Úvod Nástin osobnosti P. Aloise Čápa Život Spory s bratrem Bohumilem Alois Čáp jako kněz 13

Obsah Úvod

2

1. Nástin osobnosti P. Aloise Čápa

5

1.1 Život

5

1.1.1 Spory s bratrem Bohumilem

7

1.1.2 Ženy v životě P. Čápa

10

1.2 Alois Čáp jako kněz

13

1.3 Alois Čáp jako spisovatel

14

1.4 Alois Čáp jako redaktor a nakladatel

23

2. Myšlenka labsko – oderského průplavu a úloha P. Čápa v ní

24

2.1 Historie myšlenky průplavu

25

2.2 Čápova agitace

29

2.2.1 Sborník ,,Průplav Dunaj – Odra – Labe“ 2.3 Průplav dnes

31 39

Závěr

40

Summary

41

Anotace

42

Seznam použitých pramenů a literatury

43

Obrazová příloha

46

1

Úvod

Páter Alois Čáp patří k řadě osobností spojovaných s obdobím politického katolicismu a zároveň je jednou z velkých person přerovského regionu 20. století. Jeho pestrý život a především mnohostranná činnost v různorodých odvětvích je obdivuhodná. Kromě kněžského úřadu, který vyžadoval své povinnosti, jež však Alois Čáp vykonával s láskou, dobrou vůlí a nadějným příslibem do budoucna, zastával také politické pozice v Československé straně lidové, kdy spolu se svým dlouholetým přítelem a spolupracovníkem Ferdinandem Chýlkem patřil svého času k nejvýznamnějším přerovským zastupitelům reprezentujícím tuto politickou stranu a katolické hnutí vůbec. Je nezbytné rovněž zmínit, že byl aktivně činný literárně a dramaticky. Přesto je jeho odkaz a celé životní dílo do dnešních dnů značně nedoceněno a jeho jméno je v povědomí široké veřejnosti takřka neznámé. Lví podíl na tom mají čtyři decenia totalitního státního zřízení u nás, do jehož počátku spadají poslední léta Čápova života, v kterýchžto byl vztah k církvi nastiňován v dosti negativním světle. A jelikož P. Alois Čáp byl uvězněn komunisty za protistátní činnost, bylo nemyslitelné, aby se o něm v těchto dobách hovořilo a pokud už, pak jen negativní rétorikou. Od 90. let minulého století o něm byly napsány nečetné drobné články, utvářející zde alespoň letmý nástin Čápova života a jeho významu, práce, která by se však jeho osobou zabývala podrobněji, dosud chybí. Obsah těchto řádků a stran by měl mít a má cíl tuto mezeru alespoň částečně vyplnit, přičemž je však zřejmé, že svým rozsahem dané téma nemůže vyčerpat.

2

Cílem této práce, jež je rozdělena do dvou velkých oddílů, je formou tematických kapitol nastínit život a činnost P. Čápa. V prvním se budu věnovat právě tomuto, pojímajíce problematiku obecnější optikou, která byla již výše nastíněna, tedy kněžské, politické, literární, dramatické činnosti, jíž se Alois Čáp věnoval, aby tak vznikl kompaktní obraz života popisovaného. Tematickým jádrem druhého oddílu, jak nám již ostatně napovídá název této práce, bude stručný nástin velkolepé myšlenky, již Alois Čáp prosazoval a vehementně se snažil o její uskutečnění, totiž vybudování průplavu Dunaj – Odra – Labe, součástí kteréhožto projektu měla mj. být i stavba přístavu v Přerově, městě, v němž strávil Čáp většinu svého života, které tak miloval a pro jehož rozkvět se v lecčems zasazoval. Pojednání o projektu labsko – oderského průplavu by jako samostatné téma vystačilo na několik publikací, není tedy možno, zabývat se jím v této práci příliš podrobně. Pokusíme se tedy o vykreslení Čápovy participace, při níž bude nastíněn jen letmý vhled do dané problematiky. Rozčlenění tematické bylo zvoleno záměrně a upřednostněno před chronologickým z důvodu přehlednosti. Jelikož působnost popisovaného se nezaměřovala jen na jednu oblast, ale na více, chronologický postup by mohl působit značně chaoticky. Proto tedy tematické členění, přičemž v jeho rámci je v každém tématu již ale postupováno chronologicky. Práce vychází z literatury, která je však svým obsahem nepříliš široká, jak bylo řečeno, tvoří ji jen kratší články, jež jsou spíš jen jakýmisi medailonky. Primárně je pak práce založená na pramenné základně, a to jak na vlastní tvorbě P. Čápa, tak na těch pramenech, jejichž vznik ovlivnil nepřímo. Čistě o prameny se pak práce opírá ve své druhé části, kterémužto tématu se literatura dosud vyhýbala.

3

Jak bylo napsáno, ,,činnost P. Aloise Čápa byla všestranná. Jeho práce kněžská, politická, literární i dramatická teprve čeká na podrobnější zhodnocení.“1 Nechť je tato práce tedy prvním krokem tohoto zhodnocení, které povede k docenění tohoto duchovního a jakýmsi základem a inspirací pro další, ještě podrobnější rozpracování.

1

FIŠMISTROVÁ, Věra: Páter Alois Čáp, in: Přerovské listy, 4/2002, s. 10.

4

1. Nástin osobnosti P. Aloise Čápa 1.1 Život Alois Čáp je rodákem ze Zdounek u Kroměříže, kde světlo světa spatřil 8. května 1892. Pocházel z rolnické rodiny, jež byla řádně nábožensky založena, pokřtěn byl den po narození, tedy 9. května. Jeho rodiče, Antonín a Anna, žili v domě č. p. 71. Ačkoliv bydleli ve Zdounkách, oba měli kořeny v Troubkách na Kroměřížsku, neboť odtud pocházela Antonínova matka a oba Anniny rodiče. Oba vyrůstali v rolnických rodinách, toto prostředí bylo tedy malému Aloisovi dobře známo.2 Vždyť právě v prostředí, kde vyrůstal, se utvářela jeho osobnost, tak signifikantní svou pracovitostí a láskou k bližním. Ve Zdounkách mladý Alois vychodil v letech 1898 - 1904 pětitřídní obecnou školu. 3 Další vzdělání, středoškolské, získal v nedaleké Kroměříži, okresním městě, pod nějž Zdounky v rámci této samosprávy patřily, konkrétně na Arcibiskupském gymnáziu, kde studoval osm let.4 V letech 1913 – 1917 vystudoval tehdejší Bohosloveckou fakultu na univerzitě v Olomouci, načež zde byl vysvěcen na kněze.5 Tím se mu otevřely dveře pro výkon kněžské služby, kterou provozoval až do konce svých dnů. Po studiích se následně, téhož roku, kdy dostudoval, stal kaplanem v Potštátě.6 Jeho působení zde nevyplnilo mnoho let jeho života, když až po nich se dostává do Přerova, který si zamiluje a kde již zůstane. Odchází sem jako katecheta7

2

Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, Rodný a křestní list, inv. č. 14, kart. č. 1. Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, nezpracovaná část fondu. 4 Tamtéž. 5 Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, Prohlášení P. Aloise Čápa k návrhům bratra Bohumila, inv. č. 11, kart. č. 1. 6 Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, nezpracovaná část fondu. 7 Tamtéž. 3

5

a domovské právo zde získává k 8. dubnu 1920.8 Právě zde se začíná uplatňovat ve veřejném životě a zanechává nám stopy rozmanitého charakteru. Začal se mj. angažovat v politickém životě, kdy od r. 1923 vystupoval za Československou stranu lidovou v přerovské městské radě.9 Před parlamentními volbami roku 1935 však spolu s P. Ferdinandem Chýlkem vystoupil protistranicky z důvodu nesouhlasu se stávající kandidátkou. Neznamenalo to však trvalou opozici.10 Roku 1926 odkoupil od paní Emilie Novákové dům v Bartošově ulici č. p. 9, v němž pak žil až do konce života.11 Stal se redaktorem časopisu Nový národ, správcem kněžské nemocenské pokladny v Přerově, Družiny literární a umělecké v Olomouci12 a r. 1937 náměstkem starosty v Přerově.13 Na konci třicátých let však nastaly temné okamžiky jeho života, na nichž se podepsaly události doby, a totiž nacistická okupace našeho území a následný nástup komunistického režimu r. 1948. V důsledku obou byl Čáp dlouhodobě vězněn. ,,Zatčen byl 1. září 1939 a po krátkém věznění ve sběrném táboře v Horním Štěpánově převezen byl do koncentračního tábora Dachau, odtud do koncentr. tábora Buchenwaldu, kde byl internován do května roku 1942, znovu převezen do

8

,,List domovský, jímž město Přerov potvrzuje, že P. Alois Čáp … má v této obci právo domovské od 8. dubna 1920. Domovské příslušnosti v Přerově nabyl nastoupením veřejného úřadu.“ Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, Domovský list, inv. č. 14, kart. č. 1. 9 Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, nezpracovaná část fondu. 10 FIALA, Petr a kol.: Český politický katolicismus 1848 – 2005, Brno, 2008, s. 285. 11 Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, Koupě domu č. p. 1729/9 v Bartošově ulici od manželů Novákových, inv. č. 12, kart. č. 1. 12 O těchto funkcích je podrobněji referováno v dalších kapitolách. 13 FIŠMISTROVÁ, Věra: Páter Alois Čáp, in: Přerovské listy, 4/2002, s. 10.

6

Dachau a tam vězněn až do ukončení války a osvobození americkým vojskem. Do vlasti se vrátil 22. května 1945.“14 I přes veliká strádání, kterým musel čelit, se po válce vrátil do veřejného života, nicméně další ranou pro něj bylo zatčení StB 1.10. 1949. Následně byl odsouzen za protistátní činnost a vězněn až do roku 1953, kdy byl s podlomeným zdravím propuštěn.15 Do veřejného života se již nevrátil, utichla veškerá jeho činnost a P. Alois Čáp dožil 9. 6. 1957 ve věku 65 let. Pochován byl, dle svého přání, na hřbitově v Přerově, ,,poněvadž toto mé dlouhé působiště stalo se mi druhým rodištěm a věnoval jsem mu největší část svého života.“16

1.1.1 Spory s bratrem Bohumilem Za sourozence měl staršího bratra Bohumila, s nímž však již od dětství, dle svého vyjádření, neměl příliš dobré vztahy, neboť ,,bratr Bohumil byl vydržován … rodiči“.17 Jejich vztahy zůstaly neurovnané, ba dokonce se ještě zhoršovaly po celý jejich život, jak bude popsáno. Na špatných vztazích s bratrem Bohumilem mu nepřidal ani jeho sňatek s Marií Stratilovou, který byl Aloisovi trnem v oku po mnohé dny v jeho životě, jak sám popisuje:

14

Státní okresní archiv Přerov, fond ONV Přerov, Žádost o udělení nakladatelské koncese, inv. č. 510, kart. č. 307. Čáp má na mysli Štěpánov u Olomouce, Horní Štěpánov je na Protivanovsku na Drahanské vrchovině. 15 Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, nezpracovaná část fondu. 16 Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, Poslední vůle, inv. č. 11, kart. č. 1. 17 Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, Prohlášení P. Aloise Čápa k návrhům bratra Bohumila, inv. č. 11, kart. č. 1.

7

,, Po všech marných pokusech, abych bratra vytrhl z nehospodářských spárů rodiny Stratilovy (peníze Bohumilovy padaly tam jako do žumpy), dal jsem mu celkem asi 16 000 Kčs.“18 Zde naráží Čáp i na finanční stránku věci, do níž se jejich vztahy přenesly a jež zůstaly jablkem sváru i v pozdějších letech. Alois bratrovi půjčoval opakovaně a nikdy se nedočkal slibovaného navrácení. ,, I když jsem je vyplácel jako půjčku, nežádal jsem nikdy splátek a vím, že je nikdy nedostanu.“19 V pramenech máme doloženu Bohumilovu žádost o půjčku z roku 1948: ,, Drahý Lojzíčku! Žijeme – ode dneška do zítřka, proto Tě prosím ještě o jednu bratrskou službu. Potřebuji radio a svrchníček, můj šat je ošumělý, botky a klobouk – budeš to mět vráceno i s úroky. Drahý můj bratříčku, pevně věřím, že Ti to jednou oplatím ani se nenadáš a přijde Ti to vhod. Jen brzy mi posluž! Věřím ve Tvé dobré srdce – srdečně Tě zdraví a líbá a oběma Tobě milým vyřiď můj oddaný projev úcty. Tvůj Bohumil“20 Alois bratrovi půjčil 7 000 Kčs s tím, že mají být do tří let vráceny, ale skončily nesplacením podobně jako ostatní půjčky.21 I přes milý tón Bohumilovy žádosti se nedá hovořit o dobrých vztazích mezi dvěma sourozenci. Alois se nikdy nedočkal ani poděkování, naopak spíše zákeřného chování z bratrovy strany.

18

Tamtéž. Tamtéž. 20 Podtržené části jsou stejným způsobem zvýrazněny i na originální žádosti. Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, Příloha, inv. č. 11, kart. č. 1. 21 Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, Stvrzenka, inv. č. 11, kart. č. 1. 19

8

Bohumil ,,tvrdil v různých obdobích mého života (samozřejmě za mé nepřítomnosti!), že mám k němu platební povinnosti: prý mne dal za své peníze vystudovati atd, atd.“22 Dalších ,,zvlčilostí“ se Alois dočkal v dobách pro něj v životě nejtěžších, a to během jeho věznění, kdy se Bohumil snažil o uzurpaci jeho majetku. ,, Jak za německé okupace, kdy jsem byl vězněn v koncentrácích, tak za mého druhého věznění … podnikli někteří moji příbuzní pokusy, aby se nezákonně za mé nepřítomnosti obohatili. Uplatňovali zcela neprávem nároky na dědictví, ačkoliv ani nejmenších nároků nemají. Trpěl jsem nesmírně, když jsem se ve vězení dověděl o této zvlčilosti … zvláště se vyslovuji ve věci bratra Bohumila …“23 Přes všechno špatné chování a zacházení v Aloisovi převládly křesťanské myšlenky odpuštění, je však zřejmé, že jeho vztah s bratrem jej dlouhou dobu velmi trápil: ,, Po tak hanebném chování bratrově (1939 – 45 a 1949 – 1953) jsem ještě tak velkomyslný, že mu dluhy odpouštím. Ale na oči mně nesmí. Tak jsem rozhněván jeho dravčím chováním. Odpustil jsem mu třikrát, ale počtvrté prozatím nemohu ani jako člověk, tím méně jako kněz. Píšu to bez hněvu, jen s největší trpkostí, že tak hluboko klesl vinou rodiny Stratilových, do jejichž rodiny se vženil. Pán Bůh mu odpusť!“24

22

Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, Prohlášení P. Aloise Čápa k návrhům bratra Bohumila, inv. č. 11, kart. č. 1. Alois následně tato osočení popírá a vyvrací, viz tamtéž. 23 Tamtéž. 24 Tamtéž.

9

Jeho chladný vztah k bratru a k celé své rodině přetrval až do konce Aloisových dní. Nic ze svého majetku totiž neodkázal nikomu z rodiny, jediným dědicem se stala slečna Valerie Dubová.25

1.1.2 Ženy v životě P. Aloise Čápa Gender historie se zcela oprávněně stala neodmyslitelnou součástí postupů historického zkoumání moderní doby. Ač by se mohlo zdát, že téma této kapitolky zní sebevíc paradoxně a že tento podobor, vnímáme-li gender studies ve vztahu k samotné historii jako vědě, v této práci nemá místo, opak je pravdou. V životě P. Čápa hrála kromě jeho maminky Anny významnou roli i slečna Valerie Dubová. Jejich vztah byl pro oba natolik významný a činy slečny Valerie natolik ovlivnily Čápův život, že je nezbytné, aby jí byly věnovány řádky v této práci. Její příběh je rovněž ukázkou lidské dobrosrdečnosti, která však v tomto světě mnohdy tvrdě narazí. Valerie Dubová se narodila 28. července 1902 v Polomi u Hranic.26 Z pramenů nelze přesně doložit, jak a kdy se a Aloisem Čápem seznámila. Setkáváme se s ní r. 1928, kdy se po přestěhování do Přerova dostává jako hospodyně do Čápova domu, kteroužto domácnost pak vede se svou matkou Marií.27 Lze však předpokládat, že jejich známost měla kořeny již v dřívějších dobách. Ve své výpovědi z r. 1945 uvádí Čáp, že se s dotyčnými znal již před 18 lety: ,,Pokud se týče češství měl podepsaný hlavní zásluhu na tom, že se před 18 lety naučily česky a že se úředně za Češky přihlašovaly.“28 Můžeme se také setkat s vyjádřením Valerie

25

Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, Poslední vůle, inv. č. 11., kart. č. 1. Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, Osvědčení ze dne 9. 3. 1946, inv. č. 14, kart. č. 1. Polom byla dříve německou obcí, Valerie s matkou byly Němky. 27 Státní okresní archiv Přerov, fond ONV Přerov, inv. č. 1592, kart. č. 121. 28 Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, intervence P. A. Čápa, inv. č. 14, kart. č. 1. 26

10

Dubové o činnosti P. Čápa za první světové války v Potštátě,29 nelze tedy vyvrátit, že jejich známost sahá již do této doby, kterou bychom ještě mohli označit za Valeriino dětství. Prameny nám však nedovolí, abychom toto tvrzení obhajovali s jistotou. Během let si Valerie, Marie i Alois vytvořili blízký vztah, který byl zatěžkán a prověřen nelehkými zkouškami. Když byl P. Čáp zatčen v září 1939 nacisty, zbyla práce o byt č. 9 na přerovské Bartošově ulici na Valerii Dubové a její matce. Prvně jmenovaná vyjadřuje vzájemnou blízkost a hloubku vztahu: ,,1. 9. 39 byl odvlečen do koncentr. tábora P. Alois Čáp a vrátil se teprve v květnu 1945. Po celých 6 let války žily jsme s matkou v největší opuštěnosti a v obavách o život jmenovaného.“30 Pro P. Čápa se jednalo v osobním životě o osoby nejbližší, byl si velmi vědom, jak moc pro něj tyto ženy učinily a zasloužily se o něj, jak sám napsal, ,,zcela mimořádným způsobem.“31 Kromě starosti o jeho domácnost se také přičinily o jeho přežití v těžkých podmínkách koncentračních táborů, neboť mu posílaly potraviny.32 Reflexi toho, jak vnímal důležitost jejich konání podává Čáp ve své intervenci ve věci sporu o zachování čsl. státního občanství, o němž bude ještě řeč: ,,Obě ženy daly prohlédnouti knihovnu a odstraniti všecku přitěžující literaturu a osobně zničily protihitlerovské rukopisy, jichž objev by byl znamenal při vykonaných prohlídkách nejen pro podepsaného, ale také pro obě ženy smrt. Zabránily, aby vězněnému nebyl odňat byt a v zahradě vypátrán úkryt zbraní. Zbraně jsou zakopány v zahradě blízko vykopaného ořecha do dneška. Obě ženy prožívaly po celou dobu útrapy neustálého nebezpečí a největší nejistoty, což se projevuje až do dneška úplným nervovým vysílením… dosazovaly na provoz domácnosti vězněného po celou dobu své úspory a 29

,,…navštěvoval 4 české a poločeské rodiny a uvědomoval je národně.“ Státní okresní archiv Přerov, fond ONV Přerov, inv. č. 1592, kart. č. 121. 30 Tamtéž. 31 Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, intervence P. A. Čápa, inv. č. 14, kart. č. 1. 32 ,,Po celých 6 let posílaly vězněnému za největších obtíží balíčky s potravinami. Jedině jejich vlastním strádáním byl podepsaný zachráněn před smrtí hladem.“ Viz tamtéž.

11

Marie Dubová svou pensi. Od začátku až do konce se zasazovaly o propuštění podepsaného a obětovaly nerozumně bez jeho vědomí na tento účel dokonce své nejdrahocennější rodinné šperky. Tímto svým utrpením a svou přímou součinností v zázemí zachránily podepsanému různým způsobem život a postavily se dobrovolně a vědomě mezi ony statečné, které podporovaly a chránily české lidi proti utlačovatelům…“33 Po skončení války však padly v nemilost antiněmeckému cítění národa. Ačkoliv veškerá jejich snaha být zadobře s okupanty byla cílena s dobrým úmyslem ve prospěch přežití vězněného Aloise Čápa, vyvstaly po válce pochybnosti, zda-li jejich počínání nehraničilo s kolaborací, a to zejména proto, že se ke konci války na nátlak Němců přihlásily k německému občanství.34 Je tedy přirozené, že se dámy snažily získat své občanství po válce zpět, což bylo nutné dosvědčit osvědčením o národní spolehlivosti, jak to určoval dekret prezidenta republiky ze dne 2. srpna 1945 (§1 odst. 4, č.33/1945 Sb.). Valerie Dubová si podala žádost o potřebné osvědčení, které P. Čáp podpořil výše citovanou intervencí, v níž vyzvedával svůj vděk za záchranu života, činy, které k tomu vedly a v neposlední řadě apeloval na to, že vše co ženy učinily, bylo pro jeho dobro a nikoliv proto, že by smýšlely s okupanty.35 I přesto okresní národní výbor v této věci žádosti nevyhověl, neboť neshledal, že byly splněny zákonné podmínky pro udělení osvědčení.36 Pramenná základna nám neumožňuje říci, jak spor dopadl, můžeme se však domnívat, že úspěšně, neboť

33

Tamtéž. Státní okresní archiv Přerov, fond ONV Přerov, inv. č. 1592, kart. č. 121. 35 ,,Pokud se týče češství měl podepsaný hlavní zásluhu na tom, že se před 18 lety naučily česky a že se úředně za Češky přihlašovaly. Teprve ke konci války, kdy bylo vlastně již Německo poraženo a kdy se již začínali jinak orientovati i někteří čeští zrádci a tedy kdy bylo nejnesmyslnější přihlásiti se za Němce, zhroutily se obě ženy nervově a podlehly obavám o život vězněného…“ Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, intervence P. A. Čápa, inv. č. 14, kart. č. 1. 36 Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, nález trestní nalézací komise ONV Přerov, inv. č. 14, kart. č. 1. 34

12

obdobně důležitou úlohu, jakou sehrály Valerie a Marie Dubová při Čápově nacistickém věznění, měly i při jeho dalším pobytu za mřížemi v letech 1949-1953.37 Blízký vzájemný vztah a vděčnost, kterou Alois Čáp k Valerii Dubové choval, což mělo být v této kapitolce demonstrováno, nám v neposlední řadě dokládá Čápova poslední vůle sepsaná v červenci 1939, tedy v době, v níž se dalo vytušit nebezpečí přicházející doby. P. Alois Čáp v ní ustanovil slečnu Valerii Dubovou ,,za dědice svého veškerého, jakékoli jméno majícího a kdekoli se nacházejícího jmění.“38

1.2 Alois Čáp jako kněz Již bylo řečeno, že kněžské vzdělání získal P. Čáp v letech 1913 – 1917 na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. Poté se stal kaplanem v Potštátě, odkud se přestěhoval do Přerova, kde působil od r. 1920 jako katecheta v Občanské škole Karolíny Světlé.39 Dobré vztahy navázal s P. Ferdinandem Chýlkem, významnou osobností katolického hnutí své doby.40 S ním spolupracoval na mnohých činnostech, vesměs katolických projektech, ať už v městské radě města Přerova, tak v nakladatelství Nový národ. Snad nejvýznamnější podnik, kterého se tito dva jmenovaní ujali, a který je zařazen právě do této kapitoly, neboť souvisí s kněžskou činností, byla bezesporu Kněžská nemocenská pokladna (KNP), která byla založena r. 1924. Jednalo se o počin v Evropě vskutku neobyčejný, jenž byl zřízen na myšlence kněžské sociální pomoci. Pro tak velký podnik bylo zapotřebí jistě více než dva lidé, 37

Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, prohlášení P. A. Čápa ze dne 12. 12. 1953 k návrhům bratra Bohumila, inv. č. 11, kart. č. 1. 38 Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois, Poslední vůle, inv. č. 11., kart. č. 1. 39 O působení zde se později vyjadřoval velmi kladně: ,,…léta, kdy jsem na ní působil, patří vůbec k mým nejšťastnějším.“ Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, nezpracovaná část fondu. 40 Nejnověji o něm LARISCH, Jan: P. Ferdinand Chýlek: vůdčí osobnost katolického hnutí na střední Moravě v letech 1919 – 1939, Kozlovice, 2011. Dále také HLAVAČKA, Petr: Zakladatelské dílo a pozůstalost P. Ferdinanda Chýlka ve světle nových archivních dokumentů, in: Sborník SokA Přerov, 2010, s. 153 – 181.

13

ovšem uvádí se, že prvotní idea se zrodila a je tak spojena právě s P. Ferdinandem Chýlkem, který se stal jejím prvním ředitelem. P. Čáp se stal správcem KNP a tuto funkci vykonával až do r. 1939, kdy byl zatčen. Stejný osud – věznění za nacistické okupace – potkal i Chýlka, ten ovšem v koncentračním táboře zahynul. Když byla činnost KNP po válce obnovena, dostal se do jejího čela P. Alois Čáp a řídil ji až do jejího zániku r. 1948.41 Významným počinem P. Čápa pro duchovní život regionu je iniciace renovace kostela sv. Jiří v Přerově, jež proběhla pod jeho vedením v letech 1935 – 1936. Ačkoliv mělo jít původně jen o opravu kostela, bylo této příležitosti využito k archeologickým vykopávkám pod kostelem, které se svými zjištěními a objevy staly významné pro stav informací ohledně této přerovské památky. Výsledky výkopů a své osobní závěry P. Čáp publikoval v monografii ,,Vykopávky u sv. Jiří v Přerově“,42 kde mj. dochází k tomu, že kostel má románské základy, a nevylučuje, že se jedná o místo, na němž stál kostel již ve 12. století, jak ho zmiňuje slavná listina olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, přičemž v 15. století byl po zničení na témže místě znovu obnoven.43

1.3 Alois Čáp jako spisovatel Po přestěhování do Přerova se Čáp začíná projevovat též literárně, a to ve smyslu autorském. Píše sbírky básní, epigramů, ale i dramata, jež vydává v nakladatelství Nový národ, které spolu s P. Chýlkem vede a o němž bude ještě řeč.

41

Vznik, fungování i zánik Kněžské nemocenské pokladny již popsal HLAVAČKA, Petr: Sociální podnik kněžské svépomoci v Přerově. Příčiny vzniku a zániku Kněžské nemocenské pokladny v Československu 1924 – 1948, Sborník SokA Přerov, 2008, s. 166 - 195. Zde nastínil i Čápovu úlohu. Jinak, protože je podnik a zejména jeho vznik spojován s Ferdinandem Chýlkem, lze odkázat i na literaturu o něm, viz předchozí poznámka. 42 ĆÁP, Alois: Vykopávky u sv. Jiří v Přerově, Přerov, 1938. 43 Tamtéž, s. 16.

14

S psaním básniček a drobných literárních pokusů začal již r. 1908, tedy ve svých 16 letech, jeho prvotní projevy však nikdy nevyšly knižně a autor je během svého života spálil.44 S psaním pokračoval i během studií v Olomouci, plně se však začal projevovat až v letech následujících. Jednou ze spisovatelských prvotin P. Aloise Čápa byla obrana českého spisovatele Jaroslava Durycha, jíž se autor cítil povinen ,,jako člověk, který cítí, že se stala křivda člověku“,45 a to ve spise ,,Durychova ,,aféra““, v jejímž zárodku stál novinový článek, který ostře protestoval proti přemíře pokrokářských myšlenek v moderní společnosti, načež se stal terčem kritiky, s níž P. Čáp nesouhlasí.46 Osvětově laděný spis s názvem ,,Zpět k Bohu a církvi“, který vyšel r. 1921, P. Čáp sepsal spolu s P. Chýlkem. Je určen pro mládež a jejím cílem je snaha o její katolické vychování, které je v prohnilém světě potřebné. Autoři se věnují a osvětlují základní teologické otázky, jako Bůh a jeho jsoucnost, božství Ježíše Krista, Církev a náboženství obecněji, jeho smysl v životě a jeho ideály. Během života napsal Čáp sbírky básní ,,Bodláčí“ (1920), ,,Bolesti moje a jejich“ (1924) a pět svazků ,,Buchenwaldských zpěvů“ (1946). Jeho básně byly lyrické, podnět k jejich sepsání byl vyvolán emocionálním popudem autora. V prvních dvou jmenovaných sbírkách to byly nepravosti okolního světa, nad nimiž si srdce dobrého člověka posteskne, jak dobře vystihuje úryvek z jeho básně:

44

Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, Vzpomínky, nezpracovaná část fondu. ĆÁP, Alois: Durychova ,,aféra“, Přerov, 1923, s. 3. 46 O životě i díle Jaroslava Durycha pojednává obsáhle KUDRNÁČ, Jiří a kol.: Jaroslav Durych. Život, ohlasy, soupis díla a literatury o něm, Brno, 2000. 45

15

,,Jenom někdy večer skropí skráně smutek v slzy roztavený, jenom někdy večer chce se zaplakati nad neláskou světa, nad čímkoli, co v nás bije lidi, neboť máme srdce, máme rány, které kněze také bolí…“47 Právě v takových chvílích, kdy Čáp pociťoval zármutky, měl potřebu je i nějak vyjadřovat. Tesknost i různé životní útrapy byly zdroji jeho veršů v knize ,,Bodláčí“z roku 1920, z níž je cítit ještě čerstvost pocitů z nedávných událostí, týkajících se zániku monarchie a vzniku republiky. O něco vyzráleji pak působí sbírka Bolesti moje a jejich, jež vyšla r. 1924 a již autor věnoval památce nedávno zemřelého Karla Dostála – Lutinova, vůdčí osobnosti Katolické moderny a politického katolicismu na Moravě na počátku 20. století vůbec.48 I v této sbírce, jež se stejně jako předchozí vyznačuje krátkými lyrickými básněmi, je použit jednodušší jazyk, naznačující, že se jedná o ranou Čápovu tvorbu. Autor se zde však vyznává z životních zármutků nejrůznějšího druhu a básně mají rozdílný charakter. Některé

47

ČÁP, Alois: Bolesti moje a jejich, Přerov, 1924, s. 68-69. Obdobně se vyjadřuje i v úvodu ve sbírce Bodláčí: ,,Před rokem jsem se rozběhl do nejbližšího města českého, abych zahlédl aspoň trikoloru – na prsou českých dětí. Zaplakal jsem radostí. Od té chvíle dusím v sobě velikou bolest a skrývám velikou lásku před očima lhostejnýma a cizáckýma. Déle mlčeti nelze. Zde jsou mé natrpklé verše, jak vyvřely v těch smutných okamžicích… Posílám je všem – vám, kdož jste procítili a protrpěli, co já a nenašli pro to všecko dosud slov.“ In: ČÁP, Alois: Bodláčí, Přerov, 1920, s.1. 48 Jedna z nejstěžejnějších prací, pojednávajících o Karlu Dostálu Lutinovi je bezesporu od autorů MAREK, Pavel – SOLDÁN, Ladislav: Karel Dostál – Lutinov bez mýtů, předsudků a iluzí. Nástin života a díla vůdčí osobnosti českého katolického modernismu, Třebíč, 1998.

16

mají i nádech romantična, 49 převažují však ty trudné. Charakter výzvy k otevření očí, ke zlepšení vztahů mezi lidmi, neboť i bez konfliktů se dá žít, má báseň ,,Občané!“ V básních ,,Naše učírna“, ,,Přísahám, že jich nedám“ a ,,To moje nejmilejší“ popisuje radosti i útrapy a svízele nad šířením Boží moudrosti mezi děti a mládež, kdy již vychází ze svého působení a tedy z počátků své osvětové činnosti, která jej, usuzujeme-li podle srdečnosti jeho veršů, velmi naplňovala. Slovy ,,minulost, to je hrob“ začíná báseň ,,Pochované mládí“, v níž nostalgicky vzpomíná na doby v životě již prožité. Celkově sbírka vyjadřuje bolestné niterní pocity autora nad sebou samým, zvláště např. v básni ,,Mezi nebem a zemí“, i nad zhýralým okolním světem. Tvrdá kritika pak vyznívá zejména v básni ,,Sen o městě budoucím“, kterou autor sepsal v Berlíně r. 1922. Vyjádření negativních pocitů formou veršů Čápovi pomáhalo, aby mohl každý další den být dobrosrdečným knězem pomáhajícím svému okolí. O dva roky později, tedy r. 1926 vyšla v Přerově sbírka epigramů s názvem ,,Na okraj dnů“ a nezmiňovali bychom se o ní, kdyby jejím autorem nebyl právě Alois Čáp. Ten zde využívá krátkých satiricky ostrým vtipem laděných veršů, pomocí nichž reaguje, povětšinou kriticky, na vážné i méně vážné problémy a podněty své současnosti. Nejčastější tematikou je kritika politického života, hamižnost a hrabivost některých jejích představitelů i lidí jakožto stvoření od počátku předurčených k hříchu všeobecně. Součástí nevole s politickou situací je i fenomén ústupu víry ve společnosti, což Čáp spojuje zejména s politickými silami komunistů a anarchistů a jejich propagandou. Nedotčeny nezůstávají ani oslavy výročí úmrtí M. Jana Husa, které autor vnímá rovněž jako antikatolické. Celkově tedy, jak bývá u epigramů zvykem, jimi autor komentuje současné dění okolo sebe, s jehož mnohými aspekty pociťuje nespokojenost. 49

Např. básně ,,Do památníku“ nebo ,,Píseň o potkání dvou, kteří se milovali“, in: ČÁP, Alois: Bolesti moje a jejich, Přerov, 1924.

17

Dalším osvětově laděným počinem na poli literárním se stala kniha ,,Nápovědi a odpovědi“, jež spatřila světlo světa r. 1927. P. Čáp polemickou formou – totiž formou rozhovoru učitele a kněze – rozjímá nad teologickými až teologickofilozofickými otázkami, jež svou tematikou zasahují především do oblasti slábnoucí role náboženství v moderním světě. Učitel zde představuje takříkajíc racionální složku, kněz naopak teologickou, přičemž učiteli vyvrací některé jeho argumenty a poučuje ho a přesvědčuje optikou sobě vlastní, že náboženství svou podstatnou roli ve světě stále má a že odklon od něj není správný. Větším příklonem k filozofujícím náladám nás Čáp provází ve své knize ,,Člověk a krása“ z roku 1936. Formou úvah se zde zamýšlí opírajíce se o své životní poznatky nad otázkami jako genialita, životní úspěchy, či umění. Ačkoliv je takto skutečně převážně filozofické zaměření Čápových úvah v jeho tvorbě spíše netradiční, nelze jeho osobnost, v níž se promítá postoj kněze, či obecně věřícího člověka, zcela vymýtit; i zde je možno nalézt doteky s teologií, avšak jemnější, než v jeho jiných knihách. Neopomenutelnou

součást

Čápovy

básnické

tvorby tvoří pět

dílů

Buchenwaldských zpěvů, jež oproti předchozím básnickým sbírkám vyšly v pozdější době. Autor v nich odráží své pocity a vzpomínky na nacistické věznění v koncentračních táborech. Sbírky vyšly po válce r. 1946 v nakladatelství Společenské podniky Přerov. Byly však sepsány již během věznění, z velké části v Buchenwaldu, částečně i v Dachau.50 První díl s podtitulem ,,Včera jsme, bratři, zemřeli“ se skládá ze tří částí. První z nich byla sepsána již na podzim 1938 a vyjadřovala básníkovu bezprostřední 50

,,V Buchenwaldu jsem psal básně do sešitu. Jen epigramy jsem vtěsnal ve zkratkách a velmi drobným písmem na čtvrtku papíru.“ Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, Literární činnost, nezpracovaná část fondu.

18

lítost nad tím, jak bylo naloženo v mezinárodní politice s českými zeměmi, vrcholem kterýchžto událostí byla Mnichovská dohoda. Tato první část se ovšem nedochovala. Druhý oddíl tvoří již krátké básničky z doby věznění, z nichž čiší zoufalost, bolest a žal, které autora naplňovaly a z kterýchžto pocitů se ve svých básních vyznával. Často se obrací k Bohu a uvědomuje si svou vlastní malost, či spíše nicotnost, pramenící ze zoufalosti nad nemohoucností činů jednoho člověka proti zbytku světa. V těchto těžkých chvílích na pokraji života a smrti ale nezapomíná na svůj domov, na místa, odkud pochází. 51 Ta se stávají také jedním z faktorů, jež autora naplňují pozitivní nadějí do budoucna. Třetí část prvního dílu tvoří jediná báseň ,,Kormidelník“. V ní Čáp protestuje proti tomu, jak krutou oběť musel náš národ zcela nedobrovolně podstoupit.52 Ke konci básně se však tento protest proměňuje na víru ve vítězství, v nový začátek, který nastane. 53 Z jedné jediné básně se sestává druhý svazek, jenž nese název ,,Zde umírá jen jediný“. Autor zde nelíčí hrůzy masového umírání, které jej v těžkých dobách obklopuje, ale zaměřuje se na umírání jednoho člověka, který protrpí svou poslední noc, načež zrána umírá. Básník se zaměřuje na vylíčení jeho myšlenek a líčí zoufalý pocit, když si uvědomuje, jak lidé okolo něj umírají v opuštění daleko od domova a od blízkých lidí. Poněkud jiného rázu nabývají Buchenwaldské zpěvy svým třetím pokračováním nazvaným ,,Jak velká slza po tváři jí kanem“, neboť autor se zde uchyluje k sarkastickému líčení ať už poměrů v koncentračním táboře samotném, tak v celé Evropě, kritizujíc tím tak činy i politickou reprezentaci, jež zapříčinila 51

,,Rvu se se smrtí již týdny, umřít nechci, ale jestli přece umru, kamaráde, slyš: Až se vrátíš jednou zase na Moravu, pozdravuj tam u nás doma Kroměříž.“ Úryvek z básně ,,První smrt“ in: ČÁP, Alois: Buchenwaldské zpěvy I., Přerov, 1946, s. 17. 52 ,,S praporem žerď je sražena. Národ můj odsouzen k smrti, bez hrobu, bez cti, bez jména. Škrtí nás, škrtí, oh škrtí!“ Tamtéž, s. 33. 53 ,,Včera jsme, bratři, zemřeli, dnes jsme se znova narodili!“ Tamtéž, s. 36.

19

nastalou situaci, která v soudobé optice nacházela viníky zcela jednoznačně. Kritice neuniká ani samotná říše, idea nacionálního socialismu, či Hitler. I zde se na konci však objevuje vize svobody a víra v lepší zítřky. Básník v této části použil epigramatickou formu, která umocňuje útočnost, jež je průvodním jevem těchto veršů. ,,Sestoupilo mezi nás neuvěřitelné slovo, které pokynulo, abychom promluvili.“54 S tímto heslem se táhlo pero autora ve čtvrtém dílu, jenž se nese ve znamení náboženského rozjímání s místy až filozofickým nádechem. Autor často formou modliteb upevňuje svou víru v brzký Boží příchod, který zahubí všechno zlo na zemi. I ti největší zlořádi, jež jsou ztotožňováni s nacisty, kteří se vyzdvihují do nebes, neujdou před Božím trestem a pádem do pekel. Pentalogii líčení trýznivých pocitů uzavírá básník podtitulem ,,Dnes jsme zde, abychom žili“. Tento díl je rozdělen do částí Chléb a Víno a značí symbolické ukončení tohoto cyklu. Básník zde užívá slova optimismu a opěvuje nový začátek, který po válce skutečně přišel a který znamenal nové naděje; historie však ukázala, že ne nadlouho. P. Čápa jsme si již představili jako osobnost aktivní v mnoha oblastech, byl knězem, politikem, kromě toho se zajímal o nejrůznější záležitosti, byl nesmírně vzdělaný, což dokazuje nespočet cizích jazyků, jež ovládal, 55 a k tomu se ještě věnoval spisovatelské činnosti, která vyprodukovala hned několik knih, či básnických sbírek. Byl rovněž členem Družiny literární a umělecké, kterou založili Karel Dostál – Lutinov a Rudolf Linhart.56 Výčet tímto však ještě nekončí, neboť mu

54

ĆÁP, Alois: Buchenwaldské zpěvy IV., Přerov, 1946, s. 57. Alois Čáp mluvil 10 světovými jazyky: Vzpomínka p. Silné. 56 PITTERMANN, Rudolf a kol.: Od Moravy k Dyji, Kroměříž, 1941, s. 35. 55

20

na poli autorství nebyla cizí ani dramatická produkce - přinejmenším tak bohatá, jako jiné formy jeho psaného projevu. Je tedy na místě se o ní také krátce zmínit. Stejně jako u jeho spisovatelské činnosti obecně není ani zde kladeno za cíl kriticky hodnotit jeho dílo. Mým záměrem je spíše popisný charakter. Všechny jeho hry se nesou ve víceméně teologické rovině a autor se v nich dotýká některé náboženské problematiky, která se stává jakýmsi jádrem příběhu a okolo níž se vše odehrává. Čáp též upřednostňuje zasazování děje nikoliv do jeho současnosti, ale do dob jiných, ať už do budoucnosti, tak do minulosti. Dramata zasazená dějově do dob již uběhlých mají zároveň historicky poučný charakter. Ze všech pak vychází jistá forma poučení pro diváky, zejména v otázkách náboženských, ale také třeba v mravních. Jeho prvotinou na tomto poli je hra o třech jednáních s názvem ,,A my jsme ho zabili!“, jež byla vydána v Přerově r. 1924. Chronologicky tedy spadá do stejné doby jako sbírka básní ,,Bolesti moje a jejich“. Jak ale ukazují další roky, poezie se Čápovi zamlouvala patrně více pro umělecké vyjadřování, neboť další dramatický kus sepsal až o 10 let později, o čemž bude ještě řeč. Dějové jádro hry ,,A my jsme ho zabili!“ je teologického rázu, jakkoliv se to může zdát paradoxní vzhledem k faktu, že její děj se odehrává v Londýně r. 2021. Zabitý, o němž nám vypovídá název dramatu, je Bůh. Jedná se o vykreslení příběhu skupiny měšťanů, na němž je demonstrována kritika odvracení se od církve, jinými slovy řečeno, autor se snaží naznačit a ukázat, jak by to s lidstvem mohlo při cestě, jakou kráčí v jeho současnosti, dopadnout. Je upozorňováno na odvracení se od Boha a přiklánění se k falešným autoritám, jež si

21

zbožšťování ani zdaleka nezaslouží.57 Finální scéna však přináší prozření a návrat všech zúčastněných k pravému Bohu. Na rozdíl od fiktivního prostředí, do nějž je zasazena předchozí hra se předivo děje té následující sepsané r. 1934 rozvíjí na podkladě skutečných událostí, opět však s teologickým podtextem. Název ,,Krásná paní massabiellská“ napovídá, že se jedná o události r. 1858, kdy se u jihofrancouzské vesničky Lurdy (fr. Lourdes) v jeskyni Massabielle zjevila tamější dívce Bernadettě Soubirous Panna Marie.58 Bernadetta se objevuje i v dramatu, nikoliv však jako hlavní postava. Hlavní dějovou linií hry, jež se točí okolo onoho mariánského zjevení a mladé dívky, je však vykreslení plejády názorů a postojů různých charakterů lidí, jež se k onomu jevu stavějí. Od nejjednoduššího rozčlenění na ty, kdo věří v to, co tvrdí Bernadetta a ty co nevěří, přichází složitější diferenciace v těchto skupinách. V té první na smířlivé a na ty, kteří jsou za tuto myšlenku ochotni prolít i krev, v té druhé se pak objevuje např. nevěřící farář, vyšetřující policisté, kteří se však také neshodují, neboť někteří chtějí událost ututlat, druzí z ní naopak vytěžit ad. Všichni tito však při posledním zjevení, jež je jádrem finální scény, která je závěrečným rozuzlením, kdy je učiněn zázrak v podobě ozdravení slepce, v důsledku tohoto prozřou a uvěří. Podstatou hry dle samotného autora je upozornit na to, že ,,se Panna Maria v Lurdech skutečně zjevila, že nejtěžší překážky, které se stavěly do cesty, byly na konec překonány a konečně, že se dějí v Lurdech do dneška zázraky.“59 Nejedná se tedy o kritický popis událostí, či

57

Drama je uvedeno veršem z Matoušova evangelia Mt. 24, 24: Povstanou falešní bohové a falešní proroci a budou činiti divy veliké a zázraky. 58 Čáp navštívil Lurdy v srpnu 1924, tato návštěva mohla pro něj být částečně inspirací pro toto dílo. Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, nezpracovaná část fondu. 59 ČÁP, Alois: Krásná paní massabiellská. Hra o čtyřech jednáních, Přerov, 1934, s. 2.

22

historický popis, neboť mnohé postavy jsou smyšlené a jejich konání přikrášlené, ale spíše o popularizaci události.60 Poslední drama Aloise Čápa vyšlo s titulem ,,Don Bosco“ v roce 1938. Zde se děj točí okolo činnosti Jana Bosca, italského kněze 19. století, zakladatele kongregace Salesiánů.61 Konkrétně se pojednává o konkrétních letech, jež poznamenaly Itálii revolucí a boji o sjednocení. Autor se zaměřuje na vykreslení toho, jak situace v tehdejší Itálii komplikovala činnost v ušlechtilých Boscových plánech, přičemž nakonec vše dobře dopadá. Hra je tak připomenutím zásluh ,,hlavního hrdiny“ a poukázáním na nesmyslnost jeho kritiků. Za zmínku stojí i Čápův pokus o operetu ,,Fotbal vede“ z roku 1936, která se od ostatních Čápových děl liší už jen tím, že její děj je zasazen do světa kopané a jejich fanoušků. Existují ještě mnohé žánrově rozmanité tituly, které napsal, ty však nikdy nevyšly knižně. Jejich strojopisy jsou uloženy ve Státním okresním archivu Přerov.62

1.4 Alois Čáp jako redaktor a nakladatel Již od svého přestěhování do Přerova r. 1920 začal spolu se svým dlouhodobým spolupracovníkem a spolustraníkem Ferdinandem Chýlkem vydávat pod nakladatelstvím Nový národ různá literární díla.63 Právě zde vycházely i jeho knihy. Nakladatelství bylo nevelké a cíleně se zaměřovalo na ,,vydávání publikací,

60

,,Divákům, kteří o Lurdech vědí velmi málo nebo nic, kéž je má hra pobídkou, aby se začali o světové místo zajímat.“ Tamtéž, s. 3. 61 O jeho životě a činnosti např. ŠTECHOVÁ, Marie: Život světcův: svatý Jan Bosco, Praha, 1937, z novější tvorby např. SCHIÉLÉ, Robert: Don Bosco, Praha, 1999, sau BOSCO, Teresio: Don Bosco, Praha, 2004. 62 Např. osvětově laděné Listy novoknězi, Píseň o životě a smrti, Povídky bez povídek ad. Státní okresní archiv, fond Alois Čáp, nezpracovaná část fondu. 63 Státní okresní archiv Přerov, fond ONV Přerov, Žádost o udělení nakladatelské koncese, inv. č. 510, kart. č. 307.

23

které by jinak pro případný malý odbyt nenašly nakladatele a které by tak nemohly býti vydány.“64 Činnost nakladatelství byla ,,zaměřena hlavně na vydávání publikací esteticko – filosofických a hospodářsky – plánovacích.“65 Po 2. světové válce P. Čáp žádá sice o udělení nakladatelské koncese pro toto své nakladatelství, jedná se však jen o potvrzení předchozího předválečného stavu, nikoliv o založení nové organizace. Tato byrokratická záležitost se však značně protáhla a i přesto, že byla podána již v prosinci 1946, stala se nakonec žádost po Čápově zatčení r. 1949 bezpředmětnou.66 I proto byly po válce vyšlé již zmíněné pětisvazkové Buchenwaldské zpěvy vydány Společenskými podniky v Přerově a nikoliv vydavatelstvím Nový národ, jako zbylé Čápovy knihy. Kromě onoho vydavatelství byla Čápova působnost od r. 1923 spojena i s redaktorskou činností stejnojmenného periodika, v letech 1928 – 1929 také působil v týdeníku Právo.67 Jak v předválečném, tak v poválečném období přispíval svými články nejrůznějšího obsahu i do regionálního tisku.68

2. Myšlenka labsko – oderského průplavu a úloha P. Čápa v ní V mezidobí mezi jeho vězněními, tedy mezi koncem druhé světové války a perzekucemi

nastupujícího

komunistického

režimu

v ČSR,

již

ustoupila

spisovatelská činnost Aloise Čápa do pozadí. Jeho zájem se v této době obrátil na propagaci myšlenky stavby průplavu Dunaj – Odra – Labe a ideje stavby

64

Tamtéž. Tamtéž. 66 Tamtéž. 67 Státní okresní archiv Přerov, fond Alois Čáp, nezpracovaná část fondu. 68 Soupis všech děl P. Čápa, jeho novinových článků nevyjímaje, je uveden v seznamu použitých pramenů na konci této práce. 65

24

významného přístavu v jeho milovaném Přerově, která by s tím úzce souvisela. Tuto jeho propagační činnost je možno dobře zdokumentovat, neboť se projevovala novinovými články, kterými Čáp za myšlenku agitoval. Monumentálním počinem v této věci je pak zasloužení se o vydání sborníku ,,Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře“. I přes toto značné úsilí, které bude popsáno na následujících řádcích, však ke stavbě nakonec nedošlo. Předivo tohoto příběhu, tedy proč tomu tak bylo, začalo však již daleko dříve. Čáp totiž nebyl novátorem zmiňovaného projektu, mýlil by se ten, kdo by si to myslel. Myšlenka stavby průplavu, jenž jest ,,vedený údolím řeky Moravy, pak řeky Bečvy a po překročení rozvodí mezi mořem Černým a Baltickým sestupující do řeky Odry“69 měla v době, kdy se jí Čáp začal intenzivně zabývat již několik desetiletí. Abychom si udělali představu, v jaké fázi tento nápad byl před polovinou 20. století, je nutné stručně zmínit i historii samotné ideje.

2.1 Historie myšlenky průplavu70 Spojení dunajsko-oderské v dopravním smyslu je známé již od pravěkých dob, od nichž bylo k tomuto účelu využíváno.71 Zrealizování takto monumentálního projektu by odjakživa bylo stavbou celoevropského významu. Případným předchůdcem tohoto projektu, velkolepým podnikem, jenž ovlivnil evropskou a zvláště pak středoevropskou dopravu, pro niž se stal mezníkem, 72 byla stavba Severní dráhy Ferdinandovy v 19. století, jež se stala významnou evropskou tepnou. Zastánci stavby průplavu se snažili svou myšlenku prosadit i argumentem, že by

69

ČÁP, Alois (ed.): Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře. Sborník o chystaném průplavu, Přerov, 1948, s. 17. 70 Autor si je plně vědom, že tato kapitola je jen stručným nástinem dané problematiky, neboť její komplexnější rozbor by dalece přesahoval rozsah této práce. 71 ČÁP, Alois (ed.): Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře. Sborník o chystaném průplavu, Přerov, 1948, s. 27 – 29. 72 Tamtéž, s. 29 – 32.

25

tento projekt mohl být neméně významný, 73 přičemž co do velkoleposti by nebyli daleko od pravdy. 74 Jako krok dopředu by se mohl jevit vodocestný zákon schválený Koerberovým75 kabinetem roku 1901, jenž kladl za cíl vystavět během dvaceti let ,,průplav mezi Dunajem a Odrou; průplav mezi Dunajem a Vltavou u Budějovic s kanalisováním Vltavy odtud do Prahy; plavební kanál průplavu Dunaj – Odra ke střednímu Labi s kanalisováním trati labské od Mělníka po Jaroměř; plavební spojení průplavu Dunaj – Odra s Vislou a dále až ke splavné trati Dněstru“.76 Následující roky a desetiletí však ukázaly, že to byl pokrok jen matný, neboť i když mohl vést k vytváření stavebních konceptů, ve skutečnosti se příliš nedělo. Za vinu můžeme pokládat 1. světovou válku, která jistě takové projekty značně pozdržela, fakt, že samotný vodocestný zákon byl sám o sobě příliš ambiciozní, neboť pro výše zmíněné stavby je výstavba o délce 20 let značně šibeničním termínem, 77 či v neposlední řadě byrokratické průtahy. 78 Již tyto skutečnosti předvídají vývoj a postup prací, neboť jejich charakter byl po celá čtyři následující desetiletí takový, že skončil jen na papíře, což je pro tuto stať signifikantní. Přesto zmiňme alespoň heslovitě, že roku 1902 bylo zřízeno c. k. velitelství pro stavbu vodních cest se sídlem ve Vídni, od r. 1907 mělo pobočku i v Přerově,

73

,,Jde o vodní cestu evropského významu, snadno proveditelnou, nejvýš nutnou a důležitou po stránce dopravní, obchodní a hospodářské, jíž se dožaduje s veškerým důrazem celé Podunají s Balkánem a na sever od Dunaje ležící země s přirozenou i umělou sítí cest vodních.“ Tamtéž, s. 33. 74 Do dnešních dnů však zůstává sporné, jak by průplav fungoval po praktické stránce. Existují mnozí zastánci, ale také mnozí odpůrci, přičemž obě strany mají své argumenty. Průplav však do dnešních dnů nebyl postaven, proto nelze říci, jak by fungoval. O argumentech zastánců i odpůrců i o pokroku myšlenky ve 2. pol. 20.století viz dále - kapitola Průplav dnes. 75 Ernest von Koerber byl ministerským předsedou v Předlitavsku v letech 1900 – 1904. 76 Viz ČÁP, Alois (ed.): Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře. Sborník o chystaném průplavu, Přerov, 1948, s. 38. 77 Tamtéž, s. 38. 78 Poukázáním na to může být rychlost, s jakou se stavbou začal na konci 30. let nastupující nacistický režim po ovládnutí střední Evropy.

26

jenž se měl stát centrálním přístavem labsko-oderského průplavu. R. 1902 byla ustavena průplavní rada, následně (1907) moravská průplavní rada.79 Vídeňská vláda však postupně ztrácela entuziasmus, což nakonec vedlo za Stürgkhovy vlády r. 1911 ke zřeknutí se stavby průplavu Dunaj – Odra podle vodocestného zákona z r. 1901. S tímto stanoviskem a vyvozeným závěrem se však nestotožnili čeští poslanci a na návrh nepřistoupili. Práce, které však probíhaly, postupně ustávaly, až se nakonec zcela zastavily. Po vzniku ČSR byl vývoj myšlenky obdobný. Nedošlo sice k jejímu zániku, její zastánci a odpůrci se však nedokázali shodnout a práce zůstaly jen u byrokratického řízení. 80 Myšlenky na realizaci stavby ožily na počátku 30. let, ještě před vypuknutím druhé světové války. R. 1937 byla založena Společnost dunajsko – oderského průplavu se sídlem v Praze, jejímž úkolem již nebyla jen agitace, jako tomu bylo doposud, ale zejména materiální podpora, která měla vést k vypracování konečného návrhu stavby a zajištění stanovení data jejího začátku.81 Do vývoje událostí vpadla však druhá světová válka. Není naším cílem, a rozsah práce by nám to ani nedovolil, analyzovat, do jaké míry nacistické Německo ovlivňovalo náhlý pokrok událostí v letech před okupací ČSR. Nicméně po uskutečnění obsazení zemí střední Evropy nacisté, spatřujíce v tom přinejmenším značný hospodářský přínos, se stavbou průplavu Dunaj – Odra – Labe s vervou započali a za několik málo let udělali mnohem více práce, než se za rakousko-uherských a československých vlád uskutečnilo během čtyř desetiletí. Již na podzim r. 1939 probíhá v rámci přípravných prací sondování území, jež by bylo

79

Obšírněji viz ČÁP, Alois (ed.): Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře. Sborník o chystaném průplavu, Přerov, 1948, s. 39 – 44. 80 Obšírněji Tamtéž, s. 43 – 46. 81 Tamtéž, s. 46.

27

dotčeno stavbou; jako křižovatka vodních cest je stále plánován přístav v Přerově, k důkladným prohlídkám a přípravám dochází tedy i v jeho okolí.82 Ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze zřizuje v Hulíně exponované zaměřovací oddělení zdejšího okresního úřadu s úkolem zaměření se na území vytyčeného pro trasu průplavu. Do čela prací byl dosazen Ing. Vladimír Veverka. V létě r. 1940 bylo zřízeno exponované zaměřovací oddělení i v samotném Přerově, kde se do čela prací dostal Ing. Ladislav Dostál.83 Velká aktivita ve stavbě pokračovala i nadále. V pramenech se nám z této doby dochovala úřední korespondence, zachycující pokroky na přípravných pracích.84 Průběh války však vedl Němce k prosazení všeobecného zákazu novostaveb v r. 1942, což mělo za následek i zastavení prací na průplavu, přičemž k jejich obnovení již nedošlo,85 neboť okolnosti probíhajícího válečného konfliktu to nedovolili. Po ukončení světové války vyplula myšlenka stavby průplavu Dunaj – Odra – Labe opět na povrch, přičemž propukl názorový střet mezi jejími zastánci a odpůrci. Námitek se našlo nemálo. V poválečné společnosti silně citlivé a popudlivě vzhlížející k nacismu vládl odpor k všemu německému, objevoval se tedy i názor toho typu, že pokud na něčem takovém pracovali Němci, nebude to pro náš stát dobré. Druhá strana se pak snažila vyvrátit tento argument s poukazem na to, že myšlenky na stavbu zde byly již dlouho předtím. 86 Dalšími námitkami byla neúnosnost stavby z finančního hlediska i z možností pracovních sil, kteréžto obé složky se českým zemím po válce nedostávalo. Byly slyšet hlasy, že válkou zničená

82

Státní okresní archiv Přerov, fond ONV Přerov, Ředitelství pro stavbu vodních cest. Průplav Dunaj – Odra – Labe, ONV, kart. č. 693, inv. č. 1255. 83 Tamtéž. 84 Tamtéž. 85 O německé angažovanosti na průplavu za vlády nacistů viz ČÁP, Alois (ed.): Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře. Sborník o chystaném průplavu, Přerov, 1948,, s. 411. 86 Tamtéž, s. 411.

28

země má před sebou důležitější úkoly než stavbu průplavu. Monumentálnost stavby se zdála mnohým zbytečná, neboť jednak by byla v zemi v průběhu stavby značně zhoršená dopravní situace, jednak by tento kolosální projekt spolkl ,,stovky a tisíce ha úrodné půdy“, 87 což by mělo za následek příslušné doprovodné jevy. Navíc by se jednalo o zbytečnou konkurenci železnici, jejíž služby byly v českých zemích pro nákladní dopravu dosud převažující. Proto by, dle kritiků stavby, plně vystačovalo vystavění nové železnice v obdobné trase, která by pokryla plánované spojení. Přesto, či možná právě proto se vláda v červenci 1946 usnesla, že v následující dvouletce, tedy do roku 1948, bude pokračovat diskuze s cílem nalézt řešení ohledně pokračování projektu výstavby průplavu Dunaj – Odra – Labe.88

2.2 Čápova agitace Do víru těchto událostí vstupuje na poli dějin P. Alois Čáp, postavivší se, jak ukazuje jeho redaktorská činnost a vydání sborníku Průplav Dunaj – Odra – Labe, který je značně propagandistický v pozitivním smyslu slova, což ještě na následujících řádcích uvidíme, k zastáncům tohoto kontroverzního projektu. Již brzy po válce Čáp apeluje na společenské povědomí o dané problematice v regionálním tisku, konkrétně články ,,Desítiletka města Přerova“89 a ,,Co učiníme pro brzké uskutečnění průplavu Dunaj – Odra – Labe?“90 v tiskovině Naše Haná. V prvně zmiňovaném článku se pokouší narýsovat základ budování města Přerova v následujícím desetiletí, přičemž do čela klade právě stavbu průplavu s přístavem v Přerově. Čáp zde apeluje na důležitost této stavby a zdůrazňováním významu

87

Tamtéž, s. 412. Tamtéž, s. 19. 89 ČÁP, Alois: Desítiletka města Přerova, in: Naše Haná, 8. 2. 1946, s. 1. 90 ČÁP, Alois: Co učiníme pro brzké uskutečnění průplavu Dunaj – Odra – Labe?, in: Naše Haná, 4. 4. 1947, s. 1 – 2. 88

29

polohy jeho milovaného města, v němž doprava vždy hrála a hraje prim, 91 se snaží probudit ve spoluobčanech a čtenářích budovatelské nadšení.92 Právě tento projekt vidí jako pro město nesmírně důležitou prioritu a šanci, kterou je potřeba chytit a nepustit.93 Rázné řádky se nebojí okořenit regionální hrdost přiživujícími výrazy jako ,,Velký Přerov“ a upozorňuje na to, že tento projekt učiní z města dopravní uzel evropského významu. V druhém výše uvedeném článku Čáp přistupuje k problému již kritičtěji. Reflektuje v něm vývoj, který se doposud v dané věci udál a dochází ke kritice dlouhých průtahů.94 Má rovněž obavu, že by daný neblahý trend mohl pokračovat i v budoucnu, čemuž by chtěl rozhodně zabránit a vyzývá proto obecněji a následně i konkrétními kroky k tomu, aby se tak nestalo. Svými argumenty se snaží vyvrátit mnohé námitky kritiků, od demagogického stanoviska, že na průplavu pracovali usilovně Němci, proto to pro ,,nás“ není dobré, přes konkurenci železnici až po problematiku financování celého projektu. Dotýká se také problematiky počínající evropské integrace, která by mohla jít ruku v ruce s dopravním projektem tohoto typu a mohly by si vzájemně pomoci, nikoliv přitížit, jak tvrdí kritikové.95 Pro posun vpřed upozorňuje Čáp na nutnost propagace celé věci, nutnost zpravení lidu,

91

Čáp užívá v souvislosti s důležitostí významu dopravy pro Přerov slovní spojení ,,existenční zákon“. ,,Budování chápeme nejen jako svou největší národem ukládanou povinnost, nýbrž jako půvab a krásu tvůrčího života a radost z práce…“ ČÁP, Alois: Desítiletka města Přerova, in: Naše Haná, 8. 2. 1946, s. 1. 93 ,,Chystaný Odersko-dunajský průplav je pro Přerov tak nesmírně významný, že k projektu musíme soustředit všechno své tvůrčí myšlení a všechno svoje pracovní úsilí. Musíme Přerov předem otevříti dokořán k přijetí těchto přímo obrovských dopravních možností, neboť průplav může dáti Přerovu jen tolik, na kolik bude Přerov přichystán. Jinými slovy: Přerov musí dáti předem průplavu, musí býti odhodlán přinésti každou oběť, aby se neopakovalo překvapení před stoletím a z roku 1918.“ Tamtéž. 94 ,,Průplav Dunaj – Odra – Labe projektujeme vážně bezmála 50 let … kdyby se to spočítalo, poznali bychom, že jen osobní náklad na přípravné práce činí mnohokrát více, než měl státi celý průplav podle původního projektu.“ ČÁP, Alois: Co učiníme pro brzké uskutečnění průplavu Dunaj – Odra – Labe?, in: Naše Haná, 4. 4. 1947, s. 1. 95 ,,Namítá se také, že průplav nemůže být proveden dokud není zaručena jednotná hospodářská organisace v Evropě. To znamená umělé oddalování na zcela neurčitou dobu, až budeme mít nějaké Spojené státy evropské nebo něco podobného. Ale právě stavba našeho průplavu mohla by být jedním ze základních kamenů pro tento sen budoucnosti.“ Tamtéž, s. 2. 92

30

popularizace,

informovanosti

laické

i

odborné

veřejnosti

o

technických,

hospodářských a jakýchkoliv jiných otázkách, jež mohou v souvislosti se stavbou vyvstat, což je úkol, kterého se Čáp posléze zhostil. Tyto řádky již však napsal zcela věcně s vědomím, že je pod jeho patronátem připravován již několikrát zmíněný sborník, který měl právě tuto mezeru zacelit, na což také v závěru článku upozorňuje.96

2.2.1 Sborník ,,Průplav Dunaj – Odra – Labe“ Nejstěžejnějším počinem P. Aloise Čápa byl podíl, nikoliv však autorský, na vydání obsáhlého sborníku s popularizačně – agitačními záměry s názvem ,,Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře“. Sám Čáp vydání tohoto sborníku považuje za vrchol své činnosti v této věci. 97 Ani to však, jak historie dále ukázala, nepřineslo kýžené výsledky. Přesto, jak pramení z následujících slov, jakoby v době, kdy je psal, bylo zrealizování projektu a započatí stavby na dosah ruky, ba dokonce jen otázkou času: ,,Vydání díla ,,Průplav Dunaj – Odra – Labe – naše moře“ bylo ohlášeno 30. dubna 1947 na Manifestačním vodocestném a vodohospodářském sjezdu v Přerově. Dílo vychází po roce, po velkých svízelích a v omezeném počtu výtisků. Ovšem, hlavní věcí je, že vůbec vychází. Nebylo možno ponechati dále v nejistotě tolik krajů, kterými průplav povede. Je třeba znáti aspoň věci základní, aby dobře informované úřady mohly zaujímati k této naší nejvýznamnější národohospodářské otázce stanovisko. A to je vlastní účel díla.“98

96

,,V Přerově pak vyjde v příštích měsících velké dílo o průplavu…“ Tamtéž, s. 2. ,,Dílo ,,Průplav Dunaj – Odra – Labe – naše moře“ je naším posledním apelem a zároveň literárním přínosem k jubilejnímu roku 1948.“ ČÁP, Alois: Doslov, in: ČÁP, Alois (ed.): Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře. Sborník o chystaném průplavu, Přerov, 1948, s. 429. 98 Tamtéž, s. 429. 97

31

V těchto řádcích Čáp rovněž naznačuje, že práce na sborníku trvaly více než rok, což nám v součtu se skutečností, že se na díle podílelo ,,sedm redaktorů a celkem 44 spolupracovníků, vesměs významných odborníků“99 předjímá skutečnost o odbornosti a obsáhlosti dané publikace, jejímž šéfredaktorem byl právě Alois Čáp. Sborník v sobě skutečně zahrnuje jistou míru popularizace za účelem osvěty a informovanosti veřejnosti, plejáda odborníků100 se však podrobně zabývá i technickými, či finančními záležitostmi a vzniká nám tedy i pomůcka pro úřady a průmyslové podniky, jak bylo zamýšleno. Ve víceméně popularizační a na širší neodbornou veřejnost agitující úvodní části knihy, i když tak není nikterak označena, ale je to patrné i z výběru témat pro jednotlivé kapitoly, se můžeme setkat s rozpracováním toho, s čím Čáp započal již ve svých výše zmíněných článcích. Jedná se o obhajobu postojů, které imponují stavbě průplavu, často ruku v ruce s kritikou a vyvrácením námitek a argumentů odpůrců. Propagační tón si klade za cíl nadchnout národ pro tento velkolepý plán, apel je tedy mj. kladen na výhodnost polohy města Přerova, které by získalo na prestiži, 101 na nutnost stavby v rámci dopravní sítě Evropy, a to v ,,zájmu spolužití a spolupráce států a národů“, 102 jinými slovy projektovaný průplav napomůže ve spolupráci s Evropou, dnes by se řeklo s integrací, což je pro český stát nejen nesmírně výhodné, nýbrž dokonce více než vhodné. Je předloženo odmítavé stanovisko k

99

ČÁP, Alois: Co učiníme pro brzké uskutečnění průplavu Dunaj – Odra – Labe?, in: Naše Haná, 4. 4. 1947, s. 2. 100 Mezi autory se mj. objevují Antonín Smrček, Jan Kutáček, Karel Zapletal, František Vitásek, Josef Bartovský, Ladislav Vavrouch, Jaromír Klika, Artuš Sýkora, František Kačírek a jiní další – neméně významní. 101 Přerov, ,,který je hlavním klíčem k této vodní cestě a může právem očekávati, že se stane nejdůležitějším středoevropským uzlem ve vodní dopravě vůbec.“ ČÁP, Alois (ed.): Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře. Sborník o chystaném průplavu, Přerov, 1948, s. 9. 102 Tamtéž, s. 14.

32

názoru, že jiné druhy dopravy jsou na vzestupu,103 tudíž že pro lodní již není místo, a to konstatováním, že právě lodní doprava v lecčems ostatním napomůže, např. železnici odlehčí v nákladní dopravě, která pro ni není tak výhodná. Několik vět nám výstižně shrnuje názory zastánců a odpůrců pro to, který druh dopravy je pro co výhodnější a lze ho tedy efektivněji využít, a dobře vykresluje postoj těchto skupin, jejichž vzájemné napětí provázelo tuto myšlenku odedávna a i pro autorovu současnost je signifikantní: ,,Při bližším uvážení však napřed odpadá jako konkurent doprava auty, která jest nejméně desetkrát dražší dopravy vodní a samozřejmě i doprava letadly, která je stokrát ne-li tisíckrát dražší. Doprava letecká převezme asi časem dopravu poštovní, autodoprava strhne na sebe dopravu rychlozboží – ale tu jde veskrze o substrát, na který vodní doprava nereflektuje a reflektovati nemůže, již pro svou pomalost a přerušení v zimních měsících. Naopak nemohou zase dopravy silniční a vzdušná převzíti hromadné zboží, poněvadž tu nejde v prvé řadě o rychlost, nýbrž především o levnost dopravy tohoto zboží méně cenného. Zde tedy nemůže býti o konkurenci ani řeči.“104 Největším konkurentem tedy není, dle autorů, doprava automobilová, či letecká, ale, jak již Čáp uvádí ve svých článcích, v nichž vykresluje své postoje, doprava železniční: ,,Jinak je tomu, pokud jde o železnice. Tento dopravní prostředek v XIX. století nesporně předstihl vnitrozemskou plavbu a získal prvenství v dopravnictví; to je asi příčinou, že téměř každý železniční odborník pokládá vnitrozemskou plavbu za 103

,,Jsou tu ovšem činitelé, kteří by se mohli na první pohled pokládati za konkurenty vodní dopravy a mohli by s toho hlediska oponovati výstavbě průplavů. Je to doprava železniční, autodoprava a doprava letecká.“ ČÁP, Alois (ed.): Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře. Sborník o chystaném průplavu, Přerov, 1948, s. 20. 104 Tamtéž, s. 20.

33

něco zaostalého, dávno překonaného. Kanalisovat či splavnit řeku ještě připouští, ale stavět umělé vodní cesty, to jest mu proti mysli. A přece v cizině se stále nové průplavy budují a o jich výhodnosti tam nikdo nepochybuje.“105 Vodní doprava se z výše popsaných důvodů jeví zastáncům myšlenky propojení Severního, Baltského a Černého moře jako nejvhodnější pro hromadnou přepravu zboží na velké vzdálenosti.106 Jako protiargument proti zaostalosti vodní dopravy je uvedeno srovnání s jinými evropskými zeměmi, v nichž se i přes rozmach a rozvoj železnice stále budují nové průplavy.107 Mezi další argumenty, jež zaujímají kladné stanovisko, patří výhoda realizace stavby z vlastních, myšleno tuzemských zdrojů a z toho plynoucí zisky pro firmy se sídlem na území našeho státu, či snížení nezaměstnanosti, byť dočasné, máme-li na mysli potřebu pracovní síly při samotné stavbě,108 trvalejšího charakteru pak při samotném provozu průplavu a zejména jednotlivých přístavů.109 Informativně-poučný ráz mají řádky, referující o historii myšlenky průplavu a s tím spojených souvislostí, 110 přičemž není možno se nedostat k průtahům a kritice zdlouhavosti jednání a přípravných prací, kteréžto jevy projekt od počátku 20. století provázely. V tomto ohledu se opět jedná o obšírnější pojetí myšlenek, jak je v dřívějších dobách vyjádřil P. Čáp, což bylo již zmíněno. Témata publikace, jež je předmětem našeho zkoumání, poté přecházejí do odbornější roviny, a to zejména po stránce technické a finanční. Nechybí ovšem ani

105

Tamtéž, s. 20 – 21. Tamtéž, s. 16. 107 Tamtéž, s. 21 – 22. 108 Nejkratší možná stavební lhůta byla určena na 12 let, přičemž by se jednalo o dvě etapy po 6 letech. Během této doby by bylo třeba, dle odhadu odborníků, 25 000 dělníků. Tamtéž, s. 23. 109 Tamtéž, s. 17. 110 Tamtéž, s. 27 – 46. 106

34

důkladné zpracování geologických témat, jako je geomorfologický vývoj území,111 přehled geologických poměrů,112 zahrnující složení půdy, či pojednání o klimatu dané oblasti,113 popis přilehlých vodních cest i samotných toků, jež by měl průplav v plánovaném přerovském přístavu spojit, 114 a v neposlední řadě hydrologické poměry a jejich vliv na plánování stavby.115 Po vysvětlení těchto informací, které je, byť možná ne pro každého, nutné vědět, se dostáváme k technickému řešení průplavu, jinými slovy k tomu, jak by měla stavba vypadat. Vypracování takových plánů stěžovalo ještě to, že stavba musela vyhovovat rozličným podmínkám.116 Stručně řečeno, abychom se vyvarovali zabíhání do odborných oblastí, na jejichž objektivní zhodnocení a podrobné zpracování jsou zde jiné obory, by samotná stavba, v případě, že by její uskutečnění trvalo 12 let, s čímž se počítalo jako s nejnižší možnou hranicí, byla rozdělena na dvě etapy po šesti letech.117 Důvody k tomu by byly ,,stavebně technické, finanční, dopravní i všeobecně hospodářské“118 V první by byl vystavěn průplav Dunaj – Odra a až ve druhé pak připojen k Labi. Výše zmíněnými důvody byl myšlen zejména fakt, že západní větev, tedy připojení k Labi je sice kratší, ale stavebně obtížnější a tím i nákladnější, neboť Labe má rozvodí o 120 metrů výše. Prvně postavená část

111

Tamtéž, s. 49 – 53. Tamtéž, s. 53 – 62. 113 Tamtéž, s. 62 – 69. 114 Tamtéž, s. 85 – 127. 115 To v sobě též zahrnuje vylíčení plánů na zásobování možného průplavu vodou, jež doposud vznikly, ale také pojednání o významu elektrické energie na toto zásobování, přehled a popis vodních přehrad a nádrží se zaměřením na Moravu a zmínka o plánovaných přehradách, které by ke stavbě, tak jak je v ,,této“ době naplánována, bylo třeba vystavět. Tamtéž, s. 128 – 205. 116 Tamtéž, s. 244. 117 Tamtéž, s. 23. 118 Tamtéž, s. 23. 112

35

průplavu by pak již během stavby druhé etapy mohla fungovat a financemi získanými ze svého provozu by na dražší část stavby mohla přispět.119 Dříve než se dostaneme k zamýšlenému centrálnímu přístavu v Přerově, zmiňme ještě jeden projektovaný záměr: ,,Současně se stavbou Dunajsko – oderského průplavu má býti vybudována průplavní odbočka z Přerova do Olomouce tak, aby byla součástí vodní cesty, která bude spojovati Labe s Odrou a Dunajem.“120 Tato odbočka z Přerova do Olomouce měla značnou měrou přispět k hospodářskému rozvoji kraje a i proto byla ,,dávným přáním města Olomouce a celé oblasti středomoravské.“121 Bylo vypracováno více variant, jak by mohla vypadat, nicméně byly nakonec vybrány dvě nejvíce vyhovující, z nichž každá měla své výhody a nevýhody. Můžeme se setkat s jejich označením jako levobřežná122 a pravobřežná123 varianta. O této odbočce se již jednalo v letech před válkou,124 kdy průplavní komise dokonce doporučila levobřežnou variantu, nicméně ,,definitivní rozhodnutí … nebylo dosud ministerstvem techniky vydáno.“125

119

,, …zkušeností získaných při jeho stavbě (dunajsko – oderského průplavu, pozn. aut.), a peněz, získaných jeho provozem, bude pak možno bezprostředně použíti při stavbě průplavu k Labi.“ Tamtéž, s. 23. 120 Tamtéž, s. 244. 121 Tamtéž, s. 244. 122 ,,…odbočuje od Dunajsko – oderského průplavu na pravém břehu Bečvy mezi Předmostím a Dluhonicemi; vede východně od obcí Rokytnice, Luková, Brodek, Majetín; protíná obec Krčmaň a pokračuje dále volným územím mezi obcemi Grygov, Velký Týnec, Vsisko, Holice a končí přístavem umístěným východně od Olomouce na levém břehu Bystřičky u Hodolan.“ Tamtéž, s. 244. 123 ,,…odbočuje od Dunajsko – oderského průplavu na levém břehu Bečvy západně od Přerova u projektovaného přístavu… Trasa jde nezastavěným územím jižně od Henčlova, přetíná široké inundační území řek Bečvy a Moravy… Za řekou Moravou se obrací obloukem k severu, vede těsně podél východního okraje obcí: Věrovany, Rakodavy, Nenakonice, Dub, Tučapy a Bolelouc. V této trati kříží několikrát Mlýnský tok, na kterém jsou velké mlýny v Nenakonicích, ve Věrovanech, Tovačově, Lobodicích a Kojetíně… Severně od Bolelouce křižuje pravobřežná varianta dvakrát hlavní tok řeky Moravy… Dále vede… východně podél obcí: Čertoryje, Drahlov, Charváty, Tážavy, Kožušany, Nemilany a končí přístavem jihozápadně od Olomouce u obce Povel.“ Tamtéž, s. 246. 124 Tamtéž, s. 246 – 247. 125 Tamtéž, s. 247 – 251.

36

Technické informace ale nezahrnují jen toto, nezapomínají také, že je nutno počítat i s jistými předpoklady stavby, které zahrnují četné vyměřování a sledování. Stavba takto monumentálního charakteru by se neobešla bez toho, aniž by se křižovala se stávajícími komunikacemi, je tedy třeba též vyprojektovat četná křižování se se silnicemi a s železnicí, což v sobě ukrývá stavbu nemalého množství nadjezdů, podjezdů a mostů.126 Již několikrát bylo uvedeno, že Přerov, milované město P. Aloise Čápa, v němž byl zastupitelem a pro nějž se snažil udělat vše dobré, se mělo v tomto velkolepém projektu stát centrálním přístavem, u nějž by se celý kolos tří vodních cest křižoval. Je možné, že u něj právě vidina hospodářsky nesmírně přínosného přístavu v Přerově vyvolávala angažovanost v dané věci, že to mohlo být právě toto, co ho podněcovalo k agitaci jak na státní, tak regionální úrovni. Neboť byl-li Čáp přesvědčen o přínosu tohoto projektu, udělal jistě vše, co bylo v jeho silách, pro jeho prosazení, neboť jak víme ,,miloval město Přerov“. 127 Není však objektivně možné posoudit, jakou měrou se o to tento fakt zasloužil, jakou měrou kolidoval s národními potřebami, kdy celý průplav bylo možno vidět jako hospodářsky přínosný pro český stát, což taktéž mohlo vzbuzovat touhu po apelu, se kterým Čáp přišel, či ještě s jinými pohnutkami. Kapitola ve sborníku128 se proto zabývá i otázkou přístavů, které se stavbou průplavu neodmyslitelně souvisejí. Přes výčet přístavů u nás a možné plány do budoucna se dostáváme k popisu těch, jež by bylo nutné vybudovat a jež by byly 126

V nejvíce preferované variantě stavby pro danou dobu bylo vyprojektováno vybudování 17 nadjezdů a 3 podjezdů, a to jen při křižování s železniční tratí. Tamtéž, s. 287. Pro silniční dopravu by bylo nutné postavit dalších 35 nadjezdů, z toho 10 pro státní silnice a 25 pro okresní silnice, a 3 podjezdy. Tamtéž, s. 290. 127 Parafráze k názvu článku JANHUBA, František: Páter Alois Čáp miloval město Přerov, in: Nové Přerovsko, 10. 5. 2002, příloha Palackého revue, s. 1. 128 Přístavy a překladiště na čs. vodních cestách, in: ČÁP, Alois (ed.): Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře. Sborník o chystaném průplavu, Přerov, 1948, s. 305 – 361.

37

používány v souvislosti s průplavem Dunaj – Odra – Labe, konkrétně přístavů v Bohumíně, Ostravě, Hranicích, Lipníku, Uherském Hradišti, Hodoníně a dalších menších,129 přičemž centrem se měl stát nově zbudovaný přístav v Přerově. Podle plánů by jeho nejvýhodnější pozice byla jihozápadně od Přerova, a to mezi vedeným průplavem a železniční tratí, konkrétně: ,,Území, o kterém se uvažuje, je ohraničeno na západě průplavem, na východě hranicí železničních pozemků a drahou, na severu řekou Bečvou a na jihu dnešní železniční tratí Přerov – Brno a obcí Lověšice. Rozlehlé, asi 250 ha velké území poskytuje dostatečné místo pro založení netoliko přístavu ale i průmyslových závodů v bezprostřední blízkosti vodní cesty a železničních tratí, procházejících přerovským nádražím.“130 Přístav se měl dále dělit na tři od sebe oddělené dílčí přístavy, a totiž přístav průmyslový, obchodní a přístav minerálních olejů, nebo také petrolejový.131 Abychom mohli ukončit téma sborníku ,,Průplav Dunaj – Odra – Labe“, největšího počinu, na kterém se Čáp ve své agitační činnosti podílel, pro úplnost uveďme, že zde není opomíjena ani otázka ohledu na životní prostředí,132 či pojednání zaměřující se na danou problematiku z právního hlediska.133 Rozmanitost témat, obsáhlost jejich rozpracování, mnohé tabulky, grafy a náčrty jasně dokazují, s jakou pečlivostí bylo vydání knihy připravováno. Není možno rovněž upřít maximální snahu kolektivu autorů pod redakčním vedením Aloise Čápa o informovanost, propagaci a popularizaci. Z toho všeho je též dosti

129

Tamtéž, s. 329 – 353. Tamtéž, s. 340. 131 Tamtéž, s. 340. 132 Tamtéž, s. 363 – 380. 133 Tamtéž, s. 381 – 402. 130

38

patrné, že přípravné práce za sebou měly v této době již dlouhou cestu. Snaha o představení důkladnosti stavebních plánů ukazuje velké odhodlání zastánců stavby, jež prokázali a nadále jsou ochotni prokazovat pro započetí její faktické realizace.

2.3 Průplav dnes Následující měsíce a léta po vydání sborníku však znemožnily další činnost v této věci nejen Čápovi, jenž byl opět uvězněn, ale vlastně i všem případným zastáncům, neboť nově nastolený komunistický režim neměl na tomto projektu zájem, byť se to neprojevilo hned po únorovém převratu,134 ale velmi záhy. Na počátku 90. let pak již diskuze v české veřejnosti plně obnovena nebyla a sympatie pro výstavbu průplavu ochabovaly. Avšak, i přesto, že se dnes mohou někomu zdát plány na stavbu průplavu Dunaj – Odra – Labe, s nímž by souvisela i výstavba řady přístavů, tristní, či přinejmenším zastaralé a těžko realizovatelné, a i přesto, že celkové odhodlání není již takové, jako bylo v polovině minulého století, kdy svou agitační prací působil i Alois Čáp a kteréžto období můžeme s čistým svědomím nazvat jedním z vrcholů přípravné činnosti ohledně průplavu, existují dnes zastánci této myšlenky, kteří ji propagují, 135 v politickém spektru nevyjímaje.136

134

Ještě v červnu toho roku byl zveřejněn návrh na zřízení národního podniku Průplav Labe – Odra – Dunaj. Státní okresní archiv Přerov, fond ONV Přerov, karton č. 693, inv. č. 1255. 135 http://www.d-o-l.cz/ 136 http://www.spoz.cz/program-strany/

39

Závěr Alois Čáp je jednou z mnoha osobností politického katolicismu 1. poloviny 20. století. Je spjat s městem Přerovem, kde strávil většinu svého života. Jeho životní filozofie se odrážela nejen ve vykonávání kněžské funkce, ale také jako funkce politika Československé strany lidové, kterou zastupoval po významnou část trvání první republiky v přerovské městské radě. Jako blízký spolupracovník P. Ferdinanda Chýlka stál u zrodu myšlenky Kněžské nemocenské pokladny, jejímž správcem se po jejím založení stal. Po smrti Chýlka se nakrátko stal i jejím ředitelem. Jeho význam tkví i v osvětové činnosti, jejíž součástí byla částečně i spisovatelská činnost, která však dosud nebyla doceněna, a v neposlední řadě v regionální politice, s jejíž pomocí a s pomocí Boží se snažil vykonávat pro Přerov jen to nejlepší. Velkým vkladem, o který se pokoušel, bylo i vybudování zdejšího přístavu, který měl být součástí stavby kanálu Dunaj – Odra – Labe. Předkládaná práce má snahu být prvním krokem k zacelení mezery, která zde u osoby Aloise Čápa dosud existuje. Nemůže si však dovolit vyčerpat všechna dílčí témata, je spíše základním nástinem jeho života, který zde dosud chyběl a otevírá možnosti rozšíření stávajících a rozpracování dalších otázek, kterým se tato práce nevěnovala zcela podrobně. Zejména by mohlo jít o důkladnější analýzu úlohy P. Čápa v podniku Kněžské nemocenské pokladny a dále zhodnocení jeho politického působení. Není pak přímo prací historika, ale odborníka daného oboru zhodnotit kriticky jeho spisovatelskou a dramatickou tvůrčí činnost. V případě možnosti většího prostoru, který této práci chyběl, by pak dalším směrem studia mohlo být zasazení problematiky do celospolečenského historického kontextu.

40

Summary This thessis disserts on life of P. Alois Čáp, the person, whose action is associated with a period of political catholicism in the first half of the 20th century. He was not only a priest, but in fact a man of many faces – writer, publisher, politician. Between 1923 and 1939 he represented Czechoslovak People´s Party in city council in Přerov, the town, in which he spent most of his life and which was so loved by him. Čáp and his longstanding friend P. Ferdinand Chýlek were cofounders of “Kněžská nemocenská pokladna“ (Priestly Sickness Fund). He also became its administrator. During the World War II he was imprisoned by Nazis in Buchenwald and Dachau, Germany. He found himself in prison again during the communist era in his country. Between these imprisonments he returned to his public life and involve himself in the idea of construction of port in Přerov. Many details of his life and career still wait for its elaboration. Text is divided into two main parts. The first one deals with his life – from the early childhood to the old age – and with his activities as priest, politician, writer and publisher. The second one treats of the idea of the Přerov´s port, which should be a part of the magnificent building project of Danube – Oder – Elbe Canal, which didn´t come to the end succesfully.

41

Anotace

Jméno a příjmení autora: Tomáš Sklenář Název katedry a fakulty: Katedra historie, Filozofická fakulta Název bakalářské diplomové práce: Páter Alois Čáp a labsko – oderský průplav Vedoucí bakalářské diplomové práce: prof. PhDr. Miloš Trapl, CSc. Počet znaků: 53 648 Počet titulů použité literatury a pramenů: 34 Klíčová slova: politický katolicismus, Alois Čáp, Kněžská nemocenská pokladna, průplav Dunaj – Odra – Labe Charakteristika bakalářské diplomové práce: Práce je příspěvkem k osobnosti P. Aloise Čápa, kněze, politika a spisovatele. Zaceluje informativní mezeru o jeho životě a činnosti, neboť zpracování v takovém rozsahu, byť ani v nejmenším není vyčerpávající, prozatím v historiografii chybí. Její novum je též ve zhodnocení práce P. Čápa v oblasti agitace na stavbu průplavu Dunaj – Odra – Labe.

42

Seznam použitých pramenů a literatury

Prameny a) Netištěné Státní okresní archiv Přerov, fond Okresní národní výbor Přerov. Státní okresní archiv Přerov, fond Čáp Alois.

b) Tištěné ČÁP, Alois: 124 moravských výtvarníků na Středomoravské výstavě, in: Obzor, 19. 6. 1936, s. 2. ČÁP, Alois: A my jsme ho zabili! Hra o třech jednáních, Přerov, 1924. ČÁP, Alois: Bodláčí, Přerov, 1920. ČÁP, Alois: Bolesti moje a jejich, Přerov, 1924. ČÁP, Alois: Buchenwaldské zpěvy I. Včera jsme, bratři, zemřeli, Přerov, 1946. ČÁP, Alois: Buchenwaldské zpěvy II. Zde umírá jen jediný, Přerov, 1946. ČÁP, Alois: Buchenwaldské zpěvy III. Jak velká slza po tváři jí kanem, Přerov, 1946. ČÁP, Alois: Buchenwaldské zpěvy IV. Sestoupilo mezi nás neuvěřitelné slovo, Přerov, 1946. ČÁP, Alois: Buchenwaldské zpěvy V. Dnes jsme zde, abychom žili, Přerov, 1946. ČÁP, Alois: Co učiníme pro brzké uskutečnění průplavu Dunaj – Odra – Labe?, in: naše Haná, 4. 4. 1947, s. 1 – 2. ČÁP, Alois: Člověk a krása. Hovory o umění, Přerov, 1936. 43

ČÁP, Alois: Desítiletka města Přerova, in: Naše Haná, 8. 2. 1946, s. 1. ČÁP, Alois: Don Bosco. Hra o 4 jednáních, Přerov, 1938. ČÁP, Alois: Durychova ,,aféra“, Přerov, 1923. ČÁP, Alois: Fotbal vede. Opereta o 4 jednáních, Přerov, 1936. ČÁP, Alois: Italské originály a diplomaté, in: Obzor, 24. 2. 1939, s. 3. ČÁP, Alois: Italské originály a diplomaté – pokračování, in: Obzor, 9. 3. 1939, s. 2. ČÁP, Alois: Krásná paní massabiellská. Hra o čtyřech jednáních, Přerov, 1934. ČÁP, Alois: Na okraj dnů. Sto epigramů, Přerov, 1926. ČÁP, Alois: Nápovědi a odpovědi. Rozhovor učitele s knězem, Přerov, 1927. ČÁP, Alois (ed.): Průplav Dunaj – Odra – Labe. Naše moře. Sborník o chystaném průplavu, Přerov, 1948. ČÁP, Alois: Vykopávky u sv. Jiří v Přerově, Přerov, 1938. CHÝLEK, Ferdinand – ČÁP, Alois: Zpět k Bohu a církvi. Pět promluv pro mládež, Přerov, 1921.

Literatura a) Monografie BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska VI., Ostrava, 1978. FIALA, Petr a kol.: Český politický katolicismus 1848 – 2005, Brno, 2008.

44

PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky: biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Praha, 2007. PITTERMANN, Rudolf (ed.): Od Moravy k Dyji. Kulturní tvář kraje, Kroměříž, 1941.

b) Články CEKOTA, Vojtěch: Kněz – vlastenec a spisovatel. Nedožité narozeniny P. Aloise Čápa, Přerovsko, 7. 5. 1992, s. 1 – 2. FIŠMISTROVÁ, Věra: Páter Alois Čáp, Přerovské listy, 4/2002, s. 10. HLAVAČKA, Petr: Sociální podnik kněžské svépomoci v Přerově. Příčiny vzniku a zániku Kněžské nemocenské pokladny v Československu 1924 – 1948, in: Sborník Státního okresního archivu Přerov, Přerov, 2008, s. 166 – 195. JANHUBA, František: Páter Alois Čáp miloval město Přerov, Nové Přerovsko, 10. 5. 2002, příloha Palackého revue, s. 1. MOLLINOVÁ, Zdeňka: 50. výročí úmrtí P. Aloise Čápa, Slovo pro každého, 7/2007, s. 11 – 12.

45

Obrazová příloha

Obrázek 1 P. Alois Čáp

Obrázek 2 P. Alois Čáp ve Zdounkách r. 1917

46

Obrázek 3 Valerie Dubová

Obrázek 4 Propagační leták k vydání sborníku ,,Průplav Dunaj - Odra - Labe. Naše moře"

47

Obrázek 5 Plány přerovského přístavu z dob německé okupace

48

Obrázek 6 Plán přerovského přístavu

49