Koncept 6. března 2007 K předložení a projednání na jednání vrchních ředitelů v Berlíně v Německu dne 15. března 2007
Územní stav a perspektivy Evropské unie
Za větší evropskou územní soudržnost ve světle cílů jednání v Lisabonu a Göteborgu --------------------------------------------Vychází ze souhrnného dokumentu diskutovaného ministry na neformálním jednání ministrů v Lucemburku v květnu 2005
Podklad pro Územní agendu Evropské unie
1
Obsah Část A – Definice rámce.......................................................................................................................... 3 1. Územní soudržnost a přidaná hodnota politiky v oblasti územního rozvoje .............................. 3 Proč rozvoj řešit z hlediska celého území?.......................................................................................... 3 1.1 Územní rozměr Lisabonské a Göteborgské strategie ................................................................ 4 1.2 Územní soudržnost ve světle Lisabonské a Göteborgské strategie .......................................... 5 1.3 EU a Politika trvale udržitelného rozvoje měst........................................................................... 6 1.4 Filosofie řízení ............................................................................................................................ 6 1.5 Odpovědnosti ............................................................................................................................. 7 1.6 Instrumenty................................................................................................................................. 8 Část B – Hodnocení stavu....................................................................................................................... 8 2. Územní diverzita jako potenciál Evropské unie ve světle Lisabonu........................................... 8 2.1 Obecný výhled............................................................................................................................ 9 2.2 Růst a inovace.......................................................................................................................... 11 2.2.1 Diverzita hospodářské konkurenceschopnosti...................................................................... 11 2.2.2 Místa inovace a výzkumu & vývoje ....................................................................................... 17 2.2.3 Horká místa v oblasti informačních a komunikačních technologií ........................................ 20 2.3 Doprava a energie .................................................................................................................... 21 2.3.1 Dopravní sítě a dostupnost ................................................................................................... 21 2.3.2 Energie – poptávka a nabídka .............................................................................................. 25 2.4 Řízení rizik v souvislosti s klimatickými změnami .................................................................... 26 2.5 Životní prostředí, příroda a kultura ........................................................................................... 31 2.6 Územní struktura a úkoly.......................................................................................................... 35 2.6.1 Demografická nerovnováha v budoucnu negativně ovlivní trh práce a služby..................... 35 2.6.3 Diverzita venkova .................................................................................................................. 39 3. Dopad politik EU na územní rozvoj .......................................................................................... 43 Proč se zabývat politikami EU? ............................................................................................................. 43 3.1 Různé politiky EU a jejich dopad.............................................................................................. 43 3.2 Územní dopad politik EU .......................................................................................................... 47 3.3 Závěry....................................................................................................................................... 52 Část C – Rozvoj perspektiv pro budoucnost ......................................................................................... 52 4. Priority v upevňování struktury území EU ................................................................................ 53 Jak dosáhnout konkurenceschopnější Evropy rozmanitých regionů? .................................................. 53 4.1 Podpora územní politiky pro metropolitní regiony, města a ostatní městské oblasti v polycentrickém uspořádání coby motorů rozvoje Evropy................................................................... 53 4.2 Upevňování partnerství město-venkov a zajištění dostatečné úrovně veřejných služeb pro vyvážený územní rozvoj..................................................................................................................... 55 4.3 Podpora (mezi)národních klastrů konkurenčních a inovačních činností.................................. 57 4.4 Posilování hlavních transevropských dopravních, ICT a energetických sítí za účelem propojení pólů v EU a jejich vazeb na sekundární sítě...................................................................................... 58 4.5 Podpora transevropského řízení technologických havárií a živelních katastrof, včetně integrovaného rozvoje pobřežních zón, mořských oblastí, oblastí v povodí řek a horských oblastí . 62 4.6 Upevňování hlavních transevropských ekologických struktur a kulturních zdrojů ................... 65 5. Priority pro zajišťování soudržnosti územně relevantních politik EU ....................................... 67 Jak zajistit soudržnost územně relevantních politik EU? ...................................................................... 67 5.1 Integrace územního rozměru do procesu tvorby politiky EU.................................................... 67 5.2 Národní a regionální strategie územního rozvoje pro zlepšení územního řízení v EU............ 71 ........................................................................................................... Chyba! Záložka není definována. Příloha – Možnosti výměny dalších zkušeností a poznatků v oblasti územní soudržnosti ................... 73
2
„(…) spolupráce na úrovni lokální, regionální, národní i celého kontinentu, která zajistí, že územní plánování v budoucnu a v rámci evropského kontinentu bude odpovídat snu o Evropě přístupné pro všechny, rozmanité, rozvíjející se trvale udržitelně, kde je život kvalitní, lidská práva univerzální, a kde existuje právo na přírodu a mír mezi lidmi.“ (Jeremy Rifkin, Evropský sen, New York 2004)
Část A – Definice rámce 1. Územní soudržnost a přidaná hodnota politiky v oblasti územního rozvoje Proč rozvoj řešit z hlediska celého území? (1) „Různé regiony se liší svým územním kapitálem, který je určen celou řadou faktorů, mezi něž patří například … zeměpisná poloha, rozloha, vybavenost výrobními faktory, klimatické podmínky, tradice, přírodní zdroje, kvalita života či ekonomika městských aglomerací v těchto regionech. … Dalšími faktory pak jsou „neviditelné vzájemné závislosti“, jako např. znalosti, vědomosti, chápání, zvyky a neformální pravidla, přes které na ekonomické účastníky působí nejistota nebo solidarita, vzájemná pomoc a vzájemné přijímání nápadů, k čemuž často dochází v malých a středně velkých firmách, které působí ve stejném odvětví (sociální kapitál). Pak je tu také faktor nehmotný, „něco ve vzduchu“, čemu se říká „prostředí“ – je to něco, co je výsledkem kombinace institucí, pravidel, praktik, výrobců, výzkumníků a tvůrců politik, díky čemuž je možná jistá kreativita a inovace. Tento „územní kapitál“ generuje pro některé typy investicí větší návratnost než u jiných typů investicí, které nejsou pro danou oblast tolik vhodné a které nedokážou aktiva a potenciál daného regionu tak efektivně využít … (Územní ekonomika, Územní výhled OECD 2001). (2) Územní kapitál určitého regionu kromě toho ovlivňují také společné regionální dimenze evropských makro-regionů jako je region Severoevropský, Středoevropský, Východoevropský, Alpský, Středomořský a Atlantský a rovněž mikroregiony jako jsou četné přeshraniční regiony.. Řada složek územního kapitálu a lidských zdrojů (hospodářských i nehospodářských, sociálních, týkajících se životního prostředí a kulturních a „genia loci“), včetně jejich integrace a konektivity (jak přeshraniční, tak mezinárodní) vůči dalším oblastem mohou vést ke zvyšování produktivity a generovat tak růst. Veřejné politiky, jejichž cílem je podpora územního rozvoje a omezování rozdílů – avšak nehovoříme zde o nucené uniformitě a ztrátě diverzity – by měly hlavně a především pomáhat daným oblastem rozvíjet jejich územní kapitál, maximalizovat konkurenční výhody těchto oblastí a zachovávat přitom vysokou kvalitu života a zajistit tak atraktivnost těchto oblastí pro investice ze soukromého sektoru. Podporování regionálních inovačních strategií a využívání regionálního územního kapitálu je tedy důležitým nutným předpokladem zvyšování globální konkurenceschopnosti celého teritoria EU. Obdobně to platí pro evropskou územní spolupráci, zejména pokud se soustředíme na spolupráci mezi strukturálně slabšími a silnějšími regiony. Klíčovou roli hraje v tomto ohledu řízení, protože podpora trvale udržitelného růstu znamená to, že se zajistí kompatibilita národní územní politiky s politikami rozvoje v regionech a městech a tak na úrovni EU. (3) Logika politiky územního rozvoje spočívá v tom, že hospodářský růst je založený částečně na organizaci prostoru, který je formován celou řadou politik na úrovni vlády, ale také sociálními trendy, technologickým rozvojem a tržními silami. Některé tyto nejhlavnější hospodářské a sektorové politiky mají mimoděk územní dopad, čímž může dojít k ohrožení územního rozvoje. Územní politika tedy nejenže toto eliminuje, ale co je ještě důležitější, znamená přidanou hodnotu, protože integruje ekonomický, sociální a environmentální rozměr napříč různými sektory. Důležitým prvkem politiky územního rozvoje je spolupráce různých sektorů činnosti, úrovní úřadů a zainteresovaných subjektů, např. partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, které hraje důležitou roli v procesech růstu a rozvoje.
3
Politiky v oblasti územního rozvoje jsou tedy důležitým nástrojem pro posilování regionálního územního kapitálu.
1.1
Územní rozměr Lisabonské a Göteborgské strategie
(4) Chápání pojmu „územní“ (= teritoriální) je v Evropě velice různé. Avšak existuje všeobecná shoda o možných prvcích tohoto termínu, jako např.: • Důležitá jsou místa a geografický kontext. • Politiky by se měly diferencovat podle územního kontextu. • Žádoucí by byla tématická integrace různých sektorových politik s dopadem na určitá místa (bez ohledu na úroveň) – avšak toto je zjevně velice obtížné. • Zásadní pro úspěch jednotlivých strategií a pro převedení do „regionální řeči lidí“ má zásadní význam zapojení účastníků sub-národní úrovně (regiony, města a obce). (5) Lisabonská strategie je klíčovou politickou ambicí Unie. Cílem tohoto procesu je zajistit, aby se Evropa stala „… nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou světa, schopnou zajistit udržitelný hospodářský růst, lepší pracovní příležitosti a jejich větší počet a větší sociální soudržnost“. Na jednání Rady v Göteborgu v roce 2001 byl do Strategie jako další klíčový rozměr doplněn udržitelný rozvoj. Na jarním zasedání Rady v Lucemburku byla Lisabonská strategie znovu odstartována. Strategie trvale udržitelného rozvoje z Göteborgu byla dále rozpracována v druhé polovině roku 2005. Na EU konferenci pro zainteresované subjekty konané v Amsterdamu v červu 2006 byly v souvislosti s Lisabonskou strategií zdůrazněny tři dimenze soudržnosti: dimenze ekonomická, sociální a územní. (6) I když to strategie výslovně neuvádí, jak lisabonský, tak Göteborgský plán mají silný územní rozměr. Teritoriální dimenze a koncepce územní soudržnosti jsou zásadní pro implementaci této strategie, protože nejdůležitější a nejdynamičtější síly z hlediska hospodářského rozvoje jsou (a to i navzdory určité translokalitě) stále více omezené na určité místo a příznačné pro určité území. Jinde zase bylo uvedeno: „Koncepce územní soudržnosti přesahuje soudržnost ekonomickou a sociální – ty k ní přispívají a posilují ji (přizpůsobení se určitým potřebám a vlastnostem specifických geografických problémů a příležitostí). Cílem těchto politik je pomoci dosáhnout vyváženějšího rozvoje omezováním stávajících rozdílů, vyvarováním se územní nerovnováze a zajištěním, aby mezi oběma sektorovými politikami, které mají územní dopad, byla větší soudržnost. (V politice soudržnosti je zeměpisná poloha důležitá. To znamená, že územní soudržnost by vždy měla znamenat něco jiného – s ohledem na historii, kulturu a základní situaci jednotlivých členských států.) Dále jde také o zlepšování územní integrace a o podporu spolupráce mezi regiony.“ (Třetí zpráva o ekonomické a sociální soudržnosti 2003 / Sdělení Komise k Politice soudržnosti za podporu růstu a pracovních míst: Strategická směrnice Společenství, 20072013). (7) Proces globalizace je hlavní výzvou evropské konkurenceschopnosti a soudržnosti. Jedním z klíčových problémů v tomto směru je rychlené přesouvání hospodářských aktivit. Mezi faktory přispívající k tomuto trendu jsou nižší výrobní náklady a rychlý vývoj moderních technologií, a dále pak nové významné trhy v nově vznikajících ekonomikách. Globální konkurence neexistuje jen mezi firmami – navzájem spolu soutěží také města a regiony, avšak zde je i spolupráce s cílem přilákat hospodářské aktivity. Stále častěji se konkurenty stávají území v cizích státech. V tomto směru se regiony a města specializují na určitý druh výroby na základě určitých územních výhod. Největší konkurenceschopnost má ten, kdo dokáže nejefektivněji reagovat na globalizaci. Méně konkurenceschopné regiony pak v důsledku globalizace trpí, což vede k větším regionálním rozdílům v rámci EU. (8) Stručně řečeno se územní rozměr lisabonského a Göteborgského plánu týká posilování územního kapitálu evropských měst a regionů. V rámci politiky je možná tato klasifikace: • Využívání endogenního potenciálu určité oblasti – včetně přírodních a kulturních hodnot udržitelným způsobem.
4
• Podpora integrace a konektivity oblasti na jiné oblasti, které jsou důležité pro její rozvoj. • Územní řízení – podpora soudržnosti horizontální a vertikální politiky. Iniciativy a činnosti jdoucí zdola nahoru, které mají šanci posilovat součinnost a soudržnost mezi různými sektory, jako třeba strategie a politiky v oblasti územního rozvoje, jsou tedy důležitou podmínkou úspěchu druhé fáze Lisabonské a Göteborgské strategie.
1.2
Územní soudržnost ve světle Lisabonské a Göteborgské strategie
(9) Územní soudržnost se prvně pokusila formálně definovat Komise ve své Třetí zprávě o hospodářské a sociální soudržnosti. Na neformálním jednání ministrů v Rotterdamu v roce 2004 se pak na základě této definice podařilo učinit další krok a jasněji vymezit rámec politiky této koncepce. Tento dokument se bude dále podrobněji zabývat územní soudržností. (10) Koncepce územní soudržnosti vychází z Evropských perspektiv územního rozvoje (ESDP – European Spatial Development Perspective), dokumentu odsouhlaseného na neformálním jednání ministrů v Postupimi, 10.-11. května, 1999) a dokumentu Řídicí principy pro udržitelný územní rozvoj evropského kontinentu (Řídicí principy CEMAT, odsouhlasené na 12. zasedání Evropské konference ministrů odpovědných za regionální plánování, Hannover, 7.-8. září, 2000). Tato koncepce rozvíjí hospodářskou a sociální soudržnost tím, že základní cíl EU – vyvážený a trvale udržitelný rozvoj – převádí do územního kontextu. Hodnoceno ve světle lisabonských cílů je klíčovou otázkou při upevňování územní soudržnosti rozšiřování územního kapitálu a potenciálu všech regionů EU a podpora územní integrace, např. podporováním transevropské součinnosti a tvorby klastrů konkurenčních a inovačních aktivit. Tuto otázku bude třeba řešit trvale udržitelným způsobem, podporou eko-efektivních investicí a ochranou a rozvojem přírodních a environmentálních aktiv. V praxi by koncepce územní soudržnosti znamenala následující: • Zaměření politik regionálního a národního územního rozvoje na lepší využívání regionálního potenciálu a územního kapitálu – územní a kulturní diverzita Evropy. • Zlepšení pozice regionů v Evropě – jejich zviditelňováním a transevropskou spoluprací, jejímž cílem má být snazší konektivita a územní integrace. • Podpora soudržnosti politik EU s dopadem na územní rozvoj – horizontálně i vertikálně, aby tyto politiky podporovaly trvale udržitelný rozvoj na národní i regionální úrovni. (11) Pokud je tedy cílem této politiky územní soudržnost, pak politiky územního rozvoje jsou jejím nástrojem. Z tohoto pohledu se tedy otázka územní soudržnosti netýká jen Politiky soudržnosti EU v úzkém slova smyslu. Týká se integrovaného a dlouhodobého přístupu k procesu využívání územního potenciálu v EU, který je třeba řešit na různých úrovních politiky a napříč nimi (úroveň regionální, národní, přeshraniční, mezinárodní a EU) a napříč různými sektory (zemědělství, doprava, životní prostředí, regionální hospodářský rozvoj, konkurenceschopnost, atd.) (12) Otázka vyváženého a trvale udržitelného rozvoje, jak je uvedena v dokumentu ESDP (srovnej ESDP 1999: propojení tří základních cílů EU, tj. hospodářská a sociální soudržnost, ochrana přírodních zdrojů a kulturního dědictví, vyváženější konkurenceschopnost území EU v územním kontextu), nabídne z hlediska cílů Lisabonské strategie klíčové politické měřítko pro posouzení, zda se rozvoj území EU od přijetí ESDP vyvíjí správným směrem. V tomto smyslu se trendy a politiky posuzují jako něco, co pomáhá posilovat územní soudržnost, pokud napomáhají lepšímu využívání vlastního regionálního potenciálu – srovnávací územní výhody. Odborníci momentálně diskutují o možných klíčových územních ukazatelích. (13) Pokud se na principy ESDP (srov. ESDP 1999: rozvoj vyváženého a polycentrického městského systému a nové partnerství mezi městem a venkovem; zajištění rovnosti přístupu k infrastruktuře a vědomostem; udržitelný rozvoj, uvážlivé řízení a ochrana přírody a kulturního dědictví) nahlíží v kontextu lisabonské agendy, lze stanovit tyto tři cíle strategické politiky pro posilování územní soudržnosti:
5
•
Posilování a větší diverzita (identita městských center) sítí coby hybatelů územního rozvoje v Evropě. • Zlepšení dostupnosti/přístupnosti a lepší integrace v EU. • Ochrana a zvyšování kvality a bezpečnosti evropských přírodních a kulturních hodnot a rozvoj udržitelných vazeb město-venkov. Zvláště obtížným úkolem je rozvíjení územního kapitálu v oblastech se slabými ekonomickými strukturami nebo fyzicky/geograficky znevýhodněnými z pohledu EU, pokud jde o jejich vztah s potenciálně silnými oblastmi v Unii. Obecně platí, že když se snažíme o strategičtější přístup, často je samotný strategický proces důležitější než dokumenty o dané strategii, avšak tyto dokumenty jsou nezbytným vedlejším produktem pro komunikaci.
1.3
EU a Politika trvale udržitelného rozvoje měst
(14) Část politiky týkající se rozvoje měst se mezitím stala nedílnou součástí evropských politik. Evropská komise sjednotila svůj postoj k evropskému rozvoji měst ve svém sdělení „Trvale udržitelný rozvoj měst v EU: Akční program“ (říjen 1998). Obsahuje čtyři cíle: • Zvyšování ekonomické prosperity a zaměstnanosti ve městech. • Podpora rovnosti, sociální integrace a obnovy v městských oblastech. • Ochrana a zlepšování životního prostředí ve městech z hlediska lokální a globální udržitelnosti. • Přispívání k uvážlivému řízení měst a podpora místních samospráv. Ve svém sdělení „Politika soudržnosti a města: přispívání měst k růstu a zaměstnanosti v regionech“ (13. července, 2006) zdůrazňuje Evropská komise korelaci mezi rozvojem měst růstem a zaměstnaností. (15) Význam otázek týkajících se městských politik uznala řada dalších předsednických zemí v EU, např. na neformálním jednání ministrů v Rotterdamu a zejména pak během britského předsednictví na jednání ministrů v Bristolu v roce 2005, kde byla odsouhlasena Bristolská dohoda. Bristolská dohoda uvádí celoevropské principy a charakteristiky udržitelné obce. Její význam spočívá v tom, že uvádí jak rámec, tak praktický postup pro zajištění trvale udržitelného rozvoje, hospodářské prosperity a sociální spravedlnosti v éře rychlých globálních ekonomických změn.
1.4
Filosofie řízení
(16) Územní řízení je způsob, jakým jsou spravována území národního státu a způsob, jakým se implementují různé politiky, zejména pokud jde o rozdělení rolí a odpovědností mezi různé úrovně řízení (nadnárodní, národní, sub-národní) a o základní procesy vyjednávání a dosahování konsensu. Územní řízení EU je z tohoto hlediska speciálním a stále složitějším problémem. Zaměřuje se na dopad politik EU na územní rozvoj, zejména z hlediska posilování územní soudržnosti v EU. Politiky EU mají na územní rozvoj dvojí dopad: jednak dopad přímý – tj. poskytování informací a dotací (cukr) a zavádění opatření, která omezují možnosti rozvoje (bič) – a dopad nepřímý tj. stimulace nových hospodářských aktivit (např. přes vnitřní trh, přes propojení v infrastrukturách), zavádění nových územních koncepcí (např. trvale udržitelný rozvoj), vytváření nových správních vztahů (např. regiony EU, INTERREG), překreslování mentálních map (zejména v pohraničí). Také poskytování informací (např. publikační hodnocení členských zemí EU) nebo poskytování spolehlivých údajů týkajících se daných území (Monitorovací síť pro evropské územní plánování ESPON – European Spatial Planning Observation Network) může ovlivnit rozhodnutí o politice (srov. Neviděná Evropa, RPB 2004). (17) V úvahu by se měl brát územní dopad politik EU. Každé hodnocení účinků těchto politik by vždy záleželo na tom, jak by ten který účastník pohlížel na rozvoj dané oblasti. Politiky EU by měly být v souladu s Lisabonskými cíly. Kromě toho by měly být aplikovatelné v územních rozvojových politikách a měly by odpovídat národním a regionálním cílům
6
územního rozvoje. A proto je zde nutná jistá míra koherence politiky v rámci příslušných (sektorových a územních) politik v EU a v některých případech také jistá míra svobody politiky, aby regiony mohly efektivně využívat svého územního potenciálu. (18) Posilování územní soudržnosti ve smyslu Lisabonských cílů není o vytváření separátních a shora dolů tvořených EU územních politik, nýbrž o začlenění územní dimenze do evropských a národních politik. Na neformálním jednání ministrů v Rotterdamu v roce 2004 se ministři pro evropský územní rozvoj dohodli, že plán zajištění větší územní soudržnosti bude vycházet ze čtyř principů (1. integrace, tj. stavění na ESDP; 2. žádné nové postupy či pravidla, ale lepší využití stávajících možností; 3. subsidiarita; 4. usnadňování rozvoje a tím zvyšování efektivity zajišťování soudržnosti). Neméně důležité jsou také informace a dialog. I když územní rozvoj znamená víc než jen územní soudržnost, mohli by ministři EU pro územní rozvoj a Evropská komise sehrát klíčovou roli při zvyšování povědomí o územním rozměru politik EU a při propagaci soudržnosti politiky a spolupráce v tomto ohledu. Instituce EU a ostatní zainteresované subjekty by si tento teritoriální rozměr měly více uvědomovat a měly by podle toho začít jednat. Nástroje jako ESPON a Cíl 3 mohou pomoci Evropské komisi a evropským ministrům pro územní rozvoj splnit tento úkol, např. tím, že zajišťují analytický základ pro vyhodnocení stavu a perspektiv území Evropské unie. Kromě toho hrají evropští ministři pro územní rozvoj roli v posilování (trans)evropského rozměru národních a regionálních strategií pro územní rozvoj a v posilování horizontální a vertikální soudržnosti politiky. Následující prvky procesu územního řízení by mohly podpořit implementaci strategií pro Politiku soudržnosti na úrovni EU (Strategická směrnice Společenství) a na národní/regionální úrovni (Národní strategický referenční rámec): • Transparentnost jako nezbytný předpoklad. • Dopadové studie a tématické vyhodnocení za účelem prozkoumání „mezer přisuzovaných vlastností“ mezi okamžitými výsledky a konečným dopadem veřejných intervencí. • Prezentace případů příjemci (vznik vlastnictví, zviditelnění strategií). • Trvalá výměna zkušeností mezi členskými zeměmi EU a regiony – nutnost vhodných formátů pro jednání a komunikačních nástrojů. (19) Zahrnutím koncepce Územní soudržnosti do budoucí Ústavní smlouvy EU by vznikla formální sdílená kompetence EU a členských zemí EU posilovat územní soudržnost v Evropě. Změna ve filosofii řízení by nebyla nutná. Spíš by vznikl silnější mandát a větší odpovědnost – pro členské země EU i pro EU – podporovat koherentní přístup k územnímu rozvoji v rámci evropských (a národních) politik. Evropská komise by potom musela řešit územní rozměr návrhů své politiky podrobněji. To samé platí při rozhodování pro Evropskou Radu a Evropský Parlament. Evropští ministři pro územní rozvoj tak budou mít stejným způsobem možnost lépe plnit svou neformální (ale soustředěnější) povinnost zvyšování povědomí a spolupracovat aktivněji.
1.5
Odpovědnosti
(20) I když je rozvoj evropského území společným úkolem, princip subsidiarity zajišťuje logické dělení odpovědností v tomto ohledu. Budoucí Ústavní smlouva EU by toto rozdělení odpovědností neměla měnit; místo toho stanovuje pro územní soudržnost společnou kompetenci. Pro tento společný úkol tak bude existovat silnější popud a vznikne tak také právní základ – oproti stávající situaci je to rozdíl malý, ale podstatný. Obecně řečeno ponesou EU, členské země EU a regiony společnou odpovědnost. (21) Členské země EU a regiony v nich mají klíčový úkol při využívání svého regionálního endogenního potenciálu a při vytváření své pozice v evropském teritoriu. Takto se budou moci lépe zviditelnit, zjistit, které problémy je třeba řešit v transevropské spolupráci, a najít synergie v investicích. Instituce EU (včetně Evropské Rady) mají klíčovou úlohu propagovat soudržnost evropských politik relevantních pro územní rozvoj (včetně tvorby vizí, scénářů, atd.) a nabízet strategické rámce politiky pro národní a regionální politiky (konvergence, konkurenceschopnost, spolupráce). Dalším úkolem EU je usnadnit transevropskou územní
7
integraci, a to podporou rozvoje nebo zachování oblastí a sítí evropského významu, transevropských strukturních prvků pro území EU a jejich napojení na sekundární sítě: transevropské dopravní, energetické a ICT sítě, mezinárodní vodní sítě, námořní spojení, vytváření městských sítí, kulturní zdroje a oblasti NATURA 2000.
1.6
Instrumenty
(22) V současné době si společná odpovědnost členských zemí EU a EU za upevňování územní soudržnosti vyžaduje efektivní a koherentní aplikaci instrumentů, jež jsou Evropské Unii a členským zemím EU k dispozici. Instrumenty EU v oblasti územní soudržnosti lze klasifikovat takto: • Specifické územní instrumenty. Až do roku 2006 byl INTERREG III jediným instrumentem evropské politiky určeným speciálně pro územní soudržnost – jako je tomu nyní u Cíle 3. INTERREG III A a B (přeshraniční a mezinárodní územní spolupráce) a hlavně ESPON (evropské územní analýzy) měli specifický územní rozměr. Evropská politika soudržnosti po roce 2006 nabízí mocnější a širší instrument pro posilování územní soudržnosti (srov. Politika soudržnosti pro růst a pracovní příležitosti: Strategická směrnice Společenství, 2007-2013, Brusel, COM[2005]0299, přijatá s úpravami Evropským parlamentem 26. září 2006). Všechny tři cíle politiky soudržnosti (soudržnost, konkurenceschopnost a spolupráce) mají specifické územní prvky a témata. • EU instrumenty se silnou územní dimenzí, avšak jejich primární cíl je regionálně ekonomický nebo sektorový. To se týká Programů iniciativ Společenství (CIP) URBAN a LEADER a Hlavních cílů 1 a 2 Politiky soudržnosti EU (2000-2006), Směrnic k transevropské dopravní a energetické síť, několika EU směrnic k životnímu prostředí (např. směrnice Ptactvo a Stanoviště, Voda, Strategické hodnocení životního prostředí, Kvalita ovzduší) a Nařízení o rozvoji venkova. • EU nástroje se značnými dopady na územní rozvoj, jejichž cíle však nejsou územní: politika EU týkající se vnitřního trhu, výzkumu a vývoje, konkurence a Společné zemědělské politiky (CAP – 1. pilíř). (23) Národní instrumenty pro posilování územní soudržnosti EU jsou samozřejmě v jednotlivých členských zemích EU různé. Avšak národní a regionální politiky územního rozvoje a strategie v této oblasti mohou hrát klíčovou roli v tom, že budou nabízet integrovaný rámec pro rozvoj, čímž přidají hodnotu Politice soudržnosti EU a Lisabonským akčním plánům. Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC „Klimatické změny v roce 2007“, Ženeva 2007 (jedno textové pole) Příklad možné mapy (Zdroj: …Cíl 3 Oblasti nadnárodní spolupráce) Příklad možné mapy (Zdroj: …AEBR/ Cíl 3 Oblasti přeshraniční spolupráce) Příklad možné mapy (Zdroj: …Syntetická zpráva ESPON (2006): Hlavní hospodářská struktura Evropského území) Příklad možné mapy (Zdroj: …ESPON (2005) Projekt 2.4.2: Intenzita spolupráce INTERREGN III B)
Část B – Hodnocení stavu 2. Územní diverzita jako potenciál Evropské unie ve světle Lisabonu O čem vlastně územní diverzita je? (24) Klíčovou politickou výzvou pro Unii je v tomto okamžiku větší ekonomická konkurenceschopnost a větší dynamičnost. Evropa musí jednat rychle, pokud se má zajistit
8
trvale udržitelný rozvoj. Zde je nutné maximálně se zaměřit na růst a zaměstnanost, zároveň je ale třeba vhodným způsobem řešit sociální a ekologické problémy. Harmonický vývoj evropského území má před sebou nelehké úkoly, které si vyžadují koherentní přístup, aby bylo Lisabonskou strategii možno naplňovat v její mimořádně důležité druhé fázi, která skončí rokem 2010, a zároveň je také třeba zajišťovat územní rovnováhu a soudržnost. Kapitál různých regionů a větších území je různorodý a znamená nejrůznější možnosti rozvoje, z nich některé se momentálně nevyužívají plně. Největší výzvy v oblasti územního rozvoje uvádíme dále – vycházíme přitom hlavně z výsledků nejnovějšího aplikovaného výzkumu (např. údaje ze sítě ESPON).
2.1
Obecný výhled
Diverzita jako potenciál a jako výzva (25) Evropa je kontinent územně velmi rozmanitý. Tato rozmanitost různé možnosti, ze kterých lze těžit a které mohou pomoci přeměnit Evropu na nejkonkurenceschopnější území na světě. Diverzita ale také může mít podobu nerovností, které jsou pro evropskou soudržnost a integraci výzvou a v některých případech ji dokonce ohrožují. O evropské diverzitě je možné diskutovat na mnoha různých geografických úrovních, počínaje obecnou rovinou, např. diverzita ve vztahu centrum-periferie, Sever-Jih nebo Východ-Západ, a konče detailním nahlížením, např. diverzita z hlediska funkčnosti městských regionů, vztahů město-venkov, z hlediska malé/velké hustoty zalidnění, dostupnosti, hrozby přírodních/ technologických nebezpečí, z hlediska přeshraničních území, atd. Specifické geografické vlastnosti nabízejí jedinečné příležitosti (26) Evropa má řadu regionů s geografickými zvláštnostmi – např. ostrovy, pobřežní oblasti, horské oblasti, odlehlé oblasti (na periferii, na úplné periferii a v zámoří) nebo politickoadministrativní zvláštnosti, jako jsou pohraniční oblasti. Celkově jsou možnosti rozvoje v těchto oblastech stejně rozmanité jako ve zbytku Evropy a stejnou pestrost tu lze pozorovat i co do hospodářských úspěchů – některé oblasti jsou velice přizpůsobivé a jiné zase zaostávají, přestože zápasí se stejnými fyzickými, ekonomickými či demografickými problémy. Většina těchto územních celků má jasně pozitivní územní potenciál, který se nevyužívá naplno. Například horské oblasti a pobřežní zóny se využívají jako přírodní zdroje pro spotřebu měst. Evropské pobřežní oblasti mají také přírodní prostředí, které přitahuje socioekonomický rozvoj. Evropská přímořská populace, a s ní také infrastruktura přímořských oblastí, tak neustále roste, někdy rychleji, než jak je tomu ve vnitrozemských oblastech. Podíl plochy pokryté umělými povrchy je na pobřeží o zhruba 25 % vyšší než ve vnitrozemí. Kvůli vyšší ekologické citlivosti je využívání těchto oblastí třeba věnovat zvláštní péči. Orientace centrum-periferie u hospodářských činností a obyvatelstva (27) Obecně platí, že ekonomické a přístupové vzorce jsou v Evropě orientované ve směru centrum-periferie s tím, že vrchol je v centru Evropy. 46,5 % HDP evropské „sedmadvacítky“ se koncentruje v oblasti ohraničené Londýnem, Hamburkem, Mnichovem, Milanem a Paříži, tedy v tzv. centrální oblasti. Navzdory svému hospodářskému významu tvoří tato oblast pouhých 14 % území a je domovem jedné třetiny občanů EU. V této oblasti je také soustředěna většina metropolitních oblastí Evropy. Měřeno hospodářským výkonem a zejména v souvislosti s cíly Lisabonské strategie zaujímají severní oblasti Evropy stejné místo jako centrum a v některým ukazatelích jsou dokonce lepší než centrum. Obecně platí, že tržní síly působí ve prospěch koncentrace hospodářských činností – na evropské úrovni je to tedy koncentrace směrem k centru Evropy, na národní úrovni je to směrem k národním centrům. Přitom zjevně existují probíhající vyrovnávací procesy a vyvíjejí se oblasti mimo tradiční centrální pásmo. Tyto tendence naznačují, že se evropský model centrum-periférie začíná vytrácet. Rozdíl mezi severem a jihem (28) Budoucnost severních a jižních regionů může spočívat v rozdílných polích působení. Řada severních regionů může těžit ze svých silných stránek v oblasti ICT a inovace a dále
9
na tomto stavu vydělávat. Severu by se mohlo podařit udržet si image oblasti, která je „cool“ (pozn. překladatele: primárně = studený, přeneseně = super), ale mohl by také narazit na velké problémy v souvislosti se špatnou dostupností, nepříznivým demografickým vývojem a eventuelním zvyšováním cen energií. Mnohé jižní regiony mohou zase těžit ze svého příjemného podnebí, strategické polohy mezi Evropou, Severní Afrikou a Středním Východem, a dále pak také z hustoty zalidnění, což také v době klesání počtu obyvatel umožní zajistit přiměřenou úroveň obecně prospěšných služeb Jih tak má vyhlídky stát se „horkou“ lokalitou, což snadno dokáže přilákat znalostní pracovníky, firmy ze sektoru služeb, mobilní důchodce, bydlení na dovolenou i stálé bydlení. Výzvy související s dohánění Západu Východem (29) Ekonomické nerovnosti mezi Východem a Západem jsou zjevné. Avšak zároveň je jasné, že Východ Západ v mnoha oblastech dotahuje. Neuvěřitelné je například zlepšení evropské dostupnosti těchto regionů a nárůst automobilové dopravy očekávaný ve východních částech EU během následujících desetiletí. Také nárůst HDP v procentech je na Východě daleko vyšší než na Západě. I když tyto údaje naznačují, že Východ Západ vyjádřeno v eurech rychle dohání (vyjádřeno absolutně), nerovnosti mezi mnoha oblastmi se stále zvětšují. Východní a západní regiony mezi sebou soupeří o to, kde bude umístěn ten který průmysl a ten který výrobní závod, avšak boj o vysoce kvalifikované pracovní síly je spíše evropský a celosvětový. Výhodou v tomto boji je levná pracovní síla a v některých případech benevolentní ekologické a sociální předpisy, a dále pak vazba na euro. Avšak i tak si průmysl a přímé investice ze zahraničí hledají cíle mimo EU. Evropský městský systém klíčovým hybatelem rozvoje (30) Metropolitní regiony, města a ostatní městské oblasti Evropy představují klíčový potenciál pro evropskou a regionální konkurenceschopnost. Jsou také klíčovým rysem územní struktury a žije v nich více než 80 % obyvatel Evropy. Z hlediska ekonomického je evropský systém měst místem, kde probíhají nejrůznější činnosti, které jsou klíčovou hybnou silou hospodářského rozvoje i sociální soudržnosti a zlepšování kvality životního prostředí. Role jednotlivých městských regionů, měst a osídlení se liší. Metropolitní městské regiony a hlavní města jsou, kromě toho, že slouží každodennímu životu obyvatel, také často hráči v evropských a globálních procesech. Malá a středně velká města mají důležité funkce jako uzly pro rozvoj národního a regionálního území, avšak i tato města mohou být v určitých speciálních sektorech významnými hráči na globální a evropské úrovni. Boj mezi městy o investice a vysoce kvalifikovanou pracovní sílu se za poslední roky přiostřil, čímž se klade větší důraz na takové faktory, jako je životní prostředí, kultura a integrované řízení měst, aby bylo možné nabídnou atraktivní městské prostory. Kromě toho také roste spolupráce mezi sousedními městy, zejména pokud se jedná o menší města – dávají dohromady svoje zdroje a potenciál a snaží se zajistit součinnost. Toto platí také pro sousední města na dvou stranách hranice. V současné době je evropský systém měst charakterizován koncentrací funkcí globálního a evropského významu ve stěžejní oblasti Evropy s potenciálem vně této stěžejní oblasti. Zejména schopnost evropských měst konkurovat světovým městům je považována za významný úkol v souvislosti s konkurenceschopností Evropy ve světě. Rozmanitost vztahů venkov-město (31) Vztah mezi venkovskými a městskými oblasti je v různých částech Evropy velice různý. V některých oblastech se rozdíly mezi venkovem a městem stále více a více smazávají. Toto se týká především venkovských oblastí v blízkosti městských center, kdo probíhá proces integrace venkovského a městského prostoru. Pro mnohé venkovské oblastí sice stále intenzivnější interakce s nedalekými městskými oblastmi a stále pestřejší ekonomická základna znamená přínos, avšak na druhou stranu s tímto vývojem souvisejí hrozba, že venkov ztratí svůj venkovský charakter a svou identitu venkova, a často také hrozí velký úbytek obyvatelstva. Zároveň se ale odlehlejší venkovské oblasti s malou hustotou osídlení a složitým hospodářským vývojem budou setkávat se stále větší dichotomii mezi venkovskými a městskými oblastmi. V průběhu následujícího desetiletí budou městské
10
aglomerace těžit ze stávajících hospodářských a demografických trendů, zatímco odlehlé venkovské oblasti se budou potýkat s stále většími těžkostmi a sílící nutností lépe využívat svůj územní potenciál. O tomto vývoji svědčí také to, že polarizace mezi oblastmi kolem hlavních měst a jejich širším zázemím se stále zvětšuje. Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Evropská diverzita znamená jak podceněný potenciál, tak zdroj nerovností. - Geografické zvláštnosti, jako např. pohoří, pobřeží a ostrovy, se obvykle nevyužívají naplno, a jako takové představují příležitosti pro socioekonomický rozvoj. - Územní potenciál Severní a Jižní Evropy se liší, což možná bude dávat směr jejich budoucímu vývoji a jejich přístupu k řešení budoucích složitých úkolů. - Východní Evropa dohání Západ jen relativně a bude mít různé těžkosti při řešení budoucích složitých úkolů. - Bude se zvětšovat dichotomie venkov-město – mnohé městské oblasti se budou rozvíjet, na což venkov může doplatit. Příklad možné mapy (Zdroj: Projekt Atlas ESPON (2006), revidovaný ) Nový titulek: Výše regionálního HDP v Evropě
2.2
Růst a inovace
2.2.1 Diverzita hospodářské konkurenceschopnosti Postavení Evropy v narůstající světové hospodářské soutěži (32) I když se hrubý domácí produkt podle parity kupní síly (HDP podle PPS) v Evropě za posledních 50 let obrovsky zvýšil, podíl Evropy na světovém HDP klesá. Řada ekonomik mimo Evropu roste rychleji než ekonomika evropská. To má negativní dopad na konkurenceschopnost evropských firem a na atraktivnost Evropy jako lokality. Lisabonská agenda si vytyčila cíl přeměnit Evropu do roku 2010 v nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomiku na světě. Momentální vývoj HDP a potenciál přispět k dosažení tohoto ambiciózního cíle Lisabonské agendy se v různých částech Evropy značně liší. Zaměření pozornosti na HDP (33) Nejvyšší HDP na hlavu (podle PPS) bylo v roce 2002 soustředěno spíše na oblast středu Evropy. Směrem na jih sem ještě patřila Severní Itálie až oblast Říma, na severu Skandinávské země, a dále už jen izolované městské oblasti v okolí Lisabonu, Madridu, Athén, Budapešti, Bratislavy a Prahy. Nejnižší HDP na hlavu je v nových členských zemích EU. Hospodářský růst ve východních částech EU a v bývalých zemích soudržnosti (34) Údaje o průměrném ročním nárůstu HDP na hlavu (podle PPS) v letech 1995 až 2002 ukazují, že zejména oblasti ve východních částech EU a bývalé země soudržnosti se dotahují, i když cestu mají před sebou ještě dlouhou. Zdá se, že oblasti kolem hlavních měst nových členských zemí EU, které se připojily v roce 2004 a 2007 si vedou dobře – většina z nich vykazuje nárůst kolem 10 procent. Kromě toho v některých zemích, např. v Polsku, Litvě a na Slovensku, lze některé regiony charakterizovat jako regiony s dobrým výkonem, a to má vyrovnávající účinek na národní území. Pokud jde o kohezní země Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko, řada regionů v nich vykazuje vysokou míru růstu. Tato srovnatelně vysoká procenta míry růstu je třeba hodnotit opatrně, protože roční růst v eurech na hlavu je na Východě v porovnání se Západem pořád srovnatelně nižší. Hospodářský růst v městských oblastech (35) Řada velkých městských aglomerací v Evropě je významným hybatelem evropské ekonomiky. Některé se také nacházejí v regionech s nejvyšší mírou růstu. Jako příklad můžeme uvést Cork, Tallinn, Rigu, Vilnius, Turku/Åbo, Sevillu, dále pak většinu městských aglomerací v Polsku a v České republice. Když se podíváme na Budapešť, Prahu,
11
Bratislavu, Lisabon a Valencii – také místa v oblastech s vysokým ekonomickým růstem – obecný obrázek je takový, že území Evropy má velký potenciál pro hospodářský růst v městských oblastech mimo centrum Evropy. Rozhodujícím faktorem pro ekonomický růst nemusí nutně být velikost dané městské oblasti. Je to vidět například na místech jako je Göteborg ve Švédsku, kde je růst vyšší než ve Stockholmu, nebo Mnichov v Německu, kde je růst vyšší než v Porúří. Podobně také malá a středně velká města plní významnou úlohu ekonomických hybatelů ve svých regionech. Velké městské oblasti jsou hlavními ohnisky (36) Velké městské oblasti mají v oblasti kvalifikace a rozvoje zásadní význam, zejména pokud jde o vytváření nových inovací. Neexistuje však žádná absolutní velikost, stanovící efektivitu vytváření klastrů: malá a středně velká města a venkovské oblasti jsou velmi důležité zejména v uplatňování znalostí ale také ve vytváření nových inovací. Menší regiony jsou často efektivnější a více regenerační. Váhu regionů a měst lze zvětšit pomocí sítí, vytvářením úspor ze zvýšené výroby a rámce působnosti a také tvořivé součinnosti. Kreativní, atraktivní a zajímavé oblasti jsou ohnisky, kde se rádi usazují vysoce kvalifikovaní profesionálové a tak přitahují obchodní investice. Lepší podmínky v Severní a Střední Evropě (37) Některé regiony mají větší schopnost přispívat k budoucímu hospodářskému růstu a k plnění cílů Lisabonské strategie. Podle oficiálních ekonomických lisabonských ukazatelů existuje v rámci Evropy velká regionální diverzita s tím, že severní a centrální regiony mají obecně lepší postavení než regiony jižní a východní. Z hlediska oficiálních lisabonských ukazatelů se přítomnost metropolitních oblastí evropského významu a dobrá celoevropská dostupnost zdají mít vliv na výkon daného regionu. Dynamičtější výkon v okrajovějších oblastech Evropy (38) Za posledních deset let byl hospodářský rozvoj dynamičtější v některých okrajových oblastech Evropy než v centrálních oblastech na kontinentu. Nejvyšší míru růstu zaznamenali v Irsku a v Pobaltských republikách, ale podstatně dynamičtější byl rozvoj také ve východní části Střední Evropy a v Jihovýchodní Evropě, než jak tomu bylo v kontinentální Západní Evropě. I když výchozí rozvojová úroveň byla mnohem nižší, tato velká míra růstu přispěla k územní soudržnosti a ke sbližování (konvergenci) v rámci Evropské unie. Větší dynamika hospodářství se netýkala jen kvantity, ale také rostoucí kvality. Došlo k restrukturalizaci ekonomik – materiálová, energetická a dopravní intenzita těchto ekonomik značně poklesla. Značně vzrostl podíl služeb na HDP, ekonomiky se staly otevřenějšími – objem vývozu a dovozu rostl rychleji než objem výroby. Kromě těchto pozitivních znaků rozvoje však stále existují určité vážné strukturální slabiny a problémy v ekonomikách okrajových oblastí, zejména v nových členských zemích, které se připojily v roce 2004 a 2007 a v kandidátských zemích. Různé rozvojové vzory v okrajových regionech (39) Vedle odlehlých regionů existují také okrajové regiony, které jsou velice vzdálené od hlavních oblastí Evropy. Patří sem čtyři francouzské zámořské departementy (Guadeloupe, Francouzská Guyana, Martinik a Réunion), Španělské autonomní společenství Kanárských ostrovů a portugalské autonomní regiony Azory a Madeira. Jejich fyzická odloučenost (měřeno od Bruselu) činí 2 700 km u Madeiry až po 9 500 km pro Réunion, a to je hlavní problém, kterému čelí. Oblasti se také značně liší velikostí, přírodními podmínkami, populací, hospodářskou základnou a perspektivami. Obecně mají potíže s dosahováním úspor ze zvýšené výroby a vytvářením zisku z velkých investic, což také odrážejí čísla o nezaměstnanosti. Ačkoli údaje o HDP v PPS pro rok 2003 v provincii Las Palmas (95,8) a Madeira (90,4) se velice blíží průměrným číslům EU 25 (=100), Francouzská Guyana (57,6), Réunion (60,2) a Azory (61,1) vykazují značně nižší údaje.
12
Horské oblasti s potenciály a výzvami (40) Horské oblasti se liší svým charakterem, často mají citlivé ekosystémy a jsou vystaveny talkům osidlování a také možným nevýhodám, pokud jde o dostupnost. Ekonomiky evropských horských oblastí se také velice liší. Některé oblasti trpí geografickým znevýhodněním, zatímco jiné se úspěšně rozvíjejí. I když pro místní ekonomiky a kulturní identitu je často považováno za zásadní zemědělství a lesnictví, je zaměstnanost v jiných sektorech obvykle vyšší. Například v Rakousku polovina obyvatel sídlí v Alpách a hlavní část rakouské přidané hodnoty se vytváří zde – avšak rozhodně nikoli pouze v oblasti cestovního ruchu, ale téměř ve všech hospodářských sektorech. Alpský region proto není pouze přírodní rezervací, ale plní také všechny funkce vysoce vyspělé územní jednotky pro bydlení a hospodářskou činnost. Obecně však jsou specifické ekologické a geografické podmínky horských oblastí v Evropě (topografie, dostupnost, klima, omezené možnosti přírodních zdrojů a pozemků pro účely bydlení a hospodářské činnosti) obzvláště náročnými faktory – i když má určitý region převážně dynamický rozvoj – a mohou v některých horských regionech brzdit rozvoj. Zahraniční přímé investice ve Východní Evropě (41) V některých zemích (zejména v Maďarsku a na Slovensku) jsou nositelem růstu téměř výhradně přímé investice ze zahraničí. Růst přímých zahraničních investicí (FDI – Foreign Direct Investment) je pro tyto země velice přínosný, zvláště v případech, kdy se spolupracuje s místními dodavateli a využívají se místní lidské a přírodní zdroje a služby. Tento efekt „tahouna“ je u FDI ve vlastních zemích a regionech stále méně patrný. Růst se koncentruje pouze v několika regionech na Východě (42) Ve většině zemí se FDI a růst omezují na několik pár regionů, většinou to jsou regiony okolo hlavního města, regiony v západním pohraničí a významné přístavy. Rozvoj se pomalu rozšiřuje i na další regiony, ale tento proces je pomalý a nerovnoměrný. Regionální nerovnosti se v posledním desetiletí prohloubily v téměř všech nových členských a kandidátských zemích. V řadě zemí jsou nejdynamičtějšími sektory, nositeli růstu, obchod, reality a finanční služby. Na jednu stranu je to nutné, protože tyto sektory nejsou v bývalých ekonomikách s centrálním plánováním dostatečně rozvinuté, na druhou stranu by velká disproporce mezi těmito sektory a průmyslem/zemědělstvím mohla ohrozit konkurenceschopnost a rovnováhu. Transformace velkých státních podniků na Východě a vznik SME (43) Pro centrálně plánované hospodářství byly typické velké státní podniky a malé/středně velké podniky prakticky neexistovaly. Vznik malých a středně velkých podniků (SME – Small & Medium-Sized Enterprises) je tedy něčím novým – protože tyto podniky neměly možnost nahromadit kapitál a upevnit si pozici na trhu. Ve většině případů jsou příliš malé, většina z nich nemá žádné zaměstnance. Mezi velkými podniky (které většinou vlastní stát nebo zahraniční investoři) a velmi malými „mikro“ podniky (které většinou vlastní místní fyzické osoby) prakticky nic neexistuje – středně velké podniky nejsou. To také znamená, že neexistuje nic mezi vysoce mechanizovanými, technologicky špičkovými závody nadnárodních podniků a lokálními „mikro“ firmičkami bez zaměstnanců. Středně velké podniky stavějící na dovednostech místních lidí, jejich talentu a na tradicích by mohly konkurovat na mezinárodních trzích a vyplnit mezeru v zaměstnanosti v dané ekonomice. Hospodářský růst a klesající míra aktivity (44) Dynamický růst HDP neznamenal zároveň růst zaměstnanosti a nezaměstnanost je ve většině zemí a v mnoha regionech na periferii dost vysoká. Stejně závažný je problém nízká míry aktivity. Za posledních dvanáct let míra aktivity v některých zemích dramaticky poklesla – řada lidí odešla předčasně do důchodu, z trhu práce odešlo mnoho žen, jiní už vzdali naději, že najdou práci a už se nezaregistrovali jako uchazeči o práci. Jde o závažný problém, protože pokud se míra aktivity nebude zvyšovat, nebude možné dohnat vyspělejší země.
13
Ekonomické a obchodní vztahy nejsou ve východních členských zemích vyvážené (45) Také ekonomické a obchodní vztahy v zemích, kde se kdysi hospodářství plánovalo centrálně, nejsou vyvážené. Zahraniční obchod je koncentrovaný do jedné nebo několika pár dalších rozvinutých zemí (Německo, Itálie) a obchodní vztahy mezi nimi jsou, až na výjimky (např. Slovensko) na nízké úrovni. Nucené obchodní vztahy v rámci RVHP se po změně politického a hospodářského systému zhroutily a trvalo dlouho, než se obnovily. V posledních dvou letech (od přistoupení do EU) nabraly tyto obchodní vtahy na obrátkách, avšak řada příležitostí zůstává stále nevyužita. Různé recepty na úspěch (46) Příčin úspěšného rozvoje regionu může být celá řada. Zatímco Lisabonská strategie může být dobrá pro celou řadu regionů, v jiných regionech se ukazuje, že si hospodářský úspěch dokážou zajistit tím, že se soustředí na jiné oblasti, které jsou úže spjaty s jejich komparativními výhodami a územním potenciálem. Na příkladu Atén, Říma a Barcelony je vidět, že kulturní a správní funkce a dále pak konvenční průmyslová odvětví mohou být životaschopnou základnou regionálního rozvoje. Jako příklad jsme uvedli velká města, ale ještě evidentnější to je u malých měst a u venkovských oblastí. Vytváření klastrů – dva územní rozměry (47) Prvním typem vytváření klastrů je vytváření klastrů v rámci funkčních městských oblastí a regionů, druhým typem je jejich vytváření mezi nimi. Vazby mezi městskými oblastmi a regiony se od počátku 90. let 20. století budovaly primárně v rámci národního kontextu. Nyní už se klastry začínají vytvářet také mezinárodně. Mezinárodní propojení se buduje mezi přeshraničními sousedními regiony, městy a rozvojovými zónami, ale stále častěji také v rámci mezoregionů, v rámci Evropy a globálně. Horká místa konkurenceschopnosti a inovace jsou také vně Evropy. Evropa se nemůže obrátit sama do sebe – musí budovat aktivní vazby zejména do Severní Ameriky, Ruska a do ostatních států bývalého Sovětského svazu, do Asie, na Střední Východ a do Afriky. Klimatické změny mohou ovlivnit předpoklady rozvoje (48) Dopad klimatických změn má vzrůstající význam pro evropské regionální ekonomiky a jejich potřebu přizpůsobení. Klimatické změny například potenciálně zvětšují riziko určitých přírodních katastrof, protože působí méně stálé povětrnostní podmínky. Mohou se příkladně prodloužit období sucha a horka, zejména ve Středomoří. Ačkoli dosud neexistují žádné důkazy, že by tato rizika na určitém území mohla narušit jeho konkurenceschopnost, bude v budoucím územním rozvoji třeba přihlížet k řízení a zmírňování rizik. Vzrůstající riziko škod v důsledku katastrof a opatření na jejich zmírnění se stávají stále větší součástí relativních výhod a nevýhod hospodářského rozvoje určité oblasti. Z dlouhodobého hlediska by mohly klimatické změny také ovlivnit klimatické charakteristiky Evropy, např. v pobřežních oblastech a říčních povodích. Specifické územní potenciály pobřežních oblastí (49) Evropa je obklopena vodou. Dvě třetiny evropských hranic jsou pobřežní. Dnes žije 35,6 % obyvatel EU plus Norsko a Švýcarsko poblíž mořského pobřeží a leží zde asi polovina všech velkých městských aglomerací. Existují však také odlehlé pobřežní oblasti, v nichž dochází k poklesu počtu obyvatel, zaměstnanosti a příjmů. Jedná se tedy o velké rozdíly z hlediska hpsodářského rozvoje. Obvykle se to týká přístavních, rybolovných a energetických činností. Jak velké přístavy světového významu, tak menší přístavy pro námořní dopravu po kratších trasách se stávají stále významnějšími dopravními uzly pro přepravu zboží a tedy hospodářskými faktory. Hospodářský rozměr rybolovných aktivit je různý. Ačkoli se vyskytly tendence k soustředění těchto aktivit v městských centrech, jsou uskutečňovány doposud často v místech, která leží mimo okruh dopravního spojení měst. Kromě toho má vodohospodářství (aquaculture) spíše regionální koncentraci a v těchto regionech může být významným rozvojovým faktorem. Některé pobřežní oblasti profitují rovněž z ropy, zemního plynu a využití větrné energie.
14
Lisabonská strategie a regionální integrace (50) Úspěch Lisabonské strategie bude záležet nejen na vnitřní regionální integraci Evropy, ale také její integraci do okolního světa a závisí také na vztazích Evropy v rámci celého světa. Evropa je spolu se Severní Amerikou a Východní Asií jedením ze tří hlavních hospodářských pólů světa. Tyto tři hlavní póly mají mezi sebou navzájem intenzivní hospodářské vztahy, ale rychle se rozvíjejí také vztahy s nově vznikajícími dynamickými ekonomikami (Čína, ASEAN, Indie, Jižní Amerika). Zatímco v Americe a v Asii ekonomická integrace ve směru sever-jih stále pokračuje, mezi Evropou, Afrikou a Středním Východem brání integraci ve směru sever-jih velké hospodářské rozdíly a politická nestabilita. Japonské firmy investují do rozvojových regionů ve svém okolí čtyřikrát a americké firmy dokonce šestkrát více, než kolik do svého rozvojového okolí investují firmy evropské. Je-li tato integrace sever-jih ekonomickou výhodou, pak by nízká míra regionální integrace mezi Evropou a Afrikou mohla v dlouhodobém horizontu zničit konkurenceschopnost Afriky a Evropy ve světě. Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Koncentrace HDP a „lisabonského potenciálu“ v centru a na Severu Evropy, a v několika městských aglomeracích. - Nadprůměrný růst v některých regionech jak ve východoevropských, tak v západoevropských zemích, což by v dlouhodobém časovém horizontu mohlo přispět k větší územní rovnováze. - K vyváženějšímu rozvoji evropského území mohou přispívat menší i větší městské aglomerace. - Metropolitní oblasti s dobrou dostupností mají největší potenciál přispět k plnění cílů Lisabonské strategie. - Pokud jde o klastry, asi by z hlediska budoucího rozvoje bylo dobré najít mezinárodní klastry evropského a globálního významu (v porovnání s úspěšnou konkurencí a co do kompetentnosti), sledovat toky a pohyb mozků, stavební kapacitu regionů (které jsou součástí špičkových klastrů), „branding“ a společnou identitu, a vyměnit si kompetence a kapacity. - Integrace sever-jih by se mohla stát vodítkem pro nové dohody o obchodu, životním prostředí a sociálních otázkách. - Klimatické změny mohou ovlivnit podmínky územního rozvoje. Proto budou muset politiky rozvoje přihlížet ke zmírňování rizik spojených s přírodními katastrofami. - Přímořské a pobřežní ekonomiky a služby mají zásadní význam pro integrovaný rozvoj příslušných regionů. - Specifické oblasti, např. horské regiony a ostrovy mají v Evropě velkou diverzitu. V některých případech by neměly být považovány pouze za turistické a přírodní rezervace, ale také za rozvíjející se územní jednotky pro bydlení a hospodářskou činnost se specifickými náročnými faktory. - Vyšší stupeň regionální integrace mezi Evropou a jejími sousedy může v dlouhodobém výhledu posílit konkurenceschopnost Evropy ve světě. -
Příklad možné mapy (Zdroj: Projekt Atlas ESPON (2006) revidovaný) bude FUA/MEGA)
nahrazena mapou kombinující fyzický pohled +
15
16
2.2.2 Místa inovace a výzkumu & vývoje Inovace je potřebná pro budoucnost (51) Inovace je důležitým prvkem posilování evropské ekonomiky. Krom jiného je třeba zintenzivňovat výzkum a vývoj (R&D), který je nutným předpokladem inovace a tím pádem budoucností Evropy v globální ekonomice. V souvislosti s cíly Lisabonské agendy je pravděpodobné, že stále více národů a regionů se bude snažit zlepšovat svou znalostní základnu. Momentálně je patrná značná teritoriální diverzita, pokud jde o to, kde R&D probíhá a kde se do R&D investuje. Značná geografická koncentrace výdajů na R&D (52) Soustřeďování výdajů na R&D do regionů v okolí hlavních měst v absolutních číslech je zvláště patrně v zemích jako jsou např. Rakousko, Česká republika, Finsko, Francie, Maďarsko, Řecko a Portugalsko, kde se polovina „top“ regionů podílí na polovině výdajů na R&D v zemi. Ve Francii se 45 % národních výdajů na R&D koncentruje v Ile de France (je to také region s nejvyššími výdaji na R&D ze všech evropských regionů v absolutních číslech) – pro srovnání Rhône-Alps, což je region s druhými nejvyššími výdaji na R&D ve Francii, se na celkových výdajích Francii na R&D podílí 10 %. Regionální diverzita intenzity R&D (53) Intenzita R&D v regionální ekonomice (vyjádřeno procentem z HDP, tedy jako hrubé domácí výdaje na R&D – GERD – Gross Domestic Expenditure on R&D; často slouží jako ukazatel celkové intenzity R&D země nebo regionu, která je znakem relativního důrazu, který se klade na R&D v dané ekonomice) se v různých regionech jednotlivých zemích značně liší a často se soustředí v malém počtu regionů, nejčastěji kolem hlavního města. Regionální proměnlivost intenzity R&D je značně velká v Německu a Finsku. Tato regionální diverzita je patrná také v některých nových členských zemích EU – konkrétně v České republice a v Polsku. Koncentrace významu R&D (54) Když se na R&D podíváme z hlediska jeho regionálního významu a jeho intenzity (podíl na HDP, tedy GERD, a další výzkum v podnikatelském sektoru (BES – Business & Enterprise Sector), tedy podíl celkové zaměstnanosti v regionu), všimneme si, že na úrovni evropské je význam R&D v uspořádání centrum-periferie, na úrovni regionální je obrázek dost roztříštěný. V evropském měřítku ukazují regionální údaje o intenzitě R&D slabou pozici periferie EU, s výjimkou severských zemí. Když se podíváme na jednotlivé regiony, jsou metropolitní oblasti v Evropě situované hlavně v regionech s nadprůměrným významem R&D. Hlavně v nových členských zemích EU jsou metropolitní oblasti situované v regionech s nejlepšími národními R&D ukazateli – např. Bratislava, Budapešť a Praha. Na podobném místě se ve svých zemích nacházejí Dublin, Göteborg, Toulouse a Lyon. Ne všechny metropolitní oblasti jsou v R&D silné (55) V některých významných metropolitních oblastech není význam R&D tak velký. Je to případ Atén a Říma, kde jsou důležitější kulturní a správní funkce, obdobně je na tom Barcelona, kde je hlavní tradiční průmysl, kultura a turistický ruch. Středně velké městské oblasti mohou mít velký R&D význam (56) R&D nemá velký význam jen v metropolitních oblastech – velký význam má R&D také v řadě středně velkých městských oblastí v centru a na severu Evropy. Nejlépe je to vidět na příkladu finského Oulu a německého Brunšviku. Více podobných případů nalezneme hlavně v Německu a v Nizozemsku. Kultura a kreativita jako územní potenciál (57) Současné teorie o regionální konkurenceschopnosti kladou důraz na význam „měkkých“ faktorů, jakým je lidský, kulturní (znalosti a kreativita) a socioekonomický kapitál, kvalita životního prostředí, atd. Tyto faktory jsou důležité z hlediska přitažlivosti určitých míst pro vysoce kvalifikované pracovníky a pro zlepšování předpokladů nutných pro inovaci. Podíl místních pracovníků pracujících v kulturních a kreativních profesích svědčí o míře zakořenění kultury a tvořivosti do místních výrobních systémů. Nejvyšší podíl kulturní 17
zaměstnanosti nacházíme v řadě městských regionů, často jde o hlavní města (např. Bratislava, Budapešť, Madrid, Paříž, Praha, Vídeň) nebo aglomerace v Nizozemsku, Německu a Belgii. V některých zemích je patrná velká „kreativita“ – schopnost využívat kulturní hodnoty pro silná znalostní průmyslová odvětví – např. Finsko (telekomunikace), Švédsko (design a elektronika), Nizozemsko (média a nakladatelská činnost) nebo Švýcarsko (design a architektura). Témata ke zvážení při tvorbě politiky - V celkových číslech je možné pozorovat koncentraci výdajů na R&D ve velkých metropolitních oblastech. - Intenzita R&D (výdaje na něj jako podíl z GDP, tj. GERD) svědčí o koncentraci R&D do malého počtu regionů, což jsou často menší metropolitní oblasti nebo středně velká města. - Výdaje na R&D a počet výzkumných pracovníků v BSE se koncentrují do centra Evropy a do severských zemí. - Ne všechny evropské metropolitní oblasti se soustředí na R&D.
18
Příklad možné mapy (Zdroj: Projekt Atlas ESPON (2006) revidovaný) nový název: Evropské klastry konkurenceschopnosti a inovací)
19
2.2.3 Horká místa v oblasti informačních a komunikačních technologií Přístup k informační společnosti je důležitý pro budoucí ekonomiku (58) informační a komunikační technologie (ICT) jsou důležitým prostředkem v každodenním životě občanů a důležitým nástrojem obchodní komunikace v obchodě a v průmyslu. Aby se zajistil růst, pracovní příležitosti, aby se zlepšovala kvalita života, je nutné podílet se na moderních informacích a zapojit se do komunikace. ICT je složitý a velice dynamický sektor a územní vzorce se zde rychle mění. Diverzita komunikačních kultur (59) Jak se v určité oblasti přistupuje k informační společnosti a jak se v ní využívají prostředky ICT značnou měrou závisí na kulturních aspektech. Existují národní rozdíly v telekomunikačních kulturách – např. Finsko a Švédsko mají bohatou komunikační a počítačovou kulturu, v České republice, Řecku a Itálii je rozvinutá kultura hlasové komunikace. Dánsko a Nizozemsko mají rozvinutou počítačovou kulturu. Přístup k informační společnosti a typ přístupu k ní, a tzv. „globální vesnice“ závisejí na tom, kde na zemi se občané a firmy nacházejí. To znamená, že ICT kultury lze považovat za srovnávací výhody zdůrazňující specifičnost určité oblasti. Informační a komunikační technologie – Sever (60) Nejdále jsou z hlediska dostupnosti ICT a indexu životního cyklu informační společnosti některé regiony v severních zemích společně s centrem Evropy. Stádii tohoto cyklu jsou (a) připravenost používat ICT prostředky, (b) intenzita jejich používání, a (c) dopad jejich používání. Největší šanci těžit z dopadu a rozvoje nových technologií a z inovací na tomto poli mají oblasti, které mají tento index nejvyšší. Regiony s velmi dobrými výsledky nalezneme zejména ve Velké Británii, ve Skandinávii, v Německu a ve Švýcarsku. Velmi dobře je na tom také Paříž a Madrid a pak některé jednotlivé regiony v Belgii a v Nizozemsku. Velké rozdíly jsou jak mezi jednotlivými zeměmi (státy), tak také v rámci jedné země. Za národním průměrem většinou pokulhávají odlehlé a okrajové regiony. Nejmodernější technologie – překvapení (61) Stejně jako je zřejmé dělení sever-jih, máme také dělení východ-západ s tím, že Západ je momentálně napřed. Novější členské země EU v průměru v používání ICT zaostávají. Avšak rozdíly se najdou i tady – zejména pokud jde o jednotlivé oblasti ICT. Tak například Malta, Slovinsko a Estonsko jsou před ostatními napřed v nejmodernějších technologiích a jejich využití, např. vysokorychlostní internet („broadband“) a e-commerce. Vedou metropolitní oblasti (62) Komerčně nejrozvinutější formy „broadbandových“ technologií souvisejí s poptávkou a proto je primárně najdeme v hustě osídlených oblastech. Platí zde vzorec hierarchického představování nových věcí, kdy metropolitní oblasti mají kritickou masu nutnou pro přilákání investicí do nejnovějších komerčně zajímavých technologií. I když by ICT v principu mohly venkovu a odlehlým oblastem pomoci k větší konkurenceschopnosti, má venkov nedostatečnou kritickou masu na straně poptávky. Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Z kulturní rozmanitosti ve využívání ICT je možné těžit – jde o srovnávací výhodu. - ICT sektor je extrémně proměnlivý a stimulací poptávky lze přilákat investice do komerčně nejrozvinutějších technologií také v méně hustě obydlených oblastech. - Celkově v aplikaci ICT momentálně vedou severské země, které tím pádem mohou očekávat nejvíce z hlediska dopadu a rozvoje inovací. - Z hlediska jednotlivých aplikací jsou na špici velice rozdílné země. - Městské oblasti mají z ICT větší užitek, protože nové věci se zavádějí napřed v hustě osídlených oblastech.
20
2.3
Doprava a energie
2.3.1 Dopravní sítě a dostupnost Maximální využití příležitostí pro zlepšení dostupnosti (63) Dostupnost je jedním z nejdůležitějších indikátorů, který se používá při popisování územních aspektů dopravních systémů. Důležitou roli tu hrají kvantita a kvalita infrastruktury daného regionu, jeho napojení na základní dopravní sítě, které určuje kvalitu dostupnosti (doba cesty a náklady) do populačních anebo ekonomických center. Dostupnost popisuje relativní umístění určité oblasti a ilustruje rozvojový potenciál oblasti z hlediska dostupných dopravních služeb a komunikační infrastruktury..O dostupnosti na evropské úrovni lze diskutovat z hlediska způsobu dopravy nebo z hlediska multimodální dostupnosti (dostupnosti různých typů prostředků veřejné dopravy). Při diskusi o dostupnosti by se nemělo zapomenout ani na specifické problémy dostupnosti související s horskými, ostrovními a řídce obydlenými oblastmi, a jejich minimální požadavky na přístup na globální trhy. Zajištění dopravní infrastruktury musí brát v úvahu také její negativní důsledky pro životní prostředí. Vzorec centrum-periferie dostupnosti po silnici v Evropě (64) Pro dostupnost po silnici je typický velký rozdíl mezi centrem a periferií odrážející různou hustotu obyvatelstva. U dostupnosti po silnici, která poskytuje většinu dopravních služeb, je v Evropě zcela jasný vzorec centrum-periferie. U všech ostatních způsobů dopravy ukazují ukazatele dostupnosti podstatně méně ostrý vzorec centrum-periferie. Změny vzorů dostupnosti po silnicích v letech 2001 až 2006 ukazují, že se dostupnost mimo jádro Evropské unie zlepšuje. Silniční dostupnost se zlepšila zejména ve Východním Německu, Západním Polsku a v České republice – více než v jiných částech Evropy. V některých zemích Východní Evropy je důležité vybudovat srovnatelné podmínky dostupnosti, např. vybudovat silniční koridory sever-jih. Koncentrace dostupnosti po železnici (65) Dobrá dostupnost po železnici se soustřeďuje do centrálních oblastí a ve městech sloužících jako hlavní uzly vysokorychlostních železničních sítí a podél významných železničních koridorů. Investicemi do vysokorychlostních tras a sítí může přibýt koridorů, kde je nyní větší potenciální dostupnost po silnici. Vidět je to hlavně ve Francii, kde trasy TGV směrem ke Středozemnímu moři a k Atlantickému oceánu vytvořily koridory s v Evropě nadprůměrnou dostupností vlakem. Dále změny vzorů dostupnosti po železnici v letech , 2001 až 2006 ukazují, že se vzorec centrum-periferie rozptyluje. Zejména v jihovýchodních regionech centra Evropy a většině španělských, italských a irských regionů se zlepšila jejich dostupnost po železnici více než v jiných částech Evropy. Dostupnost vzduchem s více centry (66) U dostupnosti vzduchem vidíme mozaiku regionů s vysokou dostupností obklopených regiony s nízkou dostupností. Malá dostupnost ale už netrápí jen regiony na periferii Evropy, ale problém je to také pro regiony nacházející se v jejím centru. Je to důsledek skutečnosti, že oblasti s nejvyšší potenciální dostupností vzduchem jsou hustě koncentrované kolem významných letišť. Avšak regiony s letišti v centrálních částech Evropy mají lepší dostupnost než regiony s letišti v ostatních částech. Zázemí letišť je velice úzké, o čemž jasně svědčí prudký pokles dostupnosti směrem od letišť. Vnitrozemské vodní cesty a povodí řek (67) Vnitrozemské vodní cesty jsou nepostradatelnými vodními tepnami se značným dopadem na průmyslový, městský a kulturní rozvoj mnoha evropských zemí a regionů EU a jejich sousedních zemí. Vzhledem k rozrůstající se síti vnitrozemských dopravních a obchodních vodních cest, některé spoje jako jsou například mimořádné důležité soustavy Rýn-Mohan-Dunaj, Rýn-Rhône, Šelda-Seina, Havel-Odra. Zároveň jsou povodí a poříčí řek využívána za dalšími různými účely a utvářejí tak ráz krajiny, hospodářských regionů i ekosystémů.
21
Horká místa multimodální dostupnosti (68) Pokud bychom dostupnost hodnotili z hlediska všech způsobů dopravy dohromady, rozkládají se regiony se zjevně nadprůměrnou dostupností hlavně v oblasti ohraničované městy Liverpool a Londýn, přes Paříž, Lyon, regiony v Beneluxu, v okolí řeky Rýna v Německu až po severní Itálii. Dobrou nebo střední multimodální dostupnost mají ale i některé odlehlejší oblasti, např. Madrid, Barcelona, Lisabon, Dublin, Glasgow, Kodaň, Malmö, Göteborg, Oslo, Řím, Neapol, Soluň a Atény, hlavně díky tomu, že mají mezinárodní letiště. Zároveň ale evropská periférie začíná v regionech, které se obvykle považují za centrální. Význam sekundárních sítí (69) Vzorec centrum-periferie na evropské úrovni je doprovázen vzorci centrum-periferie na národní úrovni. Na národní úrovni je ve většině zemí u centrálních oblastí vidět lepší dostupnost, než jak tomu je u pobřežních či pohraničních regionů ležících na periferii nebo u hornatých regionů. Souvisí to s tím, že silniční a železniční síť vlastně kopírují vzorec centrum-periferie, a to jak na evropské, tak na národní úrovni. Tím pádem „periferností“ trpí nejen regiony na periferii Evropy, ale také regiony na periferii národních trhů, jejichž jsou součástí. To podtrhuje význam dopravních sítí druhé úrovně. Toto logické vysvětlení národní „perifernosti“ také do jisté míry vysvětluje nevýhody, které mají některé pohraniční, pobřežní, horské a ostrovní regiony, na které by bylo třeba se zaměřit, aby se zabránilo další mu vylidňování. Sílení dopravy hlavně ve Východní EU a na venkově (70) Stále přetíženější dopravní koridory se stávají velkým problémem otázky dostupnosti. Objem silniční dopravy se bude zvyšovat hlavně na venkově a ve východních oblastech EU. Objem železniční dopravy se bude zvyšovat hlavně v centrálních oblastech EU, a v hlavních koridorech vedoucích do Španělska a Itálie. Spojnice mezi zemí a mořem (71) Zboží se na globálním trhu dopravuje zejména námořně, a námořní doprava je stále důležitější také v rámci Evropy, na kratších trasách. Konektivita na obchodní námořní přístavy je tedy klíčovou otázkou konkurenceschopnosti Evropy. Velké přístavy (např. Rotterdam nebo Hamburk) jsou hlavními body světové přístavní sítě. Některé menší přístavy získávají z rostoucího významu námořní dopravy po krátkých trasách. Vztah mezi přístavy coby uzly v evropské dopravní sítí a územími ve vnitrozemí, která se obsluhují, je také nedílnou součástí koncepce „námořních dálnic“, která vznikla z nutnosti řešit stále silnější zahlcení pozemních dopravních koridorů. Pobřežní regiony v centru Evropy, na pobřeží Lamanšského kanálu a na březích Severního moře, mají nejvyšší hodnotu z hlediska konektivity a nejefektivnější propojení přístavů s vnitrozemím. Dostupnost ostrovů a konkrétní otázky rozvoje (72) Evropa má velké množství velice rozmanitých ostrovů. Existují ostrovní státy, velké ostrovy, souostroví a polostrovy a rovněž ostrovy s takovým spojením s pevninou, že už ani nejsou vnímány jako ostrovy. Kromě toho existují také okrajové a velice okrajové ostrovy. Nevyhnutelně musejí na takto různých ostrovech existovat různé rozvojové trendy a problémy. Ostrovy obvykle čelí nevýhodě v dostupnosti, což je problém obzvláště naléhavý u malých ostrovů na okraji Evropy, který ovlivňuje jejich demografický a hospodářský rozvoj. Rovněž v evropském centrálnmí regionu jsou malé ostrovy izolovanější a méně hospodářsky silné neb sousedící města a regiony na pevnině. Avšak pokud jde například o demografický rozvoj, existují také příklady rozvíjejících se ostrovních států a regionů jako je Åland, Baleáry, Kypr nebo Kréta. Zde přibývá obyvatel v důsledku spojení migračního přílivu a přirozeného přírůstku. To poukazuje na skutečnot, že se situace jednotlivých ostrovů vzhledem k jejich rozmanitosti liší. Růst cen za dopravu dopadá nejvíce na zaostávající regiony (73) Rostoucí ceny za dopravu v důsledku zvyšování cen ropy a prodražování dopravy (např. silniční) novými poplatky bude mít nejnepříznivější dopad na zaostávající, venkovské
22
a okrajové regiony, tj. ty které jsou obecně chudší než centrum. Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Dostupnost po silnici a železnici je jasně nejlepší v centru Evropy. - Dostupnost vzduchem má více center, ale ve hře tu jsou zase jen města s letišti a jejich bezprostřední okolí. Některé regiony využívají svých „územních hlavních měst“ pro zlepšení své globální dostupnosti. - Vnitrozemní vodní cesty a sítě vodních cest hrají významnou roli v propojení řady různých regionů v Evropě. - Námořní doprava, „námořní dálnice“ a s tím související přístavní infrastruktura jsou zvláště důležité pro rozvoj určitých pobřežních a ostrovních regionů, protože se tak zlepšuje jejich celková dostupnost. - Multimodální dostupnost podtrhuje význam letišť pro dostupnost mimo centrum Evropy. - Na periferiích národních území je vidět, že také v centru Evropy jsou oblasti, které jsou méně snadno dostupné. - Vysokorychlostní železniční koridory mohou pomoci městům mezi hlavními uzly, pokud se strategicky naplánují zastávky (některých) vlaků. - Velmi důležité jsou sekundární sítě, zejména s ohledem na očekávaný nárůst dopravního zatížení ve venkovských oblastech. - Evropské dopravní politiky působí většinou ve prospěch vyváženého územního rozvoje, i když více zlepšují dostupnost centrálních regionů než regionů méně dostupných.
23
Příklad možné mapy (Zdroj: ESPON (2006): Aktualizace dostupnosti) poznámka: obě mapy dostupnosti budou umístěny na jedné stránce)
Příklad možné mapy (Zdroj: ESPON (2006): Aktualizace dostupnosti) poznámka: obě mapy dostupnosti budou umístěny na jedné stránce)
24
2.3.2 Energie – poptávka a nabídka Evropa potřebuje stabilní dodávky energie (74) Poptávka po energii celosvětově stoupá, ale zásoby ropy jsou omezené. V důsledku toho je možné očekávat nedostatek energie a/nebo stoupání cen za energie. Evropská ekonomika nicméně potřebuje spolehlivou základnu pro dodávky energie. To má silnou územní složku. Vzhledem k různé struktuře poptávky a vzhledem k různým zdrojům, které jsou k dispozici, je dopad na jednotlivé evropské regiony jiný a také různě silný. Evropské regiony si mohou zajistit bezpečnější dodávky energií tím, když budou hledat nové zdroje energie anebo nové technologie (nebo se vracet ke starým). Evropa potřebuje takovou územní strukturu, která bude co nejodolnější vůči nedostatku energie a stoupajícím cenám energií. Jiný vzorec energeticky významných závislostí (75) Jako celek se nyní EU a sousedící země staly méně závislými na dovážené energii – míra závislosti v letech 1990 až 2002 poklesla. V roce 1990 byl podíl soběstačnosti 60,9 a v roce 2002 už to bylo 64 %. Tento údaj je nicméně velice silně ovlivněn rolí Norska, které produkuje devětkrát více energie, než kolik jí spotřebuje. Jiné země musejí větší část energie, kterou spotřebují, dovážet. Pro některé sousední země EU stále existuje určitá závislost. Rostoucí ceny ropy dopadají na východní ekonomiky tíživěji (76) Bude třeba očekávat rostoucí ceny; růst cen dopadne na některé regiony tíživěji než na jiné. V závislosti na používání energie je citlivost na změny v cenách energií různá. Ne všechny regiony jsou závislé na dodávkách energie a nízkých cenách stejným způsobem. Energeticky náročným průmyslovým odvětvím hrozí, že nebudou zisková. To by mohlo mít silný negativní dopad na regiony, ve kterých se nacházejí. Západoevropské země mají o 50 % vyšší spotřebu energie než východoevropské země, avšak vygenerování příjmu ve výši jednoho eura přijde v západoevropských zemích jen na 30 % energie spotřebované na stejný příjem ve východoevropských zemích. Nejhůře pocítí růst cen energií hlavně regiony vysoce citlivé na cenu a málo soběstačné (např. regiony v Lotyšsku, Litvě, ve Slovinsku, na Kypru, ale také ve Francii a Itálii), po nich pak regiony citlivé na cenu a soběstačné (regiony v Polsku, České republice, Rumunsku, Estonsku). Některé evropské regiony by naopak z růstu cen energií mohly profitovat. Oblasti produkující regiony vydělají víc, zejména pokud vyrobí víc, než kolik spotřebují. Vyšší náklady na dopravu mají negativní dopad hlavně na venkov a na odlehlé oblasti (77) Nedostatek energií anebo jejich rostoucí ceny budou mít přímý dopad na cenu dopravy, na ceny v (energeticky náročném) průmyslu a na ceny za bydlení. Pokud jde o dopravu, dotknou se vyšší ceny za ropu hlavně venkovských, zaostávajících a periferních regionů. Může také dojít ke zpomalení procesu dohánění východních částí EU. Venkovské oblasti ne příliš vzdálené od městských center budou patrně méně dotčena než odlehlejší venkovské oblasti. Obnovitelná energie jako územní potenciál (78) Podle toho, jaký konkrétní regionální kapitál mají, mohou určité regiony různými způsoby přispívat k produkci energie v Evropě – jde o zdroje v podobě ropy a zemního plynu, větru, vody, slunce a biomasy. Budou se hledat oblasti s obnovitelnými zdroji energie. Tyto oblasti se liší podle typu zdroje energie (jako je vítr, biomasa nebo solární energie). Nejvyšší potenciál mají regiony značně soběstačné a s nízkou citlivostí, (vlastně většina oblastí EU). • Větrná energie je mimořádně perspektivní např. v Norsku, Irsku, Řecku, Švédsku, Portugalsku, Španělsku a Velké Británii. • Energie z biomasy je mimořádně perspektivní např. v Itálii, Polsku, Nizozemsku, Německu, Velké Británii a Belgii. Velký potenciál v produkci energie z biomasy mají také takové země, jako jsou země ve Skandinávii, které mají obrovské lesní rezervy (např. biomasa produkovaná jako vedlejší produkt lesního hospodářství).
25
•
Solární energie je nejperspektivnější v Jižní Evropě, ale další a další nové technologie zdostupňují tento zdroj energie také pro Severní Evropu. Z hlediska soudržnosti bude energii produkovat více regionů a současné rozdíly tak budou mizet. Odhalení skrytých územních zdrojů (79) Způsob, jakým se momentálně vyrábí, a jakým způsobem jsou územně uspořádány ostatní energii spotřebovávající funkce, zásadním způsobem ovlivňují spotřebu energií. Rozptýlená fyzická i územní struktura vede spíše ke zvyšování než ke snižování spotřeby energií. Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Velká citlivost východních částí Evropy vede k velkým územním rozdílům v tom, jaký dopad má zvýšení ceny energií. - Růst cen energií zasáhne nové členské země EU (a menší méně soběstačné země) citelněji než jiné. - V dopravě zasáhnou rostoucí ceny ropy zejména venkovské, zaostávající a periferní regiony a může dojít ke zpomalení procesu dohánění ve východních částech EU (kvůli ceně ujetého km). - Jsou zapotřebí efektivní způsoby přenosu energie (bez toho, aby po cestě docházelo ke ztrátám) a mimořádně dobře zabezpečená výroba energie. - Všechny evropské regiony mají různý potenciál pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. - Šetření energie by mohla pomoci méně rozptýlená územní struktura.
2.4
Řízení rizik v souvislosti s klimatickými změnami
Nebezpečí živelních pohrom a technologických havárií (80) Rozlišujeme živelní pohromy a technologické havárie. Oba tyto typy nebezpečí mají jasně celoevropský rozměr. Nebezpečí živelních pohrom lze zhruba rozdělit do několika skupina podle určitých regionů. Jižní Evropu, středomořské země a atlantické ostrovy ohrožují hlavně lesní požáry a sucha, dále pak zemětřesení a sopečné výbuchy. Západní a severní Evropu většinou ohrožují sněhové bouře, bouřky a povodně, východní Evropu hlavně povodně, zemětřesení a extrémní teploty. V horských oblastech je navíc riziko půdních sesuvů a sněhových lavin, zatímco na ostrovech a v pobřežních oblastech v blízkosti tektonicky aktivních pásem může hrozit tsunami. Technologické havárie ohrožují zejména přístavní oblasti (včetně pobřežních zón) a oblasti s koncentrovaným petrochemickým a chemickým průmyslem. Pokud jde o jaderné nebezpečí, ohrožena jsou samozřejmě města a regiony v blízkosti jaderných elektráren. Časté říční záplavy ve Střední Evropě (81) Záplavy způsobené rozvodněním řek jsou stále větším problémem – je to v důsledku zastavování území, kdy se lidským zásahem začala měnit, narovnávat a někdy i přemisťovat říční koryta se záplavovými oblastmi a zároveň se začaly osidlovat nízko položené oblasti poblíž řek. Stále více zpevněných ploch a odlesňování je také problémem způsobujícím větší riziko záplav, protože dešťová voda jde rovnou do toků a přítok vodní masy do řek už se nezpomaluje přirozeným zadržováním v půdě. Nejčastější výskyt rozsáhlých záplav a povodní v letech 1987 až 2002 byl v severozápadním Rumunsku, jihovýchodní Francii, středním a jižním Německu, v České republice a na východě Anglie. V roce 2005 došlo k největšímu počtu povodní v Rumunsku. Sucha ohrožující některé regiony Evropy (82) Sucho roku 2003 v Evropě mohlo za téměř třetinu ekonomické ztráty v důsledku živelních pohrom. Dopad člověkem zapříčiněných such v Evropě je obrovský. Existuje řada příkladů špatného vodohospodářství – např. nadměrné čerpání vodonosných vrstev (akviferů), uzavírání povrchů (betonem, asfaltem, atd.), zvyšování povrchových přívalů
26
dešťové vody a omezování doplňování podzemní vody, nadměrné používání vody v suchých oblastech s intenzivním zemědělstvím a zavlažováním. Kromě toho je v některých oblastech problémem nedostatek vody. Ve Východní Evropě byly za posledních 15 let nejen časté záplavy, ale tuto oblast už posledních sto let trápí velké problémy se suchem. Riziko lesních požárů je nejvyšší ve Středomoří (83) Lesní požáry mohou způsobit značné škody na životním prostředí a velké škody sociální a hospodářské. V některých případech jsou lesní požáry přirozeným jevem a jsou důležité pro přirozený život lesa. Nejvíce jsou lesními požáry ohroženy středomořské regiony a částečně také Bulharsko a Česká republika. Na nebezpečí živelní pohromy mají vliv klimatické změny (84) Do klimatických změn patří změny v proměnných týkajících se počasí, např. v průměrných a extrémních teplotách, srážkách (sněhová a ledová pokrývka) a větru. Dá se očekávat, že další klimatické změny budou mít vliv hlavně na frekvenci výskytu živelních pohrom. Vzhledem ke změně v délce suchých období hrozí největší nárůst výskytu živelních pohrom v důsledku klimatických změn nejjižnějším oblastem Evropy. Změny v chování větrů nebo extrémní jevy mohou značně zvýšit nebezpečí související se sněhovými bouřkami. Příkladem extrémního jevu může být například sněhová bouře v baltském regionu v roce 2005 a jiné bouřky v dalších částech Evropy. Důsledky vydatnějších srážek pro půdní sesuvy a sněhové laviny budou nejviditelnější na místní úrovni. Evropské území není rizikem přírodních katastrof ohroženo všude stejně (85) Živelní pohromy neohrožují celou Evropu všude stejně, protože přírodní, meteorologická, klimatická a geologická rozmanitost jejího území má za následek, že určité pohromy hrozí určitým regionům. Nebezpečí zemětřesení a sopečného výbuchu, sucha a lesní požáry a některé aktivní zlomové linie– to jsou hrozby soustředěné zejména ve Středomoří, na atlantických ostrovech a také v zámořských územích EU. Sucha a lesní požáry mají také velký potenciál ve střední, jižní a jihovýchodní Evropě. Bouře a silné větry hrozí zejména pobřežním oblastem (z klimatického hlediska hrozí nejvíce na pobřeží Severního a Baltského moře než kdekoli jinde v Evropě). Povodně a záplavy se vyskytují prakticky na všech velkých řekách. K náhlým záplavám a půdním sesuvům dochází hlavně v horských oblastech, laviny hrozí většinou v zasněžených horských oblastech alpského typu. Nejčastěji lokálně se ale všechny uvedené pohromy mohou vyskytnout i mimo výše uvedené regiony. Technologické katastrofy mají jasný územní dopad (86) Největší havárie, jakými byly havárie v italském Sevesu, ukrajinském Černobylu nebo nedávná havárie tankeru Prestige, nám ukazují, že tyto katastrofy, zapříčiněné jasně člověkem, mají dalekosáhlý dopad na území a na člověka. Může k nim dojít ve většině evropských regionů. Důsledky těchto havárií jsou jak lidské, tak ekonomické. K technologickým katastrofám tradičně dochází ve vysoce industrializovaných oblastech, kde se tyto katastrofy také kumulují. Protože z řady tradičních sídel se časem stala důležitá průmyslová centra, hrozí technologická nebezpečí hlavně v přirozeně nebezpečných oblastech (např. u řek, kde hrozí záplavy). Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Informace získané z různých pohrom a katastrof ukazují, jak všudypřítomná jsou tato nebezpečí na území EU. Lze tedy předpokládat, že je nutná lepší koordinace. - Zranitelnost se týká hlavně lidské a sociální stránky nebezpečí, včetně územních vzorců. - Polycentrický územní rozvoj může vyvážit vzorce zranitelnosti v Evropě. Lze předpokládat, že součástí integrovaných analýz zranitelnosti by bylo zvážení všech aspektů zranitelnosti (ekonomických, sociálních i ekologických). - Do vývoje a výzkumu by se měly začlenit jak hlavní cíle, tak procedurální pravidla související se snižováním zranitelnosti a řízením rizik.
27
-
Významným aspektem, který je třeba zvážit je přijetí strategií pro zainteresované subjekty. Při diskusi o opatřeních je třeba zvážit trojúhelník „odolnost-pevnost-útočiště“. Řízení rizik by bylo možné chápat jako nedílnou součást řízení jako celkové strategie.
28
Příklad možné tabulky
(Zdroj:
EM-DAT
(2006)
–
Trendy
a
vztahy
období
1900-2005,
www.em-
dat.net/disasters/trrends.htm
29
Příklad možné mapy (Zdroj: Projekt ESPON Atlas (2006)
revidovaný
Hlášené důsledky vybraných větších přírodních katastrof v evropských zemích (1970-2005)* Počet Odhad škod v tis. Eur Počet katastrof obětí Povodně 3 270 274 53 577 458 Bouře 215 1 546 34 403 573 Zemětřesení 19 644 123 43 936 462 Extrémní teploty 69 47 466 1 889 329 Lesní požáry 248 63 2 471 668 Sesuvy půdy 46 1 314 1 023 464 Sucha 26 0 12 989 281 Vulkanické erupce 7 9 36 769 Celkem 823 73 497 150 328 003 *V EM-DAT databázi katastrof jsou uvedeny pouze katastrofy s následujícími minimálními kritérii: (a) 10 nebo více hlášených obětí, (b) 100 nebo více hlášených obětí, (c) vyhlášení vyjímečnmého stavu, (d) žádost o mezinárodní pomoc.
30
2.5
Životní prostředí, příroda a kultura
Přírodní dědictví Evropy je unikátní (87) V globálním měřítku má tento poměrně malý kontinent velice složitý krajinný systém, který odráží míru a intenzitu rozvoje jeho přírodních zdrojů v průběhu staletí. Zbytky původní přirozené krajiny Evropy a pozměněná kulturní krajina našeho kontinentu je domovem bohaté evropské planě rostoucí flóry a volně žijící fauny. Právě z tohoto důvodu vznikl v uplynulých desetiletích systém chráněných oblastí. V národních parcích a rozlehlých přírodních rezervacích Evropy se příroda může volně vyvíjet a přirozené evoluci v nich nic nebrání. Uchovává se tak také přirozená krása těchto oblastí, což obohacuje naše životy. Regionální a přírodní parky, stejně jako biosférické rezervace – i to je kulturní krajina, utvářená v průběhu staletí, avšak v době, kdy lidé ještě žili ve větším souladu s přírodou a svým prostředím. Kulturní identita (88) Například ústní a nehmotné dědictví je mezinárodně uznávané jako nezbytný faktor kulturní identity, povzbuzování kreativity a zachování kulturní diverzity. Má zásadní význam pro národní i mezinárodní rozvoj, pro toleranci a harmonickou interakci mezi kulturami. V éře globalizace řadě forem tohoto kulturního dědictví hrozí, že zaniknou; ohrožuje ho kulturní standardizace, ozbrojené konflikty, škodlivé důsledky masového turistického ruchu, industrializace, vylidňování venkova, migrace a zhoršování kvality životního prostředí. Kulturní dědictví Evropy je výrazem její identity a má celosvětový význam. Je také součástí prostředí, ve kterém se dennodenně pohybuje mnoho lidí a obohacuje kvalitu jejich života. To platí i pro kulturní krajinu a obestavěné prostředí. Přírodní dědictví jako nezbytná součást života (89) Rozvoj přírodních zdrojů probíhá v EU v rámci péče o životní prostředí (vzduch, voda, půda) a cílené ochrany určitých oblastí (chráněné oblasti, ekologicky citlivé oblasti). Plocha chráněných oblasti se v EU za posledních patnáct let zvětšila, i když většina oblastí zůstává chráněnými „ostrůvky“. Evropská unie vytvořila síť zvláště chráněných oblastí, projekt NATURA 2000, kde platí standardizovaná měřítka a postupy. Spojení a koridory mezi jednotlivými chráněnými oblastmi, jako živé ploty a pásy lesa, pomáhají při migraci a výměně genetických informací u rostlin a volně žijících zvířat. Kromě toho širší politika způsobu využívání území může poskytnout kontext, v rámci kterého mohou chráněné oblasti prosperovat, aniž by byly izolovány. Nicméně ochrana, např. biotopů, které jsou výsledkem tradičního zemědělství nebo jiné hospodářské činnosti, samotná nestačí pro zachování těchto oblastí. Jejich méně citlivé části by se měly hospodářsky využívat, např. pro přírodní turistiku a organické zemědělství, v souladu s jejich ekologickou funkcí. Městská říční krajina má celou řadu významů (90) Řeky formují v EU kulturní krajinu řady hustě osídlených oblastí EU. Tyto typy krajiny mají v Evropě ekonomický význam a musejí sloužit jako dopravní křižovatky, obytné a kulturní oblasti, dále pak jako rekreační oblasti a přirozená stanoviště. Zvláště v posledních dvou případech významně působí sezónní přívaly v některých městských oblastech Evropy. Hlavně městské průmyslové regiony nacházející se u evropských řek musejí stále více soupeřit s oblastmi z celého světa. Situace ve Východní Evropě (91) Ve východní části EU již existují základní podmínky pro ochranu nejcennějších částí přírodního dědictví. Vznikla rozsáhlá síť národních parků. V celé EU se více než polovina plochy parků vyhlášených za národní nachází v nových členských a kandidátských zemích, i když co do péče o ně a údržby ještě je co zlepšovat. Síť krajinných oblastí, jejichž ochrana není tak přísná, už je méně rozsáhlá. Regulace není v řadě případů dostatečně propracovaná. Zvláštní pozornost je třeba věnovat oblastem, kde vzácné ekosystémy, ekologicky citlivé oblasti a kulturní krajinu ohrožují povodně, sucha, eroze, požáry, zemětřesení a půdní sesuvy. Dunajská delta, největší přírodní vodní oblast v Evropě může
31
sloužit jako příklad. Oblasti, kterým hrozí tyto přírodní katastrofy, je třeba nejdříve identifikovat, evidovat a poté pro ně najít vhodné využití, zastavění, zajistit jim ochranu a vytvořit postupy pro případ nouze. Novým problémem jsou pozemkové restituce (92) Ve východní části EU jsou novým problémem z hlediska ochrany přírodního dědictví pozemkové restituce (navracení do soukromých rukou). Existují případy, kdy na půdě, která bylo navrácena svým původním majitelům či jejich potomkům, vzniklo mezitím chráněné území. Je nutné najít vhodné právní či finanční prostředky, které by nové majitele motivovaly nebo donutily využívat tyto oblasti v souladu s cíly ochrany životního prostředí. Pohraničí je ve středu zájmu (93) Větší část nejcennějších ekosystémů se nachází v pohraničních oblastech. Hranice tradičně kopírují toky řek, horská pásma a pobřeží, což jsou ta nejvhodnější místa pro evoluci těchto systémů. Kromě toho neexistoval v některých pohraničních oblastech celé desítky let žádný turistický ani cestovní ruch, nevyvíjela se tam žádná hospodářská činnost. Ekosystémy se tehdy mohly vyvíjet nerušeně a bez zásahů lidské ruky. Kulturní dědictví ohrožuje řada nebezpečí (94) Nebezpečí plynoucí ze znečišťování životního prostředí, povodně, zemětřesení, otřesy, poškozování a „sbírání suvenýrů“ – to jsou doprovodné jevy masového turistického ruchu. Hlavní typy rizik lze předem určit a pak lze vypracovat obecné strategie pro řízení rizik. Avšak existuje riziko, jež lze odvrátit pouze v mezinárodní spolupráci. Toto je citace z deklarace UNESCO: „Vývoj událostí ve světě nás nutí být svědky tragické zkázy kulturního dědictví; toto dědictví se může stát primárním cílem zejména v konfliktech, které propukají uvnitř jednoho státu – je potom ničeno pro svou symbolickou hodnotu, jako symboly identity, stává se terčem agrese, nepochopení a odmítání“. Svědky podobných událostí jsme bohužel byli i v oblastech, které byly k EU připojeny v rámci jejího rozšiřování (střední a jihovýchodní Evropa, Kypr), a v zemích sousedících s těmito státy. Ale i kdyby nedocházelo k záměrnému ničení, etnicky zaměřené politiky často dávaly přednost jednomu kulturnímu odkazu před jiným. Je třeba učinit právní a kvalifikovaná opatření, aby byl zachován respekt ke všem národům, jazykům a náboženských skupinám, které všechny dohromady tvoří specifické kulturní dědictví v Evropě. Toto se týká také nových městských a venkovských struktur a dalších změn ve způsobu využití území, který je pro stávající kulturní hodnoty a dědictví škodlivý. Mezinárodní rozměr (95) Úzce spjatý je s touto problematikou také mezinárodní a přeshraniční rozměr kulturního a přírodního dědictví. Kulturní procesy, stejně jako ty ekonomické a sociální, podléhají prostorové difúzi. Umělci a umělecké předměty (kromě architektonických děl) jsou v prostoru mobilní. Kanály mobility, její koridory, byly v minulosti částečně stejné jako ty dnešní, ale částečně velmi odlišné. Hranice byly kdysi jinde a nehrály stejnou roli, jakou hrají dnes, ve 20. století. Hranice architektonických a uměleckých regionů nekopírují dnešní hranice. Kompaktní zóny katolických a pravoslavných klášterů tyto hranice překračují. Turistický ruch jako ekonomický faktor (96) V posledních desetiletích se turistický ruch stal největším světovým průmyslem – vede před průmyslem automobilovým i chemickým. Ale jak zaznívá v deklaraci UNESCO: „Dobře víme, že turistický ruch může být pro rozvoj nepřítelem na smrt stejně jako přítelem na život“. Dopad závisí na konstelaci různých faktorů, kvalitativního a kvantitativního vztahu mezi nimi. Existují regiony, které jsou na turistickém ruchu postavené, na přírodním a kulturním dědictví závislé více anebo méně, najdeme regiony a města, která jsou kulturním dědictvím doslova „přecpaná“, regiony s velkými rezervami a nevyužitou kapacitou, regiony a města, u nichž má kulturní turistický ruch na prosperitu a zaměstnanost dopad rozhodující, mírně pozitivní nebo zanedbatelný. Některé pobřežní oblasti čelící problémům udržitelnosti (97) Kulturní, sociální a ekonomické přímořské a jezerní pobřežní struktury jsou v mnoha
32
případech závislé na svých environmentálních pomínkách. Tyto oblasti mají často několik společných rysů a čelí řadě společných problémů v oblasti životního prostředí a udržitelnosti. Některými příklady společných a typických probémů jsou: nekontrolovaný růst zastavěných ploch a rekreačních areálů a tím omezený přístup k pobřeží, rychle vzrůstající počet obyvatel, sezónní využívání infrastruktury a služeb, vysoký podíl vlastníků nemovitostí jako jejich druhého obydlí a starších obyvatel (důchodců), degradace ekosystému a ekologických koridorů, zpracování odpadních vod a znečišťování vody Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Vidíme, že intenzivnější výzkum a plánování na evropské úrovni pomáhá EU udržet si světové prvenství v oblasti přírodního a kulturního dědictví a přispívá k plnění lisabonských cílů v Evropě. - Lze předpokládat, že podpora lepší spolupráce a koordinace mezi členskými zeměmi EU, Evropskou komisí a dalšími mezinárodními organizacemi na základě společných cílů by mohla v Evropě přinést přidanou hodnotu ve zhodnocení, ochraně a využívání evropského kulturního a přírodního dědictví. - Městská říční krajina má rozmanité využití a její úspěch v meziregionální konkurenci by mohl tkvět v jejím endogenním potenciálu. - Bylo by možné zahrnout zhodnocování kulturního dědictví a ekologicky účinnou ochranu do strategií rozvoje a plánování, podporovat vhodné vzdělávací a školicí programy, a dále pak programy pro přenos znalostí. - Plánování integrovaného a trvale rozvoje a zachovávání evropského městského a venkovského prostředí může přinést zhodnocení, ochranu, zachování a rozšíření hmotného i nehmotného dědictví pro vyšší kvalitu života. - Tento úkol je obzvláště naléhavý v určitých oblastech, které čelí rostoucím problémům udržitelnosti, jako jsou mořská a jezerní pobřeží. -
33
Příklad možné mapy (Zdroj: ESPON Briefing 2 (2005): Projekt 1.3.3.: Dopady kulturního dědictví a kulturní identity
34
2.6
Územní struktura a úkoly
2.6.1 Demografická nerovnováha v budoucnu negativně ovlivní trh práce a služby Klesání počtu obyvatel a stárnutí populace negativně ovlivňuje evropskou společnost (98) Evropa se potýká se stagnací a v řadě oblastí dokonce s klesáním počtu obyvatel a tento vývoj jde ruku v ruce se zvyšujícím se průměrným věkem populace. V důsledku následného oslabení trhu práce budou negativně ovlivněny nezbytné předpoklady dynamické ekonomiky, trh práce a také systém sociálního zabezpečení a poskytování služeb. Možnosti, jak změnit trend stárnutí populace a jejího ubývání, jsou omezené. Politiky by se tedy měly soustředit na adaptační strategie. Klíčovým zájmem pro tvůrce regionální politiky je přilákat a rozvíjet vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Nicméně v demografickém vývoji jsou v rámci Evropy značné regionální rozdíly a velké rozdíly jsou vidět také mezi Evropou a jejími jižními sousedy, kde se očekávají značné přírůstky v počtu obyvatel. Zvětšující se demografická nerovnováha (99) Demografický vývoj závisí zejména na dvou faktorech: (a) přirozená obměna populace (porodnost versus úmrtnost) a (b) čistá migrace (imigrace versus emigrace). V řadě oblastí Evropy mají buď oba tyto faktory zápornou hodnotu a obyvatelstva tak ubývá a jeho věk se zvyšuje, a nebo mají oba kladnou hodnotu a počet obyvatel stoupá. Existuje jasně patrný územní vzorec sílící polarizace, kdy se lidé koncentrují v silně urbanizovaných oblastech, čímž se ještě prohlubují rozdíly v již existující nerovnováze hustoty osídlení. Dalším velkým problémem je imigrace ze zemí mimo EU, zejména z Afriky. Nutně tedy dochází k jevu, kdy někde pozorujeme přibývání a někde ubývání populace, kdy jsou některé oblasti ohroženy silným úbytkem populace a vylidňováním, zatímco v jiných oblastech obyvatelstva přibývá a tyto oblasti částečně odolávají negativním dopadům prudkého populačního růstu. Evropa stárne, Sever a Východ nejsou důchodovému věku ještě tak blízko (100) V mnoha částech Evropy je průměrný věk obyvatel 35-39 let. V průběhu několika desítek let se tento údaj značně změní. V roce 2030 bude prostřední věk ve většině Evropy přes 40 let, a někde to bude dokonce přes 50. V Itálii, zejména na jejím severu, na severu Španělska, ve Východním Německu, v některých oblastech Finska a Skotska bude střední věk kolem 55 let. Pouze v Irsku, Jižní Anglii, některých částech Východní Evropy a ve Skandinávii bude v roce 2030 střední věk pod 40. Stárnutí populace negativně ovlivní trh práce, systémy sociálního zabezpečení a poskytování služeb. Nízká porodnost mimo centrum (101) Porodnost nižší než úmrtnost je jednou z hlavních příčin úbytku počtu obyvatel. Tuto zápornou přirozenou populační obměnu lze pozorovat v řadě evropských regionů, zejména v méně centrálních oblastech, např. v celých velkých oblastech Švédska, v některých oblastech Skotska, ve španělském vnitrozemí, ve Východním Německu, ve velké části Maďarska, Rumunska, Bulharska, Estonska, Lotyšska a Litvy. V těchto oblastech bude na trhu práce veliká poptávka po mladých lidech. Je to jev, který možná nejde dohromady s dnešním obrázkem obrovské nezaměstnanosti mladých lidí v mnoha částech Evropy. Úbytek obyvatelstva má negativní vliv na trh práce (102) Přirozená obměna populace je určována porodností a věkovou skladbou. Tyto dva faktory jsou navzájem propojeny. Nízká porodnost vede k nevyvážené věkové skladbě, stárnutí obyvatelstva a k jeho následnému úbytku. Zvláště v Jižní Evropě se stárnutí a nízká porodnost zdají sobě navzájem nahrávat. V rozsáhlých oblastech severní periferie je také spojitost mezi stárnutím a čistou migrací – regiony se stárnoucí populací jsou zároveň regiony, odkud se lidé stěhují pryč. Dřívější migrace pryč také přispěla k nerovnováze v regionální věkové skladbě – více a více převažují starší lidé. Změna středního věku populace v regionu má zjevně dopad na situaci na trhu práce a na vztah mezi pracující populací a populací podporovanou (mladí a staří lidé), která na trhu práce nepůsobí.
35
Územně rozlišené migrační vzory (103) Migrace má důležitou regionální, evropskou a globální složku. Současná situace ukazuje, že některé oblasti, ze kterých se dříve odcházelo (hlavně v rámci EU 15), se dnes stávají stále atraktivnějšími cíly imigrace, např. Řecko a Irsko. Avšak v některých zemích jsou imigračními oblastmi spíše pohraniční oblasti a z ostatních částí země lidé odcházejí pryč. V Itálii a ve Velké Británii je zcela jasné dělení sever-jih, ve Francii zůstává imigrační oblastí jihovýchod a severovýchod je spíše oblastí, odkud lidé odcházejí. Nejatraktivnějšími cíly externí migrace jsou obecně metropolitní oblasti. Imigračními oblastmi se také staly některé turistické oblasti – díky vysoké kvalitě života jsou přitažlivé pro lidi v důchodu („šedivá migrace“) a pro lidi ze zemí a regionů v hospodářské nevýhodě. Odliv mozků a boj městských oblastí o kvalifikované lidi (104) Z hlediska trhu práce vítězí za stávajících demografických trendů hlavně městské oblasti a metropolitní aglomerace. Tyto trendy také znamenají sílící soupeření mezi městskými oblastmi. V budoucnu bude třeba vynaložit větší snahu na přilákání lidí a postupně bude v městských oblastech o pracovní sílu stále větší boj. Ne všechny městské oblasti se v tomto boji prosadí. Už dnes pozorujeme úbytek obyvatel v některých starých průmyslových oblastech. To naznačuje, že v blízké budoucnosti by mohl nastat nedostatek lidského kapitálu (pracovní síly). Regiony ohrožené vylidněním a nedostatkem veřejných služeb (105) V některých oblastech Evropy jsou údaje o úbytku počtu obyvatel velmi alarmující. Zejména na řídce osídlené a odlehlé oblasti by přirozený úbytek obyvatel a vystěhovávání zejména mladých lidí mohlo dopadnou mimořádně tvrdě. Příklady z Východního Německa, Švédska, Skotska a některých oblastí španělského vnitrozemí ukazují, jak drastický tento pokles počtu obyvatel může být. Některým regionům doslova hrozí vylidnění, což by vážně ohrozilo jejich atraktivnost pro investory a možnost poskytovat v těchto oblastech veřejné služby. Jakmile se na daném území nenachází dostatek lidí, tedy kritická masa potřebná pro poskytování veřejných služeb, vyvstanou před místní společností zásadní otázka jejího uspořádání. Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Nerovnováha ve vývoji populace se bude zvětšovat, čímž se ještě prohloubí již existující rozdíly. - V celých velkých oblastech Evropy budou vzdělaní mladí lidé nedostatkovým „zbožím“ na trhu práce. - Metropolitní a městské oblasti budou v demografickém vývoji spíše vítězi, avšak i tady bude sílit boj o přilákání lidí a také pracovní síly, zejména té vysoce kvalifikované. - Drastický pokles počtu populace čeká zejména řídce osídlené a odlehlé oblasti, ale také staré průmyslové oblasti; to bude mít dopad na poskytování služeb v těchto oblastech. - Některé regiony budou zřejmě bloudit v začarovaném kruhu stárnutí populace, klesání počtu obyvatel, vystěhovávání mladých lidí a migrace ze zemí vně EU. - Některé oblasti zasáhne stárnutí populace a to bude mít dopad na věkovou skladbu v této oblasti. V některých oblastech vzniknou „šedivé“ komunity s vysokou kvalitou života, jiné oblasti budou trpět nevyrovnanou věkovou skladbou a úbytkem obyvatel.
36
Příklad možné mapy (Zdroj: Projekt Atlas ESPON, 2006) revidovaný) Nová mapa: Složky rozvoje populace
37
2.6.2 Městské regiony a významná města Budoucí horká místa pro vyváženější Evropu (106) Vně dominantní centrální evropské oblasti existují řidší, ale poměrně rovnoměrně rozložené sítě jednotlivých metropolitních regionů a ostatních městských regionů, které poněkud vyvažují převahu centrální oblasti a v EU tak lze hovořit o spíše polycentrické struktuře. Patří sem Madrid, Barcelona, Řím a Atény na jihu, Dublin na západě, Kodaň, Stockholm a Helsinky na severu Evropy. Na východě Evropy už se také objevují nové metropolitní regiony, které hrají zásadní roli v integraci nových členských zemí EU – patří sem Budapešť, Praha, Bratislava nebo Varšava. Metropolitní oblasti vně centra (107) Metropolitní oblasti vně centra jsou hlavně oblasti, která mají srovnatelně dobrou celoevropskou dostupnost díky letištím, v ekonomickém ohledu si vedou lépe než jejich okolí a mladou pracovní sílu možná budou přitahovat i v budoucnu a stanou se tak důležitými uzly v budoucím evropském uspořádání. Smlouvy o spolupráci by mohly znamenat přidanou hodnotu i pro ty největší městské uzly v EU, zejména v oblasti konkurenceschopnosti na celosvětové úrovni. Obecně jsou tyto oblasti důležité jako hybné páky rozvoje, které přispívají k rozptýlení evropského vzoru centrum-periférie. Některé z těchto oblastí dokonce v určitých hospodářsky významných faktorech překonávají metropolitní oblasti v centrální oblasti Evropy. Regiony mezi regiony „na špici“ a regiony „na ocase“ (108) V závislosti na národním systému měst se role a význam metropolitních oblastí ve vztahu k městům a městským oblastem vně metropolitních oblastí liší. V řadě členských zemí EU lze pozorovat vzorec centrum-periferie. Od 90. let 20. století zaznamenala většina evropských zemí stále větší polarizaci mezi centrálně umístěnými městskými regiony na straně jedné a mezi regiony na periferii a regiony prodělávajícími strukturní proměnu na straně druhé. Platí to zejména pro novější členské země EU, s výjimkou Polska a Litvy. Městské oblasti vně metropolitních oblastí jsou pro své regiony často důležitými motory a některé z nich jsou na špici výzkumu a vývoje či v poskytování vysoce specializovaných služeb nebo produktů. Malá a středně velká města jako důležité uzly v Evropě v nabídce různých rozvojových změn (109) Některá malá a středně velká města zajišťují funkce důležitější než města větší a dokonce vykazují vyšší hospodářský růst než velké aglomerace. Tyto funkce úzce souvisejí s územním potenciálem a endogenním kapitálem dané oblasti. Kromě toho jsou malá a středně velká města také důležitá ve svém širším geografickém kontextu, zejména v regionech, které jsou mimo centrum Evropy a bez velkých metropolitních oblastí, a v některých funkcích jsou důležitá i v mezinárodním měřítku. Například co se týká R&D, existuje řada středně velkých měst, kde R&D probíhá velice intenzivně a která ve svém oboru patří mezi lokality mezinárodního významu. Význam malých a středně velkých měst pro jejich širší region závisí také na územní struktuře daného regionu. V méně hustě osídlených regionech mohou zastávat pozici důležitých center rozvoje venkova a poskytovatelů veřejných služeb. V hustěji osídlených oblastech nabízí různé možnosti spolupráce mezi blízko sebe ležícími malými a středně velkými městy, a to případně i přes hranice, nebo spolupráce s většími městskými centry. Sociální soudržnost ve městech a ve vztazích mezi nimi (110) Města nabízejí sociální výhody i nevýhody a slouží jako motory hospodářského rozvoje. Města nabízejí nejvíce pracovních míst, podniků a zařízení pro vyšší vzdělávání – hrají důležitou roli v zajišťování sociální soudržnosti. Města jsou uprostřed těchto změn, jejichž základem jsou inovace, podnikatelský iniciativa a růst podniků. Zároveň je ale ohrožena sociální rovnováha ve městech a městských regionech. Ekonomické a sociální rozdíly mezi jednotlivými obytnými čtvrtěmi jsou v rámci některých měst kolikrát daleko
38
výraznější než mezi jednotlivými městy navzájem. Tento fakt negativně ovlivňuje atraktivnost, konkurenceschopnost, sociální integraci a také bezpečnost ve městech. Kromě toho mají rozdíly negativní dopad na udržitelný růst větších regionů, členských zemí EU a celé EU, protože ke stabilizaci těchto částí se musejí použít „krátké zdroje“, které pak už nejsou k dispozici pro podporu vzdělávání a inovace. Disparita na trhu práce ve městech (111) Rozdíly mezi trhy práce různých evropských městských regionů jsou ještě zvýrazňovány stejně velkými rozdíly uvnitř jednotlivých měst. Zatímco nerovnoměrnost mezi městy souvisela především s evropskou a národní soudržností, mohou být disparity uvnitř lokálních trhů práce probémem suvisejícícm s místním a regionálním rozvojem a soudržností. Jedním z nevýraznějších ukazatelů dokazujícím problémy sociální soudržnosti v městské oblasti je rozdíl míry nezaměstnanosti mezi jednotlivými městskými částmi. Při srovnání míry nezaměstnanosti ve městech je její rozmezí 3 až 32 %. V jednom městě může míra nezaměstnanosti v různých čtvrtích činit 6 až 55 %. Nejvyšší rozdíl mezi čtvrtěmi je zaznamenán ve městech s vsokou celkovou zaměstnaností, což znamená výzvu pro sociální soudržnost jak na místní tak na národní a evropské úrovni. Nejvyšší úroveň vnitřní soudržnosti byla shledána ve městech severských zemí, v Řecku, v severní Itálii, v Německu a Portugalsku. Obzvláště vyjímečnými městy jsou Ponta Delgada (PT), Funchal (PT), Enschede (NL), Luxembourg a Florencie (IT). Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Vně centrální Evropy existují metropolitní oblasti, kterým lze pomoci lépe využívat jejich územní potenciál a které mohou vyrovnávat momentální rozdíly, čímž se podpoří větší vyváženost a polycentričnost území EU. - Města mimo metropolitní oblasti jsou důležitými motory růstu a mohou hrát významnou roli v širším územním kontextu (klíčové lokality mezinárodního významu v určitých funkcích, v poskytování služeb obecně, v rozvoji). - Metropolitní a městské oblasti budou silnější a konkurenceschopnější, když se více zaměří na rozvoj svého individuálního profilu. - Sociální rovnováha a rozdíly na městském trhu práce by mohly být kritickým momentem hospodářského rozvoje měst a regionů a mohou uvnitř jednotlivých měst vytvářet značnou nerovnováhu. 2.6.3 Diverzita venkova Venkovské oblasti s nedostatečně využívaným potenciálem (112) Mnoho odlehlých a znevýhodněných venkovských oblastí vykazuje odlišný obraz přírodních zdrojů a environmentálních aktiv. Zdá se, že z hlediska územního i lidského kapitálu se z potenciálu venkova dostatečně netěží. Různé příležitosti rozvoje i omezení v tomto směru vznikají a nebo jsou podmíněny vztahem mezi hmotnými a méně hmotnými zdroji a tím, jak na sebe v místním kontextu vzájemně působí. Často to nejsou ani tak hmotné zdroje, které mají pro ekonomický výkonnost zásadní význam, ale spíše sociální kapitál a způsob, jakým jsou místní schopni využívat zdroje, které jim jsou k dispozici, a přeměňovat je na toky, konkrétně umět odhadnout cenu přírodního a člověkem vytvářeného bohatství, posilovat ekonomické prostředí a zvyšovat základní kapacitu. Důležitá místa pro rozvoj venkovského prostoru (113) Města ve venkovských oblastech jsou místy důležitými pro rozvoj venkova tím, že všem zajišťují přístup k různým službám, a toto platí zejména v řídce osídlených oblastech. Města na venkově často slouží tradiční venkovské ekonomice, zejména zemědělskému sektoru, a obyvatelstvu. Avšak stále postupující diverzifikace zemědělské ekonomiky na mnoha místech rozšiřuje funkčnost a roli venkovských měst a zdůrazňuje jejich význam pro regionální rozvoj. Klíčovým elementem v tomto směru je rozvoj hospodářských klastrů na základě místního bohatství a dále pak využívaní nových informačních technologií. V tomto
39
směru může pomoci partnerství mezi venkovskými oblastmi a jejich městy. Symbióza mezi sousedícími venkovskými a městskými oblastmi (114) Některé venkovské oblasti z nedalekých městských oblastí těží a lidé z měst se stěhují na okolní venkov. Fyzické a funkční hranice mezi městskými a venkovskými oblastmi se stále více stírají, ale vzájemné závislosti jsou zároveň stále složitější a dynamičtější – patří do nich strukturální a funkční toky město-venkov a pohyb lidí, kapitálu, zboží, informací, technologií a životního stylu. Lidí na venkově, zejména pokud je na dosah větší město nebo městská aglomerace, vytrvale přibývá, čímž sílí trend výstavby rozptýlených sídelních útvarů nebo suburbanizace a také tlak na využití území na velkých plochách venkova. Nadměrné využívání, protichůdné požadavky a neslučitelné zájmy by mohly ohrozit diverzitu venkova jako celku a zejména pak to, co venkov nabízí z hlediska pohodlí, kulturního dědictví a životního prostředí. Na druhou stranu by ale stěhování z městských oblastí mohlo přinést nové možnosti alespoň části těch oblastí, které dříve postihlo vylidnění a všechny důsledky tohoto jevu. Vylidňování odlehlých venkovských oblastí (115) Venkovské oblasti, a zejména ty odlehlé, se potýkají s různými demografickými problémy. Mnohá místa na venkově trápí stárnutí populace a odchod lidí do měst. Lidé v produktivním věku a zejména pak mladí lidé s lepším vzděláním mají zjevně problémy profesně se realizovat, dále se vzdělávat a také bavit a proto se často stěhují pryč, za lepšími příležitostmi. Tento úbytek zejména mladších lidí a stěhování lidí v důchodovém věku vedl k tomu, že venkov stárne a vylidňuje se. Tyto problémy často souvisejí s tendencí lidí koncentrovat se v silně urbanizovaném prostoru, čímž se ještě prohlubuje už tak existující nerovnováha v rozložení hustoty osídlení. Tyto demografické změny ohrožují strukturu venkova, zvláště oblastí na periferii. Mnohé venkovské oblasti a zvláště pak ty odlehlé se budou potýkat s vylidňováním a budou mít problém udržet si rozumný střední věk a přijatelnou úroveň služeb obecného hospodářského zájmu. Mohly by se tak ocitnou v začarovaném kruhu, který by vedl k dalšímu vylidňování venkova. Tradiční zemědělské oblasti hlavně na Východě (116) Klasické venkovské oblasti s tradičním zemědělstvím se nacházejí převážně ve východních částech EU. V těchto částech Evropy, např. v Bulharsku a Rumunsku, pracuje více než 16,4 % pracovních sil v zemědělství. Odráží se to také na hustotě osídlení a typu využití půdy v těchto venkovských oblastech, kde vyšší míru vlivu člověka nacházíme ve východních částech EU, a dále pak v Dánsku, ve Východním Německu, Bulharsku a Rumunsku. Tyto tradičně zemědělské regiony mají velké rezervy a velký potenciál, který by bylo možné využít např. pro extenzivní a/nebo ekologické zemědělství, bio-průmysl, výrobu energie z alternativních zdrojů, atd. Až se výroba energie z obnovitelných zdrojů stane v Evropě něčím běžnějším, na venkově by mohlo často docházet ke střetu mezi zájmem využívat půdu pro produkci potravin a pro produkci energie, ale zároveň by to mohlo znamenat nová a snad i lepší pracovní místa a možnosti zajištění živobytí. Diverzifikace zemědělské ekonomiky (117) Rozvoj venkova zahrnuje celou řadu různých hledisek a priorit. Vzhledem k větší zranitelnosti a menší ekonomické výkonnosti venkova ve srovnání s městskými oblastmi, jsou hospodářský rozvoj a životaschopnost klíčovými otázkami budoucnosti. Zatímco tradičně se za hlavní rozhodující činitele rozdílné hospodářské výkonnosti pokládaly hmotné faktory, jako např. přírodní a lidské zdroje, investice, infrastruktura a ekonomická struktura, z novějších výzkumů vyplývá, že důležitou roli hrají také méně hmotné neboli „měkké“ faktory, kam patří nejrůznější sociální, kulturní, institucionální, ekologické a místní znalosti, které jsou základním kapitálem pro regionální rozvoj. Svědčí o tom rozvětvení a zpestření hospodářské základny venkova, kam už nepatří jen zemědělství a turistický ruch. Klíčovým aspektem aktivace (využití) územního potenciálu venkovského prostoru jsou schopnosti místního podnikatelského sektoru. Klíčovým momentem, který v této souvislosti vyvstává, je efektivní a otevřené řízení s pozitivním přístupem k malým, místním firmám a podnikatelům a místní veřejné instituce s dostatečnou autonomií na to, aby mohly vytvářet politiky a činit
40
konkrétní opatření, která budou sloužit společným potřebám místních firem. Pozitivně na mobilizaci podnikatelských kapacit a místních iniciativ působí také otevřené a pro všechny přístupné „měkké“ sítě (soft network). Růst dopravního zatížení sekundárních sítí, které je třeba modernizovat (118) Sekundární sítě, které propojují jednotlivé venkovské oblasti navzájem a s městským centrem a tedy s dopravní infrastrukturou vyššího řádu, jsou často nedostačující, zejména pak ve východních částech EU. Týká se to všech způsobů dopravy a zejména pak multimodálních dopravních spojnic. Přestože je dopravní infrastruktura na venkově nedostatečná, bude dopravní zatížení venkova stále větší, přestože momentálně se velké dopravní zatížení týká městských oblastí. Nejvyšší nárůst dopravního zatížení do roku 2020, a sice 67%, se očekává ve venkovském prostoru se středně vysokým vlivem člověka. Ve venkovských oblastech s malou intenzitou působní člověka se očekává 45% nárůst, v oblastech s vysokou intenzitou působení člověka 58%. Venkov také bude oblastí, na kterou nejtíživěji dopadnou vyšší dopravní náklady v důsledku zvyšování cen ropy. Avšak zvyšování dopravního zatížení se netýká celého venkova. V oblastech, které se vylidňují, jde o zachování stávající sítě ve stavu vhodném pro slabý provoz, protože vzhledem k úbytku populace si lidé budou muset dopravu zajišťovat sami. Témata ke zvážení při tvorbě politiky - Velké oblasti evropského území lze označit za venkovský prostor, kde ještě pořád žije mnoho lidí. Na tvorbě HDP se nicméně podílejí nepřiměřeně malým dílem, protože potenciál venkova se nevyužívá naplno. - Venkovské oblasti v blízkosti městských aglomerací budou těžit ze své pozice v populačním i hospodářském rozvoji, ale zároveň se budou muset potýkat se živelným růstem měst a střety v zájmu využívat území venkovsky nebo městsky. - Odlehlým oblastem hrozí vylidňování a tak menší schopnost zajišťovat potřebné veřejné služby. - Venkov čeká větší dopravní zatížení, a to i přesto, že stávající sekundární sítě jsou často nedostatečné, zejména ve východních částech Unie. - Rostoucí ceny energií se dotknou mnoha venkovských oblastí, zejména pokud jde o vyšší dopravní náklady. - V dlouhodobém horizontu by mohlo dojít ke střetu názorů na využití půdy – za účelem produkce potravin nebo produkce energie, protože některé venkovské oblasti budou mít příležitost k prospěchu ze zvýšené produkce nebo obnovitelných zdrojů energie . - Na diverzifikaci ekonomické základy ve venkovských oblastech bude mít vliv stimulace podnikatelské činnosti v těchto oblastech a zřizování místních sítí a místních úřadů s potřebnými kompetencemi.
41
Příklad možné mapy (Zdroj: Projekt Atlas ESPON, 2006) revidovaný
42
3.
Dopad politik EU na územní rozvoj
Proč se zabývat politikami EU? (119) Pro efektivní využívání územního kapitálu Evropy je nutné, aby se sektorové a ekonomické politiky EU a politiky územního rozvoje v členských zemích EU navzájem podporovaly. Substituční účinky a protikladnost různých sektorových politik EU vede k neefektivnímu přidělování zdrojů EU a ke snižování účinnosti politiky. V tento okamžik neexistuje efektivní a strukturované územní řízení v EU. Proces tvorby politiky EU se územním rozměrem různých politik EU explicitně nezabývá.
3.1
Různé politiky EU a jejich dopad
Evropská politika soudržnosti (120) Upevňování územní soudržnosti v souladu s cíly Lisabonské strategie je dlouhodobý proces. Ze studií vypracovaných na základě dat z monitorovací sítě ESPON plyne, že programy Strukturálních fondů na léta 2000-2006 přispěly k posílení územní soudržnosti a polycentrického rozvoje, do značné míry v závislosti na politice jednotlivých národů. Politika soudržnosti EU 2007-2013 svědčí o posunu ve filosofii této politiky směrem k explicitní podpoře Lisabonských cílů a intenzivnějšímu využívání územního kapitálu jednotlivých regionů Evropy (obojí tím, že se jasně zohledňují územní specifika pro posilování regionálního potenciálu a že se nabízí možnost posilovat elementy, které utvářejí transevropskou strukturu území EU). Speciálním problémem je zde vznik řady nových interních i externích hranic. (121) V důsledku spolufinancování regionálního rozvoje má evropská politika soudržnosti přímé územní dopady, např. na restrukturalizaci měst i venkova, na rozvoj říčních břehů, na vytváření nových obchodních parků a infrastruktury, na rozvoj turistického ruchu a rekreačních oblastí. Kromě toho má značné nepřímé dopady, např. na propagaci regionálního rozvoje, volbu priorit a koncepcí řízení zaváděných nebo propagovaných Evropskou unií (trvale udržitelný rozvoj, dále pak subsidiarita, víceleté vytváření programů, partnerství), na podporu nových spojenectví (mezi EU a městy / regiony a transevropské aliance) a na dostupnost nových informací a know-how (ESPON, URBAN, INTERREG atd.). Společná zemědělská politika (122) Stejně jako evropská politika soudržnosti má i společná zemědělská politika (CAP – Common Agricultural Policy) rozličné územní dopady. Analýzy z ESPON ukazují, že přidělování prostředků v rámci CAP je do jisté míry v rozporu s jejich přidělováním v rámci politiky soudržnosti EU. Např. výdaje na CAP se spíše koncentrují v bohatších a hustěji obydlených oblastech EU. I když toto lze na jednu stranu pokládat za logickou realitu života kvůli tomu, že jsou rozdíly v účelech a cílech, na druhou stranu by toto mohla být klíčová politická otázka pro větší soudržnost politik EU a přidělování finančních prostředků, protože tyto dvě politiky spotřebovávají větší část rozpočtu EU a mají v Unii značný územní dopad. (123) Postupující liberalizace politiky CAP bude patrně mít značné, ale také různé dopady na rozvoj a postavení řady zemědělských regionů v EU. Povede k přechodu na nové plodiny kvůli ztrátě dotací na produkci a produkce se bude dále koncentrovat v některých regionech, zatímco zemědělská činnost v jiných regionech bude slábnout. Venkovské oblasti se zranitelnou přírodní strukturou budou možná přecházet z výroby na multifunkční agroekonomiku (volný čas, rekreace, cestovní ruch a péče o přírodní oblasti) a další typy využití půdy. Tzv. polovenkovské (transvenkovské) oblasti se ruku v ruce s rostoucím počtem účastníků a rostoucím zájmem o rozvoj venkova zřejmě setkají se sílícím tlakem na urbanistický rozvoj kvůli poklesu výrobní hodnoty. Jaký přesně dopad to bude mít na rozvoj území EU je zatím stále předmětem výzkumu.
43
Evropská politika v oblasti dopravy (124) Dopravní politiky EU mají značný územní dopad, zejména v oblasti rozvoje infrastruktury a cenové politiky. Analýzy ze sítě ESPON ukazují, že investice EU do dopravy mají velice pozitivní účinky na rozvoj potenciálu řady regionu, které se nacházejí vně pentagonu Londýn, Paříž, Milán, Mnichov a Hamburg. Řadu pozitivních dopadů můžeme vidět v severovýchodním Španělsku, v pobřežních regionech Itálie (zejména na východním pobřeží), dalších italských regionech a v jižní Skandinávii. Pozitivní dopad lze pozorovat také v jižní části východní Střední Evropy. Kromě toho má dopravní politika EU některé významné nepřímé dopady na města a regiony. Zatímco oblasti v okolí stanic vysokorychlostních vlaků mohou z rozvoje těžit, pro jiné oblasti může být tento vývoj nevýhodou. Kromě toho lze očekávat, že v důsledku investicí do transevropské dopravní sítě (TEN) dojde k přemísťování přístavů a letišť v dopravní síti EU. Projekt Baltská brána – projekt, který je financovaný z iniciativy INTERREG III B – Baltské moře; účastní se ho partneři z několika zemí. Jde o projekt, jehož cílem je integrace nových členských zemí EU do dopravního systému Jižního Baltu. Spoluprací má dojít k integraci vodních cest Jižního Baltu do panevropské dopravní sítě a k realizaci koncepce „námořních dálnic“ coby efektivní alternativy k ucpaným a přetíženým pozemním koridorům. Snaha propojit transevropskou síť s místními a regionálními trhy se opírá o rozšiřování sekundárních regionálních dopravních sítí. Političtí činitelé zodpovědní za příslušná rozhodnutí v Jižním Baltu podepsali společné prohlášení o meziregionální spolupráci v oblasti dopravy. Jasně tuto spolupráci definuje tzv. Program rychlého startu Baltské brány (Baltic Gateway Quick Start Programme), který upozorňuje na dopravní projekty, které jsou pro celou oblasti Jižního Baltu nejdůležitější. www.balticgateway.se Evropská politika v oblasti životního prostředí (125) Některé ekologické politiky EU mají velice přímý a značný územní dopad tím, že stanovují podmínky územního rozvoje a politik v této oblasti. Strategické posuzování životního prostředí (SEA – Strategic Environmental Assessment) pomáhá zlepšovat a posuzovat různé alternativy. Velmi slabé je však propojení implementace ekologických politik EU s nástroji územního plánování, které spojují politiku a činitele odpovědné za rozhodování z různých sektorů ohledně konkrétních problémů týkajících se územního rozvoje. I když díky SEA je hodnocení dopadů vázáno na vyšší úroveň, problém nesoudržnosti politiky SEA neřeší. Směrnice o biotopech a ptactvu, Rámcová směrnice o kvalitě ovzduší a vody, Směrnice o dusičnanech a Směrnice Seveso a navrhovaná směrnice o ochraně půdy mohou zasáhnout veškeré využití půdy a lokalizaci aktivit, jako jsou plány pro obytné oblasti a stavební plány v okolí letišť, námořních přístavů a dálnic, realizovatelnost v sektoru hospodářských zvířat, ustanovení a využívání pobřežních rekreačních oblastí, atd. Na druhou stranu Směrnice o biotopech a Směrnice o ptactvu hrají významnou roli v ochraně a rozvoji především ekologické struktury Unie. Přesto nejsou jasné důkazy o tom, zda je tento přínos výsledkem implementace Směrnice nebo samotné již existující ekologické struktury. Nové iniciativy o přeshraniční spolupráci, které mají pomoci při plnění cílů Rámcové směrnice o vodě, mohou pomoci transevropskému územnímu plánování. Špatná komunikace mezi evropskými ekologickými politikami často vede k nesouhlasu ze strany regionálních a místních zainteresovaných subjektů, které mají tyto politiky implementovat. Zastřešující operace pro námořní bezpečnost (MSUO – Maritime Safety Umbrella Operation) vznikla za účelem koordinace spolupráce mezi projekty námořní bezpečnosti financovanými z iniciativy INTERREG (s partnery z celkem šestnácti zemí), příbuznými iniciativami (např. ICZM a územní plánování v přímořských oblastech) a zainteresovanými subjekty z přímořských oblastí (např. subjekty odpovědné za příslušná rozhodnutí, rejdařství, lidé žijící v těchto oblastech, atd.). Cílem MSUO je odstranit mezery v informacích a znalostech, aby stávající a případné nové námořní projekty fungovaly efektivně. Tyto
44
projekty se týkají např. záchrany lidských životů, zajištění bezpečnosti lodí i nákladu, ochrany přímořského životního prostředí, ochrany námořní ekonomiky a sociálních aktiv, na kterých jsou zdejší komunity závislé. Obecně lze říci, že je práce rozdělena do tří hlavních skupin: reakce (na moři a na pobřeží), instituční připravenost a prevence (včetně řízení rizik) a péče o pobřežní zónu a územní plánování v přímořských oblastech. www.maritime-safety.org Evropská politika v oblasti výzkumu a vývoje (126) Účinky Rámcových programů (RP) pro R&D jsou nejsilněji pociťovány v bohatých centrálních regionech EU, kde se výzkum a vývoj soustředí. Tyto regiony jsou častěji financovány z RP primárně proto, že již mají infrastrukturu akademického a soukromého výzkumu a kritickou masu potřebnou pro ochotu zapojit se do potenciálně složitých mezinárodních projektů. Klíčovým faktorem, který rozhoduje o tom, zda určitý region bude těžit z RP financování, jsou tedy již existující silné stránky, výhody daného regionu. Nicméně relativně vysoká účast na jednotku HDP méně vyspělých regionů naznačuje, že RP pomáhají překonávat rozdíly v R&D mezi evropskými regiony. Důkazů o přímých vedlejších efektech z RP projektů do okolních regionů je jen málo. Nicméně na dopad účasti lze nahlížet tak, že se zvyšuje „R&D profil“ určitého regionu. (127) Zaměření R&D na programy strukturálních fondů (SF) se značně liší, i mezi navenek velice podobnými regiony. Financování ze strukturálních fondů jde spíše na podporu R&D v podnikatelském sektoru (zejména u malých a středně velkých podniků), zatímco RP financují především veřejný a akademický R&D. Důkazů o spolupráci mezi dvěma hlavními proudy evropské politiky v oblasti R&D (tedy financování z RP nebo z SF) na regionální úrovni je jen málo. Společně by ale mohly mít velký potenciál vzájemně se podporovat v oblasti územního rozvoje. Klíčovým momentem bude zajistit, aby politika EU v oblasti R&D dokázala stavět na stávajících vazbách mezi městy a obcemi (stejně jako mezi firmami a institucemi) v rámci evropských regionů i mezi nimi. Evropská politika v oblasti energetiky (128) Politika EU v oblasti energií má územní dopad zejména přes rozdíly v cenách energií, ve způsobech výroby energií, rozdíly ve zdrojích energie a rozdíly v umístění transevropských energetických sítí (TEN-E – Trans-European Energy Networks). Územní struktura a struktura měst pak má dopad na množství a typ spotřebované energie. Ceny energií mají dopad na hospodářský růst. Otevření energetického trhu je hlavní složkou evropské energetické politiky. I když není zdaleka dokončená, souhlasí s poklesem cen energií buď pro domácnosti nebo pro průmysl. Kromě toho důležitou podmínkou pro zajištění přístupu spotřebitelů k energiím za konkurenční ceny je dostupnost transevropských energetických sítí (TEN-E). Evropská energetická politika nyní spoléhá na rozvoj obnovitelných zdrojů energie a na energetickou efektivitu. Obojí může mít podstatný dopad na lokální úrovni, protože by mohlo dojít k většímu využívání endogenních energetických zdrojů. Bio-pohonné hmoty v dopravě, biomasa, vítr a malé vodní elektrárny pro výrobu energie – to jsou hlavní hybatelé takovéto politiky do budoucna. Novým problémem je dlouhodobé zajištění bezpečnosti dodávky energií, protože EU se zdá být v tomto směru vzhledem k přílišné závislosti na několika pár zemích zranitelná. Projekt BTN (Bioenergy Technology Transfer Network) – jde o projekt financovaný z INTERREG III B – Baltské moře, do kterého jsou zapojeni partneři z pěti zemí. Cílem projektu je implementovat výsledky posledního výzkumu a nejnovější technologie v praxi na straně místních a regionálních dodavatelů. Aby tohoto cíle bylo možné dosáhnout, byla také zbudována Síť středisek pro rozvoj bioenergie (BDCN), která propaguje intenzivnější využívání biologické energie a regionální řetězce s přidanou hodnotou. Činnosti v rámci projektu pomáhají lidem odpovědným za rozhodování získat informace o zdrojích bioenergie, lépe chápat pozitivní dopad využívání bioenergie na regionální ekonomiku a zaměstnanost, zlepšovat know-how ohledně stávajících a budoucích technologií a najít a odstranit překážky v řetězci využívání bioenergie.
45
www.bdc-network.jypoly.fi Evropská politika v otázkách rybolovu (129) Evropská politika v oblasti rybolovu se zdá mít zásadní územní dopad – jak plánovaně, tak neplánované – na vztah mezi pobřežními regiony a také v rámci regionů samotných. Intenzita dopadu je různá podle toho, jak velký význam má v tom kterém regionu pobřežní rybolov na malých lodích, rybolov na otevřeném moři na větších lodích, kvalita vybavení rybářských přístavů, rybolovné metody či vodní chov ryb. Je prokázané, že politika v oblasti rybolovu nahrává prosperujícím regionům, na úkor těch nejodlehlejších regionů, které jsou na rybolovu značně závislé. Úspěšnější regiony dokážou lépe využívat ve svůj prospěch nařízení FIFG, protože mají lepší přístup k produktům a na trhy. To platí i v oblasti plánů obnovy. Opatření v této oblasti mají „trestat“ ty, kdo loví ohrožené druhy, nebo jim v tom alespoň bránit. Neplánovaný částečně územní dopad má toto opatření v tom směru, že pro různé rybáře to má různé důsledky. Větší plavidla se mohou vypravit dále od svých domovských přístavů, ale menší pobřežní lodě tuto možnost nemají. I když ve většině případů to vůbec nejsou malé rybářské lodě, které by lovily ohrožené druhy nebo ničily stanoviště. Zajímavé je, že některé regiony jsou schopny získat více prostředků z EU na základě kritérií, které se vůbec nebo aspoň zčásti netýkají situace rybolovného průmyslu. Některé regiony se tak dostávají do lepší situace než jiné. Analýzy dat ze sítě ESPON dále ukazují, že některé země a regiony dostávají velmi podstatnou část celkové podpory z EU. Evropská komise nedávno zveřejnila Zelenou knihu k budoucí námořní politice pro EU: Evropská vize pro oceány a moře. Evropská politika v oblasti rozvoje měst (130) Strukturální fondy jsou hlavním evropským nástrojem financování v kontextu politik rozvoje měst. Hlavním zájmem těchto politik EU je však podporovat vypracovávání integrovaných koncepcí rozvoje měst. Tradiční přístup po jednotlivých sektorech a s tím spojené přidělování kompetencí a odpovědností na různých úrovních rozhodování až doposud brzdil řešit problémy související s rozvojem měst. Poptávka po integrované politice rozvoje měst je zároveň v souladu s „Prohlášením o řídicích principech trvale udržitelného rozvoje“ Evropské rady (16.-17. června 2005). Projekt modernizace historického okolí – široký a integrovaný zásah za účelem vybudování veřejných prostor ve městě Peristerona na Kypru, čímž by došlo k propojení tří významných místních prvků (dvou historických budou a sezónní řeky). Cílem projektu je vylepšit historické okolí, vyzdvihnout zdejší kostel a mešitu, které jsou důležitým prvkem místní a regionální identity a staly se symbolem pokojného soužití dvou náboženství tohoto ostrova, a dále pak vytvořit atraktivní sociální prostor pro sociální interakci. Zásahy se týkají přestavby náměstí, krajinářské úpravy veřejných prostor, zavedení opatření pro řízení dopravy, vybudování mostů a cest pro pěší a modernizace podzemních inženýrských sítí. www.peristerona.org.cy/english/projects.shtm / www.moi.gov.cy Evropská politika v oblasti vnitřního trhu a konkurence (132) Regulace konkurence ze strany EU (např. omezení státní pomoci, liberalizace trhů a antimonopolní zákony) může mít dopad na územní rozvoj v tom smyslu, že ovlivňuje, kde se firmy budou nacházet – vliv to může být pozitivní i negativní. Důležitým bodem v tomto ohledu je liberalizace leteckého trhu („jednotné evropské nebe“), která bude mít důsledky v oblasti mobility a která bude také ovlivňovat rozhodnutí týkající se umístění firem. Tato liberalizace podnítila rozvoj regionálních letišť a nízkorozpočtových leteckých společností. Kromě podpory privatizace je nejdůležitější změnou pravidlo „home carrier“, na základě kterého mohou národní letecké společnosti vzlétat z kteréhokoli evropského centra. Bilaterální dohoda o otevřeném nebi uzavřená mezi EU a USA vytvoří ještě větší vnitřní trh, kdy bude možné vzlétnout z kteréhokoli centra v EU / USA a to pravděpodobně povede k další konsolidaci na trhu. Fúze KLM / Air France je toho dobrý příkladem.
46
Evropská politika v ostatních oblastech (133) V následujících letech bude třeba dále pokračovat ve výzkumu, aby se prohloubily a rozšířily znalosti a poznatky o územním dopadu politiky EU v různých oblastech. Ostatní evropské politiky, např. politika EU v oblasti finanční, ekonomické a měnové nebo politika v oblasti zahraničního obchodu, bezpečnosti potravin, podnikání či průmyslu, také mohou mít značný územní dopad, ať už samy jako takové nebo v působení s jinými evropskými politikami. Heterogenní systémy plánování, rozdílnost nástrojů územního rozvoje a kulturní rozdíly v regionu Baltského moře často vedou ke zpomalování nebo k úplnému znemožnění mezinárodní spolupráce a komunikace v oblasti společných činností a rozhodnutí týkajících se územního rozvoje. Projekt COMMIN, který spojuje všech jedenáct zemí regionu Baltského moře INTERREG III B, vytváří pro současné i budoucí mezinárodní činnosti a investice základnu pro účinnější komunikaci a spolupráci. Vyvíjejí se strategické nástroje, které budou sloužit mezinárodní výměně znalostí a poznatků týkajících se problematiky územního rozvoje (např. TENT-T a ICZM), trvale udržitelného územního rozvoje a ekonomického spojení, zejména v Baltském regionu. Hlavním nástrojem jsou veřejně přístupné webové stránky s porovnatelnými informacemi a praktickými příklady ze všech zainteresovaných zemích – najdete zde informace o systémech plánování a správy v jednotlivých národních jazycích a v angličtině. www.commin.org
3.2
Řešení územního dopadu politik EU
Proces tvorby evropské politiky pro určitou oblast ve zkratce Přípravná fáze: Z hlediska právního jde o maximálně otevřenou fázi. Formálně se Evropská komise chopí iniciativy vypracovat návrh určité politiky. Avšak předtím se snaží dostat do politické agendy EU všechny možné otázky nejrůznější zainteresované subjekty (instituce EU, úřady z jednotlivých členských zemí EU, nevládní organizace, subjekty ze soukromého sektoru, atd.). Probíhá lobování. Aby se debatám dal určitý rámec a aby bylo možné formulovat doporučení pro danou politiku, Evropská komise zveřejňuje Zelené nebo Bílé knihy nebo pravidelné Kohezní zprávy, než vůbec vypracuje formální návrh. V této přípravné fázi Evropská komise staví na podpoře odborníků z členských zemí EU, nevládních organizací a soukromých osob. Než Evropská komise návrh předloží, vyhodnocuje jeho případný dopad a probíhají interní mezirezortní konzultace. Rozhodovací fáze: V této fázi se k návrhu Evropské komise vyjádří Výbor regionů (CoR) a Ekonomický a sociální výbor (EESC). O návrhu rozhoduje Rada (a v závislosti na postupu) Parlament. Z právního hlediska jde o mimořádně komplikovanou fázi. Podle toho, o jakou dohodu se v návrhu jedná, existuje několik formálních EU rozhodovacích postupů. Implementační fáze: Nařízení EU jsou pro členské země EU závazné přímo. Směrnice je třeba zapracovat do národních legislativ. Rada někdy pověří implementací nebo regulací Evropskou komisi. V takových případech Evropská komise využívá tzv. „komitologických výborů“, ve kterých se spolupracuje s národními zástupci. Tyto výbory mohou činit právně závazná rozhodnutí, např. ohledně řízení programů strukturálních fondů, většinou ve věcech technických, ale někdy také s politickými důsledky. (134) Jak jsem z mínil v Části A, Ministři EU pro územní rozvoj a Evropská komise mohou hrát klíčovou roli v posilování povědomí o územní dopadu politiky EU pro různé oblasti a v podporování soudržnosti politiky a spolupráce v tomto směru. Avšak dokud nebude pro územní soudržnost existovat žádný právní základ, neexistuje formálně žádná povinnost nebo podnět k tomu, aby se územní dopad v procesu tvorby politiky EU v různých oblastech nějak zohledňoval. Efektivní řízení územního dopadu se tedy zdá být možné jedině tehdy, pokud bude existovat silné politické vedení a široké politické vlastnictví na úrovni EU. To znamená silná síť zainteresovaných osob, které mohou stavět na solidním základě znalostí a informací o území, zkušeností, s účinnou vazbou na proces tvorby politiky EU. Z právního hlediska existuje dobrá možnost řešit územní dopad politik, zejména ve fázi přípravné, která
47
je z právního a politického hlediska nejotevřenější. Největším problémem je v tomto ohledu sektorové uspořádání procesu tvorby politiky EU. Politické vedení při řízení územního dopadu politik EU (135) Jako expertní ministři jsou ministři EU pro územní rozvoj nejlepšími kandidáty na to, aby zlepšovali chápání a zvyšovali povědomí o územní dopadu politiky EU v různých oblastech a aby zahájili debatu o soudržnějším přístupu v rámci politiky EU v různých oblastech. Jejich neformální role v rámci EU jim dovoluje neomezeně zkoumat daný problém v otevřené atmosféře a definovat klíčové politické problémy. Nicméně tito ministři mohou jedině předložit solidní důkazy a dostat územní rozměr politiky EU v různých oblastech na program jednání EU. V efektivním řízení územního dopadu politiky EU v různých oblastech se zdají být závislí na angažovanosti formálních evropských institucí, zejména pak Evropské komise, coby iniciátora různých politik EU. Jinými slovy – zdá se, že řízení územního dopadu politiky EU pro různé oblasti bude možné vést jen tehdy, pokud bude existovat úzká spolupráce mezi Evropskou komisí a ministry EU pro územní rozvoj a oni tak budou hybnou silou pro ostatní zainteresované subjekty. (136) Bílá kniha o evropské správě uvádí: „Měl by se řešit územní dopad politiky EU v oblastech jako doprava, energie a životní prostředí. Politika v těchto oblastech by měla být součástí soudržného celku, jak se uvádí ve Druhé zprávě EU o ekonomické a sociální soudržnosti. Je třeba vyvarovat se příliš sektorového myšlení. Stejně tak by i rozhodnutí učiněná na regionální a místní úrovni měla být koherentní se širším souborem principů, aby se v rámci EU zajistil trvale udržitelnější a vyváženější územní rozvoj.“ (srov. Bílá kniha o evropské správě). Evropská komise má v úmyslu využít širšího dialogu s členskými zeměmi EU a s jejich regiony a městy a vytvořit ukazatele, které ukážou, kde je soudržnost zapotřebí. Bude se stavět na tom, co už je, např. na ESDP. Tato propagace a podpora větší soudržnosti různých činností v oblasti územního rozvoje na různých úrovních by také měla vést k revizi politiky v různých oblastech z hlediska Strategie trvale udržitelného rozvoje. V Bílé knize se také píše, že politika EU pro různé oblasti by měla změnit směr tak, „… aby přispěla k větší územní diverzitě.“ (srov. Bílá kniha o evropské správě ). V Bílé knize o evropské správě z roku 2001 Evropská komise již uvedla, že je třeba řešit územní dopad politiky EU pro různé oblasti. (137) Třetí zpráva o ekonomické a sociální soudržnosti a Strategická směrnice Společenství pro Politiku soudržnosti EU na období 2007-2013 dále rozvádí tento záměr pod označením „územní soudržnost“. Evropský parlament a Výbor regionů (VR) tento přístup v současných názorech na územní soudržnost podporují. VR dokonce ustanovil speciální výbor pro územní soudržnost. Momentálně však není zatím jasné, jaký bude dopad tohoto záměru zajistit větší soudržnost politiky EU. Můžeme vyslovit opatrný závěr, že Evropská komise učinila první opatrné pokusy řešit politicky citlivý problém koherentního přístupu k územnímu dopadu politiky EU v různých oblastech prostřednictvím Politiky soudržnosti EU. Tato problematika však zatím zůstává na programu jednání EU jako záležitost předčasná a křehká. Politické vlastnictví – dialog zainteresovaných subjektů o územní soudržnosti (138) Aby se upevnilo vlastnictví tohoto problému, zahájili evropští ministři pro územní rozvoj dialog s klíčovými zainteresovanými subjekty v otázce územní soudržnosti, tedy s institucemi EU, národními, regionálními a místními představiteli, nevládními organizacemi a soukromými osobami, kterých se územně relevantní politika EU v různých oblastech týká. Klíčovou prioritou tohoto dialogu je sdílení informací a lepší pochopení a proniknutí do dopadů různých evropských politik. Doposud probíhal dialog velice neformálně a flexibilně a soustředil se hlavně na to, aby vznikla obecná dohoda. Dialog se zatím nedostal do stádia, kdy by existovala strukturovaná a dobře řízená síť zainteresovaných subjektů, kteří by monitorovali politickou agendu Evropské komise a předsednických zemí a materiály s územním dopadem a diskutovali o nich. V tento okamžik je na hodnocení efektivnosti tohoto dialogu zatím příliš brzy. Územní analýzy a hodnocení dopadu EU
48
(139) Dalším klíčovým prvkem řízení územního dopadu politiky EU pro různé oblasti je dostupnost spolehlivých „důkazů“ o klíčových evropských územních strukturách, procesech, trendech, scénářích, typologiích, datech, mapách, metodikách a dopadech politiky. Složitým klíčovým úkolem je vypracování cílených analýz, které zainteresované subjekty budou připraveny použít v klíčových okamžicích procesu tvorby politiky EU, počínaje nejrannější fází tohoto procesu, kdy se identifikují složité úkoly dané politiky, a poté o nich experti z celé EU diskutují. Dalšími klíčovými momenty jsou hodnocení dopadu, mezirezortní konzultace, formování stanoviska Výboru regionů a Ekonomického a sociálního výboru a rozhodování v Radě a v Parlamentu. (140) I když se spolehlivá analytická základna zatím pořád vytváří, hlavně prostřednictvím sítě ESPON, zdá se, že územní analýzy již sehrály důležitou roli při vypracovávání Politiky soudržnosti EU na období 2007-2013 EU. Kromě toho vytváří ESPON metodiky pro ex ante hodnocení územního dopadu návrhů Evropské komise. Pokud bude politická vůle, bylo by je možné použít v rámci formálního integrovaného postupu hodnocení dopadu. Zatím tato možnost nebyla prozkoumána. ESPON také pracuje na analýzách, které se zaměřují na konkrétní evropská území. Zde vypadá vývoj slibně. Odborníci na územní problematiku v procesu tvorby politiky EU (141) Odborníci hrají velice důležitou roli v tvorbě politiky EU v různých oblastech. Evropská komise může přizvat odborníky jak do formálních výborů, tak na neformální jednání. Tito odborníci se většinou hledají v sítích EU. Úkolem je jednak vybudovat evropskou síť odborníků na územní problematiku a dále pak sledovat agendu Evropské komise, aby Evropská komise mohla být včas informována o tom, kteří odborníci na územní problematiku jsou k dispozici. (142) Začíná se formovat rozsáhlá síť odborníků z EU, hlavně díky síti ESPON a územní agendě evropských ministrů pro územní rozvoj. Evropská komise odborníky na územní problematiku v některých případech už využila. Bylo to hlavně v případě tvorby Politiky rozvoje EU na období 2007-2013 a některých materiálů týkajících se životního prostředí (např. Tématická strategie pro městské životní prostředí, Směrnice INSPIRE či iniciativa Péče o pobřežní zónu). Evropská komise a ministři pro územní rozvoj zatím nezkoumali využití odborníků na územní problematiku strukturovaným způsobem. Územní rozměr v komitologii EU (143) Evropská komitologie je další velkou příležitostí řešit územní dopad politik. I když mají komitologické výbory většinou mandát řešit technickou implementaci či regulační otázky, jejich rozhodnutí mohou mít územní dopady, např. tím, že výbory stanoví ekologické normy. (144) V roce 2001 sestavila Evropská komise pracovní skupinu k územnímu rozvoji a rozvoji měst – podvýbor řídicího výboru regionální politiky EU (CDCR). Tímto způsobem bylo diskuse týkající se územní problematiky možné propojit s formální EU komitologií pro Politiku soudržnosti EU. Pracovní skupina prohloubila územní a městský rozměr Evropské politiky soudržnosti. Nicméně toto „manželství“ mělo problémy, hlavně zezačátku, a to kvůli rozdílnosti zájmů a odpovědností v rámci a mezi jednotlivými členskými zeměmi EU a Evropskou komisí. Cíl najít účinnou strukturu a agendu v rámci komitologie EU zůstává nesplněný. (145) Dále se pokusíme nastínit současné možnosti začlenění územních aspektů do procesu tvorby politiky EU.
49
Současné možnosti začlenění územních aspektů do procesu tvorby politiky EU Přípravná fáze
Stanovení agendy EU Rozhodnutí Rady a EP, strategie politiky, pracovní programy, atd.
Experti na územní problematiku v expertních skupinách a EK Územní analýzy (ESPON) Posouzení územního dopadu (TIA) (ESPON) Dialog se zainteresovanými subjekty (členské země, EK) Neformální politická jednání k územní soudržnosti (členské země, EK) Diskuse o územním dopadu na mezirezortních jednáních (EK)
Stanovení rozsahu politiky Zelená kniha, Bílá kniha, Kohezní zprávy, atd.
⇒
Vypracovávání návrhů EK, expertní skupiny Posouzení dopadu, mezirezortní konzultace Návrh komise
Rozhodovací fáze Diskuse o územní dopadu ve VR a názory EP Dialog se zainteresovanými subjekty (členské země, EK) Posouzení územního dopadu (TIA) (ESPON) Územní dopad v národních instrukcích (členské země)
Názory členů VR a EHSV
⇒
Negociace v EP a v Radě Pracovní skupiny Rady, Výbor stálých zástupců, atd. Přijetí právního aktu Nařízení, Směrnice, atd.
Implementační fáze
Experti na územní problematiku v komitologii EU (členské země) Úřady činné v územní rozvoji při národní implementaci (členské země)
⇒
Komitologie EU, národní postupy
Perspektiva EU v politice územního rozvoje členských zemí EU (146) Upevňování soudržnosti politiky EU v různých oblastech s územním dopadem není výzvou jen v tvorbě procesu politiky EU (horizontální soudržnost). Je také výzvou v propojování politiky územního rozvoje v členských zemích EU a evropských politik, aby se tyto politiky navzájem podporovaly z hlediska efektivního využívání územního kapitálu Evropy (vertikální soudržnost). Tato vertikální soudržnost územního řízení v EU byla vždy poměrně slabá. V uplynulých letech vznikly některé nástroje a pobídky, které by tuto vertikální soudržnost měly upevnit – tj. Evropská politika soudržnosti, Lisabonská strategie a nové přístupy k řízení územního rozvoje. Perspektiva EU v národních a regionálních strategiích územního rozvoje (147) V uplynulých letech se politice územního rozvoje řady regionů a států podařilo 50
překonat úzkoprsý přístup nahlížení na věc pouze z pohledu vlastního území a nyní už hned od počátku přihlíží také k aspektům evropské politiky a transevropským územním strukturám, procesům a vzájemným závislostem. Města a regiony se stále více snaží hledat svůj jedinečný územní kapitál a najít své místo v perspektivě EU. Je to přístup vyvolaný složitými úkoly Lisabonské strategie. Některé země kromě toho upravily svou územněplánovací legislativu a doplnily ustanovení týkající se koncepcí a cílů ESDP. (148) Zároveň řada členských zemí EU přebírá iniciativu a snaží se předjímat stále častější územní dopad politiky EU v různých oblastech. Zdá se, že to není lehká věc, protože často narážejí na vážné překážky v podobě rozdílů v cyklech, cílech a prioritách politiky, v rozložení odpovědností, v procesech vyjednávání a dosahování konsensu ve vztahu k příslušným EU politikám a národním/regionálním politikám územního rozvoje. Kromě toho jsou úřady členských zemí EU působící v územním rozvoji stále více zapojeny do procesu „EU Dossier“. Je to hlavně kvůli složitosti Evropské politiky soudržnosti. Asi v polovině členských zemí EU byly kompetence v oblasti územního rozvoje a regionálního hospodářského rozvoje zařazeny pod jedno ministerstvo. V jiných členských zemích EU měli ministři pro územní rozvoj koordinační roli v programech 2000-2006 INTERREG III B. V mnoha případech to pro ně znamenalo přístup k národním instrukcím pro vyjednávání o Politice soudržnosti EU na období 2007-2013 a o Finančních perspektivách EU, čímž byl dán průchod územním aspektům. (149)Dvě nizozemská ministerstva, Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo pro územní rozvoj, se nedávno chopila iniciativy prodiskutovat návrhy Evropské komise, které by mohly mít územní dopad, v Národní plánovací komisi. V této Komisi zasedají všichni relevantní generální ředitelé. Připravuje veškerá vládní rozhodnutí týkající se územního rozvoje. Účelem je včas se v této oblasti připravit, aby novou EU legislativu bylo možné lépe integrovat do rozhodnutí týkajících se územního rozvoje a do systému územního plánování. Strategie územního rozvoje a strategické rámce EU (150) V souladu s výše uvedeným se většině členských zemí EU podařilo napojit priority svého územního rozvoje na národní strategické referenční rámce Politiky soudržnosti a rozvoje venkova EU na období 2007-2013. Nicméně účast ministrů pro územní rozvoj v Lisabonských programech na období 2005-2008 byla obecně slabá. Je to především kvůli tomu, že v oficiálních diskusích o strategii zatím pořád málokdo uzná, že politika územního rozvoje může vytvářet příznivé podmínky pro plnění Lisabonských cílů. Přeshraniční a mezinárodní strategie územního rozvoje (151) Transevropská spolupráce může nejen zvyšovat úspory vzniklé zavedením velkovýroby a součinnosti, ale může také zmenšovat kompromisy a rozporuplnost politiky. Řada regionů se snaží zlepšit svou pozici v evropské perspektivě tím, že „ruší“ hranice a rozvíjí společné přeshraniční a mezinárodní strategie územního rozvoje. Protože ale tyto regiony narážejí na obrovské překážky v podobě rozdílných správních systémů, různých kompetencí, jazykových bariér, různých cyklů politiky, rozdílných politických priorit atd., zdá se, že evropská politika soudržnosti, zejména pak její nástroje pro evropskou územní spolupráci, dokážou v mnoha případech zajistit podmínky sine qua non (nezbytné) pro takovou spolupráci. ELAT – Trojúhelník Eindhoven, Lovaň, Cáchy (Eindhoven, Leuven, Aachen Triangle). ELAT je jedním z prvních regionů v Evropě, který se snaží naplňovat Lisabonskou strategii z mezinárodního hlediska. Díky své poloze v trojúhelníku vlámské sítě měst, Porúří a nizozemské konurbace Randstad význam spolupráce v rámci trojúhelníku ELAT přesahuje hranice těchto regionů. ELAT usiluje o vytvoření příznivých podmínek pro územní rozvoj, aby se Trojúhelník stal jedním evropským regionem špičkových technologií. Za pomoci INTERREG III B Severozápadní Evropa se region snaží upevňovat svou pozici v evropském i globálním měřítku, hledat svůj jedinečný územní kapitál a zvyšovat úspory vzniklé zaváděním velkovýroby a součinností prostřednictvím společné mezinárodní strategie územního rozvoje. www.elat.org
51
3.3
Závěry
(152) Zdá se, že evropské sektorové a hospodářské politiky a politiky v oblasti územního rozvoje v členských zemích EU se strukturálně vzájemně neposilují, co se týče cílů, priorit a prováděných opatření. V některých případech tomu je dokonce naopak. Nicméně se zdá, že existují dobré možnosti pro lepší využívání stávajících možností procesu tvorby politiky EU. Mnohé členské země EU také přebírají iniciativu a snaží se připravit na územní dopad politiky EU v různých oblastech, nicméně tyto země narážejí na různé překážky (rozdíly v cyklech politiky, různé cíle, priority, různé rozdělení odpovědností, rozdílné procesy pro vyjednávání a vytváření konsensu v relevantních politikách EU a národních a regionálních politikách územního rozvoje). (153) Politika EU pro různé oblasti má ať už přímo či nepřímo značné, i když velmi rozdílné a často také skryté dopady na územní rozvoj v EU. I když je politika EU v různých oblastech důležitá pro posilování územní soudržnosti, je tato politika značně nesourodá. Zároveň se zdá, že je velký potenciál pro součinnost. I když politika územního rozvoje zatím není v Evropě příliš soudržná, je třeba říci, že nepřímé, a tedy často ne viditelné, důsledky politik jsou stále patrnější a tento trend bude pokračovat i do budoucna. (154) Možnosti efektivního řízení územního dopadu politiky EU v různých oblastech se zatím zkoumají jen částečně a opatrně. Jak Evropská komise, tak evropští ministři pro územní rozvoj by mohli upevnit své postavení vůdců v tomto směru. Začíná se formovat rozsáhlá síť zainteresovaných subjektů, pokud jde o územní dopad, ale zatím neexistuje žádná struktura a řízení s jasným cílem. Rozvoj analytické základy pro řešení územního dopadu politik vypadá slibně. Je nutné přemýšlet a jednat strategičtěji. (155) Upevňování soudržnosti národní/regionální politiky územního rozvoje a evropské sektorové/hospodářské politiky je obrovskou výzvou, která se v důsledku Lisabonských cílů a evropské politiky soudržnosti postupně stává pro členské země EU aktuální otázkou. Politika územního rozvoje jednotlivých regionů/zemí bere evropský rozměr v potaz stále častěji. Stále více regionů zkoumá možnosti společných přeshraničních a mezinárodních strategií rozvoje. Úřady, do jejichž kompetence územní rozvoj spadá, se stále častěji zapojují do diskusí EU v jednotlivých členských zemích EU. Přesto to bude ještě velká práce, než se politiky územního rozvoje a politiky EU budou do určité míry navzájem podporovat.
Část C – Rozvoj perspektiv pro budoucnost (156) Klíčovým úkolem v otázce posilování územní soudržnosti – ve světle Lisabonských cílů – je zmnožování územního kapitálu a potenciálu všech regionů EU a podporování územní integrace, tj. podporování transevropských součinností a konkurenčních/inovačních činností. K tomuto úkolu bude třeba přistupovat trvale udržitelným způsobem, tj. bude třeba podporovat eko-efektivní investice, ochranu a rozvoj přírodního a ekologického bohatství, chápání probíhajících demografických změn a celoživotní vzdělávání. V praxi znamená koncepce územní soudržnosti toto: • Zaměření regionální a národní politiky územního rozvoje na lepší využívání regionálního potenciálu a územního kapitálu – územní a kulturní rozmanitost Evropy. • Zlepšování postavení regionů v evropském kontextu – jejich zviditelňováním a prostřednictvím transevropské spolupráce zaměřené na usnadnění konektivity a územní integrace. • Prosazování soudržnosti politiky EU v různých oblastech s územním dopadem – soudržnosti horizontální i vertikální – aby tato politika podporovala trvale udržitelný rozvoj na národní a regionální úrovni. Je-li územní soudržnost cílem této politiky, pak je politika územního rozvoje jejím nástrojem. Viděno takto, pak se územní soudržnost netýká jen evropské politiky soudržnosti v úzkém slova smyslu. Územní soudržnost pak znamená integrované a dlouhodobé těžení z územního potenciálu v EU, což je věc, kterou je třeba řešit na různých úrovních politiky
52
(regionální, národní, přeshraniční, mezinárodní a EU) a napříč sektory (zemědělství, doprava, životní prostředí, regionální hospodářský rozvoj, konkurence, atd.). Úkol zajistit vyvážený a trvale udržitelný rozvoj, jak je to zakotveno v ESDP a viděno ve světle Lisabonských cílů, se tak může stát klíčovým politickým měřítkem při zkoumání, zda se rozvoj území EU hýbe od přijetí ESDP správným směrem. Na základě toho jsou trendy a politiky posuzovány jako něco, co pomáhá posilovat územní soudržnost, a tak umožňuje lepší využívání vlastního regionálního potenciálu nebo srovnávacích územních výhod.
4.
Potenciální priority v upevňování územních struktur EU
Jak dosáhnout konkurenceschopnější Evropy rozmanitých regionů? (157) Z hlediska Lisabonských cílů se na základě analýzy ukazuje, že územní struktura Unie je složitým problémem – faktory konkurenceschopnosti jsou rozložené nerovnoměrně, existují značné překážky pro vytváření městských sítí, na základě kterých je možné budovat silné klastry konkurenceschopných činností, stále sílící tlak v otázkách ekologických, některé závažné transevropské překážky a různé chybějící články v klíčové dopravní, ICT ekologické síti. Na základě toho vyvstává šest potenciálních priorit posilování územního kapitálu a potenciálu všech regionů EU a podporování územní integrace. Vzhledem k velké rozmanitosti územního potenciálu v EU je jasné, že tyto priority bude třeba řešit pružně, v závislosti na sociálním, fyzickém a geografickém kontextu a na politice, v rámci které se uplatňují. První tři priority se zaměřují na klíčovou roli měst coby hybatelů rozvoje a řeší potenciál pro pevnější partnerství město-venkov, na (mezi)národní funkční městské oblasti a na strategické funkční městské oblasti v evropském či dokonce globálním měřítku. Zbývající tři priority se zaměřují na „ostatní“ transevropské prvky, které vytvářejí strukturu území EU, které jsou zásadní z hlediska posilování územní soudržnosti. Těchto šest priorit, které uvádíme níže, tvoří rámec priorit pro posílení struktury evropského území v Územní agendě EU. 1. Podpora územní politiky pro metropolitní regiony, města a ostatní městské oblasti v polycentrickém uspořádání coby motorů rozvoje Evropy. 2. Posilování partnerství mezi městy a venkovem a zajištění dostatečné úrovně veřejných služeb pro vyvážený územní rozvoj. 3. Podpora (mezi)národních klastrů konkurenčních a inovačních činností (na základě posilování mezinárodní identity a specializace měst / regionů a na základě stanovení priorit spolupráce a synergií v investicích, včetně spolupráce v územním rozvoji, na trzích práce, ve školení, vzdělávání, R&D, atd.). 4. Posilování hlavních transevropských dopravních, ICT a energetických sítí z hlediska propojení důležitých ekonomických pólů v EU a jejich vazeb na sekundární sítě (se zvláštní pozorností věnované rozvojovým koridorům, dostupnosti přirozeně a geograficky znevýhodněných oblastí, námořní spojení se sousedy EU). 5. Podpora transevropského řízení technologických havárií a přírodních katastrof, včetně integrovaného rozvoje pobřežních zón, oblastí u moří, řek a v horách. 6. Posilování hlavních transevropských ekologických struktur a kulturních zdrojů.
4.1 Podpora územní politiky pro metropolitní regiony, města a ostatní městské oblasti v polycentrickém uspořádání coby motorů rozvoje Evropy (158) Při posilování územní soudržnosti je třeba soustředit se na roli evropských měst coby motorů růstu a rozvoje. Jak ukazuje analýza stavu území, městská území Evropy mají nejrůznější typické znaky a potýkají se s nejrůznějšími problémy. Na druhou stranu existuje stále větší transevropská územní integrace ve formě budování sítí metropolitních a menších městských regionů. Ze situace plyne, že efektivní politika na úrovni EU je nutná, ale zároveň jde o složitý problém. Bude totiž nutný další posun od čistě sektorového přístupu a od
53
přístupu „shora dolů“ k přístupu integrovanému a víceúrovňovému pro každé konkrétní území. Zejména vybudování silné evropské sítě metropolitních regionů, která Evropě zajistí konkurenceschopnost v globální ekonomice, bude vyžadovat značné úsilí. V období 2007 až 2010 by se tedy měly řešit tyto úkoly: Posilování metropolitních regionů a jejich mezinárodní konkurenceschopnosti (159) Konkurenceschopné a dobře integrované metropolitní regiony, jako je např. oblast mezi Tokiem a Kjótem v Japonsku či mezi Washington D.C. a Bostonem v USA, jsou motory světové ekonomiky. Nejvýznamnější nově vznikající metropolitní oblastí Evropy je Severozápadní evropská delta, do které patří několik důležitých městských klastrů, např. nizozemská konurbace Randstad a Porúří. Jsou i další oblasti, které mají potenciál stát se metropolitními regiony světového významu. Pro územní soudržnost tak vznikají dva problémy – 1. efektivně sladit komplementárnost a konkurování si v rámci městských klastrů v každém metropolitním regionu a mezi nimi, 2. dosáhnout vyváženějšího rozložení metropolitních regionů po Evropě. Politiky EU v různých oblastech mohou stimulovat spolupráci a rozvoj a pomoci vytvořit vyrovnané možnosti pro vznik trvale udržitelného a konkurenceschopného prostředí. Následující otázky zatím nebyly dostatečně řešeny v kontextu EU a měly by se vzít v úvahu při revizi Politiky soudržnosti EU v polovině období a při tvorbě nové Bílé knihy k dopravě v EU: • Hledání potenciálu a vzájemných vztahů mezi metropolitními regiony EU. Evropská komise a evropští ministři pro územní rozvoj by měli stimulovat vypracování cílených analýz o potenciálu a vzájemných vztazích mezi metropolitními regiony EU a o jejich roli v konkurenceschopnosti Evropy (s využitím dat ze sítě ESPON, ale i z jiných zdrojů a perspektiv), a řešit by se měla také efektivní správa a řízení. • Jak pomáhá politika EU konkurenceschopnosti a integraci metropolitních regionů EU. Měl by se posoudit potenciál evropské politiky soudržnosti a jiných politik, např. v oblasti dopravy, vnitřního trhu a konkurence, stimulovat a usnadňovat vznik metropolitních regionů. Také by bylo možné rozpracovat posouzení výsledků programů Evropské územní soudržnosti. Zatřetí by se měl ve spolupráci s úřady odpovědnými za urbanistickou politiku vypracovat akční plán pro města jako motory rozvoje, a to na základě dokumentu Rozvoj měst, který vypracovala Evropská komise. METREX (Síť evropských metropolitních regionů a oblastí) – tato síť vznikla v roce 1996 a patří do ní patnáct zemí. Je to síť praktiků, tj. politiků, (státních) úředníků a dalších poradců, kteří se zabývají územním rozvojem a plánováním na metropolitní úrovni. Prostřednictvím intenzivního budování sítí a různých projektů (vše financováno hlavně z iniciativy INTERREG) přispívá METREX k plnění cílů Evropské perspektivy územního rozvoje (ESDP – European Spatial Development Perspective) a ke vzniku metropolitního řízení. METREX vyzývá Evropskou komisi k vypracování Zelené knihy „Metropolitní budoucnost Evropy. Podíl metropolitních regionů a oblastí na růstu, konkurenceschopnosti, udržitelnosti a sociální tváři Evropy“ (závěry fóra Talenty, tolerance, technologie; Výbor regionů, Brusel, 7. března 2006). www.eurometrex.org Posilování národní a mezinárodní role a postavení měst a městských oblastí vně metropolitních regionů za účelem podpory rozvoje polycentričtějšího uspořádání v národním kontextu (160) Především v novějších členských zemích EU se rozvoj nadměrně koncentruje do největšího metropolitního regionu, kterým je obvykle region hlavního města toho kterého státu. Úkolem je zajistit, aby růst a rozvoj metropolitních regionů neprobíhal na účet menších a středně velkých měst. Na druhou stranu by posilování metropolitních a městských sítí mělo probíhat společně a mělo by se vzájemně podporovat. Při revizi Politiky soudržnosti EU v polovině období a při tvorbě nové Bílé knihy k dopravě v EU by se proto měly řešit následující územní otázky: • Role a potenciál sekundárních městských oblastí v systému měst EU. Evropská
54
•
komise a evropští ministři pro územní rozvoj by měli stimulovat vypracování cílených analýz těchto otázek (např. využít síť ESPON), a analýzy by měly řešit také potenciál pro lepší propojení sekundárních městských oblastí s metropolitními oblastmi. Je třeba provést výzkum, který by se soustředil na hledání možností spolupráce a specializace pro konkrétní oblasti. Role politiky EU v posilování systému měst EU. Mělo by se více diskutovat o tom, zda a do jaké míry politika EU v různých oblastech (v dopravě, v R&D, v otázkách soudržnosti, atd.) může pomáhat lepšímu propojení různých úrovní systému měst v EU, a zda může napomáhat spolupráci mezi malými a středně velkými městy, nejlépe v přeshraničním nebo mezinárodním kontextu. Tato otázka by se mohla stát součástí Akčního plánu týkajícího se role měst coby motorů rozvoje.
Projekt VITAL CITIES (Živá města) – projektu se účastní partneři ze sedmi zemí. Projekt se snaží klást odpor negativním vlivům rozvoje na městské prostředí, na obytný prostor a nezastavěný prostor, které jsou způsobeny stále častějším umisťováním nákupních center na zelené plochy, což vede k živelnému růstu (rozlézání) měst, většímu dopravnímu zatížení a ekologickým problémům. Cílem projektu je zajistit vyváženější regionální rozvoj – usiluje o to prostřednictvím podpory maloobchodníků ve vnitřních městech, aby se posilnil systém polycentrického uspořádání města. Financování se zajišťuje z iniciativy INTERREG III B, projekt CADSES. Představitelé veřejného sektoru ale musí spolupracovat novým způsobem, kdy je nutné také mezinárodní partnerství veřejného a soukromého sektoru. V Evropské chartě projektu „VITAL CITIES“ (přijaté v Berlíně 12. května 2006) se zdůrazňuje: „(...) zásadní role, kterou hraje maloobchodní prodej coby důležitá motivační síla pro vyvážený územní rozvoj. Kde se čile obchoduje, rozvíjejí se dynamická města a regionální centra, která vyzařují vitalitu do svého okolí a podporují partnerství mezi městem a venkovem. Ani podnikatelská sféra, ani politika sama takový rozvoj zaručit nedokáže. Klíčem k úspěchu je spolupráce mezi všemi hráči. (...)“ www.vital-cities.net
4.2 Upevňování partnerství město-venkov a zajištění dostatečné úrovně veřejných služeb pro vyvážený územní rozvoj (161) Jak ukazuje analýza, výhoda evropského území spočívá primárně v jeho rozmanitosti. Debatu venkov-město je tedy třeba diferencovat podle aktuálního vztahu mezi městem a venkovem – mohou být venkovské oblasti v blízkosti městských aglomerací, venkovské oblasti s městskými póly rozvoje a odlehlé venkovské oblasti. Je jasné, že tato rozmanitost si vyžaduje politiku „šitou na míru“. Jinými slovy správná politika dokáže těžit z potenciálu daných městských a venkovských oblastí a z jejich interakcí, zlepšovat podmínky pro úspěšný rozvoj a řešit omezující faktory a překážky takovým způsobem, který znamená nejlepší využití daných možností. S ohledem na výše uvedené by se v období 2007-2010 mělo pracovat na následujících úkolech. Posilování partnerství mezi městem a venkovem (162) V mnoha venkovských oblastech se územní a endogenní potenciál dané oblasti a možné partnerství mezi městem a venkovem nevyužívají naplno. Týká se to jak hmotných zdrojů, tak sociálního kapitálu, institucí, rozvoje komunity venkova a kapacit v oblasti místního podnikání. Úkolem bude nahlížet na rozvoj venkova a měst integrovaně – brát město a venkov jako rovnocenné partnery – a uvažovat v intencích společných prostředků a strategií pro rozvoj, které by umožnily lepší využití stávajícího potenciálu. Kromě toho by se měly zkoumat nové formy řízení. V rámci politické agendy EU na období 2007-2010 by se tedy měly řešit následující otázky územní politiky a zejména by se k tomu měla využit revize Politiky soudržnosti EU a Politiky rozvoje venkova EU v polovině období, příprava 7. akčního programu pro ŽP (EAP) a další Bílá kniha k dopravě. Evropská komise a ministři pro územní rozvoj by měli mezi zainteresovanými subjekty vyvolat diskusi o tom, jak by politika EU v různých oblastech mohla efektivněji pomáhat ve zkvalitňování partnerství mezi městy a venkovem.
55
•
•
•
•
Role dopravních a ICT sítí. Dostupnost je na venkově často dosti špatná, zejména pokud se občané mají dopravovat jinak, než vlastním autem. Je tedy nutná debata o tom, jak zlepšit multimodální dopravní spojení a sekundární sítě. Kromě toho se očekává, že v příštích desetiletích se bude dopravní zatížení zvyšovat rychleji na venkově než ve městech. Bude třeba diskutovat o tom, jak zvládnout dopad (např. pro životní prostředí) tohoto nárůstu a jak zajistit, aby tento vývoj byl pro venkov naopak přínosem z hlediska udržitelného hospodářského rozvoje a dostupnosti. Působení cen energií ve venkovských oblastech. V této otázce je nutný další výzkum (např. data ze sítě ESPON). Růst cen energií bude pravděpodobně velkou nevýhodou hlavně pro venkov. Na druhou stranu by ale růst cen energií mohl v těchto oblastech podpořit výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Je třeba prodiskutovat jak ztlumit velmi negativní dopady růstu cen energií na hospodářský rozvoj venkova a jak zajistit maximální využití pozitivních účinků výroby energie z obnovitelných zdrojů. Působení metropolitní regionů a městských oblastí na jejich širší zázemí. Klíčovou otázkou je jak pomoci, aby toto působení bylo pozitivní. Zejména v oblastech, kde dochází ke stále větší integraci města a venkova, vyvstává složitá otázka jak upevňovat partnerství mezi venkovem a městem, aby se vytvořily větší a silnější regiony, ve kterých bude možné využívat různorodý územní potenciál. Klíčovými slovy v tomto kontextu jsou živelný růst měst, rekultivace hnědých ploch (brownfields) „sociální spravedlnost“, rovnost, využití půdy na venkově a ve městech, a identita. Otázkou v převážně venkovském prostoru s jednotlivými městskými centry je, jak může partnerství mezi městem a venkovem asistovat v posilování těchto městských center coby růstových pólů pro celý region na straně jedné, zatímco na straně druhé by tato městská centra zajišťovala pro venkov služby a umožňovala endogenní a trvale udržitelný rozvoj bez toho, aby se vytvořila naprostá závislost okolí na tomto městském centru. Ekonomická hodnota odlehlých oblastí a oblastí v nevýhodě. Tyto oblasti mají díky svému přírodnímu a ekologickému bohatství značnou ekonomickou hodnotu. Např. horské oblasti a lesy jsou zdrojem vody, půdy, čistého vzduchu, pohlcují skleníkové plyny, zajišťují biodiverzitu a jsou stále častěji zdrojem alternativní energie ku prospěchu všech evropských občanů.
Projekt REMEDY (Vzdálená telematická řešení pro diagnostiku pacientů a školení zdravotnického personálu v řídce osídlených oblastech) – financovaný z iniciativy INTERREG III B Severní periferie; jsou do něj zapojeni partneři ze tří zemí. Cílem projektu je zajistit praktické využití telemedicíny v různých oblastech zdravotní a lékařské péče v řídce osídlených a odlehlých oblastech Severní periferie. Účelem tohoto projektu je zajistit větší bezpečnost pacientů, zlepšit kvalitu služeb a chránit práva pacientů v oblasti telemedicíny. IT školicí program zaměřený na individuální, skupinovou i firemní úroveň byl vyvinut v úzké spolupráci s pacienty a jejich příbuznými, aby mohl soužit jako základ pro standardní evropskou přípravu. www.vannas.se/kommun/forvaltningar/vord-omsorg/MEMO/Utkast.htm Zajištění dostatečné úrovně veřejných služeb pro vyvážený územní rozvoj (163) V odlehlejších oblastech s jednotlivými městskými centry je klíčovou otázkou to, jak lze tato městská centra posilovat jako růstové póly pro celý region (tedy sdílení odpovědnosti za širší oblasti), které by zároveň zajišťovaly veřejné služby (zejména zdravotní péči a vzdělání) na dostatečné úrovni odpovídající počtu obyvatel a vzdálenosti od větších měst. V rámci revize Politiky soudržnosti EU a Politiky rozvoje venkova EU v polovině období by se tedy měly řešit následující otázky územní politiky. Evropská komise a ministři pro územní rozvoj by měli mezi zainteresovanými subjekty vyvolat diskusi o následujících otázkách: • Využívání zdrojů venkova. Co patří mezi klíčové zdroje, které jsou k dispozici v odlehlých venkovských oblastech jako je zemědělství, výroba energie z obnovitelných
56
•
•
•
zdrojů, turistický ruch, rekreace, kultura a nepoškozená příroda)? Tato otázka se také týká rozšiřování ekonomické základny. Ještě důležitější než hmotný potenciál venkova je nutnost pomoci lidem žijícím na venkově a v odlehlých oblastech. Přínosnost obou politik je třeba hodnotit z pohledu, kdy se sleduje, nakolik podporují budování sociálního kapitálu a nakolik místním obyvatelům pomáhají využívat zdrojů, které mají k dispozici, převádět je na toky, tj. ocenit člověkem vyrobená aktiva, posilovat ekonomický rámec a zvyšovat základní kapacitu. Působení demografických změn na regionální rozvoj. Zvyšující se věk a přibývání těch, kteří se stěhují pryč, což vede k úbytku populace, jsou faktory ohrožující realizovatelnost služeb a možnost poskytovat je v odlehlých a řídce osídlených oblastech. Jsou tedy nutná integrovaná opatření, která těmto oblastem zajistí trvale udržitelný hospodářský a sociální rozvoj. Působení růstu cen energií v odlehlých oblastech. Největší nevýhodou bude růst cen energií patrně hlavně pro odlehlé málo dostupné oblasti, což by tyto oblasti mohlo dostat do začarovaného kruhu. Je tedy třeba vyvinout strategie, které by zabránily tomu, aby růst cen za energie oslaboval ekonomickou základnu těchto oblastí. Přístup k informačním a komunikačním technologiím. Moderní informační a komunikační technologie často mohou pomoci zajistit poskytování služeb i v odlehlých oblastech. Avšak venkovským a zvláště pak odlehlým a řídce osídleným oblastem často chybí přístup k nejmodernější ICT infrastruktuře. Měla by se tedy využívat taková řešení, jako jsou například vysokorychlostní technologie, aby se v těchto oblastech zajistil dostatečný přístup k ICT a aby tyto oblasti dokázaly držet krok s nároky informační společnosti.
Projekt Venkov u Severního moře (North Sea Rural Project) – financovaný z iniciativy INTERREG III B – Severní moře; jsou do něj zapojeni partneři ze šesti zemí. Šest regionů hledá v mezinárodní spolupráci inovační řešení pro rozvoj venkova o oblasti dostupnosti sociálních služeb, efektivní veřejné dopravy a hospodářského rozvoje. Vychází se z předpokladu, že pokud se tyto vzájemně propojené problémy budou řešit najednou a koordinovaně, jsou vyhlídky na pozitivní vývoj daleko jistější, než kdyby se řešily odděleně. Nové způsoby se testují v celé řadě pilotních projektů (např. zřízení Společné zdravotnické kliniky pro praktické lékaře přes veřejné zdravotní pojištění v Thy (okres Viborg). Společná zdravotnická klinika (JHC) staví na koncepci, která zvyšuje možnosti získat potřebné kvalifikované zdravotnické odborníky tím, že se nabízí profesionální prostředí, moderní vybavení a možnost flexibilní práce. www.northsearural.org
4.3
Podpora (mezi)národních klastrů konkurenčních a inovačních činností
(164) Analýza ukazuje, že od počátku 90. let 20. století až doposud se regionální klastry vyvíjely primárně v národním kontextu. V důsledku globalizace, sílícího konkurenčního boje mezi regiony a nutnosti využívat zdroje trvale udržitelným způsobem, roste nutnost stimulovat vznik klastrů i v mezinárodním kontextu. Kromě toho je nutný posun paradigmatu – od zajištění fér-plej uvnitř systému k vedení klastrů k tomu, aby byly konkurenceschopné v globálním měřítku. V budování sítí, které by to umožnily, hrají hlavní rolí národní aktéři. Kromě toho se zdá, že bude nezbytné přejít od rozvíjení slabého potenciálu k investicím do potenciálu různých území. V letech 2007 až 2010 tak bude třeba řešit následující úkoly: Podpora (mezi)národních klastrů konkurenčních a inovačních činností posilováním mezinárodní identity a specializace měst a regionů, a určením priorit spolupráce a součinností u investicí (165) Města a regiony lokalizují a zakotvují Lisabonskou strategii. Nutné je pevné partnerství. Klíčovým úkolem pro EU je v tomto ohledu účinnější pomoc při těchto procesech „odzdola nahoru“. Potřebujeme pravé evropské klastry, avšak politika klastrů a inovace má zatím pořád tendenci být svou povahou spíš národní. Inovační politiky by byly účinnější,
57
pokud by byly silněji a příměji propojené s regionálními politikami rozvoje. Vzhledem k revizi Politiky soudržnosti EU, která se bude konat v polovině období, by Evropská komise a ministři pro územní rozvoj měli zahájit debatu o tvorbě politiky a strategie EU ohledně klastrů. Debata o Politice klastrů EU by se měla zabývat těmito územními otázkami: • Mezinárodní benchmarking (porovnávání s úspěšnou konkurencí). ESPON a další nástroje EU, jako např. „Urban Audit“, by mohly umožnit podrobnější mezinárodní benchmarking evropských měst a regionů. Koneckonců má-li být výměna poznatků a zkušeností efektivní, je třeba znát podrobný profil regionů a měst. • Stimulace specializace a dělby práce. Řada informací vyprodukovaných v globálních centrech se na jiných místech upravuje, přizpůsobuje a dále „piluje“ a naopak (dvousměrná distribuce a šíření znalostí). Malá a středně velká města a venkovské oblasti by měly být funkčně napojené na větší kreativní a inovační centra a na národní inovační systémy s tím, že by se neuplatňovala strategie „vybírají se jen vítězové“. • Podpora stávajících silných stránek regionů. U regionů a měst s podobným a doplňujícím se profilem (funkční klastry) by se mělo stimulovat hledání možností vytvářet sítě. Protože specializovat se může být riskantní, mělo by se u regionů a měst, jejichž strategií je specializace, uvažovat o „záchranné síti“ pro případ zhroucení kvůli vnějším faktorům. To platí podle velikosti zejména pro ostrovy. • Školení a vzdělávání. Vytváření klastrů si vyžaduje intenzivní školení a vzdělávání napříč sektory – platí to pro státní správu, firmy i nevládní organizace. Podporovat by se měl rozvoj (soukromého) podnikání a kompetentnosti vládních organizací, což vede k posilování obchodní orientace a profesionality zaměstnanců. Schopnost malých a středně velkých podniků působit mezinárodně je zatím ještě omezená. • Rozvíjení modelu „Triple-Helix“. Klastry vlastně utvářejí hráči ze tří sektorů – podnikatelského (obchodního), akademického (výzkumného) a veřejného (politického). Role účastníků z veřejného sektoru spočívá v podpoře interakcí mezi podnikatelským a akademickým sektorem a také v budování mezinárodních sítí. Toto by také mělo být součástí regionálního rozvoje. Mezi hybateli regionálního rozvoje by se také měl podporovat další rozvoj sociálního kapitálu. Partnerství veřejný sektor-veřejný sektor se zdá být odvážnější než partnerství veřejný sektor-soukromý sektor, což svědčí o silné sektorové orientaci regionálního vývoje. Kroky EU by mohly pomáhat rozvoji partnerství veřejný sektor-soukromý sektor za účelem inovace (včetně R&D) a zintenzivňování inovační politiky na regionální a národní úrovni. • Rovnováha a široká perspektiva. Investovat by se mělo do všech forem inovace a různých stádií inovačního procesu (základním výzkumem počínaje a komercializací konče). Na znalosti náročné služby jsou často velice důležité. Také by se měla zajistit rovnováha mezi investicemi do hmotného (např. stroje, budovy) a nehmotného (např. R&D, způsoby spolupráce). • Územní spolupráce pro budování klastrů. Je jasné, že ne všechny regiony mají kritickou masu nutnou pro vybudování klastrů. Spolupráce regionů by se měla podporovat v případech, kde potíže související s relativní velikostí lze překonat přesunem technologií, školením a vybavením pro podporu podnikání. Výměna předchozích zkušeností a poznatků („good practice“) z Finska a jejich aplikace v různých evropských zemích je součástí programu Centra odborných znalostí, který byl v letech 1994-2006 zaměřený na vnitřní dynamiku a v letech 2007-2013 se bude zaměřovat na regionalizované síťové klastry, tj. alespoň dva městské regiony musejí sdílet stejné zájmy. Konečným kritériem je tedy vytváření sítí mezi městskými regiony a dalším krokem by přirozeně bylo rozšíření rámce tohoto modelu na mezinárodní úroveň, což by vedlo ke spuštění Celoevropského programu odborných zkušeností. www.oske.net/in_english/centres_of_expertise
4.4
Posilování hlavních transevropských dopravních, ICT a energetických 58
sítí za účelem propojení pólů v EU a jejich vazeb na sekundární sítě (166) Dobrá infrastruktura a poskytování služby je nutnou podmínkou rozvoje konkurenceschopných regionů v Evropě. Infrastrukturní sítě a služby související s dopravou, ICT a energií mají na evropské úrovni zvláště velký význam. Analýza územního stavu ukazuje, že ve všech těchto oblastech existují značné územní rozdíly. Zatímco některé regiony mají dobré sítě infrastruktury a služby, situace jiných regionů je poněkud méně příznivá a může být i negativně ovlivňována současnou politikou a vývojovými trendy. Aby se potenciál, který je k dispozici, a synergie mezi agendami různých politik využily co nejlépe, musí politika reagovat na rozmanitost územních předpokladů. V období 2007-2010 by se tedy měly řešit následující úkoly. Posilování hlavních transevropských dopravních sítí (silničních, železničních, vzdušných a námořních) a jejich vazeb na sekundární sítě (167) Klíčovým úkolem územní soudržnosti je zajistit efektivnější a udržitelnější integraci mezi transevropskými dopravními sítěmi a sekundárními sítěmi, nejlépe s největším důrazem kladeným na železniční síť, ale také na pobřežní námořní dopravu („cabbotage“). V rámci revize Politiky soudržnosti EU a Politiky rozvoje venkova EU v polovině období, debaty o nové Bílé knize k dopravě, přípravy 7. akčního programu pro ŽP (EAP), implementace Rámcové směrnice o vodě a různých programů podpory EU by se měly řešit následující otázky územní politiky. Evropská komise a ministři pro územní rozvoj by se zainteresovanými subjekty měli vyvolat diskusi na tato témata: • Dostupnost na periferii. V oblasti zlepšování dostupnosti v periferních oblastech trvale udržitelným způsobem a hledání způsobů kompenzace špatné dostupnosti je nutný další výzkum. Toto platí zejména pro ostrovy (s ohledem na jejich velikost a typologii). Speciálním úkolem je řešení negativních účinků nárůstu dopravního zatížení zejména ve venkovských oblastech a ve Střední a Východní Evropě. • Sekundární sítě a multimodálnost. Nevýhody v dostupnosti a nedostatečnost dopravní sítě a služeb na venkově a národních periferiích je třeba řešit prostřednictvím zlepšování sekundárních dopravních sítí. Klíčová otázka zní, jaká konkrétní opatření by dokázala propojit zázemí na transportní centra a sítě udržitelným způsobem. Speciální otázkou je multimodálnost dopravy za účelem lepšího propojení primárních a sekundárních dopravních sítí. • Vysokorychlostní železnice. Další rozvoj a modernizace vysokorychlostních železničních systémů a spojení z center s vysokorychlostním spojením do širšího zázemí jsou důležitými tématy budoucího evropského dopravního systému. Platí to i pro železniční nákladní dopravu. • Letecká doprava. Životaschopná regionální letiště s dobrými dopravními službami jsou důležitá pro oblasti ležící více na periferii. Je třeba ještě dále diskutovat o tom, jak zajistit kvalitní služby pro regionální letiště. Blíže bychom se měli podívat na příklady, které máme. • Říční a námořní cesty. Aby bylo možné lépe využívat tyto nedostatečně využívané dopravní prostředky a předejít tak dalšímu přetěžování silničních spojnic, je třeba propojení přístavních služeb -námořní i říční dopravy -, s ostatními prvky dopravní sítě. Kromě toho je třeba zlepšit bezpečnostní normy pro námořní dopravu. Realizovat by se mělo integrované řízení a plánování povodí, kde lze použít poznatky z vědeckého výzkumu, a které nabízí ekonomická a ekologická řešení. • Ceny energií. Je třeba projednat opatření pro řešení prohlubujících se rozdílů v dostupnosti různých oblastí, které je důsledkem růstu cen energií. Přesunutí nákladní dopravy cestující alpským prostorem ze silnice na železnici na základě inovačních regionálních a supra-regionálních koncepcí – projekt AlpFrail (Alpská nákladní železnice) – financováno z iniciativy INTERREG III B Alpský prostor; účast partnerů ze čtyř zemí. Cílem projektu je podpořit nový způsob myšlení u politiků a železničních společností – aby se v alpském prostoru uvažovalo o sítích a systémech, a
59
ne o starém schématu severojižních a východozápadních os. Cílem projektu je podpořit tyto nové sítě a vybudovat řídicí struktury, aby se využily stávající infrastrukturní sítě. Transalpská doprava a její dostupnost je pro Evropu zásadní, jak ukázaly nedávné katastrofy v alpských tunelech a následné dopravní kolapsy. www.alpfrail.com Posilování hlavních transevropských ICT sítí a jejich vazeb na sekundární sítě (168) Klíčovým úkolem je usnadnit a stimulovat budování kvalitní infrastruktury a poskytování kvalitních služeb na základě lepšího prozkoumání územních rozdílů v ICT kultuře, gramotnosti, politice, atd. V rámci revize Politiky soudržnosti EU a Politiky rozvoje venkova EU v polovině období a v rámci debaty o nové Bílé knize k dopravě, by se měly řešit následující otázky územní politiky. Evropská komise a ministři pro územní rozvoj se zainteresovanými subjekty by měli vyvolat diskusi na tato témata: • Venkovské oblasti a oblasti na periferii. Evropští, národní a regionální činitelé by měli učinit určitá různá opatření, která by řešila soustředění veškeré pozornosti v oblasti budování ICT infrastruktury a poskytování ICT služeb na venkovské a periferní oblasti. • Digitální gramotnost. Kvůli přímému dopadu vzhledem k požadavkům pracovního trhu jsou územní rozdíly v digitální gramotnosti v Evropě důležitou oblastí politiky, jejímž cílem je naplňování cílů Lisabonské agendy. • Životní cyklus a znalosti informační společnosti. Územní nerovnosti je třeba řešit ve vztahu ke všem aspektům životního cyklu informační společnosti (od připravenosti/ ochoty používat ICT prostředky, přes intenzitu jejich využívání, až po dopad jejich využívání), aby se zajistily dobré podmínky (ve smyslu celoživotního vzdělávání) pro budoucí konkurenceschopnost všech evropských regionů. • Kulturní rozmanitost. Je třeba prodiskutovat různé komunikační a počítačové kultury v Evropě, aby se lépe zužitkovala diverzita Evropy. Projekt HERMES – financovaný z iniciativy INTERREG III B CADSES; účast partnerů z osmi zemí. Cílem projektu je propagovat a podporovat trvale udržitelný regionální rozvoj na základě inovačních interakcí mezi kulturním dědictvím/bohatstvím a novými elektronickými médii. Především se projekt snaží posilovat regionální identitu na základě lepšího vnímání kulturního bohatství a zdrojů za pomoci nových mediálních nástrojů a snaží se udržovat kulturní památky tím, že pro ně hledá nové využití a kulturní bohatství se tak zhodnocuje. Veškeré činnosti jsou založeny na zcela novém přístupu k interakcím mezi městským, regionálním, kulturním a mediálním prostorem. Využívání nových mediálních nástrojů, např. rádia po internetu (Radio Lotte), pomáhá překonávat fyzicky velké vzdálenosti bez toho, aby bylo nutné budovat klasickou fyzickou infrastrukturu. Vzdělávací kurzy a získání odborné kvalifikace se nabízí zejména mladým odborníkům v kultuře. www.swkk.de/hermes Posilování hlavních transevropských energetických sítí (169) Evropa se musí vypořádat s celou řadou složitých problémů, mezi něž patří celosvětově rostoucí poptávka po energiích, omezené zásoby neobnovitelných zdrojů energie, bezpečnost struktur pro dovoz energií a rostoucí ceny energií. Následující řádky řeší územní strategie na podporu trvale udržitelné, konkurenční a bezpečné dodávky energie do Evropy. Situace v oblasti energetiky má na různé evropské regiony různé dopady a stejný dopad je někde méně, někde více citelný. Je to dáno rozdíly ve struktuře poptávky a dostupnosti zdrojů. Evropa může přispět k zajištění bezpečnější dodávky energie tím, že bude zkoumat nové zdroje energie a nové technologie. Budoucí evropská územní struktura musí být vůči rostoucím cenám energií „odolná“. V rámci revize Politiky soudržnosti EU a Politiky rozvoje venkova EU v polovině období a přípravy 7. akčního programu pro ŽP by se měly řešit následující otázky územní politiky, a to také s ohledem na činnosti Skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost, energetiku a životní prostředí
60
(zřízené Evropskou komisí v roce 2006). Evropská komise a ministři pro územní rozvoj by se zainteresovanými subjekty měli vyvolat diskusi na tato témata: • Ceny energií. Je třeba posoudit negativní vliv rostoucích cen energií na ekonomiku řady regionů a je třeba v tomto směru uplatňovat proaktivní politiku, aby se zajistila ekonomická životaschopnost ekonomiky všech regionů. Týká se to především regionů, jejichž ekonomika je mimořádně citlivá na změny v ceně energií, a které jsou v oblasti energetiky málo soběstačné. • Nové zdroje. Klíčovým aspektem je zkoumání nových zdrojů energie. Zde je třeba udělat si územně diferenciovaný obrázek, abychom věděli, jaký je kde územní potenciál. Zvláště důležité jsou zdroje, které by umožňovaly a posilovaly decentralizovanější produkci energie z obnovitelných zdrojů. • Posílení přeshraničních kapacit pro přenos delektrické energie. Evropská komise ve své Zelené knize „Evropská strategie udržitelné, konkurenční a bezpečné energetiky“ (2006) navrhuje vypracování Akčního plánu propojení přenosových sítí, který by přispěl k řešení otázky řízení přetížení a podpoření bezpečné dodávky. Tento návrh souvisí s cílem dosažení jednotného evropského trhu s energií. Měla by být věnována porozrnost rovněž slabým místům sítí v jednotlivých zemích. • Bezpečnější a čistší dodávka energie. Efektivnost, bezpečnost a ekologická přijatelnost výroby energie, technologie výroby a transportu energie – to jsou otázky, které je třeba dále zkoumat. Je třeba zabývat se interními „energetickými ostrůvky“ v EU (Irsko, Malta, Pobaltské státy), překážkami (např. mezi Francií a Španělskem) a také nutností lepších externích vazeb (např. mezi Evropou a Afrikou). Energetickou infrastrukturu a zdroje je třeba chránit před přírodními katastrofami, technickými problémy, teroristickými útoky a problémy plynoucími z politické situace. • Tvorba pracovních míst. Vzhledem ke své decentralizovanosti může mít výroba energie z obnovitelných zdrojů velice pozitivní vliv na tvorbu místních pracovních příležitostí a tvorbu výnosů, zejména ve venkovských a odlehlých oblastech, kde je možné využívat přírodní zdroje (biomasa, lesní hospodářství, vítr, voda, sluneční záření). • Energetická účinnost. Ve své Zelené knize k energetické účinnosti z roku 2005 Evropská komise ukazuje, že by bylo možné ušetřit až 20 % energie použité v EU. Hlavní příležitosti pro úspory se týkají územní infrastruktury, hlavně pak dopravy a bydlení. Ministři odpovědní za územní rozvoj, za dopravu,za bydlení a za rozvoj měst mohou sehrát důležitou roli v implementaci evropských politik o energetické účinnosti. • Součinnosti politiky. Evropa patří mezi přední regiony světa v energetické účinnosti a ve využívání technologií s energií z obnovitelných zdrojů. Kromě pokrývání vlastní spotřeby je Evropa významným vývozcem energie. Politika soudržnosti a Energetická politika se v tomto bodě střetávají s cíly Lisabonské strategie. Jejich součinnosti by bylo třeba lépe prozkoumat a zdokonalit. Kromě toho byly nedávno zavedeny obchodovatelné certifikáty a nástroje EU, jako obchodování s emisemi nebo celoevropský systém „bílých certifikátů“. Rozšiřování rozpětí a záběru takovýchto nástrojů pro aplikaci po celém světě je podporováno na úrovni EU. Regionální dopady a aplikace zatím nebyly dostatečně prozkoumány. Souhra těchto nástrojů s ostatními evropskými politikami (hlavně s Politikou soudržnosti) není zatím zcela jasná a je třeba ji dále zkoumat. Projekt NSBE (North Sea Bio Energy – Bioenergie v Severním moři) – financovaný z iniciativy INTERREG III B – region Severní moře (NSR); účast partnerů ze tří zemí. Cílem projektu je urychlit zavádění procesů na výrobu bioenergie v regionu NSR. Nabízí řešení stávajících problémů a vytváří inovační procesy pro optimalizaci využívání biomasy jako zdroje energie. Byla vybudována strukturovaná síť pro výměnu informací, přes kterou se řeší praktické, regulační a technické problémy, které brání většímu rozšíření elektrárnám na výrobu energie z biomasy. Důležitým momentem je, aby se všechny poznatky o
61
předpisech, které buď podporují výrobu bioenergie nebo jí naopak brání, dostaly k tvůrcům politiky. To bude stimulovat harmonizaci EU předpisů na podporu sektoru bioenergie. V rámci projektu NSBE se má také zřídit virtuální tržiště, aby země Severního moře mohly obchodovat s biomasou a emisemi online. www.northseabioenergy.org
4.5 Podpora transevropského řízení technologických havárií a živelních katastrof, včetně integrovaného rozvoje pobřežních zón, mořských oblastí, oblastí v povodí řek a horských oblastí (170) Obecně platí, že živelní pohromy představují nebezpečí pro lidi a věci, kdežto příroda a ekosystémy se jim dokážou přizpůsobit. Živelní pohromy mohou někdy být vyvolány lidskou činností a potom znamenají jisté nebezpečí i pro ekosystémy, alespoň z pohledu člověka. Technologické havárie jsou vždy zapříčiněné působením člověka a jsou nebezpečné jak pro lidi tak pro přírodu, i když způsobit je může i přírodní událost. Technologické havárie mohou mít za následek dlouhodobé narušení ekosystémů a ohrozit zdraví lidí.. (171) Stále větší vystavování pobřežních zón, moří, řek a horských oblastí působení člověka znamená pro tyto oblasti a kapacitu jejich ekologické únosnosti stále větší nebezpečí. Výsledné škody lze zmírnit jedině za cenu značných finančních investicí. Z toho důvodu je třeba sladit ekonomické zájmy a ekologické potřeby v těchto oblastech, a to s přihlédnutím k environmentální a geografické realitě. Pro různá území existují různá rizika a v různých oblastech znamenají různou zátěž. Proto je třeba zvážit určitá bezpečnostní opatření, která budou na tato rizika působit preventivně, budou je zmírňovat nebo budou znamenat přizpůsobení se těmto rizikům. Z tohoto pohledu by se mělo v letech 2007 až 2013 pracovat na těchto úkolech: Podpora transevropského (přeshraničního a mezinárodního) řízení technologických havárií a živelních katastrof (172) Klíčovým úkolem územní soudržnosti je zjistit, jak ovládat nebo ovlivňovat hlavní hybatele rizik. Hospodářský růst a koncentrace obyvatelstva v ohrožených oblastech znamená větší zranitelnost, i kdyby k haváriím/katastrofám nemělo docházet o nic častěji než dříve. Tato kombinace přirozených a lidským působením vyvolaných faktorů je hlavní příčinou stále katastrofálnějších následků živelních pohrom v Evropě. Vzhledem k tomu by se při revizi Politiky soudržnosti EU v polovině období měly vzít v úvahu následující otázky související s územní politikou. Evropská komise a evropští ministři pro územní rozvoj by měli se zainteresovanými subjekty podnítit debatu o následujících otázkách: • Snížení zranitelnosti. Přírodní katastrofy se mohou stát pro člověka a socioekonomické systémy rizikem v momentě, kdy se osídlení a/nebo infrastruktura nachází v přirozeně nebezpečných oblastech. Protože přírodním katastrofám nelze zcela zabránit, je nejvhodnější strategií snižování zranitelnosti, např. tím, že se přijmou určitá preventivní opatření vhodná pro konkrétní oblast. V některých regionech tento proces již započal, avšak evropské řešení v oblasti snižování zranitelnosti nebo obecný adaptační proces, který by řešil např. působení klimatických změn na přírodní katastrofy, stále chybí. • Komplexní strategie. Pokud jde o technologické havárie, činí se bezpečnostní opatření, která mají haváriím do maximální možné míry zabránit. Nicméně řeší se jen regulační směrnice na straně provozní a pokud jde o zranitelnost, tady se zatím skoro nic neudělalo. Jinými slovy, aspekty související se zranitelností, tedy ty, které z rizika dělají skutečnost a z nehody katastrofu, se momentálně řeší na úrovni jednotlivých podniků, nikoli na úrovni komplexních strategií. Je třeba zvážit možnou roli EU v této záležitosti. • Vytvoření politiky pro různé typy nebezpečí. V současné době se pracoviště zabývající se výzkumem nebezpečí spíše izolují – jen zřídka probíhají nějaké interakce
62
•
•
za hranicemi jednotlivých sektorů, disciplín, regionů a kultur. V důsledku toho existují různé metody vyhodnocování nebezpečí a rizik pro různé typy nebezpečí. Když se hovoří o územním rozměru rizik, bylo by vhodnější při rozhodování mít určitý rámec různých typů nebezpečí. Pro vyhodnocování a řízení nebezpečí a rizik je tedy zapotřebí homogenizovanější a interdisciplinární perspektiva. Stanovení priority. Protože nebezpečí a rizika nejsou po evropském území rozložena rovnoměrně, je třeba stanovit pro vyhodnocování územních rizik priority. Tyto priority by se měly zaměřit na dopad veškerých potenciálních regionálně relevantních nebezpečí na územní rozvoj. Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že „přijatelné riziko“ se může v různých evropských regionech definovat různě, a to i u srovnatelných rizik, protože vnímání rizika ovlivňují sociokulturní aspekty a schopnost přizpůsobit se (adaptabilita) určitému nebezpečí. Je třeba zvážit možnou roli EU ve vytváření politiky pro různé typy nebezpečí a ve stanovování priority. Řízení rizik. Řízení rizik se stále více politizuje a je stále problematičtější. Statisticky měřené riziko je často jiné než riziko vnímané. Ti, kteří rizika řídí a sdělují je veřejnosti, by tedy měli začít tím, že se budou snažit pochopit a proniknout do emociální reakce na riziko těch, který se dané riziko týká. Při práci na takovémto procesu „řízení rizik“ je tedy třeba konzultovat a zapojit zainteresované subjekty, a to do celého procesu pro vyhodnocování a řízení rizik. Je třeba zvážit možnou roli EU v usnadnění řízení rizik.
Projekt ASTRA (Tvorba politik a strategií přizpůsobení se klimatickým změnám v regionu Baltského moře) – projekt financovaný z iniciativy INTERREG III B – region Baltské moře, ve kterém spolupracují partneři ze sedmi zemí. Projekt vyhodnocuje regionální dopad probíhajících globálních klimatických změn a poté vypracovává příslušné strategie a politiky pro adaptaci na tyto klimatické změny. Na začátku roku 2006 se městská rada estonského města Pärnu (jeden z partnerů projektu) rozhodla své finální rozhodnutí ohledně plánování opatření na ochranu budov a infrastruktury v oblastech, kde hrozí časté záplavy, opřít o výsledky tohoto projektu. www.astra-project.org Integrovaný rozvoj v pobřežních zónách, v mořských oblastech, v povodí řek a v horských oblastech (173) Klíčovým úkolem je sladit hospodářský rozvoj a kapacitu ekologické únosnosti v těchto oblastech. Vzhledem k tomu by se při revizi Politiky soudržnosti a Politiky rozvoje venkova EU v polovině období a při tvorbě 7. Akčního plánu pro ŽP (EAP) a Námořní politiky EU měly vzít v úvahu následující otázky související s územní politikou. Evropská komise a evropští ministři pro územní rozvoj by se zainteresovanými subjekty měli zahájit debatu na tato témata: • Integrované politiky správy a řízení. Integrované politiky územního rozvoje je třeba rozšířit – nutné jsou jednak pevné předpisy, jednak příslušná opatření. Nutné jsou nové formy řízení a nové strategie adaptace území. Na úrovni EU je nutná další debata o tom, jak by EU sektorové politiky mohly usnadnit lépe vyvážený a udržitelný rozvoj v těchto oblastech (např. energie, doprava, struktura osídlení, zemědělství, lesní hospodářství, toristický ruch, ochrana půdy a protierozní opatření, veřejné zdraví, voda, odpady). Se všemi zainteresovanými subjekty je třeba vyvinout kvalitní nástroje řízení a ty je pak třeba aplikovat. Jako příklad můžeme uvést Integrované řízení pobřežní zóny (ICZM – Integrated Coastal Zone Management) a Prostorové plánování na moři (SPS – Spatial Planning on Sea). Kriticky důležitou částí konceptualizačního procesu je posouzení a vyhodnocení jdoucí do hloubky, tj. pomocí Strategického hodnocení dopadu na životní prostředí (SEA). • Konkurenceschopnost. Ve světle Lisabonské agendy je třeba nastavit podmínky, které by byly pobídkou pro konkurenceschopná mořská, říční a horská odvětví. Podporovat by se měly inovační produktové cykly. • Krajina u řek ve městech v Evropě. V těchto oblastech je třeba posilovat lidský
63
•
•
kapitál, pozitivní růstové vzorce a „měkké“ faktory lokality, aby byly přilákány investice a podpořila se regionální identita. Řízení rizik v jezerních pobřežních oblastech. Jezerní oblasti v Evropě mají mnoho společných rysů a čelí řadě společných typických problémů v oblasti životního prostředí a udržitelnosti. Profesionální síť by mohla pomoci při vypracování společných evropských principů a pokynů pro řízení a plánování těchto oblastí v souladu s ICZM pro pobřežní oblasti. Živelní nebezpečí a řízení rizik by se mohly stát jedním z bodů úkolů této sítě. Harmonizovaná data. Aby bylo možné posoudit a vyhodnotit územní rozměr v případě pobřežních zón, mořských oblastí, oblastí v okolí řek a horských oblastí a tedy vytvořit integrované politiky, je třeba mít harmonizovaná data a neustále je aktualizovat. Je třeba vybudovat virtuální síť příbuzných institucí. Je třeba zvážit případnou roli sítě ESPON.
Projekt BaltCoast – financovaný z iniciativy INTERREG III B – region Baltské moře; spolupracují v něm partneři z pěti zemí. Jde o pilotní iniciativu na podporu integrovaného řízení pobřežní zóny a rozvoje regionu Baltského moře. Výsledky projektu budou využity v novém projektu PlanCoast, který je rovněž financován z INTERREG III B CADSES a do něhož jsou zapojeni partneři z jedenácti zemí. Projekt má zlepšit trvale udržitelný rozvoj pobřežních zón Baltského, Jaderského a Černého moře. Projekt PlanCoast vytvoří, představí a bude realizovat nový obor územního plánování v mořských zónách (využití moře) ve všech pobřežních zónách EU promyšleně, koherentně, zajistí soulad s mezinárodními normami a umožní mezinárodní výměnu a porovnání informací, ale zároveň bude odrážet místní a regionální potřeby. Posílí implementaci integrovaného řízení pobřežní zóny (ICZM) v evropských pobřežních zónách tím, že umocní roli územního plánování v rámci ICZM. www.baltcoast.org www.plancoast.org
Albufeirská úmluva (Albufeirská dohoda o spolupráci v oblasti ochrany a trvale udržitelného využívání vod španělsko-portugalských povodí) – úmluva dvou zemí z roku 1998. Úmluva se snaží zajistit potřebnou rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a využíváním vody, která by přispívala k trvale udržitelnému rozvoji obou zemí a reagovala na nutnost spojit síly ve snaze zajistit nejlepší znalosti a nejlepší řízení využívání vody ve společném povodí. Spolupráce je rozvržena do čtyř hlavních skupin – 1. pravidelné a systematické předávání informací; 2. konzultace přes specifické bilaterální orgány; 3. přijetí opatření, která by zajistila kompatibilitu správních postupů v souvislosti s využíváním vody v obou zemích; 4. regulace vodních toků. V rámci těchto čtyř hlavních skupin funguje také posuzování vlivů na ŽP (EIA) a řízení rizik a výjimečných situací (tj. záplavy a sucha). Koordinace plánů na řízení, programů a opatření vyplývajících z této úmluvy probíhá v souladu s Rámcovou směrnicí pro vodní politiku z roku 2001. Obě země se dohodly na společných cílech a na národní úrovni si pak odsouhlasily programy a opatření pro dosažení těchto cílů, přičemž si neustále vzájemně předávají informace. www.mma.es/portal/secciones/acm/aguas_continent_zonas_asoc/ons/medias_ons/acuerdos.htm
Projekt TUSEC-IP (Techniky pro posouzení půdy v městských regionech. Implementace do plánovacích procesů) – financovaný z iniciativy INTERREG III B Alpský prostor; spolupracují zde partneři z pěti zemí. Cílem projektu je stimulovat hospodářský rozvoj s ohledem na aspekty ochrany půdy a degradace půdy v horských oblastech. Příslušné zainteresované subjekty, včetně firem, budou zmocněny činit příslušná a na budoucnost orientovaná rozhodnutí. www.tusec-ip.org
64
4.6 Upevňování kulturních zdrojů
hlavních
transevropských
ekologických
struktur
a
(174) Analýza územního stavu ukazuje, že přírodní a kulturní dědictví je neodmyslitelnou složkou situace z hlediska životního prostředí (i menšin) a má také význam pro hospodářský rozvoj v některých regionech. Plocha chráněných oblastí v EU posledních patnáct let dynamicky rostla, i když většina těchto oblastí zůstala jen chráněnými „ostrůvky“. (175) Přírodní a kulturní dědictví ohrožuje řada faktorů – znečištění životního prostředí, záplavy, zemětřesení, chvění, poškozování a „sběr suvenýrů“, který je doprovodným jevem masové turistiky. Tato rizika lze identifikovat a poté lze vypracovat obecnou strategii řízení rizik. Vzhledem k výše uvedenému by se v letech 2007 až 2010 mělo pracovat na těchto úkolech: Upevňování hlavních transevropských ekologických struktur (167) Klíčovým úkolem je další rozvoj současné sítě, aby vznikla integrovaná, solidní a trvale udržitelná transevropská ekologická struktura. Vzhledem k tomu by se při revizi Politiky soudržnosti a Politiky rozvoje venkova EU v polovině období, při tvorbě 7. EAP a Námořní politiky EU a hodnocení směrnice NATURA 2000 měly vzít v úvahu následující otázky související s územní politikou. Debatu o těchto otázkách se zainteresovanými subjekty by měla stimulovat Evropská komise a evropští ministři pro územní rozvoj. • Zvyšování efektivity Směrnice o stanovištích. Nadcházející hodnocení Směrnice o stanovištích je důležitým momentem pro zvýšení její efektivnosti a eko-účinnosti. Stávající ekologické sítě, které propojují stanoviště evropského, národního a regionálního významu, se musejí dále rozvíjet. Síť národních parků v nových členských zemích EU existuje. Tyto země by se v budoucnu měly zaměřit na dodržování předpisů a na rozšiřování plochy méně přísně chráněných oblastí, zejména chráněné kulturní krajiny. Do těchto sítí by měly být zapojeny také přistupující země a případně s nimi sousedící země. Dále by se měla znovu zvážit účinnost pravidel a postupů NATURA 2000, a to vzhledem ke specifickým územním problémům, zejména k problémům souvisejícím s rozvojem integrovaných oblastí v hustě osídlených oblastech. • Politika soudržnosti a Politika rozvoje venkova EU. V současné době mají na využití půdy daleko větší dopad Strukturální fondy a Fond soudržnosti než NATURA 2000, protože tyto fondy určují výši investicí do infrastruktury a do podnikatelského sektoru (finanční podpora z EU). Toto platí, také pokud jde o výši výdajů na podporu rozvoje zemědělského životního prostředí a venkova z politiky CAP. Je tedy důležité, aby tyto fondy cíle NATURA doplňovaly a podporovaly. Navíc by se u nich mělo hodnotit, nakolik přispívají ke zřizovaní společných přeshraničních chráněných přírodních oblastí a k ochraně a rozvoji typické krajiny v oblastech ohrožených upouštěním od zemědělské činnosti. • Odlehlé oblasti. V rámci Evropské politiky soudržnosti byly vyhledány nejodlehlejší regiony, které zápasí s chudobou a dalšími vážnými ekonomickými problémy. Mezi takto postižené regiony patří 25 ostrovů (např. Kanárské ostrovy, Madeira, Azory) a zámořské oblasti (Francouzská Guyana). Geografické nevýhody ovšem neznamenají nutně nepříznivou ekonomickou situaci. Jeden a tentýž geografický rys by mohl být klíčovým faktorem pro srovnávací výhodu, nejen pro život tamního obyvatelstva, ale také pro podnikání. Tento aspekt je třeba dále zkoumat v rámci ESPON a jinak. Projekt SOSTENP (Strategie udržitelného rozvoje v chráněných přírodních oblastech v Makaronésii) – projekt financovaný v rámci iniciativy INTERREG III B Azory, Madeira a Kanárské ostrovy. Jde o iniciativu regionálních správy portugalských (Azory, Madeira) a španělských (Kanárské ostrovy) souostroví tvořících Makaronésii, jejímž cílem je trvale udržitelný rozvoj venkovských sídel v chráněných přírodních oblastech nebo poblíž nich a zabránění jejich vylidnění. Kvůli nucenému omezení tradičních činností (zemědělství, rybolov), které částečně vyvolalo negativní vztah k chráněných přírodním oblastem, a nedávnému posunu ekonomických aktivit do sektoru služeb (např. turistický ruch) se
65
zvýšila potřeba zřídit chráněné přírodní oblasti na ochranu tamních ekosystémů, bohaté biodiverzity, ale také socioekonomického rozvoje venkova. Do projektu jsou zapojeny všechny důležité místní i regionální zainteresované subjekty (místní komunity, zemědělci, cestovní agentury, místní a ostrovní úřady). Pracuje se na nástrojích plánování a rozvoje – na integrované péči o krajinu, integrované péči o pobřežní zónu, péči o půdu, chystají se indexy udržitelnosti. Projektu se také účastní Kapverdy, které také patří do Makaronésie. www.gobiernodecanarias.org/cmayot/interreg Upevňování hlavních transevropských kulturních zdrojů (177) Kulturní dědictví Evropy vyjadřuje její identitu a má celosvětový význam. Pro řadu lidí je také součástí každodenního života a obohacuje tak kvalitu jejich života. Přísná opatření na ochranu tohoto dědictví, která by se měla týkat péče o ochranu architektury v určitých oblastech a místech a určitých památek, lze uplatňovat jen na malou část tohoto dědictví. U větší části je zapotřebí kreativní přístup, aby tento kulturní odkaz bylo možné předat dalším generacím. Vzhledem k tomu by se při revizi Politiky soudržnosti a Politiky rozvoje venkova EU v polovině období měly vzít v úvahu následující otázky související s územní politikou, zejména s ohledem na CULTURE 2007 (navrhovaný Program EU pro projekty, které by měly podporovat mezinárodní mobilitu lidí pracujících v kultuře a které by měly posilovat dialog mezi kulturami a tak šířit povědomí o kulturní rozmanitosti EU). Debatu o těchto otázkách se zainteresovanými subjekty by měla stimulovat Evropská komise a evropští ministři pro územní rozvoj. • Generování příjmu a pracovních míst. Kulturní dědictví může generovat příjem a pracovní místa přímo i nepřímo. Ve slavných kulturních monumentech se obyčejně konají různé festivaly, různá vystoupení, kulturní, politické a jiné akce, které jsou dalším zdrojem příjmu a pracovních míst. Z těchto přímých příjmových toků vznikají další a další toky. Stejně důležité jsou i nepřímé účinky. S rychle se zvyšující úrovní vzdělání manažerů a zaměstnanců roste i význam kulturnosti prostředí, ve kterém se rozhodnou pracovat. Města s kulturními památkami profitují z toho, že v nich sídlí různé kancelářské a jiné objekty také tím, že získávají nové sponzory a mecenáše pro kulturní život a služby v oblasti kultury. Na roli EU v této otázce by se mělo nahlížet ve světle Lisabonské strategie. • Uchovávání tradic. Do kulturního dědictví patří také nehmotný odkaz, který lze definovat jako soubor kulturních a sociálních vyjádření, která jsou pro danou komunitu typická a která vycházejí z tradice. Tyto nehmotné formy dědictví, předávané z generaci na generaci, se v průběhu času a vlivem kolektivní paměti mění. Toto nehmotné dědictví je velice zranitelné. Ústní a nehmotné dědictví je mezinárodně uznávané jako podstatný faktor kulturní identity, faktor, který podporuje kreativitu a je důležitý pro zachování kulturní diverzity. Hraje zásadní roli v národním a mezinárodním rozvoji a je důležitý pro toleranci a harmonické soužití kultur. V éře globalizace řadě forem tohoto kulturního dědictví hrozí, že zaniknou; ohrožuje ho kulturní standardizace, ozbrojené konflikty, škodlivé důsledky masového turistického ruchu, industrializace, vylidňování venkova, migrace a zhoršování kvality životního prostředí. • Předpisy EU a územní identita. Péče o venkovskou a zahradní/krajinářskou architekturu, folklór, kulinářská tradice, umělecké předměty pro každodenní použití – to vše by se mělo považovat za důležitou součást kulturního dědictví. Může sloužit jak jako součást ekonomické základny komunit, tak jako nástroj pro posilování místní a regionální identity. Právní ochrana přírodních a kulturních hodnot je důležitým a nezbytným opatřením, avšak právní ochranu nelze vztahovat na všechno – právní ochrana by se vždy měla zvažovat z kulturního i ekonomického hlediska. Na druhou stranu by se měl podrobněji analyzovat dopad politiky EU na obrovskou diverzitu územních tradicí a územní identity Evropy, která může znamenat velký potenciál pro rozvoj některých oblastí. Předpisy EU týkající se např. potravin a zemědělství by na toto bohatství, a tím pádem také na podporu EU ze strany místních, negativní vliv • Posilování kulturního zaměření. Koordinované mezinárodní úsilí by se mělo snažit o 66
posilování „kulturního zaměření“, aby se zajistila nejen ochrana odlišného charakteru různých komunit a podtrhla existence společných hodnot, ale především proto, aby si lidstvo umělo tohoto odkazu cenit a rozvíjelo ho. Programy EU pro evropskou územní spolupráci by se měly hodnotit z hlediska toho, jak pomáhají vytvářet kulturní zaměření. Kulturní dědictví je důležitým faktorem pro větší mezinárodní evropské regiony při posilování regionální identity a zlepšování obchodního prostředí. Díky mezinárodnímu úsilí a projektům jako např. Projekt ERIH, Projekt ARTERY a Projekt EuRoB (všechny tři jsou financované z iniciativy INTERREG III B Severozápadní Evropa a Region Baltského moře; v prvním spolupracují partneři pěti, v druhém sedmi a ve třetím tří zemí) můžeme v Evropě vidět příklady ochrany, nabízení a udržitelného řízení významného kulturního bohatství nebo kulturní krajiny v řadě zemí. Kromě turistického ruchu jsou cíly atraktivní a inovační obchodní prostředí – např. průmyslové inovace, kreativní bydlení a kvalitní kulturní události. Společná řízená místa také slouží jako „vstupní brána“ pro ostatní regionální atrakce v dané oblasti a jako hybatelé růstu pracovních míst v kultuře a na jiných polích. www.erih.net www.eurob.org www.artery.eu.com (178) Popis potenciálních priorit nedává celkový obrázek toho, co je možné a co by se mělo udělat. Upozorňuje na některé důležité vzájemné vazby širokého spektra opatření sektorové politiky v oblasti územního rozvoje. Vzhledem k přístupu různých sektorových politik je nutné vytvořit integrovanou politiku. Tvůrcové politiky v oblasti územního rozvoje nespatřují svou roli v ovládnutí těchto politik. Cílem je koordinovat harmonický rozvoj evropského území, což vede přímo k otázce vládnutí a řízení.
5. Potenciální priority pro zajišťování soudržnějších politik EU s územním dopadem Jak zajistit soudržnost územně relevantních politik EU? (179) Efektivní územní řízení je důležitým nezbytným předpokladem pro posilování územní soudržnosti. Zdá se, že klíčovým úkolem je zajistit, aby se evropské sektorové a hospodářské politiky a politiky územního rozvoje v členských zemích EU navzájem podporovaly, aby se zajistilo efektivní využívání územního kapitálu Evropy. Evropští ministři pro územní rozvoj by měli tyto problémy řešit v období 2007-2010 v dialogu se zainteresovanými subjekty, zejména Komisí. Územní řízení je koneckonců velice složitý a citlivý problém.
5.1
Integrace územního rozměru do procesu tvorby politiky EU
(180) Má-li vzniknou vedoucí politická úloha v upevňování územní soudržnosti, je nutná „týmová spolupráce“ Komise a evropských ministrů pro územní rozvoj. Společně budou hybnou silou ostatních zainteresovaných subjektů. Viděno takto, bylo by třeba v období 2007 až 2010 řešit následující: Územní agenda EU na období 2007-2010 (181) Úkolem územní agendy EU je vytvořit promyšlenější přístup k územní soudržnosti v rámci politik EU s konkrétním cílem podporovat Lisabonské a Gothenburské cíle tím, že se bude lépe využívat rozmanitý potenciál Evropy. Tato agenda by měla být: • Akceschopná: Soustředit se na složité úkoly v otázkách územního rozvoje Evropy, stavět na kvalitnějších podkladech (pocházejících hlavně z ESPON a národních analýz/praxe). • Cílená: Soustředit se na klíčové materiály na politické agendě EU na období 2007-2010, které mají územní dopad, včetně Lisabonské strategie, Strategie udržitelného rozvoje
67
• •
(SDS), Politiky soudržnosti, Společné zemědělské politiky (CAP) a Politiky rozvoje venkova, Politiky pro životní prostředí, Energetické politiky, Dopravní politiky, Politiky výzkumu a inovací, Politiky vnitřního trhu a konkurenceschopnosti, Kulturní politiky a Otázek ústavy a správy a řízení (viz rámeček). Otevřená: Hledat a diskutovat o klíčových územních problémech z hlediska těchto materiálů a vést otevřený dialog se zainteresovanými subjekty. Orientovaná na výstup: Vytvářet cílená hodnocení územního dopadu těchto materiálů, operativnější hodnocení stavu a perspektiv Unie v otázkách územních v roce 2010, konkrétních případů složitých otázek v územním řízení, přístupů k řízení v Unii.
Následující seznam příkladů současných a budoucích aktivit v oblasti politiky EU, které by se mohly vztahovat k potenciálním prioritám v Územní agendě EU (uvedené v části C, kapitoly 4) může sloužit jako podklad k úvahám. Ministři je mohou vzít v úvahu při jednání o společné pracovní struktuře a v procesu stanovení, hodnocení a využití dokumentů týkajících se politiky EU, které jsou považovány za nejvýznamnější: Lisabonská strategie EU Agenda politiky EU: (revidovaná) Lisabonské programy národních reforem (2008-2010); výroční zprávy o činnosti, revize integrovaných směrnic (2008); diskuse o Lisabonu po roce 2010. Územní témata k posouzení: mobilizace a podpora některých regionálních potenciálů a územního kapitálu všech regionů EU; vypracování politik transevropských klastrů včetně specializace a dělby práce, školení a vzdělávání, komercializace inovací; konkurenční evropské sítě metropolitních a městských regionů v globální perspektivě; vyvážené integrované strategie územního rozvoje. Strategie udržitelného rozvoje EU (SDS) Agenda politiky EU: revidovaná Strategie udržitelného rozvoje EU; (revidované) národní strategie; zpráva o pokroku v SDS (podzim 2007); průběžná revize pokroku a priorit, komplexní revize SDS EU (nejpozději 2011). Územní témata k posouzení: zachování sociální a ekologické udržitelnosti; sladění hospodářského rozvoje a ekologické kapacity pomocí strategií integrovaného rozvoje pro ekologicky citlivé oblasti, transevropská prevence a řízení rizik (omezení zranitelnosti, komplexní strategie a vytváření politik pro ohrožení větším počtem rizik ); Politika soudržnosti EU Agenda politiky EU: Sdělení o politice soudržnosti a městech (červenec 2006); 4. zpráva o soudržnosti (květen 2007) a výroční zprávy o činnosti; sdělení Nastolení Lisabonské strategie (Delivering the Lisbon Agenda on the ground): program politiky soudržnosti 20072013" (říjen 2007), 2008/2009 revize finančních perspektiv EU; 2010 střednědobá revize programů politiky soudržnosti; debata o politice soudržnosti po roce 2013. Územní témata k posouzení: konkurenční a integrované metropolitní regiony a města; polycentrické a vyvážené metropolitní sítě a sekundární městské systémy; přeshraniční a transevropské klastry; politika integrovaného rozvoje měst; společná rozhodnutí o územních investicích veřejných a soukromých zainteresovaných subjektů; partnerství měst a venkova; poskytování služeb a infrastruktura (doprava, ICT) přizpůsobené demografickým změnám; podpora oblastí ochrany přírody; posílení kulturního dědictví Společná zemědělská politika (CAP) a Politika rozvoje venkova Agenda politiky EU: 2008/2009 – revize Finančních perspektiv EU; souhrnné zprávy o pokroku v oblasti Politiky rozvoje venkova (2010); střednědobá revize Politiky rozvoje venkova (2010), „zdravotní kontrola“ reforem CAP (2008); debata o CAP po roce 2013. Územní témata k posouzení: integrační a přizpůsobené strategie pro vysoce odlišné venkovské prostředí; úloha malých a středně velkých měst jako hnací síly regionů;
68
integrovaný pohled na rozvoj měst a venkova v rámci vyváženého a rovného partnerství měst a venkova; zajištění dostatečných veřejně prospěšných služeb a konektivity (včetně ICT); demografické změny; udržitelné využívání přírodních zdrojů a rozdílné hospodářské základny (např. výroba energie z obnovitelných zdrojů); podpora cílů NATURA 2000; zachování a využívání kulturních zdrojů. Politika EU v oblasti životního prostředí Agenda politiky EU: revize 6. akčního programu pro životní prostředí (EAP, 2007) a jeho tématických strategií (např. městské životní prostředí, půda, udržitelný rozvoj přírodních zdrojů, přímořské životní prostředí); rozvoj 7. EAP (2010); revize / doplnění Směrnice o sídlech; sdělení Zastavení ztrát biodiverzity do roku 2010 — a poté (2006); sdělení o pokroku směrem k budoucí námořní politice (listopad 2006); Bílá kniha o společném evropském námořním prostoru (2008/2009). Územní témata k posouzení: územní plánování vzorů pro sídliště s nízkými emisemi příznivá životnímu prostředí; inteligentní řízení přírodních a kulturních zdrojů a statků; zachování a propojení ekologických a kulturních struktur evropského, národního a regionálního významu; integrovaný rozvoj pobřežních pásem, mořských a říčních povodí a horských regionů; společné přístupy k přizpůsobení klimatickým změnám a rizikům. Energetická politika EU Agenda politiky EU: „Energetický balík Komise” (2007); střednědobá revize Akčního plánu energetické účinnosti (2009); Směrnice o energetické účinnosti budov; sdělení „Omezení globálních klimatických změn na 2 stupně Celsia – Cesta do roku 2020 a dále” (leden 2007); Zelená kniha o politice klimatických změn po roce 2012 (duben 2007); Bílá kniha „K evropskému programu přizpůsobení klimatickým změnám“ ” (listopad 2007) Územní témata k posouzení: evropské územní struktury odolné vůči vzrůstajícím cenám energií; konkurenční, bezpečné a ekologicky únosné dodávky energie (nové energetické zdroje a technologie); decentralizovaná, efektivní, bezpečná a ekologicky přijatelná výroba energie z obnovitelných zdrojů; vzory energeticky účinných sídlišť a územní rozvoj (např. bydlení a doprava); zlepšení infrastruktury přeshraničních energetických sítí; Dopravní politika EU Agenda politiky EU: střednědobá revize Bílé knihy o dopravě (2006); Zelená kniha o městské dopravě (září 2007); Akční plán logistiky nákladní dopravy (podzim 2007); strategie eInclusion (listopad 2007); stanovení víceletého investičního programu pro TEN do roku 2013 (2008); komunikace pro vnitrozemské vodní cesty, přístavy a námořní dopravu (2007); debata o dopravní politice po roce 2010. Územní témata k posouzení: posílení transevropských sítí; řízení regionální a přeshraniční dopravy; efektivní, bezpečné, udržitelné a multimodální dopravní spojení a sekundární sítě,; dostupnost ICT a digitální gramotnost; konektivita venkovských a periferních oblastí; udržitelné řízení vzrůstajícího provozu na říčních a námořních vodních cestách. Politika výzkumu a novací v EU Agenda politiky EU: Implementace a revize 7. rámcového programu výzkumu a vývoje Územní témata k posouzení: podpora nadnárodních konkurenčních a inovativních klastrů v partnerství s podnikateli, vědeckými institucemi a správou; propojení inovačních politik s politikami regionálního rozvoje s přihlédnutím k územním prioritám při alokaci prostředků na výzkum a infrastruktury; rozvoj transevropských inovačních profilů metropolitních oblastí, městských regionů a regionálních center. Politika vnitřního trhu a konkurenceschopnosti Agenda politiky EU: Sdělení o Evropské strategii pro veřejně prospěšné služby (listopad 2006); Legislativní balík směrnic pro veřejné dodávky (2004); Zelená kniha a sdělení o partnerství soukromých a veřejných subjektů ); Akční plán státní pomoci (2005-2009) Územní témata k posouzení: zajištění dostatečných veřejně prospěšných služeb,
69
intermunicipální spolupráce a partnerství měst a venkova; partnerství soukromých a veřejných subjektů v zajišťování územní infrastruktury a veřejných služeb. Kulturní politika EU Agenda politiky EU: Implementace a revize programu Kultura 2007 Územní témata k posouzení: posílení kulturního dědictví a diverzita, tradice a regionální identita jako hlavní transevropské kulturní zdroje a významný územní kapitál; Otázky ústavy a správy a řízení Agenda politiky EU: diskuse o ústavě EU (2007-2009) a probíhají debata o veřejné správě EU (hodnocení dopadu, víceúrovňové a mezisektorové přístupy atd.). Územní témata k posouzení: územní soudržnost sektorových politik s územním dopadem na všech úrovních; soudržnost a součinnost politik EU a národních nebo regionálních územních strategií; nové formy územní správy a řízení v partnerství a vytváření sítí mezi regiony a městy včetně přeshraniční. Nadnárodní a interregionální spolupráce a zapojení ekonomiky; integrované a víceúrovňové politické přístupy pro každé specifické územní prostředí. Řízení územního dopadu politiky EU v různých oblastech (182) Při absenci formální povinnosti nebo impulsu brát v procesu tvorby politiky EU ohled na územní dopad je klíčovým úkolem pro řízení územního dopadu politiky EU v různých oblastech zajistit politickou radu a operativní řízení ze strany Komise a ministrů pro územní rozvoj s tím, že Komise i ministři by měli každý svou specifickou roli. Komise i ministři by v období 2007 až 2010 měli řešit následující otázky: • Podkladová základna by se měla upevnit a zaměřit na politickou agendu EU. • Ministři by se měli snažit dostávat do širšího povědomí složité problémy související s územním dopadem politik EU a organizovat debatu s klíčovými zainteresovanými subjekty a v rámci svého národního kontextu. • Komise by měla zřídit zodpovědný kontaktní bod pro územní soudržnost a pro integraci vyhodnocení územního dopadu do tvorby politiky EU, např. prostřednictvím postupu pro hodnocení dopadu a mezirezortních konzultací. (183) Solidní síť pro posilování územní soudržnosti potřebuje nejen politické vedení, ale také širší politické vlastnictví mezi klíčovými zainteresovanými subjekty. V následujících letech je tedy třeba tuto rodící se síť prohlubovat a rozšiřovat. Viděno takto, bylo by třeba v období 2007 až 2010 řešit následující: Strukturování a řízení dialogu zainteresovaných subjektů (184) Klíčovým úkolem je vytvořit dobře fungující síť, v rámci které se klíčové problémy budou hledat, bude se o nich diskutovat a budou se začleňovat do procesu tvorby politiky EU. Podobná síť potřebuje více než jen politické vedení a měla by být založena především na následujících prvcích:: • Řídicí skupina: byla by v ní předsednická země a Komise s odpovídajícími kancelářskými zdroji pro každodenní řízení Územní agendy EU, zejména dialogu s jednotlivými zainteresovanými subjekty a mezi nimi. • Webové stránky: pro shromažďování, výměnu a šíření informací; spravovalo by je příslušné předsednictví EU. Upevňování vlastnictví agendy územní soudržnosti mezi zainteresovanými subjekty (185) Klíčovým úkolem evropských ministrů pro územní rozvoj je interaktivně zapojit zainteresované osoby, a to tím, že se budou hlásit k jejich konkrétním zájmům a budou pro ně řešit územní rozměr politik EU. Postupovat by bylo možné následovně: • Předložit cílené analýzy. • Organizovat otevřené EU konference a cílenější jednání s konkrétními zainteresovanými
70
osobami. • Rozšiřovat dialog, aby se zapojili také klíčoví hráči podílející se na tvorbě evropských sektorových politiky, politik územního rozvoje v členských zemích, městech a regionech, a hráči ze soukromého sektoru. (186) Pro optimální využití stávajících možností řešit územní dopad v rámci procesu tvorby politiky EU je nutné lepší rozvinutí rozvíjející se „podkladové základny“ pro upevňování územní soudržnosti, pocházející hlavně ze sítě ESPON a národních zdrojů. Viděno takto, bylo by třeba v období 2007 až 2010 řešit následující: Předložení cílených ESPON produktů pro politickou agendu EU na období 2007-2010 (187) Klíčovým úkolem je předložit územní analýzy, které by zainteresované subjekty, především Komise, mohly použít a také by je použily. Z tohoto hlediska je nutné: • Aby ESPON nadále zpracovával územní ukazatele, typologie, scénáře, metodiky, atd., a hlavně pak analýzy zaměřené na výše zmíněné materiály na politické agendě EU. • Aby Řídicí skupina stimulovala tvorbu těchto cílených analýz, informovala klíčové zainteresované osoby a diskutovala o tom, zda a jak by bylo možné tyto analýzy zahrnout do procesu tvorby politiky EU. Řešení územních dopadů prostřednictvím hodnocení dopadu (188) Specifickým úkolem v tomto ohledu je vyhodnocení územního dopadu (TIA – Territorial Impact Assessment), které se může zaměřit na specifické problémy politiky související s různými typy území. Vyhodnocení TIA je možné začlenit do formální zprávy o vyhodnocení dopadu nebo ho lze prezentovat samostatně jako podklad pro mezirezortní diskusi o pracovní verzi zprávy o vyhodnocení dopadu. Dobré vyhodnocení TIA musí: • Mít obecný formát – je možno vycházet z metodiky ESPON. • Dále rozpracovávat vyhodnocení TIA vypracovaná řídicí skupinou. • Věnovat pozornost plánování Evropské komise pro vyhodnocení dopadu v období 20072010. (189) Pro integraci územního rozměru do procesu tvorby politiky EU jsou nutné nejen územní znalosti a informace, ale také odborné znalosti. Z tohoto pohledu je nutné zjistit, jaké odborné znalosti z oblasti územní problematiky by mohly diskusi o územně relevantních materiálech EU obohatit. K tomu je zapotřebí aktivní evropská síť. Při hledání vhodných odborníků by ústřední roli mohla hrát řídicí skupina. Zajištění efektivní komitologie pro Strukturální fondy na období 2007-2013 a dále (190) Při diskusi o věcech strategického územního rozvoje v EU komitologii je nutná jak politická vůle, tak efektivní struktury. Z tohoto pohledu je klíčovým úkolem na období 20072013 začlenit územní analýzy do operačních rozhodnutí politiky EU ohledně územní soudržnosti, zejména ve světle budoucí ratifikované Smlouvy o EU To je ovšem možné jen za určitých podmínek, mimo jiné těchto: • Jasné oddělení neformálních diskusí o územní problematice a formálních rozhodnutí, např. o řízení regionální politiky EU, i když jedno by mělo podněcovat druhé. • Soustředění pozornosti na operacionalizaci územní soudržnosti na základě územních analýz a praktických případů; zvláštní pozornost by se věnovala roli měst a regionů, hybatelů rozvoje. • Soustředění pozornosti na ovlivnění revize Evropské politiky soudržnosti v polovině období v roce 2010.
5.2 Národní a regionální strategie územního rozvoje pro zlepšení územního řízení v EU (191) Evropská města a regiony se potýkají s problémem rychlé globalizace. Mezinárodní konkurence je nutí lépe vyhledávat svoje konkrétní územní výhody a hledat si místo v evropském kontextu. Zároveň politika EU v různých oblastech stanovuje tvrdší podmínky
71
pro politiku územního rozvoje měst a regionů, což města a regiony nutí aktivněji sledovat agendu EU, aby se zajistila určitá úroveň soudržnosti politiky. Viděno takto, bylo by třeba v období 2007 až 2010 řešit následující: Posilování územní identity; specializace a umístění v Evropě (192) Klíčovým úkolem na období 2007-2010 je přesvědčit města a regiony, aby v rámci své politiky územního rozvoje hledaly konkrétní územní výhody, které mají z perspektivy EU. V tomto ohledu musí být splněno několik podmínek: • Dostupnost srovnatelných pracovních dat a analýz o území EU, aby se regiony mohly soustředit na svůj specifický územní potenciál. • Dostupnost perspektivy EU pro výměnu praktik a znalostí/poznatků. • Aktivita při šíření povědomí o těchto problémech a v zapojení měst a regionů do dialogu se zainteresovanými subjekty. Příprava na politiku EU v různých oblastech a její začleňování do politiky územního rozvoje (193) Klíčovým úkolem je začlenění podmínek stanovených a možností nabídnutých Evropskou unií do národní a regionální koordinace územně relevantních rozvojových politik napříč sektory. Tady je nutné, aby národní implementace návrhů EU, které jsou často sektorové, zohledňovala územní rozměr napříč sektory. Různé členské země mají o správném přístupu různé představy, avšak výměna názorů o těchto různých přístupech k řízení by mohla být mimořádně důležitou součástí dialogu zainteresovaných osob pro posílení územního rozměru v Radě. (194) Pro propojení národní a regionální politiky rozvoje s nejdůležitějšími strategickými rámci EU pro územní soudržnost je – v souladu s výše uvedeným – nutné začlenění územních priorit do formálních národních vyjednávání. Viděno takto, bylo by třeba v období 2007 až 2010 řešit následující dva úkoly: Využití revize Evropské politiky soudržnosti a Politiky rozvoje venkova uprostřed období v roce 2010 (195) Klíčovým úkolem je najít klíčové územní otázky plynoucí z těchto dvou politik a prodiskutovat je zavčasu s klíčovými zainteresovanými subjekty na národní úrovni, aby odpovědné osoby byly ochotné přihlédnout k nim během negociací. Hledání klíčových otázek (problémů) a dialog by tedy měl začít už v roce 2007. Využití revize Národních programů lisabonských reforem v roce 2008 (196) Zde je úkol podobný, ale ještě složitější, protože u lisabonských úkolů zatím nikdo formálně neuznal územní rozměr. Činnosti prováděné v rámci předchozího úkolu by mohly vést k většímu uznání územního rozměru lisabonských úkolů. (197) Přeshraniční a mezinárodní strategie územního rozvoje mohou hrát v posilování evropské územní integrace významnou roli, avšak je zde nutné efektivní řízení. Z tohoto pohledu je klíčovým úkolem vyvolat spolupráci na strategické úrovni mezi evropskými městy a regiony, včetně spolupráce, která podporuje priority strategického rozvoje EU tím, že se převedou do konkrétního transevropského územního kontextu. Viděno takto, bylo by třeba v období 2007 až 2010 řešit následující dva úkoly: • Evropská komise a evropští ministři pro územní rozvoj by mohli nabídnout důraznější evropskou perspektivu v rámci dialogu se zainteresovanými subjekty, a to prostřednictvím: o EU územních analýz (ESPON) o Využíváním předchozích zkušeností a poznatků (INTERACT) • Evropští ministři pro územní rozvoj by mohli sehrát roli v podněcování měst a regionů ke strategičtější spolupráci v rámci Evropské územní spolupráce a při zajišťování lidských a jiných zdrojů. • Evropští ministři pro územní rozvoj by mohli sehrát roli v podněcování lepší promyšlenosti a spolupráce proudů A, B a C Evropské územní spolupráce každý ve své
72
zemi.
Příloha – Možnosti výměny dalších zkušeností a poznatků v oblasti územní soudržnosti Agglomération Franco-Valdo-Genevoise – Ligne Ferroviaire du CEVA (Cornavin-EauxVives-Annemasse)
73
www.ceva.ch Alsace / Bade-Wurtemberg / Nord-Ouest des la Suisse: BioValley – un Réseau Trinational à la Pointe des Biotechnologies www.biovalley.com Alps-Adriatic Working Community www.alpeadria.org Arc Jurassien – Mise en Place d'un Radar Météorologique Transfrontalier www. ... Baltic String Project www. balticstring. net BEEN Project www.been-online.net Centre Transfrontalier de Développement Industriel et Commercial www. ... CER2 Project www.cer2.net ClimChAlp Project www.climchalp.net COINCO Project www.coinco.nu Competence Centre Programme of Stuttgart Region www.rekiz.de Connect Baltic Sea Region Project www.connectnordic.com Contrat de Rivières Transfrontalier „Pays de Gex – Léman“ www.geneve.ch/eau Création d'une Chaîne de Télévision Franco-Espagnole www. ... Cross-Border Air Rescue Project www.drf.de/Englisch/Niebuell.htm Danube Regions Project www. ... ELLA Project www.ella-interreg.org ENLOCC Project www.enlocc.net Eurocity Basque Project
74
www.eurocite.org Greater Cambridge Partnership www.gcp.uk.net Grünzug (Green Space) Neckartal Project www.bbr.bund.de HARBASINS Project www.harbasins.org Hôpital Transfrontalier à Puigcerda www. ... InServNet Project www.inservnet.net INTERPORTS Project www.interports.org IPAM Project www.ipam.info ISA Map Project www.isamap.info Studie „Identifikace a charakterizace různých typů krajiny Pyrenejského poloostrova a ostrovů“ www.mma.es/portal/secciones/desarrollo_territorial LHASA Project www.lhasa-online.net Lille eurométropole franco-belge www. ... Malopolska Informatics Cluster www. ... METEORISK Project www.meteorisk.com MOSETO Project www.sensiblegebiete.at/eng/frameset.htm OderRegio Project www.oderregio.org Parc Marin International des Bouches des Bonifacio www. ... Partenariat entre les CCI et Perpignan et de Girona www. ... Perpignan / Leida: Création d'un Centre de Produits Agricole Biologiques
75
www. ... Podkarpacka Aviation Valley www. ... POWER Project www.offshore-power.net PUSEMOR Project www.pusemor.net Radar du Nord www. ... Regional Centre Programme www.intermin.fi/intermin/hankkeet/aky/home.nsf/pages/indexeng REGINS Project www.regins.org Réseau des Places Fortes www. ... River Basin Agenda Alpine Space Project www.flussraumagenda.de ScanBalt Campus Project www.scanbalt.org SEAPLANE Project www.seaplane-project. net Schéma de Développement Durable Transfrontalier pour l'Espace Mont-Blanc www.espace-mont-blanc.com TECNOMAN Perspectives Project www.tecnoman.net Ticaderu: Les nouvelles Technologies au Service du Développement Rural www.ticaderu.com Tisza River Basin Initiative www. ... Wielkopolski Furniture Cluster www. ...
76
