a obětaví: obyčejní lidé. kteří bv nepoznali Draeorherium od Megatheria. ale vědci by se před nimi mohli stydět! Jenže, abych p r a v d u řekl. já h o ani p o ř á d n ě neposlouchal. Měl jsem plnou hlavu docela jiných myšlenek. Myšlenek, že většinu těch našich mladých d o b r o v o l n í k ů , i když ovšem s h r ů z o u o d m í t n u t ý c h , n a k o n e c ten z á h a d n ý n e t v o r asi stejně pohltí. Nemyslím " d r a k a " . Nemyslím G u n k a n e b o Tessie. nýbrž t o h o p o d i v n é h o m a t e m a tického n e t v o r a , který žádá - a d o s t á v á k a ž d o r o č n ě svůj počet oběti, v každé zemi vždy stejné p r o c e n t o , rok od r o k u . desetiletí od desetiletí, bez o h l e d u na války a krize, revoluce nebo b l a h o b y t . - přesně j a k o živá bytost, která p o t ř e b u j e svůj počet kalorií, a ť se děje. c o se děje. A n e b o tedv přesně j a k o ten drak / p o h á d k y . S t a tistika sebevražd: netvor jen m a t e m a t i c ky zachytitelný, n e h m o t n ý , a b s t r a k t n í , ale o to nějak strašidelnější... Mezitím však správa N á r o d n í h o d y n o sauřího památníku, o o b a v ě / e skandálu, uzavřela celý park veřejnosti, včetně tisku. pod z á m i n k o u , že hladová Dracothcr/tf j s o u příliš nebezpečná. A zároveň stanovila d a t u m p o p r a v y , k níž si u r y c h l e n ě
vyžádala schválení / L o n d ý n a a z Wash i n g t o n u . už na příští den. Alfred se s tím zřejmě v d u c h u vyrovnal a nesl to klidně a stoicky. D o k o n c e se i zdálo, že už by to rád měl za sebou. Ale mně se p o d a ř i l o oddálit to až na o s m o u večer. Asi h o d i n u před tím. když všichni byli u večeře, j s e m šel ještě naposled " d o h l é d n o u t " na G u n k a a na Tessie. ale vlastně p r o t o , že jsem se s nimi chtěl o s a m o t ě rozloučit. Ale k o h o t a m u pavilonu nevidím j a k o " ž i d o v s k o u p r i n c e z n u " ! Tu se zřejmě n e p o d a ř i l o z p a r k u vystrnadit. Nebylo to o s t a t n ě zviášť p ř e k v a p u j í c í , p r o t o ž e asi byla až po své krásné zuby vvzbrojena šekovými k n í ž k a m i , úvěrovými legitimacemi a ovšem i h o t o v o s t í . M o ž n á , že při svém vzhledu ty o s t a t n í z b r a n ě ani n e p o t ř e b o v a l a . Ale hned se u k á z a l o , že je o c h o t n a k t e r o u k o l i z nich použít, a b y d o s á h l a svého. P o t u l o v a l a se, jakoby bezcílně, kolem b u n k r o v i t é h o d o m k u bez o k e n . kde byl počítač, g e n e r á tor a lednice. D o m e k stál asi sto m e t r ů od G u n k o v a paláce, ale byl s ním spojen p o d z e m n í c h o d b o u , kudy j s m e většinou chodili, a na p o v r c h u t a k é ještě d r u h o u : jakousi velmi o z d o b n o u a r k á d o u , v e d o u cí přes areál: ta měla zdi z l u c i t o v é h o skla a laťkovou střechu, p o r o s t l o u p o p í n a v ý mi růžemi. Princezna si to vše už zřejmě o b h l é d l a . A j a k m i l e mě viděla, zamířila hbitě ke mně a zeptala se s oslnivým úsměvem d ů v ě r n ý m . intimním hlasem, zdali bych ji d o té c h o d b y nenechal " p r o k l o u z n o u t " . A n e b o d o té p o d z e m n í , kudy p r á v ě přijel d o pavilonu r o b o t . P ř i t o m mi lehce, flirtovně. zdálo se. stiskla r u k u - a nechala \ ní šek na pět tisíc d o l a r ů ! Prý na vědecký v ý z k u m . Byl jsem o h r o m e n - t o u drzosti. J a k ý pablb. g a u n e r nebo k d o mysli, že jsem? Ale v t o m mi n a p a d l o : pan Lhostejný Svět jsem. k t e r é m u j d e stejně o prachy. a tak se mu vždycky něco vrazi se stejnou lhostejnosti. J e zvyklá o b ě d v a t za sto d o l a r ů ve prospěch o p e r y , večeřet za tisíc d o l a r ů ve prospěch Israele. a tak ji asi v ů b e c n e p ř i p a d á divné umřít za pět tisíc ve prospěch v ě d e c k é h o v ý z k u m u . Umřít stejně l u x u s n ě a d o b r o č i n n ě , jak žila. Spolkl jsem tudíž n ě j a k o u sarkastickou p o z n á m k u a řekl pouze, že to bych r o z h o d n ě nemohl. Ale z čitelného p o d p i su na šeku. který jsem vrátil, jsem se d o zvěděl. že se j m e n u j e Bečky L e v e n s o n o vá. Princezna mě z ř e j m ě ještě tak docela n e o d e p s a l a . D o p r o v á z e l a mě k p a v i l o n u , ale nesedla si se m n o u na j e d n u z o k o l ních lucitových laviček, nýbrž vyšplhala d o půli t o h o p o ž á r n í h o žebříku kousek od mé lavičky, a dívala se d o l ů na Dracotheria o d t a m t u d . Byla p a t r n ě zvyklá dívat se na svět svrchu i d o s l o v n ě : z letadel, z helikoptér, z lyžařských b o u d v A l p á c h . / r a k e t o p l á n u . ( T o jsem si a s p o ň mvslel blbec!) Uvnitř v p a v i l o n u Tessie seděla na zemi a těžce o d d y c h o v a l a , slabá a v y č e r p a ná m a r n ý m létáním. A kolem se ještě povalovaly m r t v o l k y zvířat, které s G u n kem svévolně zabili ú d e r e m p a ř á t u , ale nesnědli, .lehne... tele... koloušěk... R o -
29
bot už j e neměl příležitost odklidit, protože zdivočelý G u n k ho p r á v ě t a k é srazil k zemi a snažil se ho r o z s á p a t . Ten robot... ten r o b o t . . . přemýšlel j s e m usilovné. p r o t o ž e mě p o ř á d p r o n á s l e d o v a l pocit, že j s m e něco d ů l e ž i t é h o o p o m n ě l i , nezkusili, nevzali v ú v a h u . N ě c o s tím r o b o t e m ? S tím m a s e m ? Ale ta umělá člověčina by se r o z h o d n ě dala udělat, k d y b y c h t o j e n mohl dostat z p o d v ě d o mí...! K d y ž tu n a d e m n o u p r i n c e z n a Bečky p r o n e s l a ironicky ze žebříčku: "Jestli j s o u lidožraví, tak v á m s a m o z ř e j m ě nic čistého a košer žrát n e b u d o u , n ý b r ž leda tak... " " V e p ř o v é ! " vyhrkl jsem r a d o s t n ě s o u č a s n ě s ní. P r o Kristovy rány. na t o j s m e nějak ú p l n ě z a p o m n ě l i ! S n a d že se n á m p o d v ě d o m ě p r o ty " k r á l o v s k é " dravce nezdálo dost nóbl. A p ř i t o m p r a s a t a j s o u náš nejlepši a n a l o g : m a j í i n ě k t e r é stejné p h e r o m o n y j a k o my. Ž e r o u co my. což b u d e mít asi vliv na c h u ť m a s a . ale - počkat. a n o , t o jsem myslel: t o v e p ř o v é by se m u s e l o p o h y b o v a t j a k o ten r o b o t . Ne j a k o sele. J a k o člověk. A z k o n t a k t u těch myšlenek vyskočila jiskra n á p a d u . Už to m á m ! R o b o t v rouše prasečím: to je u m ě lá člověčina! Že nás t o hned n e n a p a d l o ! Ale asi p r o t o ne. že není zvlášť lichotivé vidět se očima p t a k o j e š t ě r a . Vyskočil jsem z lavičky, abych to běžel zvěstovat A l f r e d o v i , p r á v ě k d y ž on sám se objevil v té kryté f u t u r i s t i c k o - k l á š terní choď bě a šel rychle k těžký k o v o v ý m dveřím p a v i l o n u , které se daly otvírat buď a u t o m a t i c k y n e b o m a n u e l n ě . Alfred z ř e j m ě zrušil p r o g r a m počítače a o d m v kal si je klíčem. " P o č k e j ! " , zavolal jsem na n ě h o skleněným mřížovím chodby. " C o děláš?" " J d u n a k r m i t Tessie." řekl s k l i d n ý m , t r o c h u o m l u v n ý m ú s m ě v e m . " L i t u j u . že z t o h o b u d e asi t r o c h u s k a n d á l , ale to já p r á v ě chci. N ě k d o p r o s t ě musí p r o t e s t o vat. S n a d ji to z a c h r á n í . P r o s í m tě. Z a chu. u m ě v p o k o j i na stole je Otevřený list mým kolegům. B u d ' t a k laskav a pos t a r e j se. a b y to d o s t a l o co největší publicitu, a n o ? " " A l e p o č k e j ! Počk... " křičel j s e m . ale pozdě. A l f r e d už otevřel dveře a vstoupil do pavilonu, neohrožený druh ohroženéh o d r u h u , rytíř ve s l u ž b á c h - dračice. A Tessie už se t a m z á k e ř n ě připlížila, hned j a k ho ucítila za d v e ř m i , p ř i p r a v e n á ke s k o k u . A vteřinu n a t o byl Alfred na zemi. povalila ho a... v t o m se n a d e m n o u zatmělo. R a c h o t a r a n d á l , j a k o když helik o p t é r y letí a střechy se bortí, h e l i k o p t é ry na střechy p a d a j í . . . Ale ne: to ten panel t a m n a h o ř e se s r a c h o t e m otevřel a G u n k vylít j a k n e t o p ý r z pekla. A s o u č a s n ě s ním - Tessie. T a vylítla l a ť k o v o u s t ř e c h o u té kryté c h o d b y . P á r latěk jí z ů s t a l o viset o k o l o k r k u a s těch za ní vlály f á b o r v pop í n a v ý c h růží. V y p a d a l a teď o p r a v d u j a k nevěsta, když s G u n k e m vesele z a k r o u ž i la nad a r e á i c m a pak společně zamířili k severu. M á p o k l o n a ! Ale čert je vem! C o Alfred? C o se m u . . . Ale t o m u se z ř e j m ě nic nestalo. Zvedl se. oprášil se vylezl ven t o u d í r o u , co Tessie nechala ve střeše, zatím co p r i n c e z n a Beckv slezla s p o ž á r n í h o žebříčku. 30
" A n i se mě n e d o t k l a , až na to. že mě ve spěchu p o r a z i l a . " řekl s p o k o j e n ě Alfred. " A n i se mě n e d o t k . " řekía z k l a m a n ě Bečky. " J á myslím, že m ě mrcha měla přece jen svým z p ů s o b e m r á d a . " řekl Alfred. " J á myslela, že k d y ž ten panel t r o c h u p o o t e v ř u a b u d u t a m stát. že m ě c h ň a p n e . J e n ž e ten panel mi ujel z rukv vlastní vah o u . otevřel se n a p l n o , a v t o m m o m e n t u byl G u n k prvč!" P o c h o p i t e l n ě : " d r a k " p o h r d l princeznou a " d r a č i c e " ušetřila rytíře, (když za sebou z a p o m n ě l zavřít dveře, už příliš zvyklý na tv a u t o m a t i c k é ) . Z čehož sam o t n é h o by veřejnosti mělo být j a s n é , že to j s o u p r o s t ě j e n obyčejní plazi, pro které. j a k o pro všecky živé tvory, s v ý j i m k o u člověka, je s v o b o d a vždycky to nejprvnější. I ž r á d l o musí p o č k a t . Princezna Bečky bv se n á m však. podle m é h o názoru. měla a s p o ň omluvit za to. že n á m s tím svým p i t o m ý m p o k u s e m o sebevražd u pustila G u n k a ven. z r o v n a teď... " Z r o v n a teď." řekl jsem nahlas, " k d y ž se mi p o d a ř i l o vymyslet u m ě l o u člověčinu. n á m ho necháte uletět!" " N o ta se v á m b u d e h o d i t , až se Tessie z těch vajec vylíhnou m l á ď a t a . " řekla klidně Bečky. Ale když j s m e jen zírali, vysvětlila s objevitelským n a d š e n í m : "Vy o nich nevíte? Má t a m dvě. Ale o d s u d zezdola asi nejsou vidět, p r o t o ž e j s o u v d o l í k u a ještě na ně n a h r a b a l a písek. Ale t a m ses h o r a j e vidíte k r á s n ě . " Alfred se n a j e d n o u z a s m á l p r o sebe. A když j s e m se zeptal, č e m u . řekl. že "tak... celé té naší hře na P á n a b o h a . " Prý mu to p ř i p o m í n á jeho s y n á t o r a . když " p o m á h á " tátovi natírat v e r a n d u a p ř i t o m p a d á d o š k o p k u s b a r v o u a z a f l á k á zas všecko, co už je h o t o v o . " K d v ž myslím na ty tisíce ještěřích d r u hů co vznikly a zanikly, změnily se v ptáky a zpívají na s t r o m e c h , na ty milióny ještěřích vajec - a t a d y na ten náš h o k u s p o k u s s tímhle p á r k e m , tak se m u s í m s m á t . T a k j s e m tedy " p o m o h l t á t o v i " s rep r o d u k c í p t a k o j e š t ě r ů . A s celým cirkusem a s t í m . c o ještě b u d e . že n á m teď utekli. - m á m e tedy s l a v n o s t n ě dvě vejce. Dvě! Tatí, k o u k e j ! " P r á v ě : tady vidíte, že nic nedává smysl." řekla vítězoslavně p r i n c e z n a Beckv. Ale v y p a d a l a teď s k o r o vesele, když poslala u š t ě p a č n ý polibek G u n k o v i a Tessie. z kterých už byly j e n dvč.skvostné černé siluety v dálce nad h o r a m i U t a h u . Ale jedině díky jí se n á m tedy letos z jara vvlíhla M a l á Tessie a D i v o k ý Bili. P r o tože nevědět o těch vejcích a v y p n o u t u m ě l o u klimatizaci, byli by v t o m sluncem r o z ž h a v e n é m pavilonu za pár hodin zahynuli v z á r o d k u . Živíme j e úspěšně mým "prasobotem". robotem s elektronikou v nerezové kuličce a s lehce se r o z p a dající a l u m i n i o v o u k o s t r o u , což vše je nestravitelné. a tudíž znovu sestavitelné a použitelné. J s o u to roztomilí p t a k o j e š tírkové. zatím zvící jezevčíků, a ř í k á m e jim s Bečky s a m o z ř e j m ě " n a š e děti". T o snad zní. jako bv i zde bylo d o š l o k úspěšn é m u páření. Ale bohužel nikoli - a s p o ň zatím. M ů j život se totiž n e s y m p a t i c k y liší od m o d e r n í literatury tím. že t a m se
Významný, ale neznámý básník odešel V září z e m ř e l v Praze, n e d o ž i v se ani 55 let, Jan Zábrana, j e d e n z nejlepších s o u č a s n ý c h básníků. Širší v e ř e j n o s t i byl, j a k o básník, p r a k t i c k y n e z n á m , a to z jednoduchého důvodu. Oba jeho rodiče, f u n k c i o n á ř i n á r o d n ě s o c i a l i s t i c k é s t r a n y , byli p o r. 1948 zatčeni, v ě z n ě n i 12 let v k o n c e n t r á c í c h , a H o n z u n e p u s t i l i na v y s o k o u školu. Po o b v y k l é kariéře p o m o c n é h o dělníka, h l í d a č e atd. se v y p r a c o v a l v p ř e d n í h o překladatele z ruštiny a z angličtiny (Babel, M a n d ě l š t a m , G i n s b e r g ) a p u b l i k o v a l také n ě k o l i k v e l m i ú s p ě š n ý c h detektivek (Vražda pro štěsti, Vražda se zárukou atd.). P ř i t o m neustále psal, p r o šuplík, v y n i k a j í c í poezii, v ě t š i n o u p ř í s n é h o metra; r e h a b i l i toval např. p r a s t a r o u f o r m u s o n e t u , d o k á z a v , že jí lze v e l m i p ů s o b i v ě p o užít i v m o d e r n í poezii. V r o c e 1968 p o d a ř i l o se mu, t é m ě ř s o u č a s n ě , v y dat dvě sbírky poezie, Stránky z deníku a Lynč, ale p o p ř í c h o d u t a n k ů byl opět umlčen a vyloučen z překladatelské organizace, protože "systematicky překládal nevhodné autory" a " p ř á t e l i l se s n e v h o d n ý m i l i d m i " . Přek l á d a l pak v ě t š i n o u d e t e k t i v k y a o b čas, v d r u h é p o l o v i n ě s e d m d e s á t ý c h let, opět m o d e r n í klasiky (Jesenin, Sylvia Plath). K d y b y d o b a n e b y l a j a k á byla, patřil by d n e s Z á b r a n a k největším s v ě t l ů m m o d e r n í h o č e s k é h o básnictví. I tak j e h o j m é n o z d ě j i n č e s k é p o e z i e nezmizí. •
k r á s n é ženy objevují p r á v ě jen s účelem spářit se s naším h r d i n o u , c o ž j e v m é m životě většinou ani ve snu nenapadne. Bečky zatím t a k é ne. ale dala k t o m u a s p o ň první n e z b y t n ý p ř e d p o k l a d tím. že zůstala naživu a " k d e j e život, t a m je naděje": a vlastně i d r u h ý p ř e d p o k l a d tím. že se stala z a k l a d a t e l k o u a p ř e d s e d k y n í M e z i n á r o d n í h o f o n d u pro z á c h r a n u Dracoiherii, t a k ž e se často vidíme a d o b ř e si rozumíme: a t a m . kde j e společný cíl. může být časem i společná d o m á c n o s t . Náš f o n d se teď snaží přesvědčit kan a d s k o u vládu, aby ten okrsek L a b r a d o ru. kde se usadili G u n k a Tessie, p r o h l á sila za n á r o d n í rezervaci Draeolheria gunghwei. G u n k a Tessie. j a k j s m e zjistili. sídlí teď v o p l o c e n é p r o s t o ř e místní a t o m o v é elektrárny. Asi ze s t e j n é h o d ů vodu j a k o t é m ě ř stejně vzácný m o ř s k ý orel hnízdí v areálu a t o m o v é e l e k t r á r n y v C o n n e c t i c u t u : lidé t a m na ně n e m o h o u a mají t a m klid. T o je p r o Dracotherium důležité v jeho lethargickém údobí. V létě t a m ovšem lidé jezdí na tradiční dem o n s t r a c e proti a t o m o v é energii, ale to zas přesně s p a d á d o sezony, kdv se Dracotherium krmí na celý příští rok. P ř í r o da je m o u d r á a p ř i z p ů s o b i v á . (Z a n t o l o g i e exilových a u t o r e k , k t e r o u v roce 1985 vydá Sixty-Eight Publíshers, Corp.)
Stanislav M o c
O pokušení, hříchu, trestu a spravedlnosti K d y ž si lehnete n a z á d a a b u d e t e se dívat d o o b l a k , za určitý čas v á m v š e c h n o s p l y n e a n e b u d e t e vědět, jestli j s o u o b l a ka n a h o ř e n e b o dole. Nevěříte? Z k u s t e t o ! A jestli se V á m to n e p o d a r í , vězte, že to není vina o b l a k , ale ú h l u , p o d k t e r ý m se n a ně díváte. A t a k j e to se v š í m . Záleží na ú h l u v čase, p o d k t e r ý m se na určité věci n e b o u d á l o s t i d í v á m e , a b y c h o m si nebyli jisti, z d a č e r n é je bílé či n a o p a k . J e š t ě p o ř á d nevěříte? T a k víte co, j á V á m b u d u v y p r á v ě t t a k o v u p o h á d k u , k t e r á se s t a l a - n e s t a l a a na Vás n e c h á m její rozřešení a jestli se V á m t o p o v e d e , n u , t o u ž t a k é n e c h á m n a Vás, a b y s t e to p o s o u d i l i . Ale v s a d í m se, že mi p a k b u d e t e r o z u mět s t í m ú h l e m n a z í r á n í , p r o t o ž e p o d u r č i t ý m ú h l e m v čase t o v š e c h n o splývá. A t a k tedy... Bylo n e b y l o . Za d e v a t e r ý m i h o r a m i , za d e v a t e r ý m i m o ř i ležel zelený o s t r o v zvaný B a t h u r s t Island a n a t o m o s t r o v ě p o stavilo p á r n a d š e n c ů k ř e s ť a n s k o u misii a ta se j m e n o v a l a , verte nevěřte, B a t h u r s t Island M i s s i o n . A v té misii bylo v š e c h n o . T e d y na tehdejší d o b u . Byly v té misii d o m y na s p a n í , p e k á r n a , s k l a d i š t ě i o b c h o d (ty byly v j e d n o m ) a v t o m o b c h o d ě se ned a l o nic k o u p i t , zboží bylo j e n na příděl a o s t a t n ě d o m o r o d c i t e n k r á t peníze ani neznali. A h l a v n ě byla na o s t r o v ě f a r a s k o s t e l e m a v té f a ř e bydlel k n ě z O'Neill. A t o byl velice s p r a v e d l i v ý kněz, ale t a k é velice p ř í s n ý k n ě z a j e h o j e d i n o u t o u h o u bylo, a b y h o z o s t r o v a přeložili. T o víte na o s t r o v ě sice bylo v š e c h n o , ale n a z í r á n o z úhlu o t c e 0 ' N e i l l a t o v š e c h n o bylo v l a s t n ě nic. ( T a d y t o m á t e , c o isem říkal?) J e d i n é , c o n a misii neměli, b y l o k i n o . K i n o b y l o t o t i ž v té d o b ě j e n o m v D a r w i nu a j e d n o u t ý d n ě p r o m í t a l o , ale z misie ještě n i k d y n i k d o v kině nebyl. M á l e m bych z a p o m n ě l , měli na té misii t a k é p r á d e l n u a ta j e důležitější nejen t í m , že d o k u m e n t u j e t o V š e c h n o , ale p r o t o ž e v ní pracovala hrdinka našeho příběhu. Snad a b y c h ji p o p s a l . T u p r á d e l n u . Měla hlin ě n o u p o d l a h u , u d u s a n o u , ale j a k d ě v č a ta, k t e r á v ní p r a c o v a l a , p ř e n á š e l a m o k r é p r á d l o 7. k á d ě d o k á d ě , p o d l a h a se vždy r o z b a h n i l a a už n e d o k á z a l a v y s c h n o u t . D a l o by se říci, že p o d l a h a byla z m a z l a v é b ř e č k y , na k t e r é seděly čtyři k á d ě a v r o hu byla k a m e n n á k a m n a , v kterých se vždy vařila v o d a p r o p r á d l o z. f a r y . S t ř e cha byla z v l n i t é h o plechu a stěny p o p i s o vat n e m u s í m , p r o t o ž e p r á d e l n a ž á d n é neměla. T y přistavěli a ž p o z d ě j i , ale j á m l u vím o j i n é d o b ě , o d o b ě , kdy j e d i n o u záb a v o u bylo nedělní k á z á n í o t c e O ' N e i l l a . A tím se d o s t á v á m e k p o d s t a t ě t o h o t o p ř í b ě h u , n e b o ť vězte, že to j e p ř í b ě h o p o kušení a hříchu.
H r d i n k o u j e Alison. J e jí šestnáct a v l a s t n ě se a n i Alison n e j m e n u j e , její k m e n o v é j m é n o j e jiné, ale o t e c O'Neill ji tak p o k ř t i l a na misii jí j i n a k n e ř e k n o u . Alison chodí na nedělní kázání otce O'Neilla a d o b ř e ví, že snít o D a r w i n s k é m k i n u je hřích. J e n ž e , j a k nesnít, k d y ž p r á v ě t e n t o týden dávají film, v kterém je o p r a v d o v ý princ? J o h n Rayle, který ve svém č l u n u rozváží z D a r w i n u z á s o b y p o všech misiích t o včera řekl T o m m y m u a T o m m y se d n e s o p o l e d n á c h připlížil k p r á d e l n ě , kam jinak chlapci pod přísným trestem nesmějí a p o v ě d ě l t o Alison. Z á r o v e ň jí též vyzradil, že d o D a r w i n u p o j e d e j e š t ě s J o e m a film uvidí. N a Alison p a k chtěl, a b y jela s e b o u , n e b o ť o b a c h l a p c i p o t ř e bovali n ě k o h o n a b a j l o v á n í . * T o m m y m u j e d v a c e t p ě t a j e Alisin b u d o u c í m a n ž e l , t a k ž e měl plné p r á v o ji o cestu p o ž á d a t . Její r o d i č e ji slíbili už d á v n o , dle s t a r é h o k m e n o v é h o zvyku, p o t í ž j e ovšem v tom, že na o s t r o v ě už s t a r é k m e n o v é zvyky d á v n o neplatí. T e ď z d e platí z á k o n y o t c e O ' N e i l l a a t a k si Alison n e m ů ž e T o m r a y h o vzít d o k u d jí n e b u d e o s m n á c t (bílí to m a j í j e š t ě horší, ti m u s í č e k a t až d o j e d n a dvaceti, ale t o píšu j e n t a k , p r o d o k r e s l e ní, p r o t o ž e k r o m ě k n ě z e na o s t r o v ě ž á d ný b ě l o c h není). J e d i n o u v ý j i m k u z á k o n p o v o l u j e , p o k u d by Alison o t ě h o t n ě l a a t o j e to, č e m u naše h r d i n k a už v ů b e c ner o z u m í . N e s m í se s T o m m y m s t ý k a t j a k o ž e n a , p r o t o ž e není v d a n á a v d á t se n e s m í , d o k u d neotěhotní. C o ž p a k je v tom nějaký smysl? Ne, že by Alison s T o m m y m nic n e m ě l a , d á v n o už okusili m a n ž e l s k ý c h slastí, ale p o t a j m u a k r a d m ě , ž á d n á velká sláva. A n a o t ě h o t n ě n í j e to asi m á l o . Buď T o m m y t í m č e k á n í m ztratil s v o u sílu, nebo její p l o d n o s t vyschla j a k o p o t o k v s u ché s e z ó n ě , Alison z k r á t k a n e m o h l a otěh o t n ě t . C o se n a m o d l i l a ke Kristu P á n u a p o ř á d nic. P o m a l u ztrácela t r p ě l i v o s t a tiše si myslela - nejsi t a k veliký B ů h , jak tvrdí otec O'Neill, k d y b y s byl, n e t r e s t a l bys m n e , ale j e h o ! O n si trest zaslouží, p r o t o ž e stojí mezi m n o u a T o m m y m . Už j s e m m o h l a být tři r o k y v d a n á a m í s t o t o h o a b y c h ještě 2 r o k y čekala a lásku k r a d la..., c o p a k v t o m j e n ě j a k á s p r a v e d l nost? - žalovala. J e n ž e ten den se Alison ke K r i s t u nemodlila. Z a m y š l e n ě p ř e c h á z e l a p r á d e l n o u , vrážela d o o s t a t n í c h d ě v č a t , která z d e p r a c o v a l a a snila o princi. J a k ý b u d e ? Jistě veliký a k r á s n ý . . . O d p o l e d n e , když d ě v č a t a odešla na s v a č i n u , se Alison r o z h o d l a . Svlékla si své h n ě d é š a t y , j e d i n ý to její m a j e t e k , p o d k t e r ý m i nic n e m ě l a , a rychle je v y p r a l a v j e d n é z kádí. A c h . vy šťastné m a j i t e l k y plných skříní, c o vy víte o t o m , c o t o j e p r á t n a h á své jediné š a t y a ještě v p r á d e l n ě beze stěn... Ale Alison měla štěstí a n i k d o ji neviděl. S p o t í ž e m i v s o u k a l a své štíhlé e b e n o v é tělo d o m o k r ý c h š a t ů a vyšla na slunce. Z a pět m i n u t už byla s u c h á a přip r a v e n á na c e s t u d o kina. P o z d ě po p ů l n o c i , když všichni odešli s p á t , se vytratila z misie dolů k zátoce, k d e už čekal T o m m y s J o e m . O b a rychle vy* vylévání v o d y
táhli v y d l a b a n o u k e ň u z p o d m a n g r o v n í k ů , k d e ji to o d p o l e d n e u k r y l i , a p o m o h l i Alison d o v n i t ř . T o m m y jí p o d a l s t a r o u , r e z a t o u p l e c h o v k u n a b a j l o v á n í a za c h v í li už u h á n ě l a loď p o d m o c n ý m i z á b ě r y o b o u m u ž ů k j i h u . M o ř e bylo klidné a h l a d i n a j a k o sklo. I počasí j i m p ř á l o , ale d o D a r w i n u t o j e d o b r ý c h 90 k i l o m e t r ů a všichni tři se p ě k n ě z a p o t i l i , než p o 15ti h o d i n á c h přistáli na pláži p o d s k a l a m i E s p l a n á d y . Muži měli r u c e d o krve a Alis o n prsty n a b o b t n a l é v o d o u a celé tělo z t u h l é . Byl už t é m ě ř večer a t a k se a n i nen a m á h a l i s u k r y t í m keňi. J e n ji vytáhli n a skálu a o b r á t i l i b ř i c h e m v z h ů r u . P a k vylezli p o s k a l á c h n a h o r u na p l a n i n u a š i r o k ý m o b l o u k e m , a b y se v y h n u l i o b y t n ý m s t a v e n í m , se přiblížili ke k i n u . V té d o b ě nebyl j e š t ě D a r w i n t í m , čím j e d n e s a b u s h s a h a l a z j e d n é s t r a n y až k b u d o v á m . T o m m y Alison p o k y n u l , a b y č e k a l a a s á m s J o e m odešel d o t m y . K i n o bylo k r á s n é . Průčelí bylo osvětlené s v ě t l o m e ty a před v c h o d e m se p r o c h á z e l i s a m í bílí. A l i s o n v životě tolik bílých n e v i d ě l a . O k o u z l i l a ji z á p l a v a světel a j a k o o m á m e n á p o z o r o v a l a p r o c h á z e j í c í se m u ž e . A byli t a m j e n o m m u ž i , ž e n u neviděla ž á d n o u . P a k se vrátil T o m m y s J o e m , ale nepřišli s a m i , přišel s nimi ještě m l a d ý m u ž , bílý, v š i r o k é m k l o b o u k u , k t e r ý š i j i d y chtivě prohlížel. T o m m y se n e z d r ž o v a l v y s v ě t l o v á n í m , j e n o m jí řekl, že bez j e h o p o m o c i se d o kina n e d o s t a n o u a p a k jí p o r u č i l , a b y si lehla a v y s o u k a l a si šaty. Zena má poslouchat svého muže, tak je t o v bibli. Alison sice n e b y l a v d a n á , ale t a k t o kázal i s t a r ý k m e n o v ý zvyk a t a k . ač u n a v e n a , s o d e v z d a n o s t í v l a s t n í p o s t a vení ženy té d o b y , v y h o v ě l a . K a d ž a k ? zeptala se. K a d ž a k , p o v r d i l T o m m y . K d y ž bylo p o k a d ž a k u . bílý j i m n a z n a čil, a b y h o n á s l e d o v a l i . Šli za n í m rychle a n e r v ó z n ě až k p o k l a d n ě . T a m se n a chvíli zastavili než se bílý m u ž d o h o d l o n ě č e m s ž e n o u v p o k l a d n ě a v y m ě n i l s ní n ě j a k ý kov. Alison j a s n ě slyšela, j a k k o v c i n k a l . A p a k už byli u v n i t ř . Bílý se j i m ztratil a o n i chvíli stáli j a k o z k a m e n ě l í , n e v ě d a c o dělat. Přišel k n i m n e z n á m ý m u ž s č e r v e n o u p á s k o u přes paži a o s t ř e j i m p o k y n u l , a b y h o n á s l e d o v a l i . Vedl j e d o p ř e d u , až přeď ř a d y s e d a d e l , k d e n a zemi leželo m n o ž s t v í č e r n ý c h d o m o r o d c ů a z t r n u l e se dívalo na p l á t n o nad nimi. A na t o m p l á t n ě visel o b r á z e k . O b r o v s k ý o b r á z e k bílého m u ž e . který se n e h ý b a l a u úst držel sklenici z níž cosi pil. P a k se s t a lo n ě c o n e v í d a n é h o . O b r a z zmizel a m í s t o n ě h o se objevil jiný, t e n t o k r á t ženy, k t e r á se n e h y b n ě u s m í v a l a a v ruce d r ž e l a květiny. K d y b y A l i s o n u m ě l a číst. m o h l a si r e k l a m u přečíst, ale i t a k p o c h y b u j i , že by n ě č e m u r o z u m ě l a . Alison t o t i ž n e c h á pala, j a k se o b r a z y m ě n í a k d o je t a k r y c h le m a l u j e . J a k o o m á m e n á se uvelebila mezi T o m m y m a J o e m na p o d l a z e a s o t e v ř e n o u p u s o u s l e d o v a l a d ě n i na p l á t ně. A p a k se stal z á z r a k největší. N a j e d n o u z h a s l o světlo a o b r á z k y se začlv p o h y b o v a t ! Když první p ř e k v a p e n í přešlo a Alison si zvykla na p o h y b u j í c í a m l u v í cí(!) o b r á z k y , uvelebila se t r o c h u p o h o d l něji na p o d l a z e a t e p r v e nyní pocítila ú n a -
31
vu z b a j l o v á n í i n e p o h o d l n é h o sezení v kině. Kdy? pak na chvíli zase rozsvítili, nesl se mezi d o m o r o d c i vzrušený šepot. Až z h a s n o u , přijde princ, tvrdili ti zkušení, kteří z ř e j m ě nebyli v kině p o p r v é . Ach princ, p o m y s l e l a si Alison. to b u d e krása a v b l a h é m tušení zavřela oěi. K d y ž je z n o v u otevřela, bylo p o všem. Světla z n o vu svitila, ale z p l á t n a zmizely o b r á z k y a lidé opouštěli kino. Alison byla j a k o o p a řená. T a k p r o tohle jela d o kina? P r o tohle p a t n á c t h o d i n vylévala v o d u z keňi a pak dělala k a d ž a k s n e z n á m ý m bílým m u ž e m , a b y n a k o n e c ú n a v o u usnula a zaspala prince? Bylo jí d o b r e k u . Celou cestu zpět, když z n a v e n á bajlovala v o d u . mlčela a n e v n í m a l a p o v í d á n í o b o u veslařů, kteří co chvíli p o c h v a l n ě mlaskli, j a k si v z p o m n ě l i na j e d n o t l i v é scénky filmu. P r o č m n e nenávidíš, vytýkala v d u c h u J e žíši Kristu. J a k s m o h l d o p u s t i t , abych u s n u l a ? P r o č mne trestáš, n e j p r v e n e u d ě láš, a b y c h o t ě h o t n ě l a a teď d o k o n c e tohle, c o p a k to je spravedlivé? M u ž e p o s l o u c h á m , m o d l í m se k tobě... - a pak ji n a p a d l a r o u h a v á m y š l e n k a . Asi nejsi tak veliký Bůh, j a k tvrdí otec O'Neill, k d o ví, jestli v ů b e c m á š n ě j a k o u m o c , p o m y s l e l a si h o ř c e a až d o k o n c e cesty už se svým Bohem/Nitrem nepromluvila. A tím n á š příběh vlastně končí, ač Alisin t e p r v e začíná, ale slíbil j s e m v á m povídku nejen o p o k u š e n í a hříchu, a těch až d o s u d b y l o p o ž e h n a n ě , ale i trestu a spravedlivosti. A tak tedy... Z a p á r měsíců Alison o t ě h o t n í a o t e c 0 ' N e i l chtě nechtě, ale z n a č n ě r o z z l o b e n , musí jí a T o m m y m u p o ž e h n a t . A o d té d o b y rodí Alison děti j e d n o za d r u h ý m a je z a m ě s t n á n a jejich v ý c h o v o u , že nemá čas, a b y se kdy d o s t a l a d o kina. N i k d y už neuvidí prince (ten mezitím vyroste a už prý brzy b u d e k r á l e m ) a ani T o m m y to n e m á j e d n o d u c h é . Musí se p ě k n ě o h á n ě t , a b y r o d i n u uživil a j e h o prvorozený... nu, ten j e bílý... Trest? S p r a v e d l n o s t ? Nevím... nejvíc řádil otec O'Neill, když m a l é h o C h a r l e s e křtil... N e z a p o m e ň t e , že byl v té d o b ě jediným bílým na o s t r o v ě a ač se živil vyk l á d á n í m o n e p o s k v r n ě n é m početí, jaksi intuitivně o d m í t a l uvěřit, že by se t o m o h lo stát z n o v a a p r á v ě na j e h o misii. T o m u nevěřili ani j e h o p ř e d s t a v e n í a n a k o n e c ho, c h u d á k a , o p r a v d u přeložili, j a k si přál... A t a d y už náš příběh o p r a v d u končí a j e na t o b ě , milý čtenáři, a b y s r o z h o d l co j e trest, co s p r a v e d l n o s t a co o d m ě n a . Věř, že pod u r č i t ý m úhlem to v š e c h n o splývá... Nevěříš? Lehni si d o trávy, d e j si ruce pod hlavu a dívej se na plynoucí oblaka...
Služba čtenářům Miloši Herolde,(her), ozvi se! Tvá bývalá sálová kolegyně je T A D Y taky. Zn.: Z u z a n a (zun).
32
Knižní rozhlásek J i h o a f r i c k á r o z h l a s o v á s t a n i c e RSA u p o z o r ň u j e každé nedělní o d p o l e d n e na n o v ě v y d a n é k n i h y a k m é m u p ř e k v a p e n í si všímá i t é m a t i k y , která m ů že zajímat i našince, jak si v J i ž n í A f r i ce říkají čs. e m i g r a n t i . N e d á v n o j s e m v t o m t o p o ř a d u slyšel r o z h o v o r se z u bařem Gabrielem Weissem, k t e r ý s e z P r a h y d o s t a l přes Paříž d o K a p s k é h o Města a p ř i z n a l se, že se po m n o h o let nemohl odtrhnout od svých zážitků u p r c h l í k a , až z n i c h n u t n ě a naráz v z n i k l a k n i h a nazvaná " . . . A n d so He S u r v i v e d " , která n e d á v n o v y š l a v J o h e n n e s b u r g u . V ě t š i n a z nás p r o š l a t a k o u či o n a k o u a n a b á z í v y v o l a n o u o d c h o d e m z d o m o v a . Dr. Weiss měl d o s t a t e k s c h o p n o s t í ji k o n d e n z o v a t d o k n i ž n í f o r m y a rozdělit se tak se s v ý m i z k u š e n o s t m i , na které j e m u a m n o h a j i n ý m z a d ě l a l i k u c h a ř i v Jaltě. O b j e d n a l j s e m si také c e s t o p i s ( A n t h o n y Bailey: A l o n g t h e E d g e of t h e Forest — A n Iron C u r t a i n J o u r ney; Faber 1983), o k t e r é m p o c h v a l n ě r e f e r o v a l y jak RSA tak B B C , a j e h o ž
s t r á n k y m n e zavedly na předěl světa, na řez, který t é m ě ř p ř e d 40 lety zaťal Stalin; Roosevelt a C h u r c h i l l si pak s ním ú s m ě v n ě p o t ř á s l i r u k o u . T o neb y l o n a k r o j e n í s v á t e č n í h o d o r t u , ale r o z p o l c e n í c e l é h o světa a n a š i c h živ o t ů , r o d i n i n á r o d a navíc. S o u d o b ý c e s t o p i s nás t e d y n e m u s í zavést mezi a m a z o n s k é lovce lebek, k d y ž si p o v š i m n e p s o v o d ů , kteří s v ý m v l č á k ů m nasazují p i l n í k e m d e n n ě o s t ř e n é o c e lové t r h á k y k ú č i n n é m u z á k r č n í m u s k u s u , v y ž a d o v a n é m u při ostraze t á b o r a míru. A m e r i c k ý n o v i n á ř a b s o l voval i n s p e k č n í c e s t u p o d é l Ž e l e z n é o p o n y o d T r a v e m ü n d e na b ř e h u Balt i c k é h o m o ř e p o T e r s t na a d r i a t i c k é m pobřeží. R o z m l o u v a l s l i d m i na o b o u s t r a n á c h této tak s k u t e č n é čáry, zaz n a m e n a l n ě k t e r é z ú s p ě š n ý c h i neú s p ě š n ý c h p o k u s ů ji p ř e k r o č i t , k o mentoval politickou situaci vytvořen o u t í m t o r o z d ě l e n í m a všímal si k r a j i n y , měst i vesnic. B e r l í n s k á z e ď i šumavské dráty mu nabídly m n o h á b y s t r á zjištění, která j s e m se z á j m e m a souhlasem konfrontoval. Miloš Ondrášek
Naši vtipálkové Odpověď na vaši otázku Mladá fronta, 3. srpna 1984, str. 2 Jak lze nakládat s výhrami v zahraničí? č e s k o s l o v e n s k ý o b č a n — devizový tuzemec, který b ě h e m svého t u r i s t i c k é h o p o b y t u v zahraničí vyhraje v loterii n e b o získá darem peněžní částku, muže tyto prostředky na místě s p o t ř e b o vat. O výhře n e b o daru by si však měl vyžádat doklad, k t e r ý m by se prokázal c e l n i m o r g á n ů m při d o v o z u n a k o u p e n é h o zboží. P o k u d částku neutratí, nesmi si ji bez povolení p o n e c h a t v zahraničí. V případě, že mu byla výhra nebo dar vyplacen až po návratu d o ČSSR, je povinen dát p o k y n k p ř e v o d u těchto peněz na kteroukoliv naši d e v i z o v o u banku. (ax)
Hloupost nezná hranice Večerní Praha, 7. srpna 1984 J s o u mezi námi lidé (vlastně byli, p r o t o ž e již o p u s t i l i svou vlast v touze. .. Po č e m vlastně t o u žili?). kteří by m o h l i posloužit jako odstrašující p ř í k l a d c e l ý m generacím. Nejen tím, jak d o p a d l i v cizině, ale zejména svým " n a d h l e d e m " k socialismu, který tak rádi dávali najevo. T a k o v ý m č l o v ě k e m je i někdejší československý o b č a n Jiří P. N a r o d i l s e v roce 1931 v Praze. A v l o ň s k é m roce se mu splnil sen. Československé ú ř a d y mu u m o ž n i l y vystěhovat se na Západ, a s o u č a s n ě m u (na jeho vlastní žádost o p r o p u š tění ze státního svazku) " z r u š i l y " československé s t a t n i občanství. ...Cítil isem se jako hrdina, když mi v loňském roce bylo vystěhováni povoleno. Soudruzi mě upozorňovali, že lze volit krátkodobě pobyty v zahraničí — na jeden dva roky. Vyloučil jsem takovou možnost a řekl jsem jim, že chci nastálo. Neuvědomil jsem si. c o to znamenalo... Nyni toho velice lituii... ... Ustrňte se nade mnou. prosim vásI Na kolenou vás prosim. dovolte mi vrátit selil Můj život mezi emigranty, zloději a homosexuály je už nemožný! Snad bych mohl být ještě k něčemu doma užitečný!... Chci vychovávat své děti pro socialismus... Tady žiji bez nároků na cokoliv. Nic nemám. Ve mně budete mít takového občana ČSSR. jakého jste ještě neměli, na to vám přisahám... Lidská h l o u p o s t v m n o h a p ř í p a d e c h v s k u t k u nezná hranice. Ale odvolává-li se na ni (a t a k é n a
nezkušenost) třiapadesátiletý muž, dostává pod o b u h l o u p o s t i absolutní. Jak může člověk, který svoji vlast léta hanobí, očekávat, že se s ním u nás b u d e vůbec n ě k d o bavit? Dnes už nejsem hrdina, jak mi říkávali moji přátelé v Praze, když jsem vybojoval povoleni k vystěhováni. A ať se ušklibuji sebevíce, já jsem prohrál! — píše v d o pise... Povoleni k p o b y t u na území naší r e p u b l i k y n e b y l o pro J i ř í h o P. vydáno. JIŘÍ D L O U H Ý
Zapomínáme? Rudé právo, 24. srpna 1984 ..Všimněme si, j a k s e z v y s í l á n i n a š e h o rozhlasu vytratilo a jak se v televizi ani neobjevilo třeba hraní a zpíváni revolučních d ě l n i c k ý c h pisni. Snad ještě tak v předvečer Prvního máje se něco ozve. Ale jinak... A p ř i t o m mnozi p a m a t u j e m e ještě velmi živé, že nás bojová dělnická píseň provázela životem. Zpívali jsme i na schůzích. Dnes to je tak v ý j i m e č n é , že to mladé až překvapí, d o j d e - l i k tomu. Nechci sahat n i k o m u do svěd o m í , ale m á m dojem, že například klesl počet těch. kdo znají d r u h o u s l o k u Internacionály.
Rozumná úprava, nebo jazykoborectví? Podnět k t o m u t o příspěvku dala kurzivka ve 13. čísle p r o g r a m o v é h o t ý d e n í k u Rozhlas, která prozrazuje některé, podle m é h o názoru šokující zásady n o v é h o pravopisu navrhovaného příslušnou k o m i s i ČSAV. ...Ve srovnáni s dosavadní praxí jsou však zásady nového p r a v o p i s u poněk u d j i n é h o d r u h u . Jestliže se v nejmirnějši variantě počítá s o d s t r a n ě n í m ů a se zrušením y ve s h o d ě p o d m ě t u s přisudkem, dalo by se s tím s u r č i t ý m sebezapřením souhlasit. Ovšem zrušit Y ve v y b r a n ý c h slovech je už příliš radikální zásah d o c i t l i v é s t r u k t u r y jazyka.... N e h o d l á m se v y j a d ř o v a t k nejradikálnější variantě, která navic k r o m ě j i n é h o p ř e d p o k l á d á zrušení všech y s výj i m k o u dy. ty, ny a y ve vlastních slovech Mám totiž d o j e m , že navrhovatelé si pletou úpravu p r a v o p i s u s v ě d e c k o t e c h n i c k o u revoluci. Jazyk je ale oblasti s vlastni d y n a m i k o u a zákonitosti. Radikální z m ě n y v jazykovědě se musi n u t n é odrazit v s a m o t n é slovní zásobě, ovlivnit její další tvorbu. Opét p o d t r h u j i , že každé slovo je u r č i t ý m
z p ů s o b e m zafixováno d o podvědomí, jeho grafická p o d o b a již signalizuje a evokuje jeho další spojování, postavení ve větě, vazbu, ovlivňuje cit o v o u sféru. Myslím, že básníci, novináři a nakonec my všichni b y c h o m radikální pravopisné z m ě n y pociťovali velmi neblaze. M n o h o slov by ztratilo svou barvu, " b u q u e t " , tvář, setřelo by se j e j i c h historické a n á r o d n i povědomí'. Jazyk je přece nástroj, který člověk nemůže používat a upravovat jen podle své libosti.... Přitom už z letmého p o h í e d u neodborníka je zřejmé, že by to byl zásah d o s t r u k t u r y a charakteru jazyka, který by hrubě narušil a ignoroval tisíciletý jazykový vývoj (dovolil si snad některý moderní národ něco p o d o b n é h o ? ) . . . . Jen tak mi napadlo, co by se asi po radikální reformě pravopisu stalo s tím o b r o v s k ý m duševním bohatstvím a knižnimí poklady n a s h r o m á ž d ě n ý m i ve veřejných a rod i n n ý c h k n i h o v n á c h ? Kdo by po nich z nejmladší resp. z následujících generací sáhl? Na to, že by mohla klesnout vzdělanost národa po neuváženém zásahu do jazykové oblasti, nelze ani pomyslet! Josef Kolář (Poznámka redakce Tvorby: Z Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd nám sdělili, že v dohledné době nedojde k žádným pravopisným změnám.) Tvorba č. 33/15. srpna 1984
Alma mater Bezpečnosti Signál č. 14, 9. dubna 1984 V resortech ministerstev vnitra vznikla pro u c e l e n o u přípravu kvalifikovaných kádrů Sboru národní bezpečnosti a vojsk ministerstva vnitra j e d n o t n á školská soustava. Jejím v r c h o l n ý m č l á n k e m je Vysoká škola Sboru národní bezpečnosti. Dva její pracovnicí, prorektor plk. prof. dr. Stanislav Kábele, CSc, a vedoucí katedry plk. prof. dr. ing. Bohuslav Minařík, CSc., nám poskytli rozhovor. Na základě zákonného opatřeni 107/1974 předsednictva Federálního shromážděni ČSSR ze dne 25. záři 1973 se zřídila Vysoká škola Sboru národni bezpečnosti. Současně byl stanoven jeji charakter, působnost, podřízenost, místo ve státním školském systému a pravomoci vlády Československé socialistické republiky vůči Vá SNB. Mohl byste uvést, soudruhu prorektore, jak se Vysoká škola SNB rozvíjela? Prof. Kábele: Vysoká škola S N B je š k o l o u univerzitního s m ě r u studijního o b o r u právo. Má dnes nezastupitelné místo v československé v ý c h o v n é vzdělávací soustavě. J e nejvyššim s t u p n ě m v ý c h o v n é vzdělávací soustavy v resort u federálního ministerstva vnitra. Profiluje vys o k o š k o l s k y připravené specialisty na širokém vědním základu. Sídlem Vysoké školy S N B je Praha, kde je kromě rektorátu dislokována fakulta Veřejné bezpečnosti a fakulta Státní bezpečnosti. Fakulta o c h r a n y státních hranic je v Holešově, fakulta vyšetřováni v Bratislavě. Již samotné názvy j e d n o t l i v ý c h fakult v y j a d ř u j i charakter přípravy studentů. O d svého vzniku v září 1974 se VŠ SNB při f o r m o v á n í širšího vědního základu p r o f i l u svého absolventa opírala o úzk o u s p o l u p r á c i s Univerzitou K a r l o v o u v Praze, Univerzitou J. A. K o m e n s k é h o v Bratislavě, Univerzitou J. E. P u r k y n ě v Brně, především s jejich p r á v n i c k ý m i fakultami, s V y s o k o u š k o l o u polit i c k o u ÚV K S Č a s v y s o k ý m i v o j e n s k ý m i školami, zejména s Vojenskou akademií K. G. v Bratislavě a V o j e n s k o u a k a d e m i i A. Z. v Brně. Nikdy nešlo o s p o l u p r á c i pouze p r o k l a m o v a n o u , ale o k o n k r é t n í tvůrčí s p o l u p r á c i a v z á j e m n o u soud r u ž s k o u p o m o c . Výrazným projevem spolupráce je skutečnost, že řada š p i č k o v ý c h o d b o r níků těchto škol vede katedry a přednáší na fakultách naší školy. Vysoce efektivní s p o l u p r á c i udržuje V š S N B se sovětskými bezpečnostními školami a s příslušnými centrálními správami SNB. T o u t o ú z k o u s p o l u p r á c i se p o d a ř i l o velice rychle překonat počáteční p r o b l é m y při konstituování školy a poměrně rychle d o s á h n o u t solidní úrovně v přípravě kádrů.
Dopisy SVU v Austrálii kanadskému ministerskému předsedovi Vážený pane Mulroney, členové a výbor Československé společnosti pro vědy a uměni v australském Sydney sledovali s velkým, téměř závistivým zájmem Vaši politickou kariéru, která vyvrcholila tím, že jste se stal kanadským ministerským předsedou. Využíváme této příležitosti, abychom Vám poblahopřáli ke zvolení a našim rodákům v Kanadě k tomu, že maji ministerského předsedu, který rozumí zvláštní situaci, ve které se nalézají Kanaďané čs. původu, z důvodů nezákonných a nehumáních čs. Směrnic 58. Odvoláváme se na dopis pana M. Šuchmy, redaktora časopisu Západ, datovaný 22. března 1984. Tento časopis je v Austrálii velmi čten. V tomto dopise jste slíbil, že Vaše vláda "přehodnotí současnou situaci a učiní jakékoliv cizí vládě mnohem obtížnější používat nátlaku, jakkoliv záludného, vůči kanadským občanům. " My, australští občané čs. původu jsme v obdobné, ve skutečnosti stejné situaci jako naši rodáci v Kanadě. Použili jsme Váš dopis, s dovolením p. Šuchmy, abychom doporučili naši vládě, aby převzala obdobný závazek za účelem zastavení vydírání australských občanů českého a slovenského původu čs. vládou, a také abychom upozornili vládu, že Směrnice 58 dovolují komunistické vládě získáni (pomoci vydírání) informátorů a agentů a tím vytvoření vážného bezpečnostního rizika. Protože máme určité problémy s přesvědčováním našich politiku, aby zahájili nějakou akci, kloníme se před státníkem, který se rozhodl udělat takový závazek. Přejeme Vám mnoho let vlády ve Vaší velké zemi, domova několika tisíc našich rodáků. S pozdravem Vaši Paul E. de Detrích, předseda Jiří Vlažný, místopředseda Sydney, 26. záři 1984 Pozn. redakce: Kanadský Státní tajemník, o d p o vědný za kanadský zákon o o b č a n ství, ustanovil pracovní komisi, která má za úkol vypracovat d o p o r u č e n í z m ě n y zákona o občanství. T a t o komise již zahájila práci. Náměty mohou čtenáři adresovat na: Hon. Walter McLean, The Secretary of State of Canada, Terrasses de la Chaudière, 15 Eddy St., O t t a w a - H u l l K1A 0M5. Vítaná publikace Když jsem dostal posledně l/áá časopis [č. 3] chvíli jsem v něm listoval a pak jsem se podíval pro jistotu ještě jednou na obálku. Byl to skutečně
"Západ". Nebyl to tedy ani "Jih"popř. "Jihozápad". Ota Ulč vybral skutečně skvělý článek z časopisu "Našinec". Dva a pul sloupce chvály na časopis a pak ještě ukázka. Podívejme se tedy na tento článek a zjistíme, že co věta, to perla. Už název "Úvaha vpravdě o ústa..." Můj přítel Václav Č. dostal před dvěma měsíci skutečně málem přes ústa, když se vyjádřil v jednom torontském apartmentu proti apartheidu. Jak si tak pročítám exilové noviny přímo se to hemži chválou na Jihoafrickou republiku. Zatím jedinou čestnou výjimku učinil Západ v rozhovoru se spisovatelem M. Harničkem. Myslím si, že jestli bylo něco o ústa tak to byl tento rozhovor nikoliv následující článek. Autor článku přišel jako bílý do slévárny. Neuměl anglicky a podobnou práci v životě neviděl. Nemohu dokázat jestli autor článku s kvalifikaci "bílá kůže" něco zkazil, zhůvěřil, či zmrvil. Autor tento případ neřeší. Vidi však lidské zacházení v tom, že černocha, který něco zkazil nikdo nebil. Připomíná to vtip 0 humanistovi Leninovi, který se holí břitvou a vidí to malý Váňa, který se ho ptá: "Strýčku Lenine, co to děláte?" Lenin odpoví: "Holím se." V čem spočívá Leninův humanismus? Přece v tom, že mohl udělat šmik, šmik a bylo po spratkovi. Autobusy byly rozděleny, ba i lavičky v parku. I v Praze byly rozděleny tramvaje. Pokud jsem dobře informován za Protektorátu židi směli používat pouze zadní část vlečňáku. Jižní Afrika roku 1984 není Jižní Afrikou 1969. Skvělá moudrost. V článku však neni, jaká je JAR dnes. USA 1984 není Amerikou z roku 1850. 1 zde se hodně změnilo. A co Jihoafrická republika nabízí: dvě auta, motorový člun, bazén, mrazák nabitý masem a likérový bar. Tedy něco jako politické důvody, pro které se chodí do exilu. A kdo není spokojen s touto situací a hledá něco jiného má podle autora článku vymytý mozek. Socialistické myšlení, marxistická rakovina pronikla ke kostní dřeni tisíců lidí. Omyl příteli. Rasismus se právě s nebývalou silou rozbujel v socialismu, nikoliv v demokratické společností. Proto třeba Charta 77 vydala dokument o cikánech. A k vymytým mozkům načichlým marxismem by pak patřil i papež Jan Pavel II. Vyvrcholením je závěr článku: "Myslím, že je jenom na nás jak se dokážeme vyrovnat s problémem kooperace..." Věta jako z Rudého práva. Kdykoliv se jedná o disidentech, vždy je to vnitřní záležitost SSSR nebo Československa. Dojímavá je i věta, kdy černoši jsou nazýváni spoluobčany, ale odmítá se jim říkat "pane". To je přímo francouzská revoluce. K dokonalosti už jen chybí, aby černý spolupracovník
33
se naučil rovnice. Nebo je tu také druhá možnost, že by se Jindřich Stikarovský naučil pracovat u vysoké pece. Pak by mohl mít i čistý hadr okolo krku. A ještě rada: Pokud byste Západ tiskli anglicky nedělejte z něj South, chcete-li přece jen něco z Našince přetisknout, pak se hodí Závin z vepřového bůčku. Najdete s nim u Kanaďanů větší pochopení. Aleš Březina, Kanada Poučný K. H. Borovský Polemika v srpnovém čísle o K. H. Borovském je velice zajímavá, čtivá a nesmírně poučná. Příspěvek Jána Mlynáříka je víc než potřebný — budu ho asi číst ještě několikrát, vždycky, když se mi zasteskne po domově. Také bych si rád početl o českém králi Jiříkovi z Poděbrad — jestli si vzpomínám dobře, snažil se o spojení Evropy a je skoro uznáván za podnětníka myšlenky k založení OSN. Zdeněk Reimann, USA K Svazu kariadsko-sovětského přátelství Vážená redakce nejlepšího exilového časopisu na světě, s hrůzou jsem se dočetl, že v Kanadě existuje Svaz kanadsko-sovětského přátelství a že ho nevede pouhý zabedněný, informaci se štítící Kanaďan, ale hovado narozené ve stejné zemi jako my. Doufám, že příště otisknete plnou adresu tohoto spolku imbecilů a rovněž by bylo zajímavé zjistit jména a adresy dalších Lukášů a překopaných Ivanovu. Že za tím stoji StB a KGB, je úplně jasné. Je zajímavé, že když parchant pocítí potřebu si vytvořit spolek ke svému obrazu, vždy někoho sobě rovného najde. K té prasácké korespondenci se vyjadřovat nebudu. S. Sitek, Kanada Ocucané pivo v pražském Interkontinentálu Jsem třetí týden zde ve Švédsku, kde čekám na udělení politického azylu. Je mi 20 let, vystudoval jsem průmyslovou školu dopravní a z ČSSR jsem utekl po neúspěšném začátku studii na Vysoké škole ekonomické Antonína Zápotockého v Praze. První semestr jsem zvládl zcela bez problémů, avšak ke zkouškám za letní semestr mne děkan naši výrobně-ekonomické fakulty nepřipustil a oznámit mi, že pro mé "pobuřující" výstupy vůči vojenskému zotročení vlády ČSSR v kolektivu studentů mi zakazuje skládat další zkoušky. Než bych odvolával své názory proti rozmisťováni raket na našem území, prosil o odpuštění nebo nastoupil vojenskou službu, raději jsem z té mašinérie, kde člověk a jeho svoboda strádá čím dál tím víc, utekl. Chci Vám napsat, jak jsem v Praze
vydělával peníze, abych nemusel být příliš závislý na svých rodičích. V zimě na přelomu roku 1983/84 jsem pracoval jako brigádnik v hotelu Intercontinental v Praze. Pro vysokoškoláka v Praze je to jedna z nejvýhodněji placených brigád. Pracoval jsem u myčky černého nádobí a později u myčky skla. U skla se mí líbilo více a zažil jsem zde věc, o které by měl vědět každý host. Výčepní mne požádal, abych nedopité pivo ze sklenic vyléval do skleněného džbánku a ne do výlevky jako ostatní nevypité nápoje. Poslechl jsem ho v domnění, že pivo potřebuje k hubení švábů, kterými se to v šatnách personálu jen hemži. Jenomže když se džbánek naplnil pivem až po okraj, výčepní ho vzal a vylil k pivu, které normálně z pípy točil pro hosty. Bylo to ocucané pivo po nějaké skupině japonských turistů. Nevím, jak moc jsem potom zbledl, ale asi ještě nikdy jsem tak hnusně odporný pocit neměl. Výčepní to jakoby nic komentoval tím, že má manko a že se nedá nic jipého dělat. Myslel jsem si své a nyní si pokládám za povinnost varovat každého, kdo Prahu navštíví, aby pil raději nápoje, které před ním číšník přímo z láhve naleje. Mimochodem, chyba na ztrátě piva byla zjištěna hned druhý den. Byla způsobena prasklou trubičkou, která vede pivo od sudu k pípě. Proč výčepní sahal hned k takové čuňárně, to si dodnes nedovedu vysvětlit. Jinak musím poznamenat, že tak dobré čtení, jako je Západ, jsem ještě nikdy neměl k dispozici. V Praze jsem měl možnost nahlédnout jen do dvou ofocených výtisků, a proto si teď nesmírně vážím příležitosti pročíst si všechna čísla, která mi zapůjčila knihovna zde v Malmô. Získali jste ve mně věrného čtenáře, kterých bude jistě čím dál víc. Jiří Tilhon, Švédsko Stížnost Zaplatil jsem si letošního roku časopis Západ a je půlka července a já zatím dostal pouhá dvě čísla. A změnu adresy jsem vám posílal před třemi měsíci. Jestli nemáte zájem posílat časopis, tak vás žádám o vrácení peněz. Že se nestydíte, jak v ČSR. Takový borde!. John
Marcek,
Kanada
Odřezáni k pláči Protože se považujeme za "střední třídu", zajímaly by nás problémy a úspěchy profesionálů: inženýra, učitele, lékaře či podnikatele, spíš než jiných profesí. Po pěti letech života v severní Kalifornii [předtím v Torontě] jsme natolik odřezáni od krajanské kultury, že je to až k pláči. Těšíme se na další výtisky Západu a tu trošku češství, která s nim každé dva měsíce napadne naši domácnost. Ludmila Novotná, USA
Postřehy ze švédska V červnovém čísle je dobrý článek o Jižní Africe. Málokdo tam byl, ale "rasismus tam bují". Zde je černoch rarita, zachází se s ním vybraně, aby se občan nepodezřival z rasismu. Ale jugoslávští, řečtí a turečtí přistěhovalci jsou viděni s nelibostí, tu a tam lze vidět nápisy "svartskalle ak hem" — "černá hubo, vrať se domů". To rasismus není, zdejší občan se pokládá za demokrata. Na jihu se turisti na Španěly dívají jako na přiblblé sluhy. Pár extrémistů chtělo bojkot ovoce a konzerv z rasistické Jižni Afriky (nikdy se nebojkotovala Stoličnaja vodka nebo ruský kaviár), lid má stoupajících cen po krk, divá se na cenu na plechovce, nemyslí na politiku. Ponorky vládu nevzrušuji, mírové konference ve Stockholmu — jak přiznaly i noviny — jsou debaklem, nejapný ministr zahraničí Bodstrom byl v Praze, rudý Palme myslí na smír mezi Iránem a Irákem — je to asi příjemnější než Baltikům zamořené sovětskými ponorkami. A bojovníci za mír naivně pochoduji sem a tam — tím Moskvu omráčí. S. Stenbocken, Švédsko Odpověď J.Pelikána Vydal jsem k tomu (pozn.red..napadení J. Pelikána čs. tiskem — viz Západ č.5/84, str.32) jednak prohlášeni pro tiskové agentury a napsal komentář do Listů — obě věci vyjdou v č.5 Listů. Na té konferenci v Perugii jsem se samozřejmě nevydával za nic, o čem p.náměstek Svoboda píše. Vystoupil jsem v diskusi k otázce dialogu Východ a Západ a řekl jsem, že se dá vést dialog jen s těmi, kdo jsou k němu ochotni a kdo sami jiným nebrání v dialogu. Jako přiklad negativního postoje jsem uvedl případ Sacharova, Lise a pacifistů v NDR a ukázal jsem na nutnost spojení boje-za mír s bojem za respektování občanských práv. To se ovšem velmi nelíbilo sovětské delegaci a možná bylo důvodem celé kampaně, protože Svoboda své "odhaleni" neudělal ihned po návratu čs. rukojmích z Angoly, ale přímo se ve svém dopise dovolává konference v Perugii. Čili to bylo zřejmě objednáno od Sovětů. Aby se takové neslušnosti nerozmáhaly, tak jsem podal na náměstka Svobodu u římského soudu žalobu pro šířeni pomluv cestou tisku. Kdy bude soud, to nevím, ale že se Svoboda nedostaví, to vím, protože by musel své obviněni dokázat a to vše nemůže. Bude-li nějaký výsledek, sdělím Vám. Jako nejmenší výsledek bude alespoň to, že Svoboda si bude muset nechat zajit chuť na koupáni v Itálii. Jiří Pelikán, Itálie
