pokračování
-2-
11C 251/2012
Aqua purificata, Propylene Glycol, Di-PPG2-Myreth-10 Adipate, Isopropyl Myris- tate, Cyclopentasiloxane, Bytulene Glycol, Glycerin, Glyceryl Stearate, PEG-100 Stearate, Glycine Soja Oil, Stearyl Alkohol, Phenoxyethanol, Dimethicone, Hydrogenated Lecitin, Xanthan Gum, Arginine, Menthol, Methylparaben, Lactic Acid, Niacin, Tocopheryl Acetate, Laureth-3, Ethylparaben, Butylparaben, Hydroxyethylcellulose, Propylparaben, Isobutylparaben, Acetyl Dipeptide-1 Cetyl Ester, Oligohexapeptide (peptide 171) jako kosmetických prostředků či kosmetických přípravků za účelem výhradního nebo převážného dosažení podpory a posílení erekce nebo zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu. II.
Ve zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce proti žalovanému domáhal povinnosti žalovaného zaplatit částku 75.000,00 Kč žalobci nebo Fondu ohrožených dětí se sídlem Na Poříčí 1038/6, 110 00 Praha 1, nebo České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu se sídlem na Františku 32, 110 15 Praha 1, s e podaná žaloba z a m í t á .
III.
Žalobce má p r á vo u ve ř e j n i t výrok I. tohoto rozsudku na náklady žalovaného jedenkrát ve formě a v rozsahu běžné inzerce na internetovém portálu APATYKÁŘ®, www.apatykar.info, vydavatele PharmDr. Martina Dočkala.
IV.
V části, v níž se žalobce domáhal práva uveřejnit tento rozsudek ve větším rozsahu než dle výroku III. a dále v dalších periodicích - Medical Tribune vydavatele Medical Tribune CZ, s.r.o., se sídlem Na Moráni 5, 128 00 Praha 2, dále Zdravotnické noviny vydavatele Ambit Media, a.s., se sídlem Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5-Smíchov, a dále Časopis českých lékárníků vydavatele Česká lékárnická komora, o.s. se sídlem Rozárčina 1422/9, 140 02 Praha 4, s e podaná žaloba z a m í t á .
V.
Žádný z účastníků n e m á
VI.
Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit státu – do pokladny Okresního soudu v Hradci Králové, soudní poplatek za žalobu v této věci ve výši 2.000,00 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
právo na náhradu nákladů řízení.
pokračování
-3-
11C 251/2012
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce se podanou žalobou ze dne 27. 7. 2012, po její změně, domáhal proti žalovanému zdržení se protiprávního jednání spočívajícího v uvádění označených výrobků dle výroku I., uvedeného složení a uváděných na trh pod označením Maxoderm a Maxoderm Vivaxa (dále jen „předmětné výrobky“ či „výrobky“), a to jako kosmetických prostředků, respektive přípravků (dále jen „kosmetické přípravky“) a za účelem dosažení podpory a posílení erekce a zlepšení sexuální trvalosti a výkonu. Zároveň se žalobce domáhal práva uveřejnit rozhodnutí soudu na náklady žalovaného v navržených periodicích a dále zaplacení žalované částky jako citelné sankce pro žalovaného za tvrzené protiprávní jednání. Žalobce se žalovaného rozhodnutí soudu domáhal s tvrzením, že ze strany žalovaného se jedná o protiprávní jednání, neboť uvedené výrobky jsou uváděny na trh v režimu kosmetických přípravků přesto, že se o takové výrobky nejedná, když žalobce odkazoval na platnou právní úpravu, včetně právní úpravy Evropské unie, a eurokonformní výklad právních předpisů, podle nichž předmětné výrobky nemohou být vůbec uváděny na trh jako kosmetické přípravky. Žalobce uvedl, že se jedná o nekalou obchodní praktiku a klamání spotřebitele, a to zejména o objektivní povaze výrobků, u nichž je uváděna a šířena informace, že jsou kosmetickými přípravky, ačkoliv jimi nejsou. Žalobce zároveň uvedl, že předmětné výrobky jsou propagovány v rozporu se zákonem, a to zejména na produktových stránkách žalovaného, na kterých jsou tyto výrobky prezentovány jako kosmetické přípravky převážně za účelem dosažení podpory a posílení erekce a zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu, ale tento účel použití kosmetickým přípravkům vůbec nepřísluší. Žalobce se domáhá navrhovaného rozhodnutí soudu za účelem úplného stažení předmětných výrobků z trhu, neboť jejich uváděním na trh se žalovaný dopouští protiprávního jednání ve smyslu práva Evropské unie, podle něhož je třeba provést také eurokonformní výklad definice kosmetických přípravků. Žalobce doplnil, že předmětné výrobky nejsou léčebnými přípravky, objektivně nemají svou tvrzenou funkci a jsou tak prezentovány klamavým způsobem. Žalobce trval na tom, že předmětné výrobky nevyhovují podmínkám definice kosmetických přípravků jako takových a měl za to, že v jejich případě se nejedná ani o léčivý prostředek, ani o kosmetický přípravek. Žalobce uvedl, že obchodní prezentace určuje účel těchto výrobků a jejich použití, a je proto rozhodná pro naplnění podmínek definice kosmetických prostředků. Žalobce netvrdil nevyhovující složení předmětných výrobků, ale trval na tom, že dle jejich obchodní úpravy, etikety, obalů a jejich propagace, zejména v doprovodném letáku, jsou v rozporu s právní úpravou a definicí kosmetických přípravků, neboť jejich právní definici zjevně nevyhovují, a to zejména proto, že zjevně této definici nevyhovuje prezentovaný účel jejich použití a jejích účinek, jichž by dle této prezentace bylo dosahováno působením na hlouběji uložené tkáně pod epidermis. Žalobce zároveň v řízení navrhl položení předběžné otázky soudu Evropské unie ohledně eurokonformního výkladu definice kosmetických přípravků. Žalobce se dovolával zejména zákonné úpravy dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (§ 25 odst. 2), dále ochrany spotřebitele dle zákona č. 634/1992 Sb. (§ 4) a dále právní úpravy dle práva Evropské unie, zejména směrnice číslo 2009/22/ES a dále směrnice ohledně kosmetických prostředků číslo 76/768/EHS a nařízení ES číslo 1223/2009 o kosmetických přípravcích, účinného od 1. 12. 2010 a použitelného v právním řádu České republiky od 11. 7. 2003 s tím, že po obsahové stránce se definice kosmetického přípravku v právním řádu Evropské unie
pokračování
-4-
11C 251/2012
zásadně nezměnila. Žalobce dovozoval, že předmětné výrobky v důsledku nesprávné právní kvalifikace jako kosmetických přípravků nebyly podřízeny správnému režimu právní regulace při jejich uvádění na trh, který by odpovídal jejich objektivní funkci a účelu použití. Žalobce se podanou žalobou domáhal právního posouzení předmětných výrobků soudem, zejména toho, zda tyto výrobky vyhovují podmínkám definice kosmetického přípravku či nikoliv. Žalobce nesouhlasil se závěry orgánů veřejné moci České republiky s tím, že jsou subjektivní a právně nezávazné, když je nutný eurokonformní výklad definice kosmetického přípravku jako harmonizovaného práva Evropské unie. Žalobce měl za to, že výklad definice kosmetického prostředku v souladu s právem Evropské unie je oprávněn a příslušen podat pouze soud, a to za využití položení předběžné otázky soudnímu dvoru Evropské unie. Žalobce se zároveň dovolával obdrženého právního stanoviska Komise Evropské unie k výkladu definice kosmetického přípravku ze dne 8. 8. 2013, podle něhož výrobky, které výhradně nebo převážně svou funkcí působí na tkáně a anatomické struktury lidského těla uložené hlouběji pod kůží (pod epidermis), jako jsou tuková tkáň, vazivová tkáň, cévy, nervy nebo o topořivá tělesa mužského pohlavního orgánu, nemohou být klasifikovány jako kosmetické přípravky, jelikož pravděpodobně mohou významně obnovovat, opravovat nebo pozměňovat fyziologické funkce organismu působením farmakologického, imunologického nebo metabolického účinku. Žalobce z toho dovodil, že pokud by předmětné výrobky skutečně měly tvrzené fyziologické účinky, zprostředkované průnikem molekul ze složek výrobku do hlouběji uložených tkání lidského organismu, jedná se o léčivé přípravky, když žalobce zároveň odkázal na stanoviska Komise Evropské unie ohledně výrobků redukujících celulitidu, podle nichž by takové výrobky mohly být léčivým přípravkem podle charakteru své funkce, podávaným za účelem obnovy, opravy nebo ovlivnění fyziologických funkcí zprostředkovaných farmakologickým, imunologickým nebo metabolickým účinkem, když podle závěrů nového metodického dokumentu k aplikaci nařízení ES č. 1223/2009 nicméně platí, že ne každá drobná změna fyziologických funkcí stačí k tomu, aby výrobek byl klasifikován jako léčivý přípravek dle své funkce. Žalobce k tomu doplnil, že je přesvědčen, že předmětné výrobky vůbec nemají svou pouze tvrzenou funkci a jsou tedy prezentovány klamavým způsobem. Žalobce však trval zejména na tom, že předmětné výrobky vůbec nevyhovují podmínkám definice kosmetického přípravků a zdůraznil, že je podstatné, jak obchodní prezentace těchto výrobků působí na spotřebitele jako celek a jaké názory, představy a očekávání v něm předvídatelně vyvolává. Pro právní kvalifikaci výrobků tak právě obsah jejich obchodní prezentace a jejich reklamy jako úhrnného celku má zásadní význam. Žalobce uvedl, že pokud je za převážnou funkci výrobku určena funkce, která není funkcí kosmetického prostředku, pak se nejedná o kosmetický přípravek z pohledu práva, když rozhodující je především způsob, jakým jsou tyto skutečnosti uvedeny v obchodní prezentaci výrobku a jakým jsou komunikovány vůči spotřebitelům. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že předmětné výrobky byly uváděny na trh v souladu s platnou právní úpravou, zejména použitelným právním řádem České republiky, když právo Evropské unie není v dané věci přímo použitelné. Žalovaný tvrdil, že předmětné výrobky splňují veškeré náležitosti kosmetických přípravků a zároveň je respektováno nepoužívání toho, co by takovým výrobkům přisuzovalo vlastnosti či funkce, které nemají. Žalovaný uvedl, že není rozhodující obchodní prezentace, ale složení výrobku, trval na tom, že při uvedení výrobků na trh byly splněny veškeré platné právní předpisy, a proto ze strany žalovaného nedošlo k protiprávnímu jednání a podaná žaloba není důvodná.
pokračování
-5-
11C 251/2012
Zároveň žalovaný poukázal na odchylná tvrzení i vznášené nároky a požadavky žalobce v průběhu tohoto řízení. V průběhu řízení žalovaný doplnil, že předmětné výrobky již nejsou od přelomu roku 2013/ 2014 uváděny na trh, neboť žalovaný se rozhodl je z trhu stáhnout a nadále je na trh neuvádět, protože podle nově účinné právní úpravy by bylo zdlouhavé a obchodně nevýhodné splnění veškerých povinností dovozce k jejich dalšímu uvádění na trh. Žalovaný uvedl, že veškeré neprodané výrobky byly zároveň v souladu s právními předpisy zlikvidovány a byla ukončena i jejich internetová nabídka ke koupi a prodeji. Žalovaný v řízení zejména nesouhlasil s tím, že by předmětné výrobky měly být léčebnými přípravky s tím, že o tyto se v žádném případě nejedná, a proto předmětné výrobky nikdy nespadaly a nespadají pod právní úpravu zákona č. 378/2007 Sb. Žalovaný doplnil, že v souladu s následně účinnou právní úpravou splnil i povinnost notifikovat předmětné výrobky na evropském portálu notifikace kosmetických přípravků (CPNP), a to počínaje 11. 7. 2013, když žalovaný tuto povinnost řádně splnil dne 23. 4. 2013. Soud v dané věci zjistil, že žalobce je jako spolek v dané věci aktivně legitimován k podání žaloby v souladu s právní úpravou ochrany spotřebitele ve smyslu § 83 odst. 2, písm. b) o.s.ř., když k podání žaloby byl žalobce ke dni zahájení tohoto řízení legitimován na základě § 25 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v platném znění, když žalobce byl ke dni podání žaloby právnickou osobou – sdružením vyvíjejícím činnost k ochraně spotřebitelů, a to v souladu s právní úpravou sdružení dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Soud zároveň shledal, že žalobce je s účinnosti od 1. 1. 2014 právnickou osobou považovanou v souladu s § 3045 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb.) za spolek ve smyslu § 214 a násl. o.z., tedy za právnickou osobu – korporaci dle oddílu 2, dílu 3 o.z. (§ 210 a násl. ve spojení s § 118 a násl. o.z.) a v tomto soudním řízení vystupuje žalobce jako tato právnická osoba v souladu s § 18 a násl. o.s.ř., zejm. § 19 a 20 o.s.ř., když za tuto právnickou osobu jednají osoby dle § 21 o.s.ř. ve spojení s § 151 a násl. a § 161 a násl. o.z. ve spojení s § 243, § 244 a § 247 o.z. Ke skutkovému stavu soud zjistil, že mezi účastníky nebylo sporné a i z provedených listinných důkazů dále uvedených bylo prokázáno, že předmětné výrobky byly na trh uváděny pod označením Maxoderm a Maxoderm Vivaxa, pocházejí od amerického výrobce Brmensen Labs, LLC, a byly uvedeny na trh v ČR žalovaným jako dovozcem, a to dne 20. 6. 2007 se zařazením ve třídě 16 dle podaného oznámení ze dne 13. 6. 2007, č.j. MZ 19 976/2008, s tím, že tyto výrobky jsou kosmetický prostředkem (ve smyslu § 25 odst. 1, písm. c), 2 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb.). Nebylo sporné, že předmětné výrobky prošly zákonem stanovenou schvalovací proceduru a byly uváděny na trh v souladu s právním řádem ČR, zejména v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, a jeho prováděcích předpisů - původně účinnou vyhláškou č. 26/2001 Sb. a následně účinnou vyhláškou č. 448/2009 Sb., když s účinností od 1. 8. 2013 se tyto podmínky řídí zákonem č. 223/2013 Sb., kterým se měnil zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nebylo sporné a z dále uvedených listinných důkazů bylo prokázáno, že předmětné výrobky byly na základě této právní úpravy zařazeny jako kosmetické přípravky, bylo u nich také řádně provedeno zhodnocení jejich bezpečnosti jako kosmetických přípravků, byly na trhu v ČR zařazeny ve třídě 2.1.3. a byly vedeny v registru kosmetických prostředků Koordinačního střediska pro resortní zdravotnické informační systémy (KOPR) a ani následně
pokračování
-6-
11C 251/2012
nebyly při jejich uvádění na trh shledány žádné rozpory či závady při prováděných šetření ze strany Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové, jak soud zjistil zejména z protokolů o těchto šetřeních ze dne 9. 9. 2009 a dále ze dne 17.2.2014, dále z náhledu na oznámení uvedení na trh u kosmetického prostředku ohledně předmětných výrobků žalovaného jako oznamovatele a dovozce s datem oznámení dne 13. 6. 2007, dále ze zprávy o oznámení o registraci předmětných výrobků Koordinačním střediskem pro resortní zdravotnické informační systémy ze dne 31. 5. 2007 jako správce původního informačního systému KOPR a dále i z odborného vyjádření Ministerstva zdravotnictví České republiky, odboru ochrany veřejného zdraví ze dne 11. 4. 2014. Výsledky zhodnocení bezpečnosti předmětných výrobků nebyly sporné a byly také prokázány zprávou o tomto zhodnocení ze dne 4. 6. 2007, včetně protokolu o tomto zhodnocení, odborného posudku ze dne 4. 6. 2007, č.j. 2505071, a protokolu Zdravotního ústavu se sídlem v Hradci Králové, centra hygienických laboratoří, číslo 851/07 a číslo 60997/07 ze dne 12. 2. 2007 a 11. 9. 2007. Mezi účastníky nebylo sporné a soud z listinných důkazů zjistil, že v souladu s platnou právní úpravou žalovaný následně splnil povinnost notifikovat předmětné výrobky na evropském portálu notifikace kosmetických přípravků (CPNP), a to počínaje 11. 7. 2013, když žalovaný tuto povinnost řádně splnil dne 23. 4. 2013, jak soud zjistil z obecných informací z tohoto systému, referenční č. 1142950 a č. 1142931 a dále i ze zprávy Koordinačního střediska pro resortní zdravotnické informační systémy ze dne 28. 2. 2014 a z odborného vyjádření Ministerstva zdravotnictví České republiky, odboru ochrany veřejného zdraví ze dne 11. 4. 2014. Mezi účastníky nebylo sporné, že předmětné výrobky pocházející od amerického výrobce Brmensen Labs, LLC, jsou uváděny na trh i v jiných státech, včetně jiných států Evropské unie, a to jako kosmetické přípravky. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaným nejsou předmětné výrobky od počátku r. 2014 dále uváděny na trh, neboť žalovaný se na přelomu r. 2013/2014 rozhodl je z trhu stáhnout a nadále je na trh neuvádět z důvodu, že podle nově účinné právní úpravy by bylo pro žalovaného zdlouhavé a obchodně nevýhodné splnit veškeré povinnosti dovozce k jejich dalšímu uvádění na trh. Podle tohoto rozhodnutí žalovaný veškeré neprodané výrobky v souladu s právními předpisy zlikvidoval a ukončil i jejich internetovou nabídku ke koupi a prodeji. K tomuto nespornému tvrzení žalovaného soud dále z písemného příkazu na místě vydaného Krajskou hygienickou stanicí Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové dne 12. 3. 2014 zjistil, že žalovanému jako dovozci předmětných kosmetických přípravků bylo pro neplnění povinností podle přímo použitelných předpisů Evropské unie - pro neuchovávání patřičných informačních dokumentací k předmětným výrobkům značky Maxoderm a Maxoderm Vivaxa uložena pokuta. Mezi účastníky nebylo sporné a soud z provedených listinných důkazů také zjistil, že předmětné výrobky nikdy nebyly uváděny na trh v ČR jako léčebné přípravky ve smyslu zákona č. 378/2007 Sb., v platném znění, ve spojení s platným právem Evropské unie upravující léčebné přípravky a jejich uvádění na trh (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES, směrnice Komise 2003/63/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/24/ES, směrnice Evropského
pokračování
-7-
11C 251/2012
parlamentu a Rady 2004/27/ES, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1901/2006, nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1394/2007, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/29/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/53/ES, směrnice Komise 2009/120/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/84/EU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/62/EU). Soud z předložených obalů předmětných výrobků značky Maxoderm a Maxoderm Vivaxa zjistil a mezi účastníky nebylo sporné složení těchto předmětných výrobků tak, jak je uvedeno toto složení ve výroku I. rozsudku a bylo prokázáno jak z listinných a internetových obalů, prezentací a příbalových letáků těchto výrobků, tak z protokolu o zkoušce stanovení kožní snášenlivosti ze dne 31. 5. 2007 MUDr. Petry Petrovské a protokolů Zdravotního ústavu se sídlem v Hradci Králové, centra hygienických laboratoří, č. 5114/2012/HKC a č. 5115/2012/HKC ze dne 7. 3. 2012 o provedené analýze těchto výrobků. Dále mezi účastníky nebyl sporný a soud z přeložených internetových prezentací předmětných výrobků značky Maxoderm a Maxoderm Vivaxa zjistil způsob nabídky, prezentace a propagace těchto výrobků vůči spotřebitelům jako možným kupujícím, zejména soud takto zjistil a nebylo sporné, že tímto způsobem jsou předmětné výrobky značky Maxoderm a Maxoderm Vivaxa nabízeny k prodeji za účelem výhradního nebo převážného dosažení podpory a posílení erekce nebo zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu, jak soud zjistil i z příslušného letáku k těmto oběma výrobkům, v němž jsou obsažena tvrzení, podle nichž předmětné výrobky značky Maxoderm a Maxoderm Vivaxa (citace): “jsou nejprodávanějšími volně dostupnými prostředky pro podporu erekce a zintenzivnění milostných prožitků“, „jsou dostupné bez lékařského předpisu, masírováním se urychlí prostoupení masti i do hlubších vrstev pohlavního údu směrem k topořivým tkáním“, „opakovaným použitím je možné dosáhnout nejen větší pevnosti erekce, ale i podstatně rychlejší a častější pohotovosti k sexuálním aktům“, „kladné účinky jsou pozorovány okamžitě a kvalita sexuálních prožitků se zvyšuje bez prodlev bez několika týdenního užívání pilulek“, „dlouhodobější aplikací se dosahuje ještě větší jistoty a kvality erekce, jelikož tkáň penisu i cévy budou dlouhodobějším přísunem účinných látek v lepší kondici“. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil dle právní úpravy účinné v době vydání rozhodnutí, a to v souladu s § 3028 odst. 1 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb.), zejména dle § 2972 a § 2976 a násl. o.z. upravující nekalou soutěž, když zároveň přihlížel i k právní úpravě účinné v době zjištěného uvádění předmětných výrobků na trh v ČR, tj. v době od r. 2007 do přelomu r. 2013/2014. Dle § 2972 o.z. platí, že ten, kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel), nesmí při soutěžní činnosti, ani při sdružování k výkonu soutěžní činnosti, vlastní účast v hospodářské soutěži nekalou soutěží zneužívat, ani účast jiných v hospodářské soutěži omezovat. Dle § 2976 odst. 1 a odst. 2, písm. a) o.z. platí, že kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje. Nekalou soutěží je také klamavá reklama, kterou dle § 2977 odst. 1 o.z. je taková reklama,
pokračování
-8-
11C 251/2012
která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob. Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se dle § 2977 odst. 2 písm. a) a c) o.z. přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství, zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží nebo služeb včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek, a podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje. Ochrana proti nekalé soutěži a jejím omezení se řídí právní úpravou dle § 2988 a násl. o.z. ve spojení s § 2990 o.z., podle níž osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží, či nedovoleným omezením této soutěže ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Soud shledal, že žalované právo žalobce se opírá o § 2989 odst. 1 o.z., podle něhož je žalobce jako právnická osoba oprávněná hájit zájmy spotřebitelů jako zákazníků oprávněn uplatnit právo, aby se rušitel nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav (když v dané věci se nejedná o vyloučené případy uvedené v § 2982 až 2985 o.z.). Zároveň soud shledal, že vzhledem k osobě žalobce, který není samotným spotřebitelem, není v dané věci uplatnitelný § 2989 odst. 2 o.z. Soud dále v dané věci vycházel z právní úpravy kosmetických přípravků a jejich uvádění na trh, a dospěl k závěru, že tato úprava v právním řádu ČR je zcela v souladu a odpovídá této právní úpravě dle platného a účinného práva Evropské unie. Soud takto zejména vycházel z právní definice kosmetického přípravku tak, jak vyplývá ze zákona č. 258/2000 Sb., která je v souladu s harmonizací práva Evropské unie a je zcela v souladu s definicí kosmetickým přípravku dle nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích, když takto byla definice kosmetických přípravků obsažena v právním řádu ČR i dle prováděcích předpisů vydaných na základě citovaného zákona a účinných před 1. 8. 2013, a to vyhlášky č. 26/2001 Sb. a č. 448/2009 Sb. Soud z této právní úpravy zjistil, že vymezení kosmetických přípravků vyplývá zejména z podrobné definice kosmetických přípravků, která se vztahuje k oblastem jejich aplikace i k účelu jejich použití, když posouzení toho, zda se jedná o kosmetický přípravek, se musí zakládat na posouzení konkrétního případu, při němž se přihlédne k veškerým vlastnostem přípravků a k tomu, že zásadně nemají ohrožovat zdraví a bezpečnost spotřebitelů. Soud zjistil, že podle této právní definice se kosmetickým přípravkem rozumí jakákoliv látka nebo směs určena pro styk se vnějšími částmi lidského těla (pokožkou, vlasovým systémem, nehty, rty, vnějšími pohlavními orgány, nebo se zuby a sliznicemi ústní dutiny) výhradně nebo převážně za účelem jejich čištění, parfemace, změny jejich vzhledu, jejich ochrany, jejich udržování v dobrém stavu nebo úpravy tělesných pachů (zejména článek 2, písm. a) citovaného nařízení č. 1223/2009). Dle této právní úpravy platí, že mezi vlastnosti
pokračování
-9-
11C 251/2012
kosmetického přípravku určující jeho bezpečnost a soulad s požadavky právní úpravy patří nejen vlastní složení přípravku, ale i jeho obchodní úprava, označení na obale, text pro spotřebitele určující způsob a účel použití a jakékoliv další údaje poskytované odpovědnou osobou a dále i zajištění dostupnosti informační dokumentace k přípravku pro kontrolní účely, když odpovědnou osobou je výrobce nebo dovozce, jehož jméno a sídlo musí být uvedeno na obale výrobku (čl. 3 až 19 citovaného nařízení č.1223/2009). Soud shledal, že dle této právní úpravy je jednou ze základních vlastností kosmetického přípravku jeho bezpečnost pro konečného spotřebitele, zejména vlastní složení výrobku, a dále splnění požadavků na obchodní úpravu, označování obalů, další informace poskytované spotřebiteli určující způsob a účel použití, nebo jakékoliv další informace poskytované odpovědnou osobou (čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení). Dále soud shledal, že dle této právní úpravy platí, že při označování, dodávání na trh a propagaci kosmetických přípravků nesmějí být používány texty, názvy, ochranné známky, vyobrazení ani názorné nebo jiné znaky, které by přisuzovaly těmto přípravkům vlastnosti nebo funkce, jež nemají (čl. 20 citovaného nařízení č.1223/2009). Soud zjistil, že uvedená definice kosmetických přípravků odpovídá i platné právní úpravy dle českého právního řádu s tím, že dle této právní úpravy se zároveň o kosmetické prostředky jedná v případě, že nejde o léčivo ve smyslu zákona č. 179/1997 Sb., respektive zákona 378/2007 Sb., když zejména dle § 2 odst. 1 tohoto zákona se léčivým přípravkem rozumí látka nebo kombinace látek prezentovaná s tím, že má léčebné nebo preventivní vlastnosti v případě onemocnění lidí nebo zvířat, a nebo látka nebo kombinace látek, kterou lze použít u lidí nebo podat lidem, nebo použít u zvířat či podat zvířatům, a to buď za účelem obnovy, úpravy, při ovlivnění fyziologických funkcí prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického účinku, nebo za účelem stanovení lékařské diagnózy. Soud zjistil, že i tato právní definice léčivého přípravku v českém právním řádu je zcela převzata z harmonizačních předpisů Evropské unie, což nebylo mezi účastníky sporné a jak vyplývá zejména z článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES, směrnice Komise 2003/63/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/24/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27/ES, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1901/2006, nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1394/2007, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/29/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/53/ES, směrnice Komise 2009/120/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/84/EU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/62/EU. Soud v dané věci k posouzení sporné otázky protiprávního uvádění předmětných výrobků na trh jako kosmetických přípravků, k níž je třeba odborných znalostí provedl dokazování vyžádanými odbornými vyjádřeními orgánů veřejné moci České republiky v souladu s § 127 odst. 1 o.s.ř. Soud z těchto listinných důkazů, zejména ze zprávy Státního ústavu pro kontrolu léčiv a jeho odborného vyjádření ze dne 4. 4. 2014 zjistil, že u předmětných výrobků je s ohledem na fyziologické procesy probíhající při reakci nutné, aby tyto výrobky, pokud mají mít deklarované účinky - dosažení podpory a posílení erekce a zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu - působily na tkáně uložené pod kůží s tím,
pokračování
- 10 -
11C 251/2012
že vzhledem ke značné neurčitosti takto deklarovaných účinků není nutné pro jejich dosažení významného ovlivnění fyziologických funkcí organismu prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického účinku, i když je to možné. Soud z tohoto odborného vyjádření zároveň zjistil, že pro žádnou ze složek předmětných výrobků nebyly dohledány klinické studie, které by prokázaly deklarované účinky (dosažení podpory a posílení erekce a zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu) při transdermálním podání výrobku. Soud zjistil, že pro některé ze složek těchto výrobků sice existují klinické studie, které prokazují jejich účinek při perorálním podání, avšak význam těchto studií pro transdermální podání těchto látek není znám. Soud z citovaného odborného vyjádření dále zjistil, že proto není možné potvrdit, ale ani vyloučit deklarované účinky předmětných výrobků, ani nelze stanovit míru případného ovlivnění fyziologických funkcí organismu prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického účinku. Soud zjistil, že tvrzené účinky nejsou uvedeným orgánem veřejné moci při odborném vyjádření považovány za prezentaci léčebných, ani preventivní vlastností v případě onemocnění lidí a takové prezentace nebyly zjištěny ani na letácích a etiketách k předmětným výrobkům. Z písemného odborného vyjádření Státního zdravotního ústavu ze dne 24. 2. 2014 soud zjistil, že předmětné výrobky obsahují ingredience, které mohou být součástí kosmetických přípravků, respektive nejsou pro jejich použití zakázány. Předmětné výrobky neodporují svým složením ani požadavkům dříve platných právních předpisů pro kosmetické prostředky do 11. 7. 2013, ani právní úpravě po tomto datu, zejména aktualizovaného nařízení Evropského unie č. 1223/2009. Soud zjistil, že předmětný výrobek značky Vivaxa Maxoderm svým složením odpovídá běžnému hydratačnímu či lubrikačnímu kosmetického přípravku určenému k aplikaci na kůži. Předmětný výrobek značky Maxoderm má složení odlišné a obsahuje navíc kromě hydratační přísad látky se známým prohřívacím účinkem, které se rovněž běžně používají v masážní kosmetických přípravcích ve formě emulze nebo gelu s tím, že obsah těchto prohřívacích látek nepřesahuje 1 až 2 %, respektive méně než 0,1 až 0,2 %, a proto lze očekávat, že tato koncentrace navozuje pouze mírné lokální prohřívací účinky v kůži v místě aplikace a absorpce a penetrace látek kůží do oběhového systému v množství, které by vedlo k ovlivnění metabolismu a fyziologických funkcí organismu, při těchto koncentracích a ploše expozice se neočekává. Soud zjistil, že ostatní složky předmětných výrobků nemají v očekávaných koncentracích toxikologicky zásadní význam z hlediska složení, a proto lze z hlediska složení předmětné výrobky považovat za výrobky, které splňují požadavky aktuálně platného závazného předpisu pro kosmetické přípravky. Soud zároveň zjistil, že z hlediska povinného značení předmětné výrobky zahrnují veškeré povinné údaje. Zároveň soud zjistil, že z hlediska tvrzení o přípravcích se charakter a rozsah tvrzení významně liší mezi tím, co je uváděno na etiketě předmětných výrobků, a co je uváděno na doprovodném letáku k nim, nazvaném manuál pro uživatele. Soud zjistil, že tvrzení uváděná na etiketách předmětných výrobků naplňují přípustné deklarace pro kosmetické přípravky, tedy aplikaci do oblasti zevního genitálu, masáž kůže, lokální prokrvení a změny citlivosti pokožky. Soud z citovaného odborného vyjádření zjistil, že však text letáku - manuálu pro uživatele předmětných výrobků - naopak zcela odporuje požadavkům vymezeným pro kosmetické přípravky a navíc obsahuje i řadu nepravdivých tvrzení v rozporu s definicí kosmetického přípravku, a to zejména v části, v níž se uvádí, že se jedná o přípravky a výrobky pro podporu erekce k zintenzivnění milostných prožitků, dále prostupování předmětných výrobků jako mastí i do hlubších vrstev pohlavního údu směrem k topořivým
pokračování
- 11 -
11C 251/2012
tkáním, neboť tyto účinky nejsou přípustnými funkcemi kosmetických přípravků, respektive účinky na tkáně uložené pod pokožkou není u nich přípustný. Soud zjistil, že text o takto deklarovaných účincích předmětných výrobků navozuje nepřípustný dojem jednak léčivého přípravku, což vede ke klamání spotřebitele, a jednak ovlivnění fyziologických účinků na úrovni celého organismu, nikoliv jen lokálně, což odporuje přípustné funkci kosmetického přípravku a nepřípustně deklaruje i systémový účinek předmětných výrobků. Z těchto odborných závěrů tak soud zjistil, že tvrzení uváděná v letáku – manuálu pro uživatele předmětných výrobků odporují definici kosmetického přípravku dle platného práva Evropské unie a výrobky nesoucí tato tvrzení nelze považovat za kosmetické přípravky a jejich zařazení mezi kosmetické přípravky proto není odůvodněné. Soud z odborného vyjádření zjistil, že pokud by použitím předmětných výrobků bylo dosaženo podpory a posílení erekce a zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu, lze předpokládat působení látek v nich obsažených na tkáně a anatomické struktury uložené hlouběji pod kůží, a to pod dermis, nikoliv jen epidermis, a v takovém případě by šlo o významné, nikoliv drobné ovlivnění fyziologických funkcí organismu. Soud dále z odborného vyjádření zjistil, že předmětné výrobky jsou určeny pro styk se zevními částmi lidského těla, a to s vnějšími pohlavními orgány, s cílem udržovat tuto část těla v dobrém stavu, například jako běžné masážní, regenerační, hydratační nebo zvláčňující a ochranné přípravky v oblasti intimní hygieny. Účinek předmětných výrobků na kůži je příznivý a neodporuje definici kosmetického přípravku, pokud za výlučné nebo převážně účinky nebudou uváděny účinky ve smyslu dosažení podpory a posílení erekce a zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu. Zároveň soud z těchto odborných závěrů zjistil, že na základě předpokládaného obsahu aktivních látek není pravděpodobný jejích systémový účinek na organismus, ani selektivní účinek na vnitřní pohlavní orgány, když dosažení případné podpory a posílení erekce, včetně zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu, lze pravděpodobně očekávat jen jako výsledek mechanické masáže s využitím příznivé textury předmětných výrobků se skluzným efektem za doprovodného lokálního, senzoricky příjemně vnímaného prohřívacího účinku na kůži. Soud takto zjistil, že předmětné výrobky svým složením a označením na obale a místem aplikace vyhovují podmínkám definice kosmetického přípravku, kromě textu na letácích k nim. Soud z odborného vyjádření Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2014 zjistil, že u předmětných výrobků nebyly plněny povinnosti stanovené žalovanému jako odpovědné osobě, a to povinnost uchovávat informační dokumentaci v rozsahu nově účinné právní úpravy v r. 2013. Dále soud z uvedeného odborného vyjádření zjistil, že předmětné výrobky nejsou prezentovány tak, že mají léčebné nebo preventivní vlastnosti v případě onemocnění lidí a tyto výrobky nevyhovují definici kosmetického přípravku, neboť na základě své zjištěné prezentace a propagace směrem ke spotřebiteli rozhodně není jejich výhradním ani převážným účelem čistit, parfemovat, měnit vzhled, chránit či udržovat v dobrém stavu, ani upravovat tělesné pachy cílové vnější části lidského těla - v tomto případě vnějšího pohlavního orgánu. Z těchto odborných závěrů soud zjistil, že předmětné výrobky vyhovují jako kosmetické přípravky pouze v tom směru, že jsou určeny pro styk s vnějšími částmi lidského těla, vnějšími pohlavními orgány, ale jejich prezentovaný účel a jejich použití účelu kosmetických přípravků nevyhovuje.
pokračování
- 12 -
11C 251/2012
Ze zprávy Koordinačního střediska pro resortní zdravotnické informační systémy ze dne 28. 2. 2014 soud zjistil, že kontrola podaných oznámení a následné zařazení kosmetických prostředků do příslušného registru KOPR bylo v kompetenci Ministerstva zdravotnictví České republiky, odboru ochrany veřejného zdraví, jako jeho správce, jak soud zjistil i ze shodného vyjádření Ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 21. 2. 2014, z něhož soud dále zjistil, že provedení oznámení k uvedení na trh u konkrétního kosmetického přípravku neznamená, že tento výrobek je bezpečný, ani že splňuje definici kosmetického přípravku, neboť se jedná o jednostrannou oznamovací povinnost ze strany příslušné odpovědné osoby jako výrobce či dovozce, která není z těchto hledisek posuzována, neboť je pouze prověřováno, zda notifikace obsahuje požadované údaje v předepsané podobě. Z odborného vyjádření Ministerstva zdravotnictví České republiky, odboru ochrany veřejného zdraví ze dne 11. 4. 2014 soud zjistil, že o zařazení výrobku do kategorie kosmetických přípravků nerozhodují orgány ochrany veřejného zdraví, ale osoba, která výrobky na trh uvádí s tím, že skutečnost, zda konkrétní kosmetický přípravek splňuje požadavky k uvedení na trh, jako kosmetický přípravek je ověřováno pouze výkonem státního zdravotního dozoru, k jehož výkonu jsou oprávněny krajské hygienické stanice dle § 82 zákona č. 258/2000 Sb. Soud zároveň zjistil, že označení předmětných výrobků splňuje požadavky platných právních předpisů, avšak ze strany žalovaného jako dovozce nebyla splněna v plném rozsahu povinnost uchovávat informační dokumentaci k těmto výrobkům (dle shora citovaného protokolu o kontrolním zjištění ze dne 17. 2. 2014 a písemného příkazu na místě ze dne 12. 3. 2014 vydaných Krajskou hygienickou stanicí Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové). Soud dále z citovaného odborného vyjádření zjistil, že součástí balení pro spotřebitele u předmětných výrobků je také informace pro spotřebitele ve formě tzv. příbalového letáku - manuálu pro uživatele výrobků, kdy zde uvedené informace odporují požadavkům na vymezené účinky kosmetických přípravků dle platné právní úpravy. Soud z tohoto odborného vyjádření zjistil, že hlavním účelem takto uvedených tvrzení o předmětných výrobcích je podat konečným uživatelům informace o charakteristických rysech a vlastnostech přípravků a představují tak základní způsob pro vzájemné odlišení jednotlivých přípravků. Soud zjistil, že v těchto letácích jsou u předmětných výrobků uváděny nepřípustné funkce kosmetického přípravku, a to podpora erekce a zintenzivnění milostných prožitků, urychlení prostoupení masti i do hlubších vrstev pohlavního údu směrem k topořivým tkáním, což je nepřípustný účinek na tkáně uložené pod pokožkou a nepřípustné cílené navozování dojmu ovlivněním fyziologických účinků na celý organismus a nepřípustné deklarace systémového účinku při dlouhodobější aplikaci předmětných výrobků s tím, že jsou zde obsaženy i nepravdivé a zavádějící informace o složení či schvalování a odpovědnosti u těchto výrobků. Soud z tohoto odborného vyjádření zjistil, že předmětné výrobky jsou určeny pro styk se zevními částmi lidského těla - vnějšími pohlavními orgány, s cílem udržovat tuto část v dobrém stavu, jejich účinek na kůži je příznivý a neodporuje definici kosmetického přípravku, pokud za výlučné nebo převážně účinky nebudou uváděny účinky ve smyslu dosažení podpory a posílení erekce a zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu, když k dosažení těchto účinků lze důvodně předpokládat, že obsažené látky budou působit na tkáně a anatomické struktury nejen na povrchu kůže (epidermis), ale budou působit hlouběji pod povrchem kůže, pod dermis, a v takovém případě by se jednalo o významné ovlivnění fyziologických funkcí organismu v rozporu s přípustnými účinky kosmetických přípravků. Soud z tohoto odborného vyjádření také zjistil, že svým složením předmětné
pokračování
- 13 -
11C 251/2012
výrobky odpovídají běžnému hydratačnímu nebo lubrikačnímu kosmetického přípravku určenému k aplikaci na kůži, případně s přísadou látek se známým prohřívacím účinkem, když tyto látky se běžně používají v masážních kosmetických přípravcích ve formě emulze nebo gelu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že na základě takto provedených důkazů, resp. na základě nesporného skutkového stavu mezi účastníky, je možné v dané věci rozhodnout. Proto soud neprovedl další dokazování, ani nepřistoupil k položení předběžné otázky soudnímu dvoru Evropské unie dle návrhu žalobce. Soud dospěl k závěru, že položení žalobcem navrhovaných předběžných otázek není v dané věci potřebné, ani nutné, neboť soud v tomto řízení, v němž je proti jeho rozhodnutí přípustný opravný prostředek, s ohledem na konkrétní skutkové i právní okolnosti dané věci shledal, že je možné zjištěný skutkový stav právně posoudit, jak podle právního řádu České republiky, tak dle právního řádu Evropské unie a jeho přímo použitelných právních předpisů, které s nimiž byl platný právní řád ČR harmonizován, a to včetně výkladu této právní úpravy v souladu s českým právním řádem i jejím eurokonformním výkladem, když harmonizace obou těchto právních řádů nebyla mezi účastníky sporná a soudu je známa a také z ní vycházel, jak je uvedeno výše. Soud zároveň shledal, že v dané věci jsou postačující podaná písemná odborná vyjádření příslušných orgánů veřejné moci ČR ve smyslu § 127 odst. 1 o.s.ř., neboť o správnosti jejich odborných závěrů nejsou a nevznikly v dané věci žádné pochybnosti a soud při jejich hodnocení jako důkazů dle 132 o.s.ř. také shledal, že dosahují potřebné odbornosti a jsou zcela věrohodné, neboť jsou v souladu i s ostatními provedenými listinnými důkazy, z nichž řádně vycházejí a své závěry logicky a úplně podkládají i vysvětlují. Soud po uvedeném použití právních předpisů a jejich výkladu dospěl k závěru, že při uvádění předmětných výrobků na trh v České republice došlo k protiprávnímu jednání ze strany žalovaného jako dovozce tím, že předmětné výrobky, konkrétního složení a s označením Maxoderm a Maxoderm Vivaxa (dle ve výroku I.) uváděl na trh jako kosmetické přípravky (dle dříve účinné právní úpravy jako kosmetické prostředky) za účelem výhradního nebo převážného dosažení podpory a posílení erekce nebo zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu. Soud v souladu z odbornými závěry příslušných orgánů veřejné moci ČR shledal, že takové uvádění na trh, při němž jsou předmětné výrobky nabízeny, prezentovány a propagování právě za uvedeným účelem (výhradně, respektive převážně), je v rozporu s právní úpravou hospodářské soutěže a ochrany spotřebitelů, neboť tím dochází k nepřípustnému uvádění tvrzení o těchto výrobcích, a to o jejich způsobilosti k určenému účelu a jejich použitelnosti, včetně předpokládaných výsledků jejich použití, jak je stanoveno v právní úpravě zakázané klamavé reklamy dle § 2977, odst. 1 a odst. 2, písm. a) o.z. jako nekalosoutěžního jednání dle § 2972 a násl. o.z. a § 2976 a násl. o.z. Soud shledal, že je třeba přihlédnout ke všem konkrétním okolnostem dané věci, tedy k obsahu veškeré prezentace předmětných výrobků v rámci jejich uvádění na trh v České republice, a tedy i k jejich prezentaci na příslušných internetových stránkách k jejich prodeji a k obsahu reklamních letáků - manuálu pro jejich uživatele. Právě tyto konkrétní okolnosti dané věci vedly k naplnění protiprávního jednání ze strany žalovaného, při němž předmětné výrobky v rámci hospodářského styku žalovaný uváděl na trh v rozporu s právní úpravou podmínek tohoto trhu a hospodářské soutěže tak, že došlo k naplnění znaků nekalé soutěže dle citované právní úpravy § 2972 a násl. a § 2976 a násl. o.z. Toto nekalosoutěžní jednání žalovaného je
pokračování
- 14 -
11C 251/2012
zákonem zakázáno, když v dané věci soud shledal, že toto nekalosoutěžní jednání žalovaného naplňuje znaky klamavé reklamy, při němž žalovaný právě uváděním shora uvedených nepřípustných informací o účelu předmětných výrobků (výhradně či převážně dosažení podpory a posílení erekce nebo zlepšení sexuální vytrvalost a výkonu) sledoval podpořit odbyt předmětných výrobků v souvislosti se svým podnikáním jako obchodní společnosti při jejich dovozu ve vztahu ke spotřebitelů jako osobám, jímž tyto předmětné výrobky byly určeny k prodeji a ke koupi, když právě toto protiprávní jednání jako klamavá reklama bylo zřejmě způsobilé ovlivnit hospodářské chování těchto osob, zejména jejich rozhodnutí ke koupi předmětných výrobků. Soud vzhledem k obraně žalovaného zdůrazňuje, že v souladu s citovanou právní úpravou je třeba přihlédnout ke všem tvrzením uváděným při prodeji předmětných výrobků, nejen k údajům na jejich obalech, ale k jejich veškeré prezentaci, včetně uváděné při internetové nabídce a prodeji a v přiloženém letáku - manuálu pro uživatele. Tyto veškeré informace byly prokázány v daném řízení a soud shledal, že se jedná o výrazné znaky obsažené v nabídce, prezentaci a uvádění těchto výrobků na trh jako jejich reklamy, a reklamy, kterou soud shledal jako klamavou a v rozporu s právní úpravou hospodářské soutěže naplňující znaky nekalé soutěže dle citovaných právních ustanovení. Soud protiprávnost tohoto jednání shledal v samotném uvádění účelu předmětných výrobků jako kosmetických přípravků (výhradně či převážně dosažení podpory a posílení erekce nebo zlepšení sexuální vytrvalost a výkonu), a to bez ohledu na to, zda je tento případně naplňován, neboť předmětné výrobky dle provedeného dokazování jsou dle svého složení i ostatního určení kosmetickými přípravky a takto byly také uváděny na trh (i dle nesporného tvrzení účastníků), a proto k protiprávnímu jednání žalovaného došlo právě a jen tím, že tyto výrobky jako kosmetické přípravky byly žalovaným uváděny na trh za zákonem nedovoleným, tedy nepřípustným účelem. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a žalovanému uložil povinnost se tohoto protiprávního jednání vůči spotřebitelům zdržet, když toto protiprávní jednání spočívá právě v uvádění předmětných výrobků (jak s uvedeným označením Maxoderm a Maxoderm Vivaxa, tak výrobků shodného konkrétního složení) za účelem výhradního nebo převážného dosažení podpory a posílení erekce nebo zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu. Pro úplnost je třeba dodat, že soud se neztotožnil s tvrzením žalobce o tom, že by předmětné výrobky nenaplňovaly znaky kosmetických přípravků dle platné právní úpravy, ale naopak v souladu s odbornými vyjádřeními dospěl k závěru, že předmětné výrobky jsou kosmetickými přípravky jak dle právního řádu České republiky, tak dle právního řádu Evropské unie, ale ze strany žalovaného došlo k porušení právních předpisů při jejich uvádění na trh právě tím, že je na tento trh uváděl výhradně nebo převážný za účelem dosažení podpory a posílení erekce nebo zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu. Soud se naopak ztotožnil s tvrzením žalobce o tom, že tento účel je u kosmetických přípravků zcela nepřípustný a v rozporu s citovanou právní úpravou a žalovaný jako dovozce tedy tímto porušil své právní povinnosti a dopustil se nekalosoutěžního jednání, klamavé reklamy, tak jak je uvedeno shora. Proto soud právě v rozsahu dle výroku I. podané žalobě vyhověl. Soud zároveň shledal, že pro rozhodnutí dle výroku I. je zcela skutkově i právně irelevantní případná skutečnost dle obrany žalovaného spočívající v tom, že žalovaný od počátku roku 2014 ukončil uvádění předmětných výrobků na trh. V řízení bylo prokázáno, že k tomuto kroku žalovaný přistoupil proto, že by se ztotožnil s uplatněným žalovaným
pokračování
- 15 -
11C 251/2012
nárokem v této věci, tedy žalovaný nepřistoupil ke zdržení se uvádění předmětných výrobků na trh proto, že by chtěl ukončit své žalované protiprávní nekalosoutěžní jednání dle výroku I.. Žalovaný naopak po celou dobu řízení trval na tom, že jeho jednání není v rozporu s právním řádem a ke stažení předmětných výrobků z trhu přistoupil na základě vlastního rozhodnutí ze zcela odlišných právních i skutkových důvodů (neboť shledal jako nevýhodné jejich další uvádění na trh s nutností splnění nově zákonem stanovených povinností). Soud při tomto závěru vycházel z ustálené judikatury ohledně důvodnosti žaloby na zdržení se protiprávního jednání v rámci nekalé soutěže, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp.zn. 32 Odo 155/2004 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2009, sp.zn. 3 Cmo 121/2009, či rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp.zn. 3 Cmo 237/2007. Podle těchto právních závěrů soud i v této věci shledal, že žalobce právem tvrdil protiprávní - nekalosoutěžní jednání žalovaného při uvádění předmětných výrobků na trh spočívající v jejich uvádění jako kosmetických přípravků za účelem nepřípustného účelu - podpory a posílení erekce nebo zlepšení sexuální vytrvalosti a výkonu dle výroku I. Přestože by žalovaný toto závadné a protiprávní uvádění výrobků na trh počátkem roku 2014 ukončil, nestalo se tak proto, že by tento oprávněný nárok žalobce uznával, a proto v dané věci nelze vyloučit možnost opakování takového jednání z strany žalovaného a v dané věci jsou dány veškeré předpoklady pro vyhovění žalovanému nároku na zdržení se popsaného závadného jednání do budoucna v rozsahu vyhovujícího výroku I. Ve výroku II. soud ve zbývajícím rozsahu zamítl podanou žalobu v části, v níž se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 75.000,00 Kč jako sankce za uvedené protiprávní jednání žalovaného, neboť v tomto rozsahu se jedná o nárok neodůvodněný. Dle citované právní úpravy žalobce jako právnická osoba sledující ochranu spotřebitelů nemá nárok na zaplacení uvedené částky, a to ani jako nároku na přiměřené zadostiučinění, ani jako nároku na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2988 o.z., neboť žalobce je oprávněn dle § 2989 odstavec 1 domáhat se ochrany nekalé soutěže pouze prostřednictvím zdržení se, případně odstranění závadného stavu. Soud ani na základě jiné právní úpravy neshledal, že by žalobci vzniklo z jiných právních či skutkových důvodů právo na zaplacení žalované částky, kdy toto právo nezakládají ani přímo použitelné právní předpisy Evropské unie, na které žalobce odkazoval. Na základě uvedených závěrů proto soud shledal takto uplatněný nárok žalobce jako nepodložený a nedůvodný, a proto ho v plném rozsahu dle výroku II. zamítl. Ve výroku III. soud na základě § 155 odst. 4 o.s.ř. v této věci ochrany porušeného práva nekalým soutěžním jednáním v rámci ochrany práv spotřebitelů přiznal žalobci na jeho návrh a na základě vyhovujícího výroku I. právo uveřejnění výroku I. tohoto rozsudku na náklady neúspěšného žalovaného v rozsahu, formě a způsobu uveřejnění, které soud ve výroku III určil. Soud takto vyhověl podanému návrhu žalobce na toto uveřejnění pouze zčásti, když ve zbývajícím rozsahu takto uplatněný návrh žalobce dle výroku IV. zamítl. Soud takto rozhodl o právu uveřejnění pouze v rozsahu vyhovujícího výroku I., neboť shledal, že právě v rozsahu tohoto výroku bude naplněna zamýšlená ochrana práva jak žalobce, tak spotřebitelů, neboť v tomto výroku je obsažena podstata protiprávního nekalosoutěžního jednání žalovaného, jeho klamavé reklamy a soudem konstatované protizákonnosti tohoto jednání. Zároveň soud rozhodl o tomto uveřejní jedenkrát ve formě a v rozsahu běžné inzerce, a to na internetovém portálu APATYKÁŘ®, www.apatykar.info, vydavatele
pokračování
- 16 -
11C 251/2012
PharmDr. Martina Dočkala, neboť dospěl k závěru, že právě tento rozsah a forma uveřejnění odpovídá zjištěným konkrétním okolnostem dané věci, kdy žalovaný se protiprávního nekalosoutěžního jednání dopouštěl výhradně, respektive převážně právě prostřednictvím internetového prodeje předmětných výrobků, a proto soud shledal, že právě v tomto rozsahu a formě je potřeba k odpovídající ochraně práva spotřebitelů a v souladu s důvodně uplatněným nárokem žalobce dle výroku I., rozhodnutí soudu uveřejnit. Ve zbývajícím rozsahu soud shledal uveřejnění tohoto rozhodnutí soudu jako nadbytečné a neodpovídající konkrétním okolnostem věci, neboť takové uveřejnění již není v souladu se smyslem a cílem uveřejnění vyhovujícího výroku I. a v tomto rozsahu již není účelné navrhovaným způsobem další informace ve vztahu k veřejnosti, včetně odborné, poskytovat (obdobně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp.zn. 3 Cmo 237/2007). Ve výroku V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., a to podle výsledku tohoto řízení, v němž soud shledal, že účastníci byli úspěšní i neúspěšní v poměrně shodném a obdobném rozsahu a části řízení. Proto soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Ve výroku VI. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit státu do pokladny Okresního soudu v Hradci Králové soudní poplatek za žalobu v rozsahu vyhovujícího výroku I., a to v souladu s v § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění. Soud shledal, že podle tohoto výsledku řízení je zcela neúspěšný žalovaný povinen zaplatit soudní poplatek za žalobu, neboť nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení a v dané věci není od soudního poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku za žalobu činí dle položky 4, bod 1, písm. c) sazebníku uvedeného zákona částku 2.000,00 Kč. Povinnost k zaplacení soud žalovanému uložil v souladu s § 4 odst. 1 písm. i) uvedeného zákona v zákonné lhůtě dle § 160 o.s.ř. P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.
V Hradci Králové dne 6. listopadu 2014
Za správnost vyhotovení: Markéta Nigrínová
JUDr. Šárka Hůrková, Ph.D., v.r. soudkyně
