1
Úvodník: Tentokrát je číslo našeho časopisu trochu hubenější než to minulé – aby také ne, když jsme na jeho výrobu měli pouhopouhý měsíc. Přesto se sešlo dost příspěvků, abychom jej mohli vydat ještě před Vánoci. Na minulý anonymní rozhovor o stavu školy reaguje vedení poměrně rozsáhlým textem a doufá, že se rozproudí smysluplná diskuze nad dalším směřováním gymnázia. Naši reportéři též zachytili několik událostí - kromě nepřehlédnutelného malování ještě např. Obchodka cup ve florbale. Rozhovor s panem profesorem Hrdinou je velmi motivující – zejména pro ty, kteří chtějí dělat věci s láskou a pořádně, ať už se jedná o hudbu či cokoli jiného. Minianketa nám dá nahlédnout do hlubin studentovy duše, zatímco ji pohladí pozoruhodná báseň Eleny Beznoskové či vyznání Kláry Vojířové. Jinak ty studentky, které ještě nemají žádného chlapce, honem, spěchejte, neboť Vám roste vážná konkurence! Jmenuje se Ester... Naše redakce Vám přeje krásné Vánoce i šťastný rok 2009 - minimálně tak povedený, jako ten letošní. K. Š.
Pár poznámek k informacím v minulém čísle 1) Reakce na anonymní dotazník – nejpřevratnější změnou, které by nové vedení školy chtělo dosáhnout, je změna nálady, chcete-li přístupu k naší škole, a obracet je v pozitivní. Pokud někdo hovoří o převratných změnách, měl by specifikovat, čeho by se změny měly týkat. Obecná kritika není uchopitelná k diskuzi, neboť každý si jistě pod pojmem převratná změna bude představovat něco jiného. Není pravda, že se neušetří nic, pravda je, že se část nákladů za topení a svícení vyplýtvá! To je obrovský rozdíl a v tomto směru může pomoci každý zaměstnanec i student gymnázia. Velké rezervy vidím ve zbytečných výdajích za zbytečné opravy oken, dveří a záchodů – tuším, že žádnou z těchto věcí nepoškodil některý z mých kolegů. Nákupy, o kterých se zde mluví, nejsou primárně určeny jen přáním vedení, učitelů ani studentů, ale zákony a předpisy, které to nařizují – např. učebnice pro povinnou školní docházku, hygienické předpisy zase hovoří o nábytku apod. Spousta nákupů je viditelná právě na vyšším gymnáziu – nové magnetofony pro všechny jazykáře (kolik hodin jazyků má nižší a kolik vyšší gympl?!), slušná hromádka peněz na vybavení pro hodiny tělesné výchovy i jiné tělovýchovné aktivity. Dále jsou věci, na které se snažíme dát peníze dohromady – nové tabule (zatím uč. 28, 27), což jsou příklady „drobností“ za nemalé peníze, ale potřebujeme investovat do rekonstrukcí vytápění, sociálního zařízení i dalších stavebně-technických úprav objektu. Škola už dávno není pro nikoho bezplatná a zajišťování bezplatných exkurzí a kurzů je skutečně jen z říše snů. Peníze jsou nakonec stejně jen peníze od Vašich rodičů, které od nich škola sežene formou příspěvků SRPGF nebo jako sponzorské dary. Na preferenci kurzů mám zřejmě jiný názor než zpovídaná studentka. Jsem vděčný vyučujícím TV, že kurzy organizují celé roky tak, aby byly dostupné všem studentům, a svědčí o tom i průměrná – téměř stoprocentní – účast na těchto kurzech. Pokud máte možnost, porovnejte, prosím, tuto účast s jinými školami. Ostatních výjezdů je díky mým kolegům čím dál tím víc: ročně dva lyžáky, cyklisťák, dva harmonizační pobyty, chmel, Anglie, Švýcarsko, několik výjezdů biologického kroužku, divadelní představení, školní výlety, sportovní soutěže a omlouvám se těm, na které jsem zapomněl. K zavírání krys - nechci se vymlouvat na odpovědnost, kterou máme my i za ty plnoleté, mohu objektivně jen vyhodnotit dvě statistiky pojistných událostí od doby zamykání školy – odcizené či ztracené věci v šatnách a úrazy v šatnách a na dvoře – čistá nula. Vše ostatní jsme ochotni opět a zase opakovaně s Vámi diskutovat, ale zkuste přijít na půdu studentského parlamentu s nějakým smysluplným návrhem…Samotná kritika bez návrhu řešení je plácnutím do vody. (Na dvoře jste byli jednou, podruhé jen jedinci a pak?) 2)
K ostatním článkům – druhý dataprojektor byl zajištěn již v době vydávání minulého čísla, sběr tříděného odpadu probíhá – viz sběr PET lahví, na sběr starého papíru je vyhrazena celá jedna místnost ve sklepě budovy A. Do jiných druhů tříděného odpadu bych se raději nechtěl pouštět.
3)
Na závěr – množství financí, o kterém se zde hodně diskutuje, můžete hodně ovlivnit i vy. V současnosti je školství financováno na základě počtu žáků, tzv. normativy. Jestliže naše škola bude úspěšná, tedy Vy budete úspěšní ve všech možných i nemožných činnostech reprezentujících školu, ať už se jedná o úspěchy při přijímání na VŠ, celostátní srovnávací testy, odborné olympiády, sportovní soutěže, umělecká činnost, reprezentace v médiích i na veřejnosti – pak se k nám bude hlásit čím dál tím více zájemců o studium, a budeli Vás více, více bude i peněz …
Přeji redakční radě mnoho úspěchů a vytrvalosti v práci, Vám všem krásné Vánoce, pod stromečkem splnění aspoň jednoho velikého přání a vše nejlepší do nového roku. Vaše vedení školy
2
Veselé malování
Po dlouhém odsouvání a změnách termínů jsme se konečně dočkali! Nejen, že máme krásně vymalované třídy, ale jsme také velice rádi, že jsme mohli přiložit ruku k dílu. A díky komu vlastně? Samozřejmě. Hlavním iniciátorem těchto akcí bývá vedení školy, nicméně, bez dobrovolné organizace GE Volunteers ELFUN by to rozhodně nebyla taková zábava. Nesmíme tedy zapomínat na pracovité zaměstnance GE, bez kterých by to snad ani nešlo. Přijel i sám předseda představenstva a generální ředitel GE Money Multiservis Charlie Coode nebo Peter Herbert, generální ředitel skupiny GE Money v České a Slovenské republice. Nemálo studentů bylo ochotno zajít si do školy i v sobotu. Pozitivní na tom však bylo, že jsme se nešli učit, ale pomoci vymalovat třídu podle svých představ. A výsledky naše představy rozhodně předčily. Je to něco nového, originálního, čeho si my, studenti, budeme vážit, protože je to z části i naše zásluha. Pracovali nejen studenti, ale i samotní profesoři se zapojili do prací. Mnozí by se tím mohli i živit. Malovalo se v osmi kmenových třídách. Každá třída si vybrala barvu, jakou chtěla a byla zde i možnost si vymalované třídy vyzdobit spreji. Většina těchto barev ale skončila spíše na školních skříňkách nebo ještě lépe, na zdi před školou. Veselí, i když navlečeni do směšných pláštěnek, jsme tedy strávili jeden pěkný listopadový víkend ve škole a náramně si to užili. Všem zúčastněným moc děkujeme. Kateřina Mauerová
3
ANKETA 1.
Ve škole byl umístěn automat na pití. Považuješ to za dobrý nápad? Byl(a) už jsi si nějaké pití koupit?
2.
Pokud by byl ve škole zaveden sběr tříděného odpadu, nosil(a) bys sběr taky?
3.
Který předmět ve škole tě nejvíce baví? Proč? Prima – Pavlína Ječná 1. Ve škole byl umístěn automat na pití. Považuješ to za dobrý nápad?Jo. Byl(a)už jsi si nějaké pití koupit? Jo. 2. Pokud by byl ve škole zaveden sběr tříděného odpadu, nosil(a) bys sběr taky? Jo. 3. Který předmět ve škole tě nejvíce baví? Mě? Já nevim, mě to je jedno. Tak třeba tělocvik. Proč? Já nevim. Kvarta – Michal Dunajčík
1.
Ve škole byl umístěn automat na pití. Považuješ to za dobrý nápad? Mně to je tak nějak fuk. Byl(a)už jsi si nějaké pití koupit? Ne.
2.
Pokud by byl ve škole zaveden sběr tříděného odpadu, nosil(a) bys sběr taky? Ne, protože netřídim.
3.
Který předmět ve škole tě nejvíce baví? Zeměpis. Proč? Jen tak. Kvinta – Hana Ptáčková 1. Ve škole byl umístěn automat na pití. Považuješ to za dobrý nápad? No já nevím, já si v něm pití nekupuju. 2. Pokud by byl ve škole zaveden sběr tříděného odpadu, nosil(a) bys sběr taky? Jistě. 3. Který předmět ve škole tě nejvíce baví? Ježiš, těch je víc. Asi biologie a tělocvik. Proč? No proč, protože mě baví.
4
Malá Ester
Poslední listopadové dny proběhly ve velkém očekávání. Pan profesor Špidla i jeho třída kvarta se těšili na příchod nového potomka. Paní Špidlová měla stanovený termín na 25.11. Miminko však na svět otevřelo oči o dva dny později. Malá Ester měřila 51cm a vážila 3,48kg. Porod se obešel bez komplikací a děťátko je zdravé. Panu Špidlovi i jeho manželce srdečně gratujuleme!!!
5
Článek, který vyšel v MF Dnes - „Studenti píší noviny“ 3. Soužití manželů a partnerů - Má vztah dvou lidí vydržet celý život, nebo to odporuje biologické podstatě člověka?
Jen málo lidí věří na pohádkové city. Když se poprvé potkali, nebyli ani zdaleka plnoletí. Celé roky se míjeli na školní chodbě - On s míněním, že mladší holky jsou přece pitomý, ona se strachem z neznáma, ale také hrdostí mláďatům vlastní. Nebyla to láska na první pohled. Nikoho a nic nehledali. Ale překvapivě – Stalo se… Tváře začaly hořet, oči rozpačitě těkat, tolik vštěpovaná slovní zásoba se tenčila. Styděli se, kolena se jim třásla. Spoustu měsíců se trpělivě scházeli. Bez jediného dotyku. Kamarádi se smáli, spolužáci potutelně mlčeli, jiní považovali jejich chování za krajně staromódní, málokdo jim přál štěstí. Tohle břemeno nemohl nést každý sám… Došlo jim, že jej zvládnou jedině společnými silami. Od té doby žijí jen jeden život, společný. Každičkým slovem, úsměvem, ale i slzou se navzájem nenávratně vrývají hluboko do svých duší. Vědí, že to, co jim bylo naděleno do dlaní je křehčí než sklo, ale jsou odhodláni svůj dar chránit před celým světem. To není hrdinství, to je láska. Jen málo lidí věří na tak pohádkové city. A možná mají pravdu… Možná ti dva mladí blázni na moři života ztroskotají a na dně zůstane další, a rozhodně ne poslední vrak. Anebo přeplují oceán a každý bude vědět, že milovat má smysl. Možná překonají zkoušky obtížnější než maturita - Vybudují si vlastní zázemí, vychovají dítě... Možná spolu zestárnou. Možná už nebudou tak zamilovaní a po těch letech si budou „jen“ nejlepšími přáteli. Ale našli smysl života…Už tenkrát na gymplu. Klára Vojířová
6
ROZHOVOR – VLADIMÍR HRDINA K dalšímu rozhovoru jsem si vybrala pana Vladimíra Hrdinu. Jeho hodiny hudební výchovy jsou mimořádné. A proč? Posuďte sami. Jak jste se vůbec dostal k hudbě? Bylo to díky vaší hudebně založené rodině? Předávala se ta pomyslná štafeta z generace na generaci? Já jsem druhá generace, protože hrál můj táta. Byl výborný muzikant, flétnista, dirigent i kantor. A ačkoli mě v mládí držel u piána, takže jsem dětství probrečel u tohoto nástroje, kantořina v něm byla tak silná, že rozpoznal, že to k něčemu je. Já jsem tedy druhá generace a mé děti již třetí., která v rodině drží muziku. Honza absolvoval konzervatoř, klarinet a nyní je v Ústí na pedagogické fakultě a Zuzana je letos ve čtvrtém ročníku na houslích. Mé děti jsou tedy třetí generace a teď už to není na mě. Teď už je to na nich. Je nějaký hudební autor nebo hudební styl, který vyloženě nesnášíte? Určitě, hodně. Nemusím mít dechovky, i když si myslím, že pokud se hrají dobře, tak mají svoji platnost. Ale co nesnáším, je muzika dělaná vyloženě na kšeft, jenom pro prachy, což je případ všech desek jako je Eva a Vašek a Kučerovci, kteří po padesáti letech vstali z hrobu, protože zjistili, že si tím ještě můžou vydělat. Řeknu to asi blbě, ale já nemám rád blbou muziku. Jinak snad každou. Každoročně se ve Frýdlantu koná Letní jazzová díla Karla Velebného. Nepochybuji o tom, že jste příznivcem jazzu, ale účastnil jste se jí někdy osobně? Já se jí účastním jako spolupořadatel každý rok. Přímo se jí neúčastním, protože abych řekl, vedle těch velkých jmen, která sem jezdí, bych si připadal, že by to byla svatokrádež se někde cpát. Navíc nejsem a nikdy jsem nebyl žákem dílny, ale dílna je pro mě krásná dobíječka baterií, protože to je nádherný týden na který se každý rok těším. Sice vím, že se celý týden pořádně nevyspím, ale už se nemůžu dočkat. Není nic lepšího, než když do Frýdlantu přijedou takoví muzikanti jako je Karel Růžička, Jiří Stivín a musel bych jmenovat úplně všechny a můžu tady s nimi ten týden být a můžu je poslouchat. Aleš Benda, Jiří Stivín, Mojmír Bártek, to vše jsou jména známých umělců, kteří sem každoročně přijíždí. Ale kam nejdál jste se za hudbou vydal Vy? Je nějaké místo, kam jezdíte každý rok nebo kam byste se chtěl podívat? Ne, nejezdím, ale ať jedu kamkoli, tak mě vždycky zajímá hudba toho regionu, kam jsem se vypravil, a tak pro mě jeden z největších zážitků byl bretaňský festival lidové hudby v Dol de Bretagne, což je poměrně dost daleko a před dvěma roky to bylo v Provence, která je hudebně zrovna tak zajímavá. Ale ať jedu kamkoliv třeba Bulharsko, kde mám rád bulharskou lidovou hudbu. Ale asi nejdál byla ta Francie. Snad každý hudebník si přeje vlastnit nějaký svůj vytoužený nástroj. Jaký si přejete Vy? Já ho vlastním. Mám tady už čtyři měsíce Yamahu Tayrose, nástroj mých snů, protože umí moc a moc věcí, je to nástroj, který je velice kreativní, lze na něm dělat všechny možný druhy hudby, veškeré žánry od vážné hudby až po jazzrock, jazzovou hudbu. Takže já už svůj vysněný nástroj mám. Ale kdybych měl mít všechny vysněné nástroje, tak bych si na ně nevydělal, ani kdybych učil desetkrát tolik. Co pro Vás hudba znamená? To je otázka, jak říkal Jan Werich za sto tisíc dolarů. Hudba pro mě znamená úplně všechno. Úplně všechno, protože ji
7
dělám odmalička, protože kdykoli se člověk dostane do těžkých životních situací, hudba mu pomůže a já jsem strašně rád, že tuhletu svoji lásku k hudbě můžu alespoň částečně předávat dál, proto dělám to, co dělám a od rána do večera jsem s mladými lidmi s kterými dělám muziku, povídám si o muzice, hraji. Celý život dělám to, co mě baví. To je největší štěstí. Nikdy mě to nepřestalo bavit a doufám, že nepřestane. Čím jste chtěl být jako malý? Já jsem chtěl být vším možným. Já byl hrozné dítě, protože jsem se také jako každý mladý vzbouřil proti tomu, co po něm chtěli. Rozhodl jsem se, že když po mně všichni chtěli, abych šel studovat, studovat nepůjdu a šel jsem se vyučit a dělal slaboproud, elektriku a nakonec jsem se vyučil úplně v jiném oboru. Začal jsem tedy jako slabouproudař, to se mi v životě pak ještě mockrát vyplatilo. Mým velkým snem bylo dostat se někam do studia, natáčet muziku. Spojit to, s čím jsem začal, přes velkou nevůli rodičů, s elektroakustikou a spojit ji pak s hudbou, ale protože shoda okolností byla taková, že když jsem měl možnost to studovat, tak se tento obor na konzervatoři neotevřel, a tak jsem si vybral pedagogiku a ta mi zůstala dodnes. Každý chce být vždycky v životě chvíli něčím jiným. Máte nějakou vlastnost, jako hudebník, kterou považujete za výjimečnou? Kupříkladu jako Váš tatínek, který si četl z partitur jako z knih? To je otázka, na kterou se hrozně špatně odpovídá, ale myslím si, že k hudbě, ať doprovázím nebo hraji s kapelou, ať dělám hudební večery na zámku, v Liberci, tak se k tomu vždy snažím přistoupit seriózně a vážně. A pokud možno hudbu neodbývat. Můj táta kdysi řekl větu, která by se měla tesat zlatým písmem: „Celý život si pamatuj, že když jsi si tohle povolání vybral, tak celý život sloužíš hudbě. Nikoli hudba tobě.“ Protože je bohužel okolo nás mnoho lidí, kteří hudbu berou úplně jinak a je jenom prostředníkem jejich exhibice. Snažím se muziku dělat poctivě, jako by měl každý muzikant, to není žádná zvláštní vlastnost.
8
DÍVČÍ FLORBALOVÝ TURNAJ OBCHODKA CUP 2008
Dne 21. 11. se na zemědělské škole ve Frýdlantu konal florbalový turnaj. Celkem se účastnilo pět družstev. Mladší Gymnázium Frýdlant, starší Gymnázium Frýdlant, Hejnice, obchodní škola a učiliště. Za družstvo mladších gymnazistek hrály: Veronika Schleidrová, Petra Staňková, Anna Žamberová, Nikol Radnotyová, Kateřina Němcová a Alice Šípová. Za starší gymnázium: Fany, Dominika Partlová, Hana Ptáčková, Hana Eiglová, Marie Laimarinová a Markéta Čechová.
První zápas hrál vyšší gympl s Hejnicemi. V prvním poločase chytala Hanka Eiglová a v druhém Fany. První poločas skončil 1 : 0 a druhý 5 : 0. Další zápas se sehrál mezi starším a mladším gymplem. Utkání bylo velmi napínavé a po obou poločasech stav ukončila remíza 1 : 1.
Třetí zápas se odehrál mezi mladším gymplem a učilištěm. I tady rozhodl těsný výsledek gymnázia 5 : 4. Vyšší gympl svůj druhý zápas hrál se zdejší obchodkou a remizoval 3 : 3, stejně jako ve druhém utkání obchodka vs. mladší gympl, 2 : 2.
9
Poslední utkání vyššího gymplu se odehrálo proti učňáku. Za tento tým nastoupila jediná hrozba. Dívka, která florbal hraje závodně. Podle dlouhého copu se jí dostalo přezdívky „Culík“, ale i s ní si naše děvčata dokázala poradit a vyhrála 4 : 3. Vyšší gympl svůj druhý zápas hrál se zdejší obchodkou a remizovali 3 : 3. Stejně jako utkání obchodka vs. mladší gympl, 2 : 2. Naposledy se vyšší gympl utkal s učňákem. U tohoto týmu stála jediná hrozba. Dívka, která florbal hraje závodně. Podle dlouhého copu se jí dostalo přezdívky “Culík“, ale i s ní si naše děvčata dokázala poradit a vyhrála 4 : 3.
I nižšímu gymplu se v posledním zápase proti Hejnicím podařilo vyhrát 4 : 2, jen v prvním poločase nás potkala nepříjemná nehoda. Sekání holí, které nikdo nepískal se vymstilo naší střelkyni Nikol Radnotyové, která obdržela pěknou ránu do kotníku a musela opustit hřiště. Mohli jsme tak střídat už jenom jednoho hráče, ale i přesto druhý poločas dopadl výsledkem 2 : 2. Za mladší s Fany. (pozn. Verčo,
O gymnázium
gympl chytala Veronika Schleiderová a ve vyšším se střídala Hanička Eiglová Všechny tři si zaslouží velkou pochvalu. příště sleduj míček, ne rozhodčího, vždy se ti to od kolene odrazit nemusí:-) )
vítězství nakonec rozhodoval počet vstřelených gólů a tak se celkově vyšší umístilo na prvním místě a nižší na místě třetím. Všechna děvčata hrála velmi pěkně, dala do boje, co se dalo a mnohdy
ještě víc. S vypětím
všech sil udělala čest své škole a my jim za to děkujeme.
10
TURNAJ PED. PRACOVNÍKŮ VE VOLEJBALE.
V pátek 14. 11. se konal turnaj pedagogických pracovníků v odbíjené. Tělocvična na učilišti se zaplnila týmy a dobrou náladou. Náš tým nastupoval ve skvělém složení: Lucie Šímová, Petra Lžíčařová, Zuzana Likavcová, Pavel Štryncl, Dušan Šoltys, Pavel Čumpelík, Mates Drechsler, … Na turnaj jsme se připravovali každou středu a úspěch se dostavil. Z osmi družstev (Višňová, SŠHL Hejnice, SŠHL Frýdlant, Husova, NMPS, Raspenava, TGM, Gympl) jsme se probojovali až do vítězného finále a obsadili první místo! (misch)
Další foto ,a také z „Veselého malování, na http://picasaweb.google.com/milan653 Pokud se chcete podělit o Vaše fota na webu napište nám odkaz do mailu a my ho zveřejníme v dalším čísle.
Koutek Poezie Les, temnota, běh, krok, šustění listí, křupání suchých větví, dívka. Křik, strach, skok, opět běh, skok, zakopnutí, pád. Něco, kabát, smrad, smích, nůž, provaz. Strom, dívka, provaz, smích, oči, temnota, smích. Dotek nožem, bodnutí, bolest, křik. Krev, slza, smích, dotek, pohlazení, tělo k tělu, vzlyk, křik. Pohlazení, dotek nožem, pohlazení nožem, bodnutí, bolest, křik, vzlyk. Prosba, smích, prosba, smích, prosba, smích, prosba, smích, ticho, vzlyk, bodnutí, křik. Křídla, něco, ticho, nikdo. Dívka, strom, bolest, vzlyk, provaz, provaz, provaz. Bolest, vzlyk, ticho. Oči, světlo, nikdo. Bolest, vzlyk, běh. Smích, let, křídla, smích. Vzlyk, skok, pád, běh, strom, zastavení, dech, strach. Smích, let, křídla, smích. Dívka, pohled, běh. Něco, smích, let, strom, pád. Zvuk, něco, ležet. Dívka, sen, postel, hodiny, čas, pot, strach, klid.
Elena
11
MIKULÁŠ 2008 (aneb jak to dopadá, když se na gymnáziu objeví Ohnivý Anděl)
Letos, stejně jako minulý rok, rozhodla se současná třída KVARTA uspořádat na gymnáziu mikulášskou akci. Jelikož jsme měli z loňska jisté zkušenosti, mysleli jsme si, že nám to půjde zase o trochu lépe. Ráno jsme se sešli ve třídě o něco dříve, převlékli se, nalíčili se, načesali si vlasy, potřeli se uhlím. Andělé si ještě vyzkoušeli funkčnost křídel a vyrazilo se. Avšak ihned na začátku naší strastiplné poutě se nám stala taková nemilá věc. No co nemilá, úplně strašná, příšerná věc se nám stala! První navštívená třída, prima, se účastnila fantastické podívané. Z prskavek, které si s sebou vzali andělé, přeskočila jiskra na nejmenovanou Petru, jejíž křídla začala hořet. Rychle je však ze sebe shodila, a tak vyvázla, mimo popálených konečků vlasů, bez zranění. Pan profesor Štryncl, který pohotově přiskočil a začal je hasit, byl tímto činem povýšen na hasiče. V ostatních třídách už vše proběhlo bez jakéhokoli problému. Čerti každému rozházeli všechny možné věci, andělé je naopak obdarovali sladkou odměnou. V každé třídě byli k tabuli vytaženi tři žáci, kteří odpovídali na krátký kvíz a na závěr poslepu namalovali sněhuláka. Na tradiční otázku, jestli byli pan profesor nebo paní profesorka hodní, se nám dostávalo stále stejné odpovědi – ne. Někteří profesoři nám tedy zarecitovali, jin vyprávěli historky. Ale asi nejpřesvědčivější báseň předvedla paní ředitelka. V jejím podání, formou schůze, dosáhla oblíbená Včelička úplně jiného rozměru. Rádi bychom poděkovali vedení školy, které nám umožnilo tuto akci konat a sponzorovalo nám drobné sladkosti pro žáky. Příští rok se na nás můžete těšit znova! Luisa Pavlíková (Novinky z pekla – ještě teplé...)
Už teď se těšíme na tvorbu dalšího čísla. Stále máte šanci stát se součásti redakční rady. Pokud kdokoliv bude chtít čuchnout k novinařině, napište šéfredaktorce (Luisa) nebo misch nebo K.Š. Vaše redakční rada
12
