Úvod Nový Zéland... 3

Peter Varga

Ekonomické efekty reformy Nového Zélandu

Obsah Úvod...................................................................................................................... 2 1

Nový Zéland .................................................................................................. 3 1.1

Základní údaje ..........................................................................................................3

1.2 Předreformní situace................................................................................................4 1.2.1 Předreformní období jako celek .........................................................................5 1.2.2 Příčiny neblahého vývoje ...................................................................................8 1.2.3 Výkonnost ekonomiky v předreformním období .............................................10 1.3 Reformy ...................................................................................................................12 1.3.1 Hlavní rysy reforem..........................................................................................13 1.3.2 Jednotlivé reformy............................................................................................14

2

Zhodnocení efektů novozélandské reformy ............................................. 20 2.1 Efekty na primární sektor .....................................................................................20 2.1.1 Definování primárního sektoru a jeho dílčích odvětví .....................................20 2.1.2 Faktory ovlivňující vývoj primárního sektoru..................................................30 2.1.3 Vývoj růstu primárního sektoru........................................................................32 2.2 Efekty na dynamiku firem.....................................................................................35 2.2.1 Vývoj firem v čase............................................................................................36 2.2.2 Malé a střední podniky .....................................................................................40 2.2.3 Exportní výkonnost ..........................................................................................45 2.3

3

Efekty na pracovní trh ...........................................................................................49

Efekty na makroekonomický vývoj.......................................................... 55 3.1

Pokusy o reformu ...................................................................................................55

3.2

Veřejný dluh............................................................................................................57

3.3

Index spotřebitelských cen a inflace .....................................................................60

3.4

Hrubý domácí produkt ..........................................................................................64

Závěr................................................................................................................... 68 Seznam použité literatury................................................................................. 71 Seznam tabulek, grafů a obrázků .................................................................... 76 Summary ............................................................................................................ 77 Keywords: .......................................................................................................... 77 JEL Classification: ............................................................................................ 77

-1-

Peter Varga


Úvod Od roku 1984 probíhaly na Novém Zélandu reformy týkající se celé řady oblastí ekonomiky a státního sektoru. Provádění reforem prosadila Labouristická strana v čele s Rogerem Douglasem, který byl toho času novozélandským ministrem financí. Hlavním cílem reforem bylo přetvoření ekonomiky Nového Zélandu do podoby tržního hospodářství s minimalizací státních zásahů a dotací do všech oblastí ekonomiky a zejména v oblasti zemědělství a exportní činnosti. Provádění novozélandských reforem upoutalo pozornost mnoha ekonomů i politiků na celém světě díky doposud nevídané razanci a komplexnosti provedení co se času i oblastí provádění týče. Samozřejmě podnětem pro provedení reforem byla ekonomická situace Nového Zélandu, kdy byla celá ekonomika jednou z nejvíce svázaných a regulovaných na světě a byla výrazně podlomena konkurenceschopnost potenciálních exportérů a firem, což nepřímo snižovalo světovou prestiž této země. Cílem této práce je kvantifikovat a vyjádřit ekonomické efekty reforem s pohledem na různé oblasti ekonomiky Nového Zélandu. Pochopitelně není možné provedení takovéto analýzy bez předchozího nastínění situace před reformami a alespoň částečného popsání reforem v konkrétních oblastech. Tato práce nabízí zhodnocení efektů reforem z různých dílčích pohledů, které poté tvoří ucelený pohled na ekonomickou situaci Nového Zélandu s důrazem na časový vývoj v reformních krocích. První část analýzy efektů se zabývá samostatným pohledem na primární sektor novozélandské ekonomiky, poté pohledem na dynamiku firem s detailnějším rozpracováním situace týkající se malých a středních podniků (SMEs) a exportní výkonnosti, což jsou oblasti s velkým vlivem na celkový vývoj ve firemní dynamice. Nakonec je provedena analýza pracovního trhu, která úzce souvisí s předchozími dvěma oblastmi a doplňuje pohled na celkový vývoj efektů reforem. Další část práce se zabývá rozborem vlivu reforem na makroekonomický vývoj Nového Zélandu. Nejprve je rozebrána ekonomická situace a efekty při pokusech o reformu před rokem 1984 spolu s teoretickými základy pro provedenou reformu labouristy. Poté se tato část zabývá rozborem efektů v důležitých makroekonomických oblastech jako jsou veřejný dluh, inflace a růst ekonomiky v podobě růstu hrubého domácího produktu. V každé části této práce se snažím danou dílčí oblast rozboru ještě rozčlenit s důrazem na časový vývoj, protože reformy neproběhly pouze v prvních letech od roku 1984, ale některé byly provedeny i v pozdějších dobách za působení jiných vlád než byla Labouristická strana. Pochopitelně největší důraz je kladen na období 1984 až 1990, kdy bylo provedeno nejvíce reforem, ale práce se snaží obsáhnout celé časové období až do současnosti. -2-

Peter Varga


1 Nový Zéland 1.1 Základní údaje Obrázek 1: Mapa Oceánie

zdroj: http://www.topsecretnet.com/intelink/werzit/maps/oceania.html

Nový Zéland je ostrovním státem s rozlohou necelých 269 000 km2 a 4,1 milionem obyvatel. Je tvořen dvěma protáhlými ostrovy – Severním a Jižním, které se od sebe liší zejména klimaticky. Nový Zéland byl objeven v roce 1642 a v devatenáctém století byl získán Velkou Británií, která ponechala obyvatelům samosprávu. Původními obyvateli byli Maorové, kteří na ostrově žijí dodnes. Dnes je země členem Britského společenství národů. Země je státním zřízením konstituční monarchií s parlamentní demokracií, hlavou státu je britský panovník, který je zastupován generálním guvernérem. Nejbližším sousedem Nového Zélandu je Austrálie vzdálená zhruba 1600 km, se kterou je Nový Zéland spojen řadou smluv a dohod, například Dohodou o volném obchodu (Free Trade Agreement) nebo neomezeným tokem pracovní síly a kapitálu v obou směrech. V mezinárodním měřítku je Nový Zéland aktivním členem mnoha mezinárodních organizací například Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), Organizace spojených národů (OSN), Světové obchodní organizace (WTO), Mezinárodního měnového fondu (IMF) nebo Světové Banky (WB). -3-

Peter Varga


Nový Zéland má smíšenou ekonomiku, která obsahuje sektory výroby, služeb a výkonný exportně orientovaný sektor zemědělství. Produkce v zemědělství je tradičně založená zejména na produkci mléčných výrobků, masa, vlny, ovoce a zeleniny. Celá ekonomika je proexportně orientovaná a exporty činí 32%1 z celkové produkce. Na příjmech z exportu se sektor zemědělství podílí 45%2, z čehož je patrné, že ekonomický růst země může být značně ovlivněn situací v zemědělském odvětví. Nový Zéland má bohaté nerostné zdroje, například černé uhlí, ropu a zemní plyn, ale těžba ropy nepokrývá celkové potřeby hospodářství a je proto do země dovážena. Právě závislost země na těchto dovozech staví Nový Zéland do situace, kdy jeho ekonomika může být ovlivněna vývojem světových cen těchto surovin. Nový Zéland se v zahraničním obchodě orientuje na Austrálii, USA, Japonsko a další asijské země. Hrubý domácí produkt ve stálých cenách roku 1995 byl v roce 2005 123,8 miliardy USD, roční růst HDP 3,7% a HDP na obyvatele 30 195 USD3. V tabulce 1 jsou informace týkající se Nového Zélandu přehledně uspořádány. Jedná se o aktuální údaje z roku 2005. Tabulka 1: Nový Zéland - základní údaje, 2005 Počet obyvatel

4,1 mil.

Obyvatel na čtvereční km

15

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo

2,18 mil.

Nezaměstnanost

3,7%

Hrubý domácí produkt

123,8 mld USD

HDP na hlavu

30 195 USD

Růst HDP

3,7%

Exporty

28,9 mld USD

Podíl exportů na HDP Zdroj: Statistics New Zealand, vlastní výpočty

23%

1.2 Předreformní situace V této části se chci věnovat předreformní situaci Nového Zélandu, která vyvrcholila předčasnými volbami v roce 1984, jejichž vítězem se stala Labouristická strana v čele s Rogerem Douglasem. Nejprve okomentuji toto období jako celek s jeho hlavními charakteristikami, a potom se budu věnovat příčinám, které přispěly k danému vývoji počínaje 30. léty 20. století a rozboru jednotlivých ekonomických ukazatelů v čase a jejich 1

Treasury New Zealand – New Zealand Economic and Financial Overwiev 2000 (www.treasury .govt.nz) Bollard, Allan: New Zealand 1984-1991, Center for Economic Growth, 1992 3 Statistics New Zealand – www.stats.govt.nz 2

-4-

Peter Varga


srovnání s průměrem OECD. Nastínění a zhodnocení předreformní situace je nedílnou součástí pochopení událostí, které následovali po roce 1984 a také pomůže k lepšímu srovnání ekonomické situace a výkonnosti před a po reformách.

1.2.1 Předreformní období jako celek V období před rokem 1984 byl Nový Zéland nejvíce regulovaná a svázaná ekonomika mezi vyspělými zeměmi. Existoval zde velice rozsáhlý státní sektor, který obsahoval: telekomunikace, energetiku, leteckou dopravu, přístavy, klíčové banky a další. Ztrátové podniky byly dotovány ze státního rozpočtu. Tento trend aktivní role vlády Nového Zélandu byl nastartován již na konci devatenáctého století. Na počátku 80.let dvacátého století byl souhrn zdrojů používaných veřejným sektorem již okolo 25 procent hrubého domácího produktu Nového Zélandu.4 Byla prováděna státní regulace cen, mezd, dividend, úroků a nájemného. Finanční instituce byly povinny kupovat státní obligace. Stát také kontroloval zahraniční obchod a to vydáváním dovozních licencí a vysokými dovozními cly a regulací přílivu a odlivu kapitálu. Zemědělci a exportující průmyslové podniky dostávali od státu dotace. Vláda Nového Zélandu činila všechny výše zmíněné kroky za účelem ochrany domácí výroby před zahraniční konkurencí a zajištění zaměstnanosti. K učinění ochranných kroků přispěly i události ve světě jako například Velká Deprese ve 30. letech, ropné šoky v 70. letech, ztráta britského volně přístupného trhu na odbyt zemědělské produkce po vstupu Velké Británie do EHS v roce 1973 a jiné. Důsledkem těchto kroků ale byla izolace Nového Zélandu od světového trhu, vysoké domácí výrobní náklady, omezená nabídka výrobků spotřebitelům a ztráta konkurenceschopnosti. Negativní aspekty tehdejší politiky Nového Zélandu byly rostoucí zadlužení, nízký hospodářský růst, vysoká inflace a malá konkurenceschopnost. Míra inflace Nového Zélandu je zakreslena pomocí změn deflátoru HDP v grafu 1. Pro srovnání je v grafu 1 zaznamenaná i míra inflace Austrálie. Srovnání s Austrálie a Nového Zélandu je často používáno v různých pracech zabývajících se reformami Nového Zélandu a používá ji například profesor Dalziel, který použití tohoto srovnání odůvodňuje tím, že obě země mají mnoho podobných aspektů v oblasti ekonomických institucí – obě jsou bývalé kolonie Velké Británie, obě země jsou spojeny různými dohodami například Dohodou o volném obchodu (Free Trade Agreement) a neomezeným tokem pracovní síly a kapitálu v obou směrech. I když Austrálie a Nový Zéland

4

Holmes, John W., Wileman, Tom: Toward Better Governance - Public Service Reform in New Zealand (198494) and its Relevance to Canada, internet: http://www.oag-bvg.gc.ca/domino/other.nsf/html/nzbody.html , str. 9

-5-

Peter Varga


nejsou strukturálně naprosto identické, tak výše zmíněné podobnosti jsou dostatečným důvodem pro provedení srovnání.5 Navíc toto srovnání je ještě více adekvátní pro srovnání poreformní výkonnosti, protože obě země prošly reformami – každá v jiné intenzitě a rychlosti, ale ke srovnání poreformní výkonnosti a situace se dostanu až v pozdějších kapitolách. Z grafu 1 je patrné, že míra inflace Nového Zélandu (vyjádřená změnou deflátoru HDP) byla v období 1970 až 1984 (tedy v předreformním období) většinou vyšší než tato míra v případě Austrálie. Graf 1: Inflace dle změn deflátoru HDP - Nový Zéland, Austrálie

zdroj: Dalziel, P., Lattimore, R.: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, 2004, str. 19

Ekonomika Nového Zélandu je velice citlivá na externí mezinárodní šoky, tuto citlivost popisuje například Peter Convay, který zmiňuje nejen její negativní ale i pozitivní stránky: V dekádách předtím než přišla politika ekonomické racionalizace, sledovala novozélandská ekonomika růsty a poklesy světových eknomických cyklů – ale se dvěma zvláštnostmi. Produkce založená na komoditách a závislost na takových klíčových dovozech jako je ropa znamenalo, že Nový Zéland byl mnohem více zranitelnější vzhledem k externím šokům a změnám komoditních cen než většina ostatních zemí. Toto znamenalo, že například ztráty trhů při vstupu Velké Británie do EEC v roce 1968 a ropné šoky v letech 1974-75 a 1979 způsobily větší změny v novozélandské ekonomice než v ostatních zemích. Na druhou 5

Dalziel, Paul: New Zealand’s economic reforms: an assessment, Review of Political Economy, vol. 14, number 1, 2002, str. 34

-6-

Peter Varga


stranu, cenový boom v oblasti komodit v roce 1972-73 nastartoval v novozélandské ekonomice mnohem větší expanzi než v mnoha jiných zemích.6 Vládní politika Nového Zélandu v předreformním období měla i své světlé stránky, o kterých se ve své knize zmiňují pánové Dalziel a Lattimore: Základním cílem vlády Nového Zélandu a její „smíšené“ předreformní politiky bylo prosazování plné zaměstnanosti skrze podpory a podněcování domácí produkce v co nejšiřší škále odvětví a nezáleželo na tom, zda toto odvětví má nějakou komparativní výhodu či nikoliv.7 V grafu 2 níže jsou zaznamenány hodnoty nezaměstnanosti Nového Zélandu a navíc pro srovnání i hodnoty nezaměstnanosti Austrálie – v grafu označená bílými sloupci. Graf 2: Nezaměstnanost v letech 1970-2004, Nový Zéland, Austrálie


Nezaměstnanost Nového Zélandu v grafu 2 označená jako „official“ je hladina nezaměstnanosti podle mezinárodní definice nezaměstnanosti8 a byla Ministerstvem práce Nového Zélandu zavedena v roce 1985, kdežto nezaměstnanost označená jako „registered“ je míra nezaměstnanosti Nového Zélandu počítaná jako poměr lidí registrovaných jako 6

Convay, Peter: The New Zealand experiment 1984-1999, volný překlad, str. 1 Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, str.15 8 definice podle International Labour Organisation: nezaměstnaný je osoba nezaměstnaná, která je schopná ihned pracovat a aktivně hledá práci, pracovní síla jsou všichni nezaměstnaní i zaměstnaní, míra nezaměstnanosti je poměr nezaměstnaných a pracovní síly. 7

-7-

Peter Varga


nezaměstnaní u Ministerstva práce Nového Zélandu (Department of Labour) a odhadu velikosti pracovní síly ze Čtvrtletního Průzkumu Zaměstnanosti (Quarterly Employment Survey) – tato „registered“ metoda se přestala používat v roce 1998 a proto tato míra od roku 1998 není dále zaznamenaná v grafu. Míra nezaměstnanosti Austrálie je počítaná podle mezinárodní definice nezaměstnanosti. Mohlo by se zdát, že by v tomto případě nemohlo dojít ke srovnání měr nezaměstnaností obou zemí, protože v předreformních letech 1970 až 1983 byly u těchto zemí použity rozdílné techniky zaznamenávání míry nezaměstnanosti, ale pokud se podíváme v grafu 2 na období 1987 až 1998 je zřetelně vidět, že míra nezaměstnanosti „registered“ je vyšší než míra nezaměstnanosti podle mezinárodní definice (tedy nezaměstnanost podle této definice by byla u Nového Zélandu ještě nižší, což už v podstatě téměř nelze) a proto v tomto případě srovnání může být použito. Z grafu 2 je vidět, že míra nezaměstnanosti Nového Zélandu se v předreformních letech pohybovala do roku 1978 pod 1% a poté do roku 1984 byla vždy výrazně nižší než míra nezaměstnanosti Nového Zélandu. Tedy základní cíl vlády Nového Zélandu udržet plnou zaměstnanost a tedy nepřímo udržet minimální nezaměstnanost byl splněn a je to jedna z výhod předreformní politiky vlády Nového Zélandu. Nabízí se otázka proč tedy začala nezaměstnanost růst v roce 1979 – odpovědí by bylo, že v této době již docházelo k některým regulačním opatřením ekonomiky Nového Zélandu a ty se projevily v rostoucí nezaměstnanosti.9 Otázka sociálního zabezpečení byla na Novém Zélandu řešená v předreformních obdobích také velice intenzivně státními institucemi. Nároky na starobní důchody se počítaly již od roku 1898, v roce 1938 vláda představila extenzivní zdravotní systém, který obsahoval bezplatnou hospitalizaci v nemocnicích, bezplatné farmaceutické služby a silně dotovanou lékařskou péči. Dalšími sociálními transfery byly dotace na bydlení, bezplatné vzdělání až do nejvyššího stupně univerzit, v neposlední řadě také podpora v nezaměstnanosti a jiné sociální podpory a dávky.10

1.2.2 Příčiny neblahého vývoje Nyní bych se chtěl věnovat příčinám, které přispěly k neblahému ekonomickému vývoji zmíněném v předchozích odstavcích (ztráta konkurenceschopnosti, izolace od světových trhů, vysoké výrobní náklady, atd.). Za začátek se dají považovat 30. léta 20. století, která byla obdobím Velké deprese, jež zasáhla mnoho ekonomik na celém světě a 9

také o těchto příčinách pohovoří následující kapitola Holmes, John W., Wileman, Tom: Toward Better Governance - Public Service Reform in New Zealand (198494) and its Relevance to Canada, internet: http://www.oag-bvg.gc.ca/domino/other.nsf/html/nzbody.html , str. 9 10

-8-

Peter Varga


řešením této krize bylo prosazování státních zásahů v ekonomice. Nový Zéland v této době prosazoval protekcionistickou politiku a rostoucí angažovanost státních institucí a firem do ekonomiky. V tomto období se na Novém Zélandu rozvíjel koncept státu blahobytu, který v sobě zahrnoval velmi štědrý sociální systém. Jak bylo uvedeno v předcházejícím odstavci rok 1938 znamenal zavedení bezplatného zdravotního systému a vzdělávacího systému s různými výhodami a bezplatnými službami pro novozélanďany. Navzdory zmíněné ekonomické politice byl Nový Zéland ještě v padesátých letech mezi nejvyspělejšími státy světa. Na žebříčku životní úrovně zaujímal v roce 1953 třetí místo na světě. Nový Zéland v této době exportoval 60 až 70 procent všech svých vývozů do Velké Británie, kde měl zajištěn preferenční přístup na tyto trhy a mohl tak využívat komparativní výhody jako primární producent.11 V roce 1973 vstoupila Velká Británie do Evropského Hospodářského Společenství, což pro Nový Zéland znamenalo ztrátu svého stabilního trhu pro export. Proto se Nový Zéland snažil najít nová odbytiště pro svou produkci, ale jeho snahu mu překazily události týkající se ropných šoků. Ty proběhly v sedmdesátých letech (v roce 1974 a 1979) a znamenaly pro ekonomiku Nového Zélandu velké komplikace vzhledem k jeho velké energetické závislosti na dovozech. Vláda Nového Zélandu na tuto situaci reagovala realizací řady energetických projektů s názvem „Think Big“ program (v českém překladu „mysli ve velkém“), které měly snížit energetickou závislost země a zajistit vyšší růst a snížení nezaměstnanosti. Na tyto projekty bylo potřeba zajistit velký objem prostředků – část pocházela ze státního rozpočtu a část ze zahraničních půjček. Projekty nedopadly zdárně a zapříčinily miliardové ztráty a růst zadlužení Nového Zélandu v zahraničí. Výše zmíněné události měly neblahý vliv na vývoj ekonomické situace Nového Zélandu, mluví o tom i profesor Urban: 70. léta dále zvýšila váhu státního rozpočtu v hrubém domácím produktu Nového Zélandu, vnější faktory přispěly k růstu cen (inflační míra 17%), k růstu státního dluhu (43% HDP), k růstu nezaměstnanosti (15%), k dalšímu růstu administrativních regulačních opatření, které neměly obdoby v žádné jiné zemi (s výjimkou socialistických zemí), k další izoalci země od světového trhu, k růstu daňového břemene (mezní sazba 66% u daně z příjmů) a k vysokému podílu sociálních výdajů (52% státních výdajů).12

11 12

Bollard, Alan: New Zealand: Economic Reforms 1984-1991, Center for Economic Growth, 1992, str.1 Urban, Luděk: Praktická hospodářská politika, skripta VŠE, dodatek, str.2

-9-

Peter Varga


1.2.3 Výkonnost ekonomiky v předreformním období Tabulka 2: Výkonnost novozélandské ekonomiky 1960-84 Nový Zéland Ukazatel 1960-68 1969-73 1974-84 1960-68 Ekonomický růst (reálný HDP, % 3,1 5,1 1,3 5,1 p.a.)

OECD 1969-73

1974-84

5,5

2,1

Inflace (deflátor HDP, % p.a.)

2,3

8,9

12,7

3,1

5,6

9,2

Deficit platební bilance (% HDP)

-1,4

-0,4

-0,6

n.a.

n.a.

n.a.

Nezaměstnanost (% pracovní síly)

0,2

0,3

2,4

2,3

3,2

6,0

zdroj: Hradská, Valerie: Ekonomická reforma Nového Zélandu, Diplomová práce, VŠE, 2001, str. 10

Tabulka 2 ukazuje výkonnost novozélandské ekonomiky v předreformním období, je rozdělena do tří etap a pro názorné srovnání jsou uvedena i data o průměrném stavu ukazatelů zemí OECD. Ve srovnáních je vidět, že Nový Zéland v těchto obdobích dosahoval nižšího ekonomického růstu než byl průměr OECD a přitom měl zejména v polovině sedmdestátých a na začátku osmdesátých let vyšší míru inflace. V období 1960 až 1984 se Nový Zéland propadl na žebříčku životní úrovně na 20. místo na světě.13 Během tohoto období se díky narůstající vládní spotřebě (a to i díky zmiňovaným energetickým programům) zvyšovaly i deficity platební bilance, což prohlubovalo celkové zadlužení země. Jako reakce byla zvolena cesta zvyšování daní z příjmu, které ale nemohly zmírnit narůstající deficity dostatečně. Pro doplnění přehledu o ekonomickém růstu Nového Zélandu poslouží i graf 3, který zobrazuje reálný ekonomický růst Nového Zélandu a pro srovnání je zde zakreslen i reálný ekonomický růst Austrálie – příčiny srovnávání těchto dvou zemí byly vysvětleny v předchozí kapitole. V grafu 3 je v období 1972 až 1974 vidět zlepšení ekonomického růstu u obou zemí, což bylo zejména v případě Nového Zélandu vyvoláno událostí nazývanou v mnoha pracech jako „The comodity price boom“14 v letech 1971 až 1974 a Nový Zéland je velmi citlivá země na externí šoky díky zaměření své ekonomiky15 a reakce její ekonomiky na externí šoky jsou tedy výrazné. 13

Hradská, Valerie: Ekonomická reforma Nového Zélandu, Diplomová práce, VŠE, 2001, str. 11 Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, str.17 15 tato skutečnost byla již zmíněna v předchozí kapitole 14

- 10 -

Peter Varga


Graf 3: Reálný ekonomický růst - Nový Zéland, Austrálie


Celkově, jako výsledek půjček na program „Think Big“, vzlétl doslova raketově celkový veřejný dluh z původních 4 miliard novozélandských dolarů (N.Z.$) na 28 miliard N.Z.$ během dekády následující po roce 1975.16 Na tuto situaci se vláda snažila reagovat regulací a vydáváním dovozních licencí, ale situace se ještě zhoršila růstem inflace, která se po druhém ropném šoku v roce 1979 vyšplhala na 13%17 a další reakcí vlády bylo zmrazení mezd a cen v ekonomice a provádění regulace finančních trhů. Tento systém regulace, bariér při vstupu, dotacích, vysokého zdanění a jiných státních intervencí se nazýval Muldonův systém (podle šéfa Národní strany Roberta Muldoona), který fungoval od roku 1975 a byl typický svým centrálně řízeným přístupem a netransparentností. Stát a tedy veřejný sektor měl hlavní slovo v poskytování služeb v mnoha odvětvích jako například ve výrobě energie, telekomunikacích, poště, dopravě, finančních a bankovních institucích, pojišťovnách a jiných. Státní sektor v této době zajišťoval již 1/3 zaměstnanosti Nového Zélandu, což bylo zhruba okolo 25% HDP.18 V roce 1981 ve volbách vyhrála těsnou většinou opět Muldoonova Národní strana, ale v parlamentu pouze o jeden hlas neměla příliš blahodárný vliv na vývoj ve straně ani na psychickou pohodu jejího šéfa, na kterého byl tímto vyvíjen velmi silný tlak. O posledním pokusu zvrátit ekonomickou situaci země a zejména vysokou inflaci hovoří ve své 16

Bollard, Alan: New Zealand: Economic Reforms 1984-1991, str.3 Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, str. 22 18 Hradská, Valerie: Ekonomická reforma Nového Zélandu, Diplomová práce, VŠE, 2001, str. 11- 12 17

- 11 -

Peter Varga


práci i pánové Dalziel a Lattimore: V roce 1982 se tato strana ještě pokusila vyjednávat s odborovými organizacemi o snížení mezd, aby se tlumila vysoká inflace, ale tento pokus nevyšel a strana se rozhodla jednat sama a 22. června vyhlásil Robert Muldoon (v té době Prime Minister) zmrazení všech cen v domácí ekonomice včetně mezd, úrokových sazeb a směnných kurzů.19 Tento krok se zdál být v případě inflace úspěšný, kdy je to zřetelné i z grafu 1, že inflace v roce 1982 začala klesat, ale negativní efekt tohoto kroku se projevil v nezaměstnanosti, která v tomto roce začala stoupat ještě více (viz graf 2). Bylo jasné, že regulační opatření původní vlády se nesetkají s úspěchem a tato nepříliš stabilní situace nakonec vyvrcholila v roce 1984 vypsáním předčasných voleb, které vyhrála Labouristická strana v čele s Rogerem Douglasem a byly aplikovány hospodářské reformy nezbytně nutné pro zlepšení ekonomické situace země.

1.3 Reformy V této kapitole chci nastínit vývoj reforem od roku 1984 až do roku 1996, kdy byl na Novém Zélandě změněn většinový volební systém na systém poměrného zastoupení a prosazování reforem bylo od této chvíle již o něco problematičtější (stejně jako jejich schvalování v parlamentu Nového Zélandu). Ve zmiňovaném období došlo ještě ke změně politických stran provádějících reformy a to v roce 1990, kdy obyvatelé Nového Zélandu dali najevo svou vůli zpomalit tempo reforem a vítězem voleb se stala Národní strana, která prosazovala spíše mírnější postup reforem než její opozice Labouristická strana, která byla pro radikální postup reforem. Nejprve zmíním hlavní zásady a cíle Labour party v oblasti reforem a poté rozčlením reformy na jednotlivé oblasti ekonomiky a to v následujícím pořadí: otevření ekonomiky světové konkurenci, deregulace, reforma trhu práce, reforma vlády, daňová reforma, privatizace. Uvedené rozčlenění i přibližně odpovídá časovému harmonogramu reforem a bude shrnuto spolu s politickými změnami do přehledné tabulky umístěné na konci kapitoly. Podstatou této části není řešit úspěšnost reforem, ale pouze jejich přehled, který je nezbytně nutný pro další analýzu efektů reforem, které nejsou předmětem této kapitoly a budu se jimi zabývat později.

19

Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, str. 22

- 12 -

Peter Varga


1.3.1 Hlavní rysy reforem Změny prováděné od roku 1984 Labouristickou vládou v čele s Rogerem Douglasem, který byl ministrem financí Nového Zélandu v letech 1984 až 1988, byly tak intenzivní a radikální, že prosluly názvem „Rogernomics“ (volně přeloženo jako Rogernomie) právě podle Rogera Douglase. Základními kroky reforem byla deregulace úrokových sazeb, zrušení restrikcí přílivu zahraničního kapitálu, stanovení volně plovoucího kurzu měny na zahraničních měnových trzích a zrušení většiny subvencí a daňových úlev pro zemědělce. Během tohoto období došlo k reformám regulovaných trhů na trhy vysoce konkurenční, byly zrušeny všechny dovozní kvóty a byl sestaven plán stanovující úplné zrušení cell do roku 2006. V roce 1991 byla legislativa upravující pracovní poměry radikálně transformována na decentralizovanou s individuálně založeným smluvním systémem a to dokumentem Employment Contracts Act. Posledním krokem učiněným pod záštitou reforem bylo schválení Fiscal Responsibility Act v roce 1994, který zakázal deficity ve státním rozpočtu. V letech 1996 a 1998 byly podle předem stanoveného plánu sníženy daně z příjmů. Důležitým krokem byla privatizace státních aktiv v celkové hodnotě asi 10 miliard USD, která proběhla v rozmezí let 1988 až 1999, a zbylé vládní útvary a organizace byly restrukturalizovány po vzoru sféry soukromých podniků. Hlavním cílem těchto reforem bylo zavedení tržního hospodářství s minimálními zásahy státu a téměř zrušeným subvencováním spolu s reformou sociálního systému země. Mezi hlavní prostředky nebo zprostředkující cíle k dosažení chtěné situace patřily: • odstranění veškeré regulace cen, mezd a příjmů a kontroly směny zahraničních měn (které byly zavedeny původní vládou) • zrušení regulace zahraničních investic, kromě specifických citlivých oblastí, jako například pobřežní oblasti • zrušení všech dotací do odvětví zemědělství a průmyslu • postupná

redukce

tarifů

a

urychlení

obchodní

dohody s Australií

k dosažení

plhohodnotného volného obchodu • odstranění rozsáhlých regulačních opatření v neobchodních sektorech, jako jsou přeprava a energetika • ustavení větší nezávislosti centrální bance (v roce 1989 byla legislativně dána centrální bance větší autonomie k zajištění stability cenové hladiny)

- 13 -

Peter Varga


• daňová reforma, obsahující zavedení daně ze zboží a služeb (12,5% na všechno spotřební zboží a služby) zárověň se sníženou a zjednodušenou daňovou strukturou (s nejvyšší sazbou 33 procent) a negativní daní z příjmu pro rodiny (například použití daňového systému k doručení sociální asistence, s garantovaným ročním příjmem). Eliminace všech režií spojených s daněmi.20

1.3.2 Jednotlivé reformy Otevření ekonomiky světové konkurenci Až do roku 1984 byla prováděna spíše protekcionistická politika využívající různá cla a jiné bariéry vstupu na domácí trh, která měla jako hlavní cíl ochránit domácí producenty, podporovat rozvoj domácí výroby a zamezit konkurenci ze zahraničí. Tato politika doplněná subvencováním

a

různými

úlevami

a

podporami

měla

za

následek

ztrátu

konkurenceschopnosti novozélandských firem a izolaci od zahraničních producentů, což znamenalo velké mínus nejen pro firmy, ale i pro samotné spotřebitele. Spotřebitelé byli ochuzeni zejména menším výběrem zboží a také vyššími cenami tohoto zboží respektive jeho nižší kvalitou, protože zde neexistovali konkurenční tlaky na zvyšování kvality. Navíc v případě, že v zemi nefunguje zahraniční obchod, je dosti složité využívat v tak malé zemi s malým trhem úspory z rozsahu a tím dosahovat nižších výrobních nákladů a nepřímo i prodejních cen pro spotřebitele. Během reforem od roku 1984 byly postupně tyto bariéry zrušeny a trh liberalizován stejně jako zahraniční obchod. V roce 1984 došlo ke snížení subvencí farmářům o 30%, načež snižování pokračovalo až do roku 1990, kdy se zastavilo na 3%. Bylo provedeno úplné zrušení exportních subvencí a daňových úlev stejně jako udělování licencí na dovoz popřípadě výrobu a prodej zboží respektive služeb. V roce 1984 bylo též zavedeno pásmo volného obchodu s Austrálií, které umožnilo bezproblémový pohyb nejen zboží a služeb, ale i pracovních sil mezi oběma zeměmi.21 Velmi důležitým krokem byla devalvace novozélandského dolaru (N.Z.$) o 20%, což umožnilo dočasné zvýšení konkurenceschopnosti výrobků a služeb na zahraničních trzích. V následujícím roce 1985 byl měnový kurz převeden centrální bankou na volně plovoucí kurz, jenž byl nezbytně nutný krok pro úspěšné provádění měnové politky. Posledním krokem této reformy bylo zrušení pobídek pro zahraniční 20

Convay, Peter: The New Zealand experiment 1984-1999, str. 5 V případě liberalizace zahraničního obchodu je třeba poznamenat, že jeden z prvních kroků byl učiněn již předreformně vládnoucí Národní stranou, která v roce 1983 uzavřela dohodu s Austrálií nazývající se Closer Economic Relation Act (volně přeloženo jako Smlouva o užších ekonomických vztazích), a tato posloužila jako smluvní základ pro budoucí odstraňování překážek ve vzájemném obchodu mezi Austrálií a Novým Zélandem 21

- 14 -

Peter Varga


investice. Pro firmy na Novém Zélandu bylo provedení těchto reformních kroků během tak krátkého období nejprve šokem, protože neměly k dispozici subvence a dotace od státu, ale na začátku 90. let se situace zlepšila a bylo dosahováno chtěného efektu plynoucího z dobře provedené reformy. Deregulace Během období před rokem 1984 byly skoro všechny ceny, mzdy, úroky a ostatní renty regulovány vládou a institucemi Nového Zélandu. Již v roce 1984 proběhla deregulace cen, mezd, dividend, úroků, úvěrů, devizových operací a zahraničních investic, byla odstraněna všechna dosavadní privilegia pro místní podniky a výrobce. V podstatě přes noc vzniklo na Novém Zélandu tržní prostředí a výrobci a firmy byli vystaveni konkurenci, které museli přizpůsobit své chování nejen v oblasti nákladů, ale i v oblasti rozsahu a pestrosti poskytovaných produktů. Reforma trhu práce V období předcházející rok 1984 byl pracovní trh Nového Zélandu velmi přísně regulován. Systém vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli byl spíše centralizovaný a členství v odborech bylo povinné pro každého zaměstnance. Proto není divu, že takováto situace spolu se mzdovými tarify stanovenými pro jednotlivé druhy zaměstnání způsobila špatnou flexibilitu pracovního trhu a téměř nulový pohyb pracovní síly. Velikým nedostatkem tohoto období byl růst nákladů pro firmy díky velmi silnému vyjednávacímu vlivu odborů, které působily příliš na růst mezd díky své vyjednávací síle. Reforma trhu práce začala již v roce 1984, kdy bylo zrušeno povinné členství v odborech a byl výrazně oslaben vliv odborů na výši mezd a jiných podmínek. Snížení vlivu odborů bylo dosaženo ustanovením, že o smluvních podmínkách jako je výše mzdy a jiné vyjednává každý zaměstnanec se zaměstnavatelem individuálně, čímž byl zrušen i původní nedostatek plošného stanovení mzdy pro jednotlivé druhy zaměstnání nebo obory. V reformě trhu práce pokračovala i Národní strana (vítěz voleb v roce 1990) vydáním The Employment Contracts Act of 1991. Tato reforma sice decentralizovala a omezila vyjednávání mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a omezila vliv odborů na minimum, ale jak vyplývá z prací některých autorů, byl to krok příliš razantní, který omezil růst produktivity práce na Novém Zélandě.22 Nová středně-levicová vláda zvolená v roce 1999 proto nahradila tento dokument 22

Tato problematika nedostatečného růstu produktivity práce v období během reforem je rozebrána například v práci Paula Dalziela: New Zealand´s economic reforms: an assessment, Review of Political Economy, vol. 14, number 1, 2002

- 15 -

Peter Varga


novým tzv. Employment Relations Act of 2000, který více předpokládá vzájemnou spolupráci a vyjednávání mezi zaměstnavateli a odbory, ale také mezi zaměstnavateli a individuálními zaměstnanci. Podle mého názoru ne příliš rozumným krokem v tomto dokumentu bylo přílišné zesílení vlivu odborů, protože tento vliv může mít neblahý účinek na ekonomické ukazatele související s vývojem firemní sféry (například zvyšování nákladů v důsledku růstu mezd), proto jej považuji za „krok zpět“. I přes výše zmíněné nedostatky provedené reformy byly původně zamýšlené efekty reformy trhu práce naplněny a to vytvořením nových pracovních míst (nikoli však státním zásahem, ale trhem), trvale se zvyšovala produktivita práce (i když ne takovým tempem, jaké se původně předpokládalo) a bylo dosaženo vyšší flexibility trhu práce. Reforma vlády Reforma vlády a státního aparátu byla provedena v roce 1985. Tato reforma má dvě části: samotná reformu vlády a úprava způsobu komunikace s veřejností. Na první pohled se může zdát, že přeci druhá část nemůže mít v případě reformy vliv, ale opak je pravdou. Právě dostatečná komunikace vlády s veřejností je nezbytnou součástí a podmiňujícím faktorem pro úspěch samotné reformy. Sir Roger Douglas si byl tohoto faktu dobře vědom a obsáhl jej i ve svých deseti zásadách úspěšné reformy dokonce ve třech bodech: • Klíčem ke kredibilitě reformy je konzistentnost hospodářské politiky a permanentní komunikace s veřejností… • Lidé nemohou spolupracovat, nevědí-li, kam míří reformní proces. Je třeba, je-li to možné, oznamovat reformní opatření předem. • Úspěšná reforma není možná, aniž věříme veřejnosti, respektujeme ji a včas ji informujeme. Největší chybou je předpoklad politiků, že jsou chytřejší než jejich voliči. Lidé mají ve svém celku velký smysl pro realismus, a to nesmí být podceňováno…23 Novozélandská vláda postupovala v tomto případě velmi moudře a informovala své občany o smyslu reforem, jejich cílech a o časové posloupnosti, což jí velmi pomohlo při samotné realizaci reforem a při získávání odezvy z řad občanů. Tuto situaci považuji za zásadní změnu oproti situaci před rokem 1984 a není pochyb o tom, že napomohla k úspěšnému prosazování a realizaci reforem. Reforma vlády jako taková tkvěla zejména v převedení státních institucí na systém jakoby se jednalo o firmy v soukromém sektoru. Tento systém se tedy řídil zásadami 23

Hradská, Valerie: Ekonomická reforma Nového Zélandu, Diplomová práce, VŠE, 2001, str. 64-65, převzato: Klaus, Václav: Obecné pohledy na transformační proces, Management Press, 1995

- 16 -

Peter Varga


soukromého sektoru a to v mnoha směrech. Například na vedoucí pozice jednotlivých institucí byla vypisována výběrová řízení, výše odměňování zaměstnanců záviselo zejména na jejich výkonu a výsledcích práce, byly přesně formulovány cíle jednotlivých aparátů, které se vyvíjejí a mění v čase v závislosti na situaci. Tato změna přispěla ke zúžení státního aparátu, k vyšší hospodárnosti a k lepšímu fungování a transparentnosti státních institucí. Daňová reforma V období před reformou byl daňový systém velmi nepřehledný, složitý a obsahoval velkou řadu různých výjimek, úlev a jiných přehlednost komplikujících parametrů. Navíc byly daňové sazby z příjmů progresivní a nejen díky tomu, ale i díky jejich složitosti vznikali příležitosti pro daňové úniky. Průměrná míra zdanění na jednoho člověka s průměrnými příjmy dosahovala 47,9%, přičemž člověk s příjmy tvořícími 1,9 násobku průměrného příjmu dosahoval hranice zdanění ve výši 66%. Řada daní byla příliš vysoká (až 50%) a narušovala cenový systém.24 I o opodstatnění a účelu některých daní a sazeb by se dala vést polemika. Daňová reforma proběhla v roce 1986. Byla zavedena jednotná daň na zboží a služby 10%, tato daň byla v roce 1989 zvýšena na 12,5%. Daň z příjmu fyzických osob byla poupravena stejně jako daň z příjmu právnických osob a bylo sníženo rozpětí progrese na 24% až 33%25 z původního maxima 66% zmiňovaného výše u fyzických osob a 48% u osob právnických, takže nyní byli zdaněni občané i firmy stejnou maximální sazbou daně, což zásadně přispělo k rovnováze a větší spokojenosti firem i obyvatel a samozřejmě se zvýšila spravedlnost v ekonomickém slova smyslu. Někdy slýchám argumenty (zejména sociálně demokratických politiků v ČR), že snížení daní zpříjmů anebo celkového zdanění zapříčiní snížení příjmů do státní pokladny a tím pádem prohloubení schodku státního rozpočtu respektive celkového dluhu země. Proto je v této souvislosti třeba podotknout, že po provedení daňové reformy na Novém Zélandu bylo již v roce 1987 dosaženo přebytku státního rozpočtu a bylo to poprvé po 35 letech. Podle profesora Urbana byl dopad na státní rozpočet dvojí: poklesly sice příjmy z rozpočtu, ale současně poklesly také výdaje (dotace a různé daňové úlevy).26 Podle mého názoru dokonce příjmy nemusely poklesnout příliš, protože se snížila daňová sazba a lidé tedy měly menší motivaci vyhnout se placení daní a přiznávali tedy vyšší příjmy než v období s vyšší daňovou sazbou. V roce 1990 Sir Roger Douglas podal návrh na jednotnou daň ve výši 23%, ale došlo k rozporům a nakonec k rozchodu jeho s Labouristickou stranou a v témže roce podal 24

Hradská, Valerie: Ekonomická reforma Nového Zélandu, Diplomová práce, VŠE, 2001, str. 40 Urban, Luděk: Praktická hospodářská politika, skripta VŠE, dodatek, str.5

25 25

- 17 -

Peter Varga


rezignaci. V roce 1994, kdy už byla u moci Národní strana, došlo k vydání Zákona o fiskální disciplíně (Fiscal Responsibility Act), kde se vláda zavázala k utrácení pouze toho, co skutečně získá jako příjem do státního rozpočtu neboli k dosahování vyrovnaných rozpočtů. Ke snižování daní z příjmů došlo ještě v roce 1996 a 1998, ale tato snížení již nebyla tak výrazná jako dříve a to nejen díky tomu, že na Novém Zélandě již nefungoval většinový volební systém ale systém poměrného zastoupení a i když byla u moci středně pravicová koalice, nebylo možné ani průchozí provádět tak razantní změny jako po roce 1984. Privatizace Privatizace a korporatizace státem vlastněných podniků na Novém Zélandu začala v roce 1985 a probíhala až do roku 1999. Důvodů k privatizaci bylo hned několik, ale jedním z hlavních byla neefektivnost státem řízených podniků a nerovné podmínky ve srovnání se sektorem soukromým. Navíc státní podniky měly státem garantované monopolní postavení na trzích, na kterých působily a tyto bariéry bránily vstupu jiných podniků do odvětví a způsobovaly zmíněnou neefektivnost. Podobu právní normy nabyla privatizace v roce 1985 a to Zákonem o státem vlastněných podnicích a v roce 1988 Zákonem o státním sektoru. Tyto právní normy znamenaly deregulaci a korporatizaci státních podniků a oddělily aktivity zprivatizovaných podniků od podniků dále vlastněných státem a odstranily výhody, které do té doby veřejný sektor měl a otevřely i tyto trhy konkurenci. Navíc bylo ustanoveno, že stát do chodu těchto podniků nesmí zasahovat vyjma zvláštních případů a zásah státu musí být nejprve schválen parlamentem. Samotná privatizace začala v roce 1988 a proběhla v původně státních sektorech výroby energie a úpravy vody, železnic, telekomunikací, bankovním a poštovním sektoru, zdravotnictví, školství a jiných. Klíčovým faktorem, i když ne jediným, se v případě privatizace stala nabízená kupní cena, respektive její výše. Nabízený majetek byl tedy prodán nejvyšší nabídce z řad domácích i zahraničních investorů, ale transakce byla provedena až v momentu, kdy byla jistota konkurenčního prostředí v daném sektoru. Jedině tak mohla být zabezpečena efektivnost a zdravý růst podniků a příhodný vývoj pro zákazníky tedy zejména novozélanďany. Jako příklad úspěšnosti privatizace mohu uvést společnost provozující železnice, která během let 1983 až 1990 snížila poplatky až o polovinu, proustila 60% nepotřebných zaměstnanců a na přelomu let 1989 a 1990 vykázala první zisk za posledních 6 let. Dalším příkladem je novozélandský Telecom, který mezi roky 1987 a 1990 zredukoval zaměstnanost o 47%, zvýšil produktivitu o 85% a ztrojnásobil své zisky.27 27

Hradská, Valerie: Ekonomická reforma Nového Zélandu, Diplomová práce, VŠE, 2001, s. 37

- 18 -

Peter Varga


Tabulka 3: Přehled událostí Rok Politické změny 1984 Předčasné volby - vítěz Labouristická strana – v čele Roger Douglas

1985

1986

1987 1988 1989

1990

Rezignace Rogera Douglase Volby – vítěz Národní strana (signál ke zpomalení reforem)

1991

Ministr financí Ruth Richardson

1994 1996

1999 2000

Hospodářské reformy -Deregulace cen, mezd, dividend, úroků, úvěrů, deviz. operací a zahr. investic -Reforma trhu práce -Devalvace měny o 20%, snížení subvencí farmářům o 30%, zrušení exportních subvencí a daňových úlev -Pásmo volného obchodu s Austrálií -Reforma vlády -Stanoven volně plovoucí kurz měny -Zákon o státem vlastněných podnicích (deregulace a korporatizace st. sektoru) -Daňová reforma – jednotná daň na zboží a služby 10%, snížení daní z příjmů fyzických a právnických osob -1. přebytek st. rozpočtu po 35 letech. -Zákon o státním sektoru -Privatizace státních podniků – do r. 99 -Zvýšení všeobecné daně na 12,5% -Zákon o CB-Policy Target Agreement (horní limit inflace 2%) -Snižování celních sazeb -Zákon o veřejných financích -návrh: rovná daň 23%, rozchod s Labour Party -Cíl: snížit celní sazby na 5% do r. 2000 -Ukončeno snižování subvencí farmářům (3%) -Reforma sociální politiky – univerzální poskytování dávek nahrazeno principem adresnosti, zrušení automatické valorizace dávek -Employment Contracts Act -Zákon o fiskální disciplíně – Fiscal Responsibility Act. -Snižování daní z příjmů (i v r.98)

Většinový volební systém změněn na systém poměrného zastoupení. Vítěz voleb – středně pravicová koalice (National Party, New Zealand First) Všeobecné volby – vítěz středně levicová Uvolnění monetární politiky – snižování koalice úrokové míry, devalvace NZ$. Strategie „New Role for Government“ Employment Relations Act of 2000

2002

- odložena plánovaná redukce tarifů úprava Policy Target Agreement – posun středového pásma inflace ze 2 na 2,5%

pozn: tabulka sestavena autorem diplomové práce

- 19 -

Peter Varga


2 Zhodnocení efektů novozélandské reformy 2.1 Efekty na primární sektor V této části práce se budu zabývat efekty reforem Nového Zélandu na vývoj potenciálu a výkonnosti v primárním sektoru. Domnívám se, že primární sektor má velký podíl na celkovém růstu ekonomiky Nového Zélandu a podílí se i významně na hrubém domácím produktu. Vypovídají o tom i čísla uvedená v práci Boba Edlina: Primární sektor přímo přispívá do hrubého domácího produktu Nového Zélandu 8,4 miliardami USD (ve stálých cenách 1995/96) neboli 6,8%. Pokud bychom ale zahrnuli i vazby primárního sektoru na zbytek ekonomiky (například vazby na průmyslová odvětví výroby umělých hnojiv, prostřední odvětví jako transport nebo průběžné zpracování), příspěvek by vzrostl na přibližně 17% hrubého domácího produktu země.28 V této kapitole se nejprve budu zabývat historií primárního sektoru Nového Zélandu a také popsáním jeho dílčích odvětví. V této části nastíním předreformní a poté poreformní období vývoje v primárním sektoru Nového Zélandu. Poreformní období nebudu v tomto případě brát jako celek, protože nejen v roce 1984, ale i později byly provedeny určité úpravy a reformy, které nadále ovlivnily vývoj v daném odvětví primárního sektoru. Součástí odstavce bude i rozbor efektů reforem na dílčí odvětví primárního sektoru. V další části budu analyzovat faktory, které daná odvětví nejvíce ovlivňují – bude se jednat hlavně o vývoj světových cen komodit a vývoj měnového kurzu novozélandského dolaru (dále jen NZ$). Poté se pokusím zanalyzovat, co zapříčinilo většinou pozitivní vývoj a růst v časové posloupnosti a která odvětví tyto faktory ovlivnily více a která naopak méně. Součástí analýzy bude i rozbor příspěvků jednotlivých odvětví k růstu primárního sektoru a vývoj jejich výkonnosti a produktivity.

2.1.1 Definování primárního sektoru a jeho dílčích odvětví Základy primárního sektoru Nového Zélandu byly položeny již v 18. století Evropany, kteří do této země připluli, ale také původními obyvateli Nového Zélandu Maori. Zatímco kolonisté z Evropy se věnovali zejména lovu velryb a těžba rud a minerálů, Maorové se věnovali lovu tuleňů a ptáků. V čase se změnila struktura primárního sektoru, ale i způsob 28

Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str. 1, převzato: Edlin, Bob – What is New Zealand Agriculture worth?, Wellington, Straight Furrow 52(12), July 7th 2004

- 20 -

Peter Varga


využívání přírodních zdrojů, kdy se dnes postupuje trvale udržitelným přístupem. Dnešní primární sektor Nového Zélandu se skládá z následujících odvětví: zemědělství (jedná se o chov dobytka a skotu za účelem získávání vlny, masa a mléka a také pěstitelství), rybolov spojený s chovem ryb, lesnictví a hornictví. Již v předcházejícím odstavci jsem zmiňoval důležité postavení primárního sektoru, ale k tomu je nutné dodat, že toto postavení je též díky využívání přirozené komparativní výhody vyplývající z klimatických podmínek Nového Zélandu umožňujících téměř celoroční chovatelství a pěstitelství v některých částech ostrova. Na začátku dvacátého století byl primární sektor Nového Zélandu zaměřen hlavně na produkci vlny, masa a másla, které byly exportovány převážně do Velké Británie. V této době byla tato oblast produkce závislá zejména na vývoji klimatických podmínek a také na poptávce odběratelů z ciziny a na vývoji komoditních cen, což ji činilo velmi zranitelnou.29 V šedesátých letech 20. století došlo k zavedení různých investičních pobídek ze strany vlády Nového Zélandu, za účelem rozšíření a diverzifikaci škály exportovaných produktů a následnému snížení zranitelnosti primárního sektoru. Dalšími ochranářskými kroky byla přímá účast státu v primárním sektoru, zavedení minimálních cen zemědělské produkce, zavedení

podpor a subvencí,

omezení

importu

surovin

potenciálně ohrožujících

novozélandské producenty a další kroky k izolaci celé ekonomiky, aby se zajistila ochrana před negativními vnějšími šoky.30 Koncem sedmdesátých let 20. století již bylo zřejmé, že takovýto přístup subvencování je ekonomicky neudržitelný, stejně jako způsob přistupování k přírodním zdrojům. Reforma tohoto odvětví proběhla v témže roce jako reformy ostatní, tedy 1984. Byly zrušeny všechny subvence a dotace farmářům a trh byl otevřen zahraniční konkurenci. Navíc tím, že Nový Zéland ztratil vstupen Velké Británie do Evropského Společenství svého hlavního odběratele, musela se tomu přizpůsobit i produkce a vyrábělo se jen to co si přáli spotřebitelé. V polovině osmdesátých let se objevila také otázka udržitelného managementu a vláda Nového Zélandu implementovala tuto strategii do jednotlivých odvětví primárního sektoru. Jako hlavní a rámcový právní dokument byl vydán Resource Management Act (v překladu zákon o hospodaření se zdroji), který stanovil všeobecné podmínky k této problematice.

29

tento fakt je zmíněn i v práci: Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str. 2, 28, 30 30 později se ukázalo, že producenti z těchto kroků neměli žádné přínosy a spíše to omezilo jejich konkurenceschopnost na zahraničních trzích a snížilo jejich efektivitu

- 21 -

Peter Varga


Nyní se zaměřím na rozčlenění primárního sektoru na jednotlivá odvětví. Nejedná se o vyčerpávající výklad těchto odvětví, ale spíše o nastínění hlavních rysů, což by mělo usnadnit pochopení pozdějšího rozboru výkonnosti těchto odvětví. Chovatelství Jedná se o chov dobytka a skotu za účelem získávání masa a vlny. Chovatelství spadá do odvětví zemědělství stejně jako produkce mléčných výrobků a pěstitelství. Oblast produkce mléčných výrobků a mléka by teoreticky mohla také patřit do tohoto odstavce, ale je natolik specifická, že jí bude věnován zvláštní odstavec. Nový Zéland realizuje v chovatelství komparativní výhodu, což dokazuje i studie Alexe Harringtona: Novozélandské podnebí je vhodné pro chov dobytka a skotu. Ve většině oblastí Nového Zélandu jsou pravidelné dešťové srážky a mírné extrémů nedosahující teploty – v létě není příliš teplo a v zimě v podstatě nemrzne – což je ideální pro celoroční růst pastvin. Zmíněná fakta poskytují komparativní výhodu v této oblasti oproti mnoha konkurentům (ale ne všem), kteří musejí spoléhat na zásobování potravou pro chovatelství jako je obilí, a kteří musejí v zimních měsících zabezpečit ustájení pod střechou pro svůj dobytek.31 Hlavním odběratelem produkce primárního sektoru byla na konci 19. a začátku 20. století Velká Británie. Je třeba zmínit, že novozélandský primární sektor se stal výnosným až po roce 1882, kdy bylo vynalezeno chlazení a mohly se začít vyvážet i suroviny, které by se jinak mimo chladné prostředí zkazily – tedy různé masné produkty. Exportní situace Nového Zélandu byla ještě ulehčena v 30. letech 20. století, kdy byly ustanoveny vysoké dovozní tarify pro dovozy do Velké Británie ze států mimo Britské imperiální kolonie. Příznivá situace se ale změnila v průběhu šedesátých let, kdy Velká Británie přešla na dovozní vztahy s Evropou a tím omezila dovozy ze svých kolonií. Novozélandská vláda se snažila zabránit poklesu v odbytu produkce svého primárního sektoru pomocí strategie řízení a intervencí. Cílem bylo diverzifikovat a expandovat produkci primárního sektoru a získat nové trhy v jiných zemích. Aby mohla vláda docílit tohoto stavu, musela k tomu použít následujících stimulů pro farmáře: • Rozvoj programu půjček pro pastýřské farmy přes Státní Záložní Korporaci (State Advances Corporation), • Dotace na hnojiva,

31

Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str.19-20

- 22 -

Peter Varga


• Zvýhodňující daňový přístup, například možnost odpisů kapitálových nákladů na rozvoj.32 V druhé polovině sedmdesátých let byly navíc stanoveny minimální ceny produkce primárního sektoru a v případě exportů byly farmářům poskytovány doplatky, pokud světové ceny nebyly „dostatečně vysoké“. Do roku 1984 byly příjmy farmářů tvořeny téměř ze 40% státními subvencemi a dotacemi.33 Takováto situace by v podstatě nikomu moc nevadila, kdyby nebylo již dříve zmiňovaných ropných šoků v 70. letech a následný dopad na novozélandskou ekonomiku a hlavně státní rozpočet, kdy se takovéto subvence staly nemožnými z hlediska udržitelnosti. Reforma v této oblasti začala probíhat ihned v roce 1984 na počátku reforem. Byla zrušena většina subvencí a ty, které zůstaly byly sníženy o velkou část (povětšinou došlo ke snížení o třetinu). Spolu se subvencemi byly zrušeny také regulační opatření týkající se primárního sektoru. Nyní byl primární sektor vystaven mezinárodní konkurenci a mezinárodním cenám a farmáři se museli postavit na „vlastní nohy“. Prvotní efekty provedené reformy se dostavily velice brzy. Začala klesat množství dobytka a skotu díky racionalizaci prováděné farmáři nyní působících v tržních podmínkách. Klesající trend ve vývoji množství ovcí na Novém Zélandu je vidět z tabulky 4, kde jsou uvedené i procentuální úbytky oproti stavu v roce 1982. I když klesalo množství dobytka, rostla výkonnost primárního sektoru díky reformě ve značné míře.34 Samozřejmě tento efekt nebyl zapříčiněn jen reformou, ale také díky zvýšení množství použitých hnojiv, jak to vyplývá i ze studie Alexe Harringtona: během období 1991 až 2002 vzrostlo množství hnojiv aplikovaných na hektar půdy o 24 až 28%.35 Tabulka 4: Vývoj množství ovcí na Novém Zélandu Rok 1982 1989 2002 Počet ovcí (mil. ks) Redukce množství (%)

70,3

60,6

39,5

-

13,8

43,8

zdroj: Statistics New Zealand, vlaství výpočty

I přes všechny provedené reformy zůstal primární sektor přeci jen v některých oblastech regulovaným, nebo alespoň oslabeným a to díky existenci Výboru Výrobců

32 33

Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str. 21 34

vývojem výkonnosti a produktivity v primárním sektoru Nového Zélandu se budu hlouběji zabývat v sekci 3 této kapitoly, kdy bude výklad doplněn i o grafy vývoje těchto ukazatelů v čase 35 Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str. 21

- 23 -

Peter Varga


(Producer Board). Tento výbor řídí výrobu a obchod s masem a vlnou na Novém Zélandu a tímto působí negativně na vývoj v tomto sektoru. Jako příklad bych uvedl ztrátu motivace většiny producentů k inovacím a také nedostatek podnětů tyto inovace provádět a zbytečné zatěžování různými vstupními a vyřizovacími poplatky pro činnost v tomto sektoru. Tato skutečnost ruku v ruce s netransparentností působení tohoto úřadu hází stín na jinak velmi dobře fungující primární sektor Nového Zélandu. Krok správným směrem byl proveden až v roce 1997, kdy byla stará legislativa nahrazena novou, která do značné míry decentralizovala toto odvětví a tím zvýšila motivaci farmářů, kteří se mohli více podílet svými zkušenostmi na vytváření norem a standardů pro svou činnost. Legislativně toto bylo upraveno Zákonem o mase a vlně (Meat and Wool Act), který také povoloval jednotlivým výborům (nebo radám) výběr zvláštních daní od farmářů na účely financování propagace, výzkumu a vývoje tohoto odvětví.36 Na jednu stranu vznikla vyšší zainteresovanost farmářů v těchto aktivitách, ale na stranu druhou zde vznikaly hlasy proti tomuto způsobu financování a to z důvodu nemožnosti spolurozhodování na účelu využití vybraných prostředků. Na tyto výtky reagovala následně vláda Nového Zélandu a změnila způsob financování na komerčně založený, kde fungovala konkurence jako ve zbytku soukromého sektoru a tím zefektivnila řízení investování do výzkumu a vývoje. Legislativní podoba těchto kroků byla v roce 2003 dokumentem restrukturalizujícím odvětví s vlnou (Wool Industry Restructuring Act) a v roce 2004 dokumentem měnícím strukturu v odvětví s výrobou a zpracováním masa (Meat Board Act). Mléčný průmysl Oblast mléčného průmyslu Nového Zélandu využívá stejnou komparativní výhodu jako výše zmiňovaný odvětví chovatelství a je spojena s možností chovu a získávání surovin po celý rok. Mezi produkty v této oblasti patří nejen mléko ale i máslo, sýry a sušené mléko. I toto odvětví zaznamenalo vzestup od roku 1882 s nástupem chladírenství a možností exportovat i suroviny podlehájicí rychlejší zkáze. Mléčný průmysl hraje stále důležitou roli co se týče exportů surovin z Nového Zélandu do jiných zemí. Například v roce 2003 se podílel primární sektor na celkových exportech Nového Zélandu necelými 50% a mléčný průmysl se

36

Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str. 22

- 24 -

Peter Varga


na celkových exportech primárního sektoru podílel 21%37, což bylo nejvíce mezi ostatními surovinani produkovanými primárním sektorem.38 Vláda Nového Zélandu se již ve dvacátých letech snažila zaměřit na zahraniční trhy se zbožím produkovaným v mléčném průmyslu a díky tomu vznikla Rada pro kontrolu exportovaných mléčných výrobků (Dairy Export Produce Board), která byla zaměřená především na mezinárodní marketing.39 Tato původní rada pouze pomáhala s exportními činnostmi a spíše koordinovala a doporučovala novozélandským exportérům, jak mají na dané trhy své zboží dodávat. Změna nastala v roce 1961, kdy byla ustanovena Novozélandská rada pro mléčné výrobky (The New Zealand Dairy Board), která již sjednocovala všechny producenty těchto výrobků a zaměřovala se pouze na obrovský trh ve Velké Británii a spíše než o marketingové strategie se starala o strategie dodavatelsko logistického rázu. Je třeba dodat, tato rada byla vlastněna podniky a nebyla jedinou radou existující v tomto odvětví, ale byla nejdůležitější, protože jako jediná měla výhradní právo exportovat produkty mléčného průmyslu na zahraniční trhy. Během 80. let dvacátého století proběhla i v tomto odvětví deregulace a strukturální reforma a díky konkurenčním tlakům a zániku dotací se začalo se naplno využívat úspor z rozsahu a to zejména zvyšováním počtu krav ve stádech, i když podobně jako u ovcí v kapitole výše jejich celkový počet poklesl. Díky těmto úsporám a využívání mechanizace na vysoké úrovni rostla v tomto odvětví i produktivita a efektivita, která bude rozebrána později. Stejně jako zaznamenal pokles množství dobytek tak i množství producentů se snižovalo a to velice rapidně. Tato skutečnost je zaznamenána v tabulce 5, kde je vidět, že na počátku šedesátých let bylo na Novém Zélandu 168 producentů v mléčném průmyslu a konci roku 2001 byli pouze 4. Tento rapidní pokles producentů by se dal vysvětlit jako skutečnost, že na novozélandském trhu a na trzích exportních bylo místo jen pro čtyři producenty a ti ostatní jednoduše díky konkurečnímu boji odpadli a byli pohlceni ekonomicky silnějšími nebo více flexibilními producentskými firmami. Další možností proč tento pokles nastal bylo, že vláda Nového Zélandu si přála mít na tomto trhu jen minimum producentů, aby mohla toto exportně velmi významné odvětví lépe kontrolovat, což se pokusím vysvětlit v následujícím odstavci.

37

Evans, Lewis: Structural Reform: the Dairy Indrustry in New Zealand, New Zealand Institute for the study of competition and regulation (ISCR), September 2004, str.5 38 následovali suroviny maso s podílem 16% a dřevařství s podílem 10% na celkových exportech primárního sektoru 39 Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str.24

- 25 -

Peter Varga


Tabulka 5: Vývoj množství producentů v mléčném průmyslu 1961 1981 1998 2001 Rok Množství producentů

168

42

9

4

zdroj: Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, str. 24

Novozélandská vláda se snažila podporovat fúze firem, které v odvětví mléčného průmyslu byly. O tomto hovoří i Alex Harrington ve své práci: V roce 2001, jako odezva na velmi silnou podporu odvětví, se fúzí spojily firmy Kiwi Co-operative Dairies Limited a New Zealand Dairy Group s Novozélandskou radou pro mléčné výrobky a vytvořily firmu Fonterra Co-operative Dairy Company Limited, která má 95% podíl na celkové prdukci mléčných výrobků a produktů z mléka na Novém Zélandu.40 Právě tuto fúzi požehnala novozélandská vláda a uvedla ji i jako jednu část v zákoně o restrukturalizaci mléčného průmyslu (The Dairy Restructuring Act – DIRA), který byl vydán v roce 2001. Tento zákon na jedné straně povolil vznik doslova gigantu na trhu s mléčnými výrobky a na straně druhé se snažil o co největší liberalizaci odvětví. Hlavními body zákona jsou: • Maximalizace odvětvové ekonomické výkonnosti přes umožnění větší zainteresovanosti v reakcích na podněty trhu, • Odstranění negativních vlivů a omezení na výkonnost odvětví způsobených současnou legislativou (například exportní monopol Rady pro mléčné výrobky – Dairy Board), • Usnadnění vzniku a vývoji konkurence a nových strategií, • Omezení potenciálu negativních efektů pocházejících z monopolní síly, • Minimalizace regulačních a transakčních nákladů, • Zvýšení síly a potenciálu Nového Zélandu na mezinárodních trzích v očích velkých zahraničních konglomerátů.41 Podle mého názoru se novozélandská vláda snaží zlepšit své postavení na světových trzích umožněním vzniku tak velké firmy jako je DIRA, jakoby měla obavu z toho, že by více malých producentů na těchto trzích zahraničních trzích neuspělo a Nový Zéland by si tím pohoršil v očích velkých národních korporací. Na straně druhé je odvětví v podstatě bez vstupních a výstupních bariér a bez omezení možnosti exportovat, čímž si vláda Nového Zélandu nechává prostor pro potenciální vstup malých flexibilních a výkonných producentů, 40

Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str.24 41 Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str.25

- 26 -

Peter Varga


kteří by se dokázali prosadit i v takto konkurenčním prostředí a přispěli by ke zvýšení potenciálu v exportu mléčných výrobků. Připadá mi to jako docela zdařilý kompromis mezi předreformním ochranářským obdobím a poreformním liberální obdobím. Pěstitelství Pěstitelství má jako mnoho jiných odvětví v primárním sektoru Nového Zélandu dlouhou tradici sahající až k původním obyvatelům Maorům. Jak bylo již zmíněno v dřívějších odstavcích, je podnebí ideální pro celoroční pěstování plodin a navíc je půda velmi úrodná, což samo o sobě předurčuje její využití k pěstitelským a chovatelským účelům. V podstatě všechny pěstitelské produkty jsou vhodné pro export – jsou jimi například kiwi, různé bobulovité ovoce, citrusy a samozřejmě víno, jehož historie sahá až do devatenáctého století. O důležitosti vína jako exportní suroviny svědčí i číselné údaje uvedené v práci Alexe Harringtona: Exporty vína vzrostly, zejména zaměříme-li na druh Sauvignon Blanc, kdy asi polovina z těchto exportů připadla do Velké Británie. Do let 2003/04 exporty vína přinášely příjmy okolo 300 milionů USD ročně a tvořily 14% celkových výnosů z exportovaných produktů v pěstitelství. Celkově se exportuje asi 25% pěstitelské produkce Nového Zélandu a zbylých 75% je spotřebováno domácím trhem.42 Podobně jako v mléčném průmyslu tak i v pěstitelském odvětví Nového Zélandu existují výbory pro řízení a kontrolu exportu.43 Tyto výbory byly také restrukturalizovány v devadesátých letech 20. století a byly z nich vytvořeny nezávislé regulační orgány vtělené do podoby soukromé firmy a každému z nich přidělen monopol na výkup a následný export určité suroviny. Jedinou omezující podmínkou pro tyto firmy je, že se musí pouze a jedině specializovat na svůj účel vzniku, tedy na výkup dané suroviny za účelem exportu, a nemohou provádět žádné jiné aktivity. Tímto omezením chce mít vláda Nového Zélandu jistotu, že export bude prováděn bezvadně a kvalitně a že tyto firmy na něj vynaloží veškerou svou energii. Navíc tím, že se jedná vždy pouze o jeden exportující subjekt, je pro vládu velmi jednoduché kontrolovat kvalitu prováděných služeb a zadávat příkazy na jejich zlepšení v případě nedostatků. Nelze ale říci, že by tyto firmy díky svému monopolnímu postavení nějakým způsobem zachovávali status quo, protože působí v mezinárodním prostředí, kde

42

Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str. 27 43 v tomto případě se jedná o New Zealand Apple and Pear Martketing Board a o New Zealand Kiwifruit Marketing Board

- 27 -

Peter Varga


jsou vystavovány konkurenčním tlakům firem z jiných států, a proto jsou nuceny neustále zlepšovat kvalitu svého zboží a vyvíjet nové produkty.44 Rybolov Do 60.let dvacátého století se rybolov na Novém Zélandu spíše soustředil na vzácnější druhy vyskytující se při pobřeží a z celkového počtu ulovených ryb připadala na export pouze malá část. V roce 1963 došlo ke změnám ze strany vlády: V roce 1963 začala vláda Nového Zélandu vytvářet pobídky pro expanzi odvětví rybolovu například formou subvencovaných půjček na rybolov a zpracování ryb nebo levným přístupem do rybářských oblastí.45 O několik let později se navíc vláda Nového Zélandu snažila i o rozvoj oceánského rybolovu – v tomto případě se jednalo o vytváření společných firem s účastí domácího i zahraničního kapitálu (anglicky joint-ventures). Rozvoj odvětví rybolovu byl opravdu takový, jak si jej představovala samotná vláda – snížil se celkový počet rybářů, ale suma ulovených ryb vzrostla, čímž bylo jasné, že se využivají více úspory z rozsahu a rybolov je efektivnější. Co ale vláda nečekala bylo, že dojde i k nárůstu rybolovu na pobřeží. Toto zapříčinilo velké problémy, o kterých ve své práci mluví i pan Alex Harrington: Nicméně, asistenční snahy vlády povzbudily i růst rybolovu při pobřeží. Tento fakt zapříčinil vznik problému udržitelnosti rybolovu některých druhů (jako například „snapper“ a „tarahiki“46) a posléze vedlo ke vzniku Kvótního řídicího systému (Quota Management Systém – QMS) v roce 1986. Pod tímto kvótním systémem bylo nastaveno Celkový povolený lov (Total Allowable Catch TAC), který byl stanoven každý rok individuálně v závislosti na biologické situace množství mořských ryb.47 Právě zavedením QMS došlo k výše zmiňovanému poklesu množství firem zabývajících se rybolovem a ke zvýšení efektivnosti rybolovu v souladu s udržitelností tohoto přírodního zdroje. Právě díky zmiňovanému nástroji TAC mohla vláda Nového Zélandu dosti flexibilně reagovat na jakékoli vzniknuvší problémy v odvětví rybolovu upravením povoleného množství výlovu, což se také v devadesátých letech několikrát stalo. Devadesátá léta byla navíc v duchu většího posuzování různých rybářských a výlovových technik z hlediska jejich možných dopadů na životní prostředí. V tomto období došlo také k rozvoji pěstování různých druhů korýšů, čímž se dosti rozšířil sortiment vhodný k exportu jako výstup odvětví rybolovu. 44

jedná se například o šlechtění různých odrůd ovoce, které má zaručit nejen jejich unikátnost nového zboží, ale i větší odolnost a lepší vlastnosti týkající se vzhledu a chuti 44 Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str. 25 46 druhy ryb napsány v originálních anglických názvech z důvodu nezkreslování v překladu do českého jazyka 47 Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str. 26

- 28 -

Peter Varga


Lesnictví Původní území Nového Zélandu bylo téměř celé pokryté lesy. Po příchodu evropských kolonistů se začaly kácet stromy a z nich získávat dřevo. Již na konci devatenáctého století bylo jasné, že tempo, jakým jsou lesy káceny je neudržitelné a porosty se při této spotřebě nedokáží samovolně obnovovat a vláda se tímto problémem začala plně zabývat – jednalo se o stanovení kvót na kácení dřeva a také na obnovu lesních porostů vysazováním nových stromů. Na druhou stranu vykácené území bylo možné využít právě pro další obory primárního sektoru jako například pro zmiňované pěstitelství. Aby nebyly káceny původní lesní porosty a mohl se rozvíjet průmysl založený na spotřebě dřeva, vydávala vláda Nového Zélandu v sedmdesátých a osmdesátých letech různé finanční stimuly a pobídky k zakládání lesních plantáží určených jako zdroj pro tento průmysl, které se ukázaly být velmi účinné a hektarové množství těchto plantáží se zvyšovalo. Hlavními produkty lesnictví a přidruženého dřevozpracujícího průmyslu určenými mimo jiné k exportu jsou zejména kulatina (opracovaná dřevěná polena), kaše určená k výrobě papíru a samotný papír. Právě k zajištění dostatečného množství a kvality pro exporty těchto surovin proběhla i v tomto odvětví reforma v polovině osmdesátých let 20. století, která nabyla zákonné podoby dokumentem Forests Act. Tímto zákonem došlo k velkému omezení kácení a zpracovávání dřeva z lesů vlastněných státem a na druhou stranu byly vymezeny lesní plochy určené ke komerčnímu využití a ty byly v podstatě privatizovány do soukromých rukou. Jako ostatní odvětví primárního sektoru se i odvětví lesnictví orientuje na export a je vystavováno mezinárodní konkurenci a také světovým cenám těchto komodit a tímto zde vzniká snaha být na nejvyšší technologické úrovni, aby se dalo obstát v tomto konkurenčním boji. Těžební průmysl Těžební průmysl Nového Zélandu je dosti rozvinutý a sehrál důležitou roli při budování a ekonomickém rozvoji země, protože poskytoval různé stavební suroviny a nebylo třeba je dovážet ze zahraničí. Těží se zejména uhlí, různé kovy, nerosty, zlato, ropa a zemní plyn. Je třeba zmínit, že mu nebyla vládou věnována pozornost v takové míře jako jiným odvětvým a proto nebylo v minulosti dostatečně investováno činností spojených s těžbou a zejména objevováním a průzkumem nových těžebních oblastí. Celkový přínos těžebního průmyslu k hrubému domácímu produktu Nového Zélandu představuje 1,1 miliardy48 USD (v

48


- 29 -

Peter Varga


cenách roku 1995/96). Důležitým ekonomickým mezníkem v nákladovosti tohoto odvětví bylo vydání Zákona o řízení zdrojů (Resource Management Act) v osmdesátých letech, který se soustředil na přenesení odpovědnosti těžebních firem za dopady na životní prostředí a tím zvýšil náklady na těžbu.

2.1.2 Faktory ovlivňující vývoj primárního sektoru V předchozích odstavcích jsem zmiňoval, že v případě exportů do zahraničí má velký vliv na prodej zboží i vývoj světových cen daných komodit. Obchod na mezinárodních trzích se tedy řídí světovými cenami zboží a novozélandští exportéři pouze přejímají tyto ceny (anglický výraz je „price takers“). Tyto ceny ovlivňují poté ziskovost jednotlivých exportérů, kteří nemají téměř žádnou možnost vývoj cen ovlivnit – jsou pouze malou součástí velkého celosvětového trhu, kde se dané ceny stanoví. U světových cen jsou dvě negativní stránky, o kterých mluví i Alex Harrington ve své práci: V dlouhém období převažuje klesající trend světových cen (samozřejmě těch upravených o inflaci) a také je zřetelná jejich nestálost a neustálé výkyvy, s čímž se musí primární sektor Nového Zélandu vyrovnat a co nemůže příliš ovlivnit.49 Graf 4: Komoditní cenový index (světové ceny)

zdroj: Harrington, Alex: The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, str. 4 49


- 30 -

Peter Varga


V grafu 4 je vidět vývoj světových cen komodit od roku 1986 – jedná se o ceny masa, kůží a vlny, dále o mléčné výrobky a posledními jsou ceny pěstitelské produkce. Nejtlustší čára zobrazuje průměrny index světových cen všech komodit, kdy se rok 1986 rovná 100. Z grafu jsou zřetelné pravidelné výkyvy opakující se téměř ve shodných intervalech, například u masa, kůží a vlny je to pětiletý interval. Výnosy exportérů jsou také ovlivněny vývojem směnného kurzu novozélandského dolaru (dále jen NZ$). Z grafu 5 je patrný kolísavý vývoj NZ$, který je vyznačen nepřerušovanou čarou. Tento vývoj nastal po roce 1985, kdy byl ustanoven plovoucí kurz NZ$. Samozřejmě tento fakt znamená nejistotu pro exportéry, ale na druhou stranu je efekt změny kurzu vyrovnán změnou světových cen komodit, který kopíruje vývoj pohybu směnného kurzu NZ$ (vývoj cenového indexu znázorněn přerušovanou čarou v grafu 5), takže výsledný efekt nebyl až tak silný, jako by tomu bylo pouze v případě pohybu směnného kurzu. Graf 5: Vývoj směnného kurzu NZ$ a světových cen komodit

zdroj: Harrington, Alex: The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, str. 5, převzato: Reserve Bank of New Zealand Historical Exchange Rate Series

- 31 -

Peter Varga


2.1.3 Vývoj růstu primárního sektoru V kapitole 2.1.1 jsem zmiňoval nárůst absolutních množství v různých odvětvích novozélandského primárního sektoru. Nyní se chci zaměřit na celkový růst výstupu primárního sektoru a ukázat efekt reformy na celkový růst sektoru. V tabulce 6 je zachycen průměrný roční růst hrubého domácího produktu celé ekonomiky Nového Zélandu a také růst primárního sektoru a jeho dílčích odvětví. Tabulka 6: Růst reálného HDP Nového Zélandu v letech 1978 - 2005 Roční % růst za období Sektor NZ ekonomiky 1978-2005 1978-1989 1990-2005 Celá ekonomika 2,5 2,0 2,8 Primární sektor 2,6 3,0 2,3 tvořený odvětvími Zěmědělství 3,2 3,9 2,6 Rybolov 2,5 6,5 -0,4 Lesnictví a dřevozpracující 3,5 4,3 2,9 Důlní a těžební 0,1 -0,8 0,8 zdroj: Statistics New Zealand – www.stats.govt.nz, viz také Harrington, Alex: The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, str. 5

Z tabulky 6 je patrné, že primární sektor zaznamenal v období od roku 1978 do roku 1989 vyšší růst než v devadesátých letech dvacátého století a na počátku 21. století do roku 2005. Tento vyšší růst signalizuje, že primární sektor procházel po reformách změnami znamenajícími růst jednotlivých odvětví50 a tedy i výstupu v celém primárním sektoru. Celkově ekonomika Nového Zélandu v osmdesátých letech nepatrně stagnovala v důsledku provedených reforem51 a probíhající restrukturalizaci v odvětvích a proto zaznamenala v průměru nižší růst (tedy 2%) než primární sektor. Naopak v období 1990 až 2005 již nebyl růst primárního sektoru tak výrazný jako v osmdesátých letech a byl převýšen růstem celé ekonomiky v průměru o 0,5%. Toto signalizovalo celkové vzpamatování a uzdravení celé ekonomiky (zejména po roce 1993). Pro lepší přehlednost a dokreslení růstové situace je dále zobrazen graf 6, který ukazuje vývoj růstu reálného reálného HDP a také růst primárního sektoru Nového Zélandu. Jako standard byl zvolen rok 1978 s hodnotou 100 a to z důvodu přehledu o vývoji produktu v období několika let před reformou. V grafu 6 je zřetelně vidět vyšší růst primárního sektoru Nového Zélandu v poreformním období a také jeho větší 50

jednalo se o růst zemědělství, lesnictví – rozšiřování plantáží ke komerčním účelům, ale také chovatelství, kde byl nárůst kusů v absolutních číslech – viz kapitola 2.1.1 51 tuto stagnaci v osmdesátých letech zmiňuje ve své práci i Alex Harrington: The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str. 5

- 32 -

Peter Varga


výkyvy oproti celkovému růstu hrubého domácího produktu Nového Zélandu. Tyto výkyvy jsou zapříčiněny větší náchylností primárního sektoru a jeho odvětví vůči různým přírodním událostem a hlavně vůči vývoji světových cen a směnného kurzu novozélandského dolaru vůči ostatním měnám.52 Graf 6: Růst reálného HDP Nového Zélandu

zdroj: Harrington, Alex: The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, str. 6

Přehled celkového růstu primárního sektoru se dá považovat pouze za část rozboru efektů reformy na tento sektor. K lepšímu vysvětlení růstu sektoru je vhodné podívat se i na faktorovou produktivitu jeho jednotlivých odvětví, protože růst nebo pokles těchto složek může pramenit z různých podnětů a nemusí být vždy trvalý a udržitelný. Například pokud by došlo k nějakým subvencím do některého z odvětví od státu, způsobilo by to v krátkém období růst výstupu, ale v delším období by tato dotace mohla mít negativní dopady například na konkurenceschopnost nebo faktorovou produktivitu a efektivnost. Zkoumáním produktivity se ve své rozsáhlé práci zabývají pánové Lawrence a Diewert, kdy rozebírají konstrukci TFP (total factor produktivity) odděleně pro každé odvětví – používají k tomu realný produkční HDP jako výstup, znormalizují jej roven 1 k roku 1978 a zformují řetězový 52

o vlivech na vývoj růstu primárního sektoru viz předchozí kapitola 2.1.2

- 33 -

Peter Varga


Fischerův index tří vstupů do odvětví – pracovní hodiny, stav a zásoba technického vybavení a aktuální stav budov a staveb (náklady na práci a kapitál použijí jako váhy). Nakonec vezmou podíl celkového výstupu odvětví a indexů celkových vstupů a získají TFP index odvětví.53 Graf 7 zobrazuje TFP indexy primárního sektoru Nového Zélandu. Graf 7: TFP indexy - Primární sektor Nového Zélandu

zdroj: Diewert, Erwin, Lawrence, Denis: Measuring New Zealand’s Productivity, str. 71

Z grafu 7 je patrné, že odvětví zemědělství vykazovalo v období od roku 1978 do roku 1998 stálé zvyšování produktivity. Je také zřejmé, že po roce 1984 nastaly výraznější výkyvy zapříčiněné restrukturalizací odvětví a vystavení jej vnějším vlivům, které byly zmíněné v dřívější kapitole. Průměrný trend ročního růstu zemědělství byl 3,9%54. Tento růst byl také zapříčiněn vývojem nových technologií v zemědělství, který bylo možné po provedení reformy financovat přímo z peněz v zemědělském sektoru. Odvětví rybolovu průměrně zaznamenalo roční růst ve zmíněném období 0,3%55, což by se zdálo, že vlivem reformy nastoupilo růst produktivity. Pokud ale toto období rozložíme, zjistíme, že do roku 1987 rostla produktivita odvětví rybolovu vyšším tempem a poté nastal pozvolný pokles. Odvětví 53

Diewert, Erwin, Lawrence, Denis: Measuring New Zealand’s Productivity, New Zealand Treasury Working Paper 99/5, 1999, str. 68 54 Diewert, Erwin, Lawrence, Denis: Measuring New Zealand’s Productivity, New Zealand Treasury Working Paper 99/5, 1999, str. 70 55 Harrington, Alex – The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New zealand Treasury Policy Perspective Paper 05/04, November 2005, str. 8

- 34 -

Peter Varga


rybolovu je ale podle práce Alice Keegan složité z hlediska sběru dat a proto by výsledné TFP indexy měly být interpretovány z hlediska nedostatečnosti dat a tedy nelze jednoznačně popsat příčinu poklesu TFP po roce 1987.56 V odvětví lesnictví bylo zaznamnenáno až podezřele vysokého růstu, čehož si všiml i Erwin Diewert a popisuje tento fakt ve své práci: Oblast lesnictví a lesního hospodářství zaznamenala průměrný roční růst TFP 6,4% a dokonce v letech 1978 až 1991 se její TFP zdvojnásobila, což bylo důsledkem restrukturalizace odvětví vyvolanou privatizací a korporatizací po roce 1984. Nicméně, po bližším prozkoumání této problematiky je zjištěn nedostatek v databázových řadách smíšené práce, kde byly od roku 1988 oznámené množství odpracovaných hodin menší o polovinu. Tyto změny v odvětvové klasifikaci se nejeví jako přípustné.57 Tato skutečnost mohla zapříčinit zkreslení dat a výsledný efekt by v opačném případě nebyl pravděpodobně až tak výrazný. V oblasti těžby byl průměrný roční růst v období 1978 až 1998 4,9%.58 Tento růst byl zapříčiněn privatizací dolů do soukromých rukou po roce 1984, protože se začalo omezovat plýtvání a byla redukována pracovní místa, což muselo ve výsledku jasně zlepšit produktivitu v tomto odvětví. Druhá a zásadní skutečnost je, že tento růst neproběhl pouze v prvních letech, ale byl dlouhodobějšího charakteru podobně jako růst v odvětví zemědělství, což svědčí o správně provedené restrukturalizaci odvětví z hlediska TFP. Tuto skutečnost zmiňují ve své práci i pánové Black, Guy a McLellan, kde říkají, že právě Primární sektor spolu s jinými odvětvími jako telekomunikace nebo transport prošla jako jedni z prvních restrukturalizacemi v důsledku reforem v roce 1984 a letech následujících a výsledky se odrážejí právě v růstu multifaktorové produktivity.59

2.2 Efekty na dynamiku firem V této kapitole se budu zabývat zkoumáním různých efektů reforem na soukromý sektor a jeho dynamiku. Některé efekty se začaly ukazovat brzy po provedení reforem zmiňovaných v kapitole 1.3 a některé se projevily až o několik let později. Dokonce, jak zmíním později, některé efekty z provedené reformy se ještě neukázaly naplno. V následující kapitole se budu nejprve věnovat vývoji firem v čase, zejména vývoji růstu firem (tedy přibývání zaměstnanců) a vývoji podílu různých odvětví v soukromého sektoru. Ukáže se, že 56 57 58

Diewert, Erwin, Lawrence, Denis: Measuring New Zealand’s Productivity, New Zealand Treasury Working Paper 99/5, 1999, str. 70-71

59

Black, Melleny, Guy, M.,Mc Lellan, N.: Productivity in New Zealand 1988 to 2002, New Zealand Treasury Working Paper 03/06, 2003, str.16

- 35 -

Peter Varga


některá odvětví expandovala díky různým souvislostem a jiná naopak téměř zanikla a překvapivě i díky restrukturalizaci. Další kapitola rozebere situaci týkající se malých a středních podniků Nového Zélandu. Bude rozebráno, proč jsou tak důležité pro Nový Zéland, jaký je proporcionální podíl na všech velikostech firem a jaká je jejich ekonomická výkonnost. Poslední kapitola bude o exportní situaci a výkonnosti firem Nového Zélandu a o tom, jaký je podíl různých odvětví na exportu.

2.2.1 Vývoj firem v čase Tato kapitola se zabývá vývojem situace firem v čase. Nejprve se budu věnovat analýze vývoje růstu firem. Základní otázkou je proč by vlastně firmy chtěly růst. Jedna z možných odpovědí pramení z touhy některých firem exportovat své zboží za hranice Nového Zélandu, což je velice riziková a finančně náročná činnost. Aby se novozélandské firmy dostaly k prostředkům na pokrytí této činnosti například v podobě přílivu kapitálu od investorů nebo půjček od bank, musejí nejprve dosáhnout určité velikosti, která není přímo určená, ale firma touto expanzí a svým růstem prokáže svou schopnost uspět. Tabulka 7 zobrazuje vývoj velikostí firem v období 1995 až 1999. Z tabulky 7 je zřetelné, že zejména velmi malé firmy s nula až pěti zaměstnanci měly problémy uspět v otázce růstu a 94% těchto firem zůstalo v tomto časovém období na své původní velikosti. Ostatní velikostní skupiny firem zaznamenaly vyšší hodnoty co se týče jejich růstu oproti původní velikosti v roce 1995 a skupina firem se šesti až devíti zaměstnanci dosáhla druhého nejvyššího růstu ve své velikosti. Tabulka 7: Růst velikosti firem v období 1995 až 1999, Nový Zéland

zdroj: Skilling, David: The Behaviour and Performance of NZ Firms: Some Preliminary Findings, str. 11, převzato: New Zealand Ministry of Commerce

- 36 -

Peter Varga


Vypovídající schopnost tabulky 7 není ovšem dokonalá, protože i když se hodnoty v levém sloupci podílu rostoucích firem mohou zdát nízké, není v těchto číslech zaznamenán růst firem uvnitř skupiny. Kdyby například firma X vzrostla ze 2 na 5 zaměstnanců, projevila by se tato hodnota poue v prostředním sloupci tabulky 7 a jednalo by se pouze o pohyb uvnitř velikostní skupiny, i když původně šlo o velikostní růst firmy. Mnohem vyšší čísla byla dosažena v levém sloupci tabulky 7 zobrazujícím úbytky ve velikostech firem za časové období 1995 až 1999, kde se hodnoty pohybovaly v rozmezí 30 až 40%. Tyto hodnoty se mohou zdát na první pohled tragické, ale v následující kapitole 2.2.2 ukáži v souvislosti s hodnotami zániků firem, že se nejedná o nic špatného a tato skutečnost napomáhá dynamice soukromého sektoru. Za povšimnutí stojí hodnota u skupiny firem 6-9 zaměstnanců v prostředním sloupci (stejné v roce 1999) tabulky 7, která je jen 38%. Toto číslo je interpretováno D. Skillingem následovně: skupina firem se 6-9 zaměstnanci je jakýsi „přestupní můstek“ a jakmile se firmy dostanou nad tuto hranici, tak mají obvykle tendenci růst.60 Z této interpretace se dá odvodit skutečnost, že firmy na Novém Zélandu dosahnuvší velikosti deseti zaměstnanců mají mnohem vyšší pravděpodobnost, že přežijí nebo budou dokonce růst ve své velikosti než firmy, které mají 9 a méně zaměstnanců. Nyní přistoupím k analýze vývoje v jednotlivých odvětvích soukromého sektoru. Bude se jednat o odvětví služeb, výroby a o primární produkce. Zaměřím se na vývoj podílů těchto odvětví na celkovém hrubém domácím produktu Nového Zélandu v čase a na vysvětlení souvislostí spjatých s tímto vývojem. Odvětví služeb Odvětví služeb Nového Zélandu se dá blíže rozčlenit na pododvětví financí, komunikací, realit, maloobchodu a velkoobchodu. Graf 8a ukazuje vývoj velikosti sektoru služeb Nového Zélandu vyjádřený jako procentní podíl na celkovém hrubém domácím produktu za období 1980 až 2000. Z grafu 8a je zřetelně vidět, že několik let před reformou se podíl sektoru služeb pohyboval okolo 48% hrubého domácího produktu. V období 1984 až polovina roku 1985 můžeme v grafu 8a vidět mírný propad podílu sektoru služeb na HDP ze 48,1% na 46,8%, což mohlo dle mého názoru být způsobeno restrukturalizací v daném odvětví díky provedené reformě. Propad v podílu odvětví na HDP nebyl až tak výrazný, jak by se dalo očekávat a mohlo se samozřejmě jendat poue o jakýsi výkyv, kterých je v grafu 8a patrných mnohem více. Po zbytek zobrazeného období do roku 2000 je vidět rostoucí trend

60

Skilling, David: The Behaviour and Performance of NZ Firms: Some Preliminary Findings, New Zealand Treasury Research Paper, August 2001, str. 11

- 37 -

Peter Varga


podílu sektoru služeb na HDP Nového Zélandu, kdy v roce 2000 bylo dosaženo hodnoty lehce přesahující 52% HDP. S růstem podílu na HDP zaznamenal sektor služeb i růst v příspěvku k tvorbě hrubé přidané hodnoty (anglicky Gross Value Added), kdy v roce 1989 byla výše tohoto příspěvku 63,9% a v roce 1999 byla 70,4%.61 Graf 8a: Služby jako podíl na HDP

8b: Výroba jako podíl na HDP

zdroj: Skilling, David: The Behaviour and Performance of NZ Firms: Some Preliminary Findings, str. 28, 29, převzato: Buckle, Haugh & Thomson: Supply-side evolution of the New Zealand Macroeconomy: Sector shares, growth, and volatilty

Zpracovatelský průmysl Odvětví zpracovatelského průmyslu (anglicky manufacturing)62 byl jako jeden z mála sektorů poznamenán reformou v negativním slova smyslu. Tento fakt je zmíněn například v práci Davida Skillinga, který konstatuje, že sektor výroby je v převážně složen z velmi malých firem a navíc jich část byla ztracena během reforem – díky posunům směnného kurzu (které mnohem více poznamenaly obchodní odvětví) a tyto firmy se už nikdy neuzdravily a nevrátily zpět. Doplňujícím vysvětlením je příliv přímých zahraničních investic (PZI) do země, kdy jich většina (okolo 75-85%) proudí do neobchodních odvětví (například do odvětví v sektoru služeb) a ostatní odvětví potom nemají takovou možnost vývoje a růstu a to zejména proto, že investoři nemají zájem investovat do těchto výrobních odvětví a ani pro ně

61

Skilling, David: The Behaviour and Performance of NZ Firms: Some Preliminary Findings, New Zealand Treasury Research Paper, August 2001, str. 26 62 anglický pojem manufacturing je též možné přeložit jako sekundární sektor

- 38 -

Peter Varga


nejsou dostatečně atraktivní v této teritoriální oblasti.63 Skutečnost poklesu odvětví výroby je patrná i z grafu 8b, který zobrazuje podíl odvětví výroby na celkovém HDP Nového Zélandu, kdy během let 1985 až 2000 poklesl tento podíl z 18% na zhruba 14%. Odvětví primární produkce Primárnímu sektoru byla věnována celá předchozí kapitola 2.1 a proto následující informace poslouží k sumarizaci o tomto sektoru a k úplnosti této kapitoly. Z grafu 9a je patrné, že primární sektor zaznamenal během let 1980 až 2000 růst podílu na hrubém domácím produktu Nového Zélandu z původních 6,5% na téměř 10%. Je nutné poznamenat, že zásadní vliv na tento růst podílu mělo odvětví zemědělství jehož růstová trajektorie vyjádřená podílem na HDP v podstatě kopíruje tento růst v celém primárním sektoru jak je vidět z grafu 9b. Zásadní pro vývoj v celém primárním sektoru byly také zpravidla pozitivní vlivy vývoje kurzu novozélandského dolaru a světových komoditních cen, kdy tato skutečnost byla již rozebrána v kapitole 2.1.2. Primární sektor je to odvětví, na které by se měla upírat velká pozornost i do budoucna, protože je jedním z nejvíce efektivních a technologicky vyspělých na světě a jeho důležitost pro ekonomiku Nového Zélandu se bude podle mého názoru v čase ještě zvětšovat. Graf 9a: Primární produkce jako podíl na HDP 9b: Zemědělství jako podíl na HDP

zdroj: Skilling, David: The Behaviour and Performance of NZ Firms: Some Preliminary Findings, str. 30, 31, převzato: Buckle, Haugh & Thomson: Supply-side evolution of the New Zealand Macroeconomy: Sector shares, growth, and volatilty 63

Skilling, David: The Behaviour and Performance of NZ Firms: Some Preliminary Findings, New Zealand Treasury Research Paper, August 2001, str. 14

- 39 -

Peter Varga


2.2.2 Malé a střední podniky V této subkapitole se budu zabývat malými a středními podniky Nového Zélandu, nejprve se pokusím je popsat dle definic používaných na Novém Zélandu, poté se zaměřím na vysvětlení jejich důležitosti mezi všemi velikostními druhy firem a nakonec se budu zabývat měřením jejich výkonnosti. Zabývat se zvlášť touto skupinou podniků jsem se rozhodl poté, co jsem zjistil, že hrají velmi důležitou roli v soukromém sektoru Nového Zélandu ať kvůli své vysoké flexibilitě vůči větším firmám, nebo díky výši tvorby produktu rozpočítané na jednoho zaměstnance. Oficiálně jsou dle Statistického úřadu Nového Zélandu (Statistics New Zealand) malé a střední podniky nazývány SMEs (Small and Medium-Sized Enterprises) a jsou definovány jako podniky mající 19 nebo méně zaměstnanců. Tato definice vyplývá ze základní definice SMEs dle OECD a nejsou v ní zahrnuta žádná jiná kritéria, která by sice tuto skupinu podniků ještě více specifikovala a například podle Blaira Robertsona z novozélandského ministerstva pro ekonomický rozvoj (Ministry of Economic Development) mnoho zemí využívá detailnějších definic a ukazatelů jako jsou roční obrat nebo výše investovaného kapitálu64 a právě díky tomu, že se tyto definice u mnoha zemí liší je pro vhodnost mezinárodního srovnání použít pouze základní definici, kterou naplní všechny země shodně. Samozřejmě existuje i jakýsi dodatek různě modifikovaný v každé zemi, že tyto firmy jsou většinou řízeny jejich vlastníky, což je dosti logické a srozumitelné, protože nebývá zvykem, že by firmy do devatenácti zaměstnanců zaměstnávali manažerské pracovníky na nejvyšších úrovních, i když i zde mohou existovat výjimky. Proč jsou tedy malé a střední podniky tak důležité pro ekonomiku Nového Zélandu a zejména pro soukromý sektor? Jako první část odpovědi poslouží graf 10, který zobrazuje množství firem v jednotlivých velikostních kategoriích. Z grafu 10 je zřetelně vidět, že Nový Zéland je co se týče množství podniků jasně dominován malými a středními podniky (SMEs), tedy skupinami 0, 1-5, 6-9 a 10-19 zaměstnanců.65 Z grafu 10 vyplývá, že malé a střední podniky tvoří 96,3 % ze všech soukromých firem Nového Zélandu a i když se čísla oproti minulým letům mírně zvýšila, tak proporcionálně zůstala struktura firem podle Blaira Robertsona nezměněná.66 64

Robertson, Blair: SMEs in New Zealand: Structure and Dynamics, Ministry of Economic Development, New Zealand, 2005, str. 4 65 v grafu popsáno jako EC size group, kde EC=employee count, což je množství zaměstnanců ve firmě pobírajících mzdu a neobsahuje samozaměstnavatele, kteří si mzdu vyplácejí sami sobě 66 Robertson, Blair: SMEs in New Zealand: Structure and Dynamics, Ministry of Economic Development, New Zealand, 2005, str. 7

- 40 -

Peter Varga


Graf 10: Počet firem dle velikosti, Nový Zéland, únor 2004

zdroj: Robertson, Blair: SMEs in New Zealand: Structure and Dynamics, Ministry of Economic Development, str. 7

Dalším faktorem zdůrazňujícím důležitost malých a středních podniků na Novém Zélandu je bezpochyby snižování zaměstnanosti (job reduction). O významnosti tohoto ukazatele mluví ve své práci například John McMillan: Realokace zdrojů67 od méně produktivních aktivit k aktivitám více produktivním skrze vznik a úpadek firem je jedním z hlavních zdrojů dynamiky jakékoliv tržní ekonomiky.68 Tabulka 8 obsahuje informace o vzniku a zániku pracovních míst v období únor 2000 až únor 2004 na Novém Zélandu roztříděné dle velikostních kategorií firem a také procentní podíly těchto skupin na celkové změně. Pro naši potřebu je nejdůležitější sloupec označený jako total SMEs, který udává celkové hodnoty za skupinu malé a střední podniky. V tomto sloupci můžeme vidět, že podíl malých a středních podniků na zániku pracovních míst byl necelých 44% a na vzniku pracovních míst činil necelých 50%. Je tedy vidět, že dynamika v tomto sektoru je značná a přispívá, dle výše zmíněného tvrzení od Johna McMillana, velmi výrazně k celkové dynamice soukromého sektoru Nového Zélandu. Existují i další skutečnosti zohledňující důležitost malých a středních podniků pro soukromý sektor Nového Zélandu a jsou například ve zmiňované práci Blaira Robertsona69 nebo také v práci Davida Lawa a Nathana McLellana70, 67

v našem případě se bude zejména jednat o lidské zdroje tedy pracovní sílu McMillan, John: Quantifiing creative destruction entrepreneurship and productivity in New Zealand, Motu Economic and Public Policy Research, working paper 04-07, 2004, str. 3 69 Robertson, Blair: SMEs in New Zealand: Structure and Dynamics, Ministry of Economic Development, New Zealand, 2005, str. 13-14, 23 70 Law, David, McLellan, Nathan: The Contributions from Firm Entry, Exit and Continuation to Labour Productivity Growth in New Zealand, New Zealand Treasury Working Paper 05/01, 2005 68

- 41 -

Peter Varga


kdy se jedná například o vysoký podíl SMEs na celkovém výstupu soukromého sektoru anebo o klíčový zdroj inovací pro celou ekonomiku Nového Zélandu. Tabulka 8: Tvorba a zánik pracovních míst dle velikosti firem, 02-2000 až 02-2004 EC Size Group 0

1-5

6-9

10-19

39 430

119 020

66 040

85 550

6,2%

18,9%

10,5%

0

-77 650

-43 570

total SMEs

20-49

50-99

100-499

500+

310 040

85 380

51 970

86 750

97 240

13,5%

49,1%

13,5%

8,2%

13,7%

15,4%

-57 180

-178 400

Employment creation absolute % Employment reduction absolute

-65 560 -36 500

-65 640 -65 200

% 0,0% 18,9% 10,6% 13,9% 43,4% 15,9% 8,9% 16,0% zdroj: Robertson, Blair: SMEs in New Zealand: Structure and Dynamics, str. 10, vlastní výpočty

15,9%

V tomto odstavci se chci zaměřit na měření výkonnosti jednotlivých velikostních skupin firem v soukromém sektoru Nového Zélandu. Graf 11 ukazuje průměrný reálný zisk na jednoho zaměstnance v roce 2003 rozdělený dle velikosti firem, kde RME značí placené zaměstnance.71 Z grafu 11 je zřetelné, že nejvyššího reálného profitu na zaměstnance dosahovala v roce 2003 skupina firem s jedním až pěti zaměstnanci a skupina firem se šesti až devíti zaměstnanci se ve velikosti průměrného reálného profitu umístila na třetím místě. Obě jmenované velikostní skupiny firem patří do souhrnné skupiny malých a středních podniků a je tedy zřetelné, že tato skupina (SMEs) ve srovnání s ostatními velikostmi podniků dosahuje nejefektvivnějšího využívání zdrojů. K podobnému závěru bychom dospěli i v případě zprůměrování uvnitř skupiny malých a středních podniků, ale museli bychom zjevně vypustit skupinu podniků s nula zaměstnanci (tedy samozaměstnavatele), kteří nemohou dosáhnout čísla vyššího od nuly, protože nemají žádné zaměstnance vyžadované dle definice RME a tedy se ně tato metodika výpočti nevztahuje. Původní předpoklad velké flexibility a výkonnosti skupiny malých a středních podniků (SMEs) na Novém Zélandu se tedy potvrdil.

71

přesná definice RME je zkratka Rolling Mean Employment a jako absolutní číslo vyjadřuje dvanácti měsíční klouzavý průměr měsíčního počtu zaměstnanců – převzato z práce: Robertson, Blair: SMEs in New Zealand: Structure and Dynamics jako původní definice dle Statistics New Zealand Annual Enterprise Survey, str. 27

- 42 -

Peter Varga


Graf 11: Průměrný reálný zisk na zaměstnance podle velikosti firmy, 2003

zdroj: Robertson, Blair: SMEs in New Zealand: Structure and Dynamics, Ministry of Economic Development, str. 27

Ekonomika Nového Zélandu díky svým provedeným reformám a restrukturalizaci nastolila „zdravý“ základ pro předpokládaný dlouhodobý budoucí růst, který se zatím zdá být podle některých prací nedostatečně vysoký.72 O tom, že byla ekonomika restrukturalizována správně a bylo vytvořeno konkurenční a svobodné prostředí svědčí i hodnocení Fraser Institutu konkrétně index ekonomické svobody (Economic Freedom Index), kdy se Nový Zéland umístil v roce 2003 na 3. místě spolu s U.S.A. a Švýcarskem s hodnotou indexu 8,2.73 Ve zmiňované práci pana Geoffa Lewise je jako jeden ze závěrů vysvětlení nedostatečné růstové výkonnosti Nového Zélandu zmiňován fakt o nezvyklém velikostním složení firem, kdy firmy jsou menší ve srovnání s jinými zeměmi OECD a nedostatečné množství firem exportuje své zboží (4%).74 Právě s tvrzením o nezvyklé struktuře firem Nového Zélandu ve srovnání s jinými zeměmi OECD nemohu souhlasit, alespoň ne co se týče vývoje od roku 1995 dále. Je ale nutné připustit, že výše popsaná situace byla na Novém Zélandu aktuální do roku 1994 a je popsána i v práci Davida Skillinga: pouze dvě země měly v roce 1994 větší 72

s tímto termínem operuje ve své práci například Geoff Levis: Transformation debate: Where Have We Got To?, kde na straně 6 v kapitole nazvané jako The „Lags“ Story mluví o tom, že se ještě neprojevily dostatečně efekty reforem ve formě vyššího nebo alespoň shodného ekonomického růstu než u ostatních zemí OECD (které takto dokonale reformy neprovedly) a kýžené efekty se projeví až v dlouhodobějším horizontu. Každopádně také říká, že by nebylo moudré jen sedět a čekat až se tyto efekty dostaví sami a je třeba dále působit pozitivně na ekonomiku. 73 Fraser Institute – Economic Freedom of the World: http://www.fraserinstitute.ca/shared/readmore.asp?sNav= pb&id=789, v roce 1975 dosahovala hodnota tohoto indexu v případě Nového Zélandu hodnoty pouze 5,4 74 Lewis, Geoff: The Economic Transformation debate: Where Have We Got To?, New Zealand Association of Economists conference, June 2002, str. 29

- 43 -

Peter Varga


poměr SMEs než Nový Zéland a to Island a Česká republika, kdy podíl SMEs Nového Zélandu byl 90,6% a průměr OECD byl 70,5% tedy 20% nižší.75 Podotýkám, že situace se změnila v průběhu druhé poloviny 90. let a na začátku 21. století. Svůj názor opírám o fakta v tabulce 9, kde je vidět srovnání proporce firem Nového Zélandu s jinými zeměmi OECD. Z tabulky 9 je zřejmé, že co se týče podílu firem s méně než 20 zaměstnanci (tedy devatenácti a méně zaměstnanci neboli SMEs), je na tom Nový Zéland co se struktury těchto firem týče shodně jako jiné země OECD, kdy ve většině případů je diference v podílu SMEs pouze o několik procentních bodů vyšší u Nového Zélandu a u některých zemí dokonce nižší (Finsko, Itálie, Nizozemí). K podobnému závěru a to, že Nový Zéland již není „bludný balvan“ mající velmi malé firmy ve srovnání s ostatními zeměmi OECD, dospěli ve své práci i pánové Mills a Timmins.76 Tabulka 9: Podíl firem s méně než 20-ti zaměstnanci, NZ a vybrané země OECD

zdroj: Mills, Duncan, Timmins, J.: Firm Dynamics in New Zealand: A Comparative Analysis with OECD Countries, str. 9

75

Skilling, David: The Behaviour and Performance of NZ Firms: Some Preliminary Findings, New Zealand Treasury Research Paper, August 2001, str. 4 76 Mills, Duncan, Timmins, J.: Firm Dynamics in New Zealand: A Comparative Analysis with OECD Countries, New Zealand Treasury Working Paper 04/11, 2004, str. 28

- 44 -

Peter Varga


Spíše než proporci firem bych mnohem větší problém viděl v přístupu začínajcích malých a středních podniků ke kapitálu. Tato skutečnost je popsána v OECD Economic Survey a tyto komentáře je možné shrnout do několika základních bodů: • SMEs hrají klíčovou roli v inovačním procesu (například platí výzkum), • Situace Nového Zélandu je bezděčná z hlediska půjčování začínajícím malým společnostem – investiční kapitál (venture capital) zůstává ve srovnání s jinými zeměmi OECD nízký, • Vláda Nového Zélandu vyhlásila expanzivní politiku na tomto trhu, • V roce 2004 byla provedena daňová reforma týkající se investičního kapitálu, kdy byly odstraněny daňové bariéry z této oblasti s očekáváním, že to přiláká akciový a investiční kapitál ze zahraničí, • Byla zavedena nová zákonná struktura zvaná „limited partnership“ (limitované partnerství), která omezí vystavení investorů k zadlužení společností a zlepší daňovou odečitatelnost – účel je stejný jako u předchozí odrážky.77 Samozřejmě, zda výše zmíněná opatření vlády Nového Zélandu budou mít očekávaný efekt a zlepší velikost investic na Novém Zélandu, je jen těžko predikovatelné a efekty těchto kroků se projeví až v několika nastávajících letech.

2.2.3 Exportní výkonnost Dostat se na jiné než místní trhy a uspět tak v exportní činnosti je jistě pro většinu firem Nového Zélandu velice důležité, nejenže se tím zvýší jejich prestiž na domácím trhu, ale mají také možnost mnohem vyššího růstu a expanze než v případě setrvání pouze na novozélandských trzích. Jak jsem již zmiňoval v kapitole o předreformní situaci, nejlehčí situace byla pro novozélandské exportující firmy do roku 1973, kdy byl Nový Zéland významným dodavatelem Velké Británie a jeho firmy požívaly náležitou ochranu proti konkurenci. Po roce 1973 ztratil Nový Zéland toto výhodné odbytiště a situace zůstala jaksi nedořešená až do roku 1984, kdy byla provedena reforma odstraňující různé úlevy, dotace a subvence firmám a novozélandské podniky se musely „postavit na vlastní nohy“. Tato kapitola rozebere vývoj množství exportujících firem Nového Zélandu v čase, dále se bude zabývat vývojem velikosti exportů ve srovnání s Austrálií a světem a pokusí se vysvětlit proč není Nový Zéland tak úspěšný jako jiné země co se týče výše exportů. 77

OECD: OECD Economic Surveys: New Zealand, ISBN 92-64-01194-3, 2005, str. 105

- 45 -

Peter Varga


Tabulka 10 zobrazuje vývoj množství exportujících firem Nového Zélandu v období 1994 až 2001. Je vidět, že absolutní množství exportujících firem v čase rostlo, ale vzhledem k tomu, že celkové množství ekonomicky relevantních78 firem na Novém Zélandu rostlo vyšším tempem než množství exportujících firem, klesal tedy procentní podíl exportujících firem z původních 5,17% v roce 1994 na 3,97% v roce 2001 (třetí řádek tabulky 10). Velmi zajímavé zjištění popsal ve své práci Geoff Simmons: V roce 2001 z 9 306 exportujících firem jich 921 (9,9% exportujících firem) vyváželo přes 95% exportů a z toho 151 firem (1,6% exportujících firem) vyváželo přes 78% exportů, což znamená, že 0,06% všech novozélandských firem generovalo 78% exportních příjmů. Velké množství exportujících firem (téměř 64%) exportovalo pouze velmi malou hodnotu zboží – méně než 100 000 USD v roce 2001. Od počátku období v roce 1994 se poměr firem exportujících hodnotu zboží menší než 100 000 USD snížil a naopak se zvýšil podíl firem exportujících ročně hodnotu větší než 100 000 USD.79 To by jinými slovy znamenalo, že postupem času se bude mezi více firem rozdělovat exportní činnost ve vysokých částkách a v případě krachu některé z těchto exportujících firem nebude pokles celkového exportu tak výrazný, jako by tomu bylo například v první polovině 90. let. Tabulka 10: Podíl exportujících firem, Nový Zéland 1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

Total exporting firms 8 878 10 207 9 696 9 555 11 094 8 953 8 980 9 306 Total # firms 171 676 192 871 199 757 210 220 223 535 222 062 242 845 234 232 % of total firms exporting 5,17% 5,29% 4,85% 4,55% 4,96% 4,03% 3,70% 3,97% zdroj: Simmons, Geoff: The Impact of Size and Distance on New Zealand Firm Size, Behaviour and Performance, str. 15, převzato: Tradenz a Statistics New Zealand

Graf 12 zobrazuje reálný objem exportů Nového Zélandu, Austrálie a zemí OECD v letech 1960 až 1997 v cenách a směnných kurzech roku 1990 a zindexovaných pro rok 1960 = 100 pro lepší přehlednost vývoje. Z grafu 12 je patrné, že Nový Zéland ve zmiňovaném období zaznamenal menší růst exportů než Austrálie nebo OECD a tak v průběhu let zvyšovala mezera mezi velikostmi exportů těchto zemí a Nový Zéland v druhé polovině let evidentně pokulhával za průměrem OECD. V tomto případě se nabízí několik možností proč byla exportní aktivita tak nízká na Novém Zélandu. První možností byly možné bariéry pro exportní činnost, což bylo dosti nepravděpodobné vzhledem k provedeným reformám a 78

firmy dosahující minimálního ročního obratu $30 000 – pravidlo určené Statistics New Zealand Simmons, Geoff: The Impact of Size and Distance on New Zealand Firm Size, Behaviour and Performance, New Zealand Treasury Research Paper, November 2001, str. 14 79

- 46 -

Peter Varga


uvolnění trhů v roce 1984 a tuto možnost zpochybnil ve své práci Geoff Simmons, kde konstatoval, že spíše než bariéry exportu existují jakési bariéry zpomalující růst firem.80 Graf 12: Reálná velikost exportů - Nový Zéland, Austrálie a OECD

zdroj: Ballingall, John, Briggs, Phil: A comparison of Australia's and New Zealand's export performance using shift share analysis, str. 1

Pánové Briggs a Ballingall si ve své práci položili hned několik otázek, aby zjistili, co zapříčinilo větší výkonnost v exportní aktivitě Austrálie oproti Novému Zélandu – použili k tomu „shift share“ analýzu pro celé období 1970 až 1999 a poté dílčí analýzy let 1970 1985, 1985 - 1993 a 1993 – 1999.81 Výsledkem této analýzy byla řada různých grafů, které ale nevypovídaly o tom, že by Nový Zéland v něčem pokulhával za Austrálií. Jedinou výjimkou byl graf o změně konkurenceschopnosti Nového Zélandu a Austrálie, který je v mé práci označen jako graf 13. Z tohoto grafu je patrné, že v průměru za celé období 1970 až 1985 si Nový Zéland počínal lépe než Austrálie, pokud se podíváme na dílčí období, tak až do roku 1985 Austrálie zaostávala v konkurenceschopnosti svého zboží za Novým Zélandem, ovšem od roku 1985 se situace obrátila o stoosmdesát stupňů a Nový Zéland se svou konkurenceschopností začal značně pokulhávat. Nabízí se myšlenka, zda toto nebylo zapříčiněno reformami a ne náhodou začíná druhé období v grafu 13 rokem 1985. Odpověď 80

Simmons, Geoff: The Impact of Size and Distance on New Zealand Firm Size, Behaviour and Performance, New Zealand Treasury Research Paper, November 2001, str. 16 a 22 81 Ballingall, John, Briggs, Phil: A comparison of Australia's and New Zealand's export performance using shift share analysis, New Zealand Institute of Economic Research Working Paper, 2001

- 47 -

Peter Varga


na tuto otázku nemůžeme hledat v reformách, ale ve složení exportů Nového Zélandu, kdy velkou část jeho exportních aktivit pokrývá právě zemědělské zboží, které ve světě zaznamenalo spíše jen malý růst82 a to v negativním důsledku ovlivnilo exporty Nového Zélandu. Dalším nedostatkem negativně ovlivňujícím velokost exportů je malý podíl SMEs na exportní činnosti, který činí 26,8%83 oproti ostatním velikostním skupinám firem kde se toto procento pohybuje v rozmezí od 60 do 92%84 a protože skupina malých a středních podniků – SMEs je jednou z nejvíce flexibilních a produktivních skupin podniků (viz kapitola 2.2.2), bylo by vhodné, aby se tyto podniky snažily více zapojit do exportní činnosti možná i s drobnou podporou vlády. Samozřejmě výrazem podpora vlády jsem neměl na mysli subvencování nebo dotace drobným firmám a subjektům chtějícím exportovat, ale spíše dodávání vhodných informací o potenciálních zahraničních trzích a vytvoření vhodného prostředí podporujícího tuto exportní činnost (například zbytečně nezatěžovat počátky a průběh

exportní činnosti velkým počtem úředních úkonů, nutností různých potvrzení a

certifikátů apod.). Graf 13: Změna v konkurenceschopnosti - NZ, Austrálie

zdroj: Ballingall, John, Briggs, Phil: A comparison of Australia's and New Zealand's export performance using shift share analysis, NZIER – New Zealand Institute for Economic Research, str. 5

82

Ballingall, John, Briggs, Phil: A comparison of Australia's and New Zealand's export performance using shift share analysis, New Zealand Institute of Economic Research Working Paper, 2001, str. 5 83 84 Skilling, David: The Behaviour and Performance of NZ Firms: Some Preliminary Findings, New Zealand Treasury Research Paper, August 2001, str. 7

- 48 -

Peter Varga


2.3 Efekty na pracovní trh Tato kapitola bude věnována vlivu reforem na pracovní trh. Nejprve se budu zabývat trendem vývoje pracovního trhu v soukromém sektoru tedy ve firmách, poté se budu hlouběji zabývat vývojem zaměstnanosti a produktivity práce na Novém Zélandu ve srovnání s Austrálií, čímž si nepřímo připravím určitá fakta pro kapitolu 3 vztahující se k makroekonomickému vývoji Nového Zélandu. V další části této kapitoly rozeberu vliv reformy na změnu participace na trhu práce Nového Zélandu. Nakonec se pokusím analyzovat efekty liberalizace obchodu na vývoj zaměstnanosti a také mezd. Graf 14a ukazuje průměrný počet zaměstnanců ve firmách Nového Zélandu za období 1986 až 2002. Na první pohled je zřetelně patrný klesající trend průměrného počtu zaměstnanců v průběhu celého období. Mohlo by se tedy zdát, že se zaměstnanost v soukromém sektoru Nového Zélandu přesouvá do menších firem a hlavně se naskýtá otázka, zda tento trend má něco společného s provedenými reformami po roce 1984. Tvrdit ale, že existuje spojitost mezi reformami a snižováním průměrného počtu zaměstnanců by bez předložení patřičných důkazů bylo dosti odvážné. Vysvětlení tohoto jevu je snadné a nemá s reformami příliš společného. Částí vysvětlení je totiž graf 14b, který zobrazuje dílčí část grafu 14a a to průměrný počet zaměstnanců ve firmách se 100 a více zaměstnanci, kdy je ve stejném časovém období (tedy 1986 až 2002) zřetelný pokles průměrného počtu a to řádově o více než 100 zaměstnanců. Je tedy jasné, že na části klesající tendence průměrného počtu zaměstnanců v grafu 14a má podíl právě úbytek průměrného počtu zaměstnanců u velkých firem Nového Zélandu. Druhým faktorem podílejícím se na tomto klesajícím trendu je přibývání malých firem, který jsem již zmiňoval v části 2.2.2 této práce. Klesající trend patrný v grafu 14b se projevil i v podílu podniků nad 100 zaměstnanců na celkové zaměstnanosti, kdy se v roce 1987 podílely na zaměstnanosti 56,6% a v roce 2001 už jen 38,4%85. Opačný tedy rostoucí trend se dal pozorovat u podniků do 50 zaměstnanců, kdy se jejich podíl na zaměstnanosti v čase zvyšoval. Tyto události ale neměly příliš mnoho společného s provedenými reformami a k tomuto závěru dochází například Geoff Simmons, kdy ve své práci zjistil, že trend změny redistribuce firem od větších k menším je patrný na Novém Zélandu již od roku 1978

85

Simmons, Geoff: The Impact of Size and Distance on New Zealand Firm Size, Behaviour and Performance, New Zealand Treasury Research Paper, November 2001, str. 8

- 49 -

Peter Varga


v sekundárním sektoru a v této době ještě žádné reformy neprobíhaly a proto pravděpodobně tyto změny nejsou spojeny s reformami započatými v roce 1984.86 Graf 14a: Průměrný počet zaměstnaců všechny firmy

14b: Průměrný počet zaměstnanců firmy nad 100 zaměstnanců

zdroj: Simmons, Geoff: The Impact of Size and Distance on New Zealand Firm Size, Behaviour and Performance, str. 27

Graf 15 zobrazuje vývoj produktivity práce Nového Zélandu a Austrálie za období 1977 až 1999. Právě vývoj produktivity práce je velmi dobrým signálním prostředkem pro určení, zda uskutečněná reforma trhu práce proběhla v pořádku či nikoliv, popřípadě zda měla chtěný pozitivní efekt. Pro ještě názornější možnost posouzení je v grafu 15 zakreslen i vývoj produktivity práce v Austrálii, která je optimální zemí pro srovnání s Novým Zélandem.87 Za povšimnutí stojí hlavně vývoj od roku 1990, kdy obě země měly přibližně stejnou úroveň produktivity práce. V grafu 15 je zřetelně vidět silný růst produktivity práce v Austrálii, který dosáhl 21,9% během devadesátých let, zatímco za stejné období byl růst produktivity práce na Novém Zélandě pouze 5,2%. Pokud bychom se vrátili za rok 1990, tak v období 80. let dosahovaly obě země stejného tempa růstu produktivity práce. Proto v tomto bodě vznikají vážné pochybnosti o účinnosti reformy trhu práce na Novém Zélandě, která byla učiněna v roce 1990 zrušením Employment Equity Act z roku 1972 a vydáním The Employment

86

Simmons, Geoff: The Impact of Size and Distance on New Zealand Firm Size, Behaviour and Performance, New Zealand Treasury Research Paper, November 2001, str. 9 87 Důvody vhodnosti srovnání Nového Zélandu a Austrálie z hlediska reforem jsem uvedl v kapitole 1.2.1

- 50 -

Peter Varga


Contracts Act of 199188. Tato reforma sice decentralizovala a omezila vyjednávání mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a omezila vliv odborů na minimum, ale jak je vidět z údajů byl to krok příliš razantní a unáhlený, který omezil růst produktivity práce na Novém Zélandě. Nová středně-levicová vláda zvolená v roce 1999 proto nahradila tento dokument novým tzv. Employment Relations Act of 2000, který více předpokládá vzájemnou spolupráci a vyjednávání mezi zaměstnavateli a odbory, ale také mezi zaměstnavateli a individuálními zaměstnanci. Podle mého názoru ne příliš rozumným krokem v tomto dokumentu bylo zesílení vlivu odborů a stanovení předpokladu lepšího vyjednávání v rámci odborů, protože tento silnější vliv odborů může mít neblahý účinek na ekonomické ukazatele související s vývojem firemní sféry (například zvyšování nákladů v důsledku růstu mezd). Graf 15: Produktivita práce, Austrálie a Nový Zéland

zdroj: Dalziel, Paul: New Zealand’s Economic Reforms: An Assessment, str. 41

Zmiňovaný dokument The Employment Contracts Act of 1991 měl ale i své pozitivní účinky v některých směrech. Ve své výroční řeči 4. června 1996 o tom pohovořil guvernér Reserve Bank of New Zealand pan Donald T Brash: Employment Contracts Act zvýšil podíl smluv uzavřených mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na individuální bázi a do roku 1995 se snížil podíl zaměstnanců majících smlouvu uzavřenou na základě kolektivního vyjednávání 88

je třeba poznamenat, že Employment Contracts Act of 1991 mimo jiné zrušil Labour Relations Act 1987, kterého účelem bylo upravit a reformovat vztahy v oblasti pracovního práva a naopak nový Employment Contracts Act 1991 měl svůj účel v nastavení efektivního pracovního trhu

- 51 -

Peter Varga


skrze odbory na 17%. Snížil se počet průměrných dnů ztracených díky stávkám89, kdy v období 1983 až 1990 to bylo v průměru 519 000 hodin ročně a v období 1991 až 1994 pouhých 69 000 dnů ročně, což je velmi dramatická změna v každém případě.90 Ve zmiňovaném proslovu Donalda T Brashe je jako největší úspěch reformy trhu práce po roce 1991 brán vyšší růst produktivity práce Nového Zélandu, ale v předchozím odstavci jsem ukázal, že produktivita práce sice rostla, ale ne tak vysokým tempem jako v Austrálii a v tomto směru měl tedy Nový Zéland veliké rezervy a ne příliš úspěšně provedenou reformu trhu práce. Graf 16: Míra participace, Nový Zéland

zdroj: Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, str. 102

Graf 16 ukazuje míru participace91 mužů a žen Nového Zélandu za období 1970 až 2004. Mezera mezi lety 1984 a 1986 v grafu 16 je způsobena tím, že do roku 1984 se o výpočty participační míry staral bývalý Odbor Práce (Labour Department) a poté tuto úlohu dostal Statistický úřad Nového Zélandu (Statistics New Zealand) se svým průzkumem pracovní síly domácností (Household Labour Force Survey) a určitý časový interval trvalo než tento úřad mohl začít tuto míru počítat a vyjadřovat. Mohlo by se zdát, že v roce 1986 se 89

bráno jako počet dnů, kdy se nepracovalo díky stávkování násobené počtem stávkujících pracovníků Brash, Donald, T: New Zealand’s remarkable reforms, Speech of Governor of the Reserve Bank of New Zealand, Institute of Economic Affairs, June, 1996, str. 10 91 participation rate je podle oficiálních definic Statistics New Zealand procentuální vyjádření ekonomicky aktivních obyvatel, kteří jsou zaměstnáni nebo jsou připraveni ihned se zapojit do pracovního procesu a aktivně hledají práci, http://www.stats.govt.nz/products-and-services/hot-off-the-press/household-labour-forcesurvey/household-labour-force-survey-jun06qtr-hotp.htm?page=para014Master 90

- 52 -

Peter Varga


míra participace žen v grafu 16 skokově posunula o několik procentních bodů směrem nahoru a dalo by se spekulovat o tom, že by to mohlo být zapříčiněno provedenou reformou. Podle pana Dalziela se ale jedná pouze o to, že bývalý Labour Department jednoduše podhodnotil tuto míru u žen a tím vznikl tento skokový posun.92 Mnohem důležitější je ale v grafu 16 vývoj míry participace po roce 1986, kdy je vidět u ženského pohlaví nárůst této míry a naopak u mužů její pokles. Posun míry participace u žen je jednoznačně přisuzován vydání Dokumentu Rovných Mezd z roku 1972 (Equal Pay Act 1972)93 a pokles této míry u mužů byl pravděpodobně zaviněn různými sociálními benefity ustanovenými také v období před reformami. V tomto případě musím konstatovat, že vláda Nového Zélandu se sice snažila na počátku devadesátých let pokles míry participace u mužů omezit tím, že redukovala sociální benefity v různých oblastech a zejména tyto redukce veřejně ohlašovala, aby byl každý jedinec dobře informován o provedených změnách a mohl se tak lépe a rychleji přizpůsobit. Pokud by totiž k těmto poklesům participační míry u mužů nedocházelo, zlepšila by se ekonomická výkonnost země a do jisté míry by se vykompenzoval nepříliš vysoký růst produktivity práce v devadesátých letech dvacátého století na Novém Zélandu. Bohužel pokles míry participace byl zapříčiněn i jinými faktory, o kterých ve své knize píše i profesor Paul Dalziel: Všeobecné ekonomické podmínky mají také dopad na míry participace. Část poklesu v novozélandské míře participace po roce 1986 mohlo být zapříčiněno prudkým růstem nezaměstnanosti během procesu ekonomické restrukturalizace. Například osoba může během hluboké hospodářské recese věřit, že nemá mnoho šancí nalézt práci a přestává aktivně práci hledat anebo si odebere do předčasného důchodu (efekt odrazeného pracovníka). Také osoba propuštěná z práce se může rozhodnout znovu se zaměstnat, ale k tomu potřebuje nové schopnosti a může si vybrat dočasné opuštění skupiny pracovní síly a zapojení se do procesu „full-time“ vzdělávání.94 Provedení reformy z pohledu trhu práce nespočívalo pouze v dokumentech typu Employment Relations Act, ale také v liberalizaci trhu práce a s ním souvisejícího obchodu. Již v roce 1984 se nově zvolená Labouristická vláda odhodlala k reformám vedoucím k transformaci regulované ekonomiky na ekonomiku liberalizovanou s volnými trhy ve všech oblastech. Většina reforem v této oblasti byla uskutečněna v roce 1986 a vlivem těchto reforem se ve své práci zabývá pan Kevin Lang, který předpokládá, že první efekty reformy

92 93 94

Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 101-103

- 53 -

Peter Varga


by se měly projevit již v roce 1988 a zabývá se analýzou tohoto předpokladu.95 Tabulka 11 ukazuje míry protekcionismu spočítané z dat dodaných společností Syntec.96 Z tabulky 11 je patrné, že v roce 1982 byla míra protekcionismu u zaměstnanosti v průměru 62% přidané hodnoty, což je ekvivalent dotace na jednoho pracovníka 8 000 NZ$97. Je vidět, že v roce 1988 se tato míra protekcionismu snížila na 39% (viz první řádek tabulky 11) a znamená úspěch vlády Nového Zélandu ve svém zamýšleném cíli omezit protekcionismus na pracovním trhu a restrukturalizovat tento trh.98 Tabulka 11: Efektivní míra protekcionismu na Novém Zélandu

zdroj: Lang, Kevin: The Effect of Trade Liberalization on Wages and Employment: The Case of New Zealand, str. 807

Závěrem této kapitoly je třeba poznamenat, že ačkoli restrukturalizace a liberalizace trhu práce měla mnoho pozitivních efektů v podobě snížení protekcionismu, větší svobody volby pracovníků ohledně kolektivního a individuálního vyjednávání nebo zvyšování flexibility pracovních a jiných trhů, existují i vlivy s přívlastkem blahobyt snižující. Jedná se o pokles reálných mezd v důsledku působení reformy obchodu proti přirozené komparativní výhodě. K tomuto závěru dospěl zmiňovaný autor Kevin Lang99, ale také například Paul Dalziel a Ralph Lattimore100, kdy ve druhé zmiňované práci je poukázáno na fakt, že i když došlo k růstu produktivity práce, tak reálné mzdy v roce 2003 nepřevýšily úroveň reálných mezd v roce 1992, což by se při růstu produktivity práce dalo očekávat. 95

Lang, Kevin: The Effect of Trade Liberalization on Wages and Employment: The Case of New Zealand, Journal of Labor Economics, Vol.16, No.4, Oct.1998, str. 801 96 Syntec Economic Services provádí ekonomické propočty pro vládu Nového Zélandu, která je má jako doplňující zpracování vedle dat dodaných úřadem Statistics New Zealand a Treasury New Zealand 97 Lang, Kevin: The Effect of Trade Liberalization on Wages and Employment: The Case of New Zealand, Journal of Labor Economics, Vol.16, No.4, Oct.1998, str. 807 98 o probíhající restrukturalizaci pracovního trhu svědčila rostoucí míra nezaměstnanosti v reformních letech, což bylo zmíněno dříve v této kapitole a zobrazuje to graf 1 této práce 99 Lang, Kevin: The Effect of Trade Liberalization on Wages and Employment: The Case of New Zealand, Journal of Labor Economics, Vol.16, No.4, Oct.1998, str. 812 100 Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 112

- 54 -

Peter Varga


3 Efekty na makroekonomický vývoj V této poslední kapitole se budu zabývat efekty reformy na makroekonomický vývoj Nového Zélandu. V úvodu chci předeslat, že je potřeba sledovat období od roku 1984 ve dvou etapách a to od roku 1984 do 1999 a poté od roku 1999 dále a to z důvodu změny volebního systému na většinový a upouštění od některých provedených reforem. Proto budu za období, kdy se provedené reformy mohly projevit, považovat interval 1984 až 1999. Na začátku kapitoly připomenu hlavní rysy provedené reformy a také snahy o reformní kroky před rokem 1984, základní problémy vyžadující řešení reformami a nastíním teorie, které byly v reformách použity. Poté se budu v jednotlivých subkapitolách zabývat vývojem makroekonomických ukazatelů a zkoumat, jak je provedená reforma ovlivnila a jaký byl efekt pro ekonomiku. Ke srovnání výkonnosti a velikosti efektu použiji vývoj stejných ukazatelů v Austrálii popřípadě OECD přičemž vhodnost srovnání Nového Zélandu s Austrálií jsem již ukázal v kapitole 1.2.1 této práce. Mezi zmiňovanými ukazateli budou veřejný dluh, index spotřebitelských cen (CPI), ekonomický růst a růst hrubého domácího produktu celé ekonomiky. U každého z ukazatelů se budu snažit rozebrat a odůvodnit konkrétní příčiny daného vývoje.Do této kapitoly již nezahrnu ukazatel nezaměstnanosti, protože tato tématika byla součástí předchozí kapitoly a dle mého názoru není třeba dalšího komentáře k tomuto tématu.

3.1 Pokusy o reformu Již v první kapitole této práce jsem nastínil hlavní kroky reforem provedených v roce 1984 a v letech následujících. Jednalo se zejména o celkovou liberalizaci na veškerých trzích Nového Zélandu včetně trhů finančních, zrušení regulace cen a mezd, uvolnění měnového kurzu do podoby volně plovoucího, korporatizace a privatizace státem vlastněných společností, zrušení nebo výrazné omezení dotací a subvencí ve všech sektorech ekonomiky, reorganizaci a zeštíhlení státního a úřednického aparátu a změny podob zákonů upravujících vztahy napříč celé ekonomiky Nového Zélandu. V tomto případě se jednalo o zcela radikální reformu, která by v takovém rozsahu byla jen ztěží proveditelná bez většinového volebního systému Nového Zélandu platném v tomto období. Mnoho autorů zdůrazňuje výjimečnost a rozsáhlost reformních kroků Nového Zélandu, například Peter Conway ve své práci napsal:

- 55 -

Peter Varga


Bez pochybností se tyto reformy počítají k jedněm nejvíce radikálních programů liberalizace trhu iniciovaných na celém světě.101 Pokusy o provedení reformy ale byly na Novém Zélandu iniciovány i dříve než v roce 1984. V této době vládla v zemi Nacionální strana včele s ministerským předsedou Robertem Muldoonem. Právě Nacionální strana pociťovala, že ekonomika Nového Zélandu potřebuje určité reformní kroky k vylepšení umístění na řebříčku různých ekonomických ukazatelů sestavených OECD. Tyto reformní kroky zmiňuje ve své práci Shaun Goldfinch z Univerzity Otago: V letech 1975 až 1984 Nacionalistická strana deregulovala ekonomiku v oblastech jako je transport a masný průmysl, zavedla výběrová řízení (tendering) v oblasti dovozních licencí a provedla částečnou liberalizaci měnového trhu. V letech 1976 až 1981 bylo zmírněna řízení úrokových sazeb. Objevily se také kroky k restrukturalizaci dotací farem a bylo zrušeno povinné členství v odborových organizacích. Existovala zde také snaha o větší diverzifikaci exportů a o rozšiřování exportních trhů a byla schválena velice koplexní dohoda o volném obchodu Užší Ekonomické Vztahy (Closer Economic Relations) s Austrálií v roce 1983.102 Všechny výše zmíněné kroky měly formu reforem, ale vláda Nacionalistické strany neměla jasno ve směru vládnutí a na straně druhé prováděla opatření, která neměla s liberalizací nic společného. Jako příklad by se dalo uvést zmrazování cen a mezd anebo různé prorůstové kroky mající stimulovat ekonomiku Nového Zélandu a silně zatěžující státní rozpočet103, které způsobily růst celkového veřejného dluhu země. Z výše zmíněných kroků vyplývá i vývoj makroekonomických kazatelů v období několika let před reformou v roce 1984, kdy novozélandská ekonomika dosahovala v letech 1970 až 1984 stejného růstu hrubého domácího produktu na hlavu jako Austrálie104, což činilo v letech 1978 až 1984 2,9%105 ročně. Díky zmrazení cen poklesla inflace na Novém Zélandu vyjádřená deflátorem HDP z téměř 16% v roce 1982 na 8%106 v roce 1984, ale jak si později v této kapitole ukážeme Labouristická strana dosáhla ještě radikálnějšího snížení inflace bez zmrazování cen.

101

Convay, Peter: The New Zealand Experiment 1984 – 1999, New Zealand Council of Trade Unions, 2002, str.4 102 Goldfinch, Shaun: Economic reform in New Zealand: Radical liberalization in a small economy, The Otemon Journal of Australian Studies, 2004, vol.30, str. 78 103 o těchto krocích jsem hovořil v kapitole 1 této práce 104 Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 32 105 Goldfinch, Shaun: Economic reform in New Zealand: Radical liberalization in a small economy, The Otemon Journal of Australian Studies, 2004, vol.30, str. 79 106 Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 19

- 56 -

Peter Varga


Labouristická strana včele s Rogerem Douglasem znala velmi dobře negativní stránky předreformní situace Nového Zélandu a jasně si stanovila strategii reforem, které bude provádět a na jakých teoretických podkladech tyto reformy založí. Na obrázku 2 jsou na levé straně vidět teoretické podklady jednotlivých strategií a na pravé straně konkrétní kroky nutné k provedení dané reformy. Labouristická strana k tvorbě strategií reforem využila specialisty převážně z Treasury New Zeland a z novozélandské Rezervní Banky, které potom aplikovala do ekonomiky skrze různá ministerstva. Obrázek 2: Teoretické základy ovlivňující reformy 1984-94

zdroj: Goldfinch, Shaun: Economic reform in New Zealand: Radical liberalization in a small economy, str. 83

3.2 Veřejný dluh Graf 17 zobrazuje vývoj veřejného dluhu Nového Zélandu za období 1970 až 2004. Hrubý veřejný dluh (Gross public debt) je celková hodnota vládního dluhu v tuzemsku i zahraničí vyjádřená v procentech hrubého domácího produktu Nového Zélandu. Čistý veřejný dluh (Net public debt) je hrubý veřejný dluh mínus finanční aktiva kompenzující tento dluh na

- 57 -

Peter Varga


druhé straně rozvahového účtu.107 Pro věřitele je podle mého názoru více směrodatný dluh čistý, a proto se jím budu nyní zabývat a zjednodušeně jej nazývat pouze veřejný dluh. Z grafu 17 je vidět růst veřejného dluhu Nového Zélandu do roku 1992, kdy dosáhl maxima necelých 50% HDP Nového Zélandu. V tomto období zaznamenal veřejný dluh poklesu v letech 1988 a 1991. Po roce 1992 již celkový veřejný dluh Nového Zélandu soustavně klesal a nyní se pohybuje okolo 13% HDP, jak již bylo řečeno v poznámce pod čarou. Graf 17: Veřejný dluh


Vláda Nového Zélandu včele s Rogerem Douglasem začala fiskální oblast reformovat již v roce 1984 a to hned v několika základních krocích: 1. zrušení dotací všem zemědělcům a exportérům včetně státních podniků 2. snižování daňové zátěže a rušení některých daní 3. nový program pro sociálně slabší rodiny motivující k práci První zmíněný krok znamenal snížení výdajů vlády a eliminaci deficitu státního rozpočtu, ale jeho hlavním účelem bylo zvýšení ekonomické efektivity skrze tvorbu nedotovaných tedy reálných výrobních a spotřebitelských cen a zaslání jasného signálu

107

je třeba poznamenat, že v grafu 17 končí vývoj čistého veřejného dluhu již v roce 2003, protože na Novém Zélandu došlo ke změně postupu výpočtu tohoto dluhového ukazatele a byl nahrazen takzvaným „Net Core Crown Debt“, který na konci června 2003 činil 16,6 mld. USD což je 13 % HDP Nového Zélandu - Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 73

- 58 -

Peter Varga


producentům a spotřebitelům o těchto cenách.108 Samozřejmě tento krok měl i svá negativa a to v podobě mnoha krachů farmářů Nového Zélandu, ale ti co zrušení dotací přežili, začali hospodařit mnohem efektivněji. Druhý zmiňovaný krok, tedy snižování daňové zátěže pro všechny ekonomické i fyzické subjekty, měl jasný účel a to zvětšit daňový základ při nižších daňových sazbách současně se zachováním velikosti vybrané daně a motivovat všechny skupiny k práci a ke zvyšování výstupu.109 O konkrétních daňových úpravách bylo již pohovořeno v kapitole 1.3 této práce a k nastaveným sazbám není potřeba dalšího komentáře, protože jasný návod na nastavení optimální sazby v podstatě neexistuje a tento úkol zůstává vždy na tvůrcích dané reformy. Samozřejmě primární cíl daňových úprav se dá předpokládat v podobě motivace výrobních a jiných subjektů k co nejvyšší tvorbě zisku a poté reinvestování části zisků, což by vedlo ke zvýšení efektivnosti v investovaných oblastech. Třetí bod reformních kroků byl zaměřen k ochraně sociálně slabších skupin pomocí různých cílených nástrojů a samozřejmě bylo potřeba zachovat určité prvky státu blahobytu (welfare state), který měla Labouristická strana ve svých předsevzetích reformovat, ale ne úplně zrušit.110 Dopady daňové reformy na státní rozpočet Nového Zélandu ve své práci popisují pánové Paul Dalziel a Ralph Lattimore: Hlavní výdaje vlády začaly klesat po dosažení vrcholu 40,9% hrubého domácího produktu v roce 1983/84, zatímco výdaje na sociální zabezpečení, vzdělání a zdravotnictví zůstaly v podstatě nezměněny na 22% HDP a rozpočtový deficit byl snížen v tomto roce z 8,9% na 3,6% HDP v roce 1986/87.111 Jak jsem již zmiňoval ve druhé kapitole dosáhl Nový Zéland v roce 1987 prvního přebytku státního rozpočtu po 35 letech a samozřejmě panovaly velmi optimistické nálady ohledně tohoto přebytku. Takto optimisticky to ale neviděl Roger Douglas, který komentoval přebytek tím, že se na něm podílel úspěch daňové reformy a pravidel pro státní aparát, ale nejvíce se na tomto přebytku podílely prodeje akcií z rukou státu mající podíli v různých firmách, protože v této době se ještě počítal schodek na bázi cash-flow a tedy výnosy z prodejů těchto akcií se do něj promítly a vytvořily přebytek.112 Na tuto situaci zareogaval velmi rychle Treasury New Zealand (dá se říct ministerstvo financí), které provedlo v následujícím roce úpravu výpočtu schodku státního rozpočtu, aby se na něm neprojevovaly právě takovéto prodeje státem vlastněných aktiv. 108 109 110 111 112

Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 73-75

- 59 -

Peter Varga


Samostatný odstavec je nutno věnovat události, která hrála a nadále hraje významnou roli v rozpočtovém hospodaření Nového Zélandu. Jedná se o vydání Zákona o fiskální zodpovědnosti (The Fiscal Responsibility Act) v roce 1994, který vydala Nacionální Strana (National Party) s ministrem financí Billem Birchem. Zákon o fiskální zodpovědnosti měl pět klíčových zásad zodpovědného fiskálního managementu zavazujících zejména ministra financí: • celkový vládní dluh musí být udržen v rozumném rozsahu • operativní výdaje nesmí v průměru přesáhnout operativní příjmy • musí být udržena pozitivní čistá hodnota státních aktiv sloužící jako „nárazník“ při negativních šocích • všechna fiskální rizika musí být řízena v rozumné mezi • hodnota zdanění musí být snadno predikovatelná do budoucna113 Zmiňovaný zákon neukládá přesnou hodnotu významu „rozumný“, ale předpokládá se, že se v případě celkového vládního dluhu jedná o hodnotu pod 30% hrubého domácího produktu Nového Zélandu. Při vytváření zákona o fiskální zodpovědnosti měla Nacionální strana na mysli zejména budoucí vývoj Nového Zélandu a vytvořila tento zákon tak, aby se nedal další vládou jen tak jednoduše zrušit a byla dodržena fiskální disciplína i v případě vládnutí levicových stran nebo koalic. Takto úspěšně se nepodařilo ošetřit většinový volební systém, který byl v roce 1996 změněn na systém poměrného zastoupení. Ale úmysl o fiskální disciplíně se zajisté osvědčil, protože v roce 1999 vyhrála volby středně levicová koalice a jak je vidět z grafu 17, tak i po roce 1999 se vývoj celkového veřejného dluhu vyvíjí klesajícím tempem samozřejmě ne tak rychle klesajícím jako v letech předchozích, ale úmysl s Fiscal Responsibility Act se alespoň doposud naplnil.

3.3 Index spotřebitelských cen a inflace Tato kapitola hovořící hlouběji o vývoji inflace na Novém Zélandu v období po roce 1984, hraje velmi důležitou roli v celkovém pohledu na makroekomický vývoj Nového Zélandu. Tato skutečnost je opřena o fakt, že cílem reformující Labouristické strany v čele s Rogerem Douglasem, bylo udržet co nejnižší inflaci za podpory provádění transparentní politiky cílování inflace. Bude ukázáno, že tento záměr Rogeru Douglasovi nevyšel dle

113

Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 79

- 60 -

Peter Varga


očekávání a také budou analyzovány faktory ukazující neúspěch při snižování inflace do roku 1990. Po roce 1990 byl vývoj inflace odlišný a bude provedena stejná analýza. Nemalá pozornost bude věnována i období po roce 1996, kdy došlo na Novém Zélandu ke změně volebního systému a změnil se i přístup k vývoji a stanovování inflace a bude prozkoumáno, zda se alespoň původní záměr Rogera Douglase pro zlepšení transparentnosti při tvorbě očekávané výše inflace přenesl a zůstal zachován i v ostatních vládách následujících po vládě Labouristické strany. Graf 18 zobrazuje vývoj inflace na Novém Zélandu od roku 1984 do roku 2003 pomocí vývoje CPI tedy Indexu spotřebitelských cen. Vývoj inflace již byl v této práci jednou zobrazen a to v části 1.2.1 graf 1, kde bylo k popsání inflace použito vývoje deflátoru HDP Nového Zélandu. Graf 18 ale ukazuje změnu čtvrtletních indexů CPI oproti indexům CPI ve stejném čtvrtletí o rok dříve a v grafu je tedy zachycen vývoj inflace více podrobně a změny inflace jsou zřetelněji vidět. Graf 18: Inflace dle CPI – Nový Zéland


Vývoj inflace od roku 1984 do roku 1987 (viz graf 18) měl zřetelně vzestupnou tendenci, kdy v roce 1984 začala inflace růst přes 4% a v roce 1987 dosáhla maxima okolo 19% ve 3. čtvrtletí. V souhrnu se dá období 1984 až 1991 popsat jako neúspěšné z hlediska dosahování nízké inflace popřípadě jejího snižování, i když by se mohlo zdát, že v letech 1988 až 1991 se míra inflace na Novém Zélandu snižovala, zůstávala její výše nad 4 procenty, - 61 -

Peter Varga


což je dle reformních předpokladů velikost neúnosná. Jedním z hlavních důvodů tohoto neúspěchu je negativní efekt způsobený protinflační politikou prováděnou vládami Nového Zélandu před rokem 1984114, kdy zanechal na ekonomických subjektech i po roce 1984 milná očekávání inflace než byl cíl centrální banky.115 Na nedostatečnou důvěryhodnost měnové politiky Centrální banky Nového Zélandu upozornila ve své práci i Eva Dvořáková a zmínila několik hlavních faktorů, které tento nedostatek způsobily: • Zkušenost ekonomických subjektů s vládní politikou předreformního období – tradice provádění zcela nekonzistentní měnové politiky ze strany vlády před rokem 1984 nutně formovala inflační očekávání všech ekonomických subjektů i po roce 1984. • Vznik politické nejistoty po odchodu Rogera Douglase z vlády v prosinci 1988. Douglasova resignace totiž vyvolala pochybnosti, zda vítězství Národní strany ve volbách v roce 1990 – které se tak stalo velmi pravděpodobným – nebude znamenat odklon od dosavadní antiinflační politiky. • Fiskální politika dvou labouristických vlád, která nevedla k původně deklarované redukci rozpočtových výdajů. Skutečnost, že labouristi v době svého vládnutí nedokázali omezit sociální výdaje, měla za následek jen pomalý pokles deficitu státního rozpočtu, což pochopitelně podvazovalo možnost vlády bojovat účinně s inflací a negativně se podepisovalo na důvěryhodnosti vládní antiinflační politiky.116 Listopad 1990 byl ve znamení předčasných voleb po rezignaci Rogera Douglase a prohlubování nastartované recese díky probíhající politické krizi. Z grafu 18 je zřetelně vidět, že míra inflace od roku 1990 měla klesající tendenci a od druhé poloviny roku 1991 se dostala pod hranici 2%. Na tento pokles měla vliv samozřejmě probíhající recese a změna monetární politiky a politiky cílování inflace Centrální bankou Nového Zélandu (Reserve Bank of New Zealand), která byla provedena zákonem o rezervní bance z roku 1989 (s platností od února 1990). Centrální banka se v tomto zákoně mimo jiné zavazuje ke stanovování PTA (Policy Target Agreement), což je rozmezí inflace počítané pomocí Indexu spotřebitelských cen, kterého musí centrální banka v daném období dosáhnout. Stanovení PTA je spojeno i s jeho 114

zejména zákon o rezervní bance (The Reserve Bank of New Zealand Act) z roku 1964, kde bylo vytyčeno více cílů monetární politiky Centrální banky Nového Zélandu a její politika se poté stala nejasná a netransparentní - Evans, L., Grimes, A., Wilkinson, B., Teece, D.: Economic Reform in New Zealand 1984-95: The Pursuit of Efficiency, Journal of Economic Literature, Vol.34, No.4, Dec.1996, str. 1864 115 například dle provedeného průzkumu National Bank of New Zealand zkoumajícího 1500 ekonomických subjektů Nového Zélandu byla jejich očekáváná inflace na další rok v březnu 1987 ve výši 14,1% v následujícím roce 10,0% a reálná inflace přitom byla 7,4% a v roce následujícím 4,1% - Evans, L., Grimes, A., Wilkinson, B., Teece, D.: Economic Reform in New Zealand 1984-95: The Pursuit of Efficiency, Journal of Economic Literature, Vol.34, No.4, Dec.1996, str.1864 116 Dvořáková, Eva: Nový Zéland: ekonomické reformy 80. a 90. let a jejich důsledky, Liberální Institut, str. 71

- 62 -

Peter Varga


zveřejněním, aby se docílilo lepšího přizpůsobování inflačních očekávání vzhledem k inflačnímu cíly centrální banky Nového Zélandu. Rozmezí PTA bylo pro začátek stanoveno na 0 až 2 % a tento inflační cíl byl dosažen v prosinci 1991.117 Je nutné poznamenat, že cíl cenové stability byl ve zmiňovaném zákoně o centrální bance z roku 1989 byl uveden jako základní cíl monetární politiky a centrální banka dostala v provádění opatření samostatnost. Zmiňovaného úspěchu dosažení 2 % hranice inflace by nebylo možné bez provedení několika opatření, která zveřejnila nová ministrině financí Ruth Richardson a ve své práci je zmiňuje například profesor Paul Dalziel: • Byla provedena reforma základních principů státu blahobytu a financování veřejných služeb se stalo více přímo a cíleně hrazeným, čili subjekty s vyššími příjmy mohly očekávat větší odvody za tyto služby přímo nežli zkrze nepřímé cesty jako je daňový systém. • Další radikální reforma provedená v industriálních vztazích. • Vydání Employment Contracts Act.118 V období po roce 1991 se inflace na Novém Zélandu již pohybovala v pásmu vymezeném centrální bankou bez větších potíží (viz graf 18). Pouze v roce 1994 zaznamenala inflace nárůst, což bylo způsobeno velmi rychlým poklesem nezaměstnanosti na 6,6% a hospodářským růstem okolo 6%. Centrální banka Nového Zélandu ale podnikla rychlé kroky ke ztlumení inflace a během roku 1995 se inflace vrátila do nižších hodnot. V roce 1996 dosáhla inflace v průměru 2,4%, ale nebyl zde zřetelný žádný náznak akcelerace.119 Je nutné poznamenat, že rok 1996 byl ve znamení změny volebního systému na systém poměrného zastoupení a první volby pod tímto novým volebním systémem proběhly 12. října, kdy se vítězem voleb stala středně pravicová koalice (tvořená Národní stranou a stranou „New Zealand First“).120 V závěru roku 1998 postihla Nový Zéland velmi silná recese, která stlačila inflaci až do negativních čísel, což je jev nevelmi částý a tím spíše vypovídá o síle proběhnuvší recese. Po odeznění recese došlo k výkyvu inflace směrem vzhůru a bylo jasné, že je potřeba rozšířit inflační pásmo pro cílování inflace. V srpnu 2002 byl schválen nový PTA (Policy Target Agreement), který původní 0-2% pásmo rožšířil na 0-2,5% a změnil tento

117

Evans, L., Grimes, A., Wilkinson, B., Teece, D.: Economic Reform in New Zealand 1984-95: The Pursuit of Efficiency, Journal of Economic Literature, Vol.34, No.4, Dec.1996, str. 1865-1866 118 Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 119 119 Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 121-122 120 viz tabulka 3 v závěru 1. kapitoly

- 63 -

Peter Varga


cíl na střednědobý.121 Je nutné poznamenat, že i když v tomto období docházelo k různým změnám a reformám, tak žádná již nebyla tak razantní jako ty provedené v období let 1984 až 1994.

3.4 Hrubý domácí produkt Tato kapitola se zabývá vývojem hrubého domácího produktu Nového Zélandu na obyvatele v období po roce 1984 a zejména velikostí růstu produktu. Pro účely této kapitoly není ani tak důležité popsat velikost celkového HDP až do současnosti, ale zabývat se efekty reforem na růst popřípadě stagnaci tohoto HDP na hlavu. Pro lepší názornost bude pro srovnání použita Austrálie. Důvody pro vhodnost srovnání Austrálie a Nového Zélandu jsem již zmiňoval v kapitole 1.2.1 této práce, ale pro úplnost je ještě ve zkratce zopakuji. Obě země mají mnoho podobných institucionálních aspektů, jsou spojeny Dohodou o volném obchodu (Free Trade Agreement) a neomezeným tokem pracovní síly a kapitálu v obou směrech. Podle názoru profesora Dalziela jsou toto dostatečné podobnosti pro provedení takovéhoto srovnání.122 Graf 19: HDP na hlavu (sezónně upravený), Austrálie a Nový Zéland


121

Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 125 122 Dalziel, Paul: New Zealand’s Economic Reforms: An Assessment, Review of Political Economy, vol. 14, number 1, 2002, str. 34

- 64 -

Peter Varga


Graf 19 ukazuje srovnání růstu hrubého domácího produktu Austrálie a Nového Zélandu zaznamenávaného čtvrtletně s počátkem v roce 1978, kde se veličiny pro obě země rovnají stu. Data jsou meziročně upravena. Nechci se příliš zabývat daty před rokem 1978, ale je důležité je mít zaznamenané v grafu pro představu vývoje obou zemí před a po aplikaci reforem. V grafu 19 můžeme sledovat, že do roku 1981 dosahovaly obě ekonomiky stejného tempa růstu HDP na hlavu. Světová recese v roce 1982 více poznamenala Austrálii, která ztrátu růstového tempa na Nový Zéland dohnala již v roce 1985. Výrazný zvrat nastal v polovině roku 1987, od kterého začalo probíhat období zvětšování se mezery v hrubém domácím produktu na hlavu. Toto období se dá rozdělit podle profesora Dalziela na 3 fáze vývoje. V první fázi se jednalo o stagnaci růstu hrubého domácího produktu Nového Zélandu na hlavu. Vláda Nového Zélandu dokonce zvedla daň z přidané hodnoty (Goods and Services Tax) v roce 1989 z 10,0% na 12,5%, ale ani tento krok neměl žádný vliv na již probíhající stagnaci růstu HDP.123 Musím poznamenat, že Austrálie v tomto období zaznamenala pokračování růstu svého HDP na hlavu. Tato situace trvala až do roku 1990, kde končí první fáze. Ve druhé fázi se obě ekonomiky dostaly do středně dlouhé recese, která u obou zemí i s rekonvalescencí na hodnoty shodné se začátkem fáze trvala do poloviny roku 1993. Ve třetí fázi dosahovala Austrálie trvalých hodnot růstu HDP na hlavu a to 3% za rok, růst Nového Zélandu ale zpomalil a poté se dostal do negativních hodnot v prvních šesti měsících roku 1998. Tato krátká recese byla způsobena pravděpodobně i menší pružností ekonomiky Nového Zélandu ve srovnání s ekonomikou Austrálie při reakci na Asijskou měnovou krizi v červnu 1997124. Všechny tři fáze zmíněné výše jsou zaznamenány souhrnně v tabulce 12. Tabulka 12: HDP na hlavu, Austrálie, Nový Zéland

zdroj: Dalziel, Paul: New Zealand’s Economic Reforms: An Assessment, str. 37 123 124

Dalziel, Paul: New Zealand’s Economic Reforms: An Assessment, Review of Political Economy, vol. 14, number 1, 2002, str. 37

- 65 -

Peter Varga


Na konci této části kapitoly chci zdůraznit skutečnost vyplývající z grafu 19 a to, že kumulativní efekt výše zmíněného zvětšování se mezery růstu HDP na hlavu mezi oběma zeměmi je velmi vysoký. Do roku 1998 byl podle profesora Dalziela index reálného výstupu Austrálie vyšší o 18,5% než Nového Zélandu. V roce 1998 byl HDP na hlavu Nového Zélandu 25 980,- NZ$ a kdyby byl růst takový jako v Austrálii po roce 1987, mohl každý novozélanďan obdržet navíc 4 806,- NZ$. Nový Zéland tedy obětoval značnou část svého HDP na hlavu ve prospěch rychlých a agresivních reforem.125 Graf 20: Realný ekonomický růst, Nový Zéland


Graf 20 zobrazuje reálný ekonomický růst hrubého domácího produktu Nového Zélandu v letech 1984 až 2003 ve čtvrtletích jednoho roku oproti čtvrtletím roku předcházejícího. Z grafu 20 je vidět ztrácení růstové úrovně v průběhu let 1985 až 1992, což dokresluje prohlubující se rozdíl viděný v grafu 19 srovnání hrubých domácích produktů na hlavu mezi Austrálií a Novým Zélandem. Ztráta části růstu hrubého domácího produktu se dá odůvodnit i nízkým růstem produktivity práce Nového Zélandu oproti Austrálii126 od počátku reformního období. Již v předchozí podkapitole jsem zmiňoval recesi na počátku 90. let, která se samozřejmě promítla i do hospodářského růstu, který byl na Novém Zélandu během let 1991 a 1992 dokonce negativní (viz graf 20). Hospodářský růst se poté znovu zvyšoval a 125

Dalziel, Paul: New Zealand’s Economic Reforms: An Assessment, Review of Political Economy, vol. 14, number 1, 2002, str. 38 126 toto srovnání bylo provedeno v kapitole 2.3 této práce

- 66 -

Peter Varga


ustálil okolo 4 %. Veliký zátěžovým testem pro ekonomiku Nového Zélandu a jejích provedených reforem byla asijská krize v roce 1997, která vyvolala ostrou recesi v roce 1998 a ukázalo se, že ekonomika je i nadále velmi citlivá a zranitelná vůči vnějším globálním šokům.127 Nově vzniklé vládě v roce 1999 také bylo jasné, že pokud bude chtít ekonomika Nového Zélandu dohnat mezeru v HDP na hlavu vzniklou v poreformním období (viz graf 19), bude potřeba podniknout další kroky ke stimulaci novozélandské ekonomiky. Změny v některých přístupech vlády se nazývaly „nová a relevantní úloha vlády v ekonomice“128 a obsahovala 3 základní elementy: více proaktivní podpora růstu, větší kooperace s jinými sektory k dosažení růstu a důraz na udržitelný růst a vývoj.129 Novozélandská vláda ale podniká kroky i opačným směrem a to například odložením redukce tarifů, která byla naplánována již na začátku reforem do roku 2005, což dle mého názoru není krok podporující růst. Zatím se ani po prodělané krizi neprojevil žádný zázračný růst, který se od roku 1999 do současnosti pohybuje okolo 2 až 4 % ročně a v roce 2005 činil 3,7%.130

127

Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 125 128 anglicky „new and relevant role for government in the economy“ 129 Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004, str. 126 130

viz tabulka 1, kapitola 1.1

- 67 -

Peter Varga


Závěr Nový Zéland prošel od roku 1984 mnoha reformami ve většině oblastí ekonomiky. Reformy se týkaly zejména odstranění regulací v oblastech cen, mezd a jiných, dále zrušení dotací zejména do průmyslu a zemědělství, redukce tarifů, deregulace a částečné privatizace státního sektoru a daňové oblasti s důrazem na snižování daňové zátěže pro všechny ekonomické skupiny. Hlavním cílem provedených reforem bylo vytvoření tržního prostředí na Novém Zélandu a zlepšení výkonnosti a konkurenceschopnosti producentů ve všech oblastech zejména pak v zemědělství. Tato práce se v první části zabývala popisem základních údajů o Novém Zélandu, poté předreformní situací a prováděním reforem s rozčleněním na jednotlivé oblasti reforem. Nemalý důraz byl v této části kladen na analýzu předreformní výkonnosti (před rokem 1984), kde jsem došel k závěrům, že ekonomika Nového Zélandu byla méně výkonná ve srovnání s Austrálií a zeměmi OECD, dosahovala mnohem nižšího ekonomického růstu, vyšší inflace a dosti vysokých deficitů veřejných rozpočtů. Zajímavostí v tomto období bylo, že nezaměstnanost se držela ve velmi nízkých číslech, kdy v období od roku 1960 do 1973 to bylo v průměru 0,25 % a poté od roku 1974 do 1984 byla nezaměstnanost Nového Zélandu v průměru 2,4 %, což bylo způsobeno velice aktivní politikou zaměstnanosti v tomto období. Celkově ale novozélandská ekonomika klesala ve své výkonnosti a to z důvodu ztráty trhů způsobenou změnami v mezinárodním obchodě (například ztráta velké části odbytišť ve Velké Británii) a kvůli nízké konkurenceschopnosti a výkonnosti svých podniků a v neposlední řadě díky špatnému hospodaření se státním rozpočtem. Další část práce se věnovala zhodnocení efektů novozélandské reformy. Byla pojata z několika pohledů, které nabídly ucelený pohled na vývoj efektů v ekonomice. Velký důraz byl v této části kladen na časový vývoj různých reforem, které neprobíhaly pouze v prvních letech od roku 1984, ale po celou dobu téměř až do současnosti. Nejprve jsem se zabýval efekty na primární sektor novozélandské ekonomiky, kde bylo nezbytně nutné tento sektor definovat a popsat některá jeho specifika pro lepší přehlednost. Z provedených komentářů vyplynulo, že díky reformám došlo k výraznému množstevnímu snižování téměř ve všech oblastech primárního sektoru, což bylo logickým důsledkem provedení reforem. Pokud vezmeme v potaz, že byla zrušena většina dotací a subvencí a ekonomika byla otevřena zahraniční konkurenci. V tomto sektoru jsem dospěl k závěru, že nejen reformy mají na jeho vývoj velký vliv, ale také různé vnější faktory jako světové ceny komodit nebo vývoj - 68 -

Peter Varga


směnného kurzu novozélandského dolaru, které nemůže Nový Zéland jako malá ekonomika příliš ovlivnit. Růst primárního sektoru se sice zpomalil zejména v devadesátých letech, ale z analýzy je patrné, že se výrazně zvyšovala jeho faktorová produktivita ve všech oblastech. Další dílčí část kapitoly o efektech reforem se týkala dynamiky firem, kde z částečného poklesu podílů různých odvětví na HDP Nového Zélandu vyplynulo, že probíhala výrazná restrukturalizace díky reformám. Několik let po roce 1984 ale podíl těchto odvětví (zejména pak sektoru služeb) na HDP začal růst a dosahovat i vyššího podílu na tvorbě HDP. Naopak podíl jiných sektorů například zpracovatelského průmyslu poklesl. Velice důležitými se ukázaly v případě vývoje dynamiky firem být malé a střední podniky (SMEs), které mají stěžejní úlohu například v tvorbě a zániku pracovních míst a ukázali se být velmi dynamické s nejvyššími ukazateli tvorby zisku na jednoho zaměstnance. Dle mého názoru je díky provedeným reformám a vývoji zejména po roce 1995 situace ve firemní dynamice správně nastavena a umožní výrazný budoucí růst ekonomiky Nového Zélandu. Co se ale týče exportní výkonnosti novozélandských firem je situace ve srovnání například s Austrálií neuspokojující a je nutná změna v motivační proexportní politice a ve snížení administrativní zátěže v počátcích exportní činnosti firem. Poslední část analýzy efektů v mikroekonomické oblasti se týká pracovního trhu. Zjistil jsem, že některé jevy například úbytek průměrného množství zaměstnanců na firmu nemusí být přímo spojen s proběhlými reformami. Naopak nízký růst produktivity práce na Novém Zélandu ve srovnání například s Austrálií signalizuje příliš razantně provedenou reformu a přílišné uvolnění pracovního trhu ve velmi krátké době, samozřejmě snížení protekcionismu bylo markantní stejně jako jeho celková liberalizace, která přispěje v budoucnu k jeho větší výkonnosti a vyšší flexibilitě. Snížení růstu produktivity práce bylo v tomto případě daní za razanci a rychlost provedené reformy. Další část analýzy se zabývala makroekonomickými efekty reforem. Nejprve byl položen teoretický základ na kterém byly reformy založeny. Poté jsem se zabýval analýzou veřejného dluhu, který nepochybně vlivem reforem a správným nastavením státního hospodářství klesal a v roce 2002 se dostal hrubý veřejný dluh pod hranici 30 % hrubého domácího produktu Nového Zélandu. V tomto směru vidím velký přínos i pozdějších reforem provedených nacionální stranou v roce 1994, kdy cílem bylo zajištění přetrvání těchto nastavení hospodaření i v případě jiných vlád nebo i jiných volebních systémů, což se již v druhé polovině devadesátých let při změně volebního systému osvědčilo. Inflace se v poreformním období do počátku 90. let pohybovala ve vyšších hodnotách, což bylo

- 69 -

Peter Varga


způsobeno zvýšenou hodnotou očekávané inflace a labouristická vláda v tomto případě neuspěla, protože se jí nepodařilo sladit očekávanou inflaci s inflací oznamovanou novozélandskou centrální bankou. Optimální míru inflace (0 až 2 %) se podařilo dosáhnout až v devadesátých letech 20. století a to vládou nacionální strany, samozřejmě labouristé mají podíl na tomto úspěchu také, protože se snažily provádět transparentní monetární politiku. Vývoj hrubého domácího produktu Nového Zélandu také neměl po roce 1984 uspokojující průběh, kdy je z analýzy vidět, že Nový Zéland obětoval část svého produktu na úkor agresivních reforem. Na nedostatečný ekonomický růst měl vliv i nedostatečně vysoký růst produktivity práce a další faktory. Od roku 1999 se ale provádí aktivní politika co se ekonomického růstu týče, ale zatím se růst HDP Nového Zélandu drží okolo 2 až 4 % ročně. Určit ekonomický vývoj Nového Zélandu v případě, že by neproběhly žádné reformy by bylo velice obtížné. Je ale nutné konstatovat, že právě provedení reforem vybudovalo zdravý základ tržního hospodářství a transparentní státní sektor. Samozřejmě zde existují určité náklady a oběti, které reforma přinesla, ale o tom, zda to stálo za to bude svědčit až budoucí vývoj ekonomiky Nového Zélandu.

- 70 -

Peter Varga


Seznam použité literatury 1.

Alexander, Robert W., Bell J., Knowles, S.: Quantifying Compliance Costs of Small Businesses in NZ, New Zealand Institute for the Study of Competition and Regulation Research Paper, 2004 http://www.iscr.org.nz/documents/compliance%20costs.pdf (Datum stažení z internetu: 20.10.2005)

2.

Atkinson, Paul E.: New Zealand’s. Radical Reforms, The OECD Observer No.205, April/May 1997

3.

Ballingall, John a Briggs, Phill: A look at New Zealand’s comparative advantage, New Zealand Institute of Economic Research Working Paper, 2002 http://www.nzier.org.nz/SITE_Default/SITE_Publications/x-files/553.pdf (Datum stažení z internetu: 10.11.2005)

4.

Ballingall, John, Briggs, Phil: A comparison of Australia's and New Zealand's export performance using shift share analysis, New Zealand Institute of Economic Research Working Paper, 2001 http://www.nzier.org.nz/SITE_Default/SITE_Publications/x-files/413.pdf (Datum stažení z internetu: 10.11.2005)

5.

Black, Melleny, Guy, M.,Mc Lellan, N.: Productivity in New Zealand 1988 to 2002, New Zealand Treasury Working Paper 03/06, 2003 http://www.treasury.govt.nz/workingpapers/2003/twp03-06.pdf (Datum stažení z internetu: 20.10.2005)

6.

Bollard, Allan: New Zealand 1984-1991, International Center for Economic Growth, 1992

7.

Bollard, Allan: Reform and Challenge: Further Economic Development of New Zealand http://www.treasury.govt.nz/speeches/challenge/default.asp (Datum stažení z internetu: 20.10.2005)

8.

Brash, Donald, T: New Zealand’s remarkable reforms, Speech of Governor of the Reserve Bank of New Zealand, Institute of Economic Affairs, June, 1996 www.rbnz.govt.nz/speeches/index.html (Datum stažení z internetu: 20.10.2005)

9.

Briggs, Phil, Fan, E., Smith, J.: Outlook to 2020. Key economic trends in New Zealand, New Zealand Institute of Economic Research Working Paper, 2000 http://www.nzier.org.nz/SITE_Default/SITE_Publications/x-files/386.pdf (Datum stažení z internetu: 15.11.2005)

- 71 -

Peter Varga


10. Briggs, Phil: New Zealand's economic growth. Why has it been low? New Zealand Institute of Economic Research Working Paper, 2001 http://www.nzier.org.nz/SITE_Default/SITE_Publications/x-files/412.pdf (Datum stažení z internetu: 7.1.2006) 11. Buckle, Bob: New Zealand Economic Growth: An Analysis of Performance and Policy, 22 April 2004, The Treasury New Zealand http://www.treasury.govt.nz/release/economicgrowth/nzeg-app-apr04.pdf (Datum stažení z internetu: 15.11.2005)

12. Convay, Peter: The New Zealand Experiment 1984 – 1999, New Zealand Council of Trade Unions, 2002, http://www.gpn.org/research/nze/the_new_zealand_experiment.pdf (Datum stažení z internetu: 10.10.2005) 13. Conway, Paul; Hunt, Ben F.: Productivity growth in New Zealand : economic reform and the convergence hypothesis, Reserve Bank of New Zealand. Discussion paper, G98/2, 1998 http://www.rbnz.govt.nz/research/discusspapers/g98_2.pdf (Datum stažení z internetu: 20.10.2005) 14. Conway, Paul, Orr, A.: The process of economic growth in New Zealand; Reserve Bank of New Zealand Bulletin; Volume 63 No. 1, March 2000 http://www.rbnz.govt.nz/research/bulletin/1997_2001/2000mar63_1conwayorr.pdf (Datum stažení z internetu: 7.1.2006) 15. Dalziel, Paul, Lattimore, Ralph: The New Zealand Macroeconomy – Striving for Sustainable Growth with Equity, Oxford University Press, Fifth Edition, 2004 16. Dalziel, Paul: New Zealand’s Economic Reforms: An Assessment, Review of Political Economy, vol. 14, number 1, 2002 http://unpan1.un.org/intradoc/groups/public/documents/APCITY/UNPAN015710.pdf (Datum stažení z internetu: 10.10.2005) 17. Deardoff, Alan, Lattimore, Ralph: Trade and factor-market effects of New Zealand's reforms, New Zealand Institute of Economic Research Working Paper, 1999. http://www.nzier.org.nz/SITE_Default/SITE_Publications/x-files/357.pdf (Datum stažení z internetu: 15.11.2005) 18. Diewert, Erwin, Lawrence, Denis: Measuring New Zealand’s Productivity, New Zealand Treasury Working Paper 99/5, 1999 http://www.treasury.govt.nz/workingpapers/1999/99-5.asp (Datum stažení z internetu: 22.10.2005) 19. Diplock, Jane: Public Sector Reform in New Zealand & Australia – Similarities, Differences, Cooperation, New Zealand Securities Commission, 2004 http://www.sec-com.govt.nz/speeches/jds300804.shtml (Datum stažení z internetu: 20.10.2005)

- 72 -

Peter Varga


20. Dvořáková, Eva: Nový Zéland: ekonomické reformy 80. a 90. let a jejich důsledky, Liberální institut http://www.libinst.cz/etexts/nzreforma.pdf (Datum stažení z internetu: 20.10.2005) 21. Easton, Brian: Microeconomic reform: The New Zealand Experience http://www.eastonbh.ac.nz/article322.html (Datum stažení z internetu: 22.10.2005) 22. Evans, Lewis, Boles de Boer, David: Economic Comparison of Five State-owned Enterprises 1989-1998, New Zealand Institute for the Study of Competition and Regulation Research Paper, 2000 http://www.iscr.org.nz/documents/soe_report.pdf (Datum stažení z internetu: 15.11.2005) 23. Evans, Lewis, Grimes, A., Wilkinson, B., Teece, D.: Economic Reform in New Zealand 1984-95: The Pursuit of Efficiency, Journal of Economic Literature, Vol.34, No.4, Dec.1996, str.1856-1902

24. Evans, Lewis: Structural Reform: the Dairy Industry in New Zealand, New Zealand Institute for the Study of Competition and Regulation Research Paper, 2004 http://www.iscr.org.nz/documents/apec1%20essay.pdf (Datum stažení z internetu: 20.10.2005) 25. Evans, Lewis: The Theory and Practice of Privatisation, New Zealand Institute for the Study of Competition and Regulation Research Paper, 1998 http://www.iscr.org.nz/documents/theory_and_practice.pdf (Datum stažení z internetu: 18.10.2005) 26. Frances, Jane: Institutions, Firms and Economic Growth, New Zealand Treasury Working Paper 04/19, 2004 http://www.treasury.govt.nz/workingpapers/2004/twp04-19.pdf (Datum stažení z internetu: 15.11.2005) 27. Fraser Institute: Economic Freedom of the World http://www.fraserinstitute.ca/shared/readmore.asp?sNav=pb&id=789 (Datum stažení z internetu: 20.11.2005) 28. Goldfinch, Shaun: Economic reform in New Zealand: Radical liberalization in a small economy, The Otemon Journal of Australian Studies, 2004, vol.30, p.75-98 http://www.otemon.ac.jp/cas/pdf/30/shaun.pdf (Datum stažení z internetu: 18.10.2005) 29. Gough, Murray: The New Zealand Economy in 2020 http://www.futurestrust.org.nz/publications/book/economic.html (Datum stažení z internetu: 20.10.2005)

- 73 -

Peter Varga


30. Harrignton, Alex: The Contribution of the Primary Sector to New Zealand’s Economic Growth, New Zealand Treasury Policy Perspective Paper, 2005 http://www.treasury.govt.nz/workingpapers/2005/tpp05-04.pdf (Datum stažení z internetu: 18.10.2005) 31. Henderson, David: New Zealand in an international perspective, New Zealand Bussiness Roundtable, 1996 http://www.nzbr.org.nz/documents/publications/dba-publications/nz_international _perspec tive_1996.pdf (Datum stažení z internetu: 18.11.2005) 32. Hradská, Valerie: Ekonomická reforma Nového Zélandu, Diplomová práce, VŠE, 2001 33. Huang, Angela: Is monetary policy in New Zealand similar to that in Australia and the United States?, The Policy Targets Agreement: Reserve Bank briefing note and related papers, September 2002 34. Jones, Ceri: SMEs in New Zealand: Structure and Dynamics, Ministry of Commerce, New Zealand, 1999 http://www.med.govt.nz/irdev/ind_dev/smes/1999/smes.pdf (Datum stažení z internetu: 18.10.2005) 35. Kirkham, H.,Little,S.: New Zealand’s macro-economic performance in the 1990s: trends and policy debates, Reserve Bank of New Zealand http://www.rbnz.govt.nz/research/workshops/112040/4apr02kirkham.pdf (Datum stažení z internetu: 8.1.2006) 36. Lang, Kevin: The Effect of Trade Liberalization on Wages and Employment: The Case of New Zealand, Journal of Labor Economics, Vol.16, No.4, Oct.1998, str.792-814 37. Law, David, McLellan, Nathan: The Contributions from Firm Entry, Exit and Continuation to Labour Productivity Growth in New Zealand, New Zealand Treasury Working Paper 05/01, 2005 http://www.treasury.govt.nz/workingpapers/2005/wp05-01.asp (Datum stažení z internetu: 18.10.2005) 38. Lewis, Geoff: The Economic Transformation debate: Where Have We Got To?, New Zealand Association of Economists conference, June 2002 http://www.nzae.org.nz/conferences/2002/2002-Conference-Paper-61-LEWIS.PDF (Datum stažení z internetu: 22.10.2005) 39. McCraw, David J.: New Zealand’s Foreign Policy Under National and Labour Governments: Variations on the „Small State“ Theme?, Pacific Affairs, Vol.67, No.1, 1994, str.7-25 40. McMillan, John: Quantifiing creative destruction entrepreneurship and productivity in New Zealand, Motu Economic and Public Policy Research, working paper 04-07, 2004, http://www.motu.org.nz/pdf/Motu_Working_Papers/motuwp_04_07.pdf (Datum stažení z internetu: 21.10.2005) - 74 -

Peter Varga


41. Mills, Duncan, Timmins, J.: Firm Dynamics in New Zealand: A Comparative Analysis with OECD Countries, New Zealand Treasury Working Paper 04/11, 2004 http://www.treasury.govt.nz/workingpapers/2004/twp04-11.pdf (Datum stažení z internetu: 18.10.2005) 42. OECD: OECD Economic Surveys: New Zealand, ISBN 92-64-01194-3, 2005 43. Robertson, Blair: SMEs in New Zealand: Structure and Dynamics, Ministry of Economic Development, New Zealand, 2005 http://www.med.govt.nz/irdev/ind_dev/smes/2005/index.html (Datum stažení z internetu: 17.10.2005) 44. Schwarz, Jiří: Reforma na Novém Zélandu: příklad hodný následování, Liberální Institut http://libinst.cz/clanky.php?id=80 (Datum stažení z internetu: 16.10.2005) 45. Simmons, Geoff: The Impact of Size and Distance on New Zealand Firm Size, Behaviour and Performance, New Zealand Treasury Research Paper, November 2001 http://www.treasury.govt.nz/et/#11 (Datum stažení z internetu: 20.10.2005) 46. Sinclair, Geoff: Costs and Benefits of Producer Board Deregulation, New Zealand Treasury Working Paper 99/4, 1999 http://www.treasury.govt.nz/workingpapers/1999/twp99-4.pdf (Datum stažení z internetu: 15.10.2005) 47. Skilling, David: The Behaviour and Performance of NZ Firms: Some Preliminary Findings, New Zealand Treasury Research Paper, August 2001 http://www.treasury.govt.nz/et/#12 (Datum stažení z internetu: 15.10.2005) 48. Šíma, Josef: Roger Douglas – tvůrce nejúspěšnější hospodářské reformy XX. Století, Liberální Institut, Centrum liberálních studií, 1999 49. Urban, Luděk: Praktická hospodářská politika, skripta VŠE, dodatek, Praha, 1995

- 75 -

Peter Varga


Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulka 1: Nový Zéland - základní údaje, 2005 ........................................................................4 Tabulka 2: Výkonnost novozélandské ekonomiky 1960-84 ....................................................10 Tabulka 3: Přehled událostí ......................................................................................................19 Tabulka 4: Vývoj množství ovcí na Novém Zélandu...............................................................23 Tabulka 5: Vývoj množství producentů v mléčném průmyslu.................................................26 Tabulka 6: Růst reálného HDP Nového Zélandu v letech 1978 - 2005 ...................................32 Tabulka 7: Růst velikosti firem v období 1995 až 1999, Nový Zéland....................................36 Tabulka 8: Tvorba a zánik pracovních míst dle velikosti firem, 02-2000 až 02-2004.............42 Tabulka 9: Podíl firem s méně než 20-ti zaměstnanci, NZ a vybrané země OECD ................44 Tabulka 10: Podíl exportujících firem, Nový Zéland...............................................................46 Tabulka 11: Efektivní míra protekcionismu na Novém Zélandu .............................................54 Tabulka 12: HDP na hlavu, Austrálie, Nový Zéland................................................................65 Graf 1: Inflace dle změn deflátoru HDP - Nový Zéland, Austrálie............................................6 Graf 2: Nezaměstnanost v letech 1970-2004, Nový Zéland, Austrálie ......................................7 Graf 3: Reálný ekonomický růst - Nový Zéland, Austrálie......................................................11 Graf 4: Komoditní cenový index (světové ceny)......................................................................30 Graf 5: Vývoj směnného kurzu NZ$ a světových cen komodit ...............................................31 Graf 6: Růst reálného HDP Nového Zélandu...........................................................................33 Graf 7: TFP indexy - Primární sektor Nového Zélandu ...........................................................34 Graf 8a: Služby jako podíl na HDP, 8b: Výroba jako podíl na HDP .....................................38 Graf 9a: Primární produkce jako podíl na HDP, 9b: Zemědělství jako podíl na HDP ...........39 Graf 10: Počet firem dle velikosti, Nový Zéland, únor 2004 ...................................................41 Graf 11: Průměrný reálný zisk na zaměstnance podle velikosti firmy, 2003...........................43 Graf 12: Reálná velikost exportů - Nový Zéland, Austrálie a OECD ......................................47 Graf 13: Změna v konkurenceschopnosti - NZ, Austrálie........................................................48 Graf 14a: Průměrný počet zaměstnaců, 14b: Průměrný počet zaměstnanců...........................50 Graf 15: Produktivita práce, Austrálie a Nový Zéland.............................................................51 Graf 16: Míra participace, Nový Zéland .................................................................................52 Graf 17: Veřejný dluh...............................................................................................................58 Graf 18: Inflace dle CPI – Nový Zéland...................................................................................61 Graf 19: HDP na hlavu (sezónně upravený), Austrálie a Nový Zéland ...................................64 Graf 20: Realný ekonomický růst, Nový Zéland......................................................................66 Obrázek 1: Mapa Oceánie ..........................................................................................................3 Obrázek 2: Teoretické základy ovlivňující reformy 1984-94 ..................................................57

- 76 -

Peter Varga


Summary New Zealand has gone through remarkable reforms which have encompassed of wide range of government policies which have changed the incentives in private and public sector. This article tries to show the development of New Zealand economy before reform period, shows development of the reforms and tries to assess the economic effects of these reforms. First it analyses the effects in the primary sector, where it defines primary sector as itself and then analyses the incentives that have changed the sector output and conditions. Next the firm dynamics is being analysed as per the effects of the reforms. It is shown that first in some sectors the output proportion in GDP is lowering because of reforms were being made, later it shows this proportion to be rising again. Last, the view is made in effects analysis in labour market, where it has been found, that labour productivity is not growing enough, so the reforms were made too agresively. Next part of this article analyses macroeconomic effects such as public debt, which in brutto has been lowered through reforms to less than 30% of New Zealand GDP. First, inflation which was few years after reforms still in very high rates, but in 1990s it has been reduced well. And finaly the GDP growth itself, where it has been found out, that New Zealand has sacrifised a part of its GDP amount for agressive and fast reforms. Overlooking the period and its effects it has to be said that New Zealand has now a great market economy with transparent public sector, and the sacrifises were probably worth it.

Keywords:

Economic reform, deregulation, economic effects, primary sector, firm

dynamics, labour market, macroeconomic indicators, economic growth

JEL Classification:

O120, O560, F430

- 77 -

Úvod Nový Zéland... 3

Recommend Documents