UVODNIK
Tabu! 6.číslo
červen 2010/2011
Studentský časopis při Gymnáziu Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci k přečtení v tištěné podobě a na webu školy Šéfredaktorka: Barbora Ulrychová Babůů
Redaktoři: Nadine Haslacherová Ovečka
Veronika Gryčová -vag-
Nikola Šarlingrová Flo
Patrik Šimr -pš-
Binh Le Thanh Pin
Grafika: Jakub Písař Nadine Haslacherová E-mail:
[email protected] [email protected]
Obsah: Stalo se & Bude Denní tisk Umění v nás Rychlomalůvky To nejlepší Profesoři píšou Milena Gonosová Jakub Jirsa Kytka Bartošová Kultura PPP Studenti sobě Jazykulum Háj-Tek Sport Postřehy Plesk Výkřiky
2 3 4 4 6 8 8 9 10 12 17 19 21 22 23 24 26 27
Ahoj, blíží se prázdniny a s nimi i letní lásky a nová přátelství. Letní láska je něco krásného- možná protože to trvá jen těch pár bezstarostných týdnů a pak to jednoduše skončí posledním prázdninovým dnem. Nikdo nemusí řešit, co bude dál. Když se zamyslím, jak vztahy dokážou ubližovat lidem, je mi z toho špatně… V roce 2008 dosáhla rozvodovost 49,6 %, což znamená, že se rozpadne každé druhé manželství! Nemluvě o vztazích, které se většinou nedokolíbají ani ke dvěma měsícům. Takže v nás, nezadaných dívkách a ženách, probouzí každý fungující vztah ten zvláštní pocit radosti. Proč nemůžeme být šťastní? Částečně si v tom bráníme my sami, částečně nám to nedovoluje partner či partnerka. A největším problémem je, když jeden miluje víc (a to platí i u přátelství). Což je vlastně taky docela paradoxproč milujeme ty, kteří nás odmítají, a odmítáme ty, kteří nás milují? Možná stále žádáme adrenalin, něco tajemného. Jak napsal Oscar Wilde: „Čím dál víc miluji tajnůstkářství. Mám dojem, že je to to jediné, co nám mění moderní život v něco tajuplného nebo zázračného. I to nejvšednější má hned půvab, jen když se s tím tajíš.“ Takže to znamená, že pokud nechceme být zklamaní a nechceme mít zlomené srdce, musíme být trochu sobečtí a chovat se drsně i k lidem, na kterých nám záleží. Už jenom protože snídaně do postele, kterou člověk dostává každý den, se místo romantického zážitku stane něčím všedním a brzy nás omrzí. Přeji Vám krásné prázdniny (s láskami i bez lásek) a čtvrťákům hodně štěstí v dalším životě! Tímto posledním číslem bych chtěla poděkovat všem, kteří nám tolik pomáhají a mají s námi dost trpělivosti. Panu řediteli Miloslavu Vokáčovi a panu zástupci ředitele Miloši Maxovi za finance, kterými nás obdařují, a panu profesorovi Vojtěchu Soukupovi, který každý měsíc tiskne všechna čísla. Děkujeme také všem profesorům a studentům, kteří se zapojují a spolupracují s námi. A samozřejmě všem našim čtenářům, kteří se těší na každé nové číslo. Speciální poděkování patří Liboru Vondráčkovi, bez kterého by minulé číslo vůbec nebylo. Barbora Ulrychová
Nejenže si Tabu! začíná dělat jméno na gymplu, znají nás i v Itálii!
Stalo se Neckargemünd
Majáles Přes malé nedorozumění, které se děla na začátku, se velká část naší početné školy vydala do ulic v plavkách, košilích, kraťasech, žabkách s nafukovacími lehátky, míči a vším, co je nezbytně nutné na pláž! Cestou jsme potkávali cukr, o němž si mysleli, že se rozpustí, pravěké lidi nebo fanoušky hokeje, pozornosti se dožadovali i božští bohové. Přesto, že jsme byli jako snad každý rok nejpočetnější, tak porotě se více zalíbili neandrtálci. Večer se na Majálplese fandilo českému hokeji, královnám a 300 pivům zdarma. Bohužel ani zde naše škola nezvítězila, cukrová královna byla odvážnější.. (popravdě podle ohlasů, nevím, na kolik to bylo dobře) Seberme všechny síly na příští rok a obhajme loňské vítězství!
Hned zpočátku května (2.) se skupinka našich studentů vydala opět na výměnný pobyt do německého Neckargemünd u. Doufáme, že se jim líbilo a těšíme se, až jejich přátelé zavítají zase k nám. Poslední zvonění 6. a 13. května proběhla poslední zvonění maturitních tříd. Jak jinak by to mohlo vypadat než, že se pořádně vyřádí na svých mladších spolužácích. Myslím si, že leckdo při útěku smočil nohu v bazénku ve vchodových dveřích, leckdo schytal do hlavy míček plný vody a ti ostatní kýbl vody za krk a všichni jsme nádherně voněly a ty krásné odstíny rtěnky všude, kde bylo jen na obličeji a rukách volné místo. Jako „vyžehlení“ někdo dostal bonbon, všichni vyslechli píseň maturantů a máme to zase na rok za sebou.
Maturita! Ano, tak první oficiální státní maturitu máme za sebou (samozřejmě ne my, ale maturanti). Od 16. do 20. maturovala ústně 8. A, od 24. do 27. maturovala 4. B a 4. C. Písemnou řáxst podstoupili společně. Konečné výsledky maturity se studenti dozvěděli 20. června. Všichni obávanou státní maturitu zvládli a my jsme na ně příslušně hrdí!
Zpívání na schodech popáté Jako první vystoupila Květa Pilná s manželem Honzou, které zezačátku provázely malé potíže s aparaturou, zazpívali několik krásných písniček, Honza hrál na kytaru, Kytka na příčnou flétnu a klávesy. Po malé přestávce vystoupila Pavlína Jíšová a přátelé, kteří zazpívali poněkud více svých písniček. Hráli na kytary, baskytaru, basu, irské flétny, ale i klávesy. Pavlína Jíšová uvádí pořad Folková jíška v Českém rozhlase, kam si zve známé kapely z oblasti folku. Před měsícem hostem Folkové jíšky byla i hradecká skupina Jen tak tak, a nebo začínající kapely - např. X-TET. Zúčastnilo se cca 60 lidí, byla to jedna z nejvyšších návštěvností poslední doby.
-vag-
Noviny normálně nečtu... ...ale dneska jsem si je čistě náhodou vzala do ruky. A co nevidím na druhé straně? Fotku naší redaktorky Nadi Haslacherové! Naďa prosím pěkně vyhrála první místo v kategorii próza do dvaceti let v prvním ročníku jindřichohradecké literární soutěže Textík! Babůů
Bude 23.6. Projektový den – sportovní den 24.6. Projektový den – kulturní den 27.6. Třídnické práce, školení k projektu OPVK 28.6. Zakončení školního roku – předávání vysvědčení
2
-vag-
Denní tisk Postrach E.coli Bakterie, která vyvolává nebezpečné krvavé průjmy, je podle lékařů zřejmě nejjedovatějším typem enterohemorhagické Escherichia coli, jaký se u lidí kdy objevil. Nemoc se vyskytla v 12 zemích. V Německu je situace nejhorší, zemřelo tam už 17 nakažených (téměř 2000 nakažených), osmnáctá oběť je ze Švédska. Podle britských expertů je natolik virulentní, že je možné i přenášení kontaktem s nakaženými, píše list Guardian. K nákaze novou infekcí stačí pouhých sto zárodků, u salmonely miliónkrát víc. První myšlenka byla, že se vir mol zrodit v nemocnicích. Druhou teorii prosazují Odborníci z německého Institutu Roberta Kocha a domnívají se, že smrtící bakterie, které děsí Evropu, se začaly šířit po oslavách výročí hamburského přístavu, kde se sešlo asi 1,5 miliónu lidí.
Znaková řeč Poslanci islandského parlamentu jednomyslně schválili zákon o zavedení druhého státního jazyka. Podle webového serveru Icenews se po islandštině stala novým státním jazykem ostrova znaková řeč. Island se stal prvním státem, který se k takovému kroku odhodlal.
Platby kartou bez použití PIN Lidé mají platební kartu, ale přesto často u pokladny obchodu zaplatí menší nákup raději v hotovosti. Třeba když spěchají nebo vidí dlouhou nervózní frontu čekajících lidí za sebou. To se už v dohledné době může změnit. Kartou totiž bude možné zaplatit drobné nákupy do 500 korun velmi rychle, v podstatě i rychleji a pohodlněji než hotovostí z peněženky. Vše bude fungovat tak, že u pokladny, která bude vybavena terminálem na bezkontaktní platby, oznámíte svůj úmysl platit tímto způsobem a pak jen přiblížíte svou platební kartu do vzdálenosti asi pěti centimetrů od platebního terminálu. Ozve se pípnutí a bude zaplaceno. Pro platby vyšší než 500 korun, budeme muset i nadále použít PIN.
Švýcaři odstaví jaderné elektrárny Švýcarsko nespustí žádné nové jaderné elektrárny poté, co skončí 50letá životnost pěti elektráren, které jsou v zemi v provozu. Mezi lety 2019 a 2034 tedy Švýcaři postupně odstaví všechny svoje jaderné reaktory a země se bude spoléhat na jiné zdroje. Pětice jaderných elektráren pokrývá energetickou potřebu Švýcarska asi ze dvou pětin, uvedla agentura AP.
Tabule hanby Pokud si na podzim zajdete na Slovensku do obchodu, může vás u vchodu přivítat tzv. tabule hanby. Podle návrhu ministra zemědělství Zsolta Simona budou muset obchody na těchto tabulích zveřejnit, pokud v nich kontroloři našli zkažené maso, plesnivou zeleninu nebo výrobky po lhůtě spotřeby.
-vag-
3
Hlavní téma V každém z nás se skrývá umělec, o tom žádná! Výtvarníci, hudebníci, básníci či herci...
uMĚní v nás Své umělecké cítění dáváme na obdiv velmi často. Například diktáty – nevím proč nedokážou naši páni profesoři a paní profesorky pochopit nekonečnost našich fantazií při psaní i/y, proč nemají matikáři, fyzikáři dostatek estetického cítění, aby s námi pronikli do tajů našich umělecky velmi hodnotných čmáranic (grafy, nákresy trojúhelníků nebo já nevím jak to všelijak nazývají oni, my si kreslíme prostě to svoje!). -pš-
Rozhodli jsme se tedy vyběhnout do chodeb mezi Vás, umělce, a s tužkou v ruce, s papírem v druhé, jsme Vás požádali, ať se výtvarně konečně vyřádíte a předvedete nám toho uměleckého démona hluboko vnitru.
Rychlomalůvky Ale aby to nebylo tak jednoduché a mohli jsme porovnávat kvality jednotlivých výtvarníků, zadali jsme dvě podmínky: • stejný objekt kreslení: první prázdninový den, co vás za měsíc čeká • stejný čas na vypracování: 1 minuta (60 sekund chcete-li) A jak jste se s tím poprali? Nu, obrázek si udělejte sami (doslova?)...
4
Hlavní téma
5
Hlavní téma Abychom kromě ‚rychlomalůvek‘ poukázali ještě na jiný druh umění, který v nás doutná, navštívili jsme paní Šebkovou a pana Vavříka. Vtiskli nám do rukou dva slohy a dva portréty.
To nejlepší... Olympiáda v českém jazyce:
Moderní popelka - Ruda Reisner Jednoho večera seděla Popelka u svého notebooku. Chtěla si s někým povídat, ale všichni co by stáli za kvalitní konverzaci byli nepřihlášeni. Byli offline. Přihlásila se tedy na Facebook s nadějí, že aspoň tam by někdo mohl být. Ale jako na potvoru byla online pouze Sněhurka, jenže s tou Popelka nemluví. „Je tak namyšlená!“ pomyslela si, když si prohlížela její fotky. „Myslí si, že může mít každýho, ale všichni ví, jak to je. Každý den v týdnu dělá Sněhurce sluhu jeden trpaslík. A je hodná, milá a krásná. Popelka nemá nikoho. Ani jednoho nápadníka.“ Dál se tedy toho večera nudila a nevěděla, co by podnikla. Prohlížela si reklamy a napadlo ji, že by si mohla objednat nové boty. „Ty starý adidasky mám už prošlapaný, chtělo by to změnu.“ Další hodinu si vybírala na Aukru, které boty by se jí líbily. Zaujaly ji dvoje. První byly červené, druhé byly sněhově bílé. „Ty červené už má určitě Karkulka a nebylo by to moc originální. Ty bílý, to je něco! A stojí jen tisícovku. Beru je!“ řekla Popelka a objednala si je. Čekala týden, dva, čekala další dva týdny, až po měsíci jí konečně přišla výzva od České pošty. Natěšená Popelka si nazula její staré rozpadlé adidasky a vyrazila na poštu. Tam vyčkala asi dvě hodiny. Došla k přepážce, převzala balík a spěchala domů. Balík byl úhledně zalepen, ale Popelka se moc těšila. Vzala svůj švýcarský nožík a rozřezala zásilku. Ale čekalo ji nemilé překvapení. Byla tam jen jedna bota! „Sakra, zase jsem naletěla! Tísícovku za jednu botu. Skvělý!“ Rozzuřená Popelka si sedla k notebooku a napsala status na Facebook. Ale vzápětí jí přišel e-mail. Stálo v něm: „Omlouvám se za pochybení, zapomněl jsem přibalit druhou botu. Osobně ji přivezu.“ A ještě toho dne zazvonil u dveří mladý muž s botou a kyticí růží. Když na sebe pohlédli, zřetelně bylo vidět, že mezi nimi přeskočila jiskra. Muž nazul Popelce botu a Bůh ví, jak to skončilo…
Boží prozřetelnost – Vít Marušák Nejstrašnější činností na světě je žehlení. Žehlení je přímým důkazem toho, že naše kroky nevede žádná Boží prozřetelnost. Kdyby ano, nikdy by nás nemohla dovést k tak pochybnému vynálezu, jako je žehlička. Považte, můžete se o ni spálit, propálit si oblečení, je nebezpečná malým dětem a jediné, co umí, je narovnat nějaký kus hadru. Ono je totiž žehlení a žehlení. Já nepříklad nežehlím kde co a žehličku do ruky nevezmu. A to je další důkaz. Jak by mohl Bůh připustit takovou slovní nedokonalost, který dokáže přivést člověka jen k trapné situaci. Onehdá jsem šel po ulici a najednou zaslechnu někoho říkat: "Naštěstí jsem si to vyžehlil." Přistoupil jsem k němu a se zvědavostí jsem se ho optal: "A to máte automatickou žehličku?" Nejdříve se na mě podíval, pak zrudl a nakonec zařval, že jestli chci dámu jeho srdce nazývat žehličkou, že půjdeme támhle za roh a tam si to vyřídíme. Jindy mi zase kamarád povídá: "Tak jsem si ten oblek musel vyžehlit sám." Na moji nevinnou otázku čímže si to u něj rozházel, reagoval, nevím proč, docela chladně. Pokud vám mé důkazy ještě nestačí, je tu připraven ještě jeden, který jasně ukazuje na zákeřnost všech žehliček. Je to prosté. Nestíháte, jste roztržití a jdete na velmi důležitou schůzku. Oblek se vám právě dosušil a vy berete do ruky žehličku a ve spěchu jej žehlíte. Poté se oblečete a jdete na schůzku s někým velmi důležitým. Udivených pohledů všech zúčastněných si nevšímáte a věnujete se jednání. Když za dvě hodiny odcházíte domů, nemůžete si vysvětlit, proč dopadlo jednání tak strašně a proč jste na všech tvářích viděl pocity úlevy, když jste oznámil, že musíte jít. Až doma zjistíte, že máte propálené sako a ve zprávách se dozvíte, že pár minut před vaším příchodem na schůzi někdo zapálil dva domy ve vedlejší ulici. Tak vidíte. Žehlička a žehlení jsou jasným důkazem, že žádná Boží prozřetelnost není, že naše kroky nikdo nevede a že si všechno musíme vyžehlit sami.
6
Hlavní téma
7
Profesoři píšou... Paní profesorka Gonosová učí zeměpis a tělesnou výchovu. Letos byla v Mexiku a zde máte pár informací a této exotické zemi.
Mexiko Mexiko je země nepřeberných turistických možností. Je na turisty zvyklé, je na ně připravené. Samozřejmě i tam jsou však místa, kam noha cestovatele často nevkročí. Velkou neznámou je oblast tropického pralesa, ve kterém jsou ukryty doslova poklady. Představte si, že jedete autobusem, který Vás vysadí kdesi uprostřed pralesa a teď…starejte se. S 15kg těžkým batohem ve 30°C pomalu kráčíte a najednou slyšíte jakýsi podivný zvuk. Hučení, které připomíná padající lavinu. Ještě krok a….před vámi se otevře fantastická scenérie. Obrovské kaskádovité vodopády, kde naprosto azurově modrá voda padá z ohromné výšky a vytváří hotový kotel. Vítejte v Aqua Azúl, což ve španělštině znamená Modrá voda.
Je opravdu modrá, studená a vápenitá. Místo je naprosto utopené v pralese, kde jste jak v jiném světě. Hlavně daleko od civilizace. Spíte v hamakách, houpacích sítích 3m dlouhých, do kterých už si jenom lehnout je testem šikovnosti. Mně se to podařilo až na třetí pokus. Při prvních dvou jsem druhou stranou okamžitě vypadla. V tomto ráji se natáčel seriál Tarzan, který je pro toto místo jako stvořený. Jste-li však nasyceni přírodou a samotou, vzhůru do civilizace. No, hlavně do té hodně staré. Doma tady byli Mayové a Aztékové. Jejich vliv vidíte všude. Místa jako Monte Albán, Palenque, Chichén Itzá, Uxmal a hlavně Teotihuacán, to je ve světě archeologie pojem.
Palenque
Teotihuacán
Uxmal
8
Profesoři píšou... Nejjedovatější had Evropy Když se na mne před nedávnem obrátila šéfredaktorka školního časopisu s prosbou, zda bych jako učitel biologie nenapsal do Tabu nějaký příspěvek, napadala mne nejprve obecná a ekologická témata. Po chvíli jsem si ale vzpomněl na nedávný výlet do přírody a bylo rozhodnuto… Chichén Itzá
Další lahůdka čeká ve městě Villahermosa v Parque de la Vente. Tam je 30 soch z doby Olméků, asi 500let př. n. l. Vévodí jim 2 hlavy válečníků, každá o váze 25tun. Jejich černošské rysy cosi naznačují….?
Evropané mají při svých vycházkách do přírody to štěstí, že potkají minimum nebezpečných zvířat. Velcí predátoři jsou v rezervacích, před většinou parazitů existuje účinná prevence a jedovatých živočichů je poskrovnu. Avšak ti, kteří cestují na Balkán a nejedou se jen opalovat k moři, by si měli dát pozor na zmiji růžkatou. Setkání s nejjedovatějším hadem Evropy není v této oblasti vzácností. Zmije růžkatá ( Vipera ammodytes ) se na první pohled od naší zmije obecné výrazně neliší. Při pohledu zblízka zaujme akorát měkký výběžek na špici trojhranné hlavy, který je tvořen prodlouženými šupinami. Hlavní rozdíl tkví právě v jedovatosti. Zatímco ostatní evropské zmije disponují jen hemotoxiny, které jednoduše řečeno rozkládají krev a tkáně, zmije růžkatá má ještě ve směsi jedů navíc neurotoxin. V praxi to znamená, že kousnutím postižená oblast nejen masivně otéká, ale dostavují se i dýchací potíže a mdloby. Po uštknutí zmijí růžkatou je třeba dotyčného dopravit co nejdříve k lékaři, nezřídka kdy je třeba podat sérum. Zmiji růžkatou, co vidíte na obrázku, jsem potkal letos 1. května na severu Chorvatska. Jedná se o netypicky světle zbarveného jedince. Byla objevena krátce po ránu, ještě zkřehlá a nechala se fotit.
O cestování po Mexiku se dá psát dlouho. Je to natolik rozlehlá země, že před zamýšlenou návštěvou je třeba si položit pár otázek: Za jakým účelem tam jedu (památky, příroda, slunce, chlubení před kamarády) Kolik peněz chci vydat Kolik času mohu věnovat
Jakub Jirsa
Má-li každý sám za sebe tyto záležitosti vyřešeny, ať se vydá na cestu. Milena Gonosová
9
Profesoři píšou... Studenti dramatické výchovy z GVN v J. Hradci měli možnost shlédnout dvě představení na Sicílii. Nejdříve z ptačí perspektivy Andromaku, kde jsme vnímali, jak scéna navazuje na překrásnou krajinu. Zatímco při Filoktétovi jsme seděli v prní řadě herců se skoro dotýkaje…
Divadlo na Sicílii V Syrakusách archeologického parku je řecké divadlo, vytesané do vápencové skály, které svého času patřilo k největším na světě. Právě zde se konaly premiéry slavných her řeckých dramatiků, z nichž mnohé dodnes patří k předním dílům světové literatury. Avšak amfiteátr neosiřel. Každoročně se zde provádějí vybrané antické tragedie, které díky rozměrům divadla může shlédnout najednou až 1500 diváků. A co jsme viděli...
Vynikající lučištník Filoktétes, který dostal od Hérakla střely, jež nikdy neminuly cíl. Byl vyzván mykénským králem Agamemnonem, aby vstoupil bez zaváhání do trojské války. Dodal sedm lodí s posádkou vojáků, kteří byli skvělými zápasníky i lukostřelci. Během plavby k Tróji, Filoktétova loď zastavila u ostrova Chrýsé, kde ho uštkl had a z rány se šířil tak nesnesitelný zápach, že s ním vojáci odmítli pokračovat v cestě. Filoktétovo nepřetržité sténání demoralizovalo vojsko. Agamemnón na Odysseův návrh nechal Filoktéta vysadit na ostrově Lémnos. Tam žil Filoktétés celých devět let bojujíce o svůj holý život. Řekové si pro něj nakonec dojeli, protože věštba říkala, že bez Filoktétových šípů nemůže být Trója dobyta. Achájci použili lest a poslali pro
něj mladého Neoptolema, který měl předstírat, že ho má odvézt do vlasti a potom obrátit k Tróji. Filoktétés se to ale tajně dozvěděl a chtěl raději skočit do moře než bojovat. Naštěstí se mu zjevil Héraklés a přikázal mu plout k Tróji, protože tam své rány zhojí a ještě si dobude slávy. A opravdu hned první den se vyznamenal, vystřelil šíp na Parida a nechybil. Rána byla nezhojitelná a Paris zemřel. Filoktétés se nakonec smířil s vůdci výpravy a zůstal v bojích až do vítězného konce války. Filoktétes patřil i mezi muže, kteří se v trojském koni dostali za hradby města a zničili trojský hrad. Po válce se Filoktétés vrátil šťastně do své vlasti. V této chvíli teprve začíná hra samotná. Odysseus s Achillovým synem Neoptolemem připlouvají na ostrov, aby od Filoktéta získali jeho luk. Odysseus nabádá Neoptolema k nečestnému, ale účinnému jednání – má před Filoktétem předstírat, že se vrací do Řecka, a luk z něj vymámit. Plán se zdaří, Neoptolemos se však za sebe stydí a i přes Odysseovy bouřlivé protesty Filoktétovi luk vrátí. Přemlouvá jej, aby se vrátil spolu s ním dobýt Tróju, Filoktétes se však nechce vrátit k vládcům, kteří se tak k němu zachovali, a raději by zůstal dále na pustém ostrově. Zjevuje se mu však z nebes Héraklés, který jej přiměje zapomenout na utrpěné křivdy a jít za slávou.
10
Profesoři píšou... V Andromacha je vzor vznešenosti, ušlechtilosti i manželské lásky a oddanosti. Hektórovi porodila syna Astyanakta. Idylický život končí v okamžiku, kdy k pobřeží Tróje přijíždí řecké loďstvo a začíná desetiletá válka o dobývání města. Hektór stojí v čele vojsk a Andromacha se strachuje o jeho život. Utrpěla válkou hrozné ztráty: přišla o otce a sedm bratrů, kteří zahynuli rukou řeckého hrdiny Achillea. Její matku zase zabila bohyně Artemis.
Pergamos založil město a dal mu své jméno Pergamon.
Příběhy jsou velmi silné a jejich zpracování je ve zdejším prostředí neopakovatelným zážitkem. Nádherné sborové zpívání, překrásná taneční choreografie a vynikající výkony všech herců. Tak jsme se snažili takové malé střípky, které zůstali v nás, nabídnout i Vám.
Hektór padl při obraně města v souboji s Achilleem a krátce nato padla i Trója. Obětí války se stal i malý syn Astyanax, který je vytržen z matčina náručí a shozen z hradeb.
Andromacha po zkáze Tróje připadla jako válečná kořist a stala se otrokyní Achilleova syna Neoptolema, kterému porodila několik dětí. Když ji Neoptolemos propustil z otroctví, tak se provdala za Hektorova bratra Helena. Jeden z jejich synů se jmenoval Pergamos a s ním Andromacha odešla do Malé Asie, kde
Kytka Bartošová
11
Kultura Životní krédo Roberta Fulghuma Existují knihy, které nás učí žít formou vyprávěného příběhu. Mnozí z nás se nechají poučit z chyb hlavních hrdinů, inspirují se a v prekérních situacích jednají podobně jako oni. Někdo v knihách nalezne odpovědi na své otázky a dokáže si podle nich poradit se svými problémy. A někdo začne přemýšlet nad věcmi, kterými se nikdy nezabýval a získá jiný pohled na svět. Americký spisovatel Robert Fulghum v roce 1988 vytáhl ze šuplíku sepsané komické příhody ze svého života a stvořil z nich sbírku povídek a příběhů. Odhaluje čtenářům způsob myšlení, který se projevuje v jeho úvahách o běžných denních záležitostech. A nakonec se stejně dozvíte ve stejnojmenné knize, že „Všechno co opravdu potřebuju znát, jste se naučil v mateřské školce.“
Akce cihla Začátkem prázdnin se opět u zámku objeví stánek s cihličkami, které čekají na nadšené malíře a malířky, kteří se na ně vrhnou a zkrášlí. Až se budete v červenci nudit, zaskočte si tam a namalujte si taky jednu. Cihlu si pak můžete odnést nebo ji tam ponechat jako součást té nejbarevnější zdi na světě, na které se podílely stovky lidí. A navíc tím pomůžete pro dobrou věc
vlastně je. Nebudu vám nic nalhávat a nebudu říkat, že příběh je o jedné docela obyčejné dívce z Brazílie a všemožně ho zahalovat do společensky přijatelné podoby… Zkrátka a dobře - hlavní hrdinka je prostitutka. Život ji dovedl do pasti a jediným možným vysvobozením je prodej vlastního těla dychtivým mužům. A dokonce se i zamiluje… Paolo Coelho si troufl zajít až za hranici a otevřeně píše o bolesti, utrpení a velké rozkoši, aniž by věděl, jak na to čtenáři zareagují. Jedenáct minut se řadí mezi jeho „lepší“ knihy. Nese v sobě myšlenku, že bez lásky prostě štěstí není. Tak kolik z vás si taky troufne? Flo
Jak jsem šla do knihovny... Jakožto zodpovědný za-pár-let-maturant, jsem se už začala pomalu ale jistě prokousávat ‚kánonem literatury‘ – pro lidi normální jednoduše ‚seznamem knih‘. S vidinou dvou měsíců volna (bez povinnosti učení biologie, chemie, apod.) jsem se rozhodla svůj osobní seznam trošku zkrátit. Stručně a jasně: vypůjčila jsem si několik povinných titulů světové a české literární tvorby. U pultíku mi paní knihovnice sdělila: „S tímhle nemusíš spěchat.“ „To ani nehodlám,“ ujistila jsem ji a byla trochu překvapená, že sdílí mé obrovské nadšení. Vzápětí však pokynula na papír po své pravici a já pochopila! V naší milované městské knihovně totiž bude probíhat tzv. revize knihovního fondu. Co to znamená?
Jedenáct minut „Ty čteš tuhle prasárnu?“ „To není prasárna, to je učebnice!“ Ano, ano. I když se kniha Jedenáct minut dotýká opravdu ožehavého téma, nestydím se ji číst na veřejnosti. Občas se mě někdo zeptá, o čem ta kniha
Co si v červnu půjčíte – až v srpnu vrátíte! Než se knihovna uzavře, můžete si půjčit domů neomezené množství knih a tím usnadníte revizi. Za odměnu vám budou prominuty poplatky z prodlení až do 1.zaří 2011 (včetně). Ovečka
12
Kultura Nadupané filmové léto! Kdo by to byl řekl, že počínaje květnem konče srpnem to bude na filmových plátnech taková mela! Jedna premiéra za druhou! A na své si přijde opravdu každý! Milovníci kinematografie, občasní diváci i Vy, kteří se v těch filmech už trochu ztrácíte, tady je malé shrnutí všeho, co Vás toto léto čeká:
Rychle a zběsile 5 Vin Diesel a Paul Walker (pro některé notoricky známí spíše jako Dominic Toretto a Brian O’Conner) se za volanty svých pekelných strojů usadí již popáté! Premiéru měl tento snímek 5. května, ale pro velkou popularitu, kterou se tato série pyšní, se nemusíte bát, že byste zbrusu novou, rychlou a zběsilou jízdu neviděli. V kinech se jistě ještě pár pátků udrží! Tak strčte klíčky do zapalování, natůrujte motor a nezapomeňte se připoutat.
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna Místo Keiry a Orlanda se Johny alias kapitán Jack Sparrow ve čtvrtém pokračování proslulých Pirátů ukazuje po boku Penelope Cruz. Se ženou ze své minulosti (ano, Penelope) se vydá hledat Pramen mládí a brzy se do jejich dobrodružství zapojí i Ian McShane jakožto obávaný kapitán Černovous. Ani starý dobrý Barbossa však nepřijde zkrátka a Geofrey Rush, který ho ztvárňuje, se na plátně objeví taktéž. Ten, jemuž bude chybět dvojka Elizabeth a Will, bude jistě zklamán, jiný se však možná pobaví. Piráti z Karibiku 4, v kinech od 19. května. Napněte plachty!
Voda pro slony Nejnovější romantika s Robertem Pattinsonem jistě naláká mnohé fanynky Twilight. Ti jiní možná do sedaček usednou díky Reese Witherspoon či Christophovi Waltzovi. Každopádně se nedá říct, že by toto drama z 30. let minulého století nevypadalo zajímavě. Prostředí cirkusu, které nám ve své stejnojmenné knize vylíčila Sara Gruen se mezi bestsellery udrželo značnou dobu. Schválně, zdali od 12. 5. oslní také filmové zpracování ...
X-Men: První třída Léto 2011 je ve znamení pokračování a tak ani toto kultovní sci-fi nemůže zůstat pozadu. Pokud patříte mezi tu část diváků, kteří každý Flashback v předchozích dílech hltaly a vstřebávaly, budete První třídou jistě nadšeni. Dějově se totiž vrací do dob studené války, kdy byli - nyní úhlavní nepřátelé, tehdy však nejlepší kamarádi – Charles Xavier a Erik Lensherr ještě zeleňáky a teprve své vyjimečné schopnosti odhalovali. Proč se z Xaviera stal Profesor X a z Lensherra Magneto? Odpověď v kinech od 2. června.
13
Kultura Lidice
Červená Karkulka
Čechy dlouho očekávaný snímek o smutném osudu vesnice Lidice z druhé světové války startuje 2. června. Film o tom, jak zdánlivé maličkosti mohou změnit chod dějin a způsobit tragédii. Kdo by snad neslyšel o milostném dopisu, který sloužil jako záminka k vypálení vesnice a následném krutém popravení lidických mužů a transportu žen a dětí do koncentračního tábora. Film podle skutečné události, který už vyvolává husí kůži jen při čtení obsahu.
Thriller. Romantika. Drama. Fantasy. Amanda Seyfried. Gary Oldam. A Catherine Hardwicke (režisérka Stmívání). To vše stojí za novou filmovou adaptací pohádky, kterou snad zná i dnešní, technikou zkažená mládež. Příběh o mladé dívce, která se zamiluje do dřevorubce a je pronásledována vlkodlakem, snad dostojí vysokým očekáváním, jež do něj hlavně ta dívčí část diváků vkládá. Již 30. června.
Harry Potter a Relikvie smrti – část 2
Transformers 3 V originále nese třetí díl ‚Transformerů‘ název The Dark Of The Moon a pojednává o té ‚Temné straně Měsíce‘, na níž první americká posádka Apollo 11 objevila mimozemské vesmírné plavidlo. Kromě starých známých plecháčů v čele s Optimem Primem a Bumblebeem se na scénu vrací jejich největší lidský spojenec Sam (Shia LaBeouf), životem a bitvami s roboty otřískaný mladý muž, který chce ze všeho nejvíc konečně začít žít normální život. V kinech od 30. 6. 2011
Dlouho předlouho očekávané vyvrcholení a zakončení sedmidílného příběhu, dříve mladého, teď už skoro dospělého čaroděje si v českých kinech budete moci vychutnat od 14. července. Snad ani nemá cenu toho o druhé části psát víc. Většina ví, oč jde a většina už pomalu nemůže dospat. Ti ostatní to buď tolik nehrotí a jednoduše počkají nebo je brýlatý kouzelní vůbec nezajímá.
Stručně o dalších českých premiérách Kung Fu Panda 2, animovaná komedie, 2. 6. Hanna, akční a dobrodružný thriller, 7. 7. The Beaver, drama, Mel Gibson, 14. 7. Strom života, Brad Pitt, Sean Penn, 21. 7. Auta 2, animovaná komedie, 28. 7. Intimní past, Hillary Swank, 28. 7. Last Night, romantické drama, 4. 8. Šmoulové, 3D, animovaný, rodinný, 11. 8. Barbar Conan, 3D remake, 18. 8. Kovbojové a vetřelci, Daniel Craig, 25. 8. Ovečka
14
Kultura Jakmile se řekne Chinaski, vybaví se nám Michal Malátný, vlastním jménem Michal Novotný, který zanedlouho oslaví své 41.narozeniny. Můžeme slyšet, jak se lidé baví o Žibusíkovi(Žibusovi), což je Michalova přezdívka, kterou získal v divadelním souboru Baret S. v Jičíně. Je to český pop-rockový zpěvák a příležitostný herec. Vystudoval činoherní herectví na DAMU. V roce 1996 si zahrál ve filmu Mňága - Happy end a v roce 2007 v komedii Chyťte doktora. Jeho kapela vyhrála v letech 2005 a 2007 cenu Anděl, udělovanou Akademií populární hudby. Náš studentský časopis dostal jedinečnou příležitost se s tímto člověkem, který si v dětství přál být klaunem a od druhé třídy prodavačem zmrzliny, potkat, a tak vznikl improvizovaně, ale o to více s vtipem tento rozhovor.
Rozhovor s kapelou Chinaski Začneme jednoduchou otázkou: Jaké bylo publikum? „Fantastický, dneska byli lidi uplně výborný!“ Jak vy jste se dostal k hudbě? „Když jsem byl v pátý třídě na základní škole, tak se mě moje maminka zeptala: ‚Už jsi velkej kluk, je na čase abys něco začal dělat, tak si vyber: němčina nebo kytara?‘“ Takže byla jasná volba kytara? „No nebyla to jasná volba, ale říkal jsem si: ‚Němčina?Blé, to né, tak radši kytara‘“ To až si budou číst naši němčináři.. „Né, jako němčina mi přišla tak vzdálená, tak jsem si řekl: ‚Radši kytara‘. A pak mě to začalo bavit no.“ A jak jste se poznali s kapelou? „No na koncertech.“ Dobrá.., kdo byl tedy ten iniciátor, kdo založil kapelu? „Založili jsme ji v šestý třídě základní školy, s kamarádem, a protože jsme neuměli na nic hrát, tak jsme založili playbackovou kapelu, hráli jsme dva roky na playback. Pak jsme si koupili nástroje a začali jsme se na ně učit.“ Tak to je krásné a co jste vystudoval za školu? „Mateřkou, základní, střední, autoškolu a vysokou školu.“
Jaké jsou ohlasy na nové CD? „Zatím dobrý. Vždycky, když kapela vydá desku, bojí se, že ty lidi nebudou znát nový písničky, ale to se nám nestalo teda, to je jako dobrý. Dokonce i na Slovensku lidi zpívají ty nový písničky. Prostě ten program je sestaven tak, že přehrajeme v podstatě celou novou desku a ty lidi to jako berou a znají to. Tak myslim si, že jako ohlasy jsou dobrý. Měli jsme i dobrý recenze docela, takže jsme spokojený.“ Jak dlouho trvalo natáčení? „Samotný natáčení trvalo s přestávkami dva měsíce a příprava trvala rok a půl. Nejdřív to musíte v tý zkušebně vymyslet, nazkoušet, všecko jako udělat a potom, když jdete do studia máte vlastně 75% hotovejch a těch 25% zbylejch se dělá v tom studiu.“ Jak vznikl název Chinaski? „Em, hrozně se nám zalíbily knížky Charlese Bukowského, amerického prozaika a básníka a jeho literární alter ego. Hlavní postava je ve většině knih Henri Chinaski, takovej borec co prostě pije červený víno a balí holky, a ten se nám tak zalíbil, že jsme si dovolili vypůjčit jeho jméno jako název kapely. To je ale dávno, to je 16 let třeba.“ Teď se říká, že se vracíte ke kořenům, je to pravda? „To jó no, snažíme se hrát, nebo rádi hrajeme, starý písničky. První desku jsme vydali před 15ti lety.. Třeba vloni na podzim, vloni jsme jeli takový turné, kde jsme hráli jenom starý písničky. Jsme se právě báli, že to jako lidi
15
Kultura nebudou znát a nebude je to bavit, ale všichni to znali(smích), tak to bylo dobrý, takže vracíme se ke kořenům v tom smyslu, ne že budeme chlastat jako Charles Bukowski, ale že prostě hrajeme starý písničky, který jsme natočili na naší první desce.“ Máte nějaký odkaz pro naše studenty? „Každá svině má svýho řezníka.(smích)“ Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů. -vag-
www.chinaski.cz
16
Pod pokličkou profesorů Jako dalšímu v pořadí jsme se pod pokličku podívali panu profesoru Pokovbovi. Na jeho osobu máme určitě mnohem více otázek, než jsme se stačili my zeptat. I přesto si myslím, že tyto odpovědi Vám pomohou pochopit jeho osobu o trochu více, než jsme ji znali doposud. Každý ví, že občas velmi rád vyvede nějakou klukovinu, která vykouzlí komukoli úsměv na tváři a každý ví, že rád vyučuje na lyžařských kurzech studenty na snowboardu. Víme i, že pokud nepadají trakaře, jezdí na svém bicyklu do školy stále, ale ne všechno lze v lidech přečíst na první pohled..
Žijete vlastně dva životy. Na jedné straně profesor na gymnáziu, na druhé straně mladý, úspěšný, hudební interpret. Jde to vůbec skloubit? Co na to říká okolí? Ty věci jsou propojené. Asi tak jako hrací kostka, u níž každá ze stran má svůj význam, bez něhož by celek nebyl úplný. Proto nemám pocit dvou životů, každá z těch oblastí pomáhá rozvíjet tu druhou. Podívejme se tedy na jednu část Vašeho života, která je našim studentům skryta, ale přesto ji ve Vás můžeme nalézt i na půdě školy. Působil jste a stále působíte v několika kapelách, dokonce jste vydali CD, jak jste se našli, když jste každý odjinud? Funguje to? A jaké jsou ohlasy na nové album? Naše společné setkání s Evženem Hofmannem (Kryštof) je dílem zvláštních okolností a myslím, že nějakým způsobem se to promítlo i do hudby, kterou jsme vložili na album In Revelation. Celá deska vznikala dva roky způsobem, kdy jsem vždycky Evženovi poslal nějaký nápad nebo část skladby, on k tomu dohrál kytaru, poslal zpět a pak jsme o tom přes skype diskutovali a upravovali. Asi tak v polovině nahrávání jsme ještě oslovili několik dalších muzikantů, především pak zpěvačku Zuzku Kickovou, jejíž hlas je tím hlavním v několika písničkách. V dubnu 2009, kdy už bylo vše připravené, jsme se s Evženem vlastně poprvé sešli a skladby dokončili. Výsledkem hudebního spojení Ostrava – Jindřichův Hradec je deska, z níž mám opravdu radost a když to letos vyjde, začneme pracovat na jejím pokračování. Jinak všechny písničky jsou volně k poslechu na www.inrevelation.cz
To máme první působení a teď to, co nás bude zajímat více. Jak se stalo, že se muzikant Vašeho stylu dostal do rapové kapely? Každý u nás někdy slyšel o Otovi Petřinovi, či-li Marpovi a Vy máte čest s ním hrát. Poznávají Vás někde fanoušci? Jaké je to hrát před velkým obecenstvem a pak se vrátit do skromné třídy? Byl to podzim 2007, kdy jsem dostal chuť zkusit něco novýho. Nevím přesně, odkud ten impuls přišel, možná snad proto, že v rapové muzice je prostě hodně prostoru pro experimentování, ale pak už to šlo tak nějak samo. K několika Otovým trackům jsem nahrál kytary a poslal mu je. Vyměnili jsme si pár mailů a protože shodou okolností zrovna o týden později hrál na Jitce, tak jsme se domluvili, že zkusíme, jak to bude znít a tak... Kluci byli hodně v pohodě, nikdy se nic přehnaně neřeší, a v tom se hraje moc dobře. Od té doby jsme spolu. Jezdili jsme klasika dva MCs, kromě Oty ještě MC Wohnout, DJ Acme a kytarka. Poslední rok už většinou hrajeme s live bandem, takže bubny, basa a všechen ten ostatní kravál:)) Ta poslední otázka je zajímavá. Je to totiž velmi podobné. Když vystupujete před hodně lidmi, je tam taková energie, co vás
17
Pod pokličkou profesorů dokáže nakopnout, abyste hráli, jak nejlíp dovedete a když to všechno do sebe zapadne, je to fakt zážitek. Stejná věc ale funguje i ve škole. Když se někdy něco opravdu povede, hodina, výlet nebo jen krátký okamžik třeba, pak cítíte, jak je to skvělý. Těch okamžiků není tolik, ale když nastanou, je to síla. Kdy byl ten zlomový okamžik, že jste se rozhodl být profesorem na střední škole? Co Vás vedlo k výběru právě tohoto povolání? Žádný nebyl. Přirozeně to vyplynulo z mého předchozího života.
o ní nebyla nouze. Po určitém množství akcí se to ale člověk naučí neřešit a zůstává už jen takové to příjemné napětí před začátkem. Nakonec totiž muziku stejně neděláte proto, abyste splnili něčí očekávání, ty zdroje jsou jiné a navíc, když máte kolem sebe kapelu složenou z lidí, se kterými si rozumíte, jdou tyhle věci stranou. Kam se Váš život bude ubírat dál? Máte nějaké plány? Svoje hudební putování nechávám volně plynout a docela se zájmem to sleduji, tak uvidíme:) -vag-
Z předchozího života.. a co vlastně dělá takový mladý profesor ve svém volném čase, kromě hudby samozřejmě? Nějaký sport/hobby/koníček? Má rád tajemství.
Ale tajemstvím není, že se na různých akcích představujete jako 4P, ale co možná nevíme je, kde se tato přezdívka vzala? Celý ten příběh zná jen velmi málo lidí a tak vzhledem k předchozí odpovědi bych jen řekl, že pochází právě z prolnutí těch dvou světů. Zažil jste někdy moment té opravdové trémy, nebo si koncertování se slavnými, ale i bez nich, užíváte bez trémy? No těch bylo! Určitě v prvních koncertech
18
Studenti sobě Ať už jako pravidelného (nejlépe nenápadného) našeptávače při písemném zkoušení nebo jako občasného pomocníka, který nám řekne to, co jsme se nestihli naučit, známe, my studenti, taháky všichni. Ovšem ani pro učitele není tento pojem neznámý. Někteří rádi prohlašují, že oni tahák nepotřebovali nikdy, ale my víme své. To množství znalostí, které po nás na gymnáziu chtějí, je někdy (vlastně pořád) prostě příliš a nezbývá nic jiného, než si udělat tahák. Jenže jak?
Taháky Vyrazila jsem mezi dva doslova nepřátelské tábory (alespoň co se taháků týče), abych kromě vyhraněných a někdy také překvapivých názorů, zjistila, jaký druh taháku je nejlepší.
Studenti vs. profesoři Jak se k tahákům staví studenti, snad není ani třeba dlouze rozepisovat. Existují tací, kteří by si tahák nikdy neudělali (to jsou ti čestní, kteří si nechají dát právem za pět, nebo ti ‚einsteini‘, kteří to nepotřebují). Pak takoví, kteří si tahák udělají opravdu teprve, když už se látku naučit nestihnou anebo když jim do hlavy ‚neleze‘. A poslední jsou zkušení matadoři, kteří bez svých taháků nejdou ani na krok. Co je však zajímavější než postoj studentů je postoj profesorů. Co si o tahácích myslí oni? Co dělají, když nějaký najdou? Trhají hlavy? Plivou jed? Vztekají se? Nebo je tolerují a dělají, že je nevidí? Jedni taháky striktně odmítají, trestají a hodnotí známou známkou 5. Někteří, jakmile narazí ve třídě na tahák, dokonce potrestají nejen dotyčného studenta, ale také celou třídu, například těžší písemkou. Jiní, trochu hodnější profesoři, taháky odeberou a chudák nenaučený student může psát dál bez něj. A potom! Světe div se, v řadách profesorů existují také ti, kteří taháky tolerují nebo dokonce ignorují! Nejvýhodnější pro studenta jsou samozřejmě ty slabé povahy, které dělají, že tahák nevidí. A pak nás může učit i profesor, který ocení dobře udělaný a originálně vymyšlený tahák a toleruje ho. Ale byla by chyba se domnívat, že učitelé
o našich malých pomocnících neví. Většina z nich své povolání již vykonává pár desítek let a za tu dobu mají studenta přečteného. Jednoduše už ty nejstarší fígly znají (a naše andělské výrazy ‚já nic, já muzikant‘ také). Které taháky jsou tedy nejúspěšnější? A které mají největší pravděpodobnost, že budou odhaleny?
Druhy taháků Klasika je samozřejmě PAPÍREK popsaný na každém volném místě miniaturním písmem. Otázka je, kam ho umístit. Prakticky kamkoli. Penál? Propiska? Bota? Rukáv? Na stehno? Do dlaně? Do výstřihu?
Další tahák je ZADNÍ STRANA KALKULAČKY. Hlavně při hodinách chemie, matematiky a fyziky se kalkulačka používá nejen jako počitadlo. A samozřejmě také pravítko, jehož pozornost se učiteli výše jmenovaných předmětů také nebude zdát nijak podezřelá... Originálnější formy taháků jsou NALEPENÉ NA SPODNÍ STRANĚ LAVICE, a během písemky se dají vyklopit.
19
Studenti sobě Fantazii se při podvádění meze nekladou. Ty taháky, které jsem Vám tady představila, jsou nepochybně pouze střípek všech možných a nemožných druhů, které jsme jako studenti schopni vymyslet, abychom se nemuseli učit. Nebo o taháku na ETIKETĚ FLAŠKY S PITÍM jste už slyšeli?
Pokud profesor písemku píše tak, že rozdá prázdné papíry a diktuje otázky, stačí profesorův PRÁZDNÝ PAPÍR VYMĚNIT za vlastní, na kterém je tužkou napsaný tahák. Vskutku nevídanou formou taháku jsou tzv. PRŮHLEDNÍČKA. Chce to přípravu, ale pravděpodobnost odhalení je minimální. Jedná se o tahák napsaný či natištěný na izolepu a potom přilepený např. na trubku lavice. Je neviditelný a má pouze jednoho nepřítele – zářivky. Dalším místem pro taháky jsou KAPESNÍKY. Předstírajíce rýmu se vysmrkejte a z kapesníku přečtete správné výsledky.
Jediný problém, který používání taháků přináší je nebezpečí odhalení. To, že učebnice či sešit v lavici není ani originální ani bezpečný, je snad všem jasné. I velmi oblíbené papírky jsou často odhaleny a tahák na zadní straně kalkulačky jakbysmet. Výsledky napsané na ruce a na lavici už jsou sebevražda dobrovolná (obzvlášť protože v palčivé situaci nejdou jednoduše odstranit). A ani ty druhy taháků, které jsou popsány v tomto článku, nejsou stoprocentní. Nemluvě o nervozitě, která se s tahákem pojí a často předčí i tu ze samotné písemky. Uvažte, zdali to za to stojí. Někdy je také nejlehčí, se látku prostě naučit. Ale jen někdy...
A v neposlední řadě také jako tahák můžete využít moderní technologie. Kromě MOBILŮ s nascanovanými nebo vyfocenými taháky či písemkami sousedů, se nabízí také MP3 PŘEHRÁVAČ, do něhož si přes diktafon namluvíte výsledky a ty pak pouze posloucháte a přepisujete. Ovečka
20
Jazykulum Zuzana Navarová se narodila 18. června 1959 v Hradci Králové. Byla českou zpěvačkou, skladatelkou a textařkou. Studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vystudovala španělštinu a češtinu. Také vystudovala konzervatoř v oboru zpěv. Vystupovala se skupinou Nerez, Tres a Koa, ale zpívala i sólově. Zajímavostí například je, že objevila zpěvačku Radůzu. Její hudbu ovlivnil pobyt na Kubě. Zpívala česky, romsky, slovensky, rusky, kečuánsky a jazykem jidiš. V jejích písních převládá folk a latin. Zemřela 7. prosince 2004 v Praze na rakovinu. V tomto Jazykulu Vám předvedu jeden z jejích textů. Babůů
Zuzana Navarová Píseň Cae Iluvia
nebesa počnou ronit slzy Kam jen se uchýlím teď když v mém srdci padá déšť
Cae Iluviasobre los tejados en mi corazón Siete árboles y sus hojas susurrando como el mar Siempre me sorprende cuando salgo a la calle encontrar el cielo afligido el viento entre los árboles el eco de un arrulo cuando de repente el cielo empieza a llorar ¿Dónde me refugio Ahora Cuando cae Iluvia En mi corazón?
Anglický překlad: It's raining on the rooftops in my heart Seven trees and their leaves murmuring like the sea It always surprises me when I go out into the street and find the sky upset, the wind in the trees the echo of a lullaby, when suddenly the sky starts crying Where do I take refuge now when it's raining in my heart?
Český překlad: Padá déšť Padá déšť na střechy v mém srdci Sedm stromů a jejich listy šumící jak moře Vždy mě zaskočí když vyjdu ven a uvidím zachmuřené nebe vítr v stromech echo ukolébavky a náhle
21
HÁJ-TEK Co je maglev? Rozhodně to nemá nic společného s magickým lvem. Ale trochu magie v tom možná bude. Maglev je zkratka dvou slov – magnetická levitace. A tuhle levitaci dodnes nikdo uspokojivě nevysvětlil. Víme, že to tak je, ale nevíme, proč to tak je. Jistý vědec, Leon Cooper ve spolupráci s dalšími fyziky formuloval teorii elektronových párů, která byla pojmenována právě po něm – Cooperovy páry.
MAGLEV Tato teorie vysvětluje supravodivost, která je pro magnetickou levitaci potřeba. Jak ji vysvětluje? To si raději najděte sami, přeci jenom nejsem fyzik, abych ji dokázal uspokojivě vysvětlit. Co potřebujete vědět je, že maglev funguje pouze při velice nízké teplotě. Této teploty se dosahuje tekutým dusíkem. Za tuto teorii dostal pan Cooper Nobelovu cenu. Má to ale háček. Cooperovy páry by podle jeho teorie měly fungovat pouze do teploty nižší než 23K (což je asi -250°C). Tekutý dusík ale nedokáže zchladit elektromagnety na tak nízkou teplotu. Přesto to funguje. Proč? Jak jsem už řekl, to nikdo neví. To ale nikomu nebrání ve využívání maglevu. A jak se maglev dá využít v náš prospěch? Nejčastěji se s maglevem můžeme setkat na železnici (samozřejmě, že ne na české). Vlak díky maglevu v podstatě klouže po vzduchovém polštáři, takže na rozdíl od klasické železnice nedochází k tření o koleje a tím pádem může vlak jet mnohem rychleji, jeho rychlost limituje v podstatě jen tření o vzduch. Koleje jsou tvořeny elektromagnety a zespodu vlaku jsou elektromagnety taky. Ty jsou dusíkem chlazeny natolik, že mohou vést proud tak dobře, že se tak silně přitahují, že vlak udrží ve vzduchu. Ano, přitahují, ne odpuzují. Lépe to můžete vidět na obrázku. Teď si asi už říkáte „Jo to znám, to je v Japonsku, ne?“ To ale není tak úplně pravda. První takové vlaky se začaly objevovat v Německu v 70. letech
minulého století pod názvem M-Bahn. Tento projekt byl ale zrušen a místo něj bylo obnoveno metro spojující východní a západní Berlín. Dalším typem maglevu je Transrapid opět v Německu, dnes se ale používá v Shanghai (maximální dosažená rychlost je 350km/h). Pdobný Transrapidu je i HSST (High speed surface transport), který se používá právě ve zmiňovaném Japonsku. Rozšířenější je tam ale JRMaglev (Japanese Railways), který dosahuje maximální rychlosti 581km/h. Existuje taky projekt Swissmetro. Jedná se o metro na principu maglevu skrz celé Švýcarsko. Na tento projekt by navazovalo Eurometro, spojující celou Evropu. Tato dvě metra by navíc byla v tunelu, kde by téměř bylo vakuum, tím by se mohlo metro ještě zrychlit. Cesta například z Lyonu do Vídně by se z 9 hodin zkrátila na hodinu a půl. Tyto projekty jsou však bohužel u ledu a neví se, jestli se někdy zprovozní. Takže prozatím nezbývá než snít.
(mik)
22
Sport Zdravím Vás. Uběhl další měsíc a mojí povinností je Vás vzít na malý výlet. Podíváme se na to, co se za poslední měsíc stalo ve sportu. Připoutejte se prosím, začínáme!
Házená
Hokejbal
Oddíl TJ Házená akceptoval nabídku Českého svazu házené a v příští sezoně bude znovu působit v elitní soutěži.
Hokejbalisté jindřichohradeckého Olympu zažili sezonu snů, která vyvrcholila jejich postupem do nejvyšší tuzemské soutěže! V baráži o extraligu se měli v Karviné střetnout se Sudoměřicemi a domácí Karvinou. Nakonec jim stačil pouze jediný zápas proti týmu ze Slovácka a další historický úspěch je na světě. Po výhře 5:2 se totiž Jihočeši radují z postupu do nejvyšší soutěže.
Důstojné loučení s letošním jinak nevydařeným interligovým účinkováním si přichystaly na závěr sezony jindřichohradecké házenkářky. Nejprve zvítězily na palubovce Poruby 28:27, pak sice doma podlehly Mostu 27:30, ale za svůj výkon se stydět nemusí. Zajímavější z pohledu další perspektivy klubu je ovšem čerstvá informace, která hovoří o tom, že právě včera jeho zástupci nakonec přece jen podepsali přihlášku do nadcházejícího ročníku česko –slovenské interligy žen. Přestože ve skupině o záchranu skončil J. Hradec na poslední příčce, dostal od Českého svazu házené nabídku působit ve WHIL i nadále, neboť první dvě příčky I. ligy obsadily juniorky pražské Slavia a Zlína, které interligu hrát nemohou.
Ricochet Jindřichohradečtí ricochetisté z RC Oliver se zaskvěli na mistrovství republiky jednotlivců. Petr Hušek suverénním způsobem získal titul, Jan Pulkráb skončil na pátém místě.
V pořadí patnácté mistrovství republiky v ricochetu hostily Pardubice. Na šampionát se nominovala i trojice mužů z jindřichohradeckého RC Oliver Petr Hušek, Jan Pulkráb a Petr Sedlačík. Celé trio jelo do města perníku s vysokými ambicemi a u dvou hráčů se očekávání naplnilo. Pulkráb obsadil výtečné 5. místo a Hušek si z východu Čech dokonce přivezl titul mistra České republiky!
Basketbal Basketbalisté BK Lions Jindřichův Hradec se v příštím ročníku nejvyšší Mattoni Národní basketbalové ligy neobjeví.
Vedení klubu se nepodařilo navýšit rozpočet tak, aby zajistilo celou sezonu mezi tuzemskou elitou. Lvi tak budou pokračovat v I. lize, v níž v minulém ročníku předváděli výtečné výkony a po druhém místě v základní části prohráli až ve finále play off s Chomutovem 1:3 na zápasy. Jihočeši však hlavy nevěší a pro následující sezonu vyhlásili útok na postup. Jak dále šéf klubu potvrdil, v týmu by k žádnému zemětřesení dojít nemělo a trenér Karel Forejt bude mít nadále k dispozici většinu stávajícího kádru.
Pin
23
POSTŘEHY Znáte to… Zavřeni uvnitř prosklené věže na točeném schodišti se zaseknete v chumlu studentů, kteří střídají učebny. Abyste si zkrátili čekání, toužebně se díváte dolů… Jaké by to asi bylo odpočívat ve stínu stromů a vychutnávat si vlahý vítr čechrající vlasy? Alespoň na chvíli byste si počistili hlavu od učení a srovnali myšlenky. Dokud by nezazvonilo. V době oběda vyjdete ven s jídlem a naobědváte se na čerstvém vzduchu… No nebyla by to krása? A co si takhle jít zaházet s létajícím talířem? Tolik věcí by se tam dalo dělat!!! Ale když se někdo opováží vyjít ven a otevřít ty zapovězené dveře, začne řvát
Školní dvorek Určitě to znáte hlavně z amerických filmů pro teenagery. Studenti tráví polední přestávku venku a obědvají na čerstvém vzduchu… Ale o tom můžeme pouze snít! Od té doby, co byla dokončena rekonstrukce půdy a stavba nového schodiště na GVN se s dvorkem nic neděje. Zelená se na něm tráva, stromy si vesele rostou a volná plocha si užívá toužebných pohledů místních studentů. Je spoustu možností, jak by se dal dvorek využít. Určitě by každý z nás uvítal možnost odpočinku ve stínu stromů, trochu klidu a volnosti v době přestávek. Krásně bychom si pročistili hlavu naplněnou vědomostmi z předchozích hodin a psychicky bychom se připravovali na ty následující. Uvelebení na dece či lavičce bychom si četli, učili se na další hodinu nebo jen tak relaxovali a načerpávali síly. Kdyby se na dvorku objevili stoly, třeba by se pár profesorů rozhodlo přesunout hodinu z uzavřené učebny na dvůr. Věřím, že i takoví by se našli. Možná by to hlavně ocenili múzou políbení výtvarníci. Anebo se zde naobědvat?
Od svých spolužáků jsem vyslechla kladné názory na to, kdyby se začal dvorek nějak využívat ve prospěch studentů. Na gymplu se vyskytují i lidé, kteří by se rádi podíleli na úpravě dvorku a navrhli by i jeho vzhled. A malí primáni by tam s radostí zasázeli kytičky a stromečky.
Samozřejmě, jsou to jenom krásné vize a představy, o kterých si můžeme zatím jenom nechat zdát. Z mnoha důvodů to není uskutečnitelné, v několika bodech by byl porušován školní řád. Ale třeba jsem vám teď nasadila brouka do hlavy a začnete nad tím přemýšlet. Školní dvorek se vám dostane do podvědomí. Třeba se dočkám spoustu reakcí a kritik - jak od gympláků, tak od profesorů. Třeba zareaguje i samotné vedení školy. Třeba vypukne revoluce, co já vím! Anebo se nestane vůbec nic. A my budeme dále jen zasněně koukat… a koukat.
24
Flo
POSTŘEHY Věc, která mě v poslední době nejvíc rozčiluje a neskutečně zvedá ze židle je momentální situace ohledně státních maturit.
Pane Dobeš, polibte mi…! V srpnu to bude rok, co jsem se vyrovnala se státní maturitou a už je to asi půl roku, co jsem se smířila s tím, že budu muset maturovat z pěti předmětů – fajn, snad se z toho nezhroutím, ale jsem rozhodnutá si k češtině, angličtině, biologii a chemii povinně přidat ještě informatiku právě z důvodu nynějších rozhodnutí ministerstva školství. Sice by mě hodně zajímalo, jak chce maturitu z pěti předmětů zvládnout člověk třeba někde na horší škole, jako jsou zemědělky nebo učební obory s maturitou, když s tím budou mít jistě problém i studenti gymnázií, obchodních akademií a jiných kvalitnějších škol, ale budiž, když teda je teď tady v ČR trend tu maturitu neudělat… Nicméně teď mě dorazila druhá věc – je známo, že naše škola nemá peníze vůbec na nic. Na suplování, exkurze, opravu hlavních dveří, na jakékoliv uvolnění nebo zlepšení celkového stavu naší chátrající budovy. Jenže pan ministr omezil finance natolik, že gympl nemá ani na zaplacení seminářů. Takže já – student 2.C – mám ve třeťáku povinné 2 semináře, ve čtvrťáku 3, ale nemůžu si jich vzít víc než právě tento počet. Hups?! Není to nějaké divné? Pokud jste četli důsledně, určitě jste si všimli té jisté chyby v matrixu – ano, tušíte správně. Maturuji z pěti předmětů, ačkoliv semináře mám jenom dva a ve čtvrťáku tři. Může mi někdo říct, jak to mám teda sakra udělat?! Je jasné, že si tento rok vezmu na seminář biologii a chemii, oba to jsou poměrně náročné předměty, u kterých je seminář více než důležitý. Bez semináře bych si u maturity asi moc neškrtla, zas takové znalosti z obou předmětů nemám, abych si mohla dovolit je vynechat. O rok později bych si k těmto předmětům ráda přibrala informatiku, čímž by semináře skončily. Hm - a angličtina? Vážně nejsem takový profík, abych si mohla dovolit nechodit na anglickou konverzaci a „fláknout“ si maturitu jen tak
z klasické výuky… Takže se mi to za rok jeví tak trochu jako „Sophiina volba“ – angličtina nebo informatika? A ať se mi nikdo neopovažuje říct, že to je otázka priorit, na ně se u maturity nehraje… Pochopitelně nejen nelogicky nízký přísun financí do školství leží na seznamu nedostatků a naprosto fatálních omylů ministerstva. Vůbec nemluvím o situaci ohledně státní maturity z českého jazyka, nad níž jsem se navztekala už dost. Naprosto nejednoznačné, komplikované a hlavně textem přehlcené didaktické testy; uniformitu zadání knížek bych hodnotila jako nápad hodný nakopat. Sice nás všechny jistě velice těší, že vláda podporuje četbu u dětí a mladistvých, ale vzhledem k češtinářské státní maturitě mi ta podpora nepřipadá moc zjevná, když „ta jejich“ maturita jasně říká: „přečti 20 knížek ze seznamu, víc nepotřebuješ = víc nečti“. Spíš mi přijde, že tímto krokem tu čtenářskou motivaci ještě více potopili. Kdybych měla sepsat, co bych panu Dobešovi ještě vzkázala a zakázala, byl by to seznam dlouhý asi jako průměrná délka roličky jednoho toaletního papíru. Hlavně bych mu moc přála, aby si tu maturitu také zkusil. Omlouvám se za subjektivitu článku, ale nestranně jej neumím napsat. Obrázek o státní maturitě si jistě každý udělal sám, já tuto reformu vidím celkově jako naprosto neopodstatněnou komplikaci, která nám – studentům a určitě i profesorům akorát přinesla zbytečné vrásky. Asi nám nezbývá nic jiného, než doufat a věřit. V tuto chvíli mě napadá jen jediná pozitivní myšlenka – za dva roky se může stát absolutně cokoliv. Zuu Havlíčková
25
Plesk! IN & OUT Konec školního roku = znuděné zpruzené sezení v lavicích, když venku přitom kvete v plné síle léto, je to tak, že? Proto tak nadějně očekáváme poslední zazvonění... vyběhnout ven se zmrzlinou v ruce vstříc létu. To je ale stále nuda. K pořádnému letnímu odpoledni totiž patří ještě něco KOUPAČKA! Že je to na Pískárnu daleko, aquapark že je pln jen do vody močících dětí? Pravda! Proto není tentokrát IN nic jiného, než koupačka v bazénu! A je jedno, jestli je váš, kámoše nebo třeba cizích lidí za plotem. A co teprve pětihvězdičkové hotely a jejich bazény? Fantazii se meze nekladou - vemte ručník, plavky nepotřebujete (ono asi ani ten ručník), vychlazené pivko (nebo mochito? co já vím) a šup do bazénů - ten adrenalin a osvěžení z cizích bazénů stojí za to.
Donesly se nám zprávy, že na GVN všichni maturanti úspěšně odmaturovali. Tak to gratulujeme, mazáci naši!
Stavět z písků hrady, ze škubánků pyramidy? Proč ne? Gymnazisté byli vždy kreativními bytostmi. A když nic jiného (čti: když už se to nedá ani jíst), tak je při obědě aspoň sranda.
Už to zase začíná... ponožky v sandálech. Bez dalších komentářů...
Moudro z internetu
...v posledních průzkumech zjistili, že naprostá většina dívek by si vybrala chlapce, co je galantní, slušný, hezký, milý, vhodně oblékaný a nemluví sprostě. Problém je v tom, že takový chlapec již většinou chlapce má!
26
Výkřiky do tmy TOP FACEBOOK STATUS vyhrává Amálka Berková z 5.A:
27
