Současné teorie finančních služeb Téma
Úvod do teorie finančních služeb, objektivní trendy soudobých finančních služeb 1. přednáška ZS 2015 Skupina pFPH, Ing. Arnošt Klesla, Ph.D.
Obsah 1. Úvod do teorie finančních služeb rekapitulace základních pojmů a jejich interpretace 2. Objektivní trendy vývoje soudobých finančních služeb, charakteristika základních tendencí vývoje finančních služeb 2.1 Hybné síly ekonomického rozvoje 2.2 Technické aspekty (podmínky) ekonomického rozvoje 2.3 Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb
Cíle předmětu 1. Pochopit základní teorie finančních služeb, s důrazem na finanční stabilitu; 2. vysvětlit principy základních teorií finančních služeb; 3. pracovat s informacemi o bankovních a investičních službách; 4. vytvářet statistické tabulky a grafy o vývoji segmentů finančních služeb; 5. činit odůvodněná rozhodnutí o využití různých finančních služeb; 6.interpretovat obsah základních dokumentů o finančních službách zveřejněných mezinárodními autoritami
Osnova 2015 1. Úvod do teorie finančních služeb, objektivní trendy soudobých finančních služeb 2. Teorie peněz 3. Teorie centrálního bankovnictví a bankovní systémy 4. Teorie bank 5. Platební systémy, bankovní platby 6. Základy investiční teorie, teorie portfolia 7. Teorie efektivních trhů a behaviorální finance 8. Pojistné teorie, principy pojištění a pojišťovnictví 9. Teorie akvizic a fúzí, motivy MaA 10. Globalizace a mezinárodní ekonomická spolupráce v 21. století 11. Teorie finančních krizí 12. Teorie finanční stability a podmínky pro její zachování
Literatura
•
Povinná
•
DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2005, 681 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN 80-720-1515-X. DURČÁKOVÁ, Jaroslava a Martin MANDEL. Mezinárodní finance. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2010, 494 s. ISBN 978-80-7261-221-5. DUCHÁČKOVÁ, Eva a Jaroslav DAŇHEL. Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 216 s. ISBN 978-80-7431-015-7. HOLMAN, Robert a Dagmar BROŽOVÁ. Mikroekonomie - středně pokročilý kurz: sbírka řešených otázek a příkladů. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, x, 187 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-045-4. JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 660 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-3893-2. JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 660 s. Peníze a platební styk. ISBN 978-80-247-3893-2. KODEROVÁ, Jitka, Milan SOJKA a Jan HAVEL. Teorie peněz. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, 251 s. ISBN 978-80-7357-359-1. MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2., aktualiz a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011, 520 s. ISBN 978-80-86929-70-5. PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Praha: VŠFS, 2004. 138 s. ISBN 80-86754-29-4. REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN 978-80-7261-240-6. PAVLÁT, Vladislav. Globální finanční trhy. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2013, 214 s. ISBN 978-80-7408-076-0. WAWROSZ, Petr. Makroekonomie: základní kurz. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2012, 374 s. ISBN 978-80-7408-059-3.
• • • • •
• • • • • •
• Doporučená
Literatura
• HAVLÍČEK, David a Michal STUPAVSKÝ. Investor 21. století: jak ovládnout vlastní emoce a uvažovat o zajištění na stáří. Vyd. 1. Praha: Plot, 2013, 236 s. ISBN 978-80-7428-191-4. • MEJSTŘÍK, Michal, Magda PEČENÁ a Petr TEPLÝ. Bankovnictví v teorii a praxi: Banking in theory and practice. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2014, 855 s. ISBN 97880-246-2870-7. • PAVLÁT, Vladislav, Antonín KUBÍČEK, Josef BUDÍK, Přemysl ZÁŠKODNÝ a Vladimír NOVÁK. Kapitálové trhy. Druhé doplněné. Praha: Professional Publishing, 2005. 318 s. ISBN 80-86419-87-8. • SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, xxiii, 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3. • ÚZ Č. 1052 - PLATEBNÍ SLUŽBY, OBĚH HOTOVOSTI, SMĚNÁRNY, DEVIZY, FINANČNÍ ARBITR
Výukové metody • Výuka probíhá formou přednášek a cvičení v prezenční formě studia a distanční formou s tutoriály v kombinované formě studia. Minimální povinná účast na cvičení u prezenční formy studia je 75%, • Cvičení probíhají seminární formou s důrazem na aktivitu studentů • Studentům, kteří nesplní povinný rozsah účasti, mohou být zadány dodatečné studijní povinnosti, například vypracování odpovědí na soubor otázky,jejichž znalost je nezbytná pro úspěšné absolvování kurzu.
Hodnocení a zakončení předmětu • Předmět je zakončen zkouškou v kombinované formě písemného testu a nepovinné části ústní zkoušky • Postup k povinnému zkouškovému písemnému testu je podmíněn splněním studijních povinností z cvičení, zejména průběžných testů a samostatné prezentace seminární práce, s celkovým bodovým ohodnocením min. 30 a max. 50 bodů. • Zkouška se skládá z písemné a ústní části. • Písemnou část zkoušky tvoří test s bodovým ohodnocením 50 bodů. • K ústní zkoušce může postoupit student, který dosáhne alespoň 61 bodů ze součtu bodového ohodnocení, které získal ze cvičení a ze zkouškového testu. Celkové hodnocení je odvozeno od stupnice 61 – 100 bodů, která je zveřejněna v Informačním systému, v rubrice Učební materiály • Ústní část zkoušky není povinná. Seznam otázek k ústní části zkoušky je zveřejněn přednášejícím v rubrice IS → Studijní materiály → Učební materiály..
Podmínky postupu k zkouškovému testu • • • •
Průběžné testy celkem 20 bodů Samostatné prezentace */ max. 30 bodů. Celkem 50 bodů Student postupuje ke zkouškovému testu při dosažení celkového počtu alespoň 30 bodů /* V prezenční formě studia je zápočet podmíněn vypracováním a přednesením presentace ve formátu MS pptx. v rozsahu 10 - 20 min na seminární téma vybrané ze seznamu uveřejněném v učebních materiálech předmětu.
1. Úvod do teorie finančních služeb, rekapitulace základních pojmů a jejich interpretace
a. b. c. d.
Finance Finanční služby Finanční soustava Finanční trh - primární a sekundární, peněžní a kapitálový
Základní pojmy a jejich interpretace
Finance – historie
• Pochází ze starofrancouzského finance, doslova ukončení, tj. splacení dluhu a vyrovnání závazku, ve významu peněžních prostředků a zacházení s nimi se používá od 18. století • ekonomický termín, který se týká peněžních prostředků a zacházení s nimi • Znamená tvorbu, rozdělování a užití peněžních prostředků a kapitálu, souhrn specifických ekonomických vztahů ve finanční sféře • V širším smyslu znamená tvorbu, rozdělování a užití peněžních fondů • V užším slova smyslu označuje peněžní fondy samotné.
Základní pojmy a jejich interpretace Finanční služby • služby poskytované subjekty činnými ve finanční sféře jako různé služby spojené s finančním zprostředkováním. • Smlouva o finanční službě dle NOZ (§ 1841) : • „každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.“
Základní pojmy a jejich interpretace Finanční služby – klasifikace dle NOZ (§ 1841) : 1. Bankovní 2. Úvěrové 3. Platební 4. Pojistné služby 5. Služby penzijního připojištění 6. Směny měn 7. Vydávání elektronických peněz 8. Poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji
Základní pojmy a jejich interpretace Finanční služby – systémové členění • Finanční teorie člení finanční služby podle jejich předmětu na skupiny, označované jako segmenty finančních služeb, obvykle v základních skupinách:
• • • •
1. Bankovní služby 2. Pojišťovací služby 3. Investiční služby 4. Platební služby
Základní pojmy a jejich interpretace • Finanční sféra (oblast) může být obecně charakterizována jako abstraktní prostor, v němž probíhají finanční procesy (činnosti). Tohoto obecného pojmu se obvykle používá tehdy, nemáme-li na mysli konkrétní procesy nebo činnosti. • Finanční sektor lze chápat z hlediska organizačního uspořádání finanční sféry nebo z hlediska statistického jako soubor konkrétních subjektů poskytujících finanční služby.
Základní pojmy a jejich interpretace • Finanční soustava (finanční systém) • systém umožňující transfer peněz mezi majiteli peněz a vypůjčovateli peněz (věřiteli a dlužníky, majiteli úspor a podnikateli apod.). Definice:
• Finanční systém je soubor složitých a vzájemně spjatých finančních institucí, trhů, nástrojů, služeb, činností a transakcí. (Centrální banka, obchodní (komerční) banky, + specializované, spořitelny, stavební, záložny, pojišťovny, penzijní fondy, investiční společnosti a fondy)
Základní pojmy a jejich interpretace Funkce finanční soustavy (systému), vymezení podle současné ekonomická teorie: 1. Depozitní funkce 2. Funkce zabezpečení bohatství 3. Funkce likvidity 4. Kreditní funkce 5. Platební funkce 6. Funkce ochrany proti riziku 7. Politická funkce
Funkce finanční soustavy • Depozitní funkce – nabízí poměrně ziskové a relativně málo riskantní možnosti pro ukládání úspor. • Funkce zabezpečení bohatství – poskytuje nástroje pro uchování kupní síly až do doby, než jí bude potřeba pro nákup zboží nebo služeb. • Funkce likvidity – nabízí prostředky pro získávání finančních zdrojů prostřednictvím směny cenných papírů nebo jiných finančních aktiv za pokladní hotovost.
Funkce finanční soustavy • Kreditní funkce – poskytuje neustálou nabídku úvěrů pro podniky, spotřebitele a vlády, aby byly k dispozici prostředky jak pro zajištění spotřeby, tak i investičních výdajů v rámci dané ekonomiky • Platební funkce – poskytuje mechanismus pro provádění plateb za nákup zboží a služeb.
Funkce finanční soustavy • Funkce ochrany proti riziku – nabízí prostředky pro ochranu firem, spotřebitelů a vlád před rizikem, ať už toto riziko vzniká z činnosti lidí v oblasti majetku nebo příjmů. • Politická funkce - poskytuje kanály pro uplatnění záměrů vlády oblasti společenských cílů, zejména pokud jde o zajištění vysoké míry zaměstnanosti, nízké míry inflace a stálého ekonomického růstu.
Základní pojmy a jejich interpretace
Finanční trh • je systém institucí a instrumentů, zabezpečující pohyb peněz a kapitálu (nabízeného ve formě cenných papírů) ve všech jeho formách mezi různými ekonomickými subjekty; a to na základě poptávky a nabídky • mechanismus umožňující obchodovat s různými finančními nástroji - s cennými papíry, měnami a/nebo s některými komoditami (např. s drahými kovy nebo diamanty).
Základní pojmy a jejich interpretace
Finanční trh • Na finančním trhu se uskutečňuje kontakt subjektů, které disponují finančními nástroji (penězi, cennými papíry atd.) nejčastěji cestou finančního zprostředkování (intermediace), tj. činností subjektu, který je specializován na finanční činnosti a dokáže, umí, je kompetentní – za úplatu efektivním způsobem zabezpečit přechod finančních nástrojů (peněz aj.) od toho, kdo má finanční přebytek na toho, kdo má finanční nedostatek. • Finanční zprostředkovatelé - různé subjekty (např. banky, obchodníci s cennými papíry, pojišťovny, fyzické osoby apod.) fungují jako poskytovatelé finančních služeb.
Základní pojmy a jejich interpretace
Finanční trh - desintermediace, • některé subjekty disponující finančními přebytky, které znají techniky finančního investování a využívání různých finančních nástrojů, služeb finančních zprostředkovatelů nevyužívají a zajišťují si je samy. • V podmínkách globalizace finančních trhů, takto postupují např. některé velké korporace. V tom případě jde o proces tzv. desintermediace, která bývá charakterizována jako obcházení finančního zprostředkování.
Funkce finančního trhu (a) soustřeďování dočasně volných zdrojů peněžních prostředků, (b) rozmísťování a usměrňování (alokace) volných zdrojů do oblastí z hlediska efektivnosti jejich využití, (c) přerozdělení dočasně volných zdrojů a jejich transformace na investice. Realizací těchto funkcí finanční trh výrazně přispívá k růstu ekonomické efektivnosti, ovlivňuje úroveň bohatství společnosti a zároveň i chování podnikatelských subjektů.
Segmenty finančního trhu • Finanční trh lze podle druhu obchodovaných instrumentů rozčlenit na jednotlivé segmenty finančního trhu • Akciový trh • Trh dluhopisů • Trh finančních derivátů • Měnový trh
Primární a sekundární trh • Dochází-li na trhu k prvotnímu prodeji určitého instrumentu, pak nese takovýto trh označení primární (podle „ruky“, která prodává • Primární trh slouží k emisi a upisování, k alokaci volných finančních prostředků. • Z hlediska techniky umisťování emise se rozlišuje veřejná emise, jež je přístupná veřejnosti a soukromá emise, při které jsou cenné papíry nabízeny jen vybraným investorům.
Primární a sekundární trh • Na sekundárním trhu se obchoduje již s dříve emitovanými instrumenty, dochází tedy ke změnám jejich majitelů. • Význam sekundárního trhu - umožňuje investorům zachování likvidity - cenotvorná funkce, která spočívá v určení ceny daného instrumentu, která se nutně odrazí i na ceně trhu primárního. • Sekundární kapitálové trhy jsou děleny na trhy organizované a neorganizované (OTC). • Pro neorganizované trhy český právní řád nestanoví žádné pravidla • K organizovaným sekundárním trhům patří v České republice burzovní trh a mimoburzovní trh, který má podobu RM-Systému, a.s.
Peněžní a kapitálový trh
• Funkcí peněžního trhu je zajištění krátkodobé likvidity bank a je místem, kde se realizuje měnová politika centrální banky. • Na peněžním trhu se pohybují různé formy krátkodobých peněžních instrumentů (se splatností do 1 roku) na dluhovém principu mezi bankami navzájem, bankami a centrální bankou, případně i dalšími finančními institucemi jako jsou pojišťovny a fondy peněžního trhu. • Peněžní trh se vyznačuje nízkým rizikem, nízkým výnosem a vysokou likviditou, stejně jako velmi vysokým objemem transakcí • Peněžní trh se člení na – diskontní (využití směnek a šeků), – mezibankovní – trh krátkodobých cenných papírů
Peněžní a kapitálový trh • Kapitálový trh je místem, kde dochází k nabídce a poptávce po kapitálu. Představuje ho „systém institucí a instrumentů zabezpečující pohyb střednědobého a dlouhodobého kapitálu mezi ekonomickými subjekty prostřednictvím různých forem cenných papírů.“ • Funkcí kapitálového trhu je zajistit přesun volných finančních prostředků od přebytkových subjektů k subjektům deficitním. Tento přesun se děje pomocí jednotlivých instrumentů kapitálového trhu. • Od peněžního trhu se liší především délkou splatnosti jednotlivých instrumentů, s nimiž se obchoduje na daném trhu. Peněžní trh zabezpečuje pohyb krátkodobého kapitálu a kapitálový trh pohyb střednědobého a dlouhodobého kapitálu. • V pozici investorů vystupují na kapitálovém trhu především investiční společnosti, banky, pojišťovny a také i domácnosti. • impulsem ke vstupu na trh je u investorů snaha docílit vyššího zhodnocení svých investic, jež nabízí v porovnání s trhem peněžním. S délkou splatnosti obvykle roste i výnos
Instrumenty kapitálového trhu Investiční nástroje rozděluje zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů na: 1. investiční cenné papíry, 2. cenné papíry vydané fondem kolektivního investování, 3. nástroje, se kterými se obvykle obchoduje ne peněžním trhu (nástroje peněžního trhu), 4. deriváty.
2. Objektivní trendy vývoje soudobých finančních služeb Charakteristika základních objektivních tendencí vývoje finančních služeb a) hybné síly ekonomického rozvoje • kvantitativní a kvalitativní tendence rozvoje a větvení ekonomických činností (dělba práce a specializace) b) technické aspekty (podmínky) ekonomického rozvoje c) Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb
a/ Hybné síly ekonomického rozvoje (obecně a ve finanční sféře) • proces dělby práce a specializace; • koncentraci a centralizaci ekonomiky a finanční sféry v národním i v mezinárodním měřítku; • Proces mezinárodní monopolizace (vznikají nadnárodní monopoly, konglomeráty); • institucionalizace; vzniká řada mezinárodních organizací a institucí (světových i regionálních), vznikají jejich nové funkce a dochází k a posilování jejich významu a reálného vlivu; • tendence k posilování regulace finanční sféry v národním měřítku a ke zvyšování pravomoci supervize, + snahy o dosažení obecného konsensu s posilováním mezinárodní regulace a dohledu na finanční sféru.
Kvantitativní tendence rozvoje finanční sféry • Od 2. světové války pokračuje dlouhodobý (sekulární) trend růstu objemu finančních obchodů transakcí ve finanční sféře ve světovém měřítku. • Hlavní příčinou je růst světového světové výroby a obchodu a jiných služeb.
13,955.80
tržní kapitalizace NYSE 18,000.00 16,000.00
15,421.20
Růst NYSE
14,000.00
8,000.00 6,000.00
6,842.00
10,000.00
5,654.80
12,000.00
4,000.00 2,000.00 0.00
1995
1996
2005
2006
Komentář • Mohutný nárůst počtu obchodovaných instrumentů a objemů s nimi uzavíraných obchodů, které se odrazily v nárůstu celkové tržní kapitalizace kapitálových trhů, jsou důsledkem celé řady okolností, mezi které patří : • dlouhodobý vzestupný trend ve vývoji světové ekonomiky, • zvýšená poptávka ze strany institucionálních investorů, • nárůst počtu burzovních trhů a počtu tržních segmentů na nich, • vznik nových finančních instrumentů, • zvýšení počtu realizovaných primárních emisí, • sekuritizace, • internacionalizace a globalizace finančních trhů aj
Kvalitativní tendence rozvoje finanční sféry • Tendence k růstu podílu finanční sféry ve vyspělých zemích na HDP. • roste význam pojišťovnictví a kolektivního investování. • Kolektivní investování vyvolává „větvení“ bankovních činností. Aplikace nových forem vnitrobankovní organizace a řízení, a vznik nových forem bankovnictví, zejména tzv. elektronické bankovnictví. • Koncentrace a centralizaci v mezinárodním měřítku, důsledkem je vznik velkých mezinárodních finančních subjektů působících v celosvětovém (globálním)měřítku. • V bankovnictví se koncentrace projevuje jednak ve „zhušťování“ bankovního kapitálu v bankách stále větších rozměrů, jednak tím, že bankovní kapitál je ovládán z centrály banky nebo bankovní skupiny. • Ve finanční sféře vznikly nové organizační formy v podobě tzv. finančních konglomerátů. • Koncentrační a centralizační tendence nejsou absolutní , protitendencí, je dekoncentrace a decentralizace, když míra koncentrace a centralizace ohrozí rentabilitu a operabilitu příliš velkých finančních subjektů.
Kvalitativní tendence rozvoje finanční sféry • •
Ve finanční sféře rovněž pokračuje proces dělby práce a specializace, který se např. v bankovnictví projevuje dalším „větvením“ a diverzifikací bankovních činností. Bankovní soustavy ve vyspělých zemích mají pluralitní charakter: zahrnují banky s úplnou nebo neúplnou licencí – universální i specializované (např. hypoteční banky) i další subjekty (např. směnárny, družstevní záložny, stavební spořitelny, aj.); – charakteristickým rysem bankovních soustav méně vyvinutých zemí je menší pestrost struktury bankovnictví (a omezený okruh činností, produktů a služeb); – ve světovém měřítku převládá dvojstupňový model bankovní soustavy (tj. centrální banka + banky).
• • •
•
mezinárodní monopolizace spojená se vznikem nadnárodních monopolů na základě zahraniční expanze velkých bank a došlo ke „globalizaci“ podnikání v oblasti bankovnictví, finančního investování i v pojišťovnictví. Během druhé poloviny 20. století vznikla řada nových mezinárodních organizací a institucí (světových i regionálních), jako např. Světová banka (WB), Mezinárodní měnový fond IMF), Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD), Evropská centrální banka (ECB) v EU aj.; posílila i úloha dříve založených mezinárodních institucí, jako např. basilejské Banky pro mezinárodní platby (BIS).
b/ Technické aspekty ekonomického a finančního rozvoje • Technické aspekty ekonomického a finančního rozvoje • Vývoj finanční sféry je silně ovlivňován disponibilní finanční infrastrukturou. • Rychlý rozvoj finanční sféry během 20. století byl do značné míry umožněn aplikací významných technických a technologických inovací. (Uplatnění telegrafu a telefonu) • Komputerizace finančních transakcí a operací, vznik automatických obchodních systémů (párování transakcí v reálném čase v globálních sítích – Forex) • Propojení trhů v důsledku vývoje ICT a zasíťování trhů, spolu se vznikem a všeobecným rozšířením světové sítě Internetu. • Značný význam pro finanční sféru mají tzv. média – tisk, rozhlas, film a televize.
c/ Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Rozvoj a růst významu finančních trhů • Růst objemu obchodů a poskytovaných služeb • Odraz růstu světové ekonomiky do roku 2008 • Výsledek vzniku nových institucí, organizací a firem působících ve sféře finančních služeb, zejména kapitálových trhů (burzy v nových, postkomunistických zemích)
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Procesy internacionalizace a globalizace • Roste počet transakcí a případů poskytovaných finančních služeb, zejména zprostředkování přes hranice států, národních kapitálových trhů • Mezinárodní finanční trh je široký a hluboký, tj. dokáže zajistit hladký průběh transakcí i s méně frekventovanými a obchodovanými tituly • Proces propojování a prorůstání trhů je spojen s liberalizací kapitálových pohybů mezi zeměmi • Výhodami jsou nivelizace cen v důsledku široké konkurence, snižování transakčních nákladů, racionalizace a efektivita lokace kapitálových investic. • Nevýhody : rychlé, kontinentální přesuny horkých peněz a krizové impulzy z toho vyplývající, zesílení měnových a komoditní poruch v důsledku panik a spekulativních útoků
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Silná vlna elektronizace finančních služeb a kapitálových trhů, byla umožněna technickou a technologickou revolucí v oblasti výpočetní a telekomunikační techniky. • Home banking se změnil v on-line banking, makléři nabízejí individuálním investorům vstup na trhy on-line (RMS, Forex) • Charakter a podoba obchodování na burzách se v důsledku elektronizace zásadně změnily. Na většině burz se přestalo obchodovat na parketu, obchodníci a burzovní zprostředkovatelé se přestali osobně setkávat. • Obchody na organizovaných trzích jsou uzavírány automaticky prostřednictvím počítačového obchodního systému, který je dokonce schopen zcela nahradit roli některých, dříve nezbytných účastníků obchodování (např. dohodce v systému řízeném příkazy). • na burzách, kde je v modifikované podobě zachováno obchodování na parketu a vždy masivně podpořeno výpočetní technikou (např. NYSE).
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Deregulace a liberalizace finančních služeb a kapitálových trhů • znamená opouštění přísných, striktních administrativních metod a nástrojů regulace a jejich nahrazování tržními, liberálními metodami a nástroji. • Regulatorní orgány výrazně omezují své zásahy do fungování trhu. Dochází k uvolnění regulatorních bariér pro pohyb kapitálu, ale i finančních a nefinančních institucí. • Současně s deregulací probíhá liberalizace v oblasti finančního podnikání, fungování finančních trhů a pohybu kapitálových toků. • proces deregulace byl umožněn podstatnými změnami v ekonomickém myšlení, ke kterým došlo v 70. a 80. letech 20. století a zároveň také masivním rozvojem výpočetní a telekomunikační techniky • deregulace iniciovala a umožnila nástup dalších trendů na finančních trzích (např. vznik nových finančních instrumentů, internacionalizace a globalizace, proces slučování burzovních trhů aj.).
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Sekuritizace •
• •
•
•
Proces relativního snižování objemu finančních prostředků, jež jsou alokovány prostřednictvím bankovních úvěrů, a zároveň k relativnímu zvyšování objemu finančních prostředků, které jsou alokovány prostřednictvím cenných papírů. Cílem sekuritizace je přeměnit neobchodovatelné aktivum (bankovní úvěr) na aktivum obchodovatelné (dluhopis). Trend sekuritizace, jenž na finančních trzích probíhá již od 70. let 20. století, byl vyvolán přísným bankovním regulatorním opatřením typu kapitálová přiměřenost, které striktně vymezuje rozsah aktivních operací banky. Ve snaze získat prostor pro další aktivní ochody, zvýšit rentabilitu vlastního kapitálu a snížit úvěrové a úrokové riziko banka úvěry o stejných charakteristikách (např. hypotéky, půjčky na nákup automobilů, půjčky na studium aj.) shromáždí do „balíků“, které prodá nebankovní instituci, na níž se nevztahuje bankovní regulace. Nebankovní instituce na budoucí příjmy z úvěrů (splátky) emituje postupované cenné papíry, které za pomoci investiční banky umístí na finančním trhu.
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb
Sekuritizace • Pozitivními důsledky sekuritizace jsou snížení nákladů na získávání kapitálu, zvýšení likvidity aktiva, snížení rizika a zvýšení rentability vlastního kapitálu banky. • Za negativní rys sekuritizace lze považovat často vysoké transakční náklady, které jsou spojeny s vytvořením a prodejem „balíku“ úvěrů a následně s emisí postupovaných cenných papírů a netransparentní skladbu balíčků, zvyšující úrokové riziko pro obchodníky s CP
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Finanční inovace a inženýrství. • V důsledku internacionalizace roste prudce riziko, každý typ pozice má být možno jistit opačnou pozicí • v 70. a 80. letech vznikají různé druhy nových instrumentů, (dluhopisy FRN, CP s odloženými aktivy ABS, opce, financial futures, swapy) a inovací na trhu dluhopisů, po r. 2000 pak typu CDO • Investorům měly umožnit zajistit se proti narůstajícím rizikům na finančních trzích. Vedle zajištění se proti rizikům nabízí většina těchto instrumentů investorům zároveň možnost spekulace. • Syntetické cenné papíry – finanční inženýrství – (opce, swapy, futures)
CDO • Collateralized Debt Obligation, tj. zajištěná dluhová obligace, patří mezi moderní finanční a úvěrové deriváty. • CDO je cenný papír emitovaný na základě podkladového aktiva, které je zdrojem výnosů plynoucích z držby CDO. • CDOs jsou cenné papíry s různou úrovní stáří, s úroky a splátkami jistiny plynoucími z cash flow podkladového portfolia dluhových instrumentů. • Většinou se v portfoliu nacházejí dluhopisy, půjčky a hypotéky, které banka zkombinuje a vytvoří tak podkladové aktivum pro emitované CDO. CDOs se emitují ve skupinách, tzv. tranších.
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Institucionalizace • se projevuje tím, že zcela rozhodující roli na světových trzích sehrávají velcí institucionální investoři, kteří spravují ohromný objem majetku (penzijní fondy, pojišťovny, investiční společnosti a fondy). • Drobným investorům dnes na kapitálových trzích přísluší nevýznamná, zcela zanedbatelná role, • Tato situace modifikuje závěry a použitelnost některých investičních teorií (např. Keynesova investiční psychologie) nebo analytických indikátorů (např. anticyklický technický indikátor index odd-lot)
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Desintermediace • • • • •
•
pokles zprostředkování je termín, kterým se označuje situace, kdy dochází k přelévání stále většího objemu volných finančních prostředků mezi přebytkovou a deficitní jednotkou bez účasti Finančního , bankovního zprostředkovatele. Desintermediace tedy bývá chápána jako obcházení bankovního systému. V důsledku desintermediace je bankovní úvěrování stále častěji nahrazováno půjčkami od nebankovních institucí, což vede k zesílení konkurence na finančních trzích. Dalším projevem desintermediace je nahrazování klasických kontokorentních úvěrů emisemi FRN (Floating Rate Notes = dluhopis s proměnlivým zúročením) nebo nahrazení emisí určitého typu dealerských komerčních papírů emisemi přímých komerčních papírů určitého typu. Trend desintermediace se projevuje i na kapitálových trzích, a to snahou obejít se bez některých investičních služeb poskytovaných obchodníky s cennými papíry a investičními bankami
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Cenová integrace • Projevuje se úzkým cenovým propojením jednotlivých finančních a kapitálových trhů a jejich segmentů • způsobuje, že jednotlivé segmenty kapitálových trhů nebo samotné kapitálové trhy jsou udržovány ve vzájemné rovnováze. • V zásadě tedy neexistují rozdíly mezi cenami jednoho instrumentu na různých tržních segmentech nebo na různých trzích. • Pokud by se objevily diskrepance mezi cenami určitého instrumentu na různých tržních segmentech nebo trzích, jsou rychle, téměř okamžitě eliminovány aktivitami ziskovým motivem poháněných arbitražérů.
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Intelektualizace • V posledních 30 letech se zřetelně projevuje tendence k intelektualizaci přístupu k obchodování na finančních trzích, což vede ke zdůrazňování významu informací, vědomostí, dovedností a znalostí jako základních faktorů, které determinují investorův úspěch. • Fungování finančních trhů a nově vznikající instrumenty představují stále složitější mechanismy propojené složitými vazbami. • Pochopení a dobrá orientace v těchto složitých mechanismech si nezbytně vyžaduje odborných znalostí podstaty fungování a principů ohodnocování investičních instrumentů, metod konstrukce a řízení portfolia, ale i všech principů, zákonitostí a souvislostí ve fungování finančních trhů doplněných zkušenostmi a praxí
Hlavní vývojové tendence a nový obraz finančních služeb Intelektualizace • V posledních 30 letech se zřetelně projevuje tendence k intelektualizaci přístupu k obchodování na finančních trzích, což vede ke zdůrazňování významu informací, vědomostí, dovedností a znalostí jako základních faktorů, které determinují investorův úspěch. • Fungování finančních trhů a nově vznikající instrumenty představují stále složitější mechanismy propojené složitými vazbami. • Pochopení a dobrá orientace v těchto složitých mechanismech si nezbytně vyžaduje odborných znalostí podstaty fungování a principů ohodnocování investičních instrumentů, metod konstrukce a řízení portfolia, ale i všech principů, zákonitostí a souvislostí ve fungování finančních trhů doplněných zkušenostmi a praxí
Klíčové pojmy
Seminární témata • Koncentrace a institucionalizace na finančních trzích • Tendence elektronizace v nabídce finančních služeb (Vencl)
