1
06.01.2008
01:11:17
PCA vývoj - souč astný stav - perspektivy Ladislav Nykl Institut “Person-Centred Approach”, Lederergasse 17/7, 1080 Vienna, Austria University of Vienna, Research Lab for Educational Technologies, 1010 Vienna, Austria e-mail:
[email protected],
[email protected] Abstrakt: O souč astném stavu PCA není lehké si udě lat úsudek a př ehled. Po roce 1980 se zač ínalo objevovat mnoho interpretací jak na celý př ístup, tak na jeho jednotlivé č asti a to právěi v ř adách vlastních odborníků. V souč astné doběmůž eme registrovat snahu mnohých š pičkových vě dcůa praktikůaplikovat př ístup mimo psychoterapii v jiných odvě tvích jako š kolství, komunikace, management a jiné. Jejich názory jako by se č asto rozcházely a př ece mnohdy spojovali. Otázka je kde a jak se názory rozcházejí, zda se rozcházejí skuteč ně , kde je zakotvena př íčina tě chto různých pochopení - ve výcviku, v aplikaci, v pochopení psychologických pochodůa nebo jen v subjektivních názorech. Poslední otázka je, jak se dá se souč astným stavem a pochopením smě ru ž ít a pracovat.
Váž ení př átelé Dě kuji za pozvání k této konferenci a mož nosti vyslovit ně kolik myš lenek k vývoji a stavu př ístupu zamě ř eného na č lově ka. Jistěvš ichni víte jak se smě r vyvíjel v jeho zač átcích. Rogers ve své práci s dě tmi do roku 1940 v Rochestru New York senzitivněpř ijímal reakce svých klientůa postupněpoznal, že je vztah ke klientovi důlež itě jš í nežběž něsepsaných 70 stran diagnóz a rozjímání jakými metodami dítě ti a rodič ům pomoci. Základem př ístupu jsou tř i postoje nebo promě nné, také dispozice a to akceptace bez podmínek, empatické porozumění a opravdovost neboli kongruence. Jak Rogers doš el k hypotéze tř í promě nných není př esněznámo, v roce 1940 vš ak mě l koncept se kterým rozbouř il tehdejš í psychologický svě t a na zač átku 50 let sepsal na základěpož ádání American Psychological Association vě decké pojednání směru. V pozdějš ích letech ově ř oval získané zkuš enosti a teorie př i práci s neurotiky a pozdě ji psychotiky ve výzkumech vedených z půdy ně kolika univerzit – Ohio State University, University of Chicago a Wisconsin University. Jeho př ístup byl zpočátku nazýván nedirektivní, zrcadlící, pozdě ji na klienta zamě ř ený. Rogers kladl döraz na akceptaci a empatii. V roce 1948 byl Rogers pově ř en vybudovat skupinovou práci s veterány ze světové války. Z té doby pochází vtip na jeho akceptující postoj – je zachycen na videu od Haward Kirschenbaum (2003) „Carl Rogers and the PersonCentered Approach“ . Později se stává terapeutický proces více dynamický a Rogers dává důraz na kongruenci a opravdovost terapeuta, a tento postoj zůstává do dnes. V 60 tých letech se dostává př ístup zamě ř ený na č lově ka do Evropy zásluhou Reinharda Tausche a jeho dnes zesnulé manž elky Anne-Marie. Do č eských zemích, podle Jana Vymě tala, naš el př ístup cestu jižna př elomu 60 tých let př es skupinu nadš ených psychologů, kteř í se snažili jeho základy pochopit autodidakticky – mezi něpatř í Jan Vymě tal, Vlado Hlavenka a dalš í. V 80 tých letech probě hly v Českých zemích první skupinová setkání. Po roce 1980 zaznamenáváme pokusy o eklektické a syntetické zahrnutí př ístupu do různých jiných poradenských a psychoterapeutických smě rů. Jak ale základní elementy př ístupu, jako je akceptace vš echny poradenské a sociální profese významněobohacují, tak můž eme
2
06.01.2008
01:11:17
v tě chto snahách nalézat i negativní aspekty a sice v tom, ž e se př ístup rozmělňuje a simplifikuje v rukou odborníků, kteř í nemají velký zájem o jeho hloubku a podstatu. V dneš ní doběse utvář ejí dále nové názory na př ístup a jeho aplikaci i v ř adách vlastních odborníkůnebo zájemců, kteř í téžč asto neproniknou do skuteč né podstaty př ístupu. Je dokonce zajímavé, že jsou na př . v Ně mecku vycvič ení poradci, kteř í nezaž ili skupinová setkání a č erpají více méněz teorie a strukturovaných procesů. K prohloubení se do podstaty př ístupu nepř ispívají pravdě podobněi facilitátoř i ve výcvikových stř ediscích, kdyžse snaží najít instrumenty k nácviku empatie a akceptace. Do smě ru se tak dostávají různé názory a pochopení v tendenci - př ístup zamě ř ený na č lověka rozvíjet. V této tendenci, v touze jednotlivce najít vlastní cesty a neř ídit se cizími názory, jakoby se př ístup sám potvrzoval. Je to ale opravdu? Není to pouhé zdání toho, kdo nemá odvahu jít dál, ponoř it se do hloubky a nezůstávat jen na povrchu? Neblokuje si vlastní mož nosti prohlubování se v sobě , ve vztazích bě ž ných a vztazích profesionálních? Tak stojíme př ed ř adou otázek. Jaké názory to jsou v ř adách odpůrcůa ř adách vlastních? Je jádro př ístupu skuteč něnemě nitelné? Máme-li neochvějné základy, je potom dostateč ný prostor kreativního rozvoje a schopností a je tř eba smě ru (vztahům) „pouze“ porozumět? Musí se př ístup stále vyvíjet ale jak? Jaké perspektivy má př ístup zamě ř ený na člově ka? Jak se dá ž ít se součastným stavem př ístupu?
3
06.01.2008
01:11:17
odpůrci - interpretace – ne/pochopení Robert Hutterer píš e v posledním č ísle PERSON v úvodu recenze na knihu Stepana Joseph a Richarda Worsley „Person-Centered Psychopathology: A Positive Psychology of Mental Health“, ž e by tato kniha měla vzbudit zájem minimálnědvou subskupin a to psychologůa psychiatrů, kteř í se domnívají, ž e tento smě r není relevantní pro práci s chronickými a tě ž kými poruchami. Již1984 psal dnes zesnulý Hans Strotzka, téžUniv.-Prof ve Vídni, decentně , že pro nezasvě ceného se zdá být tento směr vhodný pouze pro lehké životní problémy a je teoreticky úzce polož ený, mnohé aspekty jsou podle Strotzky samozř ejmostí i v jiných š kolách, cožna zač átku 90 let př edpokládal i V. E. Frankl. Naproti tomu ale dokládá Reinhard Tausch a mnoho jiných vě dcůvýzkumy s psychicky postiž enými a dokládají i výsledky terapeutických pohovorůs dě tmi a mladistvími, jakož to i pozitivní výsledky dobrých vztahůve š kolách. Nejrozsáhlejš í výzkum na poli terapie provádě l vš ak sám C. Rogers. Podíváme-li se na teoretickou základnu př ístupu, zda je úzká jak mínil Strotzka, s úž asem zjistíme, že se Carl Rogers zajímal nejen o psychoterapii, poradenství, š kolství a politiku, ale i o management a vě decky popsal procesy ve skupině , procesy š patného vztahu, zlepš eného vztahu, ř eš ení konfliktů, postavil 19 tezí vývoje osobnosti a chování a podal strukturu vnitř ních pochodůa.j. Je tedy tě ž ké hovoř it o úzké teoretické základně . Př esto ukazuje nadále Situace psychoterapeutických smě růna př . v Ně mecku a ve Švýcarsku, že se zde nedá v dohledné doběpř edpokládat liberalistický př ístup k rozmanitosti psychoterapeutických smě rů. Ně meckému spolku GWG (Gesellschaft für wissenschaftliche Gesprächspsychotherapie), který registruje ně kolik tisíc vycvičených psychoterapeutů v př ístupu zamě ř eném na člově ka, se podař ilo prosadit, že je př ístup uznán jako vě decký smě r ale ješ těse nepodař ilo jej začlenit tak jako v Rakousku do seznamu psychoterapií uznávaných pojiš ť ovnami. Různé názory a tendence v ř adách vlastních. Jestliže chápeme rozmanitost psychologických a psychoterapeutických smě růa jejich č asto nesluč itelných paradigmen, pak ale budeme mít jistý problém s různými názory v ř adách vlastních. Po smrti mentora př ístupu Carla Rogerse (1987) zač íná rozpor v různých náhledech, aplikaci a terminologii. Můž eme zaznamenat pokusy př eformulovat různé statě, nebo ně které př ehlížet a tak vybočovat z celého kontextu. David Bruck (England) nevidí na př . soulad podmínek mezi bě ž ným vztahem a vztahem terapeutickým. Naproti tomu mínil Carl Rogers, že jsou podmínky pro dobrý vztah prakticky stejné a Ladislav Nykl (2005) citlivěpř eformuloval 6 podmínek terapeutického procesu na 6 podmínek běž ného vztahu, v němžmůž e nastat osobní růst. Robert Hutterer (Rakousko) míní, ž e terapeutické dovednosti a postoje se dají nauč it tak, ž e př ejdou do podvě domé samozř ejmosti. Př itom tvrdí Ladislav Nykl, ž e se tyto postoje jak u terapeuta tak u klienta uč it a nauč it nedají, že se vytvář ejí př es asimilaci organizmických zkuš eností ve vztahu a př echázejí do intuice. Sám Rogers píš e, ž e uč ením učícího se toto učení tedy tento psychický růst zničí. Stanislav Kratochvil zdůrazňuje na univerzitách důležitost př ístupu ale chápe na př . sebeaktualizač ní tendenci humanisticky jako tendenci k sebeuskuteč ně ní. Rogers ale míní také tendenci aktualizace self, kterážto subtendence je souč ástí aktualizač ní tendence. I když Kratochvíl podtrhuje důležitost př ístupu je jeho práce ve skupinách zamě ř ena na Ferdinanda
4
06.01.2008
01:11:17
Knobloucha se kterým původní koncepci vybudoval. Tento koncept se vš ak nedá identifikovat s př ístupem zaměř eným na č lově ka. Dorothea Kunze (Německo), Peter Frenzl (Rakousko) a jiní vytvář í vlastní př edstavy o aplikaci v organizaci a managamentu a př echázejí znač nědo sfér, které jsou podniky ž ádány. Schulz von Thun (Ně mecko) př ívrž enec Rogerse (vedl údajněs Rogersem skupiny) zkoncipoval mnoho rad a struktur v komunikaci, zanechává vš ak ve své práci jen malé stopy po př ístupu zamě ř eného na č lově ka Marshall Rosenberg (USA) vychází z Rogerse a vytvoř il koncept pravidel beznásilné komunikace. Naproti tomu Carl Rogers popisuje podmínky ř eš ení konfliktu. Thomas Gordon (Německo) vychází téžz Rogerse ale vytvář í jakýsi soubor cvič ení a poučení – rodinný trénink. Mnozí terapeuti a psychologové vlastních ř ad vytvář ejí koncepty ř eš ení konfliktůa př ehlíž ejí př i tom, že ř eš ení konfliktu Rogers krátce ale pregnantně(ve skupině) popisuje. Ernest Meadows (USA) př eorientovává základní podmínky př ístupu pro management tak, ž e jižnemají ž ádný soulad s př ístupen, jak vyplývalo z jeho př ednáš ky na konferenci na Malorce v květnu 2007. Setrvává ale ve domně ní, že zastává př ístup zamě ř ený na č lověka. Renate Motschnig a Ladislav Nykl (Rakousko) se vytrvale snaží zkoumat a aplikovat př ístup ve vyuč ování na univerzitách a v encountrových skupinách v rámci vyuč ování. Na konferenci na Malorce 2007 byla jejich snaha označ ena jako jedineč ná na svě tě. Zároveňse ukázala na Workshopu za úč asti př íznivcůpř ístupu z Argentiny, Brazílie, Španě lska a jiných zemí jistá nejistota v perspektivách pro vyuč ování. Snahy o š íř ení př ístupu jsou v ně kterých latinsko-amerických zemích podstatněvě tš í nežv Evropě . V Argentiněje zač leně n celý univerzitní magisterský směr př ístupu zamě ř eném na člově ka do výuky „Human Developement“. Michael Behr jakož to i Eva-Maria Biermann-Ratjen (Ně mecko) zasvětili svoji práci výzkumu terapie s dětmi a dospívajícími. Biermann-Ratjen ve svém př íspěvku o vývoji dítě te z hlediska př ístupu zamě ř eném na č lově ka v knize „Die vielen Gesichter der Personzentrierten Psychotherapie“ vš ak jaksi opomíjí důlež itost podpůrné opravdovosti matky pro vývoj dítě te. Právětéma, které je neobvykle obsáhlé. Jaká je situace v literatuř e: Jako pozoruhodný př íklad uvádím knihu Viktora Drapely – „Př ehled teorií osobnosti“ Je ažneuvě ř itelné jak se dá př ístup malými (i větš ími) terminologickými odchylkami zkreslit. Částeč nězde můž eme př edpokládat problémy s př ekladem, č ásteč nějen povrchním pochopením př ístupu Viktorem Drapelou. Jako dalš í př íklad uvádím Irvina Yaloma „Teorie a praxe skupinové psychoterapie“, nebo v internetu recenzi knihy Evy-Marie Biermann-Ratjen a Jochena Eckerta „Gesprächspsychotherapie“ kde zjistí pozorný a zasvě cený čtenář6 podstatnězkreslených podmínek terapeutického procesu http://www.socialnet.de/rezensionen/1444.php Obzvláš těpak pro studenty je těž ké pochopit sensitivnězáklady př ístupu, jestliže jsou v důlež itých publikacích a statích zdeformovány. Ne/pochopení smě ru na univerzitách a š kolách Stoupající nároky na vě domosti a rozvoj informativní techniky podporují rozvoj odborných vědomostí studentů, zvyš ují jejich kritický př ístup a zlepš ují jejich objektivní vě domosti. Nemohu se ale oprostit dojmu a moje zkuš enosti to vlastnězdůrazňují, ž e se zároveňsniž uje schopnost studentů, př iblíž it se procesům v encountrových skupin a čerpat z nich. Jejich netrpě livost, kritič nost a racionální př ístup zabraňují č asto tě mto procesům.
5
06.01.2008
01:11:17
Dalš í tendenci, kterou jsem pozoroval na vysokých š kolách, je doměnka studentů, ž e ostatní směry mají téžzahrnutu akceptaci a empatii a tak jsou rovnocenné a PCA je vlastně nezajímavý, není racionálnědobř e uchopitelný - a tě mito postoji studentům skutečněuniká podstata př ístupu dokonale. Západní univerzity se v psychologii orientují na výzkum, statistiku a vedle vš eobecné psychologie na komunikaci a jiné odvětví. Spektrum psychoterapeutických smě růskuteč ně nedovoluje hlubš í rozpolož ení se s jednotlivými smě ry, protože jejich poznání vyžaduje samostatné studium nebo výcvik. To vš ak nemůže být důvod k opomíjení univerzální platnosti PCA ve vš ech mezilidských vztazích a tím jeho výzkumu. Tak mi bylo ř ečeno, ž e by bylo tě žké se dozvě dě t od studentůpsychologie na univerzitě v Grazu ně co bliž š ího o Rogersovi, pokud by jeho jméno studenti vůbec znali a studující na stř edních š kolách skutečněnikdy neslyš eli o př ístupu zamě ř eném na člově ka. Zde se musíme ptát na důvod nezájmu o př ístup, jehožzáklady jsou tolikrát dokázány a odbornězpracovány. Jako by mnozí vě dci nedokázali uchopit tento nedirektivní smě ra podpoř it to co je v př ání a snech kaž dého z nás – být akceptován a chápan, být sám opravdový, chápat stále více sebe a okolní svě t.
6
06.01.2008
01:11:17
Je jádro př ístupu nemě nitelné a dostateč né? Je zde dostateč ný prostor pro rozvoj vlastních schopností? Asi vyvolám kontroverzní názory, kdyžvyslovím př esvě dčení, že je př ístup vě decky dostatečněprozkoumán a Carlem Rogersem a dolož en, cožzmiňuje i Reinhard Tausch. Základy PCA nejsou mě nitelné, je vš ak důlež ité je pochopit a př es osobní vztahy nechat vyvíjet ve vlastní ž ivotní filosofii. Kdyžsi př iblížím mojich 30 let se prohlubování do smě ru ve snaze jej pochopit, tak si uvědomuji, ž e jsem mnohým detailům a aspektům porozumě l pouze př es esenciální prož itky, oproš těn od psychologických konstruktů. I kdyžjsem zpoč átku neměl tyto zkuš enosti, nikdy jsem př ístup nechápal jako naivní smě r k souž ití, ale jako reálné cesty k demokratickému spolubytí, kde jsou a budou i konflikty, i tajemství a intimní nebo ekonomické a organizač ní osobní zákoutí. Jestliž e jsem př esvědč en, že je jádro př ístupu nemě nitelné, pak ale netvrdím, ž e je nutné se ř ídit cizími názory a tyto se uč it. Je to právěCarl Rogers, který směr popsal tak, ž e máme mož nost chápat jeho podstatu kreativněna základěprožitků. Právětato volnost nám umož ňuje prožívat a poznávat ve vztahu to, co je nám lidem dáno biologicky, jsou to pocity a jejich tajemství, která byla ukládána po tisíciletí v genech lidského organismu a promítají se v kaž dé kultuř e a vztahu. Poznávat znamená poznávat nejen jako pozorovatel z povrchu a vytvář et pravidla a konstrukty, ale poznávat z podstaty vztahu a z pocitů, které nás vš ude obklopují. Je to získávání zkuš eností a vlastní vývoj jinak nežpouhým uč ením. Ve vě děje to pak ta jedineč nost, která nás dě lí od jiných psychologických směrů. Zároveňto vš ak znamená př evzít zodpově dnost za ochranu této esenciálních schopnosti vyvíjení zkuš eností s osobnosti. Jsem př esvědč en a moje zkuš enosti to dokládají, že v rámci smě ru existuje velké pole působnosti a mož nost uplatnění kreativity jak v praxi tak i ve vě dě ,až e není nutné se uč it a trénovat jak se chovat podle př ístupu zaměř eného na č lově ka, ale je mož no žít a tím poznávat lidské vztahy a z nich čerpat. Carl Rogers tedy odhalil mocné vztahové komponenty, které podmiňují naš í cestu ke vztahům, které si př ejeme.
7
06.01.2008
01:11:17
Jaké mož nosti má jednotlivec a vě da Jednotlivec: Jít stále více do hloubky př ístupu je cesta svízelná. Pokud vš ak ně kdo vidí v př ístupu pouze a jen akceptaci a empatii, anižby sám sebe chápal a podpůrněvkládal do vztahu, zůstane na jisté hranici a nepozná mož nosti mezilidských procesů. Cesta jednotlivce je tedy v prož ívání a chápání denních a profesních situací a i srovnávání s teorií. Cesta růstu je v encountrových skupinách jak na straněúč astníka, tak na straněfacilitátora. Práce a vztah s lidmi jak v poradenství, tak v terapii nebo jiných sociálních odvětvích obohacuje pokud naváž eme vztah a ukáž eme zájem o druhého. Vě da: V publikacích a komunikaci je nanejvýš e důležité chápat a drž et se pojmůpř ístupu zaměř eného na č lově ka a ověř ovat si je a vlastní poznatky a teze v kontextu celého smě ru. Mohu jen dodat z vlastních zkuš eností, ž e to je cesta př ekvapení a objevů. Dalš í výzkumy jsou nutné. Bez poznatkův kvalitativním výzkumu vš ak nevidím př íznivou cestu kvantitativního výzkumu. Bez hlubokého poznání př ístupu ve vlastních vztazích vědce a v teorii nevidím ž ádnou efektivní cestu. Že cesta ve vě děnejsou prázdné př edstavy, dokládám naš imi výzkumy na Vídeňské univerzitě , publikacemi o výuce na univerzitách, projektem setkání studentůVídeňské a Brně nské univerzity (v tomto roce) a dalš ími plánovanými projekty. Téžkrok k vš eobecné psychologii není prázdným snem. Moje publikace (2005) obsahuje mnoho aspektů, kde se dotýkám vš eobecné psychologie a ujasnění pojmů. Vidím velké možnosti uplatně ní vlastní kreativity a vě domostí jak v poradenství a terapii, tak na poli supervize nebo pomoci rodinným př ísluš níkům, tak ve vyuč ování a dalš ích odvětví lidského souž ití a komunikace. Vidím ale téžobrovské mož nosti na poli výzkumu a vě dy.
8
06.01.2008
01:11:17
Musí se př ístup dále vyvíjet? Výzkum - vývoj - aplikace Tak jak jsem př esvědč en, že není tř eba bádat, zda je jádro př ístupu dostateč né a zda je na člově ka zamě ř ený př ístup ve vztahu nutný, cožnám v podstatějiždokázali i analytici, jsem zároveňpř esvě dč en, že nové výzkumy jsou nutné. Jsou nutné proto, abychom jak vě du tak i š irokou veř ejnost mohli informovat o mož nostech v osobním vývoji. Jsou nutné proto, abychom ve vě děupevnili naš e místo. Jestliž e př ijmeme to, ž e je podstata př ístupu dostateč něpodložena výzkumy v terapii, tak jistě schází důkazy dlouhodobého vlivu vztahu v rodině , důkazy vlivu tohoto jedineč ného a nutného vztahu sociálních pracovníkůna jejich klienty, prozkoumání otázky jak je smě r chápán jednotlivcem, výzkum v č em uniká př ístup naš emu analytickému a racionálnímu myš lení, ř eš ení otázek jak organizovat skupinová sezení, ř eš ení otázky jak se „rodí“ zkuš ení facilitátoř i - a dalš í. Tím ale není ř ečeno, ž e v terapii výzkumy nejsou tř eba, ba naopak, psychoanalýza nám př edhazuje, ž e se nevztahujeme na podvě domí a nevě domí, na př enos a diferencovanou psychopatologii. Je to výzva k odpově ďi a výzkumu.
Ně které otázky spojené s výzkumem Otázka pojmů: Obzvláš těv naš em př ístupu je použ ívaní pojmůtř eba senzitivnězváž it, aby směr nezkreslovaly, nezmělňovaly a nezavádě ly do slepých uliček. Jak se zdá na první pohled, ž e je terminologie př ístupu jednoduchá, tak je skuteč nost pravý opak, cožjsem si silně uvědomil př i př ekladech př íspě vkůpro č asopis Virya a př i spolupráci s kolegyní na Vídeňské univerzitě . Tak na př . pojem „aplikace“: Vždy se ptám, zda je vůbec možné mluvit o aplikaci nebo o metoděv bě ž ném a skuteč ném vztahu, ve vztahu matky k dítě ti. Ve vztahu člově ka k č lověku se doufám nejedná o aplikaci nebo metodu ale skuteč něo vztah a moje mož nosti a zkuš enosti. Př ístup zamě ř ený na č lověka v př ímém vztahu není vě da, není aplikace, není metoda, není pojem ale vě domé prož ívání sebe, druhé osoby a vztahu a naš í situace - bez konstruktů, bez pověr a zábran, ale s akceptací druhé osoby, sama sebe, s empatickým porozuměním a vě domím konsekvencí vlastního jednání – a to není jednoduché. Otázka zda zůstává dostateč né místo pro kreativitu: Naš e kreativita ve výzkumu nemusí znát meze pokud se budeme pohybovat v rámci př ístupu zamě ř eného na č lově ka a budeme chápat jeho dynamiku a problémy. Znamená to, se i vypoř ádat s neporozumě ním a i ataky ba i odborníků. Není č asto mož ní změnit jejich subjektivní svě t a postoje – stojíte proti skalní stěně . I zde je tř eba kreativity a vcítění se do situace. Jedna z platform výzkumu a rozvoje přístupu v praxi je otázka uč ení, uč ení se a psychický růst: Právěve výuce, ve tř íděse skrývá velká mož nost kreativity a i výzkumu. Př esto že uč itel musí být kreativní a konkrétněaktivní, je pro zdravý psychický růst dítě te nebo studenta mož né a nutné vytvář et vztah v duchu př ístupu zamě ř eného na č lově ka. Nejen vytvář ení a působení vztahu na schopnost učení musí být téma výzkumu v pedagogice, ale i otázka jak pomoci učitelům, docentům a profesorům vytvář et ve vlastní osoběnutné a dostač ující postoje.
9
06.01.2008
01:11:17
Z hlediska výzkumu a obecné psychologie je nutné si vš ímat procesůorganizmických zkuš eností vyvíjejících se v kontaktu dvou osob za podmínek popsaných Carlem Rogersem. Tyto procesy nebo zkuš enosti nejsou organizovány v organizmu, nýbržasimilovány. Je to naprosto jiný proces nežběž né učení, a ten si zaslouž í citlivého výzkumu. Ve vyučování probíhají oba procesy velice zř etelně- pokud je chápu. Pak já (jako učitel) též chápu stále lépe vlastní možnosti jak vytvář et podmínky pro uč ení a tak zároveňasimilaci růstových procesů.
10
06.01.2008
01:11:17
Perspektivy př ístupu zamě ř eného na č lově ka Perspektivy š íř ení a porozumě ní př ístupu zamě ř eného na č lověka vidím na základě celosvě tového dě ní nejen v terapii ale i v dalš ích oborech pozitivně . Př esto se zdá, ž e se o vědeckém zájmu v té míř e jako o psychoanalýzu nedá hovoř it.
př ístup není dostatečněpochopen mnoha vě dci na vysokých š kolách, nepronikl dostatečnědo vyuč ování na gymnasiích a odborných š kolách, není dostateč nězahrnut ve vyuč ování vš eobecné psychologie, nejsou vš eobecněznámy a pochopeny jeho jedinečné cesty růstu a vývoje osobnosti, jakož to i uzdravujících procesůve vztahu člově ka s č lově kem, zdaleka není podtrhnuta jeho důlež itost ve vš ech oborech a životních situacích, nejde jenom o podpůrný vztah, nýbržo můj vlastní vývoj a rozvoj chápání denních situací nejsou vě decky dostateč něpodchyceny rozdíly ale i vzájemné obohacení na styč ných plochách psychologických š kol Pro nás odborníky to znamená mnoho kreativní práce, najít cesty pro publikace a nalézt cesty k odborníkům na univerzitách, ke studentům vysokých a stř edních š kol, nesklouznout do mnohých slepých uliček teorie, nacházet sebe samého, hledat výzkumné témata a projekty, zkoumat, chápat fenomenologicky klienta nebo partnera, organizovat př ednáš ky a organizovat skupinovou práci a dalš í. Jako dalš í body rozvíjení a upevňování (ale ne mě ně ní) př ístupu vidím
vztah ke vš eobecné psychologii, rozpolož ení se s 19 tezemi vývoje osobnosti a chování, výzkum vlivu na rodinu a vývoj dítě te a mladistvého, výzkum vztahu matky k dítě ti a jeho vývoji, vliv př ístupu na vývoj kognitivních systémůa učení, dialog mezi psychologickými směry a oboustranné obohacení, dobré př eklady knih Carla Rogerse - méněinterpretací.
Cesta k těmto metám není jistějednoduchá, je to výzva, neboťse Carl Rogers nedá rozumě t jen z jednotlivých dílůteorie. Vlastní myš lenky a teze je tř eba ově ř ovat v celém kontextu a zároveňv souladu k jednotlivým dílům ale hlavněvlastním prož itkům, k vlastnímu vývoji a oproš ť ování se od konstruktůa introjekcí. V posledních týdnech jsem č etl ně kolik knih př edních analytikůpř es vývoj dítě te a zůstalo mi záhadou pročje tento výzkum doménou analytiků. Co brání vě dcům naš ich ř ad takovéto výzkumy provádě t? Je snad problematické slouč it a zároveňdiferencovat v soběsamém citlivost osobního př ístupu a analytického pohledu z venku. Zdá se, ž e se analytici snaž í mnohem více poznávat vnitř ní svě t dítě te a vztah matky a otce k dítě ti, nežse o to snaž íme ve vlastních ř adách. Analytici mají ale tu nevýhodu, ž e jejich smě r dovoluje pouze pohled z venku a vytvář ení konstruktůa domně nek. Jak mají ale opustit tyto konstrukty a terminologii, kdyžtyto zahrnují jejich analytickou podstatu. Naproti tomu př ístup zamě ř ený na č lověka př ibliž uje vnitř ní svě t dítě te a matky do vaš eho vě domí př ímo a nabízí podmínky pro růst osobnosti – a to nejdř íve v encoutrových skupinách. Snad je jiždnes pootevř ena cesta, aby analytici pochopili, že nemají mož nost mnohá jejich pozorování a popisy uvést do skutečnosti praxe i kdyžmluví o akceptace a empatii, protože jim v tom brání právěanalýza. Tato možnost se skrývá v př ístupu zamě ř eném na člově ka – tedy v př ímém kontaktu, kterýž to srovnat s kontaktem v psychoanalyse by bylo nadmíru odváž né.
11
06.01.2008
01:11:17
Jak se dá ž ít se souč astným stavem př ístupu Př edem chci zmínit, kde cítím nedostatek v naš í vědecké „rodině “. Je to vě decká spolupráce, spolupráce na projektech a výzkumech a výmě na zkuš eností nejen v psychoterapii. Jak jsme slyš ely dostáváme se dnes do situace mnoha různých názorůi v ř adách PCA z č ehož pro nás vyvstávají následné otázky: Jak žít s různými názory? Jak se prohlubovat ve směru? Podle koho se ř ídit, kde je a nebo je-li opravdová pravda? Př i otázce, jak ž ít s různými názory, se vztahnu na vlastní zkuš enosti. Já sám neprožívám problém s různými názory ve styku s klienty, jestliže chápu nášvztah, ba ani v teorii, jestliže jsem pochopil a stále více chápu př ístup zaměř ený na člově ka. Je to moje vlastní teorie a ta je v podstatěshodná s teorií Carla Rogers. Jak si ale vytvář et tuto základnu, jak prohlubovat zkuš enosti, jak si smě r neustále dokazovat? Snad se dá odpově dě t poř ekadlem, kdo chce plavat musí do vody. A zkuš enosti získávám nejen z úspěchůale i z neúspě chů. Pro mne osobněje ažfascinující, kdyžv terapii neodolám tomu tlaku, který vš ichni jistěznáte, ně co vyložit racionálněa př itom zjistím, ž e to v klientu vyvolává averse. Pochopení této situace mi vskutku potvrzuje podstatu smě ru a dává možnost sensibilně ji reagovat. Vyslovení pocitůspojených s těmito averzemi i tř eba v př íš tím sezení, je-li to zlost nebo rozčarování, je důkaz, ž e klient nachází volnost a svobodu a já sám pak chápu více sama sebe a nové mož nosti ve vztahu, který v takové situaci př estává být psychoterapeutický, ale je nanejvýš e reálný. Př ístup zaměř ený na člově ka si potvrzuji i v jiných situacích, kdyžmi klient jižv 5. nebo 6. tém rozhovoru ř ekne: „Je to neuvě ř itelné, ale od té doby co k Vám chodím stoupá moje sebevě domí.“ A v 10. sezení ř ekne: „Ty straš né problémy – tím myslím ten můj vztah, než jsem k Vám př iš el – jo, dnes to vš e vidím jako velké zkuš enosti a vlastně , bez toho bych býval Vás nepoznal.“ V porozumě ní př ístupu je zahrnuto porozumě ní sama sebe, nastolit novou osobní cestu, rozvinout kreativitu a asimilovat nové zkuš enosti. Pravda je v nás, ne pouze ve vě děa zkuš enosti se rodí v nás za splně ní podmínek vztahu, kde je růst osobnosti vě domý či nevě domý cíl. Carl Rogers nepsal proto, aby nás poučoval, ale proto aby nás motivoval jít cestou svízelnou, zač ít chápat sama sebe a sice tak, abych se mohl na sebe spolehnout, ale zároveňakceptoval a chápal druhé a dokázal si vytvoř it kongruentní vztahy. Prohlubovat se v př ístupu zaměř eném na č lově ka znamená č erpat ze zážitků, prožitkůa vztahů, neuč it se jak vztahy žít ale skuteč něž ít. © by Ladisalv Nykl
