1. vydání – březen 2016
Úvodní slovo Vážení a milí čtenáři, John Galsworthy kdysi napsal: " Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro i laskavost, které mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť ji neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou…“ Mějme tedy na paměti jedinečnost každého okamžiku, kterého se nám dostává a prožívejme jej naplno a dobře. Užívejme si všech krás, které kolem sebe můžeme spatřit, rozkvetlé jabloně, sedmikrásky v trávě, zpěv skřivanů na blankytném nebi, dotyk májového vánku na tváři… A pokud můžeme někomu přispět slovem, nasloucháním či jinou pomocí, využijme tuto možnost, neboť nepůjdeme znovu touto cestou. Krásné jarní dny Vám ze srdce přeje Ředitelka
Oslava Jubilantů Ve středu 2. března se konala v našem domově první letošní oslava jubilantů. Při odpoledním posezení u kávy a zákusku se sešli klienti, kteří slavili své životní jubileum v prvním čtvrtletí tohoto roku. O krásný hudební program se postarala Základní umělecká škola Tovačov.
Věra Nociarová Marta Gruntová Věra Krhutová Marie Strnadová Jarmila Tomečková Anežka Obzinová Miluška Pavlíková Ludmila Hanelová Dagmar Krajíčková Emilie Kadlecová Růžena Včelová Anna Nesňalová
Kornelie Peková Anna Strnadová Anna Hradilová Josef Bejdák Květoslava Vágnerová Marie Ježková Vlasta Habáňová Blažena Černošková Milada Hajnová Jarmila Groharová Libuše Šamánková Josefa Zástěrová
Do DS Tovačov jsme přivítali tyto klienty:
Věra Bartoníčková Milada Gallasová Vlasta Habáňová Ludmila Hanelová Pavlína Harestová Olga Ježáková Jiří Kaláb František Kocourek Zdeněk Kovář
Miroslava Morávková Miloslava Nasswettrová Ivo Pavlík Miluška Pavlíková Zdenka Skokánková Marie Stadníková Blanka Vyhnálková Naděžda Zatloukalová
Rozloučili jsme se:
Zdeněk Ambrož Josef Brázda Jindřiška Egertová Marie Formánková Růžena Hanzlíková Mária Holubová - odchod Zdeněk Kovář Anežka Kunková Ludmila Lechnerová Františka Míková Oldřich Miller
Miloslava Nasswettrová Marie Opršalová Růžena Pešlová Františka Richterová Vojtěška Sedláčková Lubomír Šmída Věra Špalková Slavomil Tepřík Jindřiška Vaníčková Růžena Zedková
Přesazování květin Jelikož k Jaru také neodmyslitelně patří přesazování květin, příprava zahrádek a zdobení oken domovů, rozhodli jsme se, že si jen tak pro radost přesadíme pár jarních kytiček a zútulníme si i naše oddělení. Pustili jsme se do toho s vervou a za chvíli bylo vše hotové.
Koblížky Společnými silami si klienti také smažili koblížky. Za asistence sestřiček si vymíchaly vláčné těsto a po vytvoření kuliček smažily malé, zlaté koblížky, které provoněly celé oddělení. Nakonec si uvařily čerstvou kávu a na svých výtvorech si velice pochutnaly.
Zabíjačka Jelikož je i v prvních měsících nového roku stále sezóna zabíjaček, tak našim klientům sestřička Jaruška donesla pěknou výslužku. K mání byly jitrnice, jelita, tlačenky i dokonce zabíjačková polévka, která společně s ostatními zabíjačkovými pochutinami všem klientům velmi chutnala. Samozřejmě, že všechny tyto dobroty klienti zapili vychlazeným pivem ☺
Luštění křížovek Velmi oblíbené u našich klientů je luštění nejrůznějších druhů křížovek a hádanek. Nejen, že tím procvičíme mozkové buňky, ale také se pobavíme a od srdce zasmějeme.
Víkendové loupání ořechů Dne 12. – 13. 3. 2016 se konalo v dílně klientů loupání ořechů. V sobotu nebyla příliš velká účast a zájem od klientů. Jen jediný p. Souček se rozhodl přiložit ruku k dílu a ochotně během chvíle sám nalouskal dvě přepravky ořechů. V neděli mu již přišel na pomoc p. Kaďorek a pí Kodymová. Práce jim šla pěkně od ruky, navíc si při práci příjemně popovídali a během nedělního dopoledne měli veškerou práci kolem loupání ořechů hotovou. Dostálová Hanka
Malování obrázků Klientky na našem oddělení si rády namalují nebo vybarví pastelkami různé obrázky, jen tak pro radost. Ke kreslení si vždy uvaříme výbornou kávu, popovídáme si a zároveň i procvičíme prsty na rukou. Na konci této aktivity si každá svůj obrázek vezme a vystaví na poličku na svém pokoji.
Čtení povídek Zimní počasí trvá již dlouho, je málo sluníčka, a tudíž nálada je trochu skleslá. Rozhodla jsem se potěšit klienty vzpomínkami na přicházející Jaro. Vybrala jsem k tomu knížku, kterou napsal James Herriot s názvem „Moje nejmilejší kočičí historky“ a četla jsem klientům povídky o jarních příhodách kocoura Bleska. Pozorně mi naslouchali a byli zvědaví, jak to s tím kocourkem dopadne. Naštěstí všechno dobře dopadlo a klientům se spravila nálada.
Procvičení jemné motoriky Ve volných chvílích s našimi klienty procvičujeme jemnou motoriku.
MDŽ Obrovskou radost vyvolala i letošní oslava Mezinárodního dne žen. Ani zaměstnanci oddělení Vital 1 na tento svátek nezapomněli. Zkrátka i tento sváteční den naše klientky dříve zažívaly, a tak jsme ho slavili i u nás. V úterý 8. 3. 2016 v den MDŽ se tak v jídelně sešly klientky, které byly obdarovány květinou z prvních vonících narcisů. Pracovnice sociální péče si tak s klientkami popovídaly o tom, jak bývaly obdarovávané. Buď jako maminky, babičky, nebo dokonce i v práci dostávaly kytky od svých spolupracovníků, či dokonce od svého šéfa. Po předání květiny se rozezněla na oddělení hudba v podání klienta pana Vodáčka, který tak hrou na housle přišel popřát našim klientkám. Společnost žen potěšil i pan Šťastný. Pak už přišel správný čas na pohoštění, popíjení kávy, zpěv a především vzpomínky. Překrásné reakce, nekonečné úsměvy a dokonce i slzičky dojetí byly důkazem toho, jak důležitý tento svátek a oslava ženskosti pro většinu klientek je.
Palačinky paní Boženky Jsem koordinátor péče pí Kavkové Boženky. V současné době zpracovávám její biografickou knihu. V neděli 14. 2. 2016 jsme se s paní Boženkou dohodly, že v rámci aktivity uděláme palačinky s povidly, které jí dělávala maminka. Z biografie vyplynulo, že měla na maminku velkou citovou vazbu a smažení palačinek ji připomnělo její dětství. Paní Boženka byla velmi spokojená a na palačinkách si pochutnala.
Smažená vajíčka Jednoho dne mě oslovila pí Medková s prosbou, že už dlouho má chuť na smažená vajíčka. A tak slovo dalo slovo a řekla jsem jí: „Proč ne“. A tak jsem přinesla vejce, cibuli, trochu omastku, chleba a večeře byla za malou chvíli hotová.
Zpracování úrody jablek Sice již nastalo jaro, ale ještě se v mnoha domácnostech najdou uskladněná jablka z podzimní sklizně. A jelikož naši uživatelé ví, že jsou jablka zdravá, požádali své rodiny, zda by jim nějaká ta jablka nepřinesly. Poté si s rádostí upekli jablkový štrúdl nebo uvařili kompot. Práce jim šla od ruky a o tom se můžete přesvědčit sami ☺
Odpoledne s pohybem a čtením Jedno březnové odpoledne jsme se rozhodly protáhnout ztuhlá těla. Společně s paní Gallasovou a za pomoci pojízdného chodítka jsme prošly chodby našeho oddělení. Unavené nohy jsme nechali odpočinout na odpočívadle u pokoje paní Vojáčkové, která je bývalou pracovní kolegyní paní Gallasové. Obě dámy zde vedly družný hovor na téma: „Staré časy ve službách zdravotnictví“. Pojízdné chodítko posloužilo k protažení postav i dalších našich klientek, např. paní Šmardové nebo paní Medkové. Po menší fyzické námaze jsme si dopřály trochu pasivního odpočinku u pěkné knížky, kterou napsala pí Božena Němcová. Pohádka O Bílém hadu, ve které má hlavní slovo láska a věrnost, zaujala především paní Mráčkovou. Společně jsme strávily klidné odpoledne plné fyzického vyčerpání a duševní pohody.
Smyslová aktivizace na našem oddělení I na našem oddělní pracujeme s konceptem Smyslové aktivizace.
Šibřinky V období plesové sezóny jsme se s kolegyněmi z oddělení rozhodly, že pro klienty uspořádáme Šibřinky. Této akci předcházely velké přípravy, do kterých se zapojily
jak klienti, tak i sestřičky. V předcházejících aktivitách se vyráběly masky, zdobily stoly, roznášely pozvánky. V den konání Šibřinek klientky připravily jednohubky a naleštily skleničky na víno. Přípravy u klientů probíhaly prostě ve velkém. Všichni přišli pěkně oblečeni, pro některé ženy byla důležitá i úprava účesu. Klienti zpívali, tančili, vzpomínali a dobře se bavili. Když se před večeří rozcházeli, děkovali sestřičkám za velmi příjemně strávené odpoledne.
Velikonoce Velikonoce jsou pro křesťany nejvýznamnějším svátkem v roce. Oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista a pro nás pro všechny jsou svátkem Jara. Uživatelé se za pomoci sestřiček zapojili do výzdoby oddělení. Výrobky vytvářeli v různých aktivizacích.
Narozeniny klientů z našeho oddělení Na našem oddělení jsme ze srdce popřáli našim klientům k narozeninám. Své narozeniny oslavila pí Květoslava Vágnerová, pí Marie Tylová a pí Marie Oherová. Všem oslavenkyním přejeme všechno nejlepší, hlavně hodně zdraví a pohody.
Nové oddělení ReVITAL Jak začít? To byla otázka, která nám všem vrtala hlavou. Věděly jsme, že chceme pracovat jinak než doposud. To znamená pečovat nejen o tělo, ale hlavně o duši klienta. Chceme nastolit domácí prostředí pomocí biografie. Nastavit péči o klienta a zaměřit se na psychiku a socializaci. Vytvořily jsme týdenní harmonogram, který má klienty orientovat v čase, například v neděli se peče koláč a odpoledne se pouští film pro pamětníky. Sobota je ve znamení úklidu. Pracujeme rovněž s pamětí klientů, jemnou motorikou, a také je zapojujeme do běžných denních činností na oddělení. Klientky si samy myjí hrnečky od kávy, pomáhají s úklidem prádla, za asistence personálu připravují a servírují kávu ostatním. Vytvořily jsme koutky na chodbách, např. kadeřnický, který je u koupelny, nebo šicí, který je u sesterny. Tyto koutky slouží jako orientační body na oddělení. Červenou nití je a bude pro nás biografie každého klienta. Dále s ní související aktivizace pomocí smyslů a u klientů s vysokým stupněm regrese pak Bazální stimulace. Zatím jsme na začátku a je pravda, že půjde o dlouhý a bolestivý proces. Chceme pracovat hlavně samy na sobě, uvědomovat si, co děláme dobře a co špatně. Na tyto věci poukazovat s citem a taktem. Navzájem se vychovávat a vzdělávat se. Učíme se chybami a chyby dělá každý. Děkujeme za každou sebemenší podporu a pochvalu, jsme přístupné novým nápadům i objektivní kritice. Tak děvčata, mějme se rády a bojujme!
Jaro na vesnici za dřívější doby a trochu jinak Jaro se vždy přihlásí příchodem teplých dní, které vlastně každý rok probudí život na vesnici. Začnou se vracet ptáci, kteří na zimu odletěli do teplých krajin. Vlaštovky si začínaly stavět svá hnízda ve chlévech, jiřičky si stavěly hnízda venku pod střechou, které jim však většinou obsadili vrabci, proto si musely postavit hnízdo nové. Teplo vylákalo i včeličky k proletění a vyčištění úĺů od uhynulých včeliček. Některý rok na první jarní dny bylo tak teplo, že děti již začaly chodit bosky. Z vrbových proutků pletly tatary na mrskut. U silnějších větví po otloukání bylo možné stáhnout kůru na výrobu píšťalky. Jaro je vlastně nejkrásnějším obdobím roku, je rozkvetlá celá Haná, kvetou ovocné stromy a keře, okrasné keře a rostliny pěstované na zahrádkách. Pozadu nezůstávají ani louky se svou svěží zelenou barvou a žlutými květy kozí brady, modrými zvonky a dalšími kvetoucími rostlinami. Krtci se na loukách přihlásili krtičinci. Opravovaly se škody způsobené zimními mrazy. Obytné budovy měly na ulici vápennou omítku, která se líčila rozředěným vápnem, u některých domů obarveným vápnem. Jako pohyblivé lešení byl používaný vůz s korbou, na kterou byly položené sochory s deskami. Na dvorech se začala objevovat vylíhlá kuřátka s kvočnou, která je starostlivě hlídala a zahnala každého, kdo se k nim přiblížil a občas je ukryla ve svém peří. U rodin, které měly dcery, se chovaly i husy pro peří, které se v zimě dralo. Draným peřím se plnily peřiny. Vylíhlá housátka se dávala na dvoře do ohrádky společně se starou husou. Děti, když přišly ze školy, měly za úkol je chodit pást. Ohrádka, až byla housata starší, se přemísťovala po trávě. Tady již stará husa nebyla, protože je opustila. Kvočny se používaly také i pro vylíhnutí kačen, které kvočně utekly do každé kaluže. Každá rodina měla jednu i dvě kozy. Na velikonoční svátky se jedno i dvě kůzlata přinesla k člověku, který se živil vykupováním kůží a zabíjením drobných zvířat, ze kterých si za tu práci stahoval kůži. Choval také obecního kozla, proto musel kvůli zápachu jak z kozla, tak také z kůžek bydlet mimo vesnici. Za teplých dní vyšli na náves i výměnkáři sednout si na lavičku na kus řeči. Výměnkáři - to byli vlastně důchodci, kteří když předali grunt k hospodaření, vždy nejstaršímu synovi, bydleli potom ve výměnku, který byl na každém statku. Smlouvu o předání statku napsal notář a schválil soud. V této smlouvě bylo také napsáno, co dostanou výměnkáři pro svůj život každý rok. Když bylo později zavedeno důchodové pojištění, tak výměnkářské smlouvy zanikly. Co je to grunt? To je statek, ke kterému patří určitá pole a ty se nesmí oddělit. Oddělením kterékoli parcely, to již
nebyl grunt. Sourozenci mohli dědit jen pole přikoupené. Sedláci, kteří uznávali grunt, se bránili proti scelování pole. Končím s jarní dobou, již nevím, co bych ještě doplnil, snad jsem tam napsal všechny zajímavé běžně neznámé věci Bohumil Kyselý
Stařenka a taxikář Tento příběh ukazuje, co schází dnešní společnosti. Úcta k bližnímu, láska k člověku, sebeobětování, vzájemná sebeúcta a mnoho dalších vlastností pro vzájemné spolužití Přijel jsem na zadanou adresu a zatroubil. Po několika minutách čekání jsem zatroubil znovu. Měla to být moje poslední jízda toho dne, a tak jsem si říkal, že bych mohl odjet, ale místo toho jsem auto zaparkoval, šel ke dveřím a zaklepal. "Chviličku", ozval se za dveřmi slabý hlas starší ženy. Slyšel jsem, jak tam něco táhne po zemi. Po dlouhém čekání se dveře otevřely. Stála přede mnou malá, přibližně devadesátiletá žena. Byla oblečená v hedvábných šatech a klobouček se síťkou, jako v nějakém filmu ze čtyřicátých let. Vedle ní stál na zemi malý kufřík. Byt vypadal, jako by v něm nikdo po mnoho let nebydlel. Všechen nábytek byl zakrytý prostěradly. Na stěnách nebyly hodiny, na poličkách nebyly ani hrnečky ani nějaké ozdůbky. V rohu stála kartónová krabice plná fotografií a skleněného nádobí. "Pomohl byste mi odnést tu tašku do auta?", požádala mě. Odnesl jsem zavazadlo do auta a vrátil jsem se, abych pomohl té ženě. Chytla se mě za ruku a pomalu jsme šli k vozu. Neustále mi děkovala za laskavost. "To přece nic není", řekl jsem jí,"snažím se jen chovat se ke svým pasažérům tak, jak bych chtěl, aby se lidé chovali k mé matce". "To jsi opravdu hodný chlapec", řekla mi. Když jsme se usadili do auta, nadiktovala mi adresu a zeptala se, zda bychom mohli jet přes centrum."To ale není nejkratší cesta", upozornil jsem ji. "Ach ano, já vím", řekla."Já nespěchám. Jsem na cestě do hospice". Podíval jsem se do zpětného zrcátka. Její oči se leskly."Už nemám žádnou rodinu", pokračovala tichým hlasem."Lékař říká, že mi nezůstává moc času". Pomalu jsem natáhl ruku a vypnul taxametr. "Jakou cestou byste chtěla jet?", zeptal jsem se. Následující dvě hodiny jsme jezdili po městě. Ukázala mi budovu, kde kdysi dávno pracovala jako obsluha výtahu. Jeli jsme čtvrtí, kde s mužem žili jako novomanželé Přivedla mě ke skladu nábytku, v němž byl kdysi taneční sál, kam chodila ještě jako malá holčička. Občas mě požádala, ať zabrzdím před konkrétní budovou nebo uličkou. Seděla schoulená v koutku, beze slova. Najednou řekla:"Jsem již unavená, asi pojedeme". Jeli jsme mlčky na adresu, kterou mi dala. Byla to nízká budova, něco jako maličké sanatorium s příjezdovou cestou podél průčelí. Jakmile jsem zastavil, přišli k autu
dva ošetřovatelé. Opatrně jí pomohli vystoupit. Museli ji čekat. Otevřel jsem kufr, a zanesl její malé zavazadlo do dveří. Žena už seděla na kolečkovém křesle. "Kolik vám dlužím", ptala se a vytáhla kabelku."Nic", řekl jsem. "Vždyť si musíte vydělávat na živobytí", namítla. "Mám i jiné pasažéry", odpověděl jsem. Téměř bez přemýšlení jsem se k ní sklonil a objal ji. Ona mě také pevně objala. "Daroval jsi staré ženě trochu štěstí", řekla. "Děkuji ti". Stiskl jsem jí ruku a odešel. Dveře se za mými zády zavřely a byl to zvuk uzavírající další knihu života. Na zpáteční cestě jsem nebral žádné pasažéry. Jel jsem, kam mě vedly oči, ponořený do myšlenek. Nemohl jsem ten den ani s nikým mluvit. Co kdyby ta paní natrefila na nějakého naštvaného řidiče, nebo na někoho, kdo by nechtěl tak dlouho čekat? Co kdybych jí odmítl splnit její prosbu nebo co kdybych byl jen párkrát zatroubil a prostě odjel? Nakonec bych chtěl říct, že nic důležitějšího jsem ještě v životě neudělal. Jsme zvyklí si myslet, že náš život se otáčí v kruzích kolem velikých okamžiků, ale ty veliké okamžiky nás často zastihnou nepřipravené, protože jsou krásně zahalené tím, co někteří mohou považovat za maličkost.
Co se děje v jarní přírodě Všimli jste si, že nyní se nám znatelně prodloužila světlá část dne? Na začátku ledna jsme si mohli sluníčko užít jen 8 hodin denně. Nyní je to již přes 11 hodin světlé periody dne, tedy o tři hodiny déle a to už je pozitivně znát, nemyslíte? A celkově i toho vlastního slunečního záření přibývá a je i tepleji. Teploty už nepadají pod nulu a přes den je příjemných 10 a více stupňů. Lidé na tyto změny reagují odkládáním svrchních dílů oblečení, zvířata zase ztrácejí přebytečnou srst a peří. S tím odkládáním teplého oblečení ale ještě opatrně. Počasí v této době dokáže být zrádné. Zaposlouchali jste se již po ránu, jak se za poslední měsíc zvýrazňuje ptačí zpěv? Jsou to ptačí námluvy. Malí i velcí okřídlenci nás poctí svým štěbetáním, hlaholením i výrazným zpěvem. I to je znak přicházejícího jara, neboť probouzející se jarní příroda a teplé počasí přispívá k vábení zvířecích párů, ke stavění hnízd i ke snášení vajíček. Mnozí opeřenci se k nám vrací ze svých zimovišť v teplejších končinách. Naopak na sever odlétají ti jedinci, pro které je zimovištěm Česká republika. Převzato z webu příroda.cz
Červenka obecná
Čejka chocholatá
Jarní romance Jaroslav Vrchlický Trnka obecná Byl jednou jeden kouzelník, ten v ledném bydlel hradu, kol pás měl z jíní setkaný a sněhobílou bradu. Na hlavě věnec ze smrčin a z vybledlého kvítí, a na závoji mlhavém se křišťály mu třpytí. Tomu se jednou zastesklo v podzemní ledné sluji, i chtěl se jíti podívat, kam denně mraky plují. On dávno slyšel o zemi, kde v keři ptáče zpívá, kde v každé řeky rákosí se luzná víla skrývá. Kde slunko celý boží den si nezahalí líce, kde písní, vůně, hvězdiček a květů na tisíce. Vzal do ruky svůj hromný kyj, v plášť zahalil se úže, a těšil se, jak přivine ku zvadlým retům růže. A těšil se, jak zobjímá ty víly lehkonohé, a tak ve sladké naději juž kraje prošel mnohé. Však běda! Jaká proměna! i slunce před ním zchladlo, a když vzal kvítí do rukou, hned jeho dechem zvadlo.
Sasanka
Na řekách led, na zemi sníh, kam těkavý zrak hledne, kol jenom poušť, kol jenom smrt a nikde víly jedné! Kam vkročil, zas ten starý led, zas kroupy, sněhy, mrazy, i rozpláče se kouzelník a sám si hlavu srazí. A teplý vánek po poli zas pohrává si čile, a z těla kmeta - jaký div! sněženky vzrostly bílé. Křepelka volá pod mezí a v háji sedmihlásek, a luh, jak by ho posázel, jest plný sedmikrásek. A vrkoče si v rákosí zas proplétají víly již smutná zima zhynula, ó vítej, máji milý!
Modřenec hroznatý
Na přípravě tohoto čísla Občasníku se podíleli: Mgr. Lenka Olivová … úvodní slovo, povídání o Jaře, báseň Pracovníci DS … texty ze svých oddělení Bohumil Kyselý … Jaro na vesnici, Stařenka a taxikář Kristýna Čiderová … zpracování, tisk, distribuce
