úvahy z èeské & a dopisy slovenské Vídnì a okolí

Hudební kultura vídeòských Èechù V sobotu 17. února 2007 poøádal Akademický spolek a Èeské srdce – ústøedí pøednášku Z historie èeskovídeòské hudby. Hlavním tématem pøednášky byla hudební kultura vídeòských Èechù v období 1840-1940. Pøednášející, muzikolog Mgr. Viktor Velek, je absolventem Masarykovy univerzity v Brnì a univerzity ve Vídni. V souèasné dobì skládá rigorózní zkoušky a pracuje na disertaèní práci. Mgr. Viktor Velek zahájil pøednášku netradièním zpùsobem. Položil publiku dvì otázky: 1) Jaké jubileum se vztahuje k roku 2007? 2) Co se vybaví pod pojmem èeská hudba a Vídeò?

Naše pou knihou nám nepochybnì pøinese poznání, že nejde jenom o popis izolovaného prostoru èeských zemí a pojetí vývoje, jak bylo v našem èeském prostøedí vìtšinou dosud chápáno. Døíve byl pøi bádání a v odborných publikacích kladen dùraz zejména na ty etapy našich dìjin, které byly považovány za významné. Ostatní byly mnohdy odsunovány do pozadí, opomíjeny. Encyklopedie knihy naopak vše zaøazuje do èasových, mezinárodních, kulturních, spoleèenských i oborových a mezioborových souvislostí. Dostává se nám tak zcela nového pohledu, jenž u nás dosud v takovéto podobì a zpracování chybìl. Podìkování za tento nezvyklý a pro nás velmi potøebný pohled patøí autorovi knihy Petru Voitovi. Velmi silnì pocítíme, že jsme byli souèástí vývoje Evropy i svìta, zejména vývoj v evropském prostoru se nás velmi silnì dotýkal, nepøetržitì nás ovlivòoval. Poutníka pøi jeho cestì za poznáním jistì bude napadat mnoho souvisejících otázek. Souèástí encyklopedie jsou proto i propracované a bohaté možnosti vyhledávání: oborovì øazený hesláø, jmenný a vìcný rejstøík, rejstøík citovaných tiskù, soupis odborné literatury a obrazového doprovodu. Samotné rejstøíky zabírají 305 stran. Jaká by to však bylo hledání v labyrintu knihy, kdybychom si nemohli prohlédnout a vychutnat alespoò zlomek z výtvarného bohatství, jež kniha lidem v minulosti pøinášela? Obrazový doprovod tvoøí 500 èernobílých snímkù pøímo u jednotlivých hesel a 100 barevných obrazových pøíloh, ilustrujících jednotlivá údobí dìjin knihy – vìtšina z nich je u nás publikována vùbec poprvé. Encyklopedie knihy je urèena nejenom odborníkùm z knihoven, archivù, muzeí èi odborníkùm polygrafickým, ale mùže sloužit také jako uèebnice zmínìných oborù a pøiblíží pestré dìjiny knihy i laikùm. Jak tomu u encyklopedií bývá, není urèena k souvislému ètení, nýbrž k postupnému studiu, hledání a nalézání dosud netušených informací a souvislostí v tajemných dìjinách knihy, které prezentuje v neobvykle širokých historických a spoleèenských souvislostech. Mám zvláštní, pro nìkoho možná nepøíliš pochopitelný zvyk. Každou novou knihu, jež se mi dostane do ruky, nejprve oèichám. Nová kniha mi voní svìtem barev, papíru, knihaøských lepidel a tiskaøských strojù, o jejichž dnešních rychlostech se našim pøedkùm, popisovaným v Encyklopedii knihy, nezdálo ani v tìch nejodvážnìjších snech. Pøesto je pou po stopách minulosti knihy pro souèasníka velmi pouèná – je pøivonìním ke kouzelnému a neopakovatelnému svìtu tištìné knihy. Helena Stejskalová

z èeské&a dopisy slovenské Vídnì a okolí úvahy

nulosti se i dnes s úctou skláníme, studujeme je, hledáme a nalézáme v nich inspirující myšlenky. Kniha je pamìtí lidstva. Encyklopedie knihy, kterou na sklonku minulého roku vydalo nakladatelství Libri, je oslavou knihy. Jejím podtitulem je Starší knihtisk a pøíbuzné obory mezi polovinou 15. a poèátkem 19. století. Encyklopedie se zabývá všemi oblastmi, které v Èechách i ve svìtì v tomto období souvisely s obsahem i formou knihy – výrobou i distribucí ruènì tištìné knihy (papír, písmo a písmolijectví, grafické techniky, knižní dekor a ilustrace, knižní vazba, ilustrátoøi a kartografové, tiskaøi, knihkupci a nakladatelé, žánry a formy vydání). Nezapomeòme na dùležité údaje o knize: Jejím autorem je Petr Voit. Sazbu provedl Lubomír Kuba, Grafické studio Klíè, obálku a grafickou úpravu vytvoøil Pavel Rajský. Vytiskly a v tuhé vazbì V8 knihu svázaly Tlaèiarnì BB spol. s r. o. v Banské Bystrici. Rozsah knihy èiní 1 350 stran, obsahuje 2 420 hesel, z nichž 1 371 je povahy biografické, 922 vìcné a 127 geografické. Za zmínku jistì stojí i hmotnost knihy: cca 5,5 kg. Významu této knihy neporozumíme v plnì šíøi hned, na první pohled a po prvním prolistování. Nejlépe ji pochopíme, vyhradíme-li si na ni èas, odložíme každodenní spìch, soustøedíme se na ni plni oèekávání. Nalistujeme nìkteré z hesel a v tomto okamžiku se staneme poutníky putujícími po stopách vùnì tiskaøské èerni, knihaøských lepidel i potahových kùží, starých tiskaøských a knihaøských lisù… Budeme objevovat dosud neznámé a nepoznané … Naše pou bude dlouhá. S úžasem zjistíme, že vysvìtlení jednotlivých hesel je podáno v pøekvapivé bohatosti a šíøi, obsahuje mnoho pøímých odkazù na další, související hesla. A my – zvídaví poutníci, ètenáøi – pokraèujeme v cestì, zapomínáme na ubíhající èas a jsme plnì vtaženi do pøíbìhu knihy. Pøi svém pátrání zjistíme, že souèástí výkladu pojmù jsou i uvedené prameny profesní mluvy. Nechybí ani rozsáhlý seznam použité literatury, kterým je doplnìno každé zaøazené heslo. Nám, nenasytným poutníkùm toužícím dozvìdìt se ještì mnohem více, je kompasem urèujícím smìr dalšího hledání. Celkovì bylo v oblasti použité literatury shromáždìno úctyhodných 6 000 odborných titulù. Výklad obsahuje i pøesahy do období støedovìku, pøípadnì druhé poloviny 19. století, a to v pøípadech, kde je to vzhledem k pochopení souvislostí nezbytné. To je samozøejmì chvályhodné, nebo pøi svém pátrání v minulosti nechceme a ani nemùžeme žádnou vývojovou etapu posuzovat oddìlenì, bez historické a odborné návaznosti.

Pouèil potom publikum o tom, že si v roce 2007 pøipomínáme sto let od založení Pìvecké župy vídeòské, tj. organizace sdružující vìtšinu èeskovídeòských pìveckých sil. Na druhou otázku se potom vztahovala jeho pøednáška, ve které srovnával tradice s tím, co naší pozornosti uniká. Pøednáška sestávala z nástinu nejdùležitìjších hudebních událostí a pøedstavení nìkolika významných hudebních osobností. Pøednášející se nejdøíve vìnoval èeským prvkùm v hudební kultuøe Vídnì od nejstarších dob. Politicko-kulturní rivalství už bylo obsaženo v písních minnesängrù. Již ve støedovìku docházelo k migraci hudebníkù a èeští hudebníci pùsobili ve šlechtických kapelách a u dvora. Pøednášející vychází z teze, že Tschechen in Wien je

#!

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

#"

oznaèením pro hudebníky èeského pùvodu, kteøí však byli kosmopolitními typy a vlastenecky se ještì necítili. Oznaèení Wiener Tschechen pak platí pro generace ovlivnìné myšlenkou národního obrození a uvìdomìní si národní identity. Pøednášející pøedstavil dále oblasti, kde bychom mohli v minulosti najít èeský hudební živel ve Vídni. Jsou to jednak kapely, jak dvorské, tak šlechtické, vídeòská divadla, sezónní hudebníci v lokálech a zábavních podnicích a pedagogové, nástrojáøi, hudební teoretici nebo vojenští kapelníci. V pøestávce pøednášející poskytl zájemcùm komentáø k vystaveným cenným archiváliím, které našel v notovém archivu Lumíra, jako pamìtní knihy, zápisy ze schùzí, knihy novinových výstøižkù, èestné diplomy E. Zwacka, notové ukázky a další. Zájem posluchaèù byl vysoký. Zvláštní pozornost vìnoval pøednášející kostelùm, ve kterých pùsobili napø. Josef Ferdinand Kloos, Robert a František Volánkovi, Arnošt Förchgott Tovaèovský, Alois Alexander Buchta, František Pivoda, Jaromír Herle a další. Za kolébku èeského hudebního života ve Vídni však oznaèil pøednášející vídeòské lokály, které sloužily jako centra vybavená èeským tiskem a sály pro divadlo a hudební produkci. Nìmecká Vídeò èasto nesla nelibì rozvoj èeského spolkového života v šedesátých letech 19. století. K tomu nám pøednášející pøeèetl nìkolik vzpomínek Hynka Vojáèka, který pobýval ve Vídni v roce 1945. Potom, co opadla naivní pøedstava o slovanské vzájemnosti, dochází k úzké kooperaci s partnerskými organizacemi v Èechách a na Moravì. Snaha o institucionální spojení byla dovršena rokem 1907, kdy vznikla Pìvecká župa vídeòská. Podnìtem k založení byl úspìch „Bendlovy oslavy“, kde vystoupilo 400 èeskovídeòských pìvcù, pøed 2 500 diváky. K úpadku èeskovídeòské hudby pøispìly dvì svìtové války, následované remigraèními vlnami. Zvláštní pozornost vìnoval pøednášející hudební osobnosti J. B. Foerstera, od nìhož jsme si vyslechli dvì hudební ukázky – sbory Velké širé rodné lány a Pražské zvony.

Pøednášející Mgr. Viktor Velek zaujal posluchaèe krásným projevem a vysokou odborností. Pøislíbil, že pøi své pøíští návštìvì v A. S. obrátí pozornost hudebním ukázkám svatováclavským, ponìvadž toto období musí být probráno ve zvláštní pøednášce. dr. Helena Klein-Watryczová, M. A., pøedsedkynì A. S.

Prezentace knihy Vídeòští Èeši 1945-2005 na pùdì Masarykovy univerzity v Brnì

Dne 12. prosince 2006 se na pùdì rektorátu Masarykovy univerzity v Brnì konala prezentace knihy Vídeòští Èeši 1945-2005. K dìjinám národnostní menšiny (Die Wiener Tschechen. Zur Geschichte einer Volksgruppe). Prezentace se konala ve spolupráci s Èeským kulturnìhistorickým centrem a Kulturním klubem Èechù a Slovákù v Rakousku jakožto zástupcem rakouské strany a Historickým ústavem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Maticí moravskou a v neposlední øadì také Výzkumným støediskem pro dìjiny støední Evropy: prameny, zemì, kultura coby èeskými hostitelskými institucemi. Prezentaci knihy o dìjinách èeské menšiny v Rakousku zahájil profesor Jiøí Malíø z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Hovoøil nejen o dìjinách vídeòských Èechù, kteøí v komplikované historii støední Evropy 20. století pøedstavovali osobitý a svým zpùsobem velmi specifický fenomén. Zamìøil se také na souèasnou úroveò spolupráce mezi historickými pracovišti pùsobícími na Masarykovì univerzitì a rùznými partnerskými institucemi v sousedním Rakousku. Vyzdvihl intenzifikaci a prohloubení spolupráce, které zaznamenáváme v posledních letech a které v roce 2006 vyvrcholilo napøíklad udìlením Zlaté medaile Masarykovy univerzity zakladatelce a dlouhodobé øeditelce vídeòského institutu Janineum, paní Lonny Glaser z Vídnì, slavnostním pøedáním èestného doktorátu Masarykovy univerzity rakouskému historikovi profesoru Thomasi Winkelbauerovi, který se zabývá støedoevropskými dìjinami raného novovìku, anebo vydáním publikace Tschechen und Österreicher – gemeinsame Geschichte, gemeinsame Zukunft, kterou vydala Matice moravská spoleènì s výše zmínìným institutem Janineum (profesor Malíø pøitom skromnì zamlèel udìlení Gindelyho ceny, kterou on sám pøed nìkolika týdny obdržel za své dlouholeté pùsobení na poli výzkumu èesko-rakouských politických dìjin 19. a 20. století). Prezentaci knihy Vídeòští Èeši na pùdì Masarykovy univerzity tedy lze považovat za další krok v dlouhém spoleèném putování støedoevropskými dìjinami. Dále se slova ujali všichni ètyøi vydavatelé pøedstavovaného dvojjazyèného sborníku. Jana Stárková pøiblížila celý projekt, jeho jednotlivé aspekty, a také posluchaèe v hrubých obrysech seznámila s pováleènými dìjinami èeské menšiny ve VídPrezentaci zahájil prof. Jiøí Malíø z Historického ústavu FF MU v Brnì

Editoøi sborníku (zleva Jiøí K. Kroupa, Marie Brandeisová, Jana Stárková a Helena Baslerová)

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

ni a v Rakousku. Helena Baslerová navázala na její slova struènou prezentací vydavatelských institucí, pøedevším Kulturního klubu Èechù a Slovákù v Rakousku. Marie Brandeisová se zamìøila na jeden z mnoha dílèích aspektù èeského spolkového a kulturního života ve Vídni, a sice na hudební život. Na závìr potom vystoupil Jiøí K. Kroupa, jenž knihu pøipravoval do tisku ze strany pražského nakladatelství Koniasch Latin Press. Seznámil pøítomné se svou vlastní zkušeností s prací na tomto materiálu a také se svou osobní interpretací pomìrù v èeské historiografii. Jak již bylo uvedeno, kniha je vydána jako dvojjazyèný sborník, sestavený spíše z kratších pøíspìvkù. První èást knihy je koncipována v nìmeckém jazyce, ve druhé èásti (od strany 271) se jednotlivé pøíspìvky opakují v èeštinì. Kniha je rozèlenìna do ètyø základních èástí. První z nich se vìnuje integraci, asimilaci, emigraci a reemigraci, tedy nejdùležitìjším otázkám života Èechù ve Vídni a v Rakousku. Mezi autory pøíspìvkù této èásti sborníkù se ètenáø vedle Jany Stárkové mùže setkat napøíklad také se jménem Ivana Medka, známého redaktora Hlasu Ameriky a pozdìjšího kancléøe prezidenta Havla, anebo se jménem Dagmar Vanìèkové, znalkynì dìjin Charty 77 a zároveò i života Èechù ve Vídni. Opomenout nelze ani další autory: Heinze Ticheho, Vìru Mayerovou, Ivu Heroldovou. Druhá èást pøedstavované publikace je zamìøena na problematiku institucionálního a spolkového života vídeòských Èechù. Ze statí autorù, mezi nimiž jsou zastoupeni Helena Baslerová, Marie Brandeisová, Ota Èeška, Vìra Bìhalová, Miroslav Brožík, Helena Klein-Watryczová, Miroslav Hošálek, Ota Koutný, vyplývá váha, kterou pøedstavitelé èeské menšiny ve Vídni této èinnosti dávají. Snad proto, že právì spolková èinnost èinní z individuálních osob obec a komunitu. Ve tøetím oddíle knihy jsou soustøedìny èlánky vìnované hlubší analýze kulturního života vídeòských Èechù, totiž jejich aktivitám v oblasti divadla, hudby a filmu. Svými pøíspìvky se zde uplatnili Gero Fischer, Marie Brandeisová, Ludvík Kavín nebo herec Pavel Landovský. Závìreèná èást knihy potom hovoøí o dalším významném fenoménu života vídeòských Èechù, kterým je jazyk a jeho uplatnìní nejen v bìžném životì, ale také v publikaèní a literární èinnosti. Není proto divu, že se zde nad rolí vídeòské èeštiny zamysleli napøíklad Stanislava Kloferová, Gero Fischer, Pavel Kohout, Marie Brandeisová, Jana Stárková nebo Helena Baslerová.

Prezentace probìhla v pøíjemném prostøedí rektorátu Masarykovy univerzity v Brnì

Zájem vzbudily i další publikace Kulturního klubu

##

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Kniha Vídeòští Èeši 1945-2005 dobrým zpùsobem ozøejmuje základy pùsobení èeské národní menšiny v nìkdejší metropoli støedoevropské monarchie v prùbìhu druhé poloviny 20. století. Vzhledem k uvedené informaci, že jde o první svazek pøipravované øady, se navíc zájemci mohou tìšit na další prohloubení shromáždìných informací. Prezentace této publikace na pùdì Masarykovy univerzity prokázala, že jde o živé téma i v souèasném kontextu èesko-rakouských vztahù a jejich historie. Mezi publikem to dosvìdèovala i pøítomnost zástupcù mladé studentské generace. Prezentace knihy Vídeòští Èeši byla ze strany Masarykovy univerzity i další pøíležitostí, jak vyjádøit podìkování jedné z vydavatelek, Dr. Janì Stárkové, za její mnohaletou aktivitu na poli èesko-rakouské spolupráce ve vìdì a kultuøe, jíž se v devadesátých letech minulého a na poèátku nynìjšího století vìnovala jako vedoucí brnìnské poboèky Rakouského ústavu pro jihovýchodní a východní Evropu. TomᚠKnoz Pozn. redakce: Doc. dr. TomᚠKnoz: historik, specializace raný novovìk. Èlen øady vìdeckých komisí, pùsobí v Historickém ústavu Masarykovy univerzity a je souèasnì prodìkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brnì.

Na Hromnice o Homolku více! Zdenek Homolka se 2. února dožil 70 let. Je miláèkem nás Omladináøù – je to nᚠbohém, básník, dobrodruh a snílek, který už nìkolik let režíruje pøedstavení Vlastenecké omladiny a poøizuje profesionální kulisy a plátna. Omladina mu za jeho péèi a osobitý humor podìkovala pøi oslavì 10. února ve velké klubovnì èeské školy speciálním programem. Zaznìla na nìm také píseò z posledního Zden-

kova autorského divadla Tenkrát v San José s novým textem. Kdo znáte melodii Glory, glory, halleluja, zazpívejte si ji v duchu na Zdenkovu poèest: A žije, radostnì a dlouho! Jsi nᚠklaun, co smutnou má svoji duši, hádej, kdo to z lidí kolem jen tuší, život skøípe tebe poøád tu i tam, jsi však Fanfán Tulipán! Ref.: Glory, glory, halleluja, glory, glory, halleluja, glory, glory, halleluja, jsi nᚠFanfán Tulipán! To, co život neúprosnì dal i vzal, o tom nepøemýšlej poøád stále dál, tebe èeká kariéra pøec jiná – VLASTENECKÁ OMLADINA! Ref.: Glory, glory, halleluja, glory, glory, halleluja, glory, glory, halleluja, jsi nᚠFanfán Tulipán!

(aVa)

O bílé pastelce Dramatický kroužek pøi èeské škole nám pøedvedl pohádku O bílé pastelce. Školáci 1. hlavní tøídy ji nacvièili s pomocí bývalé uèitelky, paní Evy Køenkové, která ještì pøed pøedstavením vysvìtlila dìj. Ve spolku „Komenský“ jsou plány, že se bude v dohledné dobì pøestavovat divadelní sál. Doufám, že nezapomenou na akustiku i na jevišti. Hned první scéna, kde se pøedstavují tužky, èili pastelky, a líèí svùj pobyt ve škatulce, skoro úplnì zanikla. Proè? Dìti byly schovány za velkou zdí a bez mikrofonu. Pak už to bìželo velmi dobøe. Každá pastelka vychvalovala sama sebe a øíkala, že bez ní se nemùže být. Jen bílá byla smutná, myslela, že je zbyteèná, protože na bílém papíøe nebyla vidìt. Zapomnìlo se, že sníh je také bílý, jenže právì tento rok zapomnìla paní Zima poslat sníh na zem. Najednou zaèalo snìžit, snìhové vloèky pùvabnì tanèily a sedaly si na zem. V tom byla bílá barva krásná a dùležitá. Sál byl naplnìn, protože pøestavení se hrálo pro všechny školní dìti a bylo zde i pøekvapivì hodnì dospìlých. Bohužel byli dospìlí posláni do zadních øad, kde bylo špatnì slyšet. Jinak to byl dobrý nápad, hezké dopoledne a dìti se alespoò nauèí pohybovat na jevišti. (JAFL)

Èeši v cizinì 1850-1938 Dìjiny našeho národa by nebyly úplné bez historie našeho vystìhovalectví a èeských minorit v zahranièí. Poèet zahranièních krajanù byl v minulosti uvádìn rùznými èísly, na poèátku dvacátých let 20. století to bylo 2,1 miliónu Èechù a Slovákù, z toho 1,2 miliónu v Americe a 858 tisíc v Evropì. Z amerických krajanù byla asi polovina Èechù a polovina Slovákù. Poèty krajanù v nìkterých státech byly nepochybnì pøehnané, na to upozornil v roce 1935 ve své recenzi práce Jana Auerhana Èeskoslovenské jazykové menšiny v evropském zahranièí (Praha 1935) polský od-

#$

Od snu k realitì: Èeský design 1990-2005 Od 23. února do 21. bøezna 2007 probíhá v Designforu (MuseumsQuartier) ve Vídni výstava Od snu k realitì: Èeský design 1990-2005. Výstavu poøádá Design centrum Èeské republiky ve spolupráci s partnerskou organizací Design Austria. Záštitu nad výstavou pøevzal RNDr. Jan Koukal, velvyslanec Èeské republiky v Rakousku. Kurátorem výstavy je PhDr. Dagmar Koudelková, architektonické øešení výstavy zajistil Karel Kobosil. Devadesátá léta znamenala v oblasti prùmyslového designu mnoho zmìn. Nìkteré podniky ztratily východní trhy, kterým dodávaly svoje výrobky, jiné naopak najednou mohly exportovat do zemí, které pro nì byly døíve zcela nedostupné. Mnohé podniky zanikly, na druhou stranu vznikaly nové, navazující na vývoj a snažící se uspìt jak se zcela novým, tak i modernizovaným sortimentem.

Design, který byl do té doby spíše opomíjen, se stal velmi aktuálním tématem. Avšak prosadit autorský návrh designéra do prùmyslové výroby bylo stále tìžkým úkolem. Proto se mnoho dobrých designérù vìnovalo více své individuální tvorbì nebo atypickým zakázkám než prùmyslovým návrhùm. Pøesto vznikly vynikající a unikátní práce. Zrodu a samozøejmì i propagaci mnoha z nich významnì pomáhalo Design centrum Èeské republiky. Design centrum ÈR bylo založeno v roce 1991 a je nástupnickou organizací Institutu prùmyslového designu. Jeho posláním je sledování designu, napomáhání vzniku zajímavých designérských projektù a prezentace designérských výsledkù jednotlivých oborù. Úkolem Design Centra je mapovat a vyhodnocovat rozvoj designu, hodnotit úroveò èeské produkce, vypisovat soutìže, poøádat výstavy a zajišovat informace o designu. Výstavu Od snu k realitì: Èeský design 1990-2005 pøipravili pracovníci DC ÈR. Jejím zámìrem je zrekapitulovat vývoj všech oborù strojírenského a spotøebního prùmyslu i bytové kultury a upozornit na patnáct let existence Design centra ÈR a jeho aktivity. V celém rozsahu byla výstava prezentována ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze v roce 2005, výbìrová kolekce byla pøedstavena v Essenu a v Bruselu, nyní jedná se o vystavení v Paøíži i dalších evropských mìstech. Výstavní kolekce obsahuje sériovì vyrábìné produkty, ale v menší míøe i malosériovì produkovaný autorský design, ukázky individuálních autorských pøístupù a zajímavých øešení, které ale zùstaly pouze v podobì návrhu. Základem výstavního souboru jsou práce ocenìné v soutìži Vynikající výrobek roku. Cílem výstavy je poskytnout otevøený pohled na èeskou prùmyslovou produkci, ukázat kvality èeského designu a designérù, pøispìt k prohloubení exportu nejenom do Rakouska, ale i do dalších zemí Evropské unie, pøedstavit Èeskou republiku jako zemi se silnou a dlouhou tradicí prùmyslové výroby. V Rakousku jsou na této výstavì poprvé pøedstaveny ve velkém rozsahu spoleènì obory strojírenské, bìžné spotøební zboží, nábytek a bytové doplòky i grafický design. Výbìr tvoøí více než padesát prací, základem jsou pøedevším kvalitní sériové výrobky mající šanci uspìt na zahranièních trzích, doplòují je malosériové èi samostatné designérské projekty. (-hSt-)

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

borný èasopis Sprawy narodowoœciowe. Ve svìtì existovalo v dobì 1. ÈSR 5 800 èeských a slovenských spolkù, 330 škol a 150 novin a èasopisù. Obdobné poèty krajanù byly uvádìny v roce 1945 (1 milión v USA a 900 tisíc v Evropì). Podle údajù Èeskoslovenského ústavu zahranièního z roku 1973 bylo ve 30 zahranièních státech 2,5 miliónu Èechù a Slovákù, z toho 1,5 miliónu v USA. Po vzniku Èeské republiky uvádìlo èeské ministerstvo zahranièních vìcí 2 milióny krajanù, z toho 1,3 miliónu v USA. Èeské vystìhovalectví je nejen souèástí moderních politických, sociálnì-ekonomických a kulturních dìjin našeho národa, ale zároveò aktuálním problémem naší souèasnosti. Pøedmìtem vìdeckého zájmu se problematika vystìhovalectví stala již pøed sto lety, kdy byly publikovány první práce dr. Jana Auerhana. Soustavnìjší zájem o èeské a slovenské vystìhovalectví projevovaly rùzné èeskoslovenské instituce v letech první republiky. Nehledì na pováleènou reemigraci, nový vìdecký zájem se objevuje až na poèátku šedesátých let 20. století, a to v souvislosti se vznikem Komise pro dìjiny krajanù, Èechù a Slovákù v zahranièí, pøi Historickém ústavu Èeskoslovenské akademie vìd, na Slovensku pak po vzniku Ústavu pro zahranièní Slováky Matice slovenské. Komise pro dìjiny krajanù, na jejíž èinnosti se podíleli i zahranièní badatelé (prof. Monika Glettler), vytyèila jako svùj cíl sepsání syntézy podávající dìjiny všech krajanských vìtví. Výstupem tøíletého projektu Grantové agentury Èeské republiky øešeného v letech 2004-2006 je publikace docenta Masarykovy univerzity v Brnì PhDr. Jaroslava Vaculíka, CSc., Èeši v cizinì 1850-1938. Zabývá se èeským hospodáøsko-sociálním vystìhovalectvím ve druhé polovinì 19. století a první tøetinì 20. století a osudy èeských minorit nejen v evropských, ale i zámoøských zemích, a to dle státního uspoøádání na poèátku roku 1938. Nejvìtší pozornost je vìnována velkým èeským minoritám v Rusku (SSSR), Polsku, Nìmecku, Rakousku, Jugoslávii a USA. Po úvodní èásti, která popisuje obecnou charakteristiku celého vystìhovaleckého procesu, který mìl odlišnou podobu pøed a po první svìtové válce, následuje encyklopedickou formou výklad historie jednotlivých minorit dle jednotlivých státù. Køest nové publikace, kterou vydala brnìnská Masarykova univerzita, se uskuteèní péèí vídeòského krajanského Akademického spolku v sobotu 17. bøezna 2007 v 17 hod. v Drachengasse. (Radim Štìrba)

Komorní koncert umìleckého dua – Lubomír Èermák, housle, Leo Witoszynskyj, kytara, se konal dne 8. 2. 2007 v mramorovém sále velvyslanectví ÈR v Rakousku. Záštitu nad koncertem pøevzal nový velvyslanec ÈR, dr. Jan Koukal. Nebyl to „normální“ klasický koncert, nýbrž veèer složený z „živé“ hudby, mluveného slova a poslechu reprodukované hudby. Pro výstup zvolili umìlci Sonátu èeského skladatele Josefa Mysliveèka, tøi árie z Mozartovy opery Figarova svatba, rovnìž transkripcí pro housle a kytaru byla i skladba souèasného brazilského skladatele. Leo Wytoszynskyj poté pøedstavil nìkolik ukázek ze spoleèného CD Fandango – Walzer – Swing, které duo natoèilo pøed devíti lety, a to v obsazení smyècové kvarteto (Kvarteto mìsta Brna, primarius L. Èermák) a kytara. Posledním živým vstupem byla interpretace tøinácti valèíkù rakouského skladatele Franze Schuberta.

#%

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

sikcafé EGON v St. Pölten ètení z knihy Milana Ráèka Für ein Leben zu viel (nakladatelství va bene). Kromì autora èetli dále herec Walter Schoberwalter a Theresa Loibl. (mb)

Rozhovor s Michaelom Stavarièom

Lubomír Èermák, housle, Leo Witoszynskyj, kytara (foto: Vladimír Èevela) Tak jako byl „smíšený“ program koncertu, takový byl i výkon – neèistá intonace L. Èermáka v Bendovì Sonátì, ne vždy jistá souhra dua. Závìreèné ohlášené èíslo – Schubertovy valèíky (?) – mìly více charakter ländleru. V interpretaci umìlcù však tento rys chybìl. Zda bylo na vinì poèasí èi prázdniny, nevíme. (mb)

Kafka v Èeském centru samozøejmì nebyl, ale stal se hlavní osobou poøadu, na který pozvalo v druhém termínu (první v øíjnu 2006) dne 22. 1. 2007 Èeské centrum ve Vídni. O stavu kafkovkého bádání a vydávaní Kafkových dìl informovala øeditelka Centra Franze Kafky dr. Markéta Mališová. Složité Kafkovo dílo pøekládal mj. Max Brod. O setkání s Maxem Brodem v Jeruzalémì, kam ho pøijel „pøemlouvat“ k návštìvì oslavy Kafkova jubilea v totalitním Èeskoslovensku, vyprávìl v druhé polovinì veèera spisovatel Arnošt Lustig, jeden z hlavních reprezentantù èeské literatury druhé poloviny 20. století, èestný prezident Spoleènosti Franze Kafky. S podivem posluchaèi vyslechli sdìlení, že zatímco po celém svìtì je vydáno kompletnì Kafkovo dílo, není tomu tak doposud v ÈR. Je jistì záslužné se seznamovat se souèasnou evropskou literaturou, tj. poøádat besedy, ètení. Je-li ve Vídni tzv. èeské gymnázium, nabízí se otázka, proè se nesnaží také o to poznat žijící pøedstavitele èeské literatury 20. století. Úèast na veèeru v Èeském centru byla v tomto smyslu nulová. (mb)

Landhausgalerie Øeditel Landhausgalerie Ausstellungsbrücke v St. Pölten Milan Ráèek uvedl 1. 3. 2007 výstavu K. U. SCH. – Assotiationskettenrally. Zkratka K. U. SCH. ukrývá dva umìlce – Renate Krätschmer Und Jörg Schwarzenberger. Výstava nabídla koncepèní dadaismus – umìlecké objekty, texty, filmy, prvky divadla. (mb)

Etceteralitges je název projektu Dolního Rakouska (Literatur und so weiter), v jehož rámci se uskuteènilo dne 13. 2. 2007 v Mu-

#&

Michael Stavariè je mladý, úspešný autor. Narodil sa v Brne a ako malý chlapec sa presahoval s rodièmi do Viedne. Od vtedy tu žije a tvorí. Vyštudoval bohemistiku a publicistiku na Viedenskej univerzite. Nedávno mu vyšiel druhý román vo vydavate¾stve Residenz Verlag. Na èítaní z jeho románov Stillborn (2006) a Terminifera (2007) 6. februára 2007 v Bratislave, na rakúskom ve¾vyslanectve, sme mohli Michael Stavariè (© Lukas Beck) nahliadnu do spletitých svetov jeho knižných hrdinov. Michal Hvorecký, tiež autor románov, moderoval. Vznikol z toho zaujímavý rozhovor. MICHAL HVORECKÝ: Ak sa mám vyjadri „politicky korektne“, ste moravsko-rakúsky autor. Preèo píšete len po nemecky? MICHAEL STAVARIÈ: Vo¾akedy som písal básnièky po èesky, ale neskôr už len po nemecky. Èlovek sa tak nejak rozhodne pre jednu reè. Keï som prišiel do Viedne, bol som príliš mladý na to, aby som sa literárne vyjadroval po èesky. Nemèinu som sa musel od základu nauèi. Neskôr som išiel študova bohemistiku a publicistiku. Študova bohemistiku bolo pre mòa logickým krokom – chcel som sa dozvedie nieèo o mojej materinskej reèi a aj o èeskej literatúre. A keïže sú teraz èeština a slovenèina dva rozlièné jazyky, tak môžem poveda, že rozumiem aj po slovensky (smiech). M. H.: Je Residenz Verlag jediné vydavate¾stvo, v ktorom vydávate? M. S: Nie, píšem ešte aj pre jedno malé nezávislé vydavate¾stvo sídliace v Berlíne. Viacero vydavate¾stiev poskytuje autorovi možnos rôznorodej literárnej èinnosti, lebo každé sa špecializuje na iný žáner. M. H.: Vyšli vám už dva romány, kedy príde ïalší? Bude im v nieèom podobný? M. S.: Stillborn, Terminifera a môj nový román budú nieèo ako vo¾ná trilógia. Knihy sú samostatné diela, podobajú sa ale opticky a reèovo. Nie je to však žiaden Pán Prsteòov (smiech). Román Stillborn je o mladej ambicióznej neurotickej Viedenèanke, maliarke Elizabeth Frankenstein, ktorá sama seba považuje za nepodarok, za potrat – v knihe je smr silnou témou. Reè románu je v akomsi staccato rytme a to mu dodáva napätie. Tam kam Elizabeth Frankenstein príde, tam onedlho horí, je akoby ohenným èertom. Stillborn má v sebe nieèo priam hororové. Hrdinom románu Terminifera je Lois, ktorý si vybral povolanie ošetrovate¾a, lebo chcel pomáha ¾udom – pretože sám vyrastal v domove. Jedného dòa objaví na svojej podobloènici lúène koníky, ale, krehké stvorenia, ktoré, tak ako jeho, za-

Po èítaní sa mi podarilo samej položi autorovi zopár otázok: A. O.: Èo vás inšpiruje pri písaní románov? M. S.: Sú to každodenné veci. Som dobrý pozorovate¾, akoby mal by vlastne každý spisovate¾. S pozorovania sa vyvíja vnímanie – vnútorné i vonkajšie a z neho myslenie – alebo možnos myslie. Treba chodi s otvorenými oèami, veï èlovek je vizuálny tvor a na tom stavia inšpirácia.

Klub spoloèenských tancov Petan

A. O.: Identifikujete sa z postavami z vašich románov, majú nieèo z vás? M. S.: To autobiografické sú len malièkosti, malé detaily v románe. Dalo by sa poveda, že Lois v Terminifera je osamelý, lebo bol dieaom z domova. Ja som bol tiež takto vytrhnutý zo svojho prostredia, keï sme sa presahovali do Rakúska. A. O.: Ako vznikol nápad na názov Terminifera? M. S.: Mám rád názvy, ktoré sa na prvý poh¾ad nedajú ¾ahko interpretova, ktoré nie sú hneï celkom jasné. Terminifera je názov lúènich koníkov, o ktoré v románe ide. Raz som takého videl doma na okennom skle a inšpiroval ma tak, že som si pomyslel, že ho musím spomenú v nejakej knihe. A. O: Obidva romány sú písane v prvej osobe… M. S.: Áno, z tohto poh¾adu sa mi píše ¾ahšie. Aj môj tretí román bude v prvej osobe. A. O: Michalovi Hvoreckému uviedli prednedávnom pod¾a jeho románu Plyš divadelnú hru. Vedeli by ste si predstavi vaše romány v takejto forme? M. S.: Divadelnú hru ani nie, ale z románu Stillborn by som si vedel predstavi film. A. O.: A ešte jedna otázka: Píšete v nemèine, neuvažovali ste nad èeským, prípadne slovenským prekladom? M. S.: Áno samozrejme, už som sa rozprával s vydavate¾om na túto tému. Takže je to v stave riešenia, je otázka èasu a prekladate¾stiev a samozrejme, autorských práv. A. O.: Myslím, že to by bolo ve¾mi obohacujúce, lebo, ako povedal pán Hvorecký, slovenskému èitate¾ovi treba priblíži rakúsku literatúru. Ïakujem za rozhovor a prajem ve¾a úspechov. Andrea Ozábalová (Z nemèiny preložila autorka)

11. Ples viedenských Slovákov Dòa 20. januára sa v Radisson SAS Palais Hotel konal v poradí už 11. ples viedenských Slovákov pripravený Rakúsko-slovenským kultúrnym spolkom. Program bol naozaj bohatý a pozvanie prijalo aj ve¾a zaujímavých hostí – Igor Maukš, vyslanec Slovenskej republiky v Rakúsku, Juraj Macháè, ve¾vyslanec Slovenskej republiky pri OSN, Peter Lizák, ve¾vyslanec Slovenskej republiky pri OSCD, Ivan Poèúch, ve¾vyslanec Èeskej republiky pri OSN a OSCD, Teodora Chmelová, riadite¾ka Slovenského inštitútu vo Viedni a Vilma Privarová, riadite¾ka Úradu pre Slo-

Spevák Robo Opatovský a Andrea Ozábalová

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

vialo do cudzieho sveta. Ale to èo lieta, ešte zïaleka nie je anjel alebo Superman...

Súbor ¾udových tancov Èarovné ostrohy vákov žijúcich v zahranièí. So slávnostným prejavom vystúpili Dipl. Ing. Vladimír Mlynár, predseda Slovenského školského spolku SOVA a Dipl. Ing. Ivan Èarnogurský, riadite¾ Ipec Group, hlavného sponzora veèera. Dr. Johannes Hahn, rakúsky minister vedy, ples otvoril a hostia boli vyzvaný k tancu už tradiènou vetou: Alles Walzer! Klub spoloèenských tancov Petan za hudobného doprovodu bratislavskej Sarah Band otvoril ples valèíkom a pridali sa aj hostia. Zaujímavým bodom v kultúrnom programe bolo vystúpenie štyroch mladých ¾udí zo súboru ¾udových tancov Èarovné ostrohy. Príjemnými pesnièkami v štýle swingu potešil spevák Robo Opatovský, ve¾mi zaujala najmä jeho interpretácia Franka Sinatru s pesnièkou My Way. V Modrom salóniku hrala nemenej zaujímava Goralská ¾udová hudba zo Zamaguria. Veèer bol ve¾mi príjemný a slovenskí, ale aj rakúsky hostia boli atmosférou nadšený. Tešíme sa na ïalší ples o rok! (ao, foto: Michael Janousek)

Pravý Èechoslovák je varhanní virtuoz, dirigent, skladatel, pedagog, prof. Ján Valach, který žije od roku 1968 v Belgii. Stal se tam uznávanou osobností. Mj. obnovil v Antverpách v roce 1977 tradici uvádìní díla J. S. Bacha Matoušovy pašije. Doposud zaznìly pìtadvacetkrát. Prof. Valach složil øadu skladeb varhanních, vokálních. Varhanní skladbu Laken vìnoval belgické královnì Fabiole. Vedle interpretace belgické hudby jako varhaník èi dirigent je prof. Valach rovnìž neúnavným propagátorem èeské a slovenské hudby. V Belgii poprvé uvedl operu slovenského skladatele Eugena Suchonì Krútòava, Smetanovu operu Prodaná nevìsta, cyklus symfonických básní Má vlast, Dvoøákovu operu Rusalka, operu B. Martinù Øecké pašije. Po více než dvaceti letech se v roce 1990 opìt smìlo objevit jeho jméno v èeských novinách pøi pøíležitosti jeho koncertu v Praze. V rodném mìstì se zrodila myšlenka pøipomenout mladým lidem tento výjimeèný umìlecký a lidský zjev. Proto v rodné

#'

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

až v roce 1973. Národní technické muzeum ho nyní jako dar pøedalo plzeòskému partnerovi. Pokud byste nìkdo mohl podat jakoukoliv informaci o okolnostech „vídeòského pobytu“ modelu lokomotivy, škodováètí muzejníci by ji jistì pøivítali. Možná by tak získaly cenné informace o fungování sbìratelské komunity, jejíž internacionálnost nedokázala plnì pøervat ani železná opona. (MaFr)

Karel Gott pøijede do Vídnì s Vinnetouem

Ján Valach Hnušti – malebném mìsteèku severní èásti Rimavskej doliny – iniciovali vydání malé biografie A z tváre mys¾ žiari... (Gabriel Füssyová, 2005). Prof. Valach se stal oficiálním patronem vìdomostní soutìže žákù ZUŠ (Základná umelecka škola) v pøedmìtu hudební nauka. Publikace je doporuèena Ministerstvem školství SR jako doplòková èetba, aby mohla vyplnit mezeru, jež je spojena s totalitní praxí, totiž že se v oficiálních publikacích 100 slovenských skladate¾ov, anebo Dejiny slovenskej hudby na tyto osobnosti vždycky „zapomnìlo“. Že je prof. Valach opravdový Èechoslovák, dokládá i další skuteènost – spontánnì pøispìl nemalým penìžitým darem do sbírky, kterou vyhlásil Kulturní klub na zøízení pamìtní desky Karlu Hašlerovi v Mauthausenu, zatímco mnozí Èeši ve Vídni se v tomto smìru necítili osloveni. (mb)

Z Náchoda do Plznì pøes Vídeò Zvláštní cestu prodìlal padesát let starý funkèní model lokomotivy, který nedávno získalo Muzeum Škody v Plzni. Model inspirovaný parní lokomotivou Mikádo, vyrábìnou právì Škodovými závody v Plzni, vytvoøil nìkdy v padesátých letech Albert Líbal z Náchoda. Ruènì vyrobené dílko váží pøes sedmdesát kilogramù a mìøí i s tendrem skoro dva metry. Místo pro znak výrobce vyplòují monogramy modeláøe. V Plzni se nyní zabývají i zajímavými osudy díla – z Náchoda se totiž model z dosud nejasného dùvodu dostal do Vídnì. Do Èeskoslovenska, pøesnìji øeèeno do pražského Národního technického muzea se odtud vrátil

$

Zajímavého partnera bude mít èeská zpìvácká legenda Karel Gott na svém obøím turné po Nìmecku a Rakousku – osmasedmdesátiletého francouzského herce Pierra Brice, nìkdejšího pøedstavitele filmového Vinnetoua. Obì hvìzdy by se mìly stát hlavním tahákem tzv. Jarních slavností lidové hudby, které poøádá populární osobnost souèasné Volksmusik, teprve pìtadvacetiletý Florian Silbereisen. Karel Gott, který letos slaví ètyøicet let spolupráce s nìmeckým hudebním vydavatelstvím Polydor, na šòùøe více než pìti desítek koncertù v Nìmecku a v Rakousku v prùbìhu svého asi dvacetiminutového vystoupení zazpívá celou sadu svých hitù v nìmèinì. Nechybí mezi nimi ani slavné Zvonky štìstí, ani proslulá Vèelka Mája, k níž složil hudbu nedávno tragicky zesnulý hudební skladatel a Gottùv pøítel Karel Svoboda. Karel Gott, Pierre Brice a další protagonisté Jarních slavností Volksmusik se svým programem procestují Nìmecko køížem krážem, vystoupí napøíklad v olympijské hale v Mnichovì, kongresovém centru v Berlínì, v Hamburku èi Drážïanech. Do turné bylo ale zaøazeno i vystoupení ve Vídni, takže obyvatelé Rakouska nebudou muset putovat za hranice, aby na vlastní oèi spatøili nejúspìšnìjší postavu èeské pop music i patrnì nejslavnìjšího indiánského náèelníka všech dob. A ani pokud jim náhodou na program nevybude èas nebo nedostanou lístky, nemusí propadat zoufalství – pøinejmenším Karla Gotta si budou moci na podzim poslechnout na novém dvoj- èi trojalbu Polydoru, které vyjde k výše zmínìnému výroèí spolupráce zpìváka s vydavatelstvím. Vedle starých osvìdèených hitù by na nìm mìlo zaznít i nìkolik nových písní. Možná se stanou èasem tak proslulé jako tøeba Vèelka Mája. (MaFr)

Soutìž èeské armády vyhráli Rakušané V nejnároènìjší sportovní soutìži poøádané èeskou armádou pod názvem Winter Survival v horském terénu v Jeseníkách koncem ledna obhájilo loòské vítìzství družstvo rakouské armádní Školy horských vùdcù a záchranáøù v Saalfeldenu. Jen tìsnì za nimi skonèil tým pražského velitelství Vojenské policie následovaný týmem z Univerzity obrany v Brnì. Jen je tøeba doufat, že podobné soutìžení bude vždy probíhat v tak mírovém duchu jako v Jeseníkách. (MaFr)

Vídeòská výstava do Olomouce? O navázání spolupráce s vídeòským Dómským a diecézním muzeem usiluje nedávno otevøené Arcidiecézní muzeum v Olomouci. Pojítkem by se mohla stát výstava vìnovaná vídeòskému mecenáši umìní a církevnímu hodnostáøi Otto Mauerovi, který se zamìøil na sbírání moderního rakouského umìní šedesátých až osmdesátých let minulé-

Opoždìné fotografie: Z díla Mag. Milady Zahnhausen V minulém vydání Kulturního klubu byl publikován rozhovor s restaurátorkou a keramièkou, paní Mag. Miladou Zahnhausen. Patøièné fotografie, které dokumentují její tvorbu, jsme bohužel obdrželi až po uzávìrce. Touto malou fotoreportáží Vám chceme dodateènì ukázat tvorbu paní Milady Zanhausen. Dìkujeme za pochopení. (Redakce)

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

ho století. Olomouètí muzejníci by rádi výstavu, na kterou byli upozornìni Rakouským kulturním centrem v Praze, rádi získali pro Olomouc. Jednání s rakouskými partnery plánují už na bøezen. Obyvatelé hanácké metropole by tak zajímavou výstavu dokumentující vývoj moderního rakouského umìní mohli spatøit nìkdy v polovinì pøíštího roku. (MaFr)

$

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

HISTORICKÉ OKÉNKO 1927-1928 byly postaveny ve Vídni ès. školní budovy v XVI. okrese, XX. okrese, XII. okrese, X. okrese

Nad èesko-vídeòskými rodopisy ŠEMBERA, Alois Václav (21. 3. 1807 Vysoké Mýto – 23. 3. 1882 Vídeò)1 èeský pedagog, jazykovìdec, historik a literární historik, filolog, pøekladatel a publicista Studoval gymnázium v Litomyšli, maturoval roku 1826. Univerzitní studia filozofie a práv v Praze dokonèil roku 1830. Po mezidobí moravského uèitelování a buditelské èinnosti se nastìhoval koncem roku 1849 do Vídnì. Po odcházejícím Janu Hromádkovi (1783-1850), který do Vídnì pøišel z kolínské hlavní školy zaèátkem století, byl jmenován univerzitním profesorem èeské øeèi a literatury na vídeòské univerzitì. K Šemberovým významným žákùm tam patøil František Tilscher, pozdìjší nástupce Rafaela Morstadta na pražské technice pøi výuce deskriptivní geometrie. Byl z Moravy a Moravané byli Šemberovi naklonìni nejvíce: „...Morava ti s námi úctu vzdává, / Na Dunaji voláme ti: Sláva!“ (Z Pamìtního listu r. 1860). Šembera byl vùdcem mladých a rozumìl jim – kromì vlastního syna Vratislava. Hlavním jeho zamìstnáním ve Vídni, z nìhož mìl také rozhodující pøíjem, bylo pøekládání øíšských zákonù do èeštiny. Pøed jeho nástupem pøicházely úøední pøeklady do èeských zemí znaènì opoždìnì. Je jedním z tvùrcù èeského právnì-politického názvosloví. Šemberova pracovitost byla pøísloveèná a zmiòuje se o ní i Jan Neruda verši v Národních listech roku 1866: „...za každou èeskou literou, setkᚠse s pilným Šemberou“. Byl jedním z prvních, kdo odhalil Hankovy padìlky. Velký význam má jeho etnografická Mapa moravská, vyznamenaná na svìtové výstavì v Paøíži roku 1878 bronzovou medailí. Vìdecký význam neztratila kniha Základové dialektologie èeskoslovanské jež vyšla ve Vídni roku 1864. U Šemberù se soustøeïoval spoleèenský život èeské Vídnì. Jan Evangelista Purkynì se tu stavoval, kdykoliv mìl v dunajské metropoli zasedání Uèené spoleènosti. Ze vzpomínek Zdenky Šemberové k jeho návštìvì roku 1865: „Posud jest èilý, ale hroznì dìtinský.“ František Palacký (1798-1876) se znal se Šemberou již od roku 1829. Jednou, za Bachovy vlády, si šel do Šemberova bytu odpoèinout. Tajný policista po celou tu dobu hlídal u domu. Byl tu i 28. kvìtna 1865, kdy mu Zdeòka zahrála na klavír 1. díl Mozartovy sonáty. V dobì zasedání øíšské rady bývaly u Šem-

berù „poslanecké veèírky“ s programem, nìkdy se hrálo divadlo. Do „zeleného domu“ ve IV. okrese na Berggasse 20 pøicházel i sochaø Václav Levý (1820-1870), Vítìzslav Hálek (1835-1874). „Hálkovo chování v naší spoleènosti bylo vážné. Tanèila jsem s ním polku za klavírního doprovodu“ (z deníku Zdenky Šemberové). S Janem Kollárem (1793-1852) bydleli Šemberovi v jednom domì (o patro níž) na poèátku padesátých let (Ungarngasse 364 – novì 5). Vedli tu spolu dùvìrné vlastenecké rozmluvy. Božena Nìmcová tu navštívila Šemberu na jaøe roku 1851. Potom v lednu 1856 ho žádala, aby se poohlédl po vhodném místì pro jejího manžela. Karel Jaromír Erben (1811-1870), èeský chirurg ve Vídni Eduard Albert i Šemberùv žák Jan Gebauer tu byli èastými hosty. Druhý Šemberùv byt se zelenými vraty do prùjezdu byl branou, kterou vcházel vídeòský student TomᚠMasaryk (1850-1937) do èeského svìta. Masaryk si Šembery velice vážil, a když mìl sedmdesáté narozeniny, pøijel ho pozdravit až z Lipska. Paní Otýlie Sklenáøová-Malá na této slavnosti roku 1877 recitovala, pøítomen byl operní pìvec Lev, Neruda, Grégr... a kamarád a spolužák Masarykùv Jakub Všeteèka (t. è. pøedseda Akademického spolku). Vídeòská univerzita poctila Šemberu èestným doktorátem. Slovanská beseda ve Vídni pøedala pozdrav: „Tomu dík a èest a chválu vzdává národ, jenž to v nìm se oslavil. Toho nehynoucí èeká sláva.“ Hned po té slávì se strhla proti nìmu smrš zloby, protože si dovolil prohlásit rukopisy Královédvorský a Zelenohorský za padìlky. Málokdo se odvážil tupeného starce zastat. I ta Slovanská beseda, jejíž byl dlouholetým aktivním èlenem, jej odvrhla a ve svém almanachu ani po letech jej nevzpomíná. Citlivý Šembera na to nebyl povahovì pøipraven. On neumìl odrážet útoky jako Masaryk. Stáhl se do rodinného života, ale i tam ten „terorismus ducha“ pronikl. Roku 1878 píše o tom Zdenka otcovi: „Mnì se maminka docela nelíbí, poøád jen o Tobì a o tom prokletém spise povídá.“ Tak se urychlily poslední dva roky jeho života. V jeho závìru pøednesl projev vìrný pøítel prof. Eduard Albert: „Prohlásil, že je to falsifikát dobøe mínìný. Odpovìï na to zaznìla trpká. Hnìvivì se teï vzdalovali krajané muže, druhdy tak slavného. To ranilo jeho staré srdce hluboce a rozhodnì. Zemøel pln bolesti, pøesvìdèen, že hlásal pravdu.“ V. Šembera zemøel ve Vídni 3. bøezna 1882 v 11 hodin dopoledne. Pochován byl ve svém rodném Vysokém Mýtì. (Jaroslav Formánek) Poznámky: 1 E. Škorpil, Alois Vojtìch Šembera, Vysoké Mýto 1946.

Sehr geehrte Frau Ing. Basler, hab mich grad auf der Website des „Kulturklub der Tschechen und Slowaken in Österreich“ informiert und bin dabei auf Ihren Namen gestoßen. Ich bin derzeit gerade dabei, berufsbegleitend meine Dissertation im Themenbereich „Beschäftigung von MigrantInnen in Unternehmen“ zu schreiben. Für den empirischen Teil der Arbeit bin ich auf der Suche nach Personen mit Migrationshintergrund, die mir für ein ca. einstündiges Interview zur Verfügung stehen würden. Könnten Sie mir dazu vielleicht einen Kontakt zu einer Person mit Migrationshintergrund (EntscheidungsträgerIn in einem Unternehmen, Beschäftigte in einem Unternehmen oder arbeitslose Person) herstellen, mit der ich ein solches Gespräch (in deutscher Sprache – meine Tschechischkenntnisse sind leider sehr gering) führen könnte? Über eine positive Rückmeldung würde ich mich sehr freuen. Falls Sie vorab noch Fragen haben, stehe ich Ihnen natürlich jederzeit gerne per Mail und Telefon zur Verfügung. Beste Grüße Barbara Angleitner Lazarettgasse 15/20, A-1090 Wien mobil: +43-664-4569384, e-mail: [email protected]

$