1. Úvěrové a komoditní riziko

Obsah OBSAH..................................................................................................................................................................... 0 ÚVOD ....................................................................................................................................................................... 1 1. ÚVĚROVÉ A KOMODITNÍ RIZIKO ........................................................................................ 3 1.1 1.2 1.3 1.4

2. 2.1 2.2 2.3 2.4

Úvěrové riziko .................................................................................................................................................... 3 Komoditní riziko................................................................................................................................................. 4 Organizace řízení úvěrových rizik ..................................................................................................................... 5 Stanovení úvěrových limitů ................................................................................................................................ 7

PARAMETRY BANKOVNÍCH A LEASINGOVÝCH PRODUKTŮ ...................... 10 Bankovní produkty ........................................................................................................................................... 11 Leasingové produkty ........................................................................................................................................ 13 Odlišnosti bankovních a leasingových produktů .............................................................................................. 18 Daňové a účetní aspekty leasingu .................................................................................................................... 24

3.

JEDINEČNÉ KONTROLNÍ MECHANISMY....................................................................... 27 3.1 Společné kontroly v leasingu a bance .............................................................................................................. 27 3.2 Jedinečné kontroly v bance .............................................................................................................................. 30 3.3 Jedinečné kontroly v leasingové společnosti .................................................................................................... 30

4.

SCORING A RATING...................................................................................................................... 34 4.1 Scoring/rating v bance ..................................................................................................................................... 36 4.2 Scoring/rating v leasingu ................................................................................................................................. 41

5.

ÚVĚROVÉ REGISTRY................................................................................................................... 45 5.1 Bankovní úvěrové registry ............................................................................................................................... 45 5.2 Nebankovní úvěrové registry ........................................................................................................................... 49 5.3 Rozdíly a společné rysy registrů ...................................................................................................................... 53

6.

ŘÍZENÍ DEALERSKÉ/OBCHODNÍ SÍTĚ ............................................................................ 57 6.1 Distribuční kanály............................................................................................................................................ 57 6.2 Schvalování nových spolupracujících partnerů ............................................................................................... 59 6.3 Monitoring rizikovosti a ziskovosti distribučních kanálů................................................................................. 60

7.

ZAJIŠTĚNÍ A KLASIFIKACE POHLEDÁVEK................................................................. 65 7.1 Běžné zajištění bankovních obchodů ............................................................................................................... 65 7.2 Běžné zajištění leasingových obchodů ............................................................................................................. 68 7.3 Klasifikace pohledávek a tvorba opravných položek ....................................................................................... 72

8.

MONITOROVÁNÍ A VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK ...................................................... 75 8.1 Monitorování portfolia pohledávek.................................................................................................................. 75 8.2 Vymáhání pohledávek ...................................................................................................................................... 80 8.3 Specifika vymáhání pohledávek v leasingu ...................................................................................................... 82

ZÁVĚR ................................................................................................................................................................... 84

Úvod

Řízení rizik se vzhledem ke stávající hospodářské situaci stává stále významnější otázkou pro všechny finanční instituce, které chtějí v této turbulentní době obstát a stále nabízet svým klientům celou škálu pasivních i aktivních finančních produktů. Právě v tuto dobu je více neţ důleţité dokázat vyselektovat klienty, kteří jsou z pohledu věřitelů úvěruhodní a úvěruschopní. Jen ti klienti, kteří splní své závazky plynoucí z úvěrových smluv, totiţ zajistí bankám a jiným finančním společnostem splnění jejich napjatých plánů výnosovosti. Stěţejním rizikem ve finanční sféře je riziko úvěrové. S ohledem na mou pětiletou bankovní praxi z oblasti řízení úvěrových rizik a zkušenosti z mého stávajícího pracovního působiště ze stejné oblasti v leasingové sféře, mohu prakticky porovnat řízení úvěrových rizik v těchto finančních institucích. Ať jiţ v bance či v leasingové společnosti je řada specifik, která činí problematiku řízení úvěrového rizika snazší či naopak sloţitější. Rámcově se pouţívají obdobné nástroje řízení úvěrových rizik, avšak ne všechny jsou dostupné oběma porovnávaným subjektům. Tato diplomová práce si klade za cíl v dostatečném detailu vyspecifikovat nástroje řízení úvěrových rizik v bance a leasingové společnosti. Jednotlivé nástroje budou v dílčích kapitolách porovnány a budou vyzdviţeny jejich společné rysy, stejně jako jejich specifika pro leasingovou či bankovní sféru. Práce specifikuje pojmy úvěrového a komoditního rizika, zmiňuje základní strukturální typy řízení úvěrových rizik a na názorných příkladech vysvětluje problematiku úvěrových limitů. Porovnává parametry bankovních a leasingových produktů, vysvětluje daňové a účetní dopady u leasingových obchodů a uvádí celou řadu kontrolních mechanismů, které jsou ve finančnictví pouţívány. V obou porovnávaných subjektech lze najít specifické kontroly, které druhá instituce nepotřebuje, a nebo ke kterým ze zákona nemá přístup. V práci jsou také poměrně detailně zpracovány jednotlivé vyhodnocovací nástroje (scoringové či ratingové nástroje), které finanční společnosti pouţívají pro rozhodování ţádostí svých klientů. Právě v kapitole scoring/rating budou představeny na praktických příkladech zmiňované nástroje z leasingové i bankovní praxe. Neméně důkladně je zpracována i problematika úvěrových registrů. Jsou představeny všechny aktuálně fungující úvěrové registry v ČR a na konci kapitoly je k dispozici přehledné srovnání. Nebyla opomenuta ani problematika distribučních kanálů, schvalování spolupráce s novými obchodními partnery či monitorování nebo řízení ziskovosti a rizikovosti jednotlivých partnerů. 1

V jedné z kapitol jsou vyjmenovány nejběţnější zajišťovací instrumenty pouţívané v obou porovnávaných institucích a je zmíněna oblast klasifikace problémových pohledávek dle pravidel České národní banky. V neposlední řadě je detailně zpracováno monitorování portfolia včetně praktické ukázky nejběţnějších ukazatelů a vymáhání problémových pohledávek se zaměřením na specifika vymáhání v leasingu. Ve všech těchto směrech práce nezapomíná následovat svůj základní cíl tj. porovnání uvedených nástrojů řízení úvěrových rizik v leasingu a v bance. Po přečtení této práce by čtenář měl mít základní představu o tom, jak probíhá proces řízení úvěrových rizik v bance a v leasingové společnosti. Měl by znát stěţejní produkty, které tyto finanční instituce svým klientům nabízí a zejména by měl získat praktickou představu, jak probíhá schvalování jednotlivých ţádostí o úvěrové či leasingové produkty. Dozví se také, jaké kontrolní mechanismy jsou při schvalování ţádostí pouţívány, a jak finanční subjekty postupují při monitorování svých úvěrových portfolií popř. jak nesplácené pohledávky vymáhají. Doufám, ţe tato diplomová práce bude pro její čtenáře zajímavá a pomocí uvedených praktických příkladů alespoň nepatrně zjednoduší pohled na tuto sloţitou část úvěrového procesu.

2

1. Úvěrové a komoditní riziko Úvěrové riziko představuje jedno ze základních rizik, kterému jsou vystavovány všechny finanční instituce poskytující svým klientům finanční prostředky za úplatu. V této oblasti mohou finanční instituce realizovat nemalé ztráty a je proto velmi důleţité se problematice úvěrových rizik v rámci koncipování strategie firmy detailně věnovat. V leasingové oblasti však k úvěrovému riziku musíme také přiřadit riziko komoditní, protoţe financování leasingových společností je výhradně spojeno s předmětem leasingu tzn. s určitou komoditou (osobní vůz, nákladní vůz, stroje a zařízení atd.). V této kapitole bude mimo jiné uvedeno několik základních definic, které nám pomohou v lepší orientaci v pojmech úvěrového a komoditního rizika.

1.1 Úvěrové riziko Úvěrové riziko je základním a nejvýznamnějším rizikem a jeho řízení má rozhodující význam pro úspěch nebo neúspěch finanční instituce. Poskytování úvěru je běţné u všech typů obchodních činností, ale ve finanční sféře se jedná o jednu z hlavních podnikatelských aktivit. Většina bank či leasingových společností získává majoritní část svých příjmů z poskytování úvěrů. Ve své nejjednodušší podobě můţe být úvěrové riziko definováno jako „riziko, ţe druhá strana ve finanční transakci nebude jednat podle ustanovení a podmínek smlouvy, a tím způsobí věřiteli finanční ztrátu“. Typickým příkladem úvěrového rizika je riziko, ţe zákazník úvěr nesplatí. Je však důleţité vzít v úvahu to, ţe úvěrová angaţovanost vzniká v široké škále činností finanční instituce, např. při vystavování úvěrových příslibů a záruk, u bankovních akceptů, při emisích a při celé řadě obchodů na kapitálovém trhu, jako jsou obchody s devizami, futures, swapy, obligacemi, opcemi, akciemi a drahými kovy. Druhy úvěrového rizika Úvěrové riziko se ve své podstatě skládá ze dvou sloţek1: A) Riziko nesplnění závazku druhou stranou, které je dané odhadem pravděpodobnosti vzniku ztráty. Do této skupiny řadíme následující rizika:

1

Úvod do řízení úvěrového rizika, Price Waterhouse, Management Press, 1994, str. 30

3

-

riziko zákazníka – jde o riziko, ţe zákazník nebude schopen nebo ochoten splnit své závazky vůči věřiteli

-

riziko země – jedná se o riziko, ţe všechny nebo většina ekonomických subjektů v určité zemi nebudou z nějakého společného důvodu schopny plnit své mezinárodní závazky

-

riziko transferu – tento typ rizika vzniká v případě, kdy se určitý stát ocitne v situaci, ţe není schopen nebo ochoten splnit své mezinárodní finanční závazky z důvodu globálního nedostatku devizových prostředků. K této situaci můţe dojít i v případě, ţe většina organizací v této zemi bude v místní měně solventní.

-

riziko koncentrace – nedostatečná diverzifikace úvěrového portfolia mezi různá odvětví, regiony nebo počet zákazníků můţe vést ke značným ztrátám. Ke vzniku rizika z koncentrace můţe vést např. velký objem úvěrů poskytnutých podnikům v odvětví postiţeném hospodářskými potíţemi.

B) Inherentní riziko produktu, dané odhadem ztráty, která nastane v důsledku nesplnění závazku druhou stranou. Do této skupiny patří následující rizika: -

riziko z jistiny a úroků – je riziko, ţe finanční instituce nebude v době splatnosti schopna získat zpět jistinu a úroky (s tímto rizikem se většinou setkáváme v rámci rozvahového úvěrového portfolia, např. u splátkových úvěrů, kontokorentních rámců či jiných leasingových nebo úvěrových obchodů)

-

platební riziko – platbou se rozumí operace, kterou je uzavřený obchod realizován. Platební riziko nastává tehdy, kdyţ partner nevyrovná své závazky nebo je vyrovná po uplynutí lhůty splatnosti

-

riziko zajištění – věřitel můţe být vystavena riziku ztráty u zajištěného úvěrového obchodu, pokud není schopen obhájit své nároky vyplývající ze zajištění nebo nad zajišťovacím instrumentem nemá kontrolu. I v případě účinné kontroly nad zajištěním můţe být věřitel vystaven riziku poklesu hodnoty zajištění a následným ztrátám.

1.2 Komoditní riziko Komoditní riziko patří do kategorie tržních rizik a ve své podstatě vyplývá z moţnosti změny aktuálních cen předmětných komodit oproti cenám jejich pořízení2. Jinými slovy, jedná se o riziko, ţe na základě poptávky a nabídky změní komodita svoji hodnotu. Je nutné si uvědomit, ţe 2

KOLEKTIV AUTORŮ. Úvěrové obchody, Bankovní institut vysoká škola, 2002, str. 167

4

automobily či jiné komodity financované prostřednictvím leasingových společností, nejsou standardní komoditou obchodovanou na komoditních burzách, nicméně je důleţité tento faktor vzít v úvahu a uvaţovat i zmiňované komoditní riziko a případný pokles hodnoty předmětů financování. Vhodným příkladem, kdy mohli dealeři dopravní techniky realizovat nepříjemné ztráty, byl razantní pokles cen zejména osobních automobilů ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008. Ceny vozů v tomto období výrazně klesly, v řádech desítek procent, coţ u některých modelů znamenalo sníţení hodnoty v řádech stotisíců CZK. Leasingovým společnostem podobným poklesem cen prakticky klesá zajištění pohledávek (vůz, který leasingová společnost financovala v září 2008 v hodnotě 800 000,-CZK můţe mít o 3 měsíce později hodnotu např. 650 000,-- CZK. Pokud dojde k situaci, ţe dluţník neplatí své závazky řádně a včas, dojde k zabavení vozidla a leasingová společnost, která se bude snaţit prodejem zajištění tj. předmětného vozidla, eliminovat své ztráty, realizuje během zmiňovaných tří měsíců čistou ztrátu 150 000,-- CZK, abstrahujeme-li od nákladů na vymáhání). Výše uvedená dvě rizika samozřejmě nejsou jedinými riziky, kterým jsou finanční instituce vystaveny. Můţeme k nim přiřadit např. riziko úrokové – riziko negativních dopadů změn a relací mezi aktivními (výnosovými) a pasivními (nákladovými) úroky; riziko měnové – riziko, kdy měna poskytnutého úvěru není shodná s měnou, ve které je úvěrový produkt splácen a další rizika jako jsou rizika politická, operační, právní, riziko likvidity atd.. Avšak tato diplomová práce bude zaměřena zejména na řízení rizik úvěrových a na nástroje, které bankovní subjekty a leasingové společnosti při řízení úvěrových rizik pouţívají.

1.3 Organizace řízení úvěrových rizik V praxi se objevují většinou dva druhy struktury úseku řízení úvěrových rizik. Jeden od druhého se liší místem, kde dochází k rozhodnutí o jednotlivých úvěrových ţádostech. Obecně lze tedy strukturu či organizaci tohoto úseku členit na centralizovanou nebo decentralizovanou. Centralizovaná struktura řízení úvěrových rizik V případě centralizované struktury plní všechny úkoly úvěrového úseku centrála a pobočky nebo jiná obchodní místa mají jen minimální pravomoci. Většinou se pak omezují na první kontakt

5

s klientem a na zjišťování potřebných informací/dat, která jsou poţadována centrálou (odd. analýz, nebo přímo schvalovateli). Struktura a činnosti jsou znázorněny na následujícím schématu. Schéma č. 1 – Organizace a činnosti centralizovaného úvěrového úseku Centrála -rozhodování úvěrových ţádostí

centrála činnosti

pobočková síť činnosti

kontroly registrů, scoring/rating, kontrola bonity apod.

pobočka 1

pobočka 2

pobočka 3

pobočka 4

sběr informací, vyplnění ţádostí, kontakt s klientem

Decentralizovaná struktura řízení úvěrových rizik Pokud bude řízení úvěrového rizika organizováno decentralizovaně, budou základní úkony související s úvěrovou činností delegovány na jednotlivé obchodní jednotky. Tyto základní úkony obvykle zahrnují hodnocení, schvalování a sledování úvěrů. Přesto je však pravděpodobné, ţe na centrále bude malý tým lidí, který bude decentralizovaný proces úvěrování monitorovat a v případě potřeby bude obchodníkům k dispozici. Schéma č. 2 – Organizace a činnosti decentralizovaného úvěrového úseku centrála činnosti

pobočková síť

činnosti

Centrála –monitoring portfolia a reporting

pobočka 1

Centrála – podpora obchodu – schvalování individuálních případů

pobočka 2

pobočka 3

pobočka 4

sběr informací, vyplnění ţádostí, kontroly registrů, scoring/rating, kontrola bonity, kontakt s klientem rozhodnutí ţádosti (schválení/zamítnutí)

6

Často však bývají delegované kompetence omezené, např. podle druhu úvěru, výše úvěru, zajištění úvěru a náročnosti na zpracování úvěrové dokumentace. V některých společnostech je tedy k vidění i tzv. „smíšený“ model těchto dvou struktur, kdy je část standardizovaných úvěrových ţádostí rozhodována v kompetenci obchodních útvarů, a sloţitější úvěrové případy jsou zpracovávány a rozhodovány na centrále. Pokud bych chtěl posoudit vhodnost centralizace či decentralizace řízení úvěrových rizik v leasingu či bance, musel bych vzít v úvahu fakt, ţe banky mají svou distribuční síť z většiny tvořenou sítí vlastních poboček. S ohledem na kvalitu bankovních zaměstnanců v pobočkové síti si banky mohou dovolit částečně či zcela decentralizované schvalování úvěrových ţádostí. Na posouzení na centrálu jsou postoupeny pouze sloţitější případy, popř. případy, které vyţadují individuální zpracování úvěrové dokumentace. V leasingových společnostech je praxe jiná. Naprostou většinu distribuční sítě tvoří dodavatelé tj. dealeři dopravní techniky či strojů a zařízení. Z logiky věci vyplývá, ţe dodavatel nebude v kvalitě či rizikovosti poskytovaných finančních sluţeb schopen konkurovat bankovním zaměstnancům. Primárním cílem dodavatele je realizovat obchod tj. prodat předmět leasingu. Pokud klient nemá dostatečné mnoţství finančních prostředků pro koupi v hotovosti, je v moci dodavatele (dealera) doporučit klientovi financování od „nějaké“ leasingové společnosti. Sám dodavatel je ve své volbě leasingové společnosti motivován zejména výší provize, jakou je schopna leasingová společnost za zprostředkování obchodu dodavateli nabídnout. Rizikovost poţadovaného obchodu není pro dodavatele zcela stěţejním faktorem. Pro schvalování v leasingových společnostech je tedy vhodnější centralizovaný způsob schvalování resp. posuzování úvěrových rizik.

1.4 Stanovení úvěrových limitů Stejně jako jsou úvěrové limity stanoveny v bankovnictví, pouţívají i leasingové společnosti tohoto nástroje k řízení úvěrových rizik. Snaţí se pomocí nastavení limitů diverzifikovat svá portfolia takovým způsobem, aby nerealizovaly v jednotlivých odvětvích, segmentech, komoditách apod. vysoké ztráty. Diverzifikace úvěrového portfolia by se dala ve své podstatě přirovnat k diverzifikaci portfolia cenných papírů. Portfolio, které není diverzifikováno, můţe svému majiteli přinést nejen vysoký zisk, nýbrţ i likvidační ztrátu. Stejně tak funguje teorie diverzifikace i v úvěrových portfoliích.

7

V níţe znázorněné tabulce jsou uvedeny příklady limitů pouţívaných v bankovnictví a v leasingových společnostech. Tab. č. 1 - Úvěrové limity pouţívané ve vybraných finančních institucích Typ limitu

Popis Některé země mohou být finanční institucí označeny jako rizikové a společnosti pak omezují max. úvěrovou expozici této země (firem mající sídlo podnikání v této Limit země zemi) max. částkou nebo financování těchto subjektů zcela odmítají. Finanční instituce si stanovují limity pro jednotlivá odvětví. Většinou se v limitovaných odvětvích objevují odvětví postiţená hospodářskou situací nebo-li odvětví Limit odvětví v krizi. V některých případech společnosti financování některých odvětví zcela odmítají (např. financování zbrojního průmyslu, provozovatelů hazardních her apod.). Podle zaměření finanční instituce lze také stanovit max. úvěrové stropy pro jednotlivé klientské segmenty. Limit segmentu Segmenty lze dělit např. geograficky, podle typu a velikosti klienta, výše klientských příjmů apod.. Společnosti se snaţí limitovat své maximální úvěrové expozice také dle jednotlivých produktů. U obecně rizikovějších úvěrových produktů, jako jsou např. Limit produktu hotovostní úvěry pro fyzické osoby nepodnikatele, si můţe maximální akceptovatelnou výši angaţovanosti portfolia tohoto produktu omezit právě zmiňovaným limitem/stropem (např. ve výši 3 miliardy CZK). Finanční instituce si mohou individuálně stanovit limity maximálních splatností dle jednotlivých finančních produktů. U hotovostních úvěrů to můţe být např. limit max. splatnosti 5 let, u spotřebitelských účelových úvěrů to můţe být max. splatnost 7 let, u hypotečního úvěru to můţe být max. splatnost 30 let, u finančního leasingu Limit splatnosti můţe být max. splatnost 9 let apod.. U leasingových společností existuje celkem ojedinělý zákonný limit splatnosti u produktu finanční leasing, kde je stanovena doba minimální splatnosti podle příslušnosti předmětu financování k odpisové skupině. U dopravní techniky se např. jedná o minimální splatnost financování 5 let. 3

Banka

Leasing

ANO

NE3

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

Leasingové společnosti se v maximální moţné míře soustřeďují na financování tuzemských subjektů. Jejich financování je totiţ spojeno s předmětem leasingu či úvěru a v rámci vymahatelnosti financují téměř výhradně subjekty se sídlem na území České republiky (existuje totiţ vysoká pravděpodobnost, ţe předmět financování se bude nacházet po většinu doby financování právě v tuzemsku, čímţ je případná realizace zajištění tj. zabavení předmětu financování snazší).

8

Typ limitu

Popis Často bývají také omezeny max. moţné výše financování jednotlivých klientů. Tyto limity bývají pouţívány u velkých korporátních klientů v případě, ţe společnost jiţ Limit klienta není s ohledem na riziko ochotna sama financovat jednotlivého klienta. Často pak dochází k tomu, ţe např. miliardové úvěrové expozice jsou financovány formou syndikátních úvěrů4. Tento limit bývá velice často stanovován s ohledem na měnové riziko a to zejména v případech, kdy se měna Měnový limit úvěru neshoduje s měnou, ve které je úvěr splácen. Od podobných financování je však v praxi, s ohledem na zmiňované měnové riziko, upouštěno. Leasingové společnosti si často stanovují úvěrové limity nebo-li úvěrové stropy dle financovaných komodit. Mohou být stanoveny limity pro financování nákladní Komoditní limit dopravní techniky v max. výši např. 1,5 miliardy CZK, nebo se stanovují limity pro financování strojních zařízení, uţitkových vozidel či jiných komodit.

4

Banka

Leasing

ANO

ANO

ANO

ANO

NE

ANO

Syndikátní úvěr – úvěr poskytovaný syndikátem bank tj. na financování se podílí více financujících subjektů. Tento typ financování omezuje riziko jednotlivé banky prostřednictvím zapojení jiných bank – diverzifikace rizika.

9

2. Parametry bankovních a leasingových produktů Je zřejmé, ţe úvěrové riziko ve své podstatě nepostihuje pouze bankovní úvěrové produkty. V této kapitole bude vyspecifikováno, jaké proměnné vstupují do základních parametrů produktů v bankách a v leasingových společnostech. Vzhledem k obsáhlosti produktové palety bankovních i leasingových institucí bude výčet omezen pouze na několik stěţejních produktů, u kterých bude poukázáno na základní odlišnosti bankovních a leasingových produktů. Zřetel bude kladem zejména na produkty leasingové5. Nejprve si však uvedeme základní definice jednotlivých produktů, se kterými budeme v průběhu následující kapitoly pracovat. Bankovní úvěr6 – je časově omezené, úplatné přenechání peněz obchodní bankou jejím klientům k volnému nebo smluvně vázanému pouţití. Mezi základní bankovní úvěry patří např. spotřebitelský úvěr, hypoteční úvěr, kontokorentní úvěr, směnečný úvěr, investiční úvěr, kreditní karta a další. Finanční leasing7 - finančním leasingem se obecně rozumí pronájem, u něhoţ dochází po skončení doby pronájmu k odkupu najaté věci nájemcem. Místo pojmu finanční leasing se můţeme setkat v českých daňových předpisech s pojmy finanční pronájem (zákon č. 235/2004 Sb., o DPH) nebo finanční pronájem s následnou koupí najaté věci (zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Tento druh pronájmu je dlouhodobější neţ pronájem operativní a doba pronájmu se obvykle kryje s dobou ekonomické ţivotnosti pronajímaného majetku. V případě finančního leasingu pronajímatel obvykle smluvně přenáší na nájemce i povinnosti spojené s údrţbou, opravami a servisními sluţbami pronajatého majetku. Operativní leasing - operativním leasingem se pak obecně rozumí všechny ostatní druhy leasingu, které nejsou leasingem finančním. Jedná se tedy zejména o takový leasing, kdy po skončení doby pronájmu dochází k vrácení pronajatého majetku pronajímateli (vlastníkovi). Operativní leasing je obvykle krátkodobější neţ leasing finanční a také doba pronájmu je obvykle kratší neţ doba ekonomické ţivotnosti pronajatého majetku. U této formy leasingu je také častější, ţe náklady spojené s údrţbou, opravami či servisními sluţbami pronajatého majetku hradí pronajímatel (ovšem i tato povinnost můţe být smluvně přenesena na nájemce). 5

Bankovní produkty detailněji viz: Martin Králík, bakalářská práce Řízení úvěrových rizik v bance, str. 9-12 Bankovnictví, kolektiv autorů, Bankovní Institut, 2004 str. 95 7 Leasing v praxi, Valouch Petr, Grada Publishing, 2008 str. 9 6

10

2.1

Bankovní produkty

Kreditní karta Žadatel Fyzická osoba nebo fyzická osoba podnikatel (neakceptují se nezaměstnaní ţadatelé) Věk 18 – 65 let Min. příjem 9 500,-- CZK/měs. (musí pocházet od subjektu podnikajícího na území ČR) Občanství ČR nebo povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR Předložené doklady 2 platné doklady totoţnosti (OP a pas nebo řidičský průkaz), potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a výplatní pásky za poslední 2 měsíce nebo daňové přiznání za poslední ukončené zdaňovací období Samozřejmě, ţe banky většinou poskytují více druhů kreditních karet, např. karty co-brandové8 či garantované. K těmto specifickým druhům kreditních karet se parametry upravují individuálně dle potřeby. Např. pokud je partnerem pro co-brandovou kartu společnost ČSA, je poţadováno předloţení věrnostní karty ČSA a můţe případně odpadnout povinnost doloţení potvrzení o příjmu či daňového přiznání klienta. Vše vţdy záleţí na dohodě, popř. smlouvě s partnerem, se kterým se co-brandová kreditní karta nabízí. Uţivatelům těchto karet pak většinou z uţívání karty plynou také různé výhody. Spotřebitelský úvěr a hypoteční úvěr Žadatel Fyzická osoba nebo fyzická osoba podnikatel Věk 18 – 65 let

8

Co-branded card – tzv. co-brandová kreditní karta – je kreditní karta vydávaná ve spolupráci s komerční organizací např. leteckou společností, sítí čerpacích stanic apod. (Svět platebních a identifikačních karet – Pavel Juřík, Grada Publishing, s. r. o., 1999)

11

Min. příjem U spotřebitelských úvěrů je poţadavek 15 000,-- resp. 13 000,-- CZK netto měsíčně (musí pocházet od subjektu podnikajícího na území ČR) – 15T CZK pro osoby s trvalým pobytem v Praze či na Praze-Východ/Praze-Západ a 13T CZK pro všechny ostatní regiony. Pokud ţádají dvě osoby společně, je poţadavek na min. příjem CZK 20T za oba ţadatele, bez ohledu na region. U hypotečních úvěrů bývají většinou poţadavky na příjem vyšší. Např. min. příjem na osobu je 18 000,-- CZK netto a v případě, ţe ţádají dvě osoby společně, je poţadován min. příjem obou těchto osob 25 000,-- CZK Občanství ČR nebo povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR (u hypotečních úvěrů banky akceptují, vzhledem k zajištění nemovitostí, i příjmy ze zahraničí,) Předložené doklady 2 platné doklady totoţnosti (OP a pas nebo řidičský průkaz), potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a výplatní pásky za poslední 3 měsíce nebo daňové přiznání za poslední ukončené zdaňovací období. U hypotečních úvěrů dále banka poţaduje kvalifikovaný odhad nemovitosti (většinou zhotoveným svým interním odhadcem) a výpis z katastru nemovitosti s listem vlastnictví k předmětné nemovitosti (tento poţadavek můţe být stanoven také při poskytování spotřebitelského úvěru zajištěného zástavním právem k nemovitosti) Zajištění Banka můţe u některých typů úvěrů vyţadovat konkrétní typ zajištění. Např. u spotřebitelských úvěrů: o 50 – 100T CZK - zajištění bianko směnkou o 100 – 200T CZK – zajištění bianko směnkou + ručitelským prohlášením bonitního ručitele o 200T CZK a více – individuální zajištění – nutné konzultovat s útvarem řízení úvěrových rizik U hypotečních úvěrů je úvěr standardně zajištěn zástavním právem k nemovitosti, popř. vinkulací pojistného plnění k předmětné nemovitosti

12

Účel úvěru Banka můţe poskytovat úvěry účelové a neúčelové. V některých případech můţe také omezit poskytování úvěrů pro některé účely, jako je např. nákup obchodního podílu, úhrada klientových závazků po splatnosti vůči ČSSZ, FÚ apod. U hypotečních úvěrů se v současné době jiţ také poskytují účelové a neúčelové úvěry. Neúčelová hypotéka, tzv. „americká hypotéka“, není vázána účelovým čerpáním na účty protistrany, většinou však klienta zavazuje k placení vyšší úrokové sazby a tzv. hodnota LTV je většinou stanovena jako niţší, neţ by tomu bylo v případě účelového čerpání úvěru (vysvětlení LTV viz níţe v textu) Specifický je poţadavek u hypotečních úvěrů na tzv. „loan to value“ (LTV) – tento ukazatel charakterizuje moţnou výši úvěru vzhledem k odhadní ceně nemovitosti. Např. kdyţ odhadní hodnota nemovitosti je 3 Mil CZK a LTV je stanoveno max. 80%, tak banka můţe poskytnout hypoteční úvěr v max. výši CZK 2 400 000,-- CZK. V minulosti byl tento ukazatel některými bankami striktně dodrţován v max. výši 80%, nyní však, také v rámci konkurenčního boje, banky nabízejí financování i nad 100% LTV.

2.2

Leasingové produkty

Pro jednoduchost budeme uvaţovat pouze produkty na pořízení dopravní techniky do 3,5 tuny, coţ je také nejběţnější a nejčastější předmět financování většiny leasingových společností. Finanční leasing Žadatel Fyzická osoba, fyzická osoba podnikatel a právnická osoba Věk U fyzických osob a fyzických osob podnikatelů 18 – 65 let (max. stáří ţadatele je stanoveno na 70 let k datu konečného splacení závazku). U právnických osob je podmínkou poskytnutí leasingového produktu min. 6 měsíců podnikatelské historie (max. délka podnikání není stanovena).

13

Min. příjem Není striktně stanoveno. U leasingových produktů není nutno od určité výše vlastních zdrojů předkládat potvrzení od zaměstnavatele o výši příjmů nebo daňové přiznání či rozvahu a výsledovku za poslední ukončené zdaňovací období. Zmiňovaná výše vlastních zdrojů je různá podle druhu komodity tj. značky vozu a pořizovací ceny předmětného automobilu. Pokud si pro příklad uvedeme Škodu Octavia s pořizovací cenou 650 000,-- CZK, nebude mít klient povinnost dokládat podklady ohledně své bonity od akontace (vlastních zdrojů) ve výši 30% z pořizovací ceny předmětu leasingu. Je standardně prováděna kontrola na dostatek volných zdrojů pro splácení poţadovaného financování tj. tzv. rozpočet domácnosti (porovnání příjmů a výdajů domácnosti). Splatnost Max. splatnost reflektuje ţivotnost financovaných komodit. V tomto případě reflektuje dobu ţivotnosti financované dopravní techniky. Obecně bývala splatnost vymezena od 6 do 96 měsíců, v případě, ţe se jednalo o financování nové dopravní techniky. Od 1.1.2008 je dopravní technice nově přiřazena min. doba odepisování 5 let a dle nové úpravy daňového zákona nesmí být délka financování kratší neţ min. doba odepisování dopravní techniky. Dochází tím tedy k úpravě min. doby trvání leasingu dopravní techniky na dobu 5-ti let. V případě financování ojetých vozů, je splatnost zkracována úměrně stáří vozu, maximální stáří vozu by však na konci splatnosti leasingu nemělo přesáhnout stáří 14-ti let (7 let starý vůz bychom tak měli být schopni financovat pouze max. na dobu 84 měsíců). V tomto stáří bývá vůz jiţ téměř zcela opotřeben a i poptávka po takto starých vozech je velice omezená. Občanství ČR nebo povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR Předložené doklady 2 platné doklady totoţnosti (OP a pas nebo řidičský průkaz) u fyzických osob, fyzických osob podnikatelů či statutárních zástupců právnických osob, aktuální výpis z obchodního rejstříku či ţivnostenský list (fyzická osoba podnikatel či právnická osoba) potvrzení o příjmu od zaměstnavatele (fyzická osoba nepodnikatel), daňové přiznání či rozvahu a výsledovku za min. poslední ukončené zdaňovací období (podnikatelské subjekty). Od určité výše vlastních zdrojů však není dokladování příjmů fyzických či právnických osob poţadováno.

14

Zajištění Standardním zajištěním leasingových obchodů je to, ţe leasingová společnost má předmět leasingu ve svém vlastnictví a můţe k němu uplatňovat veškerá svá vlastnická práva. Druhým běţným zajišťovacím instrumentem je havarijní pojištění resp. vinkulace pojistného plnění z předmětného pojištění ve prospěch leasingové společnosti. V individuálních případech leasingový obchod zajistit např. následovně: o bianko směnkou ţadatele v případě právnických osob avalovanou jednateli či vlastníky společnosti (bývá běţné od vyšších financovaných částek) o zpětným odkupem dodavatele – bývá také poměrně běţným zajišťovacím nástrojem. Pokud by klient nebyl schopen dostát svým závazkům, dodavatel předmětu leasingu se zaváţe, ţe předmět odkoupí zpět za zůstatkovou hodnotu (částku neumořeného dluhu) – detail viz kapitola zajištění a klasifikace pohledávek. Účel V případě financování formou leasingu je účel vţdy znám, protoţe leasingová společnost nakupuje předmět leasingu do svého majetku a následně jej pronajímá leasingovému nájemci. Neúčelové financování tedy v tomto případě není moţné. Zůstatková hodnota Zůstatková hodnota předmětu leasingu vyjadřuje účetní hodnotu, kterou má předmět leasingu na konci leasingové smlouvy, tj. po úplném splacení závazku leasingovým nájemcem. Standardně bývá zůstatková hodnota předmětu leasingu na konci splácení nulová, nicméně klientům se alternativa zůstatkové hodnoty s ohledem na trţní podmínky nabízí. Pro leasingového nájemce spočívá výhoda v tom, ţe můţe platit niţší leasingové splátky, neţ kdyby byl leasing poskytnut bez zůstatkové hodnoty. Pro leasingovou společnost naopak vzniká riziko, ţe si klient předmět leasingu na konci leasingového vztahu neodkoupí, právě s ohledem na vysokou zůstatkovou hodnotu. Proto se útvary řízení úvěrových rizik snaţí nabídku leasingových smluv se zůstatkovou hodnotou co moţná nejvíce eliminovat. Úvěr na nákup dopravní techniky Úvěr na nákup dopravní techniky do 3,5t je prakticky velice podobný finančnímu leasingu na nákup uvedené komodity, avšak existuje několik základních odlišností z pohledu vlastnictví předmětu financování, daňové uznatelnosti nákladů (rozdíly mezi úvěrem a leasingem budou z pohledu

15

účetního a daňového detailně specifikovány na konci této kapitoly), zajištění a rizikovosti produktu. Parametry produktu jako jsou žadatel, věk, min. příjem, občanství a předložené doklady jsou tedy naprosto identické s parametry produktu „finanční leasing“. Specifické parametry úvěrového produktu na nákup dopravní techniky do 3,5 tuny jsou uvedeny níţe: Zajištění Základním rozdílem mezi leasingem a úvěrem spočívá v tom, ţe zatímco předmět leasingu je po celou dobu trvání leasingové smlouvy ve vlastnictví leasingové společnosti, v případě úvěru je předmět financování ve vlastnictví klienta. Základním zajištěním úvěrových smluv je tedy: Zajišťovací převod vlastnického práva, kterým se leasingová společnost jistí proti insolvenci svých klientů. V případě, ţe klient své závazky řádně a včas neplatí, přechází vlastnictví předmětu financování na leasingovou společnost, která poté dle svého uváţení realizuje svá majetková práva v souladu s platnými zákony a právy České republiky. Zajištění pomocí havarijního pojištění resp. vinkulace pojistného plnění z předmětného pojištění ve prospěch leasingové společnosti. V případě vzniklé škody, je pojistné plnění poukázáno ve prospěch leasingové společnosti a ta následně můţe rozhodnout, zda pouţije pojistné plnění na úhradu svých pohledávek po splatnosti a nebo vyplatí prostředky klientovi. Detailněji se těmto zajišťovacím instrumentům budeme věnovat v kapitole „zajištění a klasifikace pohledávek“. Další zajišťovací instrumenty – v praxi však dochází k dozajištění nejčastěji pomocí bianko směnky či ručitelského prohlášení fyzické či právnické osoby. Splatnost Splatnost úvěrových produktů na nákup dopravní techniky není omezena ţádnou zákonnou úpravou (ani minimální ani maximální). Respektuje tedy zejména ţivotnost financovaných komodit. Nejběţněji bývá nabízena splatnost 6 – 96 měsíců, přičemţ horní hranice tohoto limitu je určena spíše pro nové vozy. S rostoucím věkem předmětu financování se splatnost úvěrových smluv úměrně sniţuje, jak jsme si jiţ uvedli u leasingu. Účel Účelem financování je u úvěru stejně jako u leasingu pořízení dopravní techniky (alespoň v tomto našem případě) i kdyţ předmět financování není ve vlastnictví leasingové společnosti a kontrola předmětu financování není tak snadná jako u leasingu.

16

Klient dokládá účel úvěru předloţením faktury na kupní cenu předmětu financování a následně deponuje u leasingové společnosti „velký technický průkaz“ (jistý způsob omezení vlastnického práva k financovanému předmětu). Zůstatková hodnota Zůstatková hodnota nebývá u úvěrových produktů na nákup dopravní techniky standardně nabízena. Je nutné si uvědomit, ţe předmět financování není ve vlastnictví leasingové společnosti a jen velice těţko se predikuje, jestli bude klient po např. 5-ti letech splácení schopen splatit jednorázově např. 30% pořizovací ceny (zůstatkovou hodnotu). U finančního leasingu má zůstatková hodnota opodstatnění v tom, ţe klient si můţe za určitých podmínek zařadit do daňově uznatelných nákladů celou leasingovou splátku (tedy i poslední mimořádnou splátku ve formě zůstatkové hodnoty), přičemţ u úvěru lze za daňově uznatelné povaţovat pouze úroky z předmětného úvěru. Také s ohledem na to, ţe úvěrové financování dopravní techniky je vyuţíváno zejména fyzickými osobami nepodnikateli, není poţadavek na zůstatkovou hodnotu zcela běţným. Operativní leasing Operativní leasing je vysoce specifickou formou financování. Nejedná se vlastně o financování samo o sobě, ale o pronájem vozidel na určitou dobu s nabídkou doprovodných sluţeb dle poţadavků a potřeb společnosti (nájemce). Nabídka operativního leasingu je vhodná zejména pro klienty, kteří chtějí vyuţít komplexní servis ve správě vozového parku a zároveň sníţit své vlastní náklady spojené s péčí o vozový park. Na operativní leasing se financuje zpravidla dopravní technika do 3,5 tuny. Parametry produktu min. příjem, účel, občanství, zajištění a požadované doklady jsou identické jako u finančního leasingu. Níţe je uvedeno pár zbývajících specifik tohoto produktu. Žadatel Fyzické osoby podnikatelé či právnické osoby Věk U právnických osob je podmínkou poskytnutí leasingového produktu min. 6 měsíců podnikatelské historie (max. délka podnikání není stanovena).

17

Splatnost 12 – 48 měsíců – jedná se většinou o krátkodobější smluvní vztahy a toto financování není omezeno zákonnými podmínkami, jako je tomu u finančního leasingu, kdy doba trvání musí být min. 5 let. Zůstatková hodnota Zůstatková hodnota je naopak u tohoto produktu velmi často sjednávána. Společnosti (dluţníci) tak eliminují výši splátek na jim přijatelnou úroveň s tím, ţe leasingové společnosti si musí jistit tyto kontrakty buď pomocí zpětných odkupů od dodavatelů dopravní techniky, od kterých vozidla nakoupily, nebo drţet výši zůstatkových hodnot na takové úrovni, aby byly schopné vţdy předmět financování na sekundárním trhu přeprodat. K tomu jim slouţí nástroje pro odhad vývoje hodnoty předmětu financování v čase (detailněji se těmito nástroji budeme zabývat v následující kapitole). Služby Standardně jsou s operativním leasingem spojeny následující sluţby: o havarijní pojištění a pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla o platba silniční daně o poplatky za rádio a dálniční známku o administrativní poplatky Dále je moţné v rámci operativního leasingu sjednat např. asistenční sluţbu, likvidaci pojistných událostí, náhradní vozidlo, servisní sluţbu a ostatní dodatkové sluţby jako je činnost osobního řidiče či pravidelné čištění vozu. Po skončení smluvního vztahu převezme leasingová společnost vozidla zpět. Často je však stanovena maximální hranice celkového počtu najetých km a maximální délka trvání nájmu předmětu. Max. hranice počtu km se pohybuje okolo 150 000 km a max. délka trvání nájemního vztahu je dána hranicí 48 měsíců.

2.3 Odlišnosti bankovních a leasingových produktů Z výše uvedeného výčtu parametrů jednotlivých bankovních či leasingových produktů jsou jiţ některé základní odlišnosti zcela patrné. V přiloţené tabulce jsou shrnuty ty nejzákladnější.

18

Tab. č. 2 - Nejzákladnější odlišnosti bankovních a leasingových produktů Parametr/subjekt

Banka - úvěr

Účel

Účelový i neúčelový

Splatnost

Leasingová společnost Leasing DT do 3,5t Úvěr DT do 3,5t Jen účelový – nákup dopravní techniky

Min. splatnost daná zákonem = 5 let; max. Omezeno zejména bonitou splatnost omezena klienta a parametry produktu ţivotností předmětu leasingu; omezeno bonitou klienta

Jen účelový – nákup dopravní techniky Max. splatnost omezena ţivotností předmětu financování; omezeno bonitou klienta

Nezajištěné úvěry, zajištění nemovitostí + standardní zajišťovací instrumenty

Vlastnictví předmětu leasingu, zpětný odkup dodavatele, vinkulace pojistného plnění z havarijního pojištění + standardní zajišťovací instrumenty

Zajišťovací převod vlastnického práva, vinkulace pojistného plnění z havarijního pojištění + standardní zajišťovací instrumenty

Sluţby

Pojištění je bráno jako dodatečné zajištění – nikoliv jako sluţba klientovi

Výhodné havarijní pojištění a povinné ručení – standardně nabízeno; u operativního leasingu – další sluţby dle volby nájemce

Výhodné havarijní pojištění a povinné ručení – standardně nabízeno

Daně a účetnictví

Do nákladů lze započítat úroky z úvěru

Do nákladů lze započítat celou leasingovou splátku

Do nákladů lze započítat úroky z úvěru

Specifické zajištění

Daňový a účetní dopad leasingových produktů Pro snadnější pochopení daňových a účetních aspektů je důleţité specifikovat odlišnosti mezi finančním a operativním leasingem a zároveň tyto dva produkty porovnat s financováním formou úvěru. Rozlišení finančního a operativního leasingu je důleţité zvláště pro účely daňového posouzení jednotlivých leasingových případů. Z praktického posuzování daňových dopadů leasingu je nutno mít na zřeteli, ţe v případě, kdy je uzavřena smlouva o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku (finanční leasing hmotného majetku) a tato smlouva je předčasně ukončena, povaţuje se tato smlouva z hlediska daně z příjmů podle §24 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb. O daních z příjmů od počátku za smlouvu o pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatý majetek vrací pronajímateli (operativní leasing). To ovšem znamená, ţe se mění zpětně daňový pohled na celý případ, coţ můţe vést k problémům při finanční kontrole, a to zvláště u nájemce, pokud si tuto skutečnost neuvědomí.

19

Při vymezování pojmů operativní a finanční leasing pro daňové účely je nutno věnovat pozornost také ustanovení §24 odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb. O daních z příjmů (dále jen ZDP), týkajícímu se tzv. subleasingu (podnájmu) spojenému s uzavřenou smlouvou o finančním pronájmu s následnou koupí hmotného majetku. Podle tohoto ustanovení je nutno počínaje rokem 2001 povaţovat za smlouvu o operativním leasingu také nájemní smlouvu, na jejímţ základě nájemce uţívající předmět nájmu podle smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí hmotného majetku přenechá tento předmět k uţívání jiné osobě za úplatu. Níţe si uvedeme moţné způsoby pořízení majetku a vzájemně porovnáme jejich výhody či nevýhody. Nákup vozidel za hotové Předpokladem koupě majetku v hotovosti jsou volné finanční prostředky. Přesto i v situaci, kdy jsou volné peněţní prostředky k dispozici, nemusí být koupě za hotové nejvýhodnější formou. Je nutné zvaţovat tzv. náklady obětované příleţitosti. Ty jsou obvykle definovány jako prospěch, o který je dotyčný subjekt připraven tím, ţe se rozhodne investovat finanční prostředky právě tímto způsobem. Rozhoduje-li se podnik např. mezi koupí nového osobního automobilu a investicí do nového účetního softwaru zefektivňujícího ekonomickou činnost podniku, investicí do koupě automobilu se dobrovolně vzdává výnosu ze zvýšení efektivity ekonomické činnosti vyplývající z modernizace softwaru. Ač by se mohlo zdát, ţe je nákup za hotové nejméně pouţívanou formou financování, najde se v ČR řada společností, které tímto způsobem financují vozové parky v řádu stovek aut. Koupě na úvěr Při koupi majetku na úvěr má podnik oproti koupi za hotové jednu velkou výhodu, a sice, ţe nepotřebuje větší mnoţství volných finančních prostředků. Ty si obstarává půjčkou prostřednictvím banky či jiné finanční instituce. Kromě této výhody získává podnik koupí majetku na úvěr další neoddiskutovatelné profity – majetek je sice nakoupen za „cizí“ peněţní prostředky, ovšem jiţ okamţikem nákupu se stává majetkem kupujícího s právem tento majetek daňově odpisovat. Tuto výhodu umocňuje dále fakt, ţe úroky z úvěru jsou za podmínek stanovených v §24 odst. 2 písm. Zi) ZDP daňové uznatelným nákladem (výdajem). Koupí na úvěr tak podnik obvykle získává za vypůjčené peníze právo do daňově uznatelných nákladů (výdajů) uplatňovat jak odpisy majetku, tak i placené úroky z úvěrů a půjček. Nevýhodou koupě na úvěr oproti koupi za hotové je nutnost vynakládat další náklady na koupi – jedná se zejména o placené úroky z úvěrů, poplatky spojené 20

s vedením úvěrových účtů, poplatky za vyřízení ţádosti o úvěr a v neposlední řadě také fakt, ţe přijmutím úvěru dochází k účetnímu zadluţení podniku, neboť výše přijatého úvěru se objeví přímo v rozvaze podniku jako poloţka cizích zdrojů. To samozřejmě poněkud zhoršuje pozici podniku v případě hodnocení rizikovosti investory či obchodními partnery. Koupě na leasing Dalším způsobem „pořízení“ majetku je leasing. Slovo pořízení je v tomto případě v uvozovkách zcela záměrně, neboť leasingem (ať jiţ operativním či finančním) nedochází k pořízení majetku v pravém slova smyslu. Vlastnické právo k majetku zůstává po celou dobu trvání leasingového vztahu pronajímateli. V případě operativního leasingu nedojde k převodu vlastnických práv na nájemce dokonce ani po skončení platnosti leasingové smlouvy. Na nájemce tedy přechází pouze právo takový majetek pouţívat, za coţ se nájemce smluvně zavazuje platit pronajímateli leasingové splátky. Hlavní výhoda tohoto způsobu pořízení je podobná jako v případě úvěru – podnik nepotřebuje k nákupu majetku k datu nákupu velký objem finančních prostředků, neboť platby za leasing jsou rozloţeny do delšího časového období. Výhodou je také, ţe nájemné (leasingové splátky) je za podmínek stanovených v §24 odst. 2 písm. H) a §24 odst. 4-6 ZDP daňové uznatelným nákladem. Další výhodou je fakt, ţe leasing (na rozdíl od úvěru) nepředstavuje účetně zvýšení zadluţenosti podniku (byť z ekonomického hlediska se bezesporu o zadluţení jedná), neboť fakticky vzniklý závazek z leasingové smlouvy se neprojeví v rozvaze podniku jako poloţka zvyšující cizí zdroje. O závazcích z leasingu se účtuje v podmínkách ČR pouze v podrozvahové evidenci. Úvěr versus leasing Kaţdý ze způsobů pořízení majetku má své výhody a nevýhody. Má-li podnik (či fyzická osoba) dostatek volných finančních prostředků, zřejmě se rozhodne pro koupi majetku za hotové. Avšak i v tomto případě je moţné zvaţovat i pořízení formou leasingu, a to např. z důvodu různých relativně výhodných leasingových akcí (0% navýšení apod.), nebo díky nabízenému havarijnímu pojištění či povinnému ručení, které jsou leasingové společnosti schopny zprostředkovat za poměrně výhodných podmínek. Hlavní rozhodovací dilema stojí před kupcem v okamţiku, kdy se má rozhodnout mezi koupí na úvěr a pořízením majetku formou leasingu. Jak tedy v tomto případě postupovat? Při rozhodování o způsobu pořízení majetku na úvěr či formou leasingu jsou klíčové tři oblasti: 21

A) administrativní náročnost a právo disponování s majetkem B) daňové dopady C) finanční náročnost pořízení Ad A) Jedním z důvodů, proč je leasing v ČR tak populární, je skutečnost, ţe ve srovnání s pořízením majetku na úvěr je tento způsob pořizování majetku administrativně méně náročný. Při vyřizování leasingové smlouvy je potřeba podstoupit obvykle mnohem méně procedur neţ v případě vyřizování úvěru. K sepsání leasingové smlouvy obvykle stačí pouze potvrzení o výši příjmů fyzické osoby (potvrzení o příjmu ze závislé činnosti, daňové přiznání v případě fyzické osoby podnikatele vedoucí daňovou evidenci), popsání rodinného stavu ţadatele a písemný souhlas partnera (manţela, manţelky) s pořízením majetku na leasing. V případě osob vedoucích účetnictví je obvykle vyţadována účetní závěrka za minulé roky a někdy téţ mezitímní účetní závěrka aktuálního roku. Zajištění je vyţadováno obvykle pouze u majetku pořizovaného formou leasingu s velmi vysokou pořizovací cenou. Další administrativní úlevy poskytují leasingové společnosti zejména v souvislosti s leasingem dopravních prostředků (tedy nejţádanější forma leasingu). V souvislosti s leasingem dopravních prostředků bývá stále častěji přímo do leasingové smlouvy zakomponováno povinné ručení a příp. i havarijní pojištění, které leasingové společnosti nabízejí za podstatně výhodnějších podmínek neţ běţné pojišťovny. Nájemci tímto šetří čas potřebný k vyřízení těchto doplňkových sluţeb a také finanční prostředky. Administrativní náročnost zařízení úvěru je obvykle vyšší, i kdyţ v poslední době přistupují banky a jiné úvěrové instituce pod konkurenčním tlakem leasingových společností také k omezování sloţitosti administrativního vyřizování úvěru. Přesto je zřejmé, ţe poţadavek na zajištění úvěrů musí být jiţ z podstaty poskytovaných produktů vyšší neţ u leasingu. V případě leasingu totiţ po celou dobu trvání leasingové smlouvy zůstává majetek vlastnictvím pronajímatele. Koupí majetku na úvěr se majetek stává okamţitě vlastnictvím kupujícího. Banka je tak oproti leasingové společnosti v nevýhodě, neboť půjčuje peníze na majetek, který nebude jejím vlastnictvím, nýbrţ vlastnictvím kupujícího. Z tohoto důvodu je nutno trvat na zajištění úvěrů jiţ od mnohem niţších částek, neţ je tomu v případě leasingu. A právě nutnost nalézt vhodného ručitele nebo mít k dispozici majetek pouţitelný pro zřízení zástavního práva pro věřitele vede ke značně sloţitější administrativě. Pozice bank je navíc stále sloţitější i z toho důvodu, ţe i leasingové společnosti v poslední době přistupují na poskytování spotřebitelských úvěrů svým zákazníkům. Daňová

22

reforma a z ní vyplývající změny od 1.1.20089 opět vytvořili prostor pro rozvoj financování formou úvěru u leasingových společností. Z hlediska práva volně disponovat s majetkem se však výhody leasingu a úvěru obrací. Jiţ bylo naznačeno, ţe při pořízení majetku na úvěr se stává kupující vlastníkem kupovaného majetku okamţitě podpisem kupní smlouvy. V případě pořízení na leasing je majetek celou dobu leasingu majetkem leasingové společnosti (pronajímatele). Z toho také vyplývá, ţe u pronajatého majetku jsou značně omezena nájemcova práva s majetkem volně nakládat. Nájemce tak nemá oprávnění bez souhlasu pronajímatele na pronajatém majetku provádět úpravy či technické zhodnocení. Tato omezení v případě koupě na úvěr neplatí. Ad B) Z hlediska daňových dopadů leasingu a koupě na úvěr platí, ţe za podmínek stanovených ZDP je u leasingu daňově uznatelným nákladem (výdajem) placené nájemné, u úvěru jsou to placené úroky. Také poplatky spojené s uzavřením a vedením úvěrových účtů a leasingových smluv jsou při splnění podmínek ZDP daňovým nákladem (výdajem). V případě pořízení majetku na úvěr lze do daňových nákladů (výdajů) uplatňovat také daňové odpisy. Tuto moţnost nájemce v případě leasingu aţ na některé výjimky nemá. Daňové odepisování ve většině případů provádí pronajímatel. Výjimky představuje pouze nehmotný majetek, který můţe na základě §32a odst. 3 ZDP kromě vlastníka odpisovat také poplatník, který k tomuto majetku nabyl právo uţívání za úplatu (nájemce). V tomto případě je pak v §32a odst. 4 ZDP určeno, ţe nájemce odpisuje takový pronajatý nehmotný majetek rovnoměrně po celou dobu odpisování a odpis vypočte jako poměr vstupní ceny a doby sjednané smlouvou. Dále pak můţe nájemce odpisovat technické zhodnocení pronajatého hmotného majetku, je-li hrazeno nájemcem a tzv. jiný majetek definovaný v § 26 odst. 3 písm. c) ZDP (s ohledem na zaměření této diplomové práce se nebudeme zaobírat detaily). Ad C) Další velmi významnou oblastí, kterou je nutno zvaţovat při rozhodování o pořízení majetku formou leasingu nebo úvěru, jsou skutečné peněţní toky, které musí poplatník vynaloţit v průběhu trvání leasingového vztahu nebo úvěrového vztahu. Vzájemným porovnáváním jednotlivých metod financování se zabývají postupy aplikované finanční matematiky. Jednou z moţností, jak porovnat výhodnost leasingového nebo úvěrového financování je např. metoda čisté výhody leasingu. Při aplikování této metody porovnání výhodnosti leasingu a úvěrového financování jde o porovnání čisté současné hodnoty investice financované leasingem a financované z úvěru. Platí-li, ţe čistá 9

Omezení minimální délky splatnosti u finančního leasingu dle jednotlivých odpisových skupin, do kterých předmět financování spadá.

23

současná hodnota investice financované leasingem je větší neţ čistá současná hodnota investice financované z úvěru, je výhodné pořídit majetek formou leasingu. V opačném případě je vhodné pouţít úvěrové financování10.

2.4 Daňové a účetní aspekty leasingu Velké nebezpečí leasingu z hlediska daně z příjmů spočívá v tom, ţe při nesplnění podmínek ZDP se placené nájemné, které bylo původně daňově uznatelným nákladem (výdajem) můţe stát zpětně nájemným daňově neuznatelným. S tímto je spojeno také riziko penále, úroků z prodlení a pokut. Z hlediska daňové uznatelnosti nájemného je nutno mít na zřeteli zejména zásadu časového rozlišování nájemného. Zásada časového rozlišování nájemného znamená, ţe jako daňový náklad, (výdaj) v případě nájemce a daňový výnos (příjem) v případě pronajímatele bude v daném zdaňovacím období vykázána pouze ta část nájemného, která se časově tohoto zdaňovacího období skutečně týká. Povinnost časově rozlišovat nájemné mají všechny účetní jednotky vedoucí účetnictví v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví (to znamená, ţe nájemce vedoucí účetnictví přímo ve své účetní evidenci časově rozlišuje placené nájemné formou nákladů příštích období, pronajímatel vedoucí účetnictví pak časově rozlišuje přijaté nájemné formou výnosů příštích období). Jelikoţ na osoby vedoucí daňovou evidenci se nevztahují ustanovení zákona o účetnictví, který povinnost časového rozlišování nákladů a výnosů stanovuje pro účetní jednotky vedoucí účetnictví (tzn., ţe osoby vedoucí daňovou evidenci nejsou účetní jednotkou ve smyslu zákona o účetnictví), je výše uvedená povinnost jedinou zákonnou podmínkou týkající se časového rozlišování nájemného u osob vedoucích daňovou evidenci. Z toho plyne závěr, ţe z osob vedoucích daňovou evidenci musí časově rozlišovat nájemné pouze nájemce u finančního leasingu s následnou koupí najaté věci. Povinnost časově rozlišovat nájemné tedy nemá nájemce vedoucí daňovou evidenci v případě operativního leasingu. Pronajímatel vedoucí daňovou evidenci nemá povinnost časově rozlišovat nájemné ani u operativního ani u finančního leasingu. Akontace Pojem akontace je ve spojení s leasingem termínem zcela běţným. Z hlediska daně z příjmů se pod tímto pojmem ovšem skrývá velké riziko. ZDP totiţ pojem akontace nezná. Z tohoto důvodu se 10

Leasing v praxi – praktický průvodce, Ing. Petr Valouch, Grada Publishing, a. s., 2008, str. 22

24

můţe velmi snadno stát, ţe v okamţiku, kdy bude v leasingové smlouvě uveden pojem akontace bez dalšího vysvětlení, co se tímto termínem myslí, můţe vyvstat při finanční kontrole problém pro posuzování daňové uznatelnosti „akontace“. „Akontace“ v praxi vystupuje ve třech základních formách jako: -

první zvýšená splátka nájemného (nultá splátka, mimořádná leasingová splátka)

-

záloha na splátky nájemného

-

záloha na kupní cenu

Jedná-li se o zvýšenou leasingovou splátku, dochází k časovému rozlišování této splátky u nájemce prostřednictvím účtu Náklady příštích období, u pronajímatele prostřednictvím účtu Výnosy příštích období. Daňově uznatelným nákladem (výdajem) je pak poměrná část celkového nájemného týkajícího se daného zdaňovacího období. Zároveň si opět musíme uvědomit, ţe v případě finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci má povinnost časového rozlišování nájemného i nájemce vedoucí daňovou evidenci. Pronajímatel vedoucí daňovou evidenci tuto povinnost totiţ obecně nemá, viz výše v textu. Předčasné ukončení smlouvy u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku (z důvodu prodeje nájemci) V praxi se stává, ţe v průběhu trvání finančního leasingu se nájemce a pronajímatel dohodnou, ţe nájemce odkoupí majetek, který měl pronajatý, ještě před skončením doby pronájmu. Z hlediska právního se v tomto případě jedná o předčasné ukončení nájemní smlouvy dohodou. Dnem ukončení smlouvy je den, na kterém se pronajímatel a nájemce dohodnou (nejčastěji den prodeje majetku). Při posuzování daňových dopadů takto předčasně ukončené leasingové smlouvy z hlediska ZDP je nutno vycházet z ustanovení §24 odst. 5 ZDP (novela ZDP platná od 1.1.2008 v tomto ustanovení nic podstatného nezměnila). Dle tohoto ustanovení platí, ţe prodává-li se majetek, který byl předmětem nájemní smlouvy po jejím ukončení nájemci, uznává se nájemné do výdajů (nákladů) pouze za podmínky, ţe kupní cena: A) Hmotného majetku, který lze odpisovat podle tohoto zákona, nebude niţší neţ zůstatková cena vypočtená rovnoměrným způsobem podle §31 odst. 1 písm. A) ZDP ze vstupní ceny evidované u vlastníka nebo pronajímatele za dobu, po kterou mohl být tento majetek odpisován; přitom při výpočtu zůstatkové ceny osobního automobilu se vţdy vychází ze 25

vstupní ceny včetně DPH. Je-li vlastníkem nebo pronajímatelem poplatník, který u pronajímaného hmotného majetku pokračoval v odpisování podle §30 odst. 10 ZDP (jedná se o podmínky pro pokračování v odpisování po původním vlastníkovi), stanoví se zůstatková cena, jako by ke změně v osobě vlastníka nebo pronajímatele nedošlo. B) Pozemku nebude niţší neţ cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu (jedná se o zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku), platná ke dni nabytí pozemku. Je-li mezi nájemcem a pronajímatelem sjednána dohoda o budoucí koupi pozemku v souvislosti se smlouvou o finančním pronájmu s následnou koupí stavebního díla umístěného na tomto pozemku, uznává se nájemné do výdajů (nákladů) za podmínky, ţe bude kupní cena pozemku vyšší neţ cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu11 ke dni prokazatelného sjednání dohody o budoucí koupi pozemku. C) Hmotného majetku vyloučeného z odpisování (§27) nebude niţší neţ cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu (zákon o oceňování majetku) platná ke dni sjednání kupní smlouvy.

11

Zákon č. 151/1997 Sb., O oceňování majetku

26

3. Jedinečné kontrolní mechanismy Finanční instituce se vedle standardizovaných zajištění svých obchodních případů chrání celou řadou specifických kontrolních mechanismů, které slouţí k vyhodnocení úvěruhodnosti a úvěruschopnosti ţadatelů o financování. Často vyuţívají k vyhodnocení ţádostí scoringových či ratingových nástrojů. Těmto metodám bude detailně věnována pozornost v následující kapitole. Mimo těchto vyhodnocovacích nástrojů, existuje řada kontrol, kterým musí být kaţdá jednotlivá ţádost o úvěrový produkt podrobena. V této kapitole budou specifikovány kontrolní mechanismy, které jsou ve finančních institucích běţně pouţívány a díky kterým se daří bankám a leasingovým společnostem chránit zapůjčované prostředky a zabezpečit tak řádné splacení svých pohledávek vůči klientům. Níţe budou uvedeny kontrolní mechanismy, které jsou pouţívány jak v bankovnictví, tak v leasingové sféře. Vztahují se většinou k ověření osoby ţadatele a demografických údajů, které v ţádosti uvedl. Budou také bodově zmíněny kontroly prováděné prostřednictvím různých úvěrových registrů. Podrobné informace k jednotlivým úvěrovým registrům budou následovat v kapitole č. 5.

3.1 Společné kontroly v leasingu a bance Společné kontroly v leasingových společnostech a v bankovních ústavech se v naprosté většině týkají ověření osoby ţadatele, ať se jedná o fyzickou existenci, kontakty, historii či jeho splátkovou morálku. Výčet společných kontrol je uveden níţe: -

Kontrola formátu rodného čísla – formát rodného čísla je kontrolován dle logiky „modulo 11“, tj. dělitelnost rodného čísla číslicí 11. Všechna platná rodná čísla splňují tuto podmínku, v případě, ţe kontrola neproběhne s pozitivním výsledkem, existuje moţnost, ţe se jedná o smyšlené rodné číslo a existuje vysoká pravděpodobnost podvodného jednání ze strany klienta.

-

Kontrola správnosti formátu IČO – kaţdé IČO má svůj nezaměnitelný formát a pokud není moţné dle tohoto jedinečného čísla společnost či podnikatele identifikovat – není moţné pokračovat ve zpracování ţádosti klienta.

-

Kontrola existence klienta – v případě právnických osob nebo fyzických osob podnikatelů – kontrola se provádí na www.justice.cz nebo na www.rzp.cz . Současně s kontrolou existence 27

klienta bývá zároveň provedeno ověření oprávněných osob, které mohou za právnické osoby jednat – tj. kontrola jednatelů, prokuristů a členů představenstev jednotlivých právnických subjektů. -

Ověření žadatele/vlastníků/managementu – jedná se o jednu z velmi důleţitých kontrol. Existuje velké mnoţství různých veřejně přístupných databází a registrů, které jsou nám k dispozici buď ve formě tištěných periodik, nebo ve formě internetových aplikací. Společnost Creditinfo Solutions, s. r. o. pomocí své aplikace SSV (Systém sledování vazeb) dosáhla maximální koncentrace zdrojů na jedno místo a dala svým klientům k dispozici aplikaci, která usnadňuje vyhledávání majetkových a personálních vazeb mezi podnikatelskými subjekty a fyzickými osobami. K jednotlivým propojením a vazbám jsou zobrazovány veškeré dostupné negativní informace typu: exekuce, návrh na konkurz, konkurz, insolvenční rejstřík, databáze dluţníků, likvidace a další. Existuje zde moţnost vyuţít sledování geografických vazeb, které poukazují na společné podnikatelské prostory více firem, k dispozici jsou také historická spojení společností a fyzických osob, která věřitelům slouţí k odhalení informací, jak byl management úspěšný v jiných společnostech, ve kterých historicky působil. Aplikace obsahuje mnoho dalších funkcí, nicméně pro potřebu této práce je uvedený výčet dostačující. V příloze č. 3 jsou uvedeny všechny zdroje, se kterými aplikace SSV pracuje a je zde také znázorněn typový výstup/report ve formě stromového grafu.

-

Kontrola předmětu podnikání – tato kontrola je specifická pro kaţdou finanční instituci a odvíjí se od úvěrové strategie jednotlivého peněţního ústavu – často bývají dané limity či omezení na některé předměty podnikání jako jsou: výroba zbraní a jejich příslušenství, výroba trhavin, jaderný průmysl, herny, výroba výherních automatů atd.

-

Kontrola dokladu totožnosti v databázi MVČR12 – „databáze neplatných občanských dokladů“ – v této databázi jsou uvedeny všechny Občanské průkazy evidované jako ztracené, odcizené, ze zákona neplatné a neplatné na základě rozhodnutí, včetně data ohlášení ztráty nebo odcizení a data neplatnosti v ostatních případech. Pokud je doklad v této databázi nalezen, nemůţe být provedena identifikace klienta a ţádost nesmí být zpracována (kontrola je veřejně přístupná na stránkách http://www.policie.cz ).

-

Kontrola telefonního spojení domů a adresy trvalého bydliště – kontrola se provádí pouze v případě, ţe klient uvede pevnou linku do místa bydliště faktickým ověřením na www stránkách (www.softgate.cz); ověřené telefonní číslo se následně také fyzicky validuje

12

MVČR – Ministerstvo vnitra České republiky

28

telefonickým hovorem.

Adresa trvalého bydliště se ověřuje pomocí předloţeného

občanského průkazu a také dle předloţeného dokladu. Jako předmětný doklad bývají často vyuţívány vyúčtování sluţeb SIPO, faktury za telekomunikační sluţby, výpisy z účtu či doklady o zaplacení nájmu. Akceptovatelný je téměř jakýkoliv doklad za sluţby, na kterém figuruje trvalá adresa klienta. -

Kontrola zaměstnání klienta – ověřuje se existence zaměstnavatele ţadatele (na www.justice.cz nebo na www.rzp.cz ), dále se provádí kontrola uvedeného telefonického spojení na mzdovou účtárnu zaměstnavatele (standardně se netelefonuje na uvedené telefonické spojení ze ţádosti, ale bývá vyhledáno spojení jinou cestou – např. přes informace tj. 1180 nebo přes www.softgate.cz). Poslední z kontrol zaměstnání je fyzický telefonát do mzdové účtárny a ověření výše příjmu (zda koresponduje s příjmem, který uvedl klient v ţádosti a nebo s předloţeným potvrzením o příjmu) a ověření, zda je klient ve zkušební či výpovědní lhůtě, zda jsou evidovány nějaké sráţky ze mzdy, či jiné informace, které by mohli ovlivnit klientovu schopnost splácet.

-

Kontrola klienta v interních databázích jednotlivé finanční instituce – tj. ověření, zda byl klient jiţ historicky či aktuálně je financován touto společností (o jaký produkt se jednalo, výše a splatnost úvěru) a následně také ověření jeho splátkové morálky.

-

Kontrola klienta v insolvenčním rejstříku – od 1.1.2008 vstoupil v platnost nový Insolvenční zákon, který nově definuje pojem „předluţení“ – všechny finanční instituce musí bedlivě a minimálně na denní bázi sledovat statut svých klientů v Insolvenčním rejstříku, aby mohli pruţně reagovat při přihlašování do insolvenčního řízení. Detail nové úpravy Insolvenčního zákona je popsán v Příloze č. 1 této diplomové práce.

-

Kontrola bonity klienta – tato kontrola je opět velice specifická pro kaţdou finanční instituci a pro typ ţadatele (fyzická osoba nepodnikatel, fyzická osoba podnikatel a právnická osoba), nicméně cíl má stejný, tj. ověřit schopnost klienta úvěrový či leasingový produkt splácet. Jedná se ve většině případů o jednoduchý kalkulátor rozpočtu domácnosti či společnosti, který reflektuje veškeré příjmy a výdaje domácnosti popř. hospodářský výsledek společnosti. Základní funkcí je zjistit, zda-li bude mít klient po odečtení veškerých výdajů od příjmů domácnosti dostatek prostředků na splácení pravidelných splátek popř. jakou rezervu bude mít ještě rodina k dispozici. Příklad jednoduchého excelovského kalkulátoru na výpočet bonity u fyzických osob nepodnikatelů je uveden v Příloze č. 2

-

Kontrola bezdlužnosti klienta – tj. předloţení potvrzení o bezdluţnosti vůči ČSSZ (Česká správa sociálního zabezpečení) či FÚ (finančnímu úřadu) – tato potvrzení bývají většinou vyţadována u fyzických osob podnikatelů a právnických osob. 29

-

Databáze sdružení SOLUS – Solus je „zájmové Sdruţení právnických Osob na ochranu Leasingu, Úvěrů a dalších vybraných sluţeb poskytovaných Spotřebitelům, podnikatelům a právnickým osobám“. Databáze je k dispozici komukoliv kdo poţádá o členství v tomto sdruţení, ţádost bude schválena a společnost se pak stane řádným členem sdruţení SOLUS.

3.2 Jedinečné kontroly v bance -

bankovní reference – tímto typem moţnosti ověření klientů můţe ze zákona o bankách disponovat pouze bankovní subjekt – můţe si tak u libovolného klienta vyţádat bankovní referenci od jakékoliv banky na území České republiky

-

databáze Centrálního registru úvěrů (CRÚ) – tato databáze slouţí pouze bankovním subjektům a dává bankám k dispozici informace o úvěrové angaţovanosti fyzických osob podnikatelů a právnických osob (obsahuje pozitivní i negativní informace o klientech bank)

-

Bankovní registr klientských informací (BRKI) - ze zákona o bankách si banky mohou i bez svolení klientů vyměňovat informace o jejich platební morálce. Přístup do tohoto registru je nebankovním subjektům odepřen.

3.3 Jedinečné kontroly v leasingové společnosti Kontroly, které jsou jedinečné pro leasingové společnosti se většinou týkají předmětu financování. V bankách je totiţ úvěr poskytován primárně na základě demografických údajů a bonity klienta, zatímco v leasingových společnostech je předmětem důsledné kontroly také právě zmiňovaný předmět leasingu/úvěru. Výčet specifických leasingových kontrol je následující: -

Kontrola VIN a SPZ automobilu v databázi MVČR - VIN (výrobní číslo karoserie) systém obsahuje údaje pouze o těch osobních motorových vozidlech (včetně motocyklů), která byla odcizena na území České republiky a jejichţ odcizení bylo oznámeno Policii České republiky ve lhůtě tří let před dnem aktualizace databáze. Policie České republiky si vyhrazuje právo nezařadit do systému odcizené motorové vozidlo (motocykl), pokud je to nutné pro plnění jejich úkolů dle zákona. Databáze je dostupná na http://www.policie.cz .

-

Kontrola existence duplikátu VTP (velký technický průkaz) – na základě této kontroly financující společnost zjistí, zda je ke stávajícímu VTP vydán duplikát. Obecně jsou vozy s duplikátem VTP povaţována za rizikovější, protoţe leasingová společnost má sice 30

v trezoru deponovaný VTP, aby zamezila leasingovému nájemci moţnost převoditelnosti vozu, pokud však má leasingový nájemce zhotovený duplikát je tato deponace prakticky bezpředmětná. -

Kontrola zpětného financování – stále častějším jevem je, ţe klienti chtějí zpětně profinancovat své stávající vozy – takovému financování se říká zpětný leasing/úvěr a leasingová společnost prakticky oproti „zástavě“ vozu dává klientovi k dispozici volné finanční prostředky. U těchto obchodů je potřeba postupovat velice obezřetně a často bývají tyto obchody charakteristické vysokou akontací (poměr vlastních zdrojů) – jinými slovy, leasingová společnost nefinancuje téměř nikdy 100% hodnoty vozu, nýbrţ např. maximálně 70% dle ceníkové hodnoty vozu nebo dle znaleckého posudku.

-

Hodnota doplňků je nad stanovený limit – tato kontrola spočívá v tom, ţe doplňkové vybavení vozu (tzv. nadvýbava) by neměla standardně přesáhnout 20% hodnoty vozu. Pokud tuto hranici doplňková výbava vozu přesáhne – je třeba se ţádosti o financování věnovat individuálně, případně nestandardní nadvýbavu z financované částky odečíst.

-

Kontrola rizikovosti dodavatele – je třeba si uvědomit, ţe banky prodávají své produkty zejména pomocí své pobočkové sítě tzn. pomocí vyškolených odborníků (vlastních zaměstnanců). Leasingové společnosti získávají většinu svých obchodních případů prostřednictvím autodealerů (brandových dealerů a bazaristů). Kvalita těchto lidí je zcela odlišná a tito dodavatelé sledují zejména své vlastní zájmy a nikoliv zájmy leasingové společnosti. Je tedy důleţité sledovat rizikovost obchodů dodávaných jednotlivými dodavateli – v případě vysoké rizikovosti dodávaných obchodů zváţit ukončení spolupráce s dealerem. Detail monitorování rizikovosti dealerů si uvedeme v kapitole č. 6.

-

Kontrola adekvátnosti pořizovací ceny vozu oproti dostupným ceníkům – aktuálně pravděpodobně nejrozsáhlejší a nejuţívanější ceník na českém trhu je ceník TAX-expert (IBS expert). Jedná se o aplikaci pro výpočet průměrné trţní hodnoty vozidla vybraného z rozsáhlé databáze oficiálně i individuálně dováţených vozidel. Aktuálně je v databázi více neţ 50 000 typů vozidel. Výpočet je zaloţen na vlastní metodice vycházející z více neţ desetileté zkušenosti s monitorováním a vyhodnocováním trhu s ojetými i novými vozidly. Tato aplikace také umoţňuje individuálně ocenit specifické typy vozů, které se nenacházejí ve výše uvedené databázi typových vozidel. Další moţností vyuţití je prognózování vývoje cen, který je k dispozici v podobě aplikace pro výpočet budoucích zůstatkových hodnot nových vozidel vybraných z databáze oficiálně dováţených vozidel. Tato metodika je zaloţena na tzv. prognózovacích křivkách, které vyjadřují pravděpodobný pokles hodnoty nového vozidla v závislosti na čase a počtu předpokládaných najetých kilometrů. Průběh 31

poklesu hodnot ovlivňují další faktory jako např. moţný vliv očekávaných faceliftů či nových modelů uvedených na trh. Zůstatkové hodnoty jsou stanovovány v rozsahu nových osobních a terénních vozidel. Výpočet je omezen maximálním stářím 60 měsíců a kilometrickým proběhem 250 000 km. -

Dokladová prověrka vozidla13 – tato kontrola se společně s fyzickou kontrolou vozidla provádí zejména u individuálně dováţených vozidel a má za úkol zabezpečit leasingové společnosti informace, ţe vozidlo bylo v zahraničí řádně odhlášeno či koupeno dle platných zákonů, neváznou na něm ţádná zástavní práva či dluhy apod. Těmito kontrolami se zabývá na trhu opět několik subjektů, v principu jsou však jimi poskytované sluţby identické a ceny těchto sluţeb se liší max. v řádech desetikorun. Základní charakteristiky dokladové prověrky jsou následující: o je zaloţena na prověření původu vozidla v daném státě na základě úplného čísla karosérie vozidla (VIN) o v případě, ţe není známa země původu vozidla, jsou poskytovatelé těchto sluţeb schopni zjistit i zemi původu o při dokladové prověrce se zjišťuje, zda v zadané zemi bylo vozidlo registrováno a řádně odhlášeno, popřípadě zda důvodem odhlášení byla totální škoda na vozidle. o nejčastějšími právními vadami jsou, kdyţ je vozidlo stále registrováno v zahraničí, vozidlo je v zahraničí v majetku třetí osoby (např. leasingové společnosti), na vozidle byla v zahraničí hlášena pojistná událost, která byla likvidována jako totální škoda na předmětném vozidle

-

Fyzická prověrka vozidla – jedná se prakticky o druhý stupeň dokladové prověrky, který spočívá v následujících úkonech: o Kontrola dokladů vozidla - prověření originality dokumentů vozidla, prověření pravdivosti údajů uvedených v dokumentech vozidla, rozkódování výrobního čísla karoserie tj. VIN a následná kontrola zda patří danému vozidlu. o Kontrola identifikačních znaků vozidla - prověřování originality identifikačních znaků vozidla a jejich srovnání se standardy výrobce, kontrola a vyhodnocení typového štítku, zákaznického nebo výrobního štítku, rozbor výrobních údajů na sklech vozidla, rozbor výrobních údajů na bezpečnostních pásech a plastových dílech, prověření původnosti čísla motoru a jeho podrobné zkoumání, měření

13

www.cebia.cz

32

původnosti raţby VIN a jeho okolí, původnost barev a kontrola dalších skrytých identifikačních znaků. o Analýza vrstvy laku karoserie - měřením tloušťky laku speciálním přístrojem se zjišťuje původnost laku na jednotlivých dílech karoserie. o Magneto-prášková metoda - tato metoda nedestruktivního zkoušení povrchových a podpovrchových vad materiálu je zaloţena na principu rozptylových magnetických polí, kdy dochází k vizualizaci v místě nestejnorodosti materiálu. Je moţné jí zjistit zda některá část dílu karoserie obsahující některý identifikační znak nebyla úmyslně vyříznuta a nahrazena částí jinou. o Fotodokumentace – při prováděné expertíze se pořizuje komplexní digitální fotodokumentace

(exteriér,

interiér,

případná

poškození

a

nejdůleţitější

identifikátory vozidla) -

Kontrola roku výroby vozidla (ROKVY = ROK VÝroby) - ROKVY je uţivatelsky jednoduchý informační systém zaměřený na zjišťování roku výroby vozidel. Systém má podporu ve správě rozsáhlých databází vozidel. V současné době všechny spravované databáze obsahují přibliţně 20 mil. záznamů. Pro pravidelné smluvní uţivatele (společnosti, instituce) je přístupný na síti internet. Systém pracuje velmi jednoduše - pouze podle zadaného VIN aplikace obratem poskytne správný rok výroby vozidla.

-

Kontrola VIN u jiných leasingových společností – tato kontrola uvádí, zda není předmět leasingu financován jinými leasingovými společnostmi. Pokud by byl jedinečný identifikátor VIN nalezen v databázi jiné leasingové společnosti, znamenalo by to, ţe je aktuálně předmět leasingu financován právě touto leasingovou společností a před schválením bude nutné doloţit doklad o ukončení financování u této instituce. Jinak není moţné ţádost o financování schválit.

-

Nebankovní registr klientských informací (NRKI) – tento registr je vyuţíván nebankovními subjekty poskytujícími finanční produkty, aby sdílely v rámci nebankovní sféry informace o splátkové morálce svých klientů.

33

4. Scoring a rating S bankovní či leasingovou praxí jsou stále častěji spojovány pojmy rating a scoring. V obou případech se jedná o nástroj slouţící k vyhodnocení ţádosti o finanční produkt (úvěr či leasing) nebo o nástroj, který hodnotí stávající spolupráci s klientem14. Pro potřeby diplomové práce budou připomenuty základní definice a typy výše uvedených nástrojů a dále bude pozornost věnována výhradně scoringovým a interním ratingovým nástrojům. Je důleţité si uvědomit, ţe scoringové a ratingové nástroje jsou pouţívány napříč finančním sektorem a jejich úkolem je co moţná nejvíce standardizovat proces schvalování úvěrových produktů a ochrana věřitelů před úvěrovými riziky. Jak jsme se jiţ zmínili v bakalářské práci, tak rozdíl mezi scoringem a ratingem bývá často nepatrný. Jedním ze základních rozdílů je to, ţe rating je rozsáhlejší proces, který vyuţívá interních i externích informací a snaţí se analyzovat subjekt směrem do budoucna, kdeţto scoring více či méně popisuje stávající stav a doporučuje případ ke schválení či zamítnutí. Pár základních rozdílů obou uvedených nástrojů si uvedeme v níţe přiloţené tabulce. Tab. č. 3 - Základní rozdíly mezi interním ratingem a scoringem POLOŢKA

INTERNÍ RATING

SCORING

Zdroj dat

hodnocený subjekt, externí zdroje

hodnocený subjekt

Charakter dat

kvantitativní i kvalitativní s pohledem do budoucna

převáţně kvantitativní, důvěryhodné jsou minulé výsledky

Analýzu provádí

analytický tým, tj. 1 - 2 lidé

scoringová aplikace

Způsob hodnocení

analýza s převahou kvalitativních faktorů

automatizovaný proces s důrazem na kvantitativní část

Výsledek

Ratingová známka

výstup dle automatizovaného výpočtu

Doba hodnocení

1 týden aţ 1 měsíc

Cenová náročnost

mzdová náklady analytického týmu

Uţití

pro nestandardní nebo významné dlouhodobé kontrakty (zejména u financování právnických osob)

v minutách či hodinách minimální a nebo ţádný poplatek (automatické zpracování) pro standardní nebo menší obchody krátkodobějšího charakteru (zejména pro retailovou klientelu tj. fyzické osoby nepodnikatele a fyzické osoby popdnikatele)

14

Podrobněji viz Martin Králík, bakalářská práce Řízení úvěrových rizik v bance, str. 31

34

Rating se tedy zaměřuje na podrobnou analýzu společnosti. Jak je uvedeno výše v tabulce, analyzují se jak kvalitativní tak kvantitativní faktory. Mezi kvalitativní faktory se řadí např. následující: řízení společnosti (management), obchodní struktura podnikatelské a obchodní činnosti, cykličnost/sezónnost, konkurenční prostředí, technologické/technické změny, vládní politika/subvence, trţní ochrana/kvóty/tarify, dostupnost a cena surovin, profil klientely, výkonnost podniku a omezující kapacitní faktory, pracovní vztahy v rámci podniku, zatíţení ţivotního prostředí provozem podniku, právní závazky, finanční flexibilita společnosti, účetní politika a další. Kvantitativní informace se získávají v převáţné míře z účetních výkazů společnosti. Patří sem zejména Rozvaha společnosti, Výkaz zisků a ztrát, výkaz cash-flow, příloha k účetní závěrce, plány odbytové náplně, plány financování investic apod. Výstupem hodnocení ratingu společnosti je ratingová známka, která ve své podstatě identifikuje rizikovost hodnoceného subjektu a jeho úvěruhodnost a úvěruschopnost. Scoring ve své podstatě funguje na základě statistických analýz datové základny finanční instituce a z toho sestavené score karty15. Aplikační scoring je pouţíván pro nové, ale i stávající klienty banky a je aplikován v tom okamţiku, kdy klient vyplní formulář ţádosti o úvěrový produkt a tímto aktem oficiálně zaţádá o financování u banky. Pouţití aplikačního scoringu je v oblasti vyhodnocení úvěrových ţádostí (zejména pro retailovou16 klientelu) označováno jako jedno z nejlepších moţných řešení, zejména vzhledem k rychlosti rozhodování a standardizaci zpracování ţádostí. Efektivnost tohoto nástroje také podporuje dobré nastavení parametrů bankovních produktů (viz kapitola č. 2), kdy banka eliminuje přísun takových ţádostí, které nesplňují rámec stanovené úvěrové strategie, nebo které by byly scoringovým systémem zamítnuty.

15

Podrobněji viz Martin Králík, bakalářská práce Řízení úvěrových rizik v bance, str. 32 Retailová klientela – jedná se o fyzické osoby a fyzické osoby podnikatele; někdy do této oblasti fin. instituce řadí i tzv. malé a střední podniky 16

35

V některých případech bohuţel nelze „aplikační scoring“ pouţít, a proto vyvíjejí finanční instituce tzv. behaviorální scoringové nástroje. Pojem behaviorální scoring vychází z anglického slova „behaviour“ = chování a můţeme jej tedy volně přeloţit jako scoring (bodové ohodnocení) vyplývající z chování klienta. Struktura tohoto scoringového nástroje je obdobná jako u scoringu aplikačního, tj. systém je zaloţen opět na score kartě, která má více méně stejnou podobu jako aplikační score karta, avšak jsou v ní obsaţeny absolutně odlišné charakteristiky. Zatímco u aplikačního scoringu vyhodnocujeme data uvedená v ţádosti o úvěrový produkt, u behaviorálního scoringu se vyhodnocují data, která jsou jiţ dostupná na základě historie klienta u finanční instituce + data, která lze získat z dostupných externích databází a úvěrových registrů.

4.1 Scoring/rating v bance V zájmu zúţení široké oblasti bankovních vyhodnocovacích nástrojů bude pro potřeby diplomové práce pouţit pouze aplikační scoring pouţívaný pro vyhodnocování úvěrových ţádostí malých a středních podnikatelských subjektů. Právě v bankách u ţadatelů právnických osob dochází nejčastěji k potírání rozdílu mezi ratingem a scoringem. Scoringové nástroje jsou totiţ s ohledem na subjekt ţadatele jiţ tak propracované, ţe v nich bývají zahrnuté kvalitativní i kvantitativní informace + informace z externích zdrojů (nejčastěji z úvěrových registrů). V tomto případě jiţ více či méně opravdu záleţí na tom, v jaké formě je výstup z pouţitého nástroje prezentován. Zda-li je výstupem ratingová známka či hodnota score, přiřazená k určitému doporučení systému. Banky s ohledem na poţadavky direktivy Basel II17 a s ní spojeným IRB přístupem18, musí nově mít svá portfolia klientů ohodnocena interním ratingem. Ať jiţ tedy banka říká svému vyhodnocovacímu nástroji scoring a nebo rating, ve výsledku musí mít celé své portfolio úvěrovaných klientů přiřazen ratingový stupeň. Pokud je výstupem hodnota score, řeší to banky pomocí tzv. převodových můstků, kdy k jednotlivým intervalům hodnot score přiřadí jednoduše ratingovou známku. Obecně budeme v této diplomové práci výstupy převádět do podoby interního ratingu, bez ohledu na to, jestli je ţádost vyhodnocována v bance či leasingové společnosti. V praxi

17

Detailněji viz Martin Králík, bakalářská práce Řízení úvěrových rizik, str. 60 IRB (internal rating based) – úvěrované portfolio musí být ohodnoceno pomocí systému interního ratingu (kaţdý klient musí mít vlastní interní rating) 18

36

totiţ velice často bývá leasingová společnost součástí nějaké finanční skupiny a problematika řízení úvěrových rizik, Basel II a následně tedy i interních ratingů bývá řešena centralizovaně. S ohledem na sloţitost jednotlivých scoringových a ratingových nástrojů bude příklad bankovního scoringu demonstrován pouze na příkladu aplikačního scoringu pro právnické osoby. Struktura scoringového nástroje se vţdy liší podle druhu ţadatele a podle úvěrového produktu, který má být předmětným vyhodnocovacím nástrojem posuzován. Tyto nástroje jsou instituci od instituce odlišné – některé finanční subjekty si scoringové či ratingové nástroje vyvíjejí samostatně a jiné je zadají externím dodavatelům a nechají si je vyvinout tzv. na míru. Níţe je uveden příklad, jak můţe být koncipován scoringový nástroj pro vyhodnocení ţádostí o provozní či investiční financování právnických osob u banky. Schéma č. 3 - Struktura scoringového nástroje pro právnické osoby Oblast dat/informací/score

Váha v konečném score

Finanční výkazy

40%

Údaje o společnosti

30%

Údaje o vlastnících

20%

Soft fakta

10%

výsledné score

Finanční výkazy Pro představu je níţe uvedeno několik poměrových ukazatelů, které banky často v rámci svých scoringových nástrojů pouţívají. Hodnoty score a jednotlivé intervaly jsou smyšlené a pouţité pouze pro potřeby této diplomové práce.

charakteristika score

Provozní kapitál společnosti19

19

charakteristika mnoţství v% <0 0 - 30 31 - 70 71 – 150 151 a více

hodnota score v bodech - 10 35 60 95 120

Provozní kapitál – rozdíl mezi oběţnými aktivy a krátkodobými pasivy (často nazýván „pracovní kapitál“)

37

ROE (return on equity)

v% <0 0-5 5 - 15 15 a více v% <0 0 - 15 15 - 30 30 a více

20

Změna Cash-flow21

v bodech - 20 5 25 45 v bodech -15 30 50 65

Ve score kartě bývá většinou 4 – 7 základních poměrových ukazatelů (ziskovosti, cash-flow či kapitálové struktury). Často také dochází ke srovnávání meziročních ukazatelů – tzv. hodnocení vývoje (např. meziroční porovnání zisku, zadluţenosti, vlastního kapitálu apod.). Údaje o společnosti charakteristika score

Doba od zaloţení podnikání

Počet zaměstnanců

Klientská historie u banky

Počet vlastníků

Právní forma

20 21

charakteristika mnoţství v měsících 0–6 7 – 12 13 - 24 25 - 48 49 - 120 121 a více ks zaměstnanců 0 1 – 10 11 - 50 51 a více v měsících 0 - 12 13 - 24 25 - 48 49 - 72 73 a více ks vlastníků 0-1 2 3 a více typ společnosti k. s., v. o. s. a. s. ostatní

ROE – Return on equity – Výnosnost vlastního kapitálu Cash-flow – peněţní tok (tok příjmů a výdajů)

38

hodnota score v bodech 0 10 15 30 50 65 v bodech 0 5 20 25 v bodech 0 5 15 25 40 v bodech 0 10 0 v bodech 10 5 0

Údaje o vlastnících charakteristika score

Věk vlastníka

Vzdělání

Stav

Zkušenost v oboru

charakteristika mnoţství v letech 0 – 30 31 - 40 41 - 50 51 - 60 60 a více typ vzdělání základní středoškolské vyšší odborné vysokoškolské stav ţenatý vdova/vdovec svobodný rozvedený v letech 0-5 6 - 10 11 a více

hodnota score v bodech -35 -15 0 25 0 v bodech -25 -25 -10 0 v bodech 0 0 -10 -20 v bodech -10 0 5

charakteristika mnoţství postavení dobré průměrné horší neznámá závislost silná průměrná malá neznámá závislost silná průměrná malá neznámá velikost klesající stabilní rostoucí neznámá kvalita dobrá střední špatná neznámá

hodnota score v bodech 15 5 -10 -5 v bodech -5 0 15 -5 v bodech -5 0 15 -5 v bodech -15 10 0 -15 v bodech 10 0 -10 -10

Soft fakta charakteristika score Konkurenční postavení

Závislost na dodavatelích

Závislost na zákazníkovi

Velikost trhu

Kvalita účetnictví

39

riziko existuje neexistuje neznámé

Vlastnické riziko

v bodech -25 0 -25

Za kaţdou jednotlivou výše uvedenou oblast dat/score získá klient určitý počet bodů, ty jsou pak pomocí své váhy započítány do výsledné hodnoty score viz Schéma č. 1 na začátku této kapitoly. Následně je pak dle výsledné rozhodovací matice stanoven výsledek, tj. doporučení systému. Standardně jsou k dispozici tři základní druhy doporučení: -

Schváleno

- K posouzení

- Zamítnuto

V níţe uvedené rozhodovací matici jsou uvedeny dokonce dvě score – aplikační score a credit bureau score (to je vypočítáno na základě splátkové morálky klienta v úvěrových registrech – v případě banky jsou data čerpána z bankovního registru klientských informací a z centrálního registru úvěrů – detail v kapitole č. 5). Tab. č. 4 - Rozhodovací matice bankovního scoringového systému Aplikační score 100 - 85 84 - 70 69 - 50 49 - 30 29 a méně

Credit bureau score 100 - 80

79 - 65

64 - 40

39 - 20

schváleno schváleno schváleno k posouzení schváleno schváleno k posouzení k posouzení schváleno k posouzení k posouzení k posouzení k posouzení k posouzení k posouzení zamítnuto k posouzení k posouzení zamítnuto zamítnuto

19 – a méně

zamítnuto zamítnuto zamítnuto zamítnuto zamítnuto

Pro potřeby splnění poţadavků IRB (Basel II) banky mohou pouţít jednoduchý převodový můstek, který jim aplikační scoring promění na interní rating. Tab. č. 5 – Převodový můstek scoring x rating

scoring (body) 100 - 85 84 - 70 69 - 50 49 - 30 29 a méně

40

rating 4 5 6 7 8

Níţe uvedený převodový můstek je velice zjednodušený. Standardně mají banky interní rating např. v hodnotách 1, 2, 3, 4, 5A, 5B, 5C, 6A, 6B, 7 a 8. Společnostem, které jsou ohodnoceny ratingem 7 a horším, je ve většině případů financování odmítnuto, pokud úvěr nezajistí hmotným zajištěním (nemovitost, cenné papíry, hotovost apod.). Výše uvedený převodový můstek začíná ratingovou známkou 4, protoţe u aplikačního ratingu je prakticky nemoţné dosáhnout lepšího vyhodnocení. Ratingem 1 je např. moţné ohodnotit stát v pozici dluţníka. Bonitnější subjekt v naší ekonomice prakticky neexistuje.

4.2 Scoring/rating v leasingu V leasingových společnostech tvoří většinu obchodů (podle četnosti) obchody pro fyzické osoby nepodnikatele a fyzické osoby podnikatele. S ohledem na tento fakt, bude scoringový nástroj pouţívaný v leasingových společnostech uveden na příkladu scoringu pro fyzické osoby nepodnikatele. Struktura nástroje je následující: Schéma č. 4 – Struktura scoringového nástroje pro fyzické osoby credit bureau score (20%)

score klienta (75%)

Sociodemografické score (80%)

výsledné score score komodity (25%)

Socio-demografické score22 Níţe uvedená score karta je pro potřeby této práce velmi zjednodušena (bodové hodnoty jednotlivých faktorů jsou smyšlené). Faktory I.

22

Body

Věk klienta 18 – 25 let 25 – 35 let 35 – 50 let 50 a více let

5 20 50 80

Martin Králík, bakalářská práce Řízení úvěrových rizik v bance, str. 32

41

II.

III.

IV.

V.

VI.

Doba trvání současného zaměstnání 0 – 2 roky 2 – 5 let 5 – 10 let 10 a více let Bytové poměry žadatele Vlastní (druţstevní) dům/byt Bydlení s rodiči Nájemník Vzdělání Základní Středoškolské Vysokoškolské Disponibilní příjem žadatele (čistý příjem – výdaje na provoz domácnosti, splátky apod.) 0 – 5 tis CZK 5 – 10 tis CZK 10 tis CZK a více Pohlaví Muţ Ţena

0 30 50 70 70 40 0 0 30 60 0 30 60 0 20

Credit bureau score23 I.

II.

III.

IV.

Faktory Celková výše klientovi zadluženosti (v CZK) 0 – 50 000 50 001 – 200 000 200 001 – 500 000 500 001 a více Počet splátek po splatnosti za posledních 6 měs. (aktuálně však vše uhrazeno) 0-1 2–3 4 a více Aktuální částka po splatnosti (v CZK) 0 - 1000 1001 - 2000 2000 a více Počet zamítnutých žádostí za poslední 3 měsíce 0 1-2 3 a více

Body

Faktory Stáří vozidla (v letech) 0–1 2-4 5-6 7 a více

Body

30 20 10 5 30 5 -10 -5 -10 -25 10 -10 -30

Score komodity I.

23

40 25 10 0

Podrobněji viz Martin Králík, bakalářská práce Řízení úvěrových rizik v bance, str. 35

42

II.

III.

IV.

Pořizovací cena vozu (v CZK včetně DPH) 0 – 250 000 251000 – 350 000 351 000 – 500 000 501 000 – 700 000 701 000 a více Ujeté kilometry 0 – 10 000 10 001 – 50 000 50 001 – 80 000 80 001 a více Značka vozu Škoda, VW, Audi, Kia, Hyundai, Ford Opel, Seat, Citroen, Peugeot Luxusní a sportovní vozy Ostatní

50 35 25 10 0 30 20 10 0 30 20 -10 0

S ohledem na to, ţe dle uvedeného schématu č. 2 vstupuje credit bureau score do score klienta, je důleţité stanovit váhu credit bureau score na celkovém score klienta. V tomto případě je stanovena váha 20% tzn., ţe v konečném efektu je výsledné credit bureau score vynásobeno koeficientem 0,2 a socio-demografické score koeficientem 0,8 a výsledné dvě hodnoty score jsou sečteny. Výsledkem je score klienta. Na základě vyhodnocení scoringu komodity získáme hodnoty score komodity. Tyto dvě získané hodnoty score jsou opět násobeny stanovenými koeficienty tj. 0,25 pro score komodity a 0,75 pro score klienta, součtem získaných hodnot získáme výsledné score. Následně můţe být sestavena rozhodovací matice, stejně jako byla sestavena v případě scoringového nástroje v bance. Rozdíl mezi leasingem a bankou bude zejména v existenci score karty pro komoditu tj. předmět leasingu a také v tom, ţe leasing velice často pracuje s akontací (vlastními zdroji na zakoupení předmětu leasingu) – výsledkem doporučení systému můţe být tedy i doporučená akontace nebo-li výše vlastních zdrojů leasingového nájemce. Rozhodovací matice by poté mohla vypadat následovně: Tab. č. 6 – Rozhodovací matice leasingového scoringového systému score klienta score komodity 150 - 130 129 - 105 104 - 84 83 - 59 58 a méně 24

240 - 185

schváleno schváleno AKO24 10% AKO 10% AKO 20%

184 - 152

151 - 120

119 - 85

schváleno schváleno AKO 10% schváleno AKO 10% AKO 20% AKO 10% AKO 20% AKO 30% AKO 20% AKO 30% AKO 40% AKO 30% AKO 40% zamítnuto

AKO = akontace (vlastní zdroje klienta)

43

84 a méně

AKO 20% AKO 30% zamítnuto zamítnuto zamítnuto

Opět je moţné aplikovat převodový můstek mezi scoringem a ratingem pro stanovení ratingu klienta (nicméně v leasingových společnostech není pravidlo IRB závazné). Pro stanovení ratingu klienta je však nutno vycházet pouze se score klienta, tzn. nemůţe být kombinováno score klienta a score komodity. Převodový můstek by vypadal obdobně, jako tomu bylo v případě bankovního převodového můstku. Shrnutí Na dvou příkladech scoringových nástrojů byly demonstrovány rozdíly mezi leasingovými a bankovními scoringovými resp. ratingovými nástroji. Pro přehlednost jsou níţe uvedeny nejzásadnější rozdíly: -

leasingový scoring pouţívá zvláštní score kartu pro komoditu (předmět leasingu)

-

výstupem leasingového scoringového nástroje bývá často doporučení na výši akontace (vlastních zdrojů na koupi předmětu leasingu)

-

banky podle pravidel Basel II (IRB pravidla) musí svému úvěrovanému portfoliu přidělovat rating (pro leasingové společnosti není Basel II závazným pravidlem)

-

bankovní scoringové nástroje mají tu výhodu, ţe mohou pracovat s přesnými informacemi (daty) o bonitě klientů (rozvaha a výsledovka, potvrzení o příjmu, daňové přiznání). V bankovnictví se totiţ příjmy standardně dokládají. Následně lze pracovat s jednotlivými ukazateli finanční výkonnosti jako např. ziskovosti, zadluţenosti, cash-flow apod. V leasingu se potvrzení o příjmu nebo ekonomické výkazy s ohledem na výši vlastních zdrojů (akontaci) často nedokládají. Práce s finančními daty je poté z pohledu vyhodnocení ţádosti velice omezená.

44

5. Úvěrové registry Jak napovídají samotné názvy jednotlivých úvěrových registrů, bankovní instituce nejsou jedinými subjekty, které se do úvěrových registrů dotazují. Pro potřeby diplomové práce budou registry roztříděny registry pouţívané v bance a na registry pouţívané v leasingové společnosti. Ty registry, které jsou uvedeny v části kapitoly pro leasingové společnosti budou prakticky vţdy k dispozici i ostatním nebankovním finančním subjektům. Jak jiţ víme, tak úvěrové registry zprostředkovávají uţivatelům informace o splátkové morálce ţadatelů. Tyto informace mohou být buď pouze negativní (viz. zájmové sdruţení SOLUS25), a nebo získáváme informace negativní i pozitivní (všechny ostatní dostupné úvěrové registry). Specifika jednotlivých registrů a jejich pouţitelnost ve finanční praxi bude náplní právě této kapitoly.

5.1 Bankovní úvěrové registry Jak vypovídá samotný název této podkapitoly, tak uţivatelem níţe uvedených registrů jsou pouze bankovní instituce, které aktivně působí na českém trhu. Výměna informací je podloţena platnými zákony ČR26 a spočívá ve vzájemném informování bank o záleţitostech vypovídajících o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů. Bankovní registr klientských informací (BRKI) Bankovní registr klientských informací (dále jen BRKI) byl spuštěn dne 10.6.2002. Provozovatelem registru je společnost CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a. s., vlastněná pěti bankami, které registr spoluzakládaly. Jsou to Česká spořitelna, a. s.; ČSOB, a. s.; GE Money Bank, a. s.; Komerční banka, a. s. a HVB Bank Czech Republic, a. s.. Dalšími členy registru jsou: CCB - Czech Credit Bureau; Česká spořitelna, a.s.; Československá obchodní banka, a.s.; GE Money Bank, a.s.; UniCredit Bank Czech Republic, a.s.; Komerční banka, a.s.; Raiffeisenbank a.s.; Hypoteční banka, a.s. Citibank a.s.; Českomoravská stavební spořitelna, a.s.; Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.; Wüstenrot stavební spořitelna a.s.; Wüstenrot hypoteční banka a.s.; LBBW Bank CZ a.s.; Raiffeisen stavební spořitelna ; .s.; Modrá pyramida stavební 25

SOLUS = zájmové sdruţení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších vybraných sluţeb poskytovaných spotřebitelům, podnikatelům a právnickým osobám 26 Zákon o bankách č. 21/1992 Sb.

45

spořitelna, a.s.; Volksbank CZ, a.s.; Waldviertler Sparkasse von 1842 AG; Praha

Oberbank AG - pobočka Česká republika; BRE Bank S.A.; HSBC Bank plc - pobočka

Mezi klíčové charakteristiky BRKI patří: -

účastníky bankovního registru mohou být všechny banky, které aktivně působí na českém trhu a nejsou v nucené správě či likvidaci

-

informační báze registru je tvořena pozitivními i negativními informacemi o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů

-

registr obsahuje informace pouze o kreditních operacích a nehledí např. na zůstatky na běţných účtech klientů

-

informační systém nabízí jednotlivým uţivatelům nejen pohled na současný stav zadluţení klienta, ale také zpětně na historické hodnoty za poslední 4 roky

-

celý projekt byl ve svém průběhu několikrát konzultován s Úřadem pro ochranu osobních údajů a Českou národní bankou, tak aby vyhovoval všem příslušným právním normám v naší zemi

Základním účelem BRKI je v souladu se zákonem o bankách vzájemné informování bank o záleţitostech vypovídajících o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů. V praxi probíhá samotné dotazování do BRKI v naprosté většině automatizovaně, kdy systém obsahující data z ţádosti o úvěrový produkt vygeneruje dotaz a zašle jej provozovateli registru. Během několika vteřin obdrţí banka odpověď z registru a naprogramovaný software, nebo vyškolený pracovník odpověď z BRKI vyhodnotí dle stanovených interních pravidel. Oblasti informací, které banky získávají z BRKI jsou následující: -

klientova angaţovanost se dělí na produkty splátkové (spotřebitelské a hypoteční úvěry), nesplátkové (kontokorentní rámce) a kreditní karty

-

u splátkových produktů je patrné, jaká je celková výše měsíčních splátek klienta, jakou částku z nominální hodnoty úvěru musí klient ještě splatit a jako částkou je klient aktuálně po splatnosti

46

-

u nesplátkových produktů je úvěrový pracovník informován o nominální výši úvěrového rámce klienta, jakou část z tohoto rámce klient aktuálně vyuţívá a případně o jakou částku klient rámec přečerpává

-

v části pro kreditní karty je patrná schválená výše úvěrového limitu na kreditní kartě, kolik má klient aktuálně nevyčerpáno (kolik prostředků má klient aktuálně k dispozici) a částku, kterou klient nezaplatil k datu splatnosti

-

z výstupu dotazu je také patrné, zda klient v úvěrovém vztahu vystupuje jako dluţník, spoludluţník či ručitel

-

v neposlední řadě je zde uvedena sumarizace, kolik přidělených úvěrových kontraktů klient k jednotlivým produktům má, kolik je jich jiţ ukončeno a kolik je jich ve statusu ţádosti (zde je rovněţ patrné, kolik jich bylo odmítnuto resp. kolik jich klient odvolal)

Společnost CBCB, a. s. také nadefinovala různé kódy a statuty, pomocí kterých je moţné lépe identifikovat a vyhodnocovat registrem získané informace o dotazovaném subjektu. Souhrn jednotlivých statutů a kódů pro různé informace je uveden v následující tabulce. Tab. č. 7 – Kódy a statuty pouţívané při vyhodnocení zprávy z BRKI Kód U E O N Z K L P D

Informace o subjektu úmrtí či nezvěstný klient obstavení majetku či exekuce ochranný dohled návrh na konkurz podaný bankou ţaloba podaná bankou prohlášení konkurzu soudem likvidace podvody nepovolený debet na běţném účtu

Kód D N Z O P X F

Statut operace prodej pohledávky s diskontem třetí osobě nepovolený debet na běţném účtu ztrátový kontrakt trestní oznámení dluh přenesen nevyjasněný stav plateb zesplatněný úvěr

Vyhodnocování zpráv z BRKI vţdy závisí na nastavení interních procesů jednotlivých bank a také na tom, jak moc jsou schopny podstoupit případné riziko a ţádost o úvěr s drobnou negativní informací v registru schválit. S ohledem na aktuální hospodářskou situaci a fakt, ţe likvidita bank je aktuálně velmi důleţitou devizou, si troufám tvrdit, ţe banky se budou snaţit maximálně eliminovat rizika schvalovaných obchodů a jakékoliv ţádosti s nepatrnou negativní informací budou zamítat a svoji cennou likviditu budou nabízet výhradně méně rizikovým ţadatelům.

47

Centrální registr úvěrů (CRÚ) Projekt Centrálního registru úvěrů (dále jen CRÚ) připravila Česká národní banka (ČNB) ve spolupráci s Českou bankovní asociací (ČBA). Registr umoţňuje vzájemnou výměnu informací mezi jednotlivými bankami a pobočkami zahraničních bank o úvěrovém zatíţení klientů – právnických osob a fyzických osob – podnikatelů. Vyuţití registru bankami a pobočkami zahraničních bank přispívá ke zvýšení kvality úvěrových procesů v bankách a vede ve svém důsledku ke sníţení úvěrového rizika. CRÚ je informační systém, který soustřeďuje informace o úvěrových závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob a umoţňuje operativní výměnu těchto informací mezi účastníky CRÚ. Účastníkem CRÚ jsou všechny banky a pobočky zahraničních bank, působící na území České republiky a další osoby, stanoví-li tak zvláštní zákon. Povinností účastníka CRÚ je provádění pravidelné měsíční aktualizace databáze CRÚ. Přístup k informacím je umoţněn jednotlivým účastníkům a České národní bance jako provozovateli CRÚ. Sdílení informací o závazcích a platební morálce klientů rozšiřuje okruh nástrojů vyuţitelných v oblasti řízení úvěrového rizika. Předpoklad pozitivního působení na sniţování podílu rizikových pohledávek v bankovním sektoru České republiky a zkušenosti z dlouhodobého provozování obdobných úvěrových registrů v zahraničí, zejména v EU, byly základním důvodem pro realizaci projektu CRÚ. Registraci pohledávek v CRÚ podléhají pohledávky za právnickými osobami s výjimkou bank a poboček zahraničních bank a pohledávky za fyzickými osobami podnikateli. Předmětem povinné registrace v CRÚ jsou současné a potencionální závazky klientů, zahrnující úvěrové riziko bez ohledu na velikost pohledávky účastníka CRÚ (s výjimkou debetů na běţných účtech) tj.: -

čerpané úvěry včetně kontokorentních rámců

-

debety na běţných účtech nad stanovený limit (2 000,-- CZK)

-

nečerpané úvěrové rámce a přísliby

-

vydané záruky

-

úvěrové ekvivalenty vybraných podrozvahových pohledávek

48

Obsahem databáze jsou následující informace: -

identifikační údaje o klientech (právní forma, IČO, název, adresa sídla, země, ekonomický sektor atd.)

-

identifikační údaje pohledávky (číslo pohledávky, datum vzniku, splatnost, typ, stav pohledávky apod.)

-

hodnoty pohledávky (celková výše pohledávky/rámce, aktuální zůstatek/čerpání, jistina po splatnosti, úroky a poplatky po splatnosti, počet dnů po splatnosti atd.)

-

další proměnné vztahující se k pohledávce (měna, typy zajištění, odvětvová klasifikace pohledávky atd.)

K dispozici jsou informace o aktuálním stavu i historii záznamů v databázi CRÚ. Za předpokladu dodrţení předepsaných podmínek pro přístup k informacím CRÚ mohou účastníci CRÚ provádět denní on-line dotazy na nové, resp. stávající klienty. Přehled údajů o úvěrovém zatíţení všech vlastních klientů je účastníkům CRÚ k dispozici jako pravidelný měsíční výstup. Podrobná pravidla přístupu účastníků CRÚ jsou stanovena vyhláškou ČNB27. CRÚ zahrnuje údaje podléhající bankovnímu tajemství. Poskytnutí údajů z databáze zákonem vyjmenovaným účastníkům CRÚ není porušením bankovního tajemství, účastník CRÚ je však povinen k údajům o klientech jiného účastníka získaným z informační databáze CRÚ přistupovat tak, jako by šlo o údaje o jeho vlastních klientech.

5.2 Nebankovní úvěrové registry Nebankovní úvěrové registry mají za úkol zprostředkovávat informace o platební morálce mezi nebankovními finančními institucemi. Výměna informací nemá podporu v zákoně a záleţí pouze na skutečnosti, zda klient dá finanční instituci souhlas k provedení dotazu. Na kaţdém financujícím subjektu je pak to, jak naloţí s ţádostí, u které klient souhlas s dotazem do registru neposkytl. Můţe si to vyloţit i tak, ţe před ní klient skrývá nějakou negativní skutečnost, která by mohla zapříčinit zamítnutí ţádosti o úvěrový produkt.

27

Vyhláška ČNB č. 164/2002 o podmínkách přístupu k informacím v informační databázi ČNB - CRÚ

49

Nebankovní registr klientských informací (NRKI) NRKI vznikl 22.6.2005 na základě potřeby nebankovních institucí, která pramenila z nedostatku informací o platební morálce jejich klientů. Provozovatelem NRKI je společnost LLCB, z.s.p.o.. V tomto registru jsou vedeni většinou klienti leasingových společností, ale můţe být pouţíván také pro potřeby nebankovních poskytovatelů kreditních karet, spotřebitelských úvěrů a ostatních. Zakladateli sdruţení LLCB, z.s.p.o. je osm společností působících na území České republiky v oblasti leasingu a splátkového prodeje: ČSOB Leasing, a. s.; GE Money Auto, a. s.; GE Money Multiservis, a. s.; UniCredit Leasing CZ, a. s.; Santander Consumer Finance, a. s.; ŠKOFIN, s. r. o.; Leasing České spořitelny, a. s. a sAutoleasing, a. s.. Dalšími účastníky Nebankovního registru klientských informací jsou: DS Leasing, a. s.; D.S. Leasing Full Service, s. r. o.; Renault Leasing CZ, s. r. o.; Credium, a. s.; Toyota Financial Services Czech, s. r. o.; sAutoúvěr, a. s.; PSA Finance Česká republika, s. r. o.; Unileasing, a. s.; S Morava Leasing, a. s.; Agro Leasing J.Hradec, s. r. o.; Impuls – Leasing – Austria, s. r. o.; GMAC, a. s. a Diners Club Czech. Základním účelem Nebankovního registru klientských informací (NRKI) je vzájemné informování věřitelských subjektů o záleţitostech vypovídajících o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce jejich klientů. NRKI přispívá ke zjednodušení a ke zprůhlednění vztahů mezi věřitelem a dluţníkem. Zlepšení informovanosti věřitelských subjektů se projeví ve snazším přístupu solidních klientů k penězům pro osobní spotřebu či podnikatelský záměr. Mezi výhody NRKI z pohledu klientů patří: -

díky NRKI se u některých typů produktů a sluţeb urychlí proces posuzování ţádostí o poskytnutí financování u jednotlivých věřitelských subjektů

-

v případě, ţe klient má pozitivní platební historii, bude zvýhodněn při posuzování a nebude pro věřitelský subjekt neznámou, rizikovou osobou

50

-

v dlouhodobém horizontu napomáhá NRKI také ke sníţení ceny peněz pro klienty (díky důkladnější znalosti klientů můţe dojít dlouhodobě ke sníţení příslušných úrokových sazeb)

-

disciplinovaní klienti nebudou doplácet na nedůvěryhodné klienty se špatnou platební morálkou, jejichţ chování můţe v současné době sniţovat ochotu věřitelských subjektů poskytovat poţadované financování

-

v určitých případech nebude nutné vyţadovat od klientů prokázání toho, jaké mají závazky u jiných věřitelských subjektů

Výhody z pohledu financující instituce jsou nesporné. Získá informace o klientově splátkové morálce a díky dosaţeným informacím bude schopna lépe vyhodnotit klientovi úvěruhodnost a úvěruschopnost a podle toho ţádost o úvěrový produkt buď zamítnout či schválit. Šetří si tím nemalé náklady na vymáhání problémových pohledávek a chrání tím sama sebe před vznikem ztráty z realizovaného obchodu. Počáteční i průběţné zařazování či aktualizace informací v NRKI je v případě klientů – fyzických osob podmíněno poskytnutím souhlasu (praktická ukázka souhlasu je uvedena v Příloze č. 4) se zpracováním údajů v NRKI. V souladu s příslušnými ustanoveními Zákona o ochraně osobních údajů lze osobní údaje klientů – fyzických osob zpracovávat pro účely vzájemného informování věřitelských subjektů pouze s jejich souhlasem. Vloţení osobních údajů do NRKI jedním z věřitelských subjektů automaticky neznamená, ţe tyto údaje budou volně přístupně dalším věřitelským subjektům – další věřitelské subjekty budou opět potřebovat písemný souhlas příslušného klienta, aby se na tyto údaje obsaţené v NRKI mohli dotázat; v případě osobních údajů klientů – fyzických osob se tedy v NRKI uplatňuje princip tzv. dvojího souhlasu. Informace obsaţené NRKI jsou pravidelně měsíčně aktualizovány a jsou uchovávány pro potřebu vzájemného informování věřitelských subjektů po dobu trvání smluvního vztahu mezi věřitelským subjektem a jeho klientem a po dobu dalších čtyř let po jeho ukončení. Pokud poţadovaná smlouva s klientem nebyla uzavřena, jsou informace uchovávány v NRKI po dobu šesti měsíců ode dne podpisu ţádosti klienta o uzavření příslušné smlouvy. Po uplynutí příslušné doby budou takovéto informace pouze archivovány a nebudou poskytovány pro účely vzájemného informování věřitelských subjektů.

51

SOLUS Solus je zájmové sdruţení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších vybraných sluţeb poskytovaných spotřebitelům, podnikatelům a právnickým osobám. Posláním tohoto sdruţení, zaloţeného nikoli za účelem zisku, je spolupráce, vzájemná pomoc a ochrana společných zájmů jeho členů a vytváření společné databáze spotřebitelů, podnikatelů a právnických osob, neplnících své povinnosti ve vztahu k činnosti členů sdruţení. Tato společná databáze je určena výhradně pro potřebu řádných členů sdruţení. Solus byl zaregistrován a fakticky zahájil činnost 18.6.1999 jako výraz nespokojenosti se současným postavením věřitele na trhu. Tato situace souvisí s legislativním prostředím, právním vědomím a v neposlední řadě morálkou ve společnosti. Sdruţení je výsledkem dlouhodobého úsilí a snahy jednotlivých leasingových a úvěrových společností nalézt řešení napomáhající prevenci růstu počtu dluţníků v prodlení, přispívat k prevenci předluţování klientů, přispívat ke zvyšování vymahatelnosti stávajících dluhů po splatnosti a sniţovat potenciální finanční ztráty věřitelů. V průběhu let se k této snaze připojují banky, mobilní operátoři a aktuálně se vedou jednání s dalšími zájemci z nových sektorů. SOLUS vytváří dva negativní registry klientských informací, které shromaţďují informace o klientech, kteří se dostali do problémů se splácením svých závazků u některého z členů sdruţení SOLUS. Jde o registr FO, do kterého jsou zařazovány fyzické osoby (spotřebitelé), a registr IČ, do kterého jsou zařazovány fyzické osoby podnikatelé a právnické osoby. Negativní registry klientských informací SOLUS fungují na základě on-line dotazů a jednoznačně interpretovatelných odpovědí, které jsou poskytovány v čase kratším neţ jedna vteřina. Aktuální stav členů sdruţení Solus je následující: Beneficial Finance, a. s.; CCS Česká společnost pro platební karty, s. r. o.; Cetelem ČR, a. s.; Cofidis, s. r. o.; Credium, a. s.; Českomoravská stavební spořitelna, a. s.; ČSOB, a. s.; Český Triangl, a. s.; ČSOB Leasing, a. s.; E.ON Česká republika, s. r. o.; Essox, s. r. o.; Home Credit, a. s.; HSBC Bank plc – pobočka Praha; Komerční banka, a. s.; Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s.; Profi Credit Czech, a. s.; Raiffeisenbank, a. s.; Santander Consumer Finance, a. s.; sAutoleasing, a. s.; sAutoúvěr, a. s.; Telefónica O2 Czech Republic, a. s.; T-

52

Mobila Czech Republic, a. s.; UniCredit Bank Czech Republic, a. s.; UniCredit Leasing CZ, a. s.; VB Leasing CZ, s. r. o.; Vltavín leasing, a. s. a Vodafone Czech Republic, a. s. Člen sdruţení SOLUS je oprávněn předat zpracovateli ke zpracování pouze ty osobní údaje, k jejichţ podmíněnému předání třetí osobě má souhlas subjektu údajů (dotčené fyzické osoby, fyzické osoby podnikatele). I zde tedy platí jiţ zmiňované pravidlo dvojího souhlasu. Jeden souhlas potřebuje finanční instituce k tomu, aby se mohla na klienta do registru dotázat a druhý k tomu, aby mohla negativní informaci předat dál zpracovateli. Jakoţto správce údajů rovněţ člen sdruţení SOLUS odpovídá za pravdivost a přesnost dat takto poskytnutých zpracovateli. Detail a typy negativních záznamů, které je moţné z databáze sdruţení SOLUS získat jsou uvedeny v Příloze č. 3 bakalářské práce.

5.3 Rozdíly a společné rysy registrů S ohledem na to, ţe v určitých případech lze vyuţívat některých registrů společně a je moţné také zabezpečit vzájemnou výměnu dat mezi těmito registry, je níţe uveden přehled, u kterých registrů je tato výměna moţná a u kterých nikoliv: -

Registr CRÚ je specifickým registrem fungujícím striktně na základě moţnosti mezibankovní výměny informací – další sdílení informací s ostatními registry není moţné

-

Registr sdruţení SOLUS je dostupný všem institucím, které budou přijaty za řádného člena sdruţení a splní všechny dané podmínky členství. Zde tedy neplatí ţádné omezení pro bankovní či nebankovní instituce, nicméně přijímání členů sdruţení se řídí také jistými etickými kodexy

-

Registr NRKI a BRKI resp. jejich uţivatelé mohou za jistých podmínek sdílet informace uvedené v těchto databázích (společné rysy a moţné sdílení je popsáno v textu níţe)

NRKI a BRKI – shodné prvky Z toho důvodu, ţe banky na dotazování do BRKI nepotřebují souhlas klienta a finanční instituce pouţívající NRKI potřebují pro dotaz a následné odeslání informací o ţadateli hned dotazy dva, musí pro moţnost vzájemné výměny informací mezi věřitelskými subjekty a bankami existovat

53

zvláštní pravidla. Mezi NRKI a BRKI tedy existují určité shodné prvky, které jsou upraveny tzv. informačním memorandem (praktická ukázka viz Příloha č. 5). Tyto prvky činí moţnost vzájemné výměny snazší při zachovaní všech bezpečnostních i zákonných pravidel: -

Informace28 jsou do NRKI i BRKI zařazovány a následně zpracovávány v rozsahu, ve kterém mohou slouţit pro posouzení bonity, důvěryhodnosti a případně platební morálky klienta a ve kterém je klient poskytl v souvislosti s jednáním o uzavření smluvního vztahu nebo které mohou vyplynout ze smluvního vztahu za dobu jeho trvání.

-

Obsahem NRKI i BRKI jsou tedy zejména základní identifikační údaje klientů, údaje o závazcích klientů, o včasnosti jejich plnění, o jejich zajištění apod.

-

V NRKI i BRKI nejsou zpracovávány citlivé osobní údaje klientů – fyzických osob ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů (např. údaje o zdravotním stavu apod.).

-

Informace obsaţené NRKI i BRKI jsou pravidelně měsíčně aktualizovány a jsou uchovávány pro potřebu vzájemného informování po dobu trvání smluvního vztahu mezi bankou či věřitelským subjektem a jeho klientem a po dobu dalších čtyř let po jeho ukončení. Pokud poţadovaná smlouva s klientem nebyla uzavřena, jsou informace uchovávány v BRKI po dobu čtyř let a v případě NRKI podobu šesti měsíců ode dne podání ţádosti klienta o uzavření příslušné smlouvy. Po uplynutí příslušné doby budou takovéto informace blokovány (to znamená, ţe budou uvedeny do takového stavu, při kterém budou nepřístupné a nebude moţné je zpracovávat) a nebudou v ţádném případě poskytovány pro účely vzájemné výměny informací; po uplynutí doby blokování 5 let budou informace automaticky zlikvidovány.

Rodná čísla Struktura databáze NRKI i BRKI předpokládá, ţe v rámci NRKI i BRKI jsou zpracovávány i údaje o rodných číslech fyzických osob, které jsou klienty uţivatelů NRKI a BRKI. Podle platné právní úpravy je moţné pouţívat klientovo rodné číslo v rámci BRKI i bez jeho souhlasu, přičemţ v rámci NRKI pouze na základě klientova předchozího souhlasu. V této souvislosti tedy neexistuje povinnost klienta takový souhlas pro účely NRKI poskytnout.

28

Údaje o klientech, jejich úvěrové angaţovanosti a splátkové morálce

54

Rodné číslo tvoří spolu s dalšími údaji unikátní komplex údajů, který slouţí ke spolehlivé identifikaci ţadatelovy osoby v databázi NRKI i BRKI a efektivně tak zamezuje moţné záměně s jinou osobou vedenou v databázi NRKI nebo BRKI. Proto je poskytnutí rodného čísla povaţováno za nezbytný předpoklad pro to, aby údaje o osobě klienta mohly být zařazeny do databáze NRKI a z toho důvodu téţ souhlas s pouţitím rodného čísla tvoří část souhlasu se zpracováním osobních údajů. Proces zpracování a výměny informací mezi věřitelskými subjekty a bankami Informace o smluvních vztazích s klienty jsou v případě NRKI věřitelskými subjekty poskytovány LLCB a v případě BRKI bankami poskytovány CBCB; LLCB tyto údaje dále zpracovává v NRKI a CBCB v BRKI, a to i s vyuţitím systému pro finální automatické technické zpracování údajů italské společnosti CRIF. V Itálii jsou informace také finálně automaticky technicky zpracovávány, coţ je v souladu se zákonem, jelikoţ v Itálii platí stejná pravidla pro nakládání s údaji (osobními údaji klientů – fyzických osob) jako v České republice. Informace takto zpracovávané v databázi NRKI zpřístupňuje LLCB věřitelským subjektům; obdobně CBCB zpřístupňuje informace zpracovávané v databázi BRKI bankám. Informace jsou zpřístupňovány výlučně za stanoveným účelem, kterým je vzájemné informování příslušných uţivatelů (tj. bank, respektive věřitelských subjektů) o bonitě, důvěryhodnosti případně platební morálce jejich klientů. Vzájemná výměna informací mezi věřitelskými subjekty a bankami se uskutečňuje na základě příslušných smluv uzavřených mezi LLCB (jako provozovatelem NRKI) a CBCB (jako provozovatelem BRKI) a dále mezi LLCB a věřitelskými subjekty a mezi CBCB a bankami, informace na základě ţádostí příslušných uţivatelů (tj. věřitelských subjektů či bank) jsou poskytovány ve formě uvěrových zpráv i informace z příslušné druhé databáze (tj. v případě věřitelských subjektů i údaje z BRKI a v případě bank i údaje z NRKI). Základním předpokladem takovéto vzájemné výměny informací je však existence souhlasů klientů – fyzických osob. V této souvislosti si uvedeme následující fakta: -

Vloţení osobních údajů do databáze NRKI jedním z věřitelských subjektů či do databáze BRKI jednou z bank (v souladu s příslušnými pravidly NRKI, respektive BRKI) neznamená automaticky, ţe tyto údaje jsou volně přístupné všem věřitelským subjektům či bankám. 55

-

Pro to, aby věřitelský subjekt získal údaje z databáze NRKI či BRKI opět potřebuje Váš písemný souhlas, aby se na tyto údaje obsaţené v NRKI či BRKI mohl dotázat.

-

U bank existuje určitá odchylnost v tom, ţe pro dotaz (pouze) do databáze BRKI banky nepotřebují souhlas, avšak pro dotaz do NRKI stejně jako věřitelské subjekty opět potřebují klientův písemný souhlas.

V případě vzájemné výměny údajů mezi věřitelskými subjekty a bankami se tak uplatňuje princip tzv. dvojího souhlasu (tj. je potřebný souhlas jednak k tomu, aby příslušný uţivatel mohl informace zařadit do „svého“ registru, a jednak souhlas k tomu, aby se příslušný uţivatel mohl do obou registrů dotázat). Výměna je tak moţná jen ohledně těch informací a jen mezi těmi bankami a věřitelskými subjekty, u nichţ k tomu na obou stranách bude existovat klientův souhlas. Pro lepší názornost je v následující tabulce znázorněn přehled všech registrů se všemi jejich specifiky, odlišnostmi či společnými rysy. Tab. č. 8 – Specifika jednotlivých úvěrových registrů registr BRKI NRKI CRÚ SOLUS

opora bankovní/ výměna dat v zákoně o nebankovní mezi registry bankách bankovní ANO (NRKI) ANO nebankovní ANO (BRKI) NE bankovní NE ANO obojí NE NE

56

nutnost souhlasu klienta NE ANO NE ANO

pozitivní/ negativní informace obojí obojí obojí negativní

6. Řízení dealerské/obchodní sítě Kaţdá finanční instituce potřebuje své produkty a sluţby nabízet svým zákazníkům/klientům v rámci co nejširší prodejní sítě. Zabezpečí tím tak maximální obrat společnosti, díky kterému dochází také k maximalizaci zisku. Ani banky a leasingové společnosti nejsou v této oblasti výjimkou a snaţí se své produkty buď přímo či nepřímo nabízet svým klientům v co největším mnoţství. V uţití prodejních kanálů jsou však mezi bankovnictvím a leasingovou oblastí jisté odlišnosti. Na jednotlivé distribuční kanály a jejich odlišnosti je zaměřena právě tato kapitola. S ohledem na zaměření této diplomové práce a celkovou šíři tématu budou uvaţovány pouze nejzákladnější typy distribučních kanálů z pohledu řízení úvěrových rizik.

6.1 Distribuční kanály Pobočková síť – tento způsob distribuce produktů a sluţeb je typický pro bankovnictví, kdy finanční instituce distribuují své produkty a sluţby pomocí sítě vlastních kamenných poboček. Do tohoto distribučního kanálu se řadí různé expozitury, oblastní pobočky, pobočky, hlavní pobočky či regionální centra. Tyto stupně představují samostatná prodejní místa, liší se velikostí, významem, počtem pracovníků, rozsahem prodávaných produktů/sluţeb, segmentem obsluhované klientely i standardem obsluhy29. Pro tento typ distribuční sítě je specifické to, ţe produkty a sluţby nabízejí a prodávají vlastní zaměstnanci bank. Z pohledu kvality sluţeb a kvalifikovanosti personálu hovoříme o nejlepším distribučním kanálu z těch, které jsou pro potřeby této diplomové práce uvedeny. Obchodní zástupci – jedná se vlastně o finanční zprostředkovatele. Finanční zprostředkovatel je osoba či společnost zavazující se, ţe zájemci zajistí moţnost uzavření určité smlouvy s další osobou. Zprostředkovatel tedy neuzavírá smlouvu s další osobou svým jménem nebo jako zástupce zájemce, nýbrţ pouze zájemci obstará moţnost, aby takovou smlouvu sám uzavřel. Za tuto činnost přísluší zprostředkovateli odměna tj. provize. Ta se určuje buď pevnou částkou, nebo procentem z dosaţené kupní ceny30. Finanční instituce si vybírají zprostředkovatele s ohledem na jejich zkušenost v oboru a pokrytí cílového trhu. Finanční subjekty, které nemají dostatek tzv. kamenných poboček či jiných distribučních kanálů, aby pokryli celé území, které by chtěly oslovit, vyuţívají právě sluţeb finančních zprostředkovatelů, kteří nabízejí jejich produkty a sluţby za jiţ zmiňovanou 29

Cetlová, Helena. Marketing služeb, Bankovní institut vysoká škola, 2002, str. 92 Šíma, Alexander; Suk, Milan. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy, nakladatelství C.H. Beck, 2006, str. 119 30

57

provizi. Distribuce produktů a sluţeb pomocí obchodních zástupců je vyuţívána, jak v bankovnictví, tak v leasingové sféře. Vybraný obchodní zástupce a jím dodávané obchody však musí být řádně a na pravidelné bázi monitorovány. Monitoring je důleţitý zejména z pohledu rizikovosti a ziskovosti dodávaných obchodů. Dodavatel/dealer – distribuční kanál „dodavatelé/dealeři“ je specifický výhradně pro leasingové společnosti. Leasingové společnosti tak nabízejí své produkty a sluţby tzv. přímo u „zdroje“ tj. na místě, kde dodavatel či dealer nabízí a prodává své zboţí. Vztah mezi leasingovou společností a dodavatelem funguje na stejné bázi jako je tomu u obchodních zástupců. Jedná se vlastně o finanční zprostředkování a dodavateli za zprostředkování obchodu náleţí odměna nebo-li provize. Zásadní rozdíl mezi obchodním zástupcem a dodavatelem/dealerem je v kvalitě sluţeb a kvalifikovanosti personálu. Obchodní zástupci jsou totiţ odborníci, jejich hlavním předmětem podnikatelské činnosti je právě zmiňované zprostředkování obchodu a v oblasti finančních produktů a sluţeb jsou vysoce kvalifikovaní. Dodavatelé či dealeři jsou zejména obchodníci, jejichţ zisk závisí na schopnosti prodat co největší mnoţství zboţí za co nejvyšší cenu. Pokud jejich klient nemá dostatek hotovosti na koupi zboţí, můţe mu dodavatel nabídnout finanční sluţbu libovolné leasingové společnosti, se kterou dodavatel spolupracuje. Dodavatel je ve své volbě leasingové společnosti motivován zejména výší provize, jakou je schopna leasingová společnost za zprostředkování obchodu nabídnout. Rizikovost poţadovaného obchodu není pro dodavatele zcela stěţejním faktorem, a proto je tento distribuční kanál také z uvedených prodejních kanálů nejrizikovějším. Z výše uvedených informací jasně vyplývá, ţe nejméně rizikovým distribučním kanálem jsou pobočky. Finanční instituce také své pobočkové sítě vyuţívají v maximální moţné míře k prodeji všech svých produktů a sluţeb. U obchodních zástupců a dodavatelů je zahájení spolupráce o něco sloţitější. Je třeba si uvědomit, ţe finanční instituce je povinna dodrţovat bankovní tajemství a celou řadu regulatorních a zákonných předpisů. Subjekty, které s nimi spolupracují, musí být subjekty důvěryhodnými a musí být schopni zabezpečit dodrţování zmiňovaných pravidel stejně tak dobře, jako spolupracující finanční instituce. Samozřejmě jsou dodavatelé a obchodní zástupci smluvně vázány k mlčenlivosti s ohledem na jiţ zmiňované bankovní tajemství ale i s ohledem na ochranu osobních údajů klientů a dodrţování zákonných pravidel (zákon proti legalizaci výnosů z trestné činnosti apod.).

58

6.2 Schvalování nových spolupracujících partnerů Zahájení spolupráce s novým dodavatelem či obchodním zástupcem tedy není věcí zcela samozřejmou a finanční instituce si, před započetím spolupráce, ţadatele (dodavatele či obchodního zástupce) důkladně prověřují. Níţe jsou znázorněny základní kontroly, kterým je ţadatel o spolupráci podrobován (nastavení těchto kontrol je zcela individuální a kaţdá finanční instituce můţe mít tento „set“ kontrol odlišný): -

prověření existence ţadatele (fyzická osoba podnikatel či právnická osoba); u právnických osob prověření společníků a statutárních orgánů společnosti (zda mají právo jednat za společnost). Nástroje: výpis z obchodního rejstříku, internetová aplikace www.justice.cz, www.rzp.cz, www.ares.cz atd. Důleţitá je absence negativních záznamů typu exekuce, zástavní právo k obchodnímu podílu, likvidace, konkurs apod.

-

prověření délky podnikatelské činnosti (společnosti si často stanovují pravidlo, ţe spolupracující partner musí mít minimální délku podnikatelské činnosti v oboru – např. min. 2 roky apod.)

-

kontrola databáze SSV (viz kapitola č. 2 a příloha č. 3 této diplomové práce) – tj. kontrola v systému sledování majetkového a personálního propojení včetně kontroly v databázi dluţníků a dalších dostupných rejstřících

-

kontrola v insolvenčním rejstříku (viz kapitola č. 2) – kontrola se vţdy provádí u všech personálně i majetkově provázaných osob

-

kontrola v interních databázích finančních společností, tzn. zjištění existence historického či stávajícího úvěrového vztahu, prověření historické i současné splátkové morálky apod.

-

fyzická kontrola existence dodavatele či obchodního zástupce. Kontrola spočívá ve fyzické návštěvě partnera v sídle jeho společnosti a optickém ověření existence provozovny (skladovací prostory, provozovna, pohyb lidí na pracovišti, počty vozidel na show-roomu, počty klientů v provozovně apod.)

-

ověření ekonomických výsledků ve sbírce listin. Sbírka listin je součástí internetových aplikací www.justice.cz a je taktéţ zahrnuta v databázi SSV

-

moţnost ověření majetkové vybavenosti společnosti v katastru nemovitostí (fyzická návštěva v sídle katastru nemovitostí či vzdáleným přístupem prostřednictvím internetu na http://katastr.cuzk.cz).

59

Pomocí výše uvedených kontrol se snaţí finanční instituce co moţná nejvíce eliminovat moţnost podvodného jednání ze strany spolupracujícího partnera. Pokud poskytuje finanční instituce svému partnerovi jakékoliv financování (kreditní kartu, kontokorentní rámec na provoz, financování skladových zásob v případě dodavatelů či dealerů apod.) je jejím právem si klienta prověřit v dostupných úvěrových registrech podle pravidel, které jsou s jednotlivými registry spjaty. Detail viz kapitola č. 5 této diplomové práce. Na základě provedeného dotazu do zmiňovaných úvěrových registrů můţe společnost získat informaci o jejich splátkové morálce a zadluţenosti.

6.3 Monitoring rizikovosti a ziskovosti distribučních kanálů Monitorováním základních ukazatelů rizikovosti či ziskovosti distribučních kanálů finanční instituce dosáhnou efektivního plnění obchodních plánů a kontrolovaného vývoje tvorby opravných poloţek k problémovým pohledávkám. Je velice důleţité průběţně sledovat mnoţství a rizikovost dodávaných obchodů podle jednotlivých obchodních partnerů (v našem případě dle jednotlivých dodavatelů či obchodních zástupců). Jen díky tomu, mohou společnosti včas zareagovat na vysokou rizikovost dodávaných obchodů a s partnerem vypovědět smlouvu o spolupráci v zájmu eliminace rizikových nákladů společnosti. Neméně důleţité je sledování ziskovosti jednotlivých partnerů. Pro společnost nebude efektivní spolupráce s dodavatelem, který sice dodává do společnosti poměrně vysoký objem obchodů, avšak díky nízkým obchodním marţím, vyšší rizikovosti dodávaných obchodů a vysokým marketingovým nákladům je pro společnost spolupráce s tímto dodavatelem ztrátová. Pro sledování klíčových ukazatelů výkonnosti finančních společností bývají vyvíjeny tzv. manaţerské informační systémy (dále jen MIS). Cílem MIS je vytvořit ucelený systém informací, dostupných řídícím pracovníkům na všech úrovních řízení, umoţňující efektivně řídit činnosti společnosti prostřednictvím finančních ukazatelů a působit tak na růst ziskovosti resp. výkonnosti finanční instituce31. V následující části kapitoly jsou uvedeny typové příklady informací či ukazatelů, které lze z pohledu rizikovosti a ziskovosti sledovat u spolupracujících partnerů. Rizikovost: -

Angažovanost dealera = aktuální angaţovanost ze všech vlastních úvěrových a leasingových smluv či z poskytnutého skladového financování

31

Kolektiv autorů. Finanční řízení bank, Bankovní institut vysoká škola, 2005, str. 79

60

-

Počet smluv na dealera = počet aktivních vlastních úvěrových a leasingových smluv

-

Approval Rate = podíl schválených ţádostí / podíl všech ţádostí (tento ukazatel poukazuje na kvalitu dodávaných obchodů, pokud je approval rate nízký, znamená to, ţe dodavatel dodává více rizikových obchodů, které nejsou společností akceptovány tj. schvalovány). Ukazatel je většinou sledován v objemech obchodů (CZK) + v počtech kusů (počty ţádostí).

-

Průměrné score klient = ze schválených ţádostí (tento ukazatel se sleduje za jednotlivé dodavatele i za celé portfolio)

-

Průměrné score komodita = ze schválených ţádostí (tento ukazatel se sleduje za jednotlivé dodavatele i za celé portfolio)

-

Angažovanost PTF dealera = aktuální angaţovanost z úvěrových a leasingových smluv, které dealer zprostředkoval

-

Počet smluv v PTF dealera = aktuální počet aktivních úvěrových a leasingových smluv, které dealer zprostředkoval

-

Financovaná částka = z aktivních úvěrových a leasingových smluv, které dealer zprostředkoval (financovaná částka = pořizovací cena předmětu financování – podíl vlastních zdrojů klienta tj. „akontace“)

-

First payment default (FPD) = podíl smluv s prodlením první splátky > 10 dní / podíl všech zobchodovaných smluv

-

Second payment default (SPD) = podíl smluv s prodlením druhé splátky > 10 dní / podíl všech zobchodovaných smluv

-

30+/ALL – POČET = podíl počtu smluv v prodlení 31-60 dní / celkový počet aktivních smluv

-

30+/ALL – ANG = podíl angaţovanosti smluv v prodlení 31-60 dní / celková angaţovanost aktivních smluv

-

60+/ALL – POČET = podíl počtu smluv v prodlení 61-90 dní / celkový počet aktivních smluv

-

60+/ALL – ANG = podíl angaţovanosti smluv v prodlení 61-90 dní / celková angaţovanost aktivních smluv

-

90+/ALL – POČET = podíl počtu smluv v prodlení více neţ 90 dní / celkový počet aktivních smluv

-

90+/ALL – ANG = podíl angaţovanosti smluv v prodlení více neţ 90 dní / celková angaţovanost aktivních smluv

61

-

ROP32/ALL – POČET = podíl počtu smluv s opravnou poloţkou / celkový počet aktivních smluv

-

ROP/ALL – OBJEM = podíl angaţovanosti smluv s opravnou poloţkou / celková angaţovanost aktivních smluv

-

ROP/ALL = podíl opravných poloţek / celková angaţovanost aktivních smluv = „risk costs“ (viz kapitola č. 8)

-

Default/ALL – OBJEM = podíl angaţovanosti defaultních smluv (90+) / celková angaţovanost aktivních smluv

-

Default/ALL – POČET = podíl počtu defaultních smluv (90+) / celkový počet aktivních smluv

-

30 a více/ALL - POČET = podíl počtu smluv v prodlení více neţ 30 dní / celkový počet aktivních smluv

-

30 a více/ALL - ANG = podíl angaţovanosti smluv v prodlení více neţ 30 dní / celková angaţovanost aktivních smluv

-

Aktivita = datum poslední uzavřené smlouvy popř. počty uzavřených smluv jednotlivým dodavatelem za určité období (měsíc, čtvrtletí, rok apod.)

Ziskovost: -

Angažovanost dealera = aktuální angaţovanost ze všech vlastních úvěrových a leasingových smluv či z poskytnutého skladového financování

-

Počet smluv na dealera = počet aktivních vlastních úvěrových a leasingových smluv

-

Celková angažovanost portfolia = aktuální angaţovanost ze všech distribučních kanálů (součet všech angaţovaností z aktivních úvěrových a leasingových smluv)

-

Celkový počet smluv = počet aktivních úvěrových a leasingových smluv za celé portfolio

-

Plnění obchodního plánu dealera = poměr aktuální angaţovanosti smluv, které dealer zprostředkoval / plánovaný objem obchodů dle obchodního plánu na dealera

-

Obchodní výnosy portfolia dealera = úrokové výnosy z portfolia dealera (jednotlivých smluv nacházejících se v portfoliu) + poplatky za poskytované sluţby + provize za zprostředkované pojistné produkty (povinné ručení a havarijní pojištění) + výnosy z financování skladových zásob či jiných provozních financování

32

ROP = Rizikové opravné poloţky

62

-

Obchodní náklady portfolia dealera = úrokové náklady z portfolia dealera + ostatní finanční náklady + náklady za vyplacené provize (za zprostředkování obchodů) + náklady za mimořádné vyplacené provize (objemové provize – vyplácí se ročně na základě splnění sjednaného objemu obchodů mezi leasingovou společností a zprostředkovatelem) + úrokové náklady na financování skladových zásob či jiných provozních financování

-

Budoucí čistý obchodní výnos portfolia dealera = obchodní výnosy portfolia dealera – obchodní náklady portfolia dealera

-

Rizikové náklady portfolia dealera = rizikové náklady portfolia + rizikové náklady z poskytnutých úvěrových produktů (financování skladových zásob či provozní financování dealera)

-

Administrativní náklady portfolia dealera = kalkulatorní osobní náklady (náklady na zaměstnance) ve vazbě na portfolio + kalkulatorní administrativní náklady ve vazbě na portfolio + skutečné marketingové náklady ve vazbě na portfolio dealera + kalkulatorní odpisy vlastního investičního majetku

-

Kapitálové náklady portfolia dealera = kalkulatorní náklady na kapitál z portfolia + kalkulatorní náklady na kapitál z ostatních poskytnutých úvěrových produktů (financování skladových zásob či provozní financování dealera)

Část výše uvedených ukazatelů vstupuje do výpočtu reálných výnosů plynoucích ze spolupráce s dealerem tj. výsledné ziskovosti dealera. Výpočet celkové ziskovosti je znázorněn pomocí níţe přiloţené tabulky. Tabulka č. 9 – Výpočet ziskovosti spolupracujícího dealera Plus/Minus Poloţka Obchodní výnosy portfolia dealera + Obchodní náklady portfolia dealera Budoucí čistý obchodní výnos portfolia dealera Rizikové náklady portfolia dealera Administrativní náklady portfolia dealera Kapitálové náklady portfolia dealera = Reálný výnos spolupracujícího dealera Rizikovost a ziskovost jsou stěţejními ukazateli, ke kterým se přihlíţí při monitorování a vyhodnocování obchodní spolupráce s obchodními partnery (dodavateli/dealery a obchodními zástupci). Praktický příklad, jak finanční instituce vyhodnocují efektivnost spolupráce popř.

63

rozhodují o ukončení obchodní spolupráce se svými partnery, je znázorněn v následující rozhodovací matici. Tab. č. 10 – Rozhodovací matice pro spolupráci s dodavateli/dealery Ziskovost / rizikovost nad 500t CZK 100-500t CZK do 100t CZK ztráta

nízké riziko VIP VIP pokračovat ukončit

akceptovatelné zvýšené riziko riziko VIP pokračovat sledovat ukončit

pokračovat sledovat sledovat ukončit

extrémně vysoké riziko ukončit ukončit ukončit ukončit

Výše uvedená tabulka je pro potřeby diplomové práce velmi zjednodušena. V realitě by prakticky neměl nastat okamţik, kdy bychom měli spolupracujícího partnera, který by měl zároveň vysokou reálnou ziskovost a vysokou rizikovost dodávaných smluv. Jak je uvedeno v tabulce č. 9, tak ve výpočtu reálné ziskovosti figuruje také poloţka „rizikové náklady portfolia dealera“, vysoká rizikovost dodávaných smluv by se tedy projevila ve formě niţší reálné ziskovosti. Pokud by však obchodní či finanční útvar společnosti kalkuloval s „budoucím čistým obchodním výnosem portfolia“, tak v tomto případě by poloţka rizikové náklady neobsahovala a výše uvedená matice by měla plné opodstatnění ve všech uvedených polích. Monitoring rizikovosti a ziskovosti spolupracujících partnerů je standardně prováděn jako dílčí činnost celkového monitoringu úvěrového či dealerského portfolia. Detailně je monitorování portfolia věnována kapitola č. 8.

64

7. Zajištění a klasifikace pohledávek S ohledem na aktuální situaci na finančních trzích bude otázka zajištění pohledávek stále diskutovanějším tématem a je více neţ pravděpodobné, ţe finanční instituce budou při poskytování svých úvěrových produktů stále opatrnější a své pohledávky budou zajišťovat více neţ doposud. Pro potřeby této diplomové práce jsem vybral pouze ty nejběţnější nástroje standardně uţívané v bankovnictví a kapitolu je doplněna zajišťovacími nástroji specifickými pro leasingové obchody. Zajišťovací instrumenty uvedené v části pro bankovní obchody se často vyskytují i v leasingové sféře, nicméně jsem si je dovolil zařadit pod typické bankovní zajištění, protoţe v leasingových společnostech není o specifické typy zajištění nouze.

7.1

Běžné zajištění bankovních obchodů

Zástavní právo k nemovitosti Zástavní právo k nemovitosti je, při financování fyzických osob, nejčastěji pouţíváno při zajišťování hypotečních úvěrů či spotřebitelských úvěrů (u vyšších financovaných částek – často bývá hranice stanovena na 500 000,-- CZK), a nebo u investičních úvěrů či provozních financování, které jsou poskytovány právnickým osobám. Zástavní právo je právem váznoucím na věci (byty, nebytové prostory, pozemky, stavby apod.). Jinými slovy se projevuje tím, ţe zástavu „zatěţuje“ (vázne na ní) ve prospěch zástavního věřitele bez ohledu na to, kdo je jejím vlastníkem, majitelem, věřitelem nebo oprávněným a zda je tato osoba sama osobně povinna k plnění zajištěného závazku či nikoli. Zástavní právo v zásadě neznemoţňuje vlastníku či jiné osobě s obdobným právem k zástavě se zástavou dále nakládat, tj. např. převádět vlastnictví k zastavené nemovitosti a zatěţovat ji dalšími právy ve prospěch třetích osob. Důleţité je, ţe takovým nakládáním se zástavou nemůţe dojít ke změně váznoucího zástavního práva zástavního věřitele. Zástavní právo můţe mít následující funkce: -

zajišťovací, tj. zástavnímu dluţníkovi hrozí majetkový postih v podobě ztráty zástavy, pokud není zástavní pohledávka úplně a včas dluţníkem uhrazena

-

uhrazovací, - tato funkce zakládá právo zástavního věřitele uspokojit po splatnosti řádně nesplacenou část zástavní pohledávky z výtěţku zpeněţení předmětu zástavy

65

Zástavní právo obecně vzniká buď písemnou smlouvou, rozhodnutím soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví, rozhodnutím soudu nebo správního úřadu a nebo ze zákona. Zástavní právo k nemovitosti je vţdy zapsáno na listu vlastnictví v Katastru nemovitostí. Zástavní právo zaniká v následujících případech: při zániku zajištěné pohledávky, zánikem zástavy, sloţením ceny zastavené věci zástavním dluţníkem nebo zástavcem, uplynutím doby, na kterou bylo zástavní právo zřízeno, písemnou smlouvou mezi zástavním věřitelem a zástavním dluţníkem nebo zástavcem a v jiných případech výslovně neuvedených v občanském zákoníku. Problematika zástavního práva k nemovitosti je tématem hodně širokým, které by vystačilo na samostatnou diplomovou práci – s ohledem na zaměření této práce bylo zmíněno pouze takto okrajově. Ručení Ručení je obecně upraveno Občanským a Obchodním zákoníkem. Obchodní zákoník upravuje ručení z pohledu právnických osob (obchodních společností apod.) a my se pro účely této práce zmíníme jen o ručení, které je upraveno Občanským zákoníkem. Tím je upraveno ručení, k jehoţ vzniku je zapotřebí smlouvy a které vzniká písemným prohlášením ručitele, obsahujícím jeho závazek uspokojit určitou pohledávku, pokud ji věřiteli neuspokojí dluţník. Písemná forma tohoto prohlášení je podle Občanského zákoníku obligatorní (povinná) a její nedodrţení má za následek neplatnost závazku ručitele. Ručitel uskutečňuje výše uvedené prohlášení vůči věřiteli a jestliţe věřitel s prohlášením neprojeví souhlas, ručení nevznikne. Ručení můţe být poskytnuto pouze osobou od dluţníka odlišnou, coţ pro věřitele představuje účinnější formu. Osobní charakter ručitelského závazku poskytuje věřiteli poměrně výraznou jistotu. Zajištění zde není omezeno, jako je tomu např. u zástavního práva, vazbou na předmět zástavy, nýbrţ lze uspokojení pohledávky v rozsahu ručitelského závazku dosáhnout z celého majetku ručitele. Následně jsou uvedeny případy, kdy ručení zaniká. Ručení zaniká především zánikem hlavního, tj. jím zajištěného závazku. Tzn. ţe ručení ve skutečnosti zaniká nejpozději se zánikem pohledávky, která je ručením zajištěna. Rovněţ se můţe věřitel svého práva vůči ručiteli vzdát a nebo mu plnění dluhu prominout. V těchto dvou případech ručení taktéţ zaniká. Ručení dále zaniká smrtí ručitele, pokud za jeho ţivota nevznikla povinnost splnit zajištěný závazek místo dluţníka. Poslední

66

moţností zániku ručení je převzetí dluhu, kdy závazek ručitele zaniká, jestliţe ručitel nesouhlasí se změnou v osobě dluţníka. Směnka Směnky jsou písemné dluţnické závazky sepsané v přesně určené podobě, poskytující majitelům směnek nesporné právo poţadovat ve stanovenou dobu zaplacení peněţních částek na směnkách uvedených. Směnky lze za určitých podmínek pouţít k zajištění pohledávky. V běţných obchodních vztazích k tomuto dochází především v případě, ţe dluţník nemůţe pohledávku uspokojit okamţitě, a současně s vystavením směnky poţádá věřitele o prodlouţení doby splatnosti pohledávky. V případech, kdy se směnkou zajišťuje úvěrový obchod, jsou většinou všechny potřebné náleţitosti směnky dobře známy a směnečná částka se rovná nominální částce úvěru + zaplaceným úrokům. V některých případech se ale pouţívá tzv. bianko směnka, coţ je modifikovaná směnka, v níţ jsou některé údaje nevyplněny, např. termín splatnosti nebo výše směnečné sumy. V případě, ţe klient neplatí, banka mu úvěr zesplatní a dojde k vymáhání nesplacené části úvěru, jednoduše dopíše zbývající nezaplacenou částku úvěru a datum, a klientovi směnku předloţí k úhradě. Směnka je listinný doklad a její náležitosti jsou pevně stanoveny33: -

označení, ţe jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny

-

bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu

-

jméno toho, kdo má platit

-

údaj o splatnosti

-

místo splatnosti

-

příjemce směnky, kterému nebo na jehoţ řad má být placeno

-

den a místo vystavení směnky

-

podpis výstavce

Princip směnky spočívá v tom, ţe směnka je nezávislá na jakémkoliv smluvním ujednání (je abstraktním nástrojem). Z toho plyne, ţe povinný ze smlouvy nemůţe vznést námitku proti oprávněnému ze směnky. Dluţnický závazek plynoucí ze směnky zaniká aţ úplným uhrazením směnečné částky.

33

Povinné náleţitosti směnky jsou upraveny v § 1 Zákona směnečného a šekového.

67

7.2 Běžné zajištění leasingových obchodů Zástavní právo k věcem movitým Zákon rozlišuje věci na movité a nemovité. Nemovitými věcmi jsou pak pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Výkladem a contratio lze tudíţ konstatovat, ţe všechny věci, které se podle těchto kritérií nezařadí do kategorie nemovitostí, jsou věcmi movitými34. Ke vzniku zástavního práva k věci movité předepisuje zákon u smluvních zástavních práv (neplatí pro zástavní práva vzniklá rozhodnutím soudu nebo správního úřadu či ze zákona) vedle uzavření písemné zástavní smlouvy také splnění dalších předpokladů, kterými jsou: -

fyzické odevzdání předmětné movité věci zástavnímu věřiteli, popř. její předání do úschovy nebo ke skladování třetí osobě, na níţ se strany zástavní smlouvy dohodly; nebo alternativně

-

zápis zástavního práva do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR, pokud se movitá věc zástavnímu věřiteli nepředává (totéţ pravidlo platí pro vznik zástavních práv k souborům movitých věcí či věcem hromadným). Tento zápis provádí notář, který sepsal zástavní smlouvu, pro jejíţ formu je v takovém případě předepsán povinně notářský zápis.

U poţadavku zákona na fyzické předání zastavené movité věci lze učinit závěr, ţe takto upravené zástavní právo se v hospodářském ţivotě ve vztahu k většině movitých věcí příliš nehodí pro zajišťovací praxi zástavních věřitelů a jeho vyuţití je v omezené míře moţné v občanskoprávních vztazích, např. pro činnost zastaváren. Klienti bank pak občas nabízejí jako zajištění svých závazků z bankovních úvěrů např. zastavení šperků anebo dokonce výtvarných děl, nicméně ve své většině nejsou banky (stejně jako i většina ostatních zástavních věřitelů) na takové formy zástav zařízeny. Je nepochybné, ţe pro tyto cenné předměty je třeba disponovat zvláštními prostorami s klimatizací a regulátorem vlhkosti, opatřenými zvláštními bezpečnostními mechanismy a sjednanou zvláštní pojistkou. Kromě toho takové věci předpokládají spolupráci se spolehlivými znalci vystavujícími potvrzení o skutečné hodnotě předávané movité zástavy, coţ dále zvyšuje náklady na takovou činnost. U jiných movitých předmětů nepřichází v praxi fyzické předání zástavnímu věřiteli do úvahy vůbec. Jde nejčastěji o movité věci, které podnikatelské subjekty pouţívají v rámci své podnikatelské činnosti, avšak tyto věci bez jejich uţívání obvykle velmi rychle morálně zastarávají. Proto mělo zavedení rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR mimořádný význam.

34

Zajištění závazků v České republice, Giese, E., Dušek, P., Payne-Koubová,J., Dietschová, L., C.H.Beck, 2003, str. 64

68

Vyuţití vzniku zástavního práva u věcí movitých – vyznačením ve zvláštní listině – bylo v důsledku přísných poţadavků kladených na charakter takové listiny v praxi značně omezeno skutečností, ţe pouze relativně malý okruh movitých věcí byl opatřen listinou tyto poţadavky splňující (zejména osvědčení o vlastnictví k věci). V praxi bank a leasingových společností byla poměrně dlouhou dobu diskutována otázka, zda technický průkaz motorového vozidla splňuje veškeré předepsané náleţitosti k tomu, aby mohl být povaţován za onu zvláštní listinu, zápisem do níţ vzniká zástavní právo k movitému vozidlu. I dnes je technický průkaz pouhým dokladem o technickém stavu vozidla a není dokladem osvědčujícím vlastnictví k němu (je v něm uvedena osoba drţitele vozidla, která nemusí být s vlastníkem vţdy totoţná). Proto ani podle předchozí úpravy, ani po provedené změně občanského zákoníku nebylo a není moţné zřizovat zástavní právo k motorovému vozidlu jeho pouhým zápisem do technického průkazu. Zavedením rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR tak došlo k překlenutí této mezery v zákoně ve vztahu k zástavám motorovými vozidly a bylo umoţněno zřizování movitých hypoték k nim. Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, však nově a bez ohledu na otázku vzniku zástavního práva ve svém § 9 an. stanoví povinnost zápisu zástavního práva k silničnímu motorovému vozidlu a přípojnému vozidlu do technického průkazu a do registru silničních vozidel. Zápis provádí příslušný obecní úřad s rozšířenou působností na ţádost vlastníka silničního vozidla nebo zástavní věřitel se souhlasem vlastníka. Ţádost musí být doloţena smlouvou nebo rozhodnutím o zřízení zástavního práva k silničnímu motorovému vozidlu. Výmaz z technického průkazu a registru silničních vozidel se provádí na ţádost vlastníka vozidla, pokud je obecnímu úřadu s rozšířenou působností doloţen zánik zástavního práva. Převod práva jako zajišťovací instrument Zajištění plnění ze závazkového právního vztahu můţe obecně záleţet v převodu práva dluţníka či třetí osoby na věřitele. Věřitel se do doby splnění své pohledávky stává oprávněným z převedeného práva. Pomine-li účel zajištění, tedy, bude-li pohledávka věřitele splněna, stává se další zajištění bezpředmětným a právo převedené za účelem zajištění nabývá opět jeho původního převodce. Zajišťovací právní prostředek, vykazující uvedené právní rysy, je upraven i v českém právním řádu. Podle §553 odst. 1 ObčZ35 můţe být splnění závazku zajištěno převodem práva dluţníka ve prospěch věřitele. Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být pod sankcí neplatnosti uzavřena písemně.

35

Občanský zákoník – dále jen ObčZ

69

Ve srovnání s jinými zajišťovacími právními prostředky zajištění závazku převodem práva nenabylo prozatím v praxi většího významu. Za nejpodstatnější z důvodů je nutno označit velmi strohou právní úpravu zajišťovacího převodu práva v českém právním řádu. Ta se omezila pouze na jediné ustanovení v rámci platného občanského zákoníku. Právní skutečností, vedoucí ke vzniku zajišťovacího převodu práva, je platná smlouva uzavřená mezi dluţníkem a věřitelem ze závazkového právního vztahu, jehoţ splnění je tímto způsobem zajišťováno. Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí obecně splňovat veškeré náleţitosti, které právní řád klade na právní úkony. Z § 553 ObčZ je poté nutno dovodit následující zvláštní poţadavky na platný vznik zajišťovacího převodu práva36. -

identita v osobě převodce práva a dluţníka ze závazkového právního vztahu, jehoţ splnění je zajišťováno

-

obligatorně písemná forma smlouvy o zajišťovacím převodu práva

Nejvyšší vyuţití má pak zajišťovací převod práva právě v oblasti leasingových společností, kde se jím zajišťují úvěry na nákup dopravní či jiné techniky. Předmět financování je na základě smlouvy o úvěru totiţ v majetku dluţníka a leasingová společnost se právě pomocí zajišťovacího převodu práva můţe jistit v případě špatné splátkové morálky klienta tím, ţe tento zajišťovací převod realizuje. Vlastnictví předmětu financování pak přechází do rukou věřitele, dochází k zabavení předmětu financování a následně leasingová společnost eliminuje ztrátu prodejem předmětu v draţbě a zbývající dluh pak po klientovi vymáhá. Zpětný odkup dodavatele Zpětný odkup dodavatele je smlouva mezi leasingovou společností a dodavatelem předmětu leasingu o tom, ţe za určitých podmínek dodavatel předmět leasingu od leasingové společnosti odkoupí zpět. Jedná se o případy stanovené v leasingové smlouvě, kdy je leasingový nájemce povinen vrátit předmět leasingu leasingové společnosti, a nebo je leasingová společnost oprávněna předmět leasingu leasingovému nájemci odebrat. Tato situace nastává v případě předčasného ukončení leasingové smlouvy, popř. nezaplacením kupní (zůstatkové) ceny ze strany leasingového 36

Zajištění závazků v České republice, Giese, E., Dušek, P., Payne-Koubová,J., Dietschová, L., C.H.Beck, 2003, str. 137

70

nájemce, resp. neuplatněním práva leasingového nájemce na převod vlastnického práva k předmětu leasingu. Pokud tedy dojde z výše uvedených důvodů k vrácení předmětu leasingu leasingové společnosti, ta můţe po dodavateli předmětu leasingu poţadovat plnění ze smlouvy o zpětném odkupu. Dodavatel se touto smlouvou zavazuje, ţe pokud dojde z výše uvedených důvodů k vrácení předmětu leasingu ze strany leasingového nájemce leasingové společnosti, odkoupí a odebere za podmínek touto smlouvou upravených předmět koupě, a to na základě písemné výzvy leasingové společnosti. Cena, za kterou se dodavatel zavazuje předmět leasingu na výzvu leasingové společnosti odkoupit, se stanoví ve smlouvě na základě kalkulace o zůstatkové hodnotě předmětu leasingu. Dodavatel předmět leasingu přebírá tak, jak stojí a leţí. Tímto je tedy vyloučena odpovědnost leasingové společnosti za vady předmětu koupě. Leasingová společnost má vţdy volbu, zda zpětný odkup realizuje či nikoliv (ze smlouvy jí vyplývá pouze právo, nikoliv povinnost). Pokud by například mohla předmět leasingu výhodněji prodat na sekundárním trhu, zpětný odkup nerealizuje a předmět leasingu prodá sama. Vinkulace plnění z pojistné smlouvy Vinkulace plnění z pojistné smlouvy bývá standardně vyţadována u všech uzavřených leasingových či úvěrových smluv na nákup dopravní techniky. Vinkulace plnění je sjednávána výhradně ke smlouvám o havarijním pojištění. Leasingové společnosti se pomocí tohoto instrumentu jistí pro případy havárií, aby případné pojistné plnění putovalo právě na účty leasingových společností a ty mohli rozhodnout o vyuţití těchto prostředků. Nezřídka se totiţ stává, ţe v případě tzv. totálních havárií, přestávají leasingoví nájemci hradit své závazky, protoţe předmět leasingu je zcela zlikvidován a nájemci se řídí heslem „nejezdím = neplatím“. Leasingová společnost poté pouţije prostředky z pojistného plnění k úhradě svých pohledávek za klientem po splatnosti. Vinkulací plnění z pojistné smlouvy dává ţadatel neodvolatelný příkaz pojišťovně, aby aţ do splacení a ukončení uvedené leasingové smlouvy poukazovala leasingové společnosti případné pojistné plnění z uvedeného pojištění (pokud překročí určitou hranici např. 10 000,-- CZK). Ţadatel se zavazuje, ţe bude pojistné platit včas a ţe pojistnou smlouvu nevypoví nebo nevyvolá skutečnosti rozhodné pro výpověď ze strany pojišťovny po dobu platnosti leasingové smlouvy. Pojišťovna musí odsouhlasit vinkulaci pojistného plnění a zavazuje se, ţe pokud dojde ke skutečnostem rozhodným pro výpověď pojistné smlouvy nebo jejímu neplacení ze strany ţadatele, 71

oznámí toto neprodleně leasingové společnosti. Vinkulace stejně jako pojištění zaniká úplným splacením závazku leasingovým nájemcem. Vlastnictví předmětu financování V této části mělo být původně uvedeno zajištění ve formě výhrady vlastnictví. Avšak finanční či operativní leasing je prakticky pronájmem věci na určitou dobu. Leasingová společnost nevydává předmět financování ze svého majetku, pokud si smluvně nedomluví, ţe po konci finančního leasingu přejde předmět financování do majetku leasingového nájemce. Největší síla zajištění u leasingových operací tedy spočívá právě v tom, ţe leasingová společnost je po celou dobu trvání smluvního vztahu majitelem pronajímané věci a můţe se právně domáhat všech práv, která s vlastnictvím věci souvisí.

7.3 Klasifikace pohledávek a tvorba opravných položek Banky i leasingové společnosti postupují při posuzování pohledávek z finančních činností a tvorbě opravných poloţek k těmto pohledávkám podle právních norem, řídí se zejména zákonem o rezervách 37 a zákonem o bankách38 v platném znění. Finanční instituce při posuzování jednotlivých pohledávek zařazují tyto pohledávky do následujících klasifikačních skupin (kategorií). Standardní pohledávkou (kategorie A) - se rozumí pohledávka, o jejímţ úplném splacení není důvodu pochybovat. Splátky jistiny a příslušenství jsou řádně hrazeny, ţádná z nich není po splatnosti déle neţ 30 dní, ţádná z pohledávek za dluţníkem nebyla v posledních 2 letech z důvodu zhoršení jeho finanční situace restrukturalizována. Za standardní pohledávku je moţné také povaţovat pohledávku za dluţníkem, vůči němuţ je podle zvláštního předpisu ČNB39 stanovena nulová riziková váha, přičemţ ţádná splátka jistiny nebo příslušenství není déle neţ 540 dnů po splatnosti a nebo pohledávku plně zajištěnou vysoce kvalitním zajištěním, přičemţ ţádná splátka jistiny nebo příslušenství není déle neţ 540 dnů po splatnosti. Sledovanou pohledávkou (kategorie B) – se rozumí pohledávka, jejíţ úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dluţníka pravděpodobné. Splátky jistiny nebo 37

Zákon o rezervách – zákon č. 593/1992 Sb. Zákon o bankách – zákon č. 21/1992 Sb. 39 Vyhláška ČNB č. 522/2004 ze dne 15.9.2004 38

72

příslušenství jsou hrazeny s dílčími problémy, avšak ţádná z nich není po splatnosti déle neţ 90 dní, ţádná z pohledávek za dluţníkem nebyla v posledních 6 měsících z důvodu zhoršení jeho finanční situace restrukturalizována. Za sledovanou pohledávku se také povaţuje pohledávka za dluţníkem, vůči němuţ je podle zvláštního předpisu ČNB stanovena nulová riziková váha, přičemţ alespoň jedna splátka jistiny nebo příslušenství je po splatnosti více neţ 540 dní a také pohledávka, která je plně zajištěná osobou, vůči níţ je podle zvláštního předpisu ČNB stanovena nulová riziková váha, přičemţ alespoň jedna splátka jistiny nebo příslušenství je po splatnosti více neţ 540 dní. Nestandardní pohledávkou (kategorie C) – se rozumí pohledávka, jejíţ úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dluţníka nejisté, částečné splacení je však vysoce pravděpodobné. Splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s problémy, avšak ţádná z nich není po splatnosti déle neţ 180 dní. Pochybnou pohledávkou (kategorie D) – se rozumí pohledávka, jejíţ úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dluţníka vysoce nepravděpodobné, částečné splacení je moţné a pravděpodobné. Splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s problémy, avšak ţádná z nich není po splatnosti déle neţ 360 dní. Ztrátovou pohledávkou (kategorie E) – se rozumí pohledávka, jejíţ úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dluţníka nemoţné. Předpokládá se, ţe tato pohledávka nebude uspokojena nebo bude uspokojena pouze částečně ve velmi malé částce. Splátky jistiny nebo příslušenství jsou po splatnosti déle neţ 360 dní. Za ztrátovou se také povaţuje pohledávka za dluţníkem ve vyrovnacím řízení či pohledávka za dluţníkem, na jehoţ majetek byl prohlášen konkurz, ledaţe jde o pohledávku za podstatou vzniklou po prohlášení konkurzu. Opravné poloţky k jednotlivým pohledávkám vytváří společnosti, pokud dojde ke sníţení rozvahové hodnoty jednotlivé pohledávky a finanční instituce takovou pohledávku, resp. její část odpovídající ztrátě z rozvahové hodnoty, neodepíše. Sníţení rozvahové hodnoty se posuzuje u všech sledovaných a ohroţených pohledávek (sledované = kategorie B; ohroţené = kategorie C – E). Pohledávku za dluţníkem, u něhoţ soud zamítl návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku nebo zrušil konkurz z důvodu, ţe majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu, se vţdy odepisuje. Opravné poloţky a rezervy se ruší ve prospěch výnosů ve stejném zdaňovacím období, kdy pominou důvody, pro které byly vytvořeny.

73

Níţe je uveden přehled koeficientů pro tvorbu rizikových opravných poloţek (ROP). Hodnota koeficientů je definovaná zařazením jednotlivé pohledávky do příslušné klasifikační skupiny (kategorie). Procentuální hodnota tvorby opravných poloţek poté znamená, na kolik procent z hodnoty pohledávky se opravná poloţka tvoří. Tab. č. 11 – Přehled koeficientů pro tvorbu opravných poloţek Druh pohledávky

Dny po splatnosti

Kategorie

Koeficient

Tvorba OP v %

standardní

0 - 30

A

0

0

sledované

31 - 90

B

0,01 – 0,19

1 – 19

nestandardní

91 – 180

C

0,2 – 0,49

20 – 49

pochybné

181 - 360

D

0,5 – 0,99

50 – 99

ztrátové

361 a více

E

1

100

74

8. Monitorování a vymáhání pohledávek Monitorování a vymáhání pohledávek je jednou ze základních činností správy úvěrového portfolia. I kdyby měly společnosti nastaveny jakkoliv výkonné scoringové či ratingové nástroje na vstupu, bez monitoringu portfolia by i tak mohly realizovat poměrně vysoké ztráty. I klient, který při ţádosti byl vyhodnocovacím systémem vyhodnocen jako bonitní a bezproblémový, se můţe dostat do finančních potíţí a je důleţité o těchto potíţích vědět s dostatečným předstihem, a nebo je podchytit hned na začátku.

8.1 Monitorování portfolia pohledávek Finanční instituce monitorují svá úvěrová portfolia průběţně a po celou dobu jejich ţivotnosti. Standardně však dochází k reportování na měsíční bázi. Existují dva základní typy monitorování portfolia40: Analýza klíčových hodnot – jedná se o sledování různých klíčových charakteristik klientského portfolia na pravidelné bázi (v rozmezí předem nadefinovaných intervalů) Periodická analýza - podstatou této analýzy je srovnání vývoje určitého počtu účtů nebo úvěrových produktů za aktuální období nebo jen za část tohoto období, s počtem stejného druhu účtů a nebo úvěrových produktů za stejně dlouhé období, ale např. minulého roku. Detailní teoretickou specifikací těchto analýz se jiţ nebudeme zabývat. Pro účely diplomové práce se zaměříme na praktickou ukázku „analýzy klíčových hodnot“, v některých případech si specifikujeme i „analýzu periodickou“ (v měsíčních periodách) a uvedeme si pár základních pojmů, které finanční instituce při monitorování svých úvěrových portfolií sledují. Pro jednoduchost budeme uvaţovat, ţe všechna portfolia jsou v CZK. Základní pojmy jsou následující: -

PTF – „portfolio“ – portfolio úvěrovaných klientů (portfolia se v praxi člení např. dle produktu, tj. úvěrové či leasingové portfolio, portfolio kreditních karet, spotřebitelských úvěrů atd.) Portfolia lze ale členit i dle jednotlivých let, kdy byly tyto produkty poskytovány, např. úvěrové portfolio roku 2007, 2008 apod.)

40

Podrobně viz Martin Králík, bakalářská práce Řízení úvěrových rizik v bance, str. 53

75

-

NPL – „non performing loans“ – nevýkonné či nesplácené úvěry tj. úvěry, které jsou po splatnosti 90 dní a více (často je právě hranice 90-ti dní a více povaţována za default tj. nesplácený případ)

-

ROP – „rizikové opravné položky“ – výše rezerv, které je finanční instituce ze zákona povinna vytvořit na nesplácené úvěry (tzv. rizikové pohledávky) – viz tabulka tvorby opravných poloţek na str. 71 této práce

-

Risk costs – „rizikové náklady“ – poměr vytvořených opravných poloţek k hodnotě portfolia (hodnoty porovnáváme v CZK a výstup je v %; znázorňuje poměr opravných poloţek na portfoliu)

-

ROP/NPL – poměr opravných položek versus defaultních úvěrů – výsledné číslo identifikuje do jaké míry má finanční společnost vytvořeny rezervy na úvěry, které jsou 90 dní po splatnosti a déle (čím se tento poměrový ukazatel blíţí 100% tím lépe)

-

PD – „probability of default“ – pravděpodobnost defaultu – tento ukazatel identifikuje, jaká je pravděpodobnost, ţe úvěr nebude splácen. Tento ukazatel je stanovován na základě vývoje portfolia a vztahuje se na celé portfolio. Zvláště se tento ukazatel stanovuje pro různé produkty, např. PD pro úvěrové portfolio, PD pro leasingové portfolio apod. Default bývá ve většině finančních institucí definován jako pohledávka po splatnosti 90 dní a více.

-

LGD – „loss given default“ – ztráta plynoucí z defaultu tj. z nesplácené pohledávky. Tento ukazatel je vyjádřen v % jako poměr ztráty plynoucí z nesplácených úvěrových produktů versus hodnota portfolia.

-

EAD – „exposure at default“ - hodnoty angaţovaností, které jsou u defaultních případů nesplaceny (např.: pohledávka je 90 dní po splatnosti a zbývá klientem doplatit 150 000,-CZK = EAD je 150 000,-- CZK) – tento ukazatel je tedy uváděn v CZK

-

FPD – „first payment default“ – ukazatel první splátky po splatnosti – tento ukazatel identifikuje pravděpodobnost, ţe se jedná o podvodný případ

-

SPD – „second payment default“ – ukazatel druhé splátky po splatnosti – tento ukazatel identifikuje pravděpodobnost, ţe se jedná o podvodný případ – pravděpodobnost úvěrového podvodu je o něco vyšší, neţ je tomu u FPD

-

30+, 60+, 90+ - tyto ukazatele identifikují dny po splatnosti úvěrových pohledávek – slouţí zejména k orientaci pro tvorbu rizikových opravných poloţek, klasifikaci ČNB (viz kapitola č. 7) a monitorování odboru vymáhání pohledávek (vymoţení pohledávek je do 90-ti dnů po splatnosti nejpravděpodobnější)

76

Finanční instituce tedy na měsíční bázi monitorují svá dílčí úvěrová či leasingová portfolia za vyuţití výše uvedených ukazatelů. Přirozeně však také monitorují své portfolio jako celek, tj. identifikují zde skladbu portfolia po jednotlivých produktech, klientských segmentech, distribučních kanálech, financovaných komoditách apod.. V následující části kapitoly je uvedeno několik příkladů, jak můţe vypadat právě popsaný způsob monitorování portfolia (s ohledem na programové zpracování uvedených výstupů v monitorovacím software jsou tabulky a grafy převáţně v anglickém jazyce).

Portfolio dle produktů:

Portfolio dle segmentu: Perioda/segment Leden 2008 Únor 2008 Březen 2008 Duben 2008 Květen 2008 Červen 2008 Červenec 2008 Srpen 2008 Září 2008 Říjen 2008 Listopad 2008 Prosinec 2008

Objem obchodů corporate (v%) retail (v %) 49,12 50,88 48,98 51,02 48,85 51,15 48,65 51,35 48,42 51,58 48,29 51,71 48,02 51,98 47,72 52,28 47,52 52,48 47,36 52,64 47,10 52,90 46,99 53,01

77

Počty případů corporate (v%) retail (v %) 20,99 79,01 20,56 79,44 20,36 79,64 20,12 79,88 20,05 79,95 19,98 80,02 19,85 80,15 19,68 80,32 19,42 80,58 19,25 80,75 18,79 81,21 18,52 81,48

Portfolio dle komodity:

78

Portfolio a vývoj NPL a Risk costs:

Portfolio a vývoj ROP versus NPL:

Portfolio dle splátek po splatnosti: Po splatnosti 30+ Po splatnosti 60+ Po splatnosti 90+ Klient /prodlení počet smluv angaţovanost počet smluv angaţovanost počet smluv angaţovanost 1 250 562,-0 0 2 598 215,-Klient A 0 0 0 0 1 136 231,-Klient B 3 759 630,-1 314 236,-0 0 Klient C Suma 4 1 010 192,-1 314 236,-3 734 446,--

Podobných grafů, tabulek či různých přehledů obsahuje pravidelný výstup z monitorovacího software mnoho a kaţdá finanční instituce si výstupy definuje individuálně podle svých potřeb. Pro potřebu této práce a nastínění logiky monitorování a reportování bylo vybráno pouze na několik základních.

79

8.2 Vymáhání pohledávek Na proces monitorování portfolia úvěrových pohledávek přímo navazuje proces vymáhání problémových pohledávek tj. pohledávek, které nejsou klienty spláceny. V této kapitole je zpracováno základní členění procesu vymáhání pohledávek a porovnání vymáhání pohledávek v leasingových společnostech s vymáháním bankovním. Problémovými pohledávkami se rozumí: -

pohledávky, u nichţ dojde ze strany dluţníka k jakémukoliv prodlení s jejich splácením

-

pohledávky, které jsou zařazeny do klasifikační skupiny B (sledované) a horší

-

pohledávky, které nesplňují výše uvedená kritéria, avšak byly zařazeny z rozhodnutí oddělení řízení úvěrových rizik mezi problémové pohledávky

Samotný proces vymáhání můţeme rozdělit na: 

Pre-collection (pre-vymáhací proces)



Early collection (raná fáze vymáhání)



Late collection (pozdní fáze vymáhání)

Pre-collection Pre-collection procesem se rozumí první část procesu vymáhání problémových pohledávek, který v závislosti na typu problémové pohledávky provádějí pracovníci obchodního útvaru popř. pracovníci klientských center. Smyslem zapojení obchodních útvarů do procesu vymáhání je vyuţití jejich detailní znalosti jednotlivých produktů, které klient vyuţívá a zároveň vyuţití obchodního vztahu s klientem. Cílem Pre-collection procesu je rychle nalézt a odstranit důvody nesplácení pohledávky klientem za předpokladu udrţení, či dokonce posílení dobrého obchodního vztahu s klientem a minimalizace nákladů a administrativní náročnosti vymáhacího procesu. Mezi základní formy vymáhání pohledávek patří písemné a telefonické upomínky (informování klienta, případně dalších relevantních osob – spoludluţníků a ručitelů). Doplňkově mohou být v rámci vymáhání pohledávek zasílány SMS zprávy, e-maily nebo můţe být iniciováno osobní jednání s klientem.

80

Primárně bývá v rámci tzv. Pre-collection procesu klient kontaktován (e-mailem či telefonicky) a vyrozuměn o nastalé situaci (splátka po splatnosti či přečerpání úvěrového rámce). V případě, ţe klient na toto upozornění nereaguje, je klientským pracovníkem zasílána první upomínka. V rámci Pre-collection procesu se vymáhají pouze pohledávky, které jsou jen několik málo dní po splatnosti (např. 1 – 15 dní po splatnosti). Pokud problémová pohledávka není v rámci Pre-collection procesu vymoţena, je případ postoupen na odd. vymáhání pohledávek. Early collection Do Early collection se dostávají takové pohledávky, které nebyly vymoţeny v rámci Pre-collection procesu. Od tohoto okamţiku probíhá vymáhání pohledávek jiţ v gesci odd. vymáhání pohledávek a tudíţ i v kompetenci školených specialistů. Pohledávky jsou na tomto oddělení vymáhány také vzhledem k době, jak dlouho jiţ uplynulo od doby, kdy měla být uhrazena pravidelná splátka jistiny či úroků. V případě, ţe je pohledávka po splatnosti do 30 dnů, je klient kontaktován a informován o existenci a výši pohledávky po splatnosti, je mu zaslána zpoplatněná upomínka (2. upomínka), klient je upozorněn na moţnost zablokování karet či běţného účtu a specialista vymáhání se snaţí nalézt s klientem společnou dohodu o uhrazení pohledávky po splatnosti. Pokud klient stále nereaguje a je v prodlení cca 30 – 60 dnů, specialista vymáhání upozorní klienta na předání negativních informací o klientově splátkové morálce do bankovního registru klientských informací (BRKI), upozornění klienta na moţnost okamţitého zesplatnění celkové pohledávky (v odůvodněných případech můţe specialista sepsat s klientem splátkový kalendář), popř. je klient upozorněn na alternativní postupy vymáhání (externí vymáhání pohledávek) Late collection Pokud klient nereaguje a nezaplatí ani po pouţití uvedených nástrojů (zesplatnění pohledávky, hrozba alternativních vymáhacích postupů, předání informací do BRKI apod.) a pohledávka je v prodlení jiţ déle neţ 60 dnů, opakuje se výše uvedený postup a klient je upozorněn na moţnost naúčtování smluvní pokuty v případě okamţitého neuhrazení celkové dluţné částky. Pokud klient stále nereaguje, resp. není ochoten zaplatit, je předán k externímu vymáhání. Z toho vyplývá, ţe veškerá činnosti vymáhání, která byla výše popsána se souhrnně nazývá vymáháním interním. 81

V rámci externího vymáhání se problémové pohledávky vymáhají několika způsoby. Pohledávka můţe být předána externí inkasní agentuře, k vymáhání prostřednictvím soudu a nebo vymáhání probíhá prostřednictvím exekutora. V kaţdém z uvedených případů externího vymáhání specialista vymáhání pohledávek úzce spolupracuje se zvoleným partnerem (soud, externí inkasní agentura či exekutor) a případné dílčí úhrady problémových pohledávek ze strany dluţníka zaznamenává a pravidelně reportuje orgánu externího vymáhání. V případě neúspěchu jednoho z moţných typů externího vymáhání se můţe pouţít jiný, popř. lze vystřídat různé inkasní agentury, protoţe kaţdá z nich můţe být při vymáhání jednotlivé pohledávky jinak úspěšná.

8.3 Specifika vymáhání pohledávek v leasingu Pokud bych měl srovnat vymáhání v bance a v leasingové společnosti, v zásadě jsou jednotlivé kroky identické. Procesy Pre-collection, early collection, late collection a legal collection existují napříč celou finanční sférou. Jen mohou mít společnosti různé časové okamţiky, kdy případ z jedné etapy vymáhání přechází do etapy následující. Zásadním rozdílem ve vymáhání problémových pohledávek je fakt, ţe leasingové společnosti mívají financování zabezpečeny formou vozidla či jiného předmětu financování. Pokud budu hovořit o leasingu, předmět financování je přímo ve vlastnictví leasingové společnosti a pokud si klient vybere financování formou úvěru, je případ zajištěn zajišťovacím převodem vlastnického práva. V případě neplacení závazku klientem se předmět financování tak či onak ocitne ve vlastnictví financující společnosti. S předmětem financování jsou pak v rámci vymáhacího procesu spojeny specifické aktivity, které vedou k realizaci zajištění a uspokojení pohledávky leasingové společnosti. Jedná se zejména o následující kroky: -

v případě, ţe klient nereaguje na kroky Pre-collection a Early collection procesů, tak po zesplatnění smlouvy dojde v rámci Late collection k zabavení předmětu leasingu

-

na zabavený předmět leasingu musí být v souladu se zákonem vyhotoven znalecký posudek, díky kterému se podaří oficiálně stanovit hodnotu zabaveného předmětu leasingu

-

v pravidelných intervalech leasingové společnosti konají dražby zabavených vozidel, kde jsou zmiňovaná vozidla veřejně nabídnuta k prodeji

-

na základě poptávky jsou vozidla prodána za nejvyšší nabídnutou cenu

82

-

po prodeji vozidla je leasingová společnost oprávněna zrušit povinné ručení a havarijní pojištění, které z titulu vlastnictví předmětu leasingu musela do této doby platit. Vozidlo je následně odhlášeno z evidence motorových vozidel

-

následně vyhotoví leasingová společnost tzv. „konečné vyrovnání“, které spočívá v tom, ţe pohledávka leasingové společnosti je poníţena o cenu, za kterou byl zabavený předmět financování prodán, a jsou připočteny náklady společnosti za vymáhání, které v průběhu vymáhacího procesu vznikly. Finální částka představuje pohledávku společnosti, která bude po klientovi vymáhaná buď interně, pomocí externích agentur popř. soudní či jinou cestou (pokud se klient nerozhodne svůj závazek uhradit)

-

po konečném vyrovnání jsou jiţ kroky prakticky identické se standardním procesem late collection, pouţívaným v bankovnictví

Tab. č. 12 – Proces vymáhacího procesu v leasingové společnosti PROCES Pre Collection Early Collection

Late Collection

Legal Collection

ČAS - 10 dnů 0 dnů 10 dnů 25 dnů 35 dnů 45 dnů 55 dnů 85 dnů 95 dnů 105 dnů 107 dnů 121 dnů 126 dnů 140 dnů 142 dnů 144 dnů 150 dnů 155 dnů 185 dnů 190 dnů 195 dnů 225 – 255 dnů 250 dnů 225 – 285 dnů 225 – 315 dnů 345 – 375 dnů 350 – 440 dnů 400 – 530 dnů

ČINNOST Telefonické obvolávání Datum první řádné splátky Telefonické vymáhání Písemné upomínání I. Písemné upomínání II. Zesplatnění smlouvy / Výpověď smlouvy Zahájení Agenturního vymáhání / proces restrukturalizace smlouvy Výsledek vymáhání agenturou (inkaso, zabaveno, trestní oznámení) Vyhotovení znaleckého posudku Předání znaleckého posudku Zahájení: Veřejná nabídka prodeje předmětu smlouvy Ukončení: Veřejná nabídka prodeje předmětu smlouvy Prodej předmětu nejvyšší nabídce a vytvoření kupní ceny Úhrada kupní ceny a kontrola její úhrady Zrušení havarijního pojištění a povinného ručení Předání smlouvy k vyhotovení Konečného vyrovnání Odhlášení vozidla Vyhotovení Konečného vyrovnání Termín pro zaplacení Konečného vyrovnání dluţníkem Kontrola úhrady Konečného vyrovnání, popř. uzavření splátk. kalendáře Předání zbytkové pohledávky Agentuře k vymáhání Zpráva o výsledku vymáhání Agenturou Vrácení nevymoţených pohledávek zpět do Společnosti Převzetí pohledávek s návrhem na ţalobu, odpis pohledávky Občanské soudní řízení Rozhodčí řízení Podání návrhu na vydání platebního Podání ţaloby u rozhodce rozkazu / ţaloby Vydání platebního rozkazu Vydání rozhodnutí bez jednání / nařízení jednání Nabytí právní moci (ukončení řízení) Vydání rozhodnutí s jednáním / nebo Odpor ţalovaného nabytí právní moci Podání návrhu na exekuci Podání návrhu na exekuci

83

Závěr Základním cílem této diplomové práce bylo porovnání jednotlivých nástrojů řízení úvěrových rizik pouţívaných v leasingových společnostech a v bankovnictví. S ohledem na to, ţe obě instituce se zaměřují na nepatrně odlišné segmenty trhu či jiný typ cílového klienta a také s přihlédnutím k tomu, ţe produkt leasing je do jisté míry specifický vzhledem k jeho daňovým a účetním dopadům, nebylo zjištěných odlišností či rozdílů málo. Obecně prvním rozdílem je fakt, ţe u leasingových obchodů mají leasingové společnosti v majetku předmět financování, ke kterému mají svá práva, ale také povinnosti. Do úvěrového vztahu následně vstupuje faktor hodnoty majetku resp. riziko poklesu hodnoty majetku. Oproti bankovním nezajištěným úvěrům poté hovoříme o zajištěných úvěrových či leasingových případech, kdy zajištěním je právě zmiňovaný předmět financování (v případě leasingu na dopravní techniku je to předmětný vůz). Specifické je v případě leasingových společností také rozdělení schvalovacích kompetencí. V bankovnictví je moţné schvalování úvěrových ţádostí centralizovat či decentralizovat. V leasingových společnostech naopak bývá upřednostňována centralizace a to zejména s ohledem na distribuční síť, protoţe naprostá většina leasingových obchodů bývá zprostředkována dealery a dodavateli, přičemţ kvalita sloţek obchodních případů a jakákoliv kontrola je u těchto článků distribuční sítě nesrovnatelná s bankovními pobočkami. Základním rozdílem z produktového hlediska je jiţ zmiňované vlastnictví předmětu financování v případě leasingových společností. S předmětem financování jsou však také spojeny daňové a účetní aspekty. Primární výhodou leasingu je skutečnost, ţe podnikatelské subjekty si mohou nákladově uplatnit, za určitých okolností, celou leasingovou splátku, přičemţ u úvěru mohou podnikatelé uplatnit do nákladů pouze úroky z úvěrů. U leasingových produktů se také mnohem častěji pracuje s akontací nebo-li s vlastními zdroji klienta. Podle výše akontace lze prakticky odvodit klientovu bonitu, často bez nutnosti dokladování jeho skutečné příjmové situace. Z výše uvedeného nepřímo vyplývá, ţe leasingové společnosti oproti bankovním domům nekladou takový důraz na dokladování příjmů fyzických či právnických osob. V bance je aktuálně prakticky nereálné získat financování bez detailně dokladovaných příjmů či předloţení ekonomických výkazů. Také moţností vyuţití jednotlivých kontrolních mechanismů je v obou institucích rozdílné. Leasingové společnosti mají mnoho kontrol spojených s předmětem financování. Jedná se zejména o ověření ceny financovaného předmětu, jeho původu, stavu, reálnosti najetých kilometrů, zda vůz 84

nebyl odcizen popř. na něm nebyla realizována totální havárie apod. Banky oproti tomu mohou vyuţívat zákonné výhody, tj. mohou se dotazovat do databáze CRÚ, vyměňovat si bankovní informace a vyuţívat Bankovního registru klientských informací i bez souhlasu svých klientů. Scoringové či ratingové nástroje se liší zejména tím, ţe leasingové společnosti jsou nuceni samostatně vyhodnocovat i předmět financování tj. komoditu. Bývá pravidlem, ţe s výší ceny financovaného vozidla a exotičností značky roste právě zmiňované riziko. Z pohledu zajištění vychází lépe leasingové obchody, protoţe jsou prakticky všechny zajištěny předmětem financování. Banky velmi často poskytují tzv. hotovostní úvěry, kdy účel financování není znám a zajištění bývá často minimální či ţádné. Nicméně banky si zase dovedou ohlídat dokladování příjmů a důsledné předkládání finančních výkazů a tím eliminují svá úvěrová rizika. Obecně platí, ţe rizikovost úvěrových portfolií je vyšší u leasingových společností. Tento fakt si ale dovolím přisoudit jinému klientskému segmentu, volnějšímu reţimu dokládání příjmů a schvalování ţádostí. Sloţitější práci mají zaměstnanci odborů vymáhání pohledávek v leasingových společnostech. Je důleţité si uvědomit fakt, ţe předmět financování je v jejich majetku, avšak má jej v uţívání klient, který v případě neplnění svých závazků o předmět přichází. Zaměstnanci musí však nejprve předmět financování dohledat a následně zabavit. Z důvodu vlastnictví předmětu však leasingovým společnostem plynou niţší ztráty z nesplácených leasingů neţ bankám z nesplácených úvěrů. Musím konstatovat, ţe z pohledu srovnání nejde o zcela homogenní subjekty. Porovnávané společnosti mají jinou cílovou klientelu a leasingové společnosti, oproti bankám, mají své financování téměř vţdy spojeno s předmětem financování. Banky jsou obecně povaţovány za korektnější, serióznější

a průhlednější instituce. Nicméně věřím, ţe porovnání těchto dvou

úvěrových institucí bylo pro čtenáře zajímavé a objasnilo nejeden otazník, který se nad tímto tématem vznášel. V době, kdy banky a jiné finanční ústavy poskytují financování v omezené míře, musí o to důkladněji vyhodnocovat kaţdého ţadatele a zvaţovat jeho bonitu a schopnost úvěr splácet. Čím menší objemy financování totiţ věřitelské subjekty poskytují tím horší je dopad nesplácených úvěrů v jejich portfoliu. V této nejisté době je více neţ důleţité, aby věřitelé v maximální moţné míře vyuţívali všechny dostupné nástroje pro řízení úvěrových rizik. Finanční instituce vyvíjejí vlastní scoringové či ratingové nástroje, stávají se členy všech dostupných bankovních i nebankovních úvěrových registrů a snaţí se i pomocí standardizovaných webových či jiných aplikací vyuţívat informací poskytovaných státní sférou a ostatními subjekty. Pouze pouţívání všech dostupných 85

nástrojů pro řízení úvěrových rizik a dodrţování pravidel obezřetného podnikání zajistí věřitelům návratnost poskytovaných finančních prostředků, sníţení rizikovosti portfolií na akceptovatelnou míru a široké veřejnosti solventních klientů nabídku finančních produktů k financování jejich potřeb. Pevně věřím, ţe hospodářská situace se v rozumném časovém horizontu ustálí, banky se vyrovnají s dopady ve svých úvěrových portfoliích a rozpočtech opravných poloţek a pomocí řízené úvěrové politiky budou nápomocny při oţivení ekonomiky na našem i evropském trhu.

86

Seznam pouţité literatury

1. GIESE, Ernst; DUŠEK, Petr; PAYNE-KOUBOVÁ, Jana; DIETSCHOVÁ, Lucie. Zajištění závazků v České republice, Nakladatelství C.H. Beck 2003, Praha, ISBN 80-7179-658-1 2. JURČÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet, Grada Publishing 1999, Praha, ISBN 80-7169-759-1 3. KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví, Bankovní institut vysoká škola 2004, Praha, ISBN 80-7265-035-1 4. NESNÍDAL, Jiří. Kladivo na dlužníky, Nakladatelství Sagit, 2002, Ostrava, ISBN 80-7208312-0 5. PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, RADKA. Úvěrové obchody, Bankovní institut vysoká škola 2002, Praha, ISBN 80-7265-037-8 6. SUYTER, Alexander. Risikomanagement, Fritz Knapp Verlag 2004, Frankfurt am Main, ISBN 3-8314-0764-9 7. VEDLICH, Joseph. Úvod do řízení úvěrového rizika, nakladatelství Management Press 1994, Praha, ISBN 80-85603-49-7 8. VINŠ, Petr; LIŠKA, Václav. Rating, nakladatelství C.H. Beck 2005, Praha, ISBN 80-7179807-X 9. CETLOVÁ, Helena. Marketing služeb, Bankovní institut vysoká škola 2002, Praha, ISBN 80-7265-049-1 10. KOLEKTIV AUTORŮ. Finanční řízení bank, Bankovní institut vysoká škola 2005, Praha, ISBN 80-7265-078-5 11. ŠÍMA, Alexander; SUK, Milan. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy, nakladatelství C.H. Beck 2006, Praha, ISBN 80-7179-500-3 12. VALOUCH, Petr. Leasing v praxi, Grada Publishing 2008, Praha, ISBN 978-80-247-2557-4 13. MARKOVÁ, Hana. Daňové zákony, Grada Publishing 2008, Praha, ISBN 978-80-2472803-2 14. KRÁLÍK, Martin, Řízení úvěrových rizik v bance, bakalářská práce 2007

87

Seznam příloh Příloha č. 1 – Insolvenční zákon Příloha č. 2 – Kalkulátor domácího rozpočtu Příloha č. 3 – Report z databáze SSV + zdroje SSV Příloha č. 4 – Vzorový souhlas klientů NRKI Příloha č. 5 – Informační memorandum pro BRKI a NRKI

88

Přílohy

89