A network of independent policy centres in Central and Eastern Europe and Central Asia
Úvod do české rozvojové politiky
Vladimír Bartovic EUROPEUM Prague 2013 Historický přehled Česká republika, jakožto součást socialistického Československa, byla významným poskytovatelem rozvojové pomoci již před začátkem demokratické transformace v roce 1989. Československo začalo s poskytováním rozvojové pomoci již na konci padesátých let, největší intenzity angažovanosti ve třetím světě však dosáhlo na konci sedmdesátých, a zejména pak v osmdesátých letech. Poskytování rozvojové pomoci během socialismu bylo silně ovlivněno logikou studené války.1 Absolutní většina rozvojové pomoci tak směřovala do neevropských socialistických zemí jako Kuba, Mongolsko, Severní Korea, Vietnam, Laos a Kambodža. Dalšími prioritními zeměmi byly na začátku šedesátých let Ghana, Guinea a Mali, v osmdesátých letech pak Afghánistán, Angola, Etiopie, Jižní Jemen, Mosambik a Nikaragua. Spolupráce s jinými rozvojovými zeměmi probíhala na základě principu vzájemné prospěšnosti. Rozvojové země orientované na spolupráci se západními demokraciemi byly označovány jako země v područí imperialismu a Československo s nimi nerozvíjelo intenzivnější spolupráci. Československá rozvojová pomoc byla poskytována v různých formách - jako materiální pomoc, technická asistence, stipendia nebo také půjčky na nákup československého zboží a služeb. Materiální pomoc (potraviny, léky, nářadí, atd.) byla poskytována bezplatně převážně neevropským socialistickým zemím a vybraným národně osvobozeneckým hnutím (v 1
http://www.rozvojovka.cz/zahranicni-rozvojova-spoluprace-cr
1 Update of the current status of implementation of international/bilateral trade regimes with ODA recipients and the current role of civil society and private sectors as development actors in the new EU Member states This project is funded by the European Union
Alžírsku, Angole, Mosambiku, atd.). Technická asistence v podobě vysílání expertů, přijímání stážistů a budování tréninkových a vzdělávacích center byla zdarma poskytována socialistickým a prioritním zemím. Jiné rozvojové země musely uhradit alespoň náklady na mzdy vyslaných expertů - Československo bylo také jedním z největších příjemců zahraničních studentů z rozvojových zemí. Ročně poskytovalo kolem 850 stipendií a od začátku šedesátých let studovalo v Československu více než 20 000 studentů z rozvojových zemí. Sametová revoluce v roce 1989, demokratická a politická transformace, změna zahraniční politiky a také rozdělení Československa vedly k přerušení poskytování rozvojové pomoci. K jejímu obnovení však došlo již poměrně brzo. Stalo se tak na základě rozhodnutí vlády po vstupu České republiky do OECD v roce 1995. Česká republika se relativně rychle zhostila role nového donora a začala poskytovat pomoc, využívajíc zkušeností z procesu hospodářské a politické transformace. Program poskytování rozvojové pomoci České republiky byl ve svých začátcích charakteristický velkým počtem zemí, do kterých pomoc směřovala (podle plánu rozvojové pomoci na rok 2001 bylo realizováno 83 projektů v téměř 50 zemích). Vzhledem k nízkému finančnímu objemu české rozvojové pomoci chybělo definování prioritních zemí a také jasnější vymezení podporovaných sektorů. Ministerstvo zahraničních věcí koordinovalo českou rozvojovou spolupráci, ale postrádalo při tom kompetence v oblasti rozvoje, plánování a řízení projektů zahraniční pomoci. Poskytování zahraniční rozvojové pomoci prostřednictvím sektorových ministerstev nebylo považováno za transparentní a zároveň neprobíhala téměř žádná evaluace projektů rozvojové pomoci. Vstup České republiky do Evropské unie a existující zkušenosti z poskytování rozvojové pomoci vedly k evaluaci managementu zahraniční rozvojové spolupráce a k implementaci jejího nového systému po roce 2008.
Současný systém Česká rozvojová spolupráce je zajišťována na základě Zákona o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci. Tento zákon stanovuje pravomoci a působnosti všech zapojených subjektů a specifikuje pravidla pro používání finančních prostředků určených na různé formy rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. Koncepce rozvojové spolupráce ČR na roky 2010 – 2017 definuje rozvojovou spolupráci jako „nástroj zahraniční politiky s aspekty bezpečnostními, ekonomickými, environmentálními, sociálními a migračními“. Strategie zdůrazňuje efektivní uplatňování specifických zkušeností a možností České republiky (kupříkladu v oblasti politické, ekonomické a sociální transformace nebo podpory demokracie) a větší propojení mezi rozvojovou spoluprací České republiky a EU (prostřednictvím podpory trilaterálních projektů). Strategie stanovuje cíle české rozvojové spolupráce, její principy, prioritní země a odvětví. Podle zákona je hlavním koordinátorem odpovědným za tvorbu politiky Ministerstvo zahraničních věcí ČR (MZV), které zodpovídá za přípravu strategických a koncepčních materiálů, ročních plánů dvoustranné rozvojové spolupráce, programování a vyhodnocování projektů a programů. Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci je odpovědný za realizaci úkolů svěřených MZV.
Česká rozvojová agentura (ČRA) je odpovědná za implementaci většiny bilaterální rozvojové pomoci. Vymezuje možné oblasti spolupráce, vyhlašuje veřejné zakázky a výzvy k předkládání projektů. Agentura je zodpovědná za řízení zakázek a monitoruje implementaci projektů. Představitelé jednotlivých ministerstev jsou členy Rady pro rozvojovou spolupráci. Rada slouží jako hlavní koordinační orgán české rozvojové spolupráce. Jejími přidruženými členy jsou i představitelé Českého fóra pro rozvojovou spolupráci (FORS), Platformy podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci (PPZRS) a Unie měst a obcí České republiky. Ačkoli Rada nemá žádné rozhodovací pravomoci, ukázala se jako užitečný nástroj spolupráce mezi MZV, dalšími resorty, ČRA a zástupci nevládních organizací a podnikatelů. Rada se setkává zpravidla pětkrát do roka a projednává různé otázky týkající se české rozvojové spolupráce, jako jsou strategie, priority, roční plány, evaluace, rozvojové vzdělávání, propagování rozvojové spolupráce mezi občany, apod. Sekretariátem Rady je Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci MZV. Rada vytvořila také různé tematické a sektorové pracovní skupiny, které slouží k prohloubení spolupráce ve vybraných záležitostech, jako je kupříkladu příprava strategie rozvojové spolupráce nebo metodologie evaluací.
Sektorová ministerstva byla před transformací systému české rozvojové spolupráce zodpovědná za rozvoj a implementaci projektů v jejich oblasti expertizy. Transformace rozvojové spolupráce měla za cíl koncentraci poskytování rozvojové pomoci pod MZV a ČRA. Rozhodnutí vlády2 však ponechalo některé dočasné výjimky. Všechny rezorty mohly dokončit stávající projekty a některá ministerstva mohla dokonce pokračovat v rozvoji nových iniciativ. Ministerstvo vnitra pokračovalo v implementaci projektů v oblasti migrace, bezpečnosti a právního státu, Ministerstvo financí v oblasti řízení veřejných financí a Ministerstvo průmyslu a obchodu v programu Aid for Trade. MZV v roce 2012 provedlo evaluaci těchto výjimek a nezávislý expertní tým doporučil ukončení jejich platnosti. Od počátku roku 2013 tak spadá veškerá koordinace a implementace rozvojových projektů do pravomocí MZV a ČRA. Výše zmíněné resorty budou nadále administrovat projekty v jejich oblastech, avšak již pod dohledem MZV. Jedinou trvalou výjimkou z pravomoci MZV je poskytování stipendií zahraničním studentům, které je zajišťováno Ministerstvem školství. Prostředky na zdravotní pojištění těchto studentů zase zajišťuje Ministerstvo zdravotnictví.
Výjimky (v milionech Kč) 2010
2011
2012
2013
Ministerstvo sociálních věcí Ministerstvo financí
5,8
0
0
0
3
4
4
0
Ministerstvo vnitra
26,6
26,6
26,6
0
Ministerstvo průmyslu a obchodu
148,2
35
5
0
Ministerstvo školství
140,6
143,5
120
120
Ministerstvo zdravotnictví
3
3
3
3
2
Transformace systému zahraniční rozvojové spolupráce České republiky (Rozhodnutí vlády č. 1070/2007 z 19 září 2007)
Resortní ministerstva celkem Zahraniční rozvojová spolupráce celkem Podíl resortních ministerstev
327,2
212,1
158,6
123
714
679
807
807
45,8%
31,2%
19,7%
15,2%
Sektorové priority Česká republika stanovila sektorové priority s přihlédnutím ke zkušenostem z předešlého období a k doporučením plynoucím ze Zvláštního hodnocení rozvojové spolupráce ČR, realizovaného v roce 2007 Výborem rozvojové pomoci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD/DAC). Toto hodnocení doporučilo zaměřit se na sektory a témata, ve kterých má Česká republika komparativní výhodu a přidanou hodnotu.3Nově stanovené sektorové priority také staví na českých zkušenostech z procesu politické, ekonomické a sociální transformace. Životní prostředí Česká republika disponuje praktickými a přenosnými zkušenostmi v oblastech kvalitativního zlepšení stavu životního prostředí, zavádění a implementace environmentálního práva a politik. S přihlédnutím k existujícím kapacitám, komparativním výhodám a dosavadním zkušenostem se ČR v oblasti ochrany životního prostředí zaměří zejména na zásobování pitnou vodou a ochranu vodních zdrojů, odstraňování ekologických zátěží, rozvoj odpadového hospodářství zejména na regionální úrovni, udržitelné způsoby využívání přírodních zdrojů, ochranu před přírodními riziky a katastrofami, environmentální aspekty průmyslu (zejména přenos moderních environmentálních technologií a snižování energetické náročnosti), environmentální geologii se zaměřením na hydrogeologii, ochranu biologické rozmanitosti aj. Zemědělství V sektoru zemědělství se ČR zaměřuje zejména na přenos know-how s důrazem na využití vhodných zemědělských technologií a pěstování vhodných druhů plodin. Oblast vodohospodářství se soustředí na zajištění přístupu k vodě, udržitelné nakládání s vodou a vhodné zavlažovací technologie. Lesní hospodářství se zaměřuje na obnovu a ochranu lesa a agrolesnictví. ČR v neposlední řadě podporuje rozvoj venkovských zemědělských hospodářství. Svými aktivitami přispívá ČR k plnění Rozvojových cílů tisíciletí (zejména MDG 1: Odstranění extrémní chudoby a hladu). Sociální rozvoj Podpora vzdělávání a poskytování sociálních a zdravotnických služeb, včetně základního a učňovského školství, patří k tradičním součástem české rozvojové spolupráce. Aktivitami v tomto sektoru přispívá ČR zejména k plnění MDG2: Dosažení základního vzdělání pro všechny, MDG 5: Zlepšení zdraví matek a MDG 6: Boj s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi. 3
Development Cooperation of the Czech Republic – DAC Special Review, 2007
Ekonomický rozvoj (včetně energetiky) Česká republika se již řadu let věnuje technické podpoře a budování či posilování odborných kapacit v průmyslových odvětvích, a to zejména prostřednictvím transferu technologií a přenosu know-how. V současnosti se ČR zaměřuje na oblasti podpory udržitelných zdrojů energie, energetické soběstačnosti či technické modernizace včetně rozvoje dopravní infrastruktury. Důrazem na udržitelné zdroje energie na místní úrovni přispívá k boji se změnami klimatu a plnění Rozvojových cílů tisíciletí (zejména MDG 7: Zajištění udržitelného stavu životního prostředí). Malé a střední podniky Dlouhodobým cílem českých projektů v sektoru ekonomického rozvoje je rovněž podpora malých a středních podnikatelů a farmářů a rozvoj trhu práce a obchodu. Nedílnou součástí tohoto úsilí je i program „Pomoc na podporu obchodu“ (Aid for Trade). V prvé řadě jde o pomoc při vytváření obchodních politik, příznivých podmínek a regulatorního rámce obchodu - jde zejména o pomoc státní administrativě při stanovování pravidel a strategií nebo odstraňování administrativních bariér vedoucích k postupné a přínosné liberalizaci obchodu. V širším pojetí jde i o rozvoj domácího trhu, místních produkčních kapacit a budování infrastruktury na podporu obchodu. Současně dochází k podpoře podnikatelského klimatu a rozvoji tržních institucí formou přenosu zkušeností a know-how. Podpora demokracie, lidských práv a společenské transformace Česká republika disponuje ve vztahu k většině zavedených dárcovských zemí významnou komparativní výhodou - vlastní zkušeností s procesem politické, ekonomické a společenské transformace. Tuto přednost se snaží zúročit ve spolupráci se zeměmi, které procházejí obdobnými změnami, stejně tak jako v zemích, kde dosud demokratizační proces zahájen nebyl. Hlavním nástrojem ČR pro podporu demokracie je Program transformační spolupráce spravovaný odborem lidských práv a transformační politiky (LPTP) MZV. Mezi prioritní oblasti tohoto programu patří zejména posilování občanské společnosti a její spolupráce s místními správami, rozvoj nezávislých médií, výchova k aktivnímu občanství a podpora obránců lidských práv. Zdroj: Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR na roky 2010 - 2017
Prioritní země Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR stanovuje celkem 14 prioritních zemí. Dělí je do tří kategorií: programové země, projektové země a bývalé programové země. Zvláštní hodnocení české rozvojové spolupráce OECD/DAC doporučilo snížení počtu prioritních zemí a větší zaměření na nejméně rozvinuté státy, zejména ze Subsaharské Afriky. V souladu s těmito doporučeními snížila Česká republika počet programových zemí z osmi (Angola, Bosna a Hercegovina, Jemen, Moldavsko, Mongolsko, Srbsko, Vietnam a Zambie) na pět (Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko a Mongolsko). Česká republika se rozhodla rovněž postupně utlumit donátorské aktivity v Angole, Jemenu, Vietnamu a Zambii. Vytvořila tak kategorii bývalých programových zemí, jež sice nadále dostávají pomoc, ale ve sníženém rozsahu a v omezeném zaměření. Pomoc těmto zemím by měla být ukončena v roce 2014. Programové země jsou na vrcholu žebříčku priorit ČR a rozvojová pomoc těmto
státům je poskytována na základě dohodnutých programů spolupráce. Tyto programy individuálně definují sektorové a tematické priority, stejně jako formy pomoci. V případě projektových zemí (Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestinská autonomní území a Srbsko) není spolupráce striktně definována programem. Dva faktory měly vliv na výběr prioritních zemí české rozvojové pomoci: hlavní cíl pomoci, jímž je snižování chudoby, a vnímání pomoci jako nástroje zahraniční politiky. Jednotlivé prioritní země tak byly vybrány na základě rozličných důvodů: snižování chudoby, pomoc při transformaci, integrace do EU, stabilizace a bezpečnost. Při výběru byly vzaty do úvahy následující faktory: • Bilaterální a rozvojové vztahy s ČR Vzhledem k tomu, že rozvojová pomoc je integrální součástí české zahraniční politiky, výběr rozvojových zemí odráží celkové priority České republiky v oblasti zahraničních vztahů. Zkušenosti s poskytování rozvojové pomoci prokázaly, že pro její efektivitu je důležitá vysoká intenzita bilaterálních vztahů a přítomnost diplomatických misí v cílových zemích.
• Potřeba rozvojové spolupráce na straně partnerské země Jelikož je primárním cílem rozvojové pomoci snižování chudoby, Česká republika posuzuje také úroveň socioekonomického rozvoje měřenou různými indikátory, jako je hrubý národní důchod nebo index lidského rozvoje. • Připravenost země pomoc přijímat Cílové země české rozvojové politiky musí mít vůli bojovat proti chudobě a aktivně pracovat na svém rozvoji. Země také musí respektovat lidská práva a základní svobody. Pro efektivní poskytování pomoci je nutná také určitá úroveň správy věcí veřejných v cílové zemi. • Zohlednění dělby práce s ostatními dárci Přítomnost jiných donorů a objem oficiální rozvojové pomoci (ODA) na hlavu byly také mezi důležitými faktory zohledněnými při definování prioritních zemí. Česká republika se chce angažovat v zemích, kde má jako donor komparativní výhodu a kde může poskytnout přidanou hodnotu k existujícím donorským aktivitám. Česká republika při definování priorit vzala v úvahu také geografickou distribuci oficiální rozvojové pomoci. Tři regiony byly definovány jako klíčové: západní Balkán a východní Evropa, střední a jižní Asie a subsaharská Afrika. V případě západního Balkánu a východní Evropy hrála zásadní roli geografická blízkost a zahraničněpolitické zájmy (stabilita v sousedství České republiky a evropská integrace). Výběr subsaharské Afriky odráží zájem České republiky na potírání chudoby. V případě asijských zemí byla důležitá kombinace jiných faktorů: angažovanost v minulosti (Mongolsko, Vietnam, Afghánistán), bezpečnost (Afghánistán) a ekonomické důvody (Mongolsko, Vietnam).
Regionální distribuce ODA (2011)
Region
(miliony USD)
% bilaterální ODA
19,88
26,05 %
západní Balkán
8,53
11,18 %
východní Evropa
9,09
11,91 %
jiné
2,26
2,96 %
9,69
12,70 %
severní Afrika
1,49
1,95 %
subsaharská Afrika
8,21
10,76 %
1,95
2,56 %
severní a střední Amerika
1,23
1,61 %
jižní Amerika
0,73
0,95 %
28,42
37,25 %
Blízký východ
3,25
4,26 %
jižní a střední Asie
17,50
22,94 %
východní Asie
7,67
10,05 %
0
0%
Evropa
Afrika
Amerika
Asie
Oceánie
Jiné (teritoriálně nedefinované) 16,36
21,44 %
Celkem
100 %
76,29
Zdroj: MZV ČR Největším příjemcem české ODA byl v roce 2011 Afghánistán s 11,36 miliony USD. Tato suma představovala 15 procent bilaterální ODA. Důvodem jsou zejména relativně vysoké náklady na realizaci specifických rozvojových projektů, zejména aktivity Provinčního rekonstrukčního týmu v Logaru.4 Dalšími nejdůležitějšími příjemci české pomoci byly Mongolsko, Moldavsko, Bosna a Hercegovina a Srbsko. Změny v žebříčku příjemců v posledních letech odrážely měnící se priority české ODA. Přítomnost Ukrajiny a Běloruska, které nejsou prioritními zeměmi české rozvojové spolupráce, v žebříčku deseti největších 4
Provinční rekonstrukční tým v Logaru byl společnou misí Ministerstva zahraničních věcí ČR a Ministerstva obrany ČR. Tým implementoval rozvojové projekty v oblasti bezpečnosti, infrastruktury, zemědělství, vodného hospodářství a médií. Během pěti let své existence (2008-2013) implementoval celkem 248 projektů.
příjemců rozvojové pomoci lze vysvětlit vysokým počtem žadatelů o azyl v České republice pocházejících z těchto zemí (náklady na jejich pobyt jsou vykazovány jako ODA) a vysokým počtem stipendií udělovaných studentům z těchto zemí. Tyto země jsou zároveň prioritními zeměmi Programu transformační spolupráce. Deset největších příjemců české ODA (miliony USD) 2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Pořadí
Země
USD
Země
USD
Země
USD
Země
USD
Země
USD
Země
USD
Země
USD
1
Irák
8,13
Irák
11,80
Afghánistán
10,62
Afghánistán
42,10
Mongolsko
6,80
Afghánistán
13,26
Afghánistán
11,36
2
Srbsko a Černá Hora
6,89
Srbsko
6,00
Srbsko
9,40
Srbsko
7,80
Georgia
5,60
Mongolsko
6,76
Mongolsko
4,69
3
Ukrajina
4,62
Afghánistán
4,20
Mongolsko
4,04
Mongolsko
6,00
Ukrajina
5,00
Moldavsko
3,97
Moldavsko
4,28
4
Pákistán
3,70
Indonésie
3,28
Vietnam
3,04
Palestina
4,70
BiH
5,00
Georgia
3,89
BiH
3,58
5
Mongolsko
3,04
Mongolsko
2,72
BaH
2,61
Vietnam
3,90
Afghánistán
4,60
Srbsko
3,58
Srbsko
3,19
6
Afghánistán
1,96
Ukrajina
2,69
Moldavsko
2,41
BaH
3,30
Srbsko
4,50
Kosovo
3,52
Ukrajina
3,03
7
Vietnam
1,42
BaH
2,13
Ukrajina
2,30
Ukrajina
3,20
Vietnam
3,60
BiH
3,10
Etiopie
2,93
8
BaH
1,34
Vietnam
1,91
Indonésie
1,84
Moldavsko
2,90
Kosovo
3,40
Ukrajina
3,01
Georgia
2,05
9
India
1,31
Bělorusko
1,71
Angola
1,47
Georgia
2,20
Moldavsko
3,10
Haiti
2,77
Bělorusko
1,78
10
Čína
1,30
Egypt
1,35
Bělorusko
1,45
Angola
1,90
Kambodža
2,80
Vietnam
2,36
Palestina
1,76
Zdroj: MZV ČR
V roce 2011 dosáhl celkový objem české ODA 250 milionů USD, což představovalo 0,125 procent hrubého národního důchodu (HND) České republiky. Objem české ODA začal postupně růst zejména po vstupu České republiky do EU. Mezi roky 2004 a 2011 vzrostl celkový objem ODA ze 108 milionů USD na 250 milionů USD. Vzrostl také podíl ODA na HND, i když v mnohem menší míře. V roce 2004 byl tento podíl 0,106 procenta a v roce 2011 0,125 procenta. Česká republika tak neplní svoje mezinárodní závazky, podle kterých by měl tento podíl dosáhnout 0,17 procenta v roce 2010 a 0,33 procenta v roce 2015. Ve srovnání se svými sousedy ze zemí střední a východní Evropy, jako je Polsko (0,08%), Maďarsko (0,11) a Slovensko (0,08), si ale Česká republika nevede špatně. Vláda plánovala postupně zvyšovat podíl ODA na HND o 0,01 procenta ročně, avšak zejména kvůli ekonomické krizi a přísným úsporným opatřením tento cíl neplní. K poslednímu navýšení rozpočtu na českou rozvojovou pomoc (bilaterální ODA bez nákladů na uprchlíky v ČR, nákladů na mírotvorné a civilní operace a nákladů obcí a krajů) došlo mezi roky 2011 a 2012 – z 680 milionů Kč (34,3 milionů USD) na 807,2 miliony Kč (40,75 milionu USD). Tato částka je pak plánována i pro následující rozpočty – až do roku 2015. Podíl ODA na HND ČR mezi lety 2003-2011
ODA/HND
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
0,101
0,106
0,114
0,120
0,110
0,124
0,120
0,127
0,125
Zdroj: MZV ČR
Už od vstupu ČR do EU v roce 2004 je evidentní tendence zvyšování podílu multilaterální ODA na celkové ODA. Ještě v roce 2003 představoval podíl multilaterální ODA 10 procent, v roce 2011 už to bylo 70 procent. Zatímco objem prostředků určených na bilaterální ODA zůstává víceméně stabilní – 80 milionů USD v roce 2003 a 77 milionů USD v roce 2011, dochází k zásadnímu nárůstu multilaterální pomoci – z 10 milionů USD v roce 2003 na 174 miliony USD v roce 2011. Toto je způsobeno zejména závazky České republiky přispívat na rozvojové politiky EU a od roku 2011 také povinný příspěvek ČR do Evropského rozvojového fondu (EDF). Celková ODA České republiky v letech 2003-2011 (v milionech USD) ODA/Rok
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Bilaterální ODA Multilaterální ODA 10,19 90,55 ODA celkem Zdroj: MZV ČR
63,48
64,39
77,70
80,95
117,14
101,04
79,36
76,96
44,69
70,74
83,16
97,93
132,07
113,68
148,20
173,50
108,17
135,13
160,86
178,89
249,21
214,72
227,56
250,46
80,36
Nejdůležitějšími sektory financovanými z české bilaterální ODA byly v roce 2011 podpora vlády a občanské společnosti, vzdělávání, dodávky vody a zemědělství. Jiné relevantní sektory zahrnovaly sociální infrastrukturu, zdravotnictví, ochranu životního prostředí a energetický sektor. Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce definuje prioritní sektory pro jednotlivé programové země české rozvojové pomoci (viz příloha 1). Významnou část ODA představují náklady vynaložené v souvislosti s pobytem uprchlíků a žadatelů o azyl v České republice (15 procent), stipendia studentům (7 procent), mírotvorné operace a civilní mise (16 procent) a administrativní náklady (8 procent). Detailní struktura české ODA je uvedena v příloze 2. Podle pravidel OECD je tyto náklady možné vykazovat jako ODA, i když jejich dopad na reálný rozvoj v cílových zemích je diskutabilní nebo nepřímý.
Zdroj: Česká rozvojová spolupráce, MZV ČR
Metodologie Výzkumným cílem této studie bylo analyzovat rozvoj dvojstranného obchodu s prioritními zeměmi oficiální rozvojové spolupráce v rámci uplatňovaných obchodních režimů a obchodních smluv, jež jsou silným motorem pro ekonomický růst, snižování chudoby a udržitelný rozvoj. V zájmu naplňování tohoto výzkumného cíle byly učiněny následující kroky. První fáze výzkumu zahrnovala výzkum a analýzu klíčových dokumentů: -
-
-
Strategických dokumentů v oblasti zahraniční politiky, rozvojové pomoci a zahraničního obchodu, jako jsou Strategie zahraniční politiky České republiky, Koncepce zahraniční rozvojové politiky, Koncepce transformační politiky, Exportní strategie, Zákon o zahraniční rozvojové politice a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a relevantní rozhodnutí vlády ČR; Jiné důležité dokumenty jako jsou: roční plány rozvojové spolupráce, roční vyhodnocení rozvojové spolupráce, Pravidla poskytování ODA, programy rozvojové spolupráce s jednotlivými zeměmi; Statistiky ODA a zahraničního obchodu www stránky relevantních institucí
Druhá fáze výzkumu zahrnovala rozhovory s různými činiteli z Ministerstva zahraničních věcí ČR, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, Fóra pro rozvojovou spolupráci, Platformy podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci a představiteli soukromého sektoru nevládních organizací implementujících projekty rozvojové spolupráce. Třetí fáze spočívala v analýze názorů a informací získaných v rámci focus group. Analyzovány byly také obchodní vztahy s programovými zeměmi české rozvojové spolupráce.
Současný stav dvojstranného obchodu a uplatňovaných obchodních režimů Česká republika je extrémně otevřenou ekonomikou, kde zahraniční obchod hraje zásadní roli v hospodářském rozvoji. Podíl exportu zboží a služeb dosáhnul v roce 2010 68 procent HDP. V posledních letech rostlo české HDP zejména díky zvyšování čistého vývozu. Celkový objem vývozu dosáhnul v roce 2011 163 miliard USD a celkový objem dovozu 152 miliard USD. Zahraniční obchod ČR tak skončil v přebytku kolem 10 miliard USD. Zřetelná je orientace zahraničního obchodu ČR na rozvinuté země a zejména ostatní členské země EU. V roce 2011 směrovalo 90 procent českých vývozů do rozvinutých zemí, respektive 83 procent do zemí EU, a 71 procent českého dovozu pocházelo z rozvinutých zemí, respektive 64 procent ze zemí EU. Jenom 10 procent českého vývozu směrovalo do rozvojových zemí nebo zemí s tranzitivní ekonomikou (včetně Ruska a zemí SNS, Číny, Brazílie, atd.). I když
30 procent dovozů pocházelo z jiných než rozvinutých zemí, většina byla ze dvou zemí: Ruska (minerály, ropa a plyn) a Číny (spotřební zboží). Toto vede k závěru, že obchodní obrat s rozvojovými zeměmi, včetně zemí přijímající českou ODA, je spíše zanedbatelný. Je pravděpodobné, že tento fakt nezmění ani nová Exportní strategie ČR přijatá v roce 2012, která klade důraz na větší diverzifikaci obchodu. Jako členská země Světové obchodní organizace (WTO) a EU má Česká republika malý manévrovací prostor pro vytváření vlastní obchodní politiky, jelikož většina opatření je přijímána na úrovni těchto dvou organizací. Evropská unie vykonává společnou obchodní politiku, jejíž integrální součástí jsou i obchodní režimy se třetími zeměmi. EU vyjednává a uzavírá různé typy obchodních smluv s rozvojovými zeměmi a zeměmi s transitivní ekonomikou. Tyto smlouvy jim poskytují preferenční přístup na trh EU nad rámec závazků plynoucích z členství ve WTO. Smyslem těchto smluv je vytvoření asymetrických obchodních režimů, kdy se obchodní bariéry odstraňují rychleji zejména na straně EU. Tyto smlouvy zahrnují kupříkladu: -
obchodní smlouvy se zeměmi Afriky, Karibiku a Pacifiku (ACP země) v rámci tzv. Dohod z Cotonou; asociační smlouvy zejména, ne však exkluzivně s jižními sousedy EU, ale kupříkladu také s Chile; prohloubené a komplexní smlouvy o volném obchodě (DCFTA) v rámci politiky Východního partnerství; stabilizační a asociační smlouvy se zeměmi západního Balkánu.
Předpokládá se uzavření podobných dohod také s dalšími rozvojovými zeměmi (nebo skupinami zemí), které jsou členy WTO nebo o členství jednají. Rozvojové země, které nemají s EU uzavřený žádný typ smlouvy o volném obchodu, spadají pod režim Všeobecného systému preferencí (GSP), který jim garantuje nejnižší tarify, a tak ulehčuje jejich přístup na trh EU. Nejméně rozvinuté země světa profitují ze systému „Všechno kromě zbraní5“ (Everything but Arms), který jim umožňuje bezcelní přístup na trh EU. Vzhledem k charakteru české ekonomiky, jež je extrémně otevřená, exportně orientovaná až do velké míry přímo závislá na exportu, a vzhledem k tradici vysoce industrializované země, má ČR celkem sofistikovanou politiku podpory exportérů a asistence při hledání nových trhů a pronikání na tyto trhy. Toto je viditelné zejména ve srovnání s podobně velkými a geograficky umístěnými zeměmi.
5
Nařízení (EC) 416/2011, takzvaná „EBA regulace“ (EBA – Everything but Arms) umožňuje bezcelní dovoz všech produktů (kromě zbraní a munice) z nejméně rozvinutých zemí světa bez množstevních omezení.
Podpora exportu Schéma podpory exportu zahrnuje různé státní agentury. Nejdůležitější roli hraje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, které nese celkovou odpovědnost za definování strategií, koordinaci a management systému podpory exportu. Mezi jiné důležité instituce podpory exportu patří: Česká exportní banka (ČEB) – poskytuje financování a exportní úvěry velkým českým společnostem i malým a středním podnikům. Zaměřuje se na exportní operace, které vyžadují dlouhodobé financování za úrokové sazby a v objemech, jež jsou pro exportéry ve stávajících domácích podmínkách na bankovním trhu nedostupné. Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) – poskytuje pojištění úvěrů na export zboží a služeb z České republiky proti politickým a obchodním rizikům nezajistitelným v rámci komerčního pojištění. Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) – zodpovídá za ekonomickou diplomacii. Obchodní oddělení6 zastupitelských misí poskytují informace a pomoc českým společnostem, které se snaží uplatnit v dané zemi nebo teritoriu. Oddělení pomáhají kupříkladu organizovat obchodní mise, prezentace českých společností nebo produktů. MZV také koordinuje síť českých center, které rovněž hrají roli, zejména v oblasti podpory turismu. Nejdůležitější částí systému je nepochybně CzechTrade, který poskytuje komplexní systém služeb pro podporu exportérů. Tyto služby zahrnují: -
vyhledávání a ověřování obchodních kontaktů kontaktování vybraných partnerů a ověřování jejich zájmu na spolupráci organizování obchodních setkání a jednání ve vybraných zemích teritoriálně zaměřené analýzy dlouhodobá exportní asistence právní, daňové a celní služby analýzy v oblasti ochrany duševního vlastnictví outsourcing prostor
Pro podnikatele je v českém jazyce k dispozici velké množství informací o potenciálních cílových teritoriích, jejich investičních a obchodních možnostech, ekonomické, politické a právní situaci i možnostech a rizicích působení v nich. Dva hlavní kanály informací představuje portál obchodních informací (www.businessinfo.cz) a také takzvaná zelená linka podpory exportu. Systém zápasí se dvěma problémy. První souvisí s duplicitou zastoupení v některých zemích, kde je přítomen jak CzechTrade, tak obchodní oddělení diplomatické mise. Obě zastoupení poskytují služby a know-how pro české subjekty a rozdělení jejich rolí není vždy úplně jasné. Obecným pravidlem je, že požadavky soukromých společností primárně zpracovává CzechTrade a požadavky státních institucí obchodní oddělení diplomatického zastoupení. Je diskutabilní, jestli je tento typ dělení úkolů nejvhodnější. Alternativou by byl systém, ve 6
Ministerstvo zahraničních věcí sdílí zodpovědnost za řízení těchto oddělení s Ministerstvem průmyslu a obchodu.
kterém by diplomatické mise zpracovávaly obecné otázky týkající se politické, ekonomické a sociální situace v dané zemi a zastoupení CzechTrade vyřizovaly otázky týkající se specifického ekonomického sektoru. Druhý problém souvisí s faktem, že i když má CzechTrade potenciál poskytovat mnohem širší rozsah služeb a informací než ekonomická diplomacie, disponuje spíše limitovaným množstvím zastoupení. Tento problém, jenž se týká především rozvojových zemí, může bránit pronikání českých společností na jejich trhy a nechává potenciál rozvoje vzájemného obchodu nevyužitý. Ze zemí, které jsou příjemci české rozvojové pomoci, má CzechTrade zastoupení pouze v Srbsku, Etiopii a Vietnamu (tato země ovšem již po roce 2014 rozvojovou pomoc dostávat nebude). Česká vláda přijala novou exportní strategii v roce 2012. Tato strategie je reakcí na několik faktorů. Na prvním místě se jedná o vysokou závislost české ekonomiky na obchodu s EU, což je vnímáno jako její slabost. Toto se zároveň stává akutním problémem ve chvílích ekonomického zpomalování v Evropě, které snižuje poptávku po českých produktech a ohrožuje hospodářský rozvoj. Z tohoto důvodu hledají čeští političtí činitelé nové trhy pro exportéry - například rychle rostoucí asijské ekonomiky, kde je poptávka naopak na vzestupu. Nová strategie staví také na tradici silné přítomnosti československého obchodu na trzích zemí třetího světa z časů socializmu. Tyto trhy však byly do velké míry opuštěny během transformačního procesu, a česká vláda a podnikatelé se proto snaží obnovit předchozí kontakty. Jedním z klíčových elementů nové strategie je obměněný seznam prioritních zemí,7 jenž byl vypracován po konzultacích se zástupci podnikatelů. Do úvahy byly vzaty faktory jako potenciál růstu zemí, jejich absorpční kapacita a kompatibilita s českou ekonomikou. Je zajímavé, že z 38 prioritních zemí identifikovaných v nové exportní strategii jen tři jsou zastoupeny rovněž mezi příjemci české rozvojové pomoci: Srbsko, Etiopie a Vietnam. Celkovým cílem strategie je dále zlepšit systém podpory exportu ve třech oblastech: poskytování informací, rozvoj exportu a rozvoj obchodních příležitostí. Tento cíl by měl být dosažen prostřednictvím implementace specifických projektů. V této souvislosti je důležité zmínit jeden z těchto projektů, jenž má za účel zvýšit koherenci mezi zahraničním obchodem a rozvojovou spoluprací. V tomto momentu však neexistuje systém koordinace mezi institucemi zapojenými do poskytování rozvojové pomoci a institucemi zapojenými do zahraničního obchodu. Absence této koordinace ztěžuje využívání linek mezi poskytováním rozvojové pomocí a rozvojem následných obchodních vztahů. Rozvojové projekty jsou často považovány za jednorázovou aktivitu. Dále se neuvažuje, jak by mohly být kontakty vybudované v průběhu jejich implementace využity pro budování obchodních vztahů. Jedním z možných řešení tohoto problému by podle návrhu projektu mohlo být založení České rozvojové finanční instituce. Jiným problémem identifikovaným v projektu je fakt, že české 7
Strategie definuje 12 prioritních zemí – Brazílii, Čínu, Indii, Irák, Kazachstán, Mexiko, Rusko, Srbsko, Turecko, Ukrajinu, USA a Vietnam a zájmové země – Angolu, Argentinu, Austrálii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Egypt, Etiopii, Čile, Ghanu, Chorvatsko, Izrael, Japonsko, Jižní Afriku, Kanadu, Kolumbii, Maroko, Moldavsko, Nigérii, Norsko, Peru, Senegal, Singapur, Spojené arabské emiráty, Švýcarsko, Thajsko a Indonésii.
společnosti nejsou dostatečně úspěšné při výběrových řízeních v rámci implementace mezinárodních rozvojových projektů financovaných kupříkladu Evropským rozvojovým fondem. Projekt tak cílí také na zvýšení schopnosti českých společností uspět v těchto řízeních.
Obchodní vztahy s programovými zeměmi české ODA Afghánistán
I když není členskou zemí WTO, Afghánistán požívá výhod bezcelního přístupu na trh EU v rámci programu „Všechno kromě zbraní“ (Everything but Arms). V uplynulém roce se také rozběhla vyjednávání o Dohodě o partnerství a rozvoji. Tato dohoda bude pokrývat více sektorů včetně obchodu, rozvoje, práva a vnitřních věcí. Česká republika a Afghánistán nemají uzavřeny žádné smlouvy o záležitostech souvisejících s obchodem. Vzájemný obchod Česká republika – Afghánistán (tisíce USD) Obrat Vývoz Dovoz Saldo
2006 5572 4450 1122 3328
2007 15684 15090 594 14496
2008 47697 47 223 474 46749
2009 30758 30413 345 30068
2010 20980 20348 632 19716
2011 14553 13742 811 12931
Obchodní výměna mezi Českou republikou a Afghánistánem (speciálně dovoz z Afghánistánu) je zanedbatelná (Afghánistán je na 111. místě v žebříčku zemí podle výše vzájemného obchodního obratu). Existující obchodní vztahy jsou do velké míry spojeny s českou účastí v Afghánistánu, zvláště s činností Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Logaru a s poskytováním rozvojové pomoci. Poukazuje na to také skutečnost, že postupné snižování české účasti (uzavřením PRT) vede k poklesu českých exportů do země. Velkou část českého exportu tvoří vozidla, traktory, bojlery a elektronická zařízení. Bosna a Hercegovina Obchodní vztahy s Bosnou a Hercegovinou jsou regulovány Dočasnou dohodou o obchodu a záležitostech souvisejících s obchodem s EU z roku 2008. Tato dohoda bude nahrazena Stabilizační a asociační smlouvou, která byla uzavřena v roce 2008. Smlouva již byla ratifikována všemi členskými zeměmi EU, ale vstoupí v platnost až poté, co Bosna a Hercegovina implementuje potřebné ústavní reformy. Dočasná obchodní smlouva umožňuje postupné vytvoření zóny volného obchodu mezi Bosnou a Hercegovinou a EU. I když Bosna a Hercegovina ještě není členskou zemí WTO, její vstupní vyjednávání se nacházejí v poslední fázi a měla by být ukončena v průběhu roku 2013. Mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou platí následující smlouvy o záležitostech souvisejících s obchodem:
• Dohoda o hospodářské spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky a Ministerstvem zahraničního obchodu a ekonomických vztahů Bosny a Hercegoviny (2010) • Smlouva mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (2007) • Dohoda o podpoře a ochraně investic mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou (2002) • Protokol mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o změně Dohody mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o podpoře a ochraně investic (2009)
Další platné smlouvy mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou, většinou z doby socialismu, upravují různé oblasti, jako je poskytování zdravotní péče, sociální zabezpečení, turistika, spolupráce celních orgánů, doprava a další.
Vzájemný obchod Česká republika – Bosna a Hercegovina (tisíce EUR) 2007
2008
2009
2010
2011
Obrat 150 738 168 661 132 592 160 735 202 669 Vývoz 117 360 133 751 105 495 122 868 143 415 Dovoz 33 378 34 910 27 094 37 867 59 254 83 982 98 841 78 398 85 001 84 161 Saldo Bosna a Hercegovina je největším obchodním partnerem České republiky mezi programovými zeměmi české ODA.8 Český export do Bosny a Hercegoviny dosáhl v roce 2011 143 milionů EUR, což znamenalo zvýšení o 10 procent ve srovnání s předešlým rokem. Toto lze vysvětlit geografickou blízkostí a také vybudovanými obchodními vztahy z minulosti. Hlavními exportními artikly jsou vozidla, železniční a tramvajová vozidla, reaktory, traktory a průmyslové výrobky. Dovoz z Bosny a Hercegoviny se v roce 2011 zvýšil ve srovnání s předešlým rokem o 55 procent a dosáhnul 59 milionů EUR. Podstatnou část těchto importů však vytvářejí jedny z českých železáren. Bosna a Hercegovina je na 55. místě v žebříčku zemí podle výše vzájemného obchodního obratu.
Etiopie Základní rámec česko-etiopských obchodních vztahů je vytvářen EU, zvláště Dohodami z Cotonou. Etiopie ještě není členskou zemí WTO, ale jednání o vstupu již probíhají. Česká republika a Etiopie uzavřely následující smlouvy o záležitostech souvisejících s obchodem: 8
Největším obchodním partnerem mezi zeměmi přijímajícími českou ODA je Srbsko. V roce 2011 dosáhnul celkový export z České republiky 392 milionů EUR a celkový import 194 milionů EUR.
• Smlouva mezi Českou republikou a Etiopskou federativní demokratickou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (2007) • Dohoda o hospodářské spolupráci mezi vládou Československé socialistické republiky a Prozatímní vojenskou vládou Socialistické Etiopie (1986)
Jednání o Smlouvě o vzájemné podpoře a ochraně investic byly pozastaveny.
Vzájemný obchod Česká republika – Etiopie (tisíce USD)
2007
Obrat Vývoz Dovoz Saldo
20 937 16213 4724 11489
2008
2009
17 687 16 844 13144 13637 4543 3207 8601 10 429
2010
2011
9 049 13 368 4084 6021 4965 7347 -‐880 -‐ 1 326
Jako s jedinou ze všech programových zemí české ODA, skončil vzájemný obchod s Etiopií pro Českou republiku zápornou bilancí. V českém exportu dominují vozidla a obchodní zboží, zatímco v dovozu potraviny. Celková výše vzájemného obchodu dosáhla v roce 2011 jenom 13 milionů USD a Etiopie se tak octla na posledním místě mezi programovými zeměmi české ODA.
Moldavsko Obchodní vztahy s Moldavskem jsou regulovány zejména v rámci WTO. Navíc je moldavský export do EU do velké míry liberalizován díky Autonomním obchodním preferencím EU. Tento systém umožňuje neomezený a bezcelní dovoz všech produktů (kromě určitých zemědělských produktů, pro které zůstávají určeny celní sazby). EU zároveň vede s Moldavskem vyjednávání o Prohloubené a komplexní dohodě o volném obchodě (DCFTA), s cílem vytvořit mezi EU a Moldavskem zónu volného obchodu.
Česká republika a Moldavsko uzavřely následující smlouvy o záležitostech souvisejících s obchodem: • Dohoda mezi Českou republikou a Moldavskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic (1999) • Protokol mezi Českou republikou a Moldavskou republikou o změně Dohody mezi Českou republikou a Moldavskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic (2008) • Smlouva mezi Českou republikou a Moldavskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (1999)
• Protokol ke Smlouvě mezi Českou republikou a Moldavskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (2003)
Vzájemný obchod Česká republika – Moldavsko (tisíce EUR) Obrat Vývoz Dovoz Saldo
2006 33,804 28,53 5,274 23,256
2007 45,297 32,308 12,989 19,319
2008 2009 2010 2011 51,497 32,104 42,232 52,589 35,612 24,958 34,344 41,571 15,885 7,146 7,888 11,018 19,727 17,812 26,456 30,553
Moldavsko, jako část Sovětského svazu, bylo tradičním obchodním partnerem České republiky (Československa). Tento trh však byl podobně jako v případě jiných sovětských teritorií během transformace opuštěn a v současnosti se jej české společnosti snaží znovu získat. Hlavní položku českého exportu tvoří vozidla a telekomunikační produkty. Je zajímavé, že až 40 procent dovozu z Moldavska tvoří alkoholické nápoje (obzvláště víno). Velká očekávání jsou spojována s potenciálem DCFTA, jenž otevře český trh pro moldavské zemědělské výrobky. Moldavsko je na 75. místě v žebříčku zemí podle výše vzájemného obchodního obratu.
Mongolsko České obchodní vztahy s Mongolskem probíhají v rámci WTO a také na základě Smlouvy o obchodě a spolupráci mezi EU a Moldavskem z roku 1993. Mongolsko rovněž těží z prakticky bezcelního přístupu na trh EU v rámci GSP+ programu.
Česká republika a Mongolsko uzavřely následující smlouvy o záležitostech souvisejících s obchodem: • Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o podpoře a vzájemné ochraně investic (1998) • Smlouva mezi Českou republikou a Mongolskem o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (1997) • Dohoda o rozvoji spolupráce v oblasti cestovního ruchu mezi Ministerstvem pro místní rozvoj České republiky a Ministerstvem infrastruktury Mongolska (2002) • Dohoda o hospodářské spolupráci mezi vládou České republiky a vládou Mongolska (2005) • Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o spolupráci a vzájemné pomoci v celních otázkách (1998)
Na základě smlouvy o hospodářské spolupráci mezi oběma zeměmi byla vytvořena Českomongolská smíšená komise, jež slouží jako nástroj podpory dvojstranných ekonomických zájmů a zabývá se specifickými návrhy na zlepšení spolupráce. Od roku 2005 se uskutečnila čtyři zasedání komise. Poslední zasedání v roce 2012 bylo doprovázeno množstvím zástupců českých společností, kteří navštívili Mongolsko.
Vzájemný obchod Česká republika – Mongolsko (tisíce USD) Obrat Vývoz Dovoz Saldo
2006 5 517 4 920 597 4 323
2007 10 485 10 130 355 9 775
2008 15 611 12 715 2896 9 819
2009 8 546 8 126 420 7 706
2010 8 298 7 895 403 7 492
2011 13 590 13 129 467 12 662
Československo bývalo v dobách komunismu druhým největším obchodním partnerem Mongolska (po Sovětském svazu). Během 90. let však Česká republika tento trh opustila. V dnešní době je objem vzájemného obchodu mezi Českou republikou a Mongolskem velmi nízký (Mongolsko je na 112. místě v žebříčku zemí podle výše vzájemného obchodního obratu). Navíc zde existuje silná nerovnováha mezi úrovní vývozu a dovozu mezi oběma zeměmi. V roce 2011 byl vývoz z České republiky do Mongolska 29krát vyšší než dovoz a tvořily ho zejména stroje a dopravní zařízení (50 procent), následovány chemickými produkty (18 procent) a průmyslovými výrobky (16 procent).
Závěry S výjimkou Afghánistánu je vzájemný obchod se všemi programovými zeměmi české ODA na vzestupu. Přesto je těžké nalézt spojitost mezi poskytováním ODA a rostoucím vzájemným obchodním obratem. Stejný trend růstu dvojstranného obchodu je možné pozorovat v případě jiných rozvojových zemí, jež nedostávají českou ODA, ale také v případě rozvinutých zemí. Navíc dynamika obchodu s rozvinutými zeměmi se zvyšuje dokonce podstatněji. Vzhledem k celkově nízké úrovni obchodní výměny se všemi zeměmi přijímajícími ODA může být statistika lehce ovlivněna jedinou obchodní operací většího rozsahu.
Aktivity spojené s obchodem Investice
Úroveň českých investic v zahraničí je obecně stále dost nízká. Česká republika zůstává převážně příjemcem investic, spíše než vývozcem kapitálu. Hlavními cílovými zeměmi českých investic jsou země EU, zvláště pak ty sousední, a Rusko. Většinu českých investic v zahraničí tvoří otevření obchodního zastoupení společnosti a relativně malý podíl mají investice do produkčních kapacit. V rámci zemí přijímajících českou ODA jsou investiční snahy ČR nejvíce viditelné na západním Balkáně. V Srbsku je to případ gumárenské investice do závodu na produkci pneumatik pro zemědělské a stavební stroje. Tato investice má hodnotu 40 milionů EUR a vytvořila 500 pracovních míst. V případě Bosny a Hercegoviny stojí za zmínku dvě investice: společný podnik na výrobu malých zemědělských strojů a joint venture zaměřené na rekonstrukce a rozvoj železniční sítě v Bosně a Hercegovině. Hlavní oblastí českých investic na západním Balkáně měla být energetika. Kupříkladu ČEZ plánoval investovat 1,5 miliardy EUR do rekonstrukce jedné a vybudování další tepelné elektrárny. Mělo jít o největší zahraniční investice v Bosně a Hercegovině, nicméně se nakonec neuskutečnily. ČEZ plány stáhnul vzhledem k neschopnosti bosenského partnera dodržet své závazky. Dalším zklamáním bylo de facto znárodnění elektrické distribuční společnosti vlastněné ČEZ v Albánii. Nejvýznamnější českou investicí v zemích přijímajících českou ODA je investice společnosti Energo Pro v Gruzii. Tato společnost v současnosti vlastní 15 hydroelektráren, další dvě staví a vlastní také plynovou elektrárnu a elektrickou distribuční společnost. Celková investice má hodnotu 150 milionů USD a představuje největší energetický holding v Gruzii. Plány české společnosti EPH Holding na stavbu tepelné elektrárny v Moldavsku se projednávají již několik let. V případě, že se tato investice ve výši 550 milionů EUR uskuteční, by se jednalo o nejdůležitější investici v Moldavsku od roku 1994. Jiné programové země české ODA nepřilákaly žádnou významnou aktivitu.
Aid for Trade (Pomoc pro obchod) Česká republika začala realizovat aktivity v rámci programu Aid for Trade v roce 2008. I přes centralizaci poskytování rozvojové pomoci pod Českou rozvojovou agenturu tento program nadále zůstává v kompetenci Ministerstva průmyslu a obchodu. Rozpočet programu vzrostl z přibližně 100 000 USD v roce 2008 na 300 000 v roce 2013. Aktivity typu Aid for Trade se uskutečňují jak v programových, tak v projektových zemích české ODA. Většina projektů však nesplňuje užší definici9 Aid for Trade a je těžké je odlišit od jiných projektů rozvojové spolupráce. Všechny projekty však splňují širší definici Aid for Trade, jelikož vedou ke zvyšování produkce a produkčních kapacit přijímajících zemí. 9
Jedná se o pomoc, která příjemcům přímo pomáhá formulovat a implementovat obchodní politiky a praxi (tzv. pomoc související s obchodem).
Příklady implementovaných projektů: • Podpora rozvoje obchodu v Srbsku - Cílem projektu bylo předání know-how a zkušeností k tématu fungování jednotného vnitřního trhu EU, sbližování standardů, podpora malých a středních podniků, vytváření exportní strategie srbským podnikatelům. • Podpora sektoru malého a středního podnikání v Mongolsku prostřednictvím transferu českých zkušeností a know-how. Projekt byl zaměřen na pomoc státní správě při formulování a implementaci pravidel domácího trhu, která by měla přispět k usnadnění obchodu a zlepšení podnikatelského klimatu. • Průzkum zdrojů termálních a minerálních vod v oblasti jižní Etiopie - Cílem projektu bylo posouzení a ohodnocení potenciálu horkých pramenů a navržení jejich dalšího využití. Podobný projekt byl realizován v Moldavsku. • Projekt Nakládání s odpady v Bosně a Hercegovině byl zaměřen na přenos českých zkušeností v oblasti sběru, recyklace, nového použití a finální likvidace odpadů. Část projektu spočívala v pomoci s aplikací jednotného právního rámce a pracovních postupů pro celé teritorium Bosny a Hercegoviny.
Technická asistence Technická asistence poskytována Českou republikou je koordinována Ministerstvem financí, jež je také jejím hlavním implementátorem. Program technické spolupráce Ministerstva financí se zaměřuje na spolupráci s partnerskými vládními odbory zodpovědnými za finanční a ekonomickou transformaci. Ministerstvo financí od roku 2007 zorganizovalo celkem 46 studijních cest a množství dalších konzultací a seminářů na témata týkající se veřejných financí. Do programu se zapojili představitelé 18 zemí: Albánie, Arménie, Bosny a Hercegoviny, Číny, Chorvatska, Gruzie, Kazachstánu, Kosova, Makedonie, Moldavska, Mongolska, Černé Hory, Srbska, Turecka, Uzbekistánu a Vietnamu. Program technické asistence Ministerstva financí pokrývá primárně následující témata: • Správa a řízení veřejných financí (rozpočtový proces, řízení státního dluhu a správa finančního majetku atd.) • Daňové a celní záležitosti (legislativa, metodika, administrativa, mezinárodní správní spolupráce, daňové úniky, podvodné aktivity, apod.) • Regulace a metodika projektů veřejného a soukromého partnerství (PPP) • Ochrana investic (možné finanční dopady / hrozby arbitráže) • Finanční trhy a finanční služby (právní záležitosti, regulační otázky a otázky dohledu) • Praní peněz a opatření proti financování terorismu • Evropská integrace - implementace ES / EU práva • Řízení a kontrola předvstupních a strukturálních fondů EU • Mezinárodní finanční instituce a rozvojová spolupráce (dvoustranná a mnohostranná)
• ODA, programy EU, atd.10 Ve výjimečných případech je technická spolupráce uskutečňována také dalšími státními institucemi. V současnosti implementuje v Mongolsku Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví projekt zaměřený na zvyšování standardů přesné frekvence a času a vytvoření národních standardů pro měření délky.
Budování infrastruktury Budování infrastruktury patří mezi tradiční oblasti české ODA. Hodně aktivit je zaměřeno na budování sociální infrastruktury, dodávek vody a sanitace. Tato oblast získala 24 procent prostředků určených na projekty rozvojové spolupráce v roce 2011. Česká pomoc se soustřeďuje na dodávky pitné vody pro obyvatele, sanitaci, rekonstrukci čističek odpadních vod a odstraňování starších environmentálních zátěží. Budování ekonomické infrastruktury se zaměřuje speciálně na sektor energetiky, jenž získal 7 procent prostředků určených na projekty rozvojové spolupráce v roku 2011. Rozvoj ekonomické infrastruktury je prioritní oblastí pro poskytování ODA v Bosně a Hercegovině, Etiopii a Mongolsku. Česká rozvojová pomoc se zde zaměřuje primárně na obnovitelné zdroje energie jako je biomasa, bioplyn, termální prameny a solární panely.
Překážky a řešení Celkově má Česká republika efektivní systém poskytování a koordinování rozvojové pomoci. V uplynulých letech bylo učiněno mnoho kroků pro jeho zlepšení. Česká republika byla první zemí ze střední a východní Evropy, která prošla Zvláštním hodnocením Výboru pro rozvojovou pomoc OECD a implementovala většinu jeho doporučení. Založení České rozvojové agentury vedlo ke zvýšení koherence v programování a implementování rozvojové pomoci a ke snížení fragmentace jejího poskytování. Česká vláda přijala jasnou Koncepci rozvojové spolupráce pro roky 2010-2017, která je v souladu s trendy panujícími u tradičních poskytovatelů rozvojové pomoci. Koncepce snižuje počet cílových zemí, a umožňuje tak lepší zaměření a vyšší dosah poskytované pomoci. Koncepce také definuje sektorové priority, v nichž je česká zkušenost nejcennější (politická, ekonomická a sociální transformace, integrace do EU) a ve kterých mají české subjekty rozsáhlé know-how (vodohospodářství, zemědělství, zdravotní péče a energetika). Naopak Česká republika v současnosti nesplňuje svůj mezinárodní závazek týkající se podílu ODA na HND. Toto lze do velké míry přičíst ekonomické krizi a následným úsporným opatřením, které zavedla především vláda, jež nastoupila do úřadu v roce 2010. Na druhou stranu tento problém nemá jen Česká republika, ale je společný pro mnoho dalších zemí EU, zvláště pak pro ty ze střední a východní Evropy. Přesto by však česká vláda měla přistoupit k plnění závazku vyjádřeného v Koncepci rozvojové spolupráce, který slibuje zvyšování 10
Zdroj: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Letak_2012-12_k-Programu-technicke-asistence-v-oblastizahranicni-rozvojove-spoluprace-TA-ZRS.pdf
poměru ODA na HND o 0,01 procenta ročně, tak, aby mohly být mezinárodní závazky realisticky splněny alespoň ve střednědobém časovém horizontu. V souvislosti s programem Aid for Trade byly rovněž identifikovány určité problémy. V první řadě chybí programu celková strategie, která by jasně definovala cíle, priority a typy podporovaných aktivit a projektů. Zadruhé, program nespadá do působnosti České rozvojové agentury, ale zůstává řízen Ministerstvem průmyslu a obchodu. To přináší další výzvy v celkové koordinaci české rozvojové spolupráce. Zatřetí, velice limitovaný rozpočet, v současnosti ve výši přibližně 300 000 USD, realisticky neumožňuje přispívat ke smysluplné integraci cílových zemí do mezinárodního obchodu. Začtvrté, hodně projektů podpořených z tohoto programu nesměřuje ke zvyšování kapacity cílových zemí na zapojení se do mezinárodního obchodu. I když splňují širší definici Aid for Trade, je často těžké nalézt rozdíl mezi projekty podpořenými z tohoto programu a typickými projekty rozvojové spolupráce implementovanými nebo financovanými Českou rozvojovou agenturou. V neposlední řadě programu chybí širší publicita a v českém podnikatelském prostředí je prakticky neznámý. Lze tedy doporučit přijetí a řádnou implementaci národní strategie Aid for Trade, jež by řešila hlavní výtky vznesené v této studii. Co se týče obchodních režimů s cílovými zeměmi, zde je prostor pro dosahování výsledků na národní úrovni minimální, vzhledem k tomu, že se jedná o výlučnou pravomoc EU. Jediný způsob, jakým může Česká republika ovlivnit obchodní režimy s těmito zeměmi, je prostřednictvím práce v evropských strukturách a institucích. Toto je však také výhodou, jelikož vyjednávací síla EU je vůči těmto zemím vyšší. Tento fakt je prozatím opomíjen ze strany mnoha českých společností, které by se potenciálně mohly zajímat o rozvoj obchodních vztahů s určitou zemí. Provedený výzkum neukazuje silnou korelaci mezi poskytováním rozvojové pomoci a obchodním obratem s danou zemí. Navíc je v mnoha případech podstatná část dvojstranné obchodní výměny přímo napojena na poskytnutou pomoc. Programové země české rozvojové pomoci zůstávají naprosto marginálními vzhledem k celkovému objemu českého zahraničního obchodu. Z cílových zemí ODA byly novou exportní strategií definovány jako prioritní země pouze Srbsko, Vietnam a Etiopie. Z dlouhodobého hlediska je možno doufat, že přítomnost českých společností v cílových zemích povede k zintenzivnění ekonomických vztahů a zvýšení objemů obchodu. Vyžadovalo by to však silnější snahy vedoucí k rozvoji navazujících komerčních projektů, za rámec poskytnutí pomoci, která častokrát končí jako jednorázová snaha. Další důležitou výzvou pro český export je, vzhledem k důležitosti obchodu pro českou ekonomiku a zejména ve srovnání s většími členy EU, rámec jeho financování. Česká exportní banka a Exportní a garanční pojišťovací společnost disponují omezeným rozpočtem, který nedovoluje financování většího množství nových projektů v rozvojových zemích. Navíc se tyto instituce nespecializují na podporu exportu v prioritních zemích české rozvojové spolupráce. Česká republika postrádá specializovanou instituci, jakou jsou rozvojové banky existující v mnoha jiných rozvinutých zemích. Založení takové instituce by mohlo přispět k prozatím chybějícímu propojení mezi rozvojovou spoluprácí a zvyšováním objemu obchodu a
investic v cílových zemích. Rozvojová banka by kupříkladu mohla poskytovat počáteční kapitál pro společnosti v cílových zemích, jež by mohly v další fázi zaujmout české investory. Banka by také prostřednictvím úvěrů nebo poskytováním kapitálu mohla financovat aktivity navazující na projekty rozvojové spolupráce. Ve srovnání s jinými zeměmi střední a východní Evropy má Česká republika vcelku sofistikovaný a dobře zavedený systém podpory exportu. Jedinou viditelnou slabinou systému je rozdrobenost české ekonomické diplomacie ve třetích zemích. Jak pro české tak i zahraniční společnosti je těžké vyznat se v množství různých agentur jako jsou CzechTrade, CzechInvest, česká centra a obchodní sekce velvyslanectví. Existence více agentur komplikuje výměnu informací a vede k roztříštěnosti know-how a expertízy v daném teritoriu. Prvním krokem v této oblasti je spojení zahraničních zastoupení CzechTrade a CzechInvest. Následujícím logickým krokem by mělo být další zjednodušení a sjednocení ekonomické reprezentace. Vytvoření bližších obchodních vazeb s cílovými zeměmi české ODA je ohrožováno také jejich vnitřními problémy. Tyto země mají převážně nestabilní podnikatelské prostředí (včetně těžkopádných byrokratických procedur), široce rozšířenou korupci a nepotismus a často se měnící obchodní legislativu. Řešení těchto výzev by mohlo být jednou z hlavních priorit strategie programu Aid for Trade. Pro české malé a střední podniky je těžké proniknout na trhy cílových zemí ODA bez otevření obchodního zastoupení v dané zemi, což je ovšem finančně náročné. Otevírá se tak otázka, jestli by české oficiální zastoupení v dané zemi mohlo dělat více v oblasti podpory malých a středních podnikatelů, kupříkladu prostřednictvím poskytování zastoupení předtím, než je otevřena pobočka, případně prostřednictvím poskytnutí prostor pro rozběh aktivit. Objem obchodu mezi Českou republikou a většinou cílových zemí ODA (zvláště pak rozvojových) spíše zůstane poměrně nízký ve srovnání s obchodem a investicemi v rozvinutých zemích. Možnou výjimku představují, vzhledem k jejich růstovému potenciálu a předpokládané vyšší kompatibilitě s českou ekonomikou, země zahrnuté do nové exportní strategie. To však nevylučuje využití výsledků projektů rozvojové spolupráce v mnohem větší míře, než je tomu v současné době. Výkon českých společností v těchto projektech a reputace a kontakty, které si během jejich realizace vybudují, by mohly vést k vytvoření užších hospodářských vazeb, včetně rozvoje obchodních vztahů a vytváření investičních příležitostí. Toto by zároveň nepřímo přispělo k plnění Rozvojových cílů tisíciletí - jednoho z hlavních cílů české rozvojové pomoci. Příloha 1. Prioritní země s programem spolupráce
Sektory
Afghánistán
Životní prostředí Zemědělství
Ekonomický rozvoj (včetně energetiky) Bosna a Hercegovina
Životní prostředí Ekonomický rozvoj (včetně energetiky) Sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb) Zemědělství
Etiopie
Životní prostředí Sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb) Zemědělství
Moldavsko
Životní prostředí Sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb) Zemědělství
Mongolsko
Životní prostředí Zemědělství Sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb) Ekonomický rozvoj (včetně energetiky)
Zdroj: Koncepce ZRS 2010-2017
Příloha 2. Dvojstranná ODA Běžné ceny (miliony USD) Rok
2007
2008
2009
2010
2011
Sektor I. Sociální infrastruktura a služby
33,63
71,02
51,03
40,11
38,26
I.1. Vzdělávání
9,41
11,23
8,41
10,23
7,66
I.1.b. Základní vzdělávání
0,69
1,53
..
1,77
0,75
I.2. Zdraví
1,52
3,45
5,91
2,29
2,79
..
..
..
0,16
0,91
I.3. Populační politika a programování a Reprodukční zdraví
0,29
..
..
0,52
0,38
I.4. Dodávky vody a sanitace
3,34
5,89
6,25
6,94
8,09
16,61
46,06
27,43
17,32
15,94
3,2
5,43
2,13
7,17
8,39
I.5.b. Konflikt, mír a bezpečnost
13,41
40,63
25,3
10,15
7,56
I.6. Jiná sociální infrastruktura a služby
2,46
4,39
3,03
2,82
3,39
II. Ekonomická infrastruktura a služby
2,84
8,28
4,59
2,72
5,65
II.1. Transport & Doprava a uskladňování
0,87
0,99
2,94
0,5
1,24
II.2. Komunikace
0,05
0,18
0,06
0,09
0,02
II.3. Energetika
1,88
6,77
1,54
2
3,75
II.4. Bankovní a finanční služby
0,04
..
..
0,04
0,04
..
0,34
0,05
0,07
0,59
III. Výrobní sektory
6,57
9,46
8,15
7,61
6,56
III.1. Zemědělství, Lesnictví, Rybolov
3,48
4,86
4,6
4,86
5,77
III.2. Průmysl, Těžba a Stavebnictví
2,92
4,51
3,48
2,54
0,71
III.3.a. Obchodní politika a regulace
0,17
0,07
0,07
0,2
..
I.2.b. Základní zdraví
I.5. Vláda a občanská společnost I.5.a. Vláda a občanská společnost - obecně
II.5. Obchod a jiné služby
III.3.b. Turismus
..
0,02
..
0,01
0,08
5,24
2,91
2,41
2,17
2,57
48,28
91,67
66,17
52,61
53,04
VI. Materiální pomoc / Obecná programová podpora
..
..
0,03
0,37
..
VI.1. Obecná rozpočtová podpora
..
..
..
0,37
..
VI.2. Potravinová pomoc/pomoc v oblasti bezpečnosti potravin
..
..
0,03
..
..
11,33
1,2
3,07
..
..
5,41
5,09
4,41
7,03
3,97
IX. Nerozděleno/ Nespecifikováno
15,93
19,18
27,35
19,36
19,94
Celkem (V+VI+VII+VIII+IX)
80,95
117,14
101,03
79,37
76,95
IV. Multi-sektory / průřezová témata V. Sektory celkem (I+II+III+IV)
VII. Záležitosti spojené s dluhem VIII. Humanitární pomoc
Zdroj: OECD Stat Extracts
