Úvodník Vážení a milí obyvatelé našeho Domova, v dnešním úvodníku se zamysleme nad třemi skutečnostmi, které charakterizují období konce roku a čas Vánoc. Jsou to tyto tři čas, světlo a domov. Čas je spravedlivý, neúplatný, neutrální, souvislý. Nesoucítí s námi, nerozumí nám, je lhostejný. Kráčí stále stejným krokem. Neslyší na naše prosby, aby se zastavil, když je nám tak dobře a kdy chceme, aby daný okamžik trval celou věčnost. Ignoruje nás ovšem i tehdy, kdy si přejeme, aby pádil mílovými kroky a my se mohli co nejrychleji vzdálit z místa, které je nám nepříjemné a bolestné. Procházíme od jedné události ke druhé, od jednoho zastavení k dalšímu. Někdy jdeme v radosti, jindy v slzách, někdy s úsměvem na rtech, jindy s bolestí. Blízcí okolo nás nesou tato období s námi, neutrální čas nikoliv. A najednou nás čas donesl až do období Vánoc. Jaké Vánoce jsou před námi? Na čem nebo na kom záleží, zda na konci svátků a celého roku řekneme, že svátky byly dobré? Běžec čas s námi nesoucítí, ale ti, které máme okolo sebe, naši milovaní a blízcí, vždy. A v tom je – mimo jiné – smysl Vánoc. Dávat a brát, těšit se ze vzájemného společenství. Těšit se z přátelství, ze spolehnutí jeden na druhého. Vždyť kdo je přítel? Přítel je pro mne ten, kdo o mě ví všechno,
a přece mě má rád. Nezneužije mé slabosti, mých nedokonalostí, ale doplní je a tak podepře můj život. Právě v tom spočívá onen zvláštní paradox života – život nabude pravého a hlubokého smyslu, když jej darujeme. Když něco opustíme, získáme něco jiného a často lepšího, když něco ztratíme, často nalezneme mnohem více. Čas nás dovedl do onoho zvláštního melancholického období dlouhých zimních večerů, hřejících kamen, svítících svící a snad i nějakého očekávání. Na co vlastně? Na to krásné, co může přijít nebo na to, až bude po všem a vše se vrátí „do starých kolejí“? Vánoční čas se může stát užitečným časem přemýšlení i zastavení na cestě. Můžeme
si připomenout jeden krásný obraz – je to obraz svíce, obraz světla. Ve tmě se člověk bojí, je nejistý, tápe, ztrácí orientaci. Temnota zlých věcí, pletich, intrik, neupřímnosti, zloby tak často chce ovládnout vztahy, které celý život vytváříme a ve kterých žijeme. –1–
časopis DRACHTINKA A najednou přichází světlo Vánoc, proniká tmou, vytlačuje ji! Světlo naděje, bezpečí, světlo lásky, zájmu. Světlo přichází s nabídkou, že promění tmu na světlo, že převrátí beznaděj na naději, zoufalství na očekávání a sevření na svobodu. Jak odpovíme v tomto vánočním čase, kdy zní srdcem mnoho otázek? Rozsviťme svíci svého srdce! To je ta nejlepší odpověď pro nás i pro okolí. Ano, život bychom neměli žít sami, jen tak, pro sebe. Hodnota jednotlivých osobních životů se v domově násobí, i v našem Domově, domově s velkým D. Jsme zde jeden pro druhého. Cítíme, vnímáme, neseme se navzájem. Vždyť co je domov? Je především místem bezpečí, je základnou života, ze které vyrážíme za svými povinnostmi, kam se zase rádi vracíme, kde nabíráme síly a léčíme rány. Současně ale také máme svůj osobní podíl na atmosféře, která doma panuje. Tak, jak do lidského srdce vedou tři brány – oko, ucho a ústa – tak spokojený společný život doma vytvářejí také tři skutečnosti – důvěra, vydanost a pokora. Pokora není slabost, ani póza. Pouze člověk, vědomý si své hodnoty, může být pokorný. A tak si o letošních Vánocích vzájemně poděkujme. Poděkujme za každý úsměv, povzbuzení, potěšení, za každý projev účasti, důvěry a pomoci. Vždyť jsme zde jeden pro druhého.
–2–
Do nového roku Vám přejeme dobré zdraví, radost z toho, že se Vám věci daří, že máte okolo sebe dobrá srdce, srdce rozsvícená hřejivým teplem vánoční svíce. Mnoho spokojenosti a hezkých chvil přeje kolektiv zaměstnanců Domova seniorů Drachtinka.
Putování životem Každý z nás putuje – tmou a zimou Všude kolem je tma Jedny Vánoce jsem se zúčastnil zajímavé akce – pěší pouti s betlémským světlem naším setmělým městem. V předvečer Štědrého dnu se nás pár desítek lidí nejrůznějšího věku vydalo na dvanáctikilometrovou cestu z místa rozdávání betlémského světla k našemu kostelu. Každý z nás si nesl nějakou lucerničku nebo lampičku, ve které hořel plamínek světla, které k nám někdo jiný dopravil až z Betléma. A my jej temnotou nesli zase dál. Byl večer, ticho, všude kolem zima, nevlídno a tma. Občas jsme plamen světla předali někomu na ulici, jindy jsme se zastavili u nějakého domu a plamen světla předali někomu v domě. Občas někomu z nás světlo zhaslo: tehdy mu posloužil plamen světla od ostatních. Někomu se po cestě dokonce rozbila lampička, takže se potom střídal v nesení světla s někým jiným... O plamen světla jsme se tak dělili s dalšími lidmi, ale i navzájem mezi sebou. Občas někdo klopýtl, upadl, občas jsme se zastavili, abychom si krátce odpočali. Každý z nás je poutníkem – tmou a zimou. Každý z nás dostal plamen světla – aby jej uchoval a předával dále. Každému z nás plamen někdy skomírá, či dokonce zhasne. Každý někdy klopýtnem …Každý máme někdy světla na rozdávání, jindy ho potřebujeme přijmout od druhých … Vždycky jde ale o to, neztratit své zaměření k cíli a zůstat nositelem i dárcem obdrženého světla. Někdy je to námaha a bolest. Ale i radost, kterou svět nemůže dát! Šťastnou cestu! Napsáno pro časopis Effatha
–3–
Titul Zlaté listy 2013
časopis DRACHTINKA
Vyhlášení výsledků soutěže o nej…časopis domova pro seniory roku 2013
Domov pro seniory Heřmanův Městec vyhlásil ve spolupráci s odborným časopisem Sociální služby dne 8. 10. 2014 výsledky 1. ročníku celorepublikové soutěže časopisů. Za Domov seniorů Drachtinka se tohoto slavnostního vyhlášení v Rytířském sále v Domově seniorů Heřmanův Městec zúčastnil ředitel Domova pan Bc. Marek Bíško a jeho spolupracovníci, kteří se podílejí na časopise Drachtinka. Do soutěže bylo přihlášeno celkem 30 časopisů z celé České republiky. Soutěž byla vyhlášena ve dvou kategoriích: 1) Skupina A – do šesti výtisků vydaných za rok. Do této kategorie bylo do finálového hodnocení ve druhém kole vybráno šest nejlepších časopisů, které u odborné poroty získaly nejvyšší počet bodů. 2) Skupina B – nad šest výtisků vydaných za rok. Do druhého kola postoupily čtyři nejlepší časopisy, které v této kategorii získaly nejvyšší počet bodů u odborné poroty. K vyhlášení výsledků se dospělo ve dvou kolech. Nejdříve během měsíce srpna 2014 tzv. „malá porota“ složená z pracovníků a dobrovolníků DS Heřmanův Městec vybrala obě skupiny finalistů. Ze skupiny A postoupilo do finále – jak bylo již výše uvedeno – šest časopisů, ze skupiny B čtyři. Ve druhém kole v měsíci září všechny finalisty posoudila již odborná porota, ve které byli: šéfredaktor časopisu Sociální služby, majitel firmy na tvorku webových stránek, kronikářka města Heřmanův městec, šéfredaktorka Chrudimského deníku a vedoucí výrovy tiskárny Sezemice. Posuzovala se řada kritérií: jak a zda časopis reflektuje život svých klientů, má-li prostor na vlastní tvorbu, zda –4–
se věnuje významným událostem ve společenském životě, jaké je grafické zpracování, zda jsou v časopisu vlastní fotografie, jaká je úroveň gramatiky a stylistiky apod. Náš časopis Drachtinka patří do skupiny A, protože je to čtvrtletník. Ve finálovém hodnocení odborné poroty jsme tuto kategorii vyhráli, získali jsme tedy 1. místo. Na druhém místě skončil časopis „Náš Domov“ Domova pro seniory u Bažantnice, třetí místo obsadily „Střípky z Domova“ sociálního zařízení města Bílovce. Ve skupině B se stal vítězem časopis Chodováček pražského domova pro seniory Chodov, druhé místo získaly „Novinky z Barbory“ Domova Barbora Kutná Hora, třetí místo „Nový Domov“ Domova pro seniory Náměšť nad Oslavou. Hlavní cenu soutěže, titul „Zlaté listy 2013“ a absolutní vítězství bez ohledu na kategorie, získal náš časopis Drachtinka! U odborné poroty obdržel nejvíce bodů. Jako odměnu pro vítěze jsme si z Heřmanova Městce odvezli krásnou skleněnou plaketu pro absolutního vítěze celé soutěže, dva diplomy (jeden pro absolutního vítěze, druhý za vítězství v naší kategorii A), dárkový koš a drobné upomínkové předměty. Jana Malá, Zuzana Petrlíková (foto Zdeněk Kašpárek)
–5–
Rozhovory 1) Pane řediteli, od samého začátku jsi šéfredaktor časopisu Drachtinky, společně jsi se podílel na vzniku a tvorbě časopisu. V letošním roce se tato práce zúročila, náš časopis Drachtinka získal ocenění Zlaté listy 2013. Jistě tě to potěšilo, zdalipak i překvapilo? Tak určitě☺. Byl jsem velmi mile překvapen, když jsem dostal zprávu, že budeme mezi oceňovanými. Abych byl upřímný, tak jsem to i trochu očekával, protože od samého začátku tvrdím, že Drachtinka patří mezi TOP zařízení v celé ČR a to platí i o časopisu. Avšak to, že se umístíme na prvním místě nejen v naší kategorii, ale i jako absolutní vítězové, to mě trochu vyrazilo dech. Ale byl jsem šťastný i malinko pyšný, že se nám podařilo porazit i takové časopisy, které na to mají ročně statisícové dotace. Jsem i hrdý na celý tým, který časopis vydává, je to taková satisfakce za ty roky tvrdé práce, kterou všichni děláme nad rámec pracovních povinností pro naše čtenáře. 2) Úkolem ředitele je psát úvodníky. Jak vznikají, zda-li s lehkostí pera šéfredaktora, nebo v potu krve? Je psaní úvodníků spíše zábavou nebo naopak? Tak k této otázce mohu napsat jediné. Vždy to ze mě Jana Malá „tahá“ jak z chlupaté deky☺. Nejen, že dávám články na poslední chvíli, ale mnohdy ani nemám představu, co –6–
časopis DRACHTINKA budu psát. Nakonec se mi ale vždy podaří nějaký ten článek vypotit (až na jeden případ) a je to pro mne oddychová záležitost. Rád sděluji čtenářům nějakou tu myšlenku, nebo úvahu nad věcmi, které se kolem nás dějí a nějak se nás bytostně týkají. 3) Co bys časopisu popřál? Jak vím z vlastní zkušenosti, tak vyhrát trofej je velký úspěch. Ale zároveň je to také velký závazek do budoucnosti. Obstát i příště a obhajovat medaile, je vždy mnohem těžší. Tak bych chtěl časopisu popřát dobré kreativní přispěvovatele, kteří budou psát zajímavé, kvalitní a vtipné články. A samozřejmě chci popřát, aby si obsah časopisu našel spokojené čtenáře, kteří zde naleznou to, co je zaujme, seznámí se s něčím novým a hlavně se pobaví.
Jana Malá – zástupce šéfredaktora: 1) Jak vznikla myšlenka v Domově vydávat časopis? Vydávání časopisu bylo naplánované už od prvního dne otevření Domova seniorů Drachtinka. Vzpomínám si, jak jsme v týmu vybírali název časopisu, oslovovali jsme přispěvatele. 2) Jak dlouho se časopis vydává, kdy vyšlo první číslo? První číslo časopisu Drachtinka vyšlo o Vánocích 2009, bylo to nulté číslo. A od roku 2010 začal časopis pravidelně čtvrtletně vycházet. Jenom pro zajímavost – i s tímto vánočním číslem bylo vytisknuto přibližně 1400 časopisů. V každém čtvrtletí se tiskne svépomocí v průměru 67 výtisků na náklady Domova, někdy se nám podaří sehnat sponzora, který nám zaplatí předtisk obálky.
První číslo časopisu Drachtinka 2009
3) Bez příspěvků spolupracovníků by časopis nebyl úplný. Jaká je vzájemná spolupráce při tvorbě čísla? Ano, bez pomoci spolupracovníků by nebyl časopis tak pestrý a zajímavý. Mám radost, že při tvorbě časopisu nejsem spolu s panem ředitelem sama. Po celou dobu tvorby časopisu se zapojilo mnoho kolegů, ale i Vás klientů. Úplně ze začátku při zakládání časopisu to byla sociální pracovnice Radka Bencová a tým ergoterapie (dnes aktivizační). Poté, co se časopis již rozeběhl, začaly přispívat i jednotlivé úseky Domova, sociální pracovnice vás seznamovaly a seznamují s novými událostmi a změnami v Domově. Tým kuchyně pravidelně přispívá recepty jídel, která Vás čekají na talíři. Kolegyně z aktivizačního úseku přinášejí trénování paměti, pranostiky, recepty, vtipy.
Poslední dobou se tým ustálil na několika pravidelných spolupracovnících, jako prvního uvádím pana ředitele, protože je ŠÉFredaktorem časopisu, pravidelně přispívá úvodníkem, dále Zuzka Petrlíková přispívá v rubrice Toulky naším krajem a pomáhá mně při tvorbě rozhovorů, Alča Loubová věrně přispívá pranostikami a citáty, Monika Hanusová je zástupcem kolektivu kuchyně, Martin Ondráček pomáhá časopisu s filmovou hádankou. –7–
Kdybych mohla zaplatit zlatem pak největší porci by si zasloužila sekretářka ředitele Jitka Vítková, anžto dělá nenahraditelnou práci korektorky textů. Bez její spolupráce by se časopis těžko četl a učitelé češtiny by měli ve své ruce červenou propisovačku často☺.
Stálý obdiv patří Vám klientům, kteří náš časopis inspirujete a přispíváte do něj. Určitě si všichni vzpomínáme na básně pana Vobejdy nebo pana Fialy. Pro mě osobně bylo potěšením se podílet na vydání jejich sbírky básní. Paní Cempírková, paní Tlustá rády přispívají svými povídkami. Nejkrásnější a současně nejrozsáhlejší číslo plné přispěvatelů bylo třetí číslo letošního roku (3/2014) s názvem Domácí mazlíčci. V tomto čísle se zapojil v podstatě celý Domov, pracovníci snad ze všech úseků, tak i Vy klienti našeho Domova. Byla radost plnit listy papíru vzpomínkami na vaše domácí mazlíčky, posedět s Vámi na po–8–
časopis DRACHTINKA koji a povídat si o tom, jaké jste měli pejsky nebo kočičky, jaké jste s nimi prožívali příběhy. Děkuji za příspěvky paní Cempírkové, paní Tlusté, paní Spilkové, panu Říčanovi, panu Havelíkovi, paní Joskové, paní Truhlářové, paní Švecové a dalším, děkuji i pracovníkům, kteří nás potěšili informacemi o jejich domácích zvířecích mazlíčcích. Malá perlička: povídám panu řediteli, že téma časopisu 3/2014 budou „Domácí mazlíčci“, samozřejmě mě nachytal na švestkách, když začal jmenovat svou nejbližší rodinu. 4) Je konkrétní číslo vždy zaměřeno na jedno konkrétní hlavní téma? Bylo to tak vždy? Téma časopisu většinou povstane samo mezi Vámi klienty, inspirují mě skupinky, rozhovory mezi Vámi, nebo nějaká událost v Domově. Vždycky poslední vytisknuté číslo je pro mě nejhezčí a když dokončím tu horu časopisů, říkám si, co jen napíšu do dalšího čísla.Vždycky se ale během několika týdnů objeví téma, které Vás zajímá. Vzpomínám si, když Alenka Loubová (aktivizační
pracovnice) zakládala bylinkovou zahradu v naší zahradě Domova, chodili jste a ptali jste se, kde je ta meduňka a na jakou nemoc pomáhá, tak vznikla rubrika „Naše bylinky“.
„Hledá se sponzor pro celobarevný tisk časopisu Drachtinky, nevíte o někom?“☺ 6) Na závěr také něco osobního – co rodina, koníčky, životní motto, kdybys mohla žít v jakékoliv době, jaká by to byla?
Kolik čísel se vlastně vydává a kam se jednotlivá čísla distribuují? Časopis Drachtinka vychází čtvrtlet- Dárek není jen věc, která má určitou hodnotu. ně, tiskne se v průměru 67 výtisků. Dárek je především osobní poselství, které říká Nulté číslo mělo 20 stran a postupem „mám tě rád“. A něco takového se penězi vyjáčasu stránky přibývají, rekordem dřit nedá. V dárku totiž dáváme sami sebe. v počtu stránek bylo poslední číslo A to je velká, slavná věc, kterou bychom o Vá3/2014 Domácí mazlíčci o počtu 32 nocích měli zažít. stran.Časopis Drachtinka je především pro Vás klienty, pro vaše blízké a známé a mě těší, že několik čísel odePokud mám povědět něco osobního, pak nebírá i vedení města Hlinska na Městském překvapím, že mými nejbližšími jsou členoúřadu. Časopis je volně přístupný na recepci vé mé rodiny, ta je pro mě to nedůležitější. a bývá během pár dnů rozebraný. S určitým Co by mně bylo platné, kdybych měla a znaodstupem je časopis také umístěn na webola všechno, ale své nejbližší bych ztratila. vých stránkách domova www.drachtinka.cz Rodina je pro mě darem a radostí, když v sekci časopis. se sejdeme všichni v širší rodině, bývá nás kolem patnácti a celý den nám nestačí na to, 5) Co bys chtěla v časopisu vylepšit nebo abychom si pověděli, co všechno jsme zažili. rozšířit? Ano, stává se, že občas přicházejí starosti Mám radost z každého nového čísla Dracha trápení, ale vždy vím, že někdo blízký je tinky, stále vidím že se vyvíjí, posunuje dose mnou nese v myšlenkách a na modlitbách. předu. Stále se dá něco vylepšovat, časopis Životní motto? Zatím nevím, ještě jsem je o slovech, obrázcích a těch je na světě jako „Malá“, až vyrostu a poznám více, napíšu písku v moři, jde o to, aby nás nezavalily, Vám:-). nebo nezasypaly, ale potěšily. V jaké době bych chtěla žít? Právě teď a tady, Mým pomocníkem je i můj manžel, často život je darem vždycky, nekoukám na to, že přijdu s nějakým novým nápadem na graby můj život mohl v jiné době vypadat jinak. fickou podobu, ale někdy ji neumím „vyroVnímám, že každá starost i radost je zde probit“, tak mi občas pomůže. Přála bych si, aby to, aby mě proměnila, posunula. se mohl časopis tisknout v barvě. Apropos: –9–
7) Je čas Vánoc, nakonec popřej prosím našim čtenářům. Vánoce mají své kouzlo pro každého z nás i pro naše blízké. A uvědomuji si, že někteří vaši i naši blízcí nejdražší již nejsou s námi. V jedné písni se zpívá: „Čas radosti, veselosti, který nastal nyní…“ Přeji Vám radost z každého dne, vždyť nám byl dán darem. Přeji poklidný a požehnaný vánoční čas, naplněný radostnými vzpomínkami a plností života. Další z kolegů časopisu Drachtinka je Zuzka Petrlíková. Připravovala rozhovory, naplňuje rubriku Toulky našim krajem a píše povídky. 1) Jak obtížné je rozhovor připravit? V čem spočívá příprava a jak vlastně celý rozhovor probíhá? V podstatě je to člověk od člověka jiný a individuální rozhovor, vždy chci čtenáři hlavně představit profesi, kterou zde dotyčný v DsD vykonává, a člověka samotného. Připravím si „v kostce“ otázky „na míru“ a ty se někdy během rozhovoru úplně změní. Stane se, že někdy nestačí na povídání ani časový limit, který jsme si k tomu určili☺… V některém případě jsem posílala otázky i na mail a dotyčný mi je na „dálku“ zodpověděl. Není na tom nic obtížného, snad jen to, abych se neopakovala a pro čtenáře byl každý rozhovor něčím zajímavý. 2) Toulky naším krajem – která místa se do časopisu dostanou? Jsou to i tvoje oblíbená? – 10 –
časopis DRACHTINKA Jsou to převážně místa okolo Hlinska, místa, kde naši klienti žili a jsou jim blízká. A v některém případě prostě jen zajímavá a třeba něčím výjimečná. V jednom čísle časopisu jsem popisovala místo, kam jsem se před rokem přestěhovala … tak by to tedy mělo být i mé oblíbené a zalíbené.☺ 3) Co časopisu přeješ do dalšího období? Co můžu popřát časopisu, který získal ocenění Zlatých listů?☺ No přeci další zlaté listy plné zlatých příspěvků se zlatými slovy a zlatými písmenky☺.
Meteorologický koutek
Sněží Meteorologové říkají, že každá sněhová vločka je jedinečná, a přirovnávají je k lidským otiskům prstů. A tak je prý nemožné najít dvě identicky stejné vločky. Každá totiž obsahuje 1018 molekul vody, a ty mohou být uspořádány do nekonečného množství variant!
To, co sněhové vločce dává tvar a krásu, jsou podmínky, za kterých se utváří. Tedy výška oblaku a teplota v něm. Ty pravé perly ale vznikají při teplotě minus 10 až minus 25 stupňů a při opravdu vysoké vlhkosti vzduchu. Někdy se vločky utvoří i při minus dvou stupních, v tomto případě mají ale výjimečný trojúhelníkový tvar.
„Každá vločka putuje k zemi svou vlastní cestou, která ji vykreslí do konečného tvaru. A ani nejnovější metody umělého zasněžení nedokážou tyto skvosty napodobit v jejich přirozeném šestiramenném tvaru.“
Aby ledové diamanty dosáhly velikosti, jakou vidíme při chumelení, musí nejprve pořádně narůst. „Velikost prvotního ledového krystalku se pohybuje kolem 0,01 milimetru a je viditelný pouze pod mikroskoJak ale sněhové vločky vůbec vznikají? „Z popem,“ dodává meteoroložka. Vločky hledu fyziky je to pouze voda v pevném skuspadlé na zem však běžně dosahují vepenství. Z pohledu meteorologie jde o ledový likosti dvou až pěti milimetrů. K tomu krystalek, vzniklý ve vysokých stupních atmonakonec dojde spojováním ledových sféry ve vzdálenosti několika kilometrů nad krystalků. zemí.“ http://wiki.rvp.cz/Kabinet/Ucebni_texty/ – 11 –
Humorné recepty
časopis DRACHTINKA Vůně jehličí, světla svíček a cukroví, to vše patří k Vánocům stejně jako sváteční atmosféra a vlídné slovo. Příjemné prožití vánočních svátků a hodně zdraví v novém roce přejí sociální pracovnice a účetní depozit DsD.
Trápení s článkem Je poslední listopadový týden. Sedím v kanceláři a zadávám do počítače nová jídla pro vytvoření jídelního lístku, když zazvoní telefon. „Prosím, Monika“, představím se. Na druhé straně se tichým, příjemným hlasem ozve „Tady malé ergo, Jana Malá“. Zbystřím a Janička pokračuje: „Moni, mám k tobě malou prosbu“ a já vím, že se blíží „pohroma“. Napjatě poslouchám a v uších mi zní slova vánoce, článek, termín, časopis, přání… Jsem ztracena. Slyším se, jak se ptám: „Do kdy?“ a v hlavě se mi honí, jak si já, která už ve škole neměla ráda slohová cvičení, poradím s článkem do časopisu? Musí to být vtipné, smysluplné, možná vánoční. Má to pobavit nebo poučit, zaujmout, rozveselit? Ale zcela určitě neurazit! Trápila jsem se tím vším až do soboty, kdy jsem ráno zcela bezradná požádal staršího syna o pomoc se slovy: „Já to nedokážu“. On se jen usmál a se slovy „ Neboj mami, to zvládneš“, odjel pomoci babičce a dědovi stěhovat půdu. No a já, bezradnější než před chvílí, odjela hrát loutkové divadlo. Když jsem se vrátila v podvečer domů, podává mi syn starý, potrhaný časopis se slovy: „ Mami, tady je řešení tvého problému“. A já, celá zmatená začínám listovat. Co tu mám najít? Co je tu uschováno a má mi to pomoci s mým článkem? A najednou je to tu. Strana 24 a na ní nádherně a humorně zrýmované recepty. ANO. To je ono. To je to, co celou dobu hledám. A tak vznikl tento článek. Stačilo jen přehrabat starou půdu a ona vydala své tajemství. – 12 –
Doufám, že budete k mé literární prvotině shovívaví a vezmete ji s humorem a jistou nadsázkou. A pokud Vás toto mé „dílo“ pobavilo a třeba i vykouzlilo úsměv na tváři, budu ráda. A samozřejmě přikládám i dva výtečné recepty nejen pro pobavení, ale i případnou inspiraci. BIFTEČKY NA PIVĚ Až ochutnáš to, dáš si repete: Kus krávy umel a kus prasete, přidej sůl, vejce, pepř a kousek špeku, jakož i v mléce namočenou veku. Než se z té směsi karbanátky stanou, z citronu vraž tam kůru nastrouhanou. Na pánev potom pravé máslo dáme, výhradně na něm placičky opékáme. Opečené je z pánve odstraníme. Tuk, který v pánvi po pečení zbývá, zředíme sklenkou kvalitního piva. Do toho, co vznikne, ponoříme zpátky ty opečené zlaté karbanátky. Dusíme je a poléváme sosem, hltáme tu baštu očima i nosem. Zlikvidujeme ji ovšem doslova, až když kaše z brambor je už hotova.
VERONSKÉ TELECÍ KOTLETY Kupte si, když zrovna berete, mlaďoučké kotlety z telete. Naklepat, osolit (zbavit blan), opéci na grilu z obou stran zvládnete zajisté všichni hravě, máte-li vřelý vztah k chutné stravě. Mezitím utřete česnek se sardelí a kouskem másla na pastu, přidejte do toho marastu. Když kotlety jsou správně propečené, dejte je na nahřáté talíře kuličkami z té hmoty ozdobené. Dobroučké je to k nevíře. Přeji vám všem krásné a pohodové Vánoce Monika Hanusová provozní kuchyně
V očích spokojenost, v srdci lásku, v duši klid a hodně zdraví, které je vzácné, Vám přejí zdravotní sestřičky DsD Hlinsko
– 13 –
Vánoční štola Vánoční štola Na výrobu štoly potřebujeme: 500 g hladké mouky 1 kypřící prášek do pečiva 180 g cukru krupice 2 vanilkové cukry 150 g měkkého másla 100 g jemně nastrouhaných mandlí nastrouhanou kůru z jednoho citrónu špetku soli 2 vejce 250 g měkkého tvarohu 50 g kandovaného ovoce 50 g rozinek Na potření 20 g rozpuštěného másla, na zasypání práškový cukr. Pečeme v horkovzdušné troubě na 160 °C, doba pečení je 60 minut. Renata Daňková aktivizační pracovnice Chumelenice Sníh se sype jako peří z nebeského polštáře, padá na dům, na práh dveří, do vlasů i na tváře.
– 14 –
časopis DRACHTINKA
Filmy nejen pro pamětníky Hádanka pro televizní diváky Tentokrát se budeme ptát na film, který byl natočen v roce 1936 a to v rekordně krátkém čase 10 dnů. Film pojednává o tom, jak mladý doktor Hájek dlouho a marně hledal zaměstnání. Štěstí se na něj ale přece jen trochu usmálo – vyhrál soutěž o nejlepší reklamní slogan, kterou vypsal továrník Bárta. Cenou byl pobyt v luxusním horském hotelu. V téže době odjíždí do stejného střediska i Bárta, z rozmaru se ovšem rozhodne vydávat se za chudáka, tím pádem se personál hotelu splete a nemajetnému mladíkovi se dostává všemožných poct a úsluh, továrník se choulí v kamrlíku bez topení. Navíc se objeví na scéně továrníkova dcera a tak na sebe komplikace nenechají čekat … Ve filmu v hlavních rolích se objevily Hugo Haas, Jindřich Plachta, Věra Ferbasová a Vladimír Borský. Připravil Martin Ondráček – pracovník údržby Svoje odpovědi můžete předat na recepci Domova. Na výherce čeká drobná odměna. Správná odpověď na hádanku z minulého čísla – ptali jsme se na film Neviděli jste Bobíka? Všem správným odpovědím gratulujeme. Výherci jsou: paní Cempírková pan Tomšík
fotografie převzata z www.i60.cz
– 15 –
Advent v CDS Motýl Advent v Centru denních služeb Motýl Období adventu je pro nás v Motýlu každoročně velmi pestré a svým způsobem i hektické. Vánoční nálada se však přehlédnout nedá. Voní nám vánoční cukroví, znějí koledy, stromek zdobí CDS už od začátku adventu, nechybí věnec na dveřích a purpura na plotně voní. Toto krásné období, které nás vede k častějšímu pohledu dovnitř sebe sama, kdy jsme i možná citlivější vůči dění kolem nás a více vnímáme své emoce, jsme začali adventní výstavou obrazů.
S nápadem tvorby obrazů oslovila uživatele CDS Motýl Mgr. Jana Pokorná, která u nás dlouhodobě vede hodiny logopedie. Spolu s nesmírně vstřícnou a trpělivou paní výtvarnicí Mgr. Tilerovou nás naučily kresbu křídovým pastelem, která umožňuje i lidem s těžkým handicapem samostatně vytvářet úžasná díla. Tam, kde bylo potřeba držet přesnější linku a tvar, jsme si pomohli šablonami. Výstava je k vidění do Vánoc v Multifunkčním centru Hlinsko. Návštěvníci mají – 16 –
časopis DRACHTINKA
možnost hlasovat až pro tři obrazy, které je nejvíce oslovily. Obraz, který získá nejvíce hlasů, bude vydražen na příštím plese CDS Motýl, dne 11. 2. 2015. S našimi výrobky jsme se letos vydali na dvoje vánoční trhy. Jako první vyrazila v sobotu 22. 11. Pavlína Formánková do Holetína. Zkusila si, a úspěšně, prodej prvních náušnic z ovčího rouna. Klienty práce s ovčím rounem baví, a když se výrobky navíc líbí, je to pro nás impuls tímto směrem pokračovat. Nechyběly oblíbené zápichy do květináčů a adventní věnce. Druhé trhy, které byly přímo určené pro poskytovatele sociálních služeb v Pardubickém kraji, se konaly ve středu 3. 12. přímo na Krajském úřadu v Pardubicích a to pod záštitou ing. Pavla Šotoly. Motýla jsem tentokrát prezentovala já a bylo pro mne milým zjištěním, že jsme v kraji známí. Přicházeli nás pozdravit jak zástupci úřadu, tak pracovníci a klienti z ostatních organizací. Předvánoční čas je nakloněn setkávání a povídání mezi lidmi. V tomto duchu se nesla i letošní poslední Kavárna „na nečisto“. Klienti už jsou v roli číšníků a servírek téměř
suverénní a obliba této akce, zdá se, stoupá. Vše, co se v Motýlu děje, je protknuto nití otázek a zamyšlení kolem našich životů, co je pro nás opravdu důležité, co jsou naopak jen věci pomíjivé, jak udělat lidi i svět kolem nás šťastnější, a to nejen o Vánocích…. Krásné a veselé přejí klienti a pracovníci CDS Motýl☺ Mgr. Klára Zelenková Vánoční kapr po ďábelsku od Nadi Konvalinkové Následující recept naučila Naďu Konvalinkovou maminka jejího manžela Oldřicha Kaisera. Naďa kapra naporcuje, osolí, obalí v hladké mouce a potom v plnotučné hořčici, kterou našlehá se solí a citrónem, aby měla ryba pikantnější chuť. Dále ještě porce opatrně obalí ve strouhance. Do té přidá trošku nastrouhaného eidamu nebo ementálu. Sýr má za úkol zachytit šťávu uvnitř trojobalu. Rybu smaží na oleji a přidá k němu – pro chuť – kousek sádla a másla. Naďa doporučuje kapra podávat s tradičním vánočním bramborovým salátem. Když jsme u toho kapra, nabízím i já jednu dobrotu. Do vánoční rybí polévky kupuji hodně vnitřností z ryb, a když mně zbyde mlíčí, spařím ho horkou vodou, vložím do studené vody a blány ihned sloupnu. Mlíčí rozkrájím naplocho na porce ke smažení, osolím a obalím v trojobalu jako řízek. Je to lahůdka. Převzato z kalendáře
– 17 –
Vánoční zázrak r. 1944 Vánoční zázrak O Vánocích roku 1944 se v opuštěném domě v polském Krakowě ukrývaly tři varšavské rodiny. Žily tu v jediném pokoji už od října. Dobří lidé jim přinesli slámu, několik hrníčků a misek. Každá rodina si vede svou vlastní kuchyni. Jedněm to jde, druzí jsou trochu leví. Každopádně jsou všichni hladoví. Hledí na sebe dost nevraživě. Všechno je rozděluje: věk, prostředí, z něhož pocházejí, vzdělání. Spojuje je pouze jedno: jsou na útěku … Do onoho krakovského domu se dostaly tři rodiny. Musejí zde zůstat, musejí nějak přečkat válečné období. Jak dlouho ještě? Vždyť se to nedá vydržet. Tak moc se už nenávidí! Nenávist jednoho k druhému všechny doslova sžírá … V této atmosféře nastal Štědrý večer. Každá rodina si něco připravuje. Je zima a smutno jako ještě nikdy. Šestnáctiletý syn jedné z rodin přináší odněkud velký stromek. Nikdo neprotestuje, že je v pokoji těsno. Odsouvají se slamníky a stromek se postaví doprostřed. Chladný dům je najednou jakoby proteplen … V rozbitém domě žilo v jednom pokoji od konce října dvacet lidí: pět mužů (mezi nimi jedno čtyřleté dítě) a patnáct žen. Ti všichni žili v jakémsi společném pekle. Na Štědrý den se najednou objevil anděl, – 18 –
časopis DRACHTINKA přinesl stromek a způsobil zázrak: všichni usedli ke společnému stolu. Dítě toho večera je dnes už padesátník. Chlapec, který tehdy přinesl stromek, zemřel před několika lety. Téměř všichni už vlastně zemřeli. Zázrak toho válečného Štědrého dne však trval dlouho. Rodiny udržovaly
přátelství dlouhá léta, i když se v mnohém lišily: prostředím, věkem, vzděláním. Co se vlastně tenkrát o tom válečném Štědrém dnu stalo? V jedné sekundě se světnice změnila. Všichni se všemi začali mluvit. Musel to být strašný hluk po dvou měsících hlubokého ticha. Tenkrát o Vánocích se společné mlčení prolomilo zázrakem smíření. Zázrakem přijetí druhého člověka takového, jaký je. Prokop Siostrzonek
Převzato z knihy Vánoční miniperly
Správná výživa SPRÁVNÁ VÝŽIVA = PREVENCE NEMOCI = SOBĚSTAČNOST Výživa dodává tělu látky potřebné k růstu, výstavbě a obnově tkání. Je zdrojem energie pro všechny denní činnosti člověka. Správná výživa je jeden z významných nástrojů k navrácení či zachování soběstačnosti a sebeobsluhy bez rozdílu věku. Starší populace představuje skupinu obyvatel, jejíž výživový stav je často neuspokojivý, neboť je ovlivňován celou řadou faktorů jako jsou fyziologické a sociální změny spojené se stárnutím, výskyt chronických chorob, užívání léků, snížená mobilita… Nutriční terapeut vám pomůže přiblížit cíl zůstat zdatný a vitální – je to váš průvodce v oblasti stravování, dietní výživy. Práce nutriční terapeutky je velmi kreativní. Nutriční péče by se dala přirovnat ke stavbě domu. Obojí musí mít pevný základ a je závislé na týmové spolupráci. Pevný základ stravování tvoří pestrost výběru potravin. Každý den vás vábí vůní, pohledem, chutí, barevností, tvarem jiné a jiné potraviny. Díky rozmanitosti nabízených potravin zapojujete všechny smysly, jste aktivní.☺ Tak jak stavění domu má svá pravidla, tak i sestavování pokrmů do denních, týdenních či měsíčních jídelních lístků se řídí svými pravidly, viz. obrázek. Když se na něj podíváte, jste zcela ztraceni v množství určených pravidel. A proto plánování jídelních lístků je týmová spolupráce nejen nutriční terapeutky, provozní, vedoucího kuchaře, ale i klienta, zaměstnance či strávníka. Jak jinak, vše začíná u financí. Zde musíme dodržet určenou finanční potravinovou normu pro jednotlivé skupiny strávníků. A po pravdě musím říci, že to opravdu není někdy lehké se ,,poprat“ s představou kvality druhu jídla a financemi, ale díky dlouholeté praxi se nám to daří velmi dobře. Nicméně hlavní úlohu při sestavování jídelního lístku hraje výživová potřeba klientů, která se během roku může změnit. Do jídelníčku se zařazují dle platných norem v daném časovém intervalu různé druhy jídel. Při zařazování různých druhů potravin je důležitý nejen poměr pestrost a rozmanitost, ale také kvalita potraviny. Přetrvávajícím – 19 –
časopis DRACHTINKA
mýtem je myšlenka, že starý člověk už toho mnoho nepotřebuje. Opak je pravdou. U seniorů se značně zvyšuje potřeba bílkovin (kvalitních bílkovin jako je vejce, maso, ryby, sýry, tvarohy). Bílkovina je vaše síla – svaly, imunita, regenerace, vaše soběstačnost, kvalita života. Neméně důležitá úloha při sestavení jídelního lístku je neustálá myšlenka samotné realizace pokrmů, tedy vybavení kuchyně, schopnosti personálu, skladové prostory a možnosti objednávky potravin… Myslím, že se v tom začínám pomalu ztrácet i já. Je ještě tolik věcí, na které nesmíme při sestavování jídelního lístku zapomenout, jako jsou tradice, svátky, sezonní potraviny, vhodnost úpravy pokrmu a samozřejmě vaše oblíbená jídla, o která si řeknete na radě obyvatel či při hovoru se svým klíčovým pracovníkem či kuchařem, provozní nebo při osobním kontaktu s nutriční terapeutkou. Vím, že si často říkáte, ale my jsme si říkali už dávno o prejt a stále nic. Z technických důvodů sestavujeme jídelní lístek 1 měsíc dopředu a tak si někdy na oblíbené jídlo musíte počkat až do následujícího měsíce. Jiné je zařazování oblíbených jídel u diet, kde je nutno dodržet charakteristiku dané diety a lze tedy zařadit pouze jídla, která splňují podmínky diety. Např. šetřící dieta je určená pro klienty se zažívacími potížemi, (onemocnění žaludku, jater, slinivky, žlučníku aj.), je připravovaná zvlášť bez tuku, bez nadýmavých, dráždivých, pikantních potravin a tedy nelze u této diety zařadit plněné bramborové knedlíky s kyselým zelím, ale lze se domluvit na šetřící variantě pokrmu jako je např. kedlubnové či cuketové zelí s libovým masem, kde je použit jiný technologický postup a výběr potravin. Je za námi několikahodinová kombinace tolika jídel a stále přemýšlíme, zda-li jsme na nic nezapomněli. Nezapomněli???☺☻ A konečně ,,začínáme“ realizovat jídelní lístek. Zdá se vám tato věta zvláštní? Říkáte si, vždyť už je jídelní lístek hotový, co víc? Teprve teď začíná samotná práce na jídelníčku, hodiny plníme počítač různými daty, tvoříme receptury k daným pokrmům pro různé tipy diet, zakládáme denní jídelníčky, kde také nesmíme zapomenout na individuální potravinovou intoleranci, kterou často využíváte. Do potravinové intolerance jsou zařazeny potraviny, které vám způsobují zdravotní potíže, např. rýže, ryby, kuře, vnitřnosti. Tyto potraviny jsou automaticky nahrazeny jinou potravinou či pokrmem. Kde a komu mám říci, že se rýží dusím? Při nástupu, ale i během pobytu informujte zdravotní sestru nebo nutriční terapeutku o vašich zdravotních potížích při jejich konzumaci. A pak konečně nanormujeme, vyskladníme, uvaříme a servírujeme, ale to už je jiná a mnohem delší ka– 20 –
Vzpomínání a příběhy pitola. Víme, že v jídelníčku jsou jídla, která potěší a jídla která jak se říká nenadchnou. Každý z nás to hodnotí jinak. Říká se – sto lidí, sto chutí… Přeji Vám kouzelné Vánoce a do nového roku hodně zdraví! Ludmila Dostálková, nutriční terapeut
Pan Skřepský s úsměvem vzpomínal na získávání vánočního stromku. Nikdy jsme neměli se stromkem žádný problém, vždyť jsme bydleli u lesa, tak se zkrátka vzala pilka, vybral se přiměřený smrček, abychom kvůli němu nemuseli dělat díru do stropu a bylo to :). Hajný ani nikdo jiný nás nenačapal, ono se to tenkrát nebralo tak tragicky. To víte, byla jiná doba, vše bylo socialistické, tedy společné, vždyť to bylo přece nás všech :). Pan Říčan vzpomínal na nejhezčí dárek, který málem přehlédl. „Jako kluci jsme se těšili na lyže, a když se zazvonilo na zvoneček, tak jsme letěli ke stromečku, a ony tam ty lyže nebyly, protože byly opřené jinde, někde u kuchyně, ale nakonec jsme je našli, zklamání bylo zažehnáno a vše dobře dopadlo. To nám bylo tak deset, jedenáct.“ Pan Velebný přidal drobnou vzpomínku na štědrovečerní večeři: Za mého mládí
byl k večeři uzenáč, to víte, byla chudoba …, jinak vše probíhalo v pokoji a tichosti. Paní Spilková zavzpomínala na jednu svou známou z práce. Já jsem ji tenkrát nesla do Plyšanu stromeček – měla to být borovička, ale borovička to nebyla… „Šla jsem do lesa již potmě, vybrala jsem tam poslepu nějaký vhodný stromeček, zabalila jsem ho do papíru a odnesla domů. Druhý den jsem ho v tom zabaleném papíru nesla té mé známé paní jako dárek. Ale již cestou se mi zdálo, že ty jehličky jsou takové malé, jemnější, zvláštní... Řidič autobusu mi řekl: „Schovejte si ten stromeček
– 21 –
časopis DRACHTINKA pod lavici, já to nesmím vozit.“ Paní jsem zabalený stromeček v Plyšanu předala, ona si ho odnesla domů. Až doma manžel stromek vybalil z papíru a s hrůzou zjistili, že to není borovice, ale jedlička. Tenkrát se to nesmělo, za jedličky byla veliká pokuta. Tak ten slavnostně přistrojený vánoční stromek – jedličku – schovávali, celé svátky byl vlastně zamčený v koupelně. A když bylo po svátcích, ona obdarovaná paní za mnou přišla a říká: „Vy jste mně ale s tou jedličkou dala. Celé svátky jsme měli stromeček zavřený
svíčky těm, kteří již nejsou mezi námi. Také na Štědrý den se posypávaly stromky – jejich kořínky – drobty od štědrovečerního stolu – aby se stromy měly dobře. Házel se střevíc, jak padne, zda špičkou dovnitř nebo ven, zda tedy dotyčný zůstane doma nebo půjde pryč, lilo se olovo. Jednou také v jedné rodině holky házely střevíc a trefily kočku, kočka se dost zamotala, spadla z parapetu a vypadala, že je mrtvá, za chvíli se oklepala a zdárně tuto vánoční tradici přežila. Pan Partik sdělil, že v Praze ve slavení Vánoc není rozdílu ve srovnání s ostatními menšími městy. Jednou prožil Vánoce na Kubě. Bylo to jiné, na Vánoce se lidé rádi koupají. Dárky se dávaly až na Tři krále, ne na Štědrý den. Tradičním vánočním jídlem je krocan, stejně jako v Americe. Ze vzpomínek na setkání Kavárny se Zuzanou Petrlíkovou a Janou Malou
a zamčený, aby nepřišla nějaká kontrola. Na jedličku muselo být vystavené potvrzení z národního výboru.“ Vzpomínka na vánoční povinnost – úkol. Často se stává, že „kovářova kobyla chodí bosa“. Pan Říčan měl za úkol dodělat do Vánoc manželce kuchyň, ale nestihl to, dodělal to pozdě – až po Vánocích. Cukroví jako vždy včas dodělala jeho manželka, a říkala: „Já mám doma truhláře, ale svou vlastní kuchyň nemám … .“ Ze společného povídání o vánočních tradicích. Na Štěpána se chodilo na návštěvy. Někdo nosil o Vánocích do krmelce zvířátkům krmení, nebo se chodilo na hřbitov zapálit – 22 –
JAK JSEM PŘEVEZLA SAMA SEBE Vánoce a jejich neopakovatelná atmosféra! Od malička až po dnešek se mi ve vzpomínkách vynořují vždy přesné a neměnné obrazy z dětství. Sladká vůně křehkých vanilkových rohlíčků, ořechových pusinek a kokosových hrudek. Jablkový dort ozdobený čokoládou a šlehačkou. Maminčin radostně vzrušený obličej při sestavování jídelního lístku. Šplouchání kapra ve vaně. Vánoční stůl byl vždycky překrásně upravený a ty nejjem-
Jak jsem převezla sama sebe nější detaily, které ho dotvářely, vyráběl s obdivuhodným vkusem náš tatínek. Nikdy nechyběl hezký přírodní svícen ozdobený chvojím. Na jednom konci bylo připraveno křehké vánoční pečivo a mísy plné ovoce. Jablka, pomeranče, mandarinky, datle, fíky, hrozny vína. Naše maminka říkávala, že na štědrovečerním stole nesmí nic chybět. A vůbec, byla jakási jinačí, milejší a veselejší. Když jsme, vyhladovělí povinným půstem, zabloudili občas do spíže s cukrovím, i její plesknutí bylo jaksi laskavější. Toho roku, kdy jsem pochopila, že dárky nenosí Ježíšek, ale kupují je rodiče, popadla mne nepřekonatelná touha objevit je nebo se prostě jen přesvědčit, že na nás rodič nezapomněli. Poslední týden před svátky jsem spolu se sourozenci tajně prohledávala skříně a všechna místa, která mohla posloužit rodičům jako skrýš. Určitě to nebyla jenom otcova intuice, spíš to byly stopy hledání, které jsme my děti po sobě zanechávaly, protože nás jednou zavolal k sobě a zkoumavě se na nás zadíval: “Blíží se Vánoce. Možná, že už víte, co dostanete pod stromeček.“ Všichni tři jsme horlivě kroutili hlavami, že nevíme. „Jak jen na to mohl přijít?“ divili jsme se později v dětském pokoji, protože to vlastně bylo jemné upozornění, abychom přestali. Sourozenci se okamžitě vzdali a tak jsem v hledání pokračovala sama. Zbabělci, myslela jsem si. Moje námaha byla konečně odměněna, když jsem v nejzazším koutě prádelníku objevila knihu, po které jsem už delší dobu prahla. Rychle jsem ji
dala na původní místo a zbylé dny do svátků jsem se pohybovala mezi sourozenci s hrdostí úspěšného průzkumníka. Konečně nastal Štědrý večer. Na vánočním
stromečku, který jsme odpoledne ozdobili, se pohupovali lehoučcí bílí andělíčci, které otec s úžasnou vynalézavostí navrhl a my jsme je vystříhali z papíru. Už několik roků byli neodmyslitelnou součástí našeho vánočního stromečku. Z kuchyně se linula lahodná vůně, maminka, rozpálená od práce u sporáku, dokončovala poslední jídlo. I letos jsme poslední minuty trávili ve svém pokoji, kde jsme měli odříkat dětskou modlitbičku. Jako obvykle jsme však napínali zrak, jestli za zasklenými dveřmi, které spojovaly náš pokojík s obývačkou, nezahlédneme nějaký tajemný stín a natahovali jsme uši, jestli neuslyšíme kroky nebo šustění papíru. Když se konečně rozsvítily barevné svíčičky na stromku a do ticha zazněl stříbrný hlas zvonečku, vtrhli jsme do pokoje jako uragán. Stromeček a pod ním hromada dárků. „Smíme?“ ptali jsme se dychtivě. „Až po večeři,“ přemlouvala nás maminka, ale nakonec vždy – 23 –
časopis DRACHTINKA
podlehla našemu prošení. Asi věděla, že bychom vzrušením ani nevnímali, co jíme, a to by byla škoda, protože je výborná kuchařka. Sáhla jsem po nejbližším balíčku, označeném mým jménem a vzrušeně jsem ho rozbalovala. Když jsem ho konečně otevřela, našla jsem v něm nedávno objevenou knihu. Zvláštní, srdce se mi vůbec nerozbouchalo radostí jako po jiné roky a já jsem jen dárek rozpačitě převracela v ruchách. „Nelíbí se ti?“ zeptala se maminka znepokojeně. „Ale ano, líbí,“ horlivě jsem přisvědčovala a zaháněla z obličeje rozpačitý výraz. Potom jsem se mimoděk setkala s pohledem otcových laskavých hnědých očí. Na tváři měl chápavý úsměv a já jsem si s hanbou uvědomila, že zná pravdu. Tenkrát jsem pochopila, že jsem se díky své zvědavosti připravila o nejkrásnější okamžik Štědrého večera a se závistí jsem pozorovala své „zbabělé“ sourozence, kteří se při rozbalování dárků nefalšovaně radovali. Od toho Štědrého večera nechci nikdy dopředu znát překvapení. Vždyť nejkrásnější na něm je právě to, že ho člověk nezná. Převzato z www.radostne-vanoce.ic.cz
Vydává: Domov seniorů Drachtinka Adresa redakce: Domov seniorů Drachtinka, Erbenova 1631, 539 01 Hlinsko Email:
[email protected] Šéfredaktor: Bc. Marek Bíško Zástupce šéfredaktora: Jana Malá Přispěvatelé: Bc. Marek Bíško, Alena Loubová, Zuzana Petrlíková, Martin Ondráček, Mgr. Klára Zelenková, Jana Malá Tisk: DsD vlastními prostředky Vychází: Čtyřikrát do roka Autor obálky: Jana Malá Sazba, grafická úprava: Jana Malá Veškeré příspěvky zasílejte na adresu redakce nebo na email:
[email protected]. Vydavatel si vyhrazuje právo příspěvky vrátit, případně upravovat tak, aby odpovídaly charakteru časopisu DsD. Fotografie, které nejsou konkrétně označeny jménem autora, jsou pro časopis poskytnuty autory, kteří pracují v DsD, nebo jsou získány z volně dostupných zdrojů a z internetových stránek.
– 24 –
