Úvod... 9 Země, krajina, lid, sousedé... 9 ediční poznámka Tibeťané a jim příbuzná etnika čínského jihozápadu... 15

tibet:Sestava 1 8.2.11 15:10 Stránka 5

O bsa h

Úvod ........................................................................................ 9 Země, krajina, lid, sousedé ...................................................... 9 ediční poznámka .................................................................... 13 Tibeťané a jim příbuzná etnika čínského jihozápadu .......... 15 DĚJINY .................................................................................. 20 Od pravěku do konce 17. století .......................................... 20 Legendy, pověsti a poznatky archeologie ................................ 20 nezávislá tibetská říše tchupo a styky s tchangy (7.–9. století) ...................................................................... 23 Politické vakuum a rozvoj sektářství (9.–13. století) .............. 24 tibet – vazal Mongolů a říše Jüan (13.–14. století) .............. 25 Střídání dynastií a nové spojenectví s Mongoly za Mingů (14.–17. století) ................................................................ 27 Tibet – „protektorát“ říše Čchingů (18.–20. století) .......... 30 Snahy mandžuských vládců číny o kontakty s tibetem (do roku 1717) .................................................................. 30 Dobyvačná tažení čchingských vojsk a zřízení ambanátu (1718–1750) ...................................................................... 32 Prosazení mandžusko-čínské suzerenity nad tibetem (1751–1793) ...................................................................... 34 Mandžusko-čínská suzerenita nad tibetem (1793–1890) ...... 35 Younghusbandova vojenská expedice do Lhasy (1903–1904) ...................................................................... 36 Úsilí o udržení suzerenity čchingů nad tibetem (1906–1911) ...................................................................... 37 Období faktické nezávislosti Tibetu (1912–1949) .............. 39 Sinchajská revoluce (1911) a vznik čínské republiky (1912) .. 39 Pád ambanátu (1912), tibetsko-mongolská dohoda (1913) a dalajlamova Deklarace nezávislosti (1913) .................... 39 trojstranná konference o tibetu v Simle (1913–1914) .......... 40 (5


Zvýšený zájem Kuomintangu o tibet ...................................... 42 Projevy tibetské nezávislosti .................................................. 43 Tibet – „neoddělitelná část“ Čínské lidové republiky (1949) .............................................................................. 45 události v tibetu v letech 1949–1951 .................................. 45 čínsko-tibetská dohoda z roku 1951 ...................................... 46 Ústava čLr (1954) a čínsko-indická dohoda o tibetu (1954) ................................................................ 47 Přípravný výbor tibetské autonomní oblasti (1956) .............. 48 Protičínské povstání ve Lhase (1959) .................................... 50 Život Tibeťanů doma i v exilu (1959–2010) ........................ 53 tibetská exilová vláda v indii (1959) ...................................... 53 Léta 1960–1963 a zrod exilové ústavy tibetu (1963) ............ 54 Léta 1964–1968 a důsledky čínské „kulturní revoluce“ .......... 57 Léta 1976–1986 a mírná liberalizace ...................................... 58 Léta 1987–1989 a nobelova cena míru pro dalajlamu .......... 60 Posledních 20 let (1990–2010) .............................................. 61 Výhled do budoucna čínsko-tibetských vztahů ...................... 65 Duchovní svět Tibeťanů ........................................................ 68 Školy tibetského buddhismu .................................................. 68 hnutí rime .............................................................................. 75 Společné rysy tibetských náboženských škol .......................... 76 Projevy buddhismu v umění .................................................. 77 Prvky sexuality v tibetském buddhistickém umění ................ 78 Morální a etické zásady tibetského buddhismu ...................... 79 tibetský buddhistický kánon Kandžur a Tandžur .................... 79 Svět tibetského buddhismu .................................................... 81 Dalajlamové a pančhenlamové ................................................ 83 Dalajlamové 1.–14. ................................................................ 84 Pančhenlamové 1.–10. ............................................................ 88 Případ 11. pančhenlamy – volba dalajlamy a vlády čLr ........ 90 Z dějin objevování a poznávání Tibetu ................................ 94 Cestovatelé a objevitelé ........................................................ 94 Katoličtí misionáři v Tibetu (17. a 18. století) .................. 100 Jezuité (17. století) .............................................................. 100 Kapucíni (18. století) ............................................................ 103 Zrození oboru tibetologie v 19. století .............................. 107 Kőrösi Csoma Sándor (1784–1842) ...................................... 107 6)


heinrich August Jäschke (1817–1883) ................................ 110 Měření času u Tibeťanů ...................................................... 115 tabulka tibetského kalendáře .............................................. 117 Literatura k tématu .............................................................. 120 ChrONOlOgICKé TabulKY ............................................ 121 ChrONOlOgIe vláDCů .................................................. 121 Světské dynastie a vlády .................................................... 121 Legendární vládcové (3. století před Kr.–7. století po Kr.) .............................. 121 Panovníci tibetské říše do jejího rozpadu (7.–10. století) .... 122 „Místokrálové“ za Mongolů a jejich dynastie Jüan (1249–1358) .................................................................... 123 Ústřední tibetská vláda ve Lhase (1679–1959) .................... 125 Tibetští hierarchové ............................................................ 132 Sakjapovci ........................................................................ 132 Karmapovci ...................................................................... 133 Gelugpovci (dalajlamové, pančhenlamové, gandän-thipové) .......................................................... 134 relevantní čínské dynastie a vlády .................................... 139 čínské dynastie (618–1911) ................................................ 139 Mandžuští císařové dynastie čching (1644–1911) .............. 139 Mandžuští ambani (místodržící) ve Lhase (1727/50–1912) .............................................................. 139 čínská republika (od 1912) .................................................. 141 čínská lidová republika (od 1949) ........................................ 141 Literatura k tématu .............................................................. 141 Základní historický přehled (7.–21. století) ...................... 143 Literatura k tématu .............................................................. 156 Česko-tibetské vztahy ........................................................ 157 encyklopedické heslo .......................................................... 161 Památná místa tibetského buddhismu v Tibetu i za hranicemi .................................................................. 169 Tibetologie ve světě a u nás .............................................. 171 Jazyková první pomoc ........................................................ 173 Fráze v tibetštině .................................................................. 173 (7


Malý česko-tibetský slovníček .............................................. 173 Malý výkladový slovníček tibetských a méně obvyklých výrazů .............................................. 176 Doporučená literatura ........................................................ 183 Seznam zkratek .................................................................. 186


Z dě ji n ob jev o v án í a po zn á v án í T ib et u

Cestovatelé a objevitelé nepřístupnost území tibetu odděleného od ostatního světa strmými horskými hřebeny živila odedávna v lidských myslích nejpodivnější představy o tajemstvích, jež tibetská náhorní plošina, nazývaná „Střechou světa“, v sobě skrývá. Zároveň v lidech rozněcovala touhu po poznání této tajuplné země, spojovanou nezřídka s prožitkem nečekaných dobrodružství. Do evropy pronikly první zprávy o tibetu až ve 13. století v době pobytu a cest Marka Pola v číně. to mnohem dříve o tibetu věděli staří číňané, ba i antičtí Řekové a Římané. číňané znali tibet (Tchupo), se kterým odedávna sousedili, díky četným diplomatickým stykům, vojenským tažením, čilému obchodu a v neposlední řadě i pronikání čínského buddhismu do země. V čínštině tak existuje relativně nejvíce zpráv o tibetu zejména od dob dynastie tchang v 7. století a posléze se s nimi setkáváme v análech každé z následných dynastií. Antičtí autoři znali tibet pod názvem Bautoi, respektive Bautae, odvozeným z jména Bö (psáno Bod), jak tibeťané sami svou zemi nazývají. Z téhož kořene pochází i staroindický název tibetu Bhóta. tibet již odnepaměti navštěvovali také početní bezejmenní cestovatelé a poutníci ze sousedních zemí – z indie, nepálu, Bhútánu, Sikkimu, Kašmíru a z krajin Vnitřní Asie až po Mongolsko a Burjatsko na severu. někteří z nich se tam usazovali anebo jeho krajem jen procházeli za jinými cíli. Šlo by jistě o dlouhou řadu jmen, kdyby nám tito lidé o svých poznatcích o této zemi zanechali nějaké písemné svědectví. evropskému objevování tibetu předcházelo evropské objevování Mongolska sjednoceného ve 13. století za čingischána (1206–27), jehož říše sahala od břehů Pacifiku až do střední evropy. Snahy papežů a francouzských králů o navázání spojenectví s Mongoly proti Saracénům okupujícím Svatou zemi byly u základů 94)


misijních a diplomatických cest papežských legátů k mongolským chánům: Giovanniho dal Piano dei Carpini (1182–1252), Willema ruysbroecka († okolo 1270) a Giovanniho de Montecorvino (1247–1328). První zprávy o tibetu přinesli do evropy až proslulý Benátčan Marco Polo (1254–1324) a italský františkán s českými kořeny odorico de Pordenone (1286–1331), u nás známý jako „bratr oldřich, čech z Furlánska“. ten byl nejspíš vůbec prvním evropanem, který na zpáteční cestě z číny do evropy procházel nejvýchodnějšími okraji tibetu, o němž ve svém cestopise Odorichus de rebus incognitis (1330) podal poučnou zprávu. Po něm zůstala evropa dalších 300 let bez jakýchkoli zpráv o tibetu z pera očitého svědka či návštěvníka. Až ze 17. století máme první autentickou informaci o tibetu, pocházející od portugalského jezuity Antonia de Andrade (1580–1634), který o svém misijním působení v Cabrangu (západní tibet) roku 1625 vydal spis Novo Descobrimento do Gram Cathayo, ou reinos de Tibet (Lisabon 1626). Po de Andradem následovali dva jezuitští páteři, rakušan Johannes Grueber (1623–1688) s Valonem Albertem d’orville (1621–1662), kteří cestou z Pekingu do ágry jako první evropané vkročili roku 1661 do Lhasy (viz Iter e China in Mogor v A. Kircherově China Illustrata, Amsterdam 1667). V 18. století je následovali italský jezuita ippolito Desideri (1684–1733), autor Notizie istoriche del Thibet e memorie de viaggi e missione ivi fatta (1728; česky vyšlo pod názvem Cesta do Tibetu, Praha 1976, 2001), kapucíni Domenico da Fano (1674 až 1728), autor Breve relazione del Regno del Tibet (1713), a Francesco orazio della Penna di Billi (1680–1745), který stál v čele kapucínské misie ve Lhase celých 16 let. Della Penna je autorem rukopisného tibetsko-italského slovníku (1732, později přeložen a vydán jako A Dictionary of Bhotanta, or Boutan Language, Serampore 1826). Jiný italský kapucín Cassiano Beligatti da Macerata (1718–1791) zanechal o svém pobytu ve Lhase cenný „Deník“ (Giornale), vydaný však až v letech 1901–1902. týž je autorem Alphabetum Tangutanum sive Tibetanum (roma 1773). ovšem katolickým misiím se budeme podrobněji věnovat níže, ve zvláštní kapitole. V 18. století pobýval v tibetu rovněž holanďan Samuel Van de Putte (1690–1745), který v letech 1725–37 jako první evropan (95


prošel ze Sikkimu přes Lhasu do Pekingu a toutéž trasou zpět. Zanechal o tom jen rukopisné cestovní zápisky s cennými mapkami jižních částí tibetu a řeky Cangpo. Dalšími dvěma evropskými návštěvníky tibetu byli britští koloniální úředníci George Bogle (1746–1781), jehož Narrative of the Mission of George Bogle to Tibet vyšlo v Londýně (1876), a Samuel turner (1749–1802), který o své cestě do pančhenlamova sídla v tašilhünpu vydal rozsáhlý cestopis An Account of an Embassy to the Court of the Teshoo Lama in Tibet (London 1800). 19. století je pak možno nazvat „zlatou dobou“ v dějinách objevování a všestranného poznávání tibetu – zeměpisného, geologického, etnografického, náboženského ad. Zároveň bylo i dobou zrodu vědního oboru tibetologie jako discipliny zkoumající jazyk, dějiny, písemnictví, náboženství, filozofii a další stránky bohaté hmotné a duchovní kultury tibetu (viz níže). na samém prahu 19. století stojí ještě dva britští cestovatelé-dobrodruzi: thomas Manning (1772–1840), který se jako první Angličan v letech 1811–12 dostal do Lhasy a setkal se tam s mladičkým 9. dalajlamou Lungtoggjamcchem (1806–1815). Viz jeho The Journey of Thomas Manning to Lhasa, London 1876, a William Moorcroft (1770–1825), který prováděl spolu s geologem G. trebeckem průzkum tzv. Malého tibetu, tj. Ladaku, jakož i údolí Jarlung, kolébky tibetské civiliazace (Travels in the Himalayan Provinces of Hindustan and the Punjab, London 1841). K poznání obou břehů řeky Cangpo od Lhacedzongu do Cethangu přispěl spis bengálského lingvisty Sarata čandra Dáse (1849–1917) Journey to Lhasa and Central Tibet (London 1902). o geologický, ale také etnografický průzkum tibetu se zasloužili čtyři sourozenci Schlagintweitové: herman (1826–1882), Adolf (1829–1857), robert (1833–1885) a emil (1835–1904). Dále náš krajan, moravský paleontolog Ferdinand Stoliczka (1838–1874), maďarský zeměpisec a geolog Lóczy Lajos (1849–1920), rodák z Prešpurku (Bratislavy), a indičtí pandité-výzkumníci nain Singh (asi 1825–1882) a Kishen Singh (1840–1921). o pokračování v díle katolických misionářů v tibetu (viz níže) se v 19. století zasloužili dva francouzští lazaristé Joseph Gabet (1808–1853) a evariste-régis huc (1813–1860), kteří v roce 1846 krátce pobývali ve Lhase (Souvenirs d’un voyage dans la Tartarie 96)


et le Thibet pendant les années 1844, 1845 et 1846; č. Cesta do Lhasy, Praha 1971, a Putování Tibetem l. P. 1845–1846, Praha 2002). Ve východním tibetu na jejich úsilí navázal další Francouz Auguste Desgodins (1826-1913), který se významně zasloužil o hydrologický, orografický a botanický výzkum pramenné oblasti Dlouhé řeky, Mekongu a Salvinu (La Mission du Thibet de 1855 à 1870, Verdun 1872). Vlastními zeměpisnými výzkumnými cestami se proslavili Pierre-Gabriel Bonvalot (1853–1933), provázející jako vědecký spolupracovník vévodu henriho d’orléans při jeho cestě napříč Asií z taškentu do hanoje (De Paris au Tonkin à travers le Tibet inconnu, Paris 1982). Jinou trasou napříč tzv. Vysokou Asií kráčeli kartografové Jules Léon Dutreuil de rhins (1846–1894) a Fernand Grenard (1866–1922; Mission scientifique dans la Haute-Asie, Paris 1897–98). Plejádu známých ruských cestovatelů a výzkumníků tibetu představuje v 19. století mnoho zvučných jmen zeměpisců, etnografů, botaniků: Grigorij n. Potanin (1835–1920) se ženou Aleksandrou (1843–1893; Tangutsko-Tibetskaja okraina Kitaja i Centraľnaja Mongolia, 2 sv. (St. Petěrburg 1893); generál nikolaj M. Prževalskij (1839–1888, Iz Zajsana čerez Chami v Tibet i verchovija Želtoj reki, St. Petěrburg 1883); Michail V. Pěvcov (1843 až 1902; Trudy Tibetskoj ekspedicii 1889–90 gg., 3 sv., St. Petěrburg 1892–96), Vsevolod i. roborovskij (1856–1910, Trudy ekspedicii RGO po Centraľnoj Azii v 1893–95 gg., 3 sv., St. Petěrburg 1899–1901); Pjotr K. Kozlov (1863–1935; Po Mongolii i Tibetu, St. Petěrburg 1913) a mnozí další. Poněkud odlišnou, neméně však významnou byla cesta a pobyt burjatského jazykovědce a etnografa Gonbožaba Cebekoviče Cybikova (1873–1930) ve Lhase v letech 1899–1902. ten zastihl tibet v sám předvečer britské vojenské expedice do Lhasy v letech 1903–04, ohlašující zánik tradičních struktur tibetské společnosti (Buddist palomnik u svjatyň Tibeta, Petrograd 1919; č. Cesta k posvátným místům Tibetu, Praha 1987, 2001). na přelomu 19. a 20. století a v první jeho polovině v tradici odkrývání tajemství, problémů a krás tibetu pokračovali a k všestrannému obohacení našich vědomostí o této zemi přispěli zej(97


ména tito badatelé a výzkumníci (s uvedením některých jejich prací): americký historik a diplomat William Woodville rockhill (1854–1914), The Land of the Lamas (new York 1891); britský archeolog Sir Marc Aurel Stein (1862–1943), Innermost Asia, 4 sv. (oxford 1928–29); již několikrát zmíněný britský cestovatel Sir Francis edward Younghusband (1863–1942), The Wonders of the Himalaya (London 1924); proslulý švédský cestovatel, výzkumník a publicista Sven Anders hedin (1865–1952), Southern Tibet, 9 sv. (Stockholm 1917–22); japonský buddhistický mnich ekai Kawaguchi (1866–1945), Three Years in Tibet (Adyar, Madras 1909); francouzská spisovatelka a tibetoložka Alexandra David néel (1868 až 1969), Souvenirs d’une Parisienne au Thibet (Pékin 1925), My Journey to Lhasa (London 1927); britský výzkumník Frederick Marshman Bailey (1883–1967), No Passport to Tibet (London 1957); britský diplomat eric teichman (1884–1944), Travels of a Consular Officer in Eastern Tibet (Cambridge 1922). Dále to byli Joseph Francis Charles rock, The Life and Culture of the China-Tibet Borderland (1963); Jean Marquès-rivière, A l’ombre des monastères thibétains (Paris 1930); Jurij nikolajevič rerich (George de roerich), Trails to inmost Asia (new haven, Conn. 1931); Peter Fleming, News from Tartary. A Journey from Peking to Kashmir (London 1936); Suydam Cutting, The Fire Ox and Other Years (new York 1940); herbert tichy, Zum heiligsten Berg der Welt (Wien 1937); theos Barnard, Penthouse of the Gods. A Pilgrimage into the heart of Tibet and the sacred city of Lhasa (new York 1939); tibetolog Giuseppe tucci, A Lhassa e oltre. Diario della spedizione nel Tibet (roma 1950); Fosco Maraini, Segreto Tibet (Firenze 1951; č. Skrytý Tibet, Praha – Litomyšl 2005); ernst Schäfer, Unbekanntes Tibet. Durch die Wildernisse Osttibets zum Dach der Erde. Tibet Expedition 1934–36 (Berlin 1937); heinrich harrer, Sieben Jahre in Tibet. Mein Leben am Hofe des Dalai-Lama (Wien 1952; č. Sedm let v Tibetu, Praha 1970, 2010), podle této předlohy vznikl i populární film s Bredem Pittem v hlavní roli; Lowel thomas, Out of this World. Across the Himalaya to forbidden Tibet (new York 1950); Allan Winnington, Tibet. Record of a Journey (new York 1957). Z českých badatelů to byli zejména filmový režisér Vladimír Sís (1925–2001) a kameraman Josef Vaniš (1927–2009), kteří o svém 98)


putování po s’čchuansko-tibetské magistrále a o pobytu ve Lhase roku 1954 natočili unikátní barevný dokumentární film Cesta do Lhasy a napsali knihy Der Weg nach Lhasa. Bilder aus Tibet (Praha 1956), On the Road through Tibet (London 1956), Země zastaveného času (Praha 1959) a Vzpomínka na Tibet (oslo – Praha 1997).

(99

Úvod... 9 Země, krajina, lid, sousedé... 9 ediční poznámka Tibeťané a jim příbuzná etnika čínského jihozápadu... 15

Recommend Documents