Zlín
Kveten ˇ
Úvodník Jak se žije kazateli? Je to už nějaký rok od doby co jsem psal o náplni mé práce. Proto bych vám rád přiblížil svůj průměrný pracovní týden. Snad to bude k užitku všem, kteří se zajímají o to, co dělá nebo kde se nachází váš kazatel. Začneme sobotou, na kterou mám ještě živé vzpomínky. Byl to den naplněný hudbou a mnohými dětskými příspěvky na Múzičce. Děkuji za spolupráci všem, předně I. Matulové za to, že sobota mohla proběhnout v pohodě a k radosti všech zúčastněných. Věřím, že i k oslavě Boží. Pokud nejsem ve Zlíně, cestuji do Napajedel, Val. Klobouk, Holešova popřípadě na Kašavu. To je oblast, kterou mám na starosti. V neděli jsme si s manželkou udělali procházku na Bunč, kterou jsme zakončili obědem v restauraci. Příjemně jsme tak oslavili její narozeniny. Pak jsme se zastavili u Skřivánků, kde byli od rána naši kluci a strávili jsme s nimi milé odpoledne. Klukům se ani nechtělo domů, protože Víťa připravil skvělé aktivity a pak ještě společně budovali bunkr u lesa. V pondělí dopoledne jsem měl setkání se zlínskými faráři, které probíhá jednou za dva měsíce, pokaždé u někoho jiného. Tentokrát to bylo v pronajatém bytě Církve reformované na ulici Sadová, kde mají svůj hlavní stan. Začínali jsme úvahou a modlitební chvílí. Pak jsme diskutovali naše rozdíly v pohledu na Večeři Páně. Z provozních záležitostí jsme řešili přípravu květnové ekumenické bohoslužby a podněty ohledně provozu Křesťanského centra. Odpoledne jsem byl na návštěvě v nemocnici, po té jsme v Kloboukách připravovali s rodiči dětský letní tábor. K večeru jsem přejel zpět do Zlína, kde jsme měli jednání výboru sboru. V úterý dopoledne jsem byl na návštěvě u staršího sboru na Žlutavě, kde jsme projednávali přípravu sborových voleb a stěhování vybavení modlitebny od evangelíků. Pak ještě jedna návštěva v Otrokovicích. Odpoledne jsem měl biblickou hodinu a následně jsem jel do Slavičína na Klub zdraví s Romanem Uhrínem. Byl jsem překvapen velkou účastí a zájmem místních obyvatel. Děkuji Pánu Bohu za tuto příležitost a příjemnou atmosféru. Snad se nám podaří udržet vysokou laťku kvality i při dalších setkáních. Ve středu dopoledne jsem se připravoval na večerní studium bible v křesťanském centru. Před obědem jsem měl biblickou hodinu a po obědě návštěvu v nemocnici, pak službu v křesťanském centru a po té studium Bible s přáteli. Jsem rád, že si přišla pro povzbuzení paní sousedka s. A. Gargulákové, která prožívá těžké období svého života. Čtvrtky pravidelně začínám ranní bohoslužbou v Efatě na Klečůvce. Odtud jsem jel se s. A. Vyčánkovou na dvě návštěvy v Otrokovicích. Po obědě mívám nějaký čas se svými kluky, abych je viděl také někdy jindy, než potmě. Domů většinou přijíždím mezi půl osmou a devátou hodinou. Čtvrtky odpoledne vyrážím do Slavičína. Nejdříve to byla diakonská návštěva a pak studium Bible s přáteli v místní Orlovně. Z těchto večerů mám velkou radost, protože jsou to mladí lidé, kteří se zajímají o nové věci, a rostou na cestě za Pánem Bohem. Pátek dopoledne většinou trávím odepisováním na emaily, které nejsou tak akutní, připravuji se na sobotu, píšu kázání, tento týden i úvodník a mám nějakou neplánovanou návštěvu. Výhoda mé práce je v tom, že se potýkám se starostmi a těžkostmi druhých, takže na vlastní mi už nezbývá čas ani chuť. To je velká výhoda služby. Budu však rád za každou vaši modlitbu a podporu v díle, které i s vaší pomocí na Zlínsku konám. Martin Žůrek, kazatel.
2
Historie sboru Zlín 2000 – 2014 V létě roku 2000 přichází opět změna pastora. Z Přerova přichází kazatel br. Petr Harastej s rodinou. Žel, že moc fotek a záznamů se nepodařilo obstarat. Období působení br. Harasteje lze charakterizovat dobou velkého rozmachu mládeže. Každý měsíc k nám na sobotu a neděli přijížděli mládežníci ze širokého okolí. Mládežníci jezdili také na letní akci Pacov a zimní akci Plesná. Myslím, že se konají dodnes – i bez br. Petra Harasteje. V roce 2004 se po několika letech statusu skupiny při sboru Zlín opět otvírá samostatný sbor Valašské Klobouky. V létě roku 2005 dochází opět k výměně kazatelů. Do Zlína, a vlastně domů, se po letech strávených ve službě církvi jako kazatel vrací br. Jarek Šlosárek s manželkou Evou, rozenou Sasínovou. Jarek, nebo spíše Jerry se pustil s vervou do práce. Setkávání s mládeží, práce na obnově oddílu Daleká cesta. Nebo Kurzy Bible, Kurzy komunikace. Akce jako Goliášův meč, Zlínské safari, Zlinpong. To vše nese mimo jiné i jeho rukopis. Mládež sjížděla s Jerrym Vltavu. A pak starší mládežníci s rodinami a malými dětmi Sázavu – jen pár dní po povodních 2009. Dodnes prý stojí Jerrymu vlasy hrůzou na hlavě, jak a s kým to vlastně jel. Vzpomínat na to, co jsme v té době prožili, není tak těžké. Není to tak dávno. Nelze zapomenout na křty, svatby, anebo i pohřby našich milých spoluvěřících.
Víkendovky s Kádéčkem – Bystřička, Miloňov… Věk nezastavíme. V roce 2010 odchází Jerry Šlosárek do důchodu – i když jen pomyslného. Dodnes opět slouží na Valašsku a stále někde jezdí, takže jakoby v důchodu ani nebyl. Místo něj přichází zatím poslední pastýř „ nehodného stádce“, br. Martin Žůrek s manželkou Pavlou a dvěma syny. A protože Pavla se stává kazatelkou v nedalekém Holešově a okolí a Martin vysvěceným kazatelem tamtéž. Kromě Zlína má povinnosti pastora i na Napajedelsku a ValašskoKloboucku. Vzpomenout musíme především YFJ – mladí pro Ježíše v létě 2011, přednášky M. Riečana 2012, K. Novaka 2013, otevření křesťanského centra 2014. Taky Kurzy Bible, nebo akce a přednášky v rámci společnosti Život a zdraví, noci kostelů, koncerty umělecké i základní školy, koncerty pěveckých skupin… Sboru se nevyhýbají odchody, jak odstěhováním, tak i k dočasnému odpočinku. Ano ano, osobnosti sboru – Zdenička Froňková, tetička Doležalová, Stackeová, Procházková, Miloš Bijok… Čím dál víc vnímáme, že zkušení z našich řad odcházejí a musejí je nahradit noví lidé. Na druhou stranu máme i křty a Zlín se stává domovem i pro nově příchozí. Jsou to Baliczovi, Smílkovi, Luptákovi, Januškovi, Skřivánkovi… Rozhodně nelze Martinovi upřít snahu věnovat se všem a všemu. Současné období lze nazvat obdobím hledání duchovní obnovy, nastartování 3
osobní služby každého jednotlivce a přání o společné prožívání křesťanského života – nejen v sobotu, ale i mimo tento čas a prostor modlitebny.
sami lidé v něm, musejí k tomu, aby historie nějaká byla, přizvat samotného Krista.
Budoucnost je naštěstí v rukou zakladatele křesťanské církve – Ježíše Krista. A ač se zdá, že další historii sboru Zlín píší
Vzpomínky na dobu minulou připravil P. Matula
K tomu ať nám pomáhá Bůh.
Jarní moudro Jednoho dne jistý nevidomý muž seděl na schodech před budovou s kloboukem na nohou a tabulí s nápisem: „Jsem slepý. Prosím, pomozte mi“. Šel kolem moudrý člověk a viděl, že slepec má v klobouku jen pár drobných. Sehnul se a přihodil nějaké mince. Potom, bez toho, aby se zeptal, vzal tabuli a na druhou stranu napsal jinou větu… Odpoledne se moudrý muž vracel stejnou cestou a viděl, že slepcův klobouk je plný
mincí i bankovek. Slepec poznal mužův krok a zeptal se, zda to byl on, kdo mu přepsal tabuli a co tam napsal… Moudrý muž odpověděl: „Nic, co by nebyla pravda“. Usmál se a odešel. A slepec se nikdy nedozvěděl, že na tabuli stálo: „Je jaro, ale já to nemohu vidět.“ Změň svou strategii, když se věci nedaří a uvidíš, že se to obrátí k lepšímu… převzato
Dopis Otci V záhlaví této reportáže je hlavní motto soboty 18. dubna 2015. Soboty, kdy opět po roce jsme ve Zlíně přivítali děti, rodiče, přátele a i domácí na akci zvané Múzička. Pro všechny neznalé připomínám, že se jedná o hudebně- dramaticko‑výtvarné a tvořivé setkání v rámci aktivit klubu dětí Pathfinder. Jako vždy všechno začíná již několik měsíců předem. Nejdříve se určí termín, a jako vždy se nakonec stane, že se termín potká s nějakou tou akcí v rámci církve. Tentokrát se termín potkal se školením učitelů dětských školek. Ale musím podotknout, že nakonec se toto školení ne4
konalo. Dalším bodem plánování je kdo a co, jak a proč? Samé otázky, což? Kdo tuto akci připravuje? Tým v čele s Ilčou Matulovou, doplněný o lidi zajišťující hudební doprovod, zvukotechniku, ekonomiku, duchovní náplň a v neposlední řadě proviantní „náčelník“. Při přemýšlení nad náplní letošní Múzičky vznikl nápad, který je uveden v nadpisu. Dnes, v době počítačů se už téměř rukou psané dopisy neobjevují. Ano, dopisy dostáváme, ale kdo z nás píše dopis Otci? Poté vznikla otázka, jak tento nápad uskutečníme. Jde sice o akci pro děti, ale my dospělí jsme pevnou a nedílnou součás-
tí celé bohoslužby, je potřeba skloubit prvky pro děti a prvky pro dospělé. Pro obě skupiny to musí být přitažlivé, poutavé a naplňující. Pokud se to podaří, budou všichni duchovně i duševně „nasyceni“. Samozřejmě je potřeba vymyslet i odměny pro účinkující děti – odměny jsou poděkováním a motivací. I to se podařilo vymyslet. A tak zbývá jen obeslat pozvánkami okolní sbory a věřit, že se najdou ochotné a umělecky obdarované děti. Jak to bývá, musí se především přesvědčit rodiče, že má cenu sem k nám do Zlína své děti přivést a všechny nás potěšit, povzbudit, naplnit dary z nebes. I když meteorologové hlásili na sobotu zimu a déšť, nestalo se tak. Sice chladno bylo, ale déšť z nebes nepadal. Jakoby Pán z Nebes žehnal celé sobotě. Věřím, že opravdu žehnal. V první části jsme slyšeli dvě písně v podání domácích „pěvců“, a k tomu jsme slyšeli Boží slovo z úst našeho duchovního pastýře Martina Žůrka. Kázání bylo zaměřeno k tématu Dopis Otci a bylo spojeno s příběhem ze současnosti. Byl to příběh Raifa Badawiho – občana Saudské Arábie, aktivisty a zakladatele internetové stránky Svobodní saudští liberálové. Příběh a život tohoto muže se dle slov kázání v mnohém podobá příběhu Ježíše Krista. Také jde „proti proudu,“ také hlásá svobodu slova a víry a také trpí. V současnosti je Raif vězněn v Saudské Arábii a jeho žena s třemi dětmi na něj čekají ve vyhnanství v kanadském Montrealu. Na závěr kázání jsme shlédli působivé video
o tom, jak mu jeho nejstarší syn Terad píše do vězení dopis. Dopis, který je emotivní a který vypovídá o veliké lásce dítěte k otci. V mnohém je podobný vztahu lásky mezi námi lidmi a Nebeským Otcem. Video můžete shlédnout na Youtube pod názvem Bring Raif Badawi home to his family. Po kázání následovala část, kdy se děti i dospělí rozdělili do skupinek a pod vedením svých vedoucích se zabývali modlitbou Otčenáš. Všichni se měli pokusit napsat Dopis Otci, napsat modlitbu slovy dnešního člověka. Byl jsem zvědavý, jak s tím děti, ale i dospělé děti „naloží“. Očekávat se dalo mnohé. A zatím, co děti to vzaly po svém, a určitě z výsledku jejich práce bylo poznat, že v nich něco dřímá, tak u dospělých se nejdříve zdálo, že bude těžké přesvědčit je, že není nic závadného na přepracování modlitby Otčenáš. Týkalo se to skupinky, ve které jsem byl „vedoucím“ já. Zazněl názor – na této dokonalé modlitbě není nic k přepracování. Ale jsem rád, že se nakonec diskuze a zpracování podařilo a i shoda názorů se zdařila. Pár dní na to jsem dostal mail, ve kterém se dotyčná osoba omlouvala za svůj názor. Ale také zaznělo poděkování a omluva, že diskuze a přemýšlení nad tímto tématem přivedlo dotyčnou osobu k přehodnocení původního názoru. Možná to bylo způsobeno dřívějším náhledem, výchovou a postojem k dané modlitbě. A tak mě potěšilo, že tento nápad – zpracovat modlitbu Otčenáš 5
do dnešních slov se neminulo účinkem. Z toho je vidět, že nejsme jen pasivními účastníky bohoslužby, ale že je v nás stále ten duch přemýšlení a přehodnocování, na základě diskuze se spoluvěřícími. Ale abych pokračoval dál. Pokračovala i sobota dál. Následovala část, kterou bych nazval – děti potěšují nejen sebe ale především Boha a i nás. Do programu bylo zařazeno více než 30 příspěvků našich dětí. Když jsem pročítal seznam účastníků a odkud k nám přijeli, musel jsem konstatovat, že složení bylo pestré. Od předškoláků počínaje – nejmladší účinkující byl asi Davídek Sukup z Napajedelského sboru, až po náctileté „týnejdžry.“ A odkud všichni přijeli? Od jihu přijeli z Uherského Hradiště a okolí. Sever zastupovali „umělci“ ze sboru Holešov. Z východního cípu naší vlasti přijeli účinkující z Valašských Klobouků a okolí. Abych nezapomněl na nejbližší okolí – ze Žlutav a Napajedel přijeli také naši milí kamarádi a potěšili nás svými hlasy a hrou na hudební nástroje. A aby6
chom byli kompletní, co se Zlínského kraje týká, přijeli i zástupci sboru Valašské Meziříčí. A možná, že mezi námi byli i budoucí účastníci Múzičky, děti ze sboru Vsetín. Takže abych to shrnul – akce se zúčastnil celý Zlínský kraj. A věřím, že i v příštím roce bude tato akce stejně bohatá a požehnaná. A závěr akce? Všechny děti dostaly za svá vystoupení dárek. A byly to dárky příznačné! Deštník – co kdyby pršelo? A kdyby vysvitlo sluníčko, mohly si děti vyfouknout bubliny z bublifuku a pozorovat duhové barvy, které bubliny ve svitu slunce dělají. A pak jsme byli pozváni k prostřenému stolu. Ano, byl opravdu bohatý. Dva druhy guláše a mnoho druhů sladkých pochutin, k tomu i nějaké to pití. A hlavně dobrá nálada, mnoho vzájemného povídání. Také bylo důležité, že nebylo nutné spěchat. Mohli jsme si užít pohodu a „klídek.“ Závěr mého vyprávění bych navedl na slova dvou starších našich sester. Celá sobota je naplnila Božím duchem a potěšilo je to na duchu i v srdíčku. A myslím, že to je to, proč má taková akce místo v našich bohoslužbách. Možná, že pro některé je to bohoslužba nic neříkající a nenaplňující. Je to věc zvyku, nálady a možná i osobního nasměrování. Ale pokud můžeme udělat něco pro to, aby naše děti byly pevnou a nedílnou součástí našich sborů a bohoslužeb, má to cenu. Vždyť děti jsou nadějí a budoucností našich sborových společenství. Mnohému nás mohou naučit. Mají bezprostřední chování, bezprostřední vyjadřování, temperament a téměř vždy veselou náladu. Možná, že právě to nám někdy v tom našem „náboženství“ chybí. Buďme jako děti, i to nám dal Ježíš jako radu do života.
Díky všem, co se na organizaci celé soboty jakkoliv podíleli. Díky také dětem za to, že daly své dary do služeb pro druhé a mohly tak potěšit jak nás, tak i Nebesa. Díky také všem, kteří jste účinkující od-
měňovali jak potleskem, tak i pochvalou. Již teď se těšme na příští rok. A věřím, že bude stejně tak požehnaný. Reportáž sepsal P. Matula
Chtěls, abych žila Pokračování Moji milí zlínští, Mám‑li vzpomenout, kde se mi nejvíce líbilo jako dítěti, pokud se to týká místa bydliště, tak to bylo na Antonínově ulici i když tam nebyla koupelna. Chodili jsme s maminkou do městských lázní, které byly v továrně u řeky na Čepkově, kde byla i zadní brána do továrny. Každý pátek jsme tam pochodovali po dobu 5 let – já od těch 10 do 13-14 let. Ale potom se za prací přistěhovala z Ostravy Růžena Váhalová i s bratrem, který šel na šachtu, ona na hotel, nyní Moskva, dělat pokojskou. Měla služební pokoj, ve kterém byla od pátku do neděle sama, jinak s Marií Bumbalíkovou, která jezdila každý týden za rodinou do Havřic u Uh. Brodu. Tak jsem tam mohla z pátku na sobotu spát, vykoupat se a ráno jsme s Růženkou šly
do sboru. Marie zůstala svobodná a sešly jsme se spolu v telefonní ústředně hotelu, kde jsem s ní pracovala 11 let, než jsem se odstěhovala do Havířova. Na té Antonínce jsme byli jedna velká rodina. Byly to 4 domky, já jsem odvozila malé děti, u sousedů jsem i spala, když šli večer do společnosti. Hráli jsme loutkové divadlo dětem, navštěvovali se, maminka vydávala svědectví, že kdyby všechny domy spadly při bombardování, tak že náš ne, že bude pod ochranou Boží. A tak se také stalo. Všichni dostali náhradní byty, tak jsme se s ostatními už velmi málo viděli. Ale jednu sousedku, Milušku jsem navštěvovala, protože na konci ulice pár domků zbylo a ona se tam nastěhovala, vzala si vdovce a když čekala dítě, dostali větší byt na Podvesné. Nebyla moc šťastná, než se vdala. Měla nachystaný plný lodní kufr. (Ten kufr jsem viděla, další 7
soused nám ho prodal za 150,– , že už cestovat nebude.)Měla jet někam do ciziny, kam posílal Baťa své zaměstnance do továren na boty, které postavil. Můj otec měl také zájem jet někam do Paraguae, ale nedovolili by nám vzít babičku, tak z toho sešlo. Tak ty krásné nové věci z toho lodního kufru zdědila dcera toho vdovce, asi 15tiletá. Ještě měl syna, ale oba šli někam studovat, tak byli brzy z domu. Milušce se narodilo děvčátko, tak jsem ji s dětmi navštěvovala, ony chodily rády kolem řeky Dřevnice (i když to byl spíš potok). Léta ubíhala a když se ta dcerka vdala, měla 2 děti a chtěla, ať její matka Miluška (tou dobou už byla vdovou) pustí svůj byt a na-
stěhuje se k ní a bude jí hlídat děti. Při jedné z mých návštěv si Miluška na dceru stěžovala, že s ní jedná jako se služkou. Ale přece splnila přání dcery a později toho litovala. Doufala jsem, že po smrti muže se bude více zajímat o Boží pravdu a naše společenství ve sboru, ale marně. Občas jsem ji navštěvovala nebo jsme se potkávaly, ale její čas ještě nepřišel. V příštím čísle se dozvíte, jak a kdy byly mé modlitby za ni vyslyšeny a jak k tomu došlo, že obě dcery (Miluška a její sestra Matylda) a jejich maminka byly pokřtěny. Matylda s maminkou bydlely v Lípě u Slušovic v domečku. Pokračování příště
srdečný pozdrav Šlosárkových z Kanady - pohled do jednoho z tamních sborů 8
Novým předsedou Českého sdružení sborů je kazatel Vít Vurst Delegáti konference Českého sdružení sborů církve adventistů zvolili v neděli 12. 4. v Praze novým předsedou sdružení Víta Vursta, kazatele z Poděbrad. Přijali také doporučení sborům, aby vytvořily společné okrskové rady pro účinnější koordinaci své činnosti v regionech, lepší vzájemné sdílení duchovních obdarování svých členů a informovanost. Rozhodli také o tom, že sdružení bude prostředky poskytované církvi státem jako odškodnění za majetkové újmy v době komunismu evidovat zvlášť a budou využívány na sociální a humanitární činnost církve, podporu vzdělávacích a misijních projektů a na zajištění efektivního a hospodárného provozu sborových nemovitostí. Nový předseda Vít Vurst uvedl, že si je vědom svých chyb a nedostatků a že pro nový úkol v církvi se plně spoléhá na Boží pomoc a vedení. O totéž požádal i všechny přítomné. Dosavadní předseda Pavel Zvolánek, který tuto služebnost vykonával 8 let, poděkoval za příležitost k této službě Pánu Bohu. Zdůraznil, že to nejdůležitější v církvi se děje na sborech, a jejich představitelům poděkoval za obětavou službu a dobrou spolupráci. Ocenil také službu vedoucích v jednotlivých odděleních činnosti církve v Čechách a zvlášť poděkoval své rodině za pochopení pro jeho časově náročnou službu církvi. Jménem církve poděkoval Pavlu Zvolánkovi za dlouhodobou práci pro Boží dílo v Čechách
předseda Česko‑Slovenské unie církve Mikuláš Pavlík. Dosavadní tajemník sdružení Jiří Tomášek informoval ve své zprávě o trvalém mírném růstu počtu členů církve v Čechách za poslední 4 roky. „V rámci Česko ‑Slovenské unie je v posledních letech v Čechách nejvíce pokřtěných lidí z prostředí mimo církev, celkově ale většina těch, kteří přicházejí do církve v Čechách, jsou členové přistěhovaní odjinud,“ uvedl Jiří Tomášek. Hospodář Zdeněk Martasek ve své zprávě informoval o uspokojivém hospodaření sdružení a vyzval sbory k efektivnějšímu využívání modliteben pro společensky prospěšné věci a akce pro veřejnost i během týdne, protože v některých bývají jen sobotní bohoslužby. Poděkoval také dlouholeté hlavní účetní sdružení Anně Voňkové za její vynikající službu pro církev. Konference bude pokračovat v neděli 26. 4. v Praze v modlitebně na Smíchově volbou dalších činovníků sdružení a projednáváním podnětů ze sborů. -AIS-
9
Sborová oznámení - Host Noci kostelů Aleš Bárta by do doprovodné sbírky chtěl i volně prodejné léky (Paralen, oční kapky, popř. teploměry…) V sobotu 30. 5. by promluvil ve sboru a promítl např. něco z dokumentu „Daleko za sluncem“, který bude právě teď v premiéře v Lucerně. V tuto sobotu bude zajištěno společné občerstvení. - Výbor evangelizace se sejde 11. 5. 2015. - Renata Chlebková, která má na starosti oddělení žen, nás bude informovat o aktivitách a možnosti zapojení. Návrh obnovit setkání žen, které poprvé proběhlo v roce 2011 u Pelčáků. V budoucnu by proběhlo jinde. - Při čtení sborových oznámení bude na závěr informace o nemocných, budeme se
za ně modlit a poté teprve bude zahájena SŠ. - 12. 5. 2015 v 18.00 se bude v KKC konat beseda na téma „Jak s úsměvem zbořit mýty o manželství“. Přednášejí manželé Dolinští, ze sboru Uherský Brod. - V sobotu 16. 5. bude mít kázání a svoji zkušenost pastor Apoštolské církve ve Zlíně Petr Fiurášek (syn naší sestry E. Fiuráškové). Přijede s chválicí skupinou. Pořadí bohoslužby bude standartní - chvály a kázání v 1. části. Další setkání Tuláků bude 16. 5.–17. 5. v Malenovicích ve 14:00 hod. Vezměte si jako obvykle jídlo, věci na spaní a přezuvky. Ukončení bude v neděli kolem poledne. Šed Tajemnice sboru
Akce KD Milí bratři, sestry, kamarádi, přátelé, rádi bychom vás informovali o připravovaných akcích, na které vás co nejsrdečněji zveme. Budeme moc rádi, když se přidáte. Abychom měli na co vzpomínat. AKCE KVĚTEN V sobotu 2. 5. 2015 budou mít mládežníci krátké pásmo pro ženy a maminky ve sboru Malenovice. Ve 13:41 odjedou vlakem s Láďou Skřivánkem na Klečůvku, kde by rádi zašli za našimi tetami a potěšili je také. My budeme mít zatím zpěv s Vierkou Malárovou, ale po skončení bychom rádi 10
jeli za nimi, kde je chceme podpořit a pak si na chvíli zajdeme na procházku, pokud nám to počasí dovolí. Proto si vezměte velkou svačinu a dobrou náladu. AKCE ČERVEN 21. 6. 2015 – pořádáme výlet na Velkou Javořinu. Bližší informace dodáme včas.(Vhodné pro turisticky zdatné) AKCE ČERVENEC 12. 7. 2015 – pořádáme výlet do Jánošíkových dier/Malá Fatra
Rozhodně si to nenechte ujít. Je tam krásně a rozhodně to stojí za to.(Vhodné pro turisticky zdatné) AKCE SRPEN 22. 8. 2015 – v sobotu se uskuteční celodenní pobožnost u Škrlových na chatě.
.(Vhodné pro všechny generace) Pro další čtvrtletí přijímáme jakékoli další návrhy pro uskutečnění společných akcí a tak neváhejte a zavolejte. Nemusí to být pouze výšlapy, ale i akce, na kterých prožijeme hezké chvíle. Vaši Skřivánkovi za KD
STŘÍLENÍ Z LUKŮ – MÍSTO BUCHLOVA Dnes je neděle 19. 4. 2015, měli jsme jít na Buchlov,ale protože jsem byl po nemoci, pozval jsem moje kamarády k nám na Halenkovice, kde jsem pro ně připravil střílení z luků. Den před tím byla ve Zlíně Múzička, na kterou přijeli i Miklicovi a tak zůstali i na neděli, za což jsme byli moc rádi. Setkání bylo v Napajedlech u Fatry v 9hod., kam se nakonec dostavili pouze Žůrkovi s klukama(Ondrou a Danem). Přišel za námi i Maty Chytil z Halenkovic a samozřejmě i Denda,jako domácí. Slunce nám od rána svítilo a my jsme mohli rozestavět tři terče, měli jsme 8
luků a dostatek šípů, takže jsme se nastříleli opravdu hodně. Stříleli jsme tak dobře, že jsme nemohli některé šípy vůbec najít a do dneška pohřešujeme dva, které ne a ne objevit. Nakonec zvítězil s největším počtem Dan Žůrek, kterému blahopřejeme. Na 2. místě byl Maty Chytil, a 3. místo obsadila Denča Skřivánková. Je pravda, že dobře měl našlápnuto i Ondra Žůrek, ale pro menší zranění nemohl dostřílet. Ocenili jsme i Matesa Miklicu, který se jako jediný trefil do prostředního terčíku, což bylo úctyhodné‑gratulujeme. 11
Po ukončení střel se rozstřílela výborně i Eliška a tak příště to klukům určitě nandá.
Celé střílení jsme zakončili opékáním párečků, kterých bylo dostatek. A protože jsme měli dost času, než si pro některé přišli rodiče, rozhodli se kluci stavět bunkr z balíků slámy. Prožili jsme hezký den a těšíme se na další akci v měsíci květnu. Dokonce i sousedé už se hlásili, že si to vyzkouší a tak budeme pro ně muset připravit opět střílení. V květnu proběhne opět na Halenkovicích pro celou Moravu- SAFARI 2015. Tak určitě přijďte!!! Vítek Skřivánek
Sborová brigáda V poslední dubnovou neděli se sešlo 24 nadšených pracovníků na jarní úklidovou brigádu. Velmi mě tato účast potěšila. Překvapením pro mě bylo, že přijela pomoci i Jitka Janušková a Ríša Medřický s rodinou. Zvládli jsme většinu práce, kterou bylo třeba udělat. Posekat trávu, vytrhat plevel na chodníku, umýt všechna okna, vyluxovat lavice, utřít prach, uklidit skříně v Pathfinderu a chlapi škrábali celé dopoledne barvu z plechové střechy nad toaletami. Šlo to ztuha a pomalu, ale nálada byla veselá. Většinu toho jsme zvládli a Emil E. se nabídl, že zbytek střechy
12
v týdnu dodělá. Pro dokončení oprav střechy a její natření bude tedy potřeba v blízké době ještě jedna brigáda. Celé pracovní rotě v čele s Víťou velké díky. Martin Žůrek
Bůh chce mít místo ve tvé rodině Bůh nás chce vést. Historie rodiny začíná u Boha Stvořitele. Kde jinde si nechat lépe poradit než u toho, kdo dal manželství a rodině vznik? Kdo jiný by mohl být lepším manželským poradcem a dětským psychologem? Proto je nadpis v pořádku. Mnoho knih je napsáno jak dobře žít v rodinách, ale kniha Moudra je lepší než knihovna všech rodinných poradců. O základech píše Žalm 127,1: „Nestaví‑li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé!“ nezbývá tedy než nechat stavět svého Stvořitele a Zachránce.To naznamená nic jiného než se mu svěřit, aby ON měl u nás první i poslední SLOVO! Trvalá přítomnost Pána Ježíše naše rodiny posvětí a pročistí, dá harmonii našim vztahům a uchová štěstí a radost. Pokud Bible dostane ve všedním životě své pevné místo, ON se postará, aby rodiče milovali své děti a děti rodiče. Církevní příslušnost, jak se vyskytuje ve statistikách, však ještě nezaručuje křesťanský životní postoj. Předpokladem našeho křesťanského života je Kristus v nás. Naše církevní příslušnost je úplně něco jiného. Zjevení 3,20: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču…“ – a jestli máme být dobrým stromem, který nese ovoce křesťanského života píše Pavel v listu Galatským. „nežiji už já, ale žije ve mně Kristus!“ A dále u Jana 15,5: „… kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete činit nic“. Uvedu z mého dětství krásný příklad a to 30tá a 40tá léta, tj. předválečná léta. Při budování Baťovské firmy na Baťově pan Baťa, když zval ze širokého okolí a celé republiky rodiny, aby sem přišly pracovat, tak zajistil lidem ubytování a to rodinné domečky. A tito lidé, jak se uká-
zalo, byli věřící a do malého kostelíčka v Otrokovicích se nevešli. Já, jako dítě jsem nevěděla, jak to bylo domluveno ale vím, že byl na Baťově postaven krásný hotel a uvnitř velký kinosál, ve kterém se každou neděli scházely tyto přistěhované rodiny s dětmi. Uvnitř byl instalován velký dřevěný skládací oltář. Každou neděli byl tento velký sál plný věřících rodin s dětmi. Tak to probíhalo až do 50tých let, než nastal protikřesťanský režim. Ano, tam byl základ. Dnes je křesťanství vesměs povrchní. Křesťanský domov se bez Krista neobejde. Jestliže chceme brát svou víru v Ježíše opravdu vážně, dokážeme se spousty věcí vzdát. Proto bychom svá rozhodnutí měli činit před tím nejvyšším, před Bohem a jemu také skládat účty. Dnes být moderní znamená požívat svůj zdravý rozum a říkat například: „Já nechci své dítě ovlivňovat, ať si svůj život utvářejí samy a ať se jednou samy rozhodnou, zda a ke které církvi chtějí patřit.“. Moderní je považovat Bibli za přežitek a její obsah za překonaný – tak to uvádí mnoho lidí, které jsem měla za dobré věřící. Dnes moderní člověk se nemodlí u stolu, rodinné ztišení neprovádí a knihu Moudra již nepotřebuje?! Právě tam, v této knize nachází člověk tu cestu klidu pokoje. Manželská nevěra, lidé propadlí alkoholu, nemorální mládež, kriminalita dětí, rozbité rodiny, neposlušnost a toto již bylo v době Mojžíšově. Proto je tak pro nás důležité studovat Písmo, tam vidíme, co nám Bůh říká, abychom dokázali čelit problémům své doby. V Novém Zákoně jsou vyjádřeny pokyny pro nás např. v Ef. 5: „Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar 13
a oběť, jejíž vůně je Bohu milá“. A také v listě u Jakuba najdeme mnoho moudra – 1 -5 kapitola. Ve SZ Jozue 24,14.15 – „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu:. Věnujte se dětem, jejich kamarádům a jejich starostem, jejich pozitivním i negativním zážitkům. Trpělivost je znakem naděje a důvěry. Stejně jako velký lékař Ježíš měl trpělivost s námi, mějme trpě-
livost i my mezi sebou navzájem. Jakub 1,3-4: „Vždyť víte, že osvědčí‑li se vaše víra, povede to k vytrvalosti“. Na závěr bych chtěla moc poděkovat za sobotní den 18. dubna – Múzičku. Za velké výkony dětí ze všech sborů, pořadatelům a hlavně rodičům! Hodně Božího požehnání vám s láskou přeje sestra Evža Macháčková
Při masakru na keňské univerzitě zemřelo i 10 adventistů Mezi 142 studenty zavražděnými ve čtvrtek 2. 4. islamistickými ozbrojenci na státní univerzitě v Garisse na východě Keni bylo i deset adventistů, oznámili tamější vedoucí církve. Mezi mrtvými byl také Eric Nyumbuto, vedoucí studentského adventistického sboru na univerzitě. „Nelze ani vypovědět, jak strašlivé bylo zakusit tuto událost,“ řekl Philmon Okal, jeden z prvních policistů zasahujících při tomto útoku a vedoucí sobotní biblické školy ve sboru církve adventistů v Garisse. „Ale tato hrůza nám připomíná, že Ježíšův druhý příchod je velmi blízko,“ dodal Philmon Okal, „musíme tím více očekávat ten den, kdy se násilí, smrt a ničení stanou navždy minulostí.“ K útoku se přihlásila militantní skupina Al ‑Šabab ze sousedního Somálska, která hlásá „osvobození muslimských zemí od okupace.“ Její příslušníci vtrhli do školy se samopaly, při přestřelce zabili dva členy ochranky, násilím shromáždili studenty a vyzvali je k tomu, aby se přihlásili ke svému vyznání. Všechny, kteří se přihlásili ke Kristu a odmítli přijmout muslimské vyznání, postříleli. Stanley Rotich, další člen sboru církve adventistů v Garisse, vzpomíná, že byl nedaleko budov univerzity, když zaslechl střelbu. Ihned volal Ericovi Nyumbutovi, adventistickému studentskému
14
vedoucímu, na mobilní telefon. Telefonické spojení bylo náhle přerušeno. Později se dozvěděl, že jeho přítel byl v tu dobu zavražděn. Asi šesti stovkám studentů se během několikahodinového přepadení podařilo uprchnout z univerzitního kampusu, kolem osmdesáti bylo zraněno, někteří vážně. Všichni čtyři útočníci byli při zásahu keňské armády a policie, 15 hodin po obsazení školy, zabiti, dalších pět podezřelých ze spolupráce s nimi bylo zatčeno. Při zásahu zemřeli 3 vojáci a policista. Na dopadení Abdirahima Abdullahi, podezřelého z organizace útoku, byla vypsána vysoká odměna. Keňský prezident Uhuru Kenyatta slíbil zděšené veřejnosti, že všichni zodpovědní za toto násilí budou přivedeni před soud a podrobeni spravedlnosti za „šílený masakr“. Keňská armáda v odvetě za teroristický čin provedla letecké bombardování dvou základen organizace Al‑Šabab v sousedním Somálsku. Církev adventistů sedmého dne vyjádřila hlubokou účast všem pozůstalým po obětech masakru. Členové církve v Garisse, z nichž mnozí se dobře znali se zavražděnými studenty, vyjádřili, že jejich „srdce jsou zlomená“ a vyzvali ke společným modlitbám za všechny postižené útokem. -AIS-
Rodiče byli mým velkým vzorem Každý z nás má ve svém životě nějaké vzory. Někdo sportovce, někdo umělce, někdo svého přítele, přítelkyni… O co víc je úžasné, když může někdo říci, že jeho vzorem jsou jeho rodiče a to i tehdy, když už nejsou mezi námi, s námi. A když k tomu ještě připočtete, že ve svém životě jste vždy nedělali a nežili tak, jak oni si představovali a v co doufali, tak o to víc se ukazuje obrovské Boží přiznání a požehnání ve chvíli, kdy se na cestu jejich ideálů a víry obrátíte ve svém „podzimu“ života. A právě takovou je naše milá Maruška Kaderková. Její jméno jste již mohli zaregistrovat v minulém čísle časopisu, kdy jsme vzpomínali na její cestu vodním hrobem a smlouvu s Pánem Ježíšem. A bývá našim dobrým zvykem nové lidi mezi námi vždy nejen přivítat, ale i na stránkách časopisu představit v rozhovoru. Tentokrát se rozhovor trochu obměnil. Na námět mých otázek sestra Maruška sepsala své zamyšlení. A tak na následujících řádcích si můžeme počíst něco málo o ní a jejím dosavadním životě. Narodila jsem se ve Zlíně, kde jsem také prožívala své dětství i dospívání. Mí rodiče Kekrtovi a prarodiče Pelllarovi byli pevně zakotveni v Bohu. V té době byli prarodiče Pellarovi průkopníci začínající ve Zlíně. Tatínek byl velice činný pro sbor. Jako mladá dívka jsem měla o svém životě jiné představy. Přes lásku a péči mých rodičů, kteří mě k Bohu vedli, jsem si zvolila jinou cestu. I když jsem byla
vyučována, přišla chvíle, kdy jsem dala přednost světu před Bohem. Moje mládí bylo v mých očích velmi šťastné a spokojené, díky mým rodičům, kteří mi byli velkým vzorem a jsou dodnes, i když už tady nejsou. Ptáš se na mé děti. Mám jednu dceru Pavlínku a vnuka Káju. K adventistům jsem se zpět dostala zvláštním způsobem. S manželem jsme se odstěhovali do Zborovic. Maminka již v té době byla vdova a bydlela tam s námi. Tím, že maminku navštěvovali sestry a bratři s Večeří Páně, začala jsem o Božích věcech uvažovat. Po odchodu mé maminky a mého manžela jsem zůstala úplně sama. Působením Ducha svatého jsem začala znovu hledat Slovo Boží. Velkou oporou v té těžké chvíli mi byla sestra Alenka Vyčánková a Maruška Váchová, které za mnou jezdily a pomáhaly mi. Můj způsob života se celý změnil. Byla jsem nucena se přestěhovat do Otrokovic, tím jsem blíže modlitebně v Malenovicích a mohu navštěvovat bohoslužby. I když jsem dlouhou dobu byla mimo sbor, při mém návratu, k mé radosti, jsem se setkala se spoustou sester a bratří z mého mládí. Není v lidských možnostech Bohu vrátit to, co pro mne dělal a dělá, abych já, ale i ostatní duchovní sourozenci, měli na paměti, že nás svou milostí znovu k sobě povolal. Přála bych si, abych zůstala Pánu Bohu věrná za všech okolností. A sboru přeji, aby rostl ve víře a jednotě Ducha svatého. Maruška Kaderková 15
