Územní plán velkého územního celku STŘEDNÍ POLABÍ

Územní plán velkého územního celku

STŘEDNÍ POLABÍ

prosinec 2006

ÚZEMNÍ PLÁN VELKÉHO ÚZEMNÍHO CELKU STŘEDNÍ POLABÍ

pořizovatel: Krajský úřad Středočeského kraje odbor regionálního rozvoje Zborovská 11 150 21 Praha 5

zhotovitel: AURS, spol. s r. o. Hládkov 920/12 169 00 Praha 6 zpracovatelský tým: Koordinace

Ing. arch. Milan Körner, CSc. Urbanismus

Ing. arch. Milan Körner, CSc. Ing. arch. Miroslav Tůma Ing. arch. Věra Soukeníková Ing. arch. Blanka Almásyová Sociálně ekonomická problematika

Prof. RNDr. Martin Hampl, DrSc. RNDr. Zdenka Hamplová Doprava

Ing. Josef Smíšek Vodní hospodářství

Ing. Martin Horejš (HW PROJEKT, s. r. o.) Ing. Pavel Křeček (Komprin, s. r. o.) Energetika, spoje

Václav Perný Věra Haltufová Přírodní podmínky, životní prostředí

Ing. Vladimír Mackovič (U-24, s. r. o.) Ing. Miloš Andrš (U-24, s. r. o.) Ing. Miroslav Kubový RNDr. Libor Krajíček (Atelier T-plan, s. r. o.) Digitální zpracování - Hydrosoft Veleslavín, s. r. o.

Ing. Jindřich Poláček Mgr. Josef Beneš Luboš Klíma Barbora Janásková Spolupráce

Jarmila Sodomová Ing. Lenka Pacalová

2


OBSAH Textová část: A. Základní údaje 1. Hlavní cíle řešení 2. Zhodnocení dříve zpracované a schválené ÚPD 3. Vyhodnocení, jak bylo splněno zadání a souborné stanovisko 4. Vyhodnocení souladu s cíly územního plánování

... 5 ... 6 ... 7 ... 8

B. Řešení územního plánu 5. Vymezení řešeného území podle katastrálních území ... 9 6. Základní podmínky vývoje území a ochrany jeho přírodních, civilizačních a kulturních hodnot ... 15 6.1. Poloha a vazby 6.2. Členění území 6.3. Přírodní podmínky 6.4. Vybrané faktory životního prostředí 6.5. Ochrana přírody 6.6. Kulturní hodnoty 6.7. Osídlení, obyvatelstvo a bytový fond

... 15 ... 17 ... 17 ... 19 ... 20 ... 25 ... 27

7. Návrh rozvoje sídelní struktury a zhodnocení rozvojových předpokladů 7.1. Velikostní struktura obcí 7.2. Administrativní funkce sídel 7.1. Sídelní struktura 7.1. Vazby v území

... 32 ... 32 ... 32 ... 32 ... 33

8. Návrh uspořádání území, vymezení významných rozvojových ploch nadmístního významu a případně území speciálních zájmů ... 35 8.1. Uspořádání území 8.2. Vymezení významných rozvojových ploch nadmístního významu 8.3. Vymezení území speciálních zájmů 8.4. Rekreace, cestovní ruch 8.5. Zemědělství

... 35 ... 36 ... 37 ... 37 ... 38

9. Limity využití území nadmístního významu, včetně stanovených záplavových území ... 40 10. Návrh dopravní a technické infrastruktury nadmístního významu ... 43 10.1. Doprava 10.2. Vodní hospodářství . 10.3. Energetika 10.4. Ropovody a ostatní dálkovodné potrubní sítě hořlavých kapalin 10.5. Spoje 10.6. Odpadové hospodářství

... 43 ... 51 ... 61 ... 63 ... 64 ... 67

11. Vymezení ploch přípustných pro dobývání ložisek nerostů a ploch pro jeho technické zajištění ... 69 12. Návrh regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability ... 71 13. Vymezení koridorů veřejně prospěšných staveb ... 73 14. Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení a jeho vlivů na životní prostředí ... 76 14.1. Důsledky ekonomicko sociální 14.2. Důsledky na kulturní hodnoty a zařízení kultury 14.3. Územně technické důsledky 14.4. Vyhodnocení vlivu na přírodní složky území (vč. záborů půdního fondu) 14.5. Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na životní prostředí

15. Návrh řešení požadavků civilní ochrany 16. Návrh lhůt aktualizace

... 76 ... 77 ... 77 ... 77 ... 83

... 85 ... 89

3


Přílohy C. Závazná část ve formě regulativů (separát) Grafické přílohy volné 1. Hlavní výkres (1 : 50 000) 2. Doprava (1 : 50 000) 3. Vodní hospodářství (1 : 50 000) 4. Energetika a spoje (1 : 50 000) 5. Ochrana přírody a krajiny, ÚSES (1 : 50 000) 6. Veřejně prospěšné stavby (1 : 50 000) 7. Ochrana půdního fondu (1 : 50 000) 8. Širší vztahy (1 : 200 000) vložené do textové části: vymezení území širší vztahy ochrana přírody památky obvody obcí II. a III. stupně zónování území silniční doprava železniční, letecká a vodní doprava zásobování vodou a významné ČOV zásobování elektrickou energií zásobování plynem a teplem, produktovody nerostné suroviny ÚSES

4


A. ZÁKLADNÍ ÚDAJE 1. Hlavní cíle řešení Hlavními cíli rozvoje území jsou ekonomická prosperita, vytvoření podmínek pro snížení nezaměstnanosti, zlepšení kvality života jeho obyvatel, příznivé životní prostředí a ochrana přírodních a kulturních hodnot. Územní plán velkého územního celku (dále ÚP VÚC) Střední Polabí bude pro tyto hlavní cíle vytvářet podmínky především návrhem uspořádání území, vymezením významných rozvojových ploch a hlavních koridorů dopravní a technické infrastruktury. Území ležící ve východní části Středočeského kraje je z podstatné části součástí nejvýznamnějšího urbanizačního koridoru České republiky, který propojuje Pražský region s Hradecko-pardubickou aglomerací. Ve středočeském prostoru představuje mimo území Pražského regionu nejvýznamnější koncentraci osídlení. Území vždy v minulosti mělo ve středočeském prostoru významnou roli, je zde mimořádná koncentrace historických měst. Polabí se vyznačovalo vysokou úrovní zemědělské produkce a v industriální etapě i nadprůměrným soustředěním průmyslových kapacit. K rozvoji průmyslu přispívala dopravní poloha na řece Labi (splavněné v celém rozsahu po Chvaletice) a na hlavních železničních i silničních trasách, vedoucích z Prahy východním směrem. Po roce 1990 došlo k významným změnám v ekonomické základně území (útlum řady nosných odvětví), a tím i k výraznému zvýšení vyjížďky za prací (zejména ve směru na Prahu) i k poměrně vysoké nezaměstnanosti. V současné době je v těžišti území, na severním okraji Kolína, největšího města v území, rozvíjena zóna Kolín – Ovčáry s dominantním programem výroby automobilů . Tato investice je generátorem rozvoje dalších ekonomických aktivit, a to i v širším územním kontextu. Po letech odkladů pokračuje výstavba dálnice D11, umožňující nejen propojení Prahy s Hradecko-Pardubickou aglomeraci a dále na Polsko (směr Wroclaw), ale i přenesení silničních dálkových vazeb z Olomoucka a Ostravska na Prahu, z dálnice D1 na koridor D11 a R35. Území disponuje ve své jihozápadní části (střední Posázaví) významným rekreačním potenciálem, který přesto, že tato část území je dobře přístupná z dálnice D11, zatím neprošel závažnější transformací.

5


2. Zhodnocení vztahu dříve zpracované a schválené ÚPD Pro řešené území nebyla dosud zpracována (s výjimkou koridoru D11) dokumentace charakteru ÚP VÚC. Poslední studie zabývající se regionální problematikou bylo společné zájmové území Kolín - Kutná Hora, která byla zpracována koncem 70. let. Stav územních plánů velkých územních celků v navazujícím území: • Pražský region - schválen 12/2006 • okresu Benešov - schválen 12/2006 • Mladá - územní plán schválený vládou ČR v roce 1994, schválena Změna č. 1 03/2004 • Mladoboleslavsko - zpracována a projednána územní prognóza (12/2002), • Pardubický kraj - schválen 12/2006 Stav územně plánovací dokumentace (dále ÚPD) v úrovni obcí je v jednotlivých okresech rozdílný; rozhodující ÚPD představují územní plány pěti největších měst. Území okresu Kolín je z velké části pokryté schválenou a rozpracovanou ÚPD. Západní část okresu (Českobrodsko – Černokostelecko) má výrazné vazby k hlavnímu městu Praze a je proto integrální součástí Pražského regionu, není součástí ÚP VÚC Střední Polabí. Okres Kutná Hora patří stavem ÚPD k horším územím. Územní plán však mají schválený všechna města. Okres Nymburk patří k územím, která jsou nejméně „pokryta“ územními plány obcí. Součástí okresu je Lysecko – Milovicko, které je řešené samostatným ÚP VÚC Mladá. Málo „pokryta“ ÚPD obcí je rozsáhlá severovýchodní část okresu.

6


3. Vyhodnocení, jak bylo splněno zadání a souborné stanovisko Hlavní požadavky zadání byly směřovány do oblastí: - širších vazeb v území - stabilizace demografické, sociální a ekonomické situace; vč. návrhu vymezení velkých rozvojových ploch - ochranu přírodních a kulturních hodnot - vymezení koridorů a ploch pro dopravní a technickou infrastrukturu. Do území se promítají dva problémové dopravní záměry, a to zlepšení plavebních podmínek na Labi (součást propojení Dunaj – Odra - Labe) a vedení vysokorychlostních tratí (VRT) z Prahy východním směrem (Brno). Zatím nejsou k dispozici dostatečné průkazy o potřebnosti těchto záměrů ani posouzení jejich důsledků na životní prostředí. Případné vedení VRT by znamenalo i závažné, převážně negativní důsledky na osídlení. Nepochybně existují systémové varianty dálkové železniční dopravy, využívající ve značném rozsahu stávajících koridorů; jedná se však o celorepublikovou, nejen regionální koncepci. V ÚP VÚC je navržen koridor pro VRT a koncepce územního řešení zlepšení plavebních podmínek na Labi s využitím podkladů Ministerstva dopravy ČR. Pro ČR je závazná Evropská dohoda o hlavních vnitrostátních vodních cestách mezinárodního významu – AGN (č. 163/1995 Sb.). Tyto záměry jsou převzaty jako informace, resp. územní rezervy, nejsou však sledovány v rámci návrhového období, a tudíž nejsou zahrnuty do návrhu veřejně prospěšných staveb. Požadavky obsažené v zadání byly v konceptu v celém rozsahu splněny. Z hlediska širších vazeb území je navrženo nové propojení jádrového území Kolín – Kutná Hora na Pardubice a výrazné zlepšení propojení Kolína ve směru na dálnici D1 a Vlašimsko – Benešovsko (součást koncepce propojení středočeských regionálních center). Navržená struktura osídlení může společně se zlepšením dopravních vazeb vytvářet předpoklady ke stabilizaci osídlení. Navrhované záměry nejsou kolizní s ochranou kulturních a přírodních hodnot. V rámci konceptu byl doplněn ÚSES regionální a nadregionální úrovně. Významné dopravní koridory byly v některých případech řešeny variantně, nad rámec zadání byly ověřovány některé další dopravní záměry. Tyto záměry vycházely z rozpracované územně plánovací dokumentace některých měst a obcí. Souborné stanovisko ke konceptu ÚP VÚC Střední Polabí schválilo Zastupitelstvo Středočeského kraje usnesením č. 60-11/2006/ZK ze dne 24. 4. 2006. Souborné stanovisko jednoznačně určilo varianty dopravních záměrů pro návrh ÚP VÚC. Na základě dopracované ÚPD obcí byly v některých případech modifikovány obchvaty sídel. Dokončené, resp. rozestavěné úseky nadřazené silniční sítě již nejsou sledovány jako návrhy a byly proto vypuštěny ze seznamu veřejně prospěšných staveb (dále VPS). Velké rozvojové plochy byly na základě souborného stanoviska z návrhu vypuštěny. Rozhodující areály, tj. zóna Kolín-Ovčáry a Nymburk-sever jsou z velké části realizovány. V návrhu byly aktualizovány údaje o zvláště chráněných územích a prvcích územního systému ekologické stability; do řešení byla zahrnuta i vyhlášená území soustavy Natura 2000. Dle nových požadavků bylo aktualizováno mimo jiné vodní hospodářství (Plán rozvoje vodovodů a kanalizací na území kraje) vč. aktualizace databáze ochranných pásem vodních zdrojů a záplavových území. Textová části byla dokumentace dle pokynů souborného stanoviska byla zredukována. Je možno konstatovat, že požadavky kladené souborným stanoviskem byly splněny – s výjimkou 2 bodů části D. 6 a, b, které požadovaly jevy nerelevantní měřítku ÚP VÚC.

7


4. Vyhodnocení souladu s cíli územního plánování Navržené řešení ÚP VÚC je v souladu s cíli územního plánování, odpovídá měřítku podrobnosti 1 : 50 000. Požadavek na zajištění předpokladů pro zabezpečení souladu přírodních, civilizačních a kulturních hodnot řešeného území naplňuje ÚP VÚC následovně: 1. Závazná část ÚP VÚC je v souladu s ustanovením § 18 vyhl. č. 135/2001 Sb.: a) vymezuje koridory a plochy pro veřejně prospěšné stavby na úseku dopravy, energetiky, vodního hospodářství s cílem vytvořit územní předpoklady pro nezbytný rozvoj těchto funkčních systémů a pro minimalizaci jejich vlivů na životní prostředí, nadregionální a regionální systém ekologické stability pro posílení ekostabilizačních funkcí krajiny b) formuluje limity využití území na úseku ochrany přírody a krajiny pro zajištění ochrany přírodních hodnot řešeného území. 2. Vlivy navrženého řešení na životní prostředí byly posuzovány v rámci hodnocení koncepce (konceptu) řešení ÚP VÚC dle § 14 zákona č. 244/1992 Sb. a jeho závěry byly promítnuty do návrhu ÚP VÚC. 3. Ochrana hlavních složek životního prostředí – půdy, vody a ovzduší - je dále zohledněna takto: a) navržené záměry jsou v území lokalizovány s ohledem na minimalizaci záborů nejkvalitnějších půd v řešeném území b) v hlavním výkresu ÚP VÚC jsou zobrazena ochranná pásma všech významných vodních zdrojů jako limity využití území c) ÚP VÚC nenavrhuje nové zdroje znečištění ovzduší. Vytvoření územních předpokladů pro rozvoj plynofikace území umožní další omezování lokálních zdrojů znečištění. 4. Rozvoj areálu letiště Čáslav je sledován dle dokumentace tohoto areálu. 5. Navržená koncepce umožňuje rozvoj strategických průmyslových zón (Usnesení vlády ČR č. 110/2005) v lokalitách Kolín – Ovčáry, Nymburk sever a vybrané investiční zóny Kutná Hora – Na Rovinách (Program rozvoje Středočeského kraje). 6. Navržená koncepce je úzce koordinována s koncepcemi sousedních územních celků, zejména Pražského regionu a Pardubického kraje, které navazují v hlavní ose osídlení, propojující hl. m. Prahu s Hradecko-Pardubickou aglomerací.

8


B. ŘEŠENÍ ÚZEMNÍHO PLÁNU 5. Vymezení řešeného území podle katastrálních území Řešené území zahrnuje celý současný okres Kutná Hora a více jak dvě třetiny okresů Kolín a Nymburk. Západní část okresu Kolín (Českobrodsko, Černokostelecko) je řešena ÚP VÚC Pražského regionu. Západní část okresu Nymburk (Lysecko - Milovicko) je řešena ÚP VÚC Mladá. Území jižně Labe (v koridoru dálnice D11) je řešeno obdobně jako navazující část území okresu Kolín v ÚP VÚC Pražského regionu. Řešené území zahrnuje celkem 225 administrativních obcí, z toho za okres: Nymburk 68 obcí Kolín 69 obcí Kutná Hora 88 obcí Řešené území (vč. obcí v koridoru D11) má rozlohu 2 160 km2 a k 1. 3. 2001 zde žilo 211,4 tis. obyvatel. Seznam obcí, zahrnuje následující obce a jejich katastrální území: obec katastrální území Adamov Adamov u Tupadel Barchovice Barchovice, Hryzely, Radlice u Barchovic Bečváry Bečváry, Červený Hrádek u Bečvár, Hatě, Horní Jelčany, Poďousy, Zadní Hrádek Bělušice Bělušice Bernardov Bernardov Běrunice Běrunice, Běruničky, Slibovice, Velké Výkleky, Vlkov nad Lesy Bílé Podolí Bílé Podolí, Lovčice, Zaříčany Bludov Bludov v Čechách Bobnice Bobnice, Kovansko Bohdaneč Bohdaneč u Zbraslavic, Dvorecko, Kotoučov, Prostřední Ves, Řeplice Brambory Brambory Bratčice Bratčice u Potěh Břežany I Břežany I, Chocenice u Břežan I Budiměřice Budiměřice, Rašovice u Nymburka, Šlotava Býchory Býchory Cerhenice Cerhenice, Cerhýnky Církvice Církvice u Kolína Církvice Církvice u Kutné Hory, Jakub Čáslav Čáslav, Filipov u Čáslavi Čejkovice Čejkovice u Zbýšova Černíny Bahno, Černíny, Hetlín, Předbořice, Zdeslavice u Černín Červené Janovice Červené Janovice, Chvalov u Červených Janovic, Vilémovice u Červených Janovic, Zhoř u Červených Janovic Červené Pečky Bohouňovice I, Bořetice u Kolína, Červené Pečky, Dolany u Červených Peček, Opatovice Čestín Čenovice, Čestín, Kamenná Lhota u Čestína, Kasanice, Kněž u Čestína, Polipsy Čilec Čilec Činěves Činěves Dlouhopolsko Dlouhopolsko Dobrovítov Dědice u Zbýšova, Dobrovítov

9


obec Dobřichov Dobšice Dolní Chvatliny Dolní Pohleď Dománovice Drahobudice Drobovice Dvory Dymokury Grunta Hlízov Horka I Horka II Horky Horní Kruty Horušice Hořátev Hostovlice Hraběšín Hradčany Hrubý Jeseník Chabeřice Chleby Chlístovice Chotěšice Chotusice Chotutice Choťánky Choťovice Chroustov Jestřabí Lhota Jíkev Jizbice Kácov Kamenné Zboží Kbel Klášterní Skalice Kluky Kněžice Kněžičky Kobylnice Kolaje Kolín Konárovice Kořenice

katastrální území Dobřichov Dobšice u Žehuně Dolní Chvatliny, Horní Chvatliny, Mančice Dolní Pohleď Dománovice Drahobudice Drobovice Dvory u Nymburka Černá Hora u Dymokur, Dymokury, Svídnice u Dymokur Grunta Hlízov Horka u Žehušic Horka nad Sázavou, Hrádek nad Želivkou Horky u Čáslavi Bohouňovice II, Dolní Kruty, Horní Kruty, Újezdec u Horních Krut Horušice Hořátev Hostovlice u Čáslavi Hraběšín Hradčany u Žehuně Hrubý Jeseník Chabeřice Chleby Chlístovice, Chroustkov, Kralice, Vernýřov, Všesoky, Zdeslavice u Chlístovic, Žandov Břístev, Chotěšice, Malá Strana u Chotěšic, Nouzov u Dymokur, Nová Ves u Chotěšic Chotusice Chotutice Choťánky Choťovice Dvořiště, Chroustov Jestřabí Lhota Jíkev Jizbice u Nymburka Kácov, Zderadinky, Zderadiny Kamenné Zboží Kbel u Ratboře Klášterní Skalice Kluky u Čáslavi, Nová Lhota, Olšany u Čáslavi, Pucheř Dubečno, Kněžice u Městce Králové, Osek Kněžičky Kobylnice nad Doubravou Kolaje Kolín, Sendražice u Kolína, Štítary u Kolína, Zibohlavy Konárovice Chotouchov, Kořenice, Pučery 10


obec Košice Košík Kostelní Lhota Kostomlátky Kostomlaty nad Labem Kouřim Kouty Kovanice Krakovany Krchleby Krchleby Křečhoř Křečkov Křesetice Křinec Krychnov Kutná Hora Ledečko Libenice Libice nad Cidlinou Libodřice Lipec Lošany Loučeň Malešov Malotice Mcely Městec Králové Milčice Miskovice Močovice Nebovidy Němčice Nepoměřice Netřebice Nová Ves I Nové Dvory Nový Dvůr Nymburk Odřepsy Ohaře Okřesaneč Okřínek Onomyšl Opatovice I

katastrální území Košice u Nepoměřic Doubravany, Košík, Sovolusky u Košíku, Tuchom Kostelní Lhota Doubrava u Kostomlat nad Labem, Kostomlátky Hronětice, Kostomlaty nad Labem, Lány u Kostomlat nad Labem Kouřim Kouty u Poděbrad Chvalovice u Nymburka, Kovanice Božec, Krakovany Chedrbí, Krchleby u Čáslavi Krchleby u Nymburka Křečhoř, Kutlíře Křečkov Bykáň, Chrást u Křesetic, Křesetice, Krupá u Křesetic Bošín, Křinec, Mečíř, Nové Zámky, Sovenice, Zábrdovice u Křince Krychnov Kaňk, Kutná Hora, Malín, Neškaredice, Perštejnec, Poličany, Sedlec u Kutné Hory Ledečko Libenice Libice nad Cidlinou Libodřice Lipec Lošánky, Lošany Loučeň, Patřín, Studce Malešov, Polánka u Malešova, Týniště u Malešova Lhotky u Malotic, Malotice Mcely Městec Králové, Vinice u Městce Králové Milčice u Peček Bylany u Kutné Hory, Hořany u Kutné Hory, Mezholezy u Kutné Hory, Miskovice, Přítoky Močovice Nebovidy Němčice u Kolína Miletice u Nepoměřic, Nepoměřice Netřebice u Nymburka Nová Ves I Nové Dvory u Kutné Hory Nový Dvůr u Oskořínka Drahelice, Nymburk Odřepsy Ohaře Okřesaneč Okřínek, Srbce u Okřínka Křečovice u Onomyšle, Miletín u Onomyšle, Onomyšl, Rozkoš u Onomyšle Opatovice I 11


obec Opočnice Opolany Oseček Oskořínek Ovčáry Paběnice Pašinka Pátek Pečky Pertoltice

katastrální území Opočnice Kanín, Opolánky, Opolany, Oškobrh Oseček Oskořínek Ovčáry u Kolína Paběnice Pašinka Pátek u Poděbrad Pečky, Velké Chvalovice Chlístovice u Pertoltic, Laziště u Pertoltic, Machovice, Milanovice, Pertoltice u Zruče nad Sázavou Petrovice I Hološiny, Michalovice, Petrovice I, Senetín, Újezdec Petrovice II Losiny, Staré Nespeřice Písková Lhota Písková Lhota u Poděbrad Písty Písty u Nymburka Plaňany Blinka, Hradenín, Plaňany, Poboří Pňov-Předhradí Klipec, Pňov, Předhradí Poděbrady Kluk, Poděbrady, Polabec, Přední Lhota u Poděbrad, Velké Zboží Podmoky Podmoky u Městce Králové Podveky Ježovice, Podveky Polepy Polepy u Kolína Polní Chrčice Polní Chrčice Polní Voděrady Polní Voděrady Potěhy Potěhy Radim Radim u Kolína Radovesnice I Radovesnice I Radovesnice II Radovesnice II, Rozehnaly Rašovice Jindice, Mančice u Rašovic, Rašovice u Uhlířských Janovic Rataje nad Sázavou Malovidy, Mirošovice u Rataj nad Sázavou, Rataje nad Sázavou Ratboř Ratboř, Sedlov Ratenice Ratenice Rohozec Rohozec u Žehušic Rožďalovice Hasina, Ledečky, Podlužany, Podolí u Rožďalovic, Rožďalovice, Zámostí u Rožďalovic Řendějov Řendějov Sadská Sadská Samopše Samopše, Talmberk Sány Sány Schořov Schořov Seletice Seletice Semtěš Semtěš u Bílého Podolí Senice Senice Skvrňov Skvrňov Slavošov Hranice u Slavošova, Slavošov u Zruče nad Sázavou Sloveč Kamilov, Sloveč, Střihov Soběšín Soběšín Sokoleč Sokoleč 12


obec Souňov Staňkovice Starkoč Starý Kolín Sudějov Suchdol Svatý Mikuláš Svojšice Šebestěnice Štipoklasy Tatce Toušice Třebešice Třebestovice Třebětín Třebonín Třebovle Tři Dvory Tupadly Týnec nad Labem Uhlířská Lhota Uhlířské Janovice Úmonín Úmyslovice Úžice Vavřinec Velenice Veletov Velim Velký Osek Veltruby Vestec Vidice Vinaře Vlačice Vlastějovice Vlkaneč Vlkov pod Oškobrhem Vodranty Volárna Vrbčany Vrbice

katastrální území Souňov Smilovice u Staňkovic, Staňkovice u Uhlířských Janovic Starkoč u Bílého Podolí Starý Kolín Sudějov Dobřeň u Kutné Hory, Malenovice u Kutné Hory, Solopysky u Kutné Hory, Suchdol u Kutné Hory Lišice u Sulovic, Sulovice, Svatá Kateřina u Svatého Mikuláše, Svatý Mikuláš Bošice u Kouřimi, Svojšice u Kouřimi Šebestěnice Štipoklasy u Černín Tatce Mlékovice, Toušice Třebešice Třebestovice Hostkovice u Třebětína, Třebětín, Víckovice Třebonín Hlaváčova Lhota, Miškovice u Kouřimi, Třebovle Tři Dvory Tupadly u Čáslavi Lžovice, Týnec nad Labem, Vinařice u Týnce nad Labem Rasochy, Uhlířská Lhota Bláto, Janovická Lhota, Kochánov u Mitrova, Mitrov u Uhlířských Janovic, Opatovice II, Uhlířské Janovice Březová u Úmonína, Korotice, Lomec u Úmonína, Úmonín Ostrov u Poděbrad, Úmyslovice Čekanov, Mělník nad Sázavou, Radvanice nad Sázavou, Smrk u Úžic, Úžice u Kutné Hory Chmeliště, Vavřinec, Žíšov Velenice Veletov Veletov Velim, Vítězov Velký Osek Hradišťko I, Veltruby Vestec nad Mrlinou Roztěž, Tuchotice, Vidice u Kutné Hory Vinaře Vlačice Březina nad Sázavou, Kounice nad Sázavou, Milošovice, Pavlovice u Vlastějovic, Vlastějovice, Volavá Lhota Kozohlody, Přibyslavice u Vlkanče, Vlkaneč Vlkov pod Oškobrhem Vodranty Volárna Vrbčany Vrbice u Poděbrad 13


obec Vrbová Lhota Vrdy Všechlapy Záboří nad Labem Záhornice Zalešany Zásmuky Zbizuby Zbraslavice Zbýšov Zruč nad Sázavou Zvěřínek Žabonosy Žáky Ždánice Žehuň Žehušice Žitovlice Žiželice Žleby

katastrální území Vrbová Lhota Dolní Bučice, Horní Bučice, Vrdy, Zbyslav Všechlapy u Nymburka Habrkovice, Záboří nad Labem Záhornice u Městce Králové Přebozy, Zalešany Doubravčany, Nesměň u Zásmuk, Sobočice, Vršice, Zásmuky Makolusky, Vlková, Vranice, Zbizuby Hodkov, Krasoňovice, Lipina u Zruče nad Sázavou, Malá Skalice u Zbraslavic, Ostrov u Bohdanče, Rápošov, Útěšenovice, Velká Skalice, Zbraslavice Březí u Šebestěnic, Damírov, Chlum u Zbýšova, Klucké Chvalovice, Krchlebská Lhota, Opatovice u Zbýšova, Zbudovice, Zbýšov v Čechách Nesměřice, Zruč nad Sázavou, Želivec Zvěřínek Žabonosy Žáky Ždánice u Kouřimi Žehuň Bojmany, Žehušice Pojedy, Žitovlice Hradišťko II, Končice, Kundratice u Žiželic nad Cidlinou, Loukonosy, Žiželice nad Cidlinou Zehuby, Žleby

14


6. Základní podmínky vývoje území a ochrany jeho přírodních, civilizačních a kulturních hodnot 6.1. Poloha a vazby 6.1.1. Širší vztahy Podstatná část území Středního Polabí je součástí nejvýznamnějšího koridoru osídlení České republiky, který zahrnuje Dolní Polabí a Dolní Povltaví (vč. hlavního města Prahy) a Střední Polabí (v širším pojetí vč. Hradecko-pardubické aglomerace). Tento koridor pokračuje (v nižší intenzitě osídlení) východním směrem na Olomoucko a Ostravsko-Těšínsko. Řešené území má silné vazby na hlavní město Prahu, v rámci Středočeského kraje však představuje relativně autonomní území. Města Nymburk, Poděbrady, Kolín, Kutná Hora a Čáslav nejvýznamnější aglomeraci osídlení ve středočeském prostoru (mimo Pražského metropolitního areálu). Specifikem této aglomerace je tangenciální uspořádání (v koridoru silnice I/38) a orientace vůči hl. městu Praze. Radiální vazby k hl. městu Praze jsou zabezpečovány dvěma železničními tratěmi: kolínskou, která v úseku Praha-Česká Třebová je součástí tzv. tranzitního koridoru (vazby na Brno a Olomouc - Ostravu) lyseckou, která umožňuje spojení Nymburka a Poděbrad do Prahy, východním směrem pak z V. Oseka pokračuje na Chlumec n. C. a Hradec Králové V silniční dopravě jsou vazby hlavních center ku Praze zabezpečovány dálnicí D11 (Praha – Poděbrady - Hradec Králové) a silnicí I. třídy: 12 (Praha - Kolín) Jižní část řešeného území -Posázaví - má vazby k hl. městu Praze prostřednictvím dálnice D1, v železniční dopravě pak posázavskou tratí (Světlá nad Sázavou - Čerčany), která navazuje na trať benešovskou. Významným (vůči Praze) tangenciálním dopravním koridorem je silnice I/38, umožňující propojení Středního Polabí na Mladou Boleslav (severním směrem) a Havlíčkův Brod a Jihlavu (jižním směrem). Tato trasa umožňuje severozápadním směrem (přes Českou Lípu a Rumburk) vazby na východní Sasko a jihovýchodním směrem (přes Znojmo) vazby na Vídeň. Součástí tohoto koridoru je i železniční trať, která zejména v úseku Kolín - Havlíčkův Brod má i nadregionální význam. Pro tranzitní vazby (z Prahy ve směru na Krkonoše) je významná silnice I/32 Poděbrady – Jičín, navazující na D11. Z komunikací vedoucích jižním směrem (vazba na Benešovsko) je nejvýznamnější silnice II/125, která vede z Kolína přes Uhlířské Janovice na Kácov, kde překonává Sázavu, v mimoúrovňové křižovatce (dále MÚK) Psáře kříží D1 a dále vede na Vlašim a Mladou Vožici. Jako II/137 pokračuje na Tábor. Problematické je vedení trasy v prostoru Vlašimi a průchod Chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) Blaník.

6.1.2. Poloha, regionální organizace a rozvojový potenciál území Řešené území má plošný rozsah 2 160 km2 a podle výsledků sčítání lidu v r. 2001 zde trvale žilo 211 410 obyvatel. Z administrativního hlediska zahrnuje Střední Polabí celý okres Kutná Hora a převážnou část okresů Kolín a Nymburk (celkem 225 administrativních obcí). Západní okraje okresů Kolín a Nymburk byly hodnoceny v rámci ÚP VÚC Pražského regionu a Mladá. Jedná se o prostory s dominantní regionální spádovostí přímo k Praze. Jejich vyloučení přispívá ke zvýšení organičnosti řešeného území. To lze charakterizovat jako poměrně silně integrovaný prostor, jehož sídelní páteří je osa tvořená pěti největšími středisky: Nymburk - Poděbrady - Kolín - Kutná Hora -

15


Čáslav. Vzájemná propojenost těchto měst, vyjádřená intenzivní pracovní i obslužnou dojížďkou spolu s centrální pozicí nejvýznamnějšího střediska Kolína, sjednocuje celý prostor a zajišťuje jeho částečnou autonomii. Z hlediska postavení v širším systému osídlení má pro Střední Polabí primární význam blízkost hlavního města a dále také poloha na jedné z nejvýznamnějších celostátních rozvojových os Praha – Hradec Králové/Pardubice. Důsledkem této pozice je nejen zcela jednoznačná vyšší regionální orientace celého území na Prahu, ale i mimořádný rozvojový potenciál většiny řešeného území. To lze proto hodnotit i jako součást širšího pražského metropolitního regionu. Velikostní diferenciace hlavních středisek, jejich vzájemná poloha a především jejich poloha vůči Praze podmiňují jak vnitřní regionální organizaci řešeného území, tak i uspořádání vnějších vazeb. Všech pět hlavních středisek si vytváří relativně autonomní mikroregiony integrované intenzivní pracovní a obslužnou dojížďkou obyvatelstva mezi jádrem a zázemím. Této skutečnosti odpovídá i jejich schválení jako obcí III. stupně (tj. obcí s rozšířenou působností) a relativně souhlasné vymezení příslušných správních obvodů s vymezením přirozených mikroregionů (za částečně problematické je možné označit jen nerespektování přirozené střediskové působnosti Čáslavi přes krajské hranice na subregion Golčova Jeníkova). Pokud jde o vnitřní diferenciaci pěti výše sledovaných mikroregionů, resp. obvodů obcí III. stupně, je možné vycházet z rozlišení obvodů obcí II. stupně (obce s pověřeným obecním úřadem). Tyto obvody zhruba odpovídají subregionům, tj. částečně organickým malým územním celkům s přirozeným vztahem – především obslužným – ke střediskům lokálního významu.Tyto jednotky jsou sice slaběji integrované než mikroregiony, ale citlivěji vyjadřují územní rozrůznění a mají rovněž určitý správní i sídelně funkční význam. Jednotek této úrovně je v rámci ÚP VÚC Střední Polabí celkem 12, z toho pouze ve dvou případech nezahrnuje řešené území jejich celé obvody: nejsou sledovány 4 obce z obvodu Sadská (Hradišťko, Chrást, Velenka a Hořany) a 2 obce z obvodu Nymburka (Straky a Zbožíčko). Střediska osídlení Mikroregionální středisko vyššího stupně: Kolín s maximálním regionem (včetně Kutnohorska a Čáslavska) o populační velikosti 166,1 tis. obyvatel. Kolín jako výrazně nejsilnější centrum v rámci řešeného území, je vhodné charakterizovat i z hlediska postavení v hierarchii středisek v celé ČR: podle počtu obyvatelstva zaujímal sice až 36. místo, podle pracovních příležitostí však již 28. místo a velikostí své regionální působnosti dokonce 15. místo. Mikroregionální střediska středního stupně: Kutná Hora (81,2 tis. obyv. v regionu zahrnujícím i Čáslavsko) a Nymburk (66,4 tis. obyv. v regionu zahrnujícím i Poděbradsko). Mikroregionální střediska nižšího stupně: Čáslav (35,0 tis. obyv. v regionu) a Poděbrady (27,7 tis. obyv. v regionu). Mikroregionální střediska jsou obcemi s rozšířenou působností (obce III. stupně). Subregionální střediska: Kouřim, Pečky, Týnec nad Labem na Kolínsku; Uhlířské Janovice, Zruč nad Sázavou na Kutnohorsku; Městec Králové a Sadská na Nymbursku. Subregionální střediska jsou obcemi s pověřeným obecním úřadem (obce II. stupně). Z významové hierarchie středisek a především jejich polohy v širším systému osídlení je možné odvozovat i základní charakteristiky rozvojového potenciálu jak samotných středisek, tak i jejich regionů. Vazby okrajových částí území v některých případech neodpovídají vymezením dosavadních okresů ani novému správnímu uspořádání (obvody obcí II. a III. stupně). 16


Prostor Žiželic bude zřejmě směřovat k blízkému městu Chlumec nad Cidlinou (trasa D11 oddělí Žiželice od Týnce n. Labem). Obce Hlavečník a Labské Chrčice mají lepší spojení do Týnce nad Labem než k centrům na území Pardubického kraje. Naopak obce Bernardov a Horušice mají lepší spojení do Chvaletic než ke Kutné Hoře, resp. Čáslavi. Problematické je zařazení území Posázaví, a to jak části území do obvodu II. stupně Uhlířských Janovic, tak údolní části Posázaví (Rataje nad Sázavou, Kácov, Zruč nad Sázavou) ke střediskům Kutná Hora a Čáslav. Přirozený spádový obvod města Sázava, které přešlo do okresu Benešov, má převažující vazby k městu Benešov a spádový obvod města Zruč nad Sázavou má lepší vazby k Vlašimi. Vzhledem k rekreačnímu charakteru Posázaví má toto území prostřednictvím dálnice D1 velmi intenzivní vazby k hl. m. Praze.

6.2. Členění území Vymezení řešeného území v ÚP VÚC Střední Polabí bylo ovlivněno dřívějším zpracováním ÚP VÚC Pražského regionu a Mladé. Prostor Lysá nad Labem – Milovice lze považovat za integrální součást Pražského metropolitního areálu. Zařazení obcí Straky a Zbožíčko (do území těchto obcí zasahuje areál letiště Milovice-Boží Dar) k Nymburku je problematické. Z hlediska reálných vnitroregionálních vazeb by bylo možné uvažovat o korekci vymezení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem (Nymburk, Sadská). Reforma veřejné správy vymezuje v území 5 obvodů obcí (měst) s rozšířenou působností. S výjimkou Nymburska tyto správní obvody nepřesahují vymezené území. Dostupnost správních středisek III. stupně je s výjimkou prostoru Posázaví vyhovující. Největší město v tomto území Zruč nad Sázavou (cca 5 tis. obyv.) má velmi malé spádové území (+ 2,7 tis. obyv.), nesplňuje předpoklady pro zařazení do vyšší kategorie. Možné je zařazení do obvodu města Vlašimi. Významnější než administrativní členění je však reálné zónování území. Koridor zahrnující 5 největších měst je možné charakterizovat jako území vysoce urbanizované, které na severozápadě (Nymburk, Sadská, Pečky) integrálně navazuje na urbanizované území Pražského regionu (Lysá nad Labem – Milovice – Český Brod). Druhým výrazným územím je Posázaví, které představuje značně členitý terén s vysokým zastoupením lesů. Toto území má rozsáhlý rekreační potenciál; vzhledem k větší vzdálenosti od hl. m. Prahy však nelze předpokládat rozsáhlejší transformaci rekreační zástavby na trvalé bydlení. Mezilehlé území představuje zemědělskou krajinu. Úpadek významu zemědělské výroby významně ovlivňuje perspektivu tohoto území. U velikostní kategorie měst ve Středním Polabí nelze předpokládat výraznější suburbanizační trendy, s výjimkou Kouřimska, které leží nejblíže Praze a nelze předpokládat ani rozšíření vlivu hl. města. Specifickým, značně periferním územím je severovýchodní část okresu Nymburk, která rovněž představuje výraznou zemědělskou oblast. Rekreační potenciál mají jen menší zóny v tomto území (pás lesů od Loučně přes Rožďalovice a Dymokury, sahající až k Městci Králové).

6.3. Přírodní podmínky 6.3.1. Morfologie a geologie Střední Polabí je z hlediska přírodních charakteristik vymezeno prstencem lesů od Vlkavy přes Rožďalovice po Městec Králové, které korespondují s terénní terasou (Mrlinská tabule), rozdělenou tokem Mrliny na dvě části. Západní část s nejvyššími kopci Hlavňov (257 m n. m.) a Ostrá Hůrka (287 m n. m.) je rozvodím mezi Jizerou a Labem. Nejvyšším místem východní části této tabule je vrch Na Pískách (severovýchodně Městce Králové). Východně vymezuje území na severu Chlumecká tabule a jižně Labe Železné hory (mimo řešené 17


území). V území severně Labe jsou přírodními dominantami vrch Homole (279 m n. m.) u Býchor a Kozí Hůra (272 m n. m.) u Žehuně. Jižní část území Kutnohorsko je morfologicky různorodější. Zahrnuje Kutnohorskou plošinu a Hornozásavskou pahorkatinu. Nadmořská výška v této části se pohybuje okolo 400 m n. m., nejvyšší kopce překračují 500 m n. m.: Čihadlo severně Zruče nad Sázavou (531 m n. m.), Březina (554 m n. m.), Kopaniny (552 m n. m.). Na západní straně vymezuje (v jižní části) řešené území od Pražského regionu terénní zlom s nejvyššími kótami Osička (436 m n. m.) a Ždánice (400 m n. m.). Z regionálně geologického hlediska řešené území zasahuje do několika geologicky zcela odlišných jednotek.. Zjednodušeně lze říci, že jižní část území leží v oblasti s převládajícími metamorfovanými a magmatickými horninami moldanubika, kutnohorského krystalinika a železnohorského proterozoika, menší enklávu tvoří sedimentární výplň okraje blanické brázdy. Ve střední části řešeného území převažují v povrchové vrstvě kvartérní eolické sedimenty. Váté sedimenty částečně zakrývají kontakt krystalinika s okrajem české křídové pánve, tvořící celou severní část řešeného území. Tato pánev je nejvýznamnějším zdrojem podzemních vod na území ČR. Jižním okrajem pánve se táhne údolní deprese Labe, vyplněná recentními nezpevněnými říčními sedimenty, z nichž ojediněle vystupují suky krystalinika či křídových hornin.

6.3.2. Vodní toky Nejvýznamnějším tokem je Labe, které do území vstupuje u Týnce nad Labem a opouští jej pod Kostomlaty nad Labem. Nejvýznamnějšími pravostrannými přítoky jsou Cidlina a Mrlina (již mimo území Vlkava) a levostrannými Doubravice, Vrchlice, Výrovka a Šembera. Tok Sázavy v podstatě vymezuje území oproti Benešovsku. Pravostrannými přítoky (z řešeného území) je několik menších potoků.

6.3.3. Podzemní vody Území jako celek nemá vlivem geologického složení vhodné podmínky pro tvorbu větších zásob podzemní vody. Velmi důležitý zdroj přírodní minerální vody je v poděbradském prostoru, jde o artéskou podzemní vodu, uzavřenou v cenomanských pískovcích.

6.3.4. Podnebí Území patří k dvěma odlišným podnebným oblastem, z nichž hlavním kriteriem jsou teplotní poměry. Severní část, kterou zaujímají Česká tabule a okolí Kutné Hory je teplejší než jižní, v podstatě posázavská část. Teplotně lze území charakterizovat celkově jako mírně teplé až teplé, srážkově sušší, severní část jak teplou a jižní část jako mírně teplou. Sněhové srážky a sněhová pokrývka a jsou v řešeném území velmi rozdílné vlivem nadmořské výšky a tvářnosti povrchu. Směr větru odpovídá všeobecným poměrům v Čechách.

6.3.5. Biogeografie V řešeném území se nacházejí tyto bioregiony: 1.5 Českobrodský, 1.6.Mladoboleslavský, 1.7 Polabský, 1.22 Posázavský, 1.48 Havlíčkobrodský. Na východní hranici řešeného území zcela nepatrně zasahují bioregiony 1.8 Pardubický a 1.9 Cidlinsko-Chlumský.

6.3.6. Les (pozemky určené k plnění funkcí lesa) Výměra a rozložení lesů v území, lesnatost: území VÚC Střední Polabí Středočeský kraj ČR

podíl lesa z celkové výměry 18,60 % 27,67 % 33,46 %

Z porovnání průměrných hodnot je ve VÚC Polabí patrný výrazně nižší podíl lesů. Přitom se ještě v 18


území vyskytuje řada zcela bezlesých katastrů. Nízký podíl lesů se projevil i v nízké hodnotě koeficientu ekologické stability, která má ve VÚC Polabí hodnotu 0,41. Tato hodnota řadí území do kategorie 0,3 – 1,00, která je slovně charakterizována následujícím způsobem: "Území intenzivně využívané, zejména zemědělskou velkovýrobou. Oslabení autoregulačních pochodů v ekosystémech způsobuje jejich značnou ekologickou labilitu a vyžaduje vysoké vklady dodatkové energie". Kapitoly členění lesů podle kategorií a věková a druhová skladba jsou uvedeny v etapě průzkumů a rozborů. Z těchto důvodů nejsou opakovány. Vybrané údaje o lesích, které lze graficky vyjádřit, byly promítnuty do problémového výkresu. Vyhodnocení důsledků navrhovaného řešení na pozemky určené k plnění funkcí lesa (dle pokynů Směrnice MZe č. 31/2000) je uvedeno dále v kapitole 14.

6.4. Vybrané faktory životního prostředí 6.4.1. Ovzduší Kvalita ovzduší je jedním z nejdůležitějších ukazatelů celkového stavu životního prostředí. V řešeném území je kvalita ovzduší sledována na 4 stacionárních měřících stanicích ČHMÚ a ZÚ (1596 a 1494 Kutná Hora, 1337 Rožďalovice a 1191 Kolín SAZ). Zákonem č. 86/2002 Sb. jsou definovány oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (OZKO) jako prováděcím právním předpisem vymezená část území (zóna) nebo sídelní seskupení (aglomerace), kde je překročena hodnota jednoho nebo více imisních limitů nebo cílového imisního limitu pro ozon nebo hodnota jednoho či více imisních limitů zvýšená o příslušné meze tolerance. V aktualizovaném seznamu OZKO (za rok 2004) není uvedena žádná obec (oblast) na území VÚC Střední Polabí. Hlavní cíle programu snižování emisí Středočeského kraje - dosáhnout do roku 2010 doporučených hodnot emisních stropů pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, těkavé organické látky (VOC) a amoniak - dosáhnout cestou omezování emisí příslušných látek plnění imisních limitů, které jsou na území kraje překračovány (suspendované částice frakce PM10, arsen, nikl a oxidy dusíku) - zajistit omezení až vyloučení rizika budoucího překračování imisních limitů, které nejsou v současné době na území kraje překračovány (oxid siřičitý, oxid dusičitý, olovo, kadmium, rtuť, amoniak, benzen a benzo(a)pyren - dosáhnout cestou omezování emisí dusíku a VOC cílových imisních limitů pro ozón

6.4.2. Povrchové vody Jakost vody je na území VÚC dlouhodobě sledována na 5 profilech státní sítě sledování jakosti povrchových vod (dle ukazatelů biochemická spotřeba kyslíku, chemická spotřeba kyslíku dichromanem, amoniakální dusík, dusičnanový dusík, celkový fosfor a saprobní index makrozoobentosu): Labe profil: 3013 Nymburk ř. km: 58,47 (třídy čistoty III, základní klasifikace III) Labe profil: 1010 Veletov ř.km: 91,15 (třídy čistoty III až IV, základní klasifikace IV) Sázava profil: 1063 Sázava ř. km: 54,8 (třídy čistoty I až III, základní klasifikace III) Mrlina profil: 1032 Nymburk ř. km: 1,04 (třídy čistoty I až IV, základní klasifikace IV) Cidlina profil: 4002 Sány ř. km: 6,8 (třídy čistoty I až III, základní klasifikace III) (třída I – neznečištěná voda: ukazatele jakosti vody nepřesahují hodnoty odpovídající běžnému přirozenému pozadí v tocích, třída II – mírně znečištěná voda: ukazatele jakosti vody dosahují hodnot, které umožňují existenci bohatého, vyváženého a udržitelného ekosystému, třída III – znečištěná voda: ukazatele jakosti vody dosahují hodnot, které nemusí vytvořit podmínky pro existenci bohatého, vyváženého a udržitelného ekosystému, třída IV – silně znečištěná voda: ukazatele jakosti vody dosahují hodnot, které vytvářejí podmínky, umožňující existenci pouze nevyváženého ekosystému,třída V – velmi silně znečištěná voda: 19


ukazatele jakosti vody dosahují hodnot, které vytvářejí podmínky, umožňující existenci pouze silně nevyváženého ekosystému)

Všechny toky přitékají na území VÚC znečištěny vlivem zdrojů v horních částech povodí. Hlavním zdrojem znečišťování jsou nečištěné, nebo nedostatečně čištěné odpadní vody z obcí a průmyslu. Středočeský kraj vykazuje velmi malý podíl obyvatelstva s napojením na kanalizaci a ČOV (49,7 %), okresy Kolín (41,2 %), Kutná Hora (45,7 %) a Nymburk (48,7 %) jsou v tomto ohledu v rámci kraje pod průměrem (celá ČR 73,5 %). K roku 2010 je žádoucí v řešeném území dosáhnout úrovně cca 60 % a v roce 2020 cca 75 % obyvatel připojených na ČOV.

6.4.3. Hluk a vibrace Hluk je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících kvalitu především městského prostředí a je považován za jeden z nejzávažnějších faktorů negativně působících na zdravotní stav obyvatel. Více než 90 % hluku je způsobováno lidskou činností a z toho přibližně 80 % hluku je vytvářeno dopravou, zejména automobilovou. Hluková mapa okresů, nebo jiný komplexní materiál o úrovni hluku ve vnějším prostředí není pro řešené území k dispozici. U měst Kolín, Kutná Hora, Nymburk lze předpokládat zasažení hlukem 20 – 30 % obyvatel. Specifickým prostorem je okolí letiště Čáslav.

6.4.4. Geofaktory - Radonové riziko Podle odvozené mapy radonového rizika (radonového indexu) jsou na území VÚC Střední Polabí zastoupeny oblasti 1 a 2 (s nízkým a středním radonovým rizikem). Na Kutnohorsku je několik rozsáhlých oblastí s předpokládanou redistribucí uranu s možností výskytu lokálních anomálií objemové aktivity radonu v půdním vzduchu a četné tektonické poruchy, které mají na uvolňování radonu rovněž výrazný vliv. Kategorie 1. nízké riziko 2. střední riziko 3. vysoké riziko propustnost podloží

Objemová aktivita 222Rn [kBq.m-3] < 30 < 20 < 10 30 - 100 20 - 70 10 - 30 > 100 > 70 > 30 nízká střední vysoká

S ohledem na možné zdravotní důsledky ozáření z radonu je u nás i v řadě dalších zemí snahou státu ozáření obyvatel z radonu regulovat. Požadavky na omezování ozáření z radonu a dalších radionuklidů stanovuje zákon č. 18/1997 Sb. (atomový zákon). Podle znění zákona č. 13/2002 Sb. je každý navrhovatel umístění stavby povinen zajistit stanovení tzv. radonového indexu pozemku.

6.5. Ochrana přírody Územní plány velkých územních celků se zabývají regionální a vyšší úrovní. Vzájemně koordinují záměry nadmístního významu a zajišťují územní ochranu lokalitám a krajinným segmentům zvýšeného zájmu ochrany přírody a krajiny. V navazujících řízeních a dokumentacích je nutné respektovat území lokalit výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Toto omezení využití území vyplývá z ustanovení § 49 a § 50 zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny v platném znění, v případě výskytu zvláště chráněných druhů rostlina živočichů (uvedených v přílohách č. II. a III. vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona). Do ÚP VÚC Střední Polabí byly zapracovány z hlediska ochrany přírody a krajiny: 1. zvláště chráněná území

20


2. přírodní parky 3. územní systém ekologické stability (dále viz kapitola 12) 4. lokality NATURA 2000 Jevy ochrany přírody a krajiny, které se nacházejí v řešeném území v době zpracování, jsou uvedeny v následujících přehledech.

21


Zvláště chráněná území a) národní přírodní rezervace Libický luh – (1985) – 410,33 ha; k. ú. Libice nad Cidlinou, Oseček (okres Nymburk), Velký Osek (okres Kolín) Nejrozsáhlejší souvislý komplex lužních lesů se sítí starých ramen v různém stádiu zazemnění na středočeském Labi.

Čtvrtě – (1989) – 95,29 ha; k. ú. Mcely (okr. Nymburk)

Lesní společenstva s přírodě blízkou druhovou skladbou i prostorovou strukturou a výskytem jinak již vzácných taxonů flóry a fauny, charakteristické pro polabské pahorkatinné lesy.

Žehuňská obora – (1948) – 941,45 ha; k. ú. Běrunice, Kněžičky (okr. Nymburk),

Ochrana porostů dubu pýřitého a význačné teplomilné a slatinné květeny.

Žehuňský rybník – (1948) – 511,46 ha; k. ú. Choťovice, Žehuň (okr. Nymburk)

Rozsáhlá vodní nádrž s pásem pobřežních rákosin, vlhkých luk s řadou vzácných rostlinných, významné hnízdiště a tahová zastávka vodního ptactva.

b) národní přírodní památka Kaňk – (1933) – 0,53 ha; k. ú. Sedlec (okr. Hutná Hora) Ochrana zbytku příbojového útesu příbojového moře s hojnými zkamenělinami v opuštěném lomu. Světově nejproslulejší paleontologická lokalita svrchní třídy v ČR.

Rybníček u Hořan – (1985) – 2,01 ha; k. ú. Hořany (okr. Kutná Hora)

Ochrana porostu rdestice hustolisté V malém rybníčku. Zachování údolíčka s pramenem a lesními porosty, které podmiňují existenci rdestice na jediné lokalitě v ČR.

V jezírkách – (1987) – 2,90 ha; k. ú. Velim (okr. Kolín)

Vodní a mokřadní ekosystém s kolísající hladinou vody a se zvýšeným obsahem minerálních solí.

c) přírodní rezervace Lhotecká stráň – (1985) – 13,63 ha; k. ú. Nová Lhota (okr. Kutná Hora) Ochrana rostlinných a živočišných společenstev vřesovišť a smilkových luk, s výskytem ohrožených druhů rostlin z čeledi vstavačovitých.

Velká a malá olšina - (1982, 1985) - 4,96 ha; mj. k. ú. Chlum (okr. K. Hora)

Ochrana staré olšiny s výskytem bledule jarní. Přirozený tok potoka s výskytem ohroženého druhu střevle potoční.

Na hornické – (2002) – 42,15 ha; k. ú. Sv. Kateřina u Sv. Mikuláše, Záboří n. L. (okr. K. Hora)

Soubor společenstev lužního lesa, vodní a mokřadní společenstva zarůstajících tůní a mrtvých ramen a společenstva střídavě vlhkých luk, s výskytem řady vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů.

Dománovický les – (1988) – 74,89 ha; k. ú. Dománovice, Radovesnice II (okr. Kolín)

Přirozený dubový les s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Louky u rybníka Proudnice – (1994) – 17,85 ha; k. ú. Hradišťko II (okr. Kolín)

Vlhké slatinné louky a rákosiny, které jsou biotopem četných ohrožených druhů rostlin, významná ornitologická lokalita.

Stráně u splavu – (1951) – 0,63 ha; k. ú. Vrbčany (okr. Kolín)

Společenstva skalních stepí s výskytem kriticky ohrožených a o hrožených druhů rostlin.

Týnické mokřiny les – (1987) – 77,99 ha; k. ú. Týnec nad Labem (okr. Kolín)

Ochrana mokřadu s četnými tůněmi, rákosinami, druhově bohatými vlhkými loukami a vrbinami, ukázka bezlesých ekosystémů labské nivy, významná ornitologická lokalita.

Veltrubský luh – (1985) – 98,81 ha; k. ú. Veltruby, Nová Ves (okr. Kolín)

Komplex přirozených lužní lesů a starých labských tůní v různých stádiích zazemnění s četnými vodními a mokřadními společenstvy. Výskyt ohrožených druhů rostlin.

Stráň u Chroustova – (1951) – 3,13 ha; k. ú. Radim (okr. Kolín)

Společenstva skalních stepí s výskytem kriticky ohrožených a o hrožených druhů rostlin. 22


Mydlovarský luh – (1989) – 168,70 ha; k. ú. Kostomlaty n. L., Ostrá (okr. Nymburk)

Ochrana lužního lesa a podmáčené olšiny s řadou periodicky zaplavovaných depresí, s tůněmi a meandry Farského potoka. Výskyt ohrožených druhů rostlin lužního lesa a mokřadů.

Tonice – Bezedná – (1985) – 6,94 ha; k. ú. Velký Osek, Veltruby (okr. Kolín)

Soustava labských tůní, mokřadů a druhově bohatých luk ve starém korytě Labe.

Lžovická jezera – návrh na PP nebo PR; k. ú. Týnec nad Labem (okr. Kolín)

Významná ornitologická lokalita - významné hnízdiště a tahová zastávka vodního ptactva, mokřadní rostlinná společenstva

d) přírodní památka Kamajka – (1933) – 0,92 ha; k. ú. Chotusice (okr. Kutná Hora) Bohaté a světově proslulé naleziště zkamenělin mořských živočichů ze svrchní křídy.

Skalka u Žehušic – (1945) – 0,67 ha; k. ú. Žehušice (okr. Kutná Hora)

Druhohorní mořský útes, na kterém jsou patrné účinky abraze. Je zde i bohaté naleziště křídových zkamenělin.

Starkočský lom – (1985) – 0,61 ha; k. ú. Bílé Podolí – osada Starkoč (okr. Kutná Hora)

Naleziště svrchnokřídových zkamenělin a minerálů – především granátu almandinu.

Zbyslavská mozaika – (1977) – 2,52 ha; k. ú. Zbyslav (okr. Kutná Hora)

Rulová skála se stopami příboje křídového moře. Objektem ochrany je slepenec s vápnitým tmelem tzv. Zbyslavská mozaika, který se zachoval na ploše 4 m2.

Žehušická obora – (1920, 1993) – 242,30 ha; k. ú. Žehušice, Bojmany (okr. K. Hora)

Parkově upravená krajina s pásy přirozených lužních hájů, chovem bílých jelenů a řadou zachovaných polopřírodních stanovišť v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině.

Na Černé rudě – (2001) – 0,95 ha; k. ú. Malešov (okr. Kutná Hora)

Podzemní prostory opuštěného magnetitového dolu, představující významné zimoviště netopýrů, především populace netopýru černého.

Jánský potok – (2001) – 4,24 ha; k. ú. Dobrovítov (okr. Kutná Hora)

Soubor vodních a lučních ekosystémů s výskytem významných a zvláště chráněných rostlin i živočichů, především populace střevle potoční.

Kolínské tůně – (1985) – 4,5 ha; k. ú. Kolín (okr. Kolín)

Ochrana slepého labského ramene s přilehlými břehovými porosty, rozptýlenou zelení a lužním lesem. Významné hnízdiště ptactva.

Lom u Červených Peček – (1977, 1990) – 0,11 ha; k. ú. Červené Pečky (okr. Kolín)

Ukázka příbřežních facií svrchnokřídového moře.

Lom u Radimi – (1977) – 0,12 ha; k. ú. Radim (okr. Kolín)

Ukázka příbojové činnosti křídového moře, bohaté naleziště zkamenělin.

Lom u Nové Vsi, resp. Klínový potok – (1977, 1990) – 2,14 ha; k. ú. Nová Ves I (okr. Kolín)

Ukázka příbřežních facií a fauny svrchnokřídového stáří

Lůmek u Bečvár – (1986) – 0,25 ha; k. ú. Bečváry (okr. Kolín)

Lomovou činností byla odryta lokalita petrografického významu, Vyskytuje se zde vzácná hornina griquait, což je ultrabazická hornina eklogitického složení, která se skládá z českého granátu (pyrop) a pyroxenu.

Skalka u Velimi – (1986) – 0,1 ha; k. ú. Velim (okr. Kolín)

Těžbou bylo odkryto bohaté naleziště zkamenělin. Jedná se o mořské uloženiny svrchního cenomanu a spodního turonu v křídových kapsách.

Sládkova stráň – (1987) – 0,88 ha; k. ú. Dobřichov (okr. Kolín)

Ochrana travinných společenstev s výskytem bradáčku vejčitého, vstavače kukačky a prvosenky jarní.

Stébelnatá rula – (1977, 1990) – 0,03 ha; k. ú. Doubravčany (okr. Kolín)

Výskyt stébelnaté formy ruly kutnohorského krystalinika ve stěně opuštěného lůmku.

23


Váha – (1982) – 0,73 ha; k. ú. Volárna (okr. Kolín)

Ochrana vzácné a ohrožené bažinné a vodní květeny, zejména růžkatce potopeného.

Báň – (1972) – 10,58 ha; k. ú. Hradčany (okr. Nymburk)

Biotop polabských slínitých strání České křídové tabule. Největší zachovalá bílá stráň v části Polabí. Výskyt xerotermních druhů rostlin a bezobratlých.

Písečný přesyp u Osečka – (1989) – 0,85 ha; k. ú. Oseček (okr. Nymburk)

Zbytek písečných přesypů středního Polabí. Výskyt pískomilných hub, bylin a živočichů.

Písečný přesyp u Píst – (1951) – 3,70 ha; k. ú. Písty (okr. Nymburk)

Lokalita geomorfologického významu. V době vyhlášení byl modelovým písečného přesypu ve středních Čechách. Dnes mu hrozí pozvolný zánik.

Vinný vrch – (1973) – 0,4 ha; k. ú. Vrbice (okr. Nymburk)

Lokalita s význačnými teplomilnými rostlinnými společenstvy s bělozářkou liliovitou.

Chotuc – (1999) – 28,57 ha; k. ú. Křinec (okr. Nymburk)

Výskyt přírodně cenných rostlinných společenstev xerotermního typu.

Přírodní parky Do řešeného zasahuje část přírodního parku Kersko. Nachází se na území obcí Kostomlátky, Písty, Sadská, Třebestovice a Zvěřínek (okres Nymburk). Na okrese Nymburk byl dále vyhlášen přírodní park Jabkenicko (na území obcí Mcely, Seletice). Na okrese Kutná Hora ve fázi návrhu je přírodní park s pracovním názvem Údolí Vrchlice. V rámci konceptu ÚP VÚC byl u orgánu ochrany přírody prověřen návrh na vyhlášení přírodních parků Loučeňsko a území mezi Kolínem a Klavarským jezem. Tyto parky zatím dosud nejsou zpracovány ani v návrhové podobě.

Lokality Natura 2000 Evropsky významné lokality kód lokality CZ0213014 CZ0213042 CZ0213048 CZ0213051 CZ0213061 CZ0213067 CZ0213068 CZ0213089 CZ0213090 CZ0213612 CZ0213613 CZ0213792 CZ0213796 CZ0214009 CZ0214010 CZ0214016 CZ0520009

název lokality Dlouhopolsko Losinský potok Mydlovarský luh Oškobrh Týnecké mokřiny Sázava Dolní Sázava Žehuň Žehuň - obora Loučeň - hotel Jivák Malešov Kačina Kolín - letiště Libické luhy Dománovický les Želivka Perna

dotčené obce Kněžičky Kácov Kostomlaty nad Labem Odřepsy Týnec nad Labem Horka II Ledečko Žehuň Hradčany Loučeň Malešov Svatý Mikuláš Pašinka Opolany Žiželice Zruč nad Sázavou Chotěšice

24


Ptačí oblastí kód lokality CZ0211010

název lokality Rožďalovické rybníky

CZ0211011

Žehuňský rybník - Obora Kněžičky

dotčené obce Chotěšice, Činěves, Dymokury, Košík, Křinec, Městec Králové, Rožďalovice, Záhornice Běrunice, Choťovice, Dlouhopolsko, Hradčany, Kněžičky, Opočnice, Žehuň, Žiželice

25


6.6. Kulturní hodnoty Rozsáhlý památkový potenciál náleží k základním hodnotám řešeného území; nachází se zde řada významných památkově chráněných objektů, jejich souborů i krajinných celků. V území došlo k rozhodujícím bitvám v době Husitů (bitva u Lipan, u Malešova), v době Marie Terezie (bitva u Kolína). Střední Polabí je území s archeologickými nálezy ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v platném znění a vztahují se tedy na něj povinnosti plynoucí z tohoto zákona. V návrhu ÚP VÚC Střední Polabí jsou uvedené hodnoty respektovány a chráněny. Následující přehledy uvádějí zapsané kulturní památky, které jsou významné z hlediska řešení ÚP VÚC: Výjimečné postavení v oblasti památkové péče má v řešeném území město Kutná Hora. Jeho historické jádro s chrámem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci bylo v roce 1995 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Národní kulturní památky (NKP) Kostel sv. Bartoloměje v Kolíně Městské opevnění v Kouřimi Vlašský Dvůr v Kutné Hoře Kostel sv. Barbory v Kutné Hoře Zámek Kačina (okres Kutná Hora) Zámek Žleby (okres Kutná Hora) Slovanské hradiště Slavníkovců v Libici (okres Nymburk) Městské památkové rezervace (MPR) Městská památková rezervace Kolín Městská památková rezervace Kutná Hora Vesnická památková rezervace (VPR) Bošín (okres Nymburk) Městské památkové zóny (MPZ) Čáslav (okres Kutná Hora) Kouřim (okres Kolín) Malešov (okres Kutná Hora) Nové Dvory (okres Kutná Hora) Nymburk (okres Nymburk) Poděbrady (okres Nymburk) Rataje nad Sázavou (okres Kutná Hora) Týnec nad Labem (okres Kolín) Vesnické památkové zóny (VPZ) Losiny (okres Kutná Hora) Pojedy (okres Nymburk) Sovenice (okres Nymburk) Vinice (okres Nymburk) 26


Krajinná památková zóna (KPZ) Žehušicko (okres Kutná Hora) Památková ochranná pásma Červené Pečky (okres Kolín) Hradenín – Plaňany (okres Kolín) Velim (okres Kolín) Kolín (okres Kolín) Libice nad Cidlinou (okres Kolín) Kutná Hora (okres Kutná Hora) Rataje (okres Kutná Hora) Žleby (okres Kutná Hora) Kačina (okres Kutná Hora) Archeologické památkové rezervace archeologická lokalita "Slavníkovská Libice" (okres Nymburk, Libice nad Cidlinou) archeologická lokalita „Libodřický mohylník“ (okres Kolín, Libodřice)

27


6.7. Osídlení, obyvatelstvo a bytový fond 6.7.1. Základní východiska budoucího vývoje území Počet trvale bydlícího obyvatelstva zde byl k datu posledního sčítání 211 410. Z hlediska perspektivního vývoje tohoto prostoru budou rozhodující nejen jeho vlastní příznivé podmínky (kvalifikovanost pracovních sil, průmyslová tradice, vybavenost infrastrukturou a přírodní potenciál pro intenzivní zemědělskou výrobu), ale především jeho výjimečně výhodná poloha v širším systému osídlení. Poloha mezi Prahou a Hradecko – pardubickou aglomerací a odpovídající rozvojová osa, která probíhá centrální částí Středního Polabí (dálnice, železniční koridor aj.) posiluje atraktivitu tohoto území. Z hlediska vnitřní organizace osídlení v řešeném území je možné zdůrazňovat dvě podstatné skutečnosti. Za prvé je to dobře vyvinutá soustava 5 mikroregionů – Kolínsko, Kutnohorsko, Čáslavsko, Nymbursko a Poděbradsko. Za druhé je to silná propojenost komunikační a dojížďková všech pěti nejdůležitějších měst, které tak vytvářejí výraznou osu integrující celý prostor Nymburk – Čáslav, v níž má centrální pozici nejvýznamnější středisko Kolín. Rozvojový potenciál jednotlivých mikroregionů je ovšem rozdílný a rozdíly tohoto druhu jsou významné i v rámci jednotlivých mikroregionů. Jedním ze základních cílů návrhu na úseku obyvatelstva a osídlení je stanovení výhledových populačních velikostí a orientačních objemů bytové výstavby k r. 2020 právě od úrovně subregionů a jejich středisek. Tato stanovení je nutné odvozovat nejen z charakteristik stavu a současného vývoje samotného obyvatelstva, ale především z relativně komplexního vyhodnocení rozvojového potenciálu územních celků. V současné etapě vývoje jsou důsledky diferenciace územního rozvoje dominantně kvalitativní povahy: příjmová úroveň, míra nezaměstnanosti, kvalita bydlení atd. Je proto oprávněné předpokládat, že důsledky „kvantitativní“, jako jsou změny v počtu obyvatel nebo bytů, budou relativně nevýrazné.

6.7.2. Rozvojový potenciál Středního Polabí a možné změny jeho migrační atraktivity Celkové předpoklady dalšího sociálního a ekonomického vývoje jsou výchozím rámcem i pro stanovení pravděpodobných tendencí v systému osídlení, populačních změn a bytové výstavby v blízké perspektivě 15 – 20 let. Zejména se to týká kvalitativních aspektů života obyvatelstva (mzdová úroveň, míra nezaměstnanosti apod.) a s tím související migrační atraktivity regionu, která bude určující pro další vývoj obyvatelstva a bydlení. V případě Středního Polabí je značný rozpor mezi rozvojovým potenciálem na jedné straně a dosavadním sociálním a ekonomickým vývojem na straně druhé. Kvalita pracovních zdrojů, diverzifikovanost ekonomické základny, sídelní a sociální stabilita jsou v podmínkách ČR nadprůměrné. Tyto přednosti regionu jsou dále umocněny výjimečně příznivou polohou a velmi dobrou infrastrukturou. Řešené území patří k omezenému počtu oblastí, které mají po pražském metropolitním areálu nejvyšší rozvojový potenciál. Je nepochybné, že v dosavadním transformačním období zůstal rozvojový potenciál regionu ze značné části nevyužit. V další perspektivě je však oprávněné očekávat vyšší aktivizaci tohoto potenciálu a výraznější ekonomický rozvoj, a to ze dvou hlavních důvodů: • v prvé řadě je to mimořádná polohová atraktivita Středního Polabí, • na druhém místě je to pravděpodobný přenos rozvojové dynamiky z Prahy do širšího zázemí. Z uvedených skutečností a navazujících předpokladů lze vyvozovat jednoznačně pozitivní představy o dalším ekonomickém a sociálním vývoji Středního Polabí a zprostředkovaně pak i o

28


dalším zvýšení jeho migrační atraktivity. V případě migrace obyvatelstva je navíc možné předpokládat i určité zvýšení zájmu v důsledku rozvoje, resp. rozšíření suburbanizačních tendencí i v těch částech Středního Polabí, které územně navazují na „současný“ pražský metropolitní areál a mají kvalitní komunikační napojení na Prahu.

6.7.3. Předpoklady vývoje obyvatelstva a bytové výstavby do r. 2020 V perspektivě k r. 2020 lze očekávat ve vývoji obyvatelstva prohlubování dvou protichůdných tendencí. Na jedné straně to bude další zesilování úbytků přirozenou měnou obyvatelstva, na straně druhé pak zvyšování migračních přírůstků. V prvém případě půjde o důsledky změn ve věkové struktuře obyvatelstva, tj. o snižování podílu obyvatelstva v reprodukčním věku. Naopak samotná „čistá“ intenzita přirozené reprodukce (specifické fertility) se pravděpodobně bude stabilizovat nebo mírně zlepšovat, neboť současná úroveň je - v porovnání s většinou vyspělých zemí -výjimečně nízká. Navíc budou oslabeny vlivy změn v reprodukčním chování obyvatelstva (především odkládání sňatků a zakládání rodin ve vyšším věku), neboť byly již z převážné části realizovány v minulých letech. Proto je také možné očekávat jen mírné zhoršování v bilanci přirozené měny. Naopak výrazné zhoršování přinese celkové stárnutí populace, a to speciálně z hlediska vývoje poměru obyvatelstva v tzv. produktivním a postproduktivním věku. Jestliže tedy vývoj populace přirozenou měnou povede jen k velmi mírnému poklesu celkového počtu obyvatel, pak u samotných pracovních zdrojů je třeba počítat s významným poklesem. Ve druhém případě, tj. u dalšího vývoje migračních zisků, je možné očekávat příznivé tendence. Toto očekávání je zdůvodněno celkovou rozvojovou atraktivitou Středního Polabí a tomu odpovídajícímu přenosu ekonomické dynamiky z Prahy do jejího širšího zázemí. Přestože současná situace regionu ukazuje na existenci značných místních pracovních zdrojů jako jsou: relativně vysoká míra nezaměstnanosti a vysoká pracovní vyjížďkovost, bude v perspektivě nutné posílení těchto zdrojů migrací, a to ze dvou hlavních důvodů. Jednak je to výše zdůrazněný významný úbytek obyvatelstva v produktivním věku přirozeným vývojem, jednak je to pravděpodobné zachování vysoké vyjížďkovosti především do nadále atraktivní pražské metropolitní oblasti. Na základě předchozí argumentace lze vypracovat odhad celkového vývoje obyvatelstva do r. 2020 ve třech postupných krocích, které mohou být chápány i jako dílčí varianty řešení: a) Extrapolace dosavadních tendencí Základním východiskem je v podstatě vždy demografická projekce, a to speciálně projekce podle přirozeného vývoje. Ta zohledňuje jak věkovou strukturu obyvatelstva, tak i úroveň specifických fertilit i úmrtností. Podle projekcí pro okresy ČR z r. 2000 (B. Burcin, Z. Čermák, T. Kučera – PřF UK, Praha) je možné očekávat do r. 2020 v řešeném území pokles obyvatelstva o cca 10 tisíc obyvatel, a tedy dosažení stavu zhruba 200 tisíc obyvatel. Protože je region dlouhodobě mírně migračně ziskový, je pravděpodobné, že minimálně část přirozených ztrát bude nahrazena migračními zisky. Ve výše zmíněné projekci byly dosavadní migrační tendence rovněž zohledněny, takže výsledný stav populace regionu k r. 2020 lze odhadovat na cca 205 tisíc. b) Předpoklad zvýšení migračních zisků Druhá varianta vychází z nepochybně reálných předpokladů zvýšení rozvojové dynamiky regionu a odpovídající aktivizace jeho polohové atraktivity. Zároveň je zohledněna zvýšená potřeba pracovních zdrojů v perspektivě v důsledku stárnutí obyvatelstva. Přestože nelze očekávat dramatické zvýšení migračních přírůstků v důsledku přetrvávání problémů s dostupností bydlení i v důsledku antimigračních postojů většiny obyvatel, je vysoce pravděpodobné, že k určitému pozitivnímu posunu dojde a že migrační zisky v dalším období převýší ztráty způsobené přirozenou měnou. Orientačně lze tedy počítat s malým nárůstem celkové populace na úroveň cca 215 tisíc obyvatel k r. 2020.

29


c) Pravděpodobné migrační efekty výstavby automobilového závodu V této třetí variantě se jedná pouze o zohlednění důsledků jediné, ale neobyčejně významné investice. Její důsledky se sice promítnou jen do vývoje obyvatelstva v Kolíně a v blízkém okolí, příznivě však ovlivní i celkovou migrační bilanci regionu. Nárůst počtu pracovních příležitostí v novém závodě a v navazujících aktivitách (dodavatelské subjekty a zejména služby), může vyvolat potřebu až 5 tisíc pracovních sil, a tudíž cca 10 tisíc obyvatel. Zhruba polovina tohoto počtu bude muset být zajištěna migrací vzhledem k budoucímu nedostatku pracovních zdrojů (demografický vývoj bude právě na Kolínsku nejméně příznivý) a k pravděpodobně vysokým nárokům na kvalifikaci zaměstnanců. Dokládá to i probíhající rozsáhlá bytová výstavba v Kolíně právě pro budoucí zaměstnance automobilky. Lze proto očekávat další nárůst obyvatelstva k r. 2020 v řešeném území až o 5 tisíc. Reálný odhad výsledného počtu obyvatelstva v řešeném území je proto 215 – 220 tisíc obyvatel. V návaznosti na stanovení výhledové populační velikosti regionu, je možné uskutečnit i orientační stanovení objemu bytové výstavby v letech 2001 – 2020. Toto stanovení musí ovšem vycházet z rozlišení dvou typů potřeb nové bytové výstavby: pro nárůst obyvatelstva a pro reprodukci bytového fondu i vylepšování bytové vybavenosti obyvatelstva: • Celkový nárůst obyvatelstva v letech 2001 – 2020 je odhadován na cca 9 tisíc. Při předpokladu mírného snížení průměrného počtu obyvatel na 1 byt – na úroveň 2,5 až 2,6 – vychází potřebný rozsah bytové výstavby pro nárůst obyvatelstva na cca 3 500 bytů. • Potřeby výstavby z důvodu reprodukce bytového fondu a z důvodu snížení průměrného počtu obyvatel na byt (vzhledem ke zmenšování velikosti rodin, resp. domácností, snižování podílu tzv. soužití rodin i všeobecnému zvyšování úrovně bydlení), je možné odvozovat z regionálních i celostátních údajů o současné intenzitě bytové výstavby. Podle výsledků cenzů v r. 1991 a v r. 2001 byla v řešeném území tato intenzita nad celostátním průměrem a dosáhla hodnoty téměř 3,4 dokončených bytů na 1 000 obyvatel. Při použití průměru regionální a celostátní úrovně (2,9) lze pak orientačně stanovit potřebný rozsah nové bytové výstavby v období 2001 – 2020 na 12 000 – 12 500 bytů. Ke druhé části odhadu bytové výstavby je nezbytné připojit poznámku o - alespoň statistikou prezentované – nízké „efektivnosti“ bytové výstavby v poslední dekádě. Počet bytů postavených v letech 1991 – 2001 byl 7 213, ale přírůstek trvale obydlených bytů činil v tomto období pouze 619, tj. 8,6 % objemu nové výstavby. Zřejmá je však dostatečná úroveň této výstavby právě pro reprodukční účely i pro zvyšování standardu bydlení. Je nepochybné, že hlavní problémy u dosažitelnosti bydlení vyplývají jednak z kvalitativní i velikostní struktury bytů, jednak z velmi diferencovaných možností jednotlivých věkových a sociálních skupin obyvatelstva. Závěrem je vhodné zopakovat základní stanovené hodnoty: (a) Výhledový počet obyvatelstva řešeného regionu k r. 2020 bude cca 220 tisíc. (b) Potřebný rozsah bytové výstavby v období 2001 – 2020 bude 15,5 – 16 tisíc bytů.

6.7.4. Rozvojové předpoklady jednotlivých subregionů a středisek Perspektivní vývoj ekonomiky a osídlení bude nepochybně probíhat diferencovaně i v rámci relativně malých regionů. Rozdíly v rozvojových možnostech jsou sledovány podle 12 subregionů, jejichž soustava vystihuje dostatečně podrobně územní diferenciaci řešeného prostoru. Jedná se ovšem o jednotky velikostně značně odlišné, což ovšem odpovídá rozdílům ve velikosti a významnosti jejich středisek. Primární důležitost je potřeba přisuzovat polohovému faktoru, který právě v daném prostoru bude hrát nejvýznamnější podmiňující úlohu. Z tohoto hlediska lze určit tři základní kategorie subregionů podle dostupnosti Prahy, polohy vůči hlavním komunikacím a dále i vzdálenosti od Kolína, resp. od

30


vnitřní osy regionu Nymburk – Poděbrady – Kolín – Kutná Hora – Čáslav: a) Subregiony s výrazně atraktivní polohou Do této kategorie lze řadit subregiony Kolína a jednotky na dálnici a železnici mezi Prahou a Kolínem, tj. subregiony Poděbrad, Peček a Sadské. Poslední tři měly mimo jiné i nejpříznivější populační vývoj v letech 1991 – 2003 a Poděbradsko navíc vykázalo jako jediná jednotka v regionu výrazně nadprůměrnou intenzitu bytové výstavby v letech 1991 – 2001. Rovněž míra nezaměstnanosti je v těchto subregionech značně pod regionálním průměrem. b) Subregiony s relativně příznivou polohou Další čtyři subregiony – Nymburk, Kutná Hora, Čáslav a Kouřim – mají již méně atraktivní, avšak rovněž příznivé polohové poměry. Prvé tři jednotky jsou součástí hlavní vnitroregionální rozvojové osy Nymburk – Kolín – Čáslav, Kouřimsko pak bezprostředně navazuje na pražský metropolitní region. c) Subregiony s periferní polohou Zbývající čtyři subregiony s malými středisky je možné označovat v rámci atraktivního Středního Polabí za subregiony periferního typu: Týnec nad Labem, Městec Králové, Uhlířské Janovice a Zruč nad Sázavou. Zároveň je třeba zdůraznit jejich značné polohové rozdíly, resp. jejich rozdílný celkový rozvojový potenciál. Jednoznačně problematické je pouze Zručsko, které mělo také nejvyšší relativní úbytek obyvatelstva v letech 1991 – 2003. Naopak v souvislosti s novou automobilkou lze předpokládat určité zlepšení v postavení subregionu Městce Králové a zejména Týnce n. Lab., a to speciálně z hlediska vývoje obytných funkcí. K diskutované kategorizaci subregionů je nutné připojit hodnocení samotných středisek, která soustřeďují více než polovinu obyvatelstva a téměř 3/4 pracovních příležitostí regionu a která budou hlavními místy dalšího rozvoje. Všeobecně lze předpokládat, že do budoucnosti bude vůdčí úloha středisek dále posílena, a to především z hledisek sociálního a ekonomického významu. Na rozdíl od prohlubování polarity středisek a zázemí v ekonomickém smyslu, nejsou pravděpodobné obdobné tendence v rozložení obyvatelstva. Díky vysoké prostorové mobilitě obyvatelstva a odpovídající vyjížďkovosti za prací i za službami, bude populační vývoj ve střediscích a jejich zázemích velmi podobný.

6.7.5. Výhledové populační velikosti a objemy bytové výstavby podle subregionů a jejich středisek Výsledná kvantifikace důsledků pravděpodobných vývojových tendencí podle sledovaných územních jednotek vychází z regionálně stanovených celkových hodnot a z rozvojové kategorizace subregionů i jejich středisek. S ohledem na předpoklad cca 4 % celkového nárůstu obyvatelstva regionu do r. 2020, byl přijat předpoklad mírně nadprůměrného nárůstu u subregionů nejvyšší kategorie a mírně podprůměrného růstu u subregionů druhé kategorie. U periferních jednotek byly respektovány jejich značně diferencované rozvojové předpoklady. Perspektivní odhady populačních velikostí subregionů a středisek podávají následující tabulky. V tabulkách jsou zároveň uváděny orientační předpokládané objemy bytové výstavby v období 2001 – 2020. Jejich výpočet je založen na metodice použité při odhadu budoucí bytové výstavby za celý region a sestává tedy ze dvou složek: reprodukce bytového fondu a zvyšování standardu bydlení na jedné straně a z potřeb bytové výstavby pro nárůst obyvatelstva na straně druhé. Metodika byla aplikována jak na celé subregiony, tak na jednotlivá střediska. Výsledkem

31


popsaných postupů je: • Výhledový počet obyvatelstva celého regionu k r. 2020 ... 219,2 tis. • Předpokládaný objem bytové výstavby v období 2001 – 2020 ... 15,7 tis. bytů.

32


Tab. 1 Výhledové populační velikosti a odhad objemu výstavby bytů podle subregionů Subregion Kolín Kouřim Pečky Týnec nad Labem KOLÍNSKO Kutná Hora Uhlířské Janovice Zruč nad Sázavou Čáslav KUTNOHORSKO Nymburk Sadská Poděbrady Městec Králové NYMBURSKO VÚC STŘEDNÍ POLABÍ

Počet obyvatel k roku 2001 53 668 4 764 10 641 5 361 73 434 34 097 7 435 7 719 24 377 73 628 29 057 5 442 20 165 8 864 63 348 211 410

2020 57 500 4 900 11 200 5 500 79 100 34 800 7 400 7 300 25 000 74 500 30 000 5 800 21 000 8 800 65 600 219 200

Odhad bytové výstavby v letech 2001 – 2020 4 700 300 800 350 6 150 2 300 450 400 1 700 4 850 2 100 450 1 600 550 4 700 15 700

Tab. 2 Výhledové populační velikosti a odhad objemu výstavby bytů ve vybraných střediscích Středisko Kolín Kouřim Pečky Týnec nad Labem

Počet obyvatel k roku 2001 2020 30 258 32 500 1 769 1 900 4 255 4 600 1 860 2 000

Odhad bytové výstavby v letech 2001 - 2020 2 800 150 350 150

Kutná Hora Uhlířské Janovice Zruč nad Sázavou Čáslav

21 453 3 077 5 020 9 904

21 900 3 100 4 900 10 100

1 450 200 300 700

Nymburk Sadská Poděbrady Městec Králové

14 407 3 059 13 364 2 920

14 800 3 400 13 900 3 000

1 050 300 1 100 200

111 346

116100

8 750

52,7 %

53,0 %

55,7 %

Střediska celkem Podíl středisek na celém VÚC

33


7. Návrh rozvoje sídelní struktury a zhodnocení rozvojových předpokladů 7.1. Velikostní struktura obcí V řešeném území je poměrně vysoký počet obcí se statutem města; souvisí to s jeho historickým vývojem. Největší město Kolín se pohybuje těsně nad hranicí 30 tis. obyv., jeho regionální význam je však výrazně vyšší. V intervalu 20 – 30 tis. obyv. se pohybuje druhé největší město v území Kutná Hora. Další skupinu 10 – 20 tis. obyv. představují dvě sousední města Nymburk a Poděbrady a dále Čáslav, která osciluje na hranici 10 tis. obyv. V kategorii nad 5 tis. obyv. je pouze Zruč nad Sázavou, velikost města rovněž klesá a pohybuje se okolo 5 tis. obyv. Poměrně velké zastoupení obcí je ve skupině 2 – 5 tis. obyv. Tam lze zařadit některá města: Městec Králové, Sadská, Pečky a Uhlířské Janovice, ale i větší obce Vrdy a Velký Osek. Tři města v území – Kouřim, Zásmuky a Týnec n. L. mají v současné době méně než 2 tis. obyv. V území je poměrně velký počet obcí okolo 1000 obyvatel. Souvisí to zejména s rozvojem železnice (zejména obce na trati Praha – Kolín – Pardubice), ale i s kdysi významným zemědělstvím a na něj navazujícím zpracovatelským průmyslem (řada cukrovarů). Do této kategorie můžeme zařadit obce Cerhenice (1,5 tis. obyv.), Červené Pečky (1,6 tis. obyv.), Plaňany (1,4 tis. obyv.), Starý Kolín (1,6 tis. obyv.), Velim (2,0 tis. obyv.) z okresu Kolín.

7.2. Administrativní funkce sídel V kategorii obcí III. stupně (s rozšířenou působností) je všech pět největších měst v území. Jejich spádové obvody jsou dány součtem spádových obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem (II. stupně). V případě Čáslavi je jen jeden obvod. V případě Kutné Hory jsou ve spádovém obvodu III. stupně tři spádové obvody II. stupně, mimo vlastní Kutné Hory též spádové obvody měst Uhlířské Janovice a Zruč nad Sázavou. V případě Kolína jsou do jeho spádového obvodu III. stupně zahrnuty dále obvody měst Pečky, Kouřim a Týnec nad Labem. Ve spádovém obvodu Poděbrad (III. stupně) je zahrnut též spádový obvod Městce Králové (II. st.) a na spádovém obvodu Nymburka (III. stupně) též spádový obvod Sadské (II. st.). S výjimkou Záboří nad Labem, ležícím v blízkosti Týnce nad Labem a spádujícího spíše do Kolína (dobré železniční spojení), je vymezení spádových obvodů vyhovující.

7.3. Sídelní struktura Nejvýznamnějším centrem Středního Polabí je město Kolín, které je možné považovat za regionální centrum. V rámci struktury osídlení v republikových (resp. středoevropských) souvislostech lze Kolín zařadit jako mikroregionální středisko (střední centrum) vyššího stupně. V kategorii mikroregionálních středisek středního stupně lze uvažovat města Kutná Hora a Nymburk. Do kategorie mikroregionálních středisek nižšího stupně patří města Čáslav a Poděbrady. Význam těchto měst byl potvrzen i zařazením do kategorie obcí s rozšířenou působností (obce III. stupně). V území je zastoupena řada dalších nižších center (subregionálních středisek). Mezi významná střediska této kategorie lze zařadit města Sadská, Pečky, Městec Králové a Zruč nad Sázavou. Mezi ostatní střediska této kategorie lze zařadit města Kouřim, Uhlířské Janovice a Týnec nad Labem. Vzhledem k rozsahu spádového území a vzdáleností od vyšších center je žádoucí podpora Uhlířských Janovic. Tato města jsou zároveň obcemi s pověřeným obecním úřadem (obce II. stupně).

34


Ve struktuře osídlení mají význam lokálního střediska některé další obce, které nebyly zařazeny mezi obce s pověřeným obecním úřadem. Jedná se o město Zásmuky (na Kolínsku) a obce Rožďalovice (v severní části Nymburska) a o obce Kácov a Zbraslavice (v jižní části Kutnohorska). Vzhledem k odlehlosti od správních center je žádoucí podporovat funkci těchto lokálních středisek, přestože jejich populační velikost je okolo 1,5 tis. obyv., v případě Kácova dokonce okolo 800 obyv. V okrese Kolín je významná skupina poměrně velkých obcí (od 1,4 po 2,1 tis.obyv.), které však vzhledem ke své blízkosti k regionálnímu centru nevykazují významnější střediskovost. Obdobná situace je na Čáslavsku v případě blízkých Vrd (3,0 tis. obyv.) a Žleb (1,3 tis. obyv.). Rozvoj železnice výrazně ovlivňoval uspořádání sídelní struktury i v regionálním měřítku. V koridoru severozápad – jihovýchod je intenzivní osídlení zejména v prostoru mezi Poděbrady a Kolínem (Libice n. C., Velký Osek, Veltruby), který je též obsluhován souběžně vedoucí silnicí II/125. V souvislosti s rozvojem zóny Kolín – Ovčáry lze předpokládat dynamičtější vývoj v tomto koridoru. V západovýchodním koridoru mají sídla na hlavním železničním tahu (Pečky, Cerhenice, Velim, Starý Kolín a Záboří n. L.) velmi špatné napojení na nadřazenou silniční síť. Navrhované řešení silniční sítě tuto situaci výrazně zlepšuje. K významnějšímu seskupení sídel v podstatě dochází jen ve dvou prostorech: Pečky – Dobřichov – Radim (4,3 + 0,7 + 0,9 tis. obyv.) Týnec n. L. – Záboří n. L. (1,9 + 0,8 tis. obyv.) Žádoucí je zejména „posílení“ střediskového významu Týnce n. L. (obec II. stupně) spoluprací s blízkým Zábořím n. L., které by mohlo být přeřazeno do tohoto spádového obvodu.

7.4. Vazby v území Vazby jednotlivých obcí jsou mimo administrativní příslušnosti určovány především dojížďkou za prací a dojížďkou do škol, která má každodenní charakter. Dojížďka za kulturou, zdravotními a sociálními službami již má spíše nepravidelný a méně častý charakter. Dostupnost základních škol a nižších zdravotnických zařízení v podstatě souvisí s dlouhodobě utvářenou střediskovou soustavou. Ta, resp. její administrativní vymezení bylo počátkem 90. let zrušeno, na vývoj sociální infrastruktury osídlení tato skutečnost prakticky neměla vliv. Vyšší sociální infrastruktura (střední školy, nemocnice aj.) je soustředěna především ve větších městech. V uplynulých deseti letech došlo k výraznému zvýšení vyjížďky z řešeného území, a to zejména ve směru do Prahy, z Nymburska částečně i ve směru na Mladou Boleslav. Centry obsluhy a pracovních příležitostí jsou především větší města Kolín, Kutná Hora, Nymburk, Poděbrady a Čáslav, která mají rozsáhlejší ekonomickou základnu a soustřeďují podstatný podíl sociální infrastruktury, kde zejména školství a zdravotnictví vytváří poměrně významnou nabídku pracovních příležitostí. Do těchto měst se také koncentruje podstatná část komerčních aktivit, tj. zejména obchodu a služeb. To souvisí nejen s populační velikostí těchto center, ale i s jejich přirozenými spádovými obvody. V dalších (menších) městech a obcích i případná lokalizace nové investice má jen omezený regionální význam. Ekonomických subjektů, vytvářejících více jak 200 pracovních příležitostí, je v území Středního Polabí poměrně málo a jen menší část je mimo největší města. Z hlediska cestovního ruchu je území spíše průměrné. Nadregionální význam má především Kutná Hora a Poděbrady (lázně). Z hlediska rekreace a sportu je nejvýznamnější areál v Nymburce. Rozsáhlejší rekreační služby v Posázaví nabízejí jen dva areály (Samopše a 35


Sedliště) v okolí města Sázavy, které již není součástí okresu Kutná Hora ani řešeného území. Území středního Posázaví (Rataje n. S., Kácov, Zruč n. S. – Vlastějovice) je významnou rekreační oblastí s převažující orientací na individuální rekreaci (rozsáhlé chatové osady). Pro rekreační vazby Posázaví je významná dálnice D1, která umožňuje rychlé spojení s hl. m. Prahou. Přes všechny výše uvedené skutečnosti je sídelní struktura v řešeném území v podstatě stabilizovaná. Problémem je udržení malých středisek, které mají ve venkovských územích mimořádný význam. V rozsáhlých částech Středního Polabí (větší západní část okresu Kutná Hora, jihozápadní část okresu Kolín a severovýchodní polovina okresu Nymburk) je zalidnění menší než 50 obyvatel na km2.

36


8. Návrh uspořádání území, vymezení významných rozvojových ploch nadmístního významu a případně území speciálních zájmů 8.1. Návrh uspořádání území Struktura osídlení je utvářena dlouhodobým vývojem a i v perspektivě dvaceti let bude zřejmě stabilizována. Urbanizovaná část území si zachová v prostoru mezi hl. m. Prahou a Hradecko–Pardubickou aglomerací určitou autonomii. Zlepšení silničních vazeb dostavbou chybějících úseků nadřazené sítě ve východní části Pražského regionu i ve vlastním území Středního Polabí (zejména přivaděčů na D11 a I/12) bude mít za důsledek větší spjatost s jádrovým územím středních Čech. Realizace dálnice D11 bude mít na změnu osídlení poměrně malý vliv. Výraznější rozvoj ekonomických aktivit může vyvolat přestavba hlavní regionální silniční osy I/38, a to jak zpřístupněním rozvojových území na severovýchodním obvodě Nymburka, tak i v úseku od MÚK s D11 (Poděbrady jih) po budoucí MÚK Hlízov (napojení Kutné Hory). Tato osa umožňuje též spojení na Mladou Boleslav směrem severozápadním a Havlíčkův Brod a Jihlavu směrem jihovýchodním s významnými kooperačními vztahy v automobilovém průmyslu. Pro rozvoj Nymburka, Sadské a Peček bude mít značný význam nově navrhované napojení těchto měst na dálnici D11, které bude znamenat zlepšení vazeb k hl. m. Praze. ÚP VÚC předpokládá i zásadní přestavbu trasy II/125 jihozápadním směrem, která by mohla nejen zlepšit regionální vazby z prostorů Zásmuky/Bečváry a Uhlířské Janovice ke Kolínu, ale vytvořit podmínky pro zlepšení propojení Kolínska s prostorem Benešovska a Vlašimska. Vedle dálnice D11, která přenáší především nadregionální vazby, je významnou osou koridorového osídlení silnice I/12 spojující západním směrem přes Český Brod Kolín s Prahou. Východním směrem je pokračování této osy prostřednictvím nově navrhované trasy I/2 vedené v blízkosti sídel Starý Kolín a Záboří nad Labem přes Chvaletice a Přelouč na Pardubice. Mimo spádu na střediska osídlení v řešeném území lze předpokládat i určité „přeshraniční“ vazby. Jedná se zejména o působení blízkých středisek, kterými jsou města Chlumec nad Cidlinou na východě a Sázava na jihozápadě. Významný může být vliv prostoru Lysá nad Labem – Milovice, zejména v případě, že v tomto území dojde k rozvoji ekonomických aktivit. Pro pozitivní vývoj území je navrhováno posílení středisek mimo hlavní koridor osídlení, zahrnující pět největších měst. Stabilitu osídlení ovlivňují v řešeném území: střední (mikroregionální) střediska - Kolín, Kutná Hora, Nymburk, Poděbrady, Čáslav nižší (subregionální) střediska (významná a ostatní) malá (lokální) střediska Podporu vyžadují zejména dvě poslední kategorie, a to především v periferních územích, vzdálených od vyšších (mikroregionálních) center. Významná subregionální střediska představují města Pečky, Sadská, Městec Králové. Jen Městec Králové však má rozsáhlejší spádové území. Ostatní subregionální střediska jsou: Týnec nad Labem, Kouřim a Uhlířské Janovice. Významnějšími lokálními středisky jsou Rožďalovice, Loučeň, Žiželice, Zásmuky, Velký Osek, Zbraslavice, Kácov, Vrdy. Dalšími lokálními středisky jsou Libice n. C., Plaňany, Žleby.

37


Zónování území Urbanizované území zahrnuje širší okolí osy Nymburk – Kolín – Čáslav (I/38) s vazbami na Pražský region v koridorech hlavních silnic (D11, I/12) a železničních tratí (kolínská, lysecká). Východním směrem vede hlavní urbanizační osa údolím Labe na Pardubice. Tento koridor je obsluhovaný hlavní železniční tratí (Praha – Česká Třebová) a v budoucnosti též nově vedenou silnicí I/2. Mimo urbanizované území leží jen některá subregionální a řada lokálních středisek. V některých směrech lze předpokládat vytvoření os osídlení nižší kategorie. Jedná se o koridory: - Nymburk - Oskořínek/Hr. Jeseník - Křinec - Rožďalovice - Poděbrady - Opočnice - Městec Králové - Pečky - Plaňany - Kouřim - Kolín - Ratboř - Bečváry - Zásmuky - Červený Hrádek - Uhlířské Janovice Tyto osy propojují subregionální a lokální centra méně urbanizovaného území s hlavními centry osídlení. V území osy procházejí zónami, které představují dnes značně problematický agrární potenciál území. Do této zóny lze zahrnout: - severní část subregionu Nymburk - prakticky celý subregion Městce Králové - větší (severní) část subregionu Týnec nad Labem - prakticky celý subregion Kouřim - severovýchodní část subregionu Uhlířské Janovice - severovýchodní a jihozápadní část subregionu Čáslav Třetí významnou zónou je rekreační území středního Posázaví, ve kterém s výjimkou Zruče nad Sázavou neexistují subregionální centra. Zóna zahrnuje: - celý subregion Zruč nad Sázavou - jihozápadní část subregionu Uhlířské Janovice - jižní část subregionu Kutná Hora (Zbraslavice a okolí) - malou jižní část subregionu Čáslav (Dobrovítov) Mimo navrhovaného lokálního střediska Kácov je v území potřebné podporovat i obslužná střediska pro rekreační funkci území, zejména se jedná o Rataje nad Sázavou a Vlastějovice.

8.2. Vymezení významných rozvojových ploch nadmístního významu Nejvýznamnější rozvojovou zónou ve středních Čechách je lokalita Kolín – Ovčáry. Dominantním programem je realizovaná automobilka Toyota – Peugeot – Citroen. Celkový rozsah zóny je cca 400 ha, území poskytuje nabídku ploch pro další, zejména kooperující subjekty z oblasti výroby a logistiky. Rozvoj tohoto území bude generovat silné přepravní vazby, proto je navrhován nový most přes Labe, aby zóna mohla být napojena na trasu I/38 mimo centrální část Kolína. Velké rozvojové plochy jsou uvažovány v prostoru Nymburka: zóna sever (cca 120 ha) – je podmíněna výstavbou obchvatu silnice I/38 s novým přemostěním Labe (v realizaci). V konceptu ÚP VÚC bylo uvedeno několik dalších zón s rozsahem 30 – 90 ha; v návrhu ÚP VÚC však nebyly sledovány, neboť jejich příprava může probíhat na základě územních plánů měst a obcí. S pokračující výstavbou dálnice D11 lze předpokládat tlak na rozvoj ekonomických aktivit v blízkosti mimoúrovňových křižovatek. Žádoucí je, aby významnější záměry měly spíše vazbu na osídlení než aby vznikaly odloučené lokality přímo při MÚK.

38


8.3. Vymezení území speciálních zájmů V řešeném území se v prostoru Čáslavi nachází vojenské letiště, které je jedním ze dvou perspektivních areálů v České republice. V souvislosti se začleňováním do struktur NATO je letiště dovybavováno na standardy tohoto seskupení. Je zpracováván generel areálu. Vnější důsledky na území jsou v lokalizaci naváděcích zařízení, zejména se však jedná o zatížení území hlukem z provozu letiště. Hlukové pásmo vychází z izofony 85 dB. V tomto ochranném pásmu se nacházejí sídla Tři Dvory, Starý Kolín, Svatý Mikuláš (část), Rohozec, Chotusice, Zehuby, Kamenné Mosty, Čáslav (část), Třebešice, Lochy, Církvice, Jakub, Nové Dvory, Libenice, Hluboký Důl. Nová území speciálních zájmů ÚP VÚC nenavrhuje.

8.4. Rekreace, cestovní ruch Tyto aktivity většinou mají regionální, často však i nadregionální souvislosti. Významná část území, zejména Posázaví, je využívána obyvateli hl. m. Prahy, v menší míře též návštěvníky z jiných regionů. Část rekreačních fondů je využívána i v rámci vazeb v území, zejména se jedná o rekreaci obyvatel větších měst. Individuální rekreace je zastoupena velice diferencovaně. Její rozložení souvisí s krajinným potenciálem a s tradicí některých oblastí. Největší soustředění je především v Posázaví a dále v prostoru Sadské. Nejvíce zatíženým územím individuální rekreací je katastrální území Samopše, na kterém je 450 objektů individuální rekreace. Více než 200 objektů je dále v k. ú. Sadská (287), Zbraslavice (297), Rataje nad Sázavou (238), Ledečko (268). Více než 100 objektů je dále Černínech (189), Červených Janovicích (131), Hodkově (117), Horce nad Sázavou (113), Hryzely (118), Kácově (161), Konárovicích (119), Kouřimi (186), Loučni (181), Opatovicích (113), Osečku (143), Týnci nad Labem a Zbýšově (110). Problémem zejména je transformace dřívějších areálů podnikové rekreace. Podstatná část fondů, a to jak objektů individuální rekreace (zejména chaty), tak i objektů (areálů) bývalé podnikové (odborářské) rekreace nevyhovuje současným požadavkům na rekreaci. Na nízké úrovni je infrastrukturní vybavení (doprava, čištění odpadních vod), většinou nízká je úroveň služeb pro rekreaci včetně kvalitních hřišť, koupališť a krytých zařízení s celoročním využíváním. Mimo velká města prakticky neexistují zařízení vybavená na současný standard. Rekreační potenciál Posázaví (dostupnost z Prahy po D1) je značný, je však třeba hledat nové formy jeho využití (výrazné zlepšení standardu služeb). Potřebné je výrazné zlepšení v obslužné silniční sféře. V území Polabí bude zřejmě převažovat orientace na hromadnější formu příměstské rekreace zdejších větších měst. Dovybavením stávajících jezer vzniklých po těžbě štěrkopísků i orientovanou těžbou v dalších (dosud těžených) lokalitách by mohla vzniknout nabídka kvalitních areálů (i pro vodní sporty), kompletně sportovně rekreačně vybavených, jejich krytá zařízení a ubytovací kapacity by mohly umožňovat i mimosezónní využívání. V území Posázaví jsou jediné dva „vybavené“ rekreační areály - Sportovní areál Samopše a rekreační areál ATOM – Sedliště. Nejvýznamnějšími hotelovými kapacitami jsou hotel Kukelník v Ratajích nad Sázavou a hotel Alex v Ledečku. Podstatná část rekreačních kapacit je v kategorii kempů a tábořišť, především vodáckých na Sázavě. Příměstská rekreace je soustředěna zejména na přírodní koupaliště, z nichž některá jsou cílem návštěvníků i z jiných regionů. V území Středního Polabí se jedná zejména o vytěžená a zaplavená ložiska štěrkopísků Sadská (U jezera), Poděbrady (Kluk), Pňov-Předhradí, Veltruby-Hradišťko a Tři Dvory; perspektivní lokalitou je Veletov na pravém břehu Labe. Možnost koupání je i na některých rybnících, které však nemají odpovídající vybavenost 39


(Bučický rybník, Horní rybník východně od Rožďalovic, Komárovský rybník na Záhornickém potoce, Pustý a Jakubský rybník na Štítarském potoce, Dlouhoposký rybník). Sportovní zařízení jsou většinou v bývalých okresních a některých dalších městech (obcích), s výjimkou sportovního centra v Nymburce a golfu v Poděbradech však nemají regionální či širší význam. Cestovní ruch je orientován zejména na městskou turistiku. Zájem je soustředěn téměř výhradně na Kutnou Horu, žádoucí je zhodnocení kulturního potenciálu dalších měst a památkových objektů či areálů. Mimo Kutné Hory (památka Unesco) je v území řada dalších památkových rezervací a zón (Kolín, Kouřim, Čáslav, Nymburk), jejichž potenciál je nedostatečně využit. Lepší situace je v Poděbradech, kde se uplatňuje synergie s lázeňstvím. Další cíle představují hrady a zámky - Kutnohorsko: Kačina, Vlašský dvůr, Žleby, Kácov, Zruč nad Sázavou (v blízkém okolí Český Šternberk, klášter Sázava), Nymbursko: Poděbrady, Rožďalovice. Nejvýznamnější kulturní instituce představují divadla: Městské divadlo v Kolíně, Dusíkovo divadlo v Čáslavi, Městské Tylovo divadlo v Kutné Hoře, Divadlo Na Kovárně v Poděbradech. Velmi nízká je úroveň ubytovacích služeb a to i z hlediska kapacity. Okres Kolín má nejmenší ubytovací kapacity (výkony) v rámci celého Středočeského kraje. Největší délku pobytu (domácích i zahraničních) hostů vykazuje okres Nymburk. Zřejmě to souvisí s lázeňstvím v Poděbradech a s existencí Sportovního centra v Nymburce. Překvapivě nízké výkony vykazuje atraktivní Kutná Hora. Zejména u zahraničních návštěvníků převažují jednodenní (nebo i kratší) výlety, přičemž turisté jsou převážně ubytováni v Praze nebo v jejím bezprostředním okolí. S rozvojem ekonomických aktivit v Kolíně lze předpokládat i určitý rozvoj hotelových služeb, který však může směřovat i do blízkých měst Kutné Hory a Poděbrad, případně do dalších obcí. Žádoucí je transformace vybraných zařízení v Posázaví na vyšší úroveň včetně hotelového standardu. Kongresová turistika má možnost využití Zámku Loučeň (120 lůžek/160 míst v sále) a Hotel Mědínek v Kutné Hoře (90 lůžek/160 míst v sále). Lázeňství Města Poděbrady a Sadská mají předpoklady (výskyt přírodních minerálních vod) pro rozvoj lázeňství. V jižní části okresu Kutná Hora lze uvažovat i s rozvojem klimatických lázní. Pro toto území by tento program mohl být významným stimulem pro stabilizaci obyvatel vytvořením poměrně významného počtu pracovních příležitostí. Vzhledem k dopravní obsluze lze doporučit rozvoj klimatických lázní, resp. sanatorií zejména v lokalitách ve vazbě na silnice: II/111 Šternov (D1) – Český Šternberk – Zbizuby II/125 Psáře (D1) – Kácov – Zbizuby – Uhlířské Janovice II/126 Soutice (D1) – Zruč n. Sázavou – Zbraslavice

8.5. Zemědělství 8.5.1. Zemědělský význam území V analytické etapě územního plánu byl proveden podrobný průzkum přírodních podmínek v řešeném území z hlediska zemědělské výroby. Základní orientační informaci o zemědělském významu území signalizuje podíl zemědělské půdy z celkové výměry území. Do kategorie „vysoký zemědělský význam“ spadá převážná část katastrů řešeného území.

40


Nižší podíl zemědělské půdy mají pouze hraniční katastry na severním okraji řešeného území a v jihozápadní části území jsou různorodější poměry, kde jsou zastoupena katastrální území i se středním a nízkým podílem zemědělské půdy. Z hlediska kvality zemědělské půdy, vyhodnocené pomocí bonitovaných půdně ekologických jednotek lze zjednodušeně konstatovat, že v jihozápadní polovině řešeného území převažují první dvě třídy ochrany, naopak v severovýchodní polovině jsou zastoupeny především střední a nižší třídy ochrany, ale přitom jsou tam dobré terénní a klimatické poměry. Přírodní podmínky (klimatické, půdní, terénní apod.), které se vyskytují na podstatné části řešeného území, jsou pro zemědělství příznivé. Lze je chápat jako relativně dlouhodobě stabilizované faktory, které zásadně určují komparativní přednosti území pro zemědělskou výrobu. S ohledem na skutečnost, že podmínky pro zemědělství v ČR jsou ve svém průměru nižší než ve většině zemí EU, patří jejich systémová ochrana mezi dlouhodobé cíle.

8.5.2. Závěry a doporučení z hlediska zemědělství Vysoký produkční potenciál řešeného území představuje významné kritérium pro rozhodování o změnách využití území a o struktuře osídlení. Při systémovém posuzování změn je potřeba vycházet z následujících principů: • plošně náročné změny území, vyžadující trvalé odnětí ze zemědělského půdního fondu, přednostně směřovat do částí území, kde jsou relativně horší přírodní podmínky pro zemědělskou produkci (v řešeném území je zastoupeno cca 22 % zemědělské půdy podprůměrné kvality - 4. a 5. tříd ochrany), • v částech území s výrazně kvalitními přírodními předpoklady pro zemědělskou produkci (v řešeném území přes 30 % zemědělské půdy zařazeno do 1. třídy ochrany a dalších cca 20 % do 2. třídy ochrany, které lze sumárně označit jako nadprůměrné) dlouhodobě stabilizovat zemědělství v dominantní pozici. V těchto prostorech vytvářet územní předpoklady jako například pro: o o o

zemědělskou účelovou výstavbu, s využitím vhodně lokalizovaných stávajících účelových zařízení řešení a realizace sítě účelových komunikací nejen z hlediska vlastnických, ale i uživatelských vazeb realizace stabilizačních a intenzifikačních opatření zemědělské produkce při dodržování obecné ochrany přírody a krajiny,

• nezemědělské využití nejkvalitnějších zemědělských půd (např. výstavba, plošně rozsáhlé skrývky, zpevněné plochy) lze připustit jen výjimečně a na základě prokázání, že požadovaná změna využití území bude dlouhodobě větším veřejným přínosem než zachování přírodního potencionálu území. Tato skutečnost se týká i těžby ložisek nevýhradních surovin. • útlum zemědělské produkce směřovat přednostně do méně úrodných částí území a částí, které ve zvýšené míře plní mimoprodukční funkce krajiny (vodohospodářská funkce, zvýšená ochrana přírody a krajiny, lázeňství a rekreace apod.) • vysoký stupeň zornění v území s vysokým podílem zemědělské půdy způsobuje značnou ekologickou labilitu krajiny. Zvýšení ekologické stability těchto prostorů řešit přednostní realizací nefunkčních částí ÚSES, nejlépe při komplexních pozemkových úpravách (KPÚ). Rozmístění nefunkčních prvků ÚSES a interakčních prvků řešit s ohledem na účelné uspořádání pozemků (organizace půdního fondu). V rámci KPÚ lze také systémově vyřešit půdoochranná opatření (zejména protierozivní). • v částech území s menším potenciálem pro zemědělskou produkci podporovat (například směřováním dotací na zatravnění, zalesnění, na útlum tržní produkce apod.) zemědělskou prvovýrobu zejména z hlediska jejího významu pro „údržbu“ krajiny.

41


9. Limity využití území nadmístního významu, včetně stanovených záplavových území V úrovni ÚP VÚC jsou významné zejména ty limity využití území, které by svými charakteristikami mohly ovlivnit navrhovaný vývoj řešeného území. Jedná se především o limity využití území, které jsou stanovené v právních předpisech, technických normách a správních rozhodnutích. Existují však i další limity, které mohou výrazně ovlivnit řešení; některé z nich jsou prakticky nepřekonatelné, jiné však mají nebo mohou mít charakter časového nebo ekonomického omezení. Limity vyplývající z právních předpisů a správních rozhodnutí Ochrana přírody a krajiny - zvláště chráněná území - ostatní chráněná území - územní systém ekologické stability (regionální a nadregionální) - území evropsky významných lokalit a ptačích oblastí Ochrana nerostných surovin - dobývací prostory - chráněná ložisková území - prognózní zdroje vyhrazených nerostů Ochrana lesa Ochrana přírodních léčivých zdrojů a přírodních léčebných lázní - o. p. přírodních léčivých zdrojů - vnitřní a vnější lázeňská území Ochrana podzemních a povrchových vod – CHOPAV - vodní toky s odběrem vody pro pitné účely - významné vodní toky - ochranná pásma vodních zdrojů - citlivé a zranitelné oblasti (viz níže) - území zátop výhledových vodních nádrží Ochrana před povodněmi - záplavová území a vymezené aktivní zóny záplavového území - území určená k rozlivům povodní Ochrana památek - území archeologického zájmu - archeologické naleziště a památky - památkové rezervace a zóny a jejich o. p. (městské a vesnické) - krajinné památkové zóny - nemovité kulturní památky a jejich o. p. Ochrana technické infrastruktury - o. p. infrastrukturních koridorů a zařízení - vodní hospodářství - energetika (nadřazené rozvody el. energie a plynu) - přenos informací (RR paprsky, o. p. zařízení) - produktovody Ochrana dopravní infrastruktury - pozemních komunikací - železničních drah - letišť - vodních cest Ochrana staveb - o. p. hygienické, bezpečnostní aj.

42


Mezi další limitující faktory územního rozvoje patří např.: - ochrana zemědělského půdního fondu, - složitá morfologie terénu, - území se zvláštními poměry geologické stavby (mj. sesuvná a poddolovaná území) - obtížně překonatelné vodní toky, - území zátop výhledových vodních nádrží, - mikroklimatické podmínky, - sociálně ekonomické podmínky, - špatná dopravní dostupnost částí území. Zabezpečení dopravní, technické a sociální infrastruktury je především problémem ekonomickým, někdy i technickým. Potřeba náročných řešení je pochopitelně významnou bariérou rozvoje, a to přinejmenším z hlediska času. Pro rozvoj některých funkcí (zejména bydlení a rekreace) je výrazným omezením nízká hodnota krajinného (obytného) prostředí v některých částech území i nízká úroveň či neexistence technické, ale i sociální infrastruktury (kultura, školství, zdravotnictví, obchod, služby). Důležitým faktorem jsou nejen náklady na vybudování, ale i budoucí náklady na provoz těchto zařízení, která neúměrně zatěžují komunální rozpočty. Z tohoto pohledu je území regionu značně diferencované, jedná se v podstatě o potenciál polohy, daný zejména faktory: - dopravní dostupnost do Prahy, větších měst či dalších center, - krajinný, sídelní a kulturně-historický potenciál území, - hygienické parametry území (hluk, znečištění ovzduší, aj.), - sociálně – ekonomické charakteristiky vlastního území a jeho nejbližšího okolí. Lze konstatovat, že ve vývoji osídlení dochází v posledním období (po roce 1990) ve většině případů ke korelaci s výše formulovanými zásadami. Dosavadní záměry v řešeném území respektují v co největší míře potřebu ochrany přírody. V území nejsou velkoplošná zvláště chráněná území (CHKO). V ostatních z hlediska ochrany významných územích (přírodní parky), kde vzhledem k ochraně přírody je žádoucí regulace rozvoje, nejsou lokalizovány nové aktivity. Významným limitem rozvoje území, a to především v severní části regionu je vedení řady nadřazených infrastrukturních systémů. Rozsáhlými ochrannými pásmy těchto liniových vedení jsou ovlivňovány především územní plány jednotlivých obcí. Určitým limitem rozvoje je též ochrana půdního fondu. Významné oblasti zemědělské výroby se rozkládají většinou v severní a střední části území, vzhledem k této skutečnosti i vzhledem k nižší obytné hodnotě těchto území zde zřejmě nelze uvažovat s významnějším rozvojem bydlení na nových plochách. Potřeba nároků na plochy pro bydlení nebude zřejmě vysoká a bude rozložena do území více obcí. Rozvoj ekonomických aktivit je uvažován především ve stávajících městech a větších obcích, a to zejména v lokalitách s dobrou dopravní obsluhou. Pro rozvoj území existuje několik „limitů“, které nemají parametry územně technické, ale především ekonomické. Je to především odkládání některých významných dopravních staveb. V této souvislosti bude například zřejmě časově posunut rozvoj v koridoru silnice I/38. Významným limitem v území jsou již zmíněné bariéry vodních toků. V případě Labe, které prochází (je osou) urbanizovaným územím, je závažným problémem deficit mostů. V rámci nového vedení trasy I/38 v prostoru Nymburka sice bude realizován nový most přes Labe, ten však řeší především vedení tranzitní dopravy. Územní plán města uvažuje s dalším mostem

43


(na přeložce silnice II/330), který by pomohl po obvodě zastavěného území řešit i vazby městské. Deficitem je i neexistence mostu v severní části Poděbrad a v území severozápadně Kolína, v ÚP VÚC je tento most navržen. V případě Sázavy není ani tak závažný problém počtu most, resp. jejich polohy, jako spíše vedení silničních tras překonávajících hluboké údolí v nepříznivých parametrech a ve většině případů s průchodem sídel. Vzhledem k tomu, že většina silnic navazuje na existenci MÚK na trase dálnice D1, je vedení jinými koridory prakticky nemožné. V ÚP VÚC jsou navržena možná řešení, vzhledem k jejich investiční náročnosti však bude jejich realizace dlouhodobější záležitostí. Velmi závažným problémem je rozvoj vojenského letiště Čáslav, které je nejvýznamnější základnou v ČR. I při všech opatřeních nelze negativní dopady letecké dopravy zcela eliminovat. Žádoucí je dohoda o regulaci rozvoje území v některých obcích (zejména obytné funkce). Tato dohoda však musí být doprovázena kompenzačními opatřeními, která většinou přesahují rámec ÚP VÚC. Na závěr této části upozorňujeme na možné problémy vedení vysokorychlostních tratí VRT (s výstavbou není uvažováno v návrhovém období). Tyto nové liniové stavby o velmi „tvrdých“ technických parametrech budou znamenat závažný zásah do krajiny vytvořením výrazných bariér (podstatné úseky budou vedeny nad terénem). Negativní důsledky budou i na osídlení (omezení rozvoje některých funkcí a vazeb v území). Problémovým okruhem jsou i tzv. zranitelné oblasti, které specifikuje § 33 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů,. Jedná se o území, kde se vyskytují: povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody Zranitelné oblasti jsou územně vymezeny katastrálními územími České republiky. Přezkoumání rozsahu zranitelných oblastí a návrhy na úpravu jejich rozsahu, v pravidelných intervalech nepřesahujících 4 roky, provádí Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka na základě identifikace povrchových nebo podzemních vod znečištěných nebo ohrožených dusičnany ze zemědělských zdrojů. V přílohách uvádíme seznam dotčených katastrálních území, tvořících oblast zranitelnosti podzemních vod (dle dat VÚV z května 2006). Svým plošným rozsahem mají zranitelná území regionální význam. Z následujícího přehledu opatření, která se vážou na zranitelná území je patrné, že nemají přímou vazbu na řešení územního plánu VÚC: používání hnojiv a statkových hnojiv s ohledem na půdně-klimatické podmínky stanoviště období zákazu hnojení plány hnojení a rozvozové plány statkových hnojiv skladování hnojiv a statkových hnojiv střídání plodin provádění protierozivních opatření

44


10. Návrh dopravní a technické infrastruktury nadmístního významu 10.1. Doprava Území Středního Polabí je z hlediska dopravy významným prostorem, kterým prochází řada mezinárodních a republikových dopravních koridorů. Přes území je vedeno železniční spojení hl. m. Prahy přes Pardubice a Českou Třebovou ve směrech na Brno – Bratislavu/Vídeň a na Ostravu – Katovice/Žilinu. Po jihovýchodním obvodě tanguje území dálnice D1 Praha – Brno (součást trasy E50) a po dostavbě dálnice D11 a na ni navazující trase R35 bude územím vedeno spojení Prahy s Hradecko-Pardubickou, Olomouckou a Ostravskou aglomerací. Nadnárodní význam má i trasa I/38, umožňující propojení Bautzen – Česká Lípa – Znojmo - Vídeň. Územím prochází i Labská vodní cesta a u Čáslavi je nejvýznamnější vojenské letiště v ČR.

10.1.1. Silniční doprava Územím Středního Polabí je vedena dálnice D11 ( Praha – Hradec Králové). Současný základní komunikační systém území je tvořen především vedením silnic I. třídy: I/12 (Praha – Kolín) s možným pokračováním na Pardubice (I/2), I/17 (Čáslav - Chrudim), I/32 (Poděbrady – Jičín), I/38 (Mladá Boleslav – Nymburk – Poděbrady – Čáslav – Havlíčkův Brod) . Tento základní komunikační systém je dále doplněn poměrně hustou sítí silnic II. třídy, které mají především význam pro zpřístupnění ostatních sídel neležících na hlavních trasách a jejich připojení na vyšší komunikační systém. Tyto silnice zabezpečují především potřeby dopravy regionální charakteru a z toho vyplývají jejich současné dopravní závady či omezení, které jsou hlavně ve směrových poměrech, které se odvíjejí především od náročnosti konfigurace terénu. Výchozí předpoklady základní koncepce silniční dopravy a plánované záměry Dálnice D11 (E67) prochází územím ve směru západ – východ jižně Poděbradska, severně Kolínska. Jihozápadně od Poděbrad křižuje dálnici D11 další významný silniční tah, a to silnice I/38 (Mladá Boleslav – Nymburk – Poděbrady – Kolín - Čáslav – Havlíčkův Brod) - je propojením od dálnice D1 na silnici R10, dále pokračuje ve směru do východní části Saska; umožňuje významné tangenciální vazby vedené mimo oblast pražské aglomerace. Na tento systém navazuje síť ostatních silnic I. třídy. Jejich současné vedení je z větší části možno považovat kromě současného vedení silnice I/2 za stabilizované. S ohledem na jejich dopravní význam vyplývají navrhovaná přeložení jejich současných tras mimo zastavěné území jednotlivých sídel. Základní silniční síť doplňují silnice II. tříd, které byly rozděleny do dvou kategorií. A to na silnice II. třídy, které mají nezpochybnitelný dopravní význam a na ostatní silnice II. třídy. U silnic II. třídy regionálního významu je v návrhu sledováno odstranění hlavních dopravních závad a pokud to situace vyžaduje, i přeložení mimo zastavěné území obcí. U ostatních silnic II. třídy se obecně předpokládají úpravy jejich šířkového uspořádání beze změny trasy, pouze s lokálními úpravami. Případné navrhované přeložky těchto silnic či navazujících silnic III. tříd souvisejí většinou pouze se změnami vedení silnic vyšších tříd. Dálnice a rychlostní silnice Dálnice D11 (Praha - Hradec Králové – Trutnov); úsek Poděbrady – Sedlice byl dokončen koncem roku 2006. Pro vazby Středního Polabí jsou významné MÚK Sadská (silnice II. třídy č. 330), Poděbrady-západ (329), Poděbrady-jih (38), Poděbrady-východ (32, 125), Dobšice

45


(328 a Levín (327). Silnice I. třídy Silnice I/2 (Praha -Kutná Hora - Pardubice) – jedná se o bývalou silnici II/333; kategorii silnic I. třídy neodpovídají její současné parametry ani její dopravní význam, který klesá se vzrůstající vzdáleností od Prahy. Dá se předpokládat, že po realizaci přeložky silnice I/12 od Prahy za Úvaly a po realizaci jižního obchvatu Kolína budou dopravní vazby Praha – Kutná Hora přesunuty ze silnice I/2 na trasu silnice I/12 a I/38. V návrhu se na její současné trase předpokládá realizace přeložek v prostoru Zásmuk, Suchdola a případně Miskovic a Kutné Hory. V těchto souvislostech se může uvažovat její opětovné převedení mezi silnice II.třídy a to v úseku Praha – Kutná Hora (I/38). V úseku od silnice I/38 ve směru na Pardubice je navrhováno přeložení do zcela nové trasy, která by upřednostňovala vazby od Pardubic na silnici I/38 a dále ve směru na Prahu na silnici I/12. Z tohoto důvodu je uvažováno i její možné přečíslování na silnici I/12. Trasa se odpojuje od silnice I/38 severně od sídla Kaňk, tedy i ve vazbě na Kutnou Horu, a prochází jižně od Starého Kolína, severně obce Kateřina, východně od Záboří nad Labem a po přechodu na území Pardubického kraje navazuje na navrhovanou přeložku dnešní silnice II/322 u Kojic a Chvaletic. Stávající vedení silnice I/2 od křižovatky u Nových Dvorů by tak bylo převedeno do silnic II. třídy a ponecháno v současné trase. Silnice I/11 (Poděbrady - Hradec Králové) - po dokončení dálnice D11 převedena do kategorie silnic II. třídy jako II/611; její vedení možno považovat za stabilizované. Silnice I/12 (Praha - Kolín) – tato silnice je v území vedena v odpovídajících směrových parametrech. Její trasa je v návrhovém období ponechána ve dvoupruhovém uspořádání (oproti „Kategorizaci“) a je na ni řešena pouze četnost křižovatek a jejich přestavba na mimoúrovňové. Dále je navrženo její prodloužení od silnice I/38 ve směru na Pardubice místo dnešní silnice I/2. Případné zkapacitnění by znamenalo v některých případech vedení novou trasou, kterou je potřebné studijně ověřit. Silnice I/17 (Čáslav - Chrudim) – její vedení je možno považovat za stabilizované. Za dopravní závadu lze považovat poměrně dlouhý průtah v prostoru sídel Horní Bučice a Vrdy, ale vzhledem k jejímu dopravnímu významu se ani zde nepředpokládá její přeložení do nové trasy. Silnice I/32 (Poděbrady - Jičín) – jedná se o poměrně kvalitní trasu s průtahy pouze obcí Okřínek a Senice. V návrhu je uvažováno přeložení trasy silnice mimo Okřínek. V severní části území bylo její vedení již přestavěno do cílového stavu. Silnice I/38 (Mladá Boleslav – Nymburk – Poděbrady – Čáslav – Havlíčkův Brod) – z dopravního hlediska se jedná o velmi významný dopravní tah s velkým dopravním zatížením, který propojuje největší města Středního Polabí: Nymburk, Poděbrady, Kolín, Kutnou Horu a Čáslav. Předpokládá se její přestavba téměř v celé délce s cílem odstranění veškerých úseků procházejících zastavěnými částmi měst a obcí. Z plánovaných staveb byl zatím realizován pouze obchvat v prostoru Čáslavi a v současné době je v realizaci obchvatová trasa kolem Nymburka včetně nového mostu přes Labe. Přestavba úseku Luštěnice - Vlkava je sledována v ÚP VÚC Mladá. Od odpojení od stávající trasy před obcí Krchleby je její navrhovaná trasa přivedena do těsného souběhu s železniční tratí západně od obcí Krchleby a Všechlapy a navazuje vstřícně na rozestavěný obchvat Nymburka. Úsek mezi D11 (MÚK Poděbrady-jih) a budoucí MÚK s trasou I/12 na západním obvodě Kolína je uvažován jako čtyřpruhový (hlavní přivaděč od Kolína na D11), prakticky v celém rozsahu v nové trase. Dále jihovýchodním směrem navazuje obchvat Kolína. Další úprava trasy je sledována mezi dříve realizovaným úsekem u Malína a nově dokončeným obchvatem Čáslavi v prostoru Církvice. Úsek mezi Kolínem (MÚK Šťáralka) a Kutnou Horou (MÚK Hlízov, výhledově MÚK Malín) je uvažován k přestavbě na čtyřpruh.

46


Silnice II. třídy Silnice II/111 (Divišov – D1 – II/125) – trasu silnice na řešeném území je možno vzhledem k jejímu nižšímu dopravnímu významu možno považovat za stabilizovanou. Silnice II/125 (Vlašim - Uhlířské Janovice – Kolín – D11) – silnice patří mezi nejvýznamnější silnice II. tříd propojující oblast Kolína s prostorem Vlašimi s vazbou na dálnici D1 a dále mezi Kolínem a dálnicí D11, kde plní funkci dálničního přivaděče. Vzhledem k jejímu významu je navrhována řada přeložek odstraňující hlavní dopravní závady, především nevyhovující průjezdy zastavěným územím jednotlivých obcí. Od jihu je to navrhované zlepšení směrových a výškových poměrů v místě dnešního stoupání za přechodem Sázavy, což je však s ohledem na technickou i investiční náročnost značně dlouhodobou záležitostí. V dalším pokračování jsou navrhovány přeložky mimo zastavěná území sídel, a to severozápadní obchvat Mitrova, severozápadní obchvat Uhlířských Janovic, severozápadní obchvat Jindic a východní obchvat Červeného Hrádku s napojením do nové křižovatky s silnicí I/2. Od této křižovatky je ve směru na Kolín silnice vedena s navrhovaným severozápadním obchvatem obce Kořenice, včetně mimoúrovňového křížení železniční tratě a navazujícím jihovýchodním obchvatem sídla Kbílek. Na vjezdu do Kolína její úpravy souvisejí s výstavbou jižního obchvatu silnice I/38 města Kolína. Severně od Kolína pro dopravní napojení průmyslové zóny bylo již realizováno její přeložení jižně od Velkého Oseka směrem na Ovčáry na silnici II/328. V této souvislosti byla variantně navrhována i odbočná větev z prostoru jižně od Velkého Oseka, a to západním směrem s novým mostem přes Labe a napojením na silnici I/38. Navržené řešení, které bylo podrobněji prověřováno, situuje tuto přeložku do koridoru dříve uvažované přeložky železniční tratě („Klavarské spojky“). Přeložka je tedy vedena prostorem mezi obcemi Hradišťko a Veltruby na pravém břehu Labe a na levém břehu jižně od sídla Ohrada s vazbou na navrhovanou trasu silnice I/38 a v dalším pokračování i na silnici I/12. Toto řešení by umožnilo přístup do průmyslové zóny od západu s eliminováním průjezdu od dálnice D11 Velkým Osekem a zároveň by se vytvářela i severní objízdná trasa Kolína. Silnice II/126 (D1 – Zruč nad Sázavou – Kutná Hora) - je bývalou trasou silnice I/33. Úsek v prostoru Kutné Hory mezi silnicemi I/2 a II/337 byl již dříve rekonstruován. Z dalších úseků je problematický zejména přechod údolí Sázavy ve Zruči nad Sázavou, kde je její vedení navrhováno objízdnou trasou s novým mostem přes Sázavu. Vzhledem k rozsahu nutných investičních prostředků se však jedná o dlouhodobý záměr. Další navrhované přeložky jsou jihovýchodní obchvat Zbraslavic a jihovýchodní obchvat Štipoklas. Trasa silnice II/126 je v současné době ukončena v místě napojení na dnešní silnici I/2 v Kutné Hoře. V návrhu se předpokládá prodloužení jejího vedení přes část obce Kaňk s napojením na silnici I/38 vstřícně do křižovatky Hlízov na níž navazuje navrhované pokračování silnice I/12 ve směru na Pardubice. Silnice II/275 (Luštěnice – Křinec - Dymokury) – prochází severní částí území a její nižší (především směrové) parametry odpovídají jejímu dopravnímu významu a její vedení je možno považovat za stabilizované. Silnice II/279 (Mcely – Dolní Bouzov) - zasahuje do tohoto území pouze okrajově a její vedení je v tomto území bez podstatnějších dopravních závad. Silnice II/322 (Kolín - Přelouč) - je významnou dopravní trasou vedenou podél Labe a umožňující vazby východním směrem od Kolína na Pardubice v souvislosti s navrhovaným zkvalitněním trasy mezi Pardubicemi a Kolínem (silnice I/12) je možné očekávat výrazné snížení zatížení této silnice. Silnice II/324 (I/32 – Městec Králové – Nový Bydžov - Nechanice) - je vlastně souběžnou trasou se silnicí I/11 vedenou severně od ní a propojující významná sídla (Městec Králové, Nový Bydžov) s vazbou východním směrem na Hradec Králové. V území se nepředpokládá její přeložení do nové trasy.

47


Silnice II/327 (Nové Dvory – Týnec nad Labem – Chlumec nad Cidlinou) - výhledové vedení této silnice Mezi Novým Dvorem a Týncem nad Labem souvisí s navrhovanou přeložkou silnice I/12. V této souvislosti se předpokládá převedení tohoto úseku do silnic III.třídy. Severně od Týnce nad Labem je její trasa stabilizována s navrhovanou přeložkou východně od obce Hradišťko II, která navazuje na již realizovaný obchvat Loukonos. Silnice II/328 (Kolín – Městec Králové - Jičíněves) – úsek této silnice od dálnice D11 po Sendražice byl v souvislosti se zpřístupněním průmyslové zóny již realizován v odpovídajících parametrech včetně přeložek v prostoru obcí Ovčáry a Jestřábí Lhota. Úsek severně od dálnice D11 nebyl zatím realizován a zde se předpokládá přeložení trasy jihozápadně od Dobšic a západně od obce Hradčany s napojením na dnešní silnici I/11 u Opočnice. V dalším úseku severně od stávající silnice I/11 je její vedení ponecháno ve stávající trase. Silnice II/329 (Křinec – Netřebice – Poděbrady – Pečky – I/12) – v severní části propojuje silnice II/275 a II/330 a tedy prostor Křince nejen s Poděbrady, ale i s Nymburkem. K odstranění dopravní závady v obci Vestec je navrhována krátká přeložka. Jižně od silnice II/611 má dopravní význam zejména pro napojení Peček na dálnici D11. V prostoru Peček již došlo v souvislosti s modernizací železničního koridoru k jejímu přeložení na západní okraj města s částečnou obchvatovou trasou. V návrhu se tedy předpokládá úplné dokončení západní obchvatové trasy kolem celého města. V dalším pokračování jižním směrem je navrhováno její přeložení před vstupem do Plaňan s napojením do nově navrhované mimoúrovňové křižovatky se silnicí I/12 u Vrbčan. Odtud by trasa silnice II/329 pokračovala po dnešní silnici III/3344 do Kouřimi, kde by dále byla vedena v dnešní trase silnice II/334 až po napojení na silnici I/2 u obce Ždánice. Silnice II/330 (Český Brod – Sadská - Činěves) - je významnou trasou zejména pro připojení Nymburka na dálnici D11 a tedy i na silnici II/611 ve směru na Prahu. V severní části území je navrhováno pouze přeložení její trasy jižně od obce Činěves s napojením na silnici I/32. V navazujícím úseku směrem na Nymburk se žádné přeložky neuvažují. V prostoru Nymburka je navrhováno její přeložení do polohy jižního obchvatu města s novým jihovýchodním přemostěním Labe. Z hlediska vazeb na nadřazenou síť je současným dopravním problémem propojení města Nymburk na trasu D11 ve směru na Prahu. Z tohoto důvodu je navrhována východní přeložka v prostoru Sadské s napojením na dálnici D11 v nově navrhované MÚK, které využívá stávajícího nadjezdu silnice II/334. Do této křižovatky je navrhováno i připojení Peček ve směru na Prahu s místními přeložkami u obcí Milčice a Chvalovice. Vzhledem k tomu, že trasa silnice II/334 byla v návrhu převedena do zcela nové trasy, je toto propojení ve směru na Pečky vedeno po silnicích III. třídy. Silnice II/331 (II/610 – Lysá nad Labem – Nymburk - Poděbrady) - je sice poměrně významnou silnicí II. třídy propojující větší sídelní útvary severně od Labe, její trasu je možno považovat za stabilizovanou. Silnice II/332 (Lysá nad Labem - Krchleby) – zasahuje do tohoto území pouze okrajově a veškeré její uvažované přeložky v prostoru Milovic leží mimo sledované území. Její dopravní význam je především pro připojení Milovic na silnici I/38. Silnice II/334 (Sadská – Kouřim – II/335) - je v návrhu přeložena do nové trasy, a to po trase dnešní silnice III/32420 a silnice III/33321 s navázáním na uvažovanou přeložku silnice II/108 v křižovatce se stávající silnicí I/2 u Svatbína. V případě jejího převedení do nové trasy je nutno na dnešních silnicích III. třídy realizovat řada rektifikací směrových oblouků, či obchvat u obce Benátky. Současné vedení silnice je v úseku Újezdec – Ždánice a v úseku Kouřim – Sadská převedeno do silnic III. třídy. Silnice II/335 (Mnichovice – Sázava – Uhlířské Janovice – Zbraslavice – II/339) - je vedena ve směru od Sázavy východním směrem v poměrně náročném terénu. Její dopravní význam je především v zajištění regionálních dopravních vztahů a rekreační dopravy. Její trasa je v území 48


stabilizována. Silnice II/336 (Uhlířské Janovice – Zruč nad Sázavou – II/150) - s ohledem na současné intenzity dopravy a její minimální dopravní význam je tato silnice navrhována k vyřazení ze silnic II. třídy. Vyššího dopravního významu dosahuje pouze v úseku jižně od silnice II/126 po napojení na silnici II/150, která má vazbu na dálnici D1 (MÚK Loket). Zde by její vedení bylo zachováno v současném zatřídění. Silnice II/337 (Uhlířské Janovice – Čáslav - Seč) - je vedena souběžně s dnešní trasou silnice I/2 vcelku bez většího dopravního významu; její trasa je v podstatě stabilizována. Východně od Čáslavi je pak jednou z přístupových tras do prostoru rekreačního území Seče. Silnice II/338 (Štipoklasy – Čáslav – I/2) – zabezpečuje především místní dopravní vazby. Její vedení je možno považovat za stabilizované a na její současné trase je navrhována pouze přeložka v prostoru obce Žáky. Silnice II/339 (Ledeč nad Sázavou – Štipoklasy - Čáslav ) - je v úseku mezi Štipoklasy (II/126) a Čáslaví bývalou trasou silnice I/17, který byl s ohledem na nižší dopravní význam přeřazen do kategorie silnic II. třídy. Trasu této silnice je možno považovat vcelku za stabilizovanou, odpovídající jejímu dopravnímu významu. Je na ní navrhován pouze severní objezd Červených Janovic. Přeložka v prostoru Štipoklas souvisí s přeložkou silnice II/125. Silnice II/611 (Praha - Poděbrady) - je doprovodnou trasou k dálnici D11. V návrhu se po realizaci navazujícího úseku dálnice D11 předpokládá její prodloužení v dnešní trase silnice I/11. Její současné parametry i z dlouhodobého hlediska plně vyhovující. Přeložky silnic III. třídy nejsou v tomto návrhu řešeny a jejich případné přeložky souvisejí s přeložkami silnic vyšších tříd či pro doplnění celkového dopravního systému, nebo jsou navrhovány pouze u silnic, které jsou dnes součástí silnic II. třídy. Zatížení silniční sítě Výchozím podkladem o dopravním zatížení silniční sítě jsou výsledky z celostátního sčítání dopravy. Základními údaji byly výsledky z roku 1995, 2000 a 2005. Z porovnání těchto sčítání lze konstatovat, že výraznějšímu nárůstu silniční dopravy dochází především na významných trasách dálkové dopravy. V daném území je to především trasa dálnice D11 a stávající silnice I/11 a dále pak na silnici I/38, a to zejména pak v prostoru Kolína. Na silnicích II. třídy je růst dopravního zatížení výrazně nižší a vyšších intenzit je zde dosahováno pouze na průjezdních úsecích většími sídelními útvary s vyšším podílem vnitřní dopravy. Dopravní zatížení silnic bylo výchozím podkladem pro návrh přeložek jednotlivých silnic s cílem maximálně omezit negativní dopady na životní prostředí měst a obcí ležících na stávajících dopravně významných trasách. Kategorizace silnic a dálnic Se zatížením silnic souvisí i jejich výhledové kategorie, které vychází z "Kategorizace silniční a dálniční sítě do roku 2030", kde jsou šířkové parametry u čtyřpruhových silnic uváděny ještě před platností nové normy ČSN č. 736110 z roku 2003. Dálnice D11 je realizována v celém úseku v kategorii D 27,5/120. U silnice I/38 se předpokládají různé kategorie dle jejího dopravního významu a to v úsecích hranice okresu – D11, obchvat Kolína a Malín – hranice kraje v kategorii S 11,5/80, v úsecích D11 – I/12, Kolín západ - Malín v kategorii S 20,75/100 resp.80. U stávajícího úseku silnice I/2, který je navrhován k převedení do sítě silnic II. třídy je uvažovaná cílová kategorie S 9,5/80. Stávající silnice I/11 bude po realizace dálnice D11 též převedena do kategorie silnic II. třídy (II/611) a její cílové kategorie S 11,5/80 (v úseku I/32 – II/328) a S 9,5/80 ( v úseku II/328 – hranice kraje) jsou již v podstatě dosaženy a plně vyhovující. U silnice I/12 se předpokládá cílová kategorie S 20,75/100. Potřeba této kategorie však přesahuje horizont ÚP VÚC, a tak je zatím v návrhu ponechána ve stávajícím dvoupruhovém uspořádání, ovšem s

49


navrhovanou přestavbou křižovatek. Nově navrhovaný úsek od silnice I/38 ve směru na Pardubice je uvažován v kategorii S 11,5/80. U silnice I/32 se uvažuje s kategorií S 11,5/80 i u silnice I/17. Silnice II.třídy jsou do jednotlivých kategorií zařazeny následovně: S 11,5/80: 126 (II/337 – I/38); 611 (II/330 – Kostelní Lhota) S 9,5/80 : 125 (II/337 - Kolín - D11); 330; 322; 324 (I/32 - Městec Králové); 328 (Kolín - I/11), 611; S 9,5/70: 125 (D1 - II/337); 126 (D1 - II/337); 324 (Městec Králové - hranice kraje); 329 (I/12 - II/611); 331 (Lysá - Nymburk) Ostatní silnice II. tříd jsou uvažovány ve výhledové šířkové kategorii S 7,5, případně v kategorii S 6,5 v úsecích s předpokládanou intenzitou dopravy do 1000 voz./24 hod.

10.1.2. Železniční doprava Předpokládaný rozvoj železniční dopravy Předpokládaný rozvoj železniční dopravy je nutno rozdělit do jednotlivých kategorií dle jejich předpokládaného významu. Pro zařazení těchto tratí do jednotlivých kategorií a stanovení jejich (především rychlostních) parametrů je nutno vycházet z evropských dohod AGC a AGTC o železničních magistrálách. Jedná se především o tratě v základních směrech sever jih, což jsou na našem území Děčín (Německo) - Praha – Horní Dvořiště/České Velenice (Rakousko), Petrovice (Polsko) - Břeclav (Rakousko/Slovensko) a východ - západ Cheb/Domažlice (Německo) - Praha - Petrovice (Polsko)/Mosty u Jablunkova (Slovensko) a dále Děčín (Německo) - Nymburk - Kolín - Brno - Břeclav (Rakousko/Slovensko). Prioritním záměrem střednědobého časového horizontu je modernizace hlavních železničních koridorů, modernizace ostatních tratí celostátního významu a uvedení regionálních tratí do normového stavu. V dlouhodobém horizontu je to pak výstavba vysokorychlostních tratí, případně modernizace a výstavba tratí na technické parametry shodné s navazujícími parametry států EU. Vysokorychlostní tratě Řešeného území se týká navrhovaný koridor trasy Praha - Brno – Wien, kde jako výsledná varianta je dále uvažována varianta Havlíčkobrodská navazující na území Pražského regionu na variantu severní vedenou podél dálnice D11. Severní varianta umožňuje napojení vlaků od České Třebové do nové vysokorychlostní trati.. Železniční tratě mezinárodního a celostátního významu Mezi tyto patří tratě č. 010 (011) Praha – Kolín - Pardubice - Česká Třebová, č. 230 Kolín – Havlíčkův Brod a č. 231 Lysá nad Labem – Nymburk – Kolín. Veškeré tyto tratě jsou v současné době elektrifikované a dvoukolejné. Na vybrané síti železničních tratí byly v souladu s evropskými dohodami specifikovány čtyři tranzitní železniční koridory procházející naší republikou. Řešeným územím prochází trasa I. a III. železničního koridoru, a to trať č. 010 Praha Pardubice - Česká Třebová, kde již proběhla modernizace trati na návrhovou rychlost do 160 km/hod a na další parametry vyplývající z mezinárodních dohod AGC a AGTC. Železniční tratě celostátního významu U ostatních tratí celostátního významu, mezi které jsou zařazeny tratě č. 020 Velký Osek Hradec Králové - Letohrad (elektrifikovaná jednokolejná), č. 060 Poříčany – Nymburk (elektrifikovaná jednokolejná), č. 061 Nymburk – Kopidlno, č. 071 Nymburk – Mladá Boleslav je rozsah úprav dán jejich významem a potřebami. U těchto tratí se předpokládá odstranění trvalých omezení rychlosti, nahrazení dožitých zařízení, provádění staveb 50


ekologického charakteru, racionalizační opatření a elektrifikace.

51


Železniční tratě regionálního významu Mezi tratě regionálního významu patří tratě č. 012 Pečky – Bošice – Kouřim, č. 013 Bošice – Bečváry, č. 014 Kolín – Ledečko, č. 062 Křinec – Chlumec nad Cidlinou, č. 212 Čerčany – Ledeč nad Sázavou, č. 235 Zruč nad Sázavou – Kutná Hora a č. 236 Čáslav – Třemošnice. Na těchto tratích se nepředpokládá vložení investic na zlepšení stávajících parametrů. Z dalších uvažovaných investičních akcí na železničních tratí se jedná o navrhovanou spojku mezi tratěmi č. 010 a 230 východně od Kolína a nové napojení Kutné Hory na trať č. 230. Mimo řešené území, ale z hlediska širších vztahů je navržena přeložka trati Lysá n. L. – Milovice a stavba nové trati Milovice - Všejany. Tento záměr umožní vedení dálkové dopravy do Mladé Boleslavi a Liberce po rychlostně a trakčně výhodnější trati.

10.1.3. Vodní doprava Česká republika přijala "Klasifikaci vodních cest mezinárodního významu", vydanou Evropskou hospodářskou komisí při OSN v roce 1992, a "Evropskou dohodu o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu" (AGN) vydanou Evropskou hospodářskou komisí při OSN v Ženevě v lednu 1996. Tím byly stanoveny cílové parametry jednotlivých úseku vodních cest v tomto území (trasa E-20). Na Labské vodní cestě je tedy dle citovaných dohod v úseku státní hranice - Mělník uvažováno s třídou VIb a v úseku Mělník - Opatovice s třídou Vb. V současné době úsek Mělník – Chvaletice odpovídá svými parametry pouze kategorii IV a tomu odpovídá i současná velikost plavebních komor. Pro navrhované úpravy je základním podkladem zpracovaná dokumentace „Generální řešení splavnění Labe v úseku Mělník - Chvaletice“, kterou zadalo Ministerstvo dopravy a spojů prostřednictvím Ředitelství vodních cest. Digitalizace úseku labské vodní cesty od přístavu Mělník až po přístav Chvaletice byla zpracována s přihlédnutím k již dříve vypracovaným studiím: „Rozvoj vodních cest na Labi a Vltavě” (Dopravní rozvojové středisko, 1996 – 1997); „Úpravy řeky Labe v oblasti Kolína” (Vosta, 1999) a „Výstavba druhé plavební komory v Brandýse nad Labem” (DRS, 1998). Celé řešení úseku bylo znovu posouzeno a na mnoha místech se od zmíněných řešení odchyluje, zejména z důvodu požadavku splavnění na třídu Vb. a již schváleným územním plánům dotčených obcí. Pro návrh trasy jsou použity parametry pro plavební třídu Vb., které jsou uvedeny v zákoně o vnitrozemské plavbě č.114/1995 Sb. a vyhlášce č.222/1995 Sb. Jedná se zejména o minimální doporučený poloměr oblouků 800 m a šířku plavební dráhy 40 m. Vedení trasy je navrhováno tak, aby co nejvíce vedlo v dnešním korytě Labe. Jelikož se labské koryto skládá z mnoha oblouků o velmi malých poloměrech pro plavbu nedostačujících, je navrhováno v některých případech vést trasu v průpichu těchto oblouků. Snaha co nejvíce se držet původního koryta Labe vede k používání oblouků o nejmenších doporučených poloměrech 800 m v ojedinělých a zvláště obtížných místech i o poloměru nižším. Plavební komory jsou situovány buď do řeky, vedle dnešních plavebních komor nebo mimo řeku do průpichu oblouku. Rozhodnutí ovlivňuje zejména požadavek na umístění plavební komory včetně obou rejd v jedné přímce, která je dlouhá cca 800 m a dále pak dostatek vhodného místa pro říční variantu a v neposlední řadě vhodnost umístění komor z plavebního hlediska. Komory umístěné v průpichu jsou Hradišťko, Kostomlátky, Nymburk a Veletov. Plavební komory Poděbrady, Velký Osek, Klavary, Kolín a Týnec nad Labem jsou umístěny přímo v korytě Labe. Každý plavební stupeň by byl vybaven dvojicí komor o rozměrech 12,5 x 200 x 4,0 m. Z dalších zařízení jsou významné přístavy a překladiště. Z přístavů je to přístav Nymburk, který je využitelný pouze jako přístaviště sportovních lodí, dále přístav Kolín, který je veřejným přístavem ve smyslu § 28 Vyhlášky Ministerstva dopravy č. 222/1995 Sb, a ochranný přístav Týnec nad Labem. Překladiště jsou situována v Týnci nad Labem a to na pravém břehu závodové překladiště a na levém břehu překladiště ro-ro. Pro funkci překladiště je využitelný i nefunkční a nedokončený objekt v Drahelicích. 52


Z hlediska současného využívání této vodní cesty a s ohledem na značné investiční nároky je však přestavba vodní cesty na cílovou kategorii z časového hlediska značně dlouhodobým záměrem. Její přestavba na požadované parametry souvisí s investicemi na dolním toku české části Labe, na přestavbě vodní cesty na území Saska, se splavněním Labe do Pardubic, kde se předpokládá vybudování dalšího přístavu ve vazbě na Logistické centrum, a dále se záměrem průplavu D-O-L. Z hlediska územního plánu se tak jedná o stavby, které z časového hlediska vysoce překračují horizont územního plánu. Z výše uvedených důvodu se v horizontu územního plánu v tomto území nepředpokládají žádné stavby, které by bylo možno zařadit do kategorie veřejně prospěšných staveb.

10.1.4. Letecká doprava V řešeném území je situována řada letišť, z nichž nejvýznamnější je vojenské letiště Čáslav s odpovídajícími parametry a infrastrukturou. Dále pak jsou to veřejná vnitrostátní letiště převážně sportovního charakteru umožňující i provoz všeobecného letectví. Tento statut mají letiště Kolín a Zbraslavice. Další skupinou jsou letiště-plochy pro vzlety a přistání např. Nymburk (Hořátev), Záhornice, Choťánky a Zásmuky. Do řešeného území dále částečně zasahují svými ochrannými pásmy bývalé vojenské letiště Milovice (mimo provoz) a veřejné vnitrostátní letiště Podhořany. Ochranná pásma letišť je nutno plně respektovat.

10.1.5. Ochranná pásma V grafické části dokumentace jsou zakreslena ochranná pásma silnic a železničních tratí. U nich je nutno vycházet ze zákona č.266/1994 Sb., o drahách a ze zákona č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Stejně tak je nutno respektovat i vyhlášená ochranná pásma letišť.

10.1.6. Cyklistická doprava Vedení hlavních cyklistických tras turistického charakteru nadregionálního významu vychází z již v terénu vyznačených tras, z plánovaných záměrů a celkové koncepce Klubu českých turistů. Tyto hlavní trasy zajišťují propojení velkých měst ČR s vazbou na významné nadregionální rekreační cíle. V grafické dokumentaci jsou vyznačeny trasy č. 24 – Labská trasa, č. 14 – Praha – Nymburk – Jičín, č.1 - Praha – Sázava – Kutná Hora – Čáslav – Hlinsko a č. 19 – Posázavská trasa. Tyto hlavní trasy byly v návrhu doplněny dalšími významnými propojeními, a to od Sázavy přes Kouřim a Pečky do Poděbrad, dále odbočka od Labské trasy přes Libici nad Cidlinou a Žehuň na Chlumec nad Cidlinou, odbočka od Nových Dvorů do Týnce nad Labem a dále trasa Žehuň – Dymokury –Rožďalovice. Na tyto hlavní trasy navazují další vedlejší trasy, které propojují převážně lokální a místní cíle a jejichž vedení je nutno upřesnit dle místních podmínek, případně v návazných územně plánovacích dokumentacích. Hlavní trasy jsou v maximální míře vedeny po méně dopravně zatížených silnicích III. třídy, případně i po méně významných silnicích druhé třídy, u kterých je dopravní zatížení srovnatelné se zatížením silnic III. třídy.

10.1.7. Hromadná doprava Nadregionální vazby jsou možné s využitím železniční sítě, a to zejména v koridoru Praha – Kolín – Pardubice. Vzhledem k poměrně vysoké četnosti spojů v tomto koridoru zřejmě nebude potřebné vkládat další spoje pro regionální dopravu. Jiná je situace v obsluze hlavního koridoru osídlení, kde v souvislosti s rozvojem ekonomických aktivit v zóně Kolín – Ovčáry i pro lepší vazby měst v tomto území lze předpokládat zavedení regionálních spojů Nymburk – Poděbrady – Kolín – Kutná Hora – Čáslav. V ÚP VÚC je uvažováno i bezúvraťové propojení (novou tratí) žst. Kutná Hora– město. Cílem tohoto řešení je umožnit vedení přímých spojů Kutná Hora – Kolín. V případě potřeby je možné uvažovat i o vedení přímých spojů Kutná Hora (město) – Kolín – Praha.

53


10.2. Vodní hospodářství Z hlediska odtokových poměrů je přirozeným recipientem Labe se svými přítoky. Jižní část regionu přináleží do sázavského povodí. Severní část vykazuje značný nedostatek zdrojů vody a bude dotována z vodovodní sítě města Nymburk. Z hlediska vodohospodářského má nadregionální význam vodárenská nádrž Švihov (Želivka), která zásobuje vodou především Prahu a okolí. Vodárenská nádrž Vrchlice je využívána k zásobování pitnou vodou Kutnohorska, Čáslavska, části Kolínska, Sázavska a Uhlířskojanovicka. Mezi významné oblasti patří Poděbrady v jejichž okolí se nacházejí zdroje minerální vody. Návrh řešení vzal v úvahu i relevantní závěry ze schváleného Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací území Středočeského kraje (PRVKSK).

10.2.1. Zásobování vodou Z hlediska regionálního jsou uvedeny pouze skupinové vodovody (SV) s uvedením zásobovaných obcí a dále nově navrhované SV, resp. rozšíření stávajících do dalších obcí a sídel. Podkladem pro návrh nových systémů, resp. jejich rozšíření jsou aktualizované údaje o záměrech majitelů a provozovatelů vodovodů pro veřejnou potřebu. Navrhované záměry patří do kategorie veřejně prospěšných staveb (VPS), jejichž seznam je uveden v jiné kapitole návrhu ÚP VÚC. V grafické části jsou znázorněny vodovodní řady a objekty skupinových vodovodů (vodojemy, čerpací stanice, úpravny vody) s rozlišením na stávající a navrhované podle jejich významu. STÁVAJÍCÍ SKUPINOVÉ VODOVODY Především se jedná o vodovod Poděbrady - Nymburk - (Městec Králové) a vodovod Kutná Hora – Sázava n. Sázavou. Tyto vodovody postupně mohou zásobit více jak 80 % obyvatelstva v regionu. Skupinový vodovod Kolín SV Kolín zásobuje v současné době pitnou vodou město Kolín a obce Sendražice, Štítary, Zibohlavy, Ovčáry, Tři Dvory, Chocenice, Břežany I, Plaňany, Velim, Nebovidy, Červené Pečky a Libenice. Zdrojem vody pro SV je: ÚV Vinice, ÚV Nová Vodárna, ČS Štítary přivaděč Kutná Hora - Kolín, kterým se přivádí voda z vodojemu Sukov do vodojemu Letiště II. Z tohoto přivaděče jsou zásobovány obce Libenice, Nebovidy, Červené Pečky a v budoucnu budou ještě připojeny obce Hluboký Důl, Bojiště a Polepy. Nedostatky vody ve zdrojích skupinového vodovodu Kolín budou kryty z tohoto přivaděče. Z ÚV Nová Vodárna se navrhuje zásobovat Novou Ves I + Ohradu, a to samostatným výtlačným řadem do nového vodojemu Nová Ves. Do budoucnosti se doporučuje vybudovat vodojem Červené Pečky 2 × 150 m3, ze kterého by bylo zásobeno 1. tlakové pásmo Červených Peček, Nebovid a Hlubokého Dolu. Přes ATS by z vodojemu bylo zásobováno 2. tlakové pásmo Červených Peček.

54


Skupinový vodovod Poděbrady – Nymburk – Městec Králové Páteří rozvodu vody SV Poděbrady jsou stávající vodovodní přivaděče mezi Poděbrady a Nymburkem a mezi Poděbrady a Městcem Králové. Zdrojem vody jsou poděbradské vrty s úpravnou vody v úpravně Poděbrady. V rámci okresu Nymburk je ještě významný zdroj Písty s kapacitou 60 l/s. Na řad Poděbrady – Městec Králové je navrženo napojení skupinového vodovodu Oškobrh – Libice n./C. přes nový zemní vodojem Kolaje. V rámci projektové přípravy je nutno zajistit, aby v souvislosti s výstavbou nedošlo k většímu rozsahu záboru porostů a vodojem byl pokud možno umístěn tak, aby byl minimalizován zásah do evropsky významné lokality Oškobrh. Vodovodní přivaděč Poděbrady – Nymburk zásobuje Nymburk a Drahelice. Z místní části Drahelice je navrženo prodloužení přívodního řadu, na který se do roku 2007 napojí skupinový vodovod Nymburk – Kostomlaty nad Labem a skupinový vodovod Sadská, čímž dojde k posílení zdroje Písty. Ze skupinového vodovodu Nymburk – Kostomlaty n./L. budou zásobeny pitnou vodou obce Kostomlátky a Kostomlaty n./L. Ze skupinového vodovodu Sadská budou zásobeny pitnou vodou obce Hořátev, Poříčany a Chrást. Pro zásobení severní oblasti Nymburska byl vybudován vodovod Nymburk – Chotuc napojený na skupinový vodovod Poděbrady. Z řadu Křinec – Rožďalovice bude v roce 2007 napojena Nová Hasina. Výhledově se předpokládá nové propojení vodovodu Nymburk – Křinec východně od Nymburka včetně napojení Rašovic a Budiměřic. Ve výhledu se předpokládá propojení skupinového vodovodu Nymburk – Křinec se skupinovým vodovodem Nymburk – Krchleby v úseku mezi Krchleby - Jíkev. Pro lepší zásobení oblasti vodou se uvažuje s rozšířením soustavy přiváděcích řadů: severním směrem: přivaděč Nymburk – Straky: Předpokládá se vybudování propojovacího výtlačného řadu DN 200 z Nymburka do Strak, který bude využit pro zásobování sídel Straky, Čilec, Dvory a Veleliby. přivaděč Nymburk – Krchleby: V současné době je skupinový vodovod Nymburk – Krchleby dokončen v úseku Nymburk – Všechlapy. Ve výhledu se předpokládá pokračování přívodního řadu do Krchleb. Zároveň bude propojen a zokruhován se skupinovým vodovodem Nymburk – Křinec přes vodojem Chotuc. napojení Křečkova (→ skupinový vodovod – VPS č. V06) západním směrem: Nymburk – Kostomlaty nad Labem: Do konce roku 2007 se předpokládá výstavba skupinového vodovodu Nymburk – Kostomlaty nad Labem. Ve směru od Nymburka bude napojen na koncovou větev stávajícího řadu horního tlakového pásma vodovodu Nymburk v Drahelicích. Skupinový vodovod bude zásobovat Kostomlátky a Kostomlaty n. L. Nymburk – Sadská: Ve směru od Nymburka bude napojen na koncovou větev stávajícího řadu horního tlakového pásma vodovodu Nymburk v Drahelicích. Výhledově bude na skupinový vodovod přes rozvodnou síť Zvěřínek připojena Hořátev a přes rozvodnou síť Poříčany i Chrást. jihovýchodním směrem od Městce Králové připojení Dlouhopolska a Běřunic vč. vodojemu (→ skupinový vodovod - VPS č. V08)

55


Nymburk Město je zásobeno vodou z městské vodovodní sítě napájené z rozsáhlého vodárenského systému Poděbrady – Nymburk – Městec Králové. Zdrojem pitné vody je ÚV Poděbrady. Na východním okraji Nymburka byl zdroj minerální vody - Barborka o kapacitě asi 4 l /s. Z důvodu ochrany minerálních vod v Poděbradech byl vrt zatěsněn. Pečky Zdrojem vody je kopaná studna průměru 6,0 m z roku 1932, která je umístěna na k. ú. Tatce, vydatnost studny je 40,0 l/s. Z prameniště je voda čerpána přes síť do věžového vodojemu v obci o objemu 280 m3 a odtud jsou gravitačně zásobeny Pečky a Velké Chvalovice. Předpokládá se, že na vodovod Pečky budou připojeny Ratenice a Dobřichov. Ve výhledu se zároveň navrhuje vybudovat odbočku z výtlačného řadu z prameniště v k.ú. Tatce do nového věžového vodojemu Pečky, ze kterého bude přivedena voda do sídel Tatce a Milčice. Skupinový vodovod Kutná Hora – Čáslav (Sázava) SV Kutná hora - Čáslav zásobuje v současné době pitnou vodou města Kutná Hora a Čáslav a další obce v blízkém okolí. Zdrojem vody je vodárenská nádrž Vrchlice s úpravnou vody Sv. Trojice s kapacitou 230 l/s. Současné využití ÚV je 110 l/s. Z úpravny vody Trojice je voda dopravována: do Kutné Hory voda gravitačně řadem DN 500 do vodojemu (dále jen VDJ) Střed a dále čerpáním do VDJ Pták. Z VDJ Střed je voda čerpána do VDJ Sukov a dále do VDJ Kaňk. Do budoucna se plánuje z tohoto vodojemu zásobovat sídla Kateřina, Mikuláš, Kobylnice, Habrkovice, Sulovice a Bernardov. do jižní oblasti pomocí čerpací stanice Trojice VDJ Podolánka, ze které jsou zásobena sídla Malešov, Poličany, výhledově budou z tohoto VDJ zásobeny také sídla Polánka, Chroustkov, Zdeslavice, Kraličky, Všesoky, Kralice, Krsovice, Vernýřov, Pivnosko a Žandov. Vodovod byl dále prodloužen do VDJ Bykáň, ze kterého jsou zásobeny Křesetice a část Krupé. Přívodní řad dále pokračuje z Malešova do VDJ, přičemž výhledově bude z tohoto vodojemu dobudován vodovod do sídel Bykáň, Krupá, Chrást, Úmonín, Lomec a Lomeček. samostatným výtlačným řadem je čerpána voda do VDJ Pták, z něhož vede přívodní řad od Kutné Hory až do Sázavy. Na přivaděči je vysazena odbočka pro Uhlířské Janovice, Skvrňov a Chmeliště. Výhledově se plánuje připojit na řad Kutná Hora – Sázava přilehlá sídla: I. etapa – sever – Bečváry, Bílkov, Červený Hrádek, Dobřeň, Drahobudice, Chotouchov, Malenovice, Poďousy, Pučery, Sedlov, Suchdol, Solopysky, Těšínky. výhledově – Kbel, Kbílek, Kořenice, Ratiboř, Zásmuky; II. etapa – jih – Bylany, Janovická Lhota, Kondice, Karlov – Doubrava, Křečovice Mančice, Miletín, Nepoměřice, Netušil, Onomyšl, Rozkoš, Tucholtice, Vidice, Vysoká. III. etapa – Benátky, Bláto, Církvice, Čekanov, Hatě, Horní Jelčany, Chlum, Chmeliště, Chrástná, Mělník, Nová Ves, Nechyba, Ostašov, Radvance, Milovice, Skvrňov, Smrk, Staňkovice, Újezdec, Úžice, Vavřinec a Žíšov. Z VDJ Sukov (Kutná Hora) je vedena trasa vodovodu dále směrem na jihovýchod do západní části města Čáslav. Na tomto úseku je odbočka do VDJ Jakub, který v současné době není využíván, na této odbočce jsou napojeny Církvice, Nové Dvory, Jakub a Chotusice. Přívodní řad bude ve výhledu prodloužen a bude přivádět pitnou vodu do sídel Vlačice, Žehušice,

56


Rohozec, Borek, Horušice, Horka I, Svobodná Ves, Brambory, Bojmany, Zaříčany, Bílé Podolí, Semtěš, Starkoč a Lovčice. V současné době je dobudována odbočka z řadu a přes ATS zajištěno zásobení sídel Krchleby a Chedrbí, výhledově bude řad prodloužen a vodou zásobeny Žáky, Štrampouch a Březí. Do budoucna se plánuje odbočka z řadu pro zásobování dalších sídel: Močovice, Vodranty, Souňov, Nová Lhota, Kluky, Pucheř a Olšany.

10.2.2. Čištění odpadních vod Z hlediska regionálního jsou uvedeny pouze stávající skupinové kanalizace s čistírnami odpadních vod (ČOV) s uvedením napojených obcí a dále nově navrhované napojení na skupinové kanalizace. V grafické části jsou znázorněny vybrané hlavní stoky stávajících a navrhovaných skupinových kanalizací s ČOV a přečerpávacími stanicemi. Všechna významná města mají vybudované ČOV. V následujícím přehledu uvádíme některé významné ČOV vzhledem k možnosti řešit čištění v menších obcích návozem na tyto čistírny: Poděbrady Odpadní vody dešťové i splaškové jsou v Poděbradech odváděny systémem jednotné stokové sítě. V roce 1996 byla uvedena do provozu ČOV na pravém břehu Labe u Malého Zboží s max. kapacitou 9360 m3/den. ČOV je řešena jako uzavřená kompaktní mechanicko biologická čistírna. Recipient – Labe Výhledově budou na kanalizační síť města Poděbrady připojeny obce Velké Zboží a Přední Lhota. Nymburk Město má vybudovanou jednotnou kanalizaci (nutná rekonstrukce, balastní vody na ČOV), buduje oddílnou kanalizaci. Odpadní vody jsou přečerpávány do ČOV města na levém břehu Labe. ČOV je mechanicko-biologická s oběhovou aktivizací, s kapacitou 6000m3/den,. Recipient – Labe. Na ČOV Nymburk budou výhledově odváděny odpadní vody z obce Kamenné Zboží. Městec Králové V obci je vybudovaná jednotná kanalizace s ČOV s kapacitou 660m3/den. Recipient – Štítarský potok. Sadská Splašková kanalizace odvádí vody z převážné části obce na ČOV typu Prefa-Sigma o kapacitě 600m3/den. Recipient – slepé rameno Labe (Smradlák). Je uvažováno o rekonstrukci a rozšíření ČOV. Rožďalovice Rožďalovice jsou napojeny kanalizací na ČOV,typ mechanicko biologická s kapacitou 453 m3/den. Recipient – Mrlina. Je uvažováno o dostavbě kanalizační sítě a o rekonstrukci ČOV. Kostomlaty nad Labem V Kostomlatech je vybudována vakuová kanalizace a ČOV (typu Hydrotech pro 2000 ekvivalentních obyvatel, dále jen EO). Dále zde existuje původní kanalizace dešťová. Kanalizace se bude prodlužovat, počítá se s připojením Lán a Hronětic.

57


Libice nad Cidlinou V Libici nad Cidlinou je vybudována nová centrální čistírna odpadních vod. V současnosti je realizována výstavba splaškové podtlakové kanalizace v obcích Libice, Kanín a Odřepsy. Výhledově je uvažováno s napojením obcí Opolany, Opolánky, Oškobrh a Sány. Loučeň Na území obce Loučeň (Patřín) není vybudován ucelený odvodňovací systém. Koncem roku 2006 bude zprovozněna nová mechanicko-biologická ČOV. Kolín Město Kolín má v současnosti vybudovaný systém jednotné kanalizace v celkové délce 65 km. Čistírna odpadních vod je mechanicko - biologická s anaerobní stabilizací kalu a s technologií biologického odstraňování dusíku a fosforu. Čistírna odpadních vod má kapacitní průtok Q = 12000 m3/d (34 000 EO). Ve městě je uvažováno s rozšířením stávajícího systému kanalizace. Nově se uvažuje o připojení Sendražic, Veltrub, Hradišťka I a Velkého Oseku. Připravuje se intenzifikace vlastní ČOV Kolín. Kouřim Město Kouřim má v současné době vybudovanou jednotnou kanalizační síť, která je zaústěna do ČOV. Pro čištění odpadních vod slouží dvoustupňová aktivační čistírna s jemnobublinnou aerací, s kapacitním průtokem 411m3/d. Dešťové vody jsou odváděny jednotnou kanalizací do potoka Kouřimka. Pečky Město Pečky je v současné době přibližně v polovině zástavby vybaveno jednotnou kanalizační sítí. Na ČOV budou přiváděny odpadní vody z místní části Velké Chvalovice a obce Dobřichov. Je uvažováno o rekonstrukci a dostavbě kanalizační sítě. Týnec nad Labem Město Týnec nad Labem nemá vybudovaný systém veřejné kanalizace. Splaškové vody jsou zachycovány v bezodtokých jímkách a vyváženy. Pro čištění splaškových vod je uvažováno s výstavbou nové čistírny odpadních vod s kapacitou 350 m3/den, resp. 1800 EO. Protože se tato obec nachází v ochranném pásmu III. stupně zdrojů podzemní vody Dlouhá Mez a v CHKO Železné hory, je navrhována mechanicko-biologická čistírna odpadních vod s nitrifikací a denitrifikací. Na čistírnu budou přiváděny pouze splaškové vody. Cerhenice Obec Cerhenice má v současnosti vybudovaný systém splaškové (oddílné) kanalizace se zaústěním do ČOV. Pro čištění odpadních vod slouží mechanicko - biologická čistírna typu CNP 100 s kapacitou 180 m3/d. Červené Pečky Obec Červené Pečky má vybudovanou jednotnou kanalizační soustavu se zaústěním do místní ČOV. Pro čištění odpadních vod je v obci vybudována mechanicko - biologická čistírna typu Flexidiblok s kapacitou 150 m3/den a dočišťovací rybník. Na ČOV budou přiváděny odpadní vody z místní částí Bojiště.

58


Plaňany V obci je vybudována jednotná kanalizační soustava. Odpadní vody jsou odváděny na novou čistírnu odpadních vod. Starý Kolín Obec Starý Kolín nemá v současné době vybudovaný systém veřejné kanalizace. S ohledem na charakter území bude obec odkanalizována systémem tlakové kanalizace. Stávající kanalizace bude nadále sloužit k odvádění dešťových vod. Pro čištění splaškových vod je uvažováno s výstavbou nové ČOV. Velim V části obce je vybudován systém veřejné kanalizace. Odpadní vody jsou odváděny na místní ČOV o kapacitě 315m3/den. Velký Osek V polovině obce je dokončena síť podtlakové kanalizace, ze které se splaškové odpadní vody čerpají přes síť obce Veltruby na ČOV Kolín. Systém podtlakové kanalizace bude rozšířen i do zbývající části obce. Veltruby Obec Veltruby má v současnosti vybudovanou tlakovou kanalizaci. Odpadní vody jsou přiváděny do tlakové kanalizace místní části Hradišťko a dále odváděny přímo na ČOV Kolín. Zásmuky Město Zásmuky má v současnosti vybudovaný systém veřejné kanalizace téměř po celém území (75%). Splaškové vody jsou odváděny k likvidaci na ČOV s kapacitou 320 m3/den. Žiželice Obec Žiželice nemá v současnosti vybudovaný systém veřejné kanalizace. Odpadní vody od obyvatel jsou zachycovány v bezodtokých jímkách. V obci je uvažováno s výstavbou nové tlakové kanalizační sítě.. Pro čištění splaškových vod je uvažováno s výstavbou nové ČOV, na níž budou napojeny i odpadní vody z Končic a Hradišťka II. Kutná Hora Jednotná stoková kanalizační pokrývá téměř celé zastavěné území města. V současné době je dokončena výstavba oddílné splaškové kanalizace, v místních částech Malín a Kaňk, odpadní vody z těchto částí jsou svedeny na ČOV Kutná Hora. ČOV na východním okraji města, na břehu Vrchlice z roku 1970 je postupně rekonstruovaná; její kapacita je 25 500 EO s možností rozšíření. Kapacita odpadních vod 11 250 m3/den. Předpokládá se dobudování kanalizace na celé území města. Vážným problémem je likvidace důlních vod ze štol v Kutné Hoře ve stávající čistírně důlních vod. o kapacitě 3-5 l.sec-1. Je připravována nová čistírna důlních vod o výkonu 9 l.sec-1 s gravitačním přítokem. Ve výhledu bude napojena i místní část Poličany. Čáslav Stoková síť s napojením na centrální ČOV s kapacitou 17 000 EO. Recipient je potok Brslenka. Uvažuje se s rekonstrukcí starých stok, připojením dosud neodkanalizovaných lokalit a intenzifikace ČOV. Zruč nad Sázavou Stoková síť s centrální ČOV(4900 EO), recipientem je řeka Sázava. 59


Ve výhledu je plánována dostavba a rekonstrukce kanalizační sítě. Zbraslavice Jednotná kanalizace s ČOV(1500EO), recipient je Hodkovský potok. Ve výhledu je plánována dostavba a rekonstrukce kanalizační sítě.

10.2.3. Odvádění povrchových vod Střední Polabí nevykazuje většinou výraznější urbanizaci a tím nároky na zvýšený odtok dešťových vod. Významnou výjimkou je zóna Kolín-Ovčáry. Pro zmenšení a zpoždění odtoku dešťových byla realizována retenční nádrž a úprava meliorační odvodňovací strouhy. Ostatní výstavba, která probíhá v regionu již respektuje požadavky na snižování jak v čase, tak i v objemu odtoku dešťových vod. Kanalizace nově navrhované jsou již navrhovány většinou jako oddílné soustavy. Nebo jsou stávající kanalizace doplňovány o samostatné splaškové stoky a stávající ponechány pro odvod dešťových vod. Tím dojde ke snižování přítoku balastních vod na ČOV.

10.2.4. Vodní toky a nádrže Nejvýraznějšími vodními toky jsou Labe a Sázava, jejich vliv přesahuje region Středního Polabí. Významným tokem je Vrchlice s vodárenskou nádrží stejného jména. Vodu z nádrže Vrchlice je využívána i pro okres Kolín. Vyhláškou č. 333/2003 Sb., kterou se změnila vyhláška č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou toků, se stala významným vodním tokem i Vlkava. Z ostatních je nutné jmenovat pravostranné přítoky Mrlinu a Cidlinu. Zejména Mrlina pro svůj krátký tok a rychlý odvod vody je v horní části povodí ovlivněna sněhovými srážkami a způsobuje časté vybřežení a lokální záplavy na dolním toku v oblasti severně od Nymburku. Ve správě Povodí Labe, s. p., jsou tyto toky Labe, Vlkava (ř. km 0.0 - 28,1), Mrlina, Hasinský potok, Štítarský potok, Smíchovský potok (ř. km 0,0 - 18,4), Sánský kanál, Cidlina, Doubrava, Hostačovka, Brslenka, Klejnárka, Vrchlice, Výrovka, Bečvarka a Šembera. Ve správě Povodí Vltavy, s. p. (závod Dolní Vltava) jsou následující významné vodní toky: Sázava, Ostrovský potok, Želivka a dále drobné vodní toky Pardidub a Živý/Ratajský potok. Podle §49 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, je správcům vodních toků při výkonu správy vodního toku povoleno užívat pozemků sousedících s korytem vodního toku po předchozím projednání s jeho vlastníkem v šíři do 8 m u významných vodních toků a u drobných vodních toků v šířce do 6 m. Záplavová území (Q100) jsou rozhodnutím vodoprávního úřadu stanovena u toků Labe, Sázava, Cidlina, Doubrava, Klejnárka, Mrlina, Vrchlice a Želivka (Hejlovka). Dosud nebylo stanoveno záplavové území Šembery a Štítarského potoka. Součástí SOP jsou protipovodňová opatření; budou navrhována jako veřejně prospěšné stavby v rámci ÚPO. Vymezení záplavových území je patrné v grafických přílohách (hlavní výkres, vodní hospodářství); následující přehled uvádí seznam obcí, jichž se dotýká rozliv povodní na jednotlivých tocích (vymezení aktivních zón je nad podrobnost ÚP VÚC): Labe: Budiměřice, Choťánky, Hořátev, Kolín, Konárovice, Kostomlátky, Kostomlaty n. L., Kovanice, Křečkov, Libenice, Libice n. C., Nebovidy, Nová Ves I, Nymburk, Opolany, Oseček, Písková Lhota, Písty, Pňov-Předhradí, Poděbrady, Sadská, Sokoleč, Starý Kolín, Svatý Mikuláš, Tři Dvory, Týnec n. L., Veletov, Velký Osek, Veltruby, Záboří n. L. Sázava: Čestín, Chabeřice, Dolní Pohleď, Horka II, Kácov, Ledečko, Pertoltice, Rataje n. 60


S., Samopše, Soběšín, Úžice, Vlastějovice, Zbizuby, Zruč n. S.

61


Cidlina: Choťánky, Choťovice, Dobšice, Libice n. C., Opolany, Poděbrady, Sány, Žehuň, Žiželice Mrlina: Budiměřice, Chleby, Hrubý Jeseník, Křinec, Netřebice, Nový Dvůr, Rožďalovice Štítarský potok: Dymokury, Křinec Želivka (Hejlovka): Zruč nad Sázavou Doubrava: Bílé Podolí, Horka I, Horušice, Kobylnice, Rohozec, Starkoč, Svatý Mikuláš, Vinaře, Vlačice, Vrdy, Záboří n. L., Žehušice, Žleby Klejnárka: Čáslav, Církvice, Hlízov, Krchleby, Libenice, Močovice, Nové Dvory, Souňov, Starý Kolín, Svatý Mikuláš, Třebešice, Vodranty Vrchlice: Kutná Hora, Malešov, Miskovice, Nové Dvory Z hlediska n-letých vod, zejména Q100 jsou v grafických přílohách 1 : 50 000 (hlavní výkres, vodní hospodářství) zakresleny záplavové čáry. Záplavová území jsou uvedena v grafické příloze 1 : 50 000, jsou rozlišena na stanovená a vymezená, ale dosud nestanovená. Dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, omezující podmínky pro výstavbu v záplavových územích stanovuje, na základě odborného vyjádření správce toku a po provedeném vodoprávním řízení, příslušný vodoprávní úřad. Z hlediska vodního hospodářství ÚP VUC se doporučuje akceptovat materiál Strategie ochrany před povodněmi schválený usnesením vlády č. 382 ze dne 19. 4. 2000. Při soustředěném odvádění srážkových povrchových vod do vodních toků je nutné posoudit kapacitu koryt vodních toků ve vztahu k navýšení průtokového množství (zvýšení hladin velkých vod zejména v kritických místech) a případně navrhnout a realizovat taková eliminační opatření, aby nedošlo ke zhoršení průtokových poměrů v dotčeném vodním toku a ochrany území proti povodňovým průtokům. Řešené území odvodňují dvě hlavní řeky, Labe v severní části a Sázava v jižní části. Části povodí vůči levým a pravým břehům jsou velmi asymetrické. Zvlášť výrazné je to u Sázavy, kde k pravému břehu patří jen protáhlé úzké dílčí povodí se sítí krátkých a jednoduchých přítoků Sázavy. Levobřežní část je již mimo hranice řešeného území. Naopak v případě Labe je levobřežní povodí výrazně menší než pravobřežní. Pravostranná část labského povodí má více důležitých řek, ale typickým znakem je, že dolní úseky nemají žádné nebo zanedbatelné přítoky, jako je tomu u Cidliny. Sázava se dotýká pouze v jižní části území. Nejdůležitějším přítokem je Želivka na které je vybudována vodárenská nádrž Švihov, která zásobní nádrží pro Prahu a okolí. Voda je upravována v úpravně vody a odtud je vedena štolou do vodojemů v Jesenici. Přímý vliv na vodní hospodářství Středního Polabí není. Labe vstupuje do regionu v oblasti Týnce nad Labem. Až na úsek u Starého Kolína, kde je údolí sevřenější, teče Labe širokým mělkým údolím v rozlehlé rovinné nížině. Z významných pravostranných přítoků v zájmovém území jsou Cidlina a Mrlina. Cidlina protéká Žehuňským rybníkem (s plochou 330 ha), který slouží i jako vyrovnávací nádrž. V dolním toku je Cidlina rozvětvena v umělá ramena z nichž nejznámější je Sánský kanál (též zvaný Sánská strouha – původně sloužil pro zásobování rybníků, ty však již zanikly). Mrlina patří k tokům s okamžitou reakcí na spad, srážek v horní trati. To se nepříznivě projevuje, zejména v době jarního tání, v rozlivech v dolní trati zejména v okolí Křinec a Vestec. Z levostranných přítoků vyniká Doubrava. K Labi odvádí své vody Vrchlice prostřednictvím Klejnarky. Dalším významným přítokem je Výrovka, která se vlévá do Labe pod Nymburkem, Písty. Z významných vodních ploch na území je vodárenská nádrž Vrchlice. Nádrž Švihov (Želivka) je na jižní hranici regionu. Na východě je Žehuňský rybník, který je zároveň retenční nádrží.

62


Výhledové vodní nádrže V řešeném území jsou podle platného Směrného vodohospodářského plánu (dále jen SVP), publikace SVP č. 34 (schváleno MLVD ČSR v roce 1988) sledovány následující výhledové vodní nádrže (nejsou zařazeny mezi veřejně prospěšné stavby, jedná se pouze o limity ve využití území). Zásady a podmínky umísťování, povolování a případné realizace staveb v těchto územích jsou uvedeny v platném znění SVP. • Nádrž Březí Má v SVP číslo 9, je situována na toku Klejnárka; kategorie územního hájení B. Převažující zásobní nádrž pitné vody pro Čáslavsko (skupina Kutná Hora - Kolín – Čáslav). Kamenitá hráz se zemním těsněním, délky 280, výšky 39 m. Celkový ovladatelný objem Vo 7,34 mil.m3 Zátopová plocha 67 ha • Nádrž Polepy Má v SVP č. 26 a je situována na potoce Polepka; kategorie územního hájení C. Převažující účinek závlahy. Je navržena zemní hráz délky 260 m,výšky 16 m. Celkový ovladatelný objem Vo 0,849 mil m3 • Nádrž Doubravčany Má v SVP č.28 a je situována na Výrovce; kategorie územního hájení C. Vedle odběru pro závlahy má ještě rekreační a retenční účinek. Je navržena kamenitá hráz max.výše 50 m, délka koruny hráze 435 m. Celkový ovladatelný objem Vo 37,400 mil.m 3 • Nádrž Soušice Má v SVP č. 034 a je situována na Sázavě; je zařazena do kategorie územního hájení C. Celkový ovladatelný objem Vo 1,350 mil.m 3

10.2.5. Ochranná pásma vodních zdrojů Jsou vyznačena v grafické příloze 1 : 50 000 v rozsahu 1 a 2 ochranného pásma; z nejvýznamnějších se jedná o vodní nádrže Vrchlice a Švihov (Želivka). V tabulce (viz příloha) je uveden přehled zobrazených pásem. Přehled všech ostatních ochranných pásem vodních zdrojů je evidován na příslušných vodoprávních úřadech. V souvislosti s ochranou vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti povrchových a podzemních vodních zdrojů je nutno respektovat zásady a omezení stanovené rozhodnutími příslušných vodoprávních úřadů.

10.2.6. Ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů V regionu jsou významné poděbradské přírodní léčivé zdroje. Město Poděbrady je lázeňským místem na jehož území je nutno respektovat ustanovení zákona č. 164/2001 Sb. (lázeňský zákon). Ministerstvo zdravotnictví – Český inspektorát lázní a zřídel stanovil pro odběr prosté podzemní vody obsah CO, do 250 mg.1–1. Minerální vody K lázeňské léčbě se využívá přírodní minerální voda hydrouhličitanová kyselka s obsahem sirovodíku. Jímá se ve vrtech – Vrchlický (BJ 10), Zápotocký (BJ 11) a Bouček (BJ 12). Minerální voda je z vrtů čerpána přes rozvodnou síť do vyrovnávacího vodojemu v minerálních lázních o obsahu 16 m3 a rozváděna do jednotlivých léčebných pavilonů a na kolonádu Dr. Libeňského. U vyhlášených vrtů je ochranné pásmo I. stupně v okruhu 50 m kolem každého vrtu, ochranné pásmo II. stupně pak pokrývá širší poděbradskou oblast.

63


Společnost „Poděbradka“, s. r. o., provozuje plnírnu přírodních minerálních vod ve Velkém Zboží. Voda je jímána v lokalitě Velké Zboží (ze 3 objektů) a v lokalitě Hořátev (ze 2 objektů). Další zdroje přírodních minerálních vod jsou v lokalitě Kouty a v lokalitě Dymokury. Mimo Poděbrady je též město Sadská uváděno jako lázeňské místo. Vnitřní lázeňské území je vyznačeno v ÚP města Sadská. S ohledem na fyzicky dožívající vrt přírodního zdroje a zrušení poslední lázeňské léčebny se výhledově s existencí lázní v Sadské neuvažuje. Přírodní léčivé zdroje Poděbrady a Sadská mají vyhlášené ochranné pásmo II. stupně. To je stanoveno usnesením vlády ČSR č. 127 ze dne 2. 6. 1976. Při řešení výstavby a dalších činností v ochranném pásmu musí být respektováno omezení vyplývající z jeho existence. Rovněž tak ustanovení § 37 zákona č. 164/2001 Sb. (lázeňský zákon). Jiné léčivé vody nejsou v řešeném území registrovány.“

10.2.7. Státní pozorovací síť ČHMÚ Státní pozorovací sít Českého hydrometeorologického ústavu zahrnuje vrty (VP) a prameny (PP), určené ke sledování podzemní vody. Všechny tyto objekty mají stanovená ochranná pásma – vrty mají kruhové ochranné pásmo o poloměru 500 m, prameny 100 m. V těchto ochranných pásmech je nutné provádět veškeré zemní a těžební práce pouze se souhlasem ČHMÚ. Jejich zákres je předmětem územních plánů obcí.

64


10.3. Energetika 10.3.1. Zásobování elektrickou energií Elektroenergetická část se zabývá energetickými zdroji, rozvodnami a venkovními vedeními VVN ležícími v řešeném území. Výroba elektrické energie – zdroje Na řešeném území se nachází řada menších i větších zdrojů elektrické energie. Uvedeny jsou pouze nejvýznamnější zdroje elektrické energie v území s dodávkou do veřejné rozvodné sítě. Dále se v území vyskytují drobné tzv. „závodní - uživatelské“ zdroje, související s výrobní technologií. Zdroje mají většinou pouze lokální význam a nejsou využívány k veřejné spotřebě. V těsné blízkosti za hranicí řešeného území leží významný zdroj elektrické energie v regionu – Elektrárna Chvaletice (4 x 200 MW). Významný zdroj v území s dodávkou do veřejné sítě: Elektrárna Kolín (PE) 17,0 MWe Elektrárna Kolín (MVE) 1,1 MWe V lokalitě Tetov bylo v ÚP VÚC Hradecko-Pardubické aglomerace uvažováno s výstavbou jaderné elektrárny. Ochranné pásmo tohoto zdroje by zasahovalo do území VÚC Středního Polabí. Současná energetická politika ČR však s tímto zdrojem neuvažuje. Rozvody VVN Na řešeném území se nachází řada rozvoden a vedení VVN 400, 220 kV a 110 kV patřící pod správce těchto sítí: ČEPS, a. s., a Středočeská energetická, a. s. Z vedení VVN 400 kV procházejícím řešeným územím je napájen ústřední napájecí bod území – rozvodna VVN 400 kV Týnec nad Labem. Po transformaci na 110 kV je výkon z transformovny vyveden do sítě distribučních vedení 110 kV napájejících transformovny VVN 110/22 kV a dále i měnírny elektrifikovaných tratí Českých drah. Jsou navrhována nová VVN vedení, u některých vedení jsou navrženy přeložky nebo rekonstrukce, případně přestavba vedení na vícenásobné. Některé stávající trasy jsou navrženy též ke zrušení. Návrh přeložek a nových vedení je uveden v grafické části. Navrhovaná nová vedení 110 kV: - vedení TR Čechy Střed – vedení 1992/1994 u TR Milovice - návrh odbočky z vedení č. 1928 – navrhovaná trasa Sázava - TR Kostelec nad Černými Lesy - TR Kouřim – jedná se prozatím o výhledový záměr, pravděpodobné místo napojení bude TR Český Brod. Rozvodny VVN - 400/220/110 kV Rozvodny ve vlastnictví ČEPS: - Týnec nad Labem (400/110 kV) - Čechy-střed (400/220/110 kV) – transformovna leží mimo řešené území (v prostoru Čelákovic), ale svou blízkostí u hranice řešeného území má pro oblast nezanedbatelný význam. VVN/VN - 110/22 kV Rozvodny ve správě STE, a. s., (vč. rozvoden v blízkosti řešeného území): Milovice (mimo řešené území), Český Brod (mimo řešené území), Nymburk, Podmoky, Dobšice, Týnec nad Labem, Sázava (mimo řešené území), Benzina Nové Město, Kolín Západ, Kolín Východ, ČD Kolín Borovinka, Kutná Hora, Uhlířské Janovice, Čáslav a Ovčáry (Kolín Sever – v provozu od r. 2003: – 2 x trafo 40 MVA – pro areál Toyota a 1x rezerva stanoviště trafa).

65


V návrhovém horizontu není uvažováno s výstavbou další nové transformovny 110/22 kV, potřebný výkon pro rozvojové lokality bude pokryt ze stávajících rozvoden 110 kV. Ochranná pásma Podél vedení VVN jsou ochranná pásma, jejichž šíře je určena elektrizačním zákonem 222/1995, ve znění pozdějších předpisů.

10.3.2. Zásobování plynem Rozvody plynu Řešeným územím prochází trasa tranzitního plynovodu a dále se zde nachází řada plynovodů VVTL a VTL. V území působí tito správci plynovodných sítí: - Tranzitní plynovod a VVTL plynovody - Transgas, a. s. - VTL plynovody - Středočeská plynárenská, a. s. Tranzitní plynovod Do území vstupuje u Dobrovítova, dále pokračuje na Vilémovice, Zásmuky Kouřim (zde se nachází kompresní stanice) a pokračuje dále na Český Brod. Světlosti potrubí tranzitního plynovodu jsou různé, tvořené potrubím DN 900 - DN 1200. V současné době nejsou známy žádné nové rozvojové záměry. Plynovody VVTL Trasa VVTL je vedena od Vyšehořovic na Poříčany, Radim, Křečhoř, N. Dvory, Čáslav a u Potěh opouští řešené území. Světlosti plynovodního potrubí VVTL jsou různého profilu, zpravidla do DN 500. Kompresní stanice Pro dopravu plynu tranzitním plynovodem je u Kouřimi umístěna kompresní stanice (3 turbosoustrojí á 6 MW). Předávací a regulační stanice VVTL, VTL Hlavní předávací stanice VVTL/VTL leží mimo řešené území. Pro distribuci plynu v území jsou na rozvodech VTL potrubí regulační stanice VTL/STL. Plynovody VTL Síť plynovodů VTL je tvořena řadou páteřních tras a odbočnými přípojkami do jednotlivých oblastí a pro jednotlivá města. V některých úsecích jsou trasy potrubí vícenásobné. Hlavní směry páteřních vedení jsou Poříčany – Pečky – Kolín – Čáslav, Pečky – Poděbrady – Nymburk, Poděbrady - Městec Králové, s řadou odbočných větví. Propojení těchto sítí mezi jednotlivými správci je přes předávací stanice s měřením odběru. Světlosti plynovodního potrubí VTL jsou různé, páteřní trasy jsou převážně tvořeny potrubím DN 350 - DN 500, odbočné větve DN 80 - DN 300. Známé rozvojové záměry STP, a. s.: - VTL plynovod Kouřim - Radvanice (DN 200), ( úsek Radvanice – Malotice vč. nové RS VTL Malotice zrealizován v r.2003) - VTL plynovodní přípojka Poříčany – Třebestovice (Sadská) Známé rozvojové záměry jiných plynárenských společností - výhledový záměr (bez grafického upřesnění) - Českomoravská plynárenská, a. s.: VTL plynovod Limuzy – Kostelec n. Č. Lesy – Zásmuky. Regulační stanice

66


Regulační stanice VTL RS jsou vyznačeny v grafických přílohách (hlavní výkres a energetika a spoje). Ve výhledu pěti let není znám žádný záměr STP, a. s., výstavby nových předávacích a regulačních stanic. Ochranná a bezpečnostní pásma plynových zařízení jsou dána zákonem 222/994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

10.3.3. Zásobování teplem Zásobování teplem na území je možno rozdělit do několika skupin dle druhu dodávky, dopravní vzdálenosti a velikosti zdroje tepla. a) druh dodávky: - teplárenská výroba s úplnou dodávkou tepla do veřejné sítě (zdroje CZT) - podniková výroba s podílem dodávky tepla do veřejné sítě - podniková výroba tepla pro vlastní spotřebu b) dopravní vzdálenost: - teplo je dodáváno do místa spotřeby na krátkou vzdálenost (výroba a spotřeba je ve stejném sídelním útvaru) - teplo je dodáváno na velkou vzdálenost (teplo je dodáváno z místa výroby do jiného vzdáleného sídelního útvaru) c) velikost zdroje: V některých výrobnách tepla je spojena teplárenská výroba s výrobou elektrické energie nebo naopak v tepelných elektrárnách je využíváno odpadní teplo z výroby elektrické energie. Vybrané zdroje tepla nad 10 MW s krátkou dopravní vzdáleností a místní spotřebou: Elektrárna Kolín (PE) 742 MWt Energocentrum Zruč n. Sáz. 18,4 MW Kosmos, a. s., Čáslav 37,1 MW ČKD Kutná Hora 38,8 MW Lonza Kouřim 24,1 MW Thermoservis Nymburk 44,5 MW ČD Nymburk 29,0 MW Z elektrárny Chvaletice byl rozestavěn potrubní dálkový horkovod pro napojení Kolína a Kutné Hory. Jako nosné medium tepla měla být horká voda. Stavba byla zastavena a již vystavěné trasy jsou zlikvidovány. V řešeném území nejsou uvažovány nové dálkové teplovody. Předpokládá se především vytápění plynem. U řady stávajících zdrojů bude postupně prováděna modernizace zařízení přestavbou technologie. U nových zdrojů tepla se doporučuje společná výroba tepla a elektrické energie v kogeneračních jednotkách s vysokou účinností využití energetického potenciálu paliva. Dále se předpokládá proti současnosti ve vyšší míře instalace tepelných čerpadel a zisk tepelné energie z odpadního tepla a dalších alternativních zdrojů.

10.4. Ropovody a ostatní dálkovodné potrubní sítě hořlavých kapalin V území se nachází trasa ropovodu ve správě akciové společnosti MERO, a. s., a potrubí dálkovodných produktovodných sítí ve správě společnosti ČEPRO, a. s. V některých úsecích je v potrubním koridoru uloženo v souběhu i několik potrubí obdobného účelu. Pro zajištění provozu dálkovodů jsou zpravidla souběhu s trasami potrubí vedeny trasy sdělovacích a monitorovacích kabelů metalických i optických, část kabelů vede i samostatnou trasou mimo koridor potrubí. V průběhu tras potrubí jsou dále umístěny zařízení KAO (katodové ochrany potrubí).

67


Tranzitní ropovod DRUŽBA Do řešeného území vstupuje trasa u Lovčic, u Potěh je potrubí odbočeno do Parama Pardubic, pokračuje na Bratčice, Čáslav, Kolín. U Nového Města je čerpací stanice, pokračuje dále na Plaňany, Přistoupim, a u Tuklat opouští řešené území. Světlost potrubí v jednotlivých trasách je DN 200 - DN 500. Bezpečnostní pásmo v koridoru ropovodů je 150 m; pokud je v trase vedle sebe souběžně uloženo více potrubí, začíná BP od krajních potrubí na každou stranu. V současné době probíhá modernizace technologického zařízení ropovodu Družba, další rozšíření potrubní sítě ropovodů není uvažováno. Trasa jižně od Kolína již byla přeložena dále od Kolína. Důvodem bylo umožnění realizace obchvatu Kolína na silnici I/38. Ostatní potrubní sítě, ochranná bezpečnostní pásma Potrubní síť dálkovodů ve správě ČEPRO, a. s. v části tras sleduje koridory tranzitních ropovodů nebo VVTL plynovodů, část tras je vedena územím samostatně. V některých trasách je položeno souběžně vedle sebe i více potrubí. Zabezpečovací pásmo vlastního potrubí je dle světlosti a síly stěny potrubí 3 - 5 m, Zabezpečovací pásmo BP pro objekty v sousedství potrubí je dle skupiny objektů (A – F) 30 – 300 m, ochranné pásmo OP potrubí je 300 m na každou stranu. Trasy koridorů produktovodných tras a doprovodných kabelů jsou znázorněny v grafických přílohách (hlavní výkres a energetika a spoje). ČEPRO, a. s. – připravuje: západní obchvat Čáslavi v souběhu s potrubím MERA a přeložku dálkovodu u Kolína v souběhu s přeložkou ropovodu Družba (MERO). VUSS Pardubice – připravuje novou trasu v ose Potěhy – Markovice – Lovce – Ronov (souběh s trasou ropovodu – MERO). Pozn.: v úpravě návrhu byly zohledněny realizované úseky i modifikace záměrů. Dálkové sdělovací a telemetrické kabely ČEPRA V souběhu s potrubím dálkovodů jsou zpravidla položeny sdělovací a telemetrické kabely ČEPRA, vlastní ochranné pásmo kabelů leží zpravidla v ochranném pásmu souběžného potrubí. V některých místech se však trasa kabelů odchyluje z trasy potrubí a je vedena samostatně. V řešeném území je doprovodný dálkový kabel mimo trasu potrubí položen v trase Kolínské Zálabí – Voláry – Jestřebí Lhota – Němčice. Limity území s přítomností potrubí ropovodu a produktovodu U plánovaných staveb v území s přítomností potrubí ropovodů a dálkovodů hořlavých kapalin (produktovodů) a v jejich ochranných pásmech je povinnost si vyžádat vyjádření ke stavbě od všech dotčených správců potrubních rozvodů.

10.5. Spoje 10.5.1. Telekomunikace Telekomunikace jsou z hlediska telekomunikačních zařízení děleny na několik samostatných celků. Obor telekomunikační zařízení obsahuje místní telefonní síť, radioreléovou síť, síť přenosové techniky rozhlasových, a TV signálů, síť přenosové techniky dálkových a optických kabelů a síť vojenských zařízení. Provozovatelem pevné telekomunikační sítě je Český Telecom, a. s. Provoz telekomunikačních prostředků se řídí řadou technických norem a předpisů pro možnost

68


vzájemné slučitelnosti se sítěmi ostatních operátorů. Telefonní síť v řešeném území Střední Polabí je dělena na tři hlavní telekomunikační obvody HOST, s řídícími ústřednami v Nymburce, Kolíně, a v Kutné Hoře. V rámci spolehlivost jsou telekomunikační obvody připojeny páteřní sítí na dvě přípojná místa, digitální tranzitní ústřednu DTE v Praze, a to na ATÚ na Žižkově a ATÚ v Jinonicích. Ústředny tohoto typu jsou vybudovány ve všech bývalých krajských městech a jsou vzájemně diagonálně propojeny. Důvodem je při přetížení spojovacích vedení, dochází automaticky přeliv přes jiné DTE, čímž se veškerá volání neztratí a jsou propojena. Dálkové tranzitní ústředny jsou zapojeny na mezinárodní ústřednu v Praze. Přístupová síť je dnes z valné většiny vybudovaná úložnými optickými kabely. V nepřístupných a zvlášť chráněných územích je proveden přenos vzduchem po radiokomunikační síti. Telefonní síť je převedena na digitální technologie v přenosu a zpracovávání telefonického volání tak i v dalších funkcích komunikace. Na ústředny HOST jsou zapojeny vzdálené účastnické jednotky RSU, které jsou rovnoměrně rozmístěny po celém dotčeném území. Návrh a rozvoj telekomunikačních zařízení je možný v návaznosti na aktuální poptávku rozšiřováním stávajících ústředen a budováním nebo posilováním propojovacích tras. Zatím jsou vybudovány o dostatečné kapacitě.

10.5.2. Radiokomunikace Radioreléová síť je v řešeném území vybudována v dostatečné kapacitě s možností dalšího rozšíření dle vznikajících požadavků. Hlavní činností je přenos televizních radiových a datových signálů vzdušnou cestou,Spolu s radioreléovou sítí se rozvíjí síť přenosové techniky optickými kabely a vysoce kapacitními mikrovlnnými spoji. V celém území jsou provozovány hlavní přístupové sítě, ale i dalších trasy přístupové sítě pro mobilní operátory bez nároků na ochranná pásma. Průběhy tras jsou dokladovány ve zpracovaných územních plánech. Provozovatelem radiokomunikační sítě v daném území jsou České radiokomunikace, a. s., Eurotel, a. s., Vodafone, a. s., a T-mobile, a. s. Nově navrhovaná zařízení i trasy RR spojů vznikají a zanikají spontánně v návaznosti na požadavcích uživatelů. Na základě zákona používají radiokomunikační zařízení ochranná pásma, která chrání před negativními vlivy a rušením signálů.. U důležitých systémů jsou vyhlášena ochranná pásma kruhová. Ochranná pásma nových radioreléových paprsků budou vyhlášeny v případě nutnosti až při realizaci a výstavby. U provozovatelů GSM sítě je značný problém individuální realizace anténních nosičů, které narušují ráz krajiny. Jediným řešením je výstavba společných stožárů vyhovující technickým požadavkům pro všechny operátory a následné odstranění nevyhovujících nosičů v lokalitě. Tato možnost je v kompetenci stavebních úřadů. Rozhlasové vysílání a síť přenosové techniky TV Je v řešeném území je vybudována se 100 % celoplošným pokrytím území. České radiokomunikace, a. s. zajišťují celoplošné, regionální i lokální šíření TV signálu základními TV vysílači.

10.5.3. Síť vojenských zařízení V řešeném území se nachází objekty a zařízení stálé vojenské spojovací sítě, která mají kruhová ochranná pásma. Dále v území prochází RR trasy vojenských zařízení, která mají výšková ochranná pásma. Při návrhu jednotlivých dílčích částí je nutné projednání se

69


správcem sítí, který podá podrobnější údaje o svých ochranných pásmech. Z hlediska ochrany vojenských telekomunikačních zařízení a sítí mohou být poskytnuty údaje za předpokladu, že projektant předloží prověrku dle Zák.č.148/98 Sb na stupeň "Důvěrné".

70


10.5.4. Ochranná pásma Ochranná pásma jsou dána zákonem o elektronických komunikacích č.127/05 Sb., ve znění: • ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení činí 1,5m po stranách krajního vedení po celé délce trasy • kruhová ochranná pásma kolem objektů vysílačů......o poloměru 500m • kruhová ochranná pásma okolo TV převaděčů...........o poloměru 30m Ochranné pásmo vojenských zařízení si určuje správce sítí. Výšková ochranná pásma RR směrového spoje jsou vyhlašována individuálně. Parametry těchto ochranných pásem, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka těchto zařízení a spojů příslušný stavební úřad.

71


10.6. Odpadové hospodářství Na území VÚC Střední Polabí je provozováno 9 zařízení pro odstraňování odpadu: Skládky v řešeném území název provozu -místní název

okres

název provozovatele

skupina

projektovaná kapacita m3

Skládka Opolany Skládka Oškobrh skládka Radim skládka Pergo skládka Hejdof

Nymburk Nymburk Kolín Kutná Hora Kutná Hora

OÚ Opolany OÚ Opolany OÚ Radim PERGO, a. s. Uhl. Janovice REO RWE Entsorgung

S II S II S III S III S III-IV

3044 7072,3 2246000 81571 1000000

Spalovny v řešeném území provozovatel

provozovna

okres

t/rok

poznámka

PURUM, a. s.

Kolín

Kolín

3 000

Neuvedeno

V souladu se zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb., v platném znění a prováděcích předpisů je povinností státu, krajů a původců (s produkcí větší než 10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1000 t ostatního odpadu) zpracovat Plány odpadového hospodářství (POH). Závazná část POH Středočeského kraje obsahuje následující hlavní zásady: Zvýšit do roku 2008 využití komunálních odpadů na území kraje na 93 kg využitých komunálních odpadů na obyvatele a rok, s výhledem zvýšit celkové využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 Dosáhnout výtěžnost separovaného sběru využitelných složek komunálního odpadu (papír, plasty, sklo, kovy) minimálně 23 kg na obyvatele za rok 2004 a minimálně 27 kg na obyvatele za rok 2005. Do roku 2008 bude dosažena následující struktura výtěžnosti separovaného sběru: papír 45 %, sklo 33 %, plasty 14 % a kovy 8 %. Sníží se podíl skládkovaných komunálních bioodpadů (BRKO) o 25 % do roku 2010, o 50 % do roku 2013 a o 65 % do roku 2020 oproti produkovanému množství tohoto druhu odpadu v roce 1995. Zvýšit do roku 2008 množství odděleně sebraných nebezpečných složek komunálních odpadů v obcích a městech Středočeského kraje na 3 kg na obyvatele a rok a do roku 2013 na 3,5 kg obyvatele a rok. Zvýšit environmentální kvalitu kalů z ČOV. Zvýšit míru materiálové recyklace stavebních a demoličních odpadů o 33 % do roku 2006 a o 60 % do roku 2013 v porovnání se stavem recyklace v roce 2001. Do roku 2010 snížit celkové roční množství odpadů ukládaných na skládky o 20 %. S výstavbou nových skládek ani spaloven se nepočítá.

72


Staré zátěže představují především uzavřené skládky odpadů: pořadí

lokalita

okres Nymburk 1. Opočnice 2. Křinec 4. Nymburk okres Kolín 1. Kolín 2. Velký Osek 3. Týnec n. L. 4. Němčice u K. 9. Kouřim 10. Zásmuky 11. Radim okres Kutná Hora 1. Čáslav 2. Chotusice

místní název

provozovatel

Sklárny Bohemia Poděbrady, a. s. Za školou Drahelice

Sklárny Bohemia, a. 1-extrémní s. MěÚ Křinec 2-vysoká MěÚ Nymburk 2-vysoká

Na Vinici U písečáku Steinbruch Na kopci (Písník) Malátka Vlčí důl V dolích

TS města Kolín ObÚ Velký Osek ObÚ Týnec n. L. ObÚ Němčice MěÚ Kouřim ObÚ Zásmuky ObÚ Radim

2-vysoká 2-vysoká 2-vysoká 2-vysoká 2-vysoká 2-vysoká 2-vysoká

Žehušice – Chotusice Skládka vápen.kalů Chotusice

TES, spol. s r.o. Kosmos Čáslav / ČOV

2-vysoká 2-vysoká

73

rizikovost


11. Vymezení ploch přípustných pro dobývání ložisek nerostů a ploch pro jeho technické zajištění V rámci surovinové základny v řešeném území mají největší význam ložiska štěrkopísku vázaná především na terasové uloženiny Labe. V území s ověřenými zásobami se často paralelně uplatňují zájmy ochrany zemědělské a lesní půdy, ochrany přírody a krajiny a zájmy ochrany povrchových a podzemních vod. Významné investiční záměry mohou vyvolat zájem o další intenzifikaci těžby a tlak na otvírku nových těžeben. Vzhledem k tomu, že významná část v tomto prostoru se nachází pod hladinou podzemní vody, je těžba zpravidla spojena s trvalou ztrátou kvalitní zemědělské půdy a vznikem nových vodních ploch.. Nadlokální charakter nabývá tato problematika především v prostoru severně od Kolína, kde ložiska utvářejí víceméně souvislý pás zasahující území několika obcí (Hradišťko – Veltruby – Velký Osek). V příloze jsou uvedeny přehledy ložisek, dobývacích prostorů, poddolovaných území a sesuvů v řešeném území, v grafických přílohách jsou jevy znázorněny.

74


75


12. Návrh regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability Metodický postup V rámci zpracování ÚP VÚC Střední Polabí bylo upřesněno vymezení nadregionální a regionální úrovně systému. Jako výchozí podklad byl využit územně technický podklad ÚTP NR – R ÚSES ČR z roku 1996. Dalším podkladem byly schválené územní plány obcí, v jejichž správním území jsou vymezeny prvky regionálního a nadregionálního ÚSES. V rámci jejich pořízení byly prvky ÚSES vymezeny v podrobnějším měřítku a v rámci projednání územního plánu se k vymezení ÚSES vyjadřovaly i příslušné orgány ochrany přírody a krajiny. Třetím podkladem byl Generel ÚSES okresu Kolín zpracovaný v měřítku 1:10 000. Tabulkový přehled V samostatném tabulkovém přehledu (viz příloha) jsou uvedeny názvy regionálních a nadregionálních prvků ÚSES zastoupených v řešeném území a názvy obcí jejichž správního území se uvedené prvky dotýkají. Hlavní územní problémy vymezování ÚSES Z hlediska sledovaných úrovní ÚSES se v řešeném území vyskytly následující problémy: • Největší zásah do územního systému ekologické stability je vybudování komunikace D11, která rozdělí nadregionální centrum č. 6 Polabský luh na dvě části. Dotčený úsek dálnice byl již postaven. Při jeho projektové přípravě byla dohodnuta technická opatření, která alespoň částečně kompenzují dopad technické bariery v biocentru. • Variantně bylo, na základě podnětu města Kolín, převzato řešení regionálního biokoridoru RK 1301. Varianta A vychází z ÚTP, varianta B respektuje územní plán Kolína, ve kterém je tento koridor odkloněn. Aby byly dodrženy prostorové parametry, bylo nutné vložit do varianty B regionálního biokoridoru RK 1301 regionální biocentrum X Bedřichov. Toto biocentrum se nachází převážně na orné půdě a bylo by nutné jej téměř v celém rozsahu nově založit (cca 30 ha). • Z upřesnění vymezení regionálního biocentra Žleby vyplynulo že, je možné RK 1335 zrušit.

76


77


13. Vymezení koridorů veřejně prospěšných staveb Veřejně prospěšné stavby jsou navrhovány pro oblasti dopravní, vodohospodářské a energetické infrastruktury. Pořadová čísla odpovídají výkresu „veřejně prospěšné stavby“ z grafické části dokumentace ÚP VÚC Střední Polabí: označení

plochy a koridory pro veřejně prospěšné stavby dotčená katastrální území silniční doprava

D02 D04 D08 D09 D10 D11 D12 D13 D14 D15 D16 D17 D18 D19 D20 D21 D22 D23 D24 D25 D26 D27 D28 D29 D30 D31 D32

přeložka silnice II/328 Dobšice – Opočnice

Dobšice u Žehuně, Hradčany u Žehuně, Opočnice přeložka silnice II/327 Loukonosy – Levín Hradišťko II, Loukonosy silnice I/38 obchvat Jizbické Zavadilky Jizbice u Nymburka, silnice I/38 přeložka Krchleby – Chvalovice Dvory u Nymburka, Krchleby u (obchvat Nymburka) Nymburka, Nymburk, Všechlapy u Nymburka silnice I/38 přeložka Oseček – Ohrada (mezi dálnicí Klipec, Kluk, Kolín, Kutlíře, Nová Ves I, D11 a silnicí I/12) Oseček, Pňov, Předhradí silnice I/38 obchvat Kolína vč. východního přivaděče Kolín, Nebovidy, Polepy u Kolína, a přemostění železnice Štítary u Kolína, silnice I/38 přeložka Malín - Čáslav Církvice u Kutné Hory, Nové Dvory u Kutné Hory, Třebešice prodloužení trasy silnice I/2 Hlízov - Záboří n. L. Hlízov, Nové Dvory u Kutné Hory, Starý Kojice Kolín, Svatá Kateřina u Svatého Mikuláše, Vinařice u Týnce nad Labem, Záboří n. L. silnice II/332 - nadjezd železniční trati Krchleby u Nymburka silnice II/331 přeložka Nymburk (průtah v koridoru Drahelice, Nymburk železniční tratě) silnice II/330 přeložka Nymburk (jižní obchvat), vč. Kovanice, Nymburk mostu přes Labe západní přemostění Labe v Nymburce Nymburk silnice II/330 obchvat Sadské, nové napojení na Kostelní Lhota, Milčice u Peček, Sadská dálnici D11 silnice III/32913 obchvat Milčic a Velkých Milčice u Peček, Pečky, Velké Chvalovice Chvalovic (nové napojení Peček na dálnici D11) přeložka II/329 obchvat Peček Pečky, Velké Chvalovice severozápadní přemostění Labe u Kolína – vč. Hradišťko I, Kutlíře, Nová Ves I, Veltruby napojení na silnice I/38 a I/12 přeložka silnice II/329 nové napojení Kouřimi a Miškovice u Kouřimi, Plaňany, Vrbčany Radimi na silnici I/12 nadjezd silnice III/33412 nad silnicí I/12 Blinka silnice I/12 mimoúrovňová křižovatka (dále jen Břežany I, Velim „MÚK“) Velim, napojení silnice III/01217 silnice I/12 MÚK Chotouň (Třebovle), vč. napojení Třebovle silnice II/333 přeložka Zásmuky Zásmuky silnice II/333 přeložka Ždánice Ždánice u Kouřimi přeložka silnice II/125 Kolín jih Kolín silnice II/125 přeložka Kořenice – Kbílek Chotouchov, Kbel u Ratboře, Kořenice, Ratboř silnice II/125 přeložka Pučery - Červený Hrádek Červený Hrádek u Bečvár, Poďousy, Pučery silnice II/125 obchvat Jindic Jindice silnice II/125 obchvat Uhlířských Janovic Chmeliště, Uhlířské Janovice

78


označení D33 D34 D35 D36 D37 D38 D40 D41 D42 D43 D44 D45 D46 D47 D48 D49 D50 D51 D52 D54

plochy a koridory pro veřejně prospěšné stavby dotčená katastrální území silnice II/125 obchvat Mitrova silnice II/125 přeložka Zbizuby

Mitrov u Uhlířských Janovic Mitrov u Uhlířských Janovic, Vlková, Zbizuby silnice II/125 výstupní úsek severně Kácova Kácov, Vranice, Zderadinky silnice II/334 obchvat Benátek Radvanice nad Sázavou silnice III/33428 obchvat Horních Krut Dolní Kruty, Horní Kruty silnice II/333 obchvat Suchdola Suchdol u Kutné Hory silnice II/339 obchvat Červených Janovic Červené Janovice, Vilémovice u Červených Janovic obchvat Štipoklas (silnice II/126 a II/339) Štipoklasy u Černín obchvat Zbraslavic (silnice II/126 a II/335) Útěšenovice, Zbraslavice přeložka silnice II/126 v prostoru Zruče nad Sázavou Horka nad Sázavou, Zruč nad Sázavou silnice II/339 obchvat Žák Čáslav, Žáky silnice II/335 lokální úprava v Rápošově Rápošov silnice III/12555 úprava trasy v Nebovidech Nebovidy silnice II/330 obchvat Činěvsi Činěves lokální úprava trasy silnice II/329 - Vestec Vestec nad Mrlinou MÚK Hlízov (silnice I/38 - napojení Kutné Hory) Hlízov, Kaňk, Libenice silnice II/333 přeložka Přítoky - Kaňk Kutná Hora, Sedlec u Kutné Hory silnice II/333 obchvat Miskovic Miskovice silnice I/32 obchvat Okřínku Okřínek, Pátek u Poděbrad silnice I/38 rozšíření na čtyřpruh v úseku Hluboký Důl - Hlízov Hlízov, Kaňk, Libenice, Nebovidy

železniční doprava Z52 Z53

Hlízovská spojka nové propojení Kutné Hory

Kolín, Starý Kolín, Kutná Hora, Malín, Sedlec u Kutné Hory

zásobování elektrickou energií E01

odbočka z vedení 110 kV (č. 1928) Sázava – TR Kostelec nad Černými Lesy

E02

vedení 110 kV a TR Kouřim

Barchovice, Bohouňovice II, Čekanov, Dolní Kruty, Horní Kruty, Kouřim, Lhotky u Malotic, Malotice, Radvanice nad Sázavou, Smrk u Úžic, Újezdec u Horních Krut, Ždánice u Kouřimi Kouřim

zásobování plynem P01

VTL plynovod Kouřim – Radvanice (úsek Kouřim – Bošice u Kouřimi, Doubravčany, Kouřim, Malotice) Malotice, Toušice, Ždánice u Kouřimi

P02

VTL plynovod Poříčany – Třebestovice vč. regul. stanice Třebestovice

produktovody R02

produktovod Močovice – Potěhy

Čáslav, Drobovice, Krchleby u Čáslavi, Potěhy, Tupadly u Čáslavi Drobovice, Horky u Čáslavi, Lovčice, Potěhy, Vinaře, Žleby

R03

produktovod Potěhy – Ronov

V01

skupinový vodovod Nymburk - Křinec

V02

skupinový vodovod Nymburk - Krchleby

V03 V05 V06

skupinový vodovod Nymburk – Straky skupinový vodovod Sadská skupinový vodovod Křečkov

zásobování pitnou vodou

79

Budiměřice, Hasina, Rašovice u Nymburka, Vestec nad Mrlinou Jíkev, Krchleby u Nymburka, Patřín, Všechlapy u Nymburka Čilec, Dvory u Nymburka, Nymburk Hořátev, Zvěřínek, Křečkov, Velké Zboží


označení V07

V08 V10 V11

V12

V13 V14

V15 V16 V17

plochy a koridory pro veřejně prospěšné stavby dotčená katastrální území skupinový vodovod Oškobrh – Libice nad Cidlinou, Dobšice u Žehuně, Kanín, Libice nad vč. vodojemu Cidlinou, Odřepsy, Opolánky, Opolany, Oškobrh, Sány skupinový vodovod Dlouhopolsko – Běruničky vč. Běrunice, Běruničky, Dlouhopolsko, vodojemu Městec Králové skupinový vodovod Tatce – Milčice Milčice u Peček, Tatce rozšíření skupinového vodovodu Církvice-Chotusice Bílé Podolí, Brambory, Chotusice, Horka u Žehušic, Horušice, Lovčice, Rohozec u Žehušic, Semtěš u Bílého Podolí, Starkoč u Bílého Podolí, Vlačice, Zaříčany, Žehušice vodovod Hlízov – Bernardov Bernardov, Habrkovice, Hlízov, Horušice, Kobylnice nad Doubravou, Lišice u Sulovic, Nové Dvory u Kutné Hory, Sulovice, Svatá Kateřina u Svatého Mikuláše, Svatý Mikuláš vodovod Červené Pečky – Hluboký Důl vč. Červené Pečky, Nebovidy vodojemu vodovod Močovice – Kluky vč. vodojemů Kluky u Čáslavi, Močovice, Nová Lhota, Olšany u Čáslavi, Pucheř, Souňov, Vodranty vodovod Krchleby – Šebestovice vč. vodojemu Březí u Šebestěnic, Krchleby u Čáslavi, Šebestěnice, Žáky vodovod Skvrňov – Hutě Církvice u Kolína, Hatě, Skvrňov, Vavřinec vodovod Uhlířské Janovice - Čekanov Čekanov, Smilovice u Staňkovic, Smrk u Úžic, Staňkovice u Uhlířských Janovic, Úžice u Kutné Hory

odkanalizování a čištění odpadních vod K01

sdružená kanalizace Libice nad Cidlinou – Opolany Kanín, Opolánky, Opolany, Oškobrh, Sány

80


14. Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení (zejména ekonomických, sociálních, kulturních a územně technických) a dále vyhodnocení jeho vlivů na životní prostředí 14.1. Důsledky ekonomicko sociální Rozvoj strategické průmyslové zóny Kolín – Bečváry bude znamenat vytvoření několika tisíc pracovních příležitostí v této lokalitě. Je velmi pravděpodobné, že mimo automobilky Toyota – Peugeot- Citroen (cca 3000 pracovních příležitostí) dojde v tomto území k využití i dalších připravených ploch (na cílových cca 400 ha). V současné době nelze přesněji kvantifikovat počet nově vytvořených pracovních příležitostí. V případě výrobních organizací by se pochopitelně jednalo o počty vyšší, v případě logistických záměrů pak jen v řádech nižších. Je velmi pravděpodobné, že rozvoj této zóny bude generovat další programy i v jiných blízkých lokalitách. Je možné předpokládat, že se bude jednat o počty v řádu několika tisíc pracovních příležitostí. Nabízí se zejména transformace některých dosavadních výrobních ploch v Kolíně, a to jak na pravém břehu (Sendražice), tak i na levém břehu Labe. Pravděpodobná je i lokalizace dalších rozvojových záměrů v koridoru silnice I/38, která je dopravní páteří urbanizovaného území středního Polabí. Žádoucí je využívat pro tyto nové záměry i dřívější průmyslové plochy, zejména větší areály cukrovarů. Důvodem je i možnost napojení na železnici z hlediska dopravní obsluhy areálů i využívání železnice pro hromadnou dopravu osob. Tento rozvoj bude mít důsledky na snížení nezaměstnanosti v regionu a zmenšení vyjížďky mimo území (zejména do Prahy). Vytvoření nových pracovních příležitostí bude mít nepochybně za důsledek i rozvoj bydlení. Mimo nové obecní či jinak subvencované výstavby lze předpokládat určité zvýšení poptávky po bytech, resp. rodinných domech „vlastnických“. Tento rozvoj bude směřován nejen do Kolína, ale i do dalších blízkých měst (Kutné Hory a Poděbrad) i do menších sídel v jádrovém území tohoto regionu. Budou to jednak sídla s nadprůměrným obytným prostředím (zejména severovýchodně Kolína), jednak sídla s dobrým dopravním spojením (železničním i silničním). Rozvoj ekonomických aktivit zřejmě ve velkém rozsahu předběhne rozvoj potřebné dopravní infrastruktury a bude tedy, zejména v Kolíně a jeho nejbližším okolí, znamenat nadměrné zatížení stávající silniční sítě a s tím spojené negativní důsledky na životní prostředí. Je nezbytné urychlit výstavbu a přestavbu silniční sítě, zejména páteřní silnice I/38 a silnic II. třídy, umožňujících přístup k hlavním centrům v území. Odkládání dopravních staveb bude mít negativní důsledky na nákladnost jejich realizace, a to i z důvodu předpokládaného nárůstu ceny pozemků v tomto rozvojovém území. Nedojde-li k urychlenému zlepšení (přestavbě) silniční sítě je pravděpodobné, že bude docházet k větší migraci z dopravně hůře přístupných částí řešeného území do Kolína resp. do jeho širšího zázemí (vč. blízkých měst). Tato situace by mohla způsobit další oslabování nižších subregionálních center ležících mimo hlavní koridory osídlení. Vzhledem k nedostatečným migračním zdrojům v regionu i ve středočeském prostoru nedojde k výraznějšímu nárůstu počtu obyvatel Kolína ani dalších větších měst. Stávající zařízení sociální infrastruktury, zejména školství a zdravotnictví jsou z hlediska územního rozvržení vyhovující. Optimalizace rozmístění těchto zařízení není předmětem ÚP VÚC. Školy a další zařízení by měly zůstat v obcích, které jsou lokálními středisky a pokud možno i v dalších větších obcích tak, aby byla zajištěna jejich dobrá dopravní dostupnost z menších venkovských obcí.

81


14.2. Důsledky na kulturní hodnoty a zařízení kultury Navrhovaný rozvoj, tj. zejména veřejně prospěšné stavby (z oblasti dopravy a technické infrastruktury) a velké rozvojové plochy nemají přímé důsledky v této oblasti. Vyšší prosperita území a zvyšování ekonomické úrovně obyvatel může mít pozitivní vliv na rozvoj kulturně vzdělávacích institucí, spíše však budou výdaje obyvatel směrovat do sféry obchodu a služeb. Pozitivní důsledky může mít i uvažovaný rozvoj cestovního ruchu, orientovaný jak na mimořádně hodnotný památkový fond, na opravu a údržbu památek i zlepšení stavu veřejných prostorů sídel, tak i na lázeňství. Přestavba dopravních sítí by mohla znamenat zlepšení dostupnosti území pro cestovní ruch i mimo hlavní urbanizované prostory.

14.3. Územně technické důsledky Ekonomický rozvoj a zlepšení stavu dopravní a technické infrastruktury spolu úzce souvisí. Území v současné době vykazuje výrazné deficity především v dopravní infrastruktuře. Jedinou výjimkou je dokončená modernizace železničního koridoru Praha – Česká Třebová a výstavba dálnice D11. Pochopitelně by výstavba dopravní infrastruktury měla předcházet lokalizaci významných rozvojových záměrů nebo by měla být s nimi alespoň časově koordinována. Tento problém není specifický jen pro toto území, ale bohužel je realitou v podstatné části území ČR. Opakovaně se prokazuje velmi nízká úroveň přípravy a realizace veřejných investic. Důsledkem ekonomického rozvoje území bude dočasné zhoršení dopravní situace v území, neboť potřebné investice budou zřejmě realizovány s několikaletým zpožděním. Navrhované řešení dopravní infrastruktury umožňuje v maximální možné míře eliminovat indukci dopravního zatížení vedením hlavních proudů tranzitní i nákladní cílové dopravy mimo obytná území měst a obcí. Jedná se zejména o dokončení přeložek komunikací, navazujících severně na dálnici D11 a o soubor přeložek v koridoru silnice I/38, která je hlavní páteří urbanizovaného území středního Polabí. Nezbytné jsou však i přivaděče na tuto i další nadřazené trasy (zejména na nově navrhované vedení silnice I/2), neboť ty umožňují přístup na tyto nadřazené trasy a tím i vytvářejí předpoklady rozvoje v dalších městech a obcích mimo hlavní urbanizační osy. Navrhovaná přestavba dopravních sítí (především silnic) nesleduje jen vytvoření podmínek pro lokalizaci investic, ale i zlepšení dopravních vazeb okrajových zón řešeného území k nadřazeným centrům. Toto zlepšení dopravních vazeb by mělo umožnit i zachování resp. posílení subregionálních a lokálních středisek osídlení i saturaci venkovského osídlení. Odstraňování dalších infrastrukturních deficitů, zejména ve vodním hospodářství je až na výjimky předmětem ÚPO, neboť většinou nemá širší regionální souvislosti. Významnější územně technické důsledky mají především Směrným vodohospodářským plánem sledované výhledové záměry na několik vodních nádrží. Záměrem ÚP VÚC bylo především vytvořit předpoklady pro realizaci nadregionálních a významných regionálních dopravních investic s cílem významného zlepšení vazeb v území i s cílem podstatného zlepšení životního prostředí měst a vesnic vyloučením dálkové dopravy z jejich zastavěného území. Vzhledem k existujícím deficitům je rozsah sledovaných staveb poměrně značný.

14.4. Vyhodnocení vlivů na přírodní složky území

82


14.4.1. Rámcový postup vyhodnocení Pro potřeby této kapitoly se navrhovaným řešením míní, v souladu s § 18 vyhlášky č. 135/2001 Sb. závazná část územně plánovací dokumentace. V odstavci (2), písmeno a) se specifikuje závazná část územního plánu velkého územního celku, kterou tvoří hlavní koridory a plochy umožňující umístění staveb dopravní a technické infrastruktury nadmístního významu. Tyto záměry jsou označeny jako veřejně prospěšné stavby. Součástí vyhodnocení vlivů na přírodní složky území je samostatná grafická příloha č. 7. Ve výkrese jsou zvýrazněny přírodní složky území, které mají v daném prostoru zvýšený význam či zvýšenou hodnotu. Do území jsou dále promítnuty plochy a koridory VPS. Prostředí geografického informačního systému, ve kterém je územní plán zpracován, umožnilo provést systémovou analýzu. Cílem bylo zjistit, které VPS se dostávají do střetu se zvýšeným zájmem ochrany složek životního prostředí, zejména mimoprodukčních funkcí půdního fondu. Z provedené analýzy vyplývá následující vyhodnocení.

14.4.2. Zvláště chráněná území přírody a krajiny Nebyly zjištěny potencionální střety mezi VPS a zvláště chráněnými územími.

14.4.3. Obecná ochrana krajiny Přírodní park „Údolí Vrchlice“ Přírodním parkem „Údolí Vrchlice“ prochází výhledový koridor VRT, a to územím obcí Černíny, Chlístovice, Malešov a Vidice, jež jsou součástí navrhovaného přírodního parku Vrchlice. Výše uvedené skutečnosti je nutné chápat jako signál pro konkrétní lokalizaci záměru, ve kterém musí být vyřešeno trasování tak, aby byly zachovány zvýšené krajinářské hodnoty území. Územní systém ekologické stability Nejčastějším střetem je křížení VPS a biokoridorů. Ze systémového charakteru jak ÚSES, tak technické infrastruktury vyplývá, že prakticky nelze navrhnout řešení bez křížení. Cílem řešení v podrobnějším měřítku je navrhnout takový způsob realizace stavby, který: umožní v potřebné míře setrvalou funkci biokoridoru v maximálně možné míře ochrání stávající funkční části biokoridorů Vybraná trasa vysokorychlostní trati je v kolizi s nadregionálním biocentrem Chraňbožský les (v délce cca 300 m) a dále s regionálními biocentry Svojšická bažantnice a Dobřeňský les. V následujících tabulkách střety s VRT neuvádíme, neboť se jedná o výhledovou stavbu. Přehled uvádí potencionální střety veřejně prospěšných staveb s prvky ÚSES: Průchod VPS nadregionálními biokoridory VPS název nadregionálního biokoridoru Stříbrný roh-Polabský luh D16 Stříbrný roh-Polabský luh D17 Polabský luh-Bohdaneč D21 Žehuňská obora-Polabský luh K01 Stříbrný roh-Polabský luh V05 Žehuňská obora-Polabský luh V07 Řepínsky důl-Žehuňská obora V08 pozn.: vodovody jsou vedeny podél stávajících silnic

vymezení stav stav stav stav stav stav stav

číslo koridoru 10 10 72 70 10 70 68

délka v m 73 104 71 793 134 480 157

Křížení VPS s regionálními biokoridory VPS

název regionálního biokoridoru

číslo koridoru

83


Proudnický rybník-Luhy Pekelský potok-Zálabí Na Vrchlici-Vrabcov Lžovická jezera - Oklika Nové Dvory-Starý Kolín Žehušická obora-Lžovická jezera Zadní Babín-Havransko Šembera-K 10 Zálabi- K 72 Chroustovské údolí-Svojšická bažantnice Podbečvářský mlýn-RK 1293 Vavřinecký rybník - Kukle Rybárna – Debř Debř - Panský rybník Křinec-Havransko Na Vrchlici-Nove Dvory Ostrý-Bukačov Ostrý-Bukačov Bukačov-Na Výrovce Smolcov-Chitussiho údolí Šembera-K 10 Žehušická obora-Lžovická jezera Žehušická obora-Lžovická jezera

D04 D11 D12 D13 D13 D13 D16 D18 D21 D22 D30 D32 D43 D43 D48 Z53 E01 E02 P01 R03 V05 V11 V12

1269 1301 1299 1326 1298 1332 1238 1239 1243 1242 1292 1302 1311 1308 1230 1297 1283 1283 1290 1334 1239 1332 1332

Průchod VPS nadregionálními biocentry VPS název vymezení číslo biocentra celková délka VPS v m délka střetu v m % podíl střetu z délky VPS stav 7 10 726 849 7,9 D10 Polabský luh stav 7 6 276 948 15,1 D21 Polabský luh pozn.: v případě D10 se jedná o rozšíření stávající komunikace, v případě D21 není jiné technické řešení

Průchod VPS regionálními biocentry VPS D12

název Vrabcov

vymezení číslo biocentra stav 927

délka VPS v m délka střetu v m

5 275

249

% podíl střetu z VPS

4,7

Následující přehled uvádí potencionální střety veřejně prospěšných staveb s lokalitami NATURA 2000; jedná se však pouze o vodovody - úzký koridor podél stávajících silnic. Průchod VPS lokalitami NATURA 2000 VPS

název lokality

kód lokality

V01 V08

Rožďalovické rybníky Žehuňský rybník - Obora Kněžičky

CZ0211010 CZ0211011

délka VPS v m délka střetu v m % střetu z délky VPS

5 906 6 619

658 2

11,1 0,0

Pozn.: VPS č.08 - vodovod je téměř v celém rozsahu veden podle stávající silnice, umístění zemního vodojemu je ovlivněno potřebnou nadmořskou výškou. Vodohospodářská ochranná pásma Zvýšenou mimoprodukční funkci půdního fondu vyjadřují mimo jiné vodohospodářská ochranná pásma. Z provedené analýzy vyplývá, že v navazující projektové přípravě bude nutné zohlednit průchod VPS vodohospodářskými pásmy a navrhnout nezbytná technická opatření, která budou eliminovat rizika negativního ovlivnění vodních zdrojů a zvýšené vodohospodářské funkce území. Průchod VPS vodohospodářskými ochrannými pásmy 84


VPS

pásmo

D10 doprava D11 D16 D21 D29 D32 D37 D40 D41 D41 D42 E02 el. vedení V05 vodovod V07 vodovod V11 vodovod

IIa, IIb IIa, IIb II IIb IIb I, IIa IIb III IIb, III III I, II, IIb IIa, IIb IIb IIb II

Ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů Obdobně jako u vodohospodářských ochranných pásem, bude nutné splnit požadavky ochranného pásma při průchodu ochranným pásmem přírodních léčivých zdrojů. Potencionální střety uvádí následující přehled. Veřejně prospěšné stavby dopravní č. D08 až D10, D14 až D20, D47, D48 a D52; vodohospodářské č. V01 až V03, V05 až V07 a V10 procházejí ochranným pásmem II. Poděbrady. Ve výše prezentovaných tabelárních přehledech jsou uvedeny potenciální střety sledovaných VPS se zvýšenou mimoprodukční funkcí půdního fondu. Hlavní význam přehledů spočívá v signalizaci možných střetů, které by měly být vyřešeny v podrobnější dokumentaci. Většina záměrů VPS má orientační charakter, odpovídající měřítku VÚC 1 : 50 000. Teprve v podrobnějším měřítku lze ověřit, zda dochází ke skutečnému střetu.

14.4.4. Ochrana půdního fondu Metoda vyhodnocení Záměry projednané a schválené na úrovni územních plánů obcí (včetně ochrany půdního fondu) jsou brány na vědomí a znovu se nevyhodnocují. Na úrovni a v měřítku ÚP VÚC lze především signalizovat u jednotlivých záměrů případný střet s kritérii ochrany půdního fondu, jeho orientační rozsah a rámcový charakter. Uvádění a porovnávání absolutních hodnot potencionálních záborů nemá příliš velký význam, vzhledem k měřítku grafického podkladu. Signalizované střety umožňují v předstihu formulovat podmínky a kritéria pro podrobnější rozpracování uvažovaných změn využití území. K vyhodnocení návrhu ÚP VÚC z hlediska ochrany půdního fondu jsou použity podklady zpracované v analytické etapě ÚP VÚC. Využití GIS umožnilo promítnout VPS na dotčenou strukturu půdního fondu (dle mapového podkladu) a na jednotlivá kritéria ochrany ZPF. V samostatné grafické příloze (výkres č. 6) jsou rozlišeny jednotlivé typy VPS (včetně jejich označení) a kritéria ochrany půdního fondu (vychází z faktorů životního prostředí, které budou negativně ovlivněny odnětím půdy – viz příloha k zákonu č. 334/1992 Sb., část B). Graficky je kolem VPS vyznačen prstenec, ve kterém jsou barevně rozlišeny třídy ochrany odvozené z BPEJ. Tak je opticky vyjádřena kvalita zemědělské půdy v prostoru, kam je VPS směřována. Tabulkový přehled uvádí orientační plošný rozsah jednotlivých VPS a procentický podíl dotčených druhů pozemků (dle použitého mapového podkladu). Hodnotu do 100 % představuje zemědělská půda v těch tabulkách (inženýrské sítě bez trvalého odnětí ze ZPF), kde nemá ZPF samostatnou kolonku.

85


Charakteristika vyhodnocovaných záměrů DOPRAVA Dopravní záměry jsou podrobně charakterizovány, komentovány a odůvodněny v příslušné kapitole této zprávy. Z hlediska ochrany půdního fondu je však vhodné upozornit na dále uvedené skutečnosti, které systémově zdůvodňují jednotlivé dopravní záměry: o trasa dálnice D11 vyvolala potřebu bezkolizně napojit významnější centra osídlení v blízkosti dálnice ( Kolín, Nymburk, Městec Králové) o systémové řešení kolizních míst na hlavních dopravních tazích (I/12, I/17, I/33, I/38, II/125, II/333) o dopravní obchvaty významných center osídlení (Kolín, Nymburk) o dopravní napojení významných výrobních zón (K. Hora) Většina dopravních záměrů, promítnutých do konceptu ÚP VÚC, byla prověřena v dopravních studiích, které byly vyhotoveny v podrobnějším měřítku. Vysvětlivky zkratek: ZPF - zemědělský půdní fond, Vod. pl.- vodní plochy, Zast. pl. - zastavěné plochy, Ost. pl. - ostatní plochy

VPS označení označení silnic záměru D02 D04 D08 D09 D10 D10 D11 D11 D12 D13 D14 D15 D16 D17 D18 D18 D19 D20 D21 D21 D22 D22 D23 D24 D24 D25 D26 D27 D28 D29 D30 D31 D32 D33

II/328 II/327 I/38 I/38 I/38 I/38 I/38 I/38 I/38 I/2 II/332 II/331 II/330 Nymburk

II/330 II/330 III/32913 II/329 Kolín Kolín II/329 II/329 I/12 I/12 I/12 I/12 II/333 II/333 II/125 II/125 II/125 II/125 II/125 II/125

orientační charakteristika podílu dotčených druhů pozemků - dopravní stavby procentický podíl z dotčené plochy rámcová charakteristika záměru ha ZPF % les % vod. pl.% zast. pl.% ost.pl.% 94,5 0,8 0,2 0,0 4,5 8,4 přeložka Dobšice-Opočnice 98,2 0,0 1,1 0,0 0,7 2,9 přeložka Loukonosy – Levín 97,2 0,0 0,0 0,0 2,8 2,8 obchvat Jizbické Zavadilky (dále VÚC Mladá) 98,6 0,0 0,0 0,0 1,4 přeložka Krchleby – Chvalovice (obchvat Nymburka) 10,1 92,8 0,0 0,0 0,0 7,2 9,4 křižovatka na přeložce mezi D11 a I/12 9,1 0,2 0,0 4,9 43,0 85,8 přeložka Oseček – Ohrada (mezi D11 a I/12) 87,0 0,0 0,0 0,0 13,0 6,3 křižovatka na obchvatu Kolína 1,1 0,0 0,0 10,8 16,5 88,1 obchvat Kolína vč. východ. přivaděče 5,4 1,5 0,0 2,4 10,6 90,7 přeložka Malín – Čáslav 10,0 0,7 0,0 1,4 17,3 87,9 přeložka Hlízov – Záboří n. L. - Kojice 87,4 0,0 0,0 0,0 12,6 0,5 nadjezd nad železniční tratí (přesahuje z VÚC Mladá) 56,8 0,0 0,3 0,0 42,9 přeložka Nymburk (průtah v koridoru železniční trati) 7,3 79,3 14,6 2,5 0,0 3,6 přeložka Nymburk (jižní obchvat), včetně přemostění 6,8 73,2 6,2 8,6 0,0 12,0 1,5 západní přemostění Labe v Nymburku 69,6 0,0 0,0 0,0 30,4 3,1 křižovatka – nové napojení Sadské na D11 98,5 0,0 0,5 0,0 1,0 5,5 obchvat Sadské obchvat Milčic a Velkých Chvalovic (nové napojení Peček na D11) přeložka, obchvat Pečky severozápadní přemostění Labe; křižovatky severozápadní přemostění Labe; trasa křižovatka s I/12 nové napojení Kouřimi a Radimi na I/12 nadjezd silnice III/33412 nad I/12 v prostoru Blinka mimoúrovňové křížení - MÚK Velim, napojení silnice III/01217 mimoúrovňové křížení - MÚK Chotouň (Třebovle) přeložka Zásmuky přeložka Ždánice přeložka Kolín – jih přeložka Kořenice – Kbílek přeložka Pučery - Červený Hrádek obchvat Jindic obchvat Uhlířských Janovic obchvat Mitrova

86

3,3 3,2 6,3 10,0 3,1 4,7 0,6 3,1 0,5 3,1 2,4 1,4 2,3 6,2 5,2 1,5 6,0 1,4

96,5 96,0 94,2 91,8 91,1 93,4 94,4 90,6 93,0 87,6 78,1 91,9 93,7 90,5 95,2 93,9 97,8 87,6

0,9 1,2 0,0 0,0 0,0 4,9 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,9 0,0 0,0 6,5

0,0 0,0 0,0 7,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0

0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0

2,6 2,8 5,8 1,2 8,9 1,7 5,6 9,4 7,0 12,4 21,9 8,1 6,3 9,5 3,9 6,1 2,2 5,9


D34 D35 D36 D37 D38 D40 D41 D42 D43 D44 D45 D46 D47 D48 D49 D50 D51 D52 D54 Z52 Z53

II/125 II/125 II/334 III/33428 I/2 II/339

II/126; II/335 obchvat Zbraslavic II/126 přeložka v prostoru Zruče n. S. II/339 obchvat Žáky II/335 lokální úprava v Rápošově III/12555 úprava trasy v Nebovidech II/330 obchvat Činěves II/329 lokální úprava trasy Vestec I/38 MÚK Hlízov (napojení Kutné Hory) II/333 přeložka Přítoky – Kaňk I1/333 obchvat Miskovic 1/32 obchvat Okřínku 1/34 rozšíření na čtyřpruh v úseku Hluboký Důl - Hlízov

1,4 1,7 1,3 1,0 3,4 4,0 3,0 3,6 2,8 2,9 0,5 0,9 2,5 0,1 3,1 4,6 2,7 3,6 14,0

73,8 29,3 94,6 87,7 96,1 97,1 96,0 75,8 81,1 97,9 77,5 97,3 95,1 38,8 77,2 88,2 94,3 98,4 73,7

Hlízovská spojka nové napojení Kutné Hory

1,4 1,9

13,3 100,0

přeložka Zbizuby výstupní úsek severně Kácova obchvat Benátky obchvat Horní Kruty (současná II/334) obchvat Suchdola obchvat Červených Janovic

II/126; II/339 obchvat Štipoklas

železnice železnice

10,7 65,4 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 2,2 0,5 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 86,7 0,0

0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 14,2 0,0 0,0 0,0 1,2 33,7 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0

0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0

15,5 5,3 5,4 12,3 3,9 2,9 4,0 22,0 4,2 2,1 22,5 2,7 3,7 27,5 22,8 11,8 5,7 1,6 26,3

0,0 0,0

0,0 0,0

0,0 0,0

TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Zásobování elektrickou energií Z hlediska ochrany ZPF se liniové elektrorozvody neprojednávají. Jejich uvedení v této kapitole má vazbu na ochranu lesa. orientační podíl dotčených druhů pozemků - elektrorozvody zast. plocha šířka délka les % voda % pl.% ost.pl.% v ha vm v km

označení záměru charakteristika záměru E01

VVN 110 kV TR -Sklárny Sázava a odbočka z vedení č. 1928 (Sázava - TR Kostelec n. Č.L.)

5,9

0,0

0,4

1,4

52,8

15

1,8

E02

VVN 110 kV a TR Kouřim

1,3

0,0

0,0

0,5

6,4

15

2,1

Zásobování pitnou vodou Vodovody představují z hlediska ochrany ZPF dočasný zábor, který se v územních plánech nevyhodnocuje. Z hlediska ochrany lesa by se mohlo jednat o trvalý průsek v lesní porostu. Trvalý zábor znamenají navržené vodojemy, jejichž lokalizace a plošný nárok však v měřítku VÚC lze charakterizovat velmi orientačně. Trasy jsou obvykle vedeny v nebo podél stávajících komunikací. Prakticky proto nedojde k významnějšímu dotčení kritérií ochrany půdního fondu. označení záměru V01 skupin. vodovod Nymburk - Křinec V02 skup. vodovod Nymburk - Krchleby V03 skupin. vodovod Nymburk - Straky V05 skupinový vodovod Sadská V06 skupinový vodovod Křečkov V07 sk. vodovod Oškobrh – Libice n. C. V08 sk. Vodov. Dlouhopolsko - Běruničky V10 skupinový vodovod Tatce – Milče V11 rozšíření sk.v. Církvice – Chotusice V12 vodovod Hlízov – Bernardov V13 vodovod Č. Pečky – Hluboký Důl

les % 0,0 0,0 0,0 8,8 0,0 3,1 0,0 0,0 3,0 7,3 2,4

orientační podíl dotčených druhů pozemků – vodovody voda % zast. pl.% ost.pl.% plocha v ha šířka v m délka v km 0,5 0,0 21,8 5,9 5 5,9 0,0 0,0 20,6 6,1 5 6,1 0,3 0,0 34,7 7,0 5 7,0 1,0 0,0 32,0 2,7 5 2,7 0,0 0,0 27,6 2,0 5 2,0 2,0 0,2 35,3 13,2 5 13,2 0,0 0,0 33,4 6,6 5 6,6 0,0 0,0 29,7 2,2 5 2,2 0,2 0,0 24,3 29,0 5 29 0,8 0,0 25,5 11,4 5 11,4 0,0 0,0 29,4 3,1 5 3,1

87


V14 vodovod Močovice - Kluky V15 vodovod Krchleby – Šebestovice V16 vodovod Skvrňov – Hutě V17 vodovod Uhl. Janovice – Čekanov

označení záměru V01 V07 V08 V13 V14 V15

les % 22,5 100,0 0,0 0,0 0,0 0,0

2,9 0,0 0,0 6,1

0,0 0,0 14,2 0,5

0,0 0,0 0,0 0,0

28,3 31,4 32,0 22,5

12,1 7,9 5,2 9,0

5 5 5 5

orientační podíl dotčených druhů pozemků - vodojemy voda % zast. pl.% ost.pl.% 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0

0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0

0,0 0,0 55,4 0,0 11,1 24,9

12,1 7,9 5,2 9,0 plocha v ha 0,1 0,1 0,1 0,1 0,4 0,1

Odkanalizování a čištění odpadních vod Kanalizační řady a čistírny odpadních vod mají z hlediska ochrany půdního fondu obdobnou charakteristiku jako zásobování vodou. Kanalizační řady představují dočasný zábor a čistírnu, pro její plošný rozsah, není možné reálněji promítnout do měřítka ÚP VÚC. orientační podíl dotčených druhů pozemků – kanalizace les % voda % zast. pl.% ost.pl.% plocha v ha šířka v m délka v km K01- sdružená kanalizace 4,0 2,3 0,0 39,6 5,3 5 5,3 K01- ČOV čistírna je umístěna na zemědělské půdě; výměra 0,3 ha; dotčena 3. třída ochrany označení záměru

Zásobování plynem a dálková vedení hořlavých kapalin orientační podíl dotčených druhů pozemků - trubní rozvody les % voda % zast. pl.% ost.pl.% plocha v ha šířka v m délka v km P01 – plynovod Kouřim – Malotice 0,1 0,1 0,0 0,8 8,4 5 8,3 P02 – plynovod Poříčany – Třebestovice 0,9 0,0 0,0 3,6 1,1 5 1,1 R02 – produktovod Močovice – Potěhy 3,0 0,0 0,0 10,4 6,1 5 6,1 R03 – produktovod Potěhy – Ronov 0,4 0,3 0,0 0,5 9,7 5 9,7 označení záměru

Ochrana zemědělského půdního fondu Veřejně prospěšné stavby, které vyvolají plošné nároky na trvalý zábor zemědělské půdy (dopravní stavby, veřejně prospěšné stavby) jsou charakterizovány procentickým podílem dotčených tříd ochrany. Pro větší názornost jsou v grafické příloze barevně rozlišeny třídy ochrany a u liniových staveb je zázemí koridoru (v rozsahu neodpovídající měřítku) pojednáno dle dotčených tříd ochrany. S ohledem na skutečnost, že se v Polabí vyskytují kvalitní půdy, dochází k dotčení 1. třídy ochrany. U většiny navrhovaných dopravních staveb je předurčena jejich lokalizace, protože se jedná zejména o řešení dopravních závad na stávajících komunikacích. Většina nových staveb byla předložena ve variantách, kde kvalita dotčené ZPF představovala jedno z dílčích kritérií pro doporučení výsledného řešení. Ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa Z hlediska ochrany pozemků určených k plnění funkcí lesa jsou ve vyhodnocení návrhu ÚP VÚC sledovány jak plošné nároky, tak trasování z hlediska průchodu lesem. Navržený průchod lesními porosty je nejlépe patrný z grafických příloh.

14.5. Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na životní prostředí Ke konceptu ÚP VÚC bylo zpracováno Posouzení vlivů na životní prostředí. Všechny plochy a koridory veřejně prospěšných staveb byly vyhodnoceny dle § 14 zákona č. 244/1992 Sb. Hodnocení sloužilo jak pro výběr jedné varianty řešení, tak společně s podněty obcí k některým modifikacím dřívějších řešení.

88


Některé významné stavby v území (D11, obchvat Nymburka – I/38) jsou rozestavěny s předpokladem dokončení 2006, resp. 2007. Rovněž další stavby, zejména na hlavní silniční páteři území trase I/38 již prošly posouzením EIA a jsou připravovány k realizaci. Velké rozvojové plochy již nejsou v návrhu ÚP VÚC sledovány. Nejvýznamnější z nich (zejména Kolín – Ovčáry, Nymburk sever) již jsou z větší či menší části realizovány. Oproti konceptu byly navrhovány nové obchvaty na trase I/2 v prostoru Kutné Hory a částečná nová varianta napojení zóny Ovčáry na silnici I/38 s novým mostem přes Labe. Na tyto skutečnosti reagoval dodatek posouzení SEA. Navrhované vedení silniční dopravy mimo sídla, zejména u větších měst znamená výrazné snížení negativních vlivů dopravy (hluk, emise, vibrace) na obyvatelstvo. Tato skutečnost je významná zejména v intenzivně urbanizované části území Středního Polabí. Návrh tras v co největší míře respektuje ochranu přírody a ÚSES regionální a vyšší úrovně. V případě nových tras byly v podrobnějším měřítku ověřovány i možné střety s ÚSES lokální úrovně a pochopitelně též s možnými vlivy na rozvoj měst a obcí, sledovaný v ÚPO. V doprovodných studiích bylo hledáno i možné územně, příp. technické řešení křížení nových komunikací s biokoridory. Podrobnější řešení je možné odvodit až v úrovni projektové dokumentace. Nejzávažnějšími problémy jsou: - přemostění Labe v území severozápadně Kolína - vedení nové trasy I/2 v prostoru Záboří nad Labem – Kojice, kde je nezbytná koordinace se záměry Pardubického kraje. V úrovni ÚP VÚC byla zvolena řešení s minimálními negativními důsledky. U dopravních (silničních) staveb lze konstatovat, že pozitivní vliv jejich realizace bude výrazně významnější než možné lokální negativní důsledky staveb. Vedení vysokorychlostních tratí (VRT) nebylo předmětem posouzení SEA. Dosavadní stav projektu a předpokládaný horizont realizace záměru neumožňují serióznější posouzení v úrovni ÚP VÚC. Koridor je proto sledován jen jako územní rezerva. Pro realizaci uvažovaných záměrů se doporučují opatření k minimalizaci jejich negativních důsledků na životní prostředí: - vyhodnotit vlivy v procesu EIA - vyhodnotit případné vlivy na soustavu NATURA 2000 - v odůvodněných případech zpracovat v rámci územního řízení biologické hodnocení stavby, resp. vlivu na krajinný ráz (zákon 460/2004 Sb.) ÚP VÚC přispívá k výraznému zvýšení počtu obcí napojených na veřejné vodovody. Odkanalizovaní a čištění odpadních vod většinou nemá regionální charakter a řeší se v úrovni obcí. Z koncepce odpadového hospodářství Středočeského kraje nevyplývají územní požadavky, které by bylo nutné promítnout do řešení ÚP VÚC.

89


15. Návrh řešení požadavků civilní ochrany Řešení požadavků ochrany obyvatelstva v územním plánování se nově řídí vyhláškou Ministerstva vnitra č. 380, zveřejněnou ve Sbírce zákonů v částce 133 dne 22. 8. 2002. K územnímu plánu velkého územního celku se vztahuje část šestá této vyhlášky, a to v obecné rovině § 18 a speciální úpravou § 19. Z uvedených paragrafů vyplývá, že požadavky ochrany obyvatelstva v územním plánování se uplatňují jako požadavky civilní ochrany vyplývající z havarijních plánů a krizových plánů (viz vyhláška č. 328/2001 Sb.) v rozsahu, který odpovídá charakteru území a druhu územně plánovací dokumentace, což je dáno zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 135/2001 Sb. V případě ÚP VÚC se na základě stanoviska dotčeného orgánu uplatněného k návrhu zadání zapracuje návrh území speciálních zájmů (viz § 9 stavebního zákona) pro požadované potřeby evakuace obyvatelstva a jeho ubytování, nouzového zásobování obyvatelstva vodou, ochrany před vlivy nebezpečných látek skladovaných na území, ochrany před důsledky možného teroristického útoku na objekty, jejichž poškození může způsobit mimořádnou událost. Charakteristika území Část řešeného území je součástí nejvýznamnějšího koridoru osídlení ČR (mezi hl. m. Prahou a Hradecko-Pardubickou aglomerací), patří mezi území silně urbanizovaná s velmi vysokým zastoupením koridorů a zařízení dopravy a technické infrastruktury celostátní i nadnárodní úrovně. V území žije cca 210 tis. obyvatel, hustota zalidnění 98 obyv./km2 je pod průměrem Středočeského kraje (102 obyv./km2) i ČR (129 obyv./km2). V pěti největších městech (Kolín, Kutná Hora, Nymburk, Poděbrady, Čáslav) žije téměř 90 tis. obyvatel a ve spádovém území (obvody obcí II. stupně) 160 tis. obyv. Při zahrnutí obvodů dvou dalších měst (Pečky, Sadská) představuje počet obyvatel v urbanizovaném území více než 175 tis.obyv., tj. více jak 83 % obyvatel celého řešeného území je koncentrováno v tomto území. Hustota zalidnění zde dosahuje hodnot až 160 obyv./km2. Územím prochází největší česká řeka Labe, která je osou osídlení Kolínska a Nymburska. Po jihovýchodním obvodě území protéká další významná řeka Sázava, významnější města v jejím údolí s výjimkou Zruče n. S. však leží mimo řešené území. Územím prochází mezinárodní železniční koridor Praha – Česká Třebová a další dvě celostátní železniční tratě Lysá n. L. – Nymburk – Hradec Králové a Mladá Boleslav – Kolín – Havlíčkův Brod. V území jsou tři významné železniční uzly (Kolín, Nymburk, Velký Osek). Z hlediska silniční dopravy mají nadregionální význam dálnice D11 (dálnice D1 vede po jihovýchodním obvodě, mimo území) a silnice: I/38 (Mladá Boleslav – Kolín – Jihlava) I/2 (Praha – Pardubice) II/128 (Kolín – D1 – Vlašim) Labe je v celém úseku splavné, v území je 7 plavebních komor a 5 přístavů, resp. překladišť. V území je nejvýznamnější vojenské letiště Čáslav (Chotutice) a dvě veřejná vnitrostátní letiště (Kolín a Zbraslavice). Evakuace obyvatelstva A. Živelní pohroma B. Závažné havárie C. Jiná ohrožení (přeprava nebezpečných látek, havárie produktovodů, letecké neštěstí) 90


91


ad A. Živelní pohroma druh ohrožení povodeň – zatopení ohrožená sídla části v záplavovém území

místo vzniku horní tok Labe

opatření - evakuace evakuace v rámci obcí

povodeň – zatopení ohrožená sídla části v záplavovém území

Cidlina

evakuace v rámci obcí


Sázava



Mrlina


vodní dílo Švihov (Želivka) vodní nádrž Vrchlice vodní nádrž Žehuň

evakuace v rámci obcí evakuace v rámci obcí evakuace v rámci obcí

zvláštní povodeň obce pod soutokem se Sázavou obce na toku Vrchlice (pod přehradou obce na dolním toku Cidliny (pod přehradou)

ad B. Závažné havárie Problematika zahrnuje výrobní areály, které zejména ve velkých městech vytvářejí koncentrované výrobní zóny. V některých případech mají tyto areály vyhlášená i hygienická ochranná pásma. Možné havárie by nemusely mít regionální charakter, opatření jsou navržena v ÚPD jednotlivých měst, případně obcí. Nadmístní význam mohou mít úniky nebezpečných látek skladovaných na území Kolína, možná zraňující zóna částečně přesahuje na území sousedních obcí Polepy a Nebovidy. Specifickým problémem jsou zimní stadiony (možné úniky chloru), v řešeném území jsou v Nymburce, Poděbradech, Kolíně a Kutné Hoře. V řešeném území jsou sklady pohonných hmot v lokalitách Nové město a Červené Pečky. Na základě zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií, má Středočeský kraj od roku 2006 stanoveny (zpracoval a vydal OŽP) zóny havarijního plánování v rámci vnějších havarijních plánů. K tomu byl zpracován komplexní soubor provozovatelů rizikových činností (dokument vybraných položek pro řešení možné závažné havárie). Provozovatelé rizikových činností skupiny B v řešeném území: - Areál Lučební závody Draslovka a. s. Kolín - MERO ČR, a. s. PS v areálu ČEPRO, a. s. Nové Město - Sklárny BOHEMIA, a. s. Poděbrady - Pražské vodovody a kanalizace, a. s., úpravna vody – Želivka - GA GRANCHEM, a. s. Nymburk - H + H Logistic, s. r. o., Nymburk ad C. Jiná ohrožení K havárii může dojít i na dálkových plynovodech a produktovodech, které v několika koridorech procházejí řešeným územím. Mimořádná koncentrace těchto tras je v prostoru Kolína. V některých případech do ochranných, resp. bezpečnostních pásem těchto potrubních vedení zasahují i části sídel. Tranzitní plynovod a ropovod Družba mají nadnárodní charakter. K úniku nebezpečných látek může dojít i při jejich přepravě silniční a železniční dopravou. V případě silniční dopravy je možné riziko zmenšit návrhem vedení nadřazených tahů silniční sítě mimo zastavěná území obcí. Vzhledem k tomu, že v území je instalována rozsáhlá výrobní základna, existuje potenciální nebezpečí i na dalších pozemních komunikacích, propojujících výrobní a skladové areály na nadřazenou síť. Nejvýznamnější areály jsou též 92


napojeny na železnici. Možné havárie lze předpokládat zejména při manipulaci v železničních uzlech, nelze je však vyloučit ani na hlavních (celostátních) železničních tratích. Na silniční síti je nákladní (kamionová) přeprava soustředěna zejména na nadřazenou silniční síť, tj. dálnici D11. Ze silnic I. třídy má mimořádný význam (v nákladní dopravě) trasa I/38 propojující významné středočeské regiony Mladoboleslavsko a Kolínsko (a SRN) s Jihlavskem (a Rakouskem). V řešeném území je téměř celá trasa (mimo již realizovaných úseků u Kutné Hory a Čáslavi) vedena v novém koridoru (mimo sídla). Propojení prostoru Kolín-Kutná Hora s Pardubicemi je navrhováno novou trasou I/2. Nouzové zásobování obyvatelstva vodou Zásady řešení nouzového zásobování obyvatelstva vodou při mimořádných událostech (obsah a způsob zpracování v havarijních plánech) jsou stanoveny ve Směrnici Ministerstva zemědělství č. j. 41658/2001-6000 z 20. prosince 2001. K řešení nouzového zásobování obyvatelstva pitnou vodou jsou přijata opatření a smlouvy: upřesnění podmínek zásobování pro řešení krizové situace smlouvy s distribučními společnostmi stanovení odběrných míst – vodovody ve správě obcí vybraná ustanovení zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů) směrnice Ministerstva zemědělství V rámci řešeného území lze využívat (dočasně) zdroje jiných soustav (propojených i izolovaných) i lokální zdroje, včetně vrtů spravovaných jednotlivými obcemi. Přeprava vody do postižených nebo deficitních oblastí je řešena pomocí mobilních cisteren v souladu s plánem Nouzového zásobování vodou. Ochrana před vlivy nebezpečných látek skladovaných v území Problematika je obdobná jako v případě technologických havárií. Mimo speciální sklady (pohonných hmot) se jedná o skladování nebezpečných látek souvisejících s vlastní výrobou (v areálech s chemickou či obdobnou výrobou) nebo s technologickou úpravou klimatu, zejména chlazení. Řešením je evakuace osob z oblasti možného zamoření (stanoveno v plánech jednotlivých měst a obcí) a uzavření přístupu do ohrožených lokalit (oblastí). Možné teroristické útoky na objekty, při nich může dojít k mimořádné události V území Středního Polabí se vyskytují důležité objekty, které při havárii následkem útoku mohou znamenat ohrožení života a zdraví obyvatel v jejich okolí nebo způsobit mimořádné situace v zásobování obyvatelstva (nejenom v řešeném území). Ochranu před možnými teroristickými útoky je třeba zabezpečovat trvalým monitoringem, ochranou významných zařízení a preventivními opatřeními, zaměřenými i na účinnou likvidaci následků a minimalizaci ztrát. Plánovaná opatření CO obyvatelstva jsou propojena s včasným varováním před možným nebezpečím. Řešené území je dostatečně pokryto sítí poplachových sirén. Cíli teroristických útoků v řešeném území mohou být zejména: • vodárenské soustavy (protržení přehradní nádrže, kontaminace zásob, narušení hlavních řadů) • energetické soustavy (nadřazené elektrovody a plynovody, včetně uzlů) • strategické produktovody včetně zásobníků a zařízení pro provoz sítí

93


• výrobní závody a zásobování nebezpečných látek • vojenské letiště Čáslav • významné železniční uzly a hlavní železniční tratě • nadřazená silniční síť, zejména velké mosty (Labe, Sázava), mimoúrovňové křižovatky a mimoúrovňová křížení se železnicí • zařízení vodní dopravy (plavební komory, stupně) Teroristické útoky mohou být vedeny i na objekty mimo řešené území, avšak se závažnými důsledky v širším okolí. Jedná se zejména o tato zařízení, ležící v blízkém okolí: - elektrárna Chvaletice - rozvodny Čechy-střed (Čelákovice) - vodárenská nádrž a úpravna vody Švihov (Želivka) - letiště Milovice (pokud bude obnoven provoz). S výjimkou nouzového zásobování obyvatelstva pitnou vodou, souvisí všechna ostatní opatření více či méně s evakuací obyvatelstva. Evakuace obyvatelstva z hlediska nadmístního významu přichází v úvahu především ve vztahu k hlavnímu městu Praze, pokud by dostatečné kapacity nebyly nalezeny v bližší a příznivější poloze. Nelze však vyloučit ani částečnou evakuaci průmyslových středisek, která by mohla být ohrožena havárií, zejména části Kolína, evakuaci okolí vojensky velmi významného letiště Čáslav, obyvatel žijících v záplavovém území a v území, kde by se mohl projevit důsledek průlomové vlny vzniklé zvláštní povodní. Zvláštní povodeň nadmístního významu by se mohla projevit zejména v jižní části řešeného území v údolí Sázavy pod soutokem se Želivkou, dále pod přehradou Vrchlice, pod soustavou rybníků na Vavřineckém potoce, na Cidlině pod Žehuní a doznívat by v řešeném území v údolní nivě Labe mohl i vliv zvláštní povodně vzniklé protržením některé přehrady na horním toku Labe nebo Sečské přehrady. Ostatní případy možných zvláštních povodní mají spíše místní význam. Při hledání území pro evakuaci obyvatel bude nutné vycházet z následujících předpokladů: • evakuace obyvatelstva v důsledků povodně nebo zvláštní povodně je řešitelná ve stávajících ubytovacích zařízeních, popř. ve školách; většinou v rámci obcí nebo v blízkém okolí; • k evakuaci obyvatelstva v důsledku válečného stavu, teroristického útoku na citlivá zařízení nebo zvlášť rozsáhlé průmyslové havárie zvážit využití rekreačních zařízení v řešeném území, včetně individuálních (tj. rekreačních chat, rekreačních chalup a rekreačních domků) a bytového fondu, který není trvale využíván; • území s objekty vhodnými pro evakuaci obyvatelstva nelze hledat v územích, která mohou být riziková. Jako příklad lze uvést především údolí Sázavy a to včetně údolí proti jejímu proudu od soutoku se Želivkou. V případě válečného konfliktu lze předpokládat, že přehrada Švihov (základní zdroj vodárenské soustavy Střední Čechy) by byla jedním z možných cílů takového útoku a její blízké okolí by bylo postiženo; • stejnou situaci nelze vyloučit ani v případě letiště Čáslav, proto i okolí tohoto města je pro vymezení území vhodného pro evakuaci obyvatelstva nevhodné; • třetí skupinou lokalit, které nejsou vhodné pro vymezení území k evakuaci obyvatelstva, jsou záplavová území, včetně území s možným průchodem průlomové vlny vzniklé zvláštní povodní; • čtvrtou skupinou je nejbližší okolí Kolína, zvláště ve směru převládajících větrů (možné úniky nebezpečných látek). Pro evakuaci obyvatel lze využít veškerou dopravní infrastrukturu (pokud zůstala nepoškozena) a veřejné a ev. i soukromé dopravní prostředky. Evakuační trasy by neměly být soustředěné a měly by využívat též pozemní komunikace nižších tříd. V prostoru Středního 94


Polabí je nutné uvažovat (v případě zničení mostů) i náhradní přepravu přes řeky (ženijní mosty, přívozy, brody u malých vodotečí aj.).

95


16. Návrh lhůt aktualizace Tato dokumentace ÚP VÚC nebude aktualizována. Jeho závazná část bude převzata do nového celokrajského dokumentu – Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, v souladu s novým stavebním zákonem, který vejde v platnost 1. 1. 2007.

96

Územní plán velkého územního celku STŘEDNÍ POLABÍ

Recommend Documents