ÚSTAV PRO MEZINÁRODNI POLITIKU A EKONOMII. Mezinárodní vztahy ROČENKA. Státní n a k la d a telství. politické literatury

ÚSTAV PRO M E Z I N Á R O D N I P O L I T I K U A EKONOMII

Mezinárodní vztahy 1958 ROČENKA

S t á t n í n a k l a d a t le s t v í politické literatury Praha

1959

ZÁKLADNÍ

RYSY

SVĚTOVÉHO

VÝVOJE

V ROCE 1958

V roce 1958 dále pokračoval základní proces naší epochy, to Jest přechod od kapitalism u k socialism u, vyrů stající z rozvoje světové so cialistick é soustavy a oslabování světové soustavy k a­ p italistické.

S VĚTOVÁ

SOCIALI STICKÁ

SOUSTAVA

V zem ích světové socialistické soustavy došlo k dalšímu vše­ stranném u rozmachu, který byl výsledkem stále úspěšnějšího spo­ jování socialistickéh o plánování a řízení s tvůrčí iniciativou lido­ vých mas. Zvlášť výrazným příkladem byly úspěchy Sovětského svazu, kde po předchozích decentralizačních opatřeních v řízení průmyslové výroby byla roku 1958 uskutečněna i opatření k d al­ šímu rozvoji kolchozního zřízení. Podobně Čínská lidová republi­ ka úspěšně rozvinula hnutí lidových mas a tak é jin é so cia listick é země řešily řadu úkolů, jež přinesly velký pokrok v budování so­ cialism u. Zároveň se prohlubovala vzájem ná hospodářská spolupráce so ­ cialistick ý ch zemí a vstoupila již do vyššího stadia využívání všech přírodních zdrojů a výrobních zařízení na základě koordinace a specializace dlouhodobých plánů. Hospodářský rozm ach jed n o tli­ vých socialistický ch zemí a rozvoj je jic h spolupráce přinesly c e l­ kový vzrůst průmyslové výroby zemi světové so cialistick é sou sta­ vy o více než 10 % proti roku 1957. Dokladem celkového hospodářského, technického a vědeckého rozm achu socialistický ch zemí je i velký pokrok ve využívání ato­ mové energie v Sovětském svazu, v Čínské lidové republice a v j i ­ ných socialistický ch zemích, vypuštění dalších um ělých družic, ba dokonce i kosm ické rakety, jež překonala přitažlivost zem ě a s ta ­ la se na počátku roku 1959 umělou družicí slunce. Z podstaty socialistické ekonomiky vyplývá, že i rok 1958 pro­ běhl bez ekonom ických krizí a bez nezam ěstnanosti a přinesl všem pracujícím stálé zvyšování životní úrovně. Zároveň se dále upevňovala politická jed nota socialistický ch

5

z e m i, p o tv rz u jící sp rá v n o st zásad p roletářsk éh o internacionalis^ m u, ta k ja s n ě v y já d ře n ý ch d e k la ra cí kom unistických a dělnických, s t r a n p ři 40. v ý ro č í V elké říjnové socialistick é revoluce v listo­ p ad u 1 9 5 7 v M oskvě. M íro v é s o u tě ž e n í C e lk o v ě s e i v r o c e 1 9 5 8 p l n ě p r o je v o v a l s o c ia lis m u ú s p ě c h m ír o v é h o s o u t ě ž e n í s o c i a l i s m u a a k a p ita lis m u k a p ita lis m u . V ž d y ť z a tím c o p o p r v n í s v ě ­ t o v é v á l c e p o d í l t e h d y j e š t ě je d i n é h o s o c i a l i s t i c k é h o s t á t u — S o ­ v ě t s k é h o s v a z u — n a s v ě to v é p r ů m y s lo v é v ý ro b ě č in il 3 % a p ře d d r u h o u s v ě t o v o u v á l k o u 1 0 °/o, d o s á h l v r o c e 1 9 5 8 ji ž 2 0 °/o a p o d íl v š e c h z e m í s v ě t o v é s o c i a l i s t i c k é s o u s t a v y ji ž p r e s 3 0 % . P ř it o m S o v ě t s k ý s v a z v n ě k t e r ý c h ú s e c í c h j i ž p ř e d e h n a l n e jv y s p ě l e j š í k a ­ p i t a l i s t i c k ý s t á t — S p o je n é s tá ty a m e r ic k é . T a k r o k 1 9 5 8 p ř e s v ě d č i v ě p o t v r d i l , ž e n a z á k la d ě v y s o k é h o t e m ­ p a r ů s t u v ý r o b y s e d á le z m e n š il r o z d íl m e z i s o u h rn e m v ý ro b y s o ­ c i a l i s t i c k ý c h z e m í a s o u h r n e m v ý ro b y z e m í k a p ita lis tic k ý c h , že t e d y z c e l a o p r á v n ě n ě b y ly p r á v ě v to m to r o c e v y ty č e n y s m ě lé p e r s p e k t i v y 1 5 1 e t é h o p l á n u r o z v o je S o v ě t s k é h o s v a z u a s m ě r n á č í s l a s e d m ile t é h o p lá n u n a lé t a 1 9 5 9 — 1 9 6 5 , k te r á p ro S o v ě ts k ý s v a z j i ž j a s n ě s t a n o v í s p l n ě n í z á k l a d n í h o e k o n o m i c k é h o ú k o lu : d o h n a t a p ř e d e h n a t n e jv y s p ě le jš í k a p it a lis t ic k é z e m ě v c e lk o v é m o b j e m u v ý r o b y i v e v ý r o b ě n a je d n o h o o b y v a t e le , p r o c e l o u s o c i a ­ li s t i c k o u s v ě to v o u s o u s ta v u p a k d o sá h n o u t p řev ah y v c e lk o v é vý­ r o b ě n a d v ý ro b o u k a p ita lis tic k é h o s v ě ta . T e n t o r o z m a c h d á l e v e s v ě t ě z v ý š il n e j e n v á h u a v ý z n a m s v ě ­ t o v é s o c i a l i s t i c k é s o u s ta v y , a le i p ř ita ž liv o s t s o c ia lis tic k é h o s p o ­ le č e n s k é h o z ř íz e n í. S V Ě T O V Á

K A P I T A L I S T I C K Á

S O U S T A V A

N a p r o t i t o m u v k a p i t a l i s t i c k é m s v ě t ě p o k r a č o v a l p r o c e s je h o o s l a b o v á n í , v y r ů s t a j í c í z á k o n i t ě z r o z p o r ů im p e r i a lis m u . K r iz o v ý p o k les P ř e d e v š ím n a d á l e p ů s o b ily k r i z o v é je v y v e k o n o m i c e k a p i t a l i s t i c k ý c h z e m í, k t e r é s e p r o je v ily j i ž n a s k l o n ­ k u r o k u 1 9 5 7 p o k l e s e m p r ů m y s l o v é v ý r o b y v e S p o je n ý c h s t á t e c h . T e n t o p o k l e s n e j e n p ř e v ý š i l d v a d o s u d n e jv ě t š í p o v á l e č n é k r iz o v é p o k l e s y v U S A v l e t e c h 1 9 4 8 — 1 9 4 9 a 1 9 5 3 — 1 9 5 4 , a l e o d l i š i l s e od n i c h j a s n ě t í m , ž e n e b y l j i ž o m e z e n — ja k o o b a d ř í v ě jš í p o k le s y — n a S p o je n é s t á t y , a le z a s á h l i d a lš í k a p it a lis t ic k é z e m ě . P ro to v r o c e 1 9 5 8 p r ů m y s lo v á v ý ro b a k a p it a lis t ic k ý c h z e m í n e je n n e ­ v z r o s t l a , n ý b r ž n a o p a k p o k le s la a s i o 1 0 % . S n íž il s e k r o m ě to h o i z a h r a n i č n í o b c h o d k a p i t a l i s t i c k ý c h z e m í.

6

J e d n ím z d ů s le d k ů k r iz o v ý c h je v ů v e k o n o m i c e k a p i t a l i s t i c k ý c h z e m í b y lo z e s íle n í je ji c h n e r o v n o m ě r n é h o v ý v o je a z o s t ř e n í r o z ­ p o r ů m e z i n im i, k t e r é s e p r o je v ilo j a k v o b l a s t i e k o n o m i c k é , z v l á š ť v r o z p o r e c h m e z i p lá n y » s p o le č n é h o tr h u « a » p á s m a v o ln é h o o b ­ c h o d u j t a k v c e lk o v ý c h m e z in á r o d n íc h v z ta z íc h . K r iz o v é je v y v e k o n o m ic e i m p e r i a l i s t i c k ý c h z e m í s e n u t n ě m u ­ s e ly o d r a z it i v h o s p o d á řs tv í m é n ě v y v in u tý c h z e m í A s ie , A fr ik y a L a t i n s k é A m e r i k y . R o z d íl m e z i e k o n o m i k o u a t í m i ž iv o tn í^ ú r o v n í o b y v a te ls tv a tě c h to z e m í a v y s p ě lý c h k a p it a lis t ic k ý c h z e m í s e n e ­ v y h n u te ln ě d á le z v ě tš o v a l. Již to p ř is p ív a lo k rů stu n á ro d n ě o s v o b o z e n e c k é h o , p r o tiim p e r i a l i s t i c k é h o h n u t í , k t e r é i v r o c e 1 9 5 8 b y l o j e d n í m z nevýznamnějších č i n i t e l ů s v ě t o v é h o v ý v o je . N e jv ě t š í c h ú sp ěch ů d o s á h lo v z n ik e m S je d n o c e n é a r a b s k é r e p u b lik y , v y h lá š e n ím r e p u b lik y v I r á k u , a l e p r o je v ilo s e v e lm i v ý z n a m n ě i v A f r i c e a v z e m í c h L a ­ t in s k é A m e r ik y . S e k o n o m ic k ý m a p o lit ic k ý m v ý v o je m v k a ­ p it a lis t ic k ý c h z e m íc h ú z c e s o u v is e lo p o s ta v e n í p r a c u jíc í c h . V k a ­ p i t a l i s t i c k ý c h z e m í c h r o s t l a n e z a m ě s t n a n o s t , k t e r á d o s á h l a největší v ý še v U SA , k d e v d u bn u p ř e k r o č il p o č e t n e z a m ě s tn a n ý c h 5 m ilió n ů . N e z a m ě s tn a n o s t, s n iž o v á n í m e z d a z v y š o v á n í c e n ja k o d ů s le d e k h o r e č n é h o z b r o je n í a i n f l a č n í c h t e n d e n c í v h o s p o d á ř s t v í s n iž o v a ly v k a p ita lis tic k ý c h z e m íc h ž iv o tn í ú r o v e ň d ě ln ic k é t ř íd y a p r a c u jíc íc h m a s v ů b e c . V ř a d ě z e m í p r o to r o s t lo s tá v k o v é h n u tí a n e s p o k o je n o s t lid o v ý c h m a s .

P o s t a v e n í p r a c u jíc íc h

K u d r ž e n í s v é h o p a n s tv í p o u ž ív a la b u r ž o a z ie i v r o c e n ý c h f o r e m p o d le p o d m ín e k je d n o t liv ý c h z e m í.

1958 rů z­

N a d á le u s ilo v a la o id e o lo g ic k é r o z b ití d ě ln ic k é h o h n u tí. V y u ž í­ v a la k to m u r e fo r m is tic k ý c h v ů d ců a r e v iz io n is t ic k ý c h t e o r ií. A v ša k p r á v ě v ý v o j ro k u 1 9 5 8 p ř e s v ě d č iv ě p ř is p ě l k p o z n á n í, ja k n a p r o s t o m y ln é b y ly r ů z n é t e o r ie a h e s la r e v i z i o n i s t i c k ý c h a r e ­ f o r m is t ic k ý c h id e o lo g ů , m e z i n im i z v lá š t ě p ř e d s t a v it e l ů Svazu k o m u n is tů Ju g o s lá v ie , o d o m n ě lý c h z m ě n á c h v p o d s ta t ě s o u d o ­ b é h o k a p ita lis m u a m e z in á r o d n íc h v z ta h ů . P r o to p o k u s y o r o z v r á ­ c e n í k o m u n is t ic k ý c h s t r a n n e b o d o k o n c e je d n o t y s o c i a l i s t i c k ý c h z e m í n e m ě ly a n i v r o c e 1 9 5 8 ú sp ě c h . B u r ž o a z ie s e d á le s n a ž ila n a c io n á ln í d e m a g o g ií o d v é s t p o z o r ­ n o s t lid o v ý c h m a s o d p o z n á n í s k u te č n é p o d s ta ty k a p it a lis t ic k é h o v ý v o je a z á r o v e ň v n ě k t e r ý c h z e m íc h z a č a l a o m e z o v a t a r u š i t z á k la d n í d e m o k r a tic k á p rá v a a s v o b o d y a p o u ž ív a t f a š i z a č n í c h m e to d , c o ž n e jlé p e u k á z a ly u d á lo s ti v e F r a n c ii.

7

MEZINÁRODNI

v z t a h y

Na základ ě vývoje dvou světových soustav 1 vývoje Jednotlivých zem i se vytvářely m ezinárodni vztahy, je jic h základním problé­ mem bylo zachovat a upevnit m ír. Ohroženi lidstva válkou vyplývá z toho, 2e velká čá st světa patři n ad ále ke k apitalistickém u společenském u systém u, z Jehož podstaty přímo vyrůstá n ebezpečí válek. V čele ú točných plánů ohrožu jících m ír byli p ředstavitelé ame­ rickéh o im perialism u; horečně zbrojili, udržovali, rozšiřovali a spojovali útočné bloky, v nichž seskupovali Jiné k ap italistick é stá­ ty a podřizovali je svým útočným plánům. Neúspěch politiky Avšak právě rok 1958 přinesl další popozic* *iiy“ rážku dosavadní stra teg ii am erického im­ perialism u, je jíž základnou byla politika »z pozice síly«. Opírala se o předpokládanou převahu Sp o jen ých států, a to především ve zbran ích hrom adného n ičen í, a zároveň p o čítala s tím, že sama zem ěpisná poloha ch rán í S p o jen é státy před m ožností, že by byly válkou zasaženy přímo na svém území. Zatím však v ro c^ 1958 pokračoval světový proces změny po­ m ěru sil ve prospěch socialism u. Byl to především další vědecký a tech n ick ý pokrok Sovětského svazu, jeh ož výsledky se Jedno­ značně projevily v úspěšném vypuštění um ělých družic země a ve vojenském prvenství ve výrobě m ezikon tin entálních řiditelných střel. Tím se znovu a siln ě ji potvrdilo, že v případě války proti So­ větském u svazu pro S p o jen é státy Již naprosto n ep latí »pozice síly«, ale naopak, že by sam y mohly být zasaženy velm i těžce vzhledem k velkém u soustředěni obyvatelstva v m ěstských a prů­ m yslových cen trech . Byl otřesen i význam systém u základen, Ji­ miž am eričtí stratégové po druhé světové válce o b k líčili země svě­ tové so cia listick é soustavy, a především Sovětský svaz. Tyto zá­ kladny se nyní staly n ejen mnohem zran iteln ější, a le zvýšilo se i n ebezpečí pro státy , na je jic h ž území byly rozm ístěny. Již to zvyšovalo u lidu těch to zemí odpor proti zatahování do plánů, o hrožu jících světový m ír. K tomu pak přistupovaly i důsledky ho­ rečn éh o zbrojení, k teré se nutně musely obrážet v životní úrovni obyvatelstva. Aby oklam ali lid, který se staví proti nukleárním u zbrojení, Jež n ejen hrozí p řejit v nukleární válku, ale i v době míru ohrožuje mi­ lióny lidí — a to dokonce Ještě nenarozených — strašlivým i dů­ sledky, m askovali am eričtí Im perialisté další n ukleárn í zbrojeni

8

falešným heslem »čisté« pumy, která prý nevyvolává nebezpečí uvolňování radioaktivních látek, ohrožujících lidské zdraví. T eo rie „o m ezen ý ch " Zároveň je jic h stratégové pokračovali ví,el< v rozvíjení teorií tzv. »m alých, m ístních či omezených# válek. Tyto války prý by byly vedeny s použitím m enších jed notek a zbraní menší síly, a proto by prý nehrozily, že se rozšíří ve válku světovou, tj. válku vedenou zbraněm i hro­ madného ničení. Ve skutečnosti tyto teorie měly jen oklam at lid. Podstatou teo ­ rie om ezených válek je vytváření m enších, velmi pohyblivých a nejm od erněji vyzbrojených jednotek, které by sloužily n ejen k úderům proti socialistickým zemím, ale také proti zem ím n á­ rodně osvobozeneckého hnutí, ba i proti lidu im p erialistických zemí, kdyby se postavil proti silám světové reak ce, vedeným am erickým i im perialisty. A ovšem teorie om ezených válek nevede ani k om ezení zbrojení, a to ani nukleárního, ani neodstraňuje nebezpečí světové války. Vždyť am eričtí im perialisté n ejen n e­ ch tějí ustoupit od výroby nukleárních zbraní, ale dokonce i je d ­ notky určené pro tzv. »omezenou« válku vyzbrojují tzv. tak tick ý ­ mi zbraněmi. Tím spíše může dnes každý ozbrojený kon flik t p ře­ růst ve válku světovou, tj. v dnešní době ve válku nukleární — a na tu se im perialističtí generálové a zbrojařské monopoly n a ­ dále horečně připravují. Zároveň však i na Západě stále častěji vystupovali významní hospodářští, političtí i vojenští činitelé s návrhy, aby m ísto sou­ těžení v jaderném zbrojení začali vedoucí představitelé západ­ ních zemí jed nat se Sovětským svazem a soutěžili s ním na poli hospodářském . Patřil k nim např. bývalý význačný am erický di­ plomat G. F. Kennan a známý průmyslník S. Cyrus Eaton, n ěkteří politikové Labour Party a jiných socialistický ch stran i buržoazní politikové ve Velké Británii, ve Francii a v jiných zem ích západ­ ní Evropy. I když je jic h úvahy mnohdy nebyly výlučně diktová­ ny vůlí k mírovým vztahům k socialistickým zemím, ale obavami z rostoucí moci západního Německa, přece jen podporovaly ve­ řejn é m ínění, žádající jednání o m ezinárodních otázkách. Zvlášť důrazně se pro zachování míru ve světě vyslovovaly vlády hospodářsky méně vyvinutých zemí, jež si vybojovaly politickou svobodu a svou politikou aktivní neutrality se staly významnou součástí světového pásma míru, Jehož jádro tvoři socialistické země. S o cia listick é země v čele se Sovětským svazem usilovaly o m í­ rové řešení všech m ezinárodních problémů, ať již na půdě Organi­ zace spojených národů a jiných m ezinárodních institucí, či in icia ­

ú silí O mírové řešeni mezinárodních problémů

9

tivním i návrhy na m ezinárodni k on feren ce nebo k on ečn ě dalším i form am i m ezinárodních jed nán í všude tam, kde byly základní zá­ sady m ezinárodních vztahů nebo přímo m ír ohroženy nebo naru­ šeny. N adějným východiskem pro řešení základ n ích problém ů m ezi­ n árod ních vztahů byl návrh sovětské vlády na svolání k onference na nejvyšší úrovni, vyslovený poprvé je š tě na sklonku roku 1957, a le přesněji form ulovaný a dále rozpracovaný v ro ce 1958. Návrh vycházel ze základního problému sou časných m ezinárodních vzta­ hů, tj. zastavení pokusů s nukleárním i zbraněm i, a zahrnul postup­ ně dalších jed en áct bodů. Mezi nim i byl i návrh polské vlády na vytvoření pásm a bez atom ových zbrani ve střed n í Evropě, dále návrh na uzavření mírové smlouvy s Něm eckem , rozšířen í mezi­ národního obchodu a další. Pro mírové řešeni m ezinárodních vztahů se vyslovili četn í před­ stavitelé vědy a umění a všech m írum ilovných o rgan izací, kteří pak na světovém mírovém kongresu, uspořádaném v červ en ci ve Stockholm u, vydali výzvu k n ejry ch lejším u postupu v odzbrojení a využití tak to uvolněných prostředků pro m írové ú čely, přede­ vším pro rozvoj m éně vyvinutých zemi. P ro tim íro v á p o litik a Naproti tomu im p erialisté si n ep řáli rozim p erialistů voj m írových m ezinárodních vztahů, ale naopak se snažili zachovat m ezinárodní napětí a podnikat ozbro­ je n é zásahy, je jich ž cílem bylo zm ařit rozvoj so cia listick ý ch států a rozm ach národně osvobozeneckého hnuti. Tím v im p erialistic­ kých státech udržovali zbrojařskou konjunkturu a zároveň nutili socia listick é státy, aby na zajištěn í své obrany věnovaly prostřed­ ky, je ž by jin ak mohly být plně využity ve prospěch so c ia listic k é ­ ho hospodářství. Proto se také vlády západních velm ocí, k teré pod tlakem světo­ vého vývoje a veřejného m ínění byly nuceny přistoupit na Jednáni o konferenci na nejvyšší úrovni, snažily zm ařit je jí uskutečnění. Přestože Sovětský svaz projevil n ejv ětší ústupnost, na Jejím ž zá­ kladě došlo i ke svoláni zvláštních k on feren ci expertů v Ženevě o možnosti kontroly pokusů s Jaderným i zbraněm i a o odvrácení nenadálého útoku, znem ožnily vlády západních velm ocí, aby se konference na nejvyšší úrovni v roce 1958 uskutečnila. Im perialisté naopak vyvolali zostřeni m ezinárodního napětí a dopustili se ozbrojené agrese, Jež znovu přivedla svět na pokraj války. Boj proti národně* Jedna Unie agresivních plánů im periaosvobozeneckém u hnuti listů byla zam ěřena proti národně osvobo­ zeneckém hnutí, kterému se pokoušeli če lit Jednak podporou

vnitřních reak čn ích sil v hospodářsky méně vyvinutých zem ích, jednak různými form am i nátlaku, vrcholícím i přímo ozbrojeným i zásahy. Mezi ně patřila podpora povstalců, usilujících rozbít vojenským povstáním Indonéskou republiku, a zvláště pak ozbrojený zásah na arabském východě. Přímým cílem im perialistického útoku již nebyl — jak o v roce 1956 — Egypt, ale Irák, jehož lid svrhl panství im perialism u, a ta ­ ké v čele tažení nebyly již Francie a Velká Británie, nýbrž Spojené státy. V pozadí ovšem — stejn ě jako v roce 1956 — byla nafta, ja k to také vyjádřila Rockefellerova doktrína, která v plánech am eric­ ké zahraniční politiky doplnila již ch átrající doktrínu Eisenhow erovu. Neodlučným cílem agrese na arabském východě bylo udržet a rozšířit důležité strateg ick é pozice n ejen proti národně osvobo­ zeneckém u hnutí, ale zároveň proti Sovětském u svazu. I když tato akce velmi narušila úsilí o mírový vývoj m ezinárod­ ních vztahů, ukázala znovu, ja k důležitým činitelem m ezinárod­ ních vztahů jsou státy světové socialistické soustavy. Vždyť to byla opět především iniciativa Sovětského svazu, která vedla n a ­ konec k odvolání am erických a britských intervenčních vojsk z Li­ banonu a z Jordánská. Agrese proti č ín sk é Zatímco všichni mírumilovní lidé přivílidové republice tali vyřešení krize na arabském východě a doufali, že umožní obnovit jednání o základních m ezinárodních problém ech, uvrhla agresivní am erická zahraniční politika svět znovu na pokraj války. Tentokrát byla am erická ak ce zam ěřena přímo proti so cialistick é zemi — proti Čínské lidové republice, přičemž využila loutkové Čankajškovy vlády na Tchaj-w anu. Zá­ roveň m ěla být zasazena rána požadavku mnohých am erických spojenců, kteří žádali zastoupení Čínské republiky v OSN a vynu­ tili si další zm írnění embarga. Na am erické provokace odpověděla čínská vláda a všechen čin ský lid rozhodnou vůlí odrazit každý nepřátelský útok. Vláda S o ­ větského svazu zároveň znovu zdůraznila, že by každý útok na Čínskou lidovou republiku pokládala za útok na Sovětský svaz a odpověděla by na něj s veškerou vojenskou silou. I když Spojené státy nadále udržují na Dálném východě ohnisko m ezinárodního napětí, prokázalo se i při této příležitosti oslabení je jic h vlivu. Německá otázka Třetí oblasti, kam se v roce 1958 obracel nápor im perialistických agresivních sil, bylo Německo. Obnovený západoněm ecký im perialismus a m ilitarism us hrál stále d ů ležitěj­ ší úlohu v am erických útočných plánech, jejich ž hlavní základnu tvoří Severoatlantický pakt — NATO. Růst nebezpečí západoně-

11

meckého im perialismu potvrdila i jeh o vedoucí úloha v nově vy­ tvořeném zbrojním trojúhelníku B o n n — P aříž— ftlm, jeho účast na přípravě francouzské nu k leárn í bomby, a zejm én a pak to, že západoněmecká vláda si dala již v březnu 1958 Spolkovým sněmem schválit atomové vyzbrojování své h orečn ě budované armády, do jejíhož čela byli postaveni bývalí n a cis tičtí g en erálov é, kteří záro­ veň pronikli i do vedoucích m íst NATO. Přitom p o litik a revanšismu proti NDR, Polsku, Č eskoslovensku a p o litik a útočných plánů proti Sovětskému svazu se stá le více stáv ala o fic iá ln í linií před­ ních představitelů bonnské vlády. Bonnská vláda tak é n eju rp u tn ěji odm ítala všechny návrhy so­ cialistických zemí na m írové řešen í n ěm eckéh o problém u. Tím jednak sledovala své vlastn í c íle , zam ěřené především proti Ně­ mecké dem okratické repu blice, jed n ak c íle am erick éh o imperia­ lismu, jenž zneužíval nevyřešené n ěm ecké otázky n ejen k tomu, že odmítal mírové řešení evropské bezpečnosti i jin ý ch základních otázek m ezinárodních vztahů, a le přím o zostřoval mezinárodni napětí a zvyšoval zbrojení n ap řík lad rozhodným odporem proti sovětskému návrhu na přem ěnu západního B erlín a v dem ilitari­ zované svobodné m ěsto. Řešení této otázky, ste jn ě Jako d alších a d ů ležitějších otázek mezinárodních vztahů, nebylo dosaženo. P řesto však rok 1958 přinesl značné úspěchy m írum ilovných sil ve světě — a to pře­ devším velkým rozm achem států světové s o c ia lis tic k é soustavy. Zachování míru umožnilo p rak ticky u skutečňovat zásady míro­ vého soutěžení, v němž neodvratně d ále zm ohutněly s íly socia­ lismu a pokroku. A je stliž e im perialism us nem ohl je jic h růst za­ stavit do nynějška, pak tím m éně to bude m oci u čin it v dalších letech, kdy poměr sil se bude dál vyvíjet ve prospěch socialism u.

KAPITOLA

VÝVOJ

II

SOCIALISTICKÉHO

TÁBORA

Jedním z nejvýznam nějších výsledků roku 1958 bylo další upevnění a rozvoj socialistického tábora v čele se Sovětským svazem. Značnou úlohu přitom m ěla všestranná hospodářská, vědeckotechnická a kulturní spolupráce, založená na zásadách proletářského internacionalism u, přátelství a bratrské vzájem né pomoci. Zkušenosti z roku 1958 ukázaly, že zvláště politická spolupráce zemí socialistického tábora spolehlivě zabezpečuje je jic h národní nezávislost a státní svrchovanost a vytváří nezbyt­ né podmínky pro uskutečnění mírové so cialistick é výstavby v každé z těchto zemí. Vzrostla I mezinárodní autorita so cialis­ tického společenství národů a jeho vliv na celý vývoj lidstva. Im perialistické kruhy musely se svými agresivním i plány n ejed ­ nou ustoupit před jednotnou frontou mírumilovných národů v čele se zeměmi socialistickéh o tábora. Rok 1958 tak znovu potvrdil nezadržitelný postup socialism u v mírovém soutěžení s kapi­ talismem. ROZVOJ Z E M Í

n á r o d n í h o

h o s p o d á ř s t v í

S OCI ALI ST I CK É

SOUSTAVY

Roku 1958 zaznam enaly všechny země socialistickéh o tábora, mezi nimi zvláště Sovětský svaz a Čínská lidová republika, další hospodářský vzestup. Rozvoj sovětského V hospodářském životě Sovětského svaprům yslu zu se plně projevily důsledky reorganiza­ ce řízení průmyslu a stavebnictví, provedené roku 1957. Uvolnila cestu stálém u rozvoji výrobních sil S SSR a přispěla k růstu in i­ ciativy p racu jících . To přesvědčivě potvrzuje skutečnost, že vše­ chny svazové republiky a národohospodářské rady splnily a překročily roční plán Jak v hrubé výrobě, tak i ve většině nedůležitějších druhů průmyslových výrobků. V roce 1958 bylo v Sovět­ ském svazu například vyrobeno 39 600 000 tun surového železa, 55 000 000 tun o celi a 233 m iliard kWh elektřiny. Bylo vytěženo 498 milionů tun uhlí a 113 miliónů tun nafty. Roku 1958 bylo v SSSR uvedeno do provozu přes 800 nových velkých státn ích 1Q

prům yslových podniků. Podstatně stoupla výroba obráběcích strojů, traktorů, autom obilů i řady d alších důležitých prům yslo­ vých výrobků. Národohospodářský plán byl p řekročen tak é ve výrobě zboží hrom adné spotřeby. Celkový objem prům yslové vý­ roby Sovětského svazu vzrostl roku 1958 proti roku 1957 o 10 % . Z hlediska celkového stavu sovětské ekonom iky bylo i pro mi­ nulý rok příznačné ry ch lé tem po je jíh o růstu ve všech rozho­ d u jících ukazatelích. V hospodářském vývoji dosáhl Sovětský svaz tak vysoké úrovně, k terá umožňuje zvyšovat m nohem rych ­ lejším tem pem výrobu zboží hrom adné spotřeby bez újmy na dalším přednostním rozvoji těžkého průmyslu. V elký význam pro celkový vzestup sovětské ekonom iky má rozsáhlý program urychleného rozvoje chem ického průmyslu, p řijatý na plenárním zasedáni ÚV K S SS ve dnech 6.— 7. 5. 1958, který Již v tém že roce p řinesl výsledky. Jeho re alizace z a jistí d alší tech n ick ý pokrok m noha odvětví národního hospodářství Sovětského svazu a umož­ ní co nejdříve vyřešit úkol zvyšování výroby spotřebního zboží. Sovětské zem ědělství N eobyčejných úspěchů dosáhlo v roce 1958 sovětské zem ědělství, k jeh o ž dalším u rozvoji p řija la Ko­ m unistická stran a Sovětského svazu řadu p rak tick ý ch opatření velkého ekonom ického dosahu. Z in iciativy ÚV K S S S byl na za­ sedání N ejvyššího sovětu 31. 3. 1958 schválen »Zákon o dalším rozvoji kolchozního zřízeni a o reo rg an izaci s tro jn ích a trak to ­ rových sta n ic *. Nyní se zem ědělské stro je prodávají přímo kolchozům a ST S se reo rg an izu jí v o p ravářsk o-tech n ické stanice. Již Jarní polní p ráce v k olch ozech potvrdily správnost tohoto opatření odpovídajícího potřebám dalšího růstu socialistickéh o zem ědělství. Na plenárním zasedání 0 V K S S S 18. 6. 1958 bylo na podkladě referátu N. S. Chruščova p řijato usnesení o zrušení povinných dodávek a n atu ráln ích p lateb za p ráce ST S , o novém systém u, cen ách a podm ínkách nákupu zem ědělských výrobků. Tato opatřeni zn am en ají novou etapu v ekonom ických vzájem ­ ných vztazích mezi státem a kolchozy. Sovětský stát s i nyní zem ědělské produkty v kolchozech opatřu je nákupem , přičem ž nové nákupní ceny m ají z hlediska m ateriáln í zainteresovanosti kolchozníků přímo revoluční význam. O oprávněnosti všech těch ­ to opatření svědčí především konkrétní výsledky, kterých sovět­ ské zem ědělství dosáhlo v ro ce 1958, kdy celková sklizeň obilí v S S S R čin ila 8 m iliard 508 m iliónů pudů (1 pud = 10,38 kg) a nákup čin il 3,5 m iliardy pudů. Takové množství obili nem ěl Sovětský svaz je ště nikdy k dispozici. Téhož roku vyrobilo so­ větské zem ědělství tolik m léka Jako S p o jen é státy am erick é roku 1957 nebo dokonce o něco více, přičem ž m ásla vyrobil S S S R Již

roku 1957 o 47 000 tun více než USA. Výroba masa dosáhla v S SSR roku 1958 3 400 000 tun. Na podkladě těchto úspěchů počítají směrná čísla rozvoje národního hospodářství zcela reáln ě se zvý­ šením objemu celkové produkce zem ědělství v roce 1965, ve srovnání s rokem 1958, l,7k rát. Zemědělská politika strany byla 15.— 19. 12. 1958 zhodnocena na plenárním zasedání ÚV K SSS, které přijalo řadu konkrétních opatření, aby byl zajištěn další vzestup zem ědělské výroby v souvislosti s úkoly sedm iletého plánu. V ypracování nového U rychlené sestavení tohoto nového nánárodohospodářského rodohospodářského plánu si roku 1958 piánu SSSR vynutily jak hospodářské úspěchy Sovět­ ského svazu, tak i skutečnost, že sovětští geologové objevili v po­ slední době doposud neznám á velká ložiska nejrů znějších suro­ vin. To vše umožní vybudovat nové podniky a nová průmyslová střediska, s čímž pochopitelně nemohl šestý pětiletý plán počítat. Například na irkutské konferenci o rozvoji výrobních sil Sibiře, která se konala v srpnu 1958, byly poprvé uveřejněny některé údaje o obrovském bohatství, objeveném ve východní Sibiři. Jen ve východní Sibiři leží například tém ěř na povrchu země 7 triliónů tun kvalitního uhlí. Aby využití tohoto přírodního bohatství nemuselo být odloženo na příští pětiletku, bylo rozhodnuto Vy­ pracovat podle usnesení XX. sjezdu strany a dalších usnesení strany a vlády nový perspektivní plán. Plenární zasedání ÚV K SSS v září 1958 považovalo za nutné svolat mimořádný XXI. sjezd strany a projednat na něm sm ěrná čísla tohoto plánu. Předpoklady pro rychlý rozvoj výrobních sil země vytvořila kom unistická strana a vláda Sovětského svazu i řadou dalších opatření. V září 1958 byly předsednictvem ÚV K SSS schváleny poznámky N. S. Chruščova k reform ě sovětského školství. Je jich smyslem je přiblížit sovětskou školu životu. I tato reform a vy­ jadřuje úsilí sovětské vlády využít všech možností so cialistick é společnosti k zajištěn í co n ejry ch lejšíh o postupu ke komunismu. Fa k to r ča su jak o V roce 1958 vystoupil do popředí jak o hospodářský činitel významný Činitel hospodářského života sovětské společnosti faktor času. Ne náhodou byly v tomto roce v Sovětském svazu poněkud pozdrženy stavby n ěkterých vodních elektráren a na určitou dobu byla dána přednost výstavbě tep el­ ných elektráren , které je možno budovat podstatně ry ch leji a levněji. Z celostátního hlediska se ukázalo účelným vědomě při­ stoupit k určitém u zvýšení výrobních nákladů na jednu kWh, aby se získal čas a v krátké době i m axim ální přírůstek elek trick é energie. Roku 1958 byla dokončena n ejen vodní elek trárn a V. I.

L e n in a v K u jb y še v ě , n e jv ě tš í n a s v ě tě , a le s o u č a s n ě b y la uve­ d e n a v ch o d řa d a v e lk ý c h t e p e ln ý c h e le k t r á r e n . B o j o č a s má i sv ů j m e z in á ro d n í v ý z n a m p ro m íro v é s o u tě ž e n i s k a p ita lism e m , v in . s je z d k s Č ín y K ú s p ě c h ů m to h o to s o u tě ž e n í p řisp ěla ro k u 1 9 5 8 v ý z n a m n ý m p o d íle m i d ru h á s o c i a l i s t i c k á v e lm o c , Čín­ s k á lid o v á r e p u b lik a . R o k 1 9 5 8 z n a m e n a l p řím o s k o k v h ospo­ d á řs k é m v ý v o ji lid o v é Č ín y . N a d ru h é m z a s e d á n í V III. sjezdu K o m u n istic k é s tr a n y Č ín y v k v ě tn u 1 9 5 8 s i k o m u n is tic k á stran a v y tk la z a ú k o l p ř e m ě n it z e m i b ě h e m 1 5 — 2 0 l e t v s o c ia lis tic k o u v e lm o c s m o d e rn ím p rů m y s le m , z e m ě d ě ls tv ím a v ěd o u . V ý ch o ­ d isk e m té to g e n e r á ln í lin ie s o c i a l i s t i c k é v ý s ta v b y j e ro z v íje n í tv ů r č íc h s il lid o v ý c h m a s, J e ji c h v e d e n í a m o b iliz a c e k budování s o c ia lis m u . Z v lá š tě b y la z d ů r a z n ě n a o t á z k a te m p a s o c ia lis t ic k é v ý stav b y , ú k o l za 1 5 l e t n e b o v d o b ě je š t ě k r a t š í d o h n a t a p řed e­ h n a t V e lk o u B r itá n ii v e v ý ro b ě n e jd ů le ž it ě jš íc h p rů m y s lo v ý c h vý­ ro b k ů . N a to m to z a s e d á n í b y l s c h v á le n té ž d v a n á c tile tý p ro g ram r o z v o je z e m ě d ě ls k é v ý ro b y Č ín y . Z a k lá d á n í lid o v ý c h K r e v o lu č n ím z m ě n á m d o š lo ro k u 1958 komun n a č ín s k é m v e n k o v ě , k d e s e v č e r v e n c i a h la v n ě p a k v srp n u a ž z á ř í ro z v in u lo m o h u tn é lid o v é h n u tí za za­ k lá d á n í lid o v ý c h k o m u n . U s n e s e n í Ú V K S Č ín y o z a k lá d á n í lido­ v ý ch k om u n n a v e s n ic i z 2 9 . 8. 1 9 5 8 d a lo to m u to m a so v é m u hnu­ tí s p rá v n ý s m ě r a s h rn u lo z á k la d n í z k u š e n o s ti. K 2 0 . 1 0 . 1 9 5 8 bylo v Č ín ě již 26 5 7 8 lid o v ý c h k o m u n , v n ic h ž b y lo o r g a n iz o v á n o asi 127 m ilió n ů ro d in , t j. v e lk á v ě tš in a z e m ě d ě ls k é h o o b y v a te ls tv a . H lavní p říč in o u ro z v o je k o m u n b y l n e u s tá lý v z e s tu p č ín s k é ze­ m ě d ě lsk é v ý ro b y a s t á le s e z v y š u jíc í p o lit ic k é u v ě d o m ě n í č ín ­ s k ý c h r o ln ík ů . L id ové k om u n y v z n ik ly Ja k o p ro d u k t č ín s k é h o h o sp o d á řstv í v době v zestu p u , k d y b y lo n u tn o r o z v íje t v m a so v é m m ě řítk u n e­ je n z e m ě d ě ls tv í, a le i p rů m y s l, o b c h o d a d o p ra v u . B y lo n u tn o ta k é u ry c h lit k u ltu rn í a t e c h n ic k o u r e v o lu c i. K o m u n y s e s t a ly z á k la d ­ n í, svým c h a r a k te r e m s o c ia lis t ic k o u je d n o tk o u č í n s k é s p o le č n o s ti. Je jic h p ře d n o stí p ro ti d ř ív ě jš ím z e m ě d ě ls k ý m d ru ž stv ů m j e v elk á vý m ěra, v e lk ý p o č e t p r a c o v n íc h s il, v e lk é s p o le č n é fo n d y , v ysoký stu p eň k o le k tiv n o s ti a m n o h e m v y š š í o r g a n iz a c e p r á c e . V I. p le ­ n á rn í z a s e d á n í V l i l . ú s tř e d n íh o v ý b o ru K S Č in y z 2 8 . 1 1 . 10. 12. 1958 s e z a b ý v a lo n ě k te r ý m i o tá z k a m i lid o v ý c h k o m u n a p řija lo u sn e se n í o b s a h u jíc í p o k y n y p ro v ý ro b u v k o m u n á c h a p ro d is tr i­ b u čn í sy sté m , v n ě m ž Je k o m b in o v á n m zd o v ý s y s té m s e s y s t é m e m n a tu rá ln íh o z á s o b o v á n í. U s n e s e n í d á le h o v o ř ilo o o rg a n iz o v á n í výroby, o ž iv o tě lid u , o p r o v á d ě n í o r g a n iz a č n íc h z á s a d d e m o k ra tic k é h o c e n tr a lis m u , o p o s ilo v á n í v e d o u c í ú lo h y s tr a n y , a o p ra

tickém a realistickém stylu práce. Zasedání odsoudilo n ěkteré levičácké tendence při výstavbě komun. V zimním období 1958 se v Číně rozvinulo hnutí za upevnění lidových komun, za vypraco­ vání co n e je fe k tivnějších výrobních plánů. úspěchy fin sk é h o Vývoj čínské vesnice byl přímo sp jat zem ědělství s úspěchy čínského zem ědělství, jež roku 1958 v produkci obilí dosáhlo asi 375 miliónů tun proti 185 m i­ liónům tun roku 1957. V produkci pšenice se Čínská lidová repub­ lika dostala na druhé místo na světě, hned za Sovětský svaz. Pro­ dukce bavlny roku 1958 dosáhla 3,35 miliónu tun proti 1,64 miliónu tun roku 1957 a Čína zaujala ve výrobě bavlny první místo na světě. Rozloha uměle zavlažované půdy vzrostla ze 37 % roku 1957 na 60 % roku 1958. Prům yslová výrobo Rozvoj čínského zem ědělství šel souběžv č*-R ně s rychlým rozvojem průmyslu, zejm éna výroby surového železa, o celi a strojů. Zvýšení výroby železa a ocelí je nejdůležitějším předpokladem pro těžký průmysl, základ moderní průmyslové výroby vůbec. Aby se Čína v co n ejk ratší do­ bě mohla přem ěnit ve vyspělou hospodářskou velmoc, bylo ze zku­ šeností poslední doby stanoveno, že je třeba současně budovat a rozvíjet velké, střední a malé průmyslové podniky. Výstavbo m alých Během roku 1958 se rozvinula masová a středních pecí kampaň za výstavbu m alých a středních pecí na výrobu železa a oceli. Zúčastnilo se jí přes 60 miliónů lidí. V zimě roku 1958 se v Číněrozvinulo masové hnutí za m íst­ ní výrobu m alých válcovacích stolic, obráběcích strojů, za za k lá ­ dání m alých a středních uhelných dolů, m alých a středních ele k ­ tráren. Výsledky této kampaně byly obdivuhodné. V říjnu za­ znam enalo 18 velkých železáren a oceláren v produkci železa 16procentní přírůstek a 15procentní přírůstek v produkci oceli, zatímco produkce železa a oceli vyrobeného pracujícím i masami v d esetitisících m alých pecí místního významu vzrostla o 5 5 0 % u Železa a o 780 °/o u oceli. V celostátní produkci podíl oceli vyro bené v m alých pecích vzrostl ze 14 % v září na* 49 % v říjnu a po­ díl výroby železa z 58 °/o v září na 91 % v říjnu. Přírůstek v pro­ dukci uhlí činil ve velkých uhelných dolech v říjnu 24 % proti předcházejícím u m ěsíci, zatím co v m alých uhelných dolech vzrost­ la produkce v říjnu ve srovnání se srpnem o 490 % . Roku 1958 předehnala Čína v těžbě uhlí Velkou Británii. Dne 19. 12. 1958 splnil Čínský lid výzvu politbyra ÚV KS Číny k boji za vytavení 10 700 000 tun o celi a Čína se stala sedmým největším producen­ tem oceli na světě. Již ve druhé polovině roku 1958 zam ěřila stra ­ na a vláda pozornost pracujícího lidu na zlepšování kvality su­

rového železa vyráběného v m alých vysokých p ecích m ístním i me­ todami a na zlepšováni kvality vyráběné o celi. M asové kampaně za výrobu oceli a železa se účastni ve velké většin ě ro ln íci, proto je nutno připomenout i sp olečen sk é důsledky této kam paně. Pro­ jevují se v podstatném zm enšení rozdílů mezi d ělníky a rolníky, ve sblížení m ěsta a venkova. Skutečnost, že celkový objem prům yslové a zem ěd ělské výroby v Číně byl v roce 1958 asi o 70 % vyšší než roku 1957, je nesporně značným úspěchem strany v so c ia listic k é výstavbě, Jedním z bo­ hatých plodů kampaně za nápravu stylu p ráce, k terá se v Čině vedla od ja ra 1957 do května 1958. Po těch to ú spěších mohlo VI. plenární zasedání CV KS Číny stanovit další perspektivy rozvoje národního hospodářství, které povedou k přem ěně lidově demo­ kratické Číny v mohutný socialistick ý stát. Rozm ach ^ hlediska m ezinárodního rozvoje sočeskoslovenského cialism u byl rok 1958 charakteristický hospodářství řada lidově d em okratick ých zemi vstoupila do období dovršení so c ia listic k é výstavby. K řešení úko­ lu dovršení výstavby socialism u dospělo v m inulém ro ce přede­ vším Československo. Bylo první prům yslově vyspělou zemí, Jejíž lid začal budovat socialism us, a nem uselo řešit úkol přeměny agrární země v zemi průmyslovou. Jako tomu bylo v o statn ích ze­ mích lidové dem okracie a kdysi i v Sovětském svazu. Komunistická strana Č eskoslovenska si je vědom a toho, že hlav­ ním polem, na němž se bude rozhodovat o dovršení socialistické výstavby v zemi, Je národní hospodářství. Věnovala proto roku 1958 značnou pozornost zdokonalování plán ovacích m etod a otáz­ kám řízení průmyslu a zem ědělství. Nová organ izace řízení ná­ rodního hospodářství, zejm éna průmyslu a stavebn ictví, uskuteč­ něná k 1. 4. 1958, umožnila realizovat zásadu zvýšené úlohy per­ spektivních plánů, provést důslednou d ecen tralizaci a zvýšit účin­ nost plánovacích metod. Zásadní op atřen í byla roku 1958 usku­ tečněna též na úseku m ístního hospodářství řízeném národními výbory. V hospodářských výsledcích roku 1958 se p rojevil i celý souhrn opatřeni ke zvýšení efektiv nosti národního hospodářství. X I. sjezd K S Č Mimořádnou pozornost věnoval hospo­ dářským otázkám XI. sjezd Kom unistické strany Č eskoslovenska, který se konal ve dnech 18.— 21. 6. 1958. V souvislosti s úkolem dovršit socialistickou výstavbu form uloval hlavní úkoly v prů­ myslu a zem ědělství a stanovil sou časně základní politicko-hospodářské sm ěrnice rozvoje národního hospodářství Jako celku. V duchu usneseni XI. sjezdu byla ve druhé polovině roku 1958 za­ hájena konkrétní příprava k uskutečnění schv álen ých změn v plá­

18

nování, zásobování, odbytu a zejm éna v soustavě ekonom ických podnětů a v odměňování. V posledních m ěsících roku byly prove­ deny rozsáhlé přípravy k přebudování soustavy dělnických mezd, tak aby mzdy byly založeny na technicky zdůvodněných norm ách a aby byly pobídkou ke zvyšování kvalifikace pracujících. V sou­ vislosti s otázkam i zvyšování životní úrovně se strana v duchu sjezdových usnesení obrátila v listopadu 1958 k pracujícím u lidu s dopisem, na jehož podkladě proběhla koncem roku široká a pod­ nětná diskuse. Růst prům yslové XI. sjezd kom unistické strany měl movýroby Č S R hutný m obilizující význam, ja k se to pro­ jevilo v široce založeném hnutí závazků za splnění a překročení plánu. V průběhu roku 1958 vzrostla hrubá průmyslová výroba v Československu ve srovnání s rokem 1957 o 11,3 °/o, přičem ž došlo k rozhodnému zlepšení v řadě dříve zaostávajících úseků, jako byla například těžba uhlí. Vezmeme-li těžbu uhlí za jed en áct měsíců roku 1957 za 100 % , pak se v roce 1958 těžba kam en­ ného uhlí zvýšila na 106,8 % a hnědého uhlí na 112 % . V roce 1958 se podařilo zabezpečit i rych lejší růst produktivity práce proti plánovaným 4,2 % o 7,4 % , a co je zvlášť významné, daleko příznivěji než v minulých letech se vyvíjel i vztah růstu produk­ tivity práce k růstu průměrných výdělků. v sjezd j ed notné 1 ostatní země tábora socialism u dosáhsocialistické stran y ly roku 1958 nem alých úspěchů. Jak konN ěm ecka statoval V. sjezd Jednotné so cialistick é strany N ěm ecka, který se konal v červenci 1958, byly v N ěm ecké dem okratické republice v podstatě vytvořeny základy socialism u. V NDR byla vybudována hlavní odvětví těžkého průmyslu, jehož jádro zůstalo po válce v západním Německu. Průmyslová výroba v NDR stoupla v prvních 9 m ěsících roku 1958 proti témuž období roku 1957 o 11,2 °/o, přičem ž sjezdové jednání naznačilo konkrétní cestu jejíh o dalšího růstu. Jednou z nejpozoruhodnějších známek vzestupu N ěm ecké dem okratické republiky je skutečnost, že v c e ­ lém společenském životě NDR vzrostla úloha a vliv dělnické třídy. V. sjezd stanovil jako hlavní hospodářský úkol NDR požadavek rozvinout za ně­ kolik málo let národní hospodářství tak, aby se jednoznačně uká­ zala převaha socialistickéh o společenského řádu v NDR nad pan­ stvím kapitalistických sil v bonnském státě. Aby tento hlavní hospodářský úkol NDR bylo možno splnit za dva roky, do roku 1961, zahájila Německá dem okratická republika výstavbu přísluš­ ného surovinového průmyslu a začala mobilizovat všechny vnitřní rezervy. Vzhledem k tomu, že NDR disponuje kvantitativně 1 kva

H lavní hospodářský úkol N D R

19

litati vně vysoce vyspělou chem ii, bude m ít na řešen í hlavního eko nomického úkolu NDR značný vliv rozvoj ch em ick éh o průmyslu. Socialistická přestavba v ešk eré ekonom iky byla uskutečněna v Bulharské lidové republice, k terá se ze z ao stalé ag rárn í země přeměnila v zemi vyspělého prům yslu a zem ědělství. V hrubé produkci národního hospodářství B u lh arska zaujím á dnes průmysl první místo. Ve svém rozvoji n ech alo B u lharsko d aleko za sebou Turecko, Řecko a řadu jin ý ch k a p ita listick ý ch zem í, k teré v mi­ nulosti byly přibližně na s te jn é úrovni hospodářského rozvoje, vil. sjezd Bulharské V II. sjezd B u lh arsk é k om u nistické strakom unistické stran y n y , který se konal ve dnech 2 . - 7 . 6. 1958, věnoval značnou pozornost dalším u rozvoji národního hospodář­ ství země a došel k závěru, že i n ad ále zůstává ústřední otázkou další zvyšování produktivity p ráce a co n ejú sp o rn ější využití pra­ covních, m ateriálových a fin a n čn ích zdrojů. S jezd sch v álil směr­ nice třetí bulharské pětiletky, jejím ž hlavním politickým a hospo­ dářským úkolem je další výstavba s o c ia lis tic k é sp olečn osti a stále dokonalejší uspokojování ro sto u cích hm otných a kulturních po­ třeb pracujících. Ke sp ln ěn í tohoto úkolu přispělo mohutné lidové celo stá tn í hnutí za splněni hospodářských úkolů ve zk rácen ý ch lhůtách, k teré se šířilo zvláště na podzim minulého roku a k jeh ož rozvoji p řija lo v listopadu 1958 plénum ÚV Bulharské kom u nistické stran y příslušné usneseni. Výsledky tohoto hnutí, k teré znam ená zcela nové tem po rozmachu výrobních sil země, se k on krétně p rojevily již koncem roku 1958. Celkový objem průmyslové výroby se v Bulharsku v ro ce 1958 zvý­ šil proti roku 1957 o 16 % . Problémy polského Důležitý krok vpřed v rozvoji hospodářho**>od
ú silí o splnění úkolů ve zkrácených lhůtách

20

vývoje, které se dříve neprojevovaly tak výrazně, je možno počítat vyrovnanější výrobu, lépe podloženou investiční politiku, zah ájen í přestavby struktury v průmyslu a lepší využití dom ácích podmí­ nek. Více než kdykoli předtím se v hospodářství M aďarské lidové republiky uplatňovalo hledisko hospodárnosti. Zvýšení těžby uhlí a nafty umožnilo bezporuchové zásobování celého národního hos­ podářství a splnění plánu státního průmyslu v roce 1958 na 104 % . Také rumunský průmysl zaznam enal v roce 1958 nem alé úspěchy přeměny Rumunska ve vyspělou průmyslově agrární zemi. jestliže před druhou světovou válkou Rumunsko dováželo 95 % potřebných strojů, kryje nyní samo n e­ jen převážnou část své potřeby strojů a zařízení, ale strojíren stv í se stalo i platnou složkou vývozu. Další perspektivy rozvoje so­ cialistickéh o průmyslu vytyčilo plenární zasedání ÚV Rumunské dělnické strany 26. 11. 1958. Současně ukázalo jak o důležitý pro­ blém neustálé zvyšování technické úrovně ve všech odvětvích hospodářství a snižování vlastních nákladů ve výrobě. Na základě bohatých přírodních zdrojů klade Rumunská lidová republika hlavní důraz na rozvoj chem ického průmyslu. Jsou tu například ohromné zásoby zemního plynu, v jehož zpracování je Rumunsko na druhém m ístě v Evropě, hned za Sovětským svazem. Při ch e­ mickém zpracování metanu bylo v Rumunské lidové republice dosaženo značného pokroku. V listopadu 1958 zahájily chem ické závody v Klužské oblasti výrobu chlorovodíku, přičemž výroba této základní suroviny chem ického průmyslu spočívá na ohrom ­ ných zásobách kam enné soli v Rumunsku.

Rumunské hospodářství

S nadšením buduje socialism us i pracunejm enší socialistické země, Albán­ ské lidové republiky. Přitom dnešní Albánie není již zaostalou ze­ mí, kde bylo přes 80 % obyvatel negram otných, ale svobodným státem , poměrně vyspělou zemědělsko-průmyslovou zemí. V lidové Albánii vznikly základy moderního socialistickéh o průmyslu, který vyrábí n ejpotřebnější zboží. V roce 1958 vzrostla tam hrubá průmyslová výroba, ve srovnání s rokem 1957, o 20 procent.

Rozvoj albánského p rům yslu

j í c í lid

Úspěchů na poli budování průmyslu dosáhly v roce 1958 i asijsk é lidově demok ratičké státy — M ongolská, K orejská a Vietnam ská lidově dem okratická republika. Vždyť například v Mongolsku, kde před revolucí průmysl vůbec neexistoval, při­ padá dnes na průmyslovou výrobu 40 % celkové výroby v zemi. V roce 1958 začala úspěšně plnit svůj první pětiletý plán rozvoje národního hospodářství K orejská lidově dem okratická republi­

Prům ysl Mongolské, K orejské a v ie tn a m sk é lidové republiky

21

ka. Na výzvu ÚV K orejské strany p ráce z červ n a 1958 bylo po celé severní K oreji vybudováno 960 nových m ístních průmyslo vých podniků. Téhož roku byla uvedena do provozu řada nových továren i ve Vietnam ské lidové repu blice. Na výzvu vlády a Viet­ namské strany p racu jících , aby se využilo všech m ožností k roz­ voji průmyslové a řem eslné výroby, začaly se i ve Vietnamu na podkladě iniciativního u platnění čín sk ý ch zkušenosti budo­ vat například m alé závody na výrobu papíru, cukru, č a je a po­ dobně. Není to jen prům yslová výroba, v niž v ro ce 1958 socialistické státy dosáhly značných úspěchů. Dosáhly jic h ta k é v so cia listic­ kém zem ědělství, v zlep šení s o c ia listic k ý ch výrobních vztahů na vesnici, což je ch arak teristick ý rys hospodářského života socia­ listických zemí, i když se p ochopitelně zn ateln ě projevil vliv rozdílných h istorických podm ínek. Pozoruhodných výsledků v s o c ia liatickém zem ědělství dosáhly a s ijs k é lidově dem okraciích dem okratické státy . Koncem srpna 1958 bylo dokončeno združstevňování zem ědělství v Č ínské a Ko­ rejské lidové republice, kde již v říjnu bylo možno přikročit ke slučování zem ědělských družstev. Místo 13 309 m alých druž­ stev bylo v K oreji vytvořeno 3843 družstev, je jic h ž hlavním úkolem je provést technickou a kulturní revolu ci na vesnici. Přes velké sucho sklid ilo k o rejsk é zem ědělství 3 900 0 0 0 tun pšenice, tedy o 700 000 tun více než roku 1957. Severn í Korea se změnila ze země, kde se nedostávalo potravin, v zem i, kde Je potravin d ostatečné množství. Vysoké sklizn ě dosáhli v ro ce 1958 i vietnamští roln íci, kteří v obou loňských žních sklid ili 4,5 miliónu tun rýže, což Je dosud n ejv ětší úroda, ja k é bylo ve Viet­ namu po obnovení míru dosaženo. M ongolsko, kde se půda dříve vůbec neobdělávala a kde se venkovské obyvatelstvo věnovalo výlučně dobytkářství, učinilo v ro ce 1958 d alší kroky k rozvoji obilnářství. Rozloha osevní plochy vzrostla v ro ce 1958 na 1 1 8 000 hektarů. Sklizeno bylo 80 000 tun obilovin a 17 000 tun brambor. Tradiční m ongolské dobytkářství vykazuje růst stavu dobytka. Jehož celkový stav se k 1. 9. 1958, ve srovnáni s rokem 1957, zvětšil o více než 100 000 kusů.

S o cialistické zem ědělství v asijských lidových

Otázkám rozvoje s o c ia listic k é zemědělské velkovýroby věnovaly značnou pozordemokraciích nost i evropské lidově d em okratické státy, přičemž každý vycházel ze sp ecifick ý ch podm ínek své zem ě. VII. sjezd Bulharské kom unistické strany v červnu 1958 konstatoval, že Zemědělská výroba

« evropských lidových

22

v zemi byla dokončena socialistick á přestavba zem ědělství, a fo r­ muloval jak o hlavní úkol co n ejracio n áln ější využití půdy, strojů a ostatních výrobních prostředků, dosažení vysoké produkce živo­ čišné výroby a podstatné snížení nákladů na jednotku výroby. Vý­ znamných úspěchů v kolektivizaci dosáhl i albánský venkov, kde bylo v roce 1958 združstevněno více než 75 °/o obdělávané půdy. Socialistický sektor v albánském zemědělství vypěstoval asi 89 % veškeré bavlny, 92 °/o cukrovky a 77 % tabáku. Socialistický sektor sdružoval v roce 1958 přes 55 °/o zem ědělské půdy v Rumunské li­ dové republice, což znamená, že více než polovina rodin p racu jí­ cích rolníků nastoupila cestu budování nového života. Rok 1958 potvrdil, že existují příznivé předpoklady pro další rozvoj so cia lis­ tické velkovýroby v zemědělství rovněž v M aďarské lidové re ­ publice. je n za 9 měsíců roku 1958 bylo v Maďarsku založeno 234 nových zem ědělských družstev a družstevní půda vzrostla tém ěř 0 90 0000 ha. československé Socialistický sektor má vedoucí posta zem ědělství vení v zemědělství lidově dem okratického Československa, a to nejen rozsahem obhospodařované půdy — socialistický sektor hospodaří na více než 75 % orné půdy — ale 1 celkovým objem em tržní výroby. Přes řadu nedostatků splnilo Československé zem ědělství ještě před koncem roku 1958 plán vý­ kupu tří hlavních živočišných produktů — vajec, skotu a m léka. Bylo vykoupeno o 200 miliónů litrů m léka a o 65 miliónů vajec více než roku 1957. Zvýšení zem ědělské výroby považoval XI. sjezd Komunistické strany Československa za jeden z n ejzávažnějších úkolů strany a všeho lidu. Zem ěd ělství v N D R Nemalých úspěchů v rozvoji zem ědělské výroby dosáhla Německá dem okratická republika. Koncem říjn a 1958 pracovala již ve více než 90 % obcí NDR zem ědělská druž­ stva, která spolu se státním i statky obdělávala tém ěř polovinu ze­ m ědělské plochy. U m léka, vepřového masa a vajec dosáhlo v pod­ statě zem ědělství Německé dem okratické republiky již roku 1958 výrobních cílů roku 1960. Z e m ědělská d ružstva Ve složitějších podmínkách se rozvíjela v Polsku zem ědělská výrobní družstva v Polské li­ dově dem okratické republice. Výsledky, kterých v roce 1958 do­ sáhla polská zem ědělská družstva, dokazují, že příčinou dřívějších neúspěchů nebyly rozhodně zásady kolektivního hospodaření, ale jen četné chyby, které znemožňovaly v praxi ukázat hospodářské přednosti kolektivního hospodaření. Bilance polského zem ědělství v roce 1958 byla velmi dobrá a celková hodnota veškeré zem ěděl­ ské výroby se proti roku 1957 zvýšila o 3,2 % . Přitom zem ědělská

23

družstva m ěla o 2 — 2,5 q vyšší prům ěrné h ektarové výnosy obilo­ vin než soukromě hospodáříci ro ln íci. S o c ia listic k é zemědělství učinilo tedy i v Polsku určitý krok vpřed. C elkově uskutečňovaly zem ě socialistickéh o tábora v m inulém ro ce mohutný a všestranný hospodářský vzestup, který ostře kontrastuje s hospodářskou situ aci v k ap italistick ém světě. Sovětský svaz po uskutečněni řady význam ných op atřen í mohl vstoupit do nového období svého vývoje, do období výstavby ko­ munistické společnosti. K S SS vypracovala roku 1958 za aktivní spolupráce všech p racu jících program výstavby kom u nistické spo­ lečnosti, vyložený v tezích N. S. Chruščova k X X I. sjezdu KSSS. Především v důsledku hospodářských úspěchů Sovětskéh o svazu, který je rozhodující ekonom ickou silou so cia listick é h o tábora, bylo možno roku 1958 vytyčit úkol, aby zem ě s o c ia lis tic k é sousta­ vy roku 1965 vyráběly přes polovinu světové prům yslové produk­ ce. Tím bude zabezpečena absolutní převaha socialism u nad kapi­ talismem v m ateriální výrobě, v rozhodu jící sfé ře lid ské činnosti.

M írové soutěžení socia lismu s kapitalism em

Sám Sovětský svaz bude roku 1965 vyrábět na 1 obyvatele více průmyslových produktů, než se dnes vyrábí v n ejvy vin u tějšich ka­ pitalistických zem ích Evropy. Absolutním objem em výroby někte­ rých hlavních výrobků p řek ro čí n y n ější úroveň prům yslové výro­ by ve Spojených státech a ve výrobě jin ý ch produktů se k ni při­ blíží. Výrobou n ejd ů ležitějších zem ědělských produktů v ro ce 1965 celkově a na jednoho obyvatele převýší n y n ější úroveň USA. Pře­ vaha Sovětského svazu v tempu růstu výroby vytvoří reáln ý zá­ klad, aby asi během pěti let po ro ce 1965 dostihl a předstihl úroveň výroby USA na jednoho obyvatele. S p ln ěn í těch to úkolů Sovětské­ mu svazu zajisti n ejvyšší životní úroveň obyvatelstva na světě. To bude znamenat světodějné vítězství socialism u v m írovém soutěže­ ni s kapitalism em a nesm írné posíleni míru. Sovětský sedm iletý plán počítá s všestranným rozvojem hospodářské spolup ráce mezi Sovětským svazem a ostatním i so cialistick ý m i státy , k teré přispějí přiměřeným podílem k tomuto vítězství socialism u nad kap italis­ mem v hospodářském soutěžení dvou soustav.

ROZVOJ ZEMI

H O S P O D Á Ř S K É

S P OL UP R ÁC E

S O C I A L I S T I C K É H O

TÁBORA

Rychlý rozvoj výroby spolu s upevněním soustavy p l á n o v á n i v jednotlivých lidově d em okratických zem ích vytvořil n ejen mož­ nost, ale vyvolal i nutnost pozvednout hospodářskou spolupráci

24

zemí socialistickéh o tábora na vyšší stupeň. Přímo ekonom icky byla podmíněna nutnost přechodu k dokonalejším form ám m ezi­ národní so cialistick é dělby práce, která by zajistila co n ejlep ší vy­ užití hospodářských zdrojů jednotlivých so cialistický ch zemí a která by účelně spojila zájm y jednotlivých zemí se zájm y so cia lis­ tického tábora ja k o celku. Vždyť každá ze so cialistický ch zemí má různé přírodní bohatství, klim atické podmínky a podobně. Navíc žádná z nich, kromě Sovětského svazu a Čínské lidové republiky, nemá všechny nezbytné přírodní zdroje, aby mohla sam a vybudo­ vat úplnou průmyslovou soustavu, aby mohla plně rozvinout vše­ chna odvětví a obory svého národního hospodářství. Například Československo, které má rozvinutý zpracovatelský, zejm éna stro ­ jírenský průmysl, má poměrně úzkou a neucelenou surovinovou základnu. Mezníkem v rozvoji m ezinárodní socialistické dělby práce se stala porada představitelů kom unistických a dělnických stran Členských zemí Rady vzájem né hospodářské pomoci a a s ij­ ských socialistických zemí, která se konala koncem května 1958 v Moskvě. Porada byla důležitým krokem k realizaci závěrů m os­ kevské D eklarace kom unistických a dělnických stran so cia listic­ kých zemí. Je jí ú častníci dospěli k jednotném u názoru, že v zájmu urychleného vzestupu hospodářství socialistický ch zemí je nezbyt­ né přistoupit k užšímu sladění ekonom ického rozvoje zemí so cia­ listického tábora cestou specializace a kooperace je jic h výroby, především na základě koordinace perspektiv rozvoje klíčových, na sebe navazujících odvětví je jic h hospodářství. Ú častníci m oskev­ ské porady dospěli rovněž k závěru, že je třeba mít na zřeteli pře­ devším praktickou stránku zdokonalováni vzájem né hospodářské spolupráce a že Je nutno zam ěřit se zvláště na klíčové otázky su­ rovinové a en ergetické základny a strojíren sk é výroby.

Květnová porada členských zem í R V H P v Moskvě

Jedním z důležitých předpokladů dalšího růstu ekonomiky socialistick ý ch Zemí se stalo odstranění úzkých míst surovinové, palivové a en erg etic­ ké základny. V souvislosti s tím věnovalo i bukurešťské zasedání Rady vzájem né hospodářské pomoci 26.— 30. 6. 1958 mimořádnou pozornost rozvoji odvětví surovin a energetiky a racionálním u vy­ užití surovinových zdrojů. Spolu s rozmachem en ergetick é základ ­ ny vystoupily do popředí otázky těžby uhlí, tekutých paliv a ply­ nů. V souvislosti se společným úsilím o využití vodních zdrojů Du­ n aje bylo v říjnu 1958 dosaženo dohody mezi Maďarskem a Česko­ slovenskem o výstavbě vodních děl na Dunaji, kde jak o první dílo bylo rozhodnuto realizovat vodní energetickou stavbu u Nagyma-

O tá z k y surovinové a energetické základ ny

25

ros-Visegrád. Z hlediska vývoje lidově d em o k ratick ý ch zemi se jako závažná otázka ukázala nutnost zvýšeni výroby čern ých ko­ vů- Československo je právě jed ním z lidově d em okratických stá­ tů, který má předpoklady rozvoje čern é m etalu rgie pro své kvalit­ ní koksovatelné uhlí, rozšířeni těžby železn ý ch rud a rostoucího dovozu sovětských železných rud. o tá z k y chem ického Chem ický prům ysl je jednou z oblastí, prům yslu kde si všechny s o c ia lis tic k é státy v roce 1958 stanovily velké úkoly. Připom eňm e si u snesení XI. sjezdu Ko­ munistické strany Č eskoslovenska, který uložil z a jistit rychlý roz­ voj československého chem ického prům yslu. Zvýšením dodávek ropy ze Sovětského svazu do evropských lidově dem okratických zemí byla na X. zasedání RVHP v Praze v prosinci 1958 schválena praktická opatření k výstavbě dálkového ropovodu pro přepravu ropy z SSSR do M aďarska, Polska, NDR a Č eskoslovenska. Stro jíren ství Ve stro jíren stv í prozatím lidově demo­ kratické státy pom ěrně m álo využívaly výhod m ezinárodni specia­ lizace a kooperace. K zlep šeni tohoto stavu p řija la Rada vzájem­ né hospodářské pomoci příslušná rozhodnutí, je jic h ž uskutečnění bude znamenat i u rčité zm ěny ve struktuře vyvinuté českosloven­ ské strojíren ské výroby. Bude zastavena výroba n ěk terý ch dosud v ČSR vyráběných výrobků a na druhé stran ě tam , kde Českoslo­ vensko převezme výrobu, bude nutno z a jistit kvalitu a světovou úroveň technického zpracování. Z ačlen ěn í do vzn ik ajícíh o systé­ mu mezinárodní so cia listick é dělby p ráce podm iňuje například i určitou strukturální přestavbu stro jíren stv í N ěm ecké dem okra­ tické republiky. červnové zasedání Výsledky květnových m oskevských jedRVH P v Bukureš ti n á ní představitelů kom unistických a děl­ nických stran so cialistick ý ch zem i, člen sk ý ch států RVHP, byly rozpracovány do systém u p rak tick ý ch op atřen i na IX. zasedání Rady vzájem né hospodářské pom oci, k teré se konalo v červnu 1958 v Bukurešti. S přihlédnutím k požadavkům praxe se bukurešťské zasedání usneslo vytvořit n ěk teré nové orgány Rady. Tak byla vytvořena stálá kom ise pro hospodářskou a vědecko-techn ickou spolupráci so cialistick ý ch zem i ve stavebn ictví, kterém u vět­ šina zemí tábora socialism u věnovala v ro ce 1958 mimořádnou po­ zornost, a stálá kom ise pro otázky dopravy. Zástupci so cia listic­ kých zemi v Bukurešti p rojedn ali i otázku k on k rétn ích lhůt a po­ třebných tech nicko-organ izačn ích opatřen í pro vyřešeni klíčo­ vých ekonom ických problémů s o c ia listic k é soustavy. Prosincové zasedání RVHP v Praze

ra

O intenzivním úsilí so cialistick éh o tábo0 sp ecializaci a kooperaci výroby svěd­

26

čí závěry X. zasedání členských zemí Rady vzájem né hospodářské pomoci, které se konalo ve dnech 10.— 13. 12. 1958 v Praze. Jde o závěry p řijaté na podkladě projednání zprávy stálé komise pro hospodářskou a vědecko-technickou spolupráci v chem ickém prů­ myslu a zprávy stálé komise pro hospodářskou a vědecko-tech­ nickou spolupráci v černé m etalurgii. V Praze bylo dále dosaženo dohody o vytvoření stálé komise pro hospodářskou a vědecko­ technickou spolupráci v lehkém a potravinářském průmyslu. Ú častníci pražského zasedání si rovněž vym ěnili názory na práci jednotlivých orgánů Rady vzájem né hospodářské pomoci a p ři­ ja li řadu doporučení k jejím u zlepšení. Usnesení m oskevských porad RVHP byla v průběhu roku 1958 zpracovávána i v jednotlivých pracovních skupinách a kom isích Rady vzájem né hospodářské pomoci a v praxi prostřednictvím vícestranných a dvoustranných jednání a dohod mezi so cia listic­ kými státy. Kromě m nohostranné spolupráce v rám ci RVHP pokračoval v roce 1958 rozvoj spolupráce mezi jednotlivým i státy so cia listic­ ké soustavy. Československo hrálo v rozvoji dvoustranné hospo­ dářské spolupráce značnou úlohu. Rozvoj hospodářské Ve dnech ^ 0 .- 1 8 . 4. probíhala v Moskvě spolupráce hospodářská jednání mezi Českoslovensocialistických zem í skem a Sovětským svazem, která byla sou­ částí příprav perspektivních plánů rozvoje národního hospodář­ ství do roku 1965. Dosažená dohoda řeší podstatnou část surovi­ nových problémů Československa a stabilizuje rozhodující část výrobních programů č s. strojírenství. Roku 1958 probíhala úspěš­ ně i československo-polská hospodářská spolupráce. V červenci byl v Praze podepsán protokol 2. zasedání československo-polského výboru pro hospodářskou spolupráci, který p řijal řadu závěrů 0 spolupráci zejm éna v hutním, chem ickém a strojíren ském prů­ myslu. S Albánskou lidovou republikou uzavřelo Československo roku 1958 dohodu o účasti na těžbě a dodávkách železonikelnaté rudy. Jedním z výsledků československo-rum unské spolupráce by­ lo uzavření dohody, podle níž Československo dodá potřebné zaří­ zení pro vybudování vysoce výkonné elektrárny v Rumunsku a Rumunsko bude do ČSR dodávat elektrickou energii. U příležitosti návštěvy československé stranické a vládní delegace v Bulharské lidové republice v listopadu 1958 byla podepsána dohoda o vy­ tvoření č eskoslovensko-bulharského výboru pro hospodářskou spolupráci. Stejn ě intenzívně se roku 1958 rozvíjely hospodářské styky 1 mezi ostatním i státy socialistického tábora. Dokladem této spo­

27

lupráce Je například výstavba závodů na zpracování rákosu z du­ n ajské delty, které v Rumunské lidové repu blice sp olečn ě budují čtyři so cialistick é země — Rum unská lidová repu blika, Německá dem okratická republika, Č eskoslovensko a P olská lidová repub­ lika. Radu konkrétních dohod uzavřely so c ia lis tic k é zem ě zvláště v chem ickém průmyslu, v en erg etice, dopravě a podobně. Pro ekonomiku všech so cia listick ý ch zem í m ají velký význam hospo­ dářské styky s asijským i so cialistick ý m i státy , zejm én a s Čín­ skou lidovou republikou, k teré s tá le více p řerů stají rám ec pou­ hé obchodní výměny a podstatně ovlivňují dělbu p ráce mezi so­ cialistickým i státy. Tato sku tečn ost byla dokum entována tím, že zástupci a sijsk ý ch lidově d em okratick ých zem í se v květnu zú­ častnili m oskevské porady i o statn ích porad Rady vzájem né hos­ podářské pomoci a vyjád řili svou ochotu aktivn ě se podílet na vzájem né hospodářské spolupráci zem í tábora socialism u. Přitom industrializace Číny vytváří na dlouhou dobu ohrom né možnosti vývozu průmyslových výrobků pro všechny s o c ia lis tic k é země. H ospodářský vývoj so cia listick ý ch zepodporovala i re a liz a ce dlouhodobých obchodních smluv uzavřených v ro ce 1958. C hránila Je před kon­ junkturálním i výkyvy na k ap italistick ém trhu. Důležitý v mezi­ národní so cia listick é -dělbě p ráce byl velký vzestup dovozu suro­ vin do socialistick ý ch zem í, je jic h ž n ejvětším dodavatelem zůstal i nadále Sovětský svaz, vyvážející železnou a m anganovou rudu, válcované výrobky, barevné kovy, naftu, bavlnu a podobně. So­ větský svaz byl i v ro ce 1958 na prvním m ístě Jak v dodávkách socialisticým zemím, tak i v dovozu z těch to zem í. V ro ce 1958 se v obchodním styku so cia listick ý ch zem í zvýšila 1 hodnota za­ řízení celých závodů, k teré krom ě Sovětskéh o svazu vyváží Čes­ koslovensko, N ěm ecká dem okratická republika a Polsko. Stroje a zařízení představují v sou časné době celou třetinu objem u za­ hraničního obchodu so cia listick ý ch zem í, kdežto u k ap italistic­ kých zemi tvoří tento podíl pouze Jednu sedminu. V ědecko-technická M e z i so cialistick ý m i zem ěm i se rozvíjespolupráce la i v ěd ecko -tech n lcká spolupráce ve socialistických zem i všech oborech — v průmyslu, v zem ěděl­ ství, obchodu, fin an cích , kultuře a zdravotnictví. Formou této spo­ lupráce Je výměna dokum entace a tech n ick ý ch projektů , výměna odborníků, přímý styk vědecko-výzkum ných ústavů a podobně. Například v souvislosti s pom ocí S S S R N ěm ecké dem okratické re­ publice při výstavbě závodu na zpracování n afty byla mezi oběma zeměmi v říjnu 1958 podepsána dohoda, podle níž Sovětský svaz dodá NDR ja k technickou dokum entaci, tak i odbornou pomoc.

Obchodní styky zem í socialistického táb o ra

mí

28

Skvělým dokladem této spolupráce socialistických zemí je čin ­ nost Jednotného ústavu jaderného výzkumu v Dubně u Moskvy. Neméně rozsáhlá byla i kulturní spolupráce so cialistický ch zemí. To potvrzuje například zahájení výstavy socialistickéh o umění v Moskvě, v prosinci 1958, za účasti všech zemí socialistickéh o tábora. z á sa d a b ratrsk é Ve svých vzájem ných vztazích se sociavzájem né pomoci listické země řídí zásadami proletářského internacionalism u, přátelství a bratrské spolupráce. Základem vztahů mezi nimi je zásada bratrské vzájem né pomoci, která je nejvyšším výrazem proletářského internacionalism u. Rok 1958 přinesl řadu dalších konkrétních dokladů uplatnění této zásady. Například v srpnu 1958 byla v Moskvě podepsána dohoda, podle níž Sovětský svaz poskytne Čínské lidové republice pomoc při výstavbě a rozšíření 47 průmyslových podniků. V červenci byla rovněž v Moskvě ujednána dohoda o pomoci, kterou poskytne S o ­ větský svaz Bulharské lidové republice při výstavbě hutního kom­ binátu o výrobní kapacitě 30 000 tun válcovaného m ateriálu ročně a dalších průmyslových podniků. V srpnu 1958 bylo uzavřeno je d ­ nání o tom, že Sovětský svaz poskytne technickou pomoc Polsku při výstavbě závodu na zpracování nafty. V říjnu poskytl Sovět­ ský svaz M aďarské lidové republice úvěr v hodnotě 20 miliónů rublů na rozvoj hliníkového průmyslu, který umožní další zdoko­ nalení výrobního zařízení závodů na výrobu lehkých kovů ve Székesfeherváru. Pokud jde o úvěry poskytované Sovětským svazem lidovým dem okraciím Je třeba připomenout je jic h m inim ální úro­ kování a výhodné podmínky splátek. Velmi významná je též so ­ větská pomoc socialistickým zemím v atomovém bádání. Dne 22. ledna 1958 byla například podepsána mezi S SSR a Polskou lido­ vou republikou dohoda o technické pomoci Sovětského svazu Pol­ sku pro využití atomové energie k mírovým účelům. V květnu se Sovětský svaz rozhodl poskytnout pomoc při výstavbě atomové elektrárny M aďarské lidové republice. Za sovětské pomoci byly vybudovány první atomový reaktor v Čínské lidové republice a dále cyklotron na 24 miliónů elektrovoltů, který byl dán do pro­ vozu koncem října. Hospodářská pomoc vyvinutějších zemí zemím slab ěji rozvi­ nutým, s níž se setkávám e ve vztazích zemí socialistickéh o tábo­ ra, Je novým rysem vyjadřujícím sílu proletářské solidarity. Ob­ rovskou předností mezinárodní socialistické dělby práce je právě skutečnost, že socialistické země mohou řešit společné životní otázky za nezištné pomoci ekonomiky Sovětského svazu a jeho vědeckého potenciálu.

29

F akta o hospodářské spolup ráci zem í s o c ia lis tic k é h o tá b o ra jas ně potvrzují, že se v roce 1958 d ále ú spěšně v y v íje l p r o c e s uvědo m ělé a plánovité dělby práce mezi s o c ia lis tic k ý m i z em ěm i, že tyto země dosáhly d alších význam ných úspěchů v ro z v o ji sv éh o hos podářství, vědy a kultury. U sk u tečň u jíce závěry s p o le č n ý c h jed nání a porad učinily zem ě světové s o c ia lis tic k é so u sta v y význam né kroky vpřed v rozvoji k oop erace a s p e c ia liz a c e p rá c e svobod ných a rovnoprávných so cia listick ý ch národů.

V N I T R O P O L I T I C K É A ROZVOJ ZEMI

P OL I T I C K É

U P E V N Ě N Í S P O L U P R Á C E

S O C I A L I S T I C K É H O

T Á B O R A

Pro rok 1958 však nejsou c h a ra k te ristick é pouze h osp od ářské úspěchy zem í so cialistick éh o tábora. Byl to záro v eň ro k dalšího upevnění p o litick é jednoty zem í s o c ia listic k é h o tá b o ra na zá­ klad ě m arxism u-leninism u, rok dalšího ideového a o rg an izačn íh o sjed n o cen í kom unistických a d ěln ický ch stra n k o lem K S S S , jak to zvlášť potvrdily sjezdy k om u nistických s tra n Č esk o slo v en sk a a B u lh arska a sjezd Jednotné so c ia listic k é stra n y N ěm eck a. Vývoj událostí v ro ce 1958 znovu ukázal, že upevňující se p o litic k á jed ­ n ota zem í so cialistick éh o tábora je hlavní záru kou úspěšného budování socialism u v jed notlivých lidově d e m o k ra tick ý c h s tá ­ tech. S o c ia listic k é společenství v čele se S o v ětsk ý m sv azem se sou časně ukázalo ja k o nejvyšší záruka bezp ečnosti a n e z á v i s l o s t i so cia listick ý ch zemi. Upevnění m ezinárodní jednoty zem í s o c ia listic k é h o tá b o ra bylo podm íněno i vnitropolitickou konsolidací a rů stem sil socialism u v jed notliv ých so cialistick ý ch státech , dalším u p latn ěn ím le n in ­ sk ý ch zásad v p rak tické politice k om u nistických a d ě ln ick ý ch stra n , k teré jsou vedoucí silou v boji za vytvoření nové spo­ lečn o stí. K ra c h p ro tistra n ick é Uplynulý rok přinesl před evším řadu skupiny V S S S R dalších dokladů o podpoře, k te ré se od p racu jícíh o lidu dostává leninské p olitice ústředního výboru Ko­ m unistické strany Sovětského svazu. Sov ětští p ra c u jíc í p řija li s nadšením zprávu. Že na zasedání N ejvyššího sovětu S S S R 27. 3. 1958 byl první tajem n ík ÚV K S SS N. S. C hruščov zvolen předsedou rady ministrů SSS R . Plenární zasedání ÚV K S S S , k teré se konalo v prosinci 1958, potvrdilo znovu Jednotu stra n y a je jí sep ětí s lidem a ve svém usnesení poukázalo na k ra ch p ro tistra n ick é skupiny Malenkova, Molotova, K aganovlče, B u lg an in a — k te ­ rý byl v září 1958 uvolněn od povinností člen a p řed sed n ictv a

30

ÚV K SSS — a Š epilova. Tito lidé vystupovali proti životním zájmům pracujícího lidu v nejdůležitějších otázkách vnitřní a za­ hraniční politiky. Volby do N ejvyššího Byl to právě rok 1958, který v souvissovětu SSSR losti s hodnocením výsledků sovětského zemědělství ukázal správnost politiky Kom unistické strany S o ­ větského svazu, skutečnost, že tato politika odpovídá životním zájmům pracujícího lidu. O tom svědčí i volby do Nejvyššího so­ větu Sovětského svazu, které se konaly 16. 3. 1958. Pro kandidáty na poslance Nejvyššího sovětu SSSR hlasovalo ve volebních obvodech pro volby do Sovětu svazu 99,57 % a ve volebních obvo­ dech pro volby do Sovětu národností 99,73 % voličů, kteří se zú­ častnili voleb. Tato čísla jsou přesvědčivým dokladem m orálně politické jednoty sovětského lidu, dokladem vnitropolitické pev­ nosti SSSR . V n itro p o litická Významných úspěchů dosáhlo roku konsolidace Polska 19 5 8 v procesu vnitropolitické konsolidace zvláště Polsko a Maďarsko. Polská sjednocená dělnická strana se rozhodně vypořádala se všemi tendencem i oslabujícím i a k ce­ schopnost strany. Na XI. plénu ÚV PSDS v únoru 1958 byl vylou­ čen z ústředního výboru PSDS Wiktor Klosiewicz a byla mu udě­ lena důtka s výstrahou za podlamování jednoty strany. O úspě­ ších politiky Polské sjednocené dělnické strany v roce 1958 svědčí hlavně aktivita polské vesnice a další opatření ke zvýšení životní úrovně lidu, je jich ž výrazem se stala zvláště úprava m alo­ obchodních cen některých druhů zboží s platností od 15. prosince. Vnitropolitickou konsolidaci Polska potvrdily již na začátku roku volby do národních rad, v nichž pro kandidátku Fronty národní jednoty hlasovalo 96,92 °/o voličů. K dalšímu upevnění jednoty strany a lidu došlo i v lidově de­ m okratickém Maďarsku, kde Maďarská socialistick á dělnická strana důsledně bojuje za nápravu chyb, kterých se dříve do­ pustili n ěkteří je jí vedoucí činitelé. V procesu s Imre Nagyem a jeho společníky byly pohnány k odpovědnosti osoby odpovědné za kontrarevoluci. Volby v M aďarsku O upevnění lidově dem okratického zřía v NDR zení v Maďarsku svědčí výsledky voleb do Státního shrom áždění a m ístních rad, které se konaly 16. 11. 1958. Hlasování se zúčastnilo přes 98 % voličů, z nichž se pro kandidáty V lastenecké lidové fronty vyslovilo 99,6 % . Téhož dne se konaly volby do Lidové sněmovny Něm ecké dem okratické r e ­ publiky a do k rajských lidových zastupitelstev NDR, kterých se účastnilo 11 700 000 osob, t.j 98,89 % všech voličů. 99,87 % plat-

31

n ý c h h la sů b y lo od ev zd án o p ro k a n d id á ty N á ro d n í je d n o ty . P ar­ la m e n tn í vo lby v NDR a M aď arsk u p o tv rd ily p ře d c e lý m světem p e v n o s t ro d íc íh o se s o c ia lis tic k é h o z říz e n í v tě c h to z e m íc h , ačk o li p rá v ě z d e s e ho im p e r ia lis té p o k o u še li v p o s le d n í d o b ě o sla b it. P řito m v NDR, k te r á bu d uje s o c ia lis m u s ve z tíž e n ý c h p o d m ín k á ch r o z d ě le n é h o N ě m e ck a , d o šlo k d a lším u u p e v n ě n í v e d e n í Je d n o tn é s o c ia lis t ic k é s tra n y , když by li v p ro s in c i 1 9 5 8 v y lo u č e n i z ú stře d ­ n íh o v ý b o ru p ro fr a k č n í č in n o st K a rl S c h ir d e w a n , E r n s t W ollew e b e r a z p o litb y ra S E D F red O e lss n e r. O ú s p ě š íc h p o litik y Je d ­ n o tn é s o c ia lis t ic k é s tra n y N ě m e ck a , k te r é tito lid é n e c h t ě l i vidět, s v ě d č í s n íž e n í c e n m lé k a , m lé č n ý c h v ý ro b k ů , v e p řo v é h o m a sa a v ý ro b k ů z v ep řo v éh o m a sa . V lád a NDR p ř ik r o č ila k s n íž e n í cen s p la tn o s ti od 7. č e rv e n c e . T o to s n íž e n í z n a m e n á z v ý š e n í kupní s íly o b y v a te ls tv a N ěm eck é d e m o k ra tic k é r e p u b lik y o 4 0 0 m ilión ů m arek ro čn ě . V o lb y V A lb á n ii V ý z n a m n ý ch v n it r o p o lit ic k ý c h ú sp ěchů d o s á h ly i d a lš í s tá ty s o c ia lis tic k é h o tá b o ra . V e v o lb á c h do Lido­ v é h o s h ro m á ž d ě n í A lb á n sk é lid o v é re p u b lik y v č e r v n u 1 9 5 8 se v y s lo v ilo p ro k a n d id á ty D e m o k ra tic k é fro n ty 9 9 % v o lič ů . B u lh a rs k á lid o v á r e p u b lik a p řisto u p ila v listo p a d u k e s n íž e n í s t á t n í c h m a lo ­ o b c h o d n íc h c e n n ě k te rý c h p rů m y slo v ý ch v ý ro b k ů a e le k tr ic k é e n e r g ie . R u m u n sk á lid ov á re p u b lik a ro v n ěž p ř i ja la v listo p a d u u s n e s e n í o s n íž e n í m a lo o b ch o d n íc h c e n řa d y z b o ží h ro m a d n é s p o tř e b y z e s y n te tic k ý c h v lá k e n a u m ě lý c h h m o t. V ý z n a m n ý c h ú sp ě c h ů v e zv y šo v á n í ž iv o tn í ú rov n ě lidu a v Je h o s o c ia lis t ic k é v ý ch o v ě d o sá h ly ro k u 1958 a s ijs k é lid ov ě d e m o k r a t ic k é s tá ty , m e z i n im i n a p rv n ím m ístě Č ín sk á lid o v á r e p u b lik a . R o zd rce n i b u rž o a z n í V Č ín ě byl již v led n u v ítě z n ě u k o n če n p r a v ic e v Č ín ě boj p ro ti b u ržo azn í p ra v ic i, k t e r é s e sn a ž ila z n e u ž ít h n u tí z a n áp rav u sty lu p rá c e , z a h á je n é h o v k v ětn u 1 9 5 7 , k ú to k ů m p ro ti s tr a n ě a s o c ia lis m u . B u rž o a z n í p r a v ic e b y la iz o lo v á n a , o r g a n iz a č n ě a p o litic k y ro z d rc e n a a h n u tí z a n á p ra v u s ty lu p r á c e v sto u p ilo do n o v é eta p y . V r o c e 1 9 5 8 zem ě s o c ia lis tic k é h o tá b o ra d o s á h ly p o d s ta tn ý c h ú sp ě c h ů v u p ev ň ov án í s o c ia lis tic k é h o z říz e n í, v ro z v o ji s o c i a l i s ­ t ic k é d e m o k ra c ie a ve v ý ch o v ě p r a c u jíc íh o lidu v d u ch u s o c ia ­ lism u . D ů sled k em tě c h to v n itro p o litic k ý c h ú sp ě c h ů b y lo d a lš í u p e v n ě n í m ez in á ro d n íh o p o sta v e n í S o v ě ts k é h o sv a z u a z e m í tá ­ b o ra s o c ia lis m u . N á v ště v y s tra n ic k ý c h K u p ev n ěn í p o litic k é je d n o ty z e m í soa v lá d n ích d e le g a c í c ia lis tic k é h o tá b o ra p řis p ě ly n á v ště v y p a r la m e n tn íc h d e le g a c í, d v o u stra n n á je d n á n í p ř e d s ta v ite lů zem í

S n íž e n i c e n v B u lh a r s k u a R u m u n sku

32

tábora socialism u a především návštěvy stranických a vládních delegaci. Již rozsah návštěv stranických a vládních delegací roku 1958 svědčí o tom, že šlo o další podstatné prohloubení jednoty a všestranné spolupráce socialistický ch zemí. V únoru 1958 stranická a vládní delegace M aďarska navštívila Rumunskou lidovou republiku; v březnu 1958 p řijela stran ická a vládní d elegace M aďarské lidové republiky do B erlín a; ve dnech 2.—9. 4. pobývala v Maďarsku stranická a vládní delegace S o ­ větského svazu v čele s N. S. Chruščovem, je jíž cesta po Maďar­ ské lidové republice se stala m anifestací m aďarsko-sovětského přátelství. Ve dnech 5.—8. 5. navštívila polská stran ická a vládní delegace vedená W. Gomulkou Bulharskou lidovou republiku, 9.—11. 5. Maďarskou lidovou republiku a ve dnech 12.— 14. 5. Rumunskou lidovou republiku. V červnu 1958 pobývala v Bulhar­ sku stranická a vládni delegace M aďarské lidové republiky. Na pozvání vlády Albánské lidové republiky a Albánské strany práce dlela od 24. do 30. 6. 1958 na přátelské návštěvě v Albánii česk o ­ slovenská vládní delegace vedená V. Širokým . Dne 10. 10. bylo podepsáno společné komuniké na závěr čtyřdenní návštěvy stra ­ nické a vládní delegace Německé dem okratické republiky v Bul­ harsku. Na pozvání ústředního výboru KSČ a vlády Českosloven­ ské republiky navštívila Československo ve dnech 20.— 25. 10. 1958 delegace Rumunské dělnické strany a vlády Rumunské lidové republiky. Za jednu z nejvýznam nějších je třeba považovat návštěvu vládní a stranické delegace Polské lidové republiky v Sovětském svazu, uskutečněnou ve dnech 25. 10.— 10. 11. 1958, která byla nemalým přínosem k upevnění jednoty zemí so c ia lis­ tického tábora. Bulharskou lidovou republiku navštívila v druhé polovině listopadu 1958 stranická a vládní delegace Českosloven­ ské republiky, v čele s A. Novotným. Dne 8. 12. 1958 bylo v Pe­ kingu podepsáno společné čínsko-korejské prohlášeni na závěr návštěvy stranické a vládní delegace K orejské lidové republiky vedené Kim Ir Senem . Výrazem dobrých sousedských a p řátel­ ských vztahů se stala návštěva stranické a vládní delegace Ně­ m ecké dem okratické republiky v Polské lidové republice, k níž došlo ve dnech 9 .— 14. 12. 1958. Na pozvání ústředního výboru KSČ a vlády Československé republiky dlela v Československu ve dnech 10.— 17. 12. 1958 delegace M aďarské socialistick é d ěl­ nické strany a revoluční dělnicko-rolnické vlády M aďarské lido­ vé republiky, vedená F. Münnichem . Ke konci roku, ve dnech 11.— 18. 12. 1958, pobývala v Sovětském svazu stran ická a vládní delegace Albánie v čele s Enverem Hodžou. K uvedeným návště­ vám stranických a vládních delegací se svým významem plně

33

řadí i pobyt prvního tajem n ík a ÚV KSČ a presidenta Českoslo­ venské republiky A ntonína Novotného v Sovětském svazu ve dnech 2.— 14. 7. 1958 a zvláště návštěva N. S. Chruščova v Pe­ kingu ve dnech 31. 7 .— 3. 8. 1958, je jíž výsledky p řijaly socialis­ tick é a všechny m írové síly se značným uspokojením . V ý z n a m návštěv Vzájem né návštěvy stran ick ý ch a vládstra n ick ý ch a vlád ních nich d eleg ací mezi Jednotlivým i zeměmi <*e,e9ae' tábora socialism u napom áhaly růstu sil socialism u a míru, umožnily Širokou výměnu zkušeností z výstav­ by socialism u a projevily se v prohloubení vzájem né hospodářské, politick é a kulturní spolup ráce zem í so cialistick éh o tábora, jak o tom svědčí příslušná o ficiá ln í prohlášení. Tato prohlášení svědčí dále o n ap rosté jed n otě zem í so cialistick éh o tábora v názorech na základ ní otázky zah ran ičn í politiky a na základní otázky so­ c ia listick é výstavby. Jsou ce le proniknuta vědomím, že růst Jed­ noty a síly so cialistick éh o tábora je hlavní zárukou nezávislosti a trvalého hospodářského vzestupu všech so cialistick ý ch zemí. Upevňování p o litick é jednoty so cialistick éh o tábora bylo proto — spolu s bojem za udržení míru — hlavním cílem zah raniční poli­ tiky so cia listick ý ch zemí v ro ce 1958. Proti zájm ům jednoty zem í socialistického tábora vystoupili vedoucí Činitelé Jugoslávie Svazu kom unistů Jugoslávie, především program em Svazu kom unistů Jugoslávie, který byl schválen na VII. sjezdu SKJ v Lublani v dubnu 1958. R evizionistický program Svazu kom unistů Jugoslávie v řadě důležitých problém ů opouští zásady m arxism u-leninism u, snaží se setřít základní rozpory mezi soustavou kapitalism u a socialism u a Je především v rozporu s leninským chápáním zásad jednoty v činn osti kom unistických a d ěln ický ch stran . Základem nesprávného postoje vedoucích činitelů Svazu kom unistů Jugoslávie v pojetí řady m ezinárodních otázek Je n em arxistick é a přitom om ezeně Jednostranné hodno­ cen í podstaty a m ezinárodní úlohy so cialistick éh o tábora, jeho významu v boji za mír. Přitom zkušenosti Jugoslávie Jen potvrdily závěr uznávaný všemi bratrským i socialistický m i zem ěm i, že totiž v době, kdy existu je m ocné společenství so cia listick ý ch národů, každý pokus budovat socialism us na svou pěst, odtrženě od o stat­ ních so cia listick ý ch zem í tohoto společenství, je nepodloženou fantazií, která škodí věci socialism u. Revizio n istick á politika SKJ se tak dostává do stále většího rozporu se životním i zájm y jugo­ slávských p racujících .

Revizionistických p ro g ram S vazu k o m u nistů

situ a c e jugoslávského

hospodářství

Třebaže se vedoucí Činitelé SKJ snaží vydávat svoji »zvláštní« cestu výstavby

34

socialism u za »jedině správnou«, ukazují údaje jugoslávské sta ­ tistiky, že FLRJ ve svém hospodářském vývoji zaostává za so ­ cialistickým i zeměmi, které vycházely přibližně ze stejn é úrovně. Průmyslová výroba vzrostla v Jugoslávii v roce 1958 proti před­ válečné úrovni 3,4krát, v Bulharsku však asi 9krát a v Polsku více než 5,5krát. Životní úroveň jugoslávských pracujících v posledních 10 letech nerostla, nýbrž klesala. To potvrzují i fakta roku 1958. S platností od 30. 9. 1958 byla jugoslávská vláda nucena zvýšit ceny některých základních životních potřeb — chleba, cukru, elek trické energie, tabáku a železničních jízdenek. Roku 1958 nebylo dosaženo plánované výše osobní spotřeby jugoslávského obyvatelstva, hlavně pokud jde o osobní spotřebu dělníků a za­ městnanců. V témže roce byla Jugoslávie nucena dovést 65 000 tun cukru ze zahraničí, přičemž osevní plocha cukrovky byla om e­ zena o 10 000 ha. Roku 1958 byla Jugoslávie nucena dovést i větší množství vajec, brambor, fazolí, které jin ak sam a vyváží do zah ra­ ničí. Tyto potíže, které se v jugoslávském tisku většinou vysvět­ lovaly Špatnou úrodou, m ají hlubší kořeny, tkvící v celém hospodářsko-politickém systému. Jednotlivé hospodářské organizace, jako jsou družstva a sdružení výrobců, využívají totiž situace, nedodávají výrobky na trh, ček ají na lepší konjunkturální ceny a dostávají se tak pochopitelně do rozporu se zájm y společnosti. Samo jugoslávské zemědělství prožívá vleklou krizi. Jugoslávie v předválečném období nejen uspokojovala své potřeby v zem ě­ dělské produkci, ale byla také velkým vývozcem potravin. Ju ­ goslávie, přestože zůstává v podstatě agrární zemí, je nucena dovážet velké množství potravin. Dovoz potravin převyšuje čtvr­ tinu hodnoty všeho zboží dováženého do země a značně zatěžuje jugoslávskou ekonomiku. Vedoucí činitelé SKJ upustili od linie kolektivizace vesnice, která, Jak potvrzují zkušenosti S SSR a ostatních socialistický ch zemí, je mocným nástrojem vzestupu výrobních sil v zem ědělství. V jugoslávské vesnici stejn ě jak o dříve vládne živelnost trhu a upevňuje své pozice kulacké hospo­ dářství. Hospodářské nesnáze Jugoslávie m ají své kořeny v politice, v tom, že vedoucí činitelů S K J činitelé SKJ opustili pozice m arxismu-leninismu a vstoupili na cestu revizionismu. Vedoucí představitelé SKJ nebyli v roce 1958 ochotni polemizovat s ostatním i kom unis­ tickými a dělnickým i stranam i o teoretických otázkách a odpoví­ dali na správnou kritiku svého programu a své revizionistické praxe tvrzením o Jakémsi cizím vměšování do jugoslávských vnitř­ ních věcí. Chyběla však fakta. A proto se náhle objevila série R evizionistická praxe vedoucích

35

různých obvinění. Když byl v létě 1958 Sovětský svaz nucen v sou­ vislosti s plánovaným rozvojem chem ického prům yslu pozměnit term íny úvěrů poskytnutých Jugoslávii na základ ě dohod z roku 1956, bylo z ju goslávské strany toto opatření vykládáno jak o útok proti Jugoslávii a jugoslávský tisk rozvinul ostrou protisovětskou kam paň. Vláda FLRJ nevyslovila ochotu projed n at ani v podstatě návrhy S SS R a zau jala vysloveně záporné stanovisko k zásadám so c ia listic k é spolupráce, i pro Jugoslávii n eoby čejn ě výhodným. Události roku 1958 potvrdily, že ju goslávští p ředstavitelé neměli a n em ají opravdový zájem na realizaci úvěrových dohod na do­ dávky investičního zařízení a spotřebního zboží, poskytnutých Jugoslávii Československem na podkladě dohody z února 1956. Od počátku je jic h platnosti ju goslávská stran a n ep rojevila zájem o Čerpání úvěru a nevyvíjela v tomto sm ěru žádnou iniciativu. Příčiny tohoto nezájm u jsou zřejm ě ve znám é ten d enci jugosláv­ ských hospodářských organ izací nakupovat přednostně investiční zařízení a spotřební zboží u k ap italistick ý ch firem . Skutečnost, že tém ěř tři čtvrtiny celkového plánovaného jugoslávského za­ hraničního obchodu tvoří obchodní styky s kap italistick ým i státy, působí zvlášť v sou časné době potíže řadě odvětví jugoslávského hospodářství. V srpnu 1958 došlo ke zostřen í ju gosláv sko-albán ských vztahů v souvislosti se zavražděním albán skéh o státn ího příslušníka Hasana Spaty, který využil am nestie a v racel se domů ze západního N ěm ecka. V září 1958 byla v Jugoslávii zesílen a 1 protibulharská kampaň. Za zám inku posloužilo 40. výročí bojů v první světové válce. V Jugoslávii se konala řada šovinistických slavností široce publikovaných jugoslávským tiskem , kterých se zú častn ili i ve­ doucí Činitelé Svazu kom unistů Jugoslávie. Jak se ukazuje v jedné z nót bulharské vlády, Jugoslávští kom unisté »vědomě zahájili n acio n alistick o u protibulharskou kam paň a vyhlašují absurdní a neopodstatněné územní požadavky vůči Bulharské lidové re­ publice*. Boj p ro ti revizio n ism u Tato politick á praxe vedoucích činitelů Svazu komunistů Jugoslávie spolu s je jic h revizionistickým pro­ gram em byla odsouzena všemi kom unistickým i a dělnickým i stranam i. Zvlášť významné bylo vystoupení Kom unistické strany Číny, Polské sjed n ocen é d ěln ické strany a sjezdy kom unistických a d ěln ický ch stran so cialistick ý ch zemí, které se konaly roku 1958: V il. sjezd Bulharské kom unistické strany, V. sjezd Jednotné so cia listick é strany N ěm ecka a XI. sjezd Kom unistické strany Československa, který se účastí d eleg ací 54 kom unistických a

36

dělnických stran stal v plném smyslu slova m anifestací věrnosti proletářskému internacionalism u. Jugoslávský revizionismus, jako hlavní nebezpečí, odsoudily současně kom unistické a dělnické strany zemí socialistickéh o tá ­ bora ve společných prohlášeních, vydaných u příležitosti návštěv stranických a vládních delegací. Boj za Čistotu m arxisticko-leninské teorie formulovaly kom unistické a dělnické strany so cia­ listických zemí jak o jeden z prvořadých úkolů. Události roku 1958 opět potvrdily, že jedině proletářský internacionalism us, jehož podstatou je vzájem ná bratrská pomoc, umožňuje řešení všech otázek v zájm u socialism u, protože vede k je jic h řešení cestou souladu a bezvýhradné důvěry, cestou podřizování d ílčích zájmů socialistický ch zemí zájmům celku. Jugoslávii, která sice vstoupila na cestu socialism u, ale která v důsledku politiky vedení Svazu komunistů Jugoslávie opustila zásady proletářského in ter­ nacionalismu, nelze proto pokládat za součást socialistickéh o tábora. styky s Jugoslávii Přes zásadní ideové rozpory dali vepo státn í linii doučí činitelé socialistického tábora n e­ jednou najevo, že budou nadále usilovat o rozvoj norm álních styků s Jugoslávií po státní linii. Připomeňme si například československo-albánské prohlášení z 29. 6. 1958, v němž se říká, že »obě vlády budou usilovat o udržení takových státn ích vztahů s Ju goslá­ vií, které budou vzájem ně prospěšné a budou v souladu se zájm y celého tábora socialism u s »Pravda« psala 29. 11. 1958: »Sovětský svaz se bude i nadále snažit o rozvoj přátelských vztahů k Jugo­ slávii, o rozvoj obchodních a kulturních vztahů.« M írová po litika zem i Celkově jsou prohlášení stranických a socialistického táb o ra vládních delegací z roku 1958 proniknuta duchem mírové politiky zemí socialistického tábora, duchem po­ litiky rovnoprávnosti a nezávislosti národů, zásadami nevm ěšo­ vání do vnitřních věcí druhých států. Zdůrazňují, že současná etapa boje za mír vyžaduje především odstranění hrozby ato ­ mových zbraní, omezení konvenčních zbraní a likvidaci cizích vojenských základen na území jiných států. V této souvislosti zdůrazňují zvláště význam plánu Polské lidové republiky na vy­ tvoření bezatomového pásma ve střední Evropě. Jako jeden z hlav­ ních zahraničně politických úkolů evropských socialistick ý ch ze­ mí byl v těchto prohlášeních formulován boj proti nebezpečí n ě­ meckého im perialismu a úsilí o mírové řešení něm eckého pro­ blému. S ocialistick é země v oficiáln ích prohlášeních stranických a vládních delegací odsoudily zvláště agresivní politiku S p o je­

37

ných států a vyjád řily sou časně přesvědčení, že v dané situaci válka není nevyhnutelnou. Z a se d á n í sienských států Výrazem úsilí so cialistick éh o tábora zaV a r ia v s k é sm louvy jistit m ír a zbavit lidstvo nebezpečí nové v M oskvě války byla jed na z n ejvý zn am n ějších polilitick ý ch událostí roku 1958, porada P olitickéh o poradního výboru člen ský ch států V aršavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzá­ jem n é pom oci, která se konala 24. 5. 1958 v M oskvě. Přesvědči­ vým dokladem dobré vůle so cialistick ý ch zem í přispět k řešení sporných otázek a vytvořit lepší podmínky pro je jic h řešení, bylo rozhodnutí m oskevské porady o novém jed nostran n ém snížení ozbrojených sil člen sk ý ch států V aršavské smlouvy o 419 000 mužů, dále odvoláni ozbrojených sil S S S R z území Rumunské lidové republiky a snížení je jic h stavu v M aďarské lidové re­ publice. Tato opatření byla během roku 1958 provedena. Kromě toho snížil Sovětský svaz na podkladě výnosu N ejvyšího sovětu S S S R ze dne 21. 12. 1957 stav svých ozbrojených sil v Německé dem okratické republice o více než 41 000 mužů. S podobnou mí­ rovou iniciativou jsm e se v ro ce 1958 setk a li i v Asii, kde bylo 19. 2. 1958 uveřejněno prohlášení vlády Čínské lidové republiky a K orejské lidové republiky o postupné evakuaci čín sk ých dobro­ volníků z K oreje do konce roku 1958. Dne 25. 10. 1958 odjela z K oreje do vlastí poslední skupina čín sk ých dobrovolníků. V těch to op atřen ích se ve velm i kon krétních form ách projevila mírová p olitika so cialistick éh o tábora. Politika míru a m írového soužití není pro socialism u s náhod­ ným, přechodným Jevem, ale je se socialistick o u sp olečn ostí ne­ rozlučně sp ja ta . Úkoly, které si Sovětský svaz a o statn í země so­ cia listick éh o tábora vytyčily v roce 1958, Jsou dalším dokladem toho, že v ce lé světové so cia listick é soustavě nejsou a nemohou být sp olečen sk é síly, které by měly zájem na zah ran ičn í expanzi, na m ezinárodním napětí a na u chvatitelských agresivních válkách. Spln ění těch to úkolů dále posílí hospodářskou a obrannou mo­ hutnost světové so cia listick é soustavy, je jí jednotu a mezinárodní vliv, položí n ep řek on ateln é překážky plánům agresivních sil a stan e se tak dalším důkazem o m ožnosti odvráceni válek v sou­ časn é epoše.

38

KAPITOLA

VÝVOJ

III

IMPERIALISTICKÉHO

HLAVNI

RYSY

EKONOMICKÉHO

I MP E RI A L I S T I C KÝ CH

Z E M Í

TÁBORA

VÝVOJE

V ROCE

1958

Rok 1958 byl v k apitalistických průmys­ lově vyvinutých zem ích charakterizován krizí, která zasáhla vše­ chny obory hospodářského života a všechny země, i když ne ve stejn é míře. USA N ejzřetelněji se krize projevila ve Spo­ jených státech a v Kanadě. Krize 1957— 1958 v USA byla hlubší a všeobecnější, než byly výkyvy v letech 1948— 1949 a 1953— 1954. V období 1948— 1949 k lesla průmyslová výroba o 8,4 % , v období 1953— 1954 o 9,5 % , od září 1957 do dubna 1958 však o 10,9 % . Evropské zem ě V evropských kapitalistických zem ích se vývoj poněkud opozdil za vývojem v USA. Avšak i tam byla počátkem roku 1958 patrná stagnace, která se ve druhém čtvrt­ letí 1958 rozšířila na většinu průmyslových oborů a zm ěnila se v krizový pokles. N ejnápadnější zhoršení hospodářské situace by­ lo ve Velké Británii, v Belgii, v Holandsku a ve skandinávských zemích, z nichž bylo zvlášť těžce postiženo Finsko. Krize se však projevila i v N ěm ecké spolkové republice, která zatím v průmys­ lové výrobě předstihla Velkou Británii. V NSR byly n ejvíce posti­ ženy těžba uhlí a výroba oceli. Ve Francii sice v první polovině roku 1958 průmyslová výroba stoupala, avšak tento vzestup sou­ visel převážně s válkou v Alžírsku a rostoucí in flaci. Koncem roku {27. 12.) došlo k nové devalvaci franku v okamžiku, kdy průmys­ lová výroba poklesla a počet nezam ěstnaných se zvýšil. Stav průmyslové výroby a obavy podnikatelů z dalšího vývoje v západní Evropě se Jasně projevovaly na růstu množství uhlí le ­ žícího na haldách (koncem roku 1958 asi 43 miliónů tun) i zásob uhlí a koksu v továrnách. Růst zásob nebyl zpomalen ani om ezo­ váním těžby, vysazováním směn a propouštěním dělníků. Jen v NSR se zásoby uhlí ležícího na haldách koncem prosince 1958 odhadovaly na 14 miliónů tun (což představuje asi 800 miliónů m arek) a rovnaly se celé jedné m ěsíční produkci.

K rizo v ý pokles

Pokud jde o zemědělskou výrobu, nepříznivé povětrnostní po­ měry v Evropě způsobily, že ve většině zemi sklizeň v roce 1958 zůstala pod úrovní z minulých let, s výjimkou Itálie a Turecka.

39

S iln ě p o k le s la p ro d u k ce h la v n ě ve F r a n c ii. O b ili s k liz e n é v Evro­ pě b y lo ta k é z v e lk é č á s ti h o rš i k v a lity . P řed n e úro d o u p o stižen ý ­ m i e v ro p sk ý m i z em ěm i v y v s ta la o tá z k a , o d ku d budou k rý t svůj d e fic it a ja k se te n to s ta v o d ra z í v je ji c h p la te b n íc h b ila n c íc h . K rize z n a č n ě u ry c h lila k o n c e n tr a c i h o s p o d á řs k é m o c i. V USA p od íl 5 0 0 n e jv ě tš ích m o n o p o lů p ř e s á h l 5 0 % o d b y tu v š e c h tová­ re n . N a c e lk o v é su m ě z isk u s e ty to m o n o p o ly p o d íle ly 6 6 — 71 % . V N SR o v lá d lo v ž e le z á řs k é m p rů m y slu p ě t h la v n íc h fir e m (Thyss e n , K rupp, M a n n esm a n n , F lic k a R h e in is c h e S ta h lw e r k e ) asi 80 p ro c e n t c e lé z á p a d o n ě m e c k é v ý ro b y . V Itá lii b y ly d o k o n c e zave­ d en y z v lá štn í ú levy p ro k o n c e n tr a c i p o d n ik ů . V y tv á ře n í E v ro p sk é­ ho h o sp o d á řsk é h o s p o le č e n s tv í u r y c h lu je te n to v ý v o j ve všech č le n s k ý c h s tá te c h . V p o sle d n íc h le te c h b y la ta k é , h la v n ě u a m e r ic k ý c h m onopolů, p a trn a z v ý šen á te n d e n c e p řím o s e u sa z o v a t v rů z n ý c h zem ích a o v lá d a t v n ic h k líč o v á p o sta v e n í. V z e m íc h h o s p o d á řsk y málo vy v in u tých te n to n á p o r s m ě ř u je p ře v á ž n ě k d a lším u upevnění n ad vlád y n ad z d ro ji su ro v in a e n e r g ie , v E v ro p ě ( a ta k é v K ana­ d ě ) k o v lá d n u tí k líč o v ý c h p o z ic v p rů m y slu . Je n v E v ro p ě přím é in v e s tic e a m e ric k ý c h m o n o p o lů do vý ro b y d o sá h ly 4 m ilia rd do­ larů , z to h o 1,5 m ilia rd y do š e s ti z em i tv o ř íc íc h E v ro p s k é hospo­ d á řs k é s p o le č e n s tv í, a té m ě ř 2 m ilia rd y do V e lk é B r itá n ie . Příliv a m e r ic k ý c h in v e s tic do k o n tin e n tá ln í E v ro p y s e z r y c h lil od doby, kdy b y lo z n ám o , Že v z n ik n e E v ro p s k é h o s p o d á řs k é sp o lečen stv í. Ve s t e jn é d obě v šak ta k é N ě m e ck á sp o lk o v á re p u b lik a z a č a la vy­ v ážet k a p itá l a s n a ž í s e o to i jin é z e m ě , n a p řík la d V e lk á B ritán ie. P ro p le te n o st z á jm ů a ta k é ro z sa h k o n flik tů m ezi rů zn ý m i m ono­ poly s e tím stu p ň u jí. Růst nezaměstnanosti K rize, k te rá z a s á h la v le te c h 1957 a 1958 k a p ita lis tic k é h o sp o d á řstv í, p r o je v ila se s to u p a jíc í n e z a m ě st­ n a n o stí. V m noh a p rů m y slo v ě v y v in u tý ch k a p ita lis tic k ý c h zem ích byl p o če t n e z a m ě s tn a n ý c h o 5 0 % v y šší n ež p řed ro k e m . Ú řední d a ta o n e z a m ě s tn a n o sti js o u m á lo s p o le h liv á a s r o v n a te ln á a zda­ le k a n e v y stih u jí s k u te č n ý sta v . A však i z n ic h v y p lý v á, že n e z a ­ m ě stn a n o st v je d n o tliv ý c h z e m íc h p o stih u je 4 — 10 % z a m ě stn a ­ n ý ch osob. D ůležitým č in ite le m ved ou cím k rů stu n e z a m ě s tn a n o s ti je vedle krizo v éh o p o k lesu p o stu p u jící m e c h a n iz a c e a a u to m a tiz a c e . Po období z v ý šen é in v e s tič n í č in n o s ti v USA i v E v ro p ě, kdy s e n a ­ h razo v alo z a s ta r a lé z a říz e n í, v z n ik la v k a p ita lis tic k ý c h zem ích n a d b y te č n á vý ro bn í k a p a c ita , pro k tero u k a p ita lis tic k ý řád n e m á pou žití, an i kdyby v ý ro ba znovu d o stih la ú rov n ě před k rizí. Ú roveň m e c h a n iz a c e n en í ve v še ch o b o re c h s te jn á , u k a z u je však

40

na to, že další Investiční činnost bude v příštích letech omezena a zam ěřena spíše na autom atizaci. Potřeba pracovních sil se tím zm enšuje, ja k to potvrdil vývoj v USA, kde průmyslová výroba od dubna do září 1958 hlavně novými státním i, převážně vojenským i objednávkam i sice stoupla asi o 10 °/o, avšak počet zam ěstnaných osob jen o 5 °/o, takže počet nezam ěstnaných činil v prosinci 1958 4,1 miliónu. inflace Zvýšené státn í objednávky, hlavně vo­ jenské, ke kterým některé státy sáhly, nemohou překonat problé­ my kapitalistického hospodářství, mohou jed ině dočasně krizové jevy v některých odvětvích oslabit, ovšem za cenu rozpočtových deficitů a in flace. In flace je od druhé světové války v k ap italistic­ kých zem ích trvalým jevem. Kupní síla měn k apitalistických států se od roku 1952 do roku 1958 zm enšila přibližně o 17 °/o. Ovšem nerovnoměrnost vývoje se projevuje i v této oblasti. Mimořádně prudký vzestup cen byl ve Francii, velké kolísání v Japonsku a skoro celá Latinská Amerika trpěla silnou in flací. Národohospodáři kapitalistických zemí se snaží dokazovat, že inflace je nevyhnutelnou součástí hospodářského rozvoje a plné zam ěstnanosti. Rok 1958 dokázal něco zcela jiného. Hospodářský vývoj buď klesl, nebo se zastavil, rostla nezam ěstnanost, avšak in flace pokračovala. Ve vztazích mezi zeměmi vyvolávala m ěno­ vou nejistotu a zostřenou konkurenci na světových trzích. Zm ěny v zah ran ičn ím K důležitým změnám došlo také v zaobchodu hraničním obchodu k apitalistických zemí. Po řadu let zvyšovaly vyspělé kapitalistické země svou výrobní kapacitu ry ch leji, než rostl fyzický objem je jic h zahraničního ob­ chodu. Hlavně v prvních letech po válce, v době hladu po zboží, opožďoval se růst zahraničního obchodu za výrobou. Jakm ile se však začaly projevovat známky blížící se krize, nastal zostřený boj o trhy a zahraniční obchod od roku 1955 stoupal poměrně rychleji než průmyslová výroba. V roce 1958 se však i tento vze­ stup zastavil a změnil se v pokles. Zmenšení vývozu se odhaduje asi na 6—8 % . Tento pokles byl velmi nestejnom ěrný a postihl mnohem více země hospodářsky málo vyvinuté, tj. země vyrábě­ jíc í převážně suroviny. K apitalistické monopoly zvýšily od druhé světové války svůj vliv na hospodářství natolik, že se jim dařilo udržovat ceny prů­ myslových výrobků celkem na stejn é úrovni, a dokonce je za k ri­ ze zvýšily. Na druhé straně ceny surovin silně klesly, a právě na tomto rozdílném cenovém vývoji k ap italistické monopoly vydě­ lávaly. Získávaly levnější suroviny, avšak zboží z nich vyrobené nezlevnily.

41

Rok 1958 byl charakterizován zesíleným bojem kapitalistických zemi o trhy a posilováním státně m onopolistických ten d enci v za­ hraničně obchodní politice jednotlivých států, u silu jících o vytvoření větších hospodářských celků. V ytvo ře n i EH S Dokladem tohoto vývoje v posledních letech, a zvláště v roce 1958, byla hospodářská in teg race v zá­ padní Evropě. Smlouva o Evropském hospodářském společenství mezi Francií, Německou spolkovou republikou, Itálií, Belgií, Lucemburskem a Holandskem a současně smlouva o zřízení Evropského společen­ ství atomové energie — Euratom — byly podepsány v Římě 25. 3. 1957 a po ratifikaci vstoupily v platnost 1. 1. 1958. Společenství — nazývané také společným trhem nebo Malou Evropou — vytklo si jako cíl vytvořit společný trh, postupně sjed­ notit hospodářskou politiku a vytvořit společné orgány nadstátního rázu. Během roku 1958 byly společné orgány ustaveny, a to Valné sromáždění, rada, komise a soudní dvůr. Sídlem správního aparátu, v čele s prof. Hallsteinem (N SR ), byl zvolen Brusel. Základem společenství má být celní unie, která se má vytvořit během 12—15 let postupným snižováním cel mezi člen y , uvolňo­ váním obchodu mezi nimi a vybudováním společného celního ta­ rifu vůči nečlenským zemím. Do společenství byla zahrnuta 1 ko­ loniální území členských států. Členské země se zavázaly přispí­ vat do fondu určeného k financování různých p rojektů v kolo­ niích. Evropské hospodářské společenství mělo od počátku Jasně ochranářský ráz, vtisknutý mu hlavně Francií a Itá lii — zeměmi, které mají vysoká cla a které nutily Belgii a H olandsko, aby zvýšily cla a tím upustily od své tradiční liberáln í obchodní po­ litiky. Evropské hospodářské společenství sledovalo od počátku ne­ jen hospodářské cíle, ale 1 cíle politické a vojenské. Postoj Velké Británie Jednáni o ^evropském trh u* pozorovala s velkými obavami Velká Británie, která Ji2 v ro ce 1955 navrhla, aby jako doplněk Evropského hospodářského sp olečen stv í byla zřízena širší oblast evropského svobodného obchodu. Na je jí nátlak byl vytvořen meziministerský výbor při Organizaci pro evropskou spolupráci (OEEC), sdružujíc! 17 zem í. Jeho Jednáni řídil člen britské vlády Sir Reginald Maudling. je d n á n í tz v . M a u d lin g o v a výboru se vlekla po celý rok 1958. V elk á B ritá n ie sp o lu se skandinávskými zeměmi, Švýcarskem a fo3 3, vytvoření oblasti svobodného obchodu. Ten­ to plán předpokládal zachováni vlastních celn ích tarifů a ob42

chodní politiky a odm ítal p řijetí společného celního tarifu pro účastnické země v navrhované »oblasti«. Velká Británie dále trvala na tom, že nesm í být dotčen systém je jíc h im periálních preferencí, a na vyloučení zem ědělských produktů ze svobodné­ ho bezcelního obchodu. Odpor Francie proti britským návrhům na vytvoření oblasti svobodného obchodu vedl k tomu, že Velká Británie odvolala své­ ho zástupce z m ezim inisterského výboru. V prosinci 1958 se podařilo svolat schůzku m inistrů 17 zemí OEEC do Paříže. Jednání měla n ajít prozatímní řešení, které by zabránilo, aby 1. 1. 1959 vypukla hospodářská válka mezi oběma skupinami západoevropských zemí. Jednání, která probíhala za krajn ě napjatého ovzduší, skon čila 15. 12. 1958 pouze dohodou, že se m inistři 15. 1. 1959 opětně sejdou a že do té doby nem ají země podnikat proti sobě odvetná hospodářská opatření. Německá spolková republika zachovávala po celou dobu britsko-francouzského sporu zdrženlivé stanovisko. Západoněm eckým monopolům by zřejm ě vyhovovala lépe oblast svobodného obchodu než společenství, neboť by jim dávala větší příležitosti k expanzi. Německá spolková republika se však současně obáva­ la podniknout kroky, které by mohly vést k rozbití již ex istu jící­ ho Evropského hospodářského společenství, v němž h raje hlavní úlohu. Při zostřené konkurenci a narůstání vzájem ných hospodář­ ských rozporů byly britské vládnoucí kruhy v roce 1958 vedeny snahou zabránit zhoršujícím u se postavení Velké Británie ve svě­ tovém hospodářství. Značnou naději proto vkládaly v hospodář­ skou konferenci zemí Britského společenství národů, která se ko­ nala v Montrealu od 15. do 26. 9. 1958. Očekávání britských vlád­ noucích kruhů se však nesplnila. V Montrealu došlo k ostrým kon­ fliktům mezi jednotlivým i delegacem i a ani obsáhlé komuniké nedokázalo zakrýt rozpory. Celní preferenční režim, vybudovaný na konferenci v Ottawě v roce 1932, nebyl utužen, naopak se dále uvolňuje, ja k potvrdila např. listopadová jednání mezi Velkou Británií a Novým Zélandem. M ěnová o patřeni V posledních dnech roku 1958 v ovzduší v západní Evropě ostrých rozporů mezi dvěma hlavními sku­ pinami evropských kapitalistických zemí vyhlásily hlavní evrop­ ské k ap italistické země — ve snaze ulehčit si boj o trhy — vol­ nou sm ěnitelnost svých měn a zrušení Evropské platební unie. Byl to krok, který znam enal podstatné zostření konkurence, kon­ centraci moci u finančně silných zemí a také posílení vlivu ban­ kovních kruhů na hospodářský vývoj. Je to krok plný rizika pro

43

řadu zem í vzhledem k je jic h n ed ostatečn ým zásobám z la ta a v o l­ n ý ch m ěn v pom ěru k hodnotě zah ran ičn íh o obchodu. V č e le tě c h ­ to o p atřen í stá la V elká B ritá n ie, neboť se sn aží obnovit p řed v á­ le č n é p ostavení Londýna ja k o světového fin a n čn íh o a o bch od n íh o ce n tra a sou časn ě zaú točit na n e jz ra n ite ln ě jš í m ísto fra n c o u z sk é ­ ho hospodářství, a tak přinutit fran co u zsk é v lád n o u cí kruhy k ústupkům při jed n án í o britském plánu o b lasti sv obod n éh o ob­ chodu. z á k l a d n í

r y s y

h l a v n í c h

v n i t r o p o l i t i c k é h o i m p e r i a l i s t i c k ý c h

v ý v o j e

ZEMI

Rok 1958 byl obdobím d alších přesunů v k a p ita lis tic k ý c h z e ­ m ích, a to ja k ve vn itro p o litick é, tak i v z a h ra n ičn ě p o litic k é ob­ la sti. Ve vn itro p o litick é oblasti se ja k o d ů sled ek h o sp o d ářsk é krize, k te rá ovlivnila celý k a p ita listick ý svět, proh luboval z á k la d ­ ní rozpor m ezi buržoazií a p ro letariátem , k terý n ab ý v al v je d n o t­ livý ch zem ích různých forem . T ém ěř ve všech k a p ita lis tic k ý c h zem ích d och ázelo k růstu n esp o k o jen o sti p ra c u jíc íc h m as s po­ litik ou vládnou cích kruhů. Touha lidu po zm ěně se d o stá v a la do popředí ja k o hlavní problém p o litick éh o života. Na druhé stra n ě buržoazie p od n ikala řadu o p a tře n í, aby tuto n esp o k o jen o st m ohla včas spou tat, a sn ažila se proto o n a sto le n í au toritativ n ích režim ů. Přesuny ve vzájem ném pom ěru sil m ezi jed n o tliv ý m i im p e ria ­ listick ý m i m ocnostm i byly důsledkem n ero v n o m ěrn o sti vývoje soudobého kapitalism u . N erovnom ěrný hospod ářský vývoj se o b ­ rá ž el i ve s fé ře vztahů m ezí k ap italistick ý m i stá ty a n e jv ý ra z n ě ji se projevoval vzestupem vlivu ag resiv n í p o litiky N ěm eck é s p o l­ kové republiky. USA V USA se v n itro p o litick ý vývoj p ro jev il velkým růstem vlivu d em o k ratick é stran y . Ve v o lb ách do K o n g re su (4. 11. 1958) dosáh li dem okraté n ej většího v ítězstv í od dob p resid en ta F. D. R oosevelta. R ozšířili své zasto u p en í o 15 m íst v se n á tě a 48 m íst ve sněm ovně rep rezen tan tů , ta k ž e v obou s n ě ­ m ovnách získ ali absolu tn í většinu. Na v ý sled cích voleb se ja s n ě projev ily dů sled ky h o sp o d á řsk é ­ ho poklesu. V oliči odsoudili n ečin n o st vlády, k te rá při nástupu h osp od ářsk é krize v ro ce 1957 a v ro ce 1958 n ep o d n ik la žádná ú čin n á o p atřen í na pom oc postiženým o blastem a o d m ítla ro z ší­ řit systém podpory v n ezam ěstn an osti. Ze 48 m íst, k te rá dem o­ k ra tic k á stra n a získ ala ve sněm ovně rep rezen tan tů , p řip ad á více n ež polovina na o b lasti, jež byly siln ě p ostiženy k rizí. D em o k ra­

44

tické straně se podařilo dosáhnout aktivní podpory většiny odbo­ rových svazů. K posílení svých pozic využila také nespokojenosti mas se zahraniční politikou USA. Přesun uvnitř buržoazního tábora se však neprojevil ve vnitřní ani v zahraniční politice Spojených států. Složení vlády se nezm ě­ nilo, neboť funkční období presidenta Eisenhow era skončí až po­ čátkem roku 1961. President Eisenhow er po oznám ení výsledků voleb prohlásil, že na zahraničně politickém kursu jeho vlády se nic nezmění. Politika am erické vlády koncem roku 1958, např. je jí postoj k sovětským návrhům na řešení berlínské otázky, jakož i na zasedání Rady NATO v Paříži, toto prohlášení potvrdila. Na­ dále se zam ěřovala na udržování napětí v m ezinárodních vzta­ zích, na budování agresivní alian ce kapitalistických států proti zemím socialistického tábora a revolučnímu národně osvoboze­ neckému hnutí. Kanada K významnému vnitropolitickém u pře­ sunu došlo i v Kanadě. V předčasně vypsaných volbách (31. 3. 1958) získala konzervativní strana v Dolní sněmovně absolutní většinu mandátů. Příčinou nové porážky liberální strany (k terá byla po více než 20 letech poprvé poražena v červnu 1957) byla je jí proam erická orientace v zahraniční i vnitřní politice. Ani ve volbách v roce 1958 nedokázala liberální strana vytyčit program, který by odpovídal změněným podmínkám a národním zájmům země. Středem předvolebního boje byla zahraničně obchodní po­ litika konzervativní vlády, která využila nespokojenosti lidu s pronikáním am erického kapitálu do Kanady. Ve svém progra­ mu konzervativní strana proklam ovala zm írnění hospodářské z á ­ vislosti na USA a širší uplatnění evropského, především britsk é­ ho kapitálu v Kanadě a rozvoj obchodních styků se zeměmi B rit­ ského společenství národů. V evropských kapitalistických zemích byla situace složitější. Tyto země m ají odlišné vnitropolitické problémy a odlišný je i po­ měr třídních sil. N ejdůležitějším rozdílem proti vyspělým zemím am erického kontinentu je podstatně větší vliv dělnického hnutí v politickém životě. V elké B ritá n ie Ve vnitropolitickém vývoji ve Velké Británii lze v roce 1958 rozlišit zhruba dvě období. První období, zahrnující prvních 7 —8 měsíců, bylo charakterizováno rozm a­ chem lidového hnutí proti vládní politice jak zahraniční, tak vnitřní. Začátkem roku neobyčejně zesílil odpor britské v eřej­ nosti proti nebezpečí atomové války, zvlášť v souvislosti s lety am erických letounů s atomovými pumami nad Británií a s budo­ váním am erických raketových základen na britském území. Do­

45

šlo k četným dem onstracím (např. velikonoční pochod do Alderm astonu), jich ž se zúčastnili příslušníci tém ěř všech vrstev obyvatelstva. Kromě hnutí za mír došlo v prvním p ololetí i k vý­ znamným bojům britské dělnické třídy za zvýšení m ezd; k n ej­ významnějším patřila šestitýdenní stávka více než 50 000 zam ěst­ nanců londýnské autobusové dopravy (k v ěten — če rv e n ). S íla lidového hnutí však byla v druhé polovině roku oslabena. Zasloužila se o to hlavně politika pravicového vedení labouristické strany, která nejasným i mírovými proklam acem i, vyhláše­ ním polovičatých rezolucí svedla hnutí na k o leje neškodné pro konzervativní vládu. V labouristické straně se během roku prohluboval rozpor mezí pravicovým vedením a masami členstva. Výrazem tohoto rozporu bylo vytvoření skupiny »Za vítězství socialism u* v únoru 1958, jejím ž cílem bylo podle jejíh o vlastního prohlášení »vytvoření úderné organizace za účelem boje s apatií v labo u ristick ý ch řa­ dách*. Skupina »Za vítězství socialism u se však pro v lastn í ne­ důslednost i pro slabou oporu v m asách n estala čin itelem , který by významněji ovlivnil politiku pravicového vedení stran y . Vedení labouristické strany vypracovalo program ový doku­ ment nazvaný »Plán pokroku*, který se stal po sch v álen í na vý­ roční konferenci ve Scarborough 29. 9 .— 4. 10. 1958 program em pro volby v roce 1959. Jeho hlavním obsahem je definitivn í odklon od socialism u, výzva k třídní spolupráci s k ap italisty a prohlá­ šení, že labouristická strana je schopna řídit kap italistickou státní m ašinérii a britské hospodářství efek tiv n ěji než konzerva­ tivci. Vydání programu vedlo k dalšímu setřen í rozdílu mezi labouristickou a konzervativní stranou a pro britsk é dělnické hnutí znamená krok zpět. Konzervativní vládě, která byla začátkem roku 1958 vystavena silnému tlaku zevnitř, podařilo se koncem roku poněkud své po­ zice upevnit. Obratně m anévrovala, odváděla pozornost veřej­ nosti na podružné otázky, poukazovala na d očasné upevnění finan čn í pozice Velké Británie. Přispěla k tomu i nerozhodná politika labouristické opozice. Konzervativní vláda se intenzívně připravovala na předvolební kampaň, plně spoléhala na výhodu, kterou spatřovala v tom, že bude moci volby vyh lásit v období pro sebe nejvýhodnějším. Zahraniční politika konzervativní vlády m usela s te jn ě Jako v minulostí přihlížet k vnitropolitické situaci i k ohlasu , Jaký měly je jí zahraniční politické akce v zem ích B ritsk ého sp o lečen ­ ství národů. Vzhledem k těm to podmínkám postupovala britská zahraniční politika pružněji ve srovnání se zah ran ičn í politikou

46

Spojených států, například při jed nán ích o k onferenci na n ejvyšší úrovni. Při hájení třídních zájmů britské buržoazie se však nezastavila ani před otevřenou ozbrojenou agresí, ja k to dokazují zejm éna intervence v Jordánsku a represivní opatření na Kypru. Britské vládnoucí kruhy se při provádění zahraniční politiky soustředily na to, aby si udržely úlohu prvního pom ocníka USA, kterou h rají v kapitalistickém světě po druhé světové válce. Musely však vynaložit značné úsilí, aby si toto postavení, to je s t postavení druhé m ocnosti, ale první mezi ostatním i, udržely ja k vůči Francii, tak zvlášť vůči západnímu Německu. Rozpory, které v roce 1958 vystoupily do popředí zejm éna v hospodářské oblasti (spor o vytvoření pásma svobodného obchodu v Evropě), obrážely nejen úsilí britských vládnoucích kruhů o zachování vlastních hospodářských výhod, ale byly zároveň úsilím o zachování dneš­ ních politických pozic Velké Británie v k ap italistickém světě. Fran cie Vnitropolitický vývoj ve F rancii byl po puči reakčních koloniálních živlů 13. 5. 1958 ve znam ení stálého nástupu a upevňování reakce. N astolení de Gaullovy osobní dik­ tatury 1. 6. 1958, referendum 28. 9. a parlam entní volby 23. a 10. 11. znam enaly n ejen konec IV. republiky, ale také začátek nové­ ho období soustředěného útoku reak ce na francouzskou dem okra­ cii a pokrokové hnutí. Vývoj ve Francii svědčí o krizi buržoazní dem okracie, která již neskýtá vládnoucím třídám záruky pro uplatňování své diktatury. Rostoucí nespokojenost mas s politikou vlád a náznaky, že se vy­ tváří jednotná levicová fronta, byly hlavními důvody, jež vedly k nástupu reakčn ích sil. V oblasti zahraniční politiky se de Gaullova vláda snažila hlav­ ně před referendem a před parlam entním i volbami o takové akce, které by měly zvýšit mezinárodní prestiž Francie. Šlo především o snahu zařadit se mezi m ocnosti m ající vlastní atomovou pumu a o požadavek posílení úlohy Francie v NATO. Toto úsilí se se tk a ­ lo s odporem francouzských spojenců a zavedlo Francii do jisté mezinárodní izolace. Koloniální válka v Alžírsku vedla n ejen k vytvoření jednotné protifrancouzské fronty asijský ch a a fric ­ kých států, ale současně vojensky oslabila Francii v systému im ­ perialistických vojenských seskupení (NATO) a zm enšila je jí po­ litický vliv. N SR V západním Německu nedošlo ve vnitro­ politické oblasti k podstatným změnám. Adenauerova vláda, je jíž pozice se během roku upevnila, vytvářela si podmínky pro ag re­ sivní zahraniční politiku. Zvýšeným tempem pokračovala m ilita­ rizace, jejím ž projevem bylo zejm éna schváleni zákona o vyzbro­

47

jení bundeswehru atomovými zbraněmi a fašizace veřejného živo­ ta. Svědčí o tom jak zahájeni připrav k vedení psychologické vál­ ky proti komunismu, tak i příprava zákonů »o nouzovém stavu v NSR«, podle nichž má být omezena svoboda shrom ažďovací a svoboda tisku a současně zvýšena pravomoc m inisterstva vnitra. V souladu s plány bonnských vládnoucích kruhů došlo k dalšímu intenzivnímu rozvíjení revanšistické propagandy a k upevnění revanšistických organizací. Nedůsledná politika sociálně dem okratické strany oslabila — podobně jako ve Velké Británii — hnuti »proti atom ové sm rti«, které se v NSR rozvíjelo v první polovině roku. NSR se ještě houževnatěji snažila posílit své m ezinárodní po­ staveni v kapitalistickém světě. Západoněmecký imperialismus, opíraje se o hospodářskou moc NSR, začal prosazovat vlastní im­ perialistické cíle. NSR se stala hlavním věřitelem o statn ích zápa­ doevropských zemí a disponuje po USA největším i zásobam i zlata a deviz v kapitalistickém světě. V Západoevropské unii a v nově vytvořeném Evropském hospodářském společenství h raje vedou­ cí úlohu. Itálie Itálie patří k slabším kapitalistickým partnerům. Její slabost vyplývá jak z hospodářských, tak i z po­ litických příčin. Italské hospodářství má rysy vyspělého průmys­ lového státu (severní Itálie) a současně zaostalé ag rárn í země (jižní Itálie, S icílie). Italský průmysl je závislý na dovozu všech hlavních surovin. Protiklady národního hospodářství jsou i pra­ menem ostrého třídního napětí v italské společnosti. Chronicky vysoká nezaměstnanost se v roce 1958 ještě zvýšila, když se v ital­ ském hospodářství začaly projevovat důsledky hospodářské krize, které vyvolaly velký třídní boj. Stávkové hnutí se rozvíjelo po celý rok a vláda byla nucena před sjednoceným postupem pracu­ jících ve většině případů ustoupit. Postavení křesťanskodemokratické vlády bylo v průběhu celé­ ho roku nepevné. Zoliho vláda, která byla u moci do května 1958, byla nucena se opírat o podporu n ejreakčnějších politických stran v parlamentě. Přes velké úsilí se vládnoucí křesťanskodem okra­ tické straně nepodařilo získat v parlamentních volbách 25. 5. nad­ poloviční většinu a tím upevnit své postavení. Jistého přírůstku hlasů proti roku 1953 dosáhla proto, že ve volbách vystoupila s programem, který svými demagogickými sliby přihlížel k ne­ spokojenosti lidových mas. Levicové strany - kom unistická a xi Vyšly z V0,eb P°síleny; proti roku 1953 získaly téměř o 1,5 miliónu hlasů navíc.

48

G enerální tajem ník křesťanskodem okratické strany A. Fanfani musel po volbách vytvořit koaliční vládu s pravicovými so ciáln í­ mi dem okraty. Koncem roku utrpěla vláda několik porážek v par­ lamentě, což přivedlo Itálii na pokraj vládní krize. Zahraniční politika Italské vlády vedla ještě k větší závislosti na USA. Itálie je vedle Velké Británie jedinou zemí NATO, která zahájila výstavbu am erických raketových základen na svém úze­ mí, a to v Piemontu a na Sardinii. Zároveň se snažila vzbudit zdání, že provádí vlastní politiku, hlavně vůči arabským zemím, avšak nedosáhla žádných význam nějších úspěchů. K vnitropolitickým přesunům došlo ve dvou m enších evrop­ ských zem ích — v Řecku a ve Finsku. Řecko V Řecku, které je členem NATO, vzrůs­ tal v předchozích letech odpor proti potlačování dem okratických svobod uvnitř země a proti politice závislosti na USA, kterou pro­ váděly řecké vládnoucí kruhy. Nespokojenost mas se velmi jasn ě projevila v parlam entních volbách 11. 5. 1958, kdy Jednotná de­ m okratická levicová strana (EDA) získala 2 4 ,3 % hlasů a přes nedem okratický volební systém se počet je jíc h poslanců zvýšil z 18 na 7 9; EDA se tak stala druhou nejvýznam nější stranou Ř ec­ ka. Rozsáhlé tažení řeckých vládnoucích kruhů proti Jednotné dem okratické levicové straně koncem roku 1958, jehož součástí bylo l zatčení M. Glezose, svědčí o snahách oslabit tuto stranu, v níž oprávněně vidí n ejsiln ějšíh o protivníka a mluvčího lido­ vých mas. K významnému posílení levice došlo též ve Finsku. Dem okratický svaz finského lidu, jehož hlavní složkou je Komunistická strana Finska, získal při parlam entních volbách 6. 7. 1958 7 nových mandátů a stal se tak počtem 50 poslanců n ejsiln ější parlam entní skupinou. Přes jasný výraz vůle finského lidu byla vytvořena koaliční vláda pravicových stran. Vláda začala' prosazovat reakčn í vnitropolitický a zahraničně politický kurs. Počátkem prosince však ve Finsku vypukla vládní krize, k níž do­ šlo n ejen pro rozpory mezi buržoazními stranam i, ale hlavně pro odpor lidu proti snahám o řešení hospodářských obtíží na účet lidu a o revizi tzv. Paasikiviho linie, založené na přátelských vzta­ zích k SSSR . Finsko

Také v Japonsku, Jediném hospodářsky vyspělém kapitalistickém státě v Asii, se značně zostřily vnitřní rozpory. Parlam entní volby konané 22. května 1958 nezaznam e­ naly sice významné přesuny, neboť vládnoucí liberálně dem okra­ tická strana s i v podstatě udržela své pozice, avšak koncem roku

Japonsko

4 M ezin árod n í vz ta hy

49

se situ a c e vážně zm ěnila. V sou vislo sti se s n a h a m i ja p o n s k é vlá­ dy p rosad it tzv. p o lice jn í zákon, k terý d ával p o lic ii z n a č n é pravo­ m oci a připravoval fa šiz a ci režim u, d o šlo k ro z sá h lý m protivlád nim p rotestním ak cím , k teré n e m a jí obdoby v Ja p o n sk ý ch dě­ jin á c h . G en eráln í stávky, k terá byla v y h lá šen a 5 .1 1 .1 9 5 8 v rámci v elkéh o p rotestn ího hnutí, z ú častn ilo se p řes 4,5 m ilió n u občanů. V lád a tak byla donucena k ústupu a s tá h la n áv rh z á k o n a z pořa­ du jed n á n í parlam entu. Z ah ran ičn í p o litika Jap o n sk a sled o v ala z á sa d n ě proam erickou lin ii, přitom se však sn ažila sn ížit svou z á v islo st n a U SA . jejím cílem ovšem n ebyla zásadní zm ěna z a h ra n ičn ě p o litic k é h o kursu, nýbrž vytvoření předpokladů k sa m o sta tn ě jším u p ostu pu vůči a sij­ ským zem ím . V tom to duchu p ro bíh ala v ro c e 1958 n eu k ončen á jed n án í s USA o revizi ^bezpečnostního p a k tu * z ro k u 1951. ROZP ORY MEZI

HL A VNÍ MI

A

V ZT A H Y

I M P E R I A L I S T I C K Ý M I

S T Á T Y

Vztahy m ezi im p erialistick ý m i státy byly ch arak terizo v án y snahou o jed n o tn ý postup vůči zem ím s o c ia lis tic k é h o táb o ra a vůči revolučním u n árod n ě osv obozen eckém u h nu ti, k te rý však byl narušován rozpory v přístupu k řešen í je d n o tliv ý c h d ílč íc h pro­ blémů, přičem ž vystupovaly do popředí m o cen sk é z á jm y Jednot­ livých im p e ria listick ý ch států 1 nutn ost p řih lížet k v e ře jn é m u mí­ nění. S n ah a o Jednotný posto] im p e ria listick ý ch zem í vů či s o c ia lis ­ tickým zem ím a revolučním u n árod n ě o sv o b o zen eck ém u hnutí vych ázela z och rany sp o lečn ý ch tříd n ích zájm ů . A však rozpory, p ram en ící ze střetáv án í h osp od ářsk ý ch zájm ů a z prosazování v lastn ích p o litick ý ch cílů , podlam ovaly stab ilitu v y tv o řen ý ch vo­ je n sk ý ch a lia n c í, u rčen ý ch k o ch ra n ě tříd n ích z á jm ů im p eria lis­ tick ý ch m ocností v d nešní etap ě všeobecn é k rize k a p italism u . M eziim p erialistick é rozpory zasah u jí do rů zn ý ch o b la s tí, m ají různý ch a ra k te r a význam. Pro rok 1958 bylo c h a r a k te r is tic k é , že většinu z n ich se nepod ařilo překlen ou t. C elkově je m ožno m eziim p erialistick é rozpory ro z d ě lit n a roz­ pory m ezi USA a ostatn ím i im p erialistick ý m i m o cn o stm i a na vzá­ je m n é rozpory mezi Im p erialistick ým i s p o je n c i USA. R o zp o ry m e zi U S A a o sta tn ím i im p e r ia lis t ic k ý m i m o cn o stm i

Rozpory mezi S p o jen ý m i s tá ty a o stat­ ním i Im p erialistick ý m i zem ěm i m ěly Ja^ hospodářský, tak p o litick ý ráz. USA J a k o

50

n ejm ocnější hospodářský činitel kapitalistického světa ovlivňují svou hospodářskou politikou situaci v ostatních kap italistick ých zemích. V období poklesu hospodářské činnosti v roce 1957 a 1958 Spojené státy zesílily svou ochranářskou politiku, současně však zesílil konkurenční tlak am erického zboží a kapitálu na světo­ vých trzích. V roce 1958 se zřetelně projevily rozpory mezi USA a evropský­ mi kapitalistickým i zeměmi v otázce obchodních styků se so cia­ listickým i zeměmi. Obtíže spojené s odbytem byly jedním z hlavních důvodů, k te­ ré vedly Velkou Británii a jin é země k tomu, že naléhaly na Spojené státy, aby revidovaly seznam zboží, jehož vývoz do so cia ­ listických zemí byl zakázán, částečn ou revizi em bargových sezna­ mů se podařilo prosadit a byla 14. 8. 1958 vyhlášena. Nemenší význam měly rozpory rázu politického. U am erických partnerů vzrůstal odpor vůči celkové vojenskopolitické koncepci USA. Proto byly vládnoucí kruhy USA nuceny používat k prosa­ zení své zahraničně politické linie u svých spojenců hrubého n á­ tlaku. Donucovaly jednotlivé evropské spojence, aby bezvýhradně souhlasili s am erickou vojenskou strategií, je jíž uskutečňování vystavuje evropské země velkému nebezpečí. Proti tomuto nátlaku rostl v jednotlivých zem ích stále zjevnější odpor, který ovliv­ ňoval i politiku vládnoucích kruhů, ja k se to projevilo na jed n á­ ních orgánů NATO. Rozpory m ezi o statn ím i Do druhé skupiny m eziim perialistických im p erialistick ým i státy rozporů patří rozpory mezi im p erialistic­ kými zeměmi — spojenci USA. Roku 1958 se dostal do popředí hospodářský rozpor mezi ze­ měmi evropského společného trhu (F ran cií, západním Německem, Itálií, Holandskem, Belgií a Lucemburskem) á Velkou B ritánií, který přerostl ve vážný spor politický. Obdobná situace se vytvořila i v oblasti výroby zbraní. Po upev­ nění svých hospodářských pozic se NSR zam ěřila na postupné ovládnutí západoevropské zbrojní výroby. Po jednáních ministrů obrany Francie, NSR a Itálie 23. 1. 1958 byla oznám ena dohoda zahájit společnou výrobu a vývoj zbraní a vojenského zařízení v tzv. zbrojním poolu. Cílem tohoto opatření je standardizace a koordinace válečné výroby ve třech zúčastněných zem ích. Bylo dohodnuto koordinovat vývoj protitankové a p rotiletecké střely, výrobu tzv. evropského tanku, standardizovaného bitevního le te c ­ tva, signálních zařízení a vozidel, jed nán í ministrů obrany p o ­ kračovala v prosinci 1958 v Paříži, kde bylo dohodnuto rozšířit společnou zbrojní výrobu i na stavbu lodí.

51

Vládnoucí kruhy NSR se zam ěřily 1 na vytvoření předpokladů k vlastní výrobě raketových zbraní. Dne 31. 3. 1958 byla podepsána francou zsko-něm ecká dohoda, podle níž bylo zřízen o sp o ­ lečn é výzkumné středisko pro b alistick é střely . Zřízením zbrojního poolu získal západoněm ecký im p erialism u s příznivé podmínky k postupnému ovládnutí výroby n ejd ů lež itěj šleh zbraní, k vytlačení cizích konkurentů ze západ oevropského trhu. B ritská politika se znepokojením sledovala kroky záp ad oevrop ­ ských vlád, a především vlády NSR, a spěšně v y p racov ala návrh, který by i britském u zbrojním u prům yslu z a jistil p atřičn o u účast na plánovaných dodávkách nových zbraní pro západoevropské arm ády. Britský m inistr obrany Sandys navštívil 1 8 .— 19. 3. Řím, 2 4 .- 2 5 . 3. Bonn a v dubnu Paříž, kde p rojedn ával ro z šíře n í spolu ­ práce ve výzkumu, vývoji a výrobě zbraní a v o jen sk éh o m ateriálu v rám ci Západoevropské unie. Velké B ritán ii se podařilo prosadit »Široké p o je tí* Sandysova plánu. Britský plán však má daleko k rea liz a ci. Z ačátk em pro­ sin ce 1958 se konalo v Londýně zasedání rady Z ápadoevropské unie, kde byly britské návrhy znovu projednávány. Jed n á n í však nedospěla ke konkrétním závěrům. Prosazování b ritsk éh o plánu je ovlivňováno hlubokými rozpory, k teré ex istu jí m ezi zem ěmi společného trhu na jed né straně a Velkou Britán ii na s tra n ě druhé. S itu a ce v n a t o Velký význam pro posou zení vztahů mezi im perialistickým i státy i cílů zah ran ičn í p o litik y Jednotli vých m ocností má jed nán í v orgánech S e v e ro a tla n tick é h o paktu. Severoatlantickém u paktu je v politice im p erialistick ý ch m ocností, a hlavně v politice USA, přikládán zásadní význam. T en to postoj vychází z několika důvodů: NATO sdružuje tém ěř všechny vyspělé k a p ita listic k é země Evropy a Severní Ameriky a disponuje rozsáhlým v o jen ský m a hospodářským potenciálem ; m ocnosti sdružené v NATO ovládají tém ěř všechny stra teg ick y významné kolonie bohaté na surovinové zd roje i existence NATO poskytuje hlavním Im p erialistick ým m ocnos­ tem, hlavně USA, strategické výhody, mezi něž p a tří: a ) soustředění vojenského potenciálu člen sk ý ch zem í a v y t v o ­ ření jednotného velení částí ozbrojených sil, k terá Je plné pod am erickou kontrolou; b) možnost prosazovat ve velkém m ěřítku m od ernizaci armád a zavádět n ejn ovější zbraně (n u k leárn í zbran ě, r a k e ty ), což vede n ejen k posílení am erického vlivu, a le so u ča sn ě za­ jišťu je rozsáhlá odbytiště pro zbrojní prů m ysl;

52

c) možnost strategického využití kolonií evropských zemí NATO k budování základen proti socialistickým zemím i proti revolučnímu národně osvobozeneckému hnutí v růz­ ných částech světa. Z ased án í Rady n a t o Do jednání a činnosti orgánů Severov prosinci 1957 atlantického paktu v roce 1958 se pro­ mítly výsledky zasedání Rady NATO z 16.— 19. 12. 1957 v Paříži na úrovni šéfů vlád členských zemí. Spojené státy se na tomto zasedání soustředily pa prosazování své nové strateg ick é kon­ cepce, založené na stavbě základen pro rakety středního doletu (1500 m il) a skladišť atomových pum na území jednotlivých evropských států NATO a na zvýšení nákladů na zbrojení a mo­ dernizaci a reorganizaci armád. Na programu bylo dále sjedno­ cení stanovisek členských států na n ejdů ležitější politické pro­ blémy, jako odzbrojení, německou otázku, situ aci na Blízkém a Středním východě. Prohlášení představitelů jednotlivých členských států ukazova­ la, že existovaly značné rozdíly v názorech na n ěkteré důležité otázky. Jednání bylo silně ovlivněno neutralistickým i tendencem i, které znatelně zesílily po rozeslání poselství předsedy rady m i­ nistrů SSSR všem členským státům NATO. Svědčí o tom i to, že se konference soustředila z velké části na projednávání p o litic­ kých problémů, a tak byl zmařen původní záměr USA, aby se je d ­ nání omezila na vypracování konkrétních dohod o vojenských závazcích v souladu s novou am erickou strategickou koncepcí. Proti am erickým plánům otevřeně vystoupili zástupci Norska a Dánska. Norsko se od vzniku NATO stavělo proti umístěni cizích jednotek na svém území a nehodlalo svou politiku měnit. Proto odmítalo povolit na svém území uskladnění atomových zbraní a vybudovat raketové základny. Obdobné stanovisko zaujalo i Dán­ sko. Některé státy spojovaly svůj souhlas k budování rak eto ­ vých základen NATO na svém území s předběžnými podmínkami. Po prosincovém zasedání Rady NATO se am erické vládnoucí kruhy soustředily na prosazování své nové strategicko-p olitické doktríny. 22. 2. 1958 byla uzavřena dohoda o zřízení am erických raketových základen na britském území. Podobná dohoda byla uzavřena i s italskou vládou a nátlak byl vyvíjen i na další člen ­ ské státy NATO. Spolkový sněm schválil 25. 3. 1958 zákon o vy­ bavení bundeswehru atomovými a raketovým i zbraněmi. Západoněm ecké im perialistické kruhy, vycházejíce z prosincového pro­ hlášení Rady NATO, prosadily vytvoření »zbrojního poolu« tří zemí. Pod am erickým nátlakem se urychleně realizovala 1 další usne­

53

sen! o zm ěnách v organ izaci a struktuře v o jen sk ý ch sil. Z ta k tic­ kých důvodů však byly plány vo jen ský ch op atřen i projednávány odděleně a ta jn ě. Š iro k á publicita byla naopak věnována p olitic­ kým manévrům, jež měly v očích veřejn o sti o sp raved ln it zahra­ ničně politický kurs západních m ocností. K onference m in istrů Vojenským i otázkam i se zabývala kono brany v dubnu 1 9 » f eren ce m inistrů obrany čle n sk ý ch států NATO 15.— 17. 4. 1958 v Paříži. Hlavním bodem program u bylo schválení zprávy vojenského výboru, který vypracoval návrh dlou­ hodobého (p ětiletéh o) plánu válečn ých připrav, a vych ázel přitom z nového strategického pojetí prosazovaného USA. D alším bodem bylo schválení tzv. Norstadova plánu, který za m inim ální c íl ozna­ čil vytvoření 30 divizí, vyzbrojených atomovým i raketovým i zbra němi a podřízených přímo evropském u v elitelstv í NATO. Za sed án i Rady n a t o Naproti tomu politickým i otázkam i se v květnu 195* zabývalo pravidelné zased ání Rady NATO 5 . - 7 . 5. 1958 v Kodani na úrovni m inistrů z a h ran ičn ích věcí. Na programu jed nán í byly otázky kon feren ce na n ejvy šší úrovni a vztahy mezí Východem a Západem, spolupráce v rám ci NATO, si­ tuace v Evropě a na Středním východě a otázky odzbrojení. Politické přípravě zasedání Rady věnovaly am erick é vládnoucí kruhy značnou pozornost. Šlo o to, aby jed n ak izolovaly neutralistické proudy v člen ský ch zem ích NATO, jed n ak aby vzbudily dojem, že vinu na zostření m ezinárodního napětí m ají so cia listic­ ké země. Proto am erická vláda 3. 5. 1958 odm ítla polský návrh na vytvoření bezatomového pásma v Evropě, Čímž m ěly být severské státy NATO postaveny před hotovou věc. Sou časně USA rozvířily otázku zavedení Inspekčního systému v Arktidě, která m ěla odvést pozornost od provokačních letů am erických letounů k hranicím S SSR . Hlavním bodem kodaňského zasedání pak byla form ulace sta­ noviska k sovětským návrhům na svolání k o n feren ce šéfů vlád čty ř m ocností. 1 když závěrečné prohlášení bylo stylizováno tak, aby vzbudilo iluze o m írových cílech západních m ocností, sovět­ sk é m írové návrhy byly odmítnuty. Druhým nejdůležitějším úkolem zasedání Rady bylo s c h v á l i t výsledky Jednání m inistrů obrany zemí NATO. T ěžiště kodaňského zasedání bylo tedy ve sku tečn osti ve schva­ lování rozsáhlých plánů m ilitarizace a v odm ítnutí sovětských ná­ vrhů. Z a se d á n i Rady n a t o Ve stejném duchu probíhalo druhé prav p rosin ci 195* videlné zasedání Rady NATO 10.— 18. 12. v Paříži. V popředí byly opět politické a vojenské otázky. Rada

54

NATO převzala úkol, který se plně shoduje s činností atlan tick é aliance od je jíh o založení — oznámit, že západní m ocnosti jsou odhodlány udržet západní Berlín jako ohnisko napětí ve středu Něm ecka a Evropy. Bylo oznámeno, že USA, Velká Británie a Francie budou nadále udržovat svá okupační vojska v Berlíně, že trvají na volném přístupu do m ěsta a předem odm ítají jednat s úřady N ěm ecké dem okratické republiky. Současně západní m oc­ nosti naznačily, že jsou ochotny jednat o celé něm ecké otázce a budou trvat na svém nepřijatelném stanovisku »uspořádání svo­ bodných voleb«. Dalším bodem pořadu bylo zvýšení válečných příprav. Vrchní velitel NATO v Evropě generál Norstad naléhal, aby byly urych­ leně splněny požadavky, které přednesl již v dubnu 1958, tj. aby byl zvýšen počet divizi podřízených jeho velení z 21 na 30. Zá­ stupci USA žádali, aby členské státy urychlily plnění svého zbroj­ ního programu, schváleného v dubnu 1958. Na neveřejných jed ­ náních bylo pod je jic h nátlakem přijato usnesení, že evropské země budou dále zásobovány raketam i o středním doletu a že bu­ de zvýšen počet skladišť atomových pum, jim iž přímo disponuje velitelství NATO. Cíle Severoatlantického paktu byly potvrzeny i tím, že prosin­ cové zasedání nevěnovalo žádnou pozornost sovětským návrhům z 13. 12. 1958, adresovaným členům atlantického bloku. Vcelku bylo prosincové zasedáni charakterizováno jednak diktátem USA a NSR a jednak hlubokými rozpory mezi jednotlivým i členy, k te­ ré se ve většině případů nepodařilo překlenout. To potvrdilo oprávněnost úvah o »krizi« této aliance, jež se stále ča stě ji ozý­ valy v politických a vojenských kruzích kap italistických států. Velmi kriticky se o činnosti a úloze NATO vyslovili donedávna významní političtí a vojenští činitelé, jak o bývalý britský m inis­ terský předseda Eden a bývalý zástupce vrchního velitele NATO v Evropě m aršál Montgomery. Podle je jic h názoru NATO již »nevyhovuje svobodnému světu* (E d en ), »není jednotné« a zůstává spojenectvím »jen podle jména® (M ontgom ery). »Krize atlan tick é aliance« se ještě prohloubila po vytvoření de Gaullovy vlády, která požadovala důležité změny v politickém a vojenském plánování NATO. Požadavky Fran cie Ve zvláštním poselství presidentu Eisenhowerovi a britskému m inisterskému předsedovi M acmillanovi z 24. 9. 1958 žádal de Gaulle některé důležité změny ve struktuře a v politickém vedení NATO. Šlo jednak o vytvoření tříčlen né o r­ ganizace pro vypracování politické a vojenské strategie západní­ ho světa jako celku, kde by vedle USA a Velké Británie m ěla své

55

m ísto i F rancie, jed nak o úplnou revizi v ojenské o rg a n iz a ce Zá­ padu při novém rozdělení v elitelský ch m íst. V obou případech mělo být postavení Francie v NATO význam ně p osílen o. De Gaulle hodlal tímto svým návrhem n ejen p osílit m ezinárod­ ní postavení Francie, ale získat podporu i pro svou vládu v před­ večer referenda. De Gaullovy návrhy se setk aly u Č lenských států NATO, a zejm éna ve Velké B ritán ii a NSR s rozhodným odporem. Eisenhowerova a M acm illanova odpověď na de Gaullovo posel­ ství potvrdily, že USA se nem íní vzdát m onopolu rozhodování a Velká Británie monopolu poradního hlasu v h lavn ích otázkách, I když oba státn íci navrhli, aby se o fran cou zských n ávrzích dále jednalo. To však znam enalo perspektivu dlouhých a bezvýsled­ ných porad. Francouzská vláda, aby dodala svým požadavkům většího důra­ zu, podmínila je jic h p řijetí svým souhlasem k vybudování rake­ tových základen a skladišť atom ových pum na svém územ í. Otáz­ ka nebyla vyřešena ani na prosincovém zasedání Rady NATO jak pro odpor USA a V elké Britán ie, tak NSR a o statn ích členských států, které se obávaly dalšího om ezení svého vlivu v NATO. Vedle rozporů mezi velm ocem i projevily se v NATO spory mezi velkými a m alými státy. Sem patří britsko-islandský sp or o šířku teritoriálních vod, britsko-řecko-turecký spor o Kypr a něm eckodánsko-norský spor o reorganizaci severního v elitelstv í NATO v Evropě. B r itsko -islandský spor Podstatou britsko-islandského sporu je odpíráni práva Islandu na stanovení pásma pobřežních vod, pře­ sahu jící 3 m íle. Island má na rozšíření pásm a m im ořádný zájem, neboť usiluje o upevnění svého hospodářství, jež se opírá přede­ vším o rybolov. Spor existuje od roku 1952, kdy Island ro zšířil své pobřežní vody ze 3 na 4 m íle. K mimořádnému zo střen í britskoislandského sporu došlo v roce 1958. Islandská vláda rozhodla zavést s platností od 1. 9. 1958 12m ílové pobřežní pásm o. Britská vláda toto opatření neuznala. Od 1? 9. 1958 se v islan d sk ý ch po­ břežních vodách, kde britské rybářské lodi lovily pod ochranou britských válečných lodí. odehrávala »m alá válka«. Britsko-islandský spor byl projednáván na zvláštn í žádost islan d sk é vlády na prosincovém zasedání Rady NATO. I s l a n d s k á vláda žádala, aby Velké Británii bylo nařízeno odvolat lodě z Island ských výsostných vod. Zákonná práva Islandu však ne­ byla respektována, většina zemí se vyslovila pro provizorní ře­ šen í otázky a vyčkání námořní konference v roce 1960, což plné vyhovuje britské vládě. Spor o Kypr Spor o Kypr dosáhl roku 1958 velmi

56

ostrého charakteru a odrazil se i na organizaci ozbrojených sil NATO. Zostřily se vzájem né rozpory mezi Velkou B ritán ií a Ř ec­ kem a mezi Řeckem a Tureckem . B ritská vláda vyhlásila 19. 6. 1958 tzv. plán partnerství na Kypru, který předpokládal zachování britského koloniálního reži­ mu na ostrově po dalších sedm let, umělé rozdělení obyvatelstva na dvě proti sobě sto jící skupiny poskytnutím tzv. vnitřní autono­ mie řecké i turecké menšině a přizvání zástupců turecké a řeck é vlády do poradního výboru při úřadu britského guvernéra. Řecká vláda byla nucena hlavně s ohledem na řecké veřejné m ínění plán odmítnout. Ve stejn é době se zhoršily vztahy řeck o -tu reck é. Tu­ recko, které požadovalo rozdělení ostrova, vyslovilo se pro podporu britského plánu. Současně, ve spolupráci s britským i úřady, zor­ ganizovala turecká m enšina na Kypru protiřecké pogromy. Po těchto akcích oznám ila řecká vláda v červnu 1958, že hodlá pře­ rušit spolupráci s Tureckem v NATO a odvolala důstojníky z veli­ telství pozemních sil NATO pro jihovýchodní Evropu, které je v tureckém Izmiru. Vztahy mezi Velkou Británií, Řeckem a Tureckem i mezi Tu­ reckem a Řeckem vyústily ve vážnou krizi. G enerální tajem ník NATO Spaak se bezvýsledně pokusil o zprostředkování. Vzhledem k rozvoji národně osvobozeneckého hnutí na Kypru a k vnitropolitické situaci byla řecká vláda nucena po neúspěš­ ném jednání v NATO předložit kyperskou otázku X III. zasedání Valného shromáždění OSN, jehož jednání však skončilo přijetím rezoluce, která nemůže přispět k urovnání sporu. Nerozhodný postoj řecké vlády a příprava britských konzerva­ tivců k volbám v roce 1959 vyvolaly na prosincovém zasedání Rady NATO při řešení kyperské otázky určitou změnu. Poprvé od roku 1955 se konalo trojstranné jednání mezi Velkou Británií, Řeckem a Tureckem o Kypru. Ministři se dohodli, že jed nání bu­ dou pokračovat diplomatickou cestou. N ěm ecko-dánsko-norský Zcela zvláštního charakteru nabyl ně* p °r m ecko-dánsko-norský spor o reorganizaci severního velení NATO. Vládnoucí kruhy západního Něm ecka se podjaly úkolu postupně izolovat dva severské státy a tak vytvo­ řit předpoklady pro realizaci zpočátku »atlantických«, ale pozdě­ ji vlastních strategických plánů. Plán vlády NSR, uveřejněný koncem říjn a, požadoval reorganizaci severního velení NATO, které by zahrnovalo Dánsko a Norsko, v tom smyslu, že dánské ozbrojené síly měly být podřízeny středoevropském u velení NATO společně se západoněmeckými. Požadavky NSR se setkaly se silným odporem jak dánské, tak

57

i norské veřejnosti. Původně hodlala vláda NSR předložit návrh na reorganizaci severního veleni NATO na prosincovém zasedáni Rady NATO, upustila však od svého úmyslu, protože n ech těla pro­ hloubit rozpory mezi členy NATO, neboť potřebovala nutně, aby NATO vystoupilo jednotně v berlínské otázce. Přesto návrh NSR na reorganizaci severního veleni NATO po­ tvrdil, že bonnské vládnoucí kruhy za podpory USA otevřeně na­ stoupily cestu k získání jak hospodářské, tak 1 vojenské hegem o­ nie v západní Evropě.

58

KAPITOLA

VÝVOJ

HLAVNI

MÉNĚ

RYSY

IV

VYVINUTÝCH

HOSPODÁŘSKÉHO

ZEMÍ

VÝVOJE

Méně vyvinuté země prodělávaly v roce 1958 značné hospodářské obtíže ovlivňu­ jíc í i je jic h vývoj politický. Hlubší a hlavní je jic h příčinou byl celkový stav ekonomiky těchto zemí, který způsobil, že byly silně postižený krizovým poklesem v hospodářství hlavních k a­ pitalistických zemí, především Spojených států am erických. Hospodářství méně vyvinutých zemí se dosud nezbavilo dědic­ tví po koloniálním panství im perialistických m ocností, které z nich učinily surovinový přívěsek hospodářství svých zemí a trhy pro své průmyslové zboží. Hospodářství těchto zemí je závislé a v cel­ ku se orientuje na jednu nebo Jen několik plodin, jak o jsou bavl­ na, juta, o lejn atá semena, káva, čaj, kakao a kaučuk. Pokles vývozu Pokles výroby v USA a v dalších kapitaa výroby listických zem ích vyvolal omezení nákupu surovin. V polovině roku 1958 poklesly nákupy USA ve srovnání se stavem ve stejn é době roku 1957 o 33 % železné rudy, 29 % mědi, 26 % zinku, 22 % kaučuku, 16 % cínu a 14 % olova. Od začátku roku se tém ěř přestaly doplňovat tzv. strategické záso­ by USA. Pokles poptávky po hlavních produktech hospodářsky méně vy­ vinutých zemí vedl přirozeně k poklesu je jic h výroby. Došlo k uzavírání dolů, k omezování zem ědělské výroby, k růstu neza­ m ěstnanosti. Zesílil jak hospodářský, tak i politický boj mas pra­ cu jících, jejich ž životní úroveň se snižovala. Jaké ztráty utrpěly jednotlivé země, ukazují tyto ú daje: Ob­ chodní deficit zemí jihovýchodní Asie činil roku 1957 2 m iliardy dolarů, což představuje 1/3 je jic h celkového exportu. Š est hlavních zemí této oblasti utrpělo Jen poklesem cen surovin ztrátu 1,5 mi­ liardy dolarů. Africké země měly roku 1957 d eficit 2,2 miliardy dolarů. Podobné ztráty utrpěly i země Latinské Ameriky. O hrožen í in d u strializace Hospodářsky méně vyvinuté země tak stály před rozhodnutím bud trvat na svých program ech hospodář­ ské výstavby, Intenzívně mobilizovat domácí i zahraniční zdroje, nebo kapitulovat před tlakem im perialistických m ocností a om e­ zit své plány industrializace.

P říčin y hospodářských o btíží

59

Nesnáze nutí hospodářsky méně vyvinuté země, aby spoléhaly stále více na vlastní síly. je jich kapitálové potřeby Jsou příliš velké a zahraniční půjčky mohou být pokládány v nejlepším pří­ padě pouze za doplněk investic domácích. Kromě toho nemohou očekávat, že USA poskytnou podstatnější částky na je jich nej­ důležitější potřebu — industrializaci, protože se příčí nejzákladnějším zájmům imperialismu a ohrožuje celý hospodářský systém kapitalistického světa. Uvedené potíže vedly 1 k nespokojenosti vládnoucích tříd pro omezení a zákaz ob­ chodu se socialistickými zeměmi, Jež prosazovaly Spojené státy. Socialistické státy zdůrazňovaly svou ochotu všestranně rozvíjet své hospodářské styky nejenom slovy, ale prokazovaly ji i řadou konkrétních opatření. Především SSSR a v rámci svých možností i Čínská lidová republika, ČSR, NDR a další socialistické země rozšiřovaly s nimi svůj zahraniční obchod, poskytovaly jim půjčky a úvěry na nákup investičních celků 1 hospodářskou a technic­ kou pomoc, a to bez jakýchkoli politických podmínek a hospo­ dářsky výhodněji než kapitalistické státy.

Snaho o rozvoj obchodu *« socialistickými státy

Zájem o spolupráci se zeměmi socialistické soustavy a dokonce i snaha poučit se zemí z jejich zkušeností vzrostly, když přibýva­ lo krizových jevů v kapitalistickém hospodářství, zatímco přibý­ valo hospodářských úspěchů, dosažených roku 1958 v zemích so­ cialismu. Zejména výsledky socialistické výstavby v Číně vzbudi­ ly v hospodářsky málo vyvinutých zemích všeobecnou pozornost Srovnání tempa industrializace v Čině s rozvojem průmyslu v dru­ hé nejlidnatější zemi Asie Indii — vyznělo naprosto přesvědči­ vě ve prospěch socialistické Číny. Zatímco se hrubá průmyslová výroba v Číně za rok 1958 proti roku předchozímu zvýšila o 60 %, vzrostla průmyslová výroba Indie v tomtéž období podle předběž­ ných odhadů asi o 4 % . Mnohé vlády, vedené národní buržoazií se proto zajím aly o čínské zkušenosti a vytyčovaly si hesla výstavby •demokratické socialistické společnosti*, -kooperativní socialis­ tické společnosti* atp. Představitelé dělnického a pokrokového hnutí v těchto zemích však právem zdůrazňovali že k plnému uplatnění socialistických metod výstavby je třeba nejprve vyma nit výrobní sily z područí Imperialismu a dále d em o k rato v a! státní a společenské zřízení. Vliv úspěchů socialistických

60

ROZVOJ

NÁRODNĚ OSVOBOZENECKÉHO HNUTÍ

Snaha m ál° vyvinutých zemí osvobodit se ze závislosti na im perialismu, překonat hnutí feudální přežitky a dosáhnout rychlého rozvoje společnosti je hlavním obsahem národně osvobozenecké­ ho hnutí. Do tohoto dem okratického a protiim perialistického hnu­ tí se v různé míře zapojují kromě dělnické třídy a rolnictva i pří­ slušníci m ěstské maloburžoaz'ie, národní buržoazie a inteligence, jež vyšla z je jic h řad. Boj za politickou Mezi jednotlivým i hospodářsky málo vynezávislost vinutými zeměmi jsou ovšem značné roz­ díly. Některé z nich lze jíž označit za země kapitalisticky a prů­ myslově rozvinutější (např. Indie, Brazílie, Mexiko, Argentina, zčásti též Sjednocená arabská republika], kdežto ostatní země jsou mnohem méně vyspělé. Prvořadým úkolem národů těchto ze­ mí bylo odstranit přímou koloniální závislost, což bylo základní podmínkou pro je jíc h další pokrokový rozvoj. Podstata kolonia lismu je však hospodářská.

Z á k la d n a národně osvobozeneckého

Kromě tradičního, starého, odum írajícíkolonialism u existuje dnes ještě v Asii, A frice i v Latinské Americe kolonialism us nový, méně patrný, který přetrval vznik národních států a ekonom icky je bud nadále nepřímo ovládá, nebo alespoň velmi silně ovlivňuje. Boj proti to­ muto novému kolonialism u, jehož hlavními propagátory a obhájci jsou Spojené státy am erické, ohrožuje již zdroje hospodářské moci soudobého imperialismu, a naráží proto na nejtvrdší odpor. O tom svědčila anglo-am ericko-izraelská agrese proti Egyptu (rozpou­ taná po znárodnění Suezského průplavu roku 1956], vyhlášení agresivní Eisenhowerovy doktríny v letech ]957 a 1958 a pokusy o je jí realizaci. Boj za všestrannou nezávislost na im perialismu se nejvíce roz­ vinul v jihovýchodní Asii a na arabském východě. Protiim perialistické sm ýšlení národů obou těchto oblastí posiluje dosud živá představa nedávného otevřeného kolonialism u, zážitky obyvatel­ stva z druhé světové války a konečně i existence socialistický ch států.

Boj za všestrannou nezávislost

ho

Všechny tyto podmínky urychlující protiim perialistické hnutí se nevyskytují v zem ích Latinské Ameriky. Tam naopak byl přímý kolonialism us v nejbru táln ějších form ách až na n ě­ která méně významná území odstraněn jíž před sto lety a blíz­ kost Spojených států umožnila severoam erickým monopolům

Z vlá štn í podmínky hnuti v Latin sk é A m e rice

61

p ronikat do hospodářství těch to zem í v dohodě s je jic h buržoazně statk ářsk ý m i vládnoucím i kruhy. Z těch to hlavních p říčin se také národně osvobozenecké hnutí v již n í a Střed ní A m erice rozvíjí pom aleji a v poněkud odlišných form ách, než je tomu v Asii a A frice. Od h isto rick é bandungské k on feren ce (duben 1955) pokročilo národně osvobozenecké hnutí v Asii a v A frice význam ně vpřed. K o n feren ce so lid a rity Proto m ohla být koncem roku 1957 vyA sie a A frik y tvořena širší, bojovn ější p latform a protiim p erialistick éh o hnutí. S talo se tak na K o n feren ci solidarity a sijsk ý ch a a frick ý ch zem í, konané 26. 12. 1957— 1. 1. 1958 v Káhiře. Na bandungské kon feren ci třídní zájm y představitelů statkářsko-buržoazních vlád (krom ě ČLR a VDRJ se projev ily v ten­ denci obezřetně form ulovat rezoluce. D elegáti k áh irsk é konfe­ ren ce zástupců nevládních, d em okratických a lidových organizaci ze 45 zemí včetně delegátů z pěti so cia listick ý ch zem í naproti tomu mnohem o tevřen ěji kritizovali im perialism us (zejm én a ame­ rick ý ) a vystupovali s pozitivním i požadavky, Jako Je rozšíření spolupráce se zeměmi světové so c ia listic k é soustavy. K áhirská k on feren ce rozvinula m yšlenky Bandungu a schvá­ lila program bezprostředních ak cí lidových m as, odsoudila kolo­ nialism us ve všech jeho projevech, včetně vojenský ch a poli­ tických paktů a smluv, zřizování vojenských zák lad en , politic­ kých spiknutí, vykořisťování národního hospodářství a potvrdila právo všech národů na úplnou nezávislost a svobodu. Konference konkrétně odsoudila im perialistickou politiku USA. K onference rovněž prohlásila, že v boji za od stran ěn í hospo­ d ářské závislosti m ají státy nezadatelné právo znárodnit cizí in­ vestice. K onference doporučila rozvoj hospodářské spolupráce mezí asijský m i a africkým i státy , stanovila zásady, za nichž Je m ožno přijm out cizí kapitál, a zdůraznila, že Je nutné provést vnitřní hospodářské reform y. To dokázalo, že boj nezávislých národů proti im perialism u bude nezbytně sp jat s m noha přemě­ nam i v hospodářském životě Jednotlivých zemí a v je jic h vzá­ jem n ý ch hospodářských vztazích. A s ijsko-a fric k á Doporučení káhirské k o n feren ce soli* h o sp o d á řsk á konference darity, tý k a jíc í se prohloubení hospodář­ s k é sp olu p ráce, m ělo v ce lé Asii i A frice velký ohlas, poněvadž za ro sto u cích hospodářských obtíží se zvýšil význam prohlou­ bení vzájem ných hospodářských styků mezi m álo vyvinutými zem ěm i. Proto Již koncem roku 1958 (8 .— 13. 12.) se sešla rovněž v K áhiře Asijs k o -a frick á hospodářská k on feren ce. Ú častnilo s* Jí 459 d eleg átů obchodních kom or a Jiných hospodářských insti-

62

tucí z 39 zemí. Pozitivní význam m ěla účast so cialistický ch zemí — SSSR , Číny, Mongolská, VDR a KLDR a pozorovatelů z ČSR, NDR a Rumunska. Přestože se mezi delegáty vyskytli i jed n o t­ livci, kteří vystoupili proti účasti delegace S SSR a za přizvání kuom intangců, většina delegátů považovala účast so cialistický ch zemí za sam ozřejm ost. Hlavním výsledkem konference bylo vytvoření »A fro-asijské organizace hospodářské spolupráce« se sídlem v Káhiře a s oblastním i specializovaným i středisky. Další rezoluce odsou­ dily vytvoření společného trhu v západní Evropě, protože brání rozvoji světového obchodu, a doporučily zemím Asie a Afriky, aby v zájmu rozvoje průmyslu přistoupily k určité koordinaci výroby i trhů a zavedly vzájem ně výhodné preferenční podmínky.

JIHOVÝCHODNÍ

ASIE

V jihovýchodní Asii se v roce 1958 stále krize zřeteln ěji projevoval zhoubný vliv hospo­ dářské krize v USA a oslabení konjunktury na světovém kapi­ talistickém trhu. Tento vliv byl patrný jíž v roce 1957 z poklesu poptávky po hlavních vývozních surovinách, což snížilo i je jic h ceny. I když se těmto zemím v roce 1957 ještě podařilo vyhnout prudkému snížení vývozu, rok 1958 jim přinesl již mnohem větší obtíže. H ospodářské z trá ty Indický vývoz utrpěl roku 1957 a v prv­ ní polovině roku 1958 přímé ztráty ve výši bezm ála půl miliardy rupií. Poklesem poptávky po cínu na světovém kapitalistickém trhu bylo n e jcite ln ěji postiženo M alajsko, které bylo nuceno do polo­ viny roku 1958 značně omezit produkci cínu a zbavit tak pracovní příležitosti asi čtvrtinu všech dělníků tohoto průmyslového od­ větví. Zčásti bylo též postiženo Thajsko. Indonésie utrpěla značné hospodářské ztráty v důsledku reakčního povstání na okrajových ostrovech, které zajišťují na 80 % je jíc h příjmů z exportu. Země vyvážející kaučuk (Cejlon, Indonésie, M alajsko) mohly do značné míry snížit následky krize díky dodávkám této suroviny do SSSR , Čínské lidové republiky a jiných socialistický ch států. Největší hospodářské obtíže prodělávaly v roce 1958 ty země jihovýchodní Asie, které se plně hospodářsky i politicky orientovaly na im pe­ rialistick é mocnosti (Thajsko, Pákistán, Filipíny). O m ezen i rozvoje Zhoršení platební bilance, pokles valu­ tových rezerv a celkové hospodářské nesnáze donutily vlády zemí V liv hopodářské

63

Jihovýchodní Asie zavést poměrně tvrdá dovozní a rozpočtová om ezeni, postihující zejm éna tzv. dlouhodobé plány výstavby ná­ rodního hospodářství a již i tak velmi nízkou životní úroveň oby­ vatelstva.

V Indické republic za následek přehodnoceni druhého pětileplánu tého plánu (1956— 1961), Jehož výdaje byly původně stanoveny na 48 miliard rupii. Tyto celkové investice bylo nutno v září 1958 rozdělit do dvou kategorii, z nichž druhá (investice ve výši 3 miliard rupií) bude uskutečněna Jen v případě, že budou získány dodatečné zdroje k je jí úhradě. Přestože roku 1958 získala indická vláda od M ezinárodní banky, USA, V elké Bri tánie a NSR řadu půjček, dosahujících přibližně výše 600 miliónů dolarů, vyžadují devizové potřeby pro zbývající dvě léta druhého pětiletého plánu (1959— 1960 a 1960— 1961) dalších 650 miliónů dolarů. Sta v indického Celkovou hospodářskou situ aci v Indii hospodářství k 30. 6. 1958 charakterizovala Indická ce­ dulová banka ve svém ročním přehledu »na jed né stran ě zostřením napětí v hospodářství, patrným od zah ájen í druhého pětiletého plánu, a na straně druhé příznaky ochabováni hospodářské aktivity v některých sektorech *. (Asian Recorder, sv. IV, č. 3 8 ). Do konce roku 1957 došlo ke snížení ročního přírůstku indické průmyslové výroby, který za rok 1957 čin il 3,5 % ve srovnáni s více než 8 % v letech předchozích; vezm em e-li tedy za základ rok 1951 (100). dosáhl celkový index průmyslové výroby Indické republiky v roce 1957 137,2 bodu. V roce 1958 se Indická průmyslová výroba proti roku 1957 zvýšila zhruba o další 4 % . (Hsinhua, 2. 1. 1959.) Země dětská výroba vykazuje v roce 1957— 1958 podle předběžných od­ hadů pokles v obilninách a Jutě, ačkoli v roce předchozím (1956 až 1957) dosáhla celkového zvýšeni o 6 % . Z o stře n í vn itro p o litick é Rostoucí hospodářské obtíže, a zejména situ a ce v zem ích rozvoj protiim perialistického a demokrajihovýchodní A sie tického hnuti v Jihovýchodní Asií způsobi­ ly u rčité zostření vnitropolitické situace ve většině zem i této o blasti. Levicové opoziční strany a skupiny požadovaly na buř žoazně statk ářský ch vládách, aby důsledněji prováděly demokra­ tic k é reform y (zejm éna reform y ag rárn í) a ú čin nější opatřeni k o ch ran ě národního hospodářství před cizím i monopoly a krizo­ vými Jevy. Vládnoucí n acio n alistick é kruhy se buď snažily těmto požadavkům vyhovět a dostávaly se tak do zo střu jících se kon f li ktů s Im perialism em a vnitřní kom pradorsko-statkářskou reakcí, anebo Je odm ítaly, a tím ztrácely podporu lidu a d em okratických

l^ k th T p étiietéh o

64

organizací, politicky se štěpily a v několika zemích se jejich pra­ vicové křídlo uchýlilo k vojenské diktatuře — jako krajnímu pro­ středku k potlačení demokratické opozice. V řadě zemí proto došlo ke krizím vlád, tradičních nacionalistických vládnoucích stran a koalicí, vedených většinou představiteli národní buržoazie. C íle vojenských Vnitropolitický vývoj většiny zemí jihod ik tatu r východní Asie tak ukázal, že reakční síly těchto zemí se pokoušejí čelit rostoucímu hnutí nastolením otevře­ né diktatury armády, že nástup reakce byl odvrácen v těch zemích, kde dělnické hnutí a komunistické strany jsou dostatečně vlivné a schopné získávat spojence v rolnictvu, městské maloburžoazii a národní buržoazii. Vývoj v indii V nejvýznamnější zemi jihovýchodní Asie — Indické republice — bylo i v roce 1958 zřejmé, že je osla­ ben vliv největší politické strany, Indického národního kongresu. Strana ztrácela své pozice v doplňovacích volbách, rostly spory mezi jejím i frakcem i v ústředí i v jednotlivých státech, vyskytla se řada korupčních afér, na nichž se podíleli je jí význační funkcio­ náři, klesala početní síla a akceschopnost jí vedených masových organizací. Rozpory v N árodním Za příznak vážné krize ve straně lze kongresu též pokládat žádost jejího vedoucího či­ nitele Džaváharlála Néhrúa o dočasné uvolnění z funkce minis­ terského předsedy (29. 4. 1958). Ačkoli byla Néhrúova žádost zamítnuta, rozpory uvnitř Národního kongresu tím odstraněny nebyly. Při různých příležitostech se znovu projevily rozpory jednak mezi národní buržoazií, stojící v čele strany, a indickou monopolistickou buržoazií a statkáři — a jednak mezi buržoazií a statkářským i živly na straně jedné a maloburžoazii a řadovými členy a demokraticky sm ýšlejícím i přívrženci Kongresu na stra­ ně druhé. Upevněni vlivu k s Tímto směrem probíhal vývoj v Indii v indii již po několik předchozích let. Komunis­ tická strana Indie získala proto již ve volbách v březnu 1957 na 12 miliónů hlasů (dvojnásobek hlasů ve srovnání s volbami z roku 1952), stala se vedoucí vládní stranou v jednom z indic­ kých států — Kerale — a v roce 1958 své postavení dále upev­ nila. Mimořádný sjezd Komunistické strany Indie, konaný v Amritsaru počátkem dubna 1958, poukázal na úspěchy komunistické vlády v Kerale, kterých bylo dosaženo přes různé provokace, po­ mlouvačně kampaně a pokusy, organizované příslušníky kongre­ sové a socialistické strany, katolickou reakcí i zahraničními ma­ jiteli plantáží, donutit vládu k demisi. Zdůraznil, že pokrok S M ezin árodn i vztahy

65

v K erale se může stát základem všeobecného pokroku dem okra­ tického hnuti v Indii. Sjezd schválil nové stanovy stran y , pro­ hlubující vnitrostranickou dem okracii a spojení s m asam i, a uložil straně bojovat jak proti nedostatkům vládní p olitiky, tak 1 proti m achinacím pravicové reakce. Dále sjezd zdůraznil, že je nutno posilovat jednotnou frontu všech levicových a d em okratických sil a zvyšovat ideologickou úroveň. Ačkoli m ěla KS1 v době sjezdu 229 500 členů, vytyčil sjezd úkol d ále rozšiřovat je jí ma­ sovou základnu i je jí vliv, zejm éna mezi rolnictvem . Značných úspěchů dosáhl komunisty vedený Všeindický k on g res odborů, jehož počet členů vzrostl za rok o více než půl m iliónu — do srpna 1958 dosáhl čísla 1 455 488 a stal se tak n ejv ětší indickou odborovou ústřednou. Reakční povstání Růstu protiim p erialistickéh o a demo* v Indonésií kratičkého hnuti v různých zem ích oblasti se v roce 1958 pokoušela vnitřní i zah raniční rea k ce če lit pokusy o odstranění parlam entní dem okratické nezávislé vlády vojenský­ mi spiknutími a převraty například v Indonésii, kde vláda kon­ cem roku 1957 {v odvetu za neochotu holandské vlády jednat o předáni Západního Iriánu) převzala kontrolu nad holandským i podniky na indonéském území, je jich ž hodnota podle am erických údajů činí na 1 miliardu am erických dolarů. (New York Times, 7. 1. 1958.) Toto opatření vyvolalo nenávistnou p rotiindonéskou kampaň holandských a zejm éna am erických m onopolů, k teré pro záchranu svých kapitálových investic v Indonésii poskytly plnou finanční podporu protivládnímu povstání některých jed n o tek lndonéské armády na Sum atře a na jin ý ch ostrovech. Hlavními mluvčími povstalců kromě reakčních důstojníků a m ístních feudálně sta tk á řsk ý ch živlů byli někteří představitelé kom pradorské buržoazie z m oslim ské stra-

Vm ěšováni U S A

M a s j u m í . Sympatizoval s nimi též bývalý vicep resid en t Indon éské republiky Mohammed Hatta. Dne 15. února 1958 utvořili povstalci na Sum atře vzdorovládu, která s pom oci am erických dodávaných z Tchaj-w anu, Filipín a Singapúru, kladla odpor vládním vojskům. Na straně povstalců byla nasa zena též vojenská letadla americké výroby, vy sílan á z filipín ských základen a řízená americkými letci, jim ž a m erick é vo je n sk é v elen í p o sk y tlo k ú časti n a p o v stán í z v lá š t n í dovolenou. President Sukarno prohlásil 24. února 1958: »Víme nyní že ciz m ocnost počala využívat povstání v oblasti vn ějších o stro v ů ..

jedenzmocenskýchblokůchce, abychomse kněmupřipojili, aproto

sRecorder, e z a č í n á sv. v mIV, ě š očís. v a t9,d str. o n a1918.) š ic h v n it ř n í c h z á le ž i t o s t í. ( A s ia n

66

Příčiny porážky povstalců

Indonéský lid se jednom yslně postavil za zákonnou vládu Indonéské republiky,

která se mohla též opřít o plnou podporu so cialistický ch států a většiny zemí Asie a Afriky. Představitelé čínské lidové vlády se zmínili o možnosti vyslat čínské lidové dobrovolníky na po­ moc indonéskému lidu. Rozhodnutí Djuandovy vlády zlom it vo­ jensky odpor povstalců a v případě nutnosti přijm out pomoc nabízenou zeměmi socialistického tábora se ukázalo být správ­ né. Americký im perialismus se neodvážil otevřeného zásahu do konfliktu a hlavní síly povstalců — izolovaných od lidových mas — byly v podstatě do konce června 1958 potřeny. P o litik a k s Na obraně indonéské nezávislosti před Indonésie intervencí im perialismu se v roce 1958 podílela rozhodujícím způsobem nejp očetn ější revoluční strana v jihovýchodní Asii — Komunistická strana Indonésie. Jako n e j­ lépe organizovaná indonéská politická strana KSI plně podpo­ rovala politiku m inisterského předsedy Djuandy a Sukarnovu koncepci »řízené dem okracie«, která v současné době umožňuje soustředit národní protiim perialistické síly a kontrolovat statkářsko-kompradorskou reakci. Plenární zasedání ústředního vý­ boru KSI, konané 19. 11. 1958 v Djakartě, doporučilo vládě, aby věnovala větší pozornost hospodářským otázkám , dále aby pře­ vzala kontrolu nad vývozem a dovozem nejdůležitějšího zboží a aby holandské podniky převzala do státního vlastnictví. Díky hlasům kom unistických poslanců bylo také možno dosáhnout v indonéském parlam entě 3. 12. 1958 s c h v á le n í zá k o n a o z n á ro d ­ n ě n í h o la n d s k ý c h p o d n ik ů a zmařit tak pokusy poslanců strany Masjumi, kteří chtěli omezit znárodnění pouze na •nejvýznam­ n ější holandské podniky«. (H sinhua, 4. 12. 1958.) Koncem dubna 1958 došlo v Barmě k vyhrocení sporu mezi levým a pravým kříd­ lem vládní politické strany »Ligy proti fašismu a za svobodu lidu«. Zatímco levice, vedená dosavadním m inisterským předsedou U Nuem, usilovala o neutrální a protiim perialistickou zahraniční politiku a o dosažení vnitřního smíru s hnutím odporu, požadovala pravice v čele s U Ba Šveiem a U Ť jo Něimem další pronásledo­ vání komunistů a úzkou spolupráci se Západem. Přestože U Nuova vláda získala 9. 6. 1958 při bojovném hlasování v parlam entě vět­ šinu hlasů, předal U Nu, aby předešel vojenském u povstání reakčních důstojníků, 28. 10. 1958 úřad m inisterského předsedy vrch­ nímu veliteli barm ské armády Ne Winovi. Vláda generála Ne Wina se zavázala uspořádat v roce 1959 všeobecné parlam entní volby a pokračovat v zahraniční politice dosavadní vlády.

V n itro po litický vývoj v ,B a rm ě

67

Aby upevnily nezávislost svých zemi, pokoušely se komunis­ tic k é strany Barmy a M alajska, sto jíc í v čele ozbrojeného hnuti odporu, přispět několikerým i návrhy na zah ájen i jed n án i, jež by obnovilo vnitřní mír na základě leg alizace revolučního hnuti a rozšířeni dem okratických práv lidu. Je jich návrhy však byly vládam i obou zemi zamítnuty. Z m a ře n ý pokus Pokus o reak čn í převrat byl v zárodcích o p ře v ra t na C e jlonu zm ařen v květnu 1958 na C ejlonu, kde se rea k čn í síly, spojené s im perialistickým i agenturam i, pokusily těžit z n apjatých vztahů mezi většinou, vládnoucí sinhálskou ná­ rodnosti, a menšinou obyvatelstva tam ilského původu. Rouška parlam entně ústavního zřízeni, která kryla vládu proam erických kruhů ve dvou zem ích zatažených do ú točných bloků — v Pákistánu a Thajsku — byla bezohledně stržena v říjn u 1958. V obou zem ích byly p rotiim perialistické sily — d ěln ická třída a národní buržoazie — pom ěrně slabé a klíčové postaveni ve vládě zaujím ali v minulých letech představitelé kom pradorské bur­ žoazie a statkářů. Přesto však 1 v Pákistánu a Thajsku ro stl odpor proti jednostranné hospodářské a zah raničně p o litick é orientaci na USA, prosazované je jic h vládami. Vývoj v Pákistán u Obzvlášť Pákistán má z hlediska am eric­ kých vojenských plánů velký význam jednak pro své strategické postaveni. Jednak pro své členství v obou útočných blocích — Bagdádském paktu a paktu SEATO (South East Treaty Organisation — O rganizace paktu pro Jihovýchodní A sii). Země však pro­ dělávala zejm éna od konce k orejsk é války vleklou krizi hospo­ dářskou a politickou. Za 11 let trváni státu se neodvážily vlád­ noucí kruhy vypsat všeobecné volby, takže parlam ent nebyl ani form álně lidem zvolen a lidu odpovědný. Vytvářet a odstraňovat vlády se stalo záležitostí úzkého okruhu zkorum povaných poli­ tiků. V nitropolitická krize vyvrcholila v důsledku rostou cích hos­ podářských obtíži a pod vlivem červencového převratu v Iráku. Č ást p ákistánské národní buržoazie hleděla s neskrývaným i sym­ patiem i na nezávislou politiku hlavních arabských zem i, s nimiž P ákistán spojuje i společné náboženství — islám . S tá le častěji byl vznášen požadavek parlam entních voleb a vystoupeni z ame­ rick ý ch vojenských paktů. Ú častník K onference asijsko-arabské solid arity , význačný opoziční politik Bh ašan i, založil v červenci 1958 tzv. Národní lidovou stranu, která se m ěla stát mluvčím n esp o k o jen é národní buržoazie, rolnictva a ostatn ích pracujících ve volbách, je ž vláda naposledy stanovila na 15. 2. 1959. r ř « v r a t A ju b C h á n a Vrchní velitel p ákistánské arm ády g®' n e rá l Ajub Chán spolu s presidentem republiky Iskanderem Mir-

68

zou využili vládni krize k tomu, aby 7. 10. 1958 zastavili p lat­ nost ústavy, sesadili vládu, rozpustili parlam ent a politické stra ­ ny. Pod hesly »očisty veřejného života« a »boje proti korupci« byla ovšem kromě skutečných korupčníků zatčena a uvězněna i řada poctivých bojovníků za dem okratické reform y a představitelů opo­ zice, mezi nimi i bývalý generální tajem ník Komunistické strany Pákistánu F. D. Mansúr, předseda odborového svazu dělníků Seve­ rozápadní dráhy Mirza Ibrahim, zmíněný již Bhašani a mnozí jin í. Dne 27. 10. 1958 se president Iskander Mirza vzdal svého úřadu a předal veškerou moc generálu Ajub Chánovi, který byl již od 7. 10. hlavním vykonavatelem stanného práva na celém území státu. P ře v ra t v T hajsku Také v Thajsku, další zemi, která je č le ­ nem paktu SEATO, byla 20. 10. 1958 vrchním velitelem th ajské armády polním m aršálem Saritem Thanaratem zrušena ústava, převzata vláda, zakázány politické strany a zahájeno rozsáhlé zatýkání příslušníků opozice. I když se tímto opatřením na fa k ­ tické situaci v Thajsku mnoho nezměnilo (S a rit Thanarat jíž 17. 9. 1957 svrhl předchozího diktátora Pibula Songgram a a vládl od té doby pomocí jím kontrolovaného parlam entu), přece jen se i v Thajsku — stejn ě jako v Pákistánu — potvrdilo, že i form ální parlam entní zřízení je příliš nespolehlivé pro protilidové vlád­ noucí kruhy země, sledující am erickou agresivní politiku.

BLÍZKÝ

A

STŘEDNÍ

VÝCHOD

Vývoj na Blízkém a Středním východě byl v roce 1958 charakterizován řadou významných politických události, které se odrazily i v hospodářství jednotlivých zemí, ze­ jm éna v poklesu nových zahraničních investic. Pro politickou n e­ jistotu se průměrný roční přírůstek am erických investic do n afto ­ vého průmyslu Středního východu snížil roku 1957 na 100 mi­ liónů dolarů proti 210 miliónům roku 1955. Dalším projevem byla stagnace nebo jen nepatrný růst těžby nafty v některých zemích. Celkový přírůstek těžby za rok 1957 činil jen 2,2 % proti 11,8 % za rok 1955. Obrat zahraničního obchodu hlavních států vzrostl především jednostranným zvyšováním vývozu daného mimořádně dobrou úro­ dou roku 1957, což poněkud zm írnilo značně vysoké schodky v obchodní bilanci většiny zemí. V egyptské oblasti Sjedn ocené arabské republiky (SA R ), Súdánu, Iránu a Izraeli byla uskuteč­ něna některá opatření sm ěřující ke zvýšení zem ědělské produkce.

H ospodářský vývoj

69

V sy rsk é oblasti SAR a v Iráck é republice se koncem roku 1958 z a ča la provádět pozemková reform a. P ro g ra m y Snahy po likvidaci hospodářské zaostahospodářského rozvoje l o s t i vedly většinu zemí k tomu, aby usku­ tečň ovaly dříve p řijaté programy hospodářského rozvoje. V Tu­ recku , Izraeli a Iránu bylo uskutečňování těchto program ů brzdě­ no nedostatkem fin an čn ích prostředků. Velké výdaje na zbrojeni a m ilitarizace hospodářství způsobily in flaci a napětí ve finanční a úvěrové soustavě. Snaha po zvýšeni státn ích příjm ů vedla vlád­ noucí kruhy Iránu, Saudské Arábie, Kuvajtu a SAR k tomu, že v průběhu roku 1958 poskytly italským , japonským a j. společ­ nostem nové, pro země Středního východu výhodnější koncese na průzkum a těžbu nafty. Velký význam pro hospodářský vývoj n ěkterý ch zemí této oblasti měly vysoké úvěry a tech n ick á pomoc poskytnutá v le­ tech 1957— 1958 státy so cia listick é soustavy. Např. úvěr ve výši 700 miliónů rublů poskytnutý Sovětským svazem egyp tské ob­ lasti SAR v lednu 1958 je předpokladem pro vybudováni 125 prů myslových podniků a zařízeni, což umožní Egyptu splnit pětiletý plán rozvoje industrializace za tři roky. Útlak národní buržoazie cizím kapitálem a vládnoucím i polofeudálním i a kompradorskými sílam i a současně i přiklad úspěšného rozvoje hospodářství zemí provádějících politiku aktivní neutrality byl ekonom ickou pří­ činou převratů a změn v Iráku, Libanonu 1 Súdánu. Posílení a rab ské Roku 1958 došlo k dalšímu posíleni moci národní buržoazie arabské národní buržoazie. Je jí třídní zá jm y objektivně sloužily k posíleni hospodářské m oci arabských zem í a projevily se v četn ých návrzích na prohloubeni ekono­ m ické spolupráce. Tak například hospodářský výbor A rabské ligy sch v álil 3. 6. 1958 plán hospodářské spolupráce arabský ch států, který předpokládá zavedeni volného převodu kapitálu i neom eze­ nou výměnu zboží, pracovníků a průmyslových celků . Požadavek vytvoření společného arabského trhu p řijala 14. 12. 1958 1 VIII.k o n feren ce obchodních komor arabských zemi. T ak é vytvoření výboru pro hospodářskou jednotu jak o orgánu, který má organi­ zovat postupné hospodářské sjednoceni arabských zem í, ukazuje, že hospodářské posilování národní buržoazie u rychluje realizaci m yšlenky arabské jednoty. V y tv o ře n í S A R Hlavní ch arak teristick é tendence poli­ tick éh o vývoje v roce 1958 Jsou další růst osvobozeneckého hnutí lidu arabských zemí a posilování pozic národní buržoazie. Důsledná p rotikoloniáln í a protiim peria listick á politika vlád E gyp ta a S ý rie vedla 1. 2. 1958 k vytvoření S jed n o cen é a r a b s k é

70

republiky, která se stala největším a n ejsiln ějším státem v této oblasti a okam žitě získala podporu a sym patie lidových mas ostatních arabských zemí. Tímto krokem byla zahájena nová etapa v rozvoji osvobozova­ cího hnutí arabských zemí. Jako Členský stát Svazu arabských s tá ­ tů se ve federativní form ě k SAR připojil Jem en (18. 3. 1958). Pokusem čelit tomuto pokrokovému vývoji bylo vytvoření Arab­ ské federace království Iráku a Jordánská (14. 2. 1958). Ukázalo se, že pod heslem arabské jednoty se mohou v jednotlivých pří­ padech zastírat i zájmy cizí zájmům lidu arabských zemí. Tato federace vytvořená z popudu im perialistů fakticky zanikla s pá­ dem m onarchie v Iráku (14. 7. 1958). Důsledný protiim perialistický postoj zvyšuje autoritu arabských zemí v očích národů bojujících za nezávislost. Potvrdila to jak Konference solidarity národů Asie a Afriky, tak Hospodářská kon­ feren ce asijských a afrických zemí, které se konaly v Káhiře. Prestiž SAR byla dále upevněna úzkou spoluprací se zeměmi socialistického tábora, zejm éna státní návštěvou presidenta Násira v SSSR (29. 4. až 15. 5. 1958) a poskytnutím výhodného úvěru ve výši 400 miliónů rublů na zahájeni stavby Asuánské pře­ hrady. Vývoj v Libanonu K hlavnímu střetnutí mezi arabským a v Iráku osvobozeneckým hnutím a im perialismem došlo v létě 1958. Vládnoucí klika bývalého presidenta Šamuna vyvolala občanskou válku v Libanonu, trvající od května do říjn a 1958. Nepřinesla vítězství proim perialistickým silám , ale urych­ lila svržení m onarchie a vytvoření republikánského režimu v Irá ­ ku (14. 7. 1958). Ozbrojená am ericko-britská intervence v Liba­ nonu a Jordánsku, zahájená 15. 7., m ěla připravit cestu k útoku na Iráckou republiku. S tále obtížnější postavení vládnoucích kru­ hů obou zemi a důrazná varováni mírumilovných států přinutila spojené síly am erického a britského im perialismu nejen upustit od okamžité agrese proti Iráku, ale nakonec i stáhnout intervenční vojska z Libanonu a jordánská (28. 10. 1958). Pokusy čelit hnutí za osvobození a arabskou jednotu pomocí feudálních kompradorských sil skončily přes am ericko-britskou vojenskou intervenci pádem m onarchie v Iráku, podstatným om e­ zením absolutistické moci proam erického krále Saúda v Saúdské Arábii (březen 1958), naprostou izolaci lidem nenáviděné mo­ narchie v Jordánsku a oslabením politického vlivu představitelů kompradorského kapitálu v Libanonu. Porážka ozbrojené intervence dokumentovala i naprostý n e­ úspěch dosavadní am erické politické koncepce vůči zemím Střed ­

71

ního východu. Eisenhow erovu doktrínu, vyhlášenou 5. 1. 1957, p řijím a la a uznávala koncem roku 1958 z arab sk ý ch zem í Střed­ ního východu už je n protilidová vláda m alého, n a im perialismu plně závislého Jordánská. N o vá ta k tik a U S A N eúspěch dosavadní politiky donutil im p eria listick é m ocnosti ke zm ěně tak tik y. V sou h lase s tím se USA, které i zde vytlačily Velkou B ritán ii z vedoucího posta­ veni, sn ažily : Dohody U S A a) Upevnit soudržnost zbylých Člen­ ských zem í Bagdádského paktu dalším sblížením USA se země­ mi paktu a uzavřením dvoustranných v o jen sk ý ch dohod s Tu­ reckem , Iránem a Pákistánem . V z ta h y T u n isk a k S A R b) Rozbít v y tv ářející se Jednotu uvnitř Arabské ligy. Po odstranění Nurí Saídovy vládnoucí kliky v Iráku m ařilo vzájem nou arabskou spolup ráci Tunisko, které spolu s M arokem vstoupilo do A rabské ligy 1. 10. 1958. Již na prvním zasedání Ligy napadl tuniský d eleg át SAR a obvinil ji, že se pokouší Ligu ovládat. Dne 15. 10. 1958 p ro am erick y orien­ tovaná tuniská vláda přerušila se SAR d ip lom atick é styky pod záminkou, že odhalila spiknutí proti tuniském u presidentu Burgibovi, a proto, že vláda SAR poskytla azyl význam ném u činiteli tuniské vládní strany Neo-Destúr Salah u ben Ju sefovi, k terý stoji v opozici proti Burgibově politice. P ře v ra t v Súdánu c ) Znem ožnit výstavbu A suánské pře­ hrady umělým zostřováním sporů o rozdělení vod Nilu mezi egyptskou oblastí SAR a Súdánem . Pokusy p ro britsk é K h alilovy vlády v Súdánu brzdit zah ájen i stavby přehrady vedly k tomu. že dále sílil odpor mas proti provokační p o litice vlády, a skon­ čily 17. 11. 1958 vojenským převratem . Moci se u jal vrchn í velitel súdánských ozbrojených sil g en erál Ibrahim Abbud. Jeho vláda zakázala dočasně činnost všech p olitických stran , odborových organizací a zrušila i n ěkteré feudální výsady. P rohlásila, že bude usilovat o zlepšeni styků se SAR, odm ítla v o jen sk é pakty, uznala ČLR a oznám ila, že přijm e půjčky a úvěry, poskytnuté kterým koli státem , nebude II chtít omezovat súdánskou nezá vislost. Snaha ro zd ě lit A ra b y d) Oslabit a tříštit dosud jednotnou frontu osvobozeneckého boje. Vyvolávaly psychózu strach u , že z Irá ck é republiky, jež provádí buržoazně d em o kratick é reformy a boju je proti im perialistickým agenturám , u silu jícím o zvrat poměrů v zem i, hrozí ostatním arabským zem ím -k om u n istick é n ebezpečí*. Tomu m ěla slou žit i cesta státn íh o podtajem níka USA R ountreeho po arabský ch zem ích [ 9 .— 21. 12. 1 9 5 8 ), nava

72

zující na neslavné mlse Richardse a Hendersona z roku 1957. USA poskytly půjčku Libanonu, aby mohl odstranit důsledky občan­ ské války a am erické intervence. USA licom ěrně usilovaly o nor­ m alizaci vztahů se SAR. Zdůrazňovaly »nebezpečný« vnitropo­ litický vývoj v Iráku a chtěly jednak izolovat Iráckou republiku od ostatních arabských zemí, zejm éna SAR, jednak omezit a o sla ­ bit stále rostoucí prestiž socialistický ch zemí na Arabském vý­ chodě. V eřejné mínění mělo však odmítavý postoj k návštěvě Rountreeho v arabských zemích, nadšeně p řijalo podpis dohody mezi SSSR a SAR o poskytnutí úvěru na výstavbu Asuánské přehrady (27. 12. 1958). To vše svědčí o tom, že pokusy USA skončily n e­ zdarem. AFRIKA

Na hospodářství afrických zemí se v roce 1957— 1958 projevil vliv krize omezením přílivu investic, které dosahovaly po roce 1950 značné výše. Pro nikán i am erického Přesto různé skupiny zejm éna am ericim p erialism u kého a západoněm eckého kapitálu nadále usilovaly o ovládnutí nových surovinových zdrojů a trhů, které by jim v budoucnu mohly poskytnout vysoké zisky. Americký imperialismus se snažil proniknout do nové naftové oblasti na Sahaře. Proto jednak podporoval francouzskou politiku v Alžír sku, jednak upevňoval své ekonom ické a politické pozice v Tu­ nisku a v Libyi. Zároveň se am eričtí im perialisté připravovali k intenzivnějšímu pronikání do tropické Afriky, kde se již delší dobu účastní exploatace zdrojů Belgického Konga, Střed oafrické federace a Jihoafrické unie. Pronikání německého Západoněmecký kapitál se snažil upe va japonského kapitálu nit své pozice v afrických koloniích Francie a Belgie, připojeni těchto afrických území ke společ­ nému trhu západní Evropy. Rovněž japonský kapitál se pokoušel pronikat na africké trhy, hlavně do východní Afriky. Růst a k tiv ity V souvislosti s omezením investic a dallidových m ot š ími důsledky krizového poklesu v kapi­ talistickém světě bylo možno v řadě afrických zemí pozorovat v roce 1958 vzrůst hospodářských obtíží a zhoršení životních pod­ mínek obyvatelstva. Proto vzrůstala aktivní účast p racujících mas v národně osvobozeneckém hnutí. O jeho rozmachu svědčilo uspo­ řádání dvou konferencí, které zformovaly společnou politickou základnu nezávislých afrických národních států a afrického n á­ rodně osvobozeneckého hnutí.

V liv k rize

73

Na pozváni m in istersk éh o předsedy Ghany NKrum aha se sešli ve d n ech 15. až 22. 4. 1958 v hlavním m ěstě Ghany A kkře zástupci nezávislých a fric k ý c h zem í — Ethiopie, Súdánu, SAR, Libye, Tu niska, Maroka, L ibérie a Ghany — a národně osvobozeneckého hnutí A lžírská a Kam erunu. V rezo lu cích ú častn íci k o n feren ce Jednom yslně pod­ p o řili zásady Charty OSN a rezolu ce bandungské k o n feren ce. Po­ žadovali odzbrojení a zákaz zkoušek s jaderným i zbraněm i zejm é­ na na a frick é půdě; odsoudili kolonialism us a vyzvali kolonizátory k odchodu z A friky; výslovně odm ítli politiku kolonizátorů v Ka­ m erunu, Tógu, Jih o africk é unii a zejm én a v A lžírsku. Konference se u sn esla poskytnout národům b o ju jícím za n ezávislo st podporu na půdě OSN, společným i diplom atickým i zákroky dosáhnout změny politiky k oloniálních m ocností a získ at vlády o sta tn ích zemi pro podporu africk éh o hnutí za nezávislost. C e l oa frick á lidová Ve dnech 8 .— 13. 1 2 .1 9 5 8 se z iniciativy konference v A k k ře p an afri ckého hnutí a na pozvání N’Krumaha sešla v Akkře C elo africká lidová k o n feren ce představiteli) národně osvobozeneckého hnutí za účasti více než 200 delegátů různých organ izací z 28 a frick ý ch zem í a území. Tato širo k á účast je jedním z význam ných rysů kon feren ce. Při jed n án í byly odsou­ zeny n ejrů zn ější form y kolonialism u v A frice. Ve svých závěreč­ ných usneseních kon feren ce vyzdvihla nutnost b o je proti všem form ám kolonialism u a vydala výzvu k podpoře všech národů, bo­ ju jíc íc h proti im perialism u, a ť již boju jí jak ou k oli form ou. Alžírsko, Kam erun, K enja a Jih o africk á unie byly jm enovány ja k o země n ejb ru táln ějšíh o útisku, jim ž Je třeba poskytovat přednostně vše­ možnou pomoc. K onference se rovněž zabývala budoucností ne­ závislé Afriky a dala výzvu přezkoum at um ělé h ran ice a vybudovat n ezávislé Sp o jen é státy africk é, jež by odm ítly z a sta ra lé formy sp olečen ského zřízení a vybudovaly společen ský systém socialis­ tick éh o ch arakteru. Ke studiu a pozdější realizaci těch to plánů byl zřízen stálý orgán se sídlem v Akkře. H o sp o d á řsk á kom ise Se vzrůstem váhy a frick ý ch nezávislých O S N p ro A frik u zemí na m ezinárodním poli souvisí 1 vy­ tvoření -H ospodářské kom ise pro Afriku* na základ ě doporučení V alného shrom ážděni OSN z 27. 11. 1957 a usnesení Hospodářské a so ciá ln í rady z 29. 4. 1958. Cleny Komise pro Afriku jsou africké n ezávislé státy a koloniální m ocnosti.

K o n fe re n ce a frick ý ch s tá tů v A k k ř e

s t a v n á r o d n í osvobozen eck éh o hnuti

Síla národně osvobozeneckého hnutí Je v jednotlivých africk ý ch zem ích různá, t i

74

visí na je jic h hospodářském vývoji, na form ách koloniální politiky a částečn ě i na zem ěpisné poloze. Nehledě na SAR a Súdán, jejích ž politický vývoj souvisí především s oblastí Blízkého východu, mů­ žeme dnes v Africe z hlediska stupně rozvoje národně osvoboze­ neckého hnutí rozlišovat tyto oblasti: Maghreb 1. M a g h reb -a ra b sk á se v e rn í A fr ik a (M a­ roko, Tunisko a A lžírsko), jež je zachvácena nejostřejším proti im perialistickým hnutím. Důležitou úlohu zde h raje národní bur­ žoazie, je jíž politická strana Istiklal je u moci v Maroku a NeoDestúr v Tunisku a jež vede Alžírskou frontu národního osvoboze­ ní. Národně osvobozeneckého hnutí se zde aktivně účastní komu­ nistické strany. Západní A frik a 2. O blast zá p a d n í A fr ik y (především francouzské kolonie Francouzské západní a rovníkové Afriky, brit­ ské kolonie Nigérie, Sierra Leone, státy Ghana a Guinea, poručenské území Kamerun, Togo). Národně osvobozenecké hnutí pod ve­ dením národně buržoazních kruhů počíná definitivně rozkládat koloniální panství v této oblasti. Rozvoji národní buržoazie zde nebrání konkurence evropských přistěhovalců a koloniální m oc­ nosti byly nuceny jí umožnit účast v orgánech samosprávy. V po­ slední době je ch arakteristické, jak vzrůstá podíl pokrokových od­ borových organizací v protiim perialistickém hnutí. Východní a j ižní 3. V ý c h o d n í a již n í A fr ik a (B ritsk á výAfri,
4.

B e lg ic k é K o n g o a p o rtu g a lsk é ko lo -

ko,onie n ie . I zde panuje režim velmi ostrého útla­ ku. V Belgickém Kongu ekonom ický vývoj (rozvoj těžby a zpra­ cujícího průmyslu) vytváří objektivní základy pro rozmach národ­ ně osvobozeneckého hnutí. Krajní ekonom ická zaostalost portu­ galských kolonií prozatím znemožnila vznik vnitřních předpokla­ dů pro organizované masové protiim perialistické hnutí. Ethiopie, Libérie, V Ethiopii a Libérii, zemích s velmi máLibye lo rozvinutým hospodářstvím a zvláštním historickým vývojem, nevznikly doposud vnitřní podmínky pro širší rozmach boje za úplnou nezávislost. Podobné faktory působí i v Libyi.

75

V severní Africe se v roce 1958 zostřily rozpory mezi národy Maroka, Tuniska a Alžírská a francouzským im perialism em , zejména vzhledem k pokračující válce v Alžírsku. F ran cie zde měla neúspěchy politické (Alžírské frontě národního osvobození se podařilo dosáhnout tém ěř úplné jednoty alžírského lidu) i vojenské (více než půlmiliónová francouzská arm áda ne­ dokázala zabránit akcím Alžírské armády národního osvoboze­ ní, která v roce 3958 dosáhla stavu 120 000— 150 000 mužů proti 25 000—27 000 z roku 1956, a to přes veliké ztráty — za 4 roky války bylo zabito 600 000 Alžířanů). Vytvořeni prozatím ní vlády Alžírské republiky 11. 9. 1958 v Káhiře a je jí uznání arabským i zeměmi, Pákistánem a Indonésií asijským i socialistický m i ze­ měmi a neúspěch kolonizátorů při projednávání alžírsk é otázky na 13. zasedání Valného shromáždění OSN, kde pouze 1 h las chy­ běl ke schválení rezoluce, výslovně uznávající právo alžírského národa na nezávislost, svědčí o rostoucí izolaci F rancie. Situace v M aroku V Maroku tlak lidových m as a hospo­ dářské zájmy nutily národně buržoazní vládu, aby n avázala styky se socialistickým i zeměmi, aby se více účastnila sp olečn ých protiim perialistických akcí arabských zemí, aby o střeji vystupovala proti nezákonné přítomnosti am erických vojenských sil v Maroku a aby podporovala boje alžírského lidu. Nedůslednost ve vnitřní politice, kde vláda nevystupovala dost rozhodně proti přežitkům kolonialismu, byla příčinou dvou vládních krizí, při nichž se po­ stupně složení vlády měnilo ve prospěch pokrokovějších kruhů národní buržoazie. Tunisko i v politice Tuniska se roku 1958 p ro je­ vily některé pozitivní rysy, zejm éna v úsilí o odstran ěn í fran ­ couzské okupace a v podpoře alžírského hnutí, avšak v ce lé řadě případů vláda presidenta Burgiby orientovala svou zah raniční politiku na USA, od nichž Tunisko dostalo roku 1958 »pomoc« ve výši přes 15 miliónů dolarů. , V západní A frice vedlo národně osvoGuinejské republiky bozenecké hnutí ve fran cou zských kolo­ niích k vytvoření nezávislé republiky Guineje. O byvatelstvo této bývalé kolonie odmítlo v referendu 28. 9. 1958 sch v álit novou francouzskou ústavu. Politika Francie vůči Guineji — hospodářský n átlak a o d m ít­ nu u^na^ j®jí nezávislost uspíšila, že Guinea n avázala styky se socialistickým i zeměmi a že se 23. 11. 1958 vytvořila unie ^irí s ? ^ a^ou’ ^ se základem budoucích Spojených státu afrických.

S itu a ce v A lžírsk u

N'9* rie

^ britských koloniích dosáhlo národně

76

osvobozenecké hnutí rovněž úspěchu, když po mnoha letech sporů se konečně představitelé tří oblastí Nigérie shodli na společném postupu a donutili Velkou Británii, aby na konferenci v Londýně v září a říjnu 1958 souhlasila s tím, že Nigérie se stane sam o­ statným státem od 1. 10. 1960.

LATINSKÁ

AMERIKA

Charakteristickým rysem vývoje zemí Latinské Ameriky roku 1958 byl všeobecný hospodářský pokles. Trpěla řadou obtíží, způsobených krizovými jevy v USA, s nimiž má rozsáhlé hospodářské styky. Snížil se vý­ voz surovin a zem ědělských produktů, jež tvoří převážnou část vývozu, a na světových trzích značně poklesly je jic h ceny. Ropa např. tvoří 94 % celého vývozu Venezuely, měď přes 90 % v Chile, cukr 7 5 % v Kubě, káva 7 0 % v Brazílii. Snížení nákupů USA, které se podílejí na obchodu s Latinskou Amerikou vcelku více než 50 % a u n ěkterých produktů ještě větším procentem , vedlo ke katastrofálním u poklesu devizových zásob nutných na krytí do­ vozu průmyslového, spotřebního a investičního zboží. Růst závislo sti na U S A Většina zemí řešila pokles příjmů z vý­ vozu snižováním dovozu a snahou získat půjčky. Např. u B ra­ zílie, která vyvezla v I. čtvrtletí 1958 o 40,7 % méně kávy než ve stejném období roku 1957, činily zahraniční dluhy začátkem roku 2152 miliónů dolarů, z nichž 47 % musí být splaceno v le ­ tech 1958— 1960. Půjčky však svízelnou situaci nevyřešily. Vedly jen k zesílení závislosti na USA. Jak velká je tato závislost, dokumentuje údaj, podle kterého do­ sáhly investice tří set am erických společností operujících v La­ tinské Americe začátkem roku 1958 kolem 9 m iliard dolarů a neustále rostou. Čisté zisky a úroky z těchto investic, jež byly od­ tud odčerpány, činí v přítomné době více než nové investice a půjčky. Nespokojenost národní Hospodářské těžkosti většiny států obburžoazie lasti vedly k nespokojenosti národní bur­ žoazie, ke k ritice am erické hospodářské politiky a k poklesu pres­ tiže USA. Vláda USA, znepokojená tímto vývojem, byla nucena hledat cestu, ja k upevnit své otřesené postavení, aniž by musela učinit zásadní ústupky. „ , , . . Využila příležitosti, kterou jí poskytl Konference m in istru 3 .. . ... , , zah ran ičn ích Věcí návrh brazilského presidenta Kubitschka am erických států na projednání vztahů mezi Latinskou Ame­

H ospodářství pod vlivem k riz e

77

rikou a USA, a svolala na 2 3 .- 2 4 . 9. 1959 do W ashingtonu kon­ fe re n ci m inistrů zahraničních věcí 21 am erických republik. Kubitschek ve svém dopise Eisenhowerovi navrhoval, aby kon­ feren ce projednala tyto body: příliv soukromého kap itálu ; stabi­ lizace cen surovin; vliv evropského společného trhu na hospodář­ ství Latinské Ameriky a možnost vytvoření společného trhu; spo­ lečn é konzultace USA se zeměmi Latinské Ameriky před meziná­ rodním i rozhodnutími, která se jich dotýkají. A m erické monopoly však nem ají zájem na řešení hospodářských problémů. Sledují především své zájm y politické, jak o vybudování vojenského bloku spojeného s evropskými a asijským i útočnými seskupeními. Z komuniké konference m inistrů zahraničních věcí bylo zřejmé, že USA neuskutečnily své záměry, že však ani zem ě Latinské Ameriky neprosadily své požadavky. K onference nevyřešila žádný ze základních hospodářských problémů, ani otázku stabilizace vývozu surovin a je jic h cen. Z á je m O obchod Okolnost, že USA odm ítly řešit hospose socialistickým i dářské obtíže zemí Latinské Ameriky a zem ěm i snažily se zachovat je jic h podřízenost ve vztazích k USA, m ěla za následek, že tyto země hledaly další obchodní partnery. To se projevilo jed nak pokusy o navázání širších obchodních styků s některým i západoevropským i zeměmi, jednak ochotou navázat anebo rozšířit dosud uměle omezované hospodářské styky se zeměmi socialistickéh o tábora. Mezi země, které obchodují se socialistickým i státy, patří pře­ devším Uruguay, Argentina, Chile, Brazílie a Kolumbie. Tak např. Argentina a Brazílie roku 1958 poprvé v historii uzavřely dohodu o výměně zboží se SSSR , který poskytl A rgentině úvěr 100 milió­ nů dolarů na nákup nafty v SSSR . Pro ty země, jim ž se nedostává deviz, je velmi výhodné, že so cialistick é země jim poskytují půjčky na nízký úrok a že tyto půčky mohou sp lácet zbožím, pro něž za dané situace většinou nem ají odbyt. Boj proti d iktatu rám Hospodářské těžkosti se od rážejí v poObnova legality k s litickém vývoji. V řadě států — Uruguayi, Kubě, Ecuadoru, Kolumbii a Argentině — došlo ke stávkám , jež se pak rozšířily tém ěř na celou oblast. Hospodářský boj přechází v boj politický. Hlavním projevem tohoto boje byl v uplynulém roce růst jednoty pracujících, je jic h zapojování do boje proti diktaturám, za legalizaci kom unistických stran v n ěkterých ze­ mích a je jic h účast v dem okratickém hnutí. V důsledku tohoto vývoje došlo v některých státech ke svržení diktátorských reži­ mů závislých na USA.

78

V lednu 1958 byla lidovým povstáním odstraněna Jiménezova diktatura ve Venezuele. Poprvé po deseti letech zde došlo k vy­ tvoření dem okratické vlády. Koncem roku pak byla ozbrojeným lidovým hnutím na Kubě smetena diktatura generála Batisty, do té doby udržovaná jen díky am erické podpoře. Boj proti diktaturám přerostl během roku nutně v boj proti je ­ jich severoam erickým ochráncům. Projevil se n ejo střeji při p říle­ žitosti »mise dobré vůle« vicepresidenta USA Richarda Nixon^ po osmi zem ích Latinské Ameriky v květnu 1958. Rozvoj dělnického hnutí Dělnická třída se v posledních letech s tá ­ čí úspěchy vá v řadě zemí rozhodující, samostatnou kom unistických stra n politickou silou. Radikalizace dělnické tří­ dy a stou pající prestiž kom unistických stran, které nejdůsledněji bojovaly za dem okratická a hospodářská práva pracujícího lidu, projevily se v řadě zemí vzestupem síly kom unistických stran. V Chile postupovala strana po obnovení své legality v presidentských volbách v létě 1958 jednotně se socialisty. Společný kan­ didát této koalice byl poražen jen malým rozdílem hlasů. Pro koalici bylo odevzdáno 3,5krát více hlasů než v předchozích vol­ bách. Ve volbách v Uruguayi získala KSU o 35 % více hlasů než ve volbách roku 1954. V Brazílii, kde strana roku 1958 fakticky do­ sáhla zrušení svého zákazu, v mnoha m ístech ve volbách do par­ lamentu zvítězili kandidáti těch stran, které přijaly společný program a byly podporovány komunisty. Komunistická strana Venezuely obdržela v parlam entních volbách 8 % hlasů ve srov­ nání s 5 % roku 1947, a získala dvě křesla v senátě a 9 v posla­ necké sněmovně. ★ Radikalizace dělnické třídy a snaha národní buržoazie vymanit se z jednostranné hospodářské závislosti na zahraničních mono­ polech vyvolaly v přítomné době v Latinské Americe proces, který může v budoucnu vážně ohrozit dosud poměrně pevné pozice am erického im perialismu v Latinské Americe.

79

KAPITOLA

V

JEDNÁNI O KONFERENCI NA N E J V Y Š Š Í ÚROVNI A DALŠÍ I N I C I AT I V N Í NÁVRHY S O C I A L I S T I C K Ý C H S T ÁT Ů KE Z M Í R N Ě N I MEZINÁRODNÍHO NAPĚTÍ

Vývoj mezinárodních vztahů v roce 1958 potvrdil naléhavost otázky, zda bude pokračovat dosavadní zostřování mezinárodního napětí, závodění ve výrobě stále n ičivějších zbraní a otevřené přípravy im perialistických bloků k útočné válce, či zda se po­ daří řešit základní sporné problémy jednáním , a tím vytvořit před­ poklady k zlepšení celkové m ezinárodní situace, k mírové spolu­ práci a soutěži mezi státy. Touto skutečností byla určována zvýšená iniciativa států so­ cialistického tábora v čele s S SSR o zm írnění m ezinárodního na­ pětí. V souhlase s m arxisticko-leninskou zásadou mírového sou­ žití států s různými sociáln ě ekonom ickým i soustavam i vyvíjely tyto státy velké úsilí o to, aby byly vzájem ným jednáním za­ interesovaných států řešeny n ejožehavější problémy současných m ezinárodních vztahů a především aby došlo k zlepšení vztahů v oblastech, kde hrozí největší nebezpečí konfliktu mezi dvěma soustavami. K tomuto cíli se snažily využít všech forem meziná­ rodní spolupráce a jednání.

J EDNÁNÍ

O

KONF E RE NCI

NA

NE J VY ŠŠ Í

ÚROVNI

Nejvýznamnějším krokem v tomto sm ěru byl návrh S SSR na uspořádání konference na nejvyšší úrovni, k terá by přímým je dnáním mezi nejvyšším i představiteli států umožnila řešení nej­ naléhavějších problémů. N ávrh SSSR Podnětem k zah ájen í rozsáhlého jednání z 8. 1 . 1958 0 uspořádání této kon feren ce v roce 1958 se stalo jednání Nejvyššího sovětu S SSR na sklonku roku 1957. Na podkladě tohoto jednání zaslal předseda rady m inistrů SSSR N. A. Bulganin 8. 1. 1958 presidentu USA, m inisterském u před­ sedovi Velké Británie, všem členům OSN a Švýcarsku návrh so­ větské vlády, aby v době 2— 3 měsíců byla uspořádána konference na nejvyšší úrovni za účasti 15 států NATO, 8 států Varšavské smlouvy a některých států neutrálních. V dalším jed n án í vyslo­ vily socialistické státy souhlas i s jiným složením konference, za

80

předpokladu stejného počtu účastníků ze strany států NATO a Varšavské smlouvy. Úkolem konference by bylo přispět řešením n ejn aléh av ějších otázek současných mezinárodních vztahů ke zm írnění m ezinárodního napětí. Aby mohla konference splnit toto poslání, vycházela sovětská vláda z toho, že se musí vyvarovat pro­ jednávání ideologických problémů vyplývajících ze zásadních roz­ dílů mezi socialistickou a kapitalistickou soustavou, které jsou vnitřním i záležitostm i příslušných národů a nemohou se stát předmětem mezinárodního jednání. Konference se m ěla soustře­ dit na projednání aktuálních mezinárodních problémů, jež mohou být vyřešeny jednáním mezi státy se zřetelem na je jic h vzájem né zájmy. Dosažení dohody alespoň o některých těchto otázkách by přispělo ke zlepšení mezinárodní situace a vytvářelo by předpo­ klady k řešení dalších problémů. N avrhovaný pořad SSSR v nótě z 8. 1. navrhoval, aby na konference pořad konference byly zařazeny n ejn aléhavější problémy vyvolávající napětí v m ezinárodních vztazích, u nichž jsou dány předpoklady k řešení, s přihlédnutím k zájmům jednotlivých států: 1. neprodleně zastavit nukleární pokusy, 2. závazek velm ocí vzdát se použití atomových zbraní, 3. vytvořit bezatomové pásmo v Evropě, 4. uzavřít dohody o neútočení mezi NATO a Varšavskou smlou­ vou, 5. snížit stavy cizích vojsk na území jiných států, 6. problémy kontroly nad dohodami o odzbrojení, 7. opatření k rozšíření mezinárodního obchodu, 8. akce k zastavení válečné propagandy, 9. cesty ke zm írnění napětí na Blízkém a Středním východě. Stanovisko západních Vzhledem k silnému tlaku veřejného velm ocí mínění, které uvítalo sovětský návrh jako prostředek ke snížení nebezpečí války, nemohly je j západní m oc­ nosti přímo odmítnout, i když narazil na zjevný odpor u kruhů spjatých se současným zahraničně politickým kursem im peria­ listických m ocností, především v USA, Německé spolkové repu­ blice a Velké Británii. Vyřešení sporných m ezinárodních otázek — nebo alespoň některých z nich — které by znamenalo ozdravění m ezinárodní situace a stalo by se podnětem pro zastavení »studené války«, by v základech narušilo je jic h válečné zahraničně politické koncepce. Proto se uchýlily k taktice průtahů a odkladů s nadějí, že v průběhu zdlouhavého jednání se jim podaří vytvořit předpoklady ke zmaření konference. 6

M ezin á ro d n i vz ta hy

81

N eochota západních mocností přistoupit ke kon feren ci na nej­ vyšší úrovni se projevovala v celém průběhu jed nání a zcela jasně byla vyjádřena v komuniké ze zasedání rady NATO 5. 7. 5., ve k terém se mj. praví, že » . . . konference na nejvyšší úrovni nejsou jed iným , ani vždy nejlepším prostředkem k jed nán í o zmírnění mezinárodního napětí«. Konkrétně se pak odmítavé stanovisko západních m ocností ke k on feren ci projevilo při jednání o sovětském návrhu, kdy, vznesly řadu námitek a návrhů s cílem zm ařit nebo alespoň na nejvyšší míru znesnadnit a oddálit dohodu o konání kon feren ce. Jako záminky k dosažení tohoto cíle se snažily využít zejm éna jednání o pořadu konference a o způsobu je jí přípravy. Pokud se týče pořadu kon feren ce, západni m ocnosti odmítly jed n at o většině bodů uvedených v sovětském návrhu, a současně navrhovaly pro­ jednání takových otázek, jež předem vylučovaly dosažení dohody, případně otázek vym ykajících se svou podstatou z rám ce jed­ nání na mezinárodní úrovni.

Spory o pořadu konference

Zatímco SSSR , vycházeje ze zkušeností dosavadního vývoje jed nání o odzbrojení, které svědčí o tom, že západní m ocnosti nejsou ochotny přistoupit na celkové řešení otázky odzbrojení, navrhl projednání jen některých dílčích, nej­ naléhavějších problémů (viz bod 1, 2, 3, 5 a 6 ), západní mocnosti požadovaly celkové projednání otázky odzbrojení, ačk o li právě ony m ařily dohodu v této otázce po celou dobu od konce 2. svě­ tové války.

O dzbrojení

Pod záminkou zvýšení autority OSN po­ žadovaly, aby na pořad konference byla zařazena otázka revize zásady jednom yslnosti stálých členů v Radě bezpečnosti, ačkoli tato zásada je jedním ze základních pilířů celé činnosti OSN. Její revize by ohrozila samu existenci O rganizace, ja k poukazovali zástupci SSSR a řady dalších států při četných jed n án ích v rámci OSN. Kromě toho jde o otázku tý k ající se všech člen ský ch států OSN a není vhodné, aby byla projednávána mimo rám ec Orga­ nizace.

Z v ý šení auto rity O SN

Další otázkou, je jíž projednání prosazo­ valy západní mocnosti na pořad konference, je tzv. otázka »sjednoceni Něm ecka* cestou svobodných voleb, ačk o li S S S R již při mnoha příležitostech v m inulosti poukazoval na to, že vzhledem k existenci dvou svrchovaných něm eckých států se tato otázka vy­ myká z rám ce mnohostranného m ezinárodního jed nán í, a musí být vyřešena dvoustranným jednáním něm eckých států samých

o t á z k a N ěm ecka

82

Konečně trvaly západní m ocnosti na tom, aby na konferenci byla projednána tzv otázka »situace ve východní Evropě«, jiným i slovy požadovaly, aby se na mezinárodní konferenci pro­ jednávaly otázky vnitropolitického vývoje jednotlivých svrcho­ vaných států. Tato otázka nemůže být předmětem jednání na kon­ ferenci, protože by to znamenalo nepřípustné vměšování do vnitř­ ních věcí těchto států. To bylo ještě zdůrazněno tím, že pro odpor západních m ocností nebylo rozhodnuto, zda se tyto státy konference zúčastní. Cílem těchto návrhů bylo požadovat projed­ nání otázek nepřijatelných pro SSSR, a tím zmařit dosažení do­ hody o svolání konference. Nové návrhy SSSR V průběhu dalšího jednání S SSR ve k otázce pořadu snaze dospět k dohodě o pořadu konferen­ ce doplnil svůj původní návrh s přihlédnutím k návrhům západ­ ních m ocností o další otázky. V memorandu z 28. 2. sovětská vláda navrhla projednání 12 bodů, v nichž vedle původních 9 se dále uvádí: 1. uzavření dohody o zákazu použití kosmického prostoru k vo­ jenským účelům, o likvidaci cizích vojenských základen na území jin ý ch států a o mezinárodní spolupráci při průzkumu kosm ického prostoru, 2. uzavření mírové smlouvy s Německem, 3. odvrácení nebezpečí nenadálého útoku jednoho státu na druhý. P říp ra v a konference Další záminkou, která m ěla zm ařit ne­ bo alespoň oddálit konferenci, byl požadavek je jí »řádné přípra­ vy®. Přípravou mezinárodní konference se rozumí v podstatě schvá­ lení je jíh o pořadu, dohoda o účastnících, místo a doba jejíh o konání. Tyto otázky jsou zpravidla dojednány norm álním diplo­ m atickým jednáním , výměnou nót. Naproti tomu západní mocnosti požadovaly, aby příprava kon­ feren ce byla prováděna nejdříve tajným diplomatickým jednáním (velvyslanci západních mocností v Moskvě s m inistrem zahra­ ničí S S S R ) a v další fázi zvláštní konferencí ministrů zahranič­ ních věcí. SSSR zpočátku tyto návrhy odmítal, neboť taková pří­ pravná jednání by oddalovala svolání konference, případně by mohla být zneužita k jejím u úplnému zmaření. To platilo přede­ vším o uspořádání konference ministrů zahraničních věcí, které by se účastnili m inistři některých států odm ítajících přímo m yšlen­ ku uspořádání konference. Předběžná jed nání V dalším jednání však sovětská vláda ve snaze dosáhnout dohody vyslovila souhlas s konáním před­ Pokusy o vm ěšování do vn itřních věcí so cialistických ze m í

83

běžných diplom atických jednání i kon feren ce m inistrů zahra­ n ičn ích věcí podle návrhů západních m ocností. Francouzský mi­ n istr zahraničních věcí v dopise A. A. Gromykovi n apsal, že kon­ fe re n ce m inistrů zahraničí by měla za úkol sestavit jed n a cí pořad a dohodnout se o složení konference, ale nezabývala by se pod­ statou otázek. Sovětská vláda vycházela ze stanoviska, že úko­ lem předběžných jednání, jež byla zah ájen a v březnu v Moskvě, i pozdější konference ministrů zahraničí, m ělo být vyřešení orga­ nizačních otázek souvisících s uspořádáním k on feren ce, přede­ vším dohoda o jejím pořadu, době a složení (ú ča stn ících ). Západní mocnosti však později své stanovisko o úkolech před­ běžných jednání změnily. Z m emoranda, zaslaného 28. 5. vládě SSSR , vyplynulo, že úkolem předběžných jed nán í diplom atických zástupců i konference m inistrů zah raničních věcí nem ěla být organizační příprava konference na n ejvyšší úrovni na podkladě předem dosažené dohody o je jím uspořádání, nýbrž rozhodování o tom, zda má být konference uspořádána. Podle tohoto memo­ randa měli mít m inistři zahraničí » . . . zvláštní úkol stanovit, jsouli si jisti tím, že . . . konference na n ejvyšší úrovni se stan e pro­ středkem dosažení dohody o podstatných otázkách«. Teprve teh­ dy, až » . . . s určitostí dojdou k takovému závěru, je s tliž e k němu skutečně dojdou, dohodnou den, m ísto a složení k on feren ce na nejvyšší úrovni«. Západní m ocnosti požadovaly, aby se předběžná jednání zabývala projednáváním podstaty otázek, k teré by měly být zařazeny na pořad konference, aby bylo zjištěn o , zda existuje možnost dohody o těchto otázkách na k o n feren ci n a nejvyšší úrovni. To byla cesta ke zm aření kon feren ce, která m ěla být svolána právě proto, aby osobním jednáním n ejvy šších představitelů zú­ častněných států byla nalezena cesta k řešen í m ezinárodních pro­ blémů, jež se v minulosti nepodařilo vyřešit diplom atickou cestou, případně jednáním na nižší úrovni, ani jed nán ím m inistrů zahra­ ničních věcí. Zároveň západní m ocnosti předložily seznam otá­ zek, které měly být v přípravném jed n án í projed n án y. Trvaly na projednání otázek, je jich ž n ep řijateln o st byla n ěk o lik rá t zdůraz­ něna sovětskou vládou. To znovu potvrdilo je jic h snahu vyhnout se jed nání na nejvyšší úrovni. Poselství n . s. C hruščo va Na tyto sku tečn osti poukázal N. S. Z11.6.1958 Chruščov ve svém poselství Eisenhowero vi z 11. 6., v němž vycházeje z postupu západních m ocností přímo položil otázku, zda si skutečně přejí svolání k o n feren ce, či zda využívají jednání jen ke klam ání světové v eřejn o sti. Odpovědi zá­ padních m ocností, v nichž setrvaly na svých n ep řija teln ý ch ná­

84

vrzích a požadovaly je jic h přijetí SSSR, vedly k tomu, že jednání o kon feren ci na nejvyšší úrovni, která by projednala široký okruh n ejn aléh avějších otázek současných mezinárodních vztahů a při­ spěla tak k celkovému ozdravění mezinárodní situace, uvázlo ve slepé uličce. K tomu přispěla také skutečnost, že vývoj událostí v polovině roku, zejm éna mimořádné zostření napětí v m eziná­ rodních vztazích po am erické a britské agresi na Středním vý­ chodě a provokačních akcích čankajškovců v oblasti Tchaj-w anu, způsobil, že tato otázka dočasně ustoupila do pozadí a n ejn a lé­ havějším úkolem bylo zabránit im perialistické agresi v těchto ob­ lastech. Vážné ohrožení míru am ericko-britSSSR skou intervencí v Libanonu a v Jordánsku, která na nejvyšší míru vystupňovala nebezpečí rozsáhlého ozbro­ jeného konfliktu, vedlo vládu SSSR k tomu, aby vedle jin ý ch opa­ tření na odvrácení tohoto nebezpečí znovu navrhla západním m ocnostem svolání konference na nejvyšší úrovni. Projednala by tentokrát jak o jediný problém situaci v této oblasti a hledala cestu k jejím u mírovému urovnání. * N ávrh SSSR Konference se m ěla sejít 22. 7. v 2ez 19.7.1958 nevě nebo jinde podle přání západních mocností. Tento návrh předložil N. S. Chruščov ve svém poselství Eisenhowerovi, Macmillanovi, de Gaullovi a Néhrúovi 19. 7. Zá­ padní m ocnosti ve snaze vyhnout se projednávání této otázky a získat čas předložily protinávrh, aby se konference na nejvyšší úrovni sešla v rám ci Rady bezpečnosti OSN. Když však proti je ­ jich očekávání S SSR s tímto návrhem souhlasil, západní m ocnosti od něj ustoupily a v dalším jednání oznámily, že by šlo o nor­ mální schůzi Rady bezpečnosti, které by se jako zástupci jed n o tli­ vých států zúčastnili šéfové vlád. Tato schůze Rady bezpečnosti však nem ohla přinést žádné výsledky a znam enala by jen opa­ kování předchozího bezvýsledného jednání v tomto orgánu. Proto SSSR tento návrh odmítl a navrhl, aby bylo svoláno mimořádné zasedání Valného shromáždění. Nová in icia tiv a

D A L Š Í NÁVRHY NA

ZMÍ R N Ě N Í

SOCIALISTICKÝCH MEZINÁRODNÍHO

STÁTŮ NAPĚTÍ

Iniciativa socialistických států v úsilí o zm írnění m ezinárod­ ního napětí se v roce 1958 neomezila jen na jednání o konferenci na nejvyšší úrovni. Pro neochotu západních m ocností přistoupit na svolání této konference předložily socialistické státy i řadu

85

d alších d ílčích návrhů, aby usnadnily řešení n ěkterých zvlášť na­ léhavých problémů. N á v rh o u zavřen í Byl to především návrh na uzavření paktu o neútočení paktu o neútočení mezi státy NATO a Varšavské smlouvy. Tento návrh byl uveden mezi body pořadu kon feren ce na nejvyšší úrovni, avšak vzhledem k naléhavosti úkolu odvrátit nebezpečí konfliktu mezi oběma proti sobě stojí­ cím i seskupeními v Evropě předložily je j so cialistick é státy v prů­ běhu roku 1958 několikrát i jak o oddělený návrh. Na květnovém zasedání Politického poradního výboru členských států Varšav­ ské smlouvy byl předložen návrh tohoto paktu obsahu jící tyto hlavní závazky: 1. nepoužívat ve vzájem ných stycích síly ani hrozby silou, 2. zdržovat se jakéhokoli vměšování do vnitřních záležitostí, 3. řešit všechny sporné otázky, které mezi nim i mohou vzniknout, pouze mírovými prostředky v duchu porozumění a spravedl­ nosti, jednáním zainteresovaných stran, 4. konat vzájemné konzultace v případě vzniku takových situací, jež by mohly vytvořit hrozbu míru v Evropě. Při předkládání tohoto návrhu vycházely so cialistick é státy z předpokladu, že uzavření paktu by bylo významným krokem k upevnění míru v Evropě. Snižovalo by nebezpečí, že rozpory mezi oběma hlavními seskupením i m ocností v Evropě přerostou v ozbrojený konflikt. Vedle tohoto širokého návrhu na upevnění míru v Evropě, jehož realizování naráží na odmítavý postoj západních m ocností, před­ ložily socialistické státy i n ěkteré užší návrhy s cílem upevnit bezpečnost především ve střední Evropě. Byl to zejm éna návrh na vytvoření bezRapackého plán atomového pásma ve střední Evropě (nazývaný běžně Rapackého plán, podle m inistra zahraničních věcí PLR), přednesený vládou PLR a podporovaný všemi členským i státy V aršavské smlouvy, který se setkal s velkým ohlasem v řadě evropských zemí. N ávrh vlády P LR V ycházejíc ze svého návrhu na XII. ze 14. 2. 1958 zasedání Valného shrom áždění OSN v ro­ ce 1957, odevzdala polská vláda 14. 2. vládám S SS R , USA, Velké B ritá n ie , Francie, ČSR, NDR, Kanady, Belgie, Dánska a NSR me­ morandum, v němž form ulovala hlavní body svého plánu. V sou­ hlase s tímto návrhem by bylo ve střední Evropě vytvořeno pásmo zahrnující území NDR, NSR, Polské lidové republiky a ČSR, v němž by nebyly vyráběny ani uskladňovány nukleární zbraně, zřizová­ na zařízení pro tyto zbraně a kde by bylo zakázáno je jic h p o u ž ití. Čtyři velmoci by převzaly závazek nevyzbrojovat těm ito zbraněmi

86

své jednotky na území uvedených států, nebudovat příslušná za­ řízení a nepředávat tyto zbraně jejich vládám. Kromě toho by se zavázaly nepoužívat nukleární zbraně proti kterémukoli území bezatomového pásma nebo proti cílům v tomto pásmu umístěným. Na podkladě jednání, k nimž došlo během roku 1958, polská vláda svůj původ­ ní návrh rozšířila a upřesnila s přihlédnutím k některým připo­ mínkám a výhradám vzneseným některými západními politický­ mi činiteli. Na tiskové konferenci 3. 11. přednesl polský m inistr zahraničí Rapacki pozměněný návrh, podle něhož by byl celý plán rozdělen do dvou etap a zahrnoval by nejen vytvoření bez­ atomového pásma, ale i určité snížení stavů ozbrojených sil s kon­ venční výzbrojí na území tohoto pásma. Návrh sm louvy ^ červenci předložila sovětská vláda 0 přátelství významné návrhy k celkovému zlepšení a spolupráci ^ situace v Evropě, kde vzhledem k těsnéevropských státu mu souse(jství a značnému soustředění ozbrojených sil obou proti sobě stojících seskupení hrozí největší nebezpečí ozbrojeného konfliktu. Nóta SSSR V nótě vládám evropských států a USA z 15. 7. 1958 z 15 7 sovětská vláda navrhla uzavření smlouvy o přátelství a spolupráci mezi evropskými státy za účasti všech evropských států i USA. N ávrh vlády P LR z 3. 11. 1958

Cílem smlouvy bylo nejen zmenšit nebezpečí konfliktu v Evro­ pě, ale vytvořit také předpoklady pro rozvoj přátelských mírových vztahů mezi všemi evropskými státy. Neobsahovala proto jen usta­ novení o dodržování dobrých sousedských vztahů, pokojném ře ­ šení sporů, neútočení, některých otázkách odzbrojení a kontroly, ale i významné ustanovení o rozvoji hospodářské, technické, kul­ turní a vědecké spolupráce. z tohoto návrhu VYP1^ . že iniciativa socialistických států se neomezovala jen na řešení nej naléhavějších problémů po­ litického charakteru, bezprostředně spjatých s udržením míru. Vy­ cházejíce ze skutečnosti, že přirozeným základem mírové spolu­ práce mezi všemi státy bez ohledu na rozdílnost je jic h společen­ ských soustav je rozvoj mezinárodních hospodářských, obchod­ ních styků, předložily socialistické státy, především opět SSSR, 1 několik dalších významných návrhů ke zlepšení mezinárodní spolupráce v této významné oblasti. O tázk a m ezinárodni Rozšíření mezinárodních obchodních hospodářské konference styků bylo jedním z bodů navržených so­ větskou vládou na pořad konference na nejvyšší úrovni. K řešení N ávrhy socialistických států na rozšíření hospodářských styků

87

hosp od ářsk ý ch problém ů celosvětového ch a ra k te ru navrhovala so v ětsk á vláda především svolání m ezinárodní h o sp o d ářsk é kon­ fe r e n c e a p řijetí d ek larace o zák lad n ích z á sa d á ch mezinárodni h ospod ářské spolupráce, k terá by se sta la p řed p ok lad em jejího d alšíh o rozvoje. N á v rh y S S S R na xiii. Další význam né návrh y k té to otázce zasedání EHK předložila so v ětsk á d e le g a ce n a XIII. za­ sed án í Evropské hospodářské kom ise v dubnu 1958. B y l to pře­ devším návrh na uzavření celoev rop sk é sm louvy o hospodářské spolupráci, zejm éna v o blasti zah ran ičn íh o obchodu, a d ále o roz­ šířen í spolupráce v celoevrop ském m ěřítku n a využití en erg etic­ kých zdrojů a při vým ěně tech n ick ý ch zk u šen o stí. V souhlase s tím se sovětská d eleg ace vyslovila i pro n av ázán í hospodářských styků mezi O rganizací pro evropskou h osp od ářsk ou spolupráci (OEEC — orgán sdružu jící západ oevropské k a p ita lis tic k é státy) a Radou vzájem né hospodářské pom oci p ro střed n ictv ím Evropské hospodářské kom ise. 0tdzka Krom ě těch to návrhů n a ro z šíře n í mnosovětsko-amerických h ostran n ý ch h osp o d ářsk ý ch styk ů před­ ek0 lo žila sov ětsk á vláda vládě USA i význam­ ný návrh na ro zšířen í hospod ářských styků sov ětsk o-am erick ý ch . V dopise N. S. Chruščova E isenh ow erovi z 2. 6. n av rh l S S S R uza­ vření obchodní dohody o vzájem ný ch dodávkách zboží, o možnosti výměny tech n ick ý ch odborníků a d o ku m en tace, p říp ad n ě o po­ skytnutí am erick ý ch úvěrů S S S R n a nákup zboží v USA. Na sklonku roku pak sov ětsk á vláda vystou pila s d a lší význam­ nou iniciativou k upevnění m íru v Evropě cesto u je d n á n í a doho­ dy mezi zainteresovaným i státy . o tá zk a Byly to význam né so v ětsk é návrhy na západ ního B e rlin a řešen í otázky západního B e rlín a , obsaže­ né v prohlášení sovětské vlády z 10. 11. 1958 a v n o tá c h , zasla­ ných 27. 11. vládám USA, V elké B ritá n ie, F ra n c ie , NDR a NSR a dále v prohlášení sovětské vlády z 13. 12. v sou v islo sti s prosin­ covým zasedáním Rady NATO v P aříži. V tom to p ro h lá še n í zasla­ ném všem členským státům NATO se so v ětsk á vláda znovu vrátila k návrhům na uzavření paktu o n eú to čen í m ezi s tá ty NATO a V aršavské smlouvy, o vytvoření pásm a bez ja d e rn ý ch a raketových zbrani ve střední Evropě podle návrhů p o lsk é vlády a o snížení stavu cizích vojsk na území člen sk ý ch států NATO a V a r š a v s k é smlouvy a poukázala na to, že dosažení dohody a le sp o ň o těchto d ílčích otázk ách by v ýzn am ně p ro sp ě lo ke zm írn ěn í n a p ětí v Ev­ ropě a tím k celkovém u zlep šen í m ezin árod n ích vztahů. Avšak ste jn ě jak o v otázce svolání k o n feren ce n a n e jv y š ší úrov­

88

ni i všechny tyto dílčí návrhy SSSR a ostatních států so cia listic­ kého tábora, které se setkaly se širokým ohlasem ve veřejnosti i u četn ých politických představitelů kapitalistických států, n ara­ zily na odmítavé stanovisko oficiálních kruhů, spjatých se sou­ časnou linií zahraniční politiky vedoucích im perialistických m oc­ ností. Je jic h neochota k jednání se socialistickým i státy a odpor proti rovnoprávné dohodě přihlížející k oprávněným zájmům obou stran byly hlavní příčinou toho, že významná iniciativa S SSR a ostatních so cialistický ch zemí nevedla v uplynulém roce k o ček á­ vaným výsledkům, že dosud nedošlo k řešení alespoň n ejn aléh a­ vějších otázek a tím ke zmírnění mezinárodního napětí a celk o ­ vému ozdravění mezinárodních vztahů.

89

KA P I T OL A VI

ČINNOST ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ

Činnost jednotlivých orgánů OSN je stále vid iteln ěji ovlivňo­ vána změnami, k nimž dochází ve vývoji m ezinárodních vztahů a je ž se projevují i uvnitř Organizace. Tento proces pokračoval i v roce 1958. Rostoucí vliv Hlavním projevem zm ěněné situace m írových sil v O SN uvnitř OSN byl rostoucí vliv mírových a dem okratických sil, usilujících o to, aby se OSN — v souhlase s úkoly vyplývajícími z Charty — stala účinným n ástro jem v boji za upevnění míru a rozvoj přátelských vztahů mezi národy. V čele těchto sil stojí od samého počátku činnosti OSN státy socialistic­ kého tábora, jim ž se dostává stále širší podpory ze strany dalších členských států, především států, které byly přijaty za členy Or­ ganizace v několika posledních letech. Význam, který m ěla jejich spolupráce se státy socialistického tábora při projednávání zá­ važných otázek m ezinárodních vztahů na půdě OSN v ro ce 1958, byl určován nejen stoupajícím počtem těchto států, ale především upevňováním je jic h mezinárodního postavení, je jic h stoupající iniciativou v boji za udržení míru. Mnohé tyto státy provádějí poli­ tiku aktivní neutrality, která se projevuje především v tom, že odm ítají politiku »studené války«, politiku im perialistických vo­ jenských seskupení a útočných bloků a vyslovují se pro politiku mírového soužití a rovnoprávné spolupráce se všemi státy. Druhým činitelem , který ovlivňoval průběh a výsledky jednání jednotlivých orgánů OSN, byly zostřu jící se rozpory mezi kapita­ listickým i státy. Ovlivňovaly stanovisko jed notlivých států při ře­ šení různých politických a zejm éna hospodářských otázek. O slabování „hlasovací N ejvýznam nějším důsledkem těchto m a šin é rie " U S A změn v rám ci OSN je oslabování pozic USA v jednotlivých orgánech, především další rozklad tzv. »hlasovací m ašinérie« USA ve Valném shrom áždění, složené ze států hospodářsky a politicky ovládaných USA. Je jí existen ce v minu­ losti činila Valné shromáždění spolehlivým n ástro jem zahraniční politiky USA. Využívaly ho k rozněcování studené války a k úto­ kům proti státům socialistického tábora. V současné době přijetím nových států, které n e js o u č le n y bloků ovládaných Spojeným i

90

státy, a dále proto, že některé další státy se postupně vymanily z područí USA, význam této m ašinérie — a tím i vliv USA — na Činnost Valného shromáždění značně klesl. Spojeným státům se sice dosud daří v podstatě ovládat státy, které jsou účastníky útočných bloků, avšak i mezi nimi se setkávají se stále většími nesnázem i při prosazování svého stanoviska v některých otáz­ kách. Tyto zm£ny se v roce 1958 projevovaly především ve Valném shrom áždění a jeho orgánech, zatímco v ostatních hlavních orgá­ nech OSN, zejm éna v Radě bezpečnosti, byly daleko menší, pro­ tože členy těchto orgánů jsou dosud v převážné většině státy hos­ podářsky a především politicky plně závislé na USA. To se přiro­ zeně projevilo i ve zcela nedostatečných výsledcích je jic h čin ­ nosti. Z těchto důvodů OSN ani v roce 1958 v podstatě neplnila úkoly, které jí ukládá C harta; nepřispěla k řešení základních problémů současných m ezinárodních vztahů, ke zmírnění mezinárodního napětí, k odstranění nebezpečí válečného konfliktu, ke zvýšení mezinárodní bezpečnosti a k upevnění mezinárodního míru.

Č

i n n o s t

r a d y

b e z p e č n o s t i

Rada bezpečnosti je orgán, kterému členové OSN svěřují »základní odpovědnost za zachování mezinárodního míru a bezpeč­ n osti*. (ČI. 24, odst. 1 Charty.) Rada bezpečnosti se tedy má podle Charty zabývat každou situací nebo sporem, který by mohl vést k porušení mezinárodního míru a bezpečnosti, a postarat se o jeho řešení pokojným i prostředky. Pokud dojde k porušení míru, k agresi proti některém u státu, má Rada bezpečnosti učinit opa­ tření, aby byl obnoven mír a útočník potrestán. Z toho vyplývá, že podle Charty je Rada bezpečnosti pověřena řešením nejzávažnějších otázek spojených s udržením m ezinárod­ ního míru a bezpečnosti. Úspěšné plnění těchto úkolů je však závislé na dohodě a společném postupu všech členských států a především velm ocí (stálých členů Rady bezpečnosti). Dosavadní činnost Rady bezpečnosti však ukazuje, že právě v n ejzávažn ěj­ ších otázkách se tato podmínka neplní. Při řešení základních politických otázek se im perialistické mocnosti uchylují k politice, která nebere zřetel na zájmy jiných států, především SSSR a ostatních socialistický ch zemí, a snaží se prosadit rozhodnutí, jež jsou s těm ito zájmy v rozporu. Tato politika přirozeně naráží na zásadní odpor SSSR a ostatních států a nemá vyhlídky na úspěch. Vede však často k tomu, že právě při řešení n ejdů ležitěj­

91

ších otázek není dosaženo dohody mezi stálým i členy Rady bez­ pečnosti, takže Rada není s to tyto otázky ve shodě s Chartou řešit. Tento závěr plně potvrdila činnost Rady bezpečnosti i v roce 1958. Kromě několika méně významných otázek trvalého charakteru, které jsou na pořadu Rady bezpečnosti již po n ěkolik le t (jako např. vztahy mezi Izraelem a sousedními arabským i státy a s tím souvisící otázky, indicko-pákistánský spor v otázce Kašm íru aj.), zabývala se Rada bezpečnosti několika naléhavým i otázkami, které jí byly předloženy v průběhu roku 1958. Spor Tuniska Byl to především spor Tuniska s Frans Fran cií cií, který počátkem roku nabyl velmi ostrých forem. Rada bezpečnosti se jím zabývala na několika za­ sedáních v únoru a opětovně v květnu a v červnu. Počátkem červ­ na byla zahájena přímá jed nání mezi F ran cií a Tuniskem , jež byla 17. 6. uzavřena podepsáním dohody o odvolání francouzských jednotek z tuniského území s výjimkou fran cou zské základny v Bizertě. Na schůzi Rady bezpečnosti 18. 6. pak F ran cie i Tu­ nisko své stížnosti odvolaly a otázka byla z pořadu Rady bezpeč­ nosti stažena. Stížnost SSSR na lety v dubnu byla na pořad Rady bezpečam erických letadel nosti zařazena stížnost sovětské vlády k jeho h ranicím proti letům am erických letounů s nákla­ dem vodíkových bomb k hranicím SSS R . Zástupce S S S R v OSN zaslal 18. 4. generálním u tajem níkovi OSN dopis, v němž žádal, aby byla okamžitě svolána Rada bezpečnosti, která by p řijala opa­ tření k zastavení těchto letů. V am erickém tisku se objevily v té době zprávy, potvrzené oficiálním i představiteli USA, že letouny am erického strategického letectva s nákladem atom ových a vodí­ kových pum opětovně léta jí přes oblast severního pólu k hranicím SSSR. K těmto letům docházelo na podkladě nepodložených zpráv am erické radarové služby, že přes oblast severního pólu se k úze­ mí USA blíží neidentifikované předměty, o nichž není jisté, že nejde o balistické střely nebo o sovětské letouny. Sovětská vláda upozornila na to, že tyto lety jsou nebezpečnou provokací a znam enají trvalé a vážné ohrožení míru. Ministr zahraničních věcí SSSR poukázal na tiskové k on feren ci na to, jaká situace by mohla vzniknout, kdyby se tyto am erick é letouny do­ staly do blízkosti hranic SSSR , kdyby selhalo je jic h spojení se zá­ kladnami, nebo kdyby nastala duševní porucha n ěkteréh o z čle­ nů posádky těchto letounů. Co by se stalo, kdyby SSS R , který má rovněž radarovou službu v této oblasti, postupoval stejn ě jako

92

vláda USA a vždy, když radarové přístroje zaznamenají neidenti­ fikovaný předm ět nebo elektronickou poruchu, vyslal své letouny s podobným nákladem . jed n án í o sovětském Avšak rezoluce, kterou k této otázce návrhu rezolu ce sovětský delegát předložil, narazila na odpor USA a jim i ovládaných členů Rady bezpečnosti. USA sou­ časně využily příležitosti, kdy je jic h zástupce zastával v dubnu funkci předsedy Rady, k tomu, aby znemožnily řádné projednání rezoluce. (V rozporu s jednacím řádem a obvyklým postupem od­ mítl am erický zástupce návrh sovětského zástupce, aby bylo jed ­ nání odročeno tak, aby sovětská delegace mohla podrobně prostu­ dovat prohlášení ostatních delegací, zejm éna zástupce USA.) Na protest proti tomuto postupu, který se rovná potlačování diskuse v Radě bezpečnosti, sovětský zástupce stáhl svůj návrh rezoluce z pořadu Rady. Na další schůzi Rady pak zástupce USA předložil vlastní návrh rezoluce, žádající vytvoření kontrolního pásma v oblasti Arktidy, které by snížilo nebezpečí nenadálého útoku. Návrh USA měl odvést pozornost od nebezpečí, které vy­ plývá z ak cí vlády USA, a znemožnit projednání této otázky. SSSR v diskusi k této otázce upozornil na to, že am erický návrh neodstraňuje nebezpečí, vyvolávané lety am erických letounů, ani nepožaduje je jic h zastavení. Jeho cílem je odvést Radu bezpeč­ nosti od projednávání otázky. Kromě toho byl návrh nepřijatelný i z dalších důvodů. Především nepřihlížel k zájmům obou stran a přinášel by jednostranné výhody pro zajištění bezpečnosti USA. Návrh by umožnil Spojeným státům získat špionážní údaje o roz­ sáhlém území SSSR , zatímco se vůbec nedotýká území USA. Podle návrhu by se před nebezpečím nenadálého útoku zajišťovala bez­ pečnost USA, zatímco SSSR by byl tomuto nebezpečí nadále vysta­ ven, vezm e-li se v úvahu řetěz am erických vojenských základen po celém obvodu hranic států socialistického tábora, v těsném sousedství území SSSR . Kromě toho navržené složení kontrolního orgánu by USA zaručovalo, že ho budou plně ovládat, protože s výjimkou S SSR by byly jeho členy výlučně státy, které jsou účastníky útočných bloků, ovládaných USA. Proto SSSR odmítl am erický návrh rezoluce a znovu předložil svůj původní plán. H lasování O obou Při hlasování na schůzi Rady bezpečnávrzích nosti 2. 5. byl sovětský návrh zamítnut hlasy států ovládaných USA (USA, V. Británie, Francie, zástupce Kuomintangu, Japonsko, Austrálie, Kolumbie, Panama, Irá k ), zá­ stupce Švédská se zdržel hlasování. Návrh rezoluce USA nebyl přijat, protože proti němu hlasoval zástupce SSSR. P rotinávrh U S A

93

Význam né místo v činnosti Rady bezpečnosti zaujím aly otázky souvisící s vývojem v oblasti Blízkého a Středního východu. Stížnost Libanonu v souvislosti s vnitropolitickou krizí proti S A R v Libanonu se libanonská vláda obrátila na Radu bezpečnosti s provokativní, nepodloženou stížností proti vm ěšování Sjednocené arabské republiky do vnitřních věcí Liba­ nonu. Libanonský zástupce obvinil vládu SAR, že podporuje podvrat­ nou činnost, dodává zbraně povstalcům a provádí rozsáhlou tis­ kovou a rozhlasovou kampaň, jejím ž cílem je svržení libanonské vlády. Stížnost podporovali představitelé západních m ocností, kte­ ré hodlaly jednání v Radě využít k vm ěšování do událostí v Liba­ nonu i v celé oblasti Středního východu, a tak si udržet, případně obnovit své otřesené pozice v této oblasti. Zástupce SAR rozhodně odmítl všechna obvinění ja k o zcela ne­ opodstatněná. Zástupce S SS R ve svém projevu poukázal na to, že SAR neohrožuje Libanon, spíše tak činí n ěkteré západní moc­ nosti, které připravují ozbrojenou intervenci. Protože obvinění Libanonu postrádají jak éh ok oli podkladu, vyzval zástupce SSSR Radu bezpečnosti, aby libanonskou stížnost zam ítla. Rezoluce o vyslání V závěru jed nán í byla p řijata švédská pozorovatelů O SN rezoluce, podle které byla do Libanonu vyslána skupina pozorovatelů OSN. M ěla přešetřit, zda skutečně dochází k ilegálním u pronikání osob nebo k dodávkám zbraní do Libanonu, a průběžně inform ovat Radu bezpečnosti. Rezoluce byla p řijata 10 hlasy. S SS R se zdržel hlasování s odůvodněním, že sovětská vláda považuje sice stížnost Libanonu za neopodstat­ něnou, avšak vzhledem k tomu, že švédská rezoluce je přijatelná pro Libanon i pro SAR, nebude proti ní hlasovat, intervence U S A Situ ací v oblasti Středního východu se a V elké B ritá n ie pa k Rada bezpečnosti znovu zabývala na svém zasedání od 15. do 22. 7. v souvislosti se svržením monarchie v Iráku a s intervencí am erických jed notek v Libanonu a britských jednotek v Jordánsku. USA ve snaze zakrýt svou ag resi vlajkou OSN předložily Radě k projednání návrh rezoluce, jejím ž jádrem byl požadavek, aby byla učiněna »další opatření, včetně vyslání ozbrojených sil«, které by chránily územní nedotknutelnost a nezávislost Libanonu a zabránily cizí­ mu vměšování do jeho vnitřních věcí. Sm yslem tohoto návrhu bylo využít Rady k vměšování do vnitřních věcí člen ský ch států, což je v zjevném rozporu s ustanovením čl. 2, odst. 7 Charty, a současně legalizovat intervenci ozbrojených sil USA.

A m e rick ý návrh rezoluce

94

Proti tomu SSSR předložil návrh rezo­ luce, jež odsuzovala vměšování USA do vnitřních věcí Libanonu a později i V. B ritán ie do vnitřních věcí Jordánská, a vyzvala obě vlády, aby okam žitě odvolaly své jednotky.

Sovětský návrh rezoluce

návrh rezoluce Třetí rezoluce (švédská) žádala, aby byla činnost skupiny pozorovatelů až na další zastavena, protože vyslání ozbrojených sil USA ji znemožňuje. Žádná z předložených rezolucí nebyla přijata a byla odmítnuta i další rezoluce, kterou v průběhu jednání předložil zástupce Ja ­ ponska. Podobně ja k o rezoluce USA, i japonská rezoluce požado­ vala rozšíření in terven ce v Libanonu pod hlavičkou OSN.

švédský

Za této situace, kdy se opět ukázalo, že Rada není s to plnit své úkoly, rozhodla většina v Radě bezpeč­ nosti odročit další jed nání. Současně byl odmítnut návrh S S S R , aby se Rada zabývala otázkou svolání mimořádného zasedání Valného shrom áždění, s odůvodněním, že probíhají jed nán í mezi čtyřmi velm ocem i o uspořádání konference na nejvyšší úrovni.

Odročeni jed náni

Když toto jednání skončilo nezdarem , sešla se z iniciativy SSSR 7. 8. znovu Rada bezpečnosti a rozhodla se svolat mimořádné zasedání V al­ ného shrom áždění o otázce Středního východu na 8. 8. 1958. Výsledky činn osti Rady bezpečnosti v roce 1958 ukazují, že vi­ nou politiky západních m ocností není Rada schopna plnit úkoly, kterými je pověřena podle Charty, avšak způsob rozhodování Rady (jed nom ysln ost všech stálých členů) znemožňuje díky dů­ slednému p ostoji S S S R přem ěnit Radu v poslušný n ástroj politiky im perialistických m ocností. Proto vznesly západní m ocnosti při jednání o k on feren ci na nejvyšší úrovni znovu požadavek, aby byla zásada jed nom yslnosti stálých členů revidována. S S S R je j odmítl, protože tato zásada je jedním ze základních pilířů veš­ keré Činnosti OSN. Svoláni m im o řád n éh o Valného sh ro m á žd ě n í

Č

i n n o s t

v a l n é h o

s h r o m á ž d ě n i

Valné shrom áždění se sešlo jednak na mimořádném zasedání, aby projednalo otázky Středního východu, od 8. do 21. 8., a jed n ak na řádném , X III. zasedání v době od 16. 9. do 13. 12. Mimořádné zasedání Mimořádné zasedání Valného shrom ážValného shromáždění dění bylo svoláno na podkladě jed nom ysl­ ného rozhodnutí Rady bezpečnosti 8. srpna, aby projednalo s i­ tuaci, která se vytvořila ozbrojenou intervencí USA a V elké B ri­ tánie v Libanonu, resp. v Jordánsku. Předpokladem k řešení situace

95

bylo zastavit cizí vměšování a především odvolat am erick é a brit­ sk é jednotky: So větský návrh rezoluce Proto předložil zástupce S S S R 13. 8. ná­ vrh rezoluce, jež žádala okamžitý odchod cizích vojsk z Libanonu a Jordánská a pověřovala generálního tajem n ík a, aby z esílil sku­ pinu pozorovatelů v Libanonu a vyslal podobnou skupinu i do Jordánská, kde měla sledovat odchod cizích vojsk a situ aci na hra­ n icích těchto států. N o rsk ý návrh rezoluce Naproti tomu západní státy (N orsko se šesti dalším i) předložily návrh rezoluce, jejím ž cílem bylo lega­ lizovat cizí vměšování do vnitřních věcí svrchovaných států tím, že bude prováděno pod vlajkou OSN. Těžiště návrhu tkvělo v tom, že generální tajem ník m ěl prostudovat, zda by bylo vhodné vy­ tvořit ozbrojené síly OSN, které by nahradily in terven čn í jed­ notky USA a Velké B ritánie. O odvolání těchto jed notek se návrh nezmínil. V jeho pozadí stály USA, je jic h ž president ve snaze posílit prestiž USA, silně otřesený in terven cí v Libanonu, pronesl při zahájení m im ořádného zasedání obšírný projev, v němž se snažil ospravedlnit am erickou politiku a v němž mimo jin é též navrhl vytvoření tzv. ozbrojených sil OSN a poskytnutí hospo­ dářské pomoci zemím Středního východu, tedy opatření navrho­ vaná v rezoluci západních států. V dalším jed nání pak došlo k dohodě mezi arabským i státy. Sp o lečn ě předložily vlastní návrh rezoluce, podle kterého Valné shrom áždění mj. především vyzvalo generálního tajem n ík a, aby v souhlase s pří­ slušným i vládami učinil taková opatření, která by pom ohla do­ sáhnout cílů Charty a vytvořila by předpoklady k brzkému od­ volání cizích ozbrojených sil z obou zemí, a dále mu uložilo, aby nejpozd ěji do 30. 9. podal Valnému shrom áždění zprávu o plnění této rezoluce. Jednom yslným přijetím tohoto návrhu 21. 8. bylo mim ořádné zasedání Valného shrom áždění zakončeno. O sovět­ ském a norském návrhu rezoluce se nehlasovalo.

P řije tí rezolu ce arabských států

Přijetím této rezoluce, požadující odvov°i*k láni cizích ozbrojených sil z Libanonu a Jordánská, m imořádné zasedání Valného shrom áždění nepřímo odsoudilo am erickou a britskou intervenci a přispělo k mírovému urovnání této otázky. Pod silným tlakem byly vlády USA a Velké B ritán ie nuceny již v průběhu jed nání slíbit, že odvolají svá voj­ ska, požádá-li o to libanonská, resp. jordánská vláda, nebo budou-li podniknuta přim ěřená opatření OSN. Po velkých průtazích byla pak am erická a britská vojska skutečně odvolána 26., resp. 29. 10.

Odchod intervenčních

96

XIII. zasedání valného sh rom ážd ěn í

Dne 16. 9. se sešlo ke svému pravideln é m u je dnání X III. zasedání Valného shro­

máždění. Na pořadu bylo 73 bodů, jejich ž projednání však přineslo minimální výsledky. Na nátlak USA nebyla ani tentokrát zařa­ zena otázka zastoupení Číny v OSN, o což požádala Indie podpo­ rovaná dalším i státy. Tím nadále trvá stav, kdy v OSN není za­ stoupena jed na z pěti velm ocí — ČLR, která vzhledem k počtu oby­ vatel a k ry ch le rostoucím u politickému a hospodářskému význa­ mu má stále větší důležitost pro řešení zásadních mezinárodních otázek. otázka odzbrojení — Nejvýznamnější místo mezi projednávytvoření nové kom ise vánými otázkami zaujímaly problémy od­ zbrojení, zastavení pokusných výbuchů nukleárních zbraní a mí­ rového využití m eziplanetárního prostoru. Avšak jediným po­ zitivním výsledkem tohoto rozsáhlého jednání bylo přijetí indickojugoslávské rezolu ce o vytvoření komise pro odzbrojení za účasti všech členský ch států. Ve všech ostatních otázkách nebylo pro odpor im perialistick ý ch mocností dosaženo dohody, která by vy­ tvářela předpoklady pro je jic h úspěšné řešení. Určité výsledky přineslo jednání o otázkách týkajících se vý­ voje méně vyvinutých zemí a poručenských nesamosprávných území. Především bylo schváleno vytvoření zvláštního fondu pro pomoc technickému, hospodářském u a sociálnímu vývoji méně vyvinutých zemí. otázky poručenství Značná pozornost byla věnována vývoji v poručenských a nesam osprávných územích a bylo přijato něko­ lik významných rezolucí. Především bylo rozhodnuto, že 20. 2.1959 se znovu sejd e Valné shromáždění, aby projednalo otázku budouc­ nosti Kamerunu pod britským a francouzským poručenstvím. Dále byla schválena rezoluce o zrušení francouzské poručenské správy nad Togem v ro ce 1960, kdy Togo dosáhne nezávislosti. Znovu se diskutovalo o území Jihozápadní Afriky pod správou Jihoafrické unie a byly odmítnuty pokusy o jeho rozdělení a anexi. Byla rov­ něž odsouzena rasová diskrim inace barevného obyvatelstva v Ji­ hoafrické unii. Otázka Alžírská Vážné nesnáze způsobilo im perialistic­ kým m ocnostem a především Francii projednávání otázky Alžír­ ská. Po ro z sá h lé diskusi, odsuzující kolonialistickou politiku Fran­ cie a žád ající poskytnutí nezávislosti pro Alžírsko, podařilo se sice západním m ocnostem zabránit přijetí příslušné rezoluce, avšak do jejího p řijetí potřebnou dvoutřetinovou většinou chyběl jediný hlas. 97

Opětovně byly na programu významné problém y, kterým i se V alné shromáždění zabývá již po několik let, je jic h ž řešen í však znemožňuje postoj im perialistických m ocností. K o rejská o tá zka Jde především o otázku K oreje, jejíž dem okratické, mírové řešení ve shodě se zájm y a požadavky ko­ rejského lidu a se zájmy m ezinárodního míru a bezpečnosti maří im perialistické mocnosti již po řadu let. Spor o Kypr K žádnému výsledku nevedlo ani pro­ jednávání otázky Kypru. Po ostré výměně názorů byla přijata bezcenná rezoluce, v níž Valné shrom áždění vyjadřuje důvěru, že sporné strany budou nadále usilovat o dem okratické a spravedlivé řešení sporu mírovými prostředky. o tá z k a vytvoření Nepochybným úspěchem dem okratictzv. „ozbrojených sil“ kých sil na X III. zasedání Valného shroOSN máždění je to, že nebyl p řijat požadavek USA, předložený presidentem Eisenhow erem , aby byly vytvořeny tzv. stálé ozbrojené síly OSN, které by se staly n ástro jem ozbro­ jeného vměšování do vnitřních věcí členských států. T zv . „m aď arská V závěru zasedání byla na n átlak impeo tá z k a " rialistick ý ch m ocností znovu projednává­ na tzv. »m aďarská otázka«. Tato n eexistu jící »otázka« byla zata­ žena do orgánů OSN roku 1956 v souvislosti s potlačením kontrarevoluce v Maďarsku. Im perialistické m ocnosti jí každoročně zne­ užívají k pomlouvačným útokům proti M aďarské lidové republice a ostatním státům socialistickéh o tábora. Na X III. zasedání Valné­ ho shrom áždění však tyto pokusy skončily naprostým neúspěchem. Svědčí o tom jed nak to, že se projednávala za naprostého nezájmu delegací i veřejnosti v USA, a dále to, že v závěru jed n án í bylo rozhodnuto zrušit zvláštní komisi, je jíž zřízení prosadily imperia­ listick é m ocnosti v roce 1956. Místo ní byl jm enován je n zvláštní »zm ocněnec«, který má podat zprávu příštímu Valném u sh romáždění. Přesto ponechání této »otázky« na pořadu orgánů OSN svědčí o snaze im perialistických m ocností využívat i nadále fóra OSN k rozněcování »studené války« a vážně oslabuje prestiž O rganizace. ★ V souvislosti s přehledem činnosti nejdůležitějších orgánů OSN je nutno se též zm ínit o činnosti generálního tajem níka. G enerální tajem ník je podle Charty »hlavním správním úředníkem O rganizace«. jeho p o litick á pravom oc je v podstatě omezena na m ožnost » . . . upo­ zornit Radu bezpečnosti na každou věc, která může podle jeho č in n o s t g enerálního

ta je m n ík a

98

názoru ohrožovat zachování mezinárodního míru a bezpečnosti* (Cl. 99 Charty.) Jinými politickými funkcemi je j Charta nepověřuje. Přesto dochází v posledních letech - a zvlášť zjevně v roce 1958 k tomu, že generální tajemník se (někdy z pověření jiných orgánů, jindy z vlastní iniciativy) účastní při řešení některých závažných politických problémů. Tato praxe přesahuje rámec Charty a není možno ji považovat za precedent obecně platného charakteru. V jednotlivých případech - na podkladě rezoluce přijaté pří­ slušnými orgány, s níž souhlasí všechny zainteresované strany — je možné, aby byl generální tajemník pověřen jako nestranný pro­ středník prováděním některých politických úkolů vyplývajících z příslušné rezoluce. Tak tomu bylo např. v případě řešení situace na Středním východě, kdy generální tajemník byl rezolucí Rady bezpečnosti a mimořádného Valného shromáždění pověřen urči­ tými úkoly tohoto charakteru. Protože všechny zúčastněné státy této oblasti s tím souhlasily, nenamítaly proti tomu nic ani socia­ listické státy. Jiná je však situace, když generální tajemník zasahuje do řešení některých otázek z vlastní iniciativy, bez pověření některého orgánu, případně i bez souhlasu zúčastněných států. Tak tomu bylo např. při projednávání stížnosti SSSR proti USA v Radě bezpečnosti v souvislosti s provokačními lety amerických letounů k hranicím SSSR. Při této příležitosti vystoupil generální tajemník z vlastní iniciativy v Radě bezpečnosti a postavil se za návrh USA na vytvoření systému inspekce v oblasti Arktidy. Podobně při pro­ jednávání otázky odzbrojení na XIII. zasedání Valného shromážní vystoupil generální tajemník z vlastní iniciativy s memorand em k této otázce, v němž v podstatě omezil problematiku odzbrojení na technické otázky kontroly, a tím fakticky zaujal stanovisko imperialistických mocností. V tomto případě ztrácí jeho činnost ch arakter nestranného, nezainteresovaného prostředníka, přesa­ h j e rámec pravomoci generálního tajemníka, vymezené Chartou, u Proto socialistické státy a řada dalších zemí tyto akce generálního tajemníka odmítly a odsoudily.

99

KAPITOLA

VÝVOJ

OTÁZKY

VI I

ODZBROJENI

Jednání o odzbrojení bylo charakterizováno především tím, že na rozdíl od předchozích let probíhalo většinou mimo Organizaci spojených národů, protože činnost obou orgánů OSN pověřených projednáváním této otázky (Kom ise pro odzbrojení i je jíh o podvý­ boru) byla sabotována im perialistickým i m ocnostm i. Několikaletá bezvýsledná činnost těchto orgánů, je jich ž členy byly v naprosté většině státy-ú častníci útočných bloků, ovládaných USA — ukazo­ vala, že tyto orgány nejsou (vzhledem k svému jednostrannému složení) schopny otázku odzbrojení úspěšně vyřešit. Naopak je jic h činnosti im perialistické m ocnosti využívaly ke klam ání veřejného mínění, k předstírání úsilí o dohodu, k zastírán í svých skutečných cílů. Proto předložila delegace SSSR , podporovaná státy socia­ listického tábora a řadou dalších států, na X II. zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1957 návrh na vytvoření kom ise v novém složení, za účasti všech členských států OSN. P řijetí tohoto návrhu však bylo im perialistickým i m ocnostmi zm ařeno. Pro odpor těchto států nebyl přijat ani návrh Albánské lidové republiky požadující rozšíření komise na 32 členů tak, aby bylo dosaženo rovnováhy v zastoupení států socialistickéh o tábora a států n eutráln ích na jedné straně a států-účastníků Spojeným i státy ovládaných bloků na straně druhé. Im perialistické státy prosadily p řijetí rezoluce, podle níž se sice složení Komise pro odzbrojení rozšiřovalo na 25 členů (z původních 11), avšak nadále byla zachována naprostá převaha států, které jsou členy bloků, ovládaných USA. Protože takovéto složení komise i nadále nedávalo žádné vyhlídky, že se zlepší je jí činnost, prohlásily SSSR a ostatní státy socialistického tábora, že za těchto podmínek se práce kom ise nezúčastní.

Složen í kom ise O SN pro odzbrojení

z tohoto důvodu se orgány OSN v roce 1958 otázkou odzbrojení nezabývaly. Výsh ro m ážd ěn í jimku tvořilo X III. zasedání Valného shro­ máždění, které věnovalo otázkám souvisícím s odzbrojením znač­ nou pozornost. N á v rh y SSSR Projednávání těchto problémů bylo za­ O tá z k o odzbrojení na X I I I . V aln ém

100

hájeno z iniciativy sovětské delegace, která předložila rozsáhlé memorandum k celkovém u řešení otázky odzbrojení i konkrétní návrhy na snížení vojenských rozpočtů čtyř velmocí o 10_15 % , na okamžité a trv alé zastavení pokusných nukleárních výbuchů a mírové využití m eziplanetárního prostoru. Jednání však při­ neslo jediný pozitivní výsledek přijetím rezoluce o vytvoření nové komise OSN pro odzbrojení, jejíž činnosti se zúčastní všechny členské státy. v otázce zastavení pokusných výbuchů nukleárních zbraní nebyla pro odpor imzbraní perialistických mocností přijata sovětská rezoluce, jež žádala okam žité a všeobecné zastavení pokusných výbuchů, ani kom prom isní indická rezoluce k této otázce. Naopak byla přijata rezolu ce vyzývající k podmíněnému přerušení po­ kusů na dobu jednoho roku, což nemá se zastavením pokusů nic společného. Mírové vyu žití Podobný byl i průběh jednání o mírom eziplanetárního vém využití meziplanetárního prostoru, prostoru Sovětská delegace nejprve předložila ná­ vrh rezoluce o zákazu využití meziplanetárního prostoru pro vo­ jenské účely spolu s likvidací vojenských základen na cizím území. Sp ojen í těch to dvou otázek je podmíněno tím, že sám zákaz vojenského využití meziplanetárního prostoru neodvrací nebezpečí atom ové války. Důsledným řešením tohoto problému by byl zákaz použití a výroby nukleárních zbraní. Protože však západní m ocnosti nejsou ochotny přistoupit na dohodu v této základní otázce, navrhl SSSR řešení, které by nebezpečí atomové války alespoň zm enšilo. Toho nemůže být dosaženo pouhým zá­ kazem použití m eziplanetárního prostoru pro vojenské účely, ne­ boť atomové a vodíkové nálože mohou být dopravovány i pomocí raket středního a m alého doletu, které se nepohybují v mezi­ planetárním prostoru a které jsou umisťovány na těchto základ­ nách. Vzhledem k tomu je spojení těchto dvou otázek nezbytným předpokladem řešen í celého problému. Avšak tento návrh SSSR narazil na odpor im perialistických mocností, které se nehodlají vzdát svých útočných základen na území jiných států. Proto předložil SSSR nový návrh. Nezabýval se otázkou vojenského využití meziplanetárního prostoru; jeho cílem bylo z a jistit m ezinárod ní spolupráci alespoň při jeho mi Zastavení pokusných výbuchů nukleárních

rovém využití.

Jednání o složení přípravné skupiny " návrhy na zřízení

Proto SSSR navrhl vytvořit zvláštní přípravnou skupinu, která by vypracovala orgánu, jenž by zajišťoval koordinaci vý­

101

zkumů v této oblasti. Přitom S SSR navrhl takové složení této skupiny, aby bylo zajištěno rovnoprávné postavení všech zúčastněných států a znemožněna je jí přem ěna v n ástroj USA. V souhlase s tím měl být tento přípravný orgán složen ze čtyř zástupců socialistických států (S S S R , ČSR, PLR, RLR), ze čtyř zástupců států, které jsou členy bloků ovládaných USA (USA, V. Británie, Francie, A rgentina), a ze tří států n eu tráln ích (Indie, SAR, Švédsko). O složení skupiny se dlouze jed nalo ja k v orgá­ nech OSN, tak přímo mezi delegacem i S S S R a USA. Nakonec však delegace USA jed nání přerušila a předložila vlastní návrh rezoluce, v něm ž požadovala, aby byl vytvořen osm náctičlenný vý­ bor, v němž m ěla být zajištěn a naprostá převaha států-účastníků im perialistických bloků. Tento návrh byl 24. 11. schválen. Pro­ tože by složení výboru n ezajistilo úspěšnou činnost, oznám ily de­ legace SSSR , ČSR a Polska, že se práce ve výboru nezúčastní. Pro odpor im perialistických m ocností nebyl p řijat ani další sovětský návrh na snížení vojenských rozpočtů čtyř velmocí o 10— 15 % . Významná jed nání však probíhala přímo mezi státy obou tá­ borů, mimo rám ec OSN. P říp ra v a konference Úvodem k tomuto jed nán í se stala výna nejvyšší úrovni měna poselství o uspořádání konference a odzbrojení na nejvyšší úrovni mezi představiteli S SSR a západních m ocností. Při tomto jed nán í obě strany zaujaly stanovisko k celkové problem atice odzbrojení, přičem ž v pod­ statě setrvaly na stanoviscích, jež byla přednesena během roku 1957. Kromě toho však N. S. Chruščov ve svých poselstvích znovu zdůraznil, že vedle celkového řešení otázky odzbrojení, které v současné době naráží na nepřekonatelný odpor ze strany im­ p erialistických m ocností, existují n ěkteré d ílčí m im ořádně nalé­ havé problémy, k jejich ž řešení jsou již v současné době dány všechny předpoklady. Jde především o otázku okam žitého a trva­ lého zastavení pokusných výbuchů s nukleárním i zbraněm i a od­ v rácen í nebo alespoň zm enšení nebezpečí nenadálého útoku po­ m ocí některých dílčích opatření v oblasti odzbrojení a kontroly. Tyto dvě dílčí otázky se pak staly předm ětem jed nání na zvláštn ích konferencích svolaných k tomu účelu do Ženevy. JEDNÁNI

O ZASTAVENI

S NUKLEÁRNÍMI

POKUSŮ

ZBRANĚMI

Ř ešení této otázky se stává z mnoha důvodů stále naléhavěj­ ším problém em . Především pokusné výbuchy ohrožují již v době

102

míru životy m iliónů lidí na celém světě, protože zvyšují množ­ ství zdraví škodlivého radioaktivního záření. Provádění pokus­ ných výbuchů rovněž vyvolává ovzduší nedůvěry ve vztazích mezí státy, horečné zb ro jen í a stává se tak jednou z příčin zostřování napětí v m ezinárodních vztazích. Konečně vede k vytváření no­ vých, stále n ičiv ě jších druhů nukleárních zbraní, jak o tom svědčí především objev term onu kleárních (vodíkových) zbraní v roce 1953. Proto S S S R již po několik let požaduje zastavení a zákaz pokusných výbuchů těch to zbraní. Vychází při tom z toho, že zastavení pokusů sice sam o o sobě neřeší otázku odzbrojení a neodstraňuje n ebezpečí nukleární války, avšak přispělo by pře­ devším k zastavení závodů ve výrobě stále nových druhů nukleár­ ních zbraní a zároveň by otevřelo cestu i k dosažení dohody v dalších o tázkách odzbrojení. Stalo by se tak prvním krokem k radikálnímu vyřešení otázky odzbrojení a k definitivnímu od­ stranění nebezpečí atom ové války. Tato iniciativa SSSR však v minulých letech narážela na odpor imperialistic­ kých m ocností, k te ré pod různými záminkami odmítaly přistou­ pit na zákaz těch to pokusů. Aby ukázala neopodstatněnost těch­ to námitek a u čin ila první krok k dosažení dohody, sáhla vláda SSSR na ja ře 1958 k významnému opatření. Nejvyšší sovět SSSR přijal na svém březnovém zasedání usnesení o tom, že SSSR za­ staví od 31. 3. 1958 všechny pokusy s atomovými a vodíkovými zbraněmi, a sou časně vyzval vlády USA a V. Británie, aby násle­ dovaly jeho příkladu. Tuto výzvu Nejvyššího sovětu pak opako­ val N. S. Chruščov ve svém dopise Eisenhowerovi a Macmillanovi ze 4. 4. 1958.

SSSR jednostranně zastavuje pokusy

USA a Velká Británie však tuto sovětskou iniciativu odmítly. V prohlášeních představitelů USA, ja k o ž i v odpovědi Eisenhowera a Macmillana na dopis N. S. Chruščova k této otázce (8. 4. 1958) odmítly obě západní m ocnosti zastavit pokusné výbuchy. Své stanovisko odů­ vodnily jed nak tím, že pokračování pokusů je nezbytné pro vý­ zkum tzv. »čisté pumy« (k terá podle tvrzení představitelů USA nebude provázena radioaktivním odpadem), jednak tím, že prý není možno kontrolovat, zda všechny státy skutečně dohodu o zastavení pokusů dodržují a zda neprovádějí tajné, nekontro lovatelné pokusy.

Zamítavé stanovisko USA a v . B ritá n ie

Koncem dubna USA zah ájily nejdříve v Tichém oceánu a pož­ i j i v nevadské poušti další sérii nukleárních výbuchů. Tato série byla n ejintenzívnější sérií, jak á byla až dosud provedena, a byla

103

d o k o n č e n a až 31. 10., v d en , kdy s e v Ž en ev ě s e š la k o n fe r e n c e o z a s ta v e n í p oku sů za ú č a s ti S S S R , USA a V e lk é B r itá n ie , o t á z k a k o n t r o ly V d a lš ím je d n á n í im p e r ia lis t ic k é m o c ­ n o s ti n e u s tá le zd ů razň o v aly o tá z k u k o n tro ly d o h o d y o z a s ta v e n í p o k u sů , s n a ž ily se d o k á z a t je j í n e m o ž n o st, a tím o d ů v o d n it i svůj o d p o r p ro ti té to d ohod ě. Aby z n e m o ž n il ty to n e u s t á lé m a n é v ry s o tá z k o u k o n tro ly , s o u h la s il S S S R s u s p o řá d á n ím k o n fe r e n c e a to m o v ý ch ex p ertů , k te r á by z k o u m a la , z d a je m o ž n o k o n t r o lo ­ v a t v še ch n y ato m o v é vý bu ch y, a p řip ra v ila tím u z a v ře n í dohod y o je ji c h z a s ta v e n í. K o n fe r e n c e a to m o v ý c h D ne 1. 7. 1 9 5 8 s e ta to k o n f e r e n c e s e š la e x p e r tů v Ž en ev ě za ú č a s ti e x p e r tů z S S S R , ČSR, P o lsk a , R u m u n sk a, USA, V e lk é B r itá n ie , F r a n c ie a K a n a d y . Po n ě k o lik a tý d e n n ím je d n á n í v y p ra c o v a li e x p e r ti o b o u s t r a n zp ráv u , k te r á p ln ě p o tv rz u je s o v ě ts k é s ta n o v is k o , ž e s o u č a s n á ú ro v eň te c h n ik y u m o žň u je n a p r o s to p ř e s n ě a s p o le h liv ě k o n tr o lo v a t v šech n y p ro v e d e n é v ý b u ch y , a tím v y tv á ří p ř e d p o k la d y k o k a ­ m žité d o h o d ě o z a s ta v e n í p o k u sů . V e sv é z p rá v ě e x p e r t i ro v n ě ž p ře d lo ž ili p řís lu š n ý m v lá d á m p lá n n a v y tv o ře n í k o n t r o ln í so u ­ sta v y , k te r á by s e s tá v a la z e 1 6 0 — 1 7 0 s ta n o v iš ť n a p e v n in ě a 10 sta n o v išť n a lo d íc h ; z a r u č o v a la by b e z p e č n é z ji š t ě n í v š e c h vý­ buchů v s íle v ě tš í n e ž 1 k ilo to n a tr in itr o to lu o lu (1 k tn = 1 0 0 0 t). A tom ové bom by s v rž e n é n a ja p o n s k á m ě s ta H iro š im u a N a g a s a k i m ě ly s ílu 20 k tn , ro k u 1 9 5 4 b y ly v y z k o u š e n y v o d ík o v é bom by o s íle 2 0 0 0 0 k tn . V ý sle d k y k o n fe r e n c e e x p e rtů p o tv rd ily n a p r o s to u n e u d r ž ite ln o s t s ta n o v is k a im p e r ia lis tic k ý c h m o c n o s tí p o k o u š e jíc íc h s e o d ů ­ v o d n it sv ů j o d p o r p ro ti z a s ta v e n í p o k u s n ý c h v ý b u ch ů tím , ž e je n e m o ž n é z a jis t it ú č in n o u k o n tro lu té to d o h o d y . V t é to s itu a c i 22. 8. p r e s id e n t E is e n h o w e r p r o h lá s il, ž e U SA js o u o c h o tn y p ři­ s to u p it z a u r č itý c h p o d m ín e k n a p ř e r u š e n í p o k u s n ý c h vý b u ch ů n a dobu je d n o h o ro k u od 3 1 . 10. 1 9 5 8 . (P o d o b n é p r o h lá š e n í u č i­ n ila i V e lk á B r itá n ie .) T o to p ř e r u š e n í p o k u sů v á z a ly n a p o d m ín ­ ku, ž e S S S R bude s o u h la s it s e z a h á je n ím je d n á n í o z a s ta v e n í p o k u sů a ž e v té to d o b ě s á m n e b u d e p o k u sy p r o v á d ě t. T a t o p ro ­ h lá š e n í s e v š a k je n p o k o u š e la o k la m a t v e ř e jn é m ín ě n í a n ik te r a k n e z n a m e n a la , ž e by im p e r ia lis tic k é m o c n o s ti b y ly o c h o t n y p ři­ s to u p it n a s k u te č n é z a s ta v e n í p o k u sů . T o v y p lý v a lo je d n a k ze s it u a c e , ve k t e r é b y la ta to p r o h lá š e n í č in ě n a , je d n a k z n á v rh ů , k t e r é v n ic h b y ly p ř e d lo ž e n y . P o k u sn é vý b u ch y U S A P r o h lá š e n í p r e s id e n ta E is e n h o w e r a by­ lo p ře d e v š ím u č in ě n o v d o b ě, k d y U SA p r o v á d ě ly n e jin te n z ív n ě jš í s é r ie a to m o v ý c h v ý b u ch ů v h is to r ii. R o z s a h t ě c h t o p o k u sů

104

je patrný z těch to (zd aleka ne úplných) údajů o nukleárních zkouškách USA; 31. 8. am erická Komise pro atomovou energii oznámila, že za uplynulých 13 let (od roku 1945) provedly USA celkem 90 výbuchů a v příští sérii (byla zahájena 28. 4 1958 v Tichém o ceá n ě) provedou dalších 20 výbuchů. Avšak ještě dlouho před u končením této série, 29. 7., sovětská tisková agen­ tura uveřejnila zprávu, je jíž správnost byli nuceni přiznat jak experti USA na ženevské konferenci, tak i předseda Komise pro atomovou en ergii McCone, podle které v době od 28. 4. do 26. 7. Spojené státy provedly 32 pokusů (am erická Komise pro atomo­ vou energii jic h o h lá sila je n 16), přičemž pokusy v Tichém oceánu dále pokračovaly. V září a v říjnu pak USA provedly další sérii pokusů v Nevadě (nejm éně 20 dalších výbuchů). O in­ tenzitě této série svědčí např. zpráva Komise pro atomovou energii z 29. 10. 1958, že 30. 10. bude provedeno pět výbuchů. Návrh USA p řeru šit To znamená, že v době od 28. 4. do 31. pokusy na jeden ro k 1 0 . 1 9 5 8 provedly USA přes 50 výbuchů, zatímco za 13 le t od konce druhé světové války jich provedly podle oficiálních zpráv n ecelý ch 100. Za této situace navrhly přerušit konání d alších pokusů na 1 rok. V Eisenhowerově pro­ hlášení se sice hovořilo o tom, že tuto lhůtu by bylo možno pro­ dloužit o další rok, avšak je n za předpokladu, že bude vybudován a že bude účinně pracovat systém kontroly nad zastavením po­ kusů, že dojde i k uspokojivém u pokroku v řešení otázky od­ zbrojení dosažením a uskutečňováním dohody o důležitých a podstatných k on tro ln ích opatřeních v oblasti odzbrojení. Dále požadoval, aby bylo povoleno provádění výbuchů pro tzv. mí­ rové účely. Tyto podm ínky ve skutečnosti předem znemožňují prodloužit lhůtu. Je znám o, že jsou to právě USA, kdo znemož­ ňují jakoukoli dohodu o odzbrojení, která má být jednou z pod­ mínek prodloužení lhůty. Úplným výsměchem úsilí o zastavení Pokusů je pak výhrada, že m ají být povoleny výbuchy pro tzv. mírové účely, protože nelze oddělit výbuchy pro mírové a jiné účely. Každý výbuch má ověřit vlastnosti použité výbušniny, a tím samozřejmě slouží i k ověření je jí použitelnosti pro válku. Přitom jed noročn í lhůta byla zvolena zcela záměrně jako lhůta, která je nezbytná jed n ak k ověření a zhodnocení výsledků před chozí série a jed n ak k přípravě výzkumného programu série další. Nejde tedy o žádný ústup ze strany USA, protože další série pokusů, pokud by m ěla doplňovat výzkumné posláni, by A stejně nem ohly provést dříve než za rok. toho všeho vyplývá, že am erické prohlášení nebylo učiněno t0- at>y přispělo k řešen í otázky zastavení pokusů. Jeho pra

105

vým cílem bylo oklamat veřejné mínění, dostat se do výhodnější situace ve výzkumu atomových zbraní proti S SSR a ponechat si volné ruce k obnovení pokusů v kterékoli době. Stanovisko SSSR To ovšem donutilo vládu S S S R , aby za­ ujala k otázce pokusných výbuchů takové stanovisko, jež by od­ povídalo situaci, kterou vyvolala politika im perialistických moc­ ností. Pro zajištění bezpečnosti SSSR byla sovětská vláda nucena obnovit pokusné výbuchy nukleárních zbraní. V prohlášení TASS z 2. 10. 1958 k této otázce se však znovu zdůrazňovalo, že SSSR bude nadále usilovat o okamžité, všeobecné a trvalé zastavení pokusů. Pokud se týče kontroly, sovětská vláda již v srpnu pro­ hlásila, že plně přijímá závěry konference expertů v Ženevě. Přerušení pokusů na dobu jednoho roku však S SSR odm ítl, proto­ že toto opatření nemá nic společného s jejich zastavením a mohlo by vést jen ke klamání národů a vyvolávání falešn ých iluzí. Konference SSSR, U S A v dalším jednání mezi SSS R , USA a a Velké Británie o zaVelkou Británií během srpna, září a říjstavení pokusů n a 1 9 5 8 b y l o dosaženo dohody o uspo­ řádání další konference v Ženevě, která by projednala otázku zastavení nukleárních pokusů a vytvoření kontrolního systému v souhlase s doporučením konference expertů. Konference, zahájená 31. 10. 1958, narazila na podobné nesná­ ze jako celé dosavadní jednání o této otázce. Im perialistické mocnosti se znovu pokusily omezit problematiku jen na otázku kontroly, izolovanou od dohody o zastavení pokusů. Teprve po pěti týdnech neplodných procedurálních jednání začala konfe­ rence jednat věcně. Podkladem práce konference na vypraco­ vání mezinárodní dohody o zastavení pokusů se stal sovětský návrh z 28. 11. o trvalém zastavení pokusných výbuchů a sou­ časném vytvoření kontrolního systému podle doporučení konfe­ rence expertů. Do 19. 12., kdy bylo jednání konference přerušeno (s tím, že bude obnoveno 5. 1. 1959), bylo dosaženo dohody o prvních čty­ řech článcích připravované dohody. Obsahovaly ustanovení o za­ stavení pokusných výbuchů, o vytvoření kontrolního systému organizace a složení kontrolních orgánů. lTt* rp»!ůce P°sJ anců v odpovědi na in terp elaci poslanců T "° ^ Nejvyššího sovětu SSSR 25. 12. však sovětský ministr zahraničí poukázal na to, že dosavadní průběh jednání dal najevo, že západní mocnosti se nevzdaly svého úsilí zmařit dosažení dohody o této otázce. Svědčí o tom i to, že exis­ tuji závažné sporné otázky, které dosud nebyly vyřešeny proto, že západní mocnosti nadále setrvávaly na svých nepřijatelných

106

návrzích. Jde zejm én a o dobu platnosti dohody, způsob hlasování

v kontrolních o rgán ech , způsob jmenování administrátora (ve­ doucího výkonného úředníka) kontrolní organizace, vytvoření a funkce pohyblivých kon troln ích orgánů. Protože západní moc­ nosti nadále trv a jí na povolení pokusných výbuchů pro tzv. »mírové účely« ja k o na podm ínce svého přístupu ke smlouvě, učinila sovětská vláda ústupek a vyslovila v této interpelaci svůj sou­ hlas s tím, aby byl povolen omezený, přesně stanovený počet výbuchů za předpokladu, že počet výbuchů povolených SSSR se bude rovnat počtu výbuchů povolených USA a Velké Británii do­ hromady.

j e d n a n í

o

o d v r a c e n i

n e n a d á l é h o

ú t o k u

Druhou významnou otázkou, která byla předmětem jed n án í na zvláštní konferenci, bylo odvrácení ne­ nadálého útoku. Návrhy na řešení této otázky předložil v prů­ běhu jednání o k o n feren ci na nejvyšší úrovni N. S. Chruščov. Sovětská vláda při tom vycházela ze skutečnosti, že v současné situaci, kdy západní m ocnosti odm ítají přistoupit na dohodu, která by řešila odzbrojení v celém rozsahu, bylo by významným krokem ke zlep šen í m ezinárodních vztahů a ke zvýšení důvěry mezi státy, uzavření dohody o dílčích odzbrojovacích opatřeních a o vytvoření vhodné kontroly tam, kde dochází k největšímu soustředění sil proti sobě sto jících seskupení, a kde je proto největší nebezpečí konfliktu. Návrhy SSSR

Stanovisko západních U západních mocností se však tyto sove!moci větské návrhy znovu setkaly s neochotou Přistoupit na dohodu politického charakteru. V souhlase s tím se tyto mocnosti znovu snažily omezit jednání, které již vzhledem k předmětu, jeh ož se týká, má vysoce politický charakter, na jednání technického charakteru, jež by nebylo v přímé souvis l°sti s dosažením p o litick é dohody.

Později se sblížila stanoviska obou expertů Stran v tom, že je nutno se problémem Zvrácení nenadálého útoku zabývat, avšak nadále zůstaly ne­ shody v tom, jak ý m i prostředky a metodami toho má být paženo. Obě strany se dohodly o uspořádání konference exp , teří by se touto otázkou zabývali, avšak nedohodly se o p k řesn ém vymezení úkolů k on feren ce, o tom, jaké je její poslání. Z atím cosovětská vláda v nótě N. S. Chruščova Eisenhowerovi z 2 7. 1958 navrhovala, aby se » . . . v nejbližší době setkali představitelé, mezi J*dnání o konferenci

107

n im i p ře d s ta v ite lé v o je n s k ý c h o rg á n ů . . . n a p ř ík la d n a úrovni e x p e r t ů . . . aby v y p ra c o v a li běh em u r č ité , p ře d e m v y m e z e n é lhůty d o p o ru č e n í k o p a tře n ím p ro ti m o ž n o sti n e n a d á lé h o ú t o k u . . k te r á by b y la p ro je d n á n a n a k o n fe r e n c i š é fů v lá d « , U S A ve své o d p o v ěd i z 31. 7. 1958 p ro h la šo v a ly , že e x p e r ti by s e so u střed ili n a zp ů soby a o b je k ty k o n tro ly , p řič e m ž je d n á n í o p o u ž ite ln o sti u r č itý c h k o n tro ln íc h m etod v je d n o tliv ý c h o b la s t e c h by sloužilo je n k ilu stra tiv n ím ú čelů m . Z té to fo r m u la c e ú k o lů k o n fe re n c e e x p e rtů vyplývá, že p o d o bn ě ja k o p ři c e lk o v é m je d n á n í o od­ z b ro je n í, i v o tá z ce o d v rá c e n í n eb o z m e n š e n í n e b e z p e č í n en a­ d á lé h o ú toku o m ez u jí z á p a d n í m o c n o s ti c e lý p r o b lé m je n na' k o n tro lu a o d m íta jí je d n a t o p o d s ta tě p ro b lé m u , o p ro s tře d c íc h , ja k z a b rá n it n e n a d á lé m u ú to k u , v č e tn ě n ě k t e r ý c h o p atřen í v o b la s ti o d z b ro jen í. Za té to S itu a c e s e 10. 1 1 . 1 9 5 8 sešla v Ž en ev ě k o n fe r e n c e o o d v r á c e n í nenaútoku d á lé h o ú to k u z a ú č a s ti e x p e r tů SSSR , Č SR, P o lsk a , R u m u n sk a, A lb á n ie , U SA , V e lk é B r it á n ie , F ra n cie, K an ad y a Itá lie . P rů b ěh je d n á n í p o tv rd il o d p o r im p e r ia lis tic k ý c h m o c n o stí p ro ti s k u te č n é m u p r o je d n á n í a v y ř e š e n í o tá z k y n en a­ d á léh o ú toku . J e jic h z á s tu p c i z á s a d n ě o d m íta li je d n a t o všech o tá z k á c h , k te r é n e p o v a ž o v a li z a te c h n ic k é , p ř ič e m ž do té to ka­ te g o rie z a řa z o v a li pou ze n ě k te r é o tá z k y t ý k a jíc í s e k on tro ly . P ro to ta k é se n á v rh y , k te r é n a k o n fe r e n c i p ř e d lo ž ili, om ezo v aly je n n a v y p ra c o v á n í se z n a m ů z b ra n i, s je ji c h ž p o m o c í m ů že být p ro v ed en n e n a d á lý ú tok , a n a p r o p ra c o v á n í m e to d , ja k prová­ d ět k o n tro lu tě c h to z b ra n í. T a to » k o n tr o la « v š a k n e m á s od vrá­ ce n ím n e n a d á lé h o ú tok u n ic s p o le č n é h o . J e jím s m y s le m je v p o d sta tě sh ro m a ž ď o v á n í ú d ajů o v ý z b ro ji a rm á d je d n o tliv ý c h s tá tů a o je jím ro z m ís tě n í — ted y sh ro m a ž ď o v á n í ú d a jů , kterým s e z a b ý v a jí šp io n á ž n í slu žb y , a ro v n á se ve s k u te č n o s ti šp io n áži. O k o n tro le v o tá z c e o d z b ro je n í a o d v rá c e n í n e n a d á lé h o útoku je m ožn o m lu v it je n v so u v is lo s ti s d ohod ou o u s k u te č n ě n í p ří­ s lu š n ý c h o p a tře n í.

K o n fe re n c e e x p e rtů o o d v r á c e n í n e n a d á lé h o

V s o u h la se s tím t a k é d e le g a c e státu s o c ia lis tic k é h o tá b o r a p ř e d lo ž ily 28. 111 9 5 8 n á v rh k o n k r é tn íc h o p a tře n í k o d v rá c e n í n e b o a le s p o ň ke z m e n š e n í n e b e z p e č í n e n a d á lé h o ú to k u , k te r é o b s a h o v a ly je d n a k u r č itá k o n tro ln í o p a tře n í (v y tv o ře n í k o n tr o ln íc h s ta n o v iš ť n a dů­ le ž itý c h d o p ra v n íc h u zlech , le te c k é s n ím k o v á n í u r č it ý c h o b l a s t í ) , je ji c h ž p ln ě n í by se u sk u te č n ilo s o u č a s n ě s n ě k te r ý m i o p a tře ­ n ím i v o b la s ti o d z b ro je n í (s n íž e n í sta v u c iz íc h o z b r o j e n ý c h sil n a ú zem í s tá tů , k te r é by p a třily do k o n tr o ln í z ó n y , z á v a z e k států,

N á v r h y s o c ia lis t ic k ý c h s t á t u z 28. 11. 1958

108

jež mají nu k leárn í a raketové zbraně že v žádné z obou č á s tí N ěm ecka).

j

e nebudou umisťovat

Další jed nán í k o n feren ce však nevedlo vzhledem ke stanovisku západních m ocností, odm ítajících j akékoli věcné projednáni otázek souvisících s odvrácením nebezpečí nenadálé h o k žádným kon krétním výsledkům. nenadálého útoku, Dne 18 12 byla p ráce konference přerušena, přičemž dele­ gace západních m ocnosti znemožnily 1 dosažení dohody o opět ném zahájení je jí činn osti, ja k to navrhovaly delegace socia listických států.

109

KAPITOLA

NĚMECKÁ

VIII

OTÁZKA

Německá otázka je již po radu let důležitým problém em součas­ ného světového vývoje. Je tomu tak především proto, že na tom, jak é je Německo, do značné míry závisí mír v Evropě. C harakteristickým rysem situ ace v N ěm ecku je to, že n a n ěm ec­ ké půdě nyní existu jí dva státy, každý s jin ý m sp o le č e n sk ý m , zřízením.

V Německé demokratické republice buduje lid socialism us, a tím stále mohutnější základnu boje za jednotné dem okratické a míru­ milovné Německo. Proto je NDR oporou míru v Německu a v Evropě. V Německé spolkové republice vládne opět m onopolní kapita­ lismus, im perialistické, útočné síly. Proto je NSR hrozbou míru a evropské bezpečnosti. V posledních letech se tato hrozba stále stupňuje. Západní Ně­ mecko dostává nejm odernější zbraně. Vláda NSR provádí protimírovou politiku. Vývoj v NSR v mnohém připomíná hitlerovské Německo. Německá otázka patří k hlavním mezinárodním problémům. Značně ovlivňuje vztahy zejm éna mezi socialistickým a im peria­ listickým táborem. Má své významné místo v boji za mír. Zajištění míru se v současné době stalo hlavním obsahem ně­ mecké otázky.

VÝVOJ

v

NSR

—

VÁŽNÉ

OHROŽENI

M Í RU

Nebezpečný vývoj v západním Německu pokračoval i v roce 1958. Je charakterizován nejen panstvím starých im perialistických sil a jejich agresívní politikou, sílící koncentrací hospodářské a politické moci, ale i stále rostoucím vlivem otevřených m ilitaristů a fašistů ve veřejném a politickém životě země. F“íizace Jak vyplynulo z odhalení v ro ce 1958, “ činěných především ze strany NDR, jsou například všechna roz­ hodující místa v budované západoněmecké armádě obsazena důstojníky a generály Hitlerova wehrmachtu. Všech více než sto gene­ rálů spolkové armády zastávalo významné funkce v hitlerovské

110

a r m á d ě . Také ju stičn í aparát Spolkové republiky je v převážné míře v rukou bývalých aktivních přívrženců nacistického režimu. Dvě třetiny všech soudců a prokurátorů byly členy Hitlerovy stra­ ny, stovky z n ich se provinily válečným i zločiny. V bonnské za­ hraniční službě je dokonce více než 80 % zaměstnanců, kteří pracovali v Ribbentropově ministerstvu zahraničních věcí. Typickým příkladem růstu vlivu fašistických činitelů ve veřej­ ném životě NSR v roce 1958 byl případ bývalého generála SS Reinefartha, znám ého jako kata varšavského povstání. Reinefarth, nyní starosta na ostrově Sylt, byl v roce 1958 zvolen do zemského parlamentu ve Šlesvicku-Holštýnsku. Avšak nejen to. Vývoj v NSR byl v roce 1958 charakterizován zesíleným odbouráváním dosud ještě existu jících základních dem okratických práv, m ilitarizací trestního práva, a především potlačováním a pronásledováním všech občanů, sdružení a organizací, které aktivně bojují proti opětnému vyzbrojení západního Německa, za sblížení a dorozumě­ ní obou něm eckých států a za mírové soužití všech národů. V roce 1958 trval zákaz Komunistické strany Německa, vydaný roku 1956. Nezůstalo však jen při zákazu komunistické strany, Svazu svobodné něm ecké mládeže a některých dalších pokroko­ vých organizací. Na celém území NSR byly zakázány další organi­ zace, jak o např. Z entralrat zum Schutz dem okratischer Rechte, Arbeitsgem einschaft dem okratischer Juristen a pokroková přesídlenecká organizace W estdeutscher Fluchtlingskongress. Naproti tomu byl v červenci 1958 zrušen zákon o rozpuštění a zákazu NSDAP a bývalým nacistům jsou ve stále hojnější míře vypláceny vysoké částky ja k o odškodnění, renty a penze. O tom, že vývoj v NSR sm ěřuje k vytvoření autoritativního reži­ mu, svědčí i další opatření bonnské vlády. V srpnu 1958 došlo k ustavení tzv. Úřadu pro psychologickou obranu, který má za úkol koordinovat činnost proti pokrokovým silám v zemi a propa­ gandu proti zemím socialistického tábora. V listopadu 1958 ozná­ mil m inistr vnitra S ch röder, že se chystá vyhlášení práva o výji­ mečném stavu, které pod označením »zákonodárství o nouzovém stavu« má bonnské vládě kdykoliv umožnit, aby na území NSR vyhlásila výjim ečný stav, podřídila veškerý veřejný život vojenské diktatuře a tak p otlačila každé hnutí proti válečné politice. Stále více se upevňují pozice jedné strany, vládnoucí Adenauerovy Křesťanskodem okratické unie, v níž rozhoduje reakční klerofašistické křídlo. Vliv m enších stran silně poklesl. Agresívní za h ra n ičn í V souvislosti s tímto vývojem vystupuje politika do popředí agresívní program zapadone meckých vládnoucích kruhů, který, jak se stále názorněji ukazuje,

111

směřuje k obnovení »velkoněmecké říše«. Agresivita něm eckého imperialismu je zaměřena nejen na Východ, ale i na Západ. Záro­ veň německý imperialismus již po řadu let proniká do hospodářsky málo vyvinutých zemí, využívaje přitom svých značných hospodář­ ských možností. Tzv. integrace západní Evropy má obnovenému něm eckém u im­ perialismu nejen zajistit nadvládu v západní Evropě a přímou účast na vykořisťování kolonií západoevropských zemí, ale má především pomoci vytvořit zázemí a zajistit spojence pro uskuteč­ nění hlavního cíle německých im perialistů — agresi proti NDR a ostatním státům socialistického tábora. Proto západoněmecká vláda učinila hlavním obsahem své po­ litické propagandy na jedné straně myšlenku evropského sjedno­ cení, na druhé straně revanšistické štvaní a šovinismus. Antikomunismus pozvedly bonnské vládnoucí kruhy na státn í politiku. Kromě Sovětského svazu nemá vláda NSR diplom atické styky se žádnou socialistickou zemí. Vláda NSR je jedinou vládou v Evropě, která otevřeně vyhlašuje teritoriální požadavky, revizi hranic. Zvláštní místo v souvislosti s tím zaují­ mají organizace přesídlenců, především tzv. k rajan sk é spolky. Ty­ to instituce jako každoročně i v roce 1958 zorganizovaly tisíce různých revanšistických podniků. Přitom je velmi závažné a pří­ značné, že všechny tyto podniky, kde se otevřeně vyhlašují zá­ měry »nově uspořádat Evropu« ve smyslu něm eckého im peria­ lismu, konají se za významné účasti členů bonnské vlády. Revanšismus

Rok 1958 jasně potvrdil, že revanšismus není záležitostí pouze přesídleneckých organizací, nýbrž oficiální součástí bonnské vládní politiky. V srpnu 1958 přijal m inistr zahraničních věcí von Brentano znovu čelné představitele přesídleneckých spolků, mezi nimi i Wenzela Jaksche, k podrobnému rozhovoru o otázkách »východní politiky«. Spojení mezi přesídleneckým i revanšistickým i organizacemi a bonnskými oficiálním i místy bylo prohloubeno sloučením dvou největších přesídleneckých organizací, Svazu pře­ sídlených Němců (BvD) a Svazu Krajanských spolků (V dL), k ně­ muž došlo v prosinci 1958. Revanšistické štvaní proti socialistickým zemím vyvrcholilo v prohlášení bonnského m inistra války Strausse, že bundeswehr má jediný plán, a to »plán rudý« — plán ozbrojeného útoku proti socialistickým zemím. K tomu, aby mohly bonnské vládnoucí kruhy uskutečňovat své útočné plány, potřebují získat nejen další politickou a hospodář­ skou moc, ale především potřebnou vojenskou sílu. Proto se dnes

112

západoněmecký imperialismus soustřeďuje na vybudování vlastní silné arm ády a rozšíření svých m ocenských pozic v celém sesku­ pení NATO. Úsilí bonnských vládnoucích kruhů je zaměřeno na vybudování co n ejsiln ější armády vyzbrojené nejm o­ dernějším i zbraněmi, včetně zbraní atomových. Výstavba bundeswehru rychle pokračovala. Koncem roku 1958 dosáhl bundeswehr počtu 175 000 mužů. Byla zřízena vojenská akademie (vysoká válečná škola) v Hamburku. V září 1958 pro­ vedla západoněm ecká armáda dosud největší manévry, jichž se zúčastnilo zhruba 80 000 vojáků a 15 000 vozidel. Manévry, které se konaly prakticky na celém území NSR, měly dokázat, že úspěš­ ně skon čila první etapa budování bundeswehru. Velkou pozornost vzbudilo prohlášení generálního inspektora bundeswehru, býva­ lého hitlerovského generála Heusingera, učiněné na závěr ma­ névrů, podle něhož jsou úkoly bundeswehru totožné s úkoly hitle­ rovského wehrm achtu.

Výstavbo a rm á d y

V roce 1958 byla zahájena druhá etapa výstavby bundeswehru. Předpokládá se, že výstavba pozemní armády bude skončena do jara 1961. V té době má být vybudováno 12 divizí o 200 000 mužů. Letectvo a nám ořnictvo má být dobudováno do roku 1962/1963. Celý bundeswehr má mít na konci druhé etapy 350 000 mužů, má být kádrovou armádou, vyzbrojenou atomovými zbraněmi, dru­ hou n e jsiln ě jší armádou kapitalistického světa. Atomové vyzb ro jo ván í Atomové vyzbrojení je v současné době alfou a omegou bonnské politiky. Bonnský parlament vyslovil svůj souhlas s atomovým vyzbrojením v březnu 1958. Západoněmecké arm ádě byly z USA dodány první raketové zbraně, které je možno opatřit atomovou hlavicí. Bonnská vláda dále vědomě připravovala technickou základnu pro vlastní výrobu nejmodernějších zbraní, včetně zbraní atomových. V tomto úsilí jí značně napomáhá smlouva o Euratomu. Umožňuje NSR, aby dohnala před­ stih ve výzkumu jin ý ch západoevropských států. Avšak nejen to. NSR se dnes například podílí na činnosti balistického institutu ve francouzském St. Louis, kde pod vedením bývalého vedoucího balistického ústavu Akademie válečného letectva v Berlíně Schardina pracu je asi 100 vedoucích západoněmeckých raketových tech ­ niků. Zvláštní pozornosti zaslouží vytvoření zbrojního trojúhelní­ ku Bonn— P aříž— Řím, jakož i úsilí o vytvoření britsko-západoněmecké spolupráce ve zbrojní výrobě. Předpokladem atomového vyzbrojování západního Německa je trvající napětí v m ezinárodních vztazích. Proto bonnská politika v roce 1958 velm i aktivně vystupovala proti každému návrhu, který 113

by zmírnil napětí a tím znemožnil atomové vyzbrojení NSR, n apří­ klad proti návrhu na vytvoření bezatomového pásm a ve střední Evropě či návrhu na projednávání něm ecké mírové smlouvy. Rozpočet na zbrojení Horečné zbrojení NSR se ja sn ě obráží v jejím rozpočtu. V rozpočtovém roce 1958— 1959 dosáhl západoněm ecký rozpočet dosud největší výše od vzniku NSR. Rozpočet na m ilitarizaci činí přes 10 miliard m arek, tj. pres čtvrtinu celého státního rozpočtu. Přitom v této částce nejsou započítány vedlejší fondy a převody z minulého finančního roku, k te ré d ávají podle všeobecného odhadu bonnským m ilitaristům k dispozici další 5,5 miliardy marek na zbrojení. Podle prohlášení bonnského mi­ nistra financí Etzela dosáhnou náklady na atomové zbro jen í NSR do roku 1961 částky 52 miliard marek. Odpor proti Vyzbrojování NSR, zvláště atom ové, se vyzbrojování uskutečňuje proti vůli západoněm eckého obyvatelstva. V první polovině roku v souvislosti s rozhodováním o atomovém vyzbrojení vzniklo v NSR masové hnutí, ak ce »Boj proti atomové smrti«. Jeho hlavní silou byla dělnická třída. K akci, v jejím ž čele stála sociálně dem okratická strana a odbory, připo­ jili se mnozí veřejní a kulturní činitelé NSR. Akce »Boj proti atomové smrti« m ěla předpoklady stát se oprav­ du masovým hnutím, jež by bylo s to přimět bonnskou vládu k re-' vizi vyzbroj ovacích plánů. V mnoha velkých m ěstech se konaly mohutné protestní demonstrace, na nichž byly vytyčovány i poža­ davky mimoparlamentních akcí, včetně generální stávky. Frakce SPD předložila ve Spolkovém sněmu návrh na lidové hlasování o atomovém vyzbrojení. Senáty Brém a Hamburku p řijaly usne­ sení provést lidové hlasování. Hlasování samo bylo uskutečněno v některých m ěstech a obcích Hessenska. Protože akce měla značný ohlas v celé zemi a začala vážně ohro­ žovat plány na atomové vyzbrojení, vyvinuly bonnské vládnoucí kruhy velké úsilí, aby ji potlačily. Na návrh vlády bylo lidové hlasování o atomovém vyzbrojení vyhlášeno výrokem ústavního soudu v Karlsruhe za protiústavní. Bonnským vládnoucím kruhům značně pomohl postoj pravicových vůdců sociáln í dem okracie a odborů, kteří nehodlali vést důsledný boj proti atomovému vyzbro­ jení, podřídili se výroku soudu a ustoupili od všech ak cí. Tak v druhé polovině roku byl boj proti atomovému vyzbrojení NSR zcela ochromen. OTÁZKA

SJEDNOCENI

NĚMECKA

Rozdílný vývoj v poválečném Německu a vytvoření dvou svrcho­ vaných německých států, každého s jiným společenským zřízením,

114

přičemž NSR je zapojena do útočného seskupení NATO a NDR v důsledku toho do obranné organizace Varšavské smlouvy, způso­ bily, že otázka sjednocení Německa je spjata s řešením dalších problémů, tý k a jících se celkového vývoje v Německu. Především je nanejvýš důležité, jak é Německo by sjednocením vzniklo. V zá­ jmu míru a evropské bezpečnosti je nutné sjednotit Německo na mírové a dem okratické základně. Z tohoto hlediska je třeba po­ suzovat i navrhované cesty ke sjednocení Německa. Dnes je jed inou cestou k jednotě Německa postupné sbližování obou něm eckých států. Sjednocení Německa je věcí Němců samých. To plně potvrdil i vývoj roku 1958. Vedena trvalou snahou o vytvoření jed ­ notného, mírumilovného, demokratického Německa, uveřejnila vláda NDR již v roce 1957 programové prohlášení »Cesta němec­ kého národa k zajištěn í míru a opětnému sjednocení Německa«, ve kterém navrhla vytvořit německou konfederaci, tj. svazek států mezi NDR a NSR na základě mezinárodní právní smlouvy.

iniciativa vlád y N D R

Konfederace Podle návrhu NDR by konfederace zpo­ čátku nevytvořila samostatnou státní moc, jež by stála nad oběma státy. Svrchovanost obou něm eckých států by tedy zůstala v pod­ statě nedotčena. Konfederace by vytvořila celoněm ecká grémia, především n ejvyšší orgán, Celoněmeckou radu. Celoněmecká rada, vytvořená ze zástupců parlamentů obou německých států, nebo z členů parlam enty volených, by měla poradní charakter, mohla by se usnášet a doporučovat taková opatření, jež by sloužila k po­ stupnému sbližování obou německých států. Začátkem německé konfederace by byla dohoda mezi NDR a NSR o určitých otázkách.

První tajem n ík ÚV SED a první náměstek předsedy vlády NDR W. Ulbricht vysvětlil a zpřesnil návrh na vytvoření konfederace v rozhovoru se zástupcem západoněmeckého listu S üddeutsche Zeitung (13. 2. 1958). Jako nutný předpoklad pro vytvoření konfe­ derace označil W. Ulbricht tyto kroky: zmírnit napětí v Německu; zříci se umisťování atomových zbraní a raket v západním Ně­ mecku; zastavit v západním Německu válečnou propagandu, ob­ novit dem okratické poměry v západním Německu. Aby byla zajiš­ těna rovnoprávnost obou stran, byla by Celoněmecká rada sesta­ vena v poměru 50:50. Zástupci do Celoněmecké rady by mohli být voleni na základě volebních zákonů platných v obou státech. K otázce celoněm eckých voleb W. Ulbricht prohlásil, že nyní ještě nelze stanovit term ín pro jejich uspořádání, neboť spojení obou německých států v jednotné dem okratické Německo není jedno­ rázový akt, a le celý proces, který bude trvat delší období.

115

V. sjezd SED v červenci 1958 potvrdil návrhy na konfederaci jako jedinou reálnou cestu k obnovení jednoty Německa. Odpor N SR Proti návrhu NDR nepostavili předsta­ vitelé západoněmeckých vládnoucích kruhů konstruktivní proti­ návrh. Odmítají mírové sjednocení Německa dohodou zástupců obou německých států. Celá je jic h politika je otevřeně zam ě­ řena na pohlcení NDR, rozšíření panství něm eckého im perialismu na celém území Německa. Aby zamaskovali svou neochotu jednat o mírovém sjednocení Německa s představiteli NDR, tvrdí, že sjednocení Německa není záležitostí Němců, nýbrž okupačních mocností, a že sjednocení je možno dosáhnout pouze cestou tzv. svobodných voleb. Toto stanovisko, podporované západním i moc­ nostmi, prakticky znemožňuje dosažení dohody o sjed n ocení, po­ máhá klamat německou i světovou veřejnost a blokovat opatření, jež by mohla vést ke zmírnění mezinárodního napětí a přinést po­ krok v řešení německé otázky. Pro rok 1958 bylo charakteristické, že reálné stanovisko NDR, podporované celým socialistickým táborem v čele s S SS R , získá­ valo stále větší ohlas jak na mezinárodním fóru, tak i v NSR, za­ tímco nerealistická koncepce NSR, včetně teorie o NSR jak o o je ­ diném německém státu, dostávala se přes veškeré úsilí vládnou­ cích kruhů NSR i západních mocností do stále větší izolace. Schäfferova aféra Velmi jasně se to projevilo n ejen v růz­ ných prohlášeních významných politiků a publicistů k ap italistic­ kého světa, ale obzvlášť přímo v NSR. Stalo se tak zejm éna v sou­ vislosti s tzv. Schäfferovou aférou. V druhé polovině roku vyšlo totiž najevo, že ministr Adenauerovy vlády a jeden z vedoucích činitelů jeho strany již v roce 1956 jednal ve východním Berlíně s představiteli NDR o konfederaci. To dokazuje, ja k dalece se v bonnských vládnoucích kruzích oficiální koncepce NSR v otázce sjednocení považuje za iluzorní. Ještě více to platí o o statn ích buržoazních stranách, zejména o Svobodné dem okratické stran ě. Po­ kud jde o sociální demokracii, také je jí vedení bylo nuceno ve zvý­ šené míře, především pod tlakem názorů členstva, hovořit o formě dohody s NDR. Vývoj v roce 1958 však vcelku potvrdil, že otázka sjednocení Německa se vinou politiky bonnské vlády a vlád západních moc­ ností je stále ve slepé uličce, že pokrok na cestě k řešení německé otázky je třeba hledat na jiných úsecích, především v otázce německé mírové smlouvy a evropské bezpečnosti.

116

OTÁZKA JAKO

PROBLÉM

NĚMECKA

MEZINÁRODNÍCH

VZTAHŮ

Otázka N ěm ecka patří k nejzávažnějším problémům ve vztazích mezi socialistickým a im perialistickým táborem a v mezinárod­ ních vztazích vůbec. Vzhledem k složitosti něm ecké otázky a vzhledem k nebezpeč­ nému vývoji v NSR snaží se socialistické země využít všech reál­ ných m ožností v současné mezinárodní situaci a pokročit v řešení něm ecké otázky, zmírnit nebezpečí, vyvěrající z atomové m ili­ tarizace NSR. Mimořádný význam pro řešení německé otázky by mělo uzavření mírové smlouvy s Německem. Úsilí socialistick ý ch zemí je o to opodstatněnější, že západní mocnosti i vládnoucí kruhy NSR se snaží využívat existující situa­ ce, protikladných stanovisek v německé otázce, k tomu, aby urych­ lily m ilitarizaci NSR, případně svým postojem v německé otázce blokovaly m ožnosti zmírnit mezinárodní napětí, dosáhnout pokro­ ku v jin ý ch důležitých mezinárodních otázkách, např. v otázkách evropské bezpečnosti a odzbrojení. N ěm ecká otázka byla proto v roce 1958 často předmětem výmě­ ny názorů mezi vládami velmocí, případně mezi vládami obou něm eckých států a velmocí. N ěm ecká o tá z k a Byl0 tomu tak především při přípravě a konference nové konference na nejvyšší úrovni. Do na nejvyšší úrovni svého návrhu programu této konference, formulovaného v memorandu z 8. 1. 1958, zahrnula sovětská vláda několik bodů, které se něm ecké problematiky přímo dotýkaly. Byly to: návrh na vytvoření bezatomového pásma ve střední Evro­ pě, návrh na uzavření dohody o neútočení mezi členskými státy NATO a Varšavské smlouvy a návrh na snížení stavu cizích vojsk na území N ěm ecka. Západní m ocnosti však sovětské návrhy jako celek odmítly s tím, že nehod lají projednávat otázky odzbrojení a bezpečnosti bez současného projednávání něm ecké otázky, jmenovitě otázky německého sjednocení. Vláda SSSR ve svém memorandu z 28. 2. 1958 odm ítla projednávat otázku sjednocení s odůvodněním, že tato otázka spadá výlučně do pravomoci obou německých států. Současně však vyjádřila ochotu projednat otázku uzavření mírové smlouvy s Německem. Ve svém návrhu vláda SSSR vycházela z toho, že uzavření- něm ecké mírové smlouvy by skoncovalo s ne­ bezpečným vývojem v západním Německu a pomohlo jednání obou německých států o sjednocení Německa. V dokumentu z 5. 5. 1958 Pak sovětská vláda své stanovisko k německé otázce dále zpřes­

117

nila zdůraznila význam jednání o německé mírové smlouvě tím, že tuto otázku v návrhu programu konference na n ejv y šší úrovni posunula značně do popředí. Mezitím došlo k výměně názorů mezi vládou S S S R a vládou NSR, která se všemožně snažila prosazovat otázku sjednocení Německa na pořad konference, a tím pomáhat západním mocnos­ tem mařit přípravu celé konference. Vláda S SS R v aide-mémoire předaném 19. 3. 1958 bonnské vládě — takovéto pokusy ostře odsoudila. K dohodě o zařazení německé otázky na program konference na nejvyšší úrovni v roce 1958 nedošlo. Návrh NDR na zahájeni Druh0u Příležitostí, při níž s i mocnosti jednáni o mírové vyměnily názory na něm eckou otázku, smlouvě s Německem byly návrhy vlády NDR a vlády NSR na vytvoření čtyřmocenského grémia k projednávání n ěm ecké otáz­ ky. I zde se však projevily zásadní rozdíly ve stanoviscích ja k obou německých vlád, tak i vlád západních m ocností a SSS R . Vláda NDR vycházejíc ze zásadního stanoviska, že uzavření mírové smlouvy je předpokladem sjednocení N ěm ecka, navrhla 5. 9.1958 vytvořit jednak komisi čtyř mocností (S S S R , USA, Velké Británie a Francie), jednak komisi složenou ze zástupců obou ně­ meckých států s tím, že obě komise m ají vypracovat návrhy zá­ kladu německé mírové smlouvy, jež by byly pak sp olečn ě projed­ nány zástupci čtyř mocností a obou něm eckých států. Vláda NSR naproti tomu 9. 9. předložila, návrh na zřízení čtyř­ mocenského grémia, jež by se zabývalo otázkou, k terá nespadá pod pravomoc mocností, totiž německým sjednocením . Odpovědi mocností na tyto návrhy se shodovaly v jed nom : vy­ jadřovaly souhlas a ochotu účastnit se činnosti čtyřm ocenského orgánu. Přitom se však zásadně rozcházely v názoru, co má být předmětem jednání tohoto orgánu. SSSR plně podporoval návrh NDR, západní mocnosti návrh NSR. Protože politika bonnské vlády v něm ecké otázce n arážela na značný nesouhlas jak v Německu, tak i na m ezinárodním fóru, byla bonnská vláda nucena učinit manévr a ve své nótě předané SSSR 17. 11. připustit m ožnost jednání o něm ecké otázce v plné šíři, včetně německé mírové smlouvy za účasti n ěm eckých zástup-

nat

”

s,anovlsk“- že ° sjednoceni mají |ed-

° téZl!a V‘nou post° i e NSR a západních mocnosti zastala i nadále ve slepé uličce.

118

Proto SSSR v listopadu 1958 vyvinul novou iniciativu v německé otázce, tentokrát Berlína v otázce západního Berlína. Západní B erlín představuje pozůstatek okupačního režimu v Ně­ mecku. Přestože oba něm ecké státy jsou od roku 1955 svrchované, je západní Berlín dosud okupován vojsky západních mocností, které využívajíce privilegií vyplývajících ze čtyřmocenských do­ hod o Německu a postavení západního Berlína uvnitř území NDR, vybudovaly ze západního Berlína jakousi předsunutou pozici NATO, středisko diverzantské a špionážní činnosti nejen proti NDR, nýbrž proti celému socialistickém u táboru. V souvislosti s atomovou m ilitarizací NSR se odstranění tohoto nebezpečného ohniska stalo velmi aktuální. V notách odevzdaných 27. 11. 1958 vládám západních mocností a obou něm eckých států navrhla sovětská vláda řešit situaci v zá­ padním Berlín ě. Sovětská vláda především prohlásila, že považuje za neplatné u rčité spojenecké dohody o Německu, o něž se opírá okupace západního Berlína vojsky západních m ocností,*) a že během šesti m ěsíců zahájí s vládou NDR jednání o postoupení funkcí, které sovětské orgány přechodně vykonávaly podle spo­ jeneckých dohod o Německu a také podle dohody mezi vládami SSSR a NDR z 20. 9. 1955, orgánům NDR. V odůvodnění tohoto kroku sovětská vláda v podstatě uvedla 1. že platnost dohod o Německu byla zamýšlena na první léta po okupaci Něm ecka, že čtyřstranný statut Berlína vznikl svého času proto, že Berlín byl jako hlavní město Německa určen za sídlo nejvyššího spojeneckého orgánu v Německu, Spojenecké kontrolní rady; 2. že sovětská vláda svým prohlášením pouze konstatuje fak tic­ ký stav věcí, který vznikl tím, že tři západní mocnosti se již dávno zřekly jád ra dohod a smluv, uzavřených za války proti hitlerovskému Německu, a po jeho porážce, že sovětská vláda pouze vyvozuje závěry, jež pro SSSR nevyhnutelně vyplývají z to­ hoto fak tickéh o stavu; 3. že sovětská vláda se již nemůže považovat za vázanou onou částí sp ojeneckých dohod o Německu, která nabyla nerovnoprávné podoby a jíž se používá k zachování okupačního režimu v západ­ ním Berlíně a k vměšování do vnitřních záležitostí NDR. Návrh SSSR na řešen í otázky západ ního

*) V s o v ě ts k é n ó tě b y ly v ý slo v n ě u v ed en y : »P ro to k o l o dohodě m ezi vlád am i SSSR , U SA a S p o je n é h o k rá lo v s tv í o o k u p a čn ích p á s m e c h v N ěm eck u a o s p r á ­ vě V e lk é h o B e r lí n a « z 12. 9. 1944 a s ní sp o je n é d oplňkové dohody, m ezinim idohoda o k o n tr o ln ím m e ch a n ism u v N ěm ecku, uzav řen á m ezi vlád am i čtyř mo c n o s tí 1 . 5. 1 945.

119

Současně sovětská vláda navrhla, aby západní B erlín byl změ­ něn v samostatnou politickou jednotku — dem ilitarizované svo­ bodné město, jehož statut by byl zaručen ja k čtyřm i velmocemi, tak i oběma německými státy, případně OSN. Svobodné město západní Berlín by mohlo m ít svou vlastní vládu a samo spravovat své hospodářství, adm inistrativu a jin é zále­ žitosti. Berlín by se zároveň mohl stát m ístem i střediskem styků a spolupráce mezi oběma částm i Německa. Sovětský návrh vzbudil na Západě velký ohlas. Po horečné diplomatické a politické činnosti podařilo se západním mocnos­ tem a NSR zformulovat společné stanovisko — odmítnout so­ větský postup a návrh. Přitom velmi aktivní úlohu seh rála bonnská vláda v čele s Adenauerem. Stanovisko západních m ocností bylo form ulováno ve společném prohlášení ministrů zahraničních věcí USA, V elké B ritán ie a Fran­ cie ze 14. 12. 1958 a ve zvláštním prohlášení Rady NATO z 16. 12., ve kterých zároveň západní m ocnosti vyjádřily své rozhodnutí pokračovat v okupaci západního Berlína. Toto stanovisko pak bylo základem obsahu odpovědí západních m ocností n a sovětskou nótu z 27. 11., jež byly vládě S SSR odevzdány 31. 12. Nóty západních velmocí nevnesly jasn o ani do berlínské, ani do něm ecké otázky a nepřispěly k pokroku na cestě k je jic h ře­ šení. Odmítnutím sovětských návrhů dokázaly západní mocnosti, že m ají zájem udržovat i nadále západní Berlín ja k o nebezpečné ohnisko napětí v Německu a v celé Evropě, a že h od lají v německé otázce pokračovat ve své nereáln é a nebezpečné politice. Vývoj v roce 1958 však jasn ě ukázal, že něm ecká otázka je jed­ ním z nejdůležitějších m ezinárodních problémů, vyžadujícím na­ léhavě určitého řešení. Zároveň se znovu potvrdilo, že podstatný pokrok v řešení něm ecké otázky úzce souvisí s celkovým vývojem v mezinárodních vztazích.

120

KAPITOLA

MEZINÁRODNÍ

IX

DĚLNICKÉ

HNUTI

Mezinárodní d ělnické hnutí se v roce 1958 vyvíjelo v jed notli­ vých částech světa za značně rozdílných podmínek. Jiné podmín­ ky mělo d ěln ické hnutí v zemích socialistického tábora, kde je dělnická třída vládnoucí složkou společnosti, a za zcela odlišných podmínek bojovalo dělnické hnutí v kapitalistických státech. V zemích socialistického tábora, kde Úkoly dělnického dělnická třída buduje pod vedením komu­ hnutí v so cialistick ých zemích nistických stran lepší budoucnost všech pracujících, m ělo před sebou dělnické hnutí jako hlavní úkol budování socialism u. Boj za zvyšování životní úrovně cestou roz­ voje prům yslové a zem ědělské výroby je nemalý úkol, který s sebou p řinášel složité problémy, ať již šlo o organizaci a řízení průmyslu, nebo problémy zemědělské velkovýroby, spojené s ko­ lektivizací na venkově, nebo o zásadní problémy řízení lidově de­ mokratického státu a rozšiřování pravomoci volených lidových orgánů. V roce 1958 dosáhlo dělnické hnutí v socialistickém táboře vel­ kých úspěchů při budování socialismu a při rozvíjení socialistic­ kého hospodářství. Proto se pro socialistický tábor stala plně reálnou perspektiva předehnat v průmyslové výrobě během 7 let kapitalistický svět. Stálým úkolem revolučního dělnického hnutí na celém světě zůstává boj za ideologickou jednotu jako nezbytnou podmínku úspěšného boje za odstranění všeho vykořisťování a zajištění lepší budoucnosti pro pracující. BOJ D Ě L N I C K É H O

HNUTÍ

V KAPITALISTICKÝCH

121

STÁTECH

listických státech, kde je třeba bojovat za udržení dem okratických svobod, proti fašizačnímu úsilí vládnoucí buržoazie, za práva pra­ cujících i proti šovinismu a za práva národů kolon iálních a závis­ lých zemí, které jsou im perialistickými zeměmi vykořisťovány. Komunistické strany, k teré jsou n ej­ Dělnické hnutí v méně významnější silou dělnického hnutí v hosvyvinutých zemích podářsky málo vyvinutých zemích, stály i v roce 1958 v prvních řadách boje za všestranné osvobození těchto zemí, především z jejich závislosti na imperialismu. Z protiim perialistického a protifeudálního charakteru revolučního hnutí v Asii, v A frice i v La­ tinské Americe vyplynul komunistickým stranám důležitý úkol: nejen získat podporu rostoucí dělnické třídy, rolnictva, městské maloburžoazie a inteligence, ale i správně řešit vztah k národní buržoazii — třídě, která je stále ještě do určité míry schopna boje proti imperialismu a feudalismu, současně však se již obává re'olučních lidových mas. národní buržoazie Tento úkol vystupuje do popředí zejména v těch samostatných státech, v nichž představitelé národní buržoazie stanuli v čele vlád. Jejich politika v ro ce 1958 potvrdila, že bez podpory a nátlaku lidových mas nejsou schopni ani důsledně uskutečňovat protiimperialistickou a dem okratickou revoluci, ani se úspěšně vypořádat s hospodářskými a politickým i obtížemi. V roce 1958 byly tyto obtíže urychleny krizovými jevy v kapita­ listickém hospodářství a aktivizovaly dělnické a ro ln ick é hnutí. Část vládnoucích kruhů v asijské a africké oblasti z obavy před tímto hnutím projevila sklon ustupovat před n átlakem a vměšo­ váním imperialistů, spojit se s kompradorskou buržoazií a statkáři a nastolit protilidové diktatury jako obranu před nastupujícím demokratickým hnutím. Jihovýchodní Asie jihovýchodní Asii došlo k tomuto vý­ voji v Pákistánu, Thajsku a zčásti též v Barm ě. V prvních dvou zemích je dělnické hnutí poměrně slabé a kom unistické strany jsou již po řadu let zahnány do ilegality. V Barmě, stejn ě jak o v Malaj­ sku, stály komunistické strany i v roce 1958 v čele ozbrojeného hnutí odporu. Jejich hlavní podmínka pro zastavení boje — uznání práva na legální činnost strany a zajištění p olitických a občan­ ských svobod vůbec — byla však vládami obou zem í během roku několikráte odmítnuta. V Indonésii, Indii a na Cejlonu n a p r o t i tomu

v

122

nistická stran a Indie dokázala uhájit a posílit svou vládu v indic­ kém stá tě K erala a rozšířit svůj vliv v celé zemi. Blízký a S třed n í východ Na Středním a Blízkém východě bylo těžiště politického dění v arabských zemích, v nichž se nadále rozvíjelo národně osvobozenecké hnutí. Po vzniku Sjednocené arabské republiky v únoru 1958 došlo i v je jí syrské oblasti k roz­ puštění všech dosavadních politických stran. Tím byla také zne­ možněna další legáln í činnost Komunistické strany Sýrie a Liba­ nonu, k terá v předchozí době dosahovala značných úspěchů. Vzhledem ke změněným podmínkám rozhodla se v prosinci 1958 Komunistická strana Sýrie a Libanonu rozdělit se ve dvě samo­ statné strany. V době anglo-am erické intervence bojovali liba­ nonští kom unisté v řadách lidových ozbrojených jednotek spolu s ostatním i dem okraty proti reakční vládě bývalého presidenta Šamuna a za odvolání am erických vojsk. Irák Vítězstvím červencové revoluce a obno­ vením dem okratických svobod v Iráku získala Komunistická strana Iráku, pod ílející se již předtím v Národní frontě s jinými demo­ kratickým i stranam i na přípravách této revoluce, možnost veřejné činnosti a seh rála významnou úlohu při upevňování mladé Irácké republiky. V ro ce 1958 byla n ejsiln ější komunistickou stranou v arabských zem ích. Přestože vláda nepovolila vydávání komunis­ tického tisku, požívala strana velké vážnosti u iráckého lidu, jenž plně podporoval revolučně demokratický program a energický boj proti reak ci, který strana vytyčila a požadovala. Na území repub­ liky rozvinula též činnost kurdská sekce Komunistické strany Iráku. Nej těžší perzekuci byla v roce 1958 vystavena revoluční dělnic­ ká strana Túde v Iránu. Legálně, avšak v ovzduší vybičovaného na­ cionalismu, pracovala Komunistická strana Izraele, která jediná v zemi požadovala spravedlivé vyřešení židovsko-arabských roz­ porů. V Súdánu došlo po listopadovém v ojenském převratu k roz­ puštění revoluční strany Protiim perialistická fronta. Severní A frik a V legálních podmínkách pracovaly též komunistické strany Maroka a Tuniska. V některých otázkách pod­ porovaly a v jin ý ch kritizovaly národně buržoazní vlády obou zemí. Po boku A lžírské fronty národního osvobození bojovali členové a přívrženci Kom unistické strany Alžírská, která uvítala vytvořeni Prozatímní vlády Alžírské Republiky a vyslovila jí svou podporu. Důležitým úkolem komunistických stran v arabských zemích byl v roce 1958 boj za dem okratická práva lidu, která jsou zá­ rukou, že arabské národně osvobozenecké protiim perialistické hnutí si uchová svůj revoluční charakter a dosáhne nových uspě-

123

chů a že arabského nacionalismu nebude určitou částí arabské buržoazie zneužito k protilidovým cílům. I když v ostatn ích afric­ kých zemích v roce 1958 kom unistické strany neexistovaly, sdru­ žovalo se zejm éna v řadách levicových odborových organizací nemálo zastánců m arxisticko-leninského světového názoru. Jejich počet se zvýšil úměrně s rostoucí početností afrického proletariátu a národní revoluční inteligence. V odlišných podmínkách Latinské Ame­ riky — oblasti, která je n ejsiln ěji hospodářsky a politicky závislá na hlavním středisku světové reakce, USA, zaznam enalo v roce 1958 dělnické hnutí rovněž mnoho úspěchů. Kom unistické strany pracují ve všech republikách a v průběhu roku byly nově založeny i ve dvou francouzských državách na ostrovech Quadeloupe a Martinique. V roce 1958 již ve většině latinskoam erických zemí si komunistické strany a jin é organizace dělnické třídy vybojovaly právo na legální existenci. Legalizace dosáhla KS Chile, legální podmínky pro svou činnost si uhájili argentinští kom unisté, fak­ ticky z ilegality vystoupila KS Brazílie. Legality dosáhly též ko­ munistické strany ve Venezuele a v Kolumbii. Lidového ozbroje­ ného boje vedoucího ke svržení Batistovy diktatury na Kubě se zúčastnila i Lidová socialistická strana Kuby. D elegáti osmi ko­ munistických stran přítomní na XI. sjezdu KS Chile v prosinci 1958 konstatovali, že »demokracie a legalita byly anebo jsou ob­ novovány v zemích Latinské Ameriky úsilím dělnické třídy a po­ krokových organizací«.

Latin sk á A m erik a

Loňské události znovu potvrdily, že v Asii, Africe a Latinské Americe jsou komunistické strany nejdůslednějším i bojovníky za odstranění všech zbytků kolonialismu a za dosažení plné hospo­ dářské nezávislosti politicky již sam ostatných zemí. Právě proto vzrostla je jich vážnost a v řadě zemí se střetly s národní buržoa­ zií v boji za demokratické reformy, zvláště při řešení agrární otázky. Růst vlivu komunistických stran svědčí o tom, že se v mno­ ha zemích stávají vedoucí silou dělnického a mnohdy již i celého demokratického revolučního hnutí. Velmi obtížný byl v uplynulém roce boj komunistických stran v čele děln ické třídy státech ve vyspělých im perialistických státech. V první polovině roku bylo možno sledovat jistou aktivizaci po­ krokových sil v řadě zemí. Touha národů po klidném a mírovém vývoji se projevila vzrůstem hlasů, odevzdaných voliči pro levicové strany, především pro komunistické kandidáty. Jasn ě to ukázaly doplňovací volby na jaře ve Francii, kde počet voličů, kteří hla­ Dělnické hnutí im perialistických

V

124

sovali pro kom unistické kandidáty, překročil ve většině případů třetinu všech odevzdaných hlasů. I t á l i e Také květnové parlamentní volby v Itá­ lii přinesly značný pokles hlasů vysloveně pravicovým stranám I křesťansko-dem okratická strana vděčila za svůj volební zisk to­ mu, že v předvolebním boji vystupovala s demokraticky zaměře­ ným program em . Ve volbách dosáhly především úspěchu levicové strany, kom unistická a socialistická, které získaly 1,5 miliónu hlasů. Podobné volební úspěchy bylo možno sledovat i začátkem června ve Švédsku, kde bylo v parlamentě poprvé dosaženo levicové většiny, složené ze zástupců socialistické strany a kom unistických poslanců.

švédsko

V polovině května se konaly volby i v Ř ecku. P řin esly velký úspěch levicové strany EDA, jež se stala druhou n e js iln ě jš í p arlam en tn í stranou. Řecké vládní kruhy v po­ sledních le te c h d ělaly vše, aby po zahnání kom unistické strany do ile g a lity v y tla č ily z politickéh o života i tuto pokrokovou stranu. Odpor p ro ti r e a k č n í vlád ní p olitice však přivedl řadu voličů k hla­ sování pro stra n u EDA, je ž ja k o jed in á vystupovala s programem mírové a n e u trá ln í p olitik y , za osvobození Kypru a za dem okratic­ kou v n itřn í p olitiku .

Řecko

V ýznam ného úspěchu dosáhly pokro­ kové síly ta k é ve Finsku, kde v červencových volbách se n ejsil­ nější stran o u s ta l D em okratický svaz finského lidu, v jehož řadách kandidují i z á stu p ci K om unistické stran y Finska.

Finsko

Dokonce v zemích, kde vládne fašistická diktatura, ja k o je Španělsko a Portugalsko, bylo možno v roce 1958 sledovat významné projevy nespokojenosti. Presidentské volby v Portugalsku ukázaly, že přes veškerý teror a omezené možnosti je opozice proti Salazarově diktatuře velmi silná a že má značnou oporu v lidových masách. Také ve Španělsku se roz­ rostly projevy nespokojenosti. Z iniciativy Komunistické strany Španělska došlo k protestním akcím všech sil bojujících proti frankistické diktatuře pod heslem »Dne smíření«. Zvlášť důležité je, že to byla společná celostátní akce různých politických stran a směrů. Německo Významná byla také úloha Komunistic­ ké strany N ěm ecka, která ač ilegální, jako jediná politická strana v Německé spolkové republice důsledně podporovala návrhy NDR a SSSR a bojovala za sjednocení Německa jako mírumilovného

Španělsko a Portugalsko

a dem okratického státu.

125

Druhá polovina roku byla v některých zemích charakterizována nástupem reakce, která se snažila pře­ dejít další aktivizaci dělnického hnutí, vyvolané krizovými jevy v hospodářství, postupně se projevujícím i ve všech zem ích. K nejprudšímu náporu reakce došlo ve Francii, kde byla n ejprve vytvo­ řena po vojenském puči v Alžírsku autoritativní vláda generála de Gaulla, postupně omezeny dem okratické svobody a vytvořen nový režim osobní diktatury, založený na nedem okratické ústavě. Reakci ve Francii se tak podařilo dočasně zastavit s ílíc í proud; který žádal mír v Alžírsku a respektování národních zájm ů Francie a jejího lidu. Také finská reakce se snažila zvrátit výsledek voleb a nastolit za podpory pravicových socialistů reak čn í vládu. Je jí úsilí nara­ zilo na silný odpor lidu a musela se spokojit jen kompromisním řešením. Úloha Jednou z nejvýznam nějších opor bursociální dem okracie žoazní reakce zůstaly i v m inulém roce so­ ciálně demokratické a socialistické strany, je jich ž oportunistické vedení stále odmítalo jakékoli společné akce s kom unisty. Tato politika sabotáže jednotné fronty dělnické třídy byla hlavní pří­ činou porážek, které dělnické hnutí a dem okracie utrpěly v ně­ kterých kapitalistických státech. Zaslepeni svou nenávistí ke ko­ munismu, pomáhali socialističtí oportunističtí předáci reakci k moci, jak to nejnázorněji dokázal postup francouzských socia­ listů v čele s Guy Molletem. Jejich politika ve svých důsledcích poškodila nakonec i socialistické strany. Některé socialistické strany se staly přímo centrem reak čn í po­ litiky, jak o tom svědčí příklad finské sociální dem okracie, vedené Tannerem, vůdcem protisovětského tažení za války, molletovského vedení Francouzské socialistické strany, Saragatovy strany v Itálii apod. Také belgický socialista Spaak ve své fu nkci gene­ rálního tajem níka útočného Atlantického paktu plně sloužil re­ akční im perialistické velkoburžoazii proti komunismu. Dokonce v Italské socialistické straně se opět p osílila pravice v čele s Nennim, která usiluje o oslabení spolupráce socialistů s komunisty.

Nástup reakce

Neúspěch snah

Vzhledem k tomuto postoji pravicové-

ojednotudělnickétřídyho vedení socia listických

stran je pochopi, ^ telné, proč se kom unistickým stranám nepodařilo dosáhnout úspěchu v boji za jednotu d ěln ické třídy. Ani návrhy KSSS na společný boj za udržení evropského míru, západoevropským socialistickým stranám , které mají e vládách svých zemí významné pozice, nebyly p řijaty. S tejn ě bez v

126

úspěchu zůstaly nabídky ostatních komunistických stran socialis­ tickým stranám , ja k to dokazují příklady Francie a Japonska. K ritik a S o cia listick é Příliš otevřená podpora reakce ze strany internacionály socialistických stran se stala předmětem kritiky na zasedání Socialistické internacionály v létě 1958. Ne­ spokojenost vyvolal především postoj vedení francouzských so­ cialistů. K ritika však nevyplývala ze zásadního odsouzení oportunistické politiky vedení socialistické strany, nýbrž z obavy před ztrátou vlivu mezi pracujícím i, protože pod vlivem socialistických stran v m noha zem ích zůstala ještě značná část poctivých dělníků. Z horšující se hospodářský vývoj v hlavních kapitalistických státech koncem roku 1958 přinesl se vzrůstajícími hospodářskými obtížemi i zvýšení aktivity dělnického hnutí. Růst nezaměstnanosti donutil i reform istick é organizace, především odborové, aby ener­ gičtěji vystoupily na obranu oprávněných požadavků pracujících. Projevilo se to již například v Belgii v rezolucích sjezdu belgických odborů, v nichž m ají převahu socialisté. Také ve Francii došlo k prvním společným vystoupením různých odborových organizací proti hospodářským opatřením vlády a i v jiných zemích bylo možno pozorovat vzrůstající aktivitu dělnické třídy.

BOJ

O IDEOLOGICKOU

MEZINÁRODNÍHO

REVOLUČNÍHO

JEDNOTU DĚLNICKÉHO

HNUTI

M ezinárodní časopis S celkovým bojem dělnického hnutí, s jeho úspěchy i neúspěchy, velmi těsně souvisí boj za ideologickou jednotu, která je nezbytnou podmínkou úspěšného boje. Proto se významným pomocníkem revolučního dělnického hnutí stal nový mezinárodní časopis »Otázky míru a socialismu«, který začal vy­ cházet v n ěkolika jazy cích v polovině roku. Zabývá se nejen otáz­ kami současných společných problémů komunistického hnutí na světě, ale i různých dílčích otázek, přímo se dotýkajících dělnic­ kého hnutí. Jeho hlavním úkolem je tvůrčí rozvíjení marxismuleninismu. Velkým přínosem pro celé mezinárodní dělnické hnutí budou nové dějiny K SSS, jejich ž první kapitoly již byly uveřejněny. Intenzívně se pracuje na dějinách i v ostatních komunistických stranách. Tato práce spolu s pravidelným a organizovaným stu­ diem m arxismu-leninism u byla dalším přínosem tvůrčího rozvíjení

m arxistické ideologie. . Důležitou událostí pro rozvoj ideologického boje se vedle 5. roz­ šířeného vydání Leninových spisů v ruštině stalo vydávání Leni­

127

nových spisů ve španělštině, které připravila Kom unistická strana Argentiny. Tento čin argentinských komunistů je zvlášť důležitý v době, kdy roste vliv revolučního dělnického hnutí v Latinské Americe. Význam ným přínosem k vým ěně zku šen ostí a k p o síle n í jednoty kom unistického hnutí byly porady a v zájem n é n ávštěvy d elegací jed n otlivý ch kom u n istických a d ěln ick ý ch stran .

Jednou z hlavních otázek jednoty a pev­ nosti světového komunistického hnutí byl v roce 1958 boj proti revizionismu. Centrem revizionismu se stal Svaz kom unistů Jugo­ slávie, který na svém VII. sjezdu v dubnu 1958 p řijal nový pro­ gram, jenž v podstatě shrnul revizionistické názory současné doby. Návrh programu se postavil proti tvůrčímu rozpracování marxismu-leninismu, jak je v Deklaraci a v Manifestu míru p řija la porada komunistických a dělnických stran v listopadu 1957 v Moskvě. Proto se návrh programu setkal v ostatních kom unistických stra­ nách s mnoha kritickým i připomínkami. Představitelé Svazu ko­ munistů Jugoslávie však na svých názorech setrvali, což donutilo téměř všechny komunistické strany, aby odřekly ú čast svých de­ legací na sjezdu Svazu komunistů Jugoslávie. Na klidnou a věcnou kritiku ostatních kom unistických stran odpověděli jugoslávští představitelé tím, že obvinili vedení ostat­ ních komunistických stran z pokusů o n átlak na Jugoslávii a o vměšování do vnitřních záležitostí Jugoslávie. Tato ostrá kam­ paň, zaměřená jak proti K SSS, tak i proti kom unistickým stranám ostatních zemí socialistického tábora, vcelku odpovídala názorům, které přijal na VII. sjezdu ve svém programu Svaz komunistů Ju­ goslávie.

Boj proti revizionism u

Vedle n esp rávn ých n ázorů n a řízen í a plánování h osp odářského živ ota zem ě, ve^ c h y b n ý c h názorů n a s tá t a je h o úlohu, byly přijaty i nesprávné názory o tom , že v dn ešn ím období pokro­ čilé k on cen trace se v im p erialistick ý ch s tá te c h v lů n ě k ap italis­ tick é společn osti rodí so cia listic k é vztahy, a proto p řech od od ka­ pitalism u k socialism u má n iko li revoluční, a le ev o lu čn í ch arakter. V těch to n ázorech se ju goslávští rev izion isté d o sta li p ln ě n a plat­ form u oportunistického sociáld em okratism u , k terý m á doposud siln é pozice v dělnickém hnutí vyspělých k a p ita lis tic k ý c h států.

Nesprávné kázory jugoslávských revizionistů

Nekritický přístup k Západu došel výrazu i v názoru, který klade rovnítkomezi zahraniční politiku Sovětského svazu a zahraniční politiku Spojených států a obě velm oci obviňuje ze zostření mezi­ národního napětí. Zde již program opustil třídní hodnocení a rozešel se ú plně s marxismem. Zásadně chybný postoj zau jal program

128

také k otázce jednoty socialistického tábora. Odmítl ji a snažil se dokazovat, ze je možno budovat socialismus bez spolupráce s ostatním i socialistickým i zeměmi. Přitom však zapomněl když uváděl jugoslávský příklad jako důkaz, že právě Jugoslávie těží z existence mocného socialistického tábora, neboť jinak by s ní světový im perialism us jednal jiným způsobem. Pokud jde o mezi­ národní d ěln ické hnutí, snaží se jugoslávský program oslabit ve­ doucí úlohu K S SS v komunistickém hnutí a proti tomu vydávat Jugoslávii za vzor pro ostatní země. ° ; í o £ 7 SláVSkéh0

Názory Svazu komunistů Jugoslávie zůstaly v mezinárodním měřítku osamostranam i ceny. Všechny komunistické strany vy­ stoupily proti jugoslávském u revizionismu. Druhé zasedání VII. sjezdu KS Cíny jednoznačně odsoudilo jugoslávský revizionismus a čín ští komunisté několikrát velmi zásadně a energicky pronesli kritiku jugoslávských názorů. Jugoslávské revizionistické názory jed noznačně odsoudili také polští komunisté, když se jim předchozí soudružskou kritikou a radami nepodařilo zástupce Svazu komunistů Jugoslávie přesvědčit. Také sjezdy Komunistic­ ké strany Československa, Bulharské komunistické strany, KS Japonska, KS Uruguaye, KS Chile, KS Kolumbie, konference KS Indonésie a plenární zasedání ústředních výborů ostatních komu­ nistických stran odsoudily názory jugoslávských revizionistů. kom unistickým i

Vedle boje proti jugoslávskému revizionismu vypořádaly se jednotlivé komunis­ tické strany i s revizionistickými názory ve vlastních řadách. K nejostřejším bojům s revizionisty došlo v KS USA, KS Dánska a KS Holandska. Již začátkem roku 1958 vyvrcholil boj v KS USA vystoupením skupiny v čele s členem vedení strany a redaktorem deníku Daily W orker Gatesem. Vedení KS USA odmítlo jejich nesprávné, revizionistické názory a na plenárním zasedání NV KS USA v únoru 1958 vyloučilo Gatese ze strany. Rozdrcení revi­ zionistické skupiny znamenalo udržení marxisticko-leninské ideo­ logické základny KS USA. Tento boj však oslabil stranu, která současně z tra tila svůj jediný deník. Další stranou, kde bylo nutno svést tvrdý boj s revizionismem, byla KS Dánska. Předseda strany Axel Larsen se svými názory stále více rozcházel s marxismem, až se dostal přímo na protistranickou linii. Tento případ s definitivní platností vyřešil XX. sjezd KS D ánska v říjnu 1958, kde byly Larsenovy názory odsou­ zeny, Larsen ze strany vyloučen a zvoleno nove, m arxistické

Boj proti revizio n ism u v jednotlivých stra n á ch

vedení. 129

Podobně tomu bylo i v KS Holandska. K rystalizační názorový proces, který ve straně již delší dobu probíhal, vyvrcholil na jaře 1958, kdy se skupina komunistických odborářů v čele s Reuterem a Brandsenem spojila s bývalým předsedou strany W agenaarem a s částí poslanecké skupiny a vytvořila protistranickou sku­ pinu. Ústřední výbor na svém dubnovém zasedání tuto protistranickou skupinu odhalil a vyloučil ji ze strany. Tím byla jednota KS Holandska obnovena a XIX. sjezdem v prosinci 1958 potvrzena a upevněna. Revizionismus byl mezinárodním kom unistickým hnutím jako celkem odmítnut. Okol, který měl, totiž rozbít jednotu meziná­ rodního revolučního dělnického hnutí, nesplnil. Tím tak é padly plány a propočty, které s revizionismem spojovala světová reak­ ce. Jednota světového komunistického hnutí zůstala i n ad ále hlavní zbraní v dalším boji za mír a blaho všech p racu jících na celém světě. ★

V roce 1958 kromě dlouhodobého úkolu osvobodit všechno lidstvo od vykořisťová­ ní a vybudovat socialism us na celém světě, vyvstaly před meziná rodním komunistickým hnutím nové aktuální úkoly. V souvislost se zhoršením hospodářské situace kapitalistických zem í se bur žoazie snažila prodloužit si omezováním republikánských a de mokratických svobod své panství, což v jednotlivých zem ích vy volalo nebezpečí diktatury a fašismu. Boj za m ír Vedle boje za lepší hospodářské pod­ mínky pro pracující a vedle boje za dem okratické svobody bo­ jovaly komunistické strany všemi silam i za zachování míru. Do­ kladem toho byla červnová konference 15 kom unistických a dělnických stran v Berlíně pod heslem »Za mír v Evropě« a břez­ nová porada komunistických stran Francie a zemí Beneluxu v Lucemburku, která se zásadně postavila proti útočným impe­ rialistickým paktům a plánům na je jic h rozšíření. S tejn ě zásadově vystoupila například Švýcarská strana práce proti atomovému vyzbrojování švýcarské armády, které nelze odůvodnit požadav­ kem obrany země. Boj za dem okratické

svobody

Síla a životnost světového komunistického hnutí je nepřekonatelná a nezničitelná. Důkazem pevnosti a nezničitelnosti komunistického hnutí se staly oslavy 40. výročí založení komu­ nistických stran některých zemí. Šlo především o kom unistické

40 let od vzniku

některých komunistických stran

130

strany Finska, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska a Řecka, jejichž vzniku jsm e vzpomínali v posledních měsících roku 1958. Tyto strany přes všechny útrapy a pronásledování stály vždy a stojí i dnes v čele bojů za mír a lepší budoucnost lidu svých zemí.

13Í

kapitola

FRANCIE

X

1958

Politický postupným lého světa. politické a nomických

vývoj Francie, který byl v roce 1958 charakterizován fašizačním procesem, připoutal k sobě pozornost ce­ Příčiny tohoto vývoje je nutno hledat n ejen v oblasti v událostech roku 1958, ale také v zákon itostech eko­ a v celkovém předchozím vývoji F rancie. Hospodářské obtíže Přestože Francie v posledních letech prožívala období růstu průmyslové výroby (1953— 100, 1954— 110, 1955—120, 1956— 133, 1957— 145), je jí finan čn í situace zůstá­ vala neutěšená. Stálé koloniální války zemi nutně vyčerpávaly, a tak ani konjunkturální hospodářský rozm ach nem ohl překonat finanční, zahraničně obchodní a jin é obtíže. Francouzské vládě v čele s předákem radikální strany F. Gaillardem se sice v lednu 1958 podařilo získat půjčku 650 miliónů do­ larů od USA a některých mezinárodních finan čn ích organizací, avšak ani to nemohlo překonat zásadní těžkosti francouzského hospodářství. Koloniální válka v Alžírsku, která byla základní příčinou těchto problémů, pokračovala dále a tak možnost vy­ řešit všechny obtíže se znovu oddálila. A lžírsk á otázka Složitost alžírské otázky vyplývala ved­ le zcela zvláštního státoprávního postavení Alžírská ja k o zámoř­ ského departementu Francie především z toho, že v protikladu k jiným koloniím je v Alžírsku asi Vyj obyvatelstva evropského původu, což umožňovalo reakci, aby dokazovala nem ožnost po­ skytnout nezávislost domorodému obyvatelstvu, neboť tak by prý došlo k pronásledování Alžířanů evropského původu domorodým moslimským obyvatelstvem. Hlavní příčina, proč francouzská reakce nechtěla v alžírské otázce ustoupit, je však bohatství Alžír­ ská, v poslední době ještě rozmnožené o nově objevená bohatství Sahary, k nimž je pro Francouze Alžírsko nejvhodnějším přístu­ pem. Začátkem roku 1958 se problém Franc S n G k .m 1 couzské severní Afriky je ště zhoršil po bombardování tuniské vesnice Sakiet-sidiJ u s e f .Tento čin francouzské armády vedl k zostření vzájemných vztahů mezi Francií a Tuniskem a k upevnění solidarity lidu všech Z o střen í napětí

132

tří severoafrických zemí, Alžírská, Maroka a Tuniska. Konference představitelů vládních stran Maroka a Tuniska se zástupci Alžírské fronty národního osvobození v dubnu v Tangeru ukázala jednotu těchto tří zemí. Otázky severní Afriky se pro francouz­ skou vládu staly opět zdrojem složitých problémů, zvlášť když se do tunisko-francouzského sporu jako »prostředníci« vložily USA a Velká Britán ie. Je jich činnost v rámci tzv. »dobrých služeb« silně oslabila francouzské postavení v severní Africe a byla bez­ prostřední příčinou demise Gaillardovy vlády 15. 4. 1958. Vleklá vládní krize, kterou se nepodařilo vyřešit ani Plevenovi, ani Bidaultovi, je n znovu potvrzovala hloubku francouzské politické krize, k terá vyplývala 1. z koloniálního problému, ještě zostřova­ ného růstem národně osvobozeneckého hnutí a především válkou v A lžírsku; 2. z hospodářských, především finančních potíží; 3. z nepevnosti buržoazních politických stran a z neúspěchu jejich úsilí o izolaci kom unistické strany v parlamentě a snahy vyhnout se spolupráci s ní. Stále ja s n ě ji se ukazovalo, že bez vyřešení alžírské otázky, tj. koloniální války, není možné řešit vládní krizi. Celkový vývoj situace naznačoval, že i francouzská veřejnost začíná chápat, přes silné ovlivnění šovinismem, že jediným možným řešením je mír v Alžírsku a poskytnutí větší míry samosprávy alžírskému oby­ vatelstvu. Ukazovaly to i výsledky doplňovacích voleb na jaře 1958, v nichž dosáhli úspěchu zastánci mírového řešení alžírského problému. Alžírský puč Aby nedošlo k mírovému řešení alžír­ ské otázky a aby nebyla vytvořena levicová vláda, podnikly reakční u ltrakolonialistické živly za podpory reakčních kruhů armády a ve spojení s velkoburžoazními imperialisty mateřské země 13. 5. 1958 v Alžírsku puč, kterým se pod hlavičkou Výborů veřejného blaha zmocnily kontroly nad zemí. Alžírský puč měl být výchozím bodem k podobnému vývoji i ve Francii, avšak tam se nepodařilo podobný vývoj prosadit. Nastolení autoritativní vlá­ dy ve F ran cii sam é se ukázalo problémem složitějším. Pflimlinova v lá d a Doba byla vcelku příhodná, neboť Fran­ cie stále je š tě prožívala vládní krizi a neměla vládu, avšak fašis­ tické nebezpečí způsobilo, že republikánské vědomí se aktivizo­ valo a vynutilo si, že byla rychle vytvořena nová vláda v noci na 14. 5. pod předsednictvím lidového republikána P. Pflimlina, jemuž se do té doby nedařilo překonat řadu vážných rozporů a dosáhnout v parlam entě potřebné většiny. Nová vláda se skládala ze zástupců různých buržoazních politických stran středu. Komunističtí Vládní k riz e

133

poslanci se zdrželi hlasování o nové vládě, aby tak umožnili vy­ tvoření legální vlády, která by se mohla postavit proti alžírským vzbouřencům. Pflimlinova vláda dostala 274 hlasů, proti bylo 129 při 137 abstencích. Parlam entní základna nové vlády byla poměrně úzká, a proto se Pflim lin obrátil na představitele socialistů a nezávislých, aby svou účastí upevnili pozice jeho vlády. Socialisté p řijali a vstoupili do vlády, zatímco nezávislí, kteří měli úzké spojení s alžírskými pučisty, odmítli. Vláda měla nyní dostatečnou autoritu, aby mohla rozhodným způsobem řešit vzniklou situaci. To se však nestalo. Místo rozhodného zákroku proti alžírským vzbouřencům začala vláda hledat způsoby, ja k (alžírský puč p řejít m lčením , a tak s ním konec konců souhlasit a pomoci reakci k vítězství.

VLÁDA

GENERÁLA

DE

GAULLA

Alžírští pučisté ve svých provoláních žádali vytvoření autoritativní vlády v metro­ poli pod vedením generála de Gaulla. Generál, který se za války stal symbolem boje za osvobození, žil několik let v politickém ústraní, avšak nevzdal se svých plánů na vládu. Využil nerozhod­ nosti vlády a tiskovou konferencí 19. 5., v době, kdy vláda zaká­ zala všechna shromáždění, zahájil opět politickou' činnost. Na této konferenci se de Gaulle nedistancoval od pučistů, naopak vyslovil jim uznání a pochopení a zároveň se snažil vytvořit pří­ znivou situaci pro své jmenování m inisterským předsedou. Otázka vytvoření nové vlády v čele s generálem de Gaullem se stala ústřední otázkou, kolem níž se rozvinul boj reak ce s de­ mokratickými a republikánskými silam i Francie. Kolem de Gaulla se začínaly shlukovat všechny reakční síly F rancie, zatím co nej­ rozhodnější silou, stojící důsledně na straně obrany demokracie a republiky, byli komunisté. Během druhé poloviny května nabyl boj o republiku a demokracii velmi ostrých forem . I v parlamentě se vytvářela příznivá situace k ustavení republikánské vlády levice pro případ, že by dosavadní vláda odstoupila, ja k to je jí předseda naznačoval.

úlo ha generála de G au lla

Dem ise Pflim linovy Takový vývoj se nelíbil francouzské revl<s<íy akci, a proto učinila vše, aby je j zastavila. Vedle legální Pfiimiinovy vlády se v pozadí vytvářela za podpory francouzské reakce nová vláda generála de Gaulla. Konečně již šlo jen o to, aby Pflimlinova vláda odstoupila a udělala tak místo de Gaullovi, neboť velká většina členů této vlády podporovala

134

g e n e r á la . Z a z á m in k u k odstoupení použil díh™u_

1.1

____

třetinovou většinu, a proto podal demisi. Touto podvodnou m achi­ nací uvolnil Pflim lin 28. 5. cestu de Gaullovi do čela nové vlády. Úloha so cia listick é strany

Boj o demokracii a republiku však ještě nebyl ztracen. Po oznámení Pflimlinovy demise došlo je ště téhož dne v Paříži k půlmiliónové lidové ma­ n ifestaci na obranu republiky a demokracie. Vedle komunistů, kteří byli duší všeho boje za demokracii a republiku, zúčastnili se jí i n ěk teří so cialističtí a radikální poslanci. Avšak v okamžiku, kdy boj m ezi silam i demokracie a pokroku proti reakci vrcholil, vedení so cia listick é strany v čele s Guy Molletem přispěchalo reakci na pomoc, vší silou se zasadilo o rozbití tvořící se republi­ kánské a dem okratické jednoty a pomohlo upravit de Gaullovi cestu k m oci. Z ajistilo mu v parlamentě potřebnou většinu a umož­ nilo n asto lit osobní diktaturu, o niž de Gaulle usiloval. 1. 6. 1958 předstoupil generál de Gaulle před Národní shromáž­ dění ja k o nový kandidát na místo ministerského předsedy. Ačkoli nepředložil žádný vládní program, jak bývalo zvykem, a žádal pro sebe je n plné moci, získal potřebnou většinu. Pro de Gaulla hlasovalo 329 poslanců, proti 224. De Gaulle hned předstoupil s požadavkem plných mocí, s požadavkem zvláštních mocí v Al­ žírsku a další revize ústavy, které byly všechny velmi rychle při­ jaty a Národní shromáždění se na de Gaullův požadavek odebralo na prázdniny, čímž vládě ponechalo úplně volnou ruku. Vláda, kterou de Gaulle vytvořil, byla jistým kom prom isem. Na jedné straně do ní jmenoval řadu těch, kteří byli velm i úzce spjati s reakčním pučem v Alžírsku, i když například Sou stella jm enoval ministrem až 7. 7. Vedle toho jm e­ noval m inistry celou řadu odborníků, kteří byli pověřeni správou jednotlivých resortů podle jeho přesných instrukcí. Na druhé straně byl de Gaulle nucen přijmout do své vlády představitele těch politických stran, které mu dopomohly k úspěchu. De Gaulle měl však též zájem na je jic h účasti ve vládě, neboť pomáhala vytvářet dojem , že jde o vládu široké národní jednoty^ Proto se státním i m inistry stali zástupce socialistů G. Mollet, představitel pravicových umírněných kruhů černé Afriky Houphouet-Boigny, lidový republikán Pflimlin a zástupce nezávislých Jacquinot. Ně­ kteří další příslušníci těchto stran byli jmenováni ministry, jako například Pinay (nezávislý), Lejeune (SFIO) a jiní.

Vláda g en erála de G a u lla

135

Toto velmi různorodé složení de Gaullovy vlády ja sn ě svědčilo o tom, že se de Gaulle opírá o rozličné politické síly, které mu z různých důvodů přišly na pomoc a pomohly mu do čela vlády. Jistým novým rysem de Gaullovy vlády bylo to, že v ní zasedali přímí zástupci finanční oligarchie, kdežto dosud byly tyto kruhy ve vládách zastoupeny jen nepřímo. C ílem reakce Hlavním cílem reak ce se sta la taková osobní diktatu ra forma vlády, která by velkoburžoazii zajis­ tila je jí zisky a vládnoucí postavení. Za dané situace nejvhodnější formou mohla být osobní diktatura a k ní bylo možno dospět nej­ lépe změnou ústavy. Nespokojenosti lidových m as s dosavadní reakční politikou francouzských vlád dovedla reak ce vhodně vy­ užít k vyvolání nenávisti nejen k předchozím vládám, které za všechny obtíže francouzského hospodářského a politického života byly odpovědny, ale i k vyvolání požadavku změny celého dosa­ vadního systému. Demagogická kampaň I když de Gaulle sám nikdy neformukolem de G au lla loval jasn ě svůj program ani program své vlády, přece jen se všechen buržoazní tisk pustil do opěvování de Gaulla jako tvůrce nové velikosti Francie a bojovníka za novou národní zahraniční politiku. Tuto demagogickou kam paň vhodně podpořily některé de Gaullovy akce, jako byl jeho souhlas s kon­ ferencí na nejvyšší úrovni v Ženevě nebo návrh na zvýšení auto­ rity a vlivu Francie ve velení NATO. Dem agogická tisková kam­ paň správně počítala s tím, že francouzský lid je nespokojen s dosavadní politikou přisluhování am erickým im perialistům a spolupráce ,s m ilitaristickým a revanšistickým západním Němec­ kem. Reakce si uvědomila, že nacionalism us a šovinism us jsou nejlepším způsobem, jak oklamat obyvatelstvo a uvolnit cestu k na­ stolení osobní diktatury jako prvního kroku na cestě fašizace země. Vybičování nacionalismu pomáhalo vládě i při vysvětlo­ vání a obhajování tvrdé represívní vládní politiky v Alžírsku, která přinášela francouzskému lidu tolik potíží a utrpení. Krátce po svém jmenování m inisterským předsedou odjel de Gaulle do Alžírská, aby poděkoval pučistickým generálům a aby se demagogickými sliby snažil získat obyvatelstvo pro podporu své vlády. Také jeho další cesta po francouzských koloniích se měla stát propagačním zájezdem k získání představitelů domoro­ dých vyšších vrstev pro francouzské vládní plány na nové uspo­ řádání Francouzské unie. Cesta de Gaullovi ukázala, že touha všech národů francouzských kolonií po svobodě je veliká, a že proto je nezbytné jim alespoň slíbit něco, co by splnilo některá je jic h přání.

136

REFERENDUM

A NOVA

ÚSTAVA

p říp ra v a n á v rh u ú stavy b y la h lav n í p o litick o u o tázk o u le tn íc h m ěsíců. Je h o v y p ra co v á n í n ebylo sv ěřen o p a rlam en tu , ja k bývá v p a r la m e n tn í d e m o k ra cii zvykem , n ýbrž byl vy tvořen z v lá štn í výbor, s lo ž e n ý z tzv. exp ertů p o v ěřen ý ch vládou, k te rý novou ústavu p řip ra v il. Již ten to postup u kazoval na n e d e m o k ra tič n o st celé a k c e . De G au lle se rozhodl p řed ložit n áv rh bez p o d ro bn éh o p ro d isk u to v án í te x tu v p a rla m en tě lidovém u h laso v án í — r e f e r e n ­ du. Tím v lá d a p ra k tic k y zn em o žn ila ja k o u k o li je h o úpravu n eb o zlep šen í, n eb o ť lid ov é h laso v án í m ělo odpovědět je n ANO n ebo N E, a tak ú stav u bez p řip o m ín ek s c h v á lit nebo odm ítnout. S a m i a u to ři návrhu r e fe r e n d a si b y li vědom i toho, že ve sk u te čn o sti n e jd e o re fe re n d u m o ú sta v ě, a le o p le b iscit, v něm ž se v o liči vysloví buď pro g e n e r á la d e G au lla a je h o vládu, nebo ji odm ítnou. Z ačátk em z á ří oznám il de G aulle o fic iá l­ ně te x t n o v éh o n á v rh u ú stavy a z a h á jil ta k ú ředně k am p aň k p ří­ pravě r e fe r e n d a . Pro ú sp ěch nebo n eú sp ěch re fe re n d a bylo v elm i důležité s ta n o v is k o je d n o tliv ý ch p o litick ý c h stra n . P ravicov é s tr a ­ ny ja k o n e z á v is lí a s o c iá ln í rep u b lik án i pod p orovali de G au lla otevřeně od p o čá tk u . T a k é MRP až n a m alou skupinu k o lem de M enthona s tá lo p ln ě n a stra n ě g en erálo v y d ik tatu ry ja k o v ý ch o ­ diska z d o sa v a d n í slo ž ité situ ace. Postoj le v ico v ý ch s tr a n Ne tak jed n o zn ačn ý p o sto j z a u ja ly le ­ vicové s tra n y . V ra d ik á ln í stra n ě to byl především M ende s -F ra n c e , dále D a la d ie r a n ě k te ř í d alší, k teří se ak tiv n ě ú č a stn ili b o je p ro ti nové ú sta v ě . V U D SR se p ro ti návrhu ústavy p o stav il M itteran d , což ved lo k ro z k o lu této m alé stra n y , když P leven a jin í se vy­ slovili pro podporu g en erálo v y diktatu ry. N e jd ů le ž itě jší bylo stan o v isk o s o c ia lis tic k é stra n y , a to m ěl určit ja k o v jin ý c h s tra n á c h sjezd začátk em září. P ostoj s o c ia lis ­ tický ch vůdců k o n ce m k v ětn a byl dosti n ejed n otn ý . N ěk teří v elm i otevřeně v y stu p o v ali p ro ti plánům na g en erálsk o u d iktatu ru, ja k o Depreux, D. M ayer, T an g u y -P rig en t, Le T ro cqu er a jin í, zatím co většina v č e le s Guy M olletem a A uriolem podporovala g en erá lo v y Plány. P ro to se M o llet u ch ý lil k osvědčen é ta k tic e od klad ů a oddalování. S je z d , k te rý se m ěl s e jít již v červnu, od ložil, n eboť hrozilo v á ž n é n e b e z p e čí o stré k ritik y dosavadního ved en í a v š e ­ obecně se p o č íta lo s je h o vým ěnou. D em ago g ick á vlád ní p ro p a ­ ganda a j e j í p o d p o ra ze stran y op o rtu n istick éh o vedení s o c ia lis ­ tické s tra n y p o stu p n ě zm írňovaly k ritick ý p o sto j p ro stý ch čle n ů strany. B ě h e m doby se M olletovi n ato lik podařilo u k lid n it n e sp o ­ k ojenost š ir o k ý c h m as so c ia lis tic k ý ch stran ík ů a voličů , že v ý s le ­

P říp ra v a r e fe r e n d a

137

d e k sjezd u 1 1 .— 14. 9. vyzněl ve p ro sp ěch d o sav ad n íh o vedení. S je z d se 2/3 v y slo vil pro podporu nové ú stavy a pro hlasování ANO v blízk ém referen d u . ú lo h a F K S Jedinou silo u , k te rá z ů s ta la n eoch v ějn ě v ě rn a d em o k racii a rep u b lice, b y la F ra n c o u z sk á kom u nistická s tra n a . S tá la důsledně n a svém stan o v isk u , i když se p ro ti ní ro zp o u tal celý p řív al vládní d em agog ie, ž á d a jíc í h la s o v a t ANO. K o m u n istick é NE zů stalo význam ným d o k lad em p ev n o sti a roz­ h od n o sti této n e jv ě tší p o litick é stra n y F ra n c ie . K o m u n isté si od p o čátk u volebního b o je uvědom ovali v ážn o st s itu a c e , a le současně věd ěli, že odpovědnost za n e je d n o tn o st le v ice n e p a d á n a n ě, pro­ tože vždy by li p řip raven i k sp o lu p ráci, a le p řed ev ším n a socia­ listy . N ejed n o tn o st le v ice V ý sled ek s o c ia lis tic k é h o sjez d u byl váž­ nou ranou bojovníkům proti o so b n í d ik ta tu ře, k te ro u nový návrh ústavy o tevřen ě připravoval. Ú silí k om u nistů o je d n o tu v še ch re­ p u blik án sk ý ch sil a za zach o v án í rep u b lik y a d e m o k ra c ie ve F ra n c ii bylo zm ařeno. Výbory n a o bran u rep u b lik u , k te ré se z in iciativ y kom unistů postupně v zem i tv o řily , n e n a š ly u socia­ listů podporu a po rozhodn utí sjezd u by lo ja s n é , že i postoj rad ik álů bude o p a trn ě jší a je jic h o ch o ta k e sp o lu p rá ci s komu­ n isty v těch to vý borech je š tě m enší. R o zk o l V s o c ia lis tic k é N ad ěje, k te rá se u k á z a la , k d yž m enšina straně n a s o c ia lis tic k é m sjezd u , v ed en á Depreuxem , D. M ayerem , Savarym , V erd ierem a jin ý m i s e ro zh o d la pro n eso u h las s rozhodnutím v ětšin y ze stra n y v y sto u p it a založit A utonom ní s o c ia listic k o u stran u , brzy zm izela. V p o m ěru ke ko­ m unistům zů stali au tonom ní s o c ia lis té s te jn ě p ro tik o m u n ističtí ja k o pravicové vedení SFIO . Tím zn em o žn ili, aby se v šich n i od­ p ů rci ústavy sje d n o tili v jed in ém šik u a p ro ti de G aullovu návrhu vy p racov ali sp o lečn ý p rotin ávrh . Touto p o litik o u ro z b íje n í demo­ k ra tic k é a rep u b lik án sk é jed n o ty u m ožn ili p říslu š n íc i takzvané n e k o m u n istick é lev ice, aby v referen d u šlo je n o je d in ý návrh, k te rý m ěl n a d ě ji dosáhnout m asové podpory. N ávrhy ostatn ích p o litick ý c h sm ěrů, především lev ico v ý ch , si pro svou ro ztříště­ n o st n em oh ly d ě la t n e jm e n ší n a d ě je na s k u te čn ý ú sp ěch . V ý s le d k y re fe re n d a Po tom to ro zb ití je d n o ty o d p ů rců o s o b ' n í d ik tatu ry bylo celk em ja s n é , že de G au lle v re fe re n d u zvítězí. S o c ia listů m se opět, ja k o již to lik rá t, p o d ařilo svou ro zbíječsko u a zrád co v sk ou po litiko u z a jis tit re a k c i ú sp ěch . V re fe re n d u 28. 9. 1958 se 79,25 % h la su jíc íc h vy slovilo pro s c h v á le n í návrhu ústa­ vy. V edle m etrop ole se ta k é zám o řsk á územ í a rů zn é k olon iální o b la s ti vyslovily pro podporu de G aullova návrhu. Jed in o u výjimku

138

tvoři G uinea kde volicí zd rcující většinou návrh odm ítli, a tím dosáhli svobody a nezávislosti. Také v Alžírsku, kde se volby k o­ naly pod v ojen sk ý m dozorem v ovzduší teroru a útlaku dosáhl de G aulle sc h v á le n í nové ústavy.

Výsledek referenda byl do značné míry překvapením. De Gaullo­ vi protivníci zřejm ě podcenili jeho osobní autoritu a denní kampaň prováděnou pod vládním dozorem rozhlasem, televizí, tiskem a filmem, spojenou s dočasným a částečným uvolněním cenzury a jiných předpisů. Tím vším se podařilo zmást značnou část voličů-republikánů a získat je pro hlasování pro de Gaulla. Dema­ gogie byla velmi dobře zaměřena především na nacionalismus obyvatelstva, a pak na několikaletou nespokojenost obyvatelstva s politikou předchozích vlád. Heslo »Ať se to změní«, které již charakterizovalo lednové volby v roce 1956, vyjadřovalo i nyní mínění lidových mas. Jenže v roce 1956 voliči dali své hlasy le­ vici, představované komunisty a republikánskou frontou složenou ze socialistů a radikálů, a doufali, že levicová vláda bude dělat jinou politiku než reakční pravice. Když však zkušenosti ukázaly, že vláda republikánské fronty dělá stejnou politiku jako reakční pravice, dali tentokrát voliči svou důvěru de Gaullovi — mnozí z nich s pevnou vírou v prozřetelnost, která bude řídit de Gaulovu politiku, ja k o ji řídila za války. Výsledek referenda znamenal konec čtvrté republiky ve Fran­ cii a vytvoření nového státního útvaru, který tradičně zůstal na­ zván republikou, ač podstata nové ústavy hovoří o něčem docela jiném. Nová ú sta v a Nová ústava vytvořila ve Francii režim osobní diktatury. President jmenuje vládu, má možnost téměř libo­ volně rozpustit parlam ent, může prosadit některá významná opa­ tření, k terá dosud mohl uzákonit jen parlament, a podobně. Vše svědčí o tom, že presidentova pravomoc je podle nové ústavy ne­ obyčejně rozsáhlá. Práva parlamentu, který doposud měl ve sku­ tečnosti n ejv ětší pravomoc a obrážel, pokud je to v buržoazní dem okracii je n možné, vůli a názory voličů, jsou podle nové ústavy om ezena na minimum. Parlament se stal bezmocným pří­ věskem, jen ž má je n podporovat tvrzení, že jde o republiku a ne o otevřenou diktaturu. Společenství m ísto Zvláštní význam mělo přijetí nové ústaFrancouzské unie vy pro zámořské a koloniální území pod francouzskou správou. Když se vyslovila pro ústavu, otevíraly se jim dvě m ožnosti, k nimž se měla do 6 měsíců vyslovit: bud se stát přímo zám ořským i departementy Francie, nebo se prohlásit státy, a pak se stát členy Společenství spolu s Francií. V rám ci

139

S p o le če n stv í jim pak zů stáv ala je n velm i m a lá m o žn o st sam o stat­ n é p o litik y , neboť z a h ra n ičn í p o litik a , o b ran a, m ěn a, ek o n o m ick á a fin a n č n í p o litik a , otázky s tra te g ic k ý c h su ro vin , k o n tr o la soud­ n ictv í, n e jv y šší vzd ělání, o rg a n iz a ce dopravy a tele k o m u n ik a cí m a jí být řízen y S p o lečen stv ím . Z d rcu jící v ě tš in a z á m o řsk ý c h a k o lo n iá ln íc h územ í se p řesto vy slo vila pro v y tv o řen í sa m o sta tn ý ch s tá tů a pro vstup do S p o lečen stv í, neboť se d o m n ív a la , že to p ro n ě bude sn a d n ější ce sta k p o zd ějším u d o sa ž en í n ezáv islo sti. Slo žitý p ro blém a lž írs k ý n e b y l referen dem vyřešen. De Gaullův p o sto j .vůči A lžírsk u , z ře jm ý z je h o pro­ h lá še n í, že považuje A lžírsko za so u čá st F ra n c ie , b y l v zásadním rozporu s n ázory v elk é většiny dom orodého a lž írs k é h o obyvatel­ stva, k teré žádá n ezáv islo st a svobodu. B o j, k te rý a lž írs k ý lid vede již přes č ty ři roky p ro ti n ě k o lik a n á so b n é p řev aze fra n co u z sk ý ch exp ed ičn ích v o jsk , je d o statečn ý m d ů kazem je d n o ty a odhodlání alž írsk éh o lidu dosáhnout tohoto c íle . N ovým d o k la d e m rozhod­ n o sti alžírsk éh o lidu se s ta lo v y tv o řen í p ro z a tím n í v lád y Alžír­ sk é repu bliky v exilu (11. 9. 1 958) n a z á k la d ě d o p o ru če n í tang ersk é k o n fe re n ce zástu p ců A lžírsk á, M aro k a a T u n isk a . Na návrhy a lž írsk é vlády v y řešit a lž írsk o u o tázk u m íro v ý m i pro­ střed ky m usela fra n co u z sk á vlád a odpovědět, a v š a k k la d la si takové podm ínky, je ž zn em ožn ily u sk u te č n it je d n á n í. To jasn ě ukázalo, že de G aullova vláda sled u je v a lž írs k é o tá z c e s tá le s te j­ ně re a k čn í politiku.

A l ž í r s k á n á ro d n í v lá d a

PÁTÁ

R E P U B L I K A

a

J E J Í

U S T A V E N I

P řije tí ústavy p á té rep u b lik y by lo jen prvním krokem k novém u u sp o řád án í pom ěrů a k upevnění pozic re a k čn íc h s il. D alším k ro k em m ěly bý t vo lby do p arla­ m entu, vypsané na 23. a 30. 11. V o leb n í zák on , p o d le n ěh o ž volby proběhly, již předem dal ja s n ě n a jev o , že je h o c íle m n e n í ukázat, ja k é je v eřejn é m ínění v zem i a p od le toho p řid ě lit jed notliv ým p o litick ý m stran ám o d p o víd ající zastou p en í v p a rla m e n tě , a le že s e především snaží v y tla č it z p arlam en tu s k u te č n é z á s tu p c e fran ­ cou zsk éh o lidu, to je k o m u n istick é p o sla n c e . M ísto p o m ě r n é h o zasto u p en í říd il se volební zák on z á s a d o u v ětšin o v éh o z a s t o u p e n í . V o lebn í obvody byly předem stan o ven y ta k , že d ě ln ic k é čtv rti byly n á siln ě rozd ělen y a p řip ojen y k v o lebn ím obvodům s buržoazní většin ou . V každém z těch to obvodů se v o lil je n je d e n p o s l a n e c . Z volen byl ten , kdo v prvním k o le d osáh l n a d p o lo v ič n í většiny h la sů nebo v druhém kole n e jv ě tší p o čet ze v še ch k an d id átů . T o R e a k čn í vo lebn í z á k o n

140

umožnilo rea k ci spojovat se a znemožnit tak zvolení komunistic­ kého nebo pokrokového kandidáta. V ýsledky voleb Ve dvou kolech voleb došlo k takovému pokroucení volebních výsledků, že například jeden poslanec ko­ m unistické strany zastupuje více než 380 000 voličů, zatímco je ­ den poslanec nové degaullistické strany UNR (Svaz pro novou republiku] zastupuje necelých 20 000 voličů. Ačkoli Francouzská kom unistická strana zůstala n ejsiln ější stranou co do počtu voličů, neboť pro ni hlasovaly tém ěř 4 milióny voličů, má jen pouhých 10 poslanců, zatímco UNR, pro niž hlasovalo něco přes 3,5 miliónu voličů, dostala 188 poslaneckých míst. Podvodný volební zákon se stal novým důkazem nedemokratičnosti Francouzské republiky, kterou nová ústava vytváří. Současně jasně ukazuje strach, který má francouzská reakce z komunistické strany, jež jediná oprav­ dově h á jí zájm y francouzských pracujících. Postavení F K S I když zpočátku většina francouzského lidu podléhala mylné iluzi, že de Gaullova vláda vyřeší všechny složité a sporné otázky, postupně rostl počet těch, kteří prohlédli. V listopadových volbách hlasovalo pro FKS přes 3,8 miliónu vo­ ličů. A což je ještě pozoruhodnější, počet hlasů odevzdaných pro FKS ve druhém kole ještě stoupl o více než 420 000 hlasů. Ačkoli tito voliči jasn ě viděli, že svým hlasem nemohou změnit výsledek voleb, m anifestační volbou alespoň vyjádřili svůj nesouhlas s vlád­ ní politikou a současně důvěru Francouzské komunistické straně. Ustavování páté republiky pokročilo dále 21. 12., kdy byl ge­ nerál de Gaulle zvolen prvním presidentem nové republiky. H ospodářské těžko sti Přes tento vývoj politických událostí ve Francii zůstaly základní problémy a těžkosti dál nevyřešeny. Hos­ podářské obtíže nezmizely, spíše naopak. Jak vyplynulo ze zprávy Hospodářské rady, francouzské hospodářství od jara stagnovalo, v některých odvětvích dokonce klesalo. S tím se úzce pojil pro­ blém omezování výroby, který se ve svých důsledcích nutně pro­ jevil ve vývoji mezd. Jestliže doposud byla ve Francii hladina mezd pom ěrně vysoká ve srovnání s ostatními západoevropskými státy, bylo to způsobeno především tím, že ve Francii byl uzákoněn ještě v období lidové fronty před válkou 40hodinový pracovní tý­ den, takže skutečný stav, kdy se pracovalo 48, 52 až 56 hodin týdně, přinášel francouzským pracujícím značný zisk. Když nyní přesčasové hodiny odpadly a někde, například v textilním prů­ myslu, se přešlo pouze na 32hodinový pracovní týden, znamenalo to velmi silný pokles mezd. Měnová o p atřen í Hospodářské potíže byly velmi úzce spjaty ja k s celkovým hospodářským vývojem kapitalistického

141

světa, tak i s nevyřešenými koloniálními problémy F rancie. Slo­ žitost finanční situace se projevila koncem prosince v devalvaci franku o 17,55 % a s ní souvisícími opatřením i daňovým i a ceno­ vými. Vedle toho vláda rozhodla upravit ceny nájem ného, které se zvýšily až o 25 % s určitým odstupňováním podle kvality bytu. Zároveň bylo rozhodnuto vytvořit tzv. »těžký frank«, který by se rovnal dosavadním 100 frankům. Současně 1. ledna vstoupila v platnost usnesení o společném trhu v rám ci Evropského hospo­ dářského společenství. Všechna tato tvrdá hospodářská opatření se ve svém celku stala důkazem toho, že de Gaullově vládě se ne­ podařilo splnit naděje voličů a překonat finan čn í a hospodářské obtíže. Nová opatření naopak znamenala pro velkou většinu fran­ couzských obyvatel jen další zhoršení. Jasně se opět ukázalo, že de Gaulova vláda je vládou velkoburžoazie a že všechna je jí opa­ tření byla dělána podle přání finanční oligarchie. Francie a NSR Ani naděje na zvýšení mezinárodní autority Francie, které mnozí Francouzi spojovali s de Gaullovým příchodem k moci, se nesplnily. Naopak došlo k dalšímu podřizování Francie západnímu Německu, ja k to ukázalo komu­ niké z porad generála de Gaulla s Adenauerem v Bad Kreuznachu 9. 12., nebo západoněmecká půjčka F rancii v souvislosti s mě­ novými opatřeními. I tyto skutečnosti vyvolaly značnou nespoko­ jenost. Komunistická strana a pokrokové odbory neustaly v kritice vládní politiky a jejich činnost přinesla určité *úspěchy. To, že se vlivem rozbíječské politiky socialistické strany dosud nepodařilo dosáhnout jednoty dělnické třídy a všech p racu jících , bylo hlavní příčinou, že odpor proti reakční politice de Gaullovy vlády ne­ dosáhl v roce 1958 vyhraněnějších forem.

142

KAPITOLA

KRIZE

PŘÍČINY

XI

NA A R A B S K É M

OBČANSKÉ

VÁLKY

VÝCHODE

V LIBANONU

Na Blízkém a Středním východě došlo v roce 1958 k novým střetnutím zájmů imperialismu s úsilím osvobozeneckých sil o ne­ závislý rozvoj a prohloubení spolupráce arabských zemí. Pozice arabské národní buržoazie jako vedoucí složky osvobozeneckého boje se značně upevnila odražením im perialistických intrik proti Egyptu a Sýrii v letech 1956—1957 a prováděním politiky aktivní neutrality a rozvíjením styků se socialistickým i zeměmi. Arabský nacionalism us jako osvobozenecká ideologie hlásaná především národní buržoazií pronikal i v roce 1958 stále hlouběji mezi lidové masy všech arabských zemí. Arabské osvobozenecké hnutí vyrůstá z protiim perialistických a protifeudálních zájmů n ejširších vrstev form ujícího se arabského národa, a proto je schopno mobilizovat lidové masy. Proti tomuto procesu se z do­ m ácích sil postavily jen některé kruhy polofeudální statkářské a kom pradorské reakce, jejich ž vliv je dnes již zcela závislý jen na podpoře imperialismu. Situace v Libanonu Vleklá krize ve vztazích mezi nezávis­ lými arabským i zeměmi a imperialistickými státy se podstatně zostřila událostm i v Libanonu v květnu 1958. Vnitřní napětí, které trvalo v Libanonu od roku 1956, kdy v období suezské krize se dostala k m oci vláda úzce spolupracující se Západem, vyvrcho­ lilo po zavraždění vlasteneckého novináře Nasiba Metniho (8. 5. 1958). Proam erická politika Šamunova režimu byla přijímána s odpo­ rem n ejen u pracujících mas, ale odmítala ji i libanonská národní buržoazie, u silující o udržení tradiční libanonské neutrality a dob­ rých vztahů se sousedními arabskými zeměmi — odbytištěm jejíh o zboží. Provokace proti Sýrii v roce 1957, přijetí Eisenhowerovy doktríny a útok am erických monopolů a libanonské kompradorské buržoazie na práva pracujících a zájmy národní buržoazie vedly k rozm achu osvobozeneckého hnutí v zemi a ke sjedno­ cování do té doby značně roztříštěné opozice. I když form álně byla příčinou konfliktu změna libanonské.

143

ústavy, která m ěla umožnit proamerickému presidentu Kamilu Šamunovi opětné zvolení na presidentský stolec, šlo v podstatě o to, zda se imperialismu přes sílící odpor lidových m as podaří uhájit Libanon jako sféru vlivu. Libanon a Irák byly jediné arabské země Středního východu, které přijaly Eisenhowerovu doktrínu. V boji proti osvobozeneckému hnutí počítali im peria­ listé v poslední době stále více s Libanonem, neboť se domnívali, že tamní kompradorská buržoazie má v boji proti osvobozenec­ kému hnutí větší vyhlídky než polofeudální a statk ářsk é kruhy Iráku a Jordánská. Libanonská vláda vydávala z počátku občanskou válku v zemi za konflikt mezi dvěma náboženskými skupinam i obyvatelstva (muslimy a křesťany). Když se však k opozici proti vládě připo­ jil i maronitský patriarcha Meouchi a další křesťanští politikové a situace se stávala pro vládu stále nepříznivější, pokusili se libanonští vládcové svalit vinu za občanskou válku na Sjednocenou arabskou republiku. Stížnost Libanonu 21. 5. 1958 oznámil president Šamun, že proti SA R u OSN libanonská vláda nemůže nadále trpět vměšování SAR a rozhodla se předložit stížnost na vládu SAR u OSN. Provokační kroky libanonské vlády vyvolaly odpor jak v Libanonu, tak v ostatním arabském světě. To proto, že po prvé v historii si vláda jedné arabské^jlémě stěžovala na jin ý arabský stát mezinárodnímu orgánu, a dokonce ještě dříve, než byla stíž­ nost projednána v Arabské lize. Arabské země již tehdy poznaly, že cílem provokačního obvinění libanonské vlády bylo zostřit situaci, přenést konflikt na mezinárodní fórum, kde by mohla získat větší podporu a snadněji ospravedlnit ozbrojený zásah im perialistických mocností proti libanonskému lidu, stá le důraz­ n ěji odmítajícímu politiku vlády. Vlna protestů přinutila libanonskou vládu, aby alespoň for­ málně projednala stížnost na SAR nejprve v Arabské lize. Zase­ dání Ligy schválilo 6. 6. rezoluci, požadující odvolání stížnosti na SAR v Radě bezpečnosti, ale libanonská delegace ji odmítla. - Pokusy o zmezinárodnění libanonského konfliktu byly dopro­ vázeny zatýkáním a vypovídáním občanů SAR z Libanonu, urych­ lenými dodávkami am erických zbraní a tanků pro libanonskou armádu a^ organizováním tzv. civilních dobrovolníků, rekrutují­ cích se z rad teroristických a polofašistických organizací. Kromě toho se libanonská vláda snažila získat úplnou kontrolu nad armádou i bezpečnostními složkami, čítajícím i na 11 000 m u ž ů . Důstojnický sbor, složený převážně z maronitů, zůstal ve své vět­ šině na straně vlády. V kritické situaci, kdy hrozilo rozštěpení

144

armády, vyhlásil velitelský sbor je jí »neutralitu«, čímž zabránil přechodu části armády na stranu opozice. Vyslání V Radě bezpečnosti (6.—11. 6.) prosapozorovatelů OSN dily západní mocnosti, aby byla do Liba­ nonu vyslána skupina pozorovatelů OSN, pověřená vyšetřením údajného vm ěšování SAR. Spojené státy a libanonské vládnoucí kruhy předpokládaly, že zprávy pozorovatelů ospravedlní případ­ nou intervenci. Skupina pozorovatelů však již ve své první zprávě, vydané 4. 7. prohlásila, že nenalezla žádné důkazy o zjevném vměšování SAR do libanonských záležitostí a že hodnotí události v zemi ja k o občanskou válku. V červenci se situace dále zostřila. Opozice ovládla podstatnou část libanonského území. K záchraně proimperialistického režimu zbyly dvě m ožnosti: buď přímá ozbrojená intervence, kterou však po zveřejnění zprávy pozorovatelů nebylo již možno zastírat v laj­ kou OSN, anebo zorganizování aliance středovýchodních zemí, které by zasáhly na žádost libanonské vlády. K tomu cíli sloužila i návštěva předsedy vlády Arabské federace Nurí Saída v Lon­ dýně, kde byla pro tuto variantu stanovena taktika. Cílem Nurí Saídovy návštěvy ve Velké Británii krátce před zasedáním Bagdádského paktu bylo dohodnout vstup Libanonu do paktu a oku­ paci libanonského území irácko-jordánským i vojsky. Spojené státy zcela otevřeně podporoPostoj U S A , * . -. , _. ... valy Š amunův režim a nechtěly připustit. aby byla od stran ěn a proim perialistická vláda v Libanonu pře­ devším proto, aby nevzniklo ve světě mínění, že USA jsou ochot­ ny opustit n e jv ě rn ě jší spojence, kteří dokonce přijali Eisenhowerovu doktrínu dříve, než byla schválena Kongresem USA; dále také proto, že n ech těly legalizovat situaci, v níž by byla vláda svržena revolu čn ím hnutím ; a konečně z obavy, že s odstraně­ ním Šam una by odešli z klíčových politických pozic i lidé, spjatí s jeho politikou, což by znam enalo oslabení, ne-li likvidaci am eric­ kého vlivu v zem i.

R E V O L U C E V

v

I R Á K U

L I B A N O N U

A

A

I N T E R V E N C E

J O R D Á N S K U

Nová situ a ce se pro am erický im perialismus vytvořila po n e­ očekávaném pádu m onarchie v Iráku. Důstojníci a mužstvo irácké armády, pobouřeni tím, že jich má být zneužito v z á j m u impef^ listlck ých cílů v Jordánsku a Libanonu, obsadili 14. 7. 1958 královský p a lá c , rozhlasovou stanici, ústřední úřady a strateg ick é Mezinárodni vztahy

145

body v hlavním městě. Při srážce v královském p aláci byl zabit král F ajsal a korunní princ Abdul Illáh. Podobný osud stihl též Nurí Saída. Svržení m onarchistického režimu, který m ěl v k ritickém oka­ mžiku přispět »k vyřešení« libanonské krize, citeln ě oslabilo vliv imperialismu v celé oblasti. Nová vláda republikánského Iráku, vedená představiteli národní buržoazie, neprodleně zrušila fede­ raci s Jordánském, uznala SAR a prohlásila, že se ve své politice bude řídit zásadami bandungské konference a rozvíjet spolupráci se všemi zeměmi. Tím padla druhá varianta plánu na potlačení osvobozeneckého hnutí libanonského lidu za pomoci irácké a jordánské armády. Obavy z nového rozmachu bojových, akcí opozice pod dojmem iráckých událostí vedly Šamuna k tomu, že v rozporu s libanon­ skou ústavou požádal Spojené státy o ozbrojený zásah proti li­ dovému hnutí. Také president Eisenhower zdůvodňoval 15. 7. v poselství Kongresu nutnost ozbrojené akce tvrzením , že »bez okamžité podpory by libanonská vláda nepřežila současné udá­ losti^ 15. 7. 1958 se v Libanonu vylodily první am erické oddíly nám ořní pěchoty, podpo­ rované šestou americkou flotilou, je jíž sedm desát lodí bylo sou­ středěno ve východním Středomoří. Další am erické vojenské síly byly do této oblasti a na základny NATO v Turecku přesunuty ze Severní Karoliny (USA), Fürstenfeldbrücku (N SR) a Capodichina (Itá lie ).

Vylodění jednotek

u sa

v Libanonu

Vylodění am erických vojsk v Libanonu znam enalo definitivní konec mýtu o protikolonialismu USA. Americký imperialismus přešel poprvé zcela otevřeně k ozbrojenému útoku proti silám arabského osvobozeneckého hnutí. Tímto zásahem se USA od­ halily jako vedoucí síla bloku koloniálních m ocností. Intervence byla logickým rozvinutím Eisenhowerovy doktríny a plně od­ halila je jí skutečnou podstatu a poslání, to je všemi prostředky usilovat o potlačení národně osvobozeneckého hnutí. Vedle USA vystoupila proti osvobozeneckému hnutí i Velká B ritánie. K ochra­ ně ohrožené hašimovské monarchie byly 17. 7. vyslány do Jor­ dánská přes vzdušný prostor Izraele britské výsadkové jednotky. Na Kypr, Bahrejnské ostrovy a do Adenu byly soustředěny vo­ jenské posily z Británie a letecké perutě z britských základen v Africe. Pokusy vyslat britská vojska k ochraně naftových zájmů v Kuvajtu byly však kuvajtským Šejkem energicky odmítnuty.

V yslání britských vojsk do Jordánsko

146

akoloniální expanzi se chtěla podílet N i F r a n c i e . 1 8 .7 . připlula do libanonských teritoriálních vod také francouzská eskadra, ale na nátlak USA je opět opustila. Spojené státy zabránily vylodění francouzských vojsk v Libanonu, protože nechtěly, aby jejich společný postup s klasickou koloniální mocností, která desetiletí ovládala liba­ nonský lid a dosud vede koloniální válku proti Arabům v Alžírsku, vyvolal zesílený odpor nejen v Libanonu, ale v celém arab­ ském světě. Incident však svědčil i o rychle upadající vážnosti Francie v atlan tickém společenství imperialistů. Na rozdíl od suezské krize vystoupily tentokrát dvě největší im perialistické velmoci, USA a Velká Británie, proti osvobozenec­ kému hnutí společně a znovu stály za ozbrojenou intervencí ame­ rické a britské naftové monopoly, kontrolující asi 90 procent těžby n afty Středního východu. Odpor sil m íru . Všechny socialistické státy daly hned po svržení m onarchie v Iráku najevo pevné odhodlání nepřipustit ozbrojený útok im perialistických velmocí na nezávislé arabské státy. Vláda Sovětského svazu 18. 7. prohlásila, že »Sovětský svaz nebude lh o stejn ě přihlížet k aktům nevyprovokované agrese v oblasti p řiléh ající k jeho hranicím, a bude muset podniknout nezbytná opatření, jež si vynucují zájmy bezpečnosti Sovětského svazu a zachování světového míru.« 19. 7. při návratu presidenta Násira z druhé návštěvy v Sovět­ ském svazu byla v Damašku podepsána dohoda o společné obraně mezi Iráckou republikou a SAR, v níž obě země prohlásily svou věrnost Chartě Arabské ligy a Paktu' o vzájemné obraně mezi arabskými státy a vyjádřily odhodlání »vystoupit jako jedna země při obraně proti každé agresi, která bude namířena buď proti oběma zemím, nebo proti jedné z nich«. Navázání diplomatických styků mezi Iráckou republikou a Sovětským svazem, ČLR, ČSR i dalším i socialistickým i státy, rozvoj spolupráce se všemi ze­ měmi, které odmítly anglo-americkou intervenci, a rychlá kon­ solidace poměrů v zemi ukázaly na sílu a možnosti nového režimu, podporovaného lidovými masami. Charakter revoluce protiimperialistické hnutí v Iráku mělo v Iráku na rozdíl od vývoje v dalších arabských zemích některé nové rysy. I když převrat v Iráku byl P0^°bntí jako v roce 1952 v Egyptě proveden pod vedením národní bur­ žoazie a je jí hlavní úderné síly - vlasteneckých kruhu v armádě - na přípravě a provedení převratu se podílely 1M ° veJ T l a ilegální politické strany sdružené ve Frontě |lár° d^ í jed” ° ^ . Síly boju jící proti monarchii a Nurí Saidově vládě měly jasny stanovisko Fra n cie

_

147

protiimperialistický program jak v zahraničně politických otáz­ kách, tak i v oblasti vnitropolitické. Projevilo se to i na próza tímní ústavě Irácké republiky, vyhlášené již 27. 7. Vytvořením Irácké republiky padla jed na ze základen im perialistických provo­ kací proti národně osvobozeneckému hnutí a definitivně ztrosko­ taly všechny naděje, že z Iráku bude vytvořeno reak čn í centrum, kolem něhož se soustředí všechny arabské země. Republikánská vláda odmítla spolupráci s im perialistickým i m ocnostm i v rámci Bagdádského paktu a zabavila sekretariát i tajn é dokumenty této organizace. Pokusy zorganizovat proti Iráku seskupení zbýva­ jících členů Bagdádského paktu neměly velký úspěch. Vedoucí představitelé jeho členských států, shrom áždění 17. 7. na po­ radách v Instanbulu, pouze uvítali »am erickou iniciativu« (vyslání vojsk do Libanonu) a vyslovili se pro další společný postup proti osvobozeneckému hnutí. Ve dnech 28. a 29. 7. se v Londýně konalo zasedání rady mi nistrů Bagdádského paktu, na níž se za zavřenými dveřmi jednalo o postoji vůči Iráku. Deklarace uveřejněná po sko n čen í londýn­ ských porad oznámila, že USA, které dosud nebyly plnoprávným členem paktu, převzaly všechny závazky člen ské zem ě, i když nadále formálně do paktu nevstoupily.

Postoj států

Bagdádského paktu

Koncem července bylo zřejmé, že im perialistické m ocnosti byly donuceny upustit od svých plánů na intervenci proti Iráku a ome­ zily své akce na záchranu proim perialistických režimů v Liba­ nonu a Jordánsku. Proto vlády Pákistánu, Iránu a Turecka, které ještě 17. 7. považovaly vznik Irácké republiky za »mezinárodní gangsterství«, i vlády Velké Británie a USA uznaly ve dnech 30. 7. až 2. 8. Iráckou republiku. 2. 8. i jordánský král Husejn, když zjistil nereálnost svého plánu na záchranu Arabské fed erace, izo lován od ostatních arabských zemí i od vlastního lidu, vydal dekret, jímž fakticky zaniklou Arabskou fed eraci »zrušil«. Proimperialistický režim krále Husejna se v zemi podařilo udržet jen s pomocí britských jednotek a am erické finan čn í podpory. Příčiny ústupu byly v tom že v Iráku .. ,. se neprojevil organizovaný odpor, kterého by bylo možno využít proti republikánské vládě. Jed inci, kteří se postavili proti novému režimu, byli okamžitě izolováni. Pokusyv a ásk clJd en ro žítp u y

Příčiny neúspěchů im perialism u

a krýt intervenci proti Iráku pláštíkem Arabské federace se rozplynuly, protože bylo nutno ch ránit jord án ský režim p řed vlastním lid em . Dalším nem éně význam­ ní, proč imperialisté ustoupili od okam žité agrese

148

proti Iráku, byla diplomatická ofenzíva Sovětského svazu a obavy z protiopatření sovětské vlády. Zásah am erických vojsk v Libanonu nedokázal upevnit hroutící se protilidový režim. Požadavek odstoupení presidenta Šamuna se spojil s celonárodním bojem za odchod amerických jednotek ze země. Rozmach lidového hnutí přinutil i vedoucí představitele opozice k rozhodnějším činům. Představitelé opozice zpočátku žádali jak o podmínku účasti na volbách odchod am erických jed­ notek a odstoupení Šamuna. Přes hrubé vměšování zvláštního am e­ rického zm ocněnce R. Murphyho do vnitřních záležitostí Libanonu se reakčn ím silám podařilo pouze dosáhnout kompromisu. 31. 7. byl za podpory opozice, části stoupenců Šamuna a za am erického vměšování zvolen novým presidentem generál Šehab, vrchní velitel libanonské armády, známý svým neutralismem, přijatelným i pro opozici. Ovšem nastoupit měl až po skončení Šamunova funkčního období 23. 9.

p o r á ž k a

i m p e r i a l i s t o

Zatím nebezpečí širšího válečného kon­ fliktu, vyplývajícího z intervence am erických vojsk v Libanonu a britských jednotek v Jordánsku, vedlo SSSR k důraznému poža­ davku, aby im perialistické velmoci zastavily nezákonné akce proti arabském u lidu a stáhly svá vojska z arabských zemí. Ve svém prohlášení k událostem v Libanonu sovětská vláda zdůraznila, že nemůže zůstat lhostejná k událostem v blízkosti vlastních hranic, a vyhrazovala si právo podniknout všecka nutná opatření v zájm u míru a bezpečnosti. V protestních notách vládám NSR (24. 7 .), Itálii a Izraeli (1. 8.) Sovětský svaz vážně upozornil vlády těch to států na důsledky jejich podpory při soustřeďování vojsk USA a Velké Británie do oblasti Středního východu. Odmítavé stanovisko k am erické a britské intervenci zaujala též Čínská lidová republika a ostatní socialistické státy. Proti intervenci se prohlášením z 18. 7. vyslovila i druhá asijská vel­ moc — Indie. Útok im perialistických mocností proti lidu Libanonu, Jordánská a intriky Bagdádského paktu proti Irácké republice zmobilizovaly milióny Arabů v sousedních zemích, odhodlaných jít na pomoc bojujícím bratřím. V SAR a Iráku se začaly tvořit dobrovolnické sbory. Obavy z tohoto vývoje přiměly vládu USA, aby vyslala na Střední východ diplomatickou misi R. Murphyho, který jed n al s politickými představiteli Libanonu, Jordánská, Irá­ ku a SAR (17. 7. až 6. 8.). Murphymu se nepodařilo překlenout Vystoupení SSSR

149

.rozpory mezi osvobozeneckým hnutím a vojenským i akcem i impe­ rialistických mocností. Jednání v O SN Významnou úlohu při řešení krize se­ hrála Organizace spojených národů. Rada bezpečnosti jed nala o situaci na Středním východě před i po im perialistické in ter­ venci, přičemž v obou obdobích se západní m ocnosti usilovně snažily dokázat vměšování SAR, zprvu k přípravě intervence, a potom k jejím u ospravedlnění. Protože nebylo možno n ajít uspokojivé řešení na půdě Rady bezpečnosti, podal SSSR návrh svolat k onferenci na nejvyšší úrovni za účasti šéfů vlád Sovětského svazu, USA, V elké Británie, Francie, Indie a generálního tajem níka OSN, předložený N. S. Chruščovem 19. 7. v poselství navrhovaným účastníkům . Na prů­ tahy a odmítavý postoj USA odpověděla sovětská vláda tím, že předložila návrh, aby bylo svoláno zvláštní naléhavé zasedání Valného shromáždění OSN, aby projednalo otázku »odvolání am e­ rických a britských vojsk z Libanonu a Jordánska«. Rezoluce arabských Zasedání Valného shrom áždění zahájilo států svá jednání 8. 8. a skončilo 21. 8. jedno­ myslným přijetím rezoluce deseti arabských států. Rezoluce vy­ zývala členské státy k respektování územní celistvosti, neútočení a nevměšování se do záležitostí arabských států a požádala ge­ nerálního tajem níka OSN, aby usnadnil brzký odchod cizích vojsk z Libanonu a z Jordánská. Jednomyslná shoda arabských států a obavy z izolace přinutily im perialistické mocnosti, aby upustily od separátních plánů a nakonec podpořily rezoluci, požadující byť i nedůsledně odvolání cizích vojsk. Im perialistickou intervenci nedokázal obhájit ani velký projev presidenta Eisenhowera na Valném shromáždění OSN a narychlo předložený plán na hospodářský rozvoj Středního východu. Politické příměří, kterého bylo dosaženo jednom yslným schvá­ lením arabské rezoluce, bylo jinak posuzováno arabským i zeměmi a jinak imperialistickými velmocemi. USA a Velké B ritán ii, jež byly v defenzívě, pomohla rezoluce zachránit prestiž a oddálit okamžik odvolání vojsk z Libanonu a Jordánská. Arabové, státy asijsko-afrického bloku i zemí socialistického tábora chápaly schválení rezoluce jako odsouzení im perialistické politiky inter­ vence a uznání úspěchů národně osvobozeneckého boje lidu Li­ banonu a Iráku. Jednání o odsunu intervenčních vojsk ze Středního východu v ed l p o d le jed n o m y sln ě schválené rezoluce g enerální tajem ník OSN Hammarskjöld (27. 8. až 13. 9.). jeh o zpráva, předložená

150

řádnému Valnému shromáždění OSN 20. 9. po návratu ze zem í Středního východu, ukázala přes předstíraný optimismus, že USA a Velká B ritán ie nesplnily své povinnosti, uložené rezolucí V al­ ného shrom áždění. V n itro p o litick á 23. 9. generál Šehab nastoupil jak o nový konsolidace V Libanonu president a pověřil sestavením vlády R. Karameho, vůdce povstalců v Tripoli. Energická opatření nové vlády »mužů z barikád«, která 27. 9. uzavřela s velitelstvím am erických vojsk dohodu o odchodu am erických jednotek ze země, se tk a la se s odporem u falangistů a stoupenců bývalého presidenta Šamuna, spekulujících na pokračování ozbrojených bojů. Rázná opatření presidenta Šehaba proti rušitelům pořádku a kom prom is mezi národní buržoazií a kompradory odstranily hrozbu pokračování občanské války. 15. 10. byla vytvořena nová čty řčlenn á prozatím ní vláda, do níž vedle dvou představitelů opozice byli p řijati dva přední politikové, zastupující zájmy kompradorského a cizího kapitálu. Ústupky v zájm u »obnovení národní jednoty« měly své příčiny v hospodářské vyčerpanosti ekonomicky slabší národní buržoa­ zie, k terá i přes podporu mas ustupovala siln ější buržoazii kompradorské. Tém ěř šest měsíců trvající občanská válka rozvrátila hospodářství zem ě a vyžádala si více než 1500 obětí na životech. Občanská válka v Libanonu měla několik zvláštností: 1. v opo­ zici proti vládě stály n ejen lidové masy a národní buržoazie, ale na m noha m ístech se povstání zúčastnily i polofeudální statkářské živly sled u jící úzce lokální zájm y; 2. vlivná část národní buržoazie, udržující mnohostranné obchodní styky jednak s kapi­ talistickým i zeměmi Západu, jednak se sousedními arabskými státy, byla občanskou válkou značně poškozena. Tím lze vysvětlit je jí sklony ke kompromisu a skončení ozbrojených bojů; 3. lidové hnutí nem ělo jednotné vedení. Příčiny nejednotnosti tkvěly ze­ jm éna v náboženských rozdílech, v nedostatečném rozvoji prů­ myslu a d ěln ické třídy a ve feudálních poměrech na libanonském venkově. Odvolání vojsk Silný tlak lidu arabských zemí a většiny interventů delegací Valného shromáždění OSN spolu s pevným postojem Karamovy vlády, podporované libanonským lidem, přinutil USA v říjnu 1958 k odvolání všech 14 500 am eric­ kých vojáků z libanonského území. Poslední americký voják opustil Libanon 26. 10. Ozbrojená intervence skončila 28. 10., kdy i z Jord án ská byly odvolány poslední britské intervenční jed ­ notky. Celková bilance intervence ukázala, že z dalekosáhlých cílů se im perialistickým velmocem podařilo udržet, a to jenom

151

dočasně, m onarchistický režim v Jordánsku. Libanonská vláda odmítla i přes am erické vměšování provádět politiku svých před­ chůdců a v prosinci 1958 vypověděla Eisenhowerovu doktrínu. Události roku 1958 tak potvrdily, že ani spojené síly imperialismu nemohou již zastavit rostoucí sílu osvobozeneckého hnutí lidu arabských zemí.

152

KAPITOLA

ZOSTŘENÍ

NAPĚTÍ

VZNIK

XI I

V OBLASTI

TCH AJW ANSKÉ

TCHAJ - WANU

KRIZE

V p růlivu V létě 1958, kdy Spojené státy zahájily ozbrojenou in terven ci v Libanonu, zesílila též v Tchaj-w anském průlivu čan k ajško v ská vojska svou rušivou a provokační činnost proti čínsk é pevnině. Využívala k tomu zejm éna ostrovů Ťin-men a Ma-cu, le ž ících ve vzdálenosti desíti až patnácti kilometrů od čínského pobřeží. Oba ostrovy jsou vzdáleny 180 až 230 kilometrů od ostrova Tchaj-w anu a po vyhnání čankajškovců z čínské pev­ niny v ro ce 1949 až 1950 se staly je jic h hlavními základnami u čínského pobřeží, na nichž bylo postupně soustředěno na sto tisíc vojáků. Č ankajškova klika jim přisuzovala hlavní strate­ gický význam při vyhlašovaném »znovudobytí« čínské pevniny.

Situace

Je přirozené, že čínská lidová vláda nem ohla k vyzbrojování ostrovů — základ en pro špionáž, diverzi, pirátské akce i letecký průzkum a ostřelování čínské pevniny, nečinně přihlížet. Od roku 1950 docházelo proto v oblasti pobřežních ostrovů s nestejnou intenzitou, avšak soustavně k místním bojům, sváděným většinou mezi dělostřelectvem lidové armády a čankajškovců. Čínská lidová osvobozenecká arm áda by byla pobřežní ostrovy (stejn ě jako ostrov Tchaj-w an a ostrovy Pcheng-chu) již v roce 1950 osvo­ bodila, kdyby Sp ojen é státy na základě rozkazu presidenta Trumana z 26. 7. 1950 nevyslaly do Tchaj-w anské úžiny 7. flotilu a další ozbrojené síly. USA tím zabránily zákonné čínské vládě, aby převzala kontrolu nad zbývající částí čínského státního území, a dopustily se tak agrese proti Číně a intervence v občanské válce, která je vnitřní záležitostí Číny.

Odvetné opatření Č L R

Ve dnech 23. a 24. 8. 1958 byly čan k ajškovské oddíly na Ťin-menu vystaveny zesílené palbě d ělo střelec­ tva čínské lidové armády a jedna z čankajškovských válečn ých lodí p řivážejících posily byla potopena torpédovými čluny lido­ vého nám ořnictva. Souostroví Ťin-men bylo i nadále účinně b lo ­ kováno a jeh o zásobování bylo spojeno s krajn ím i obtížem i. Tyto akce byly odvetou za časté bombardování pobřežních vesnic a m ěst východní Číny, jehož intenzita v předchozím období vzrůstala.

153

P rovokační postup ča n k a jš k o v c ů odpo­ vídal p o litice a m erick ý ch vlád nou cích kruhů, u s ilu jíc íc h o zostření n a p ětí n a D álném východě. Již 12. 12. 1957 p ře ru šila am erická vlád a čín sk o -a m erick á jed n án í, vedená v elv y sla n ci obou velm ocí v Ženevě od 1. 8. 1955, svým odvoláním v elv y sla n ce A. Johnsona. P řes n ě k o lik e ré výzvy ČLR n ejm en o v ala je h o n á stu p ce v téže d ip lo m atick é hodnosti. O tom , že se sn a ž ila p ro tičín sk ý m i po­ m luvam i p řipravit půdu pro ro zšířen í ag rese, sv ěd čilo Dullesovo m em orandum o »p o litice S p o jen ý ch států v o tá z ce n eu zn án í ko­ m u n istick é Číny« z 11. 8. 1958. Č an k ajšek jím byl fa k tic k y ubez­ p ečen, že USA podporují jeh o a k ce v T ch a j-w a n sk é úžině.

K u r s a m e r ic k é p o litik y

N E Ú S P Ě C H A M E R I C K É . P O L I T I K Y SÍ LY« V zájm u o ch ran y čín s k é svrchovanosti před p rovokačn ím i čin y a m e rick ý ch agre­ sorů vydala vláda ČLR 4. 9. 1958 p ro h lášen í, k te rý m stanovila šíři pásm a čín sk ý ch te rito riá ln íc h vod n a d v an áct n ám o řn ích mil (1 n ám ořní m íle = 1852 m ). Tím se čín sk é p o břežn í ostrovy (v četn ě Ťin-m enu a M a-ca) d ostaly do pásm a č ín s k ý c h vnitřních vod, do něhož (a vzdušného p rostoru nad n ím ) n esm í vniknout žádná cizí v o jen sk á loď a žádné cizí letad lo bez p o v o len í vlády ČLR. P řestože toto op atřen í čín sk é lidové vlády je v pln ém sou­ ladu s m ezinárodním právem a i m nohé d alší s tá ty stan o v ily šíři pásm a svých te rito riá ln ích vod na 12 m il, o d m ítla je a m e r ic k á vláda uznat, aby tím nevy tvořila nové p řek ážk y pro svou inter­ ven ci v Číně. H ro z b y u s a Na znovu zd ů razněn é rozh od n u tí čínské lidové vlády osvobodit čan k ajšk o v sk ý m i v o jsk y o b sazen é ostrovy odpověděl 4. 9. z pověření p resid en ta E isen h o w era s tá tn í tajem ­ n ík D ulles p roh lášen ím , v něm ž se odvolával n a »spojeneckou sm louvu« m ezi USA a Č an k ajšk em z roku 1954 a n a s p o le č n o u rez o lu ci am erick éh o K ongresu z led n a 1955 » o p ra v ň u jící« am eric­ k ého p resid en ta k použití o zb ro jen ý ch sil USA k »o b ran ě Form osy«. H rozil, že E isen h o w er se n ezastav í před tím to krokem a že již byly provedeny »vo jen ské přípravy, aby v p říp ad ě presid en to v a rozhodnutí, bude-li u čin ěno, došlo k v časn ém u a účin­ ném u zásahu«. (T he D epartm ent of S ta te B u lle tin , 22. 9. 1958. str. 446.) S ta n o v isk o Č L R D ullesovo vyhrožování o d m ítl 6. 9. před­ sed a stá tn í rady ČLR Čou E n -la j. Uvedl, že o stro vy jso u čín sk ý m územ ím a že v Číně probíhá o b čan sk á v álk a. O tázk a je jic h osvo­ č ín s k é t e rito r iá ln í vody

154

bození je proto plně vnitřní záležitostí Číny. »Všechny takzvané smlouvy,« p ro h lásil Čou E n -laj, »uzavřené mezi Spojeným i státy a Čankajškovou klikou, a všechna usnesení p řijatá v souvislosti s nimi K ongresem Spojen ých států, jsou z hlediska čínského lidu neplatné. Nemohou nikdy legalizovat agresi Spojen ých států. Tím méně je jic h možno používat jak o zám inky k rozšíření agrese Spojených států v oblasti Tchaj-w anské úžiny.« (Peking Review č. 28, 9. 9. 1958, str. 16.) Na jiném m ístě prohlášení byla zdůrazněna n aprostá odlišnost dvou otázek, k teré am erick á vláda zám ěrně sm ěšuje. První z nich je čínsko-am erický spor v oblasti Tchaj-w anu. Jeho podstatu tvoří americká ag rese v této oblasti a o této otázce je čínská vláda ochotna obnovit jed n án í velvyslanců obou zemí. Druhá otázka — osvobození zbývající části čínského státního území — je zcela vnitřní záležitostí čínského lidu. Situace na Ť in -m en u Ve druhé polovině září se dostávalo na 75 000 čan k ajško vský ch vojáků na Ťin-menu do stále těžšího po­ stavení. Byli vystaveni n epřetržité palbě dělostřelectva lidové armády, um ístěného na půlkruhovitém pobřeží zálivu a na blíz­ kých ostrovech. Zásob střeliva a potravin jim válem ubývalo. Z Tchaj-w anu a z ostrovů Pcheng-chu vysílané lodi se zásobami se do uzavírací palby buď neodvážily, anebo jen za cenu n ejtěž­ ších ztrát. Č ankajšek n aléh al na am erickou vládu, aby dala svému válečnému loďstvu a letectvu rozkaz ke zničení dělostřeleckých pozic, letišť a kom unikací lidové armády na pobřeží. Am erická vláda váhala. M ěla k tomu mnoho pádných důvodů. Mezinárodní situace Světové veřejné m ínění bylo ještě po­ bouřeno in terven cí am erických vojsk v Libanonu. Přestože mimo­ řádné V alné shrom áždění OSN požadovalo již v srpnu je jic h stažení, nem ohla se am erická vláda k tomuto kroku odhodlat. Existovalo vážné nebezpečí, že k neúspěchu am erického im peria­ lismu na arabském východě přistoupí další porážka, na Dálném východě. Na straně čínského lidu stál neochvějně Sovětský svaz a ostatní so cia listick é státy. Ve svém dopise presidentu D. Eisenhowerovi ze 7. 9. 1958 psal předseda rady m inistrů Sovětského svazu N. S. Chruščov: »Otok na Čínskou lidovou republiku, která je velkým přítelem , spojencem a sousedem naší země, je útokem na Sovětský svaz. Naše země, věrna své povinnosti, činí vše, aby společně s lidovou Čínou ubránila bezpečnost obou států, zájm y míru na Dálném východě, zájm y míru na celém světě.« (Rudé Právo, 9. 9. 1958.) Významní představitelé nezávislých asijský ch a africk ý ch zemí ~~ indický m inisterský předseda D. Néhrú, president SAR G. A.

155

Násir a mnozí jin í — odsuzovali am erickou ag resi proti Číně. Dokonce i členové vlád zemí zavlečených do bloku SEATO zdů­ razňovali, že působnost paktu se na konflikt v Tchaj-w anské úžině nevztahuje a že jde o vnitřní čínskou záležitost. Ani pod­ pora britské vlády, ochotné ještě hájit »sam ostatnost« Tchaj-wanu, nebyla v případě pobřežních ostrovů příliš zjevná. Vůdce labou­ ristické strany Gaitskell žádal v parlam entě m inisterského před­ sedu, aby »otevřeně řekl Washingtonu, že B ritán ie se nezúčastní války vedené na obranu Quemoye«. N ěkteří sp ojenci USA z atlan­ tického bloku se vyjadřovali zcela jasn ě. N apříklad kanadský m inistr zahraničních věcí dr. Smith prohlásil 5. 9. v poslanecké sněmovně, že »Kanada sdělila Spojeným státům , že podle jejího názoru je třeba velké zdrženlivosti ve form oské situaci«, a opě­ tovně ujistil sněmovnu, že »jednostranné akce Sp ojen ých států ve Formoské úžině by se Kanada neúčastnila«. (The Times, 6. 9. 1958.) Opozice v u s a Ale i ve Spojených státech nutily blí­ žící se listopadové volby, aby si politikové zejm éna demokratické strany více všímali názoru prostých Američanů. Bývalý státní ta­ jem ník Dean Acheson ostře kritizoval vládu a došel k závěru, že USA »směřují krok za krokem k válce s Čínou, k válce, kterou by vedli bez přátel a spojenců za něco, o čem vláda lid neinformo­ vala a co nestojí za život ani jediného Am eričana«. (The Times, 8. 9. 1958.) Také předseda zahraničního výboru senátu T. F. Green odmítl uznat Eisenhowerův názor, že se rezoluce Kongresu z roku 1955 vztahuje i na čínské pobřežní ostrovy. (The New York Times, 15. 9. 1958.) Vývoj v O SN Ani na OSN, která tak těžce zklamala americký imperialismus při srpnovém projednávání otázek Blíz­ kého východu, se am erická vláda nemohla plně spolehnout. 23. 9. 1958 se jí sice podařilo prosadit, že otázka zastoupení Číny v OSN byla opět odložena, avšak samo hlasování naznačovalo — ve srovnání s předchozími léty — upadající vliv USA. Vyhlídky na to, že americká agrese proti Číně bude případně projednávána v OSN, byly proto pro americkou vládu málo povzbudivé.

VYNUCENÁ

ZMĚNA

TAKTIKY

Americká vláda si za této mezinárodní i vnitropolitické situace začínala uvědomovat své omezené možnosti, pokud jde o rozšířen í agrese a p řím é n asazen í vojsk USA ve velkém m ěřítku proti Čínské lidové republice. Při útoku na čínské pobřeží vedeném

156

konvenčními zbraněm i by se americká armáda nevyhnula drtivé porážce, podobně ja k o tomu bylo v korejské válce. V případě že by se USA rozhodly vést atomovou válku, vedly by ji samy bez spojenců, a stály by — odsouzeny světovým veřejným míněním proti nerozborné jed notě socialistických států. Státní tajemník Dulles se proto pokoušel provádět politiku manévrování a laví­ rování mezi částečn ým ústupem a pokračováním v agresi, aby si udržel a získ al spojence. Postoj U S A Spojené státy vyslovily souhlas s obnok Čankajškovi vením jednání s Čínou. Pověřily jeho ve­ dením velvyslance Jacoba Beama, který již 15. 9. ve Varšavě poprvé jed n al s velvyslancem ČLR Wang Ping-nanem. V řeči státního podtajem níka Christiana Hertera z 29. 9. byly již pobřežní ostrovy označeny za »strategicky nehájitelné« a rozhodnutí čan­ kajškovců, že je budou nadále držet, za »téměř patologickém (The New York Tim es, 6. 10. 1958.) Také Dullesovy výroky o Čankaj­ škovi obsahovaly prvky realističtějšího hodnocení. Na tiskové konferenci 30. 9. J. F. Dulles prohlásil, že bylo »dosti pošetilé« od Čankajška vyslat takové množství vojáků na Quemoy (Ťinmen), a kdyby prý došlo k příměří — byť i jen de facto — USA by doporučily snížit stav quemoyské posádky. Vzdát se síly v Tchaj-wanské úžině by muselo být oboustranné. Jinými slovy, podle Dullesova názoru by se musel i Čankajšek vzdát svých plánů na v ojenské znovudobytí pevniny. Podle Dullesových vý­ roků se S p o jen é státy nezavázaly pomáhat Čankajškovi, aby se dostal zpět na pevninu, a považují je jí znovudobytí za »krajně hypotetickém I kdyby prý v Číně došlo k vnitřní vzpouře, je *hypotetické« a »problem atické«, zda by to byl Čankajšek, kdo by stál v čele nové vlády. (Viz: tamtéž.) Otázka „p řim ěří" Dullesovy návrhy na »příměří« v Tchaj­ wanské úžině m ěly uklidnit americké voliče, znovu získat podporu některých buržoazně pacifistických kruhů v Evropě i v Asii a zejména natrvalo upevnit panství USA nad T c h a j-w a n e m . T yto návrhy se již vyskytly dříve. Krátce předtím k mm znovu zaujal stanovisko m inistr zahraničních věcí ČLR Čchen Ji v pro z 20. 9. 1958: »Klíčovou otázkou k odstranění napětí v Tchajwanské úžině není takzvané »příměří«, ale s t a ž e n í vojsk z oblasti Tchaj-wanu. Mezi Čínou a Spojeným i státy není válečný stav, a proto otázka tak zvaného st aro ěn řím p nepřichází v úvahu.« (Peking Review . . naznačovaly ochotu pro případ, že by však Dullesovy výro naznačovalyochotuam y k erickévlád yupustitodd alšíagreseapřim ětČ ankajškak vyamerické vlády upustit od další . R roku 1955 byly vykli­ z e n í pobřežních ostrovů (podobně jak

157

zeny ostrovy Ta-čch en ské), poskytla čínská lidová vláda Spojeným státům k takovýmto krokům dostatek příležitosti opatřením i, učiněnými v prvním týdnu říjn a 1958. Přerušení palby Dne 5 .1 0 .1 9 5 8 uveřejnil m inistr národní obrany ČLR Pcheng Te-chuaj poselství určené krajanům na Tchajwanu. Uvedl v něm, že všichni Číňané se shodují v tom, že je pouze jedna Čína. Prohlásil, že am eričtí im perialisté jsou jejich společní nepřátelé. V poselství bylo dále řečen o : »Z hum anitních důvodů jsem nařídil přerušit bombardování na fuťienské frontě na zkušební dobu sedmi dnů, počínaje 6. říjnem . Během této doby budete mít úplnou volnost dovážet zásoby, nebudou-li do­ provázeny Američany.« (Peking Review č. 32, 7. 10. 1958, příl.) Konečně Pcheng Te-chuaj navrhoval, aby bylo zahájeno jednání mezi Číňany t) mírovém urovnání občanského konfliktu. Po uplynutí týdenní lhůty vydal m inistr Pcheng Te-chuaj 13. 10. 1958 vojskům na fuťienské frontě tento rozkaz: »Přerušte palbu na Ťin-men od dnešního dne ještě na dva týdny, abychom viděli, co hodlá dělat protivník, a abychom umožnili našim krajanům na Ťin-menu — vojákům a civilistům — obdržet dostatek zásob včetně potravin i vojenské výzbroje k upevnění svého postavení.« (Peking Review č. 33, 14. 10. 1958, p říl.). Kuom intangcům na Tchaj-wanu byla v rozkazu určena tato slova: »Jestliže nechcete vést mírová jednání, pak jsou bojové operace nevyhnutelné. Dokud budete zastávat tak neústupné stanovisko jak o doposud, dotud budeme s vámi bojovat, kdy budeme chtít, a přerušovat boj, kdy je j budeme chtít přerušit.« (Viz: tamtéž.) Dulles Tchajw anští představitelé n ejen že odna Tchaj-w anu mítli vést mírová jednání s čínskou lido­ vou vládou, ale dokonce pozvali na Tchaj-w an státního tajem níka Dullese a nedlouho před jeho příletem použili v noci z 19. na 20. 10. k zásobování Ťin-menu po dobu pěti hodin doprovodu am eric­ kých válečných lodí. Tuto provokaci hodnotil ve svém rozkazu z 20. 10. Pcheng Te-chuaj jakožto »otevřené porušení podmínek dočasného přerušení palby«, a nařídil proto je jí obnovení. Obnovení palby Konečně druhé poselství m inistra Pcheng Te-chuaje z 25. 10. 1958 obsahovalo mj. i toto sdělení: »Přikázal jsem již našim vojskům na fuťienské frontě, aby v sudé dny neostřelovala letiště na Ťin-menu a přístaviště, pobřeží a lodi v zálivu Liao-lo, aby tak krajan é — vojáci i civilisté — . . . mohli být dostatečně zásobováni potravinami . . . a vojenskou výzbrojí, abyste se mohli udržet po dlouhou dobu. Jestliže se vám bude něčeho nedostávat, řekněte jen a my vám to dodáme. N adešel čas, abychom se z nepřátel stali přáteli.« (Peking Review č. 35, 28. 10.

158

1958, s tr . 5 .) P od m ínk ou d o d ržo v án í to h o to ro zkazu ro v n ěž bylo, že k z á s o b o v á n í o stro v a n e sm í bý t pou žito doprovodu a m e ric k ý c h v á le č n ý c h lo d í. P o lit ik a Č L R Postup č ín s k é lid ov é v lád y v y v o lal zm a tek v ř a d á c h n e p řá te l a n eb y l p o ch o p en a n i n ě k te rý m i k o ­ m u n isty. Jim a d re so v a l P ch en g T e -ch u a j 13. 10. ta to s lo v a : »Z ak rá tk o p o c h o p íte . A m eriča n é n a T ch a j-w a n u a v T c h a j-w a n s k é úžině m u sí o d e jít dom ů. N em a jí důvod, p ro č by zde p ro d lé v a li; n e z á le ž í n a tom , že ta k u č in it n e c h tě jí. M ezi Č íňany n a T c h a jw anu, P ch e n g -c h u , Ť in -m en u a M a-cu je v ě tšin a v la ste n c ů a je n m álo z rá d c ů . Je p ro to tř e b a p ra c o v a t p o litick y , aby bylo m ožno p o stu p n ě p ro b u d it v e lk o u v ětšin u ta m n íc h Č íň an ů a iz o lo v a t h rstk u z rá d c ů . Po m n o h a h o d in á c h a d n e ch p rá c e bude v ý sled ek z ře jm ý .« (P e k in g R ev iew č. 33, 14. 10. 1958, p říl.)

A M E R I C K Á A

JEJ Í

P O L I T I K A

»DVOU

C I N«

N E U D R Ž I T E L N O S T

tříd e n n ím je d n á n í D u llese s Č ank a jš k e m n a T c h a j-w a n u (21. až 23. 10.) b y lo u v e ře jn ě n o je jic h s p o le č n é kom u n iké. Z je h o o b s a h u v y stu p u jí do p o p řed í p řed ev ším dva h la v n í bod y: 1. Č a n k a jš e k s e v p o d sta tě vzdal u žití s íly k znovudobytí pevniny. K o m u n ik é s ic e je š t ě h o v o řilo o to m , že n á v ra t n a p evninu je je h o » p o sv á tn ý m p o slá n ím « , d o d ávalo v šak , že »zák lad y to h o to p o slá n í s p o č ív a jí v m y s lích a s rd c íc h č ín s k é h o lid u«. (T h e De­ p a rtm e n t o f S t a t e B u lle tin , 10. 11. 1958, s tr . 7 2 2 .) Z to h o vyply­ n u lo, ž e již je n o m vzp ou ra n a p ev n in ě by m o h la u m ožnit Č ank a jš k o v i n á v r a t. 2 . S p o je n é s tá ty znovu p otvrd ily svou podporu Č a n k a jš k o v a re ž im u ja k o ž to » o p ráv n ěn éh o m lu v číh o sv o bod n é Číny« a p r o h lá s ily , že č ín š tí k o m u n isté m ohou » so tv a d o sá h ­ nout ú sp ě c h u « p ři d o b ý v án í T ch a j-w a n u a v y lu čo v án í S p o je n ý c h stá tů ze z á p a d n íh o T ich o m o ří. »D oufám e a v ěřím e, že se v z d a jí sv é m a rn é a n e b e z p e č n é p o litik y ,« k o n s ta to v a li D u lles s Č a n k a jš k e m ve s p o le č n é m k o m u n ik é. Oba dva prvky — Č an k ajšk o v o re z ig n o ­ vání n a v o je n s k ý ú to k na pevninu a D u llesov a n a d ě je , že i čín sk ý lid u p u stí od d a lš íh o b o je za s je d n o c e n í Číny — by ly n ek la m n ý m i zn aky a m e r ic k é p o litik y »dvou Čín«. Cíle u s a In trik y s ro zd ělen ím Číny n a dva s tá ty n eb y ly n ija k n ov é. N ovým ry sem bylo je n to, že se k n im D u lles o te v ře n ě p řiz n a l. D oznal tím i n a p ro sto u n e sm y sln o st d ř ív ě jš íc h p lán ů a m e r ic k é h o im p eria lism u n a zn ov u d obytí Číny. R o sto u c í

V ý s le d k y je d n á n í D u lle s e s Č a n k a jš k e m

159

moc Čínské lidové republiky a m ěnící se m ezinárodní pom ěr sil je j k tomu donutily. Za nové situace usilují Spojené státy a le ­ spoň o upevnění své kontroly nad Čankajškovým režim em a po­ sílení své okupace Tchaj-wanu tím, že je j oddělí a zcela izolují od Číny. Protože však Čankajškova zkorumpovaná a zdiskredi­ tovaná klika není již dostatečně spolehlivým strážcem am eric­ kých zájmů, pokusí se USA v další etapě bezpochyby zavést u rči­ tou formu »mezinárodního poručenství« nad ostrovem . Spojené státy by tím za form ální účasti dalších států legalizovaly svou okupaci Tchaj-w anu a zbavily se cejch u agresora a kolonizátora. V zta h y Č an k ajšk a k u s a Čankajškova klika je si ovšem této po­ stupné změny v am erické politice vědoma. S k ra jn í nedůvěrou sleduje čínsko-am erická jednání ve Varšavě, protože si nemůže být jista stanoviskem USA. Dokud ji Spojené státy je ště uznávaly za užitečný nástroj při útoku na pevninu, m ohla k lá st určité podmínky. Nyní, po přiznání nereálnosti těchto plánů, je Čankajšek stále více vydán USA na m ilost a nem ilost. Kuomintangské vládnoucí kruhy na Tchaj-w anu vznesly proto dodatečně řadu výhrad proti Dullesovým prohlášením , jež konstatovala, že se Čankajšek vzdal uplatnění síly a plánů na znovudobytí pevniny. Čankajšek se skutečně, i když učinil u rčité ústupky Dullesovi (a o tom svědčí je jic h společné kom uniké), všech svých n ad ějí na trium fální tažení na pevninu dosud nevzdal. To potvrzuje i jeho houževnaté lpění na ostrovech Ťin-men a Ma-cu, k teré nem ají vojenský význam pro ochranu Tchaj-w anu, zato mohou být cenné při přípravě vylodění na pevnině. Slabiny politiky Dullesovi se nepodařilo na Tchaj-w anu „dvou Č ín " důsledně prosadit koncepci »dvou Čín« a pobřežní ostrovy se tak fakticky staly prvořadou politickou zbra­ ní, jíž čínská lidová vláda může využívat v boji proti této kon­ cepci a za sjednocení Číny především tím, že pok raču jící dělo­ střelecké souboje mezi Ťin-menem a pevninou jsou nep op iratel­ ným důkazem o trvání občanské války. Tento fakt by bylo možno snáze popírat, kdyby byly'obě strany odděleny 200 km širokou Tchaj-w anskou úžinou. Boje dále umož­ ňují před celým světem přesvědčivě odhalovat USA jakožto ag re­ sora, který intervenuje v čínských terito riáln ích vodách tisíce kilometrů od am erických břehů. Konečně tyto boje umožňují přímo působit na třetinu všech Čankajškových elitn ích vojsk na pobřežních ostrovech a nepřímo působit na ostatní Číňany na Tchaj-wanu a v zahraničí. Důsledky americké Americká agrese proti Číně a z ní vyagresívní politiky plývající zostření situace v T c h a j - w a n s k é

160

úžině v podzimních m ěsících 1958 přinesly vládnoucím kruhům USA m noho neúspěchů. Ve Spojených státech přispěla agresívní politika Eisenhowerovy vlády vůči Číně k porážce republikánské strany v listopadových volbách, nejtěžší v posledních dvaceti letech . V Čínské lidové republice dala am erická agrese podnět k urychleném u zakládání lidových komun, organizování lido­ vých m ilic a hnutí závazků ve výrobě, které významně přispělo k tomu, že rok 1958 byl rokem »velkého skoku vpřed« a nejvyšších dosud dosažených výsledků v rozvoji země. Otevřené prosazování politiky »dvou Čín« vyvolalo nové rozpory mezi Spojeným i státy a Čankajškem. Odmítavé stanovisko tchajw an­ ských vládnoucích kruhů k návrhům čínské lidové vlády na za­ h ájen í m írových jednání prohloubilo propast mezi Číňany na Tchaj-w anu a Čankajškovou klikou. N ejvětší neúspěchy však am erická vláda utrpěla v měřítku me­ zinárodním . Ani jeden z významnějších států kapitalistického světa se nepostavil v tchajw anském konfliktu bezvýhradně na je jic h stranu a většina nezávislých zemí Asie a Afriky americkou politiku odsuzovala. Čím déle bude trvat am erická okupace čín­ ského území, do tím větší mezinárodně politické izolace budou upadat Spojené státy a tím dříve se spojí všichni čínští vlastenci, aby dosáhli vítězství v boji za sjednocení své vlasti pod vládou Čínské lidové republiky.

161

KAPITOLA

p ř e h l e d

Če

XIII

s k o s l o v e n s k é

z a h r a n i č n í

POLITIKY

Československá zahraniční politika se řídí zásadami, k teré jsou vlastní všem socialistickým zemím. Vychází z toho, že v současné době je možné a nutné mírové soužití a soutěžení m ezi zeměmi obou světových soustav a k tomuto cíli napíná všechno své úsilí. V m ezinárodních vztazích uplatňuje Československo požadavky respektování rovnoprávnosti, svrchovanosti a nezávislosti a pro­ vádí politiku nevměšování se do vnitřních záležitostí jin ý ch států. Základem pro československou zahraniční politiku je přísluš­ nost Československa k táboru socialism u a nejužší spolupráce se socialistickým i zeměmi, což je vnějším projevem vnitřní hospodářsko-politické struktury státu. Cíl so cialistický ch zemí je spo­ lečný a nutně se promítá i v m ezinárodních vztazích. Lidově dem okratické Československo se tedy může opírat ve svých za­ hraničně politických akcích o jednotu celého socialistickéh o tábora. Rozhodující iniciativa v socialistickém táboře i v o blasti mezi­ národních vztahů patří sovětské zahraniční politice. Ostatní so­ cialistické země se však neom ezují pouze na podporu sovětských akcí, ale samy podle svých specifických m ožností přispívají vlastní iniciativou k dosažení společných cílů. Československo využívá ve své zahraniční politice řady přízni­ vých činitelů daných jak hospodářskou vyspělostí země, tak i jeho geografickým postavením a historickým vývojem. Tyto okolnosti a je jic h důsledné využívání předurčují Československo k tomu, aby mohlo plnit závažné úkoly ve prospěch n ejen vlastní, ale i ve prospěch socialistického tábora jako celk u : rozvíjet a pro­ hlubovat styky se socialistickým i zeměmi; získávat nové přátele z řad mírumilovných zem í; rozšiřovat světovou frontu m íru; roz­ víjet styky s kapitalistickým i zeměmi, hlavně sousedním i; vy­ stupovat iniciativně při m ezinárodních jed náních o otázkách mí­ rového soužití a hlavně evropské bezpečnosti a jin é d ílčí úkoly.

162

SPOLUPRÁCE zaklad

se

s o c i a l i s t i c k ý m i

m e z in á r o d n íh o

ze m ě m i

p o s t a v e n i

—

ČSR

Ú zk á s p o lu p r á c e Č e s k o s lo v e n s k a s e s o c ia lis tic k ý m i z e m ě m i je v ý c h o z ím b o d e m pro r o z v íje n í m e z in á r o d n íc h v z ta h ů n a š í r e p u b lik y v ů b e c . Z á ­ k la d e m h o s p o d á ř s k é h o p o s ta v e n í Č e s k o s lo v e n s k a z ů s t á v a jí n a ­ d á le r o z s á h lé h o s p o d á ř s k é s ty k y s e S o v ě ts k ý m s v a z e m , k t e r é tv o ří s t a b i l n í je d n u tř e tin u v c e lk o v é m o b ra tu n a š e h o z a h r a n i č ­ n íh o o b c h o d u . V r o c e 1 9 5 8 n a s t a l v tě c h t o v z ta z íc h k v a lita tiv n í s k o k k u p ř e d u . V r á m c i h lu b š í d lo u h o d o b é s p o lu p r á c e a z h le d is k a p e r s p e k t iv n íc h p lá n ů r o z v o je n á ro d n íh o h o s p o d á ř s tv í S o v ě ts k é h o sv azu a Č e s k o s lo v e n s k a b y la č e s k o s lo v e n s k o u a s o v ě ts k o u v lá d n í d e le g a c í d o je d n á n a v d u b n u v M o sk v ě d o h o d a o v z á je m n ý c h d o ­ d á v k á c h z b o ž í n a lé t a 1 9 5 9 — 1 9 6 5 . V r á m c i té to d o h o d y z ís k á Č e s k o s lo v e n s k o z e S o v ě ts k é h o sv azu z á k la d n í s u ro v in y , p o tř e b n é p ro s v ů j p r ů m y s l (ž e le z n o u a m a n g a n o v o u ru d u , n a ftu , a p a tito v é k o n c e n t r á t y , b a v ln u , ln ě n é v lá k n o ), o b ilí, p o tra v in y , v á lc o v a c í a fo r m o v a c í z a ř íz e n í, o b r á b ě c í s t r o je a ji n é s t r o je a z a ř íz e n í. Č e s ­ k o s lo v e n s k o d á le r o z š íř í v ý ro b u p ro S o v ě ts k ý sv a z , k a m d o d á v á s t r o je a r ů z n á z a ř íz e n í, h la v n ě e le k t r ic k é a d ie s e le le k t r ic k é lo k o ­ m o tiv y , z a ř íz e n í p ro c h e m ic k ý , n a fto v ý , le h k ý a p o tr a v in á ř s k ý p rů m y s l, k o ž e n o u o b u v , k o n fe k c i, n á b y te k , c u k r a j. H o sp o d á řské sty k y m ezi Č S R a S S S R

T a o p a tř e n í, k t e r á s e od ro k u 1 9 5 6 p řip ra v o v a la k e z k o o rd in o v á n í h o s p o d á ř ­ s k ý c h p lá n ů a k p r o h lo u b e n í s p o lu p r á c e s o c ia lis t ic k ý c h z e m í v n e jd ů l e ž i t ě jš í c h v ý r o b n íc h o d v ě tv íc h a k t e r á b y la p r o p r a c o ­ v á n a n a z a s e d á n í RV H P v k v ě tn u 1 9 5 8 v M o sk v ě, v č e r v n u v B u k u r e š ti a v p r o s in c i v P ra z e , d o š la již i sv é č á s t e č n é r e a l i z a c e v r o c e 1 9 5 8 . V p ř íp a d ě Č e s k o s lo v e n s k a lz e u v é s t z e jm é n a tě s n o u s p o lu p r á c i s P o ls k e m . P ři je d n á n íc h v lá d n íc h d e le g a c í Č e s k o s lo ­ v e n s k a a P o ls k a v k v ě tn u v P ra z e b y l p o d e p s á n p r o to k o l o č e s k o s lo v e n s k o - p o ls k é h o s p o d á ř s k é s p o lu p r á c i, n a je h o ž z á k la d ě b y la k o o r d in o v á n a in v e s t ič n í v ý sta v b a a k o o p e r a c e v ý ro b y o b o u z e m í v n ě k t e r ý c h o d v ě tv íc h , h la v n ě v tě ž b ě u h lí a c h e m ic k é m p rů m y s lu , a to n a l é t a 1 9 6 1 — 1 9 6 5 . V r á m c i té to s p o lu p r á c e p o s k y tn e Č e s ­ k o s lo v e n s k o P o ls k u ú v ě r 2 5 0 m ilió n ů ru b lů p ři v ý s ta v b ě k a m e n o u h e ln ý c h d o lů v P o ls k u . D á le b y lo d o h o d n u to z v ý š it je š t ě n a rok 1 9 5 8 o b je m d o d á v e k o 1 0 0 m ilió n ů ru b lu . O n á p ln i p a k je d ­ n a la p o ls k o - č e s k o s lo v e n s k á s m íš e n á k o m is e v s rp n u 1 9 5 8 v P r a z e . ^ n a d a lš í s c h ů z c e o b c h o d n íc h d e le g a c í o b o u z e m í v P r a z e v p r o ­ sin ci b y lo d o h o d n u to , a b y k a ž d o r o č n í c e lk o v ý o b c h o d n í o b r a t ^ e z i o b ě m a z e m ě m i v y k a z o v a l p ř ír ů s te k 4 0 p r o c e n t. P r o h lo u b e n í s p o lu p r á c e s o c ia lis t ic k ý c h z e m í

163

Podobnou spolupráci dojednala i vládní d elegace, vedená V. Š i­ rokým, v Albánii v červenci 1958, kdy byla dohodnuta česk oslo ­ venská účast hlavně při těžbě albánského niklu. Československo se rovněž účastní výstavby rumunského naftového průmyslu, a to především dodávkami strojn ích zařízení. X. zasedání RVHP v Praze v prosinci roku 1958 znovu vyzdvihlo nutnost rychlého rozvoje chem ického průmyslu, hlavně ve výrobě plastických hmot, umělého kaučuku a chem ického vlákna. V tom­ to odvětví spolupracuje Československo s NDR a s Polskem . Společná jednání Československo se zúčastnilo dvoustranpředstavitelů ných jednání stranických a vládních de­ legací socialistických zemí. Ústřední událostí v rozvíjen í tohoto způsobu styků byla státní návštěva presidenta A. Novotného v So­ větském svazu v červenci 1958. Dále pak se českosloven ská de­ legace zúčastnila obou již zmíněných květnových schůzek zemí Varšavské smlouvy a RVHP v Moskvě, v říjnu h ostila Praha ru­ munskou stranickou a vládní delegaci a v prosinci maďarskou stranickou a vládní delegaci. Naproti tomu českosloven ská stra­ nická a vládní delegace navštívila v listopadu Bulharskou lidovou republiku. Na všech těchto jednáních, jak o tom svědčí společná komuniké, se projednávaly n ejdů ležitější otázky světového vý­ voje a rozhovory se dotýkaly stejn ých problém ů, k teré jsou společné všem zemím socialistického tábora, jako například ne­ bezpečí z m ilitarizace západního Něm ecka a otázek evropské bezpečnosti; návrhů socialistických zemí na řešení otázek m íro­ vého soužití dvou systémů; boje proti soudobému revizionismu. Nejužší styky jak hospodářské, tak i politické má Č eskosloven­ sko po Sovětském svazu s Polskem a s NDR. V o blasti hospo­ dářské jsou oba státy největším i partnery Č eskoslovenska po Sovětském svazu. (V roce 1958 podíl NDR na celkovém obratu Československa tvořil přibližně 10 procent a podíl Polska 5,5 procenta.) V oblasti politické pak m ají tyto státy m noho společ­ ných úkolů, které vyplývají především z toho, že jsou nejvíce ohrožovány nebezpečným vývojem v NSR. Této spolupráci se blíží i spolupráce s Maďarskem, a to hos­ podářsky zejm éna v otázkách koordinace hutní výroby, politicky ; kromě společných problémů socialistických zemí i v otázce spo­ lečné snahy o porozumění a rozsáhlejší styky se sousedním Ra­ kouskem.

164

Č

e s k o s l o v e n s k o

A PROBLÉMY

EVROPSKÉ

BEZPEČNOSTI

Otázky bezpečnosti v Evropě jsou již po řadu let spjaty s vý­ vojem v NSR. Pro Československo má tato otázka bezprostřední význam, neboť NSR je sousedním státem za jeho západní hranicí. H istorické zkušenosti s německou expanzívností, jíž obvykle trpěly české zem ě jak o první, dávají důvod k obavám i dnes. Česko­ slovensku není lhostejný ani vývoj vlastní takzvané německé otázky, neboť je jediným státem sousedícím s oběma německými státy. Rok 1958 však neznam enal změnu k lepšímu, naopak. Na zasedání západoněmeckého parlamentu v březnu 1958 bylo schváleno vyzbrojení západoněmecke armády atomovými zbraně­ mi. Tím byly bezprostředně ohroženy socialistické země střední Evropy, neboť proti komu jinému bylo namířeno budování odpa­ lovacích ramp pro řízené střely středního doletu než proti nim? Na tuto skutečnost ještě před pověstným jednáním v západoněmeckém »bundestag u << reagovalo Polsko návrhem tzv. Rapac­ kého plánu vytvoření bezatomového pásma v Evropě. Na polskou nótu ze 14. 2. 1958 o této otázce odpověděla česko­ slovenská vláda kladně nótou z 19. 2. a připojila se tak k polské iniciativě. Ačkoli plán vyvolal velký rozruch na Západě a získal tam i řadu příznivců, byl odmítnut oficiálními představiteli zá­ padních m ocností. Pražská konference M e z it ím v š a k západoněmecký parl a-

Rapackého plán i hlediska čs. zahran iční p o litik y

zahraničních ministrů

m e n t od h lasoval sch válení

a to m o v é

vý-

zbroje pro armádu NSR. Nedlouho poté, 1. 4. 1958, vydala československá vláda memorandum adresova­ né vládám čtyř velmocí a dalších devatenácti zemí, v němž pro­ testovala proti vyzbrojování západoněmecké armády atomovými 3 raketovým i zbraněmi. Nebezpečná situace vyžadovala zkoordi­ nování ak cí zemí, které byly nejvíce ohrožovány německým mi­ litarismem, a proto se ve dnech 10.— 12. 4. sešla v Praze poradní konference m inistrů zahraničních věcí ČSR, Polska a NDR, která jednala o usnesení Spolkového sněmu a vyslovila se pro podporu Rapackého plánu jak o jednoho ze způsobů řešení nebezpečné si­ tuace. Otázky evropské bezpečnosti byly projednány i vzhledem k sovětským návrhům na svolání konference na nejvyšší úrovni, jíž se tu dostalo podpory. Pražská konference vyvolala v západ­ e ch kruzích dohady o tom, že budou na ní přijata jakási opa­

ČSR, Polska a N D R

165

tření, nam ířená proti západnímu Německu. Avšak n ásledu jící návrhy socialistických zemí na uzavření Paktu o neútočení mezi členským i státy Varšavské smlouvy a členským i státy NATO, kte­ ré vzešly z květnových porad politického poradního výboru Var­ šavské smlouvy v Moskvě (a ke kterým se sovětská diplom acie znovu vrátila v prosinci 1958 před zasedáním rady NATO v Pa­ říži), svědčily o opaku. Č s . ú s ilí o n o r m a liz a c i Československá vláda využila tohoto v z ta h ů m e z i návrhu a prohlášení západoněm ecké vláČ S R a N SR dy z roku 1956, v němž vyjád řila ochotu zříci se použití násilí vůči evropským státům, které nejsou členy Severoatlantického paktu a Západoevropské unie, jak o základu k nabídce navázat normální diplomatické styky mezi NSR a ČSR. Československá vláda přitom vycházela z toho, že navázáním diplomatických styků by se zlepšila situace ve vzájem ných vzta­ zích obou států, že by tím dále byl dán výraz faktickým stykům hospodářským a že by konečně tato norm alizace styků vedla i k uklidnění ve střední Evropě. Československá vláda již jednou, roku 1955, v souvislosti se zastavením válečného stavu s Něm ec­ kem nabídla vládě NSR navázání diplom atických styků, byla však odmítnuta. Tentokrát poslal 12. 7. 1958 předseda vlády ČSR prostřednictvím sovětského velvyslanectví v Bonnu kancléři Adenauerovi dopis, v němž mu znovu navrhl navázání norm álních diplomatických styků, které byly znovu odmítnuty. Tento nenorm ální stav však vystupuje zvlášť do popředí, když je j srovnáváme s rozsáhlými hospodářskými styky, které obě země udržují. NSR v roce 1958 byla na 6. místě v celkovém obratu čes­ koslovenského zahraničního obchodu a byla největším obchodním partnerem Československa ze zemí kapitalistické soustavy. A tyto obchodní styky m ají vzestupnou tendenci. V posledních letech objem výměny zboží stoupl takřka dvojnásobně. Roku 1956 činil dovoz z NSR 280 miliónů Kčs a vývoz z ČSR do NSR 364 milióny korun, roku 1957 Československo dovezlo již za 431 m iliónů Kčs zboží, hlavně válcovaného materiálu, technických zařízení a stro ­ jů, a vyvezlo do NSR za 395 miliónů Kčs. Je tedy p olitická linie bonnské vlády v naprostém rozporu s hospodářskými zájm y státu. Západoněm ecký Při odmítavém postoji o ficiáln ích míst revanšism us proti Č S R NSR k jakým koli bližším politickým sty­ kům s Československem není divu, že se v západním Německu nebezpečně rozrostlo revanšistické hnutí, podporované dokonce představiteli státu. Četné přesídlenecké spolky v NSR, jejich ž činnost je vládou povolována, pěstují v západoněm eckém obyva­ telstvu touhu po odvetě. Československá vláda nem ohla nechat

166

dalo 13. 10. 1 9 5 8 Z Z ’- “ ř ° ' ° & mtalste^ v o zahraničí vyCSR v západním Německu, ° , revanšistické propagandě proti těch to a k ci Německu’ v odhalilo kořeny i iniciátory

Č E SK O SL O V E N SK O

A ZEMĚ

KAPITALISTICKÉHO

ZÁPADU

Československo vzhledem ke svým obchodním stykům takřka se všem i zeměmi na světě má ze socialistických zemí největší možnost získávat další stoupence politiky mírového soužití a soutěžení. Československo má v zahraničním obchodě smluvní úpravy se 66 zeměmi, ve zeměmi srovnání s 41 zeměmi v roce 1948, a ’ ob­ choduje tak řka s celým světem. Na rozdíl od některých socia­ listických zemí, které na kapitalistický trh vyvážejí hlavně su­ roviny, může Československo velmi dobře konkurovat západním firmám ve vývozu hotových výrobků. V roce 1958 však měl kri­ zový vývoj v západní Evropě vliv i na obchod mezi kapitalistic­ kými a socialistickým i zeměmi. Některé západoevropské a skan­ dinávské země omezily dovoz hotových výrobků ze socialistic­ kých zemí. Těmito změnami bylo postiženo především Českoslo­ vensko a NDR. Přesto však obchodní výměna s Velkou Británií, NSR a Islandem zůstala na stejné úrovni, a vývoz do Francie (na­ příklad tra k to ry ), Dánska a Řecka se zvýšil. S Řeckem byla v pro­ sinci 1958 uzavřena dlouhodobá dohoda o výměně zboží na léta 1959— 1961 a počítá se s tím, že roku 1961 vzroste obrat o 73 %. V celkovém obratu československého zahraničního obchodu v roce 1958 zaujím aly nesocialistické země jednu třetinu; z této jedné tře­ tiny polovina připadla na obchod s méně vyvinutými zeměmi. Na škodu hospodářským vztahům jsou Problém y československo-rakouských však politické rozpory vznikle z útočné tyků politiky NATO v Evropě. O případu NSR bylo již hovořeno. Překvapuje však, že tyto rozpory jsou na překážku rozvoji styků i se sousedním Rakouskem, přestože tu je situace přece je n příznivější. Jak známo, Československo je úča*t' níkem m nohostranné státní smlouvy s Rakouskem z roku 1955. Na je jím základě se začaly rozvíjet vzájemné styky, hlavně hos­ podářské. Existuje např. dohoda o výměně elektrické energie v po­ hraničních oblastech, je projektována výstavba vodního díla na ' Dunaji u W olfsthalu, na jehož budování a využívání se budou S d íle t oba státy. Tyto styky však neodpovídaly možnostem, pro H ospodářské styky k a p italistick ý m i

č s r _s

167

tože byly brzděny ze strany Rakouska. Sporné tu byly hlavně vzá­ jem né m ajetko-právní pohledávky. Tyto otázky projednávaly de­ legace Rakouska a Československa na několika jed náních, napo­ sledy ve Vídni v říjnu 1958. Navíc existují otázky politické, které československá vláda ch těla projednat, a to ja k zvýšení bez­ pečnosti obou států za stále napjaté situace v Evropě, tak i zlep­ šení vzájem ných vztahů. Proto zaslal V. Široký 14. 6. 1958 dopis rakouskému kancléři Raabovi, v němž mu navrhl osobní setkání k projednání otázek vzájem ných vztahů obou států. Dne 9. 7. došla odpověď J. Raaba, v níž rakouský kancléř sice souhlasí s nutností rozšíření vzájemných styků a s osobními rozhovory, ale odsunuje možnou schůzku' na pozdější dobu, až budou vyře­ šeny sporné m ajetko-právní otázky. Rakousko bylo podrobeno nátlaku ze strany USA i v otázkách vztahů k Československu, zejm éna při loňské návštěvě kancléře Raaba ve Washingtonu. Výsledkem tohoto tlaku byla pak i přímá škoda rakouskému hospodářství, když Rakousko bylo nuceno odmítnout dodávku válcovny pro Československo, na které již pracovaly rakouské železárny a ocelárny (VOeST) v Linci. Zhoršení styků Škodlivost nesprávně chápané rozdílmezi Č SR a Itá lií nosti hospodářsko-politického systému se projevila velmi názorně ve vztahu Itálie k Československu, a to především na úkor Itálie. Československo, které se vzdalo roku 1947 nároku na italské reparace, usilovalo o rozvoj hospodářských politických styků. I když mezi oběma státy existuje obchodní /ýměna, nečiní obrat ani 1 % celkového obchodního obratu ČSR. 'Nebýt politiky diskrim inace a embarga, kterou se italsk á vláda řídí podle diktátu USA, mohlo by Československo zvýšit odběr italského ovoce a své zakázky italském u automobilovému a chemickému průmyslu. V roce 1958 však došlo jen k prohloubení nesnází. Vzájem né styky, hlavně v oblasti politické a kulturní činnosti, byly ita l­ skou vládou omezeny na minimum. A nakonec důvod toho všeho uvedl 29. 10. 1958 v části svého projevu v parlam entě m inisterský předseda Fanfani, když prohlásil, že diskrim inační opatření vůči ČSR nepřestanou, dokud pražský rozhlas nezastaví vysílání v ita l­ ském jazyce. Vysílání v cizím jazyce samo o sobě však nemůže být důvodem k tak rozsáhlým důsledkům, neboť většina zemí dnes používá tohoto způsobu inform ací. Kromě toho československé vy­ sílán.. v italském jazyce přináší pravdivé zprávy o budování so­ cialismu v Československu, zatímco italská vláda dovolila, aby římský rozhlas byl dán do služeb zrádců českého a slovenského národa a nese i spoluodpovědnost za protičeskoslovenské vysílání

168

v a tik á n s k é h o ro z h la su . Č esk o slo v en sk á vlád a p ro to m u se la o d ­ m ítn ou t n e o p r á v n ě n é požadavky ita ls k é vlády na z a s ta v e n í p raž skéh o v y s ílá n í v ita ls k é m ja z y c e , av šak záro v eň v y já d řila sv ů j z á jem n a p r o h lu b o v á n í a ro z šiřo v á n í styk ů s Itá lií. ČSR a U S A Č esk o slo v en sk á vlád a c h tě la ř e š it i vztah k S p o je n ý m států m , a lesp o ň v h o sp o d á řsk é o b la s ti, a p ro to 7. 3. 1 9 5 8 n a v r h la v lád ě USA z a h á jit je d n á n í o o te v ře n ý c h h o spodář s k o -o b c h o d n íc h o tá z k á c h , neboť p ráv ě n a ty to o tázk y se a m e r ic k á v lá d a č a s to od volává při p ro sazo v án í n e jr ů z n ě jš íc h d is ­ k r im in a č n íc h o p a tř e n í vů či n a ší rep u b lice. A však vlád a USA o d ­ p o v ěd ěla tím , ž e lik v id o v a la n e jv ě tš í č á s t če s k o s lo v e n sk é h o m a ­ jetk u v U S A (v á lc o v n u zakou p en ou ro ku 1948 a z p o litic k ý c h důvodů n e d o d a n o u ), a p o sléze zříd ila p ro v o k a čn í fo n d pro n á ro k y vůči Č SR , d o to v a n ý fin a n č n ím i p ro střed k y získ a n ý m i p ro d e je m čs. m a je tk u v U SA . P ro ti tom u to postupu by lo Č e sk o slo v e n sk o n u ­ cen o p r o t e s t o v a t v e dvou n o tá c h z 21. 7. a 19. 9. 1958. A m e ric k á vláda ta k m a ř í v š e c h n y pokusy o d o sažen í rozu m n é dohody.

P Ř Á T E L S T V Í S

M É N Ě

Č E S K O S L O V E N S K A

V Y V I N U T Ý M I

Z E M Ě M I

Jin ý m i c e s t a m i v š a k jd e p řá te ls tv í Č e sk o slo v e n s k a se zem ěm i Asie a A fr ik y , k t e r é c h tě jí provád ět p o litik u m íro v éh o so u ž ití. Na styky s tě m ito z e m ě m i je tře b a s e dívat i z to h o h le d is k a , že v n ic h ž ije 1 ,5 m ilia rd y lid í, co ž je p řes polovinu v šeh o o b y v a te l­ stva s v ě ta , a ž e to js o u zem ě s b o h atý m i su ro v in o v ý m i z d ro ji a m n o h d y t i s í c i l e t í s ta ro u k ulturou, k te ré v budoucnu budou h rá t přední ú lo h u . P ro to je p o tě šu jíc ím zjev em , že z a p o sle d n íc h p ět let s to u p l č e s k o s lo v e n s k ý z a h ra n ič n í obch od s m én ě v y v in u tý m i zem ěm i z 9 0 4 m ilió n ů K čs n a 2358 m ilión ů K čs ro čn íh o o b ra tu a že se ty to s ty k y n e o m e z u jí je n n a obch od , a le i n a ro z sá h lo u p o m o c v ě d e c k o -te c h n ic k o u . Rozšíření sty k ů Č S R v ro c e 1958 Č esk o slo v en sk o p řed ev ším * méně v y v in u tý m i d á le ro z šířilo své sty k y s těm ito zem ěm i, zeměmi a t o ja k u z n án ím nové vlád y Ir á c k é r e p u ­ bliky (1 6 . 7 . 1 9 5 8 ) a v lád y G u in ejsk é rep u b lik y h n ed po je jím utvoření (8 . 1 0 . 1 9 5 8 ) , ta k i n ovým i o bch od n ím i d oh o d am i. V srp n b y la u z a v ř e n a p rv n í o b ch o d n í dohoda s T u n isk em , p o d le k te r é u ČSR d o d á T u n is k u te x til, z e m ě d ě ls k é s tr o je , au to m o b ily a jin é výrobky a k o u p í od n ě h o fo s fo r, železn o u rudu a o liv ov ý o le j. V listo p a d u d o je d n a la v P ra z e v zájem n o u vým ěnu zboží m a r o c k á vládní d e le g a c e a za listo p a d o v é c e s ty čs. o b ch o d n í m ise do Gha-

169

ny a Guinejské republiky byly i zde rozšířeny obchodní styky. Například s Guineou byl podepsán protokol o hospodářské a vědecko-technické spolupráci. C e sta v. širo k éh o Politické předpoklady pro další rozvoj do jihovýchodní A sie m nohostranné spolupráce Československa s významnějšími zeměmi jihovýchodní Asie vytvořila návštěva předsedy vlády V. Širokého v Indii, Kambodži, Barm ě, Indonésii a na Cejloně, uskutečněná v lednu 1958. Ve společných prohlá­ šeních podepsaných V. Širokým a předsedy vlád navštívených zemí byla vesměs zdůrazňována m yšlenka mírového soužití a spo­ lupráce, podporováno úsilí o odzbrojení a zákaz n ukleárn ích zbra­ ní a pokusů s nimi, odsuzován kolonialism us a vměšování do vnitřních záležitostí asijských zemí. Předseda čs. vlády potvrdil, že Československo plně podporuje národní práva a nároky Indo­ nésie na Západní Irián a s plným porozuměním pohlíží na sou­ časný boj vlády a lidu Indonésie za opětné začleněn í tohoto ostrova pod správu Indonéské republiky. Československo se rovněž zavázalo, že pomůže v indickém m ěstě Ránčí vybudovat závod strojírenské metalurgie, a znovu vyslovilo ochotu spolupracovat se zeměmi jihovýchodní Asie na základě rovnoprávnosti a vzájem ­ ných výhod v oblasti hospodářské, technické i kulturní. Podobnou cestu vykonal předseda vlády ČSR i v září 1958 do Afghánistánu. V říjnu pak přiletěl do Prahy na o ficiáln í návštěvu náměstek presidenta SAR m aršál A. H. Ámer. Československo Tyto oficiáln í návštěvy jsou je n vnějAs?ePorAfrikyÍzaemf

ším projevem přátelských styků, ja k é existují mezi Československem a méně vyvinu­ tými zeměmi. Rok 1958 přinesl o tom další důkazy. Toto své přátelství dosvědčilo Československo například při povstání pro­ ti zákonné indonéské vládě. Přátelský postoj Československa k zemím bojujícím o svou národní nezávislost přinesl kladné výsledky i v polovině roku 1958, kdy došlo k ohrožení míru na Blízkém východě. Českosloven­ ská vláda vydala ihned po zásahu západních velmocí na Středním východě protestní prohlášení k agresivnímu činu Velké Británie vůči Jordánsku ze 17. 7. a prohlášení vlády ČSR k ozbrojené intervenci USA v Libanonu z 18. 7. 1958. Podstatou československého stanoviska byla zásada, že urovnání vnitřních poměrů je věcí příslušných zemí a že k uklidnění situace na Středním východě je třeba bezpodmínečný a okamžitý odchod cizích vojsk z této oblasti. Postoj československá v této záležitosti vyložil na mimořádném zasedání Valného shromáždění OSN čs. ministr zahraničních věcí 15. 8. národní nezávislost

170

S p o je n ý m s ilá m s o c ia lis tic k ý c h zem í a o sta tn íc h zem í m íro ­ vého p á sm a se p ak p o d ařilo p ro sad it v OSN re z o lu ce , s e s ta v e n é v to m to sm y slu . P o d o b n ě se Č esk o slo v en sk o p o stav ilo i k in te rv e n čn ím s n a h á m z á p a d n íc h m o c n o stí v o b la sti T c h a j-w a n s k é úžiny. Dne 11. 9. 1958 v y d a la v lá d a Č SR p ro h lá še n í o d su zu jící a g re sív n í a k c e U SA p ro ti Č ín sk é lid o v é re p u b lice .

Č v

e s k o s l o v e n s k a

m e z i n á r o d n í c h

ú č a s t

j e d n á n í c h

D o m in a n to u pro v š e ch n a m ezin áro d n í je d n á n í po ce lý ro k 1958 byly s o v ě ts k é n á v rh y n a sv o lá n í k o n fe re n c e n a n e jv y šší úrovni. Č e sk o slo v e n sk o se p ln ě p řip o jilo k so v ětsk ý m návrhům , a to ja k ve z v lá štn ím p ro h lá še n í, ta k i n a sch ů z ce m in istrů z a h ra n ič n íc h v ě c í P o lsk a , NDR a Č SR v dubnu 1958 v P raze. Jed n ou z d ů leži­ tý ch o tá z e k n a v rh o v a n éh o p ro g ram u by lo i z a sta v en í p ok u sn ý ch ja d e r n ý c h výbu chů a p ostu p n ý zák a z ja d e rn ý c h zk ou šek vůbec. K té to o tá z ce se běh em ro ku 1958 kon a ly dvě sch ů zk y ex p ertů v Ž enevě a n a obou v e d le S S S R r e p re z e n to v a li s o c ia lis tic k ý tá b o r spolu s d a l­ ším i z á s tu p c i s o c ia lis tic k ý c h zem í i č e s k o s lo v e n ští zástu p ci. V lé tě 1958 to b y la p o ra d a e x p e rtů o z a sta v en í ja d e rn ý c h zk ou šek, k te ­ rá o d p o v ě d ě la p řed ev ším k la d n ě n a o tázku m ožn o sti z jišťo v án í ja d e r n ý c h v ý b u ch ů ; d ru h á p o rad a, k te ré se z ú ča stn ili č e s k o s lo ­ v e n ští e x p e r ti, se k o n a la v listo p ad u a p ro sin ci 1958 ro vn ěž v Ž e­ n ev ě a je d n a lo s e n a n í o o p a tře n íc h k o d v rácen í n e n a d á lé h o ú toku . P ro to ž e s e ja k v D e k la ra c i so v ě tsk é vlády o o p a tře n íc h k o d v r á c e n í n e n a d á lé h o ú toku , ta k i n a žen ev sk é p o rad ě h o v o řilo o z řiz o v á n í k o n tr o ln íc h stan o v išť, o le te c k é m sn ím k o v á n í v p á s­ mu, do k te r é h o sp a d á i č e s k o s lo v e n sk é ú zem í, v y d ala č e s k o s lo ­ v e n sk á v lá d a 12. 12. 1958 p ro h lá šen í, v n ěm ž so u h la sí s p ro v á d ě­ n ím n a v rh o v a n ý c h o p a tře n í na územ í ČSR. ú č a s t Č S R na sch ů zkách e x p e r tů v Ž e n e v ě

Ú č a s t Č S R ve V ě d e c k é m

V elm i d ů ležitý arg u m en t p ro u ry c h le n í

je d n á n í, aby byly z a sta v en y ja d e r n é p o ­ kusy, daly v ý sled k y v ě d eck éh o výzkum u, k o n a n é h o dva a půl roku , o ú č in c íc h ato m o véh o z á ře n í v rů z n ý ch o b la s te c h v š e c h k o n tin en tů . »V ěd eck ý výbor OSN pro ú čin k y a to ­ m ového z á ř e n í« , vy tv o řen ý n a z á k la d ě re z o lu ce V S OSN z 3. 12. 1955, v n ěm ž v ed le tř in á c ti zem í s o c ia lis tic k ý tá b o r za stu p o v a l

a S m rov?hSoN z á rř e n íÍÍnl
171

SSSR a Československo, vydal v srpnu 1958 o své činnosti zprávu varující před nebezpečím atomového záření. V Organizaci spojených národů se Československo aktivně zasazuje o vyřešení otázky soužití dvou světových systémů v míru a tvořivém soutě­ žení. I v roce 1958 přispělo tu svou iniciativou. V srpnu předala čs. stálá mise u OSN vysvětlující memorandum k bodu »Opatření k uplatňování a šíření zásad mírového soužití mezi státy«, který byl na čs. návrh zařazen na prozatímní pořad X III. zasedání VS OSN. Během zasedání však západní delegace odmítly p rojed­ návat bod programu tohoto znění, zejm éna pro form ulaci »mírové soužití«. Proto československá delegace po konzultacích s ně­ kterým i delegacem i svůj návrh pozměnila a podala ho spolu s dal­ šími státy (Rakousko, Jugoslávie, Cejlon, Argentina, Irsko, Indie, Ghana, Bolívie) pod záhlavím »Opatření sm ěřující k uskutečňo­ vání a posilování mírových a sousedských vztahů mezi státy«. Rezoluce v tomto duchu byla přijata.

A k tiv ita Československa v O S N

Československá delegace na X III. zasedání Valného shrom áž­ dění OSN se aktivně zabývala i otázkou, kterou již po několik let v této organizaci sleduje — hospodářským vývojem méně v y vinutých zemí. Na tomto zasedání českoslovenští zástupci pok ázali hlavně na to, jak nepříznivě může působit vliv evropu ského společného trhu na rozvoj poručenských zemí, jejich ž správní mocnosti jsou účastníky společného trhu. Československo sepak spolu s některým i delegacem i asijských a africk ých zemí stalo autorem rezoluce, která byla schválena. Valné shrom áždění schválilo též československo-rumunskou rezoluci o tech nické pom o ci méně vyvinutým zemím. Z dalších m ezinárodních jed nání a konferencí roku 1958, jich ž se ú častnili če s­ koslovenští představitelé jak o jed ni z n e j­ aktivnějších, je třeba uvést konferenci m eziparlam entní unie v červenci- v Rio de Janeiro, kde československá parlam entní delegace prosadila návrh, aby byla svolána mezinárodní hospo­ dářská konference všech států. Účast Č S R v dalších m ezinárodních jednáních

V listopadu 1958 se československá delegace účastnila rovněž X. generální konference UNESCO, kde podala několik návrhů, jež byly přijaty ve formě rezolucí. Byly to návrhy na vzájemnou vý­ měnu vědců v oblasti přírodních a exaktních věd, na vybudování »filmové encyklopedie o slavných vědcích, spisovatelích a umělcích«, na vydání knihy, která by seznám ila s posláním UNESCO, a některé další návrhy a doporučení. Jediný návrh Českosloven­

172

ska nebyl schválen, a to na zásah am erické delegace: návrh na zastavení pokusných jaderných výbuchů. ★

Rok 1958 dal dostatek příležitostí k zamyšlení nad dosavadní cestou československého lidu. Při dvacátém výročí Mnichova bylo mnoho možností srovnat tehdejší mezinárodní postavení Česko­ slovenska s dnešním jeho postavením. Tehdy — předmět po­ litických m achinací im perialistických velmocí bez možnosti účin­ ně zasáhnout do diplomatických jednání, dnes stát, který se aktiv­ ně podílí ve všech důležitých mezinárodních konferencích a který byl navržen jak o partner SSSR na konferenci na nejvyšší úrovni. A jin é výročí — patnáct let od uzavření Československo-sovětské smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci z 12. 12. 1943 dalo odpověď i na to, kde jsou kořeny a v čem jsou příčiny tak pevného mezinárodního postavení Československa: je to pevné přátelství a spolupráce se Sovětským svazem, rozvíjené na základě společných cílů obou zemí, je to pevné zakotvení Československa v táboře socialistických zemí, které se tak výrazně projevilo k prospěchu československého lidu i v roce 1958.

PŘÍ LOHA

CHRONOLOGICKÝ

I

PŘEHLED

N E J D Ů L E Ž I T Ě J Š Í CH U D Á L O S T Í ROKU

1958

LEDEN 1. V K á h iř e s k o n č ila a f r ic k o - a s ijs k á k o n fe r e n c e . B y la zřízen a je d e n á c tič le n n á R a d a so lid a rity n árod ů A sie a A frik y a S tá lý s e k r e ta r iá t se s íd le m v K á h iře (z a h á je n a 27. 12. 1 9 5 7 ). V sto u p ily v p la tn o s t sm lou vy o E v rop sk ém h o sp o d ářsk ém sp o le če n stv í (» e v ro p s k ý sp o le č n ý trh á ) a o »Euroatom u«. 5. N a z á v ě r s t á t n í n áv štěv y V. Š iro k é h o v In d ii bylo v Dillí podepsáno s p o le č n é p r o h lá š e n í před sed ů vlád Indie a Č esk o slo v en sk a (RP, 6. I.). 7. T A S S u v e ř e jn il z p ráv u o novém sn ížen i o z b ro jen ý ch s il S S S R o 300 000 m užů (P ., 7. I .) . B r its k ý m in is te rs k ý p řed sed a M acm illan o d je l na še stitý d e n n í návštěvu č le n s k ý c h z e m i B rits k é h o sp o le če n stv í národ ů. 8. P o s e ls tv í N. A. B u lg a n in a p resid en tu E isen h o w ero v i (p řed án o též v še m č le n ů m OSN a Š v ý c a rsk u ) o k o n fe r e n c i na n e jv y šší úrovni (P ., 10. I .) . 9. P r e s id e n t E is e n h o w e r p řed n esl v K on gresu vý ro čn í zprávu o stavu U n ie (D.. S . B ., 27. I., s tr . 115— 1 2 2 ). 12. S k o n č ila n á v ště v a je m e n sk é h o m in iste rsk é h o předsed y M oham m eda a l - B i d a r a v ČSR. O dpovědí D. E is e n h o w e ra na dopis N. A. B u lg an in a z 10. X II. 1957. V z á v ě ru odpovědí n a d opis z 8. I. 1958 o k o n fe re n ci na n ejv y šší ú r o v n i (D . S. B., 27. I., s tr . 12 2 — 1 2 7 ). 13. V ě d c i 4 4 z em i z a s la li g e n e rá ln ím u tajem n ík o v i OSN p eticí o zastav en í p o k u sů s a to m o v ý m i zb ran ěm i. 15. S S S R n a v á z a l d ip lo m a tic k é sty k y s Ghanou. 19. N a z á v ě r s t á t n í n áv štěv y V. Š iro k é h o v Kam bodže bylo v Phnom P e n h u p o d e p s á n o s p o le č n é p ro h lá še n í předsedů vlád ČSR a Kambodži (R P , 21. I .) . 2 0 . P o d e p sá n a d oh o d a

o

sk o n č e n i

v á lečn éh o

stavu

m ezi

Jap on sk em

a In d o n é s ií. 21. N ě m e c k o - f r a n c o u z s k o - i ta ls k é je d n á n í m in istrů ob ran y o sta n d a rd iz a ci zbr& ní P r o h lá š e n í T A SS o situ a c i na Stře d n ím východ ě u p říle ž ito s tí z a sed á n í R ad y B a g d á d s k é h o p ak tu (P., 22. I). D á n sk ý m in is te rs k ý p řed sed a G erh ard sen se v p a rla m e n tě vysloví p ro s v o lá n i k o n fe r e n c e na n e jv y šší úrovni a p ro stu d ován í m ožn osti z ř íd it v E v ro p ě bezato m o v é pásm o. 12 M e z i n á r o d n í vzta hy

177

2 2 . O. G ro te w o h l n a v rh l u s p o ř á d á n í r e fe r e n d a p r o ti a to m o v é m u v y z b r o ­ je n i v o b o u n ě m e c k ý c h s t á t e c h . 23. Po d v o u d e n n ích b o jíc h s v r ž e n a v e V e n e z u e le v lá d a d ik t á to r a P e ré z e Jim e n é z e , k te rý u p rc h l do USA. M oc p ře š la do ru k o u v o je n s k é ju n ty . N a z á v ě r s t á t n í n á v ště v y V. Š ir o k é h o v B a rm ě b y lo p o d e p s á n o v R a n gú n u s p o le č n é p r o h lá š e n í p ře d sed ů v lád ČSR a B a rm y (R P , 2 4. 1). 2 7 .— 30. Z a s e d á n í R ady B a g d á d s k é h o p a k tu v A n k a ře . J. F . D u lle s ú č a s te n ja k o p o z o ro v a te l ( t e x t k o m u n ik é — D. S . B ., 17. II., s tr. 2 5 5 — 2 5 7 ) . 27. P o d e p sá n a d oh o d a m ezi S S S R a U SA o s ty c íc h v o b la s ti k u ltu ry , t e c h ­ n ik y a o sv ě ty . 29. P o d ep sá n a d o h o d a o h o sp o d á řsk é a te c h n ic k é s p o lu p r á c i m e z i S S S R a SA R. Ja p o n sk ý m in is te rs k ý p ře d se d a K iši s e v y slo v il p ro s v o lá n í k o n fe r e n c e na n e jv y š š í ú ro v n i. L ib a n o n sk ý m in iste rsk ý p ře d se d a S a m i S o lh p r o h lá s il, že L ib a n o n se n e p ř ip o jí k B a g d á d sk ém u p a k tu . N a z á v ě r s tá tn í n á v ště v y V. Š ir o k é h o v In d o n é s ii b y lo v D ja k a r tě p o d e p sá n o s p o le č n é p r o h lá š e n í p ře d sed ů v lád Č e s k o s lo v e n s k é r e p u ­ b lik y a In d o n é s k é re p u b lik y (R P , 20. I.). 31. N á m ě ste k m in is tra z a h r a n ič n íc h v ě c í A n to n ín G re g o r p ře d a l d ip lo ­ m a tick ý m z ástu p ců m s tá tů NATO n ó tu s n á v rh e m n a u z a v ře n í p a k tu o n e ú to č e n í m ezi č le n y NATO a V a rš a v s k é h o p a k tu a z ř íz e n í b e z a to m ov éh o p ásm a ve s tř e d n í E v ro p ě .

NOR 1. V K á h iře v y h lá š e n o v y tv o ře n í S je d n o c e n é a r a b s k é re p u b lik y (SA R ) sp o je n ím E g y p ta a S ý rie . Na z á v ě r s tá tn í n á v štěv y V. Š ir o k é h o n a C e jlo n u b y lo v K o lo m b u p o ­ d ep sá n o s p o le č n é p ro h lá še n í p ře d sed ů v lád Č SR a C e jlo n u (R P , 2. I I .) . D opis N. A. B u lg a n in a p re sid e n tu E is e n h o w e ro v i k e k o n fe r e n c i n a n e j­ v y šší ú rovn i. Odpověď n a d o p is z 1 2. I. (P ., 4. I I .) . 3. P o se lstv í je m e n s k é h o im án a A hm ed a e g y p tsk é m u p r e s id e n to v i N á s iro v i a sy rsk é m u p re sid e n to v i K u v atlim u o p ř á n í Je m e n u p ř ip o jit s e na z á k la d ě fe d e r á ln í u n ie k SA R. 5. In d o n é sk ý p a rla m e n t s c h v á lil n á v rh z á k o n a o ú v ě ru S S S R In d o n é s k é re p u b lic e v č á s t c e 100 m ilió n ů d o la rů . Na p o z v á n í In d ick é h o p re sid e n ta p řib y l do D illí p r e s id e n t VDR Ho Či M in. 8. F ra n c o u z s k á le ta d la b o m b a rd o v a la tu n is k o u v e s n ic i S a k i e t - s i d i - J u s e f . 10. V D ja k a r tě b y la z a lo ž e n a N á ro d n í fr o n ta p ro b o j za o s v o b o z e n í Z á p a d n íh o Iriá n u . 1 1 . In d o n é sk á v lád a o d m ítla u ltim á tu m p o v sta lc ů n a S u m a tř e ž á d a jíc íc h v y tv o ře n í n o v é v lád y s H atto u v č e le . 12. V e V e lk é B r itá n ii b y la v y d án a zp ráv a o v y tv o ře n í n o v é l a b o u r is t ic k é sk u p in y »Za v ítě z stv í s o c ia lis m u s G u a te m a lsk ý p a rla m e n t zv o lil g e n e r á la F u e n te z e g u a te m a ls k ý m sid e n te m .

p re­

13. T u n isk o p o ž á d a lo o s v o lá n í n a lé h a v é s c h ů z e R ad y b e z p e č n o s ti v s o u ­ v is lo s ti s b o m b a rd o v á n ím S a k ie t - s id i -Ju s e f.

178

1 4 ' P o l s k ý m i n i s t r z a h r a n i č n í c h v ě c í z a s l a l p ře d sta v ite lů m S S S R , USA, F r a n c i e , K an ad y , Č SR , NDR, B e lg ie , D án sk a, N SR m em orand u m o v y ­ tv o ř e n i b e z a to m o v é h o p ásm a. y / T " by ‘° f e d e r á ln í u n ie.

v y h lá šen o

s je d n o c e n í

Irá k u

a

Jo rd á n s k á

ve fo rm ě

1 5. D o p is D. E is e n h o w e ra N. A. B u lg a n in o v i. Odpověď na d opis o k o n ­ f e r e n c i n a n e jv y š š í ú rov n i z 1. II. (D. S. B ., 10. III., s t r . 37 3 — 3 7 6 ). P o r a d c e p re sid e n ta E ise n h o w e ra p ro otázk y o d z b ro je n i H arold S ta ss e n p o d a l d e m isi. N a s t ř e d n í S u m a tře v y h lá šen a p o v sta le c k á vlád a v Cele s d r. S ja fr u d d in e m . 1 8 . M e m o ra n d u m fra n c o u z s k é h o m in istra z a h r a n ič n íc h v ě ci A. G rom ykovi k o tá z k á m p říp ra v y k o n fe r e n c e na n e jv y š ší ú rovn i (M ., 18. I I ) . 1 9 . M in is tr z a h r a n ič í In d o n ésk é rep u b lik y v aro v al před cizím vm ěšováním d o v n itř n íc h z á le ž ito s tí In d o n ésie. V P e k in g u b y lo u v e ře jn ě n o s p o le čn é p ro h lá še n í vlád ČLR a KLDR o o d su n u č ín s k ý c h d o b ro v o ln ík ů z K o re je (P ek in g R eview , 4. III., s tr. 21 — 2 3 ). 2 0 . S o v ě ts k é p r o h lá š e n í k n áv rh u p o lsk é vlády n a vy tv ořen í bezato m o véh o p á sm a ve s tř e d n í E v ro p ě (P., 20. I I .) . S t íž n o s t S ú d á n u u R ady b e z p e čn o sti p ro ti vm ěšováni do v n itřn ích v ě c í ze s tr a n y E g y p ta . B r its k é le te c tv o bo m b ard ovalo je m e n sk á m ěsta Š u k eir a Harib. 2 1 . Š v é d s k ý m in is te rs k ý p ře d sed a E rla n d e r se vyslovil pro vytvořen í b e z a to m o v é h o p á sm a ve stře d n í E v ro p ě. R e fe r e n d u m o v y tv o ře n í SA R. P resid en tem zvo len G am al Abdel N ásir. 22. D o h o d a m ezi V e lk o u B ritá n ií a USA o u m ístěn í ra k eto v ý ch zbran í U SA n a ú z em í V e lk é B ritá n ie . 2 4 . U SA o d m ítly s ta ž e n í tzv. » o z b ro je n ý ch s il OSN« z Jižn í K o reje. D r. A. F ro n d iz i zv o le n p re sid e n te m A rg en tin y . V Ž en e v ě z a h á je n a k o n fe r e n c e 80 zem í o o tá z k á ch m ezinárodního n á m o ř n íh o p rá v a . 2 5 . D o h o d a o h o s p o d á ř s k é a te c h n ic k é sp o lu p rá ci m ezi SSSR a C ejlonem . 2 7 . M a ď a rsk o a R u m u n sk o s e vy slov ily pro z říz e n í bezatom ového pásm a v e s t ř e d n í E v ro p ě . 2 8 . M e m o ra n d u m

so v ě ts k é vlád y v lád ě USA o p říp rav ě k o n fe re n ce na

n e jv y š š í ú ro v n i.

BŘEZEN 1.

O d pověď m in is tra z a h r a n ič n íc h v ě ci S S S R A. G rom yka m in istru z a h r a n ič n íc h v ě c i F r a n c ie na je h o m em orand um k p říp rav ě k o n fe r e n c e n a n e jv y š š í ú rovn i z 18. II. (P., 4. I I I .).

3 - 1 5 . B o n n s k ý m in is tr o b ran y S tra u ss je d n a l v USA o rak eto v ém v y zb ro 3.

jo v á n í bu n d esw eh ru . N. A. B u lg a n in z a s la l p re sid en tu E isen h o w ero v i d alší dopis k e k o n ­

5.

f e r e n c i n a n e jv y š š í ú ro v n i (P., 8. I I I .) . M em o ra n d u m v lád y S S S R o v y tv ořen i

179

„P bezato m o vého

pásm a

6.

O d p o v ě ď USA n a m em o ran d u m s o v ě ts k é v lá d y z 2 8. II. k p říp ra v ě k o n fe r e n c e n a n e jv y š š í ú ro v n i.

8 . D ohoda o v y tv o ře n í u n ie m ezi SA R a je m e n s k ý m k rá lo v s tv ím . 9. B y lo

u v e ře jn ě n o

p ro h lá š e n í

T A SS k

zased án í

R ad y

p a k tu

SEA TO

v M a n ile (P ., 9. I I I .) . B y lo z v e ře jn ě n o k o m u n ik é o je d n á n í m in is te r s k é h o p ře d se d y N é h r ú a s p ře d sed o u ra d y m in istrů RLR C hivu S to ic o u . 1 0. P ro h lá še n í vlád y R ev iew , 18. I I I .) .

ČLR

k

z a se d á n í R ad y

11. Ja p o n sk ý m in is tr z a h r a n ič n íc h v sto u p it do SEA TO.

v ěcí

SE A T O v

o z n á m il,

M a n ile

(P e k in g

že Ja p o n s k o

n e h o d lá

1 1 . - 1 3 . Z a se d á n í R ady SEA TO v M a n ile (D . S . B ., 31. III ., s t r . 5 0 4 — 5 0 6 ) . 1 3. L ib a n o n sk á v lád a S a m i S o lh a p o d a la d e m isi. K u b á n sk á v lád a p o d a la d em isi n a p r o te s t p r o ti d ik tá to r u B a tisto v i, k te rý z ru šil p la tn o s t ú s ta v n íc h z á ru k . V s y r s k é o b la s ti SAR b y ly ro z p u š tě n y v š e c h n y p o lit ic k é s tra n y a o r g a n iz a c e . 1 4. Na Kubě by l v y h lá še n s ta v o b le ž e n í. N. A. B u lg a n in z a s la l m in is te rs k é m u p ře d se d o v i V e lk é M acM illan ov i od pověď n a d o p is v o tá z c e k o n fe r e n c e n a ú ro v n i (P., 20. I I I .) .

B r itá n ie n e jv y š š í

15. S a m i S o lh v y tv o řil ro z š íř e n o u v lád u L ib a n o n u . 16. V o lb y do N e jv y šš íh o so v ě tu S S S R . .— 22. X II. sje z d M o n g o lsk é lid o v é re v o lu č n í stra n y . 19. Ir á k a Jo rd á n s k o v y h lá s ily ú stav u jim i v y tv o ře n é f e d e r a c e a p ro h lásily , k r á le F a js a la v rc h n ím v lá d ce m n o v é h o s tá tu . M em orand u m so v ě ts k é v lád y v lá d ě N SR k ř e š e n í n ě m e c k é o tázk y (P., 21. I I I .) . 20. B ra z ils k ý so u d z ru šil z a ty k a č n a g e n e r á ln íh o t a je m n ík a K S B ra z ílie . Z ák az s tra n y zů stá v á v p la tn o s ti. Z á p a d o n ěm eck ý S p o lk o v ý sn ě m s c h v á lil a to m o v é v y z b r o jo v á n í b u n d esw eh ru . 22. V D illí b y lo z a h á je n o z a s e d á n í p ře d s e d n ic tv a S v ě to v é ra d y m íru za ú č a s ti zástu p ců 29 zem í. 2 4 . K rá l S a ú d s k é A rá b ie , Íbn S a ú d , p o sto u p il č á s t sv ý c h a b s o lu t n íc h m o cí sv ém u b r a tr u , k o ru n n ím u p rin c i F a js a lo v i. M em oran d u m s o v ě ts k é vlád y v lá d ě USA k n e jv y š š í ú ro v n i (P., 25. I I I .) .

p říp ra v ě

k o n fe r e n c e

na

2 6. V D ak aru (S e n e g a l) z a h á je n a k o n fe r e n c e d e m o k r a tic k ý c h s tr a n F ra n c o u z s k é z áp ad n í A frik y a F ra n c o u z s k é ro v n ík o v é A frik y s ú k o le m v y tv o ře n í je d n o tn é v š e a f r ic k é p o litic k é stra n y . 27. N. S. C h ru ščo v zv o le n p ře d se d o u ra d y m in istrů S S S R . 28. S o v ě tsk á p ro te s tn í n ó ta p ro ti n u k le á rn ím p o k u sů m U SA v o b la s ti T ic h é h o o c e á n u (P ., 30. I I I .) . 31. S S S R je d n o s tr a n n ě z a sta v il zk o u šk y a to m o v ý ch a v o d ík o v ý c h zb ran í a vyzval USA a V e lk o u B r itá n ii, a b y j e j n á s le d o v a ly (P ., 1. IV .). P ro h lá š e n í m in is tra z a h r a n ič í USA k s o v ě ts k é m u p r o h lá š e n í o je d ­ n o stra n n é m z a sta v e n í p o k u sn ý ch v ý b u ch ů (D S B 21 IV ., s tr. 6 4 3 — 6 4 7 ). " M em orand u m t ř í vlád z á p a d n ích m o c n o s tí o k o n fe r e n c i n a n e jv y š ší ú ro v n i (P ., 5. IV .).

180

DUBEN 1. M ezi M a ro k e m a Š p a n ě lsk e m byla uzav řen a d ohoda o n a v rá c e n í již n íh o š p a n ě ls k é h o p ro te k to rá tn íh o pásm a v M aroku m a ro ck é v lád ě M em o ra n d u m v lád y ČSR o d su z u jící u sn e se n í Sp o lk o v éh o sn ěm u NSR o v y z b ro jo v á n í bu nd esw eh ru atom ovým i zbran ěm i (R P , 2. IV .) . 2. P r o h lá š e n í T A SS k pokusům vlády USA vy v olat ned ů v ěru k u sn e se n í N ej v y ššíh o so v ě tu S S S R o je d n o s tra n n é m z a sta v e n í zk o u šek a to m o ­ v ý ch a v o d ík o v ý ch zb ran í (P ., 2. IV .). 2 . - 9 . N á v š tě v a s t r a n ic k é a vlád n í d e le g a ce S S SR , ved en é N. S. C hruščovem , v M a ď a rsk u . Dne 9. IV. bylo p o d ep sáno s p o le čn é m a ď a rsk o -s o v ě tsk é p r o h lá š e n í (P ., 10. IV .). 4. P o s e ls tv í N. S . C h ru ščova p re sid en tu E isen h o w ero v i o ro zho d n u tí N e jv y š š íh o so v ětu S S S R o z a sta v e n í po ku sů (P., 6. IV .). V L o n d ý n ě z a h á je n čty řd e n n í »pochod m íru « za zák az atom ových a v o d ík o v ý ch z bran í. 5. P o s e ls tv í N. S . C hruščova o za sta v en í zkou šek atom ový ch zbraní m in is te r s k é m u p ře d sed o v i V e lk é B ritá n ie (P., 8. IV .). 6. V A m r its a ru z a h á je n V. m im ořádný sje z d KS In d ie (N ew A ge, 11. IV., 20. IV .). 8. V A lž írsk u s e u sta v il »výbor v eře jn é h o b la h a * v č e le s g en erálem M ass u. G e n e r á l M assu u tv o řil v A lžírsk u »výbor v e ře jn é h o b la h a * a u stav il i » v lá d u v e ř e jn é h o b la h a «. S k o n č ilo je d n á n í m ezi v lád n ím i d e le g a ce m i SS SR a NSR o zlep šen í v z ta h ů ; by ly u zav řen y o b ch o d n í a h o sp o d á řsk é dohody. O d pověď p re sid e n ta E ise n h o w e ra na dopis N. S. C h ruščova o z a ­ s t a v e n í p o k u sů s ja d ern ý m i z b ran ěm i ze 4. IV. (D . S . B., 28. III., s t r . 6 7 9 — 6 8 0 ). 10. V P ra z e b y la z a h á je n a k o n fe r e n c e m in istrů z a h ra n ič n íc h v ě cí ČSR, NDR, P o lsk a . Dne 12. IV. vydáno k om u n ik é (R P , 13. IV .). 1 1 . M e m o ra n d u m s o v ě ts k é vlády v lád ě USA o k o n fe r e n c í na nejvy šší ú ro v n i (P ., 12. IV .). 1 5 .— 2 2 . K o n fe r e n c e 8 n e z á v is lý ch a fr ic k ý c h zem í v A kkře. R a tifik o v á n a in d o n é s k o -ja p o n s k á m íro v á sm lou va a navázány d ip lo ­ m a tic k é sty k y m ezi ob ěm a zem ěm i. 16. D e m ise fra n c o u z s k é h o m in iste rsk é h o před sed y G aillard a. S p o le č n é p ro h lá š e n í t ř í z áp ad n ích vlád ke k o n fe re n ci na n ejv y šší ú r o v n i (T ., 17. IV .). 17. V B ru s e lu b y la z a h á je n a sv ěto v á výstava. 1 8 . M in is tr z a h r a n ič n íc h v ě c í S S S R G rom yko v p ro h lá še n í k novinářům o d so u d il le ty a m e ric k ý c h le ta d e l s atom ovým i bom bam i ke h ran icím S S S R v a r k t i c k é o b la sti (P., 19. IV .). 21. V M o sk v ě s k o n č ilo ú sp ěšn é je d n á n í so v ě tsk o -ja p o n sk é k o m ise pro r y b o lo v v se v e ro z á p a d n í č á s ti T ich éh o oceán u .

2 1 . - 2 . 5 . je d n á n í R ady b e z p e čn o sti o stíž n o sti S S S R p ro ti letům a m erick ý ch le ta d e l

s

a to m o v ý m i a vodíkovým i bom bam i

k h ra n icím

SS SR .

21. O d pověď b r its k é h o m in iste rsk é h o p ředsed y I d0 Pi s N S C h ru ščo v a ze 4. IV. o z a sta v en í p o k u sn ý ch výbuchů (T., 25. IV .). 22. v h la v n ím m ě stě M alty L a -V a lle tě se k o n a la m asová d e m o n stra ce P o s e l s t t í ‘SN0SS. C h ru ščova D. E isen h o w ero v i o k o n fe r e n c i atom ových e x p e rtů

(P ., 24. IV .).

181

24. S p o le č n é p r o h lá š e n i t ř i z á p a d n íc h v lá d k e k o n fe r e n c i n a n e jv y š š í ú ro v n i (N . Y . T „ 25. IV .) . 2 5 . Do B o n n u p řib y l n a p o z v á n í v lád y N SR n á m ě s te k p ře d s e d y rad y m in is trů S S S R A. I. M ik o ja n . V š e o b e c n á p r o te s tn í s tá v k a p ro ti b r its k é m u k o lo n iá ln ím u p a n stv í v A denu. 2 6 . M e m o ran d u m s o v ě ts k é v lád y v lá d á m z á p a d n íc h m o c n o s tí o d p o v í­ d a jíc í n a p r o h lá š e n i z á p a d n íc h v lád ze 16. a 2 4. IV . o o tá z k á c h k o n fe r e n c e n a n e jv y š š í ú ro v n i (P ., 2 7. IV .). 28. V ic e p r e s id e n t USA R ic h a rd N ixo n z a h á jil v U ru g u a y i c e s tu osm i la tin s k o a m e r ic k ý m i z em ěm i. 2 9. N a p o z v á n í p re s id ia N e jv y šš íh o so v ě tu S S S R p řib y l do M oskvy p r e s id e n t SA R G. A. N á sir. V Ř ím ě b y la p a ra fo v á n a d o h o d a m ezi E g y p te m a b ý v a lo u S p o le č n o s tí S u e z sk é h o p rů p lav u o p o sk y tn u tí n á h ra d y d rž ite lů m a k c ií S p o le č n o s ti. 30. In d o n é sk ý m in iste rsk ý p ře d se d a D ju a n d a p r o te s to v a l p r o ti b o m b a r d o ­ v á n í in d o n é sk ý c h v e s n ic a m ě s t c iz ím i le ta d ly .

KVĚTEN 1. P ro h lá š e n í T A SS ro z h o d n ě d e m e n tu jíc í s m y š le n k u n o r s k é h o m in is tra z a h r a n ič n íc h v ě c i L a n g a , že S S S R z říd il r a k e t o v é z á k la d n y v NDR, P o lsk u a ČSR (P ., 2. V .). 3. S p o le č n é p r o h lá š e n í t ř i z á p a d n íc h v lá d k e k o n fe r e n c i n a n e jv y š ší ú ro v n i (D . S . B ., 26. V., s t r . 8 5 2 ). In d o n é sk ý p re s id e n t S u k a rn o o p ě to v n ě v a ro v a l USA p ře d v m ěšo v á n ím do v n itřn íc h z á le ž ito s tí In d o n é sie . USA o d m ítly s k o n e č n o u p la tn o s ti R a p a c k é h o p lá n (D . S . B ., 19. V., s t r . 8 2 1 ). 5 . - 7 . S c h ů z e R ad y NATO v K o d an i (D . S . B ., 2 6 . V., s t r . 8 5 6 ) . 5. U v e ře jn ě n y n á v rh y S S S R k o tá z k á m , je jic h ž p r o je d n á n í n a v r h u je na k o n fe r e n c i n a n e jv y š š í ú ro v n i (p ř íl. N ové D oby č . 26, 2 7. V I.) . In d o n é s k á v lá d n i v o js k a o b s a d ila B u k ittin g i, »h la v n í m ěsto® p o v s ta ­ le c k é h o ú zem í n a S u m a tře a síd lo p o v s ta le c k é »v lá d y « . 9. U v e ře jn ě n o k o m u n ik é o z a se d á n i P o litic k é h o p o ra d n íh o v ý bo ru V a rš a v s k é sm lou v y a ro z h o d n u tí o s n íž e n í sta v u v o je n s k ý c h _sil zem i s o c ia lis t ic k é h o tá b o ra (P., 9. V .). D opis N. S . C h ru ščo v a p re sid e n tu E is e n h o w e ro v i, o d p o v íd a jíc í na je h o p o s e ls tv í z 26. IV . (P ., 12. V .). 10. V L ib a n o n u v y h lá s il Sv az n o v in á řů a S v a z m a jite lů n o v in p r o te s tn í stá v k u p ro ti z a v ra ž d ěn í re d a k to ra lis tu » T e le g ra f« N a s ib a M etn ih o . T ím z a č a ly n ě k o lik a m ě s íč n í n e p o k o je . 1 3 . P ro tiv lá d n í p u č sk u p in y v y šš íc h d ů s to jn ík ů fr a n c o u z s k ý c h v o js k v A lž írsk u . 1 4 . V d ů sled k u p r o tia m e r ic k ý c h n e p o k o jů v C a r a c a su (V e n e z u e la ) v i c e ­ p re s id e n t USA N ixon m u sel p ře d č a s n ě s k o n č it »m is i d o b r é v ů le« a o d je t pod o c h ra n o u p o lic ie a v o js k a do USA. 16. P ro h lá š e n i v lád y SSSR ke kod aňském u zased án í R ad y NATO (P ., 17. V .). G e n e r á l d e G a u lle o h lá s il o c h o tu u jm o u t s e v lá d n í fu n k c e (M ., 17. V .). 19. P ro h lá š e n í T A SS o v m ěšo v á n í z á p a d n íc h m o c n o s tí do v n it ř n íc h z á l e ­ ž ito s ti L ib an o n u (P., 19. V .).

182

20.

2 3 . P o ra d y z á stu p c ů k o m u n istick ý ch a d ě ln ic k ý c h s tr a n zem i R ady v z á ­ je m n é h o s p o d á ř s k é p o m o ci v M oskvě (P., 25. V .). 2 1 . F ilip ín s k ý s e n á t s c h v á lil re z o lu ci, k te r á z a k a z u je bu d o v án í sk la d išť b a lis t ic k ý c h s t ř e l n a filip ín sk é m územ í. 2 2 . V lá d a S S S R n a b íd la Ita ls k é v lád ě u zav řen í dohody o p řá te ls tv í a n e ú t o č e n í (P ., 2 2 . V .). L ib a n o n s k á v lá d a p ře d lo ž ila OSN s tíž n o st na v m ěšo v án í SAR do v n it ř n íc h v ě c í L ib an o n u a p o žád ala o sv o lá n í n a lé h a v é sch ů z e Rady b e z p e č n o s ti. V e v o lb á c h do ja p o n s k é h o p a rla m e n tu z v ítěz ila lib e rá ln ě d e m o k ra tick á s tr a n a . F in s k ý p re s id e n t U rh o K ek on en n a v štív il na p o zvání K J SSSR .

V o rošilo v a

2 3 . N a výzvu stu d e n tů v P an am ě z a h á je n a g e n e r á ln í stá v k a . 2 4 . Z a s e d á n í p o litic k é h o p o rad n íh o vý boru č le n s k ý c h stá tů V a rša v sk é sm lo u v y . Z a s e d á n í p ř ija lo d e k la ra c i k so u č a s n é m ezin áro d n í situ a ci (P ., 2 7 . V .). P r o t if a š is t ic k é .živly p ro v ed ly v o jen sk ý pu č na K o rsice. O d pověď p re s id e n ta E ise n h o w e ra N. S. C hruščovovi na dopis z 2 2 . IV . o k o n fe r e n c i atom ov ý ch ex p e rtů (D. S . B., 9. VI., str. 9 3 9 ). 23. V ita ls k ý c h v o lb á c h zv ítěz ila k ře s ťa n s k o d e m o k ra tick á stra n a . 27. R a d a b e z p e č n o s ti ro z h o d la z a řa d it na p ořad stíž n o st L ibanonu proti v m ě šo v á n í SA R do v n itřn íc h v ěcí. 2 8. P. P flim lin o d sto u p il z fu n k c e p řed sed y vlády. V P aříži se k on ala m a n ife s t a c e lid u n a o c h ra n u rep u b lik y . M in is tr u z a h r a n ič n íc h v ě c í S S S R A. G rom ykovi byly p řed án y návrhy z á p a d n íc h m o c n o s tí k p ro g ram u k o n fe r e n c e na n e jv y šší úrovni (P „ 1 7 . V I.) . 2 9 . S tíž n o s t T u n is k a n a F r a n c ii v R adě b e z p ečn o sti. De G a u lle p o v ě ře n se s ta v e n ím n o v é vlády. 3 0. M in is te r s k ý p ře d se d a G hany K vam e N krum ah z a h á jil cestu d obré v ů le p o a f r ic k ý c h z e m ích . O d pověď N. S . C h ru ščo v a na d op is p re sid e n ta E isen h o w era o k o n ­ f e r e n c i a to m o v ý ch e x p e rtů (P ., 2. V I.). 31. Čs. v lá d a z a s la la v lád ám S S S R , USA, V. B., F ra n c ie , PLR a Rum unska m e m o ra n d u m o k o n fe r e n c i na n e jv y š ší úrovni (RP, 1. V I.). U SA o d ev z d a ly S S S R n á v rh p ro g ram u k o n fe r e n c e na n e jv y šší úrovn i.

Če

r v e n 1. V e v o lb á c h v B e lg ii z v ítě z ila k ře s ťa n s k o so c iá ln í stra n a . F r a n c o u z s k ý p a rla m e n t s c h v á lil de G aullovu vládu (M., 3. V I. — p r o h lá š e n í de G a u lla ). V e v o lb á c h do d ru h é k om ory šv éd sk éh o p arla m en tu z v ítěz ila s o c iá ln í d e m o k r a c ie V e v o lb á c h d o L id ov éh o sh ro m á ž d ěn í A lbán ie h la s o v a lo p ro D em o k ra ­ t ic k o u fr o n tu p ře s 99 % v o ličů . 2. N. S . C h ru ščo v z a s la l p re sid en tu E is e n h o w e r o v i p o s e ls tv í, v něm ž n a v r h u je ro z v o j h o sp o d á řsk ý ch sty k ů S S SR a USA ( ., . Is la n d ro z š íř il sv é t e r ito r iá ln í vody na 12 m il. 3. P r o je v N. S. C h ru ščova na sjez d u B u lh a rs k é k o m u n istick é (P „ 4. V I.) .

183

stran y

4. N ep á lsk ý k r á l p ř i je l na p o z v á n í K. J. V o ro š ilo v a do S S S R . 6. R ad a b e z p e č n o s ti z a č a la p r o je d n á v a t s tíž n o s t L ib a n o n u n a SA R. 7. Do W a sh in g to n u p ř ije l k je d n á n í s D. E is e n h o w e r e m b r its k ý m in is ­ te rs k ý p ře d se d a M a c m illa n . 8 . P re s id e n te m P o rtu g a ls k a z v o le n k a n d id á t p o d p o ro v a n ý r e a k c í A m e rico T om az. 10. P re s id e n t E is e n h o w e r o d p o v ěd ěl n a C h ru ščo v o v y n á v rh y n a k o n fe r e n c i e x p e rtů o o tá z k á c h k o n tr o ly ja d e r n ý c h z k o u še k (D . S . B ., 3. V I., s t r . 1 0 8 3 ). 1 1. R ad a b e z p e č n o s ti s c h v á lila v ě tš in o u 10 h la s ů r e z o lu c i n a v rh o v a n o u Š v é d sk é m , p o d le n íž s e do L ib a n o n u v y s ílá sk u p in a p o z o ro v a te lů OSN. P o s e ls tv í N. S . C h ru ščo v a p re s id e n tu E is e n h o w e ro v i k e k o n fe r e n c i n a n e jv y š š í ú ro v n i (P.,- 17. V I .) . 1 3. N ó ta v lá d y S S S R v lá d ě U SA o k o n fe r e n c i a to m o v ý c h e x p e rtů (P ., 14. V I.) . 15. Ř e c k á v lá d a p ř e r u š ila v šec h n y sty k y s T u r e c k e m v rá m c i jih o v ý c h o d ­ n íh o v e lite ls tv í NATO. 16. Z p rá v a m in is te r s tv a s p r a v e d ln o s ti M a ď a rsk é lid o v é re p u b lik y o z a ­ k o n č e n í p r o c e s u s Im re N ag y em a je h o s p o le č n ík y (P ., 16. V I.). 17. Z a h á je n í X I. sje z d u K SČ. Z a h á je n o p le n á r n í z a s e d á n í ÚV K S S S o o tá z k á c h z e m ě d ě ls tv í (P ., 2 0 . V I.) . 1 8 .— 26. G e n e r á ln í ta je m n ík OSN D. H a m m a rs k jö ld v y k o n a l in f o r m a č n í c e s tu po z e m íc h B líz k é h o v ý ch o d u . 19. P ro h lá š e n í s o v ě ts k é v lá d y v lá d ě P á k is tá n u o s o v ě t s k o - p á k is t á n s k ý c h v z ta z íc h a sta v b ě o d p a lo v a c íc h z a říz e n í p ro .ř íz e n é s t ř e ly v P á k is ­ tá n u (P ., 1 9. V I.). 20. M em o ran d u m v lád y USA s o v ě ts k é v lá d ě o k o n fe r e n c i a to m o v ý ch e x p e rtů (D . S. B ., 14. V II., s t r . 4 7 ) . 23. N a z á v ě r s tá tn í n á v štěv y n e p á ls k é h o k r á le v S S S R b y lo p o d e p sá n o s p o le č n é s o v ě ts k o -n e p á ls k é k o m u n ik é (P ., 24. V I.) . 24. N ó ta v lád y S S S R v lá d ě USA o k o n fe r e n c i a to m o v ý c h e x p e rtů (P ., 25. V I.). 25. Jih o v ie tn a m s k á v o js k a v tr h la do K am b od ži. S o v ě ts k o -a fg h á n s k ý p ro to k o l o s p o le č n é m v y u žití ř e k y A m u -D a rji. P r o h lá š e n i T A SS k o tá z c e p řip r a v o v a n é h o p ře p a d u L ib a n o n u z á p a d ­ n ím i m o cn o stm i (P ., 25. V I.). 2 6 .— 1 .7 . IX . z a s e d á n í R ady v z á je m n é h o sp o d á řsk é p o m o ci v B u k u r e š ti ( k o ­ m u n ik é u v e ře jn ě n o 2. V II.) . P a rla m e n tn í d e le g a c e Is la n d u p ř ije la do S S S R . 2 7 . - 2 9 . K o n fe r e n c e z á stu p c ů k o m u n is tic k ý c h a d ě ln ic k ý c h s t r a n e v ro p s k ý c h z em í v B e r lín ě (R P , 21. V I. — d o k u m e n ty ). 2 9 . Je d n á n í m ezi d e G a u llem a M a c m illa n e m o f r a n c o u z s k é m p o s to ji k NATO a »p ásm u sv o b o d n é h o o b ch o d u « v z á p a d n í E v ro p ě . 30. A lja š k a s e s t a la 4 9. s tá te m USA. P rv n í čín sk ý ato m o v ý r e a k t o r d án do p ro v ozu . P ro h lá š e n í v lá d y ČLR o č ín s k o - a m e r ic k é m je d n á n i n a ú ro v n i v e l ­ v y sla n ců (P e k in g R ev iew , 8. V II.) .

184

ČERVENEC 1 . P o s e l s t v í p ř e d s e d y č s . v l á d y V . Š i r o k é h o r a k o u s k ém u sp o lk ov ém u k a n c l é ř i R a a b o v i o m o ž n o s t e c h zlep šen i vztahů ČSR a R ak o u sk a ( R P , 2 . V I I .) . Z á p a d n í p ře d s ta v ite lé z a s la li N. S. C h ruščovovi p o se lstv í o p ořad u n a n e ]v y šší ú ro v n i- v něm ž od m ítli d a lší je d n á n í o u sp o ­ ř á d á n í k o n fe r e n c e . V 2 e n e v ě b y la z a h á je n a k o n fe r e n c e ex p e rtů o m ožnosti k o n tro ly ja d e r n ý c h p o ku sů za ú č a sti zástu p ců SS SR , ČSR, P olsk a, R um unska U SA , V e lk é B r itá n ie , F r a n c ie a K anady. 2. Do M o sk vy p řib y l na o fic iá ln í n áv štěvu A nton ín N ovotný, prv ní t a je m n ík ÚV KSČ a p re sid e n t ČSR. P r e s id e n t N á s ir p ř ije l na o fic iá ln í n áv štěvu do Ju g osláv ie. N. S . C h ru ščo v z a sla l p re sid en tu E isen h o w ero v i p o selstv í, v něm ž s o u h la s í s u sp o řá d á n ím k o n fe r e n c e ex p e rtů o o p a tře n ích k z a b rá n ě n í n e n a d á lé h o ú to k u (P ., 4. V II.). 4 . B y la v y d á n a p rv n í zp ráv a sk u p iny p o zo ro v ate lů OSN v Libanonu, je ž z jiš ť u je , ž e n e d o c h á z í k žád ném u p ro n ik á n í n eb o jin ém u v m ěšo ­ v á n í do L ib a n o n u . L ib a n o n s k á v lá d a ve zv láštn ím p ro h lá še n í v y slov ila n eso u h las se z p rá v o u sk u p in y p o zo ro v ate lů OSN. V lá d a S S S R z a s la la m em orand u m v lád ě USA, v něm ž p ro testu je p r o ti p ro v o k a tiv n ím d em o n stra cím p řed budovou so v ě tsk é m ise u OSN v N ew Y o rk u (P ., 6. V II.). 8. Do E g y p ta p ř ije la o fic iá ln í so v ě tsk á v o je n sk á d e le g a ce v čele s m a r š á le m S . I. R u d ěn k em . V e f in s k ý c h p a rla m e n tn íc h v o lb á ch d o sáh ly n e jv ě tšíh o počtu m an ­ d á tů : D e m o k ra tic k ý sv a z fin sk é h o lid u 50, so c . dem . s tra n a rovněž 50. 9. R a k o u s k ý k a n c lé ř R aab o d p o věd ěl n a dopis V. Š iro k é h o {RP, 12. V II.). 1 0 . B y l z a h á je n V. sje z d Je d n o tn é s o c ia lis tic k é s tra n y N ěm ecka. 12. Do S S S R p ř ije l v ů d ce D e m o k ra tick é stra n y USA A dlai Steven so n . K o m u n ik é o s t á t n í n á v ště v ě p re sid e n ta ČSR A nton ín a N ovotného v S S S R (R P , 13. V II.). 1 3 . D o ho d a m ezi S p o le č n o s tí S u ezsk éh o průplavu a SAR o n áh rad ě za z n á r o d n ě n i p rů p la v u . 14. V Irá k u p ro v ed en o v la s te n e c k é p o v stán í, svržena m on arch ie, v y ­ tv o ře n a p ro z a tím n í s tá tn í rad a a vy h lášen a rep u b lik a. 15. D o p is p ře d se d y č s . vlád y V. š ir o k é h o záp ad on ěm eck ém u spolkovém u k a n c lé ř i K. A d e n au ero v i o o tá z k á ch vztahů m ezi ČSR a NSR (R P , 16. V II.) .

15 ._2 2. V N ew Y o rk u p ro b ě h lo n a lé h a v é z ased án í Rady b e zp ečn o sti OSN o s it u a c i n a S tře d n ím vý ch od ě. 1 5 . V o ]sk a USA s e vy lo d ila v L ibanonu . V lá d a S S S R z a s la la vlád ám ev ro p sk ý ch zem í a USA n áv rh na u zav řen í sm lo u v y o p ř á te ls tv í a sp o lu p rá ci ev ro p sk ý ch stá tů (RP, 21. V II.). 16.— 22. S v ě to v ý k o n g re s p ro o d z b ro je n í a m ezin áro d n í sp o lu p rá ci ve S to c k 1 6 . V lá d a S S S R u z n a la vlád u Irá c k é rep u b lik y (P ., 17. V II.). P r o h lá š e n i vlády S S S R o b r its k o -a m e r ic k é a g re s i na

_ S tře d n ím

P r o t e s t v lád y Č L R p ro ti vy sazen i a m e rick ý ch v o jsk v L ib an o n u a b r it ­ s k é m u o z b ro je n é m u v m ěšo v án í v Jo rd á n sk u (P ek in g R eview , 22. V II.).

185

17. V lá d n i d e le g a c e T u n is k a p ř ije la do S S S R . P r e s id e n t SA R G. A. N á s ir je d n a l v M o sk v ě s p ře d se d o u ra d y m in is trů S S S R N. S . C h ru ščo v e m . M in is tr z a h r a n ič n íc h v ě c i V e lk é B r itá n ie S . L lo y d p ř i je l d o USA k je d n á n í o s it u a c i n a S tř e d n ím v ý ch o d ě. S tíž n o s t jo r d á n s k é v lá d y R a d ě b e z p e č n o s ti n a ú d a jn é v m ě šo v á n i SA R. V Jo rd á n s k u b y ly v y sa z e n y p rv n í o d d íly b r its k é h o v o js k a . 1 8. P o s e ls tv í D. N é h rú a D. E is e n h o w e ro v i o o d v o lá n í v o js k USA z L ib a n o n u . D a lší p r o h lá š e n í v lá d y S S S R o d s u z u jíc í a g r e s i USA a V e lk é B r itá n ie n a S tře d n ím v ý ch o d ě (P ., 19. V II.) . 19. D o h o d a o v ý m ěn ě v e lv y sla n c ů m ezi S S S R a Ir á k e m . P o s e ls tv í N. S . C h ru ščo v a D. E is e n h o w e ro v i, H. M a c m illa n o v l, d e G a u llo v i a D. N é h rú o vi o k o n fe r e n c i n a n e jv y š š í ú r o v n i, je ž by p r o je d n a la s it u a c i n a S tře d n ím v ý ch o d ě po a m e r i c k o - b r it s k é a g r e s i (P ., 20. V II.) . V D a m a šk u b y la p o d e p sá n a sm lo u v a o p ř á te ls tv í a v z á je m n é p o m o ci m ezi Ir á c k o u re p u b lik o u a S je d n o c e n o u a r a b s k o u re p u b lik o u . 21. P r o te s tn í n ó ta v lád y ČSR v lá d ě USA p ro ti p řip r a v o v a n é lik v id a c i č s . m a je tk u v USA (R P , 23. V II.) . 2 1 .— 24. O fic iá ln í n á v ště v a ra k o u sk é h o k a n c lé ř e R a a b a v S S S R , n a je jí ž z á v ěr b y lo v y d án o s p o le č n é k o m u n ik é (P ., 25. V I I .) . 2 2. O dpověď D. E is e n h o w e ra , H. M a c m illa n a a Ch. d e G a u lla n a p o s e ls tv í N. S. C h ru ščov a z 19. V II. o s v o lá n i k o n fe r e n c e o S tře d n ím v ý ch o d ě (D . S . B ., 11. V III., s t r . 2 2 9 — 2 3 1 ). 23. Z a h á je n V II. s je z d K S Ja p o n s k a . P o se lstv í N. S. C h ru ščo v a D. E is e n h o w e ro v i, H. M a c m illa n o v l, de G a u llo v i a D. N éh rú o v i o s it u a c i n a S tře d n ím v ý ch o d ě (P ., 2 4. V II.) . 24. M em orand um v lád y S S S R t u r e c k é v lá d ě k u d á lo ste m n a S tře d n ím vý ch o d ě (P ., 26. V II.) . V Rio d e Ja n e iro b y la z a h á je n a 47. k o n fe r e n c e M e z ip a r la m e n tn í u n ie. u n ie. 2 5 . S k o n č il o d ch o d s o v ě ts k ý c h v o js k z R u m u n sk a. 25. D. E is e n h o w e r o d p o v ěd ěl n a d o p is N. S . C h ru ščo v a z 2 3. V II. (D . S . B ., 11. V III., s t r . 2 3 3 — 2 3 4 ). O d pověd i M aď arsk é, A lb á n sk é a R u m u n sk é lid o v é r e p u b lik y n a p r o ­ h lá š e n í v lád y S S S R z 15. V II. 1958 o u z a v ře n í sm lo u v y o p ř á te ls tv í a s p o lu p r á c i v E v ro p ě (P ., 2 7. V II.) . 26. P r o te s tn í n ó ta S S S R v lád ě N SR p ro ti v y u ž ív á n í ú zem í N SR k a g r e s i n a S tře d n ím v ý ch o d ě (P ., 27. V II.) . 28. P o s e ls tv í N. S . C h ru ščo v a D. E is e n h o w e ro v i, H. M a c m illa n o v l a de G a u llo v i, v n ě m ž k r itiz u je je ji c h sn a h u b rz d it je d n á n í o s v o lá n i k o n fe r e n c e n a n e jv y š š í ú ro v n i (P ., 29. V II.) . 2 8 . - 2 9 . Z a s e d á n í R ad y B a g d á d s k é h o p a k tu v L on d ý n ě. 29. V N SR byl z ru še n s p o je n e c k ý z á k o n o ro z p u š tě n í a z á k a z u h itle r o v s k é n a c io n á ln ě s o c i a li s l i c k é s tr a n y . 31. S k u p in a p o z o ro v a te lů OSN v L ib a n o n u v y d a la d ru h o u z p rá v u , v n íž zn o v u p o tv rz u je , že n e z jis t ila d o k la d y o v m ě šo v á n í SA R do v n itř n íc h z á le ž ito s tí L ib a n o n u . 3 1 .— 3 . 8 . Je d n á n í N. S . C h ru ščo v a s M ao C e -tu n g e m — k o m u n ik é ).

v P e k in g u

(P ., 4. V III.

31. V lá d a USA z a s la la v lá d ě S S S R n ó tu o k o n fe r e n c i e x p e rtů o o d v rá c e n í n e n a d á lé h o ú to k u (D . S . B ., 18. V III., s t r . 2 7 8 — 2 7 9 ) .

186

P re s id e n te m L ib an o n u zv o len F u ad Š e h a b . P r o h l á š e n í T A S S k z a s e d á n í B ag d á d sk é h o

p ak tu

v

Londýně

SRPEN 1. P r o te s tn í n ó ty v lád y S S S R v lád ě Itá lie p ro ti p o sk y to v án í územ í a vládě Iz r a e le p r o ti p o sk y to v á n í vzd ušn ého p ro sto ru k a g re s i p ro ti a ra b sk ý m z e m ím (P ., 2. V III .). Z ru še n z á k a z K S C h ile. V T o k iu s k o n č il sje z d KS Ja p o n sk a , p řed sed ou ÚV KS Jap o n sk a z v o le n S a u d z o N o sak a, g e n e rá ln ím ta je m n ík e m K endzi M íjam oto. D o p is D. E is e n h o w e ra N. S. C h ruščovovi, v něm ž odm ítá sv o lá n í k o n fe r e n c e n a n e jv y š ší ú rovn i k situ a c i na S třed n ím vých od ě (N . Y . T „ 2. V III .). 2. Jo r d á n s k ý k r á l H u sejn o h lá s il z ru šen í fe d e r a c e Jo rd án sk á a Irák u . 5 . D o p is N. S . C h ru ščo v a D. E isen h o w ero v i v so u v islo sti se s itu a cí n a S tře d n ím v ý ch o d ě, v n ěm ž žád á sv o lá n í m im ořád n ého V alnéh o s h ro m á ž d ě n í OSN (P., 6. V III .). 6. P ro to k o l o v ě d e c k é a te c h n ic k é sp o lu p rá ci m ezi ČLR a ČSR. 7. P o s e ls tv í H. M a c m illa n a N. S . C h ru ščovo vi o u rovn án í k o n flik tu na S tř e d n ím v ý ch o d ě. R a d a b e z p e č n o s ti ro z h o d la o sv o lá n í m im ořád n éh o n a léh a v éh o z a s e ­ d á n í V a ln é h o sh ro m á ž d ě n í OSN o situ a c i na Střed n ím východě n a 8. V III. 8 . Z a h á je n o m im o řá d n é n a lé h a v é z a se d á n í V aln éh o sh ro m ážd ěn í OSN o S tř e d n ím v ý ch o d ě. V y sto u p e n í D. E is e n h o w e ra n a m im ořád n ém n aléh av ém zased ání V a ln é h o sh ro m á ž d ě n í OSN. 9. P r o h lá š e n í T A SS k o tá z c e v y z b ro je n í šv ý c a rsk é arm ád y atom ovým i z b r a n ě m i. 1 0 . P o s e ls tv í N. S . C h ru ščo v a H. M acm illan o v l v so u v islo sti se svo láním z v lá š tn íh o n a lé h a v é h o z a se d á n í V aln éh o sh ro m ážd ěn í (P., 12. V III.). 1 2 .— 20. M e z in á ro d n í k o n fe r e n c e za z á k az atom ový ch zbraní v Tokiu. 1 4 . Z e m ře l v y n ik a jíc í č in ite l sv ěto v éh o m íro v éh o h n u tí p ro fe so r F . Jo lio t -C u r ie . 1 5. Z á p a d o e v ro p sk é zem ě

se ro zh o d ly z m írn it om ezen í obch odu se s o ­

c ia lis tic k ý m i stá ty . 2 1 . 1 0 a r a b s k ý c h s tá tů p ře d lo ž ilo n a m im ořádn ém z ased án í VS OSN s p o le č n ý n á v rh re z o lu c e k situ a c i na S tře d n ím východ ě. U k o n č e n o m im o řá d n é n a lé h a v é z a sed á n í V aln éh o sh ro m ážd ěn í je d ­ n o m y s ln ý m p ř ije tím a r a b s k é rez o lu ce. 2 4 . V lá d n í d e le g a c e SAR p ř ije la do B e rlín a . 2 6. N ó ta v lá d y S S S R ita ls k é v lá d ě, v n íž p řip o m ín á sp o lu o d p o věd n ost I t a ls k é v lá d y z a p odporu a n g lo -a m e r ic k é a g re s e na S tře d n ím vých od ě IP 2 7 V III ) 2 7 . - 1 3 . 9. Je d n á n í g e n e r á ln íh o ta je m n ík a OSN D. H am m arsk jö ld a se zem ěm i S tř e d n íh o v ý ch o d u .

187

ZÁŘI 1. V. B r itá n ie v y s la la v á le č n é lo d i do t e r ito r iá ln íc h vod Is la n d u . 1 .— 13. II. m e z in á ro d n i k o n fe r e n c e OSN o m íro v é m v y u žiti a to m o v é e n e r g ie v Ž enevě. 3 . O b ch o d n í d e le g a c e A rg e n tin y p ř ije la do S S S R . 4. ČLR r o z š íř ila t e r ito r iá ln í vo d y n a 12 m il. N ó ta v lá d y NDR S S S R , z áp ad n ím v e lm o ce m a N S R o u s ta v e n í výboru p ro z k o u m á n í n ě m e c k é o tá z k y . 7. V S S S R b y la d á n a do pro vozu p rv n í č á s t n o v é a to m o v é e le k tr á r n y . P o s e ls tv í N. S . C h ru ščo v a p re s id e n tu E is e n h o w e ro v i o n a p ě tí v o b la s tí T c h a j- w a n u (P ., 9. IX .). O dpověď šv é d s k é v lá d y n a n á v rh y S S S R k u z a v ře n í sm lo u v y o p ř á ­ t e ls tv í a s p o lu p r á c i e v ro p s k ý c h zem i. 10. N ó ta v lá d y N SR z áp ad n ím v e lm o ce m , a S S S R o u s ta v e n í č ty ř s tr a n n é ho v ý bo ru p ro z k o u m án i o tá z k y s je d n o c e n í N ě m e ck a . 1 2 . O dpověď p re s id e n ta E is e n h o w e ra N. S . C h ru ščov o v i n a je h o d o p is ze 7. IX . o s it u a c i v o b la s ti T c h a j- w a n u [D . S . B ., 1 9 . IX ., s t r . 4 9 8 — 4 9 9 ) . 13. P r o te s t R ady s o lid a r ity a s ijs k ý c h a a f r ic k ý c h z e m i p r o ti r e fe r e n d u v A lž írsk u . 14. Je d n á n í d e G au lla s A d en au erem v C o lo m b ey L e s D e u x -E n g lise s . 1 5 . Z a h á je n o je d n á n í v e lv y sla n c ů USA a ČLR o s it u a c i v o b la s t i T c h a jw an u v e V a rš a v ě . O b ch o d n ě h o sp o d á ř sk á k o n fe r e n c e z em í B r its k é h o s p o le č e n s tv í n á ­ ro d ů v M o n tre a lu . N ó ta v lá d y S S S R v lá d ě USA o o d v rá c e n í n e n a d á lé h o ú to k u (P ., 1 7. IX .). 16. S o v ě tsk á n ó ta Ja p o n sk u o p o u žiti ja p o n s k é h o ú č e lů m a m e r ic k é a rm á d y (P ., 1 7. IX .).

ú zem í

k

a g re s iv n ím

16. IX .— 13. X II. X I II. rá d n é z a se d á n í V a ln é h o sh ro m á ž d ě n i O SN v N ew Y o rk u . 17. Ř e c k á v lá d a p ře d lo ž ila o tá z k u K ypru n a p o řa d je d n á n i X III. V a ln é h o sh ro m á ž d ě n í OSN. ČLR p o sk y tla C e jlo n u p ů jč k u 50 m ilió n ů ru p ií. 9.

P ro te stn í n ó ta v lád y Č SR v lád ě U SA p ro ti lik v id a c i č s . m a je tk u v U SA (R P , 20. IX ). Ř e c k á n ó ta F r a n c ii, Ja p o n sk u , Itá lii, Ju g o s lá v ii a R u m u n sk u o K y p ru . N ó ta S S S R z á p a d n ím v e lm o ce m , NDR a N SR o m íro v é s m lo u v ě s N ě ­ m e ck e m (P ., 20. IX .). P o s e ls tv í N. S . C h ru ščo v a p re s id e n tu E is e n h o w e ro v i o s it u a c i v T c h a j­ w a n s k é ú žin ě (P ., 2 0. IX .). V K itz b üh lu s k o n č ila m e z in á ro d n í k o n fe r e n c e a to m o v ý c h v ě d ců . A lž írsk á fr o n ta n á r o d n íh o o sv o b o z e n í v y tv o řila p ro z a tím n í v lád u A lž írsk é re p u b lik y v K á h iře .

21. V e lv y s la n e c tv í USA v S S S R v r á tilo na p řík a z v lád y N. S . C h ru ščo v a D. E is e n h o w e ro v i.

USA

p o s e ls tv í

22. Č ín sk á lid o v á r e p u b lik a u z n a la p ro z a tím n í v lád u A lž írs k é re p u b lik y . 2 5 . - 2 7 . K o n fe r e n c e m in is trů W a sh in g to n u .

z a h r a n ič n íc h

věcí

21

a m e r ic k ý c h

zem í

ve

26. B a rm sk ý m in is te rs k ý p ře d se d a U Nu p o d a l d em isi. 28. R e fe re n d u m ve F r a n c ii s c h v á lilo n o v ou ú sta v u . 30. N ó ta v lá d y USA v lá d ě S S S R o n ě m e c k é o tá z c e 6 1 5 — 6 1 6 ).

188

(D . S . B ., 2 0. X ., s tr .

Z p r á v a g e n e r á ln íh o t a je m n ík a O S N d á n í V S OSN n a ú z em í I t á lie . ^

D.

H am m arsk jö lda

o

je d n á n í

° sp ln ě n í rezo lu ce zv láš tn íh o n a lé h a v é h o zas e ­ *

u m ístěn ím

sk e to v ý ch

o d p a lo v a cích

ram p

ŘÍJEN 1. K. J. V o ro šilo v p ř ije l na o fic iá ln í n áv štěvu do A fgh án istán u . 2 . B y lo v y h lá š e n o v y tv o řen í G u in e jsk é rep u b lik y . 3. P r o h lá š e n í T A SS o ob n o v en í poku sů s jad ern ý m i zbran ěm i v S S S R (P ., 3. X .) .

V T a š k e n tu (S S S R ) b y la z a h á je n a k o n fe re n c e sp iso v atelů a s ijs k ý c h a a f r ic k ý c h zem í. 11.

P á k is tá n s k ý p re sid e n t J. M irza v y h lá sil v zem i stav o b ležen í. S k o n č ila e v a k u a c e fra n c o u z sk ý c h v o jsk z T u n isk a (s výjim kou p ř í­ s ta v u B iz e r ty ).

1 6 . M em o ra n d u m s o v ě ts k é vlády vládě NSR (P., 16. X .). 1 8 . P ro je v m in is tra z a h r a n ič n íc h v ě cí S S S R A. G rom yka ve v šeo b ecn é d e b a tě n a X III. z a se d á n í VS OSN (P., 19. X .). 19. N á m ě ste k p re sid e n ta SAR m a ršá l A bdel H ákim Á m er p řije l na o f i ­ c iá ln í n á v ště v u do SS SR . 2 0 Ja p o n s k á o b ch o d n í d e le g a c e n a v štív ila SS SR . V T h a js k u by l v y h lá še n po od sto u p en í vlády v ý jim ečn ý stav. 25. P o s le d n í sk u p in a čín sk ý c h lid o v ý ch d ob rov o ln ík ů o d je la z K oreje. S t r a n ic k á a v lá d n í d e le g a c e PLR, v ed en á W. Gom ulkou, p řije la do SSSR . 2 6. B y la d o k o n č e n a e v a k u a c e a m e ric k ý c h v o jsk v L ibanonu . 2 8. V P á k is tá n u by l zru še n úřad m in iste rsk é h o předsed y a vytvořena p re s id e n ts k á v lá d a v č e le s A jub C hánem . 2 9 . B y la d o k o n č e n a e v a k u a c e b r its k ý c h v o jsk z Jo rd án sk á. Ř e c k ý m in is te rs k ý p ře d sed a K a ra m a n lis od m ítl náv rh, aby v rám ci NATO b y la s v o lá n a k o n fe r e n c e o k y p ersk é o tázce. 31.

P r o h lá š e n í v lá d y S S S R k o tá z c e za sta v en í pokusů s n u k leárn ím i z b r a ­ n ě m i (P ., V Ž en e v ě B r itá n ie o In d o n é s k á

3 1 . X .) . b y la z a h á je n a k o n fe r e n c e zástu p ců SS SR , USA a V elk é z a s ta v e n í zk o u šek s ja d ern ý m i zbran ěm i. v lá d a s c h v á lila zák on o znárod něn í h o lan d sk ý ch obch odn ích

p o d n ik ů v In d o n ésii. P r o h lá š e n í s o v ě ts k é v lád y v lád ě Irán u tý k a jíc í k je d n á n í o v o je n s k é m p ak tu s USA (P., 1. X I.).

se

je jíc h

p říp rav

LISTOPAD 4. M in is tr z a h r a n ič n íc h v ě cí P o lsk é lid ov é rep u b lik y A. R ap ack i u čin il n o v é p r o h lá š e n í o v y tv o řen í b ezato m o v éh o pásm a ve stře d n í Evropě.

6. Z ápad oněm ecká arm áda dostala první zásilku am erických raketových 7. D ^ N é h rú p N v íta řn á v rh Rapackého na vytvoření bezatomového pásma ve střed n í Evropě.

189

9. P r o h lá š e n í T A SS o o d su n u a m e r ic k ý c h v o js k z již n í K o r e je (P ., 9. X I .) . 1 0 . V Ž e n e v ě b y la z a h á je n a k o n fe r e n c e e x p e rtů o o p a tř e n íc h k o d v r á ­ c e n í n e n a d á lé h o ú to k u za ú č a s t i d e le g a c í S S S R , Č SR , P o ls k a , R u m u n ­ s k a , A lb á n ie , USA , V e lk é B r itá n ie , F r a n c ie , I t á lie a K an ad y . 1 2 . M em o ra n d u m v lá d y NDR o o h ro ž e n í m íru p o litik o u v y z b r o jo v á n í N SR (N e u e s D e u ts c h la n d , 12. X I .) . 1 6 . S o v ě ts k ý t is k u v e ř e jn il n á v rh d o h o d y o z a s ta v e n í z k o u še k a to m o v ý c h a v o d ík o v ý c h z b r a n í, p ře d lo ž e n ý n a ž e n e v s k é k o n fe r e n c i (P ., 16. X I .) . V e v o lb á c h do L id o v é sn ě m o v n y NDR b y lo p ro k a n d id á ty N á ro d n í fr o n ty o d ev z d á n o 9 9 ,8 7 % h la s ů . V e v o lb á c h do m a ď a rsk é h o N á ro d n íh o s h ro m á ž d ě n í b y lo p ro k a n d id á ty V la s t e n e c k é lid o v é fr o n ty o d ev z d á n o 99,6 % p la tn ý c h h la s ů . 17. V e W a sh in g to n u b y la z a h á je n a k o n fe r e n c e z á stu p c ů z em í L a tin s k é A m e rik y a USA o ř e š e n í h o s p o d á ř s k ý c h p ro b lé m ů L a tin s k é A m e rik y . V S ú d á n u b y l p ro v e d e n s t á t n í p ře v ra t. 2 1 .— 26. N á v ště v a č s . s t r a n ic k é a v lá d n í d e le g a c e v B u lh a rs k u . N a z á v ě r n á ­ v ště v y b y lo p ř ija t o s p o le č n é č s .-b u lh a r s k é p ro h lá š e n í (R P , 27. X I .) . 23. M in is te r š tí p ře d se d o v é G han y a G u in e js k é re p u b lik y v y d a li s p o le č n é p ro h lá š e n í o v y tv o ře n í u n ie ob o u s tá tů (M ., 25. X I .). 2 5 . R ad a b e z p e č n o s ti o d v o la la sk u p in u p o z o ro v a te lů OSN z L ib a n o n u . 26. D ů v ě rn á je d n á n í m ezi A d en a u erem a g e n e r á le m de G a u lle m v K re u z n a c h u (N S R ). 27. Do S S S R p ř ije l n a o f ic iá ln í n á v ště v u in d o n é sk ý m in is tr z a h r a n ič n íc h v ě c í S u b a n d rio . N ó ta v lá d y S S S R v lád ám U SA , V. B r itá n ie , F r a n c ie a N SR k b e r ­ lín s k é o tá z c e (P . 28. X I .) . 28. P r o h lá š e n í v lád y USA k n ó tě v lád y S S S R o b e r lín s k é o tá z c e . V M o sk v ě se k o n a la tis k o v á k o n fe r e n c e , n a n íž N. S . C h ru ščo v p ř e d ­ lo ž il n á v rh y S S S R k b e r lín s k é o tá z c e , je ž b y ly 2 7. X I. z a s lá n y v lá d á m N SR, USA, V e lk é B r itá n ie , F r a n c ie , NDR. 30. V o lb y d o N á ro d n íh o sh ro m á ž d ě n í v e F r a n c ii.

PROSINEC 2. P ro h lá š e n í S S S R k je d n á n ! Ja p o n s k a a USA o re v iz i tzv. »sm lou v y o b e z p e č n o sti« (P ., 3. X I I .) . 3. In d o n é sk ý p a rla m e n t s c h v á lil z á k o n o z n á r o d n ě n í v š e c h h o la n d s k ý c h p o d n ik ů v In d o n é sii. 4. P r o h lá š e n í s o v ě ts k é v lád y k o tá z c e z a s ta v e n í p o k u sů s ja d e r n ý m i z b r a n ě m i a n á v rh sm lo u v y , p ře d lo ž e n ý d e le g a c í S S S R n a ž e n e v s k é k o n fe r e n c i (P ., 4. X I I .) . 7. S tíž n o s t Iz r a e le n a d o m n ě lé a g re s iv n í a k c e ze s tr a n y b e z p e č n o s tí. 8. P r o h lá š e n í s o v ě ts k é (P ., 8. X I I .) .

v lád y

k

o tá z c e

o d v rá c e n í

SA R

n e n a d á lé h o

v R ad ě ú to k u

8 .— 11. H o sp o d á řsk á k o n fe r e n c e 39 a s ijs k ý c h a a f r ic k ý c h z em í v K á h iře . 8 .— 1 3 . V A k k ře (h l. m . G h a n y ) s e k o n a la za ú č a s ti v íc e n e ž 30 0 d e le g á tů c e lo a f r ic k á lid o v á k o n fe r e n c e . 9. G u in e js k á r e p u b lik a p ř ija t a za č le n a OSN. 1 0 .— 17. N á v ště v a s t r a n ic k é a v lá d n í d e le g a c e M a ď a rsk é lid o v é re p u b lik y v Č SR . N a z á v ě r n á v štěv y by lo p ř ija to s p o le č n é č s .-m a ď a r s k é p r o h lá ­ š e n í (R P , 1 8. X I I .) . 12. P r o h lá š e n í T A SS (P ., 12. X I I .) .

k

o tá z c e

lik v id a c e

190

o k u p a č n íh o

s ta tu tu

v

B e r lin ě

P ro h lá š e n i vlád y ČSR k d e k la ra c i vlád y S S S R o o p a tře n ích k o d v rá­ c e n i n e n a d á lé h o ú to k u (R P , 12. X I I .). 1 3 . N ó ta S S S R T u re c k u (P., 17 . X I I.). V e V e n e z u e le b y lo u v e ře jn ě n o p ro h lá še n i zástu p ců osm i k o m u n is tic ­ k ý c h s t r a n L a tin s k é A m eriky. P ro h lá š e n i S S S R k n a d ch á z e jícím u za sed á n i Rady NATO (P ., 15. X I I .). X . z a se d á n i R ady v z á je m n é h o sp o d á řsk é p o m o ci v P raze. 14. Je d n á n i m in istrů z a h r a n ič n íc h v ě ci V. B ritá n ie , F ra n c ie , USA a NSR o b e r lín s k é o tá z c e . 1 5 . N ó ta v lá d y S S S R v lá d ě USA o le te c k ý c h in c id e n te ch v o b la s ti P o ­ b a lt í a D á ln é h o V ých od u (P ., 16. X I I.). 1 6 .— 1 8 . Z a s e d á n í R ad y NATO v P aříži. 17. P r o h lá š e n í s o v ě ts k é vlády v lád ě T u re ck a k n a stá v a jícím u u zav řen í v o je n s k é d oh o d y m ezi T u re ck e m a USA (P., 17. X II.). 18. P ře r u š e n a k o n fe r e n c e e x p e rtů o o p a tř e n íc h k o d v ráce n í n e n a d á léh o ú to k u v Ž en ev ě. 19. P ře r u š e n a k o n fe r e n c e o z a sta v e n í n u k le á rn íc h poku sů v Ženevě. 20. M em o ra n d u m s tá tn íh o d ep a rtm en tu USA o p rá v n ích a sp e k te ch b e r ­ lín s k é h o p ro b lém u . S p o le č n é p r o h lá š e n í v lád y ČLR a p ro z a tím n í vlády A lžírsk é rep u blik y (P e k in g R ev iew , 23. X II., s t r . 2 4 ). 2 1 . G e n e r á l de G a u lle b y l zv o len p re sid e n te m F ra n co u z sk é rep u blik y . 22. N ó ta m in is te r s k é h o p řed sed y VDR p re sid en to v i již n íh o V ietnam u s n á v rh y n a z le p š e n í sty k ů m ezi ob ěm a zem ěm i. 2 2 . - 2 6 . Z a s e d á n i N e jv y šš íh o so v ě tu S S S R . 23. P r o h lá š e n í T A SS k v ý sled k ů m p ro sin c o v é h o v ý ro čn íh o zased án í Rady NATO (P ., 2 4 . X I I .) . 25. A. G ro m y k o o d p o v ěd ěl n a in te rp e la c i o o tá z ce za sta v en í ja d ern ý ch p o k u sů a b e r lín s k é o tá z c e n a z a se d á n i NS S S S R (P., 26. X II.). S ú d á n s k á v lá d a s e ro z h o d la n a v á z a t sty k y s ČLR. 2 7 . D o h o d a o h o s p o d á ř s k é a te c h n ic k é p o m o ci m ezi SS SR a S jed n o cen o u a r a b s k o u re p u b lik o u p ři sta v b ě A su án sk é p řeh rad y . 31. O d p o v ě ď USA, V. B r itá n ie a F r a n c ie na so v ětsk o u nótu o b e rlín s k é o tá z c e z 27. X I. 1958 (N . Y. T., 2. I. 1 9 5 9 .).

★

P o z n á m k a : poku d n e n í v d a te ch uveden ro k , ro zu m í s e ro k 1958. Z k r a tk y p ra m e n ů z n a m e n a jí: RP R udé p ráv o , P. - P rav d a, M. Le M ond e N. Y. T . - T h e New Y o rk T im es, D. S. B. - T h e D ep artm en t o f S t a t e B u lle tin , T . — T he T im es.

191

P Ř Í L O H A II

ZÁKLADNÍ

EKONOMICKÉ

TABULKY

Podíl socialistické soustavy ve světové ekonomice

T a b u lk a č . 1

(v % ) 1957 všechny 1929 — S S S R

obyvatelstvo

<

územ í z á so b y : žel. rudy uhlí draselné soli

1957 — S S S R

zem ě soc. soustavy

8

7

35

17

17

36

-

41

47

22

57*

62

—

54

85

průmyslová výroba1 (celkový ob jem )

3

tém ěř >/B tém ěř '/a z celkového objem u světové průmyslové výroby

uh lí (v přep očtu na kam .)

3

20

40

elek trická energie

2

12

18 25

nákl. auta a autobusy

4 4

18 1 5 **

17**-

trak to ry (v p řepočtu na 15 H P )

2

2 4 ** 12

2 8 **

15

34

— 16 **

4 0 **

ocel

cem en t bav ln ěné tkaniny

3 —

21

zemědělská výroba o b ilí

16

bavlna

4

zahraničn í obch od

1

4

* v % k celkovým geologickým zásobám ** r-

1956

P ra m en : M eždunarodnyj politiko-ekonom ičeskij ježegod nikll958, Moskva 1958.

1 r. 1 9 5 8 čin il podíl socialistickéko tábora 3 5 °/0

195

3 1 ** 10

T a b u lk a č. 2

Dynamika průmyslové výroby socialistických a kapitalistických zemi a průměrné roční přírůstky r . 1937 =

100 P rů m ěrn ý

R oky

ro čn í p ří­ rů stek za

Zem ě 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1 9 5 8 f

1 .1 9 5 0 — 1957 v%

Země soc. tábora V še ch n y soc. 226

259

295

33 2

369

! 251 292 50 !

326

364

41 3

464

513

56 4

62 0

12

ČLR*

122

159

184

195

250

267

427

27

B ulharsko M aďarsko

308 ! 164

369

429

493

54 4

587

674

775

899

—

209

2 54

284

295

319

282

35 0

388

7

N D R **

! I 11 : 231 ! 147

136

157

176

195

210

223

241

26 8

8

282

335

394

439

487

535

586

645

14

175

211

250

258

299

330

358

394

14

143

163

192

210

219

243

266

293

326

10

, 149

162

166

179

179

198

2 07

211

20 3

5

U SA

! 184

197

203

220

205

228

234

234

21 9

4

V . B ritán ie

i 124

128

124

132

141

149

147

150

149

3

F ran cie

122

123

125

138

150

166

181

191

7

N SR

i 109 101

120

129

140

157

181

194

206

214

11

Itálie

: 125

144

159

173

189

203

219

Japon sko

i

148 102

125

135

146

177

201

17

Indie

i 115

135

145

156

170

188

_ _ _

169

185

200

198

205

—

—

190

zem ě

410

445

13

z toh o SSSR

Polsko R u m u n s k o * ** ČSR

K ap . země V šechny kap. zem ě z toho

A rgentina

69 178

92 —

—

* indexu — maximální úroveň výroby před vytvořením Č L R . * * Základ indexu r. 1936. * * * Základ indexu r . 1938. t r . 1958 - odhad P ram en : M eždunarodnyj politiko-ekonom ičeskij ježegodnik 1958, M oskva 1958.

196

9

—

.

T a b u lk a č. 3

Objem výroby a výroba na 1 obyvatele nejdůležitějších výrobků v některých socialistických a kapitalistických zem ích: E le k třin a na 1 o b y ­

v m il. k W h

vatele k W h

1937 SSSR Č SR NDR P olsko B elg ie F ra n cie N SR U SA V . B ritá n ie Jap on sk o M aď arsko Bulharsko R u m u nsk o Jugosláv ie Ř eck o Itálie Šp anělsko T u re ck o ČLR In d ie

K am en n é uhlí

O b je m výroby

1957

1937

1957

O b jem výroby v tis . t 1937

1957

S u ro v é železo O b jem výroby

na 1 o b y ­

O b je m výroby

na 1 ob y

vatele v kg

v tis. t

vatele v kg

v tis . t

vatele v k

1937 1957

3 6 173

209 7 0 0

109 878

32 8 5 0 0

17 72 0

220 285

1036

4 115

1327

16 6 7 2

24181

666 1623 1155 1811

14 0008 6 300h

3 2 73 6

856

21 156

183

1869 751

3 6 218*

2 753 94 092

21 8 157 1054 3340

2 9 07 6

3578 3238 1076 1291

5 549 19 9 75 2 7 5 04 146 476

i

11 798 57 80 0 91 72 2

715 705 2 4 2 3 1 k 110 470 3 0 391 77 712 1 280 266' 1 1 301

5 428 2 655 5 440

913

6 228

15 4 3 0

41 87 4

1 176e

190

1 538b

797P

19 03 0

2 532Í

10 87 2

665 485

1404

1314 7 15 1818 1136 4 1 8 0 512 2147 43 4 855 141 42 72 60

553 347 305 343

147e 362 866 11

8

62b 30 28

3 5238

29 859 4 4 346 137 578 4 4 8 303 2 4 4 251

56 133 464 227

79 6 156 95 2 220

45 2 5 8

51 732

917 166' 303 42 8

2 28 0

1 272 2 225 2307

1 033 13 920 5 496'

385 196 1 226

36 469 128 620 2 5 4 3 8 m 4 4 160

S u ro v á ocel

na 1 o b y ­

3574 2639 3476 2715 5165 4416 646 569

1937

1957

14 48 7 37 00 0 1 675 3 563

1937

1957

1937

1957

183

17 73 0

51 0 0 0

1107

252

26 7 95

2 30 0 11998

5 166

i 159

387

74

165

57

188 1

463 192

6 99 320 486 5 97

2028

1663

1 144

3 682

33

131

1 972

2 895 5 304

3 804

5 55 0

456 192

618 27 4

3 863

6 27 6

7 920

332 2 93 182 34

364 416 282 79

1 2 6 6 4 * 18 35 8 37 758 71 265 8 629 14 532 2 397

7 140

39

127 50

82 3 1 0,3 b 686 737

87 4 141 13

2 137 937 221b

20 6 1

44 32 9b

5 820 1 944

3 5

9 5

101 23 2 26 50 20 11 2tf 68

358

30 89 138

21 47 3 227°

82 84

203 113

1 300 1 668

195'

85 116 13

7 91 4 12 07 2

11937

8 3

15 51 13 5

14 0 9 6 6 1 4 2 4 507 38 0 102 2 5 3 192 22 0 4 7 12 576 801

84 l,3 b

665

38 41

239 161 10 2 099 166 38r

|

930

406 3 98 2 79 83

4 28 138

1 375 160 86 4 1 049

73

140 21

15 11

48 58

60b 6 768 1 340 202b

8b 1,4 49 140 7 46 2 ,3 8 ,lb

5 24 0 1 740

3

8 4

T a b u lk a č. 3a

C em ent

Z em ě :

Výroba

na 1 obyvatele

O b jem výroby

na 1 obyvatele

O b jem výroby

na 1 obyvatele

v tis. t

v kg

v tis . t

v kg

v tis. t

v Kg

1937

1957

SSSR

5 454

2 8 90 0

Č SR

3 67 2

33 88

NDR

1 273 1 686«

3 46 0

Polsko

1 2891

B elgie F ra n cie

198

N SR U SA

D u sík atá hnojivá

K y selin a sírová

1937

1957

1937

1957

1937

1957

8,1 11,4 18

2 2 ,7

5 ,3

17,7

1938— 39

1 9 5 6 - 5 7 1938— 39 1 9 5 6 - 5 7

143

1369

4 569

165

44 5

104

275 198

302*

61 1b

4 487

38

159

267

499

2 9 75

4 704

35 6

52 4

749'

1 116

89

125b

9 3 ,0

2 3 3 ,0

10,7

4 2 85

12 80 4

104

291

1272'

1 599

30

196,1

4 2 8 ,8

4 ,8

9 ,7

12 6 0 5 s

19 2 5 2

186

382

2 724 14712

30P

36 54

3 5 4 ,0

8 8 0 ,0

9 ,0

1 7 ,4

3 3 ,3

25

7 4 ,4

3 4 ,5 '

2298

3 0 5 ,4 175, l b

31 ,7

1,7 1 4 ,2 *

5 ,6 17,4 6 ,3 b 25 ,1

2 0 138

52 600

156

307

2050s 4482

35

86

2 4 0 ,0

2 1 4 5 ,0

7 361

12 156

156

23 6

1068

2 37 4

23

46

1 2 3,8

3 3 5 ,0

1,8 2 ,6

12,5

V . B ritá n ie Jap on sk o

6 115

15 180

87

167

2208

4050

32

45

2 5 6 ,2

7 7 0 ,6

3 ,6

8 ,5

8 ,2

12,6

0 ,5

0 ,7

1 0 9,3

3 8 4 ,0

2 ,6

7 ,9

0 ,0 2

0 ,2

M aď arsko

39 2

98 9

43

101

B ulharsko

88 0

25

115

3 9 ,9 6 ,9

R um unsko

154 5101

2 421

33

136

3 9 ,4

Jugosláv ie

619

1 98 0

41

109

2 3 ,2

1 1 8 ,6 e

6,1 24

42

16P

29b

Ř eck o Itá lie

290 4 258

Šp anělsko T u re ck o

41 100

4 50 0 226

ČLR In d ie

1 265b 11 8 6 8 972b

14

6 69 0 1 1 42m

5 688

157b

4 2 ,7

245

1026

153

35

39b

11p

11 7P

14

1 14,6

4 ,3

40 92e

1,1 2 ,5

1 0 6 ,7 b

1,6

2 05 2 859b 1 7 ,8 e

194

11,7 5 ,2 5 ,3 * 6 ,0 b 1 4 ,9 '

0,5P

0 ,7 *

0 ,5

0 ,0 9

1,0 0 ,4 9

5 ,2

620 27m

6 ,5

0 ,6 b

8 2 ,0

Zem ě:

1937 SSSR Č SR NDR Polsko B elg ie F ra n cie

1937

1957

2 0 ,8 9

2 7 ,8 7

2 6 ,1 3 10,21

28,91

165*

386 205

325

58 0

9 ,4 6

2 0 ,5 8

53' 183**'

84,6*

6 ,3 7 “

9 ,4 2 “

213,6*

4 ,4 5 “ 5 ,3 4 a

4 ,8 5 “ 5 ,6 8 “

204* 7921 3328

Japon sko

4035

B ulharsko R um unsko

146' 34) 104‘

J Jugoslávie

111'

Ř ecko Itálie

1957 5640

3448 3 77

N SR U SA V . B ritán ie

M aďarsko

na 1 obyvatele v m — m*

O b jem výroby v m il. m — m !

2 8 ,6 90,5*

6 1 ,4 2

5 1 ,0 9

1488“

7 0 ,3 8

8 ,9 2

3211

57,61

3 5 ,3 2

2 08 152

15,93 5,41

188 207

6 ,6 7 7 ,1 2

2 1 ,2 0 19,86 10,54 11,41

8 3 ,0 '' 116,6*

2 ,1 2 “

10,41c 2 ,4 1 “

v tis. t

na 1 ob y ­ vatele v kg

1937.

1957

1937

1957

592

887

4 1 ,0

6 6 ,4

686

807*

758

9 6 ,4

3 780

8 2 ,3

2 110

1 1 ,4

1 272

8 4 ,4

1937

1957

1937

1002

3 100 4 1 3 ,4

5 ,9

315

389

1660

2 520b 2 569

6 4 ,8 b 1765 6 3 ,2 7 3 4 0 12 195 73,5 1678 1241 2 3 ,2

882

1 520

7 5 ,9

8 3 ,8

1 175b 125,5 147,4 b

367

382b

94 592

858 635

8 ,8 7 b

220b

T u re ck o 16208

5000

3735

4860

59

7,88 12,27 /

12,38

480

658

1,6

1,7

121'

15,3

1 9 3 4 -3 8

2421

1957— 58

4491

na 1 o b y ­ vatele v kg 1934 38

1957-58

14 ,2 4 3 ,7

2 2 ,2

6 2 9 ,9

3 1 ,0

5 0 5 ,9 10 5 9 ,3

14,7

3 7 ,6

3 7 ,7 4 0 ,3

4 3 .3 5 7 ,7 b

237

388 1538

28

43

24

35

45,9

5 0 ,9 7 1 ,2

—

1806

1552 2 465

14

31 14

487

6 13

10

12

111 3 2 ,4

3C0,7 117

1 2,2

3 0 ,6

5 ,2

95,1 75

185,4 238

6,1 4 ,9

15,3 10,4

5 6 ,9 26,1

3 2 ,0

1,7

2 ,8 14,8

145 107,2

1 2 9,6

1957

O b je m vý ro by v tis. t

31 32,1

5 63 874

/ 1151

Cukl na 1 ob y ­

vatele v kg

v tis. t

3 9 ,2

3634* 3 2 2 8 b 5 3 ,6 69,1 8915 10 8 2 4 3890 797

O b je m výr.

2669'

Španělsko

ČLR In d ie

O b jem výr.

11,70

2 8 6 ,8 ' 8748

1,07

M a so

P šen ičn i m ouka

Bavlněná látky

T a b u lk a Č. 3b

10,9 2 3 ,9

14,1 11,3 2 1 ,4

13,4

1 0,8*

13,9 2 3 ,3 3 ,5

1 4 ,5 b 5 ,2 '

7 9 1 ,7 6 4 7 ,7

971 1286

34 6 32 7 57,3

881 338 283'

850 1090m 2375

8,1 13

5 9 ,3 3 7 ,0

13,1

3 ,4

18 11 1 7 ,3 '

3 ,6

1,3 6 ,0

Poznámky k tabulkám
k 1 m n o P r s t u

v kg r. 1956 je n kožená obuv všechna obuv kožená i jin á r. 1955 r. 1954 r. 1936 na dnešním územ í Polska r. 1938 r. 1939

je n V . B . bez S ev ern íh o Irska předválečné územ í Polska r. 1937 včetn ě dnešního Pákistán u r. 1939 včetně hnědého uhlí r. 1950 r. 1940 celé předválečné N ěm ecko v tis . t. neú plný údaj

P ra m e n : U T E I N ; U k azatelé hospodářského v ývoje v zah ran ičí

Podíl socialistického sektoru na půdě

T a b u lk a č. 4

P rocen to z celkové p loch y půdy D ružstva

S o c . sektor celkem

A lbánie ( X . 1958)

75

78

B ulharsko ( V I I I . 1958)

93

96

Č S R ( X . 1958)

58

75

N D R ( X I I . 1957) N D R ( I X . 1958)

25

34

35

—

M aďarsko ( I X . 1958)

12

22

P olsko ( V I . 1958) R um unsko ( V I . 1958)

1

14

28

54

P ram en : Econ om ic B u lletin for Europe, U N 1958, sv. 10, i . 3.

Index produktivity práce v průmyslu*

T a b u lk a č . 5

(r. 1950 = 1957

100)

11

1957

B ulharsko

155

B elgie

1 2 7 **

M aď arsko NDR

132

F ran cie

159

174

Itálie

161

Polsko

173

N SR

142

R um unsko

176

Švédsko

119

SSSR

164

115

Č SR

173

U SA V. B.

* Rok

i\UK 1VJU,

země jen

111

zpracovatelský prům ysl, za zem ě socialistické je n státn í sektor prům yslu .

^

P ram en : za kapitalistické státy m ateriál U T E I N , za socialistické státy národní statistiky.

200

Tabulka č. 6

Růst obratu zahraničního obchodu * (1948 = 100)

Zem ě

1952

1953

1954

1955

1956

1957

SSSR

200

221

2 39,9

263,5

292

33 6

ČSR

117

133

133

185

Polsko

152,6

153,2

169

156 177

180 21 4

M aď arsko

270

293

2 3 0 ,4

2 66,6

305 255

285

286 272

395

R um unsko B u lh arsk o1

123,9

157,7

200

198

275

332

204

250

280

313

392

206

168

697,6

695

NDR

158

A lbán ie1

180

ČLR2

620

581

341

5 79,6

194

288

636

1 1949 = 1 0 0 ; ■ 1950 = 100. P ra m en : V Ú Z O , H ospodářský rozvoj zemí socialistického tábora.

* In d e x v y p očítán z údajů v m ěnách jednotlivých zemí

Podíl žerní socialistického tábora

T a b u lk a č. 7

na vzájemném zahraničním obchodu v % * Zem ě SSSR

1938

1950

1951

9 ,0

1955

1956

1953

1954

79,0

8 2 ,0 70,4

80,0

78,0

75,8

72,2

70,0

64,0

62,6

70,0

61 67

Polsko

12,0

5 9 ,2

58,0

6 7 ,0

ČSR

18,0

5 5 ,0

61,0

7 1 ,0

78,4

M aďarsko

2 3 ,0

6 1 ,4

6 7 ,0

72,0

7 7 ,0

75,0 70,0

61,0

66 62,2

79,0

78

R um unsko

2 7 ,0

8 3 ,3

8 0 ,0

85,0

8 4 ,4

72,0

9 1 ,0

8 7 ,0

8 7 ,4

88,0

85,4 96

Bulharsko

3 1 ,0

8 9 ,0

9 1 ,0

A lbánie

19,0

100,0

99,7

9 9 ,0

99,2

NDR

__

9 9 ,9 86,1

7 5 ,0

7 8 ,0

7 5 ,0

97,0 72,0

Čína

—

2 4 ,0

5 1 ,0

7 2 ,0

74,9 75,0

80,0

8 0 ,0

Pram en : V Ú Z O , Hospodářský rozvoj zemi socialistického tábora.

* R ok u 1938 jde o vzájem ný obchod uvedených zemí

201

1957

1952

73,1 76,3

70 — 84,5 — 73 ,4 75

Tabulka č. 8

Podíl zemí socialistického tábora na zahraničním obchodě některých hospodářsky málo vyvinutých zemi Barm a

In donésie

Egypt

P odíl Z S T na vývozu

1937:

1,5 %

1 9 5 5 : 17,7 %

!

na dovozu

1937:

0 ,5 %

1 9 5 5 : 11,3 %

| 1 9 5 7 :1 1 ,3 %

1 9 5 7 :1 2 ,7 %

Podíl Z S T na vývozu

1 954:

1,1 %

1955:

3 ,7 %

1957:

3 ,5 %

na dovozu

1954:

2 ,7 %

1955:

6 ,8 %

1957:

4 ,2 %

Podíl Z S T na celk. objem u Z O Egypta

Sýrie

A fghánistán

1 9 5 5 : 16,2 %

1 9 5 7 : 3 7 ,9 %

na vývozu

1955:

1 ,7 %

1 9 5 7 : 18,5 %

na dovozu

1955:

3 ,9 %

1 9 5 7 : 10,7 %

1 9 5 4 :2 1 ,5 %

1 9 5 7 : 3 5 ,9 %

1 9 5 5 :2 2

Podíl Z S T

Podíl Z S T na celk. obratu Z O A fghánistá­ nu

T u reck o

Argentina

1 9 5 1 :1 4 ,5 %

I

Podíl Z S T na vývozu

1 9 54: 17

na dovozu

1954:

%

9 ,2 %

%

1 9 5 7 : 1 8 ,3 %

1 9 5 5 : 1 8 ,4 %

1 9 5 7 : 16,6 %

1955:

1956:

P odíl Z S T na celkovém zahr. obchodu

P ram en : V Ú Z O , H ospodářský rozvoj zem í socialistickéh o tábora

202

9 ,5 %

4 ,7 %

T a b u lk a č. 9 Podíl jednotlivých zemi na průmyslové výrobě kapitalistického světa (v % )

U SA

|

1937

1948

1953

1957

i

4 1 ,4

56,4

53,3

48,6

9 ,0

4 ,6

8,0

10,1

12,5

11,7

8,3

8,1

6 ,0

4,1

4,0

3,0

2,1 3 ,6

3,1 3,6

5 ,0 3,6 3,5

2,2

3,0

1,5 0,9

1,7

1,1 0 ,8

1,0 0 ,8

0,7

0,8

N SR V . B ritán ie F ra n cie Itálie

i

K anad a

2,7

Jap on sk o

4 ,8

In d ie

1,3

1,5 0,7

Belgie

1,8

1,8

1)3

1,4

Švédsko

I

A rgentina M exik o

0 ,6

1,1 0,7

0 ,3

1,0

P ra m en : M eždunarodnyj politiko-ekonom ičeskij ježegodnik 1958, Moskva 1958.

T a b u lk a č. 10

Vývoj průmyslové výroby kapitalistického světa (1953 = 1955 I

II

1957

1956 I I

I I I IV

1

kapit. svět celkem % zm ěna p roti s. ú.

100)

11

I I I IV

I

II

1958

I I I IV

I

II

I I I IV

1 107 111 109 116 113 116 113 120 119 1201117 120 114 114 114

předchozího roku1

+6 +5 +4 +3 +5 +3 +3

0 —i — 6

hospodářsky vyspělé státy % zm ěna proti

106 110 108 115 112 115 112 119 118 119)115 119 112 111

s. ú. předchozího 0 —5 —7 + 6 + 5 + 4 ,-r 3 + 5 + 3 + 3 107 106 104Í110 109 107 106 104 98 96

roku1 U SA % zm ěna proti

99

s. ú. předchozího + 6 + 3 + 2 — 1 + 6 + 2 + 2 — 5 -11 -1 0 122 129 120 133 130 1351126 138 134 136 129

roku1 západní Evropa

1

% zm ěna proti s. ú . předchozího rok u 1 L atin sk á A m erika*

119

120

+5 +6 + 4+ 4 +7 +5 +4 +2 +3 + 1 119 126 1 2 9 jl2 5 127 133 136 133 127 133 137

123

128

134 141 144| 151 155 158 157 159 166 157 161

V ýchod ní a jih o vých . A sie*

* Vzhledem k tom u, že nejsou celkové ú d a j e z a H M V Z a východní a jihovýchodní Asii, kde se nachází velká část H M V Z .

šS^áSraacřas

------------ ----------------------

-*■—■—203

Nezaměstnanost v některých kapitalistických zemích

Tabulka č. 11

Počet a procento nezaměstnaných (v tisících) B elg ie c P o če t

v tis.

%

C h ile b

K anad a P o čet

v tis.

%

P očet

o/

v tis.

F ra n cie b P o čet

v tis.

P o čet

%

v tis.

%

In d ie d P očet

v tis.

°/ /o

1932

2 0 0 ,7 2 3 ,5

7 33

17,4

1954

2 2 4 ,8

7 ,7

2 47

4 ,6

3 ,8 2

—

183,3

12,21

7

5 6 2 ,3

1956

1 44,8

5 ,3

196

3 ,4

6 ,2 4

—

110,3

761

4

7 4 9,1

—

1957

4 ,9

277

4 ,6

7 ,4 4

—

8 0 ,3

—

66 2

3 ,4

8 1 6 ,3

—

I

1 16,8 1 4 6 ,6

-

101

—

1096

—

7 6 6 ,4

—

237

6,1 4

6 ,4 3

9 6 ,6

6,1 4 ,5

350

II

7,21

—

7 4 ,9

—

512

—

7 7 1 ,9

—

III

8 8 ,5

4 ,2

195

—

66

—

374

—

8 3 5 ,3

—

134,1

6 ,3

32 0

3,1 5 ,3

7 ,4

IV

8,71

—

8 1 ,7

—

687

—

8 9 1 ,3

—

I

2 0 3 ,8

9 ,7

60 4

10,1

8 ,4

99

—

1288

—

8 3 8 ,8

—

71

84 ,5 7 8 ,6

—

486

—

9 6 7 ,0

—

—

339

—

112 1 ,9

—

1957

1958

II

1 6 6 ,8

7 ,9

42 7

III

1 49,5

30 4

4 ,8

IV

2 0 5 ,5

7,1 9 ,7

354*

5,7

3 0 4 ,8 a

N SR b

10

— —

—

—

-

117,8

—

571

"T a bulka č. 11a Itá lie b P očet

%

v tis. (32

1 0 0 6 ,4

54

1959

10

Japon sko P očet v tis.

0/ /o

Pákistán d

Švédsko c

P očet

P očet

v tis.

%

48 6

6 ,8

59 0

1,5

8 8 ,5

— — —

v tis.

1,5

2 87,1

1,3

2 822

4 ,2

1,9 3 4 7 ,2 2 ,7 4 1 5 ,5

1,6

2 936

4 ,3

I

1945

10

666

1,5 127,1 1,2 137,5 1,6 144,3

—

34,1

II

1 738

8 ,9

500

— 133,7

—

2 4 ,4

III

16 0 8 8 ,2

8 ,2

483

11,7

1 735

8 ,8

453

1,1 136 1,0 135,8

—

IV

—

2 2 ,9

I

1 8 80

9 ,8

650

1,5 137,2

—

1,2 129,4 1,3 136 142,3*

IV

8 ,8

550 560

■

%

1 9 ,1 '

640 53 0

8,3

v tis.

2 3 ,5

9 ,9

1722

P o čet

3 1 7 ,8

9

1 6 1 0 ,6

%

2 ,6

1 9 37

II

v tis.

2 2 ,2

1757

III

P o čet

2 5 ,4

956

1958

%

U SA

9 0 ,7

1957 1957

V . B ritá n ie c

1,5

12 0 6 0 2 3 ,6 3 5 7 8 5 ,6

1,8

3 0 82 3

4 ,6

1 ,9 3 4 1 ,4 0 ,9 2 8 9 ,7

1,5

2 91 4

4 ,2

1,2

2 722

3 ,9

1,5

3 02 3

4 ,4

4 6 ,5

1,8 342,1 2 ,6 4 6 5 ,4

4 955

7 ,3

—

3 2 ,8

2 ,5 4 8 8 ,5

2,1 2 ,1 6

5 153

7 ,4

—

15,7

1,2 4 8 3 ,2 2 ,4 5 6 6 ,2

2,1

4 701

6 ,7

—

3 915

5 ,7

3 1 ,6

a) r. 1933, b ) reg. n ezam ěstnanost, c) p o jištěn i nezam ., d) h led ající p ráci, e) po r. 1956 reg. nezam . bez obchodního zam ěření, f) je n dva m ísíce. P ra m e n : M outhly B u lletin o f S tati«tic» U N , listopad 1 5 58 , ún or 1959.

P oznám ka: čtvrtletn í prům ěry vypočítány podle m ěsíčn ích údajů

204

Procento využiti kapacity některých průmyslových odvětví v USA

Tabulka č. 12

1956

1957

září

září

duben

1958 září

Surová o cel1

101

81

48

73

Surové železo

99

93

51

68

Hliník Rafinérie m ědi

99

87

81

81

63

58

60

66

109

104

79

98

Umělý kaučuk

95

78

54

66

Rafinérie n a fty 1

87

86

79

83

100

93

88

91

Lepenka1

96

97

84

95

Dřevovina

86

80

77

Umělé hedvábí

62

74

58

80 70

Chlór2

93

98

79

84

Soda*

74

71

59

65

Kyselina sírová2

80

81

76

73

Kapacita p řád elen bavlny

73

75

68

75

Pánské obleky

70

65

63

63

Cement

Papír1

1 Data v odstavci 1, 2 , 4 jsou pro m ěsíc říjen. 1 Data v odstavci 1, 2 , 4 jsou pro m ěsíc srpen. Pram en: Su rv ey o f C u rre n t B u sin ess, listopad 1958.

Ceny surovin a hotových výrobků

Tabulka č . 13

(index 1953 =s 100)

1954

P o tra v in y

Z e m . su r.

1 07

100

Hot. výr.

Směnné relace

101

98 99

105 102

128

101

101

100

102

100 99

N erost.

Barevné

Všechny

sur.

kovy

sur.

99

99

103

119

1955

96

102

102

1955 IV

95

101

105

1956

94

100

107

134

102 102

103

99

I II

95

101

107

126

III

98

100

108

117

102

103 104

101

IV

100

103

113

116

105

110

106

106

101

105

119

100

I

99

104

105

104

98

II

114

106

97

102

96

102

95

III

111

107

98

90

92

95

110

107

IV 1958 I

98

85

96

90

94

109

107

94

1957

Pram en : T re n d s in In te rn atio n al T ra d e , G A T T 1958, str.

205

Index cen spotřebního zboží

34J

55

54

15

141

9

19

1950

99

89

90

51

62

53

79

95

12 84

1954

96

101

100

104

118

172

105

95

118

106

1956

98

102

102

132

173

471

128

99

130

106

1957

102

106

105

165

20 6

627

135

104

139

109

I

101

104

104

146

197

54 7

126

101

137

108

II

101

105

158

204

601

131

103

139

109

III

102

105 106

106

173

697

138

106

138

110

IV

103

106

181

20 8 21 4

661

143

106

139

109

C h ile

U SA

1937

Egypt

K anad a

Jap o n sk o

100)

B ra z ílie

A rgen tina

(1 9 5 3 =

M e x ik o

Tabulka č. 14

l>

o '2 v-t

1

t-H

4

I

102

II

102

108

III

102

108

108

228

IV

102

109

108

—

22 0

677

148

104

139

108

202

23 0

732

149

106

138

108

239

772

151

113

139

109

819*

152*

115*

142*

110*

86

81

79

1954

98

100

101

100

103

102

101

83

1956

97

105

104

103

111

112

109

77

1958

2E

49

--

--

—

—

89

93

95

94

100

90

93

91

126

95

106

106

107

106 f

113

116F

113

—

84

95

129

I

102

106

106

103

112

114

113

—

82

—

—

92

130

II

105

106

106

103

112

115

113

—

82

—

—

95

129

III

108

107

107

105

113

117

114

—

82

—

—

94

124

IV

110

108

108

111

115

118

115

—

82

—

—

94

132

I

110

110

108

118

117

118

118

—

82

—

—

—

II

111

110

108

121

119

120

119

—

83

—

—

—

146

III

114

110

108

123

—

119

119

—

83

—

___

—

—

IV

105* 110

108

124

---

120

119

—

83

—

—

—

—

1957 1957

4E

Ju g osl.

77

Polsko

91

M aď arsko

93

NDR

24

85

Č SR

|B ulharsko

Švédsko

Belgie

59M

1950

Itá lie

N SR

P ákistán

180

108

Index cen spotřebního zboží

T a b u lk a č . 14a

1937

77

107

V. B rit.

1958

107 107

F ra n cie

1957

_

89

143

J V I — V I I I . 1939 M b e z Sárska E 1938. F S érie sled. zboží je revidována a spojena s předcházející. P ram en : Y e a r book o f labour statistics 1958, IL O Ženeva 1 9 5 8 ; čtv rtletn í prům ěry vypočítány z m ěsíčn ích údaj Cl.

P oznám ka: * jso u údaje je n za 2 m ěsíce

206

Tabulka č. 15

*

Zbrojní náklady zemí NATO 1939*

1949

1954

1955

1956

1 9 5 7 **

U S A (m il. S)

1 075

13 580

4 2 900

4 0 518

41 754

44 278

B elg ie (m il. b . frs)

1 737***

7 653

19 925

17 067

17 065

F ra n cie (m ld . f. frs)

2 9 ***

479

1 171

1 102

19 085 1 494

Itá lie (m ld . lir)

14,47

301

543

551

1 46 9 i 584

584

1958

_ _ _

T u r e c k o (m il. tu r. lib er) N S R (m il. D M ) V e l. B ritá n ie (m il. £ ) N A T O celkem

1 6 0 ,8 f

556

946

1 080

1 169

6 287

7 383

7 211

7789

779

1 570

1 569

1 614

1 609

18 723

56 41 7

54 162

56 762

59 586

—

—

2 5 4 ,4 —

1 347

_ -

* Ú d aje z r. 1939 jsou převzaty z Annuaire Statistiqu e 1957, které se poněkud liší od údajů N A T O * * Předběžné údaje. * * * 1938. t 1940 P ra m en : K eesin g ’s Contem porary Archives, roč. 1955— 1956, 1957— 1958.

T a b u lk a č . 16

Vývoj průmyslové výroby ve vybraných kapitalistických zemích v letech 1957 a 1958 podle čtvrtletí 1953 = 100 1957

1955 1956 1957 1

I

1958

II

III

IV

111

124

127

B elgie

116

122

123

126

Fra n cie

120

133

143

128 151

I

II

III

IV

119

115 163 140

108 117* 132 1 5 8 * * 137 1 5 3 *

Itálie

119

128

145 138

134

139

135

157 160 141 137

N SR Švédsko

129

139

147

139

149

147 1 6 4 * *

115

118

121

126

155 145 124 123

152

111

143 101

125

100 1 2 6 * *

V . Britán ie

113

113

115

117

116

107

117 118

113

105 1 1 9 * *

Brazílie

114

126

U SA

104

122 107

107

109

107

106

105

— — 99 106

K anada

107

114

114

117

115

112 107

113 1 1 6 *

Japonsko

117

144

167

112 150

— 96 114

172

168

162

166

—

A rgentina

118

117

121

110

120

130

165 166 123 114

125

133

—

Pákistán

161

182

192

— 95

189

192 202 214

206

—

—

102

103

108

—

—

—

— —

— — — 140 134* l

97

9 8 **

C h ile

114

122

126

M exik o

119

131

144

142

141

Egypt

121

—

—

142

114

130

121

124

In d ie

116

126

130

132

149

141

134 135

— —

— 129

Poznám ka: čtvrtletn í prům ěry vypočítány z m ěsíčních údajů. * za říjen . * * je n za 2 m ěsíce. P ra m en : B u lletin M en suel de S tatistiq u e, N ovem bre, F év rier 1958, F év rier 1959.

207

OBSAH

KAPITOLA

z á k l a d n í

r y s y

s v ě t o v é h o

I

v ý v o j e

v

r o c e

1958

4

S v ě to v á s o c ia lis t ic k á so u stav a S v ě to v á k a p ita lis t ic k á so u stav a M e z in á ro d n i v z ta h y

KAPITOLA

VÝVOJ

SOCIALISTICKÉHO

II

TÁBORA

12

R o z v o j n á r o d n íh o h o sp o d á řstv í zem i s o c ia lis tic k é so u stavy R o z v o j h o s p o d á ř s k é sp o lu p rá ce zem i s o c ia lis tic k é h o tá b o ra V n it r o p o litic k é u p ev n ěn í a rozvoj p o litic k é sp o lu p rá ce zem í s o c i a ­ lis t ic k é h o tá b o ra KAPITOLA VÝVOJ

IM PERIALISTICKÉHO

III

TÁBORA

38

H la v n i ry sy e k o n o m ic k é h o vý voje im p e ria listick ý ch zem í v ro c e 1958 Z á k la d n í ry sy v n itro p o litic k é h o vý voje h la v n ích im p e ria listick ý ch z em í R o z p o ry a v z ta h y m ezi h lav n ím i im p e ria listick ý m i stá ty

KAPITOLA

VÝVOJ

MÉNĚ

VYVINUTÝCH

ZEMI

H la v n i ry sy h o sp o d á řsk é h o vývoje R o z v o j n á ro d n ě o sv o b o z e n e ck é h o h n u ti Jih o v ý c h o d n í A sie B líz k ý a S tř e d n í východ A frik a L a tin s k á A m e rik a

IV

58

KAPITOLA

V

JEDNANÍ O KONFERENCI NA N E JV Y ŠŠ Í ÚROVNI A DALŠÍ INICIATIVNÍ NÁVRHY SOCIALISTICKÝCH STÁTŮ KE Z M Í R N Ě N Í M E Z I N Á R O D N Í H O N A P Ě T Í

79

Je d n á n i o k o n fe r e n c i n a n e jv y š š í ú ro v n i D a lší n á v rh y s o c ia lis t ic k ý c h s tá tů k e z m írn ě n í m e z in á ro d n íh o n a p ě tí KAPITOLA

ČINNOST

ORGANIZACE

VI

SPOJENÝCH

NÁRODŮ

89

Č in n o s t R ad y b e z p e č n o s ti Č in n o s t V a ln é h o sh ro m á ž d ě n í

KAPITOLA

VÝVOJ

OTÁZKY

VII

ODZBROJENI

-

100

J e d n á n í o z a s ta v e n í p o k u sů s n u k le á rn ím i z b ra n ě m i Je d n á n í o o d v rá c e n í n e n a d á lé h o ú to k u

KAPITOLA

NĚMECKÁ

VIII

OTÁZKA

HO

V ý v oj v N SR — v á ž n é o h ro ž e n í m íru O tá z k a s je d n o c e n i N ě m e ck a O tázk a N ě m e ck a ja k o p ro b lé m m e z in á ro d n íc h vztah ů

KAPITOLA

MEZINÁRODNI

DĚLNICKÉ

,

IX

HNUTI

121

B o j d ě ln ic k é h o h n u tí v k a p ita lis tic k ý c h s t á t e c h B o j o id e o lo g ic k o u je d n o tu m e z in á ro d n íh o re v o lu č n íh o d ě ln ic k é h o h n u tí KAPITOLA

FRANCIE

X

1 9 58

132

V lá d a g e n e r á la de G a u lla R e fe re n d u m a n o v á ú sta v a P á tá re p u b lik a a J e jí u s ta v e n í

KAPITOLA

KRIZE

NA

ARABSKÉM

XI

VÝCHODE

P říč in y o b č a n s k é v á lk y v. L ib an o n u R e v o lu ce v Irá k u a in te r v e n c e v L ib a n o n u a Jo rd á n s k u P o rá ž k a im p e ria listů

143

KAPITOLA Z O S T Ř E N Í

NAPĚTÍ

V

OBLASTI

XI I TCHAJ-WANU

153

V z n ik t c h a j- w a n s k é k riz e N e ú sp ě c h a m e r ic k é » p o litik y síly « V y n u c e n á z m ě n a ta k tik y A m e ric k á p o litik a »dvou Čín« a je j í n e u d rž ite ln o st

KAPITOLA p ř e h l e d

Č

e s k o s l o v e n s k é

XIII z a h r a n i č n í

POLITIK Y

162

S p o lu p r á c e s e s o c ia lis tic k ý m i zem ěm i — z á k la d m ezin áro d n íh o p o s ta v e n i ČSR Č e s k o s lo v e n s k o a p ro b lé m y e v ro p sk é b e z p e čn o sti Č e s k o s lo v e n s k o a zem ě k a p ita lis tic k é h o záp ad u P ř á te ls tv í Č e s k o slo v e n sk a s m én ě vy vinu tý m i zem ěm i Č e s k o s lo v e n s k á ú č a s t v m e z in á ro d n ích je d n á n íc h

PŘÍLOHA

I

C h ro n o lo g ic k ý p ře h le d n e jd ů le ž itě jš íc h u d á lo stí ro k u 1958

PŘÍLOHA

Z á k la d n í e k o n o m ic k é ta b u lk y

175

II

193