Úvod do Retail Summitu 2012: Zdeněk Juračka, prezident SOCR ČR Vážené dámy, vážení pánové – a vidím-li tady televizní kamery, pak rád zdravím i diváky televize ČT 24, dovolte mi, abych z pověření organizátorů rád a s potěšením zahájil jednu z největších konferenčních akcí na poli retailu v Evropě, Retail Summit 2012, organizovaný firmou Blue Events, Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR a Vysokou školou ekonomickou v Praze. V úvodu tohoto
maratónu
vystoupení
vrcholných
představitelů
světového i českého obchodu, významných výrobců, dodavatelů, ale i ekonomů, mi dovolte přednést jistou úvahu či zamyšlení, ke kterému mne inspiroval podtext provázející naše dnešní jednání, a to „obchod na prahu dospělosti“. Cílem této úvahy není navodit negativní, ale spíše realistickou atmosféru pro souhlasnou, či nesouhlasnou diskuzi. Byl bych rád, kdyby jejím výsledkem bylo i zodpovězení některých otázek, které bych chtěl ve své úvodní úvaze předestřít. Má úvaha vychází z faktu, že je-li vnitřní obchod
na „prahu
dospělosti“, bude jistě zajímavé posoudit, v jaké kondici se dnes nachází, a to nejen z výsledků čísel či ekonomických rozborů, ale i z hlediska použitých „výchovných metod“, které ho provázely od útlého dětství do nabytí dospělosti. Abych nemluvil o obchodu obecně, vyberu si k posouzení tu
jeho
část,
o
které
se
nejvíce
mluví a
která
prodělala velmi
pozoruhodný vývoj. Skoro se nabízí ono stalinské: „Byl jsi hrdina, dnes jsi všemi
zatracovaný
nepřítel“.
Samozřejmě že je
obchodních řetězcích, nebo alespoň části z nich.
řeč
o
zahraničních
Domnívám se, že je obecně příhodné přirovnat dané výchovné metody, které zapříčinily tento názorový veletoč v nazírání na tyto dnes nehodné studenty, k politice „cukru a biče“. Vzpomeňme, jak před zhruba patnácti lety téměř všichni vítali otevření českého bezmezně liberálního trhu, na kterém pro ryzí nepotřebnost mohou zcela zaniknout malé české obchůdky, neboť vše zvládnou a plně nahradí sice nevzhledné, ale vysoce efektivní krabice prodejen zahraničních obchodních řetězců. Prostě tržní ekonomika je zde a kdo nejde s námi …………. Řetězcům se zametaly chodníčky a prodávaly nejlepší pozemky. Většina dodavatelů, kteří jim dnes nemohou přijít na jméno, se
vtírala do jejich přízně takříkajíc „všemi otvory“.
Netrvalo to však dlouho. Na privilegované a prosazované „žáky“ přišla puberta a ti začali zlobit a vymýšlet různé skopičiny. Všichni doufali, že je to přejde, ale opak byl pravdou. S jídlem rostla chuť a původní skopičiny se začaly u některých „vyspělých“ jedinců měnit v tvrdé evropské vyjednávací metody, které na trhu začaly ve svůj prospěch prosazovat požadavky, o kterých český obchodník raději ani nepřemýšlel. A tak přirozeně přišla éra biče. Hledaly se a nadále hledají cesty, jak umravnit zhýčkané děcko. Ale pozdě bycha honit. Není moc metod, jak to napravit. Ta nejhorší, která byla bohužel zvolena, je napravovat křivdu křivdou, tj. používat metody, které nejsou schopny rozlišit platná fakta, jako například, že není řetězec jako řetězec a že je reálné nebezpečí, že se „s vaničkou vylije i dítě“. Je mi líto skutečnosti, že slepota našich státních orgánů dospěla tak daleko, že se vztahy mezi privátními subjekty rozhodly řešit veřejnoprávní regulací a já bych spíše řekl zbytečnou přeregulací. Za projev slabošství považuji skutečnost, že když nejsem schopen použít stávající, a podle řady názorů zcela dostačující platné normy, tak prostě za každou cenu vymyslím normu další. Je to sice česká, ale nikoliv potěšující
2
vizitka pro moderní společnost. Zde mi dovolte svou úvahu trochu rozvinout. Podívejme se krátce na tzv. výchovnou metodu státu z titulu míry regulace
vnitřního
trhu,
jinak
řečeno
oprávnění
státu
vstoupit
do
soukromoprávních smluvních vztahů tržních subjektů. Osobně bych logiku viděl v tom, že se stát prostřednictvím svých zásahů bude snažit vytvořit a udržet pro všechny zainteresované kulturní prostředí a rovnocenné podmínky pro podnikání bez zbytečných dodatečných scénářů, bez kibiců, lobistů a různých reprezentantů účelových zájmových skupin, kteří si na základě zasahování do původně bezelstné hry budují osobní prestiž a zásluhy. Na druhou stranu se ptejme, zda stát věnoval a věnuje dostatečnou pozornost a čas aplikaci potřebných „výchovných metod“ pro oblast obchodu a služeb. Dle mého názoru by stačilo, kdyby odpovědné osoby či subjekty, které mají zajistit alespoň potřebnou úroveň prostředí k zabezpečení chodu naší tržní scény, věnovaly svým povinnostem byť jen nejnutnější čas. Co jsem se naprosil ministry na MPO, a už jich pár bylo, aby věnovali vnitřnímu obchodu v tomto státě alespoň hodinu týdně. Obrázek, jakou skutečnou péči náš stát věnuje službám, si lze udělat mj. například nahlédnutím do vládních prohlášení. Zde je službám věnováno pět řádků pro oblast cestovního ruchu a jinak je tento zřejmě nechtěný přílepek k národnímu hospodářství odkázán na to, co kde obchod vylobuje. Je to Parlamentu ČR i exekutivě opravdu úplně jedno, jak v Česku prosperuje či ztrácí glanc skupina podnikatelů, která svým byznysem, tj. tržními službami, reprezentuje cca 15 % HDP a přibližně stejné procento zaměstnanosti? Asi ano. Není pak divu, že v takovém prostředí kvetou podmínky pro zcela nadbytečné a neodborné regulační zásahy do tržního prostředí, kde samozřejmě tím regulovaným se stává výhradně jen jeden, a to je velko- a maloobchod, protože kdo by si dovolil při odhalování tzv. tržních nešvarů, které v naší ekonomice určitě 3
existují, poukázat na to, že mimo obchodníků se jich mohou dopouštět, nedej Pán Bůh, i výrobci či jiní dodavatelé nebo jiné sektory? Na druhé straně vláda bez předem domyšlených důsledků (tolik chtěná analýza dopadů RIA) zvýší sníženou sazbu DPH, aniž alespoň zvážila (k vyžadované diskusi jsme nikdy nebyli pozváni) důsledky tohoto kroku z titulu negativního dopadu do sféry podnikání a na spotřebu domácností. Pro
maloobchod,
ale
i
ostatní
služby
to
bude
znamenat
ztrátu
konkurenceschopnosti všech subjektů, které řádně v ČR odvádějí daně vůči těm, které stále rozšiřují řady protagonistů šedé ekonomiky a které se zcela úspěšně a bez problémů vyhýbají placení daní. Nebyli jsme vyslyšeni v žádosti o zvážení, zda není lepší, než od zeleného stolu zvyšovat daně, jejich inkaso zajistit potlačením šedé ekonomiky a zavedením spravedlivého a vyrovnanějšího postavení všech subjektů na trhu. S plným vědomím a odpovědností zde prohlašuji, že pokud v této politice bude vláda pokračovat, bude to znamenat postupný kolaps seriózně provozovaného obchodu v ČR. Bude gradovat kobercová invaze šedé ekonomiky, reprezentované zejména mnohými, nikoliv tedy všemi, obchodníky cizí státní příslušnosti, jejichž platební morálka v daňové i jiné oblasti je všeobecně známá. Pokud tedy chceme zlikvidovat především český tradiční obchod včetně toho družstevního, jen tak dále. Vlivů negativně ovlivňujících a narušujících fair play a mnou vysněnou filosofii a představu o čistém obchodě, je samozřejmě mnoho. Hodně si jich vytváříme a způsobujeme sami, některé přinesla nekompromisně pokračující globalizace. Určitě existují na zmírnění jejich dopadu nějaká řešení. Těším se, že se návrhy k jejich realizaci objeví i zde. Přeji proto Vám všem, ať si Retail Summit 2012 také v tomto smyslu užijete. Ať najdete mnoho podnětů pro Vaši práci a povzbuzení do života z vyslechnutí příkladů těch úspěšných, kterých naštěstí není málo.
4
Závěrem Vás chci požádat o pochopení mého poněkud strohého a kritického tónu, který v žádném případě nechce do našich nastávajících jednání vnášet napětí či pocity zklamání a beznaděje. Právě naopak. Snažím se jednání vyprovokovat, nejsem skeptik. Pokud bych jím byl, snažil bych se z této branže rychle utéct. Pro mne je však každá takováto sešlost povzbuzením při práci, která je trvale vedena snahou vrátit obchodu to, co jeho jest. Obchod totiž jako jediný se může prostřednictvím své dobré práce těšit na onen vysněný happyend, kterým je spokojený úsměv zákazníka uspokojeného ve svých čím dál náročnějších požadavcích.
5
