Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví
Úvěrové riziko a jeho ošetření při poskytování úvěrové angažovanosti
Bakalářská práce
Autor:
Jana Štěpničková Bankovní management
Odborný konzultant:
Praha
ing. Ivana Moltašová
Duben, 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Teplicích, dne 22.4.2011
Jana Štěpničková
Poděkování Na tomto místě bych rádá poděkovala ing.Ivaně Moltašové za odborné rady a připomínky, kterými velmi přispěla k vypracování této bakalářské práce.
Anotace: Bakalářská práce „úvěrové riziko a jeho ošetření při poskytování uvěrové angaţovanosti“ popisuje, jaké existují formy zajištění, zjišťování úvěrového rizika a rozdílu mezi právnickými osobami a fyzickými osobami při poskytování úvěru. První část se zaměřuje především na úvěrové riziko jako na pojem. Druhá část popisuje zjišťování úvěrového rizika, průběh úvěrového procesu a úvěrovou analýzu. Třetí část se věnuje ošetření úvěrového rizika a poslední část popisuje rozdíl v pracnosti a mnoţství dokumentů, které musí dokládat fyzická osoba a právnická osoba při ţádosti o úvěr. Anotation: This bachelor thesis “Thi Risk of Management” is dealing with the forms of the establishing and guaranteeing of the classified credits. Further, it observes the differences between the legal entity (artificial person) and the natural person in the process of the credit granting. First part of the thesis is focused on the credit risk in the nature of the scientific construct or conception. Second part describes the process of the granting of the credit, particularly establishing of the credit risk and the credit analysis. Third part is concerned on the treating the credit risks and the forth part compares specifically the differences in the process of the credit granting in the case of the artificial and the natural person from the point of view of the documentation needed to be provided by these persons and the demandingness of the process.
Obsah Úvod...................................................................................................................................... 4 1
Pojem úvěrové riziko ................................................................................................... 5 1.1
Členění rizik ......................................................................................................... 5
1.2
Úvěrové riziko v širším a uţším slova smyslu ..................................................... 6
1.2.1
Širší pojem ........................................................................................................ 6
1.2.2
Nejširší pojem ................................................................................................... 6
1.2.3
Uţší pojem ........................................................................................................ 7
1.3
Zdroje bankovního rizika ..................................................................................... 7
1.4
Systém řízení úvěrového rizika ............................................................................ 7
1.5
BASEL II ( kapitálová přiměřenost, řízení úvěrového rizika) ............................. 8
1.5.1
Historický vývoj kapitálové přiměřenosti (Basel I) .......................................... 9
1.5.2
Rizikové kategorie uvedené v Basel II ........................................................... 11
1.5.3
Přístupy k úvěrovému riziku ........................................................................... 13
2
Zjišťování úvěrového rizika ....................................................................................... 14 2.1
Metodické postupy měření ................................................................................. 14
2.2
Metody měření úvěrového rizika ........................................................................ 15
2.2.1
Interní rating ................................................................................................... 15
2.2.2
Externí rating .................................................................................................. 16
2.2.3
Diskrétní modely............................................................................................. 17
2.3
Úvěrový proces ................................................................................................... 18
2.4
Úvěrová analýza ................................................................................................. 20 1
2.4.1 2.5 3
Systémy úvěrových analýz ............................................................................. 20 Hodnocení bonity klienta ................................................................................... 21
Ošetření úvěrového rizika .......................................................................................... 23 3.1
Zásady týkající se zajištění z pohledu banky...................................................... 23
3.1.1
Zásady zajištění obecně .................................................................................. 23
3.1.2
Vyţadované zásady......................................................................................... 24
3.1.3
Akceptovatelné zajištění ................................................................................. 24
3.1.4
Zakázané zajištění ........................................................................................... 24
3.2
Zajišťující instrumenty ....................................................................................... 24
3.2.1
Ručení ............................................................................................................. 25
3.2.2
Směnečné zajištění .......................................................................................... 29
3.2.3
Připuštění závazků .......................................................................................... 29
3.2.4
Zástava ............................................................................................................ 30
3.2.5
Postoupení pohledávek ................................................................................... 31
3.2.6
Trţní metody zajištění..................................................................................... 32
3.3
Sledování úvěrového rizika ................................................................................ 32
3.4
Zdroje krytí rizik................................................................................................. 33
4
Posouzení úvěrového rizika v praxi ........................................................................... 35 4.1
Rozdělení PO a FO ............................................................................................. 35
4.1.1
Komerční úvěry a jejich úvěrová analýza ....................................................... 35
4.1.2
Spotřební úvěry a jejich úvěrová analýza ....................................................... 37
4.2
Informační zdroje ............................................................................................... 38 2
4.3
Zdroje ke splácení úvěru .................................................................................... 38
4.4
Příklad předloţených dokumentů pro PO a FO při poskytování vzorového úvěru 40
4.4.1
FO - Půjčka na cokoliv ................................................................................... 40
4.4.2
PO – Účelový úvěr .......................................................................................... 43
4.5
Posouzení pracnosti ............................................................................................ 43
Závěr ................................................................................................................................... 45 Seznam pouţité literatury: .................................................................................................. 46
3
Úvod Tato bakalářská práce se zabývá úvěrovým rizikem a jeho ošetřením při poskytování úvěrové angaţovanosti. Cílem práce je posouzení pracnosti a mnoţství předávaných dokumentů při ţádosti o úvěr pro fyzické osoby a právnické osoby, aby mohla být prověřena rizikovost obchodu a na základě zjištění rizika byly zvoleny vhodné zajišťovací instrumenty. Nejdříve se zaměřuji na úvěrové riziko jako na pojem, vysvětluji úvěrové riziko v uţším a širším pojmutí. Dále se v teoretické části zabývám kapitálovou přiměřeností, důvody vzniku a její historií. Druhá kapitola pojednává o zjišťování úvěrového rizika, a jakými metodami se dá toto riziko měřit. Úvěrové riziko je potřeba hlídat a ošetřovat v celém úvěrovém procesu, který popisuji ve své práci. Nedílnou součástí úvěrového procesu je stanovení bonity a úvěrová analýza. Ve třetí kapitole se zaměřím na ošetření úvěrového rizika, jeho zajištění a následný monitoring. Zajištění je významnou částí ošetření rizikových obchodů a je velmi důleţitým prvkem, proto zde popisuji různé formy zajištění a rozebírám existující zajišťující instrumenty. V praktické části mé bakalářské práce porovnávám rozdíl mezi právnickou a fyzickou osobou. Rozebírám rozdíly mezi těmito dvěma subjekty v postupech při ţádosti o úvěr v dané bance - kolik musí klient předloţit dokumentů, aby mohla banka úvěr schválit a jak je úvěrový proces časově náročný.
4
1 Pojem úvěrové riziko Bankovní podnikání je vystaveno mnoha rizikům. Patří mezi ně riziko úrokové, akciové, komoditní, měnové, korelační a úvěrové. Já se zaměřím na riziko úvěrové. Úvěrové riziko je riziko ztráty banky vyplývající ze selhání smluvní strany tím, ţe nedostojí svým závazkům podle podmínek smlouvy, na základě které se banka stala věřitelem smluvní strany. 1 Ale úplně nejdříve vysvětlím, co znamená samotný pojem ÚVĚR. Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel (např. banka), ţe na poţádání dluţníka poskytne v jeho prospěch peněţní prostředky do určité částky, a dluţník se zavazuje poskytnuté peněţní prostředky vrátit a zaplatit úroky.2
1.1 Členění rizik Rizika rozdělena podle Price Waterhouse : FINANČNÍ
TRANSAKČNÍ
ÚVĚROVÉ
ÚROKOVÉ
LIKVIDNÍ
CENOVÉ
MĚNOVÉ
PROVOZNÍ
PŘEPÁŢKY
BACK OFFICE
SYSTÉMŮ
TRŢNÍ
1
Dostupné
z
2
Dostupné
z
ČNB [online]. 2003-2011 [cit. 2011-02-19]. Slovník pojmů.
.http://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/u.html. ČNB [online]. 2003-2011 [cit. 2011-02-19]. Slovník pojmů. .http://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/u.html.
5
1.2 Úvěrové riziko v širším a užším slova smyslu 1.2.1 Širší pojem Úvěrové riziko je nejspíše jedním z nejstarších bankovních rizik a v bankovnictví má nejdelší tradici. Je prakticky největší riziko českých bank a spočívá převáţně v platební neschopnosti. Platební schopnost neboli solvence znamená schopnost hradit splatné závazky. Solventnost znamená pouze předpoklad dobré platební morálky, není její zárukou. Odběratel musí mít i „vůli platit“, nestačí pouze „schopnost platit“. Skutečnou ochranou před platební neschopností odběratelů je však řízení pohledávek zahrnující monitorování platební morálky obchodních partnerů.3 Potřebujeme zde dva subjekty – dluţníka a věřitele. V českém bankovnictví to bývá nejčastěji vztah klienta a banky. K úvěrovému riziku dochází k nedodrţení podmínek a závazků ze strany dluţníka. Tím vzniká finanční ztráta na straně věřitele (bance). Profesor Jílek uvádí klasickou definici tohoto rizika – jestliţe úvěr je moţné definovat jako očekávání přijetí peněţních prostředků, potom úvěrové riziko je pravděpodobnost, ţe toto očekávání nebude splněno.
1.2.2 Nejširší pojem Úvěrové riziko se dá rozdělit do pěti skupin, pokud ho budeme brát v nejširším pojetí (tj. riziko selhání protistrany při jakékoliv operaci) : Přímé úvěrové riziko Riziko úvěrových ekvivalentů Měnové vypořádací riziko Vypořádací riziko CP Riziko úvěrové angaţovanosti
3
BPX : Vymáhání - pohledávky - prevence [online]. 2011 [cit. 2011-02-20]. Platební schopnost - Solvence. Dostupné z: .
6
1.2.3 Užší pojem Je to nejváţnější druh rizika v českém bankovnictví. Můţeme ho rozdělit do dalších dvou skupin podle příčina to na interní a externí příčiny. Interní příčiny: jsou bezvýhradně závislé na vlastních rozhodnutích banky. Externí příčiny: jsou naopak nezávislé na rozhodnutích banky, ale jsou dány vývojem ekonomiky, politickou situací v daném státě apod.
Identifikace: Banka je soukromý podnikatelský subjekt. Pokud se banka vyvaruje rizik, je za to odměněna ziskem a to v podobě úroků a pokud je riziko vyšší, plyne z toho bance vyšší výnos v podobě vyšších úrokových sazeb. Za řízení rizik je zodpovědné představenstvo banky. Tomu náleţí rozhodování o úvěrovém riziku, a proto se musí rozhodnout, jaké správné řídicí systémy zavede. Bankovnictví podléhá přísné kontrole. Jako orgán bankovního dohledu slouţí Česká národní banka (ČNB). ČNB kromě bankovního dohledu má i pravomoc vydávat vyhlášky a různá opatření, která definují pravidla obezřetného podnikání.
1.3 Zdroje bankovního rizika Dají se rozdělit do dvou skupin: -
Ekonomické zdroje – Fungují jako kapitál z úvěrové operace formou půjčka – splátka nebo jako z aktu koupě a prodej
-
Mimoekonomické zdroje – zde se zahrnují všechna rizika, která nejsou spojena s bankovními obchody, ale naopak rizika z nestability prostředí, kde se bankovní obchody neodehrávají.
1.4 Systém řízení úvěrového rizika Systém řízení úvěrového rizika lze rozdělit do čtyř kategorií: Identifikace úvěrového rizika Měření úvěrového rizika Zajištění úvěrového rizika 7
Sledování úvěrového rizika4 Jestliţe jedna nebo více z těchto kategorií není správně zajištěna, můţe dojít k většímu riziku ztráty výnosu na straně banky. Pokud toto nebude ošetřeno a pokud by k této chybě docházelo častěji, banka by ztrácela dlouhodobě výnos a tím pádem dobré jméno. Následoval by odliv klientů, a to by způsobilo odliv primárních zdrojů.
1.5 BASEL II ( kapitálová přiměřenost, řízení úvěrového rizika) Úvěrové riziko je řízeno pomocí tzv. kapitálové přiměřenosti, která je vymezena v dokumentu BASEL II. Jak a proč vnikl Basel II Banky čelí při svých činnostech mnoha různým rizikům. Kapitálová přiměřenost je jedním z populárních měřítek stability bank. Stanovení minimálního úvěrového kapitálu a změření rizik daných subjektů je hlavní podstatou kapitálové přiměřenosti. V polovině 80. let minulého století byl v důsledku globalizace národních finančních trhů a konkurenčního boje zjištěn trend, který byl nebezpečný v poklesu kapitálové vybavenosti bank. Díky Basilejské bance ( Bank for International Settlemensts – BIS ) a Basilejskému výboru bankovního dohledu ( Basel Committe on Banking Supervision – BCBS) , které mají výsadní postavení v oblasti bankovní regulace, vznikl BASEL II. Vývoj BASEL II se dá rozdělit do pěti etap. -
Zhruba od 30. let minulého století se začíná vyuţívat poměrový ukazatel kapitál/celková aktiva nebo kapitál/celková depozita.
-
Od 60. let se začal pouţívat subjektivní úsudek regulátora.
-
V roce 1988 vniká BASEL I (první mezinárodní dokument pro regulatorní měření finančních rizik Basel Capital Accord ) . Basel I zjišťoval, ţe podílové ukazatele neodlišují rizika adekvátně. Podle BASEL I činí poměr kapitálu a rizikově váţených úvěrů a dalších aktiv minimálně 8%. Tento systém byl velmi kritizován,
4
Vlasta Kašparovská, Řízení obchodních bank, str. 74
8
protoţe všechny korporační úvěrové expozice byly váţeny 100 % rizikovou vahou bez ohledu na kvalitu dluţníka. Rizikově váţená aktiva jsou sloţena z rozvahových a podrozvahových aktiv po převodu konverzními faktory na úvěrové ekvivalenty. -
V roce 1966 vydal BCBS dodatek kapitálové dohody za účelem zahrnutí trţních rizik, který obsahuje výpočet kapitálových poţadavků na otevřené akciové, úvěrové, komoditní a měnové pozice. Důsledkem toho je, ţe banka činí rozdíl mezi bankovním portfoliem a obchodním portfoliem.
-
Za pátou etapu je povaţován vznik NBCA označovaná právě jako BASEL II. BASELL II předpokládá vyuţívání vnitřních bankovních modelů pro řízení úvěrového a operačního rizika. Ze strany regulačních pravidel a podmínek BASELL II představuje největší změnu v bankovním a finančním světě.
1.5.1 Historický vývoj kapitálové přiměřenosti (Basel I) Aby mohl vzniknout dokument Basel II, předcházel tomu dokument Basel I. Basel I byl sestrojen zejména za účelem krytí úvěrového rizika a tak by měl být i vnímán. Neměl postihnout všechna rizika bank. Hlavní kritikou Basel I byla absence vlivu dalších rizik na výpočet kapitálové přiměřenosti (docházelo ke zvyšování vlivu operačního rizika a to díky rostoucím technologickým pokrokem v bankovnictví). Basel I nebyl vyvinut, aby se pouţíval u rozvíjejících se ekonomik, přesto byl koncem roku 1999 rozšířen po celém světě. Zavedením dokumentu Basel I investoři vnímali bankovní systém jako stabilnější a zdravější. Postupem času byl Basel I nedostačující. Mezinárodní investoři mohli přecházet z dlouhodobých investic na krátkodobé instrumenty a tím pádem docházelo ke zvýšení přílivu „horkých peněz“. V roce 2004 byl představen nový dokument Basel II . Nový koncept Basel II oproti původnímu Basel I je tvořen třemi pilíři: -
1. pilíř – minimální kapitálové poţadavky
-
2. pilíř – proces dohledu
-
3. pilíř – trţní disciplína
9
První pilíř stanovuje minimální kapitálové poţadavky. Z hlediska úvěrového rizika se jedná o nejdůleţitější pilíř. Nově se do kapitálových poţadavků kromě úvěrového a trţního rizika zahrnuje i riziko operační. Změnou v pojetí úvěrového rizika je odklon od obecného stanovení rizikových vah jednotlivých druhů aktiv k nejpřísnějšímu přístupu v závislosti na rozdělení jednotlivých subjektů dle jejich bonity. Stanovení minimálních kapitálových poţadavků je nyní zaloţeno na definování regulatorního kapitálu, rizikově váţených aktiv a poměru kapitálu k těmto aktivům. V souvislosti se stanovením minimálních kapitálových poţadavků je moţno pro výpočet pouţít jednu ze tří metod - metodu standardizovanou, základní metodu interních ratingů nebo pokročilou metodu interních ratingů.5 Druhý pilíř předpisů Basel II jde za hranice výpočtů ukazatelů úvěrového rizika stanovených v prvním pilíři. Hlavním zaměřením druhého pilíře je proces přezkumu, který napomáhá individualizaci bankovního dohledu. Modelové vyhodnocování a monitorování prostřednictvím pravidelných zpětných a zátěţových testů je základním aspektem druhého pilíře a hraje obzvlášť důleţitou roli při pouţívání pokročilých metod. Dva další klíčové aspekty druhého pilíře Basel II jsou měření těch rizik, která nejsou pokryta prvním pilířem, a také zavedení procesu posouzení a zhodnocení vnitřně stanoveného kapitálu (ICAAP).6 Třetí pilíř souvisí s trţní disciplínou. Označuje se jako Market discipline a vymezuje pravidla chování bankovních institucí na finančních trzích. Přináší do bankovnictví vyšší ochranu pro klienty a další subjekty.
5
Martin Hubík, Diplomová práce, Úvěrové riziko obchodních bank
6
http://www.fernbach.com/cs_CZ/flexFinance/compliance/Basel-II-Pillar-2.html
10
Schéma č. 1: Basel II – tři pilíře:
Kapitálová přiměřenost Pilíř 1
Pilíř 2
Poţadavek
Proces
na minimální
dozorného
kapitál
posouzení
Pravidla pro
Pilíř 3 Poţadavky na trţní disciplínu
Posílené
Posílené
výpočet
dohlíţecí
poţadavky na
poţadovaného
pravomoci
poskytování
kapitálu
informací
Zdroj: is.bivs.cz
Tabulka č. 1: Dopad programu Basel II na ceny úvěru: NÁKLADOVÉ FAKTORY
OVLIVNĚNO PROGRAMEM BASEL II?
Náklady na financování
NE
Kapitálové náklady
ANO
Náklady na rizika
ANO
Reţijní náklady
MOŢNÁ
Ziskové rozpětí
NE
Zdroj: is.bivs.cz
1.5.2 Rizikové kategorie uvedené v Basel II -
Úvěrové riziko – riziko, ţe by ţadatel o úvěr nebo protistrana nemuseli dostát svým závazkům
-
Tržní riziko – riziko nepříznivého pohybu cen, např. směnné kurzy, hodnota cenných papírů a úrokové sazby
11
-
Provozní riziko – riziko škod následkem nepřiměřenosti nebo selhání interního postupu, lidí a systému, nebo vlivem vnějších událostí 7
Basel II klade důraz na zlepšení řízení úvěrového rizika. Měřením úvěrového rizika se posuzuje úvěruschopnosti ţadatele. Úvěr by měl být proto vyhodnocen tak, aby zahrnoval veškerá rizika a mohl je odráţet.
7
is.bivs.cz
12
Schéma č. 2: Složky úvěrového rizika : Velikost očekávané ztráty
„Očekávaná ztráta“
1.Jaká je pravděpodobnost
„Pravděpodobnost
EL
.
,ţe se protistrana dostane do
platební neschopnost“
PD
platební neschopnosti? 2.Kolik bude takový zákazník dluţit bance
„Přiměřenost úvěru“
EaD
(ohroţení při nesplácení)
v případě platební neschopnosti?(očekávané (is.bivs.cz) 3.O jakou část takovým ohroţení) ohroţením banka přijde?
LGD „Váţnost“ (nesplácení způsobené ztrátou)
Zdroj: is.bivs.cz
K úvěrovému riziku se můţe přistupovat třemi způsoby. Typizovaným přístupem, základním přístupem na základě vnitřní klasifikace (ratingu) nebo pokročilým přístupem na základě vnitřní klasifikace (ratingu).
1.5.3 Přístupy k úvěrovému riziku Typizovaný přístup: Je podobný metodě Basel I. Pouţívají se rizikové váhy jako 20 %, 50 %, 100 %, 150 % pro posouzení poţadovaného kapitálu. Pokud je k dispozici, můţe vyuţívat i externí klasifikace. Základní přístup založený na vnitřní klasifikaci: Bankou se provádějí sloţky vnitřní klasifikace, coţ je pravděpodobnost nesplácení a Basilejskou dohodou se určují sloţky, které jsou způsobeny ztrátou nesplácení. Pokročilý přístup založený na vnitřní klasifikaci: Má stejné zásady jako základní přístup, ale všechny sloţky si zakládá sama banka na základě interně vypracovaných modelů. 13
2 Zjišťování úvěrového rizika Úvěrové riziko zjišťujeme měřením. Smyslem měření úvěrového rizika je stanovení výše moţné ztráty v důsledku realizace úvěrových obchodů. Na základě této kvantifikace se banky rozhodují, zda podstoupí daný úvěrový obchod a za jakou cenu. Cenou za realizaci se rozumí stanovení výše úrokové sazby a typu zajištění, při kterém jsou banky ochotny podstoupit kreditní riziko a úvěrový obchod přijmout.8 2.1
Metodické postupy měření
Měření úvěrového rizika můţeme rozdělit na dva metodické postupy: Metody založené na absolutní pozici v úvěrovém riziku: Tyto metody udávají objem bilančních aktiv vystavených v úvěrovém riziku, kde toto riziko představuje souhrn poskytnutých úvěrů včetně úroků a poplatků. Celkový objem můţe být sníţen v případě kvalitní zástavy úvěrů. Při těchto metodách banka začíná tvořit opravné poloţky a rezervy k poskytnutým úvěrům aţ v případě, kdy ze strany klienta dojde k porušení úvěrové smlouvy (např. pozdní splácení) a hrozí tak vznik ztráty z poskytnutého úvěru Metody založené na očekávané míře nesplácení úvěrové pohledávky: Tyto metody přistupují k měření úvěrového rizika z odlišné perspektivy neţ předchozí. Při jejich pouţití se odlišuje výše moţné ztráty z úvěru a pravděpodobnost vzniku ztráty. Součinem odhadované výše a pravděpodobnosti poté dostáváme celkovou rizikovou částku. Banka zařadí úvěr hned při jeho sjednání do příslušné rizikové kategorie, které odpovídá riziková váha defaultu klienta. Zařazení do určité kategorie ovlivňuje rozhodování banky ve věcech charakteru zajištění, výše úrokové sazby, tvoření rezerv a opravných poloţek.9 Rozdíl mezi těmito dvěma metodami měření úvěrových rizik je velký. První metoda zastává pozitivní přístup, a druhá metoda je právě naopak více reálná. V praxi se pouţívá druhá metoda a to metoda zaloţená na očekávané míře nesplácení pohledávky.
8
Vlasta Kašparovská, Řízení obchodu a bank, str. 75
9
Boţena Petrjánošová, Bankovní management, str.56
14
2.2 Metody měření úvěrového rizika Metody měření úvěrového rizika jsou dvojího typu – kvalitativní a kvantitativní. Při rozlišováni mezi těmito dvěma metodami záleţí zejména na konstrukci metody. Vstupní data pro obě metody bývají podobná, proto hranice mezi nimi je těţko rozpoznatelná. Výsledkem procesu měření je výstup v podobě bonitního hodnocení klienta a stanovení ratingové kategorie pro daný úvěrový obchod. Bonitním hodnocením nazýváme souhrn indikátorů, které na základě ekonomických, finančních a právních charakteristik klienta vyvodí jeho schopnost a moţnost dostát závazkům pro něj plynoucích z úvěrového obchodu. Ratingem pak nazýváme proces stanovení tohoto bonitního vyjádření klienta a jeho unifikaci v rámci dané stupnice.10 Ratingové hodnocení se dělí na dvě základní formy: -
Interní rating – interní rating si banky vypracovávají samy
-
Externí rating- externí rating je vypracován specializovanou ratingovou agenturou
2.2.1 Interní rating Interní hodnocení si dělají banky samy a to na základě znalostí jejich klientů. Oddělení řízení rizik ve spolupráci s úvěrovými analytiky obvykle vypracovává interní rating. U právnických osob se vychází hlavně z předloţených investičních plánů, obchodních plánů, z předloţených finančních výkazů, pozice na trhu a na aktuální situaci v odvětví. U fyzických osob se provádí scoring (bodové ohodnocení). Určuje se bonita klienta na základě potvrzených příjmů ze zaměstnání, majetkových poměrů atd. Výchozím nástrojem interního ratingu je úvěrová analýza, jejímţ cílem je posoudit budoucí schopnost klienta splácet své závazky vůči bance. Vyuţívaným metodickým postupem v úvěrové analýze je finanční poměrová analýza.11
10
11
Vlasta Kašparovká, Řízení obchodních bank , str. 75
Vlasta Kašparovská, Řízení obchodních bank, str.76
15
Hodnocení interního ratingu je neveřejné. Kaţdá banka má svoje vlastní klasifikace (číselné a písemné), podle kterých rozpozná pravděpodobnost nedodrţení závazku klienta. Čím horší hodnocení klienta, tím větší riziko nesplácení. Úvěrovou smlouvu s méně bonitním klientem banka uzavírá pouze za těch podmínek, ţe z toho bude mít vyšší výnos a to na základě vyšší úrokové míry nebo s lepším zajištěním úvěru ze strany klienta. Některé banky se snaţí spojit své interní ratingové stupnice se škálami renomovaných externích agentur.
2.2.2 Externí rating Externím hodnocením se zabývají specializované externí ratingové agentury. Tyto agentury stanovují pro velké mezinárodní společnosti, státy a ekonomická odvětví úvěrová a investiční rizika. Hodnocení bývají obvykle ve formě pozice na ratingové škále agentury. Kaţdá agentura má svoje hodnocení. Nejčastěji se jedná o písemné vyjádření škály abecedně. Za nejlepší stupeň hodnocení se povaţuje A (případně AAA). Jako významnou českou externí agenturu můţeme uvést Czech Rating Agency a jako světovou např. Standard & Poors. Hodnocení těchto agentur je veřejné a u investorů velmi sledované. Ratingové instituce musí dodrţovat daná kritéria: -
Objektivitu (hodnocení musí být přísné, systémové a hlavně objektivní)
-
Nezávislost (hodnocení nesmí být závislé na vnějších politických tlacích a na tlacích hodnocených subjektů)
-
Transparentnost (hodnocení musí být veřejně přístupná)
-
Důvěryhodnost (důvěryhodnost se pozná, ţe agentura plní předešlá kritéria)
-
Mezinárodní dosah (domácí i zahraniční zájemci musí mít přístup k hodnocení)
Jestliţe ratingová agentura dodrţuje tato kritéria, mohou banky pouţít její ratingy pro svoji bankovní praxi. Tyto ratingy se vypracovávají na základě poţadavku klienta. Znamená to, ţe ratingová agentura za úplatu provede ohodnocení úvěrové kvality klienta. Ratingová agentura chce podat co nejobjektivnější a nejvěrnější obraz úvěrové situace klienta. Klient naopak chce získat co nejlepší ratingové hodnocení od agentury. Zde pak vzniká často střet zájmu. Ze strany klienta pak můţe docházek k úmyslnému zamlčování informací nebo dokonce 16
k podplacení agentury, aby klient získal co nejlepší hodnocení. K zabránění těmto situacím si klade za cíl Směrnice Evropské komise č. 2003/125.
2.2.3 Diskrétní modely Diskrétní modely (default mode) vycházejí z předpokladu, ţe dluţník je charakterizován dvěma stavy v souvislosti s úvěrovým rizikem. Selháním nebo neselháním. Z toho vyplývá, ţe úvěrové riziko spočívá v defaultu (selhání) dluţníka. Selhání můţe nastat kdykoliv, pravděpodobnost selhání dluţníka neovlivňuje čas. Tento systém měření je typický pro homogenní portfolia. Mezi známé metody, které vyuţívají diskrétní modely, patří model CreditRisk+, CreditPortfolioView a další. Model CreditRisk+ : Model CreditRisk+ vytvořila společnost Credit Suisse Financial Products v roce 1997. U tohoto modelu se vychází z předpokladu, ţe pravděpodobnost selhání dluţníka je stejná ve všech časových obdobích. Také se zde vychází pouze z předpokladu, ţe banka zná pravděpodobnost selhání jednotlivých dluţníků. Vstupními daty jsou angaţovanosti bank vůči klientovi a pravděpodobnost jeho selhání. Historie klienta a jiné důvody zde nehrají roli. Model CreditRisk+ rozděluje dluţníky do několika pásem. V kaţdém pásmu je výše úvěrového rizika a do určitého pásma jsou pak zařazeni dluţníci se stejným úvěrovým rizikem. Model analyticky stanoví odhad očekávané ztráty, jejíţ výsledek je očekávaná ztráta daného pásma. Pouţití modelu CreditRisk+ není vhodný pro rizikovější klienty nebo pro klienty, u kterých u kterých lze dojít k opakovanému selhání. U tohoto modelu se nepracuje s ekonomickými podmínkami, a proto dochází k nadhodnocování úvěrového rizika. Model CreditPortfolioView : ModelCreditPortfolioView navrhla společnost McKinsey & Company taktéţ roce 1997. Na rozdíl od modelu CreditRisk+ pracuje tento model s makroekonomickými ukazateli. Na těchto základech definuje pravděpodobnost selhání. Pomocí historických dat modeluje budoucí vývoj HDP, nezaměstnanosti, úrokové sazby, atd. Pravděpodobnost není proto definována na úrovni jednotlivých emitentů, ale záleţí na úrovni země nebo určitého sektoru. 17
Spojité modely: Metoda spojitých modelů je dalším přístupem, kterým se dá měřit úvěrové riziko. V diskrétních modelech se pracovalo pouze s tím, ţe existoval systém 1/0 (definují pouze dvě moţnosti, selhání – neselhání). Zde se pouţívá více hodnot, které se u dluţníka počítají. Dluţník můţe být zařazen do n kategorií. Tento přístup je výhodnější pro nehomogenní soubory z hlediska většího členění. Jsou to například úvěry pro velké společnosti. Pro stanovení jednotlivých kategorií se vyuţívá externí rating (změna kategorie odpovídá změně externího ratingu). Mezi spojité modely patří model CreditMetrics, Basel II. Model CreditMetrics : Metoda CreditMetrics je od společnosti J.P. Morgan taktéţ z roku 1997. Tento model je zaloţen na analytické metodě a na metodě simulace Monte Carlo. Analytická metoda odhaduje riziko jednotlivých aktiv, očekávaná hodnota portfoliaa jeho směrodatná odchylka. Simulací MonteCarlo se odvozuje rozdělení hodnot portfolia na konci sledovaného období. Díky tomuto rozdělení se je určen potřebný ekonomický kapitál.
2.3 Úvěrový proces Nyní bych chtěla rozebrat úvěrový proces. Jednou ze součástí úvěrového procesu je také uţ zmiňované stanovení bonity klienta (úvěrová analýza). 1. Rozhovor s klientem 2. Ţádost o úvěr (získání informací) 3. Určení bonity a schvalování úvěru 4. Čerpání a splácení úvěru 5. Monitoring úvěru Jak probíhá rozhovor s klientem? Nejdříve musíme zjistit poţadavky klienta. Jaký úvěr chce, na co ho chce? Dále si od něj vyţádáme potřebné podklady k prokázání totoţnosti. Jako např. občanský průkaz, další platný doklad (můţe to být řidičský průkaz, pas a další). Rodný list se nedá pouţít jako doklad při poskytnutí úvěru. V dnešní době uţ vţdy není zapotřebí ani předkládat pracovní smlouvu, a to u určitých typů úvěrů a u určitých splátkových společností nebo bank.
18
Pak dalším krokem je získání informací. To jsou jiţ zmiňované všeobecné, finanční a nefinanční informace. Všeobecné: u fyzické osoby je jméno, příjmení, bydliště… u podnikatelů (OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná) to je jméno firmy, IČO, místo a obor, ve kterém firma podniká, dodavatelské a odběratelské vztahy, … Finanční: finanční výkazy musí být většinou poskytovány u podnikatelů (např. např. daňové přiznání, výkaz příjmů a výdajů, výkaz majetku a závazků), u právnických osob (daňové přiznání včetně příloh – rozvaha, výkaz zisků a ztráty, cash-flow) Nefinanční: u firem se hodnotí ještě řada dalších oblastí (např. konkurence, postavení firmy na trhu, počet odběratelů a dodavatelů, platební podmínky, atd ) Určení bonity: Určení bonity znamená posouzení schopnosti splácet úvěr. Čím vyšší bonitu klient získá, tím niţší můţe obdrţet úrokovou sazbu a tím pádem dosáhne na vyšší úvěr. Hodnocení bonity nezahrnuje pouze posouzení příjmu očištěného o výdaje a splátky závazků, ale také způsob splácení předchozích úvěrů, vyuţívání více sluţeb finanční skupiny či majetek ţadatele o úvěr. Pokud je úvěr schválen, následuje podpis smluvní dokumentace a po splnění podmínek čerpání je úvěr načerpán. Po celou dobu splácení je klient sledován (monitorován). To znamená do doby splacení celého úvěru i s úroky.
19
2.4 Úvěrová analýza Úvěrová analýza neboli určování bonity klienta spočívá v tom, ţe banka hodnotí pomocí předloţených podkladů rizikovost (bonitu) klienta. Hodnotí se podle předem určeného metodického postupu. Jsou hodnoceny finanční, nefinanční a všeobecné oblasti.
Jejím
primárním cílem je posoudit schopnost klienta v budoucnu splácet daný úvěr. Při rozhodování, jestli danému klientovi banka dá či nedá úvěr, se můţe banka dopustit dvou zásadních chyb. Buď schválí úvěr klientovi, který není schopen v budoucnu splácet úvěr včetně úroků. Nebo naopak odmítne klienta, který by byl schopen v budoucnu úvěr splatit i s úrokem. Oboje znamená pro banku ztrátu, protoţe i potenciálně ziskový obchod, který banka neuskuteční, je pro banku v zásadě ztrátou. Úvěrová analýza by právě měla co moţná nejspolehlivěji navzájem oddělit obě skupiny.12 Ne všechny banky mají stejné úvěrové analýzy, ale všechny musí dodrţovat určitý rámec, na základě kterého analýzy provádějí. Cílem analýzy je zjistit, zda na základě podnětů je moţnost předcházet tomu, aby banka nepůjčovala nevhodným klientům, a eliminovat úvěrová rizika.
2.4.1 Systémy úvěrových analýz V praxi bank se setkáváme se dvěma základními systémy úvěrových analýz: Posuzovací úvěrové analýzy ( augment credit analysis ) – jsou zaloţeny ve značné míře na subjektivním hodnocení klienta ze strany úvěrového pracovníka Empirické úvěrové analýzy (empirici credit analysis ) – často označované jako credit scoring (bodovací systém) – ten vychází na rozdíl od předchozí analýzy z exaktního vyhodnocení relevantních údajů o klientovi na základě matematicko-statistických metod.
12
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, str. 225
20
Empirické úvěrové analýzy neboli credit scoring se snaţí odstranit subjektivní pohled úvěrového pracovníka. Snaţí se jak zlevnit tak i zjednodušit celý úvěrový proces. Pracuje na základě standardizovaného bodování klienta a jeho relevantních charakteristik. Výsledný počet bodů je potom rozhodující pro poskytnutí úvěru. Cílem tohoto je teda oddělit od sebe klienty „dobré“ a „špatné“, coţ znamená, ţe za „dobré“ klienta banka povaţuje ty, kteří řádně splácí úvěr a naopak za „špatné“, kteří nesplácí. Prvním krokem je tedy vybrat důleţité charakteristiky, které bývají spojovány se „špatnými“ a „dobrými“ klienty. Tyto charakteristiky a jejich relevantní váha se odvozuje na základě statistické analýzy údajů za klienty, kterým byl někdy v minulosti poskytnut úvěr. Nejčastěji pouţívanou metodou je diskriminační analýza. Rozdílnému způsobu analýzy při poskytování úvěru PO nebo FO se budu věnovat dále v praktické části.
2.5 Hodnocení bonity klienta Hodnocení klienta má pomocí nástrojů finanční analýzy nezastupitelné místo v procesu řízení úvěrového rizika. Finanční a nefinanční aspekty jsou základní informace pro stanovení ratingu klienta a jeho vstupním hodnocením před poskytnutím úvěru. Monitoring klienta pomocí finančních analýz poskytuje důleţitý signál pro účely včasné identifikace nepříznivého vývoje v hospodaření klientů. Postup při hodnocení bonity: Hodnocení bonity klientů má dva cíle: -
Vyhodnotit rychle a efektivně bonitu klienta včetně její případné změny v určitém časovém období
-
Zjistit a identifikovat včas aspekty úvěrového rizika, které vyţadují podrobnější analýzu.
Zde jsou základní kritéria, podle kterých banka stanovuje bonitu klienta: -
Finanční situace klienta
-
Vývoj finanční situace
-
Postavení klienta na trhu a kvalitu managementu 21
-
Kvalita informací klienta
Kritéria v prvních dvou skupinách jsou více objektivní, ve skupině dvě a tři jsou spíše subjektivní. Cílem analýzy je odhadnout úvěrové riziko a posoudit, zda můţe banka daný úvěr poskytnout.
22
3 Ošetření úvěrového rizika Po správné identifikaci a měření úvěrového rizika přichází na řadu jeho zajištění. Zajištěním máme na mysli proces, při kterém se banka snaţí sníţit dopad úvěrového rizika vyuţitím aktiv klienta nebo třetí osoby. Banka se tak chrání pro případ neplnění závazků ze strany klienta. Realizací zajištění tak dochází k uspokojení (celkovému nebo částečnému) pohledávky banky za klientem. Zástavy, které jsou ochotny banky přijmout jako formu zajištění, musí obecně splňovat určitá neformální kritéria. Takovými kritérii rozumíme soudní vymahatelnost, likviditu zástavy, moţnost ocenění zástavy, stabilitu hodnoty zástavy a moţnost kontroly stavu zástavy.13
3.1 Zásady týkající se zajištění z pohledu banky Aby nedocházelo ke zpomalování schvalovacího procesu, jsou všichni pracovníci banky silně zainteresováni, aby byla data zadávána správně. Zajištění je významnou částí ošetření rizikových obchodů a je velni důleţitým prvkem. Pomáhá drţet úvěrové náklady banky pod kontrolou. Prostřednictvím zajištění (respektive prodejem zastaveného majetku) můţe banka v případě, ţe klient nesplácí úvěr, uhradit nesplacenou část úvěru. Čím lepší zajištění, tím snazší je splácení úvěru vymoci.
3.1.1 Zásady zajištění obecně Podle předpisů banky je striktně zakázáno poskytnout úvěr pouze oproti zajištění. Úvěry musí být poskytovány na základě úvěruschopnosti klienta (jeho bonity). Zajištění je aţ další parametr u schvalovacího procesu. Svými vnitřními předpisy má kaţdá banka stanoveno jaké druhy zástav jsou akceptovatelné u určitých úvěrů a jak se oceňují. Vzít si majetek do zástavy je pro banku velmi nákladné. Je to zdlouhavý, časově náročný a pracný proces. Pokud jde například o oběţná aktiva jako zajištění, je sporná jejich realizace. Proto banka při posuzování zástavy bere ohled na vhodnost zástavy a její realizovatelnost.
13
Vlasta Kašparovská, Řízení obchodních bank, str.78
23
3.1.2 Vyžadované zásady Bez ohledu na výši úvěru banka často vyţaduje jako zajištění směnku nebo blankosměnku. Směnka představuje pro banku vysokou morální hodnotu. Poukazuje na důvěru vlastníka ke své firmě. Podle rizikovosti obchodu se vystavuje buďto směnka s avalem nebo bez avalu. Směnka s avalem je samozřejmě povaţována za kvalitnější zajištění. V případě, ţe dluţník není schopen splácet, se můţe banka obrátit na avalistu jako na ručitele a poţadovat po něm úhradu nesplacené částky.
3.1.3 Akceptovatelné zajištění Mezi taková zajištění patří zástava pohledávek či zásob. Vyţaduje se tak pouze u krátkodobého financování. Zástava zásob je problematičtější neţ zástava pohledávek, protoţe se řeší notářským zápisem. Pro banku to je rizikové a pro klienta nákladné. Banka často bere zástavu zásob jako morální, a její hodnota je zpravidla nulová. Při zástavě pohledávek se banka také chová obezřetně. Před schválením úvěru i během celého úvěrového procesu musí banka prověřovat kvalitu pohledávek a to z několika hledisek (hledisko struktury dle dluţníka a hledisko doby splatnosti pohledávek). U dlouhodobého financování vyţaduje banka zástavu financovaných aktiv (zejména nemovitostí). Mezi další druhy zástavy, které banka akceptuje, můţeme zařadit movité věci, ručitelské prohlášení, PGRLF záruky (podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond) a depozita u banky. Další formou ručení je notářský zápis. Je specifický tím, ţe dává bance přímou moţnost poţádat o okamţité vymoţení pohledávky (tedy je takzvaně přímo vykonatelný). Nemusí tedy probíhat soudní řízení, coţ pomáhá bance sníţit náklady na vymáhání dluţných částek.
3.1.4 Zakázané zajištění Zajištění majetku, který se nachází v zahraničí, je zakázáno. Pro banku to je velmi nákladné, a to z několika hledisek (soudních poplatků v zahraničí, nákladů na právníky v zahraničí). Dalším důvodem je neznalost právních předpisů v cizině.
3.2 Zajišťující instrumenty K úvěrovému zajištění se nejčastěji používá: Ručení 24
Směnečné zajištění Připuštění závazku Zástava Postoupení pohledávek Trţní metody zajištění Další formy zajištění „Úvěrové zajištění se nejčastěji člení ze dvou hledisek: Podle povahy (formy) zajištění se rozlišuje zajištění osobní a věcné (reálné) 1, Osobní zajištění – Bance ručí za její pohledávku vedle příjemce úvěru ještě další, třetí osoba (ať uţ fyzická či právnická) 2, Věcné zajištění – dává bance právo na určité majetkové hodnoty toho, kdo zajištění poskytuje (zpravidla příjemce úvěru) Podle svázanosti zajištění se zajišťovanou pohledávkou rozlišujeme zajištění akcesorické a abstraktní 1, Akcesorické zajištění je takové, kdy zajištění je těsně a nerozlučně spojeno se zajišťovanou pohledávkou. Zanikne-li pohledávka, automaticky zaniká a zajištění. 2, Abstraktní zajištění naproti tomu představuje samostatně stojící právo, které je nezávislé od zajišťované pohledávky. S uspokojením pohledávky zajištění nezaniká, subjekt poskytující zajištění má však právo na jeho vrácení. To dává moţnost vyuţívat tohoto zajištění k opakovanému poskytování úvěru.“14
3.2.1 Ručení Charakteristika ručení: Podstatou ručení je jednostranné písemné prohlášení právnické či fyzické osoby – ručitele vůči bance, ţe uspokojí její určitou pohledávku (splatit poskytnutý úvěr) v případě, neučiní – li tak dluţník.15 Ručení vzniká vţdy písemně a je jednou z nejpouţívanějších forem osobního zajištění úvěrového rizika. Banka je při této formě schopna téměř okamţitě své pohledávky vymoci
14
15
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty , str.111 Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, str. 112
25
(téměř na vyzvání). To znamená, ţe velmi v krátkém čase. Povinnost uhradit dluţnou částku na sebe přebírá třetí osoba, pokud tak neučiní hlavní dluţník. Tato třetí osoba se nazývá ručitel. Pokud se neuvádí jinak v ručitelském prohlášení, tak musejí jak dluţník nebo ručitel uhradit celou dluţnou částku. Pokud je ručitelů více, musí kaţdý z ručitelů uhradit stejný díl částky. Prohlášení, ke kterému se ručitel zaváţe, musí obsahovat: Závazek ručitele splnit zajišťované pohledávky Identifikaci všech zúčastněných osob, tj. ručitele, věřitele, dluţníka A v nepodstatné řadě by mělo být označeno i co je předmětem pohledávky Ručení v praxi: V praxi má ručení několik forem, které uvádím v tabulce. Tabulka č. 2: Formy ručení (František Pavelka, Úvěrové obchody, str. 18)
RUČENÍ
Akcesorické
Abstraktní
Subsidiární
Solidární
Ručitel plní, pokud
Věřitel požaduje plnění,
dlužník závazek nesplnil
aniž byl požádán dlužník
Bezpodmíne čné
Tržní - komerční Intervenované – podporované státem
Zdroj: František Pavelka, Úvěrové obchody, str. 18
26
Podmíne čné
Specifika ručitelství: Oznamovací povinnost věřitele Moţnost uplatnění námitek ručitele Postih ručitele vůči dluţníkovi Moţnost věřitele hojit se z celého majetku ručitele16 Speciální formou bankovního ručení je bankovní záruka. Slouţí k zajištění závazků. Banka vystupuje na straně věřitele, proto se tato forma ručení povaţuje za nejkvalitnější. Bankovní záruka je určena právnickým osobám, fyzickým osobám (podnikatelům), obcím, krajům apod.
Rozdělení bankovních záruk podle Komerční banky: Platební: -
Za zaplacení daňového dokladu (faktury)
-
Za splacení finančního úvěru
-
Za zaplacení leasingových splátek
-
Za zaplacení směnky
-
Za zaplacení spotřební daně
-
Jiné Neplatební:
-
Za předloţenou nabídku
-
Za vrácení akontace
-
Za náleţité provedení smlouvy či kontraktu
-
Za vrácení zádrţného
-
Za záruční dobu
Celní záruky:
16
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, str.111
27
-
Tranzitní operace
-
Jiné operace neţ reţim tranzitu
Ostatní záruky: -
Za soudní poplatky
-
Za karnety TIR
-
Za účastníka draţby
-
Za dopravce
-
Za úhradu nájemného
-
Za závazky společnosti vůči Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (SZIF)
-
Jiné
Protizáruky - u obchodů ve specifických teritoriích (např. arabské státy) jsou často vyuţívány tzv. protizáruky, kdy bankovní záruku pro konečného věřitele vystavuje jeho místní banka na základě protizáruky banky dluţníka17. Schéma č. 3: poskytnutí bankovní záruky:
Beneficient
Příkazce 1
3b
Avizující banka
3a
2
Ručící banka
3b
Zdroj:http://kb.cz/cs/firmy/firmy-s-obratem-pod-60-milionu/sluzby-pro-obchod-a-exportkonverze/bankovni-zaruka.shtml 1 – Smlouva (kontrakt), podmínky soutěţe (veřejné zakázky), apod. 2 – Ţádost o poskytnutí bankovní záruky 3a – Odeslání záruční listiny přímo beneficientovi 3b – Odeslání záruční listiny prostřednictvím avizující banky 17
Komerční banka [online]. 2010 [cit. 2011-02-20]. Bankovní záruka. Dostupné .
28
z:
Formy ručení: V bankovní praxi se vyuţívají různé formy ručení, u kterých se vyskytuje více ručitelů. Podle způsobu jejich ručení se rozlišuje na: Spoluručení Částečné ručení Následné ručení Zpětné ručení18
3.2.2 Směnečné zajištění Jako jeden z dalších zajišťovacích nástrojů lze pouţít i směnku. Směnečné zajištění je další z forem osobního úvěrového zajištění. Směnka slouţící k zajištění úvěru se nazývá depozitní směnka. Nejčastěji se vyskytuje ve formě blankosměnky. Blankosměnka bývá záměrně neúplně vystavena. Jestliţe dluţník nedodrţí své závazky, má věřitel (většinou to bývá banka) právo dopsat na směnku chybějící údaje a tak směnku předloţit dluţníkovi k proplacení. Některé směnky jsou avalovány. Avalovaná směnka je směnka, na níţ bylo přijato směnečné rukojemství za kteréhokoli směnečného dluţníka. Vyjadřuje se slovy "jako rukojmí", "per aval" apod. Avšak i pouhý podpis rukojmího na líci směnky zakládá směnečné rukojemství, nejedná-li se o podpis směnečníka nebo výstavce. (§ 30 a násl. čl. I ZSŠ)19 V praxi se nejvíce setkáme s avalovanými blankosměnkami, kde je více podpisů avalistů, jako zajišťovací instrument k hlavnímu zajištění úvěru.
3.2.3 Připuštění závazků Toto je další forma pro zajištění úvěrového rizika. Jedná se o prohlášení, které je sepsané třetí osobou a kde souhlasí s připuštěním závazku. Připuštění závazku můţe nabývat více 18
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, str. 115
19
KRPATA, Pavel. IPrávník [online]. 22.1.2001 [cit. 2011-02-19]. Slovníček pojmů směnečného práva. Dostupné z: .
29
forem. Od poskytnutí z dobré vůle, aţ po závazek, kde je jednoznačný závazek aby se převzal dluh, pokud dluţník nebude splácet.
3.2.4 Zástava Zástava neboli zástavní právo slouţí k zajištění pohledávky tím, ţe v případě, kdyţ klient (dluţník) řádně a včas nesplní své závazky vůči bance, má banka právo uspokojit svoje pohledávky realizací (zpeněţením) zástavy včetně jejího příslušenství (to znamená např. úroku plynoucího ze zástavy). Zástavní věřitel – banka se nestává majitelem zástavy, ale má právo hojit se z ní.20 Zástavou můţe být věc movitá i nemovitá. Lze zastavit i pohledávku. Zástavní právo můţe vzniknout třemi způsoby: Na základě písemné smlouvy (jiná forma není přípustná) Schválené dědické dohody Ze zákona
Zástavní smlouva: Musí obsahovat určení zástavy a zajišťované pohledávky, jedná se tedy o akcesorickou formu zajištění. Ani u zástavního práva však není akcesorita bezvýjimečná. Zástavní právo lze totiţ zřídit i k zajištění pohledávky, která vznikne v budoucnosti nebo jejíţ vznik je vázán na splnění podmínky. Je zde dokonce moţnost zřídit zástavní právo na určitou dobu, do určité výše a pro určitý druh pohledávek, které vzniknou aţ v budoucnosti. Zástavní právo tak můţe mít do určité míry abstraktní povahu, zejm. abstraktní hypoteční zajištění se v zahraniční praxi velmi hojně uţívá. Sepsání zástavní smlouvy je sice podmínkou nutnou pro vznik zástavního práva na základě smlouvy, ale nikoliv podmínkou postačující. Pro vznik zástavního prává je dále nutné:
20
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, str. 123
30
U movitých věcí odevzdání zastavené věci věřiteli, resp. vyznačení zástavního práva v listině, která osvědčuje vlastnictví k zástavě a je nezbytná k nakládání se zástavou. Je moţné dohodnout i uschování u třetí osoby. U nemovitých věcí vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, který provádí na návrh zástavního věřitele či zástavce katastrální úřad.21
3.2.5 Postoupení pohledávek Bývají to pohledávky za třetí osobu. Postoupení, neboli jinak cese bývá proces, ve kterém se pohledávka převádí na nového věřitele. Postoupení pohledávky je vystavováno písemným prohlášením. Zde se úvěrový dluţník zavazuje postoupit pohledávku novému věřiteli ve formě zajištění úvěru. Vazby mezi jednotlivými účastníky cese ukazuje následující schéma. Schéma č. 4:
Postupitel (úvěrový dluţník)
Poskytnutí úvěru
Postupník (úvěrový věřitel)
CESE pohledávky Původní pohledávka
Dluţník
Zdroj: Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, str. 503
21
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, str. 125
31
Postoupená pohledávka
3.2.6 Tržní metody zajištění Pouţívá se metoda sekuritizace. Sekuritizace je nejjednodušší forma, jak uvést úvěrové riziko na trh. Znamená to vlastně spojování finančních prostředků. Vznik sekuritizace se dá datovat na 70. léta 20. století v USA, díky vzniku přísné bankovní regulace. Proces sekuritizace je zaloţen na rozdělení bankovních úvěrů podle typu (např. hypotéky), jejich spojení do jednoho celku a vyvedení mimo banku. Vyvedení je obvykle realizováno prodejem tohoto balíku institucí, která můţe být zaloţena přímo bankou a nepodléhá přísné regulaci ze strany bankovního dozoru (SPV – Special purpose vehicle). Poté banka vyemituje cenné papíry kryté tímto balíkem (respektive kryté budoucími splátkami úvěru) a prodá je na finančním trhu investorům zejména dalším bankám, pojišťovnám, fondům). Prodejem cenných papírů získá banka hotovost a proces sekuritizace je tak uzavřen. Nelikvidní aktiva z rozvahy bank (úvěry) byly převedeny na cenné papíry a zlikvidněny. Sekuritizace nemusí a není omezena pouze na úvěry, ale i na další pohledávky bank, např. z úvěrových karet. Další moţnost prodeje úvěrového rizika na finančním trhu nabízí kreditní finanční deriváty. Kaţdý derivát musí být navázán na určité podkladové aktivum a musí být jasně vymezeny podmínky plnění. Pro kreditní deriváty bývá podkladovým aktivem nejčastěji nějaký úvěrový kontrakt, koš úvěrů nebo dluhopis. Událostí zajišťující plnění bývá změna úvěrové kvality podkladového aktiva – tedy např. nesplacení úvěru. Kreditními deriváty jsou obvykle swapové obchody, kde jedna strana zaplatí poplatek a v případě selhání podkladového aktiva obdrţí sjednanou částku. Takovým to způsobem je moţné prodat kreditní riziko investorům.22
3.3 Sledování úvěrového rizika Sledování úvěrového rizika je poslední ze systému řízení úvěrového rizika. Monitorování a jeho následné vyhodnocení účinnosti řízení úvěrového rizika je důleţitým aspektem systému. Z několika hledisek je bankami sledováno, zdali nedošlo k některým změnám, které by mohly mít dopad na zvýšení rizika určité části portfolia bankovních úvěrů. Z různých pohledů úvěrových linek je bankou po sjednání takového obchodu pečlivě kontrolován kaţdý klient a je prováděno jeho pravidelné monitorování. 22
Martin Hubík,Diplomová práce, úvěrové riziko obchodní banky, str. 37
32
Monitorováním sledujeme zejména tyto aspekty: -
postavení klienta na trhu
-
vlivy konkurence
-
promítnutí změny cen do produkce klienta
-
struktura dodavatelů a odběratelů
-
závazková náplň
-
kurzové riziko a další.
Monitorování rizika úvěrových obchodů se týká zejména: -
příčin vzniku problémových úvěrů
-
frekvence vzniku problémových úvěrů
-
finančním dopadem problémových úvěrů
-
porovnání rizikové tolerance banky s velikostí rizika
-
zjištění, zda riziko ještě leţí v toleranci
-
předkládaný návrh změn23
3.4 Zdroje krytí rizik V případě, ţe pohledávky banky nejsou stoprocentně zajištěny (to znamená, ţe v případě nesplácení pohledávky dluţníkem, nezíská banka celou dluţnou částku zpět ze zajišťovacího instrumentu), vyplývají bance z úvěrového rizika moţné finanční ztráty. Ke krytí těchto ztrát banka musí vytvářet zdroje, které jí umoţní odepsat nedobytné pohledávky. Tyto zdroje mohou být vytvářeny v následujících formách: Opravné poloţky – jsou vytvářeny na vrub nákladů banky účelově k jednotlivým úvěrovým pohledávkám, u nichţ hrozí riziko jejich nesplácení. Opravné poloţky přímo opravují (sniţují) hodnotu o očekávané ztráty s nimi spojené. Jednotlivé
23
Františk Pavelka, Úvěrové obchody, str. 184
33
pohledávky jsou tedy v rozvaze banky vykazovány jiţ upravené a k nim vytvořené opravné poloţky. Případný odpis takové pohledávky – v případě její nedobytnosti – se proto v rozsahu vytvořených opravných poloţek v rozvaze banky vůbec neprojeví. Rezervy – představují poloţku pasiv banky. Jsou vytvářeny jako všeobecné rezervy k celkovému úvěrovému portfoliu banky a nelze je tedy vytahovat k jednotlivým pohledávkám. Banky je obvykle vytvářejí ve výši určitého procenta z celkových pohledávek. Výše tohoto procenta závisí zejména na kvalitě portfolia, zajištění úvěrových pohledávek, objemu vytvořených opravných poloţek atd. Tvorba těchto rezerv je součástí nákladů banky. Tiché rezervy – nejsou v rozvaze banky přímo uvedené, ale vyplývají z rozdílu mezi oceněním určitých aktiv v rozvaze banky a jejich skutečnou trţní cenou. V případě, kdy banka potřebuje odepsat nedobytnou pohledávku, aktivuje tiché rezervy (prodá v rozvaze podhodnocená aktiva). Částka odpovídající ceně (vykazované v rozvaze) prodaných aktiv „nahradit“ v rozvaze toto aktivum. Zbylá část (rozdíl mezi trţní cenou a cenou v rozvaze) můţe být vyuţita ke krytí odpisu nedobytných pohledávek. Výše aktiv v rozvaze se tak odpisem pohledávky nemusí změnit. Rezervní fond – je vytvářen ze zdaněného zisku. Způsob jeho pouţití je analogický jako u rezerv.24
24
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, str. 223
34
4 Posouzení úvěrového rizika v praxi V této kapitole se budu zabývat rozdíly při poskytování úvěrové angaţovanosti fyzickým osobám a právnickým osobám, a to z hlediska časové náročnosti, tak z hlediska mnoţství předkládaných dokladů, aby bylo moţné posoudit rizikovost obchodů a stanovit vhodné zajištění.
4.1 Rozdělení PO a FO Spotřební úvěry jsou úvěry, které jsou poskytovány fyzickým osobám. Komerční úvěry jsou úvěry, které jsou poskytovány podnikům (fyzickým osobám podnikajícím, právnickým osobám, sdruţením apod.). Snahou kaţdé banky je minimalizovat úvěrové riziko plynoucí ze svých obchodů k tomu banky většinou mají vypracovaný celý systém řízení úvěrového rizika. Jeho jednou z podstatných součástí jsou úvěrové analýzy.25
4.1.1 Komerční úvěry a jejich úvěrová analýza Všechny banky nepouţívají stejné systémy úvěrových analýz, ale základní obsah je vţdycky téměř stejný. Nejdůleţitějšími oblasti k určení rizikovosti podniků patří: Analýza vnějšího prostředí, kde firma podniká (banka by měla posoudit hlavně následující faktory: riziko země, postavení a podíl na trhu, analýza odvětví, analýza dodavatelského a odběratelského zajištění, analýza kvality produkce) Posouzení kvality managementu a organizace firmy (kvalita jejího managementu je samozřejmě hodně důleţitá, proto banka musí co nejobjektivněji posoudit tento faktor. Banka musí posoudit kvalifikaci managementu, věkové sloţení tohoto managementu, stabilitu managementu) Analýza dosavadních zkušeností s daným klientem (informace o úvěruschopnosti klienta je pro banku velmi důleţitá, jak uţ bylo řečeno, proto banka posuzuje hlavně délku tohoto vztahu, jeho intenzitu, platební morálku u minulých úvěrů apod.)
25
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, str. 225
35
Finanční analýza firmy (je důleţitou součástí úvěrové analýzy, je zaloţena na rozboru výkazu zisků a ztrát, rozvahy a cash-flow) Analýza budoucích záměrů firmy „Americká literatura při popisu úvěrové analýzy obvykle vychází z takzvaných soft credit, které zahrnují nejdůleţitější oblasti důleţité pro rozhodnutí o poskytnutí či zamítnutí úvěru. Jedná se zpravidla o pět „C“ (všechna slova začínají písmenem „C“) Character: zahrnuje hodnocení osobních kvalit klienta, respektive vlastníků či managementu firmy, jeho dosavadní pověst, finanční a daňovou morálku atd. Celkově lze říci, ţe cílem je posoudit vůli klienta splácet svůj závazek bance, jeho věrohodnost co by partnera v úvěrovém vztahu. Tato oblast je snad ze všech nejvíce závislá na zkušenostech úvěrového pracovníka, nejvíce se v ní odráţí subjektivní faktory. Capacity: tato oblast obsahuje posouzení klientovo schopnosti vytvářet svojí činností dostatečné finanční zdroje, které budou slouţit ke splácení poskytnutého úvěru včetně úroků. To znamená, ţe základem je analýza budoucího cash flow podniku. Capital: v rámci této oblasti se hodnotí celková finanční a majetková situace klienta, jeho postavení na trhu, rovněţ např. jak je klient schopen vyrovnávat se s případnými problémy a ztrátami apod. Conditions: zde se posuzuje vliv potenciálních změn v ekonomických podmínkách (vliv hospodářského cyklu, změny úrokových sazeb, devizových kurzů, ale i změny v nabídce a poptávce atd.), na daného klienta a jeho schopnost splácet úvěr. Tyto faktory mají velký vliv zejména u dlouhodobých úvěrů. Collateral: představuje sekundární zdroje vyuţitelné ke splácení úvěru. Cílem je posoudit kvalitu, likviditu, cenovou stabilitu zástav a jejich dostatečnost z hlediska krytí poskytnutého úvěru.26
Naproti tomu německá literatura prezentuje přístup, ve kterém rozděluje úvěrovou analýzu do dvou částí:
26
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, 226
36
Kreditfähigkeit – posouzení právního postavení klienta jeho oprávnění vstupovat do úvěrového vztahu s bankou. Kreditwürdigkeit – posouzení ekonomické schopnosti a vůle splácet poskytnutý úvěr. Tato část úvěrové analýzy představuje jádro úvěrové analýzy a je zaloţena na komplexním posouzení důvěryhodnosti klienta a jeho ekonomické situace.27
Posouzení úvěrové schopnosti na základě analýzy obchodního a finančního rizika (tento přístup je prezentován např. v Price Waterhouse , 1994). Analýza obchodního rizika v sobě zahrnuje posouzení kvalit managementu banky, dosavadních vztahů klienta s bankou, ekonomického prostředí, ve kterém klient působí, a úvěrového záměru. Analýza finanční situace obsahuje standardní finanční analýzu klienta zaloţenou především na rozboru finančních ukazatelů.28
4.1.2 Spotřební úvěry a jejich úvěrová analýza Úvěry fyzickým osobám tvoří významnou část bilance bank. Spotřební úvěry jsou velmi odlišné od komerčních úvěrů. Rozdíly mezi komerčními a spotřebními úvěry: Jelikoţ klienti u spotřebních úvěrů si berou mnohem menší částky – obchody jsou méně rizikové, posuzování bonity klienta je mnohem jednodušší a rychlejší. Odlišné právní postavení fyzických osob jako příjemců úvěrů a u fyzických osob je lepší vymahatelnost z důvodu ručení celým majetkem v případě zajištění směnkou. Odlišné informační zdroje a i odlišné poskytnutí informací od klienta neţ od podniku, na základě kterých se banka rozhoduje, zda úvěr poskytne či ne. Odlišné zdroje, které slouţí ke splácení úvěru – u fyzických osob se předpokládá pravidelný měsíční příjem od zaměstnavatele.
27
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, 226
28
Petr Dvořák, Bankovnictví pro bankéře a klienty, 226
37
4.2 Informační zdroje Jaké informační zdroje banka používá při poskytování úvěru a jeho posuzování? Hlavním ukazatelem je bonita klienta. Informace získané přímo od klienta (klient musí bance předloţit vyplněný standardizovaný formulář, ve kterém jsou vyplněny údaje o zaměstnání, měsíčním příjmu, finančních závazcích jako například, zda nemá další splátky atd.) Některé informace nesmějí banky poţadovat, jako například v USA mají banky přímo zákonem (Equal Credit Opportunity Act) zakázáno poţadovat od klienta informace a národnostním původu, rase, náboţenství, do určité míry věku či manţelském stavu. Můţe nastat problém s důvěryhodností těchto informací, a to na rozdíl od firem. Tam má banka k dispozici například auditované výroční zprávy, u soukromých osob je mnohem sloţitější si informace ověřovat. Interní informace banky (tyto informace má banka pouze tehdy, pokud daný klient byl uţ v minulosti jejich klientem. Například pokud má u nich zavedený účet. Nebo si jiţ dříve bral v dané bance jiný úvěr a má k dispozici informace jak ho splácel včetně úroků) Informace od úvěrových agentur
- tyto agentury shromaţďují všechny důleţité
informace o klientech všech bank. Tyto informace jsou naopak všem bankám k dispozici. Smyslem existence těchto agentur je zabránit tomu, aby se nemohl klient zadluţit u více bank najednou. Banky mohou tímto získat informace o klientovo minulých úvěrech atd. Informace od jiných bank – banky se mohou obrátit i na jiné banky pro získání podrobnějších informací a zkušeností o klientovi.
4.3 Zdroje ke splácení úvěru Prvořadým kritériem pro poskytnutí úvěru (stejně jako u komerčních úvěrů) je samozřejmě vytváření dostatečných zdrojů ke splácení úvěru i s úroky po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Hlavním a primárním zdrojem je samozřejmě příjem klienta, který plyne ze zaměstnání u fyzických osob. Tento příjem se nepočítá celý, musí být očištěn o platby, které je nutné hradit (např. daně, nájemné, alimenty atd.) 38
K posouzení, zda příjem stačí, banky někdy pouţívají ukazatele podílu závazků na celkových příjmech. Tento ukazatel se označuje DIR (debt-to-income ratio) a je definován takto:
Celkové splatné závazky za měsíc DIR = Hrubý měsíční příjem Podle HEMPEL, SIMONOS, COLEMAN, 1994, str. 470, je standardní poţadavek mnoha bank, ţe ukazatel DIR nesmí převyšovat 40%.29 Pojištění úvěrů: V případě nepříznivých ţivotních událostí, např. pracovní neschopnost nebo ztráta zaměstnání jsou splátky hrazeny z pojištění nebo v případě invalidity nebo úmrtí je zbývající dluh vyrovnán jednorázově.30 Podmínky pojištění: 1. varianta Věk od 18 do 60 let Korespondenční adresa na území ČR Za uplynulých 12 měsíců nebyl pojištěný v pracovní neschopnosti déle neţ 30 dnů (s výjimkou zlomenin, těhotenství, operace slepého střeva a odstranění krčních mandlí) 2. varianta
29
Petr Dvořák,Bankovnictví pro bankéře a klienty, str. 231
30
ČSOB [online]. 2010 [cit. 2011-02-13]. ČSOB Pojištění k .
39
půjčkám.
Dostupné
z:
Pojištěný má pracovní nebo sluţební poměr na dobu neurčitou, nedal, ani mu nebyla dána výpověď z pracovního poměru, neuzavřel se zaměstnavatelem dohodu o ukončení pracovního poměru, nepodal ţádost o skončení sluţebního poměru, nebylo mu doručeno rozhodnutí o skončení pracovního poměru, a není ve zkušební době Ostatní podmínky shodné s 1. variantou31 U právnických osob je posuzování výše zdrojů ke splácení mnohem sloţitější. Proto je úvěrový proces u právnických osob mnohem časově náročnější a předloţené podklady jsou zkoumány mnohem podrobněji. Provádí se finanční analýza z předloţených výkazů, počítají se finanční ukazatele, které by měly napovědět mnohem více o rizikovosti obchodu. Důleţitou částí finanční analýzy je rozbor cashflow právnické osoby i do budoucnosti, aby banka mohla odhadnout budoucí příjmy jako zdroj ke splácení úvěru.
4.4 Příklad předložených dokumentů pro PO a FO při poskytování vzorového úvěru 4.4.1 FO - Půjčka na cokoliv Podmínky poskytnutí: minimální věk 18 let, doloţit příjmy (případně příjmy spoluţadatelů, spoludluţníků a ručitelů), 2 doklady totoţnosti (občanský průkaz + např. řidičský průkaz)32 Při ţádosti o úvěr musí klient vyplnit několik údajů: 1. Údaje o ţadateli: Titul, jméno, příjmení Rodné číslo Stav (svobodný, rozvedený, ţenatý/vdaná, vdovec/vdova) 31
ČSOB [online]. 2010 [cit. 2011-02-13]. ČSOB Pojištění k .
půjčkám.
Dostupné
z:
ČSOB [online]. 2010 [cit. 2011-02-13]. ČSOB Půjčka na cokoliv. .
Dostupné
z:
32
40
Rok uzavření manţelství Adresa trvalého pobytu -
Ulice (číslo popisné, číslo orientační)
-
Obec
-
PSČ
-
Mobilní telefon
-
Trvalý pobyt od roku
-
Bytové poměry (vlastník domu/bytu, nájemník, ostatní)
Kontaktní adresa -
Ulice (číslo popisné, číslo orientační)
-
Obec
-
PSČ
Vzdělání (ZŠ, SŠ, SŠ s maturitou, VŠ (bakalářské studium, magisterské/inţenýrské studium, doktorandské studium) Zaměstnavatel -
Název firmy
-
Odvětví
-
Povolání
-
Od kdy na tomto místě ţadatel pracuje
2. Údaje o manţelce/manţelovi ţadatele/ţadatelky Titul, jméno, příjmení Rodné číslo Stav (svobodný, rozvedený, ţenatý/vdaná, vdovec/vdova) Rok uzavření manţelství Adresa trvalého pobytu -
Ulice (číslo popisné, číslo orientační)
-
Obec
-
PSČ
-
Mobilní telefon
-
Trvalý pobyt od roku
-
Bytové poměry (vlastník domu/bytu, nájemník, ostatní)
41
Vzdělání: (ZŠ, SŠ, SŠ s maturitou, VŠ (bakalářské studium, magisterské/inţenýrské studium, doktorandské studium) Zaměstnavatel: -
Název firmy
-
Odvětví
-
Povolání
-
Od kdy na tomto místě manţel/manţelka pracuje
3. Další údaje o ţadateli – domácnosti: Počet nezaopatřených dětí Výdaje domácnosti -
Měsíční splátky půjček a úvěrů
-
Měsíční nájemné
-
Výţivné
-
Ostatní měsíční výdaje
-
Daň z majetku (ročně)
Měsíční platby pojistného -
Ţivotní pojištění
-
Úrazové pojištění
-
Penzijní pojištění
-
Stavební pojištění
-
Jiné pojištění
-
Závazky k jiným peněţním ústavům
-
Ručitelská prohlášení (celková částka)
-
Ostatní závazky
Závazky
4. Navrhované zajištění Ručení Zástava pohledávek u banky Prohlašuji/prohlašujeme, ţe údaje uvedené v ţádosti, v potvrzení o příjmech (daňovém přiznání), v dokumentech o pojištění a v čestném prohlášení jsou pravdivé a úplné.
42
4.4.2 PO – Účelový úvěr Podmínky poskytnutí: základní údaje o společnosti, informace o předmětu financování, úředně ověřenou kopii rozhodnutí příslušného orgánu o oprávnění k podnikání, resp. dokladu prokazujícího právní subjektivitu, roční účetní závěrky za období předchozích 2–3 let (u společností s povinností auditu ověřené auditorem), výroční zprávu a zprávu auditora (jsouli zpracovány), daňová přiznání za poslední 2–3 roky (včetně příloh předaných Finančnímu úřadu), ekonomické výsledky za poslední měsíc a odpovídající měsíc předchozího roku v rozsahu účetních výkazů (rozvaha a výkaz zisků a ztrát), podnikatelský záměr podepsaný statutárním orgánem společnosti s uvedením charakteristiky nosných činností a dalších významných údajů o minulém vývoji, stavu a perspektivách nosných aktivit, finanční plán na dobu úvěrové angaţovanosti, potvrzení o bezdluţnosti vůči Finančnímu úřadu, České správě sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovně, prohlášení o vzájemných vazbách k jiným subjektům, materiály týkající se navrhovaného zajištění, případné bankovní reference na společnost a její vlastníky, doplňující údaje podle poţadavku klientského úvěrového pracovníka (např. komentář příčin výkyvů v účetních výkazech, plán investic, časový rozbor pohledávek, aktuální rozbor finančních investic, podíl exportu na trţbách a rozbor trţeb podle nosných činností), doklad o zajištění odbytu (podle charakteru produkce). Zajištění úvěru: Nemovitostí, pohledávkami, věcí movitou, ručení třetí osobou, jiným zajištěním po konzultaci.33
4.5 Posouzení pracnosti Hlavním rozdílem při poskytování úvěru právnickým a fyzickým osobám je mnoţství předkládaných dokumentů a doba zpracování. U fyzických osob stačí většinou pouze doklady prokazující totoţnost ţadatele o úvěr - občanský průkaz + další platný doklad a doklady prokazující příjmy fyzické osoby (ve většině případů jde o doloţení potvrzení o příjmech od zaměstnavatele, případně předloţení daňového přiznání). Schvalování úvěru je rychlé – některé úvěry jsou bankou předschváleny (u stávajících klientů banky, kteří mají pravidelné měsíční příjmy na účet u banky), nebo jsou úvěry schvalovány max. do 2 pracovních dní. 33
ČSOB [online]. 2010 [cit. 2011-02-13]. ČSOB Účelový úvěr. .
43
Dostupné
z:
Právnické osoby musejí dokládat mnohem více dokumentů (jak bylo podrobněji popsáno v kapitolách 4.4.1. a 4.4.2). To způsobuje samozřejmě delší dobu zpracování, aby bylo důsledně prověřeno riziko. Také schvalování prochází více schvalovacími stupni (podle výše úvěru a poţadované doby splácení). Dalším rozdílem je posouzení rizikovosti klienta. U právnických osob je k dispozici větší mnoţství moţností způsobů posuzování, např. interní a externí rating. Kaţdá banka má vypracované postupy, jak prověřovat klienty, aby byla zjištěna všechna moţná rizika, která by mohla ohrozit splacení poskytnuté angaţovanosti. Z výše uvedeného posouzení těchto hledisek vyplývá závěr, ţe úvěry právnickým osobám jsou sice na zpracování pracnější a zdlouhavější, ale jde o úvěry, které přinášejí bance mnohem vyšší zisky neţ příjmy z poskytnutých úvěrů fyzickým osobám, protoţe úvěry pro právnické osoby jsou poskytovány ve vyšších hodnotách. Proto je potřeba řádně posoudit rizikovost obchodu, aby byla poskytnutá angaţovanost splacena a výnosu banky z přijatých úvěrů bylo dosaţeno.
44
Závěr Bakalářská práce „Úvěrové riziko a jeho ošetření při poskytování úvěrové angaţovanosti“ měla za cíl posoudit pracnost a mnoţství předkládaných dokumentů u právnických a fyzických osob z důvodu prověření rizikovosti posuzovaných skupin klientů. Práce je koncipována tak, ţe nejprve vymezuje úvěrové riziko jako pojem a to v jeho uţším i širším pojetí. Od této teoretické části se přesouvá k praktické části, která vyuţívá pojmů nadefinovaných v části teoretické. Na počátku této praktické části bakalářské práce se zaměřuji především na zjišťování a ošetření úvěrového rizika, tedy jakými formami lze toto zajišťování a ošetření provádět. Popisuji detailně měření úvěrového rizika a úvěrovou analýzu. Dále se také věnuji zásadám zajištění a různým zajišťujícím instrumentům. V poslední části rozebírám rozdíl mezi právnickou a fyzickou osobou. Popisuji zde, jak má vypadat ţádost o úvěr, které dokumenty musí daný subjekt doloţit, aby mohl být úvěr schválen a pracnost tohoto procesu. Dle mého názoru z analýzy v této bakalářské práci vyplývá, ţe pro banku je pracnější a tím pádem časově náročnější posouzení právnických osob neţ osob fyzických. Na straně druhé má v případě právnických osob banka k dispozici více moţností, jak uchazeče o úvěr ohodnotit a tím má i moţnost získat přesnější obraz o jeho situaci a úvěrových rizicích. Banka pak můţe s větší jistotou rozhodnout, zda a jaký úvěr klientovi – právnické osobě poskytne. Na začátku jsem si stanovila za cíl této práce porovnat poskytování úvěru fyzickým a právnickým osobám zejména z hlediska jeho pracnosti a mnoţství dokumentů, které tyto osoby musí při ţádosti o úvěr předkládat. Toto porovnání bylo provedeno zejména v kapitole čtvrté, ale také na podkladu pojmů, definovaných v teoretické části této práce. I přes drobné problémy lze konstatovat, ţe cíl, který byl zadán na začátku, byl splněn.
45
Seznam použité literatury: Tištěná monografie: [1] DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty, 1.vyd. 1995, ISBN 80-536-22 [2] DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. přepracované a rozšířené vyd. 2005, ISBN 80-7201-515-X [3] HUBÍK, M. Úvěrové riziko obchodních bank. Brno, 2011. 86 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. [4] KAŠPAROVSKÁ, V. Řízení obchodních bank, 1.vyd., 2006, ISBN 80-7179-381-7 [5] PAVELKA, F. Úvěrové obchody, 1.vyd., 2001, ISBN 80-7265-037-8 [6] PETRJÁNOŠOVÁ, B. Bankovní management, 1.vyd., 2004, ISBN 80-2103-481-5
Internetové zdroje: [7] is.bivs.cz [8] BPX : Vymáhání - pohledávky - prevence [online]. 2011 [cit. 2011-02-20]. Platební schopnost - Solvence. Dostupné z: . [9] ČNB [online]. 2003-2011 [cit. 2011-02-19]. Slovník pojmů. Dostupné z [10] ČSOB [online]. 2010 [cit. 2011-02-13]. ČSOB Pojištění k půjčkám. Dostupné z: . [11] ČSOB [online]. 2010 [cit. 2011-02-13]. ČSOB Půjčka na cokoliv. Dostupné z: . [12] ČSOB [online]. 2010 [cit. 2011-02-13]. ČSOB Účelový úvěr. Dostupné z: . [13] http://www.fernbach.com/cs_CZ/flexFinance/compliance/Basel-II-Pillar-2.html 46
[14] Komerční banka [online]. 2010 [cit. 2011-02-14]. Hypoteční úvěr. Dostupné z: . [15] Komerční banka [online]. 2010 [cit. 2011-02-14]. Hypoteční kalkulačka. Dostupné z: . [16] Komerční banka [online]. 2010 [cit. 2011-03-15]. Kalkulačka spotřebitelských úvěrů. Dostupné z: . [17] Komerční banka [online]. 2010 [cit. 2011-02-20]. Bankovní záruka. Dostupné z: . [18] KRPATA, Pavel. IPrávník [online]. 22.1.2001 [cit. 2011-02-19]. Slovníček pojmů směnečného
práva.
Dostupné
z:
pravo/pd_27/art_3665/slovnicek-pojmu-smenecneho-prava.aspx>.
47
