ÚVODNÍ ZASTAVENÍ HISTORICKÝ PŘEHLED NAUČNÁ STEZKA ROUDNÝ

ÚVODNÍ ZASTAVENÍ HISTORICKÝ PŘEHLED

Vítáme Vás na naučné stezce Roudný. Nacházíte se na místě, kde stál ve své době nejvýznamnější důl na zlato ve střední Evropě. Naučná stezka je dlouhá 4,5 km a vede celým areálem bývalého zlatodolu. Pojďte spolu s námi nahlédnout do historie tohoto zajímavého místa. středověk Za první písemný doklad svědčící o těžbě na Roudném můžeme pokládat listinu krále Jana Lucemburského z roku 1337. Jedná se o doklad pro Petra z Rožmberka s uvedením výčtu dolů, které mu král dává do zástavy. Těžba v tomto období se patrně soustředila na místa, kde ložisko vystupovalo na povrch a kde se dnes nalézá starý povrchový odkliz, tzv. „Velký obval“. 18. století Další hmatatelné údaje máme až z 18. respektive 19. století. Jde o záznamy o odvodech zlata do Pražské mincovny. Záznamy jsou z let 1769–1804. V té době důl provozovali vlašimští Auerspergové. V tomto období již probíhala těžba výhradně hlubinným způsobem. Důl byl uzavřen v roce 1804 patrně pro vyčerpání tehdy dobyvatelných zásob rudy. Za auerspergského dolování práce dosáhly hloubky cca 80 m od ohlubně Václavské šachty a bylo získáno více než 21 kg ryzího zlata.

19. století Téměř celé 19. století byl Roudný opuštěn až do roku 1896, kdy byla těžba obnovena z nové jámy Jindřiška. Nejprve se těžilo kolem 8 kg surového zlata ročně, pak těžba stoupla až na 45 kg surového zlata ročně. Těžba byla přerušena v roce 1901 po náhlé smrti tehdejšího majitele Mořice Beckera. 20. století V roce 1903 důl koupila za 600 000 říšských marek anglická společnost, která během roku zmodernizovala vybavení dolu a také byla postavena nová úpravna a správní budovy na jihovýchodní straně kopce. V roce 1904 byla zahájena těžba. Důl zaměstnával cca 400 pracovníků. Těžba kulminovala před 1. světovou válkou v roce 1913, kdy bylo dosaženo výtěžku 325 kg ryzího zlata. Během 1. světové války byli vlastníci jako příslušníci nepřátelské mocnosti odtrženi od dění v dole. Také vlivem obecného nedostatku a růstu cen bylo nutné těžit jen nejbohatší partie ložiska a nemohlo se investovat do Celkový pohled na závod Roudný z hotelu asi v roce 1930. Pohled na stoupové úpravny a šachtu Václav v pozadí.

modernizace. Nepříznivý stav přetrval i po konci války, kdy stagnovala cena zlata a v roce 1922 při poklesu světových cen bylo dokonce nutné provoz na devět měsíců přerušit. Těžba byla obnovena v roce 1923.

Historická tabulka

V roce 1929 získává důl nového vlastníka. I přes četné sliby nový vlastník neuvolnil peníze na modernizaci a hlavně na otvírku nových pater dolu a tak došlo v roce 1930 k zastavení těžby.

5 700 kg (219 kg) 112 kg (22,4 kg) těžba ryzího zlata (těžba ryzího zlata za rok)

max. hloubka těžby

15

80 m

450 m

13

Laby

11

období

2

1337

1769–1804

1896–1901

1904–1930

510 m 1954–1955

I přesto, že v následujících letech probíhaly některé průzkumné práce a závod byl připojen na elektrickou rozvodnou síť, nebyla do začátku 2. světové války těžba obnovena. V letech 1904–1930 bylo vytěženo více jak 660 000 t rudy, ze které bylo získáno 5,7 t ryzího zlata. po roce 1939 V roce 1941 přechází zlatodůl Roudný pod Protektorátní správu kutacích prací v Libouni-Bořkovicích. Prováděly se práce na štolách Mořic a Barbora, ale především bylo započato s odvodňováním dolu, který se po ukončení těžby zatopil. Postupně bylo prováděno několik průzkumů ložiska. Poslední série průzkumů pak byla realizována ještě v letech 1987–1990. Po politických změnách na začátku 90. let dochází k nárůstu zájmu o ložisko především ze strany zahraničních společností. O průzkum žádaly postupně firmy McHarrison, Fargo Mining a Prisma. Ani jedné však průzkum povolen nebyl a tak je v současnosti ložisko opuštěno, přestože jsou zde významné zbytkové zásoby zlata.

10

3 12

4

průzkumné práce

Roudný

14 1

21 kg (0,6 kg)

povrchová

9

5

Nauãnou stezku realizoval a provozuje âesk˘ svaz ochráncÛ pfiírody Vla‰im

6

Ramena

7

8

záÏitky na venkovû

Zlato z dolu Roudný (skutečná velikost 20 mm). Většina těženého zlata byla oku neviditelná.

www.blanicti-rytiri.cz

www.csopvlasim.cz

Za podpory:

Pohled na závod Roudný z protějšího svahu asi v roce 1930.

ZASTAVENÍ č.

NAUČNÁ STEZKA ROUDNÝ

1

ŠACHTA ALEŠKA

Po převzetí dolu anglickou skupinou v roce 1903 a znovuzahájení těžby se rychle postupovalo do větších hloubek, neboť roudenské rudné těleso spadá šikmo do hloubky. Po rozfárání patra 170 m byla v roce 1905 založena slepá jáma Albert. V roce 1930, kdy byla ukončena těžba, dosáhla šachta Albert hloubky 360 m (počítáno od ohlubně šachty Václav). V období poválečných průzkumů bylo rozhodnuto, že slepá jáma Albert má být proražena k povrchu, neboť jáma Václav (dříve hlavní šachta) byla v té době nesjízdná. S hloubením šachty z povrchu se začalo v roce 1948. Zpočátku byla ražena pouze v profilu komína pro těžní okov a lezné oddělení. Po úplném proražení v létě 1948 byla pak šachta rozšířena na plný profil pro dvě těžní klece a lezné oddělení.

ZASTAVENÍ č.


V roce 1955 se při mezipatrových průzkumech začíná používat nové technologie vrtů namísto nákladných mezipatrových komínů. Ve vrtných pracích se pokračuje i v roce 1956. V říjnu jsou ukončeny báňské práce a do konce roku pak likvidační práce. Průzkum byl uzavřen závěrečnou zprávou a ložisko opuštěno. Fotografie pořízena okolo roku 1956.

Václav Aleš

Letecký snímek nově budované haldy u šachty Aleš, pořízený okolo roku 1950.

15

Roudný

14 1

13

Laby

11

Schéma rudního tělesa (podle Ježka a Hoffmanna 1933) s vyznačením polohy šachet Aleš a Václav.

2 10

3 12

4

V roce 1951 byla postavena nová těžní věž, která byla vysoká 11 m. Také byla postavena šachetní budova se strojovnou. Provedeno bylo vybetonování šachty Aleš až na patro 112 m (mimo úseku 65–85 m). V roce 1952 je šachta vyčištěna až na poslední patro 360 m. Na konečnou hloubku 510 m byla šachta prohloubena v roce 1954.

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

Po ukončení činnosti byla šachta překryta betonovým překladem a těžní věž byla stržena. Doposud se dochovala šachetní budova, vlevo je pak bývalá strojovna s letopočtem 1952 na fasádě ve štítu. Za šachetní budovou je bývalá cáchovna a lampovna. Na pravé straně stojí budova dílny. Dále vpravo se pak nalézá odval šachty Alešky. Fotografie pořízena okolo roku 1956.

2

KONEČNÁ STANICE LANOVÉ DRÁHY

ZASTAVENÍ č.


3

Lanová dráha byla vybudována na začátku 20. století. Celková délka lanovky byla 340 m a sloužila k dopravě odpadních úpravárenských písků od louhovny k místům sypných komínů, kde stála velká dřevěná budova takzvané vykládací stanice.

Část lanové dráhy před hotelem na fotografii kolem roku 1920.

Dřevěná budova takzvané vykládací stanice na fotografii z roku 1930.

15

Roudný

14 1

13

Laby

11

2 10

3 12

4

Komín č. 113, u kterého se právě nacházíte, sloužil také k větrání dolu s využitím přirozeného pohybu vzduchu. Komínem byl nasáván čerstvý chladný vzduch a po průchodu dolem pak ohřátý vzduch vycházel na povrch výše položenou šachtou Václav. Z dřevěné budovy vykládací stanice se nic nezachovalo. V místě ústí sypného komína č. 113 je rošt z kolejnic, který je překryt zásypem horniny.

Na trase lanovky byl dřevěný zásobník, odkud byl písek rozvážen k dalším sypným komínům, které se nacházely při jižním okraji „velkého obvalu“. Dovezený písek byl vysypán u sypných komínů, které byly překryty roštem z kolejnic. Zde propadal dolů do dolu, kde čekali speciálně určení dělníci „vozači“. Ti ho pak v přízemí rozváželi na místa, která vznikala vydobytím rudy. Tuto technologii zde zavedli Angličané. Její výhodou bylo omezení propadání povrchu a nad zemí se tolik nehromadil odpadní materiál. Hlavně v období 1. světové války, kdy se dobývaly jen bohatší rudné partie, tím však naneštěstí došlo ke znehodnocení částí ložiska, jež by bylo jinak možno za příznivějších poměrů vytěžit. Fotografie z roku 1930.

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

V trase lanovky je dosud patrný průsek v lese. Místy jsou tu hromady jemného úpravárenského písku, především v místě, kde stával zásobník a také u komína č. 113. Zachovaly se i patky sloupů, na kterých byla lanovka zavěšena. Fotografie z roku 2010.

Takzvanými západními obvaly rozumíme pásmo pozůstatků starých těžebních prací ležících odděleně od hlavního ložiska. Těžební a kutací práce zde probíhaly v druhé polovině 18. století.

ZASTAVENÍ č.


ZÁPADNÍ OBVALY Některé šachty mohly pocházet i ze 16. století či ze středověku, čemuž nasvědčují nálezy starých hornických nástrojů, především želízek, které se tehdy používaly. V terénu je patrná celá řada propadlin a hald. „Západní

Vyznačení polohy západních obvalů na Fischerově důlní mapě z let 1788–1790 (žlutá barva).

obvaly“ se zachovaly takřka v původní podobě. Po celou dobu novodobé těžby nebyly v této části prováděny žádné práce. Až v době po ukončení těžby zlata byly učiněny pokusy o prozkoumání této části Roudného.

Želízko používané při kutání cca z 16. století nalezené v oblasti západních obvalů.

Bylo zjištěno, že zrudněná hornina byla vydobyta do velké hloubky. O výsledku průzkumných prací však není nic bližšího známo. V 80. letech pak byly v oblasti „západních obvalů“ prováděny vrty, ale ani ty zcela nevyřešily otázku zbytkových zásob zlaté rudy v těchto místech. V současnosti zde můžeme nalézt rozmístění starých prací v původní podobě. Nejvýraznější je velký trychtýřovitý propad šachty č. 5, kolem kterého je mohutný obval.

Fotografie zlata z Roudného

15

Roudný

14 1

13

Laby

11

2 10

3 12

4

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

4

AREÁL ZÁVODU Z LET 1904–1930 A DŮLNÍ HOTEL

Poté, co zlatodůl Roudný v roce 1903 změnil majitele, vyvstala akutní potřeba modernizace nejen samotného dolu, ale i procesů zpracování rudy, neboť nový vlastník společnost Sugdan a Fischer těžební hodlala několikanásobně zvýšit těžbu a stará úpravna u jámy Jindřiška už byla nevyhovující. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě nové moderní úpravny na jižním svahu vrchu Roudného. Úpravny byly projektovány na základě zkušeností zpracování zlaté rudy v Jižní Africe.

ZASTAVENÍ č.


DŮLNÍ HOTEL

Fotografie slavnostního znovuotevření zmodernizovaného závodu z roku 1904. Výstavba závodu započala v roce 1903 a ke slavnostnímu znovuotevření došlo 10. 9. 1904 za účasti 400 horníků a dělníků a dalších asi 300 hostů. Po zastavení provozu v roce 1930 budovy závodu chátraly. Během 2. světové války byly pak rabovány kovové části zařízení a v roce 1943 byl stržen komín u elektrocentrály. Po válce se většina budov neudržovala, až musela být zbořena. Stát zůstaly pouze bývalá budova ředitelství, hotel, budova dílen a několik drobných objektů.

Fotografie hotelu z roku 1909.

Fotografie hotelu z roku 1970.

Po zastavení těžby byl využíván především bývalý hotel, který byl přistavován na přelomu 70. a 80. let 20. století. Do roku 1989 zde byla škola v přírodě. V současnosti se v nově rekonstruovaných budovách, především v bývalém hotelu, nachází detašované pracoviště integrovaného centra sociálních služeb Odlochovice, které od roku 1991 nepřetržitě poskytuje pobytové služby pro 31 klientů s mentálním a kombinovaným postižením.

PLÁN AREÁLU ZÁVODU V ROCE 1923 V jihozápadní části areálu byl vybudován DŮLNÍ HOTEL. Ten sloužil k ubytování hostů, ale i ke stravování zaměstnanců zlatodolu.

Skrze areál procházela LANOVÁ DRÁHA, kterou se dopravoval odpadní písek z louhovny.

Poněkud izolovaně od hlavní budovy níže ve svahu byla potom postavena LOUHOVNA.

Další menší budovy u stoupových úpraven byly BUDOVA ŘEDITELSTVÍ a CÁCHOVNA stojící západně.

Největší bodovou areálu byl stupňovitě uspořádaný objekt STOUPOVÝCH ÚPRAVEN. K ní přisedala ELEKTROCENTRÁLA s KOTELNOU a s typickým vysokým komínem. Do ÚPRAVEN byla dopravována částečně rozdrcená ruda z drtírny u šachty Václav. Pod celým areálem byly umístěny rozsáhlé KALOJEMY.

15

Roudný

14 1

13

Laby

11

Vysvětlivky: žlutě zvýrazněné objekty – dosud zachovány červeně zvýrazněné objekty – již zbořeny

Fotografie nové úpravny z roku 1904.

2 10

3 12

4

Dále zde byla podlouhlá přízemní budova, která sloužila jako SKLAD, DÍLNY a KANCELÁŘ DOZORCŮ.

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

5

ZASTAVENÍ č.


LOUHOVNA horní oddělení louhovny

Louhovna představovala v době své stavby (1903) významný modernizační prvek v procesu zpracování zlaté rudy, který měl ještě více zefektivnit výrobu zlata. Byla zde využívána schopnost roztoku kyanidu rozpouštět zlato za vzniku kyanidu zlatitodraselného.

6 tři louhovací kádě v horním odd. louhovny

prostřední oddělení louhovny

patnáct srážecích kádinek

žlabem přitéká rudný rmut tři louhovací kádě

obr. 2

obr. 1

Drtírna

Do louhovny přitékal samospádem ve žlabu rudný rmut, který plnil tři louhovací kádě stojící v horním oddělení louhovny. Archiv Technického muzea, 1922

Stoupové úpravny

Po skončení první fáze loužení byl obohacený roztok kyanidu zlatitodraselného pouštěn do patnácti srážecích kádinek, které byly naplněny zinkovými hoblinkami, na které se postupně zachytával vzniklý kyanid zlatitodraselný. Když došlo k dostatečnému pokrytí hoblin, kádinka se vyjmula a obsah se potom propíral a pražil. Pak proběhlo smísení s kyselinou chlorovodíkovou, aby se odstranily zbytky zinku. Po několikerém opakování procesu se vysušený kal se zlatem dopravil do laboratoře, kde proběhla konečná úprava, a sice tavba v tyglících ve větrné peci. Archiv Technického muzea 1922.

tři spodní louhovací kádě

dolní oddělení louhovny

Louhovna

Drtírna 1 2 3 4 5 6 7 15

Roudný

14 1

kruhový výklop drtič vnitřní násypka vnější násypka zásobník stoupy amalgamační stoly

13

Laby

11

2

5 zásobník 6 stoupy 7 amalgamační stoly 8 chytač amalgamu 9 proudové přístroje a prolévky 10 hořejší splavy Ferrarisovy 11 rmutový žlab 12 prolévky a nálevky 13 vodovod 14 nálevky spodní 15 spodní splavy Ferrarisovy

Louhovna 16 pískový žlab 17 hořejší louhovací kádě 18 jímka na AuK(CN)2 19 srážecí kádinky 20 spodní louhovací kádě 21 spodní jímka na AuK(CN)2 22 káď na louh draselný 23 potrubí pro louh 24 centrifugální čerpadlo

viz. obr 1 viz. obr 2 viz. obr 3

obr. 3 Další tři kádě byly v dolní části. Jedna káď se při běžném provozu naplnila za 30 h. Po naplnění kádě se nechala odtéct přebytečná voda a přidalo se hašené vápno. Potom se napustil roztok kyanidu draselného a následovalo loužení. Loužení probíhalo střídavě v horních a dolních kádích a trvalo 5–6 dní. Archiv Technického muzea, 1922

10

3 12

4

Stoupové úpravny

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

obr. 4 Vyloužené písky ze spodních kádí byly odváženy na hráze kalojemů nebo lanovkou do dolu k zakládce. Z roztoku, který odtékal z kádinek se chemickou cestou odstranil zinek a čistý roztok kyanidu se použil v dolních louhovacích kádích a celý proces běžel znovu. Archiv Technického muzea, 1922

ZASTAVENÍ č.


KALOJEMY

Kalojemy sloužily v době provozu zlatodolu k ukládání nezpracovatelných odpadů po výrobě zlata. Jednalo se o tři nádrže uspořádané terasovitě nad sebou. Největší plochu zaujímal nejspodnější kalojem. Plocha kalojemů byla ještě členěna na menší nádrže. Hráze kalojemů byly vybudovány z odpadních písků, které sem byly dováženy z louhovny.

Kaly byly nejjemnější součástí rudného rmutu, kterou v době provozu zlatodolu nebylo možno tehdejšími metodami zpracovat. Proto se kaly po oddělení v úpravně na chvějných splavech vypouštěly do kalojemů. Proces usazování postupoval odspodu. Kal byl čerpán do spodního kalojemu, po usazení byl přečerpán do prostředního a nakonec do vrchního kalojemu. Z vrchního kalojemu byla voda čerpána do rezervoárů a následně znovu použita v procesu získávání zlata. Po ukončení výroby zlata kalojemy postupně vysychaly a zarůstaly vegetací. Obnažené části pak byly uměle zalesněny koncem 70. let 20. století. 1950

2005

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA ROUDNÝ V roce 1994 byla v oblasti kalojemů bývalého zlatodolu Roudný na návrh ČSOP Vlašim vyhlášena přírodní památka. Bývalé kalojemy jsou tvořené jemným pískem a toto stanoviště, imitující písečné přesypy, hostí společenstvo teplomilného hmyzu. Významný je výskyt svižníka písčinného. Písčitý podklad využívají samotářské včely, kutilky, hrabalky a další blanokřídlí. I když jsou kalojemy tvořeny jemnozrnným materiálem, jílová složka způsobuje lokální podmáčení. Na lokalitě kalojemů se tedy vyskytuje

15

Roudný

14 1

13

Archiv Technického muzea 1905

2 10

3 12

4

těleso kalojemů – současný stav

kruštík bahenní

Laby

11

9

5


6

Ramena

7

8



7

www.csopvlasim.cz

Za podpory:

běžně rákos obecný, i vzácné druhy jako kruštík širokolistý, kruštík bahenní a tolije bahenní. Většina plochy kalojemů ale zarostla či byla cíleně zasázena kulturou borovice lesní. Borový les způsobuje zastínění a postupný úbytek druhů otevřených písečných stanovišť.

foto: Martin Klaudys

ČERPACÍ STANICE A VODA V DOLE – ODBOČKA Z HLAVNÍ TRASY

ZASTAVENÍ č.

NAUČNÁ STEZKA ROUDNÝ Pro technologické činnosti při výrobě zlata bylo potřeba velké množství vody. Část byla získávána čerpáním důlních vod ze šachty Václav, část pak po odkalení přečerpáním technologické vody z kalojemů. Do dolu prosakovala neustále podzemní voda a tu bylo nutno nepřetržitě čerpat. Z dolu se denně čerpalo, pomocí tří elektrických čerpadel, 160 000 l vody, což zhruba pro představu odpovídá objemu 53 fekálních vozů.

Celková potřeba vody za provozu dolu byla větší než se získalo čerpáním z dolu a recyklací technologické vody, a proto se přikročilo ještě ke stavbě nádrží na Ramenském potoce. Vedle nich pak byla zřízena v letech 1903–1904 čerpací stanice osazená dvojicí čerpadel o výkonu každého z nich 900 l za minutu. Archiv Technického muzea 1905

Nasávací potrubí bylo ve spodní nádrži, která byla cca 4 m hluboká. Horní nádrž sloužila spíše k zachycování kalů přinášených potokem. Objem nádrží byl 6 000 m3. Voda pak byla přečerpávána, podobně jako voda z kalojemů, do dvou plechových rezervoárů. Chod čerpací stanice v letech provozu kontroloval jeden pracovník. Dnes je zařízení z větší části odvezeno. Místy se zachovala část potrubí.

ZATÁPĚNÍ DOLU PODZEMNÍ VODOU Důl se zatápěl podzemní vodou, kterou bylo nutné neustále čerpat. Po přerušení provozu v roce 1930 bylo báňským úřadem nařízeno vyčerpávat z dolu vodu jednou za 3–4 dny. To se dělo až do října 1931. Potom se důl začal zatápět. Vývoj čerpání podzemní vody je znázorněn na obrázcích níže.

Václav

Václav

Václav

Václav

Václav

48 m

50 m 170 m

230 m 480 m 15

Roudný

14 1

13

11

1945

Fotografie čerpací stanice z roku 1930

2 10

3 12

4

1939

Laby

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

1949

1954

2012

8

STOUPOVÉ ÚPRAVNY A ELEKTROCENTRÁLA Drtírna

Centrem závodu na zpracování zlata byla typická stupňovitá budova stoupových úpraven vybudovaná kolem roku 1902. Ze severní strany k ní přiléhala budova elektrocentrály s kotelnou a 33 m vysokým komínem.

1 2 3 4 5 6 7

kruhový výklop drtič vnitřní násypka vnější násypka zásobník stoupy amalgamační stoly

viz. obr 3

ZASTAVENÍ č.


9

8 chytač amalgamu 9 proudové přístroje a prolévky 10 hořejší splavy Ferrarisovy 11 rmutový žlab 12 prolévky a nálevky 13 vodovod 14 nálevky spodní 15 spodní splavy Ferrarisovy

Stoupové úpravny amalgamační stoly

viz. obr 4 obr. 4

viz. obr 5

BUDOVA ELEKTROCENTRÁLY

výška normálního muže

Detail stoup

Fotografie z roku 1905, archiv Národního muzea

BUDOVA STOUPOVÝCH ÚPRAVEN Hlavní budova stoupových úpraven byla výškově rozčleněna do třech úrovní. Proces zpracování probíhal v úpravnách od shora dolů.

obr. 1 15

Roudný

14 1

13

Laby

11

2 12

4

obr. 2

V budově elektrocentrály se nalézaly celkem tři kotle (obr. 1), které vyráběly páru pro parní stroj, jenž byl připojen na generátor elektrického proudu. Ročně se v topeništích parních kotlů spálilo kolem 4 000 t uhlí. Část energie z parního stroje byla využívána pro pohon strojů k drcení rudy (obr. 2) ve stoupových úpravnách. Fotografie z roku 1930, archiv Hostek

Nahrubo nadrcená ruda byla vozíky přivážena od drtírny v horní části budovy a byla sypána do čtyř zásobníků, které pojmuly 300 t horniny. Pod zásobníky byly stoupové baterie se 30 pěcholy, kterými se na principu hmoždíře drtila ruda na písek. dále popisek u obr. 4

10

3

9

5


6

Ramena

7

8


Písek se míchal s vodou na takzvaný rudný rmut, který vytékal na amalgamační stoly. Jednalo se o mírně nakloněné rtutí pokryté stoly, přes které protékal rmut a obsažené zlato se slučovalo s rtutí na amalgám. Po určité době se amalgám ze stolů sebral a dopravil do laboratoře k dalšímu zpracování. Fotografie z roku 1930, archiv Hostek


www.csopvlasim.cz

Za podpory:

obr. 3 a b c d e f g h i j k l m

stoupové koryto podložka pěcholová bota pěcholová těžká spojka stvol pěcholu žabka řemenice stoupová palec prsten samočinné podávací zařízení přítok vody zadní otvor síto koryta stoupového

obr. 5 Amalgamací se získalo cca 65 % zlata obsaženého v rudě, procesem chlorovacím pak cca 14 % zlata. Během 2. světové války bylo vyrabováno zařízení úpraven a budovy chátraly. K zbourání budov došlo koncem 50. let. Do současnosti se zachovaly fundamenty parních strojů na podlaze bývalé elektrocentrály a mohutné betonové základy, na kterých bývalo uchyceno stoupové koryto. Fotografie z roku 1930, archiv Hostek

ZASTAVENÍ č.


LABORATOŘ

10

Nedaleko šachty Václav byla po převzetí dolu anglickou společností postavena budova laboratoře s hutí (obr. 2). V přední části se prováděly analýzy vzorků a konečné zpracování amalgámu. V zadním traktu byla dílna a skladiště.

obr. 1 Tzv. hessenský tyglík používaný při konečném zpracování amalgámu.

PŘEDNÍ ČÁST LABORATOŘE: ANALÝZY VZORKŮ

obr. 4

15

Vzhledem k tomu, že zlato v dole bylo většinou pouhým okem neviditelné, bylo nutné dělat velké množství rozborů rudy, podle kterých se řídil postup těžby. Postup byl následující: Vzorky odebírali v dole na čelbách na pokyn důlního inženýra spolehliví pracovníci – prubíři. Provedl se zásek cca 20 mm široký a 5 mm hluboký přes celý profil chodby. Vzorek se zachytil do kožené brašny, byl opatřen číslem a doručen do laboratoře k analýze (obr. 4). V letech 1904–1930 bylo provedeno více než 100.000 analýz. K analýzám se využívaly malé hliněné kalíšky (obr. 5).

Roudný

14 1

13

obr. 5

Laby

11

2 12

obr. 6

Konečné zpracování amalgámu mělo několik fází. Nejprve se zlatý amalgám přinesený z trezoru vložil do hessenských tyglíků (obr. 1). » Naplněné tyglíky (cca 3/4 objemu tyglíku) se vložily do tavicí retorty (obr. 6). » Retorta se uzavřela a zasadila do retortové pece vytápěné dřevěným uhlím (obr. 8). » Při zvýšení teploty se z amalgámu odpařovala rtuť, která ve formě par unikala trubicí, aby pak byla ochlazována a jímána. Proces destilace trval asi 1,5–2 hodiny. V tyglících zůstalo surové zlato.

obr. 7

V další fázi se surové zlato vložilo do většího grafitového tyglíku, který byl opatřen pokličkou. » Grafitové kelímky se vkládaly přímo do větrné pece, která se vytápěla koksem. » Po roztavení se tyglík pomocí kleští vyjmul a zlatá tavenina se odlívala do připravených zahřátých forem, které byly před tím vymazány sazemi. » Po vychladnutí se zlatá cihla vyklopila z formy a oklepala se struska, která se vracela zpět do procesu zpracování.

9

5


6

Ramena

7

8



obr. 3

ZADNÍ ČÁST LABORATOŘE: KONEČNÉ ZPRACOVÁNÍ AMALGÁMU

10

3

4

obr. 2

www.csopvlasim.cz

Za podpory:

obr. 8

Cihly měly rozměr 8 x 16 x 6 cm a vážily kolem 8 kg (obr. 7). Zlato bylo světle žluté a obsahovalo asi 1/3 stříbra. V tavírně se zpracovávala i surovina z louhovny, kdy se rovnou tavila v grafitových kelímcích s přísadou ledku, sody a boraxu. Laboratoř se používala i po ukončení těžby ve 30., 40. a 50. letech 20. století (obr. 3). Po roce 1956 po ukončení průzkumů byla budova opuštěna a zchátrala (obr. 8). Dnes stojí jen zbytky zdí a komín. Většina zařízení byla odvezena a zlikvidována. V okolí laboratoře ještě dnes nacházíme zbytky použitých tavících tyglíků.

ŠACHTA VÁCLAV A PRÁCE POD ZEMÍ Šachta Václav je situována při východním okraji rudného tělesa. Byla zaražena v roce 1784 za auergspergského dolování za účelem lepšího větrání dolu. Poté co důl koupila anglická společnost stala se hlavní šachtou dolu. Profil šachty byl rozšířen na 2,2 x 4,9 m a hloubka na 112 m. Od této doby byla hloubka pater počítána od ohlubně šachty Václav.

15 14 1

13

Fotografie z roku 1930

2

Výsypky rudy

10

3 12

4

Vydobyté prostory se zakládaly jalovinou nebo pískem. Protože zlato nebylo většinou viditelné, řídila se těžba podle analýz zlata, které se na základě odebraných vzorků denně prováděly. Po válce byla těžní věž stržena a šachta byla překryta betonovými překlady, které jsou patrné. Rovněž budova drtírny byla zbourána. Zachoval se pouze zbytek zdiva strojovny. Fotografie z roku 1930

Laby

11

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

11

Zlato se v podzemí dobývalo na 14 patrech (60–420 m). Na novém patře se vyrubal překop k nejbližší poruše. Z těchto chodeb se pak razily komíny na vyšší patro. Obvyklá vzdálenost komínů byla 10–20 m. Z komínů pak probíhala vlastní těžba, kdy se směrem od komínu těžila pracovní tabule – ústup. Ústupy bývaly široké 4 m a vysoké 2–3 m. Pracovalo se většinou ručně, kdy se pomocí nebozezů a kladiv navrtávaly otvory pro nálože. Pouze při ražbě chodeb a komínů se používala pneumatická vrtací kladiva. Po odpálení náloží byla rudnina odvážena ke komínu a pak dále k těžní šachtě. Fotografie z roku 1930

V roce 1905 došlo k prohloubení jámy na konečnou hloubku 170 m. Nad ohlubní byla postavena nová těžní věž z válcovaných železných dílů. Osa lanových kotoučů byla ve výšce 20 m a lanové kotouče měly průměr 1 600 mm. Nad šachtou Václav byl instalován parní těžní stroj o výkonu 84 koňských sil. Pára pro pohon stroje byla přiváděna 150 m dlouhým parovodem od kotelny v elektrocentrále. Ve výšce 11,8 m byl na těžní věži dřevěný most, po kterém se od náraziště šachty dopravovala vytěžená ruda ve vozících ke kruhovým výklopům nad drtírnou. To byla velká dřevěná budova, která stála nedaleko šachty.

Roudný

ZASTAVENÍ č.


Za podpory:

VELKÝ OBVAL A STAŘINY

Nejvýraznější povrchový útvar na severozápadním svahu vrchu Roudný se nazývá Velký obval nebo také Velká propadlina. Je to prohlubeň o rozměrech cca 150 x 60 m. Východní stěna byla původně 30 m vysoká. Jedná se o rozsáhlé pozůstatky historických důlních činností, která jsou situovány v místě, kde ložisko vycházelo k povrchu. Patrně ve středověku vznikl rozsáhlý povrchový odkliz navětralých částí ložiska.

ZASTAVENÍ č.


12

Vytěžený materiál byl odvážen ke zpracování do údolí Roudenského potoka. Po vydobytí svrchních partií se přikročilo k ražbě prvních štol a šachet. Pozůstatky středověkých prací byly později nalezeny při těžbě v 18. století i začátkem 20. století na patře v 60 m. Další rozsáhlé změny následovaly od začátku moderní těžby koncem 19. století a především v období let 1904–1930. Za této éry byla řada starých jam otevírána a zkoumána. Potom sem byla odvážena hlušina a odpadní písky.

Vyznačení polohy velkého obvalu na Fischerově důlní mapě z let 1788–1790 (žlutá barva).

Pohled na stařiny a šachtu Václav.

Snímek z roku 1905.

Bylo zde několik komínů. Na jižním okraji poblíž západní přístupové cesty byl situován i komín č. 24, který sloužil jako nouzový východ z dolu a také pro fárání mužstva. Nad komínem byl postaven elektrický vrátek. Po 2. světové válce, kdy byla šachta Václav nesjízdná, se komín používal i k dopravě materiálu do dolu.

K zajímavostem patří, že koncem 19. století přebýval v jedné ze starých středověkých štol, které ústí ve Velkém obvalu, poustevník Zemánek. Zanedlouho po obnovení těžby společností Stantien a Becker zemřel a byl pochován ve Šlapánově. Kdysi obnažené stěny Velkého obvalu zarůstají vegetací, přesto jsou patrné zbytky starých dobývek a štol. U severního okraje je patrné zavalené ústí štoly č. 3.

15

Roudný

14 1

13

Laby

11

2 10

3 12

4

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

Jáma Jindřiška byla založena v roce 1894 na severozápadním svahu Roudného, během kutacích prací v období let 1885–1901 sloužila jako hlavní těžní jáma, později jako větrací. Profil šachty byl 4 x 2 m.

ŠACHTA JINDŘIŠKA (HENRIETA)

ZASTAVENÍ č.


13


Po převzetí dolu anglickou společností byla úpravna zrušena a šachta Jindřiška sloužila už jen jako větrací jáma. Část budov pak sloužila k ubytování především svobodných dělníků. Říkalo se jí kasárna. Ještě před 2. světovou válkou byla většina budov zbořena. Dnes je patrný velký šachetní obval. Oblasti bývalého odkaliště se dřív říkalo „na žlutých píscích“. Fotografie z roku 1930

V oblasti šachty Jindřiška stojí rovněž někdejší vila ředitele (čp. 34), která nám dává představu o umístění dalších původních budov. V místě bývalé úpravny se zachoval fundament strojního zařízení. Ohlubeň šachty je zasypána a na povrchu není patrná. Nalézá se po levé straně silnice do Labů. Vedle silnice stojící budova byla postavena později a nepatří k původním objektům. Pohlednice z roku 1905 15

Roudný

14 1

13

Laby

11

2 10

3 12

4

První patro bylo založeno v hloubce 42 m a druhé pak v hloubce 72 m, což odpovídá patru 112 m na šachtě Václav. Šachta Jindřiška byla opatřena těžním strojem o výkonu 15 koňských sil. Zpracování probíhalo na stejném principu jako v později vystavěné budově stoupových úpraven. Získávalo se cca 2,5–3,75 kg zlata za 14 dní.

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

ZASTAVENÍ č.


HORNICKÁ KOLONIE

Po zbourání starých dřevěných domků byla na jejich místě vybudována hornická kolonie. Sloužila k ubytování zaměstnanců zlatodolu. Jedna bytová jednotka pro horníky byla tvořena pokojem, kuchyní a toaletou. V kolonii byla také postavena pekárna, kde se pekl chléb.

Na okraji hornické kolonie stojí budova Kučerovy hospody (zvaná také „Dolní hotel roudenský“ nebo „U zlatého rohu“). V 70. a 80. letech objekt sloužil jako ubytovna a zázemí pro pracovníky geologického průzkumu, který v té době na Roudném probíhal. Dnes slouží objekty bývalé kolonie jako obytné domy obce Roudný a v Dolním hotelu je otevřena hospoda.

Plány z roku 1913

15

Roudný

14 1

13

Laby

11


2

UKÁZKA SLAVNOSTNÍCH HORNICKÝCH UNIFOREM

Horníci přebývající v hornické kolonii navštěvovali nedaleký kostelík, který se nachází v obci Libouň vzdálené cca 2 km SZ od Roudného. Kostel sv. Václava byl postaven v románském slohu a nalézá se na malém návrší uprostřed vesnice. Podle místní tradice jej ve středověku postavili horníci z Roudného. Přesné datování výstavby kostela není známo, odhaduje se však, že stavba pochází z přelomu 12. a 13. Století.

Dlouholetý pracovník zlatodolu naddůlní Antonín Chmelenský

10

3 12

4

ROMÁNSKÝ KOSTELÍK SV. VÁCLAVA V LIBOUNI

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

14

V KRBLINÁCH – STŘEDOVĚKÉ ÚPRAVÁRENSKÉ HALDY

V tomto místě se nacházejí rozsáhlé haldy, které byly zpočátku pokládány za pozůstatky starých důlních prací. Není to však úplně přesné, neboť je patrné, že na rozdíl od starých pinek se zde nenalézají typické trychtýřovité prohlubně. Z charakteru zde deponovaného materiálu lze usuzovat, že jsou to haldy po propírání rudniny. Dobu jejich vzniku lze klást do období středověku.

ZASTAVENÍ č.


Materiál byl patrně těžen na severozápadním svahu Roudného, kde vznikl Velký obval. Vytěžená navětralá ruda ze svrchních partií ložiska pak byla drcena a propírána vodou v údolí roudenského potoka. K plavení se používaly dřevěné žlaby (obr. 1), kde se těžké kousky zlata zachytávaly v zarážkách u dna žlabu a lehčí částice byly unášeny dále proudem. Propraný materiál byl pak ukládán na haldy. obr. 1

K rozmělňování rudy se ve středověku, asi od 13. století používaly kamenné mlýnky na rudu. Jejich žernovy mají charakteristické koncentrické rýhování. Podobné mlýnské kameny byly nalezeny nedaleko od Roudného (obr. 2).

obr. 2 Můžeme odhadnout, že na haldách V Krblinách je uloženo asi 200 000 m3 materiálu.

15

Roudný

14 1

Co se týče množství zlata získaného během středověku při zpracování tohoto materiálu, hrubé odhady hovoří o cca 1 t zlata, která mohla být vytěžena.

13

Laby

11

2 10

3 12

4

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

15

CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST BLANÍK

ZASTAVENÍ č.

NAUČNÁ STEZKA ROUDNÝ Výnosem ministerstva kultury ČSR byla v roce 1981 zřízena na ploše 2 41 km Chráněná krajinná oblast Blaník. Pro CHKO Blaník je typický kopcovitý terén s dominantním masivem Blaníků a s nápadným prolomem Blanické brázdy, kterou protéká řeka Blanice. V oblasti jsou vyhlášeny tři přírodní rezervace (Velký Blaník, Malý Blaník a Podlesí) a dvě přírodní památky (Částrovické rybníky, Rybník Louňov) o celkové rozloze 107 ha a 22 památných stromů. Zdejší krajina nemá s výjimkou masivů Blaníků, Křížovské a Kondracké hůry nápadně vystupující vrchy a hluboká údolí, vyznačuje se spíše táhlými svahy a rozsáhlými lesnatými hřbety a návršími. Z geologického hlediska leží v území tzv. českého moldanubika s hlavní horninou dvojslídnou pararulou

(z té je i jeden ze základních kamenů Národního divadla v Praze). Dosud bylo v CHKO nalezeno 20 zvláště chráněných druhů rostlin (např. bazanovec kytkokvětý, prstnatec májový, rosnatka okrouhlolistá, všivec lesní aj.).

zde se nacházíte samota Březina s motivem Velkého Blaníku v pozadí LEGENDA

hranice CHKO

hranice maloplošných chráněných území 15

Roudný

památné stromy

14 1

13

Laby

11

harmonická kulturní krajina CHKO Blaník

2 10

3 12

4

prstnatec májový v přírodní rezervaci Podlesí

9

5


6

Ramena

7

8



www.csopvlasim.cz

Za podpory:

1

ÚVODNÍ ZASTAVENÍ HISTORICKÝ PŘEHLED NAUČNÁ STEZKA ROUDNÝ

Recommend Documents