Prezident Miloš Zeman přišel do úřadu právě včas Datum zvolení a inauguračního slibu našeho prezidenta, jeho osobní čísla, a jedno tušené tajemství navíc. Ivana Inšana PÍHOVÁ, numeroložka Nevěřící Tomášové nechť tento článek nečtou, prosím. Není určený jim. Není určený ani jedincům patřícím do spolku Sysifos a vůbec všem těm, kteří věří jenom tomu, co si mohou osahat, změřit, zvážit, doložit důkazy materiální povahy a čemu věří jen oni sami. Ještě než se pustím do numerologického výkladu, musím pro snazší a přehlednější pochopení souvislostí předznamenat, že č. 8, jež se nám bude hojně ve výkladu opakovat, je číslo (osudové) našeho národa, které nás provází od nepaměti. Mám to za roky práce podchycené datumově až k prvním dochovaným záznamům v naší historii. Je to přehled hutný a hodně výmluvný. Číslo 8 vyjadřuje zákon příčiny a následku, říká se mu číslo určení, směřování, cesty, nebo také karmické číslo. Symbolizuje zákonitost dějů jako odezvy na události předešlé a ve vazbě na ně. Spolu se 4, která jde 8 v patách, se jim říká čísla osudu. Jsou jako siamská dvojčata, jedna bez druhé neudělá ani ránu. Osmička je ve vibrační shodě s planetou Saturn, strážcem karmy, přísným, leč nestranným učitelem, jenž reprezentuje zákon příčiny a následku, moudrost, učení zkušenostmi, stabilitu, finanční jistotu, trpělivost, zodpovědnost, opatrnost, omezování, osobní disciplínu a sebekontrolu. Pokud bychom o 8 mluvili jako o osobě, pak můžeme říci, že se snaží být bojovná, zaměřená za zisk, stát pevně nohama na zemi, je pracovitá, obratná, činorodá, dynamická a potřebuje mít před očima nějaký cíl. Osmička je schopna vyvinout značné soustředěné úsilí. Má velkou energii „setrvačníku“, hned tak ji nic něco nesmete. Doplňující k této charakteristice, a velmi neotřelé, je pojetí čísla 8 z pohledu indiánských šamanů, kteří ji mají za výraz síly velkých zákonů, sílu koloběhů a cyklů. Tvar ležatě položené 8 jako symbolu nekonečnosti nám znázorňuje umírání i zrození jako životní proměnu, kdy smrt je zrození a zrození je smrt. Tak, to je, myslím, zatím postačující pro pochopení č. 8 v rámci účelu tohoto článku. Volba a slib Miloš Zeman, první český prezident zvolený do funkce přímou volbou (nebo také plebiscitem): 26. 1. 2013, inaugurační slib skládal 8. 3. 2013. To jsou obecně známá fakta a na první pohled na nich není nic zvláštního. Z pohledu numerologa se však očím otevřou důležité informace. 26. 1. 2013: složené číslo dne 26 po redukci dává 8, druhá 8 jako číslo dne je v samotném datu prezidentského slibu. Takže tu máme hned takovýto souběh osmiček. Obě tato data, ačkoliv byla nejspíš vybrána ´náhodně, náhodná nejsou ani náhodou. Jsou přesně určující, tak to mělo být, jak pro účel věci, tak pro osobu i zemi, jíž se týkají. Prostý součet čísel dne a měsíce dává č. 9, které je takto situované výrazem tak zvané vnitřní karmy (dále jen vk), neboli potenciálu více či méně využitém, ať už se týká osoby, nebo jednotky (tou může být právě i datum). Devítka vypovídá o přítomnosti spojených sil instinktivního jednání a tvůrčí inspirace, o síle pohybu. Je číslem konců a začátků, symbolem integrujícího se pohybu sebe sama v rámci Velkého kosmického koloběhu. Ukončuje velké cykly, otevírá nové etapy, a to ve smyslu hlavně duchovním! Spojena s vibrací planety Mars dodává datu potřebnou rozhodnost v agresivní akci (skutek,
čin), průnik, odvahu, originalitu a iniciativu. Ovšem není kouře bez ohně, je zde i symbolem určitého druhu zranitelnosti. To však ponechme stranou, není to pro náš záměr podstatné. Přičteme-li k 9 redukovaný součet číslic v letopočtu (2013), dojdeme k tak zvanému osudovému číslu (dále jen oč), v tomto případě k č. 15. Tohle složené číslo propůjčuje datu hloubku esoterického významu, přímo alchymistických vibrací, jimiž se projevuje všechno magické. Značí jednotku obdařenou řečnickou výmluvností a silným osobním magnetismem. U indiánských šamanů vyjadřuje „člověka ve vesmíru“, kosmické vědomí. Součtově (redukcí) dostaneme jednoduché č. 6, které je univerzálním harmonizérem a náleží k planetě Venuši. Dalším datem, které sledujeme, je 8. 3. 2013 (pátek!), prezidentský slib. Osmička na prvním místě je jasně určenou záležitostí, jakousi příkazovou značkou směru: tudy jdi, to je tvoje poslání a cesta, dělej, co je třeba, tak jest dáno! Dohromady s 3 (březen) dává 11(vk). Toto mistrovské číslo klade na jednotku (i člověka) také mistrovské nároky a zkoušky. Jeho vibrace nejsou vůbec snadné. Je výrazem dvojmocné sluneční síly, přímo esence Slunce a také dvojité citlivosti a tvořivého potenciálu. Jedenáctka bývá přirovnávána k meči, který něco rozetne, uvolní, osvobodí z okovů, jestliže příčina sevření až napětí v tomto čísle ukrytá bude nalezena. Na každý pád je číslem výjimečně mocným s jasným náznakem nemalého vlivu na okolí. Je to moc a síla, která, je-li dobře rozpoznána, zvládnuta a využita, nikoliv zneužita, přináší veliký prospěch jedinci i celku (jednotce). Nebo ještě jinak vyjádřeno, 11 má moc meče, který rozetne okovy, nebo setne hlavu. Může se stát Sluncem, které spálí na popel, nebo životodárně zahřívá. V tom je obrovský rozdíl. Z toho je patrné, že záleží na tom, jak kdo s touto energií zachází. Pojďme dál. Opět uděláme příčný součet i s letopočtem, abychom dostali výsledné číslo (tzv. č. osudu) 8+3 = 11 + 6 (letopočet), vykulí se další magické číslo, tentokrát 17! A z něj prostou redukcí máme v tu ránu zase 8! To už je třetí osmička ve dvou tak podstatných datech! Magie čísel zde projevená až bere dech. Č. 17. kromě svých jiných vlastností (vibrací) bývala starověkými Chaldejci symbolicky vyjadřována jako Venušina hvězda. Vyjadřuje nesmrtelnost, čím se mj. míní, že osoba nebo jednotka, kterou představuje, překoná všechny strasti a těžkosti života a povznesena na duchu znovu povstane! Jednotka (člověk), jím ovlivněná, po sobě zanechá odkaz či dílo ´nesmrtelné´ povahy, které ´přežije´. Pro ještě hlubší pochopení tohoto vlivu zde uvedu příklad, na němž se toto dobře ilustruje: člověk vlastního jména Samuel Clemens kdysi změnil svoje jméno na Mark Twain. To mu přineslo jasnou výhodu: získání složeného č. 17, což je záruka, že jeho jméno v jeho díle a literárním odkazu přežilo! Jméno a příjmení prezidenta Miloše Zemana jsem samozřejmě také analyzovala, avšak s ohledem na jeho osobu si podrobné výsledky raději ponechám pro sebe z důvodu preventivní ochrany soukromí. Člověk nikdy neví, kdo všechno tohle může číst. Co mohu říct je, že v magickém obrazci svého jména a příjmení má další 8 na místě materiální podstaty osoby. Saturn ho tady obrazně řečeno – povolává do svých služeb, ke službě lidem! Co jsem říkala o 8: je bojovná, houževnatá, vytrvalá, zaměřená na cíl. Na vrcholu obrazce se objevuje 11 (on to prostě dokáže, má na to výbavu a uvědomění). Dále už jen stručně: z dalších čísel provázejících nositele tohoto jména je přítomna energii novátorství, převrácení starých pořádků a schémat v nové, funkčnější, perspektivnější, života schopnější, další indikuje mohutnou energii osobnosti, její mentální zdatnost, inteligenční potenciál včetně logiky (řád!) a hnací sílu s intuitivním vnímáním a citu pro potřeby druhých lidí. Objevuje se znovu nám již známé č. 9, jež přísluší k planetě Mars a vyjadřuje mužskou energii odvahy, energii bojovníka! Když jsem při nástupu Miloše Zemana do prezidentského úřadu hodila jeho čísla tak zvaně na papír, šla mi po těle husina jako pralinky. Mimo vypovídací schopnost čísel jsem intuitivně cítila, že přichází za pět minut dvanáct, pomoci vyvést z něčeho, možná z bludného kruhu, rozetnout nějaké okovy, podpořit svůj národ. Což na každém kroku dokazuje.
Jeho první pokus o zvolení prezidentem se odehrál 24. 1. 2003. Druhý pokus byl úspěšný, a jak víme, byl zvolen 26. 1. 2013. Obě událostí děli přesně deset let a dva dny! Miloš Zeman skládal slib v 10 hodin (1+ 0 = 1) a 17 (8) minut (opět v pátek!). U této informace už mám šimrání v zátylku, že bylo takto vědomě stanoveno. Velice stručně, jednička je symbolem představivosti a tvořivosti, nula symbolizuje hada, který požírá vlastní ocas, tzn., tvoří kruh. Dalo by se říci, že kruh se uzavírá. Z pohledu numerologie všechno nasvědčuje tomu, že role Miloše Zemana pro náš národ je podstatná, osudová, nevyhnutelná. Nastoupil do funkce prezidenta v určený čas. Neměl jím být před 10 roky, měl jím být právě teď, protože právě v této době uzrál pro něj čas. Právě v roce 2013 nastala taková synchronicita (souběh všech sil) Vesmíru, aby na Pražský hrad mohl usednout člověk, který tento post svými vibracemi (rozuměj celkovým naladěním své osobnosti) unese (včetně protivenství) a který se stará o své království a svůj lid víc, než o svoji kapsu a prospěch. Mimo jiné vzpomenu jeho nadační fond, kam vkládá každý měsíc (až do března r. 2018) třetinu svého platu na umoření státního dluhu. Kdy někdo něco podobného udělal? Také se mi vybavuje, jak na Albertově 17. 11. 2014 odpověděl na útoky tehdy vůči němu vedené: „Já se vás nebojím!“ Vzpomínáte si? Jak máme možnost vidět a slyšet, nezůstává svým slovům nic dlužen. Nenechá si nic líbit, diktovat, před nikým se nehrbí, nepoklonkuje, dělá, co uzná na vhodné, říká si na svou pusu, co chce a jak chce, snaží se věci pojmenovat pravým jménem, nenechá se vytočit a snad ani zaskočit. Svým vysokým intelektem, přehledem, sečtělostí a logikou výrazně převyšuje své politické okolí. A nejen je. Nemusíme s ním vždycky a ve všem souhlasit, ale jedno je jisté: je to silná osobnost. Osobnostem v Čechách málokdy kvetla pšenka. Být v Čechách osobností se neodpouští, to se odjakživa přece netoleruje, aby si hradní pán dělal, co chtěl, jak cítí, jak smýšlí. „Šlechtici“ přece byli zvyklí na podíl na moci a na výsluní, nejsou zvyklí na silného panovníka, ba co víc, nejsou na něj vůbec zvědaví! Šlechta v Čechách se nezřídka sápala po moci, a v nejednom případě historie to byl právě tento stav, který panovníkovi namydlil schody v rozhodujícím okamžiku třeba proto, že jí panovník sáhl na zoubek omezením práv. Jeden příklad za všechny ostatní je znám nám všem. Píše se rok 1278, je 26. 8. (!) a v bitvě na Moravském poli umírá král Přemysl Otakar II. zradou šlechty, když ji před tím omezil její práva (zejména Rožmberkům je trnem v oku). A jiný nápadný souběh dat: r. 1346, 26. 8. padá v boji u Kresčaku Jan Lucemburský. Obě data dělí 68 let na den a měsíc přesně! Toto dvojčíslí nadále provází český národ až se zneklidňující zákonitostí. V kontextu toho všeho musím ještě zmínit další pozoruhodné okolnosti. V lednu roku 2015 Miloš Zeman vystoupil na mezinárodním fóru Let My Poeple Line a řekl, že Islámský stát je jako nacistické Německo a vyzval k ozbrojené mezinárodní akci proti němu. V březnu téhož roku odletěl na pracovní návštěvu USA, kde jako historicky první evropský státník (!) vystoupil na konferenci lobbistické skupiny AIPAC. Pronesl na ní projev, v němž se vyslovil pro rozhodnou mezinárodní akci proti islámskému terorizmu (!) s mandátem Rady bezpečnosti OSN. Publikum několikrát přerušilo jeho projev potleskem ve stoje. Zapamatujme si tyto věty. Budou se hodit. Panovník do nepohody Nyní bych ráda nasměrovala vaši pozornost do doby o pět set let zpátky proti času, k jinému muži, do doby českého království v pobělohorské době. 2. března 1458 byl českým sněmem zvolen za krále Jiří z Poděbrad. Data 2. 3. 1458 a 8. 3. 2013 dělí přesně 555 let a 5 dní! Jiří z Poděbrad byl jediný český panovník, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty. Mimořádná událost! Naprosto neslýchaná, nevídaná! Po celou svou vládu usiloval o obnovu českého království, rozvráceném husitskou revolucí.
Vládl v bouřlivých dobách. Podobně jako jsou rozbouřené vody v našem současném „království“ včetně území Evropy. Jiří z Poděbrad byl tak obratný diplomat, že například získal od císaře Fridricha III. České země v léno a pravděpodobně mu císař také potvrdil kurfiřtskou hodnost a výsady českého království! Kurfiřtská hodnost znamenala možnost volit říšského krále. Toto privilegium měli jenom urození. Umíme si vůbec představit, co to s nimi asi dělalo, s urozenými tehdejší Evropy? Král Jiří pocházel ze šlechtického rodu pánů z Kunštátu, avšak měl mnoho odpůrců, kteří jeho panovnický titul nikdy neuznali a Jiřího jako krále nepřijali! Společnost byla rozdělená, polarizovaná, v principu možná i dost podobně jako u nás po vítězství Miloše Zemana nad druhým prezidentským kandidátem. To už si nemusíme představovat, to jsme zažili a známe. Při snaze o obnovení českého království byla největší překážkou Jiřímu z Poděbrad tzv. Strakonická jednota (sdružení katolického panstva). I proti M. Zemanovi stojí dnes jakési neoficiální sdružení jakéhosi „panstva“ včetně sdělovacích prostředků, přičemž ti všichni „v panské jednotě“ dnes nahrazují někdejší meče rajčaty, vajíčky a svými jazyky a pery. Jiří se stal úspěšným panovníkem, vepsal se nesmazatelně do dějin našeho národa jako silná osobnost, hájící všude zájmy Českého království. Vzbuzoval respekt u mnohých doma i za hranicemi království a nesmazatelně se vepsal ho české historie jako první král volený českým sněmem. Tedy vlastně stejně jako Miloš Zeman, když malinko přimhouříme oči nad významem slov český sněm. Ale ne moc. Přeneseně bychom mohli i dnes nazvat českým sněmem český lid. Od začátku své vlády se Jiří musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením Českého království, výraznou většinou učené Evropy i domácími odpůrci. Byl považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu, který se zmocnil panovnického trůnu neprávem. Není vám i tato okolnost nápadně nápadná? A ještě jednu historickou zmínku si nemohu odpustit. Král Jiří se pokoušel o vytvoření projektu Všeobecné mírové organizace, jakousi sjednocenou Evropu, a to Smlouvou o nastolení míru v celém křesťanstvu, v níž by se: „Všichni panovníci měli zavázat k upevnění míru na principu státní svrchovanosti států (!), zásady nevměšování se (!) a řešení sporů před mezinárodním soudním tribunálem! Evropa se měla sjednotit v boji proti Turkům (!), nejzarputilejších nepřátel křesťanstva (!) a vyhnat je z bývalých křesťanských zemí (!)“ Převratná, na svou dobu v mnohém nadčasová myšlenka středoevropského společenství národů nakonec nenašla uplatnění. Důvod: ignorovala papežskou moc. Miloš Zeman se svého času vyslovil proti církevním restitucím. Je zastáncem EU, ovšem euro federalismu (!) při zachování státní suverenity jednotlivých zemí, vystupuje proti extrémnímu centralismu EU. Na to, abychom tyto všechny nápadné shody mohli nazvat nějakou, promiňte mi, přiblblou náhodou, na kterou z otrocky lenivého zvyku svádíme všechno, co nedovedeme jinak vysvětlit, je jich příliš mnoho co do počtu, tak i podobných myšlenek, záměrů, přesvědčení i nápadného stylu smýšlení obou postav. Tušíte už, kam mířím? Nebudu se pouštět do úplné numerologické analýzy, na tu tady nemní místo, neboť celá věc je příliš obsáhlá, než abych ji tady rozvíjela. A bez vizuálního pohledu na obrazce byste se v ní nejspíš ztratili. Zmíním jenom numerickou hodnotu příjmení ´z Poděbrad´, která dává složené a velmi složité č. 40. To se všemi numerologickými směry (v jedné z nemnoha vzácných shod) považuje za číslo krajně nepříznivé! Indikuje těžkosti života, ztráty, mnohdy bolestné, krachy, obecně nepřízeň. Fakt, že Jiří z Poděbrad byl v mládí těžce zraněn s trvalými následky, je velmi závažná indicie potvrzující vliv č. 40. Stejné číslo má náš prezident v první vnitřní souřadnici! V té, od které startuje život jedince s tímto jménem a napovídá o kvalitě první třetiny života. A podívejme se za roh. Když bylo Miloši Zemanovi 13 let (povšimněte
si skryté přítomnosti č. 4) zemřel jeho otec. Rodiče Miloše Zemana byli rozvedeni, vyrůstal s maminkou a babičkou, a s otcem se nestýkal. Přesto nepřítomnost jednoho z rodičů a jeho následné úmrtí vždy naruší kruh rodiny a vážně ji zatěžuje. Takže abychom se v tom neztratili: čtyřicítka od příjmení z Poděbrad se „zahnízdila“ v 1. souřadnici M. Zemana, přičemž zredukovanou 4 mají oba mužové u svých příjmení (i když každý z nich z jiného složeného čísla). Kruh je znovu uzavřen. Všechna čísla jsou tam, kde mají být, jenom se nám proměnila jejich postavení, prohodila si role v jakési hře škatule, hýbejte se, aby spočinula na místech, kde mají působit. Je to velmi podobné inkarnačnímu modelu, kdy si ze života do života měníme role v rodině, mezi přáteli, a zůstáváme v jednom „výsadku duší“. Ještě znovu zmíním 11 „na čele pelotonu“ Zemanových čísel: je to mimo již řečeného symbol transmutace, přeměna formy! Nyní už je dost indicií na to, abych mohla vyslovit otázku „do pranice“: Kdo že se z první poloviny 15. století narodil znovu jako ´panovník Českého království ‘do naší doby? Podívejme se na další zvláštní okolnost - data narození obou „panovníků“: Miloš Zeman: 28. 9. 1944, Jiří z Poděbrad: 23. 4. 1420. Obě data dělí 524 let, 5 měsíců a 5 dní. Stejně jako mezi jednou a druhou volbou (prezident, král) a mezi daty jejich narození je tady další výrazné pojítko = samé pětky! Jsou zkrátka zákonitosti, které fungují, ať jsme s nimi zajedno nebo nejsme. Zákonitostem je to fuk, nám by být nemělo. Jiří z Poděbrad zemřel 22. 3. 1471. Příčný součet (oč): 38 = 11. Co dodat. Snad ještě další podivuhodnost celého tohoto příběhu, či snad příběhů. Jiří byl zrozencem v Býku, jemuž vládne planeta Venuše a k ní patřící č. 6, Miloš Zeman je narozen ve Vahách, kde, jaká to „náhodička“, také vládne Venuše a č. 6. Půjdu-li ještě dál, trkne mě do očí smyslový výklad příjmení Zeman. Kdo byl zeman, psáno s malým z? Většinou nepříliš majetný šlechtic, žijící na zemanské tvrzi či hradu. Mezi horních deset tisíc asi sotva patřil. Skutečná šlechta, posuzováno dle majetku a společenského postavení, nějakým pánem z tvrze spíš asi opovrhovala. Co řekl Miloš Zeman při svém slibu? Volně parafrázováno asi toto: Chci být prezidentem všech 10 miliónů, a ne jen horních 10 tisíc. Zajímavou stopou je také okolnost, že Miloš Zeman opravil ruinu tvrze z 16. století. Někde jsem pochytila informaci, že opravil nejen svoji jednu šestinu, ale celou tvrz! Nepodařilo se mi dohledat, jak se to má s tvrzí doopravdy, ale zase na tom až tak nezáleží. Ne ve smyslu otázek, které se nabízejí: Co ho k ní přivedlo? Proč se v ní usídlil a investoval do oprav? Co bylo onou inspirací? Může nám tento jeho projev evokovat odraz minulosti, jakousi dávnou energetickou stopu osobnosti a její přenos? Žil kdysi na nějaké tvrzi, byl zemanem? Zde si dovolím ocitovat jeden ze Zemanových bonmotů, jen by nám mohl leccos napovědět: „Knížata měla právo první noci, a díky tomu zdegenerovala, protože své nevolnice nemuseli znásilňovat, tedy nemuseli vydávat energii na toto znásilňování. Zatímco my, zemani, jsme si svého práva nejen v sexuální oblasti museli vždycky tvrdě vybojovat, a proto jsme nezdegenerovali.“ Přijde mi, že je v tom víc než bonmot a šikovná slovní hříčka se slovem zeman. A nakonec ještě jedna nápadná stopa. V antropologickém výzkumu ostatků včetně lebky krále Jiřího z Poděbrad se mj. uvádí, že měl výrazné oploštění a zmenšení levé poloviny obličeje, které jde na vrub růstovému zpomalení v dětství, nejspíše po tupém plošném nárazu - úderu na čelo i na levou tvář. Kromě vpáčené části levé čelní kosti lze soudit, že se vytvořil mohutný otok s rozsáhlým výronem krve do měkkých tkání tváře. Při hojení došlo ke ztuhnutí - jizvě původně zhmožděné okostice s redukcí většího počtu drobných cév vyživujících kost. V dalším průběhu vývoje se pak zpomalilo průběžné přirůstání horní čelisti a lícní kosti co do objemu. Na bradě a přední ploše dolní čelisti vlevo je kostní zesílení tvaru cibulové slupky, oproti okolí ostře ohraničené s nepravidelnými okraji. Toto zjištění svědčí
pro osifikaci poměrně rozsáhlého krevního výronu pod okosticí dolní čelisti. Kromě toho měl dobře zhojené zlomeniny obou lýtkových kostí. Postižené části jsou tedy obličej a nohy. Dovoluji si vyslovit opatrnou domněnku, že mohl v důsledku deformací po těchto zraněních (ztuhnutí) nosit hlavu mírně nachýlenou na stranu. Miloš Zeman trpí neuropatií, což je progresivní onemocnění, v jehož důsledku se ztrácí citlivost v periferních oblastech nervů (častěji zasaženy dolní končetiny) a následuje jejich odumírání. Hodí s hůlkou, protože si pádem poranil levé koleno. Hlavu nosí nachýlenou na kterou že to stranu? Levou? Napsala 26. 11. 2014, doplnila a rozšířila 11. 11. 2015 Ivana Inšana PÍHOVÁ Zdroj: www.nineke.cz
