V H L U B O K É N A D V L T A V O U J A N H E N D R Y C H

STUDIE PÉČE A KONZERVACE PARKU NA PODSKALSKÉ LOUCE V HLUBOKÉ NAD VLTAVOU S OHLEDEM NA PROVOZ GOLFOVÉHO HŘIŠTĚ A ZÁJMY PAMÁTKOVÉ PÉČE

JAN HENDRYCH

2004

1

ČÁST A. ANALÝZA STAVU ÚZEMÍ A PODKLADY PRO KONCEPCI ŘEŠENÍ A.1.

PŘEDNOSTI ÚZEMÍ

A.1.2.

PŘÍRODNÍ, KULTURNĚ HISTORICKÉ A ESTETICKÉ KVALITY ÚZEMÍ

Analýza kulturně historických hodnot, kvalit a významů daného území krajiny (včetně příloh ikonografických, mapových a doprovodné fotodokumentace).

A.1.2.1. Zámek Hluboká (Stručný oficiální popisný materiál převzatý z internetových stránek Státní památkové péče, www.supp.cz).

Zalo žení hradu Hluboká se připisuje dvorskému sudímu Čéčovi z Budějovic, který hrad postoupil Přemyslu Otakarovi II. V neklidných dobách po smrti krále Otakara na M oravském poli se hrad ocitl v držení mocného jihočeského rodu Vítkovců. Hluboká vstoupila do dějin až roku 1285, kdy na panství vládl Vítek, bratr Záviše z Falkenštejna. Po obvinění Záviše z vele zrady odmítl Vítek vydat Hlubokou do královských rukou a opavský vévoda Mikuláš dal roku 1290 Záviše na t zv. Pokutní louce před Hlubokou popravit. Hlubocké panství pak bylo často zastavováno a vzpamatovalo se až za vlády Viléma z Pernštejna, který dal v letech 1490 až 1492 zchátralý hrad opravit a vystavět u Hluboké několik rybníků, mezi nimi i Be zdrev. Roku 1534 získal zástavní držení Ondřej Ungnad ze Suneku, manžel Bohunky z Pernštejna. Za jeho vlády byl zaveden od Vltavy na hrad vodovod, zří zena obora a na jižní straně u hradu zalo ženy vinice. Nákladný život, plný rytířských dobrodru žství a turnajů i špatné hospodaření vedly k tomu, že Ondřejův syn Adam Hlubokou neudržel. V roce 1561 odkoupil Jáchym z Hradce Hlubokou od královské komory. K přestavbě zchátralého hradu povolal Jáchym Antonia a Vincenza Vogarelli. Stavební úpravy , přerušené jeho předčasnou smrtí, dokončil až jeho syn Adam za účasti italského stavitele Balta zara Maggiho, který 2

přestavěl gotický hrad v renesanční zámek kolem dvou nádvoří. Roku 1598 koupil Hlubokou Bohuslav Malovec z Malovic. Pro účast Malovců na stavovském povstání však byla roku 1619 Hluboká konfiskována a panství bylo dáno španělskému generálovi donu Baltazaru Marradasovi jako úhrada za vojenské slu žby. Tento křižovník řádu sv. Jana a válečník dal vystavět před zámkem velké hospodář ské stavení, které nazval Fructus belli ( ovoce války) a pro zvýšení obranyschopnosti vybudoval moderní barokní opevňovací systém. Synovec dona Balta zara Bartolomeus Soller prodal hlubocké panství roku 1661 Janu Adolfovi I. ze Schwarzenbergu, který krátce předtím získal v jižních Čechách i třeboňské panství. Další velký stavební zásah prodělala Hluboká na počátku 18. století, kdy Adam František Schwarzenberg dal přestavět zá mek od základů podle návrhu knížecího stavitele Pavla Ignáce Bayera. Barokní re zi dence získala velký repre zentační sál, na jehož stropě vymaloval Jiří Werle Apotheosu schwarzenberského rodu. Adam František se však dostavby Hluboké již nedožil. Roku 1732 byl císařem Karlem VI. na honu nešťastně postřelen. Za nezletilého syna Josefa Adam a pak dokončila stavbu jeho matka, kně žna Eleonora Amalie. Vláda Josefa Adama byla po znamenána válkami o dědictví rakouské. Roku 1741 obsadilo francouzské vojsko Hlubokou, vzápětí pak městečko i hrad obklíčila vojska císařovny Marie Tere zie. Armády obou st ran na Hlubocku pře zimovaly a hlad a rů zné epidemie téměř vylidnily okolní krajinu. Aby se napříště hlubocký zámek nemohl stát pevností, dal Josef Adam veškerá opevnění roku 1744 zbořit a na takto získaném prostoru zalo žit zahradu. Válečné útrapy však Hlub okou natolik poškodily, že se v roce 1761 objevily ve zdech velké trhliny. Při opravách byla také dostavěna spojovací budova na východní straně, kde bylo nádvoří u zavřeno jen jednoduchou zdí a zá mecké pokoje tak byly zcela propojeny. Dnešní podobu však získala Hluboká za vlády Jana Adolfa II. Schwarzenberga a jeho choti Eleonory. Kní žecí man želé se na cestách po Anglii se známili s tudorskou a alžbětinskou architekturou. Zvláště kně žna byla uchvácena královským zámkem W indsorem natolik, že po návratu byl pověřen vídeňský architekt František Beer přestavbou Hluboké podle jeho vzoru. Přestavba zá mku započala na zadní, jihovýchodní straně, kde vznikla z nevelkého třetího nádvoří monumentální vstupní hala. V zhledem k plánovanému zbourání předzá mčí byl pro potř eby úřadu schwarzenberské správy budován v Podhradí velký úřednický dům a rozměrný farní kostel. Oba projekty dodal František Beer. Stavby byly dokončeny již roku 1846, takže další práce na zá mku mohly rychle pokračovat. Svorník v klenbě průjezdu vstupní v ě že 3

osadil roku 1847 samotný arcivévoda, po zdější císař František Josef I. V roce 1855 byla výstavba zá mku v podstatě dokončena a kníže Adolf tu s rodinou poprvé pobýval. Práce na Hluboké však dále pokračovaly, a to až do začátku roku 1871, kdy korunní princ Rudolf osadil do chodby, nesoucí jeho jméno, závěrečný kámen. Zatímco exteriér zámku je čistým projevem neogotiky, bylo vybavení interiérů neobyčejně eklektické. Na jeho utváření se přímo podíleli oba stavebníci, zvláště pak kněžna Eleonora. Z předlohových knih anglické provenience (Nash, Richardson, Owen, Morris a další), které jsou dosud v zá mecké knihovně, byly vybírány dekory slo žitých parketových vzorů, motivy řezeb na dřevěné obložení a nábytek. Na konečném výsledku se podíleli také Damasius Dew oret zký a absolvent vídeňské Akademie Karel Zenker, který byl roku 1857 ustaven kustodem hlubockých zámeckých sbírek. Pro větší věrohodnost interiérů však byly pou žity i staré historické předměty jako například renesanční strop, vybouraný z domu v Českých Budějovicích, renesanční zlacené dla ždice z Kratochvíle nebo velitelský můstek z válečné fregaty "Schwarzenberg", vlajkové lodi admirála Tegetthoffa. Na místě hospodářského předhradí vznikla parkově upravená plošina, zpevněná na okrajích mohutnou zděnou te rasou zakončenou cimbuřím. Na protilehlé straně byla vybudována jí zdárna se sálem s otevřeným krovem. Do jižního čela tohoto ohromného sálu byla vlo žena řezb ářsky bohatě zdobená tribuna. (Dnes jsou v tomto prostoru instalovány sbírky Alšovy jihočeské galerie). Jí zdárnu se zámkem spojil skleník zimní zahrady, jehož konstrukce byla provedena z litiny. Nedaleko vstupní brány při cestě ze zá mku do Podhradí byla postavena budova zv. Stöckel, kde bydleli schwarzenberští úředníci a záme cký lékař. Mimořádná pozornost byla věnována úpravě okolní krajiny. Podle pokynů kní žecího páru vedl tyto práce zahradník Gervasius Immelin, s nímž spolupracoval i chýnovský rodák R. Wácha, jehož kní že vyslal na studijní cesty po českých zemích i do zahraničí. Kní žecí účty vyká zal y jen v roce 1851 výsadbu 11.597 stronmů a 2.180 keřů. Vlastní zámecký park i přilehlé ú zemí bylo ro zčleněno je zdeckými cestami a alejemi, prostřídanými loukami s ojedinělými mohutnými solitéry, jejichž výběr byl podří zen zabarvení listí v pod zimním období . Součástí tohoto krajinného souboru byly i obory Stará, Nová a Poněšická. Citlivě komponovaná krajina zahrnovala asi 200 čtverečných kilometrů. Me zi zá meckými areály období romantismu patří zámek Hluboká se souborem staveb a citlivě komponovanou krajinou v rámci střední Evropy na nejpřednější místo.

4

A.1.2.2.

Krajina pod Hlubokou, historický význam a genius loci krajinné scény.

A.1.2.2.1

Krajinná scéna středověkého dramatu.

„Výbojný rod Vítkovců přiměl krále Přemysla Otakara II. k ponižujícímu mí ru s Habsburky (21.11.1276), za co ž je v budoucnu měla čekat tvrdá odplata. Jejich hrady byly dobyty a Vítkovci museli uprchnout do ciziny. V bitvě na Moravském poli Záviš bojoval proti českému králi. Po smrti Přemysla Otakara II. se rozhořel milostný příb ěh me zi Závišem a královnou Kunhutou, která v dubnu roku 1279 uprchla z vě zení na Bezdě zu na hrad Hradec u Opavy. Zde po znala Záviše, který ji upoutal tou měrou, že ji současníci o značovali za očarovanou. Stala se matkou Závišova syna Jana. Kralevic Václav se vrátil v roce 1283 z Braniborska a na matčino přání Záviše jmenoval nejvyšším hofmistrem. V roce 1284 se v Pra ze slavila oká zalá svatba Záviše a Kunhuty. V politickém soupeření proti němu vystupovala strana biskupa Tobiáše z Bechyně. Po králově úmrtí Záviš ztratil i pří zeň krále Václava (značnou roli zde hrála Jitka, dcera Rudolfa Habsburského, pobouřeného Závišovou výbojností). Po novém sňatku Záviše s dcerou uherského krále Ladislava, Alžbětou roku 1287 král Václav II. podlehl úkladům ze strany Zá višových nepřátel a uvěřil, že při pozvání na křtiny má být Závišem zajat. Při návštěvě u krále na pražském hradě byl Záviš nečekaně zatčen a uvržen do vě zení. Poté došlo ke vzpouře Vítkovců. Sebevědomý král proto přiká zal vodit Záviše před oble ženými hrad y s výzvou, že dojde k jeho popravě, pokud se nevzdají. Před Hlubokou, jejíž obránce Vítek nevěřil králově výstra ze, byl Záviš, na příkaz opavského kní žete Mikuláše, sťat“ . (Palacký, 1831).

A.1.2.2.2.

Malebné krajinné zátiší romantického sídla

Současná podoba zámku Hluboká a okolního komponovaného krajinného prostředí je spojena s osobami knížete Johanna Adolfa II. Schwarzenberga (1797 – 1888) a jeho choti Eleonory (1812 – 1873) rozené Liechtenstein. Významné postavení Schwarzenbergů v rámci celé Habsburské monarchie dokládá působení Johannova bratra Felixe v diplomatických službách v Petrohradě, Paříži a Berlíně a jeho funkce předsedy vlády. Bratr Bedřich se stal arcibiskupem v Salcburku, kardinálem a později arcibiskupem pražským. Rozlet a rozhled Johanna Adolfa akcelerovaly jeho 5

četné zahraniční cesty, na kterých čerpal také inspirace pro rozvíjení moderního průmyslového a zemědělského podnikání na svých rodových panstvích. Z tohoto pramene byla také financována nákladná přestavba starého zámku na Hluboké, inspirovaná fenoménem umění života na venkově, fenoménem anglického venkovského sídla , poplatného době romantických ideálů aristokracie osvícenského věku .

F. Schrotzberg, 1848: J.A. Schwarzenberg a Eleonora Schwarzenberg

Romantické sídlo v krajině, chápáno podle slov V. Andriana (V. Andrian, Österreich und dessen Zukunft ) je ve své době chápáno jako „památník minulé slávy , který ručí za morální hodnotu lidstva a stává se společným statkem národa, jež se k němu s hrdým sebevědomím hlásí jako ke svému vlastnictví“; to odpovídá stavovské hrdosti a romantickým ideím šlechty 19. století, snahám manifestovat „ národní cit a hrdost, povznesené vědomí vlastní síly; šťastná a slavná minulost je tak pobídkou k činnosti, k mocné a radostné působivosti“. (Volně převzato z: Vybíral J., Století dědiců a zakladatelů. Argo, Praha 1999). Říšský kníže Johann Adolf Schwarzenberg, někdy také nazývaný králem jižních Čech, narozen 22. května 1799 ve Vídni, byl jako aristokrat podroben všestranném u a systematickému vzdělání, které vyvrcholilo na právnické fakultě vídeňské univerzity. Jeho obzory rozšířily a dále prohloubily i inspirativní kavalírské cesty po Itálii a Francii, ale zejména několikaměsíční cesta po Británii v roce 1825 a jeho druhá cesta tamtéž v roce 1838. Vskutku již moderní reprezentant svého stavu měl tak možnost společensky vstoupit mezi tehdejší smetánku britské šlechty, stýkat se s vévodou z Cumberlandu, vévodou Brunšvickým, s lordy Georgem Cavendishem a Wellingt onem. Přestože hlavním programem cesty knížete Johanna Adolfa byla technologie výroby železa a její možný a později 6

realizovaný přínos pro domácí průmysl, nejsilnější zdroj inspirací čerpal z krásy a jedinečnosti ostrovních krajinných scenérií a romantických krajinných parků budovaných v okolí venkovských šlechtických sídel, z umění života na venkově, country living. Jak dokládá Vybíral, z deníků knížete Johanna Adolfa lze poměrně podrobně vyčíst mnohé cíle cest, které jej přímo inspirovaly při rozvíjení plánů pro zvele bení a přestavbu nejen zámku na Hluboké, ale i celého širokého okolí krajiny. První cesta po anglickém a skotském venkově (srpen až říjen 1825) knížete zavedla, mimo navštívených universitních, historických a průmyslových center, na hrady a venkovská sídla ve Stowe, Warwick, Kenilworth, Alnwick, Ruby a Barnard Castle. Ve Stowe krajinářů W illiama Kenta a Lancelota Browna tak měl možnost spatřit jeden z nejvýznamnějších krajinných parků Anglie, a to již v hotovém a zralém stavu. Neméně hlubokým dojmem zapůsobila na duši knížete i drsná krajina v Yorkshire a v okolí hlubokých jezer ve Skotsku.

Alnwick Castle

Warwick Castle

Warwick Castle, Cannaletto 1752.

7

Nedaleko historického města York měl kníže možnost obdivovat také vůbec první krajinný pa rk v Castle Howard s neopaladiánským mostem a hlavní dominantou Hawksmorova mausolea, které jistě sehrálo silnou inspirativní roli při pozdější projekci a výstavbě Deworetzkého Schwarzenberské hrobky v Domaníně u Třeboně. Druhou cestu z Londýna na venkov podnikl Johann Adolf v pozdním podzimu, kdy navštívil lázeňské město Bath a jen těžko tak mohl minout bez povšimnutí jedinečný Prior Park s krajinnou úpravou opět od L. Browna. Cestou zpět navštívil Oxford a přirozeně i venkovské sídlo Churchillů v Blenheimu s rozlehlým krajinným parkem od W . Kenta a L. Browna. V prosinci pak ještě navštívil Wales, kde kopcovitou krajinu s hlubokými údolími i v okolí středověkého hradu Caernarfon zhodnotil jako nejkrásnější v Británii. Poslední prosincový den pak strávil v londýnském Regents Park. Z cestovního deníku vyplývá, že kníže navštívil i řadu dalších inspirativních míst, mezi nimiž nechybí ani zámek Chatsworth (Brown, Paxton) s dalším s Brownových parků, či Stanwick a Droumond (Drumond) Castle. Zde si do deníku zapsal: „Okolí mi přivádí na mysl výhled, jaký mám ze svého okna na Hluboké“.

Drummond Castle, pohled do parku. 1930.

Drummond Castle, Sir Charles Barry

8

Hluboká se tedy měla stát tím nejpříhodnějším místem pro uskutečnění knížecích plánů na zbudo vání nového sídla v romantickém duchu inspirovaném četbou W altera Scotta a především samotným anglickým a skotským venkovem. Principy J. Nashe, L. Browna a H. Reptona zde již dříve realizované a poznané ve své plné kráse tak měly být brzy přeneseny na jih Čech do srdce Schwarzenberského knížectví. Jak uvádí Vybíral, oba hlavní důvody, polohu a paměť místa kníže výslovně popisuje ve svém programu přestavby (SOA Třeboň) zámku na Hluboké: „ Zámek Hluboká ležící na vrcholu vysokého horského hřbetu a ovládajíc í okolí, je pro svou polohu, své stáří i historické připomínky, které se k němu vztahují , velmi dobře vhodný pro středověký styl, zvláště když je jak sám základní tvar zámku, tak dosud trvající gotická kaple svědčí o dřívějším charakteru zá mku“. Avšak budoucí podoba vlastního zámku je v tomto programu jen povšechně označena jako „středověký styl“, zatímco pro hlubocký krajinný park je zde již vytýčena i poloha a směr hlavních parkových cest.

Krajina u Caernarfon Castle, Wales. Tento zájem knížete o parkové úpravy okolí sídel dokládají i jejich četné popisy v anglickém cestovním deníku, kde kníže uvádí i údaje o jejich rozloze a dokonce i o stáří jednotlivých dřevin kompozic. Naopak zde kritizoval zahrady „ošklivě plné soch a bílých kamenů“, zde jakoby se ztotožnil se samotným L.Brownem, krajinářem, který se mimo jiné proslavil právě obrovským množstvím parků vzniklých zásadním přebudováním starších pravidelných zahrad a parků. Již jsme zmínili návštěvy knížete Johanna Adolfa v Brownem přetvořených pa rcích ve Stowe, Blenheimu a v Chatsworth. Brownova tvorba dále rozvíjející směrem 9

k prosté malebnosti přirozené krajiny populární neopalladiánský romantismus Kenta, postavený zčásti na základech krajinomaleb italských a francouzských malířů 17. století, Loraina, Poussina, De la Rosy a dalších, zčásti na vlivu architektury Andrea Palladia, je později předlohou pro díla anglického krajináře Humphry Reptona. Jejich dílo a oborové principy byly natolik přesvědčivé a úspěšné, že si našly cestu i mimo Británii a zejména prostřednictvím osvícené aristokracie (Pückler, Schwarzenberg ad.) se natrvalo zabydlely i ve střední Evropě.

Chattsworth, sídlo v krajinném parku Ve většině případů šlo však jen o plagiáty a často i nevkusná díla nevalné úrovně, kdy celko vá koncepce a věrnost čistým zásadám krajinotvorby byla zaměněna sběratelskou vášní a vkusem majitelů či jejich manželek i zahradníků ve snaze o co nejbohatší a nejrozmanitější zahradní či parkovou úpravu, tak jak o tom svědčí i většina našich domácích kompozic devatenáctého století. Jen na málo místech se tak dnes můžeme setkat s díly věrnými slohové čistotě, ideálům a principům krajinného parku anglického venkovského sídla. Parkové úpravy Podskalské a Poříčské louky na Hluboké mezi ně lze dnes bezpochyby zařadit, jak se budeme snažit doložit na následujících stranách této analýzy. V roce 1835 se jako pověřený diplomat a zvlá štní vyslanec vydal Johann Adolf Schwarzenberg se svou manželkou Eleonorou z Liechtensteinu na další zahraniční cestu do Londýna na korunovaci královny Viktorie. Tato druhá cesta po Anglii byla i přítomností kněžny a ředitele knížecího stavebního úřadu Nevenhorsta programově ještě více zaměřena na návštěvy venkovských sídel a pamětihodností , zřejmě již s cílem hledání vhodné inspirace pro zamýšlenou 10

přestavbu zámku na Hluboké. Znovu tak navštěvují park ve Stowe, dále pak Woburn, Ashridge, W arwick a opět oblíbenou krajinu ve Walesu a ve Skotsku. Kníže sám ještě v září vykonal návštěvu královny na její pozvání ve W indsoru . Přes Francii a Švýcarsko se pár vrací na podzim do Vídně. A.1.2.2.3.

Anglické předlohy krajinářských parků, jejich vývoj, proměny a odkaz ovlivňující tvorbu krajiny venkovských sídel 19. století ve středoevropském prostoru .

Částečně jako reakce a odpor k vžitým pravidelným formám, částečně jako manifestace romantického chápání přírody a světa, a částečně i vlivem a rchitektury, zahrad a parků orientu, od počátku osmnáctého století se v Anglii počal projevovat nezadržitelný pohyb ve směru snahy o přiblížení se přírodě a o její přenesení až k samému zahradnímu průčelí sídla. Zahradní zdi byly strženy, aby se zahrady staly nedílnými částmi parků, nyní přeměňovanými ve smyslu celkové harmonie prostoru. Jejich design počínal podléhat stále více a více přírodě, despotismus a autokracii připomínající pravidelné zahrady baroka počaly být stále více nepopulární a zavrženíhodné. Roli zde hrály i ekonomické podmínky, kdy udržování nákladných pravidelných zahrad se stávalo pro mnohé vlastníky panství již finančně neúnosné. Formální partery zahrad musely být dva až třikrát do roka obměňovány, topiary pravidelně upravovány, okrasné cibuloviny předpěstovávány, musela probíhat neustálá údržba vodních prvků a povrchů pochozích reprezentativních ploch, i údržba a tvarování ovocných sadů. Britská královská komora také omezila rozpočet na údržbu palácových zahrad z 60 na 20 Liber na akr, navíc se tak stalo v době, kdy se silně zvyšoval tlak na produktivitu zahrad, parků a krajiny, ve smyslu produkce zemědělských plodin a dřeva. Proměna neproduktivních pravidelných zahrad na přírodní samoudržovatelné scenérie byla jistě příjemná úleva pro mnohé vlastníky rozlehlých panství, i když jsou doloženy mnohé případy, kdy právě nákladnost nových proměn přivedla jejich investo ry až k bankrotu. Vedle potenciálních estetických hodnot, které nové krajinné kompozice mohly nabídnout, to byla i vidina výdělku z nově obhospodařovaných ploch, která stála při zrodu anglického krajinářského parku. Dokládají to i dobové eseje Stephena Switzera, hovořící o tzv. venkovském extenzivním zahradničení, založeném na směsi profitu a estetických 11

hodnot pozemků ve spojení s krajinnými scénickými výhledy. Na základě těchto ideálů počaly vznikat tzv. ferme ornée, ozdobné farmy, jako v Leasowes básn íka Shenstona. Středověké rybníky byly přeměňovány na okrasné vodní plochy a jezera, kde osamělí rybáři dotvářeli krajinnou scenérii, součástí scény byly i sportovní honitby a lovy zvěře, chované jak pro okrasu, tak pro užitek. Přímky byly nyní nově nah razovány tzv. linií krásy ve tvaru písmene S, v domnění, že přírodní linie a tvary se vždy vinou a nejsou rovnoměrné, ve falešné víře, že příroda je neuspořádaná a náhodně chaotická, přestože i v té době již slavný a uznávaný filosof Jean Jacques Rouseau h ovořil o přírodě jako o fenoménu, který nejen vytváří pořádek, ale i vyšší systém, který tento pořádek brání proti vnějšímu narušení. Přesto ještě v době mezi lety 1720 až 1760 se v zahradní kompozici Anglie uplatnil i styl rokoka , jako doznívání dlouhého údobí pravidelně a formálně řešených zahradních prostorů barokních. Právě v tomto období byly výtvarně zpracovávány přírodní tvary a formy do tvaru písmen C a S, odvozených z tvarosloví mořských lastur a roztodivně tvarovaných kamenů. Významnou se stala i asymetrie a absence rovnováhy a balance mezi jednotlivými prvky kompozice, podléhající odlehčené atmosféře doby, a vyznačující se i v bohatosti hýřivé dekorace. Anglická rokoková zahrada se stala nedílnou součástí přerodu zahrady formální v krajinný park. Dokladem toho je i zahrada Painswick Rococo Garden v Gloucestershire, založená po roce 1740. Formální prvky se zde kloubí s neformálními v těsném sousedství, přímé linie průhledů jsou doplněny serpentinami cest a pěšin a směsí staveb zahradní architektury v klasickém, gotickém, dórském i rustikálním stylu na jednom nevelkém prostoru. Zahrada nebyla založena před průčelím nově zbudovaného sídla, jak bylo po dlouhou dobu ustáleným zvykem, namísto toho bylo pro ni vybráno odlehlé údolí za zadním traktem budovy, která se v kompozici zahrady vůbec žádným způsobem vizuálně neuplatňuje. Za jejího tvůrce je považován malíř Thomas Robin, který roku 1748 vytvořil i podrobnou vedutu sídla s přilehlou zahradou, snad ideální plán konečného navrhovaného stavu. Vedle již uvedených důvodů ekonomických, vlivu romantického cítění a chápání světa a odporu k přílišné formalitě vžitých rozvrhů zahradních kompozic baroka a klasicismu, je nutno uvést i vliv orientu na postupném formování nového přístupu zahradních tvůrců 18. století. 12

První vliv čínské architektury a čínských zahrad, jak byl již uplatněn na stavbě porcelánového Trianonu ve Versailles, lze odvozovat z dobových literárních popisů, do Evropy přicházejících již po polovině sedmnáctého století. Popis holandské mise k císařskému dvoru v Pekingu od Jana Nieuhofa z roku 1665, Gezantschap ... an den grooten Tartarischen Cham, byl záhy vydaný i v Anglii, Francii a Německu, a obsahoval celou řadu ilustrací ze života v Číně, čínské architektury, květeny i venkovské k rajiny. Christopher Thacker ve své knize The History of Gardens přináší domněnku, že všechny pagody a další čínské zahradní stavby v Evropě, po celé další století byly navrhovány právě na základě Nieuhofových ilustrací. Čínské zahrady, Chinoaserie, byly až do roku 1770 stylizovány právě pagodami, vysokými klenutými mosty, dekorativními motivy drobné architektury, plotů, zdí, pavilónů, tedy prostřednictvím architektury a nikoli prostřednictvím zahradních úprav a modelací terénu ve stylu skutečných čínskýc h zahrad. Obecný zájem o čínské zahrady ještě posílil poté, co Sir William Temple publikoval spis o zahradách Epikurových (Upon the Gardens of Epicurus) roku 1692, v němž položil kontrast mezi evropskou oblibou v symetrii a přímých liniích, a neformálním čínským způsobem upravování zahrad a parků. Významný byl pak i podrobnější popis čínských Císařských zahrad od Jezuitského mnicha otce Attireta, publikovaný ve francouzštině roku 1747 a anglicky 1749. Pojednává jak o celkovém rozsahu zahrad, tak i o detai lech, jako o absenci přímých cest a pěšin a jejich klikacení a zalamování konstrukcí zahradních mostků. Teprve Sir W illiam Chambers v roce 1757 hovoří o třech typech čínských zahrad, o zahradních scénách líbivých, strašidelných a čarovných. Píše dále o jeskyních a grotách s otvory do dalekých průhledů, a o skalních kompozicích pokrytých stromy, keři a mechy, kde ve skále tesaná schodiště vedou k pavilónům na jejich vrcholcích. Právě Chambers byl pověřen exekucí čínských zahradních staveb v zahradě v Kew, po roce 1763 zde byla vztyčena pagoda a další exotické stavby. Významný vliv bývá přikládán fascinaci dramatickými a imaginativními barokními krajinomalbami Gasparda Poussina, Claude Lorraina a Salvatora Rosy ze sedmnáctého století, a je docela dobře možné, že vžitý název "Landscape Garden", tedy krajinná zahrada, byl odvozen z přání vlastnit zahradu, podobnou krajinám z již zmíněných maleb. Z mnohých krajinomaleb nejpopulárnější a charakteristické se staly malby 13

z oblasti v okolí Tivoli u Říma, kde vysoko v krajině stojí Sybilin templ. Tato krajina se objevuje znovu a znovu snad na desítkách obrazů a kreseb Claude Lorraina i Gasparda Poussina. Vlivu Salvatora Rosy je pak přikládán menší význam, jeho krajiny jsou divočejší a bouřlivější a v souvislosti s krajinářskou tvorbou v Anglii bývají uváděny až do druhé poloviny osmnáctého století, jako výchozí body pro typ pitoreskní zahrady.

Claude Lorrain, Jakub s andělem. 1671 Důležitým bodem změny přístupu k zahradě a ke krajině byly publikované eseje Josepha Addisona, Richarda Steela a Alexandra Popa, kritizující tehdejší módu anglického zahradního designu plného francouzských a holandských prvků, zprvu se zaměřující proti nešvaru již zmíněných topiaries (Addison, The Spectator, June 25. 1712). Jejich eseje brzy podnítily širokou veřejnou revoltu proti imitacím francouzských, holandských a italských zahrad, zaplavujících celou zemi, jak dokládají i známé Kipovy rytiny pohledů na podobná místa z ptačí perspektivy. Proměna, jež se zrodila v Anglii počátkem 18. století, zanedlouho našla odezvu i ve zbytku celého západního světa a na dlouho ovlivnila styl zahradní a krajinné architektury. První viditelné změny v tomto smyslu přinesly práce Sira Johna Vanbrugha, architekta samouka, známého nejprve díky jeho spolupráci s Henry W isem, na přestavbě paláce vévody z Marlborough v Blenheimu. Přestože Vanbrugh zůstával často věren silně strukturovaným, geometrickým a vybalancovaným rozvrhům, mnohdy hledal již kompromis s novým romantickým cítěním. Již roku 1709 marně prosazoval zachování gotické zříceniny Woodstock Manor u Blenheimu, jako součást a pohledové vyvrcholení severní části nově zakládaného parku. Prosazoval rovněž, aby parkové scenérie byly navrženy krajinomalířem, nicméně byl to Wise, který byl nakonec povolán, aby prostor pojednal ve velkolepém stylu zahrady ve 14

Versailles. Jak dokládá i podle Versailles provedený vodní parter, byly první počiny v Blenheimu ještě plně pod vlivem formálního přístupu, vyjma severní Vanbrughovy pastorální scenérie parku za řekou, přemostěnou novým mostem, později zvýšením vodní hladiny částečně zatopeným. Ve stejné době jako v Blenheimu, byl Vanbrugh zaměstnán i prací na monumentálním yorkshirském panství Castle Howard (první dekáda 18. stol.). Zde formální řešení hlavního parteru paláce, s centrální fontánou a sochou Atlasa, navazuje na krajinnou kompozici v zářezu údolí potoka, kde Vanbrugh a po něm jeho následník Hawksmore postupně umisťují na dlouhém krajinném průhledu klasické architektonické dominanty, v řadě na seb e navazující a tvořící promyšlenou iluzivní scenérii. Vanbrugh s Hawksmorem počali v Anglii nově umisťovat formální architektonické prvky, mnohdy ještě barokní stavby, v neformální krajinné kompozici, jak z důvodů estetických, tak i praktických. Zde byl servírován čaj a občerstvení v krajině, zde bylo možno se skrýt před nevlídným yorkshireským počasím. Na mnohých těchto architektonických dílech měli jejich tvůrci i možnost v malém měřítku testovat i nové přístupy, použité později na významných jejich st avbách. Mausolea sloužily jako rodinné hrobky, kostely a kaple k motlitbám, stavěny byly i stáje, úkryty pro zvěř, loděnice a pavilóny pro rybáře. Obelisky a pyramidy byly vztyčovány na upomínku výjimečných událostí i osob. Není bez zajímavosti, že již v 16. století vznikaly v Anglii náboženské stavby, založené na půdorysu trojúhelníku a v souvislosti s uctíváním Nejsvětější Trojice, sloužící ale také pro pořádání banketů v prostoru parku, lovecké obory i krajiny. Až později, po polovině 18. století byl y běžně stavěny i tzv. follies, pohledové dominanty v podobě zřícenin, rozhleden, pousteven, templů a podobně. Vzpomeňme však Vanbrughovu snahu zachovat gotickou zříceninu jako dominantu v Blenheimu a použití zřícenin gotických klášterů Fountains Abbey a Rievaulx jako krajinných dominant ve Studley Royal a Duncombe, jak bude popsáno níže. Je patrné, že principy záměrného dotváření krajiny a jejich scenérií pomocí architektonických dominant, projevující se v prostoru Evropy v různých podobách a na různých místech, měly společný základ v klasické krajině středomořské. Jestliže v obrazu krajiny anglické se projevila nejsilněji inspirace klasickou architekturou antiky a Palladia a její místní transformace, jak bude popsáno později .

15

V Castle Howard poprvé architektura a okolní krajina byly komponovány jako jeden jediný kompaktní celek, sjednocený promyšlenou scénickou vazbou. Vznikl tak první krajinářský park v Anglii, potvrzující plně Addisonova slova, že je v silách muže vytvořit svou vlastní krásnou krajin u. Nad údolím umístil Vanbrugh templ Čtyř větrů, říčku přetnul Palladiovským mostem (snad podle originálu v Rimini), a v pozadí bylo vztyčeno monumentální Hawksmoorovo římské mauzoleum. Hawksmoor zde jako architekt dokončoval Vanbrughem započaté stavby po jeho smrti (1726). Celá tato krajinná kompozice je strukturována jako trojrozměrná a vzhledem k pohybujícímu se pozorovateli víceméně neměnná scéna. Měřítko jednotlivých staveb navozuje pak iluzi nezměrné rozlehlosti celé kompozice, inspirované Pliniovými popisy vil v Tusculu a Laurentinu, a zlatým věkem řecké pastorální krajiny, s pasoucími se stády v krajině s temply a posvátnými háji. Ve Studley Royal (1720) se podařilo zahrnout gotické zříceniny bývalého cisterciáckého kláštera Fountains Abbey do programu parku a později se staly jeho vizuálním vyvrcholením, zásluhou dlouhodobé snahy Johna Aislabieho. Jádro parku ve Studley Royal je tvořeno pravidelnou vodní zahradou se symetrickým Měsíčním bazénem a stylizovaným templem na pozadí lesního porostu. Přestože horní část parku je ještě směsí nového přístupu se zbytky formálních úprav prostoru vodní zahrady, dolní partie Údolí sedmi mostů je již plně podřízena geniu loci a stylizována podle nových představ krajinného designu. Podobně jako monumentální vstupní brána u Castle Howard, i ve Studley Royal byl hlavní příjezd k sídlu zvýrazněn architektonicky branou s dvojicí pavilónů, oznamující návštěvníkům význam a důležitost v dálce ležícího sídla, a rovněž hrdost nad soukromým vlastnictvím okolních pozemků. Některé pozdější vstupy, jako v Holkhamu (Kent), byly řešeny formou triumfální brány, jako vizitka reprezentující osobu a postavení majitele, které se ovšem posuzovalo i podle délky příjezdové komunikace v areálu parku, jak bude ještě uvedeno dále. Podobně v krajině u Duncombe (1713) byly incorporovány zbytky gotického kláštera Rievaulx jako pohledová dominanta vyhlídkové parkové úpravy Rievaulxské terasy, krajinné kompozice Thomase Duncomba. Terasa sama je na obou koncích pohledově zakončena temply ová lných půdorysů, připomínající opět již uvedený Sibylin templ. I vlastní park, těsně přiléhající k paláci Duncombe prošel podobnými úpravami, zde postavený templ je dílem právě Johna Vanbrugha. 16

Vanbrughův další častý spolupracovník a žák architektů Londona, W ise a Le Nôtreho, Charles Bridgeman plně a záměrně oba přístupy, formální a krajinářský spojoval, i když často v podivné směsi přímek a nepravidelných linií. Tato kombinace je dobře známa i z plánů Stowe House v Buckinghamshire, kde Vanbrugh s Bridgema nem pracovali již po roce 1714. Právě zde Bridgeman, podobně jako v Blenheimu s Vanbrughem, opět uplatnil původně vojenský vynález Ha - Ha příkopu, čímž dosáhl odstranění bariér oddělujících jednotlivé organizované prostory celkového schematu a prostor zahrady tak otevřel krajině. Příkop, z vnitřní strany vyzděný, musel být dostatečně hluboký, aby zabránil zvěři jeho překonání. Zároveň musel být v terénu pohledem nezaznamenatelný, tedy v pohledu směrem od sídla do krajiny. Tím vznikla iluze celistvosti kraj inné scény, iluze volného a ničím neodděleného pokračování zahrady do nekonečných dálav krajiny. Nejstarší plány Stowe ukazují ještě formální uspořádání parterů při hlavní pohledové ose a linie pravidelných stromořadí s centrálním oktogonálním bazénem a středovou fontánou, a kde celý prostor byl obehnán kilometry zmíněného ha - ha příkopu. Na zahradním návrší u hlavního parkového průhledu situoval Vanbrugh vyhlídkové Rotondo, přehlížející Bridgemanem sjednocené původní formální zahrady, nyní rozlehlou luční partii před palácem, vizuálně se lépe kloubící s parkem okolo. Pozdější významné parkové stavby byly situovány právě s ohledem na umístění Rotonda, odkud mohly být všechny spatřeny v jediné panoramatické scenérii. William Kent (1685 - 1748), původním povoláním malíř a architekt, započal svou kariéru architekta a zahradního návrháře až později. V letech 1712 - 1719 studoval v Itálii malbu v rámci pobytu, placeného bohatými mecenáši Burrellem Massingberdem a Lordem Burlingtonem. Massingberd Kenta v roce 1713 výslovně žádal o opatření kopií obrazů Poussina a Lorraina, kopií, které spolu s některými originály později vlastnil i sám Kent. Výše uvedený Sibylin templ, tak často zobrazovaný zmíněnými malíři, se po Kentově návratu do vlasti stal i předlohou k jeho návrhu templu pradávných ctností (Ancient Virtues) v parku ve Stowe. Tam byl Kent povolán již jako architekt a zahradní designér, a hlavním jeho přínosem pro park byla i konečná likvidace dřívějších Bridgemanových geometrických linií. Podobně jako Vanbrugh před ním i Kent zde vytvářel scenérie klasických krajin.

17

Plán parku ve Stowe V letech 1730 - 1748 pracoval Kent ve Stowe na návrzích pro nové stavby parku i pro rekonstrukce staveb již existujících, stejně jako na nových úpravách četných zahradních prostor. Nejvýznamněji se projevil v údolní části parku zvané Elysian Fields, kterou komponoval východně od formálně pojaté hlavní osy celkového plánu, osy jižního průhledu od budovy. Údolí je na obou stranách obehnáno hustými stromovými kulisami, k teré ještě umocňují jeho hloubku. Dno je tvořeno zčásti vodní plochou, zčásti potokem, který vyvěrá z výše umístěné grotty. Hráz vodní plochy je tvořena charakteristickou Kentovou stavbou lasturového mostu a níže údolí rozprostírá travnatými svahy. Na východním je umístěn Kentův, Palladiem inspirovaný (Villa Barbaro), chrám slavných osobností Británie (British Worthies), a na druhém břehu vodního toku, zvaného zde řeka Styx, se nachází již zmíněný templ Ctností, postavený podle Sibylina templu u Tivoli. V následující době byla postavena celá řada obdobných staveb v Anglii i na kontinentě, mnohé z nich jako ruiny, některé kompletní, podobně jako ve Stowe, Duncombe, Studley atp. Původní oktogonální bazén ve Stowe byl zbaven své pravidelnosti a prodloužen do východní části údolí a završen Palladiovským mostem kolem roku 1744, kdy zde pracoval již i další významný krajinář Lancelot Brown . Z tohoto místa pokračuje parkem další důležitá scenérie tzv. Hawkwell Field, rámovaná porosty z obou stran a završená templ y na obou 18

koncích. Queen's temple na severu a temple of Friendship na jihu. V dálce je možno zaznamenat obelisk Cobham's pillar. Na nejvyšším místě stojí Gotický templ z červeného kamenného zdiva, původně templ Svobody reprezentující saskou a gotickou architekturu, přirozený britský styl, jako pomník britské svobody v porovnání s přetrvávajícím francouzským despotismem. Původní školení Kentovi umožnilo vidět zahrady a jejich scenérie nejen jako obrazy, ale i jako kompozice trojrozměrného prostoru, kde pozorovatel prochází postupně od jednoho krajinného obrazu k dalším v řadě. Každý z těchto obrazů má mít spojitost s přírodou a s ideálními prvky minulosti, zprostředkovanými zde architekturou a plastikou, v dálkových pohledech završený architektonickou kr ajinnou dominantou. Takové završení dálkového pohledu do krajiny Kent realizoval soliterní kamennou branou s třemi oblouky, vztyčenou na horizontu krajiny u parku v Roushamu, kde pracoval v třicátých letech 18. století. I zde navazoval na původní částečně formální uspořádání parku Charlese Bridgemana, a i zde podobně jako ve Stowe odstranil valnou většinu Bridgemanovy formality, vyjma pravidelného travnatého prostoru před budovou sídla. Nově vytvořil celou řadu jednotlivých obrazů a scenérií parkových p rostor, využívaje přirozeného reliefu terénu a odděluje od sebe jednotlivé prostory skupinami a shluky stromových porostů, rámujících vlastní prostorové scenérie. Cestní síť v parku uspořádal v tom smyslu, že nabízejí nekonečné variace obrazů z různých úhlů, vzdáleností a výškových úrovní. Rousham je pokládán za snad nejzdařilejší Kentovo dílo, dochované ve stavu v jakém je Kent opustil. Jednotlivé zahradní prostory jsou komponovány architektonickými a plastikovými atrakcemi, jako jsou Horní a Dolní kaskády, Oktogonální bazén, Studená lázeň, sochy Venuše a Kupidů, Templ Ozvěn, Socha Apolla, Kentova Pyramida, Bridgemanův Amfiteátr, Kentovy Arkády a dalšími drobnějšími prvky. Při tvorbě parku u Chiswick House v Middlesexu, po roce 1727, opět navazuje Kent na Bridgemana, a obdobně ještě vychází z původního formálního rozvrhu. Na dochovaných plánech je zřetelná směs pravidelných prostor s navazujícími se romantickými lesními pěšinami, a kde hlavní důraz byl kladen na jednotlivé prvky a nikoli na celkov é řešení prostoru mezi nimi. V později publikovaných Kentových skicách jsou nápadné jeho teorie výsadeb skupin a shluků stromů, kterým chybí jakákoli vazba k prostorovému uspořádání kompozice. V 19

Chiswicku se navíc plně odráží fascinace Palladiovou architekturou severní Itálie, zde jmenovitě villou Rotonda u Vicenzy, podle které byla stavba Chiswicku provedena, a byl tak formálně ovlivněn i design venkovních prostor, v pozdější době ovšem podlehl zásadním změnám ve směru krajinářských úprav. Právě zde pracoval pod Kentovým vedením (do Kentovy smrti r. 1749) mladý Lancelot Brown (1716 - 83) , jehož tvůrčí přínos ve směru organizace prostoru a krajinné architektury byl nezměrný a zásadní pro zrod již zmíněné školy zahradního krajinářství. V příštích třiceti letech byl Brown pracovně vytížen na celé řadě míst, kterým vtiskl zcela nový a unikátní charakter. Pro svůj zvyk vždy hovořit o možnostech, schopnostech – capabilities - toho kterého místa, šlo o uchopení genia loci, byl nazýván Capability Brown. Brzy byl jmenován i královským šéfzahradníkem na Hampton Court. Po Kentově smrti pokračoval Brown i na díle ve Stowe, kde dokončil odstranění původního geometrického členění zahrady. Pro něj zcela typicky likvidoval i veškeré formální uspořádání zahrady v nejtěsně jší blízkosti sídla a nechal ho volně zasazené do měkkého okolního rámce vlnících se luk. Podobně jako ve Stowe, byly postaveny Palladiovské mosty i v dalších dobových parcích, z nichž nejvýznamněji se uplatnil most v Prior Park (1755) u města Bath. Zde tvoří jedinou pohledovou dominantu parku, vzniklého na místě původní rokokové zahrady zásluhou Lancelota Browna. Rozsáhlý svažující se luční prostor s prospektem města v dálce jako vypůjčenou dominantou pozadí, svědčí o geniu autora, stejně jako řešení re prezentativního příjezdu k paláci. Stojí za zmínku, že Brownovy krajiny často bývají označovány jako totální idealizované kompozice, založené na práci s terénem, vodními plochami, lučními prostory se stromovými porosty a na práci s efektem hry světla a stínu. Koncem padesátých let 18. století byl Lancelot Brown pověřen založením krajinářského parku v Chatsworth, kde již existovala rozlehlá formální zahrada ve stylu Versailles, provedená Londonem a W isem v závěru století 17. Brown odstranil zahradní terasy s partery a fontánami a vytvořil na jejich místě rozlehlé travnaté prostranství, bezprostředně navazující na palác. Ponechal však původní kaskádu (1696), dílo francouze Grilleta, žáka Le Nótreho, s templem (1703) od Thomase Archera. V okolní krajině Br own vysázel husté pásy a boskety stromů v podobě klínů. To se později ukázalo jako geniální řešení při jejich postupné výměně a doplňování. V průběhu 19. století byl park rozšířen o rozsáhlé uměle vytvořené skalní scenérie Josephem Paxtonem , 20

šéfzahradníkem na Chatsworthu od roku 1826. Triumfálním zakončením divokých skalnatých zahrad, s množstvím cizokrajných rostlin byla pak jeho monumentální oranžerie, křišťálový palác, později odstraněný. Na jeho místě bylo pak založeno rozlehlé bludiště. Nejstarší doc hovanou částí zahrady je původní jižní parter s fontánou a vodní plochou kanálu ze 17. století, a vodotryskem, zbudovaným na počest očekávané, ale neuskutečněné návštěvy Cara Mikuláše roku 1844. Voda pro park je vedena akvaduktem do umělých nádrží na vrcholu kopce, odkud pohání jak kaskády a vodopád v lesnatém svahu, tak i Paxtonův vodotrysk, z něhož prý kdysi prýštila až do výšky 296 stop. Chatsworth dodnes zůstává příkladem typu zahrady, v níž prvky formální se kloubí s novějšími přírodně krajinářskými zá sahy Browna, dnes majitelem vévodou z Devonshire často oplakávanými.

Chatsworth v současnosti Nejlépe dochovaným parkem Brownovým je pozdějšími zásahy jen málo poznamenaný park Bowood , kde byl zaměstnán od šedesátých let 18. století. Dokonalá jednoduchost jím vytvořené scenérie, pro něj tak typická, od průčelí paláce se rozprostírající luční plochy završené uměle vytvořeným jezerem, je zde doplněna jen jednoduchým dórským pavilónem na vyvýšenině protějšího břehu. Je to jediný pevný bod scenérie, měnící se podle úhlu pohledu pozorovatele, kráčejícího podél vodní plochy či lučním prostorem. Brown zde značně zjednodušil bohatý charakter scény, známý nám z děl Kentových či Vanbrughových. Dosáhl tím celkového sjednocení a organizace prostoru, kde hlavní atrakcí je měnící se scéna v četných variacích na stejné téma. Zcela přirozeně působí i linie vodní plochy, vzniklá zahražením říčky a volným rozlitím hladiny. Vlastní hráz Brown maskoval hustou výsadbou stromů a zaoblen ím břehů v této partii. Později, po odchodu Browna, byla ve spodní části 21

přehrady zbudována romantická grotta a v jejím okolí lesní kapraďová zahrada.

Park a sídlo v Bowood Způsob vytváření přirozeně působících vodních ploch a jejich dominantní úloha kompoziční se pro Brauna stal z cela charakteristický a provázel velkou část jeho prací. Později byl adoptován jeho následníky a plagiátory, podobně jako další ryze brownovský prvek masivních stromových bosketů, situovaných na vrcholcích kopců v pastorální krajině. Snad nejslavnější Brownův počin na poli přebudování formálně řešeného parku byla jeho práce v Blenheimu. Odstranil s palácem bezprostředně sousedící jižní polygonální parter a nahradil ho rozlehlým travnatým prostranstvím, nechávaje tak palác bez jakéhokoli architektonického ukotvení v jeho okolí. Záhy likvidoval i velké části formální soustavy alejí a stromořadí na jihovýchod a jihozápad od paláce, nechávaje zde jen jejich zbytky v podobě roztroušených skupin stromů. Podobným způsobem se vypořádal i s alejemi vedoucími otevřenou krajinou k severu. Významně změnil i charakter původních W iseových, Vanbrughových, Bridgemanových a Londonových úprav, včetně většiny formálních zahrad, s pozitivním výsledkem zvedl hladinu říčky a vytvořil tak jednolitou vodní plochu rozlehlého jezera. Tím došlo i k dotvoření rámce pro původní Vanbrughův most, přetínající údolí říčky Glyme. Vznikla iluze mostu nad velkou řekou, přirozeně se vinoucí v krajině a obtékající celý rozlehlý prostor s palácem v jeho středu. V celém rozlehlém území parku Blenheim Brown doslova přemodeloval relief terénu a vytvořil zde úchvatnou kompozici pastorální scenérie luk se skupinami, pásy a solitery stromů.

22

Brown ovládal skvěle kompozici jednotlivých scénických obrazů a dovedl plně využít nabízeného genia loci, přírodní kapacity, které mistrně doplnil umístěním soliter a skupin stromů k posílení jejich výsledného efektu. Právě v dokonalém způsobu využití masivních pásových výsadeb ohraničujících celkový prostor kompozice a zakrývající nevhodné okolní prvky, a naopak posilující vizuální vjem prvků pozitivních, a vegetací rámovaných výhledů do krajiny, dodávaje tak celkovou iluzi neměřitelně rozlehlého prostoru kompozice, spočívá i další charakteristický prvek Brownových prací, později tak často imitovaný. Kolem roku 1750 byly novým změnám venkovních prostorů zahrad a krajiny již plně podřízeny i rozvrhy vnitřních uspořádání sídel, neformální charakter způsobu života se odrazil v uzpůsobení spodního patra funkcím, odpovídajícím těsnému kontaktu s přírodou. Byl ods taněn do té doby důležitý reprezentativní salón, ve prospěch užitných místností pro obchod, lovce, špínu a hluk. Zanikl tak dříve vžitý formální rozvrh interiéru. V prostoru parku a krajiny byly tyto proměny charakterizovány budováním tzv. enfilád či circuit, parkových a krajinných vyhlídkových okruhů. Kratší okruh pro pěší v prostoru zahrady a dlouhý okruh pro kočáry a projížďky na koních v prostoru parku a krajiny. Na těchto okruzích byla scénicky uspořádána jednotlivá zákoutí s atrakcemi, otvírající se obrazy před zraky návštěvníků. Zde termín pitoreskní odpovídá významu obrazový, jako z obrazu (picture), na rozdíl od pozdějšího významu romantického a drsného, neučesaného pitoreskna (picturesque), inspirovaného mimo jiné i již zmíněnými obrazy Salvatora Rosy. Okruh byl zpravidla veden po hřbetnicích terénu, dávaje tak nejlepší možné výhledy do krajiny. Návštěvník sídla po vykonání okruhu místnostmi interiéru byl poté proveden okruhem venkovním. V zahradních a parkových stavbách byl odměněn občerstvením, čajem, z dalších pak mohl dalekohledem obzírat scenérie krajiny, nebo obdivovat a luštit nápisy s citacemi či rodovou heraldiku majitele a podobně. Například Bridgemanův okruh ve Stowe, založený na průhledech a dominantách architektonické výzdoby parku , byl později za Browna značně rozšířen o celou řadu navštěvovaných parkových staveb a byl uznáván jako jeden z nejfamóznějších v zemi, tudíž i často navštěvován. Podobně jako Brown neváhal likvidovat starší zahradní prostory a díla a proměňovat je podle svých představ, i jeho práce byly později často pozměňovány a nahrazovány novými doplňky a úpravami. Takový osud potkal i jeden z jeho 23

nejlepších počinů, park v Sheffieldu . Sem byl povolán Lordem Sheffieldem kolem roku 1745 a postupně přeměnil bývalou okrasnou farmu na pro něj typický krajinářský park, pomocí výše uvedených principů. Citlivě odstranil množství lesních porostů a vytvořil tak systém průhledů a cest a prostorově vhodných mas a skupin stromové vegetace. Centrální luční partii opatřil vodní plochou. Jeho pokračovatel, o kterém bude řeč později, Humphry Repton pak dotvořil tuto scenérii dalšími vodními plochami a patrně i kaskádou. Nicméně po roce 1821 byl park na delší dobu neudržován a později doplněn novými výsadbami exotických dřevin, nyn í zcela ovládajících celkový charakter parku. Jejich skladba a zdobná barevnost jednotlivých odrůd a kultivarů je unikátní ukázkou postupné transformace parku ve smyslu arboreta a botanické zahrady, založené na základech původně jednoduché a prostorově jas ně organizované kompozice. Do smrti v roce 1783, Lancelot Brown vytvořil celou řadu krajinných scenérií v rámci velkého měřítka rozlehlých prostor krajiny. Mnohými svými současníky byl brán jako kouzelník, přesto někteří ho kritizovali pro měkkou zženš tilost a sametovou stejnost jeho děl. Odtud se zvedla i nová vlna volání po změně v zahradní a krajinářské tvorbě, která byla ventilována opět prostřednictvím tisku. Jako vedoucí osobnost v této diskusi vystupoval Sir Uvedale Price, zastánce pitoreskna. Pitoreskním zde bylo chápáno vše hrubé, rozedrané, divoce dramatické a melancholické. Ve svém článku "Essay on the Picturescue", publikované roku 1794, Price otevřeně zkritizoval práce Kenta a Brauna, právě pro jejich čistotu, měkkost a zženštilost, která n eodpovídá skutečné divoké přírodě. Spolu se svým přítelem Richardem Payne Knightem, Price se stal hlavní osobností nové školy, spíše však literárního zaměření a bez významnějších praktických tvůrčích počinů. Na tomto místě je nutno zmínit unikátní Hawks tone Park, rozsáhlý skalní labyrint podzemních chodeb, rustikálních visutých mostků, skalních vyhlídkových teras a balkonů. Park pochází z 18. století, kdy byl založen Sirem Rowlandem Hillem. Kamená rozhledna na nejvyšším místě tohoto skalního parku je jediným místem, odkud bylo možno dohlédnout na vzdálené budovy sídla a široko do okolní krajiny. Uprostřed skalních soutězek byly umístěny poustevny se skutečnými poustevníky a další neočekávané atrakce, nechyběla ani tzv. Švýcarská chalupa. V poslední době b yl park renovován a patří mezi nejvýznamnější doklady již výše zmiňovaného typu pitoreskního krajinného parku.

24

Uprostřed těchto literárních polemik povstala další nová a klíčová osobnost na poli krajinářství, Humphry Repton (1752 - 1818) Kent a Brown nyní po smrti, Repton vstupuje do polemik s Pricem roku 1794. Bez odborného školení, Repton přišel na krajinářskou scénu až ve čtyřiceti letech svého věku, kolem roku 1780. Jednoho rána prostě všem svým přátelům rozeslal dopisy, nabízející služby zahradníka - krajináře. Byl tak první, kdo vědomě použil tento profesní titul (Landscape Gardener). Repton byl vynalézavý a přesvědčivý, pro každé z míst na která byl pracovně povolán zpracoval vázanou studii s detailními doporučeními, s trochou teoretizující dis kuse, a se skicami existujícího stavu místa, doplněnými překryvnými skicami jím navrhovaných úprav. Odklopením částí výkresu se tak odkryly lákavé navržené scenérie. Tyto svazky byly vázány v červených deskách, zvané Red Books, a brzy přinesly Reptonovi skvělou reklamu a reputaci, stejně jako jeho praktické počiny přímo v krajině. Již jsme zde zmínili Reptonovu účast na tvorbě parku v Sheffieldu, dodnes v hrubých rysech čitelnou, i přes pozdější změny charakteru výsadeb. Jednou z charakteristik jeho díl a byl princip sounáležitosti jednotlivých prvků celého řešeného celku, včetně drobné architektury, která musela odpovídat i v detailu architektonickému slohu hlavní budovy či sídla. Důraz byl kladen na zvýraznění vlastnictví toho kterého panství a na jeho přesvědčivé reprezentaci. Z tohoto důvodu byly zakládány i typicky dlouhé a vinoucí se příjezdové komunikace, jasně definující rozlehlost vlastněných pozemků a podle ní posuzovanou sociální úroveň majitele. Repton sám ve svých poznámkách napsal doslova, že funkce musí mít přednost před krásou, a pohodlí upřednostněno před pitoreskním efektem tam, kde je v sousedství lidského sídla. O sobě pak napsal.: "Nechci následovat ani Le Nôtreho, ani Browna, ale vybrat dobré a krásné z obou těch stylů tak, aby velkolepost prvního byla v souladu se stavbou, a krása druhého odpovídala šarmu a charakteru okolní přírodní krajiny". Během dvaceti pěti let praxe Repton postupně změnil svůj profesní přístup. Zpočátku se počítal k pokračovatelům a obráncům Lancelota Browna, a le později počal spatřovat nelogičnost usazení Brownových paláců do přímo krajinného prostředí travnatých ploch, bez žádné vizuální opory. Již koncem osmnáctého století tak začal být zastáncem myšlenky, kterou i praktikoval, myšlenky návratu pravidelně a z dobně uspořádaných reprezentačních prostor před zahradními průčelími staveb. Tam, kde Brown nechal travnaté luční 25

prostranství až k bezprostřední blízkosti domu, Repton vložil balustrádu, terasu, okrasný květinový záhon, příjezdovou cestu či celý parter, znovu sem navrátil i fontánu. Přestože není známa dochovaná červená kniha pro park v Sezincote, je zde Repton doložen jako častý konzultant. Toto venkovské sídlo postavené kolem roku 1800 v indickém mogulském slohu Samuelem Pepysem Cockerellem, pro bratr a Charlese Cockerella, je posazeno ve svahu nad rozlehlým krajinářským parkem s kompozičním vyvrcholením na hladině vodní plochy uměle založeného jezera, navozujícího iluzi řeky protínající prostor parku ve spodní části. Opět se zde setkáváme s jednoduchým a prostorově jasným kompozičním záměrem velkého mistra. Dochované Reptonovy skicy jižní zahrady, formálního parteru s vodním kanálem a fontánou, byly jen hrubým základem, podle něhož byla tato zahrada později uspořádána (1965) Lady Kleinwortovou a Sirem Cyrilem Kleinwortem. Podrobný rozvrh této zahrady je inspirován indickou zahradou mogulskou, a navazuje na průčelí pavilonu, který je součástí stavby orangerie uzavírající prostor parteru, a zároveň tvořící elegantní spojnici s domem. Záliba majitelů v botanické sbírce exotických rostlin a v orientálních zahradách je ilustrována i další částí zahrady, tzv. Thornery, situované při vstupu do prostoru parku po obou stranách Indického mostu. Sezincote je dnes pokládán za snad jedinou mogulskou stavbu v západ ní Evropě a inspiroval i indickou stavbu královského paláce v Brightonu. Kolem roku 1800 byl Repton zaměstnán i na přestavbách paláce a parku Harewood v Yorkshire, kde se dochovala jím dotvořená scenérie rozlehlého krajinářského parku, opět podtržená linií vodní plochy v údolí a citlivě rozvrženými soliterami a skupinami stromových výsadeb, scenérie založená na původním rozvrhu Lancelota Browna. Vlastní Reptonův parter paláce byl později přeměněn v italizující podobě pravidelné zahrady Sirem Charlesem Barrym, mimo jiné architektem stavby Parlamentu v Londýně. Charakteristické jsou pásové výsadby stromoví definující celý prostor a místy se otevírající dlouhým krajinným průhledům, stejně jako výsadby soliterní a skupinové v rozsahu celého parku, na vnější straně obehnaného dlouhou linií ha - ha příkopu. Spodní část parku s uměle vytvořenými vodními plochami rovněž vypovídá o mistrném přístupu autorů kompozice. Repton přežil ve zdraví obžaloby stoupenců kultu školy "divoké přírody" sdružené okolo Pricea a Kni ghta a do své smrti v roce 1818 pokračoval v práci na krajině věren svých zásad. Jeho profesní písemnosti byly uspořádány a vydány J.C. Loudonem, samozvaným mluvčím takzvané 26

"zahradnické školy krajinářské". Tato škola či trend byla výsledkem nešťastného stavu krajinářské profese, kam upadla po odchodu Reptona. Důraz počal být totiž kladen na exotický rostlinný materiál, jednotlivé exotické dřeviny a další čistě zahradnické a botanické zájmy praktizujících venkovských šlechtičen a jejich šéfzahradníků. Nikdo se v té době již příliš nezatěžoval celkovým designem a prostorovými rozvrhy nových děl, po celé krajině se mezi zahradníky a botaniky amatéry šířila móda a snaha vystavit jejich exotické a vzácné exponáty v nejlepším světle. Výsledkem pak bylo různor odé rozmisťování dřevin, rostlin a groteskně tvarovaných květinových záhonů uprostřed trávníkových ploch za absence vlastní formy. Výše popisovaný park v Sheffieldu je toho příkladem vcelku ještě pozitivním, snad díky zachování čitelnosti původní kompozice a jejím pouhým doplněním. O nově zakládaných parcích té doby se toto však již často říci nedá. Lze tak i zdůvodnit, proč užívaný termín "Anglická zahradně krajinářská škola", je platný jen pro období od Vanbrugha a Bridgemana až po Reptona, s nímž tato slavná éra končí. Krajináři onoho období poprvé v historii vytvářeli umělé krajiny v plném souladu s divokou přírodou a se snahou o jejich splynutí tak, aby nebylo možno rozlišit vlastní zásah lidské ruky při jejich ztvárňování. Došlo k vytvoření nové formy a ke stanovení prostorových vztahů, které byly v průběhu doby ještě umocněny přirozeným růstem a probíhajícími přírodními procesy. Tyto téměř přirozené krajiny byly hluboce obdivovány poučenými pozorovateli, mezi nimiž nechyběl ani Peter Joseph Lenné, Kníže Pückler - Muskau, Frederic Law Olmsted, kníže Johann Adolf Schwarzenberg a další obdivovatelé a mistři krajinářského řemesla devatenáctého století, které jinak bylo již pod silným vlivem rozpadu oné dokonalé formy a jednoduchosti Browna a Reptona. N ové kompozice se často plnily nesourodými a divokými prvky, směsí primitivní architektury s pramalým ohledem na promyšlenou organizaci prostoru mezi nimi a prostoru jako takového. Nejen v Británii, ale zejména na kon tinentě, ve Francii, Německu, i jinde, došlo k mnohým experimentům a výkřikům, majícím již jen málo společného s původním ideálem Lorrainovské a Poussinovské krásy a snovosti.

27

A.1.2.2.4.

Parkové úpravy krajiny na Hluboké , jejich kulturně historický význam a dobové souvislosti.

Ohlas díla věhlas ných anglických krajinářů (W . Kenta, L. Browna, H. Reptona a dalších) se projevil již ve třetí čtvrtině 18. století v Německu a lze ji dobře sledovat na první významné kompozici krajinného parku Wörlitz v panství Anhalt - Desau. Osvícenec kníže Leopold Friedrich Franz (1740 1817) programově pokračoval v ideích krále Fridricha II., a to ve snaze o zlepšení ekonomické, politické a sociální úrovně celé populace. Tyto reformy byly přímo inspirovány Anglií, jako první světovou industriální velmocí, a projevily se záhy i na stylu architektury i tvorby krajiny. Byly převzaty moderní zemědělské technologie, ale i nové formy volné přírodě blízkého a malebného (pitoreskního – od picturesque) uspořádání prostoru a architektury krajiny. Dalším vlivem, který se ve W örlitz projevil byla inspirace filosofickými ideami J.J. Rouseau a odbornými spisy W inckelmanovými. Kníže Leopold tak plně spolupracoval se svým architektem Fridrichem W ilhelmem von Erdmannsdorfem (1736 - 1800) na formulování myšlenek a plánů parku. Při jeho vlastní realizaci se nejvíce projevil talent obou jím zaměstnaných krajinářů Schocha staršího a Schocha mladšího, v menší míře pak i zahradníků Neumarka a Eyserbecka. Architekt Erdmannsdorf, přítel a společník knížete, prošel podobně jako W. Kent studiem architektury antiky a italské renesance, stejně jako byl inspirován i neopalladiovskou architekturou nových venkovských sídel Anglie. V tomto smyslu bylo ve Wörlitz vystavěno první středoevropské sídlo ve stylu a nglického country house (1769 - 73), stejně jako několik dalších neoklasických a neogotických staveb, které tvořily dominanty parkových scenérií (Gotický Dům z 1773 - 1813). Původní lovecká krajina ve W örlitz tak počala procházet změnami po roce 1764, kdy se tvůrci parku navrátili z první studijní cesty po Anglii. V této době vznikla základní část kompozice v blízkosti paláce, zahrnující nové vodní plochy a drobnou architekturu. Povodeň roku 1770 však její velkou část zcela poničila. Inspirace z dalších cest po Anglii, Itálii, Francii, Holandsku a Švýcarsku se projevily v novém rozvržení parku po ničivých povodních. V sedmdesátých a osmdesátých letech 18. století tak byl konečně dovršen jednotný komplex prostorové kompozice parkové krajiny s obrovským množstvím vizuálních prostorových os. Terénní modelace a kompozice vodních kanálů vytvářely malebn é scenérie, doplněné porosty, skupinami a solitérami stromů. Parkové okruhy byly opatřeny vyhlídkami a drobnou architekturou, pohledy byly komponovány i se zřetelem na projížďky lodí. Okolí parku, 28

volně přecházejícího v hospodářskou krajinu, bylo udržováno jako okrasná farma (ornamental farm) podle anglických vzorů a četné pohledy byly komponovány právě s tímto zřetelem. Celkový počet parkových průhledů, dnes p ečlivě obnovovaných, dosahuje počtu tří set, z nichž hlavní jsou komponovány od prostoru zámku přes hladiny vodních ploch na druhý břeh a vzdálená zákoutí s architektonickými dominantami v pozadí. Italské motivy byly použity v scenériích s uměle vytvořenými ostrovy, byla vystavěna mohutná konstrukce vulkánu, představujícího soptící Vesuv a četné další stavby, čítající na padesát položek. Nechyběl ani Rouseaův ostrov s urnou, Labyrint, Nymfeum, Gotický Dům, Venušin Templ, Monument, Templ Flory, Pantheon a ce lá řada mostů, z nichž některé vytvářely tajuplné scenérie, jako je známý průhled přes Vysoký most k rustikálnímu Řetězovému mostu v pozadí. Dominantní postavení na břehu hlavního jezera zaujal "Wolf" Brücke a ostrov růží v hlavním průhledu od paláce, který je lemován pravidelnými řadami lipových stromořadí. Celý park byl dokončen již počátkem 19. století a byl zcela otevřen svému okolí; nejen přilehlé krajině, kde vznikaly další krajinářské objekty a kompozice i ve značně vzdálených místech, ale i přilehlému městu Wörlitz. V současné době probíhá obnova parku, kde hlavní snahou je rehabilitace zaniklých prostorových vazeb a otevření původních průhledů na často velmi vzdálené dominanty. Stejně jako obnova historických pohledových a prostorových vazeb a os , probíhá i obnova původní vegetační složky parku.

Park ve Wörlitz, pohled na zámek a věž kostela

29

Z již zmíněné kompozice krajiny Anhalt - Dessau, která přesahuje rámec parku W örlitz, doplněné drobnou architekturou a plastikami, je význačný zámek Oranienbaum s původní barokní zahradou a urbanistickou vazbou k přilehlému městu. Zde koncem 18. století vznikla rozsáhlá Čínská zahrada s jezírky, pagodou a čínským pavilónem, které jsou ovlivněny holandskou architekturou. Poněkud vzdálenější je Erdmannsdorfův zámeček Luisium s parkem z osmdesátých let 18. století, jež jako celá řada dalších neoklasických staveb v širokém krajinném prostředí tvoří kompoziční strukturu krajinářských úprav panství. Tento velkorysý krajinářský počin později inspiroval mnohé kompozice v Německu i v sousedních zemích. Na našem území byl bohatým zdrojem při tvorbě krajiny Lednicko - valtického panství Liechtensteinů, ale i řady dalších pitoreskních anglických krajinných parků, jako park ve Vlašimi, Hluboké, Krásném Dv oře, Kačině, Veltrusech a na dalších místech. Proměny pravidelných a formálních zahradních kompozic na přírodě bližší prostředí krajinářských parků, které v 18. a zejména v 19. století zcela ovládly Evropu, se projevily i při nových úpravách postupimských zahrad baroka a rokoka v Sanssouci. Původně letní postupimská residence pruského krále Fridricha II., komponovaná Georgem W ezeslausem von Knobelsdorf, byla zahrnuta a značně rozšířena v novém krajinářském duchu zahradním architektem Peterem Josephem Lenném (1789 - 1866) v první polovině 19. století. Jeho úpravy v okolí zámku Charlottenhoff přičleněné r. 1820 k areálu Sanssouci, byly zcela orientovány ve směru tvorby přírodní krajinné scenérie s dlouhými průhledy rozlehlými lučními prostory. Jako pohledová dominanta se zde uplatnil Nový palác Sanssouci, rámovaný porosty skupin dřevin, z nichž nejvýznamněji se prostorotvorně projevují porosty dubů. Stálezelené dřeviny pak již jen dotvářejí kompozici a celé dílo působí dojmem přirozeného prostředí jakoby bez zásahu lidské ruky. Parkovou scenérii obohacují dominanty staveb zámečku Charlottenhoff a Římských lázní, dílo architekta Karla Fridricha Schinkela (1781 - 1841) a jeho žáků. Lenné a Schinkel zde svá díla přizpůsobovali vkusu krále Fridricha Viléma IV. (1795 - 1861), jehož inspirace Itálií ovlivnila právě prostor parku v okolí Schinkelových staveb. Lenné v tomto formálním a silně architektonickém duchu založil i tzv. Sicilskou zahradu, zahradu Marly a zahradu Severní na druhém konci parku. Podobně rozvrž ené zahradní prostory pak vznikly pod Oranžé rií ještě roku 1913 pro císaře Viléma II. Genius Lenného se projevil i při kompozici východní části parku v Sanssouci, v prostoru mezi Sicilskou zahradou a Novým palácem, v podobě krajinářské kompozice rozvolněných porostů a organickou modelací reliéfu terénu. 30

Jako pohledové dominanty zde figurují stavby Pantheonu ve spodní části a Belvederu vysoko nad parkem ve svahu, přičemž nosnou páteř celého prostoru parku tvoří ponechaná původní barokní perspektivní osa. Len ného úpravy jsou tak podélně protnuty a rozkládají se po jejích obou stranách.

Parkové úpravy v Sanssouci s Belvederem v pozadí průhledu

Další Lenného parky v okolí Sanssouci se rozkládají podél vodních ploch toku Havel u Postupimi, a stejně jako ji ž plně krajinářský park Babelsberg se jedná o čisté krajinné kompozice na sebe bezprostředně navazující po obou březích do šíře se rozlévající vodní hladiny řeky Havel. Na Novou zahradu u zámečku Cecilienhoff tak dále po severním břehu navazuje parková úprava s vějířem parkových os u zámku Sacrow, dále Paví ostrov s krajinnými průhledy na vodní hladinu a četnými stavbami stafáží a dále po jižním břehu se rozvíjející úpravy k zámku Glienecke s přilehlým římským Schinkelovým kasinem, které tvoří střed této ko mplexní kompozice krajiny. Lenné a Schinkel dále navazují celý komplex krajinnou úpravou u J. Nashem novogoticky inspirovaného zámku Babelsberg a zakončují tak kruh parkově upravené krajiny podél řeky. Prostor parku Babelsberg (který je nutno také zahrnout mezi inspirační zdroje pro parkové úpravy na Hluboké) je formulován podle nových představ krajiny Arkádie. Opět se zde pracovně setkává Lenné a Schinkel, tentokrát při zakládání parku v kopcovitém terénu, který lépe umožňuje rozvinout rozmanitou kompo zici jednotlivých prvků v rámci parku. Dramatičnost terénu je ještě umocněna rozvrhem průhledů a panoramatických vyhlídek, které jednotlivé části kompozice vzájemně spojují a otvírají pohledy na vypůjčené dominanty okolní krajiny. Přítomnost a spolupráce 31

významného krajináře, knížete Hermanna von Pückler Muskau (viz dále), se odrazila v prostorovém uspořádání parku podle ryzích tradic anglického krajinářství a podle Pücklerových krajinářských principů (viz níže). Zámek Babelsberg se stává (stejně jako Hluboká podle principů J. Nashe a H. Reptona) nejvýznamnější pohledovou dominantou krajiny a dlouhými lučními a parkovými průhledy je jeho silueta provázána i se staršími dominantami Nového paláce v Sanssouci a jádrem města Postupimi. Podobně jako parkové úpravy u W örlitz, byla parková úprava krajiny u Postupimi zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Jejich vliv, a vliv Lenného a Pücklera na tvorbu krajinných i městských parků v Evropě patří mezi stěžejní momenty krajinné architektury v celosvětovém měřítku.

Park Babelsberg v Postupimi

Lázně Mužákov v Lužici, dnes na mapách figurující jako Parkstadt Bad Muskau, jsou již dlouho světově známé díky jednomu z nejvelkorysejších krajinářských parků v Evropě. Za svůj vznik vděčí park knížeti Hermannu Lu dwigovi Heinrichu von Pücklerovi (nar. 1785), jenž po bitvě u Waterloo dovršil svou vojenskou kariéru a zcela se oddal realizování velkolepých plánů na zušlechtění rodového panství Muskau. Vyplňoval tak své chlapecké sny, již dříve vřele kvitované samotným Goethem. Pückler, zběhnuvší z diplomatické dráhy, kterou vyměnil za vojenskou kariéru, byl schopný válečník, neúnavný cestovatel, idol a miláček žen, byl také ambiciózní a enthusiastický ve vyplňování svých snů a v cestě za dosažením ničím nelimitovaného bohatství a životního 32

prostoru. Po skončení své vojenské dráhy zcestoval celou Evropu a stačil se i oženit s bohatou vdovou, kněžnou z Pappenheimů. Roku 1822 získal od Krále Pruského titul knížete. Brzy znuděný a unavený společenským životem se stěhuje na své zděděné rodové panství. Píše tehdy: " Nebyl bych celým mu že m, kdybych se obrátil zády k ze mi, po staletí držené mými předky", a opět se vyznává z plánu založit park na rozloze celého říčního údolí, včetně sousedících náhorních plošin a řetězce přilehlých kopců; zamýšlel také pojmout celé městečko Muskau jako součást tohoto krajinářského díla. Chtěl tak mimo jiné prezentovat pozitivní obraz života svého rodu, ale i celé aristokracie své země , (obdobně jak programově zamýšlel i kníže Johann Adolf Schwar zenberg na Hluboké). Pückler dále píše, že za tímto účelem je třeba využít vše, co již bylo vytvořeno, a v takovém duchu to ještě obohatit a povýšit, ale v žádném případě jakkoli narušit vlastní charakter lokality a její his torii. Tím měl již daný koncept nadcházejících prací. Za svých cest po Anglii studoval Pückler mnohá venkovská sídla a zejména parky Reptonovy a Braunovy. Reptonovi ovšem dával přednost, Braun by l pro něj až příliš malebný. Reptonův syn Aday Repton pak dokonce byl pozván a celý jeden rok pracoval spolu se zahradníkem Vernem na parku v Muskau. Anglii považoval Pückler (obdobně jako kníže Johann Adolf Schwarzenberg) za model umění života na venkově. Tvrdě kritizoval tehdejší kontinentální představy a nedokonalé imitace "anglických parků", monotónně a mechanicky komponovaných bez jakékoliv invence. Aby načerpal čerstvé dojmy a našel novou bohatou nevěstu coby sponzora, vydává se Pückler po dohodě a fingovaném rozvodu s manželkou opět do Anglie a Irska roku 1828. Na cestě je doprovázen šéfinspektorem parku Muskau Jacobem Heinrichem Rehderem (jeho syn Theodor Heinrich Rehder je uváděn na Hluboké, viz níže). Dopisy z cest později (1834) vydává jako známé Andeutungen, v angličtině Hints on Landscape Gardening. Zde jasně formuluje i své názory na parkovou tvorbu a níže uvedené principy zakládání krajinářských parků, a to včetně bohaté grafické dokumentace, detailů a prostorových schémat. Mimo výše uvedených odborných kapacit Pückler své záměry ještě konzultuje a spolupracuje s architektem Schinkelem, o kterém jsme hovořili výše ve spojení s krajinářem P.J. Lenném a pracemi v Postupimi, zejména při jejich společné práci na parku Babelsberg. V souvislosti s parkovými úpravami na Hluboké je nutno podtrhnout nejen stejné inspirační zdroje a východiska u obou knížat Pücklera i Schwarzenberga, tak i existenci zmíněné gruntovní práce Pücklerovy, jejíž výstupy a

33

pricipy (viz dále) nutně musely knížete Johanna Adolfa oslovit. Na počátku zušlechťovacích prací na panství Muskau bylo přikoupení asi dvou tisíc akrů zanedbávaných a neudržovaných pozemků, které působily rušivě v sousedství parkově upravované krajiny. Město samo, okolní vesničky Berg, Lucknitz, Kraunsdorf, Köbeln a všechny stávající provozy a manufaktury byly organicky zahrnuty do libreta parkových úprav, záhy opraveny a rehabilitovány kde bylo zapotřebí. Zásadním zásahem bylo bezesporu prodloužení ramene řeky Nisy až ke starému zámku a jeho propojení s bývalým vodním příkopem. K tomu musel totiž Pückler odkoupit od města a zbourat celou ulici i s domy, odstranit část fortifikace a zeď vodního příkopu. Nicméně nový vodní kanál vedl s uměleckým citem severovýchodní částí parku, doplnil ho mostky spojujícími cestní síť a vyústil u starého mlýna do Nisy. Cestní okruhy poučeně vedl takovým způsobem, aby kočárem projíždějící návštěvník mohl plně vychutnávat měnící se prostory a výhledy, aniž by se musel znovu ocitnout na témže místě.

Park v Mu žákově, letecký snímek Velkolepé pastorální scenérie parku jsou jedinečným prožitkem a korunují celé kompozičně ucelené umělecké dílo. Pücklerovi se zde podařilo perfektně skloubit prostorovou strukturu parku a jednotlivých detailů. Tedy právě to, po čem tak usilovně prahl a pátral i při svých cestách po Anglických usedlostech, ne nepodobně jako kníže Johann Adolf Schwarzenberg ve zhruba stejné době . Jen tím nejkvalitnějším se ale nechal ovlivnit. Právě hra světla, střídání a obměna 34

jednotlivých otevřených prostorů na dlouhých pohledových osách zvlněného terénu patří k dokonalým ukázkám poučeného a promyšleného krajinného designu. Přestože Pückler neměl odborné krajinářské vzdělání, stal se významným pokračovatelem Braunovým a Reptonovým a právě z jeho odkazu již záhy čerpali nastupující krajinní architekti v celé kulturní a osvícené Evropě i za oceánem. Myšlenky, které Pückler otevírá ve svých publikovaných dílech se dají shrnout do výstižného devatera. Někde je patrný ještě vliv principů Reptonových, jinde se setkáváme s v té době poměrně novými pojetími. Musíme si uvědomit, že Pückler vzešel z doby ještě poměrně středověce despotické a během svého života se dostává do polohy osvícenecké až demokratické, a prosazuje ekologický způsob hospodaření a přístupu k přírodě a krajině. Následující shrnutí Pücklerem formulovaných principů tvorby krajinných parků to dobře potvrzuje. 1Jednotnost kompozice. "Nepostradatelným základem stavby parku je kontrolující schema", píše Pückler. "Musí být plně konsistentní od počátku až do konce". 2 - Soustředěnost kompozice k vnitřku. Snahou je soustředit pozornost a zájem dovnitř kompozice a docílit tak její maximální možné soudržnosti. Právě v mužákovském parku v údolí řeky je tato koheze dobře patrná a vizuálně definovaná linií oblohy. 3 - Otevřenost kompozice k vnějšku. Zde Pückler píše: "Je zřejmé, že každý zajímavý prvek ve vzdálené krajině by měl být v parku obsažen; daleké pohledy ležící za hranicemi parku dávají tak pocit neměřitelné rozlohy". 4 - Jednoduchost kompozice. "Po ukončení všech prací musí i velkolepé, ba nejvelkolepější části díla zůstat laikem nepostřehnuty. Čím více, tím lépe". Dojem klidu a jednoduchosti, dojem díla vytvořeného bez námahy a nedbalá elegance, nikoli snaha se ukázat jsou v Mužákově plně dosaženým cílem. Přitom právě množství práce a náklady spojené s úpravami údolí Nisy přivedly Pückler a téměř k bankrotu a své sídlo byl nucen již roku 1845 prodat Princi Frederikovi Holandskému. 5 - Člověk je součástí přírody. Pückler cítil nutnost zahrnout v rámci parku všechny lidské činnosti, které přirozeně zobrazují soužití člověka s přírodou a ved ou ke zkulturňování krajiny. V Mužákově zahrnul do vlastního parku již zmíněné provozy a manufaktury a dodal mu tak život a pestrost.

35

Neuznával "anglické" modely parků vystavující na odiv jen stáda krav či ovcí na úkor přítomnosti lidských aktivit. 6 - Spojení domu se zahradou. "Poblíž domu by se měl projevit šarm zahrady uměřených proporcí, který by pokud možno kontrastoval s okolní přírodou. Prodloužení architektury z domu do zahrady tak, aby zahrada byla pokračováním obytných prostor". V okolí zámku tak zřídil množství stinných zákoutí k odpočinku, jako venkovních místností. 7 - Ekologie pro člověka. "V parku se zavazuji k pěstování a kultivaci místních a zcela aklimatizovaných stromů a keřů a k vyhnutí se použití všech cizích okrasných rostlin, protože idealizovaná příroda musí být pravdivá k charakteru krajiny a místnímu klimatu. Tato místa by měla přírodu reprezentovat, pravda, ale přírodu kultivovanou k užívání a komfortu člověka". Tím se Pückler jasně distancuje od tvůrců šablonovitých anglických parků 19. století, kteří takovou potřebu necítí a prosazují všelijaký pall -mall. Dostává se zde velice blízko našim současným představám. (Toto pravidlo je dodnes dobře ilustrováno právě na pozdějším příkladu parku v Červeném Dvoře i na Rehderových parkových úpravách pod Hlubokou, viz níže). 8 - Pestrost a různorodost kompozice. Pückler dobře chápe dynamičnost časové dimenze a komponuje s ohledem na změnu osvětlení v průběhu dne, stejně jako mění pohledovou dominantu vzhledem k pohybu pozorujícího. "Cesty mu sí být komponovány tak, aby hlavní body pohledů a důležité prvky parku byly spatřovány jeden po druhém, aniž by došlo k jejich opětovné návštěvě vícekrát v jednom směru vyhlídkového okruhu". Víme, že často docházelo i k mistrnému zakomponování starších geometrických parkových os v rámci tohoto principu. 9 - Výchovná a vzdělávací hodnota parku. Kníže na svou dobu až vizionářsky používal mužákovský park jako místo výchovy veřejnosti proti vandalství. "Povolil jsem komukoliv volný vstup na mé pozemky, přestož e jsem byl mnohými varován, že lidé pokácí všechny mladé stromky a poničí všechny květiny. Je pravda, že zpočátku docházelo k občasným přestupkům a ty jsem tvrdě trestal. Škody byly rychle a trpělivě napravovány, znovu a znovu, a brány zůstávaly otevřeny. Brzy byli lidé ohromeni a dojati touto vytrvalostí a dnes, přestože stovky užívají park, občasné výstřelky jsou spíše jen výjimkou". Dnes je tento princip celosvětově široce praktikován při péči o veřejné zahrady, parky a kulturní krajinu.

36

Park v Branitz, který Pückler komponoval po nuceném odprodání Mužákova r.1845 (v Anglii bohatou nevěstu samozřejmě nenašel a náklady na park jej finančně zcela vyčerpaly), je jedinečnou krajinářskou kompozicí, kde tvůrce sledoval již jen to nejpodstatnější a nemusel s e zdržovat rozlehlostí prostoru, jak tomu bylo v Mužákovském parku. Tam bylo v jeho díle dále pokračováno prostřednictvím věrného a odborně spolehlivého souputníka Jacoba Heinricha Rehdera (do r. 1852) a později i Eduarda Petzolda (viz níže). Vliv Pücklerův se brzy, ještě za jeho života projevil i v Čechách, jak bude dokumentováno dále. Kníže Hermann Pückler svými principy a postupy předběhl svou dobu a jeho celosvětový vliv na další cesty krajinné architektury je dnes nesporný. Dá se říci, že patřil k n ejvýznamnějším pokračovatelům tradic a principů Brauna a Reptona v Evropě. Císař Napoleon III., unavený stále se opakujícími šablonami "anglických" parků, vyhledal Pücklera a pověřil ho spoluprácí na přípravě plánů pro nový park, Boloňský lesík u Paříže (1853-1870). Napoleonův nový prefekt Hausmann povolal svou pravou ruku, stavebního inženýra A. Alphanda, k realizaci vytčených představ. Právě Boloňský lesík, spolu s parkem Birkenhead v Londýně a parky v Německu silně inspirovaly „otce krajinné architektury“ Charlese Downinga a Fredericka Law Olmsteda sr., v té době rozvrhující plány pro první velký městský park, Central Park v New Yorku (1857). Parkové úpravy břehů Alstery v Hamburku inspirovaly v Americe Charlese Downinga (zahradní architekt s těsnými vazbami na německé odborníky P.J. Lenného, Pücklera, Schinkela), Olmsteda a Vauxe i při založení prvního komplexního systému městských parků v Bostonu, jehož součástí se stalo i známé Arnoldovo arboretum, kde se později opět setkáváme s dalším jménem ze zah radnické rodiny Rehder (po r. 1902 hlavní „taxonomist“ Alfred Rehder, již vnuk Jacoba Heinricha Rehdera, viz Muskau, Hluboká aj.). Ve spojení s Olmstedem a jeho kolegou Vauxem, se v korespondenci s vládními úřady ohledně Central Parku poprvé oficiálně potvrzují jejich tituly jako Landscape Architects, krajinní architekti. Květen 1863 je tedy oficiálním datem vzniku tohoto oboru. Není bez zajímavosti, že právě Frederick Law Olmsted jr., po otci pokračuje v krajinářské praxi a silně se angažuje i v procesu ochrany a péče o přírodní parky a krajinu (National Park Act), a některé krajinné scenérie dodnes nesou jeho jméno (Olmsted view v Yosemitském parku). V sedmdesátých letech 19. století byl Olmstedovou velkou zásluhou prohlášen i první Státní park Mariposa G rove v Kalifornii. 37

Kníže Pückler umírá roku 1871 v Branitz. Ve stejném roce geolog F.V. Hayden organizuje kampaň na zákonnou ochranu a prohlášení krajiny Yellowstonu za Národní park. Dne 1. března 1872 prezident Grant podpisem stvrzuje toto vyhlášení. Brzy následuje vyhlášení dalších přírodních Národních parků a již roku 1906 kongres přistupuje k ochraně a vyhlášení krajinných celků na základě jejich kulturně historických hodnot (The Antiquities Act, 8. června 1906). První z nich, Mesa Verde National Par k s dochovanými zbytky kontinuálního historického osídlení od přelomu letopočtu do 13. století, a hospodářského kultivování krajiny indiánskými kulturami byl vyhlášen 29. června 1906 a stal se historickým mezníkem v oboru péče a ochrany historické kulturní krajiny v celosvětovém měřítku. (Z našeho pohledu; dnes o bezmála již sto let později se vedou nekonečné diskuse o smysl a osud procesu vyhlašování Krajinných památkových zón). Jak vidno, tvorba soukromých šlechtických zahrad a parků postupně počala přerůstat v širší snahy o zachování a estetické dotváření celých městských a příměstských krajin a postupem doby se na logické myšlenkové linii odstartované osvícenstvím dobrala k ochraně, péči, prezentaci a zpřístupnění významných přírodních a kulturních k rajin pro široké vrstvy obyvatelstva v značné části světa západního kulturního okruhu. V devatenáctém století nárůst měst, průmyslu a potřeba tvorby nového přirozeného prostředí v rámci aglomerací urychlily proces vzniku samostatného oboru krajinné architektury, jejíž kořeny je ovšem nutno hledat v době ještě osvícenské Evropy. A.1.2.2.5.

Vliv krajinářských principů Browna, Reptona a Pücklera na parkovou a krajinnou tvorbu v prostoru jihočeského Schwarzenberského dominia.

K nejrozsáhlejším a nejvelkoryseji komponovaným přírodně krajinářským parkům v České republice se vedle Lednicko - valtického areálu, dnes památky zapsané na seznamu UNESCO, řadí i významná parková úprava krajiny u zámku Hluboká. Z původních rybničních ploch zde již v baro ku bylo Schwarzenberky parkově upravováno předpolí zámku v údolí, navazující také na lovecký zámeček Ohrada. Tento stav dokumentuje mapa stabilního katastru z roku 1827, kde osově koncipovaná alej s rondelem přetíná již zrušený Podskalský rybník a je zakončena na hrázi ještě funkčního rybníka Poříčského.

38

V prostoru nové Podskalské louky jsou na této mapě (1827) zachyceny obě skupiny stromových porostů v prostřední části plochy a další skupiny v její zadní části směrem k zámečku Ohrada. Je tak dobře dokumentová n stav, kdy ještě existuje původní barokní dispozice osově uspořádaného prostoru, nicméně je již doplňována novými parkovými prvky v podobě skupinových výsadeb stromů, prvky, které již záhy dotvořily a přetvořily nově i celý prostor Podskalské a nové Poříčské louky, a daly vznik rozsáhlému krajinářskému parku.

Hluboká za přestavby, pohled zachycuje osové uspořádání parkových stromořadí a skupin stromů v okolí zámku a na Podskalské louce. Tyto významné parkové úpravy souvisely, a staly se nedílnou součástí přestavby zámku Hluboká za Jana Adolfa a Eleanory ze Schwarzenberku. Obnově zámku ve stylu romantické gotiky, inspirované anglickým W indsorem, ale i díly Johna Nashe, patrně i tehdy novým Schinkelovým Babelsbergem v Postupimi, zcela programově odpovídaly i čistě parkové úpravy výše zmíněných prostorů Podskalské a Poříčské louky, vedle zdobněji a bohatěji řešené části parku v bezprostřední blízkosti zámku. Tato koncepce však zcela odpovídá anglickým vzorům a tam tradičnímu dělení parku na druhově bohaté „pleasure grounds“ s vazbou na zahradu a stavbu, a na vlastní park s organickou vazbou na okolní krajinu, kde je charakteristicky využíván jen sortiment autochtonních či již úspěšně zdomácnělých dřevin jen s naprostým minimem výjimek, tak jak to ve svých publikovaných principech shrnul i kníže Pückler . V souvislosti s parkovými úpravami na Hluboké je z počátku uváděn Gervasius Immelin, který byl však již roku 1851 nahrazen Theodorem Heinrichem Rehderem , zahradním 39

umělcem evropského významu, jak bude doloženo dále. Theodor Rehder je spojován i s pozdějšími krajinářskými úpravami již významné starší (od 1780) parkové kompozice ve Waldenburgu u Glauchau (Chemnitz), rodu Schönburg – Waldenburg; kompozicí která byla rovněž přímo inspirována tvorbou parků v Anglii, odtud i název parku Grüenfeld – angl. Greenfield. Povaha parku Grüenfeld se vzhledem ke krajinné situaci rozlehlých nivních ploch s rybniční soustavou dá dobře srovnat právě s krajinou v okolí Hluboké. Snad ne náhodou byl tak Theodor Heinrich Rehder povolán na Hlubokou, kde musel řešit podobný problém zakládání parkových úprav v limitujících podmínkách daných přítomností vysoké hladiny spodní vody, v podmínkách, které ovšem již dříve byly limitující i pro Pücklerovy parky Mužákov a Branitz.

Plán z roku 1865 zachycuje soliterní a skupinové výsadby v okolí zámku na sva zích a stromořadí podél cest Vedle inspirativních cest Jana Adolfa a Eleanory ze Schwarzenberku do Anglie, jsou významné i jejich vazby na tehdejší vynikající centra parkové tvorby v Německu. Podobně jako Liechtensteinové v Lednici na Moravě, byli jistě i oni inspirováni již proslulým parkem ve W örlitz, a jak dokládá povolání Theodora Rehdera na Hlubo kou, i krajinářským parkem knížete Pücklera v Bad Muskau v Lužici a téměř u nás pozapomenutým krajinným parkem Grüenfelder ve Waldenburgu u Glauchau (viz výše, zde je relevantní i srovnání s Černínským ranným krajinářským parkem v Krásném Dvoře, kde u obou lokalit se ještě zřetelně projevuje vliv tvorby W illiama Kenta. V Muskau se na tvorbě parku podílel významně právě zahradnický rod Rehderů, a Jacob Heinrich Rehder (1790 1852), otec již na Hluboké zmíněného Theodora Heinricha Rehdera, zde byl knížetem Pücklerem jmenován generálním ředitelem parku a přilehlých školek. Podobně jako kníže Hermann Pückler, byli i Rehderové věrnými zastánci a ctitelé ideí a parkové tvorby význačných 40

anglických krajinářů Lancelota Browna a Humphry Reptona. Reptonovy profesní zásady a pravidla, které ještě dále upravil Princ Pückler, byly motem krajinných a parkových úprav v Muskau, Branitz a na dalších místech; stejně jako parkové úpravy na Hluboké, jak to dosvědčuje dodnes dochovaná velkorysá kompozice, právě v prostoru Podskalské a Poříčské louky, ale i parkové kompozice Babelsberg u Postupimi či pařížský Boloňský lesík, Olmstedovy parky v USA, ale také komornější park v Červeném Dvoře. Je nutno si uvědomit, že v době kdy celou Evropu zaplavovaly šablonovité kopie takzvaných an glických parků, zakládaných bez jakéhokoliv ohledu na místní terén, genius loci a kvalitu okolního prostředí, jen málo osvícenců se dokázalo inspirovat tím nejkvalitnějším možným zdrojem z krajinářské tvorby Browna a Reptona. Tato hrstka byla na kontinentě ve své době reprezentována poměrně úzkým aritokratickým okruhem včetně knížat Pücklera a Schwarzenberga. Také díky Theodoru Rehderovi, a později Eduardu Petzoldovi, se tento vliv dostal do Čech již v podobě zrealizovaných parkových úprav poměrně brzy. Rehderovo dílo je na základě dochovaných dokumentů, ikonografie a dalších indicií spojováno především s parky na Hluboké a v Červeném Dvoře; na Hluboké je Theodor Heinrich Rehder uváděn mezi lety 1851 - 1854. Je tedy nasnadě scénář, podle kterého Rehder již záhy po zahájení parkových úprav na Hluboké nastupuje za Immelina, aby po zkušenostech ve Waldenburgu komlexně řešil úpravy krajiny limitované takovými přírodními podmínkami, které měl možnost již okusit jak v Mužákově, tak ve W aldenburgu.

Na Hluboké je Theodor Heinrich Rehder uváděn mezi lety 1851 - 1854

41

Park Grünfelder ve Waldenburgh

Grünfelder Park ve Waldenburgh

Po čtyřech letech působení, kdy snad již byl tento úkol završen (v době činnosti Theodora Rehdera v letech 1851 – 54, bylo na Hluboké vysázeno 11 597 stromů a 2 180 keřů) , byla další rutinní péče svěřena do rukou původem děčínského zahradníka Wachy. Ten se pak podle vlastních svědectví musel přizpůsobovat častým požada vkům kněžny, která neustále přicházela s novotami, které určovala momentální 42

móda pall mall Paříže; není snad ani nutno ilustrovat francouzské představy o anglickém krajinném parku, dostatečně ozřejmené výše na příkladu boloňského lesíka, kde si císař Napoleon III. přímo vyžádal autorskou účast knížete Pücklera. To by jen více potvrzovalo i druhovou bohatost horního parku u zámku v porovnání s čistou podobou krajinných úprav v podzámčí i na Podskalské a Poříčské louce. Carl Eduard Adolph Petzold, nástupce Jacoba Heinricha Rehdera v ředitelské funkci v Muskau, pak působil v Čechách po celou druhou polovinu 19. století, jak to dobře dokumentují jeho díla ve středních, severních a východních Čechách (Smiřice, Skřivany, Malá Skála, Dobřenice, Josefův Důl, Český Dub a Lysá nad Labem). Jméno evropsky proslulého zahradního umělce Eduard Petzold nám bylo ještě donedávna ve spojitosti s územím Čech neznámé. Díky ucelenému průzkumu Dr. Michaela Rohdeho a popularizaci v Něm ecku, se můžeme dnes prezentovat sedmi realizovanými krajinnými parky Eduarda Petzolda na území Čech. Mimo jednoho případu se podařilo zjistit a najít i detailní plány realizovaných parků, včetně popisů výsadeb. Přesto, že ve většině případů jde o v různé míře zanedbávané a necitlivě přeměňované lokality, lze jasně dešifrovat původní velkolepá řešení prostorová, celkové parkové kompozice a bývalé osové vazby a průhledy navazující na okolní krajiny. Prostorová a kompoziční řešení Petzoldova navozují atmosféru anglických krajinářských parků Reptonových, ale i parku knížete Pücklera v Bad Muskau. Po smrti Jacoba Rehdera působil v Muskau Eduard Petzold jako generální inspektor parku a přilehlých okrasných školek (1852-72), a jako zastánce metod knížete Pücklera po celý život ve své tvorbě zastával Repton ovy principy parkové tvorby a dále je rozvíjel. Bez nadsázky tedy lze říci, že po polovině 19. století se tyto principy významně a velkoryse přímo "z první ruky" obrážejí i v Petzoldově parkové tvorbě v Čechách. Na příkladu vlivu tvorby Eduarda Petzolda lze ilustrovat a doložit, že sice existoval dovoz školkařských výpěstků z arboreta v Muskau, nicméně základní struktura všech jeho parků byla komponována z místních a rostlých dřevin. Okrasné exempláře a zvláštnosti byly zpočátku vysazovány spíše jen v blízkém okolí budov (např. horní část parku na Hluboké - tzv. „pleasure grounds“ v angl. pojetí parkové tvorby) a na jejich reprezentačních plochách. Ve vzdálených polohách (vlastní park) se autor, stejně jako předtím ještě tradičněji Pückler a Rehder, spoko jil hlavně s domácím sortimentem, vzácně doplněným šlechtěnými kultivary pro zvýšení účinu komponované scenérie a zpravidla jen v těsné blízkosti sídla. 43

Nicméně po více než století nelze dnes očekávat výskyt podobného sortimentu, nepřivyklému zcela zdej šímu klimatu, v porostech domácích otužilých dřevin, které dnes logicky tvoří (s drobnými výjimkami) dochovaná prostředí zmíněných parků. Výjimkou jsou jen průběžně a trvale udržované lokality, vesměs v bezprostřední blízkosti sídel, či parky menší rozlohy, kde intenzivní údržba nebyla v minulosti opomenuta; také však i lokality později (a často dodnes) doplňované druhově novými výsadbami bez patřičného respektu, úcty či znalosti povahy a významu té které kompozice . Spolu s výše v textu uvedenými principy krajinné tvorby knížete Pücklera, jsou uvedené příčiny zřejmě hlavními důvody absence exotických dřevin v prostoru Podskalská a Poříčská louka na Hluboké, ale i v případě parku v Červeném Dvoře. V tomto ohledu je zapotřebí pokračovat v detailním historickému a ikonografickému průzkumu (včetně okolního krajinného prostředí a morfologie terénu), a to i včetně podrobného studia relevantních archiválií. Je zcela zřejmé, že přírodní, kulturně historický, edukativní a studijní význam parků na Hluboké i v Červeném Dvoře přesahuje hranice České republiky a je důležitým a v podstatě velmi dobře zachovaným svědectvím parkové tvorby na světové úrovni, a to podle uvedených dobových zásad parkové a krajinné tvorby. Směle tak může stát po boku celé řady parkových kompozic německých, ale řadit se čestně i vedle četných předloh anglické parkové tvorby. Vskutku se jedná o u nás jedinečný příklad oné ryzí linie parkových čistě krajinářských úprav, která je sledovatelná po pomyslné ose Kent, Brown, Repton, Pückler, Lenné, Rehder, Petzold, Olmsted ad., jejíž výskyt na našem území je z odborného hlediska zcela nedocenitelný.

Park v Červeném Dvoře, 1947, VTÚ v Dobrušce

44

V tomto ohledu je nutno vzpomenout i dalšího charakteristického rysu parkových úprav krajiny pod Hlubokou, které dodnes dobře ilustrují společné ideje a programové koncepční postupy Pücklera a Schwarzenberga, kdy oba od počátku prací v Mužákově, respektive na Hluboké, se snažili o reprezentaci rodu, aristokracie a významu místa vpravdě osvícensky. S tím souvisí u obou knížat programový důraz na zakomponování stávajících sídel, jejich jednotlivých významných budov i provozů do kompozice parkových úprav, tak jak to bylo pravidlem i u starších a pro ně vzorových parků v Anglii (Brown, Repton). Na Hluboké se tak mezi hlavními dominantami parkových průhledů z Podskalské a Poříčské louky vedle vlastní dominanty zámku objevují další nové stylizované stavby v podhradí a okolí – úřednický dům, kostel sv. Jana Nepomuckého, Štekl, dvůr Vondrov a nakonec i novoromá nsky přestavěný kostel v Hosíně. Rodové sídlo je tedy enklávou bukolizovanou parkově upravenou krajinou, tak jak lze dodnes dobře dokumentovat na příkladu Mužákova, bohužel vzhledem k necitlivým novodobým zásahům již hůře na Hluboké, kde vazby na zámek Ohrada a dvůr Vondrov byly spolu se stavbou nové silnice v minulém století necitlivě zlikvidovány.

Hospodářský dvůr Vondrov

45

A.2.

LIMITY ÚZEMÍ

A.2.2.

LIMITY KULTURNÍCH A HISTORICKÝCH HODNOT, PAMÁTKOVÁ PÉČE

A.2.2.1. Památková ochrana území, objektů a jejich prostředí ve vizuální scéně dotčené provozem hřiště.

Pohled z vyhlídkové terasy na prostor parkových úprav na Podskalské a Poříčské louce, 2/04.

Podskalská a Poříčská louka jsou posledním doposud silněji nenarušeným reliktem původní krajinné kompozice s hlavní pohledovou a kompoziční vazbou na zámek Hluboká. Jsou tak i přirozeným prostředím a nedílnou součástí souboru, jehož jednotlivé objekty jsou zapsanými nemovitými kulturními památkami (viz soupis památek níže). Z tohoto důvodu bylo celé dotčené území navrženo na vyhlášení za Krajinnou památkovou zónu Hlubocko, aby bylo možné přistoupit ke komplexní péči a ochraně jakou tento areál bezesporu zasluhuje. Předmětem ochrany tak mimo jiné je zejména historický charakter, vzájemné prostorové uspořádání, krajinné dominanty a měřítko jednotlivých objektů, sídelních útvarů a krajiny. Význam celku zřetelně přesahuje rámec České republiky a je nutné jej posuzovat i na základě platných mezinárodních úmluv a chart.

46

A.2.2.2.

Vybrané dokumenty upravující režim vzhledem k přítomnosti kulturních památek, jejich prostředí a v dotčených územích významných z hlediska existence kulturně historických hodnot.

Ústava ČR. Článek 7 Ústavy stanoví: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. Tato obecná zásada konstituuje ochranu přírody a krajiny jako jeden z veřejných zájmů. Listina základních práv a svobod. Článek 11, odstavec 3 stanoví: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem“. Výkon vlastnického práva nesmí poškozovat veřejné zájmy nad stanovenou mez, bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nebo být v rozporu s dobrými mravy. Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Předmětem mnoha ustanovení zákona, zejmén a v části územně plánovací je „zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území“. Zákon o Státní památkové péči č. 20/1987 Sb. v pozdějších a novelizovaných zněních a ve znění pozdějších předpisů. Památková zóna, §6 zákona. Předmětem ochrany je zejména historický charakter, vzájemné prostorové uspořádání, krajinné dominanty a měřítko jednotlivých objektů, sídelních útvarů a krajiny. Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., ve zněních pozdějších předpisů . 47

Památné stromy, §§ 46 a 47 zákona . Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Mají také ochranná pásma, ve kterých je zakázána veškerá rušivá činnost. Pokud ochranné pásmo nestanoví příslušný orgán ochrany přírody při j ejich vyhlášení, je jím kruh o poloměru desetinásobku průměru kmene v prsní výši. (zde cca. 10 metrů pásmo od paty kmene stromu). Krajinný ráz, §12 zákona. Podle § 12 uvedeného zákona se chrání krajinný ráz, ráz určitého místa nebo oblasti, daný jeho p řírodní, kulturní i historickou charakteristikou. Krajinný ráz „je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině“. Mezinárodní úmluvy a charty. (Řada mezinárodních dokumentů a úmluv se v současné době stává součástí ČS právního řádu, viz níže a je tudíž nutno je zde z tohoto důvodu jmenovat jako zdroje aktuálních či potenciálních limitů dotčeného záměru).

Athénská charta, Mezinárodní konference Komise pro mezinárodní duševní spolpráci, 1931. … „Předmětem zvláštního studia mají být také otázky spojení architektury s přírodou; stromoví a rostlinná výzdoba má být přizpůsobena památkám nebo jejich skupinám s tím záměrem, aby byl zachován jejich starý charakter …“ Benátská charta, Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel, 1964. Čl. 7. „Památka je neoddělitelná od dějů, jichž je svědkem a od prostředí, v němž je umístěna…“ Čl. 14. „Památková sídla mají být předmětem zvláštní péče tak, aby byla zajištěna jejich integrita…“

48

Florentská charta, Mezinárodní výbor pro historické zahrady a historické lokality ICOMOS – IFLA, 1981. Čl. 6. „Označení historická zahrada náleží stejně tak malým, drobným zahradám jako rozsáhlým tvarovaným nebo krajinářským parkům“. Čl. 1. „Historická zahrada je architektonická a vegetační kompozice, jež je z hlediska dějin nebo umění celospolečensky významná. Jako taková je považována za památku“. Čl. 3. „Jako památka musí být historická zahrada chráněna v duchu Benátské charty, nicméně jako živá památka spadá pod ochranu specifických pravidel, která obsahuje tato charta“. Čl. 4. „Do architektonické kompozice historické zahrady patří: její půdorys a různé profily jejího terénu, její rostlinná hmota: dřeviny, jejich objem, jejich barevnost, jejich rozmístění, jejich vzájemné poměry, její stavební či dekorativní prvky, její tekoucí i stojaté vody s příslušným zrcadlením“. Čl. 5. „Vyjadřujíc úzké vztahy mezi civilizací a přírodou jako místu blaha, vhodné k meditaci nebo ke snění, nabývá zahrada kosmického smyslu idealizovaného obrazu světa, stává se rájem v etymologickém smyslu slova a současně svědčí o kultuře, o stylu, o příslušné epoše, popřípadě o originalitě jejího tvůrce“. Čl. 7. „Historická zahrada, ať již je či není připojena k budově – v kladném případě je jejím neoddělitelným doplňkem – nemůže být odtržena od svého vlastního městského nebo venkovského prostředí a to bez ohledu na to, je-li umělé nebo je-li přírodní“. Čl. 8. „Historická lokalita je určitá část krajiny, připomínající pamětihodnou skutečnost; jde o místo významné historické události, vzniku pověsti nebo hrdinského boje, slavného obrazu atd“. Čl. 9. „Ochrana historických zahrad vyžaduje, aby byly identifikovány a inventarizovány. Vyžaduje diferenciované postupy jako údržbu, konzervaci, restaurování. Autenticita historické zahrady se týká stejně 49

tak její koncepce a objemu jejích částí, jako její výzdoby nebo výběru vegetace či nerostů, které ji vytvářejí“. Čl. 10. „Veškerá činnost, související s údržbou, konzervací, restaurováním nebo restitucí historické zahrady nebo některé z jejích částí musí přihlížet současně ke všem jejím prvkům. Oddělit od nich jednotlivé úkony by znamenalo narušit vztahy, které je spojují“. Čl. 11. „Údržba historických zahrad je prvořadou činností a to nezbytně kontinuálního chara kteru. Vzhledem k tomu, že hlavním materiálem jsou rostliny, je možné udržovat dílo v dobrém stavu dílčími náhradami a – v dlouhodobém výhledu – cyklickou obnovou (holosečí a novou výsadbou, resp. Umístěním již rozvinutých rostlinných jedinců)“. Čl. 12. „Rozhodnutí o výběru druhů stromů, keřů, rostlin, květin, jež mají být periodicky nahrazovány, musí přihlížet ke stanoveným zvyklostem, platným pro jednotlivé botanické a kulturní oblasti, ve snaze udržet, resp. Vyhledat původní druhy“. Čl. 14. „Historická zahrada musí být udržována ve vhodném prostředí. Je třeba odmítnout jakoukoli změnu fyzikálního prostředí, jež ohrožuje ekologickou rovnováhu. To platí pro veškeré infrastruktury, vnitřní i vnější (kanalizace, zavodňovací systémy, silnice i cesty, parkovací plochy, oplocení, technická opatření umožňující hlídání či provoz atd“. Čl. 18. „I když historická zahrada má sloužit k tomu, aby byla shlédnuta a aby jí bylo možné projít, je nutné, aby byl přístup omezen s přihlédnutím k její rozloze a křehkosti, a to tak, aby byla zachována její podstata a její kulturní poslání“. Čl. 20. „Jestliže v běžném provozu je možno povolit v zahradách provozování poklidných her, je třeba naproti tomu vytvořit vedle hi storických zahrad místa, resp. terény, vhodné pro živé a dynamické hry a pro spor t tak, aby byl realizován tento společenský požadavek, aniž by došlo k narušení konzervace zahrad a historických míst“. Torremolinská charta, 1983. „Zodpovědné zacházení s přírodními zdroji a ochrana prostředí. Usiluje o zodpovědné řízení využívání prostředí, zdrojů půdy, hornin, ovzduší, vody, energie, fauny a flory se 50

zvláštní pozorností území s přírodními krásami a s kulturním a architektonickým dědictvím“. „Zhodnocení historického dědictví, památek a jejich souborů se musí stát integrální součástí základní politiky územního plánování“. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, 1991. Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy x)

Členské státy Rady Evropy, signatáři této Úmluvy, u vědomí toho, že cílem Rady Evropy je dosáhnout těsnější jednoty mezi jejími členy, mimo jiné za účelem ochrany a naplňování ideálů a zásad, jež jsou jejich společným dědictvím, uznávajíce, že architektonické dědictví je nenahraditelným výrazem bohatství a r ůznorodosti kulturního dědictví Evropy, nedocenitelným svědectvím naší minulosti a společným dědictvím všech Evropanů, s přihlédnutím k Evropské kulturní úmluvě podepsané v Paříži dne 19. prosince 1954 a zvláště k jejímu Článku 1, s přihlédnutím k Evropské chartě architektonického dědictví přijaté Výborem ministrů Rady Evropy dne 26. září 1975 a k Rezoluci (76) 28 přijaté 14. dubna 1976 o přizpůsobení zákonů a předpisů požadavkům integrované konzervace architektonického dědictví, s přihlédnutím k Doporučení 880 (1979) Parlamentního shromáždění Rady Evropy o konzervaci evropského architektonického dědictví, s přihlédnutím k Doporučení č. R (80) 16 Výboru ministrů členským státům o specializované přípravě architektů, urbanistů, stavebních inženýrů a architektů krajinářů a k Doporučení č. R (81) 13 Výboru ministrů přijatému 1. července 1981 o opatření na pomoc některým upadajícím řemeslným živnostem v kontextu řemeslné činnosti, x)

Upozornění: Platné anglické znění Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy (č. 121) a její překlad do českého jazyka jsou vyhlášeny současně ve Sbírce mezinárodních smluv č. 73/2000. Podle Čl. 10 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb. a ústavního zákona č. 395/2001 Sb., je Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy s účinností dnem 1. 6. 2002 součástí právního řádu České republiky.

51

pamatujíce na důležitost předávání systému kulturních odkazů budoucím gen eracím, zlepšování městského a venkovského prostředí, a tím realizované podpory hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje států a regionů, potvrzujíce důležitost dosažení dohody o základním směru společné politiky v oblasti konzervace a zhodnocování architektonického dědictví, se dohodly na následujícím: Definice architektonického dědictví Článek 1 Pro účely této Úmluvy se výrazem ,,architektonické dědictví“ rozumí následující nemovité statky: 1. památky: všechny budovy a konstrukce pozoruhodné sv ým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem, včetně jejich vestavěného zařízení a výbavy, 2. architektonické soubory: homogenní skupiny městských nebo venkovských budov pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem, které jsou navzájem dostatečně spojité, aby představovaly topograficky vymezitelné jednotky, 3. místa: kombinovaná díla člověka a přírody, jimiž jsou oblasti částečně zastavěné a dostatečn ě charakteristické a homogenní, aby byly topograficky vymezitelnými jednotkami, která jsou pozoruhodná svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem. Identifikace statků, které mají být chráněny Článek 2 Za účelem přesné identifikace památek, architektonických souborů a míst, které mají být chráněny, se každá Strana zavazuje vést jejich soupisy a v případě ohrožení dotyčných statků připravit příslušnou dokumentaci při nejbližší příležitosti. Zákonné ochranné procedury Článek 3 52

Každá Strana se zavazuje: 1. přijmout zákonná opatření na ochranu architektonického dědictví, 2. zajistit v rámci těchto opatření a prostředky specifickými pro daný stát nebo region ochranu památek, architektonických souborů a míst . Článek 4 Každá Strana se zavazuje, že: 1. zavede patřičné procedury dohledu a autorizace, jak to vyžaduje právní ochrana daných statků, 2. předejde znetvoření, zchátrání nebo demolici chráněných statků. V tomto směru se každá Strana zavazuje, pokud tomu již tak neučinila, zavést legislativu, která: a) vyžaduje příslušnému úřadu předložit jakýkoli plán na demolici nebo změnu památek, které jsou již chráněné nebo se u nich vede ochranné řízení (Poznámka: zde v řízení návrh Krajinné památkové zóny Hlubo cko), jakož i jakýkoli plán, který ovlivňuje jejich okolí, b) vyžaduje příslušnému úřadu předložit jakýkoli plán ovlivňující architektonický soubor nebo jeho část nebo místo, který obsahuje demolici budov, výstavbu nových budov, a - závažné změny, které se dotýkají charakteru architektonického souboru nebo místa, c)

povoluje, aby veřejné úřady požadovaly po majiteli chráněného statku, aby provedl práci, a nebo aby provedly takovou práci samy, pokud tak majitel neučiní,

d)

umožňuje povinný výkup chráněného statku.

Článek 5 Každá Strana se zavazuje zakázat přemístění celku nebo části jakékoli chráněné památky, kromě případů, kdy fyzická ochrana takových památek přemístění nezbytně vyžaduje. Za těchto podmínek přijme příslušný úřad nezbytná bezpečno stní opatření k jejich demontáži, převozu a opětovnému postavení na vhodném místě.

53

Průvodní opatření Článek 6 Každá Strana se zavazuje: 1. poskytnout prostřednictvím veřejných úřadů finanční podporu na údržbu a restaurování architektonického dědictví na svém území v souladu s celostátními, regionálními a místními pravomocemi a v rámci omezení dostupnými rozpočtovými prostředky, 2. přistoupit v případě nutnosti k fiskálním opatřením na pomoc konzervace tohoto dědictví, 3. podporovat soukromé iniciativy v oblasti údržby a restaurování architektonického dědictví. Článek 7 V okolí památek, uvnitř architektonických souborů a v prostoru míst se každá Strana zavazuje prosazovat opatření k obecnému zlepšení kvality prostředí. Článek 8 S cílem omezit fyzické chátrání architektonického dědictví se každá Strana zavazuje: 1. podporovat vědecký výzkum za účelem zjištění a analyzování škodlivých účinků znečištění ovzduší a vymezení způsobů a prostředků ke snížení nebo odstranění těchto účinků, 2. brát v úvahu specifické problémy konzervace architektonického dědictví v rámci opatření proti tomuto znečištění. Sankce Článek 9 Každá Strana se v rámci svých dostupných pravomocí zavazuje, že zajistí, aby se porušení zákona chránícího architektonické dědictví setkávala s náležitou a přiměřenou odezvou ze strany příslušného úřadu. Tato odezva může za náležitých okolností obnášet závazek pro pachatele zbourat nově postavenou budovu, která nevyhovuje požadavkům, nebo uvést chráněný statek do původního stavu. 54

Politika konzervace Článek 10 Každá strana se zavazuje přijmout integrovanou politiku konzervace, která: 1. stanovuje ochranu architektonického dědictví jako základní cíl plánování územního rozvoje města a venkova a zajišťuje ohled na tento požadavek ve všech fáz ích jak přípravy plánů výstavby, tak procesu schvalování prací, 2. podporuje programy restaurování a údržby architektonického dědictví, 3. učiní z konzervace, propagace a zhodnocování architektonického dědictví významný prvek kulturní politiky, politiky životního prostředí a územního plánování, 4. kdykoli je to možné, podpoří v rámci procesu územního plánování měst a venkova konzervaci a užívání určitých budov, jejichž vlastní význam by nebyl dostatečným důvodem k ochraně podle Článku 3 odstavce 1 této Ú mluvy, ale které jsou zajímavé z hlediska svého umístění v městském nebo venkovském prostředí a z hlediska kvality života, 5. podporuje užívání a rozvoj tradičních dovedností a materiálů jako nezbytných složek pro budoucnost architektonického dědictví. Článek 11 Při respektování architektonického a historického charakteru dědictví se každá Strana zavazuje podporovat - využívání chráněných statků s ohledem na potřeby současného života, a - adaptaci starých budov pro nové účely, je -li to vhodné. Článek 12 Ačkoli každá Strana uznává hodnotu zpřístupnění chráněných statků veřejnosti, zavazuje se přijmout opatření, která budou nutná k zajištění toho, aby důsledky tohoto zpřístupnění, zvláště jakékoli stavební úpravy, neovlivnily negativně architek tonický a historický charakter takových statků a jejich okolí.

55

Článek 13 Za účelem usnadnění realizace této politiky se každá Strana zavazuje v rámci své politické a administrativní struktury podporovat účinnou spolupráci na všech úrovních při činnostech v oblasti konzervace, kultury, životního prostředí a územního rozvoje. Účast a spolky Článek 14 S cílem rozšířit dopad opatření veřejných úřadů k identifikaci, ochraně, restaurování, údržbě, správě a propagaci architektonického dědictví se každá Strana zavazuje: 1. zřídit na různých stupních rozhodovacího procesu náležité mechanismy pro poskytování informací, konzultace a spolupráci mezi státem, regionálními a místními úřady, kulturními institucemi a spolky a veřejností, 2. podporovat rozvoj sponzorování a neziskových spolků činných v tomto oboru. Informace a výuka Článek 15 Každá Strana se zavazuje, že: 1. vytvoří u veřejnosti povědomí o hodnotě konzervace architektonického dědictví, jednak jako součásti kulturní identity, jednak jako zdroje inspi race a tvořivosti pro současnou a budoucí generace, 2. za tímto účelem bude prosazovat politiku šíření informací a podpory zvyšování informovanosti, zvláště za použití moderních komunikačních a propagačních technik, zaměřených zejména na: a) probuzení nebo zvýšení zájmu veřejnosti o ochranu architektonického dědictví, kvalitu zastavěného prostředí a architekturu už od školního věku, b) předvedení jednoty kulturního dědictví a spojitostí, které existují mezi architekturou, jednotlivými druhy umění, lidovými tradicemi a způsoby života, ať už na evropské, národní nebo regionální úrovni.

56

Článek 16 Každá Strana se zavazuje podporovat výuku různých povolání a řemeslných živností spjatých s konzervací architektonického dědictví. Evropská koordinace politiky k onzervace Článek 17 Strany se zavazují k výměně informací o své politice konzervace v záležitostech, jako jsou: 1. metody, které mají být přijaty pro průzkum, ochranu a konzervaci chráněných statků s přihlédnutím k historickému vývoji a k jakémukoli nárůstu počtu daných statků, 2. způsoby, jak nejlépe sladit potřebu ochrany architektonického dědictví s potřebami soudobých hospodářských, sociálních a kulturních aktivit, 3. možnosti, které nabízejí nové technologie k identifikaci a soupisu architektonického dědictví a k boji proti poškozování materiálů, jakož i na poli vědeckého výzkumu, restaurátorských prací a metod správy a propagace tohoto dědictví, 4. způsoby podpory architektonické tvorby jako příspěvku naší doby k evropskému dědictví. Článek 18 Strany se zavazují, že si, kdykoli to bude nutné, poskytnou vzájemnou technickou pomoc ve formě výměny zkušeností a expertů v oblasti konzervace architektonického dědictví. Článek 19 Strany se zavazují v rámci příslušné národní legislativy nebo mezinárodních smluv podporovat evropskou výměnu specialistů v oblasti konzervace architektonického dědictví včetně těch, kteří zodpovídají za další vzdělávání. Článek 20 Pro účely této Úmluvy byl pověřen Výbor expertů, zřízený Výborem ministrů Rady Evropy v soula du s Článkem 17 Statutu Rady Evropy, aby sledoval její uplatňování a zejména:

57

1. pravidelně předkládal Výboru ministrů Rady Evropy zprávu o situaci, pokud jde o politiku v oblasti konzervace architektonického dědictví ve státech, které jsou Stranami této Úmluvy, a o realizaci zásad, jež jsou v ní zakotveny, a o své vlastní činnosti, 2. navrhoval Výboru ministrů Rady Evropy opatření směřující k realizaci ustanovení této Úmluvy, přičemž se má za to, že tato opatření zahrnují mnohostranné aktivity, revize ne bo novelizace Úmluvy a informování veřejnosti o jejím účelu, 3. předkládal Výboru ministrů Rady Evropy doporučení týkající se přizvání států, které nejsou členy Rady Evropy, aby k této Úmluvě přistoupily. Článek 21 Ustanovení této Úmluvy nejsou na újmu uplatňování těch konkrétních příznivějších ustanovení týkajících se ochrany statků popsaných v Článku 1, jak jsou zakotvena v: - Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví ze dne 16. listopadu 1972, a - Úmluvě o ochraně archeologického dědictví Evropy ze dne 6. května 1969.

Evropská úmluva o krajině, 2003. V souvislosti s transpozicí práva Evropského společenství jsou v současnosti, či budou v blízké budoucnosti doplněny některé další instituty, vycházející ze znění mezinárodních úmluv. Česká republika v loňském roce přijala a ratifikovala (čímž úmluva vstoupila v platnost) dokument Evropská úmluva o krajině, který stanoví a vymezuje ochranu kulturní krajiny v rámci Evropy (signatářských zemí). Předmětem ochrany je kulturní krajina obecně, a to i taková, která doposud nepožívala ze zákona žádný specielní ochranný režim. Jednotlivá ustanovení úmluvy tak mohou potenciálně limitovat dotčený záměr výstavby hřiště.

58

Seznam nemovitých kulturních památek , heslo Hluboká nad Vltavou. (Ústřední seznam, www.supp.cz ).

41658 / 3-5527 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y H

44641 / 3-5528 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av ou

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y Z

24347 / 3-120 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

výšinné opevněné sídliště - hradiště Baba, archeologické stopy

53427 / 3-104 Y Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u čp.6 m

ě

š

21147 / 3-103 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

V l t a v o u čp.17 z

á

m

35190 / 3-105 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

V l t a v o u čp.52 jiná správní stavba - úřednický dům starý n

39530 / 3-102 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

V l t a v o u čp.142 z

19077 / 3-106 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

V l t a v o u čp.146 m

27241 / 3-121 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

V l t a v o u čp.211 v o d n í m l ý n U n g n a d ů v , z t o h o j e n : r e l i é f s e j m u t

32782 / 3-122 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

V l t a v o u čp.767 r y b n í k

34661 / 3-123 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

V lt av o u čp.? s

ť

a e

n

s

k

š

ý

O

á ě

k

h

r

m

ť

a

n

s

p

ů

m

a

d

a

e k

d

s

k

a

á

ů

a

e

r

c k á

c

v r a

k

Č s l

d

h t

a

V l t a v ě

.

a

s a

y

t

í H lu bok á

n ad

Vlt av o u

v ý k l e n k o v á

51297 / 3-6236 P Č e s . B u d ě j o v i c e Z

á

m

o

s

t

í H lu bok á

n ad

Vlt av o u

výklenková kaplička sv. Jana Nepomuckého p ř i

35226 / 3-107 S Č e s . B u d ě j o v i c e Z

á

m

o

s

t

í H lu bok á

n ad

V l t a v o u čp.271 v e n k o v s k á

47260 / 3-117 S Č e s . B u d ě j o v i c e D v ů r

V o n d r o v H lu bok á

n ad

Vlt av o u

21866 / 3-108 S Č e s . B u d ě j o v i c e D v ů r

V o n d r o v H lu bok á

n ad

V l t a v o u čp.762 z e m ě d ě l s k ý

41394 / 3-110 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

k o s t e l

15919 / 3-116 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

k

a

p

l

45242 / 3-113 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

k

a

p

l

k a p l i č k a při

u s e d l o s t M

r

m á

d

y

k

a

u l o ž e n

l

í

n a

N V

a

r

m os tě

š

v

a

př es

s i l n i c i l

i

n

o Vltav u,

n a

o

v

Hamr y

K o s t e l e c s

k

é

h

o

o

v

a

m a r r a d a s k á d v ů r

s v .

J a n a

i

k k

m .

? T

s

č

v

b a š t o u

o

i

á d

o

m

č

r

ý

s r á z u

m P

á

m u k a

h

n a

33111 / 3-109 S Č e s . B u d ě j o v i c e Z

b o ž í

l

k

ý

B e z d r e v

ý

d

o

a a

V o n d r o v

N e p o m u c k é h o M P U

.

M R

a o

r c

a a

s

i

e n

c e

h

a s m ě r

a

r

s t

ě

y

k k

z á m e k

z á m k

u

O h r a d a

59

31512 / 3-118 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

ž

20928 / 3-115 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

výklenková kaplička sv.

16326 / 3-114 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

b

o

ž

í

m

u

k

a p

21203 / 3-111 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

b

o

ž

í

m

u

k

a p

52821 / 3-112 Y Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

b o ž í

20166 / 3-119 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

s o c h a

s v .

24512 / 3-5875 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

s

n

23216 / 3-126 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

silniční most - mostek s kapličkou sil. do Č. B., u odbočky k nádraží

53712 / 3-125 Y Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

silniční most - mostek s kapličkou sv. Jana Nepomuckého

31733 / 3-5876 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

silniční

28949 / 3-5981 P Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

rudný důl - štola zv. Kampanova díra

17276 / 3-128 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y v

19605 / 3-5478 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y T

20466 / 3-5530 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y U

23173 / 3-5477 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y V

24462 / 3-5474 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y Nad

29597 / 3-5532 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y N a d

35472 / 3-5274 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y P u r k a r e c k á

36652 / 3-5531 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y R

37595 / 3-5529 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y V

38275 / 3-5533 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y J Z

38889 / 3-5475 S Č e s . B u d ě j o v i c e H l u b o k á

n a d

Vl t av o u H lu bok á

n ad

Vlt av o u

mo h yl n í k,

a r ch e ol o gi cké

st o p y N

i

d

i

o

v

s

k

ý

m u k a

l

č

most

ř

b

i

t

o

v V

Antonína n

o d

m u n i c k é h o

a

c e ř

s t

ě

i

r

k p

o

t

r y b n í k a

i

z á m k

u

a

r

k

u

O

Ú

N

Z

m a r r a d a s k á spojka silnic Hamry - St. obora

J a n a i

h

n

N e p o m u c k é h o p í

nad jezd

m

o

na d

s

t n

ř

i

a

r s i

S

o

trat í sil.

l

n

d

z

i

c i

B

II/146,

e

o

S

t

a

a

l b

o

o

b

o

l

f

r

K

o d a

m

6

i

c

ř

á

Zel.

ě c

h

rajtštaj k v r a t y

p o l e s í

v

k

o

u

o

a

e m

n

o

t č

h r a d i š t ě p

4

t

k

3 0 0 m

o

š k

ů

v

í

o

m u n i c k ý m i

d

1

t

Dobřejovic e

i o

/

r

é

Kašt ánk em,

d

o

s

I

l

h

a

v

r

e I

směr

o

u

c

v

B a b a k

o

u

60

PŘÍLOHA: GOLFOVÁ HŘIŠTĚ V HISTORICKÉ KRAJINĚ, PARCÍCH A ZAHRADÁCH, PŘÍKLAD REGULACÍ A ZÁVAZNÉHO STANOVISKA K DANÉ PROBLEMATICE OD BRITSKÉHO STÁTNÍHO ORGÁNU PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY KRAJINY „THE ENGLISH HERITAGE“. Podle oficiálních materiálů The English Heritage zpracoval a přeložil Jan Hendrych. Materiál vychází z poznatků a zpracovaných materiálů z osmdesátých a devadesátých let dvacátého století, které jsou v současnosti dále rozvíjeny a doplňovány. Pohybujeme-li se v prostoru krajinného parku dotvářeného podle principů a zásad anglického krajinářství dané doby, je nanejvýš účelné zde uvést i současné zásady a prin cipy britských orgánů státní péče a ochrany krajiny, a to se zřetelem na již dlouhodobé a odzkoušené řešení obdobné a nyní i u nás navýsost aktuální problematiky. A -

Výchozí úvahy stanoviska

1Úloha orgánů památkové péče a ochrany pro prezentaci, porozumění a užívání historických prostředí v současnosti a budoucími generacemi spočívá mimo jiné i v usměrňování nových aktivit a rozvoje takovým způsobem, aby docházelo k uchování a obohacení památkové hodnoty a charakteru historické krajiny, parku či zahrady, a nikoli k jejich degradaci, k změnám jejich podoby a ztrátě historické informace. Současný tlak na historické krajiny, parky a zahrady v podobě zakládání golfových hřišť je tak přirozeně ve středu zájmu památkových orgánů a široké kulturní veřejnosti. 2Toto stanovisko je koncipováno jako podklad a rukověť pro orgány místní správy a památkové péče a ochrany krajiny, zejména pro správné hodnocení, posuzování a rozhodování v procesu doporučení či zamítnutí návrhu na stavbu go lfových hřišť v areálech historických krajin, parků a zahrad, jakož i pro stanovení podmínek doprovázejících případná souhlasná stanoviska se zřízením takového sportoviště. 3Oborově příbuzné organizace v UK, jako např. The Countryside Commission a The English Nature, se ztotožňují s tímto stanoviskem (The English Heritage) a mají stejné zájmy, první z nich při procesu ochrany krajiny, krajinných 61

scenérií, krajinného rázu, druhá při širší ochraně přírody a krajiny. Toto stanovisko se dále doporučuje dopl nit detailními stanovisky těchto a dalších relevantních organizací ochrany přírody a krajiny, např. zainteresované soukromé organizace, NGO atp. B -

Golf v historických prostředích krajiny

4Otevřená volná kulturní krajina obsahuje zpravidla významnou historickou hodnotu. Mohou zde být zbytky a evidence původních zemědělských systémů od dob prehistorických až po nedávnou minulost, struktury polností a způsobů obdělávání, prastaré lesní porosty, plužiny, vodní díla, cesty atp. Jejich stopy nad terénem j iž mnohdy zanikly, ale jsou patrné pod zemí a rozlišitelné ze vzduchu při leteckém archeologickém průzkumu. (Podobný prů zkum v Čechách započal a ž po r. 1989 a v současné době jsou odkrývána cenná svědectví vývoje a osídlení krajiny, viz. in: Martin Gojda: Archeologie krajiny, Academia Praha 2000, pozn. autor). 5Jakákoliv změna přirozeného rázu krajiny může zásadně ohrozit danou historickou a estetickou hodnotu. Intenzifikace zemědělství například přinesla nedozírné následky v podobě poškození krajiny – likvidace mezí, cest, remízů, lesních porostů, archeologických nalezišť a nálezů, dalších památek movitých i nemovitých atd. (Mnohdy došlo k faktické likvidaci všech atributů života venkova, velké části krajiny se staly jakousi nekonečnou periferií vystavu jící na odiv povětšině stavby nejméně estetické a často až odpudivé z toho, čím se městské aglomerace do krajiny pová žlivě a nekontrolovatelně vkrádají, po zn.autor). V devadesátých letech dvacátého století právě četné záměry pro golfové využití historický ch i zemědělských krajin, parků a zahrad přineslo řadu nových problémů pro obor péče a ochrany krajiny. 6Měřítko navrhovaných změn ve využití krajiny, parků a zahrad v souvislosti s golfovým sportem může, jak se zdá, být obrovské a jejich dopady nedozírné. Koncem devadesátých let 20. století v samotné Velké Británii bylo podáno přes tisíc žádostí, kdy většinou šlo o 18ti jamková golfová hřiště o rozloze přes padesát hektarů. Nejvíce postižené pak byly právě historické krajinářské parky. Ty zaujímají celk em 1% z plošné rozlohy Anglie. Více než 5% žádostí o golfová hřiště směřovalo právě na tyto lokality, včetně těch nejprestižnějších a nejrozlehlejších. 7Architekti golfových hřišť bohužel cíleně mění topografii a morfologii terénu pro zvýšení náročnost i a zajímavosti 62

golfových terénů. Značné investice jsou věnovány právě na terénní modelace, výstavbu vodních překážek, greenů atp. Pravidelné sekání trávy je hlavním opatřením, the greens, the fairways a the rough se stávají zřetelně odlišitelné barvou a texturou travnatých povrchů. Součástí golfových hřišť je i tzv. „přírodní stromový porost“ v rozsahu the rough, často se zde však bohužel vysazují pro lokalitu zcela cizorodé skupiny dřevin – např. březové háje atp. Moderní golfová hřiště tak vytváří svůj vlastní typ krajiny (podle změn trendů se může měnit), zcela odlišný od toho, který dotčené území historicky, vývojově a charakteristicky obvykle doprovází. 8Otevření golfových drah často znamená otvírání nových průseků porosty, likvidaci keřových skup in, parkových úprav, vzácných a kompozičně významných soliter (jako např. u nás likvidace mohutného soliterního dubu letního vlivem golfu v zámeckém parku v Hrádku u Nechanic, po zn. autor) a kulisových výsadeb (např. nebe zpečí na Pod zámecké louce v parku na Hluboké, po zn. autor). Modelace terénu může znamenat nevratnou destrukci původních prvků kompozice, včetně prvků archeologického zájmu pod zemí. Změna využití území a změna údržby nových výsadeb může znamenat náhlou proměnu typického charakteru krajiny, parku, zahrady, a její nahrazení charakterem jiným, novým a cizorodým (golf Karlštejn, pozn. autor) . Nové budovy klubů, zázemí údržby, parkoviště a cestní sítě včetně povrchů tyto negativní změny ještě podtrhují. Historická struktura místa, krajiny, je jedinečný a neobnovitelný prvek a hodnota a jakákoliv změna zde může znamenat trvalou ztrátu historického prostředí, důležité historické informace. C -

Místní plánování

9Je zapotřebí revidovat možnosti a účinnost územního a krajinného plánování na místních úrovních tak, aby bylo možno jeho nástrojů efektivně využívat při rozhodování o způsobilosti či nezpůsobilosti projektů spojených se zakládáním sportovišť v zde popisovaných podmínkách - golf stojí v popředí této problematiky. Takový územní (krajinný ) plán by měl jednak nalézt a doporučit vhodné lokality v předstihu, stejně jako doporučit a dát podmínky jejich provozu, a vyloučit lokality významné, či dokonce zákonem chráněné pro jejich určité významné hodnoty kulturně historické atp. Nedílnou součásti takového plánu by měla být vždy studie vlivu na životní prostředí a krajinu, s důrazem na kriteria kulturně historická. (V ČR tento úkol částečně plní § 12, zák.č. 114/92 Sb. „o krajinném rá zu“, jeho vyu žití není však bohu žel zcela samo zřejmé a ro zšířené , po zn. autor) .

63

D -

Vstupní informace a požadavky pro podání žádosti k založení golfového hřiště

10- Ve Velké Británii se v počáteční fázi rozhodovacího řízení posuzují následující dokumenty: -

The Country Sites and Monuments Record (SMR) The List of Buildings of special Architectural or Historic Interest Místní územní plány, místní plány péče a ochrany krajiny, památek, parků a zahrad a dalších prvků památkové ochrany The Register of Parks and Gardens of special Historic Interest in England (The Register)

11- Investor (vlastník) je dále upozorněn na možnost, a v případě že objekt je uveden na seznamu historických památek parků, zahrad a krajin (viz register, SMR aj. výše) i na povinnost, neprodleně konzultovat orgán státu The English Heritage ohledně zamýšlených plánů a aktivit na dotčeném území, které je chráněno na základě zájmů památkové péče a ochrany. Podobně nutné je i vyjádření od The Departmnt of the Environment. 12- Místní plánovací úřad (stavební úřad) posuzuje na místní úrovni všechny žádosti, které nějakým způsobem zasahují zájmy ochrany historických krajin, parků a zahrad. Orgán The English Heritage vydává odborné posudky, vyjádření, doporučení a stanoviska na projekty zasahující objekty státního seznamu (The Register), dává k dispozici i mapy indikující rozsah chráněných historických území (Historic Landscapes), včetně parků a zahrad. Jen ve Velké Británii je tak na 1 200 podobných lokalit území význačného historického zájmu, a četné další jsou mimo tento seznam. 13- V mnohých případech a na základě výše zmíněných seznamů je tak možno již zpočátku usoudit o případné vhodnosti či naopak o naprosté nevhodnosti navrhovaných staveb golfových hřišť a změn s nimi spojených, a jejich realizaci vyloučit. Investor je tak ušetřen zbyteč ných výloh a času se zbytečným zpracováváním dokumentace k žádosti. V některých případech není takové jasné rozhodnutí možné. Lokalita je sice na seznamu (Register), avšak golfové hřiště přísně podřízené speciálnímu režimu je docela dobře myslitelné. V jiných případech lokalita nemusí být na seznamu (Register), ale přesto je její historick á aj. hodnota taková, že vyžaduje velmi citlivý přístup a ochranu. Takové případy jsou zvlášť posuzovány a podrobovány expertízám místních plánovacích úřadů, orgánů The En glish Heritage, místních 64

archeologů, District nebo County Conservation Officer a dalších, jako jsou například: -

Statutární společnosti: The Ancient Monuments Society, The Council for British Archaelology, The Georgian Group, The Society for Protection of Ancient Buildings, The Victorian Society, The Royal Commission on the Historic Monuments of England.

-

The Garden History Society, A Country Garden Trust, The Centre for the Conservation of Historic Parks and Gardens at the University of York, další místní historické společnosti a kluby, archeologické společnosti a kluby, místní společnosti pro historické stavby atp.

14- Místní plánovací (stavební) úřad (planning authority) tak získá k dispozici dostatečné množství informací (a jeho povinností je tyto informace vždy získat), na základě kterých pak může zodpovědně posoudit a zvážit vliv navrhované stavby golfového hřiště na hrajinu a posoudit tak jeho vhodnost či nevhodnost. Zvažuje se i ten fakt, že stavba golfového hřiště je jen první v celé řadě bezprostředně následujících staveb a změn doplňujících, často silně destruktivního charakteru pro danou historickou lokalitu. V mnohých případech, zejména pokud návrh počítá s hotelovým atp. zázemím, je ze zákona požadováno zpracování studie vlivu na životní prostřed í - EIA. Její součástí jsou i povinné odborné posudky a vyjádření výše zmíněných institucí the English Heritage, the English Nature, the Countryside Commission. 15- Tam, kde nelze z nějakého důvodu prosadit zpracování studie EIA, plánovací úřad bude požadovat jinou vhodnou a dostačující informaci. Investor je tak již v samotném počátku procesu posuzování návrhu požádán o předložení vlastní odborně zpracované studie vlivu stavby na krajinu a dané historické prostředí (krajinný ráz). Nedodržení tohoto požadavku má za následek často zamítnutí projektu na základě nepředložení dostatečné a požadované dokumentace. Investor je dále požádán o zpracování posudků a expertíz zkušených odborníků a specialistů v oboru péče a ochrany historických krajin. Orgán The English Heritage pro tyto účely udržuje a vede jmenný seznam takových oprávněných jednotlivců a institucí. 16- Šíře a obsah takto zpracovávaných studií jsou diskutovány již v prvních fázích procesu. Méně významné či již degradované lokality přirozeně vyžadují me nší pozornost než vysoce klasifikované krajiny, parky a zahrady 65

z památkových seznamů. Právě u nich je požadována velice detailní a zevrubná analýza včetně archeologických průzkumů, zpracovaných mapových podkladů, skic a perspektiv, indikací o materiálovém provedení v detailu, kritických pohledů, zákresů atp. 17- Pokud je záměr na výstavbu golfového hřiště posléze posouzen v kladném smyslu a jeho realizace doporučena, stává se tak jen na základě srozumění s následujícími podmínkami: Nová stavba na ploše padesáti a více hektarů nutně podstatně ovlivní ráz a charakter krajiny a stane se jejím novým výrazným prvkem. Proto její další údržba a péče je součástí veřejného zájmu – jednak v souvislosti s ochranou okolních historických prvků, jejím prostředím a struk turou, jednak vzhledem k celkovému charakteru širšího území a vazeb na okolí, vazeb estetických, kulturních, historických i přírodních. Z těchto důvodů je stanovena pevná podmínka požadující zpracování podrobného plánu výsadeb porostů, skupin a soliter v prostoru golfového areálu, včetně detailního plánu péče a údržby, který zohledňuje dlouhodobě již výše popsané zájmy péče a ochrany. Investor tak musí zaručit budoucí dlouhodobou a poučenou správu a péči o lokalitu. 18- Klíčový bod procesu vlastního posuzování je prvotní stanovení existujících hodnot daného území, a to nejlépe za spolupráce posuzovatelů s investorem. Investor by v žádném případě neměl být ponechán aby zpracoval projektovou dokumentaci dříve, než jsou ve shodě stanoveny základní hodnoty a vstupní informace. Jen tak je v důsledku možné, aby architekt golfového hřiště předložil vlastní návrh v souladu s danými podmínkami a předpoklady, hodnotami a stanovisky odborných orgánů a specialistů. Každý projekt musí odrážet tyto rozdílné místní podmín ky a vznikat v souladu s nimi. Nikdy nelze adoptovat již zavedený model na jiné lokalitě. 19- Investor předloží předběžný koncept projektu k posouzení. V této fázi je možné měnit případné nedostatky a variantně rozpracovávat jednotlivé položky dokumentac e a jejich změny k posouzení. Často dochází k požadavku úpravy projektové dokumentace takovým způsobem, aby byl snížen či eliminován dopad neodpovídajících prvků na historické prostředí krajiny, parku nebo zahrady. E -

Hodnocení vlivu stavby golfového hř iště na historické prostředí krajiny

20- Toto hodnocení je podobným procesem jako hodnocení vlivu stavby na životní prostředí, (na krajinný ráz, po zn. 66

autor). Musí být komplexní a detailní, v zásadě se skládá z následujících částí: -

Průzkum a analýza lokality, zhodnocení existujících prvků, charakteru, současného stavu. Popis historického, kulturního a estetického významu lokality na základě historických pramenů. Zhodnocení historického, kulturního a estetického významu lokality. Zhodnocení dopadu navrhované stavby na výše uvedené charakteristiky. Zhodnocení pozitivních prvků investorského návrhu stavby. Celkové hodnocení vlivu stavby golfového hřiště na historickou lokalitu krajiny, parku, zahrady.

21- Průzkum a analýza lokality musí proběhnout v předstihu vyřízení jakékoliv žádosti, která by se dotýkala zájmů péče a ochrany historické krajiny. Tento průzkum se zabývá především následujícími krajinotvornými prvky: Topografie, rostlinstvo, stromové porosty, lesy, vodní plochy a toky, stromořadí a aleje, zemní práce a modelace terénu, stavby a památky drobné architektury, plastiky a sochařská výzdoba a drobné vybavení – mobiliář, atp. Součástí této analýzy je i plánová, výkresová a grafická dokumentace, zhodnocení a klasifikace stylu (slohu) krajinných, parkových či zahradních úprav a současný stav existujících prvků. 22- Krajina procházela vývojem po tisíciletí spolu se změnami v zemědělských postupech a technologiích. Analýza tohoto historického vývoje dané lokality je tak nezbytnou součástí hodnocení, aby bylo možné identifikovat významné prvky lokality a určit způsob jejich péče a ochrany. Zde slouží zdroje jako archivní podklady, mapy, ikonografie atp. Výborným zdrojem je i starší letecké snímkování, snímky letecké archeologie. (Např. Vojenský topografický ústav v Dobrušce nabízí u nás již snímkování z let třicátých, pozn. autor). 23- Jasné stanovení historického významu lokality je nutné provést ještě před hodnocením vlivu stavby na historické prostředí krajiny. To by mělo zahrnout všeobecně uznávan é aspekty historického a památkového zájmu, jako jsou: -

Archeologické nálezy, naleziště a lokality Tradiční hospodářství v krajině Historické parky a zahrady 67

-

Krajinná prostředí staveb zapsaných jako kulturní památky Chráněná krajinná prostředí, zóny atp.

24Návrh golfového hřiště je tak v procesu testován a konfrontován s jednotlivými zájmy a povahou historického (památkového) zájmu a jsou odhalovány možné konfliktní situace. Těmi mohou být i jednotlivé doprovodné stavby, vybavení, cesty, komunikace, parkoviš tě atp., neodpovídající hodnotě a charakteru daného místa. Obyčejně je požadováno detailní zpracování včetně detailní výkresové dokumentace. Možné a časté argumenty, že využití lokality pro golf je návratné je stěží přijatelné, nebo že rozdíly ve vzhledu greens, fairways a roughs lze redukovat nastavením režimu sekání trávy je nutno přesvědčivě dokumentovat, doložit a zhodnotit. 25- Závěrečné shrnutí možných vlivů na historické prostředí krajiny je požadováno pro účely rychlé orientace v rámci celkové studie a aby bylo možno je postavit a srovnat vedle případných dalších hodnocení vlivů na životní prostředí, scénické hodnoty krajiny aj., podle typu lokality. F -

Hodnocení a zvažování argumentů závěrů pro a proti

26- Pokud investor (vlastník) přikročí ke zpracování detailní projektové dokumentace, zároveň s ní předkládá i detailní a konečné hodnocení vlivu stavby na historické prostředí. V konečném rozhodování plánovacího úřadu o povolení či nepovolení hraje velkou roli úvaha, zda je navrhovaná změna přínosem pro hodnotu a charakter historické lokality krajiny, parku či zahrady, nebo zda naopak nepovede k jejich poškození, nevratné změně či destrukci. 27- Přestože stavba golfového hřiště může zlikvidovat některé prvky historické struktury krajiny, někdy zároveň přináší i pozitivní možnosti. Například možnost regenerace či obnovy prvků historického zájmu, jejich údržba atp. V rámci existence golfového areálu lze někdy i: -

-

Opravit či obnovit poškozené a zaniklé prvky historické krajiny, parku, zahrady, jako jsou stromové porosty, skupiny, solitery, mosty, cesty, oplocení aj. Zintenzivnit údržbu lokality v žádaných mezích vhodných pro dané místo, tam kde již toto opatření již nebylo možné jiným způsobem vykonávat. Sjednotit rozdělené pozemky do původního historického areálu. 68

-

Umožnit přístup veřejnosti na lokalitu, kde to nebylo možné. Zde je nutno ovšem posoudit, zda přístup jen členů golfového klubu lze pokládat za volný přístup veřejnosti. Redukce nebo vyloučení přístupu veřejnosti není u golfových hřišť výji mečná, ale naopak zpravidla regulerní. (Například přístup veřejnosti do parku v Hrádku u Nechanic je od doby zří zení golfového hřiště silně ome zen, park ve Stowe byl kvůli golfu donedávna (1996) částečně nepřístupný a snaha o odstranění golfového hřiště zde byla tuhým bojem s vlivným golfovým klubem, pozn. autor).

28- Investor často nabízí zlepšení stavu lokality či zrestaurování některých částí a zakrývá tak fakt, že další části a prvky jsou poškozeny či likvidovány. (Často je aplikován typizovaný plán hř iště na rů zné lokality a dochá zí tak k ohrožení cenných kompo zic, prvků, stromů atp., jako například bylo záměrem plánu golfu na Hluboké, který vůbec nebral v pota z ro zmístění staletých dubů v parku!, zcela jasně chybělo detailní zaměření lokality. V parku v Šilheřovicích investor prohlašoval soliterní duby za vítanou překá žku pro hru, po zději je však silně poškodil ořezáním a vyvětvením, pozn. autor). 29- Investor také často tvrdí, že golf je jediným řešením, jak nalézt a investovat kapitál nutný k údržbě dané lokality a tudíž jediná cesta k její záchraně. To může být pravda, pravdou je ale i fakt, že mnohdy je lepší o něco déle ponechat místo neudržované než riskovat jeho poškození a likvidaci neodbornou manipulací. (Viz. Stowe, Hrádek atp., po zn autor). V současné době je přístupnost fondů na regenerace historických krajin, parků a zahrad dosažitelnější. 30- Golfová hřiště jsou zpravidla jen součástí mnohem větších investorských „balíčků“, zahrnujících hotel, konferenční centrum, ubytovací domky, chat ičky, chaty, budovy klubu a jejich různé kombinace, heliport atp. Je pak dokladováno, že jen takové komplexní řešení je ekonomicky životaschopné. Nebezpečí likvidace daných hodnot historické lokality je zřejmé. G -

Podmínky a předpoklady dané zkušenostmi

31- Valná většina dosavadních schémat návrhů golfových hřišť vyžadovala speciální podmínky a opatření, aby bylo možno vůbec uvažovat o jejich realizacích. Ať již z hlediska ochrany, údržby či obnovy historických lokalit, tato opatření nejčastěji zahrnují: 69

-

-

-

Speciální stavební konstrukce jako fyzická ochrana jednotlivých prvků lokality před poškozením během přesunu stavebních hmot, zeminy, modelací terénu, provozu těžké mechanizace. Detailní dlouhodobý a finančně doložitelný plán péče a údržby, včetně danéh o režimu kosení travnatých ploch, plán výsadeb stromů a keřů, plán odstraňování plevelných porostů, vše zohledňující zájmy péče o historickou krajinu. Zamezení prostorového rozdrobování lokality. Ochrana a péče o stromy, porosty. Využití, oprava a údržba h istorických budov. Včasné oznamování plánovaných a jiných změn v lokalitě. Zákaz terénních prací před provedením archeologického průzkumu, volný přístup archeologa na lokalitu. Rehabilitace či obnova historické kompozice výsadbami, opravami, údržbou aj. Veřejný přístup a odborná prezentace (průvodce) lokality, platný časový rozvrh pro volný vstup veřejnosti a jejich platný plán. Souhlas (smluvní) ohledně výše uvedených (a příp. jiných) podmínek a ohledně budoucího rozvoje lokality, včetně např. limitů na o světlení, závlahy, sečení atp.

32- Systém pravidelného monitorování a dodržování stanovených a odsouhlasených plánů péče a údržby je v každém případě stanoven se závaznou platností před vydáním případného souhlasného stanoviska, jako podmínka pro povolení stavby golfového hřiště v historicky významné krajině, parku či zahradě. Smluvně jsou stanoveny i pokuty za porušení a nedodržení stanov a podmínek. Tento přelo žený materiál je oficiálním stanoviskem The English Heritage, orgánu Státní památkové péče v e Velké Británii a je v originále k dostání v tištěné podobě na této adrese: The English Heritage, Keysign House, 429 Oxford Street, London W1R 2HD, UK.

70

A.4.

SOUČASNÝ STAV HŘIŠTĚ

A.4.1.

ZÁSAHY DO HODNOT ÚZEMÍ

Daný stav území a vlivy současného hřiště na přítomné kulturně historické hodnoty, závěry dané na základě místních analýz a průzkumů, doprovodná fotodokumentace.

Podskalská a Příčská louka , pohled z terasy zámku Hluboká.

Na základě analýz a rozborů současného stavu a vli vu hřiště na hodnoty dotčeného území lze v obecné rovině konstatovat, že nejsou ani zcela zanedbatelného, ale ani zcela zásadního charakteru. Jedná se tedy spíše o jednotlivé detaily a aspekty, které jsou tu více, tu měně významné. Za významný negativní zásah lze považovat především umístění některých pískových pastí v hlavních parkových průhledech na Podskalské louce, jak bude dokumentováno dále na přiložené fotodokumentaci. Tento aspekt je ve zcela jasném a silně negativním střetu s významem a hodnotou území. Dalším negativním zásahem je viditelné porušování zákonných ustanovení, která se týkají ochranných pásem památných stromů. Podle platné legislativy je pro zdárný růst, rozvoj a udržení zdravotního stavu stromů stanoveno ochranné bezzásahové pásmo klidu o poloměru desetinásobku průměru kmene stromu v prsní výšce. Přeměřením těchto 71

vzdáleností bylo zjištěno, že v celé řadě případů toto ustanovení není dodržováno a zdravotní stav stromů tak může trpět (aplikace hnojiv, pesticidů, příliš časté sekání t ravního porostu atp.).

Jeden z památných dubů na Poříčské louce mezi“ greeny“

a aplikace pesticidních přípravkův těsné blízkosti(5.2.2004)

72

Tristní stav neudržovaných památných stromů je v ostrém kontrastu s přilehlými tratěmi a pískovou pastí uvnitř pásma zákonné ochrany

Na druhou stranu některé porosty památných stromů jsou ponechány nerušenému vývinu a jejich ochranná pásma jsou respektována, jak dokumentuje i tento obrázek. Jednoduchým nastavením pevných pravidel, vymezením ochranných pásem a jejich respektováním lze předejít střetům a kolizím hřiště se zájmy ochrany a hodnotami území

73

Obdobný příklad nedodržování zákonných ustanoven ochranných pásemí, navíc nevhodně umístěná písková past v jednom z hlavních průhledů parku na dominanty kostela a panského domu

Příklad necitlivě umístěného odpaliště v jednom z parkových průhledů na Poříčské louce

74

Nevhodné umístění pískové pasti v jednom z hlavních kompozičních průhledů parkem

A opět obdobná situace a obdobný problém negativního vizuálního dopadu pískové pasti na hodnotu území a narušení charakteru parkové úpravy

75

Kompozičně zamýšlené a vysoce hodnotné uplatnění dominanty zámku Hluboká je v parkové scenérii v současnost stále více narušováno pochybnou novou výstavbou pod úpatím

Přitom se nabízí využití již stávajících historických objektů s přímou vazbou na areál a to v polohách (Poříčská louka), kde by jejich provoz nepůsobil natolik rušivě – v pozadí uprostřed bývalá stylizovaná Schwarzenberská stodola v porostu náletové vegetace

76

Poříčská louka a parkové úpravy s dominantou zámku v pozadí, v prostoru vlevo bývalá Schwarzenberská stodola

A.5.

HROZBY A KONFLIKTY DALŠÍHO VÝVOJE

A.5.1.

MOŽNÉ PROBLÉMY PLYNOUCÍ Z DANÝCH PŘEDNOSTÍ A LIMITŮ ÚZEMÍ, POŽADAVKŮ HŘIŠTĚ A DANÉHO STAVU HŘIŠTĚ

Problémy plynoucí z existence a dalšího rozvoje hřiště na základě závěrů vyplývajících z kapitol A.1. až A.4. Na základě výše uvedené analýzy je zřejmé, že přírodní, kulturně historický, edukativní a studijní význam parkových úprav krajiny na Hluboké přesahuje hranice České republiky a je důležitým a v podstatě dobře zachovaným svědectvím parkové tvorby Evropy své doby, i na světové úrovni, a to podle výše uvedených dobových zásad parkové a krajinné tvorby. V následujícím přehledu jsou stručně uvedeny jen ty možné konfliktní body a problémy, vyplývající z povahy a významu lokality a platných zákonných ustanovení, včetně obecně platných a respektovaných mezinárodních chart a úmluv (výtah). Zákon o Státní památkové péči č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podskalská a Poříčská louka jsou posledním doposud silněji nenarušeným reliktem původní krajinné kompozice s hlavní pohledovou a kompoziční vazbou na zámek Hluboká. Jsou tak i přirozeným prostředím a nedílnou součástí souboru, jehož jednotlivé objekty jsou zapsanými nemovitými kulturními 77

památkami. Z tohoto důvodu bylo celé dotčené území navrženo na vyhlášení za Krajinnou památkovou zónu Hlubocko, aby bylo možné přistoupi t ke komplexní péči a ochraně jakou tento areál bezesporu zasluhuje. Předmětem ochrany tak mimo jiné je zejména historický charakter, vzájemné prostorové uspořádání, krajinné dominanty a měřítko jednotlivých objektů, sídelních útvarů a krajiny. Význam celku zřetelně přesahuje rámec České republiky a je nutné jej posuzovat i na základě platných mezinárodních úmluv a chart. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Ve svých ustanoveních mimo jiné stanoví „zásadu nakládání s navrženými objekty a územími k ochraně stejným způsobem jako s těmi, které již takové ochrany ze zákona požívají“. Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy. Definice architektonického dědictví Článek 1 3. místa: kombinovaná díla člověka a přírody, jimiž jsou oblasti částečně zastavěné a dostatečně charakteristické a homogenní, aby byly topograficky vymezitelnými jednotkami, která jsou pozoruhodná svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem.

Zákonné ochranné procedury Článek 3 Každá Strana se zavazuje: 1. přijmout zákonná opatření na ochranu architektonického dědictví, 2. zajistit v rámci těchto opatření a prostředky specifickými pro daný stát nebo region ochranu památek, architektonických souborů a míst. 78

Článek 4 Každá Strana se zavazuje, že: 1. zavede patřičné procedury dohledu a autorizace, jak to vyžaduje právní ochrana daných statků, 2. předejde znetvoření, zchátrání nebo demolici chráněných statků. V tomto směru se každá Strana zavazuj e, pokud tomu již tak neučinila, zavést legislativu, která: a) vyžaduje příslušnému úřadu předložit jakýkoli plán na demolici nebo změnu památek, které jsou již chráněné nebo se u nich vede ochranné řízení (Poznámka: zde v řízení návrh Krajinné památkové zóny Hlubocko), jakož i jakýkoli plán, který ovlivňuje jejich okolí, b) vyžaduje příslušnému úřadu předložit jakýkoli plán ovlivňující architektonický soubor nebo jeho část nebo místo, který obsahuje demolici budov, výstavbu nových budov, a závažné změny, které se dotýkají charakteru architektonického souboru nebo místa, Článek 7 V okolí památek, uvnitř architektonických souborů a v prostoru míst se každá Strana zavazuje prosazovat opatření k obecnému zlepšení kvality prostředí. Politika konzervace Článek 10 Každá Strana se zavazuje přijmout integrovanou politiku konzervace, která: 1. stanovuje ochranu architektonického dědictví jako základní cíl plánování územního rozvoje města a venkova a zajišťuje ohled na tento požadavek ve všech fázích jak přípravy plánů výstavby, tak procesu schvalování prací, Článek 11 Při respektování architektonického a historického charakteru dědictví se každá Strana zavazuje podporovat - využívání chráněných statků s ohledem na potřeby 79

současného života, a - adaptaci starých budov pro nové účely, je -li to vhodné. Článek 12 Ačkoli každá Strana uznává hodnotu zpřístupnění chráněných statků veřejnosti, zavazuje se přijmout opatření, která budou nutná k zajištění toho, aby důsledky tohoto zpřístupněn í, zvláště jakékoli stavební úpravy, neovlivnily negativně architektonický a historický charakter takových statků a jejich okolí. Památné stromy, §§ 46 a 47 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. „Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Mají také ochranná pásma, ve kterých je zakázána veškerá rušivá činnost. Pokud ochranné pásmo nestanoví příslušný orgán ochrany přírody při jejich vyhlášení, je jím kruh o poloměru desetinásobku průměru kmene v prsní výši“. Krajinný ráz, §12 zákona č. 114/1992 Sb. Podle § 12 uvedeného zákona se chrání krajinný ráz, ráz určitého místa nebo oblasti, daný jeho přírodní, kulturní i historickou charakteristikou. Krajinný ráz „je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině“. Athénská charta. „Předmětem zvláštního studia mají být také otázky spojení architektury s přírodou; stromoví a rostlinná výzdoba má být přizpůsobena památkám nebo jejich skupinám s tím záměrem, aby byl zachován jejich starý charakter…“ Benátská charta. Čl. 7. „Památka je neoddělitelná od dějů, jichž je svědkem a od prostředí, v němž je umístěna…“ Čl. 14. „Památková sídla mají být předmětem zvláštní péče tak, aby byla zajištěna jejich integrita…“ 80

Torremolinská charta. „Zodpovědné zacházení s přírodními zdroji a ochrana prostředí. Usiluje o zodpovědné řízení využívání prostředí, zdrojů půdy, hornin, ovzduší, vody, energie, fauny a flory se zvláštní pozorností území s přírodními krásami a s kulturním a architektonickým dědictvím“. „Zhodnocení historického dědictví, památek a jejich souborů se musí stát integrální součástí základní politiky územního plánování“. Florentská charta. Čl. 6. „Označení historická zahrada náleží stejně tak malým, drobným zahradám jako rozsáhlým tvarovaným nebo krajinářským parkům“. Čl. 1. „Historická zahrada je architektonická a vegetační kompozice, jež je z hlediska dějin nebo umění celospolečensky významná. Jako taková je považována za památku“. Čl. 3. „Jako památka musí být historická zahrada chráněna v duchu Benátské charty, nicméně jako živá památka spadá pod ochranu specifických pravidel, která obsahuje tato charta“. Čl. 4. „Do architektonické kompozice historické zahrady patří: její půdorys a různé profily jejího terénu, její rostlinná hmota: dřeviny, jejich objem, jejich barevnost, jejich rozmístění, jejich vzájemné poměry, její stavební či dekorativní prvky, její tekoucí i stojaté vody s příslušným zrcadlením“. Čl. 5. „Vyjadřujíc úzké vztahy mezi civilizací a přírodou jako místu blaha, vhodné k meditaci nebo ke snění, nabývá zahrada kosmického smyslu idealizovaného obrazu světa, stává se rájem v etymologickém smyslu slova a současně svědčí o kultuře, o stylu, o příslušné epoše, popřípadě o originalitě jejího tvůr ce“. Čl. 7. „Historická zahrada, ať již je či není připojena k budově – v kladném případě je jejím neoddělitelným doplňkem – nemůže být odtržena od svého vlastního městského nebo venkovského prostředí a to bez ohledu na to, je-li umělé nebo je-li přírodní“. 81

Čl. 8. „Historická lokalita je určitá část krajiny, připomínající pamětihodnou skutečnost; jde o místo významné historické události, vzniku pověsti nebo hrdinského boje, slavného obrazu atd“. Čl. 9. „Ochrana historických zahrad vyžaduje, aby byly identifikovány a inventarizovány. Vyžaduje diferenciované postupy jako údržbu, konzervaci, restaurování. Autenticita historické zahrady se týká stejně tak její koncepce a objemu jejích částí, jako její výzdoby nebo výběru vegetace či nerostů, které ji vytvářejí“. Čl. 10. „Veškerá činnost, související s údržbou, konzervací, restaurováním nebo restitucí historické zahrady nebo některé z jejích částí musí přihlížet současně ke všem jejím prvkům. Oddělit od nich jednotlivé úkony by znamenalo narušit vztahy, které je spojují“. Čl. 11. „Údržba historických zahrad je prvořadou činností a to nezbytně kontinuálního charakteru. Vzhledem k tomu, že hlavním materiálem jsou rostliny, je možné udržovat dílo v dobrém stavu dílčími náhradami a – v dlouhodobém výhledu – cyklickou obnovou (holosečí a novou výsadbou, resp. Umístěním již rozvinutých rostlinných jedinců)“. Čl. 12. „Rozhodnutí o výběru druhů stromů, keřů, rostlin, květin, jež mají být periodicky nahrazovány, musí přihlížet ke stanoveným zvyklostem, platným pr o jednotlivé botanické a kulturní oblasti, ve snaze udržet, resp. Vyhledat původní druhy“. Čl. 14. „Historická zahrada musí být udržována ve vhodném prostředí. Je třeba odmítnout jakoukoli změnu fyzikálního prostředí, jež ohrožuje ekologickou rovnováhu. To platí pro veškeré infrastruktury, vnitřní i vnější (kanalizace, zavodňovací systémy, silnice i cesty, parkovací plochy, oplocení, technická opatření umožňující hlídání či provoz atd“. Čl. 18. „I když historická zahrada má sloužit k tomu, aby byla shlédnuta a aby jí bylo možné projít, je nutné, aby byl přístup omezen s přihlédnutím k její rozloze a křehkosti, a to tak, aby byla zachována její podstata a její kulturní poslání“. Čl. 20. „Jestliže v běžném provozu je možno povolit v zahradách provozování poklidných her, je třeba naproti tomu vytvořit vedle historických zahrad místa, resp. Terény, vhodné 82

pro živé a dynamické hry a pro sport tak, aby byl realizován tento společenský požadavek, aniž by došlo k narušení konzervace zahrad a historických míst“. Další potenciální problémy a nedorozumnění či střety, plynoucí z existence a rozvoje hříště vzhledem k obecným ochranným zájmům a k povaze a významu lokality. Společenský zájem je uchování a obohacení památkové hodnoty a charakteru historické kraj iny, komponované krajinné úpravy, parku či zahrady, a nikoli jejich degradace, změny jejich podoby a ztráta historické informace. Architekti golfových hřišť záměrně mění topografii a morfologii terénu pro zvýšení náročnosti a zajímavosti golfových terénů. Značné investice jsou věnovány právě na terénní modelace, výstavbu vodních překážek, greenů atp. Pravidelné sekání trávy je hlavním opatřením, the greens, the fairways a the rough se stávají zřetelně odlišitelné barvou a texturou travnatých povrchů. Součástí golfových hřišť je i tzv. „přírodní stromový porost“ v rozsahu the rough, často se zde však bohužel vysazují pro lokalitu zcela cizorodé skupiny dřevin – např. březové háje atp. Moderní golfová hřiště tak vytváří svůj vlastní typ krajiny (podle změn trendů se může měnit), zcela odlišný od toho, který dotčené území historicky, vývojově a charakteristicky obvykle doprovází. Otevření golfových drah často znamená otvírání nových průseků porosty, likvidaci keřových skupin, parkových úprav, vzácných a k ompozičně významných soliter. Modelace terénu může znamenat nevratnou destrukci původních prvků kompozice , včetně prvků archeologického zájmu pod zemí. Změna využití území a změna údržby nových výsadeb může znamenat náhlou proměnu typického charakteru krajiny, parku, zahrady, a její nahrazení charakterem jiným, novým a cizorodým. Nové budovy klubů, zázemí údržby, parkoviště a cestní sítě včetně povrchů tyto negativní změny ještě podtrhují. Historická struktura místa, krajiny, je jedinečný a neobnovitelný prvek a hodnota a jakákoliv změna zde může znamenat trvalou ztrátu historického prostředí, důležité historické informace. Stavba golfového hřiště je často jen první v celé řadě bezprostředně následujících doprovodných staveb a změn 83

doplňujících, často silně destruktivního charakteru pro danou historickou lokalitu. Nová stavba na velké ploše nutně podstatně ovlivní ráz a charakter krajiny a stane se jejím novým výrazným prvkem. Proto její další údržba a péče je součástí veřejného zájmu – jednak v souvislosti s ochranou okolních historických prvků, jejím prostředím a strukturou, jednak vzhledem k celkovému charakteru širšího území a vazeb na okolí, vazeb estetických, kulturních, historických i přírodních. Z těchto důvodů je stanovena pevná podmínka požadující zpracování podrobného plánu výsadeb porostů, skupin a soliter v prostoru golfového areálu, včetně detailního plánu péče a údržby, který zohledňuje dlouhodobě již výše stanovené a popsané zájmy péče a ochrany. Investor tak musí nejlépe smluvně zaručit budoucí dlouhodobou a poučenou správu a péči o lokalitu. Investor by v žádném případě neměl být ponechán aby zpracoval projektovou dokumentaci dříve, než jsou ve shodě stanoveny základní hodnoty a vstupní informace. Jen tak je v důsledku možné, aby architekt golfového hřiště předložil vlastní návrh v souladu s danými podmínkami a předpoklady, hodnotami a stanovisky odborných orgánů a specialistů. Každý projekt musí odrážet tyto rozdílné místní podmínky a vznikat v souladu s nimi. Nikdy nelze adoptovat již zavedený paušální a standardní hřiště model na jiné významné lokalitě. Velmi konfliktními mohou být i jednotlivé doprovodné stavby, vybavení, cesty, komunikace, parkoviště atp., neodpovídající hodnotě a charakteru daného místa . Možné a časté argumenty, že využití lokality pro golf je návratné je stěží přijatelné; nebo že rozdíly ve vzhledu greens, fairways a roughs lze redukovat nastavením režimu sekání trávy je nutno přesvědčivě dokumentovat, doložit a zhodnotit. Přestože stavba golfového hřiště m ůže zlikvidovat některé prvky historické struktury krajiny, někdy zároveň přináší i pozitivní možnosti. Například možnost regenerace či obnovy prvků historického zájmu, jejich údržba atp. V rámci existence golfového areálu lze někdy i: -

Opravit či obnovit poškozené a zaniklé prvky historické krajiny, parku, zahrady, jako jsou stromové porosty, skupiny, solitery, mosty, cesty, oplocení aj.

84

-

Zintenzivnit údržbu lokality v žádaných mezích vhodných pro dané místo, tam kde již toto opatření již nebylo možné jiným způsobem vykonávat.

-

Sjednotit rozdělené pozemky do původního historického areálu.

-

Umožnit přístup veřejnosti na lokalitu, kde to nebylo možné. Zde je nutno ovšem posoudit, zda přístup jen členů golfového klubu lze pokládat za volný přístup veřejnosti. Redukce nebo vyloučení přístupu veřejnosti není u golfových hřišť výjimečná, ale naopak zpravidla regulerní.

Investor často nabízí zlepšení stavu lokality či zrestaurování některých částí a zakrývá tak fakt, že další části a prvky jsou poškozeny či likvi dovány. Často je aplikován typizovaný plán hřiště na různé lokality a dochází tak k ohrožení cenných kompozic, prvků, stromů atp. Investor také často tvrdí, že golf je jediným řešením, jak nalézt a investovat kapitál nutný k údržbě dané lokality a tudíž jediná cesta k její záchraně. To může být pravda, pravdou je ale i fakt, že mnohdy je lepší o něco déle ponechat místo neudržované než riskovat jeho poškození a likvidaci neodbornou manipulací. Golfová hřiště jsou zpravidla jen součástí mnohem větších investorských „balíčků“, zahrnujících hotel, konferenční centrum, ubytovací domky, chatičky, chaty, budovy klubu a jejich různé kombinace, heliport atp. Je pak dokladováno, že jen takové komplexní řešení je ekonomicky životaschopné. Nebezpečí likvidace danýc h hodnot historické lokality je zřejmé.

A.6.

DOPORUČENÍ A PODMÍNKY PRO NÁVRH KONCEPCE.

Investor / provozovatel předloží koncept projektu k posouzení. V této fázi je možné měnit případné nedostatky a variantně rozpracovávat jednotlivé položky doku mentace a jejich změny k posouzení. Často dochází k požadavku úpravy projektové dokumentace takovým způsobem, aby byl snížen či eliminován dopad neodpovídajících prvků na historické prostředí krajiny, parku nebo zahrady.

85

Doložený a dotčenými orgány odsou hlasený s ystém pravidelného monitorování a dodržování závazně stanovených a odsouhlasených plánů péče a údržby je prioritní a v každém případě stanoven se závaznou platností, jako podmínka pro povolení stavby golfového hřiště v historicky významné krajině, parku či zahradě. Smluvně jsou stanoveny i pokuty za porušení a nedodržení stanov a podmínek. Jak bylo řečeno výše, golfová hřiště jsou zpravidla jen součástí mnohem větších investorských „balíčků“, zahrnujících hotel, konferenční centrum, ubytovací dom ky, chatičky, chaty, budovy klubu a jejich různé kombinace, heliport atp. Je pak dokladováno, že jen takové komplexní řešení je ekonomicky životaschopné. Nebezpečí likvidace daných hodnot historické lokality je zřejmé. Investor / provozovatel proto musí do ložit, jakým způsobem hodlá řešit tento aspekt; v žádném případě nelze akceptovat jakoukoli novou výstavbu na dotčené lokalitě Podskalské a Poříčské louky, možným řešení je naopak recyklace a využití stávajících historických objektů. Investor / provozovatel nebude měnit topografii a morfologii terénu v dotčené lokalitě. Pravidelnou údržbu hřiště závazně doloží a přizpůsobí povaze a kulturně historickému významu lokality. Rozdíly ve vzhledu greens, fairways a roughs oproti danému a přírodě blízkému stavu je nutno redukovat citlivým nastavením režimu sekání trávy. V lokalitě je proto nežádoucí používání herbicidních přípravků, jakož i vysokoprocentních strojených dusíkatých hnojiv trávníků. Tento aspekt musí být přesvědčivě řešen, dokumentován, doložen a zh odnocen. Investor / provozovatel se zaváže udržovat dochované prvky parkových úprav krajiny, opravit či obnovit poškozené a zaniklé prvky, jako jsou stromové porosty, skupiny, solitery atp. Investor / provozovatel se zaváže zintenzivnit údržbu lokality v žádaných mezích vhodných pro danou lokalitu. Investor / provozovatel se zaváže umožnit přístup široké veřejnosti na lokalitu podle předem stanoveného harmonogramu tak, aby nebyl v kolizi se zájmy širší veřejnosti a provozu hřiště. Přítomné památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Mají také ochranná pásma, ve kterých je zakázána veškerá rušivá činnost . Pokud ochranné pásmo nestanoví příslušný orgán ochrany 86

přírody při jejich vyhlášení, je jím kruh o poloměru desetinásobku průměru kmene v prsní výši (pásmo cca. 10 metrů od paty kmene stromu). Investor / provozovatel prokáže a příslušným způsobem doloží řešení tohoto požadavku a doloží patřičně i způsob přizpůsobení projektu hřiště vzhledem k péči a ochraně památných stromů. Údržba lokality je prvořadou činností a to nezbytně kontinuálního charakteru. Vzhledem k tomu, že hlavním materiálem jsou rostliny, je možné udržovat kompozici v dobrém stavu dílčími náhradami a – v dlouhodobém výhledu – cyklickou obnovou, resp. jen výsadbou již rozvinutých rostlinných jedinců původní ch druhů historické kompozice. Rozhodnutí o výběru druhů stromů, keřů, rostlin, květin, jež mají být periodicky nahrazovány, musí přihlížet ke stanoveným zvyklostem, platným pro jednotlivé botanické a kulturní oblasti, ve snaze udržet, resp. vyhledat původní druhy. Je třeba odmítnout jakoukoli změnu fyzikálního prostředí, jež ohrožuje ekologickou rovnováhu . To platí pro veškeré infrastruktury, vnitřní i vnější (kanalizace, zavodňovací a odvodňovací systémy, silnice i cesty, parkovací plochy, oplocení, technická opatření umožňující hlídání či provoz atd“.

A.7.

Použité podklady, literatura.

Při zpracování studie byly použity následující podklady: Rippl H., 1989, SRN. Zpráva o srovnávací studii vyb raných krajinářských parků v Čechách a parku v Bad Muskau. Hendrych J. Dílo Eduarda Petzolda v Čechách, příspěvek na konferenci v Bad Muskau, 1998. Hendrych J. Pückler, Petzold a krajinářské parky 19. století, Zprávy památkové péče 1998, Zahrada Park Kra jina 1997. Praha. Barufke, Brucksch, Kollewe, Rippl. Fürst Pückler Park Bad Muskau. Bad Muskau, 1998.

87

Rohde M. W eg und Werk Eduard Petzold (1815 - 1891). Hannover, 1998. Vybíral J. Století dědiců a zakladatelů . Argo, Praha 1999. Rohde M., Eduard Petzold - Weg und W erk eines deutschen Gatrenkunstlers im 19. Jahrhundert. Dissertaton 1998 Universitat Hannover. Hieke K., České zámecké parky a jejich dřeviny. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1984. Svoboda A.M., Jirák K., Dřeviny parků a zahrad. Průhonice 1973: 1-8, 1-92, mp.15. Vlastní průzkum a rozbor území na Hluboké, v Muskau a Branitz, Jan Hendrych, 1998, 1999, 2000 , 2004. Internetové zdroje, www.supp.cz, www.mkcr.cz, ÚPnSÚ Hluboká nad Vltavou, A+U Design Sro., 1994. ÚPN Hluboká nad Vltavou - Zámostí, koncept, A+U Design Sro., 1995. Regulační krajinářský plán - KPZ Hlubocko, Ing. M. Svrčková, Ing. J. Krause, 1996. Mapa 1. a 2. vojenského mapování, MŽP. Císařský otisk stabilního katastru z roku 1827. MŽP. Letecké snímkování, Vojenský topografický ústav Dobruška . Fotodokumentace

88