ÚSTAV PRO MEZINÁRODNÍ POLITIKU A EKONOMII. Mezinárodní vztahy ROČENKA. S tátní nakladatelství. politické literatury. Praha 19 60

ÚSTAV PRO M E Z I N Á R O D N Í

POLITIKU

A EKONOMII

Mezinárodní vzt ahy

1959 ROČENKA

S tátní nakladatelství politické literatury P r a h a 19 60

Pod redakci doc. V. Sojáka zpracovali pracovnici Ústavu pro mezinárodní politiku a eko­ nomii: O. Berounská, B. Biheller,M . H adi V . Kotyk, L Liská, J Orel, A . Ort, J. Pátek, V. Soják , J . Šedivý, J . Štěpanovský, V. Vajnar, F Vychodil, R. Železná. Základní ekonomické tabulky zpracoval T. Fábry, pracovník Státního úřadu statistického.

£, Ústav pro mezinárodni politiku a ekonomii, 1960

ÚVOD

Události roku 1959 znovu přesvědčivě potvrdily základní rys naší epochy, tj. rostoucí úlohu socialistické soustavy v celkovém vývoji lidstva. Jejím podkladem byl další rozmach světové socialistické soustavy, v jejímž čele Sovětský svaz zahájil plnění smělých perspektiv sedmiletého plánu, vytyčeného na počátku roku 1959 XXI. sjezdem KSSS. Uskutečňování sedmiletého plánu přineslo již v prvním roce nový bouřlivý rozmach národního hospodářství Sovětského svazu: průmyslová výroba se v SSSR zvýšila proti roku 1958 o více než 11%. Sovětský svaz se tak stal ještě mohutnější oporou pro úspěšný hospodářský rozvoj a vzájemnou spolu­ práci všech zemí socialistického tábora. Zároveň se dále prohlubovala ideová jednota socialistických zemí, projevená tak přesvědčivě již na XXI. sjezdu KSSS. Proti tomu v zemích kapitalistického tábora i při určitém zlepšení hos­ podářského vývoje proti hrozivému poklesu let 1957—1958 nebyly pře­ konány rozpory, jež jsou vlastní imperialismu. O tom svědčilo stále tíži­ vější nebezpečí inflace ve Spojených státech amerických, trvalá uhelná krize v západní Evropě, dále nerovnoměrnost vývoje jednotlivých zemí a z ní vyplývající rozpory, zvláště rozpor mezi dvěma hospodářskými bloky v západní Evropě a jejich rozpor se Spojenými státy americkými. Ještě větším hospodářským problémům byly nuceny čelit méně vyvi­ nuté země Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Ani v roce 1959 se propastný rozdíl úrovně mezi nimi a vyspělými kapitalistickými státy nezmenšil, ale naopak se dále zvětšoval, zvláště v důsledku trvalé krize v odbytu a cenách surovin, způsobované ekonomickou politikou imperialistických zemí. XXI. sjezd KSSS v referátu N. S. Chruščova, na nějž pak navazovaly tvůrčím způsobem další projevy a články tohoto státníka, významně obo­ hatil teorii marxismu-leninismu, ať již to bylo v otázkách přechodu ke komunismu nebo v otázkách mezinárodního dělnického hnutí či v zá­ kladních otázkách mezinárodních vztahů. Byl to především hluboký rozbor podstaty mírového soužití a soutěženi, který se stal východiskem pro ještě aktivnější a iniciativnější zahraniční politiku zemí socialistického tábora vedených Sovětským svazem. Úspě­ chy této politiky vyrůstaly především ze změny v poměru sil mezi socia­ lismem a kapitalismem a z toho, že odpovídala nejen zájmům lidu států

5

socialistických, ale zároveň zájmům všech mírumilovných lidí ve všech zemích, I mnozí vedoucí představitelé kapitalistického světa — mezi nimi i Spojených států amerických — si začali uvědomovat velké změny, které ve světě nastaly, a nutnost přizpůsobit se jim. Všichni tito činitelé způsobili, že na rozdíl od předchozích let se v roce 1959 uplatňovala při řešení mezinárodních problémů stále více metoda jednání, o niž socia­ listické země vždy usilovaly. Tak mohlo v roce 1959 dojít nejprve ke konferenci ministrů zahranič­ ních věd v Ženevě, potom k návštěvě N. S. Chruščova ve Spojených státech, jež se stala nejvýznamnější mezinárodní událostí roku a přímo mezníkem v mezinárodních vztazích, a konečně k dohodě o svolání kon­ ference na nejvyšší úrovni, která slibovala příznivé perspektivy i pro další vývoj mezinárodních vztahů. Vliv nových jevů v mezinárodních vztazích se kladně odrazil i na prů­ běhu XIV. zasedání Valného shromáždění OSN a zapůsobil také na pro­ jednávání otázky odzbrojení, v níž návrh sovětské vlády na úplné a vše­ obecné odzbrojení otevřel dveře ke konečnému vyřešení této nejvážnější otázky mezinárodních vztahů. Tím by byl učiněn i významný krok k splně­ ní požadavku, po němž touží všichni mírumilovní lidé a který byl tak jasně vytyčen na XXI. sjezdu KSSS: vyloučení války jako prostředku řešení mezinárodních problémů. Jestliže již tyto významné události přispěly k tomu, že rok 1959 přinesl výrazný pokrok v uvolnění mezinárodního napětí, pak přímým dokladem změn proti předchozím letům byla skutečnost, že v roce 1959 nedošlo k takovému zostření mezinárodních rozporů, které by hrozilo celosvěto­ vým válečným konfliktem. Ovšem i v roce 1959 se imperialistická politika prosazovala válkou a jinými formami násilí — a to v boji proti národně osvobozeneckému hnutí. Krvavá válka v Alžírsku, potlačování národně osvobozeneckého hnutí v Kongu a v jiných koloniích byly i nadále svědectvím, že koloni­ alismus užívá k vykořisťování méně vyvinutých zemí všech prostředků. Avšak ani zde nemohl být zastaven vítězný postup národů bojujících za osvobození z koloniálního či polokoloniálního panství. Příklad Kuby, úspěšný rozvoj Ghany a Guineje i dalších zemí Asie a Afriky, které již dříve dosáhly politické samostatnosti a dále ji v boji proti kolonialistům upevnily, jen potvrdily rostoucí úlohu těchto zemí ve světě. Tento vývoj nemohou trvale změnit ani projevy zesíleného postupu reakčních sil v některých zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky proti vlastnímu lidu a jejich účast v agresivních vojenských paktech, jež i nadále se snažily čelit mírovému soužití metodami studené války. Síly studené války, mezi nimiž zvláště nebezpečně vystoupil impe­ rialismus Německé spolkové republiky, se projevovaly i v roce 1959 tím, že mařily řešení nejzávažnějších mezinárodních problémů, jako je 6

otázka Německa, nebo se přímo snažily rozpoutat nové mezinárodní konflikty takového rázu, jako kampaň proti Čínské lidové republice v pří­ padě kontrarevoluce v Tibetu či krize v Laosu. Mírumilovné síly byly ve světě již natolik mocné, že ani těchto případů nemohlo být zneužito k vytvoření válečných ohnisek. V rámci tohoto světového vývoje se rozvíjela zahraniční politika Česko­ slovenské republiky. Spolu se zajišťováním bezpečnosti a rozvoje Česko­ slovenska aktivně přispívala k blahodárně se prohlubující jednotě a spolu­ práci se všemi zeměmi socialistického tábora, úspěšně rozvíjela všestranné styky se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky a rozšiřovala i styky s vyvinutými zeměmi kapitalistickými, pokud neodmítaly zásady mírového soužití a soutěžení. Velmi iniciativně se uplatňovala československá za­ hraniční politika při mezinárodních jednáních a konferencích. Přehlednému výkladu základních otázek vývoje světa v roce 1959 je věnována ročenka Mezinárodní vztahy, jejíž druhý ročník Ústav pro me­ zinárodní politiku a ekonomii předkládá nyní našim čtenářům.

I VÝVOJ S O C I A L I S T I C K É H O T Á B O R A

Ve všech oblastech života dosáhly země socialistického tábora v roce 1959, který byl pro většinu z nich rokem jubilejním, podstatných úspěchů. Za účasti stranických a vládních delegací zemí socialistického tábora oslavily 15. výročí svého vzniku Polská lidová republika, Bulharská lidová republika, Rumunská lidová republika, Albánská lidová republika, 10 let svého trvání Čínská lidová republika a Německá demokratická re­ publika a 35 let od vzniku Mongolská lidová republika. Tyto radostné oslavy se staly mohutnou manifestací síly a jednoty světa socialismu.

XXI. S J E Z D

K O M U N ISTICK É STRANY SVAZU

SOVĚTSKÉHO

Rok 1959 byl předznamenán mimořádným XXI. sjezdem Komunis­ tické strany Sovětského svazu, svolaným k projednání sedmiletého plánu rozvoje národního hospodářství SSSR. Sjezd, který zasedal ve dnech 27. 1.—5. 2. v Moskvě, propracoval nové praktické i teoretické otázky výstavby komunismu v SSSR a má značný význam i pro ostatní socia­ listické země jak z hlediska jejich současných úkolů, tak i z hlediska jejich dalších perspektiv. Základní ekonom ický úkol S hlubokou znalostí všech detailů hospodářSSSR ského života projednal XXI. sjezd KSSS otázky dalšího vzestupu národního hospodářství SSSR, otázky jeho kul­ turního rozmachu a zvyšování životní úrovně pracujících a jednomyslně schválil směrnice k rozvoji SSSR v letech 1959—1965. Splněním sedmi­ letého plánu, který je nedílnou součástí perspektivního plánu rozvoje SSSR na nejbližších 15 let, bude učiněn rozhodující krok k vybudování materiální a technické základny komunismu a splnění základního ekono­ mického úkolu Sovětského svazu — v historicky nejkratší době do­ stihnout a předstihnout nejvyspělejší kapitalistické země ve výrobě na jednoho obyvatele. V roce 1965 předstihne SSSR v průmyslové výrobě na jednoho obyvatele nejvyspělejší evropské kapitalistické země a při­ bližně v dalších pěti letech dostihne a předstihne i USA. Výroba nejdůle­ žitějších zemědělských produktů v SSSR celkově i na jednoho obyvatele

9

převýší v roce 1965 nynější úroveň výroby amerického zeměděl­ ství. Absolutní převaha socialismu nad kapitalismem bude zabezpeče­ na. Ú koly sedm iletky Podle směrnic sedmiletého plánu se v roce 1965 zvýší objem hrubé průmyslové výroby ve srovnání s rokem 1958 asi o 80 %. Ve skupině A, tj. v průmyslu vyrábějícím výrobní prostředky, vzroste výroba o 85—88 %, ve skupině B, tj. v průmyslu vyrábějícím spotřební zboží, o 62—65 %. Průměrný roční přírůstek hrubé průmyslové výroby dosáhne v letech 1959— 1965 přibližně 8,6 %. Celková zemědělská výroba SSSR se v těchto letech zvýší o 70 %, přičemž průměrný roční přírůstek zemědělské výroby bude činit 8 %. Národní důchod vzroste 0 62—65 %. Důchody dělníků a zaměstnanců se v přepočtu na 1 osobu zvýší průměrně o 40 % a důchody kolchozníků nejméně o 40 %. Kromě zvyšování mezd a snižování cen bude dále rozvíjen systém veřejného stravování, zkvalitní se služby pracujícím, bude rozšířena síť jeslí a školek, zlepší se léčebná péče o obyvatelstvo a vzroste důchodové zabezpečení. Rozvoj výrobních sil umožní značné zkracování pracovní doby. Do roku 1962 přejdou všichni dělníci a ostatní zaměstnanci na sedmihodinovou pracovní dobu a čtyřicetihodinový pracovní týden. P r o d u k tiv ita p rá c e Předpokladem splnění těchto perspektiv je podstatné zvýšeni produktivity práce, jejíž růst bude hlavním činitelem přírůstku výroby. V letech 1959— 1965 vzroste produktivita práce na jednoho dělníka o 45—50 %, a to především na podkladě zdokonalení technické úrovně výroby. Z m ě n y v n á ro d n ím hospoÚV KSSS vycházel při stanovení směrných d á řstv í SS SR čísel sedmiletky ze skutečnosti, že plánovaný hospodářský rozvoj SSSR vyžaduje přednostní rozvíjení těch odvětví, která podmiňují rychlý rozmach celého národního hospodářství. Tento úkol bude řešen nejen přednostním rozvojem těžkého průmyslu, ale také kvalitativní přestavbou jeho celkové struktury i struktury jednotlivých odvětví. Celková výroba těžkého průmyslu SSSR dosáhne v roce 1965 185__188 % výroby roku 1958, zatímco celková výroba všeho průmyslu se zvýši o 80 %. Klasická odvětví těžkého průmyslu se však budou rozvíjet poněkud pomaleji a pokud se týče uhlí, zvyšování jeho těžby bude do­ konce pomalejší než tempo rozvoje výroby spotřebních statků. V bilanci paliv dojde ke značným přesunům. V roce 1958 se uhlí podílelo na celkové bilanci 60 % a nafta a plyn pouze 31 %, kdežto koncem sedmiletky se uhlí bude podílet na bilanci paliv jen 43 % a podíl nafty a plynu se zvýší na 51 %. Závažné změny budou uskutečněny i v elektrárenském průmyslu. 1 když nezůstanou stranou nesmírné zásoby energie skryté ve vodní síti SSSR , bude v sedmiletce dána přednost výstavbě tepelných elektráren, používajících přírodního plynu, levného ulili a mazutu. Relativně vyšší náklady na výrobu elektřiny v tepelných elektrárnách budou kompenzo­ 10

vány zvýšením produktivity práce ve všech odvětvích národního hospo­ dářství, všestranně využívajících elektrické energie. K významným změ­ nám dojde i v celkové bilanci kovů. Zatímco výroba oceli poroste pomaleji než výroba těžkého průmyslu jako celku, bude se rychle rozvíjet výroba legované a nízkolegované oceli, elektrooceli, a zejména barevných kovů. Ve srovnání s tempem rozvoje těžkého průmyslu jako celku se neobyčejně rychle rozvine zejména těžba a zpracování zemního plynu, chemický a naftový průmysl a výroba stavebního materiálu. C h em ický prům ysl Celková chemická výroba SSSR vzroste během sedmiletky téměř třikrát, především na podkladě využití rozsáhlých nalezišť nafty a zemního plynu. V souvislosti s tím dojde v chemickém průmyslu k závažným strukturálním změnám. Výroba chemických vláken se zvýší téměř 4krát, výroba strojených hnojiv 3krát, výroba plastických hmot a syntetických pryskyřic 6,7krát a výroba syntetických vláken, velmi důležitých pro rozvoj spotřebního průmyslu, 12— 14krát. Rozmach che­ mického průmyslu umožní určité změny i ve strojírenství. Směrná čísla sedmiletého plánu ve strojírenské výrobě předpokládají, že podíl válcovaného materiálu poklesne v průměru o 25 % a naproti tomu se značně rozšíří používání umělých hmot a vláken. S tro jíren stv í Ve strojírenské výrobě samé dojde rovněž k určitým strukturálním změnám. Zatímco celková výroba strojírenství se téměř zdvojnásobí, výroba kovoobráběcích a tvářecích strojů se bude roz­ víjet pomaleji. Velmi rychle však poroste výroba automatických a polo­ automatických linek, přístrojů a matematických strojů. Značně se zvýší výroba turbín, generátorů, elektromotorů, válcovacího zařízení, chemic­ kého zařízení, zařízení pro technický průmysl, výroba elektrických loko­ motiv a podobně. O rozsahu plánované rekonstrukce železniční dopravy svědčí fakt, že v roce 1965 bude 85—87 % všech nákladů na železnicích přepraveno elektrickými lokomotivami se spalovacím motorem proti 26 % v roce 1958. Během sedmiletky bude v podstatě dokončena kom­ plexní mechanizace všech výrobních procesů a zároveň bude uskutečňo­ ván přechod ke komplexní automatizaci výrobních a technologických procesů. Do roku 1965 má být uvedeno do provozu 13 000 automatických linek. V souladu s celkovým plněním programu automatizace bude ve všech průmyslových odvětvích vybudováno více než 50 pokusných vzo­ rových závodů, v nichž budou zavedena nejnovější schémata komplexní automatizace. Východní oblasti SS SR Nové objevy nerostného bohatství, zvláště ve východních oblastech SSSR, přispějí k lepšímu rozmístění výrobních sil. Na tyto oblasti připadne 40 % všech investic. Na Sibiři bude mimo jiné vybudována třetí hutní základna SSSR, která bude koncem sedmiletky vyrábět ročně 7,5 miliónu tun surového železa. Sibiř a Kazach­ stán samy dodají koncem sedmiletky 60 % celkové těžby uhlí v SSSR. 11

Rychle porostou‘i další průmyslová odvětví Sibiře, čímž Dálný východ získá nové postavení v ekonomickém rozvoji SSSR. in vestice Tento rozsáhlý program rozvoje národního hospodářství předpokládá značné investice a jejich co nejúčelnější vy­ užití. Pro srovnáni je možno uvést, že celkový objem investic do národ­ ního hospodářství během sedmiletky se téměř vyrovná objemu investic vložených do národního hospodářství za všechna léta existence sovět­ ského státu. Investice budou použity zejména v těch odvětvích, která rozhodují o technickém pokroku celého národního hospodářství. Věda Sedmiletý plán předpokládá rozvoj fyzikálních věd, rozpracováni problémů kosmických paprsků, jaderných reakcí a polo­ vodičů, otázek matematické vědy, a zvláště chemických věd, jež význam­ nou měrou přispějí k zdokonalení technologických postupů a vytváření syntetických hmot s vlastnostmi vyhovujícími požadavkům moderní techniky. Velké úkoly ukládá i vědám společenským. Výchovo p racu jících Vždyť součástí přechodu k rozvinuté výstavbě komunistické společnosti je upevňování a rozvoj socialistických výrobních vztahů a socialistické společenské nadstavby, jejíž aktivní úlohu při budo­ vání materiální a technické základny společnosti sjezd velmi zdůraznil. Jedním z nejdůležitějších rysů etapy rozvinuté výstavby komunismu bude úsilí maximálně využit předností socialistických výrobních vztahů a roz­ vinout všechny pokrokové stránky společenské nadstavby, zajistit vysokou aktivitu sovětských pracujících. Výchovu ke komunistické morálce a k vy­ soké uvědomělosti vytyčil proto XXI. sjezd jako mimořádně závažný úkol současné etapy vývoje sovětské společnosti, úkol velkého praktického významu. X X I . sjezd a o tázk y teorie XXI. sjezd KSSS dále rozvinul marxistickoleninskou teorii. Hluboký rozbor řady teoretických otázek zejména v re­ ferátu soudruha N. S. Chruščova vyvrací tvrzení revizionistů, že prý ko­ munistické hnutí zabředlo do prakticismu a nevěnuje pozornost zobecňo­ vání nových společenských jevů. O t á z k a dvou fá zí vývoje Nejdůležitější teoretickou otázkou, kterou tvůrko m u nismu čím způsobem rozpracoval XXI. sjezd KSSS, je otázka dvou fází vývoje komunistické společensko-ekonomické formace. Sjezd zdůraznil základní marxistickou tezi, že socialismus je v podstatě komunistickou společností, i když je poznamenán mateřskými znamení­ mi kapitalistické společnosti, z níž vychází. Dějinné zkušenosti potvr­ dily, že socialistická etapa vývoje společnosti, která nastupuje po svržení kapitalismu, je nevyhnutelná. Jestliže některé národy za určitých podmínek mohly překročit kapitalistické stadium vývoje, je skok od kapi­ talismu k beztřídní komunistické společnosti nemožný. Jen za socialismu vznikají podmínky nutné k vytvoření předpokladů plánovitého přechodu ke komunismu. XXI. sjezd obrátil pozornost na obě stránky problému, na 12

nezbytné rozdíly mezi dvěm a fázemi kom unism u i na shodné rysy socia­ lism u a kom unism u. U kázal, že přes rozdílnost dvou fází kom unis­ tické společnosti není mezi socialism em a kom unism em žádná n e p ro ­ stupná zeď, že kom unism us vyrůstá ze socialism u a je jeho p řím ý m a zá­ konitým pokračováním . Výhonky kom unism u jsou v S S S R již n ap ř. brigády kom unistické práce. Jejich účastníci — převážně m lá d e ž __řeší současně úkoly zvyšování produktivity práce, získávání vědeckých a tec h ­ nických poznatků, vlastního ku ltu rn íh o rozvoje a usilují o zachovávání zásad kom unistické m orálky. Zajím avým a význam ným m om entem v ži­ votě brigád kom unistické práce je tvůrčí p řístu p k technickým výrobním otázkám , čím ž sama práce řadového dělníka nabývá stále více tvůrčího rázu. U kazuje se, že přechod od socialism u ke kom unism u je dvojjediným procesem , který současně připravuje jak objektivní předpoklady kom u­ nism u, tak i jeho předpoklady subjektivní, to znam ená úplné překonání přežitků m inulosti ve vědom í lidí a jejich výchovu v kom unistickém d u ­ chu. N e náhodou věnoval X X I. sjezd tak velkou pozornost otázce k ád rů ideologické fronty. P o stu pný p řec h o d ke ko Jak zdůraznil ve své zprávě so u d ru h C hruščov, m u nism u nelze p 0stUp ný přechod ke kom unism u chápat jako zpom alení vývoje společnosti. Je to naopak období rychlého rozvoje m oderního prům yslu, m echanizovaného zem ědělství, celého hospodářství a kultury. Z tohoto hlediska je nutno ho d n o tit důraz kladený K S S S na vybudování m ateriální a technické základny kom unism u. Bez hojnosti m ateriálních a kulturních statků nutných k uspokojování rostoucích p o tře b lidi není kom unism us m yslitelný. R ozdíly m e zi tě le sn o u a Vytváření m ateriální a technické základny koduševní p rac í m unism u bu d e dále odstraňovat p o d sta tn é roz­ díly mezi duševní a tělesnou prací. Přestože socialism us odstranil rozpory mezi těm ito dvěma d ruhy práce, nem ohl likvidovat p o d statn é rozdíly mezi nim i. X X I. sjezd věnoval proto značnou pozornost sociálně ekono­ mickým důsledkům rozvoje výrobních sil, které nejenže zajistí přechod od socialistické zásady rozdělování ke kom unistické, ale bu d o u m ít značný vliv i na řešení složitého problém u stírání podstatných rozdílů m ezi prací duševní a fyzickou. Jestliže budem e zkoum at rozvoj výrobních sil i z to ­ hoto aspektu, objeví se okamžitě v plném světle význam nejnovější techniky, zvláště komplexní m echanizace a autom atizace, i význam polytechnizace školy, sbližující výuku s m ateriální výrobou. T e o rie ro z d ě lo v á n í Závažný teoretický problém je odstraňování rozdílů v distribuci m ateriálních a duchovních statků, vyrobených společ­ ností, mezi všechny její členy. H luboce a z různých stránek byla m arxisticko-leninská teorie rozdělování rozvinuta ve zprávě soudruha Chruščova. Zvláště důkladně osvětlil X X I. sjezd podstatu socialistické zásady „každý podle svých schopnosti, každém u podle jeho práce“ a zvláštnosti jejího

13

působení v současných podmínkách. Kategorie individuálních mezd v socialistické společnosti nikterak nevyjadřuje celou podstatu socialistic­ kého rozdělování, neboť je doplňována značnými společenskými fondy. S postupem ke kom unism u porostou výdaje společnosti na vzděláni obča­ n ů , péči, penzijní pojištění, na udržování klubů, knihoven a podobně, protože toho všeho bude obyvatelstvo užívat bezplatně. Během nedlouhé doby m á být v SSSR zajištěno bezplatné stravováni pro školáky a pro všechny děti zřízeny mateřské školky, jesle a internátní školy, jejichž veš­ keré náklady ponese společnost. Rozdíly mezi oběma vývojovými fázemi kom unistické společnosti lze nejplynuleji překonávát v oblasti roz­ dělování, kdežto uplatňování stejných zásad za současných podmínek v oblasti odm ěňování za práci znamenalo by nivelizaci se škodlivými ná­ sledky. Pochopení dvou fází komunismu proto umožňuje stanovit oblasti sociálního života, v nichž už lze postupně uplatňovat zásady komunistic­ kého rozdělování, a oblasti, kde to dosud možné není. Spolu s tím je nutno vidět, že zájem na výsledku práce užitečném pro celou společnost a pracovní iniciativa jsou v socialistické společnosti vyvolávány a podporovány spraved­ livým odm ěňováním , podle množství a jakosti vykonané práce. Vlastnosti budoucích členů komunistické společnosti tak vznikají právě na podkladě rozdílu mezi nižší a vyšší fází komunismu. R o z v o j v ý r o b n íc h v z t a h ů Období rozvinuté výstavby komunismu je cha­ rakterizováno nejen prudkým růstem výrobních sil, ale také dalším zdoko­ nalováním socialistických výrobních vztahů. Plně se rozvine druž­ stevně kolchozní forma vlastnictví, dojde k sblížení všelidového a kolchozního socialistického vlastnictví a v budoucnosti obě tyto formy sply n o u v jediné vlastnictví komunistické. Taková je perspektiva daná X X I. sjezdem , i když se prozatím ukázalo, že kolchozně družstevní forma výrobních vztahů nejenže nevyčerpala své možnosti, ale může ještě dlouho sloužit rozvoji výrobních sil v zemědělství. Základ splýváni všelidového a družstevního vlastnictví v celospolečenské vlastnictví komunistické vidí X X I. sjezd v neustálém pozvedání zemědělské výroby na úroveň výroby prům yslové tím , že kolchozy samy dostanou moderní stroje a země­ dělská výroba b u d e elektrifikována a mechanizována. Problém rozvoje vý­ ro b n ích vztahů je zde prakticky řešen především rozvojem výrobních sil, přičem ž tím to rozvojem bude zároveň odstraňován podstatný rozdíl m ezi m ěstem a vesnicí. Kolchozně družstevní vlastnictví se radou činitelů již dnes p o stu p n ě přibližuje k všelidové formě: růstem nedělitelných kolchozních fondů, rozšiřováním společenské kolchozní výroby na další zem ědělská výrobní odvětví, spoluprací mezi kolchozy na vyšší úrovni. M e z ik o lc h o z n í v ý r o b n í Velký význam pro zdokonalování kolchozního v zta h y vlastnictví a pro jeho pozvedáni na úroveň vlastnictví všelidového má další rozvoj mezikolchozních výrobních vztahů. V současné době zahrnují mezikolchozní výrobní vztahy zvláště práce pře-

14

sáhující rám ec zemědělské výroby, jako je například výstavba elektráren, výstavba závodů na výrobu stavebních m ateriálů, h ospodářských budov, projekčních ústavů, inkubačních stanic apod. V západní Sibiři se objevila zcela nová a zajímavá tendence: do m ezikolchozních tru s tů se zapojují i sovchozy. I v této oblasti odhalil X X I. sjezd nové m ožnosti historicky nevyhnutelného splývání dvou forem vlastnictví. otázka socialistického K rom ě ekonom ických otázek rozvinul X X I. ,tátu sjezd i závažné otázky politické organizace společnosti. Soudruh Chruščov ve zprávě sjezdu konstatoval, že vývoj so­ větského státu směřuje k jeho postupném u odum írání, a k to m u definitivně dojde, až komunism us zvítězí na celém světě. Proti m etafysickém u pojetí otázky odum írání státu, jak je hlásají zvláště sociálně dem o­ kratičtí teoretikové, form uloval soudruh C hruščov tu to otázku dia­ lekticky jako otázku rozvoje socialistické státnosti v kom unistickou společenskou samosprávu, jako otázku všestranného rozvíjení dem o­ kracie a zvyšování účasti nejširších vrstev lidu na správě a řízení všech veřejných záležitostí. Z vnitřního hlediska je rozvoj socialistické dem o­ kracie, masové zapojování pracujících do správy státních záležitostí zá­ vaznou podm ínkou a předpokladem pro odum írání socialistického státu . V souvislostí s usnesením X X I. sjezdu o zapojováni širokých vrstev do správy všech záležitostí země byl v S SS R v říjn u 1959 zveřejněn n á v rh zákona „O zvýšení podílu veřejnosti na boji proti porušování sovětské zákonnosti a pravidel socialistického soužití11 i návrh „V zorového s ta tu tu soudružských soudů“ a „Vzorového sta tu tu komisí pro záležitosti n ezletilých“ . Jde o další konkrétní kroky sovětské společnosti, kterým i funkce plněné státním i orgány přejdou do kom petence veřejných organizací. Současně však X X I. sjezd zdůraznil, že v dnešních podm ínkách nelze socialistický stát oslabovat, ale že je n utno ho všestranně upevňovat a předávat ty či ony státní funkce veřejným organizacím jen po uvážení všech kladů a záporů. V období rozvinuté výstavby kom unism u b u d e so­ větský stát i nadále nucen vykonávat funkci obrany zem ě a zajišťovat zvláště podm ínky mírového soužití. Ve vztahu k ostatním socialistickým zemím plni i další vnější funkci, funkci organizace b ratrské spolupráce a vzájemné pomoci socialistických států. Společný přech o d socialisVelký m ezinárodní význam m á teze X X I. tic k ý ch z e m í k e k o m u n ism u sjezdu o tom , že socialistické zem ě b u d o u ke kom unism u postupovat víceméně společně, a to na podkladě úspěšného využívání m ožností, jež poskytuje socialistické zřízení a m ezinárodní spo­ lupráce socialistických zemí. Sovětská sedm iletka byla vypracována nejen jako plán dalšího rozvoje SSSR, ale bere v úvahu i potřeby ostatních zemí socialistického tábora na jejich cestě k dobudování socialistické společ­ nosti. Společný nástup socialistických zemí ke kom unism u, v něm ž se plně projeví kvalitativně nový ch?raktér vztahů mezi socialistickými zem ěm i,

15

znamená prudší rozvoj dříve zaostalých zemi, současně však i růst úrovně zemi rozvinutějších, znamená obapolný proces, v jehož proudu poroste síla a moc celého socialistického tábora. Vyrovnávání celkové linie hospo­ dářského a kulturního vývoje socialistických zemí se dnes projevuje pře­ devším v rychlém růstu průmyslu, v přeměně řady socialistických zemí ze zemí agrárních v země průmyslově zemědělské. Ve všech socialistických zemích byly stanoveny nebo se rozpracovávají perspektivní plány rozvoje národního hospodářství, jejichž uskutečnění bude znamenat podstatný krok k tomuto cíli. Definitivní vítězství sociaSoudruh Chruščov ve svém projevu ukázal, že l,smu dnes není na světě sily, která by mohla rozdrtit socialistický tábor, že nebezpečí obnovení kapitalismu v Sovětském svazu je vyloučeno. „To znamená," řekl soudruh Chruščov, „že socialismus zvítězil nejen plně, ale také definitivně." V současné mezinárodní situaci, charakterizované výraznou převahou socialismu nad kapitalismem, neplatí tato slova pouze pro Sovětský svaz. Díky existenci Sovětského svazu a jeho úspěchům lze jejich platnost rozšířit na celý socialistický tábor. H O S P O D Á Ř S K Ý A V N I T R O P O L I T I C K Ý ROZVOJ ZEMÍ SOCIALISTICKÉ SOUSTAVY

SSSR rok 1959 — první rok sedmiletky — byl charakterizován ne­ obyčejnou aktivitou pracujícího lidu SSSR. Rozvoj sovětského Všechny svazové republiky a národohospodářp rům yslu ské rady plnily a překračovaly plánované úkoly jak v hrubé výrobě, tak v produkci nejdůležitějších druhů průmyslových výrobků. Objem průmyslové výroby SSSR v roce 1959 vzrostl ve srov­ nání s rokem 1958 o více než 11 % místo plánovaných 7,7 %. Nad plán byla vyrobena produkce v hodnotě téměř 50 miliard rublů. Například výroba oceli měla být v roce 1959 zvýšena podle plánu o 4 100 000 tun, ale ve skutečnosti se výroba oceli zvýšila o pět miliónů tun. V těžbě uhlí se předpokládalo zvýšeni o 6 100 000 ran. Těžba však byla vyšší o 10 400 000 tun. Původně se plánovalo vytěžit o 14 500 000 tun nafty více, skutečný roční přírůstek však byl 16 300 000 tun. Značně vzrostla výroba železa a barevných kovů, plynu, elektřiny, stavebního materiálu, strojů apod. Úspěšně se v roce 1959 rozvíjel lehký a potravinářský průmysl. Tkanin bylo vyrobeno o 346 miliónů čtverečných metrů více než v roce 1958; stávkových oděvů a prádla o 44 miliónů kusů; kožené obuvi o 33 mi­ liónů párů; cvikru o 576 tisíc tun; vcelku bylo plánováno zvýšení výroby spotřebního zboží o 6,6 %, ale ve skutečnosti vzrostlo o 10,3 %. Do pro­ vozu bylo uvedeno přes 1000 velkých státních průmyslových závodů. Významným ukazatelem je překročení plánu zvyšování produktivity práce.

16

Plán na rok 1959 stanovil zvýšení produktivity práce v průmyslu o 5,4 % a ve stavebnictví o 8 %; ve skutečnosti vzrostla produktivita práce o 7,4 % v průmyslu a ve stavebnictví o 9 %. Překročen byl i plán snižování vlast­ ních nákladů průmyslové výroby; jen úspory získané nad plán snižo­ váním vlastních nákladů dosáhly více než 10 miliard rublů. Úspěšně byl realizován program vypracovaný KSSS na urychlení technického pokroku v průmyslu a stavebnictví. O tázk y technického Z tohoto hlediska bylo významnou událostí pokroku roku 1959 plenární zasedání ÚV KSSS v červ­ nu, jež se zaměřilo zvláště na otázky rekonstrukce, rozšíření a nového technického vybavení podniků. Došlo se k závěru, že základem rekon­ strukce musí být zavádění nových technologických postupů, využívám pokrokových metod organizace výroby, modernizace a výměna zastaralého zařízení, využívání nových a účinnějších druhů surovin a jejich komplexní zpracovávání. Zvláštní pozornost věnovalo otázkám mecha­ nizace a automatizace výroby jako jednomu z nejdůležitějších prostředků, jak co nejrychleji a nejúsporněji zvýšit výrobu. ÚV KSSS přímo uložil stranickým a hospodářským organizacím, aby věnovaly zvýšenou pozor­ nost odstraňování manuální práce ve všech odvětvích národního hospo­ dářství a aby se v oblasti automatizace soustředily na automatizaci technologických postupů jako celku, automatizaci cechů a celých podniků, a to především tam, kde automatizace zajišťuje nejlepší výsledky. Na zase­ dání Nejvyššího sovětu SSSR v lednu 1960 soudruh Chruščov připomněl, že v SSSR existují všechny podmínky pro přechod od automatizace jed­ notlivých výrobních postupů k vytváření plně automatizovaných techno­ logických postupů, provozů a závodů. Kontrolní právo základUsnesení ÚV KSSS z června 1959 bylo zaměnich organizaci K SS S řen o ke zvýšení iniciativy pracujících v této oblasti tím, že základní stranické organizace dostaly širší kontrolní právo. Základní stranické organizace KSSS ve výrobních a obchodních závodech zvolily v souvislosti s tím nové orgány: komise, které budou kontrolovat činnost administrativy, dále včasné plnění plánů a objednávek pro různé ekonomické oblasti a zakázek na export, kvalitu výroby, a zvláště zavádění nové techniky a technologie, mechanizaci a automatizaci výroby. Sovětské zem ědělství Úspěšně se v prvním roce sedmiletky rozvíjelo sovětské zemědělství. Protože řada velkých obilnářských oblastí SSSR byla v roce 1959 postižena suchem, byla celková sklizeň obilí nižší než v re­ kordním roce 1958. Podle předběžných údajů bylo v roce 1959 sklizeno 7,6 miliardy pudů obilí (124,8 miliónu tun), což plně kryje potřeby oby­ vatelstva i jiné potřeby státu. Zvláště významnou úlohu v obilní bilanci země měly oblasti nově obdělávané půdy. V těchto oblastech bylo v roce 1959 nakoupeno 1693 miliónů pudů obilí, což je množství o více než jednu miliardu větší, než se v těchto oblastech vykupovalo před obděláváním 2 V zta h y 1959

17

celin. Bylo vyrobeno 4,7 miliónu tun bavlny, největší množství v historii pěstování bavlny v SSSR. Rok 1959 byl v sovětském zemědělství význam­ ný tím, že se díky vytvoření pevné krmivové základny, a především zvý­ šení výroby kukuřičné siláže začala rychleji rozvíjet společenská živočišná výroba. V roce 1959 bylo nakoupeno skotu a drůbeže o 1 900 000 tun, mléka o 2 900 000 tun, vajec o 1 100 000 000 kusů a vlny o 38 000 tun více než v roce 1958. Zároveň s růstem hrubé a tržní výroby vzrostly i stavy skotu. Stavy hovězího dobytka v kolchozech a sovchozech vzrostly 0 18 % , z toho krav o 14 %. Stavy prasat vzrostly o 17 %, ovcí o 6 % a drůbeže o 26 % . V celkové výrobě mléka dostihl SSSR USA již v roce 1958. V roce 1959 bylo v SSSR vyrobeno 62 miliónů tun mléka, kdežto v USA podle ofi­ ciálního odhadu asi 57 miliónů tun. SSSR předstihl USA také ve výrobě másla na jednoho obyvatele. Za úspěchy v zemědělské výrobě byly vy­ znamenány Ukrajinská a Moldavská SSR Leninovým řádem. P ro sin c o v é p lén u m Ú V Plenární zasedání ÚV KSSS v prosinci ukáKSSS zalo, že hlavním nedostatkem v rozvoji země­ dělské výroby v četných oblastech a republikách jsou velké rozdíly v hos­ podářské úrovni kolchozů a sovchozů. V souvislosti s úkolem splnit sedmiletku sovětské vesnice před stanovenou lhůtou má mimořádný význam pozvedávání hospodářsky slabých kolchozů na úroveň kolchozů vyspě­ lých. Ústředním bodem jednání byla proto otázka kádrů, kvalifikovaných pracovníků a dovedných organizátorů schopných zajistit prudký vzestup zemědělské výroby v každém kolchoze a sovchoze, a to ve všech okresech, oblastech a republikách bez výjimky. Usnesení ÚV KSSS současně zdů­ raznilo význam masové politické práce stranických organizací na vesnici. R ů st živ o tn í ú ro v n ě První rok sedmiletky přinesl dobré výsledky 1 v růstu hmotného blahobytu sovětského lidu. Zvýšily se výdaje státu na kulturní a sociální potřeby pracujících a na sociální zabezpečení. Národní důchod, na jehož růstu především závisí hmotná úroveň lidu v socialis­ tickém státě, vzrostl v roce 1959 proti roku 1958 o 8 %, tj. o 100 miliard rublů. Výdaje státu na sociální zabezpečení, na penze, stipendia, na bez­ platné školení a léčení a jiné formy společenské péče vzrostly z 215 mi­ liard rublů v roce 1958 na 230 miliard v roce 1959. V souladu s úsilím vyrábět více zboží lidové spotřeby, aby ho byl úplný dostatek již v nejbližších letech, schválil ÚV KSSS a rada ministrů SSSR v říjnu usnesení o opatřeních ke zvýšení výroby, rozšíření sortimentu a zlepšení jakosti předm ětů kulturní potřeby a potřeb pro domácnost. ÚV KSSS, rada m inistrů a Všesvazová ústřední rada odborů, přihlížejíce k úspěšnému plnění plánu rozvoje národního hospodářství v prvním roce sedmiletky, schválily dále usnesení o lhůtách k ukončení přechodu na zkrácený pra­ covní den a o úpravě mezd a platů dělníků a ostatních zaměstnanců v jednotlivých národohospodářských odvětvích a ekonomických oblastech.

18

Od roku 1959 má přes 13 miliónů dělníků a ostatních zaměstnanců již zkrácenou sedmihodinovou a šestihodinovou pracovní dobu. V roce 1959 byly postaveny obytné domy o celkové obytné ploše 380 miliónů čtverečných metrů, tj. přes 2 200 000 bytů s veškerým příslu­ šenstvím. 850 000 domů si kromě toho postavili kolchozníci a vesnická inteligence. Tato čísla potvrzují, že sovětská vláda úspěšně likviduje byto­ vou tíseň. sčítání obyvatelstva Aby byly získány co nejpřesnější podklady pro další rozvoj životní úrovně sovětského lidu, bylo ve dnech 15.—22. ledna po pečlivých přípravách provedeno sčítání obyvatelstva na území SSSR. Počet obyvatelstva SSSR vzrostl za rok o 3 600 000 lidí a začátkem roku 1960 překročil číslo 212 miliónů. Sčítání přineslo zajímavé údaje o rozvoji kultury SSSR i o úspěších leninské národnostní politiky. V SSSR je na­ příklad 13 400 000 lidí s úplným nebo částečným vysokoškolským a od­ borným středoškolským vzděláním. Na sovětských vysokých školách studuje téměř čtyřikrát více studentů než ve Velké Británii, Francii, NSR a Itálii dohromady. V počtu inženýrů, kteří vycházejí každoročně ze škol, SSSR již dávno předstihl Spojené státy. Sovětská věda Vynikajících úspěchů dosáhla v roce 1959 so­ větská věda. 2. ledna 1959 vypustil kolektiv vědců — jako dar XXI. sjezdu KSSS — měsíční raketu, která se stala umělou družicí Slunce. 2. července byla vypuštěna výšková raketa se zvířaty, která se vrátila na Zemi. Další geofyzikální výšková raketa se dvěma psy byla odpálena 10. července. Pomocí této rakety bylo poprvé měřeno infračervené záření Země a zem­ ské atmosféry, fotografována oblaka a podobně. 12. září 1959 vypustil Sovětský svaz jako první země na světě raketu na Měsíc. Na povrch Měsíce byly dopraveny standarty se státními znaky SSSR a s nápisem „Svaz so­ větských socialistických republik. Září 1959“ . Sovětská věda otevřela tak novou epochu v průzkumu kosmického prostoru a jeho záhad. Téhož dne, 12. září, vyplul na zkušební plavbu na Něvu první atomový ledoborec světa, ledoborec „Lenin“, který skýtá široké možnosti plavby sovětských lodí v Arktidě po celý rok. 4. října 1959 byla pomocí několikastupňové rakety vypuštěna sovětská automatická meziplanetární stanice, která po­ prvé v historii vyfotografovala odvrácenou, ze Země neviditelnou stranu Měsíce. O několik let předstihl SSSR ostatní země v budování mezikon­ tinentálních dopravních letadel, a především ve vytvoření a hromadné vý­ robě mezikontinentálních balistických raket různých typů. Velkých úspěchů dosáhl SSSR v rozvoji elektronické techniky a ve vytváření slo­ žitých počítacích a řídicích strojů. Pián na rok 1960 Všechny tyto úspěchy, dosažené při plnění plánu prvního roku sedmiletky, a výrobní rezervy, odhalené všelidovým soutěžením (značnou pozornost mu v březnu věnoval X II. sjezd sovět­ ských odborů), umožnily, aby byly stanoveny vyšší úkoly, než předpoklá­

19

dal sedm iletý plán. Říjnové zasedání Nejvyššího sovětu SSSR schválilo proto plán rozvoje národního hospodářství a státní rozpočet SSSR na rok 1960, který stanoví podstatně vyšší přírůstek průmyslové výroby, než bylo původně stanoveno pro druhý rok sedmiletky. č ín s k á l id o v á Úspěchy v rozvoji národního hospodářství dor e p u b l ik a sáhla v minulém roce i druhá socialistická vel­ m oc, Čínská lidová republika. Velký skok v roce 1958 vytvořil vše­ obecné předpoklady i pro další rozvoj Číny v roce 1959. Při vytyčování národohospodářského plánu ČLR na rok 1959 došlo v souvislosti s velkým skokem k určitým obtížím. V III. plénum ÚV KS Č íny, které se konalo ve dnech 2.— 16. srpna 1959, dospělo proto na zá­ kladě statistických údajů o rozvoji národního hospodářství v roce 1958 a údajů o plnění národohospodářského plánu v první polovině roku 1959 a s přihlédnutím k velkým záplavám a suchu, jež postihly rozsáhlé oblasti i zem ě, k závěru, že původní úkoly tohoto plánu byly poněkud nadsazeny a že je třeba je přim ěřeně upravit. Plán výroby oceli byl snížen z původních 18 m iliónů tu n (včetně oceli vyráběné místními jednoduchými metodami) na 12 m iliónů tu n bez oceli vyráběné místními jednoduchými metodami, která zůstává k dispozici m ístním orgánům. Pro jistý nedostatek pracov­ ních sil v zem ědělství, který se projevil v roce 1959, bylo rozhodnuto, aby výroba oceli m ístním i jednoduchými metodami byla napříště určována m ístním i úřady pro místní použití a nebyla zařazována do státního plánu. Plán těžby uhlí byl z původních 380 miliónů tun snížen na 335 miliónů tu n a výroba obilí z původně plánovaných 525 miliónů tun na 275 miliónů tu n . Ú m ěrně byly upraveny i úkoly pro výrobu ostatních průmyslových a zemědělských produktů. P rů m y sl Č L R Splnění upraveného plánu na rok 1959 zna­ m ená, že Čínská lidová republika dosáhla ve všech hlavních ukazatelích výrobního program u stanoveného původně až na konec druhé pětiletky, na rok 1 9 6 2 , v takových důležitých produktech, jako jsou ocel, hutni za­ řízení, energetické zařízení, kovoobráběcí stroje, sůl, bavlna a obilí. Vzestup prům yslové výroby v roce 1959 měl řadu nových rysů, svědčících o dobré situaci v čínském průmyslu. Podle čínských údajů ve srovnání s rokem 1958 vzrostla prům yslová výroba o 39 ,3 %. Produkce těžkého průmyslu stoupla o 4 3 ,3 % a lehkého průmyslu o 34 % . Úkoly plánu byly splněny nebo překročeny u takových důležitých průmyslových výrobků, jako jsou uhlí ocel, elektřina, hutní zařízení, kovoobráběcí stroje a podobné. Došlo ke značném u rozšíření výzkumných vědeckých ústavů. Tento vzestup umož­ ňuje, aby heslo „D ohnat během 15 let Velkou Británii ve výrobě hlavních prům yslových produktů11 bylo v podstatě uskutečněno již za deset let — počínaje rokem 1958 — a aby byl v mnohem kratším termínu splněn dvanáctiletý program rozvoje zemědělství, jenž měl být původně dokončen v roce 1 967.

20

Zemědělství ČLR Přestože osevní plocha se v zim ě roku 1958 a2 1959 poněkud snížila a mnoho oblastí bylo postiženo záplavam i a suchem , celková produkce pšenice, rané rýže a řepky byla vyšší než výjim ečně dobrá sklizeň roku 1958 a i prům ěrné hektarové výnosy v letní sklizni roku 1959 byly vyšší než v roce 1958. Roku 1959 se v Číně sklidilo 270 050 000 tun obilí, což je o 8 % více než v roce 1958. Zem ědělská vý­ roba vcelku vzrostla o 16,7 % . V boji proti katastrofálním u suchu zavodnili rolníci přes 43 milióny hektarů půdy. ÚV K S Číny a Státní rada Č L R vy­ zvaly v říjnu 1959 všechny oblasti státu k zahájení m asového h nutí ve výstavbě vodohospodářských děl a ve sběru a výrobě hnojiv. Příslušné usnesení zdůraznilo, že zvládnutí vodních zdrojů je i nadále základním problémem v rozvoji zemědělské výroby, prostředkem k likvidaci nebez­ pečí každoročních povodní a sucha. Úloha m alých závodů Masová kampaň za výrobu železa a oceli v roce 1958 urovnala cestu dalšímu rozvoji celého ocelářského a železářského průmyslu ČLR. Za rok 1959 bylo dosaženo určitého pokroku při zvyšo­ vání kvality výrobků malých vysokých pecí. I když hlavním hlediskem hospodářské politiky KS Číny zůstává budování velkých a středních zá­ vodů používajících moderních metod, nepřehlíží se v současných pod­ mínkách výstavba malých závodů, uplatňování m ístních jednoduchých metod nebo kombinování místních a m oderních m etod. V prům yslové výrobě roku 1959 sehrály malé podniky důležitou úlohu. V roce 1959 vyro­ bily malé a střední podniky například 11 050 miliónů tu n surového železa, neboli přes polovinu celkové čínské produkce. N a zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců v Pekingu v dubnu 1959íČou En-laj prohlá­ sil : „Současné používání moderních i místních výrobních m etod je dlouho­ dobou politikou rozvoje našeho prům yslu." Nelze zapom enout, že m nohé malé podniky se rychle modernizují a často rozrůstají ve střední podniky. Osmé plenární zasedání ÚV KS Číny vyzvalo všechen čínský lid k dalšímu rozvoji mocné masové kampaně za zvýšení výroby a zdů­ razňovalo, že „hlavním nebezpečím pro realizaci nového skoku vpřed jsou pravicové oportunistické názory". Podle názoru čínského Ú V někteří pra­ covníci podcenili úspěchy čínského pracujícího lidu v hnutí za velký skok vpřed a v hnutí lidových komun, a naopak přecenili některé chyby, k n im i v obou hnutích došlo pro nedostatek zkušeností a které byly rychle pře­ konány. Plenární zasedání uložilo stranickým orgánům všech stu p ň ů vést rozhodný boj s podobnými názory. Lidové kom uny N a podkladě směrnic ÚV K S Číny byla v celé zemi provedena prověrka venkovských lidových komun, která odstranila zvláště výstřelky rovnostářství. Při prověrce byly uplatňovány zásady správného řízeni a správného finančního hospodaření, zásady „každém u podle jeho práce" a „více peněz těm, kdo více pracují". Celkově zasedáni kladně hodnotilo první rok činnosti lidových komun.

21

S cílem vytvořit lepší předpoklady k zajišťování generální linie výstavby socialismu byly pro­ vedeny i některé změny ve vedoucích orgánech ČLR. 27. dubna 1959 zvo­ lilo Všečínské shromáždění lidových zástupců předsedou ČLR soudruha Liu Šao-čchiho, jednoho z nejstarších a nejzkušenějších členů KS Číny. Jeho náměstky byli zvoleni Sung Čching-ling a Tung Pi-wu. Soudruh Mao Ce-tung, který zůstal předsedou ÚV KS Číny, byl na vlastní žádost uvol­ něn z funkce předsedy ČLR pro řídící práci v nejvyšším stranickém orgánu a pro práci teoretickou. Předsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců byl zvolen soudruh Ču Te. Zasedání potvrdilo soudruha Čou En-laje ve funkci předsedy Státní rady a schválilo jím sestavený seznam členů vlády. Dne 17. září 1959 byl z funkce mi­ nistra národní obrany uvolněn máršál Pcheng Te-chuaj a na jeho místo jmenován náměstek předsedy státní rady ČLR Lin Piao. Zároveň byl z funkce náčelníka generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády uvolněn Chuang Kche-čcheng a jeho funkcí pověřen náměstek předsedy Státní rady ČLR Lo Žuej-čching. K o n t r a r e v o lu c i p ovstání Dubnové zasedání Všečínského shromážděni v T ib e tu lidových zástupců odsoudilo kontrarevoluční povstání v Tibetu, vyvolané proti vůli tibetského lidu 10. března 1959 místní tibetskou vládou a reakční klikou horních vrstev v dohodě s impe­ rialisty. Reakce chtěla násilím uchránit své třídní výsady a znemožnit demokratizaci tibetského společenského řádu obsahujícího mnoho pozů­ statků otroctví — demokratizaci předpokládanou smlouvou o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu, uzavřenou v roce 1951 mezi ústřední vlá­ dou ČLR a tibetskou vládou. Protože však tato snaha byla v hlubokém rozporu se zájmy tibetského lidu, nepodařilo se reakci lid do povstání zapojit ani zneužitím jeho náboženského cítění. 20. března zahájily jednotky velitelství Čínské lidové armády tibetského vojenského okruhu odvetné akce, které povstání zlikvidovaly. Po dobu obnovování pořádku v zemi převzaly čínské jednotky ve spolupráci s místními vlastenci kontrolu na různých místech v Tibetu. V tiskovém komuniké o povstání v Tibetu z 28. března 1959, vydaném tisko­ vou kanceláří Nová Čína, bylo zdůrazněno, že po obnovení pořádku budou postupně v celém Tibetu ustaveny místní orgány všech stup­ ňů Tibetské autonomní oblasti a převezmou autonomní funkce a pra­ vomoci. D e m o k r a t ic k é re fo rm y Rychlé potlačení povstání přivedlo Tibet na v T ib e tu práh demokratických reforem. Nařízením stát­ ní rady ČLR z 28. března byla reakční místní tibetská vláda rozpuštěna a její funkci a pravomoci převzal Přípravný výbor Tibetské autonomní oblasti, do jehož čela byl po únosu dalajlámy do Indie jako úřadující předseda postaven Pančen Erdeni (pančenláma). Na svém zasedání 28. Z m ě n y ve vedo u cích orgá nech Č L R

22

června 1959 projednal tento výbor konkrétně otázku demokratických re­ forem, První etapa demokratických přeměn, tj. kampaň za úplné potlačení povstaleckých živlů, proti nucené neplacené práci, proti otroctví, za sní­ žení nájemného za půdu a za snížení úroků, byla do konce října 1959 úspěš­ ně provedena. V listopadu 1959 začala druhá etapa demokratických pře­ měn — pozemková reforma. Tyto přeměny budou uskutečněny pokojnou cestou. Půda a další výrobní prostředky zrádců budou rozděleny rolníkům a velkostatky těch feudálů a klášterů, které zůstaly za povstání loajální lidové vládě, budou postupně vykupovány a odevzdány pracujícím. Než se tak stane, bude velkostatkářům odevzdáváno jen 20 % úrody, kdežto 80 % zůstane rolníkům. Dosavadní otroci, kteří vykonávali domácí práce na feudálních panstvích a byli přímým majetkem pánů, byli osvobozeni a stali se řádně placenými zaměstnanci. O aktivitě pracujících svědčí, že v zemědělských oblastech Tibetu bylo vytvořeno přes 500 organizací rolnických skupin, sdružujících více než 100 000 lidí. Demokratické reformy položily základy k hospodářskému a kulturnímu rozvoji Tibetu a současně i základy pro rozvoj Tibetu jako součásti velké rodiny národů Čínské lidové republiky. Česk o slo v en sko Československá republika zaznamenala v růstu průmyslové výroby a v plnění plánu rozvoje národního hospodářství za rok 1959 vcelku příznivý vývoj. Plán hrubé průmyslové výroby byl pře­ kročen o 1,9 % a průmyslová výroba vzrostla v porovnání s rokem 1958 o 10,9 %, zatímco plán předpokládal růst o 8,8 %. Přírůstek průmyslové výroby byl dosažen téměř ze tří čtvrtin růstem produktivity práce. Plán produktivity práce na 1 pracovníka průmyslových závodů byl splněn na 102 % a proti roku 1958 její úroveň vzrostla téměř o 8 %. Byl překročen státní plán ve výstavbě bytů. V roce 1959 bylo dáno do užívání celkem téměř 67 000 bytů, tj. o 25 % bytů více než v roce 1958. Iniciativa pra­ cujících se projevila v rozmachu soutěžení, jehož výraznou formou se staly brigády socialistické práce. Dosáhly počtu asi 10 tisíc a bylo v nich zapojeno přes 100 000 pracovníků. Na úspěšném plnění plánu se současně podílely i nové metody plánování, financování a dlouhodobé normativy hmotné zainteresovanosti. IV. sjezd r o h Otázkou účasti pracujících na rozvoji výroby se zabýval v květnu IV. všeodborový sjezd, který schválil významné změny ve stanovách ROH; jejich smyslem je prohloubení spolupráce mezi hos­ podářskými orgány a odborovými organizacemi v závodech. Právně pak byly tyto vztahy upraveny zákonem o postavení závodních výborů základ­ ních organizací ROH, schváleným Národním shromážděním 8. července 1959. Nová m zdová soustava Náročným úkolem velkého politického a eko­ nomického dosahu byla v roce 1959 přestavba dělnických mzdových

23

soustav. Správný vývoj mezd podle významu, množství a kvality práce jednotlivců se stal žádoucím podnětem pro hmotný zájem pra­ cujících na růstu výroby a zvyšování produktivity práce. Bez hmotné za­ interesovanosti pracujících na výsledcích jejich práce nelze pozvednout výrobní síly v zemi, nelze vytvořit socialistickou ekonomiku. Zkušenosti z těch závodů, které zavedly nové mzdové soustavy, potvrdily, že spraved­ livé odměňování na podkladě technicky zdůvodněných norem vede k dal­ šímu odkrýváni rezerv a k růstu produktivity práce. Při zavádění nových mzdových soustav vzrostly u většiny pracujících i nominální mzdy. Podle nových mzdových soustav pracovalo na začátku roku 1960 již na 900 tisíc dělníků. československé V souvislosti s dovršováním výstavby socialiszem ědělství mu vystoupily do popředí otázky rozvoje ze­ mědělské výroby. Její vzestup je nezbytnou základní podmínkou propor­ cionálního rozvoje národního hospodářství a zabezpečení růstu spotřeby obyvatelstva. Ústřední výbor KSČ zdůraznil, že klíčovou otázkou pro vzestup ze­ mědělské výroby je rostlinná výroba, vybavení zemědělství technikou a mechanizací, plné využití půdního fondu, a zejména orientace na výrobu hodnotných krmiv. V zemědělství se proto v roce 1959 začal uplatňovat systém zásadních krátkodobých i dlouhodobých opatření k zabezpečení růstu úrodnosti půdy, jako jsou meliorace, zavlažování, hospodaření s vo­ dou, zúrodnění písčitých půd a podobně. U příležitosti návštěvy stra­ nické a vládní delegace na východním Slovensku v květnu soudruh No­ votný připomněl, že meliorace na východním Slovensku jsou součástí vel­ kého nástupu, který v duchu usnesení XI. sjezdu uskutečňuje strana k do­ sažení rozhodujícího obratu v zemědělské výrobě. Dlouhotrvající sucho v roce 1959 způsobilo citelné ztráty zvláště na cukrovce, bramborách a krmivech. Hodnota hrubé zemědělské produkce se proti předchozímu roku snížila podle předběžných údajů o 1,4 %. Zatímco živočišná produkce se proti roku 1958 zvýšila asi o 2,4 %, poklesla rostlinná výroba o 4,5 %. Zkušenosti s počasím současně potvrdily správnost orientace na zúrodňování půdy, odvodňování mokřin a vytváření vodních nádrží pro případ sucha. „Chceme-li podstatně zvýšit zemědělskou výrobu,“ řekl soudruh Novotný na zasedáni ÚV KSČ 23. září, „jedním z rozhodujících pomoc­ níků nám přitom musí být právě voda.“ V průběhu roku 1959 bylo podle předběžných údajů provedeno zemědělských meliorací celkem na 28,4 tisíce ha půdy. IV. sjezd JZD Otázkami rozvoje zemědělské výroby se zabýval IV. sjezd jednotných zemědělských družstev v březnu. 29. dubna 1959 schválila vláda ČSR doplňky a změny vzorových stanov JZD, navržené celostátním sjezdem JZD, jejichž smyslem je upevnit společné vlastnictví a zajistit lepší podmínky pro podstatné zvýšení zemědělské výroby. Člen­

24

ská a pudní základna JZD společným hospodařením v roce 1959 dále vzrůstala a koncem roku hospodařilo 12 560 JZD na 4789 tisících ha ze­ mědělské pudy, včetně záhumenků. Zvětšila se i výměra zemědělské půdy státních statků. Koncem roku 1959 bylo v socialistickém sektoru již 84,4 % zemědělské půdy. Vzhledem k převaze socialistického sektoru se ukázalo výhodným předat základní mechanizační prostředky přímo družstvům a zajistit tak jejich ekonomičtější využití. Již v první etapě této akce, která proběhla do poloviny dubna 1959, přešlo do vlastnictví JZD z STS cel­ kem 7569 traktorů. Strana došla k závěru, že je možno předat stroje z STS do JZD proto, že JZD jsou ve své většině pevná, že v nich vyrůstají schopní organizátoři výroby. Nový způsob hospodaření se zemědělskými stroji ovlivní zároveň i další vývoj a výrobu těchto strojů. Ve strojních stanicích však bude ponecháno potřebné množství traktorů k provádění speciál­ ních zemědělských prací a jako rezerva pro ta JZD, která ještě nebudou plně vybavena stroji. V posledním čtvrtletí roku 1959 se přistoupilo i k posílení JZD odbornými pracovníky. Nový výkupní systém Za rozhodné převahy socialistického sektoru přestal odpovídat potřebám rozvoje zemědělské výroby i výkupní systém dvojích cen, jehož hlavním nedostatkem bylo, že nepodněcoval dostatečně hmotnou zainteresovanost družstevníků na zvyšování výroby. ÚV KSČ na zasedání 5.—6. června 1959 rozhodl, aby s platností od 1. ledna 1960 byl zaveden nový systém výkupu a nové jednotné výkupní ceny zeměděl­ ských výrobků. Růst živ o tn í ú ro vn ě Byla učiněna řada závažných opatření pro vzestup životní úrovně pracujících. Podle předběžných výsledků se zvýšil národní důchod proti roku 1958 asi o 5 % a osobní spotřeba vzrostla v témže období podle předběžných výsledků zhruba o 5 % . Náklady na sociální zabezpečení činily například 11,3 miliardy Kčs, což je o 875 mi­ liónů více než v roce 1958. V souladu s rozhodnutím ÚV KSČ se vláda ČSR usnesla snížit s platností od 8. března státní maloobchodní ceny spotřebního zboží, což přineslo v ročním souhrnu obyvatelstvu navíc 2,3 miliardy korun. ÚV KSČ přijal na březnovém zasedání významné usne­ sení k řešení bytového problému, jehož splnění předpokládá postavit do roku 1970 celkem 1 200 000 bytů a tak zabezpečit, aby každá rodina měla přiměřený byt. Různé formy bytové výstavby daly možnost k uplatnění nejširší iniciativy pracujících, podniků, závodů i jednotných zemědělských družstev. če sko slo v e n sk á věda Ve školství se začala uvádět v život opatření směřující k dalšímu širokému vzdělání mládeže cestou těsnějšího spojeni Školy se životem. Významného uznání se v roce 1959 dostalo českosloven­ ské vědě. Rozhodnutím Švédské královské akademie věd byl 26. října jako první československý vědec jmenován nositelem Nobelovy ceny na rok 1959 v oboru chemie akademik J. Heyrovský.

25

Příprava třetí pětiletky V roce 1959 byly zahájeny důkladné přípravy třetího pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství ČSR na léta 1961 až 1965. Ve dnech 23.—24. záři projednal ÚV KSČ návrh směrnic třetího pětiletého plánu, hlavní směry rozvoje československého strojírenství a metalurgie ve třetí pětiletce a diskusní příspěvek soudruha Novotného, obsahující řadu důležitých podnětů vyplývajících z úspěšného dovršo­ vání socialistické výstavby.. Součásti příprav byla i diskuse o návrhu směr­ nic, která proběhla na všech pracovištích naší republiky. C íle tře tí pětiletky Proti druhé pětiletce se má zvýšit průmyslová výroba ve třetí pětiletce o 50,8 %. výroba výrobních prostředků má vzrůst o 61,8 % a spotřebních předmětů o 31,6 %. Zemědělská výroba vzroste o více než 21 %. Ve srovnání s rokem 1960 vzroste národní důchod o 42,9 %. Průměrná nominální mzda se zvýší o 11 % a reálný důchod jednoho obyvatele vzroste proti roku 1957 o 40 %. Podstatná zdokonaleni budou uskutečněna na úseku výchovy a vzdělání, ve zdravotnictví a v kul­ turní oblasti. Mimořádnou pozornost věnují směrnice třetí pětiletky rozvoji strojí­ renství. Podstatného růstu produktivity práce a snižování vlastních nákladů bude možno dosáhnout převážně zaváděním nové techniky, jejímž hlavním dodavatelem bude strojírenství. Zvýšení strojírenské vý­ roby nelze uskutečnit bez současného urychlení tempa rozvoje palivové a metalurgické základny, jež bude kryta jak rozvojem těžby koksovatelného uhlí, kterého má ČSR dostatek, tak i využitím přírodních zdrojů zemí socialistického tábora v rámci mezinárodní socialistické dělby práce. Na přední místo v rozvoji průmyslových odvětví kladou směrnice chemický průmysl. Kvalitativní změny se předpokládají v oblasti investiční politiky, kde za vynaložené prostředky společnost získá více výrobních zařízení. Návrh směrnic se opírá o daleko vyšší a těsnější vzájemnou hospodářskou spolupráci ČSR s ostatními socialistickými státy, především se Sovětským svazem. Problém y dovršování toDovršování socialistické výstavby přineslo řadu c ia listicke výstavby důležitých podnětů, o nichž na zasedání ÚV KSČ 23. září a na poradě vedoucích stranických pracovníků 29. října 1959 referoval soudruh Novotný. Ústřední výbor zdůraznil, že v současné etapě rozvoje naší společnosti jednou z cest dalšího prohlubováni socialistické demokracie a ještě bezprostřednější účasti lidu na řízeni národního hos­ podářství a správě státu je nové územní uspořádání a nová organizace ná­ rodních výborů. Jde o to, aby územní členění odpovídalo podmínkám a potřebám rozvoje národního hospodářství, aby bylo v co největším sou­ ladu s ekonomickými oblastmi. Do popředí vystoupila otázka zvýšeni práv a odpovědnosti národních výborů všech stupňů a provedení řady opatření, jež přispějí k vymýcení byrokratických nešvarů z práce národních výborů a k zdokonalení organizace celé společnosti. Soudruh Novotný

26

poukázal na význam voleb do Národního shromážděni, Slovenské ná­ rodní rady a národních výborů, které se budou konat v roce 1960, i na nutnost zakotvit politické, ekonomické a společenské změny, k nim* došlo v průběhu budování socialismu, v nové, již socialistické ústavě. Nová územní organizace má usnadnit a zajistit splnění úkolů třetí pětiletky. Není náhoda, že strana řeší tyto dvě důležité otázky — přípravu třetího pětiletého piánu a novou územní organizaci — současně. Projedná­ vání a schváleni třetí pětiletky se stává důležitým mezníkem vývoje ČSR. n ě m e c k á D EM O KRA K . plnění perspektivního plánu přikročila v roce t ic k á r e p u b l ik a 1959 i Německá demokratická republika. Li­ dová sněmovna NDR schválila 1. října zákon o sedmiletém plánu rozvoje národního hospodářství v letech 1959—1965, jehož hlavním úkolem je zvýšit produktivitu práce a výrobu tak: aby spotřeba všech důležitých potravin a průmyslového zboží na jednoho obyvatele byla vyšší než v zá­ padním Německu. Hrubá průmyslová výroba NDR má do roku 1965 stoupnout ve srovnání s rokem 1958 na 188 %, produktivita práce ve zná­ rodněném průmyslu na 135 %. Zemědělství má dosáhnout takového stup­ ně, aby rostoucí potřeba živočišných produktů mohla být kryta z vlastní výroby, aby bylo předstiženo západoněmecké zemědělství v hektarových výnosech a ve výrobě masa, mléka a vajec na jeden hektar. Za sedmiletky má být postaveno 772 000 bytů. Národní důchod má stoupnout z 63 miliard marek v roce 1958 na 100 miliard marek v roce 1965. Hlavním bodem průmyslové výstavby NDR v letech 1959—1965 zůstane chemický průmysl. Hrubá výroba chemického průmyslu se do roku 1965 ve srov­ nání s rokem 1958 zvýší dvakrát, z toho výroba plastických hmot 2,8krát a výroba syntetických vláken 5,8krát. Již dnes je NDR v chemické výrobě na jednoho obyvatele na druhém místě na světě. Mimořádnou pozornost věnují směrná čísla sedmiletého plánu NDR zvýšení technické úrovně výroby rozsáhlou rekonstrukcí socialistického velkoprůmyslu a celých hos­ podářských odvětví. Průmysl N D R Formulace směrných čísel sedmiletého plánu se opírá o úspěšné výsledky rozvoje národního hospodářství NDR za 10 let její existence a o rozvoj iniciativy pracujících. Nejvýznamnějšími průkop­ níky nových pracovních metod v roce 1959 byly brigády socialistické práce — k 1. září jich bylo v NDR 26 237. Plán hrubé průmyslové výroby byl na rok 1959 splněn na 101,4 %. Stavební průmysl splnil své úkoly na 102,5 %. Produktivita práce vzrostla o 10 %. Z hospodářských úspěchů průmyslu NDR je třeba se zmínit o tom, že v dubnu byl uveden do pro­ vozu kombinát Schwarze Pumpě pro zpracování hnědého uhlí, který již vyrobil první brikety a dodal první proud do sítě. V říjnu byla otevřena největší údolní přehrada NDR na řece Rappbode v Harzu, která patří k největším v Evropě. V prosinci byl dán do provozu první turboagregát tepelné elektrárny v Lübbenau, jedné z největších v Evropě. Značných

27

úspěchů dosáhlo německé loďařství, jehož podíl na Celoněmecké výrobě lodi činí již 30 % . Z e m ě d ě ls t v í N D R Rozmach socialistického zemědělství v Něm ec­ ké demokratické republice byl umožněn překonáváním nesprávných ná­ zorů frakční skupiny Schirdewanovy, která vycházela z omezené předsta­ vy, že socialismus znamená především stavět továrny a že ke změně výrobních vztahů v zemědělství dojde jaksi samo sebou. Vláda N D R učinila řadu konkrétních opatření k rozvoji zemědělských výrobních družstev a v dubnu 1959 schválila návrh zákona upevňujícího a právně za­ jišťujícího jejich společenské postaveni. Předsednictvo vlády N D R schvá­ lilo vzorové stanovy družstev, přijaté na V II. konferenci zemědělských výrobních družstev v Lipsku. Dále přijalo usnesení o předávání strojového parku strojních a traktorových stanic zemědělským výrobním družstvům v celodružstevních obcích — ve více než 200 obcích jsou všichni rolníci členy družstev — nebo družstvům , která obdělávají 80 % zemědělské p ů d y obce. K e konci roku 1959 obhospodařovala zemědělská družstva společně se státním i statky 51,4 % zemědělské půdy. V zemědělství N D R však existují některé problémy, jimiž se zabývalo 7. plenární zasedání ÚV S E D v prosinci 1959. V současné době se dostala zemědělská výroba do rozporu s vysokým růstem poptávky především živočišných výrobků, zeleniny a ovoce. Proto je v roce 1960 věnováno na rozvoj zemědělství — zejm éna jeho technické základny — 7,9 miliardy marek, tj. o 1 milión více než v roce 1959. styl p r á c e s t á t n íh o a p a ÚV SED a vláda N D R věnovaly značnou po­ rotu zom ost otázkám nového stylu práce státního aparátu. Vzhledem k tom u, že úspěšnému zavádění socialistického způso­ b u práce ve státních úřadech pomáhá zvláště styk s praxí, bylo rozhodnuto, aby ještě v roce 1959 byla zavedena povinná tělesná práce ve výrobě pro všechny správní zaměstnance, a to na dobu 1 měsíce každý rok. N a zasedání Ú V SED v lednu 1959 zdůraznil W. U lbricht nejen výchovný, ale i eko­ nom ický význam tohoto zásadního opatření. R ů s t ž iv o t n í ú ro v n ě Dosažené úspěchy umožnily vládě N D R pro­ vést v průběhu to k u 1959 několikeré dílčí snížení cen a zvýšení mezd, které v podstatě zahrnulo všechny pracující. Čistý příjem tří miliónů dělníků a ú řed n ík ů v N D R se v roce 1959 zvýšil celkem o 1,1 miliardy marek. 10 let N D R se stalo přehlídkou vynikajících úspěchů německé dělnické třídy vedené Jednotnou socialistickou stranou Německa. Socialismus se stal pevnou součástí života N D R ve městech i na venkově. p o l s k á l id o v á Směrnice rozvoje národního hospodářství Polr e p u b l ik a ska na léta 1959— 1965 rozpracoval sjezd Polské sjednocené dělnické strany v březnu 1959. Směrnice, k nimž se v předsjezdové diskusi vyslovily široké vrstvy pracujících, předpokládají zvýšení prům yslové výroby v roce 1965 ve srovnání s rokem 1960 asi o 50 % a asi

28

o 80 % ve srovnání s rokem 1958. Těžký prům ysl se bude rozvíjet poně­ kud rychleji než průmysl lehký, aby byla země zásobena patřičným m nož­ stvím strojů a surovin. Chemický průmysl zvýší výrobu v letech 1961 až 1965 dvojnásobně. 80 % přírůstku průmyslové výroby v letech 1961 až 1965 má být dosaženo hlavně zvýšením produktivity práce. Zem ědělská výroba má v roce 1965 ve srovnání s rokem 1958 vzrůst o 30 % . V oblasti zvyšováni životní úrovně je důležitým úkolem řešení bytové otázky. Po lský p rů m y sl Stanovení uvedených úkolů bylo um ožněno překonáním některých hospodářských potíží, stabilizací a upevněním pol­ ského národního hospodářství. Rok 1959 byl v Polsku obdobím rychlého vzrůstu průmyslové výroby. Plán hrubé průmyslové výroby byl v roce 1959 splněn na 101,5 % . H rubá průmyslová výroba se proti roku 1958 zvýšila o 9 %> přičemž výroba výrobních prostředků stoupla o 11 % (plán stanovil zvýšení o 7,6 %) a spotřebního zboží o 6 % (plán stanovil ° 7,3 %). Urychlilo se zvláště tempo růstu těžkého prům yslu a výroby stavebního materiálu a poprvé po několika letech se podstatně zvýšila těžba kamenného uhlí. V roce 1959 se zvýšily dodávky na vnitřní trh po­ travinářských výrobků a průmyslového spotřebního zboží. M aloobchodní prodej byl proti roku 1958 vyšší o 9 % . N a poradě ředitelů prům yslových sdružení v listopadu 1959 náměstek předsedy rady m inistrů P. Jarosiew icz zdůraznil, že v polském národním hospodářství m usí být odstraněny ne­ gativní jevy, jako jsou nadměrné stavy zaměstnanců, špatné využívání pracovní doby, špatně stanovené norm y, neodůvodněné zvyšování m zdo­ vých fondů a podobně. Vcelku však bylo pro Polsko charakteristické oži­ vení a růst politické aktivity dělnické třídy a nejširší veřejnosti. T u to sku­ tečnost potvrdila např. kampaň za uzavírání socialistických závazků, předcházející III. sjezd. Kladným jevem bylo snížení cen sezónního zboží celkem o 500 miliónů zlotých v dubnu. Polské zem ědělství Zvýšení zemědělské výroby, předpokládané III. sjezdem strany, je nej obtížnějším úkolem v celém p rogram u rozvoje polského národního hospodářství. Bez dostatečně rychlého rozvoje socia­ listického zemědělství nelze zajistit podstatný rů st životní úrovně lid u . Budoucností polské vesnice je proto rozvoj výrobního d ru žstev n ictv í, který PSD S podporuje řadou konkrétních opatření a který pokládá za jeden z klíčových úkolů své politiky. „N aše vesnice m usí p ro jít a p rojde socialistickou revolucí,“ prohlásil soudruh Gom ulka v září 1959. „A ť se to komu libí nebo ne, přeměna výrobních vztahů na vesnici b u d e a b ý t m usí. Je to historická nutnost. N utí nás k tom u i naše vlastní hospodářské p o d ­ mínky/* Z em ědělské kro u žk y Společenské zm ěny na vesnici však P S D S uskutečňuje ve formách, které odpovídají polským podm ínkám . Z atím neprosazuje masové vytváření zemědělských družstev, pro něž polská vesnice není zralá. Základem přestavby výrobních vztahů na polské ves­

29

nici je v dané chvíli společenské vlastnictví strojů. V tom je i socialistický obsah činnosti tzv. zemědělských kroužků. Zemědělské kroužky, organi­ zované na přelomu let 1956— 1957, využily v řadě případů dobrých tradic polských rolnických organizací a jsou v nových podmínkách do určité míry specifickou formou kolektivní spolupráce na polské vesnici, v Han^ situaci zaměřené především na zvýšení zemědělské výroby v samostatných hospodářstvích. PSDS vychází z možnosti vytížit těchto kroužků k- pod­ poře kolektivních forem hospodaření, které pomáhají upevnit výrobní spojení mezi rolníky, upevnit návyky kolektivní práce apod. Jejich úloha vystoupila v roce 1959 do popředí zvláště v souvislosti s naléhavostí me­ chanizace polského zemědělství. Na základě usnesení II. pléna ÚV PSDS a VIII. pléna hlavního vedení Sjednocené lidové strany (rolnické) bylo rozhodnuto vytvořit fond rozvoje zemědělství. Pomocí tohoto fondu bude vesnice zásobována traktory a zemědělskými stroji vůbec, jež budou kolek­ tivním vlastnictvím rolníků organizovaných v zemědělských kroužcích (kroužky mají v současné době vliv asi na polovinu vesnic). Prostřednic­ tvím zemědělských kroužků odevzdá tak stát vesnici část fondů určených na investice v zemědělství. V roce 1959 byly organizovány i první kom­ plexně mechanizované státní statky. PSDS současně bojuje s různými teoriemi namířenými proti výrobnímu družstevnictví a idealizujícími soukromé vlastnictví. P ro b lé m y ro zv o je národ- Při rozvoji národního hospodářství se v roce ního h o sp o d ářství 1959 projevily dva hlavní negativní jevy: místo plánovaného vzrůstu zemědělské výroby o 5,4 % došlo k poklesu o 1,3 % — polské zemědělství bylo postiženo značným suchem — a příjmy oby­ vatelstva stoupaly rychleji než národní důchod. Tyto dva jevy a obtíže při prodeji uhlí na světovém trhu vedly k tomu, že v zahraničním obchodě dovoz značně převýšil vývoz. Projevily se také na vnitřním trhu tím, že byla porušena rovnováha mezi poptávkou a nabídkou potravinářských výrobků, zvláště masa. Situace si vyžádala dočasné zvýšení cen masa, živočišných tuků a masných výrobků průměrně o 25 %, a tím i určité omezení koupěschopnosti obyvatelstva. Již koncem roku 1959 však došlo k určitému zlepšení ve výkupu vepřového dobytka. K o n so lid ace P S D S Polská sjednocená dělnická strana se během roku 1959 pevně semkla k podpoře stranické linie vypracované na VIII. plénu a rozvinuté na dalších plénech ÚV a na III. sjezdu. Útoky na vedou­ cí úlohu strany, rozvíjené pod rouškou boje proti sektářství, byly odraženy. Pozitivní vliv na upevnění řad PSDS měla stranická prověrka, která zba­ vila stranu zkorumpovaných elementů a ideologicky cizích lidí. K její aktivitě přispěla výměna legitimací členů strany, provedená v době od 1. 10. do 31. 12. 1959. V souvislosti s rostoucí aktivitou PSDS přijal III. sjezd usnesení, že stranické organizace jsou povinny určovat směr činnosti dělnické samosprávy a jejich orgánů. Dělnická samospráva, která je for­ 30

mou účasti pracujících na řízení a správě podniků a kterou v současné době tvoří dělnická rada, závodní výbor odborové organizace a stranický výbor (tyto tři orgány tvoří společně tzv. konferenci dělnické samosprávy, která se čtvrtletně schází k řešení důležitých hospodářských úkolů podni­ ku), projevuje ve smyslu usnesení III. sjezdu větší péči o růst a problémy výroby. Poměr církve a státu III. sjezd PSDS formuloval jasné stanovisko k náboženské otázce a církvi. Zabýval se vztahem církve ke státu a konsta­ toval, že církev je odloučena od státu a může svobodně vyvíjet činnost pouze tehdy, jestliže uzná existující společenský řád v Polsku a nebude zneužívat náboženské činnosti k politickým cílům. Na adresu vysoké cír­ kevní hierarchie řekl soudruh Gomulka: „Církevní hierarchii varujeme před porušováním zákonů a státních nařízení, k čemuž ustavičně dochází. Radíme jí, aby upustila od provokování lidové moci, neboť z toho církvi prospěch rozhodně nekyne. Ještě jednou opakujeme, že si válku s církví nepřejeme. Ale církev musí zůstat jen a jen církví, musí se omezit na otáz­ ky víry a zůstat v kostele. Dávno již minuly doby středověké neomezené nadvlády církve nad státem. Je třeba se přizpůsobit pokroku a zříci se beznadějné myšlenky boje proti socialismu.” III. sjezd věnoval značnou pozornost i otázkám ideologické a kulturní fronty. Svými usneseními vytyčil polskému lidu nové a smělé úkoly. m a ď a r s k á l id o v á Klid, konsolidace a rychlý vývoj v současné r e p u b l ik a době charakterizují vnitropolitickou situaci v Maďarsku. Úspěchů dosáhlo maďarské hospodářství. Průmyslová vý­ roba stoupla v roce 1959 ve srovnání s rokem 1958 o 12 % a plán byl překročen o 7 %. Produkce těžkého průmyslu se v roce 1958 zvýšila o 16 % a produkce lehkého a potravinářského průmyslu o 7 %. Nejrych­ leji se rozvíjel chemický průmysl a průmysl stavebních hmot, jejichž výroba stoupla proti roku 1958 o 18—19 %. Produktivita práce, která se proti roku 1958 měla podle plánu zvýšit o 3 %, stoupla o 5 % . Podle před­ běžných údajů bylo postaveno 45 000 nových bytů, což je více než v roce 1958. Stoupla životní úroveň, byly zvýšeny platy nižších kategorií děl­ níků a zaměstnanců, platy pedagogů a zvýšeny penze. Proti roku 1958 vzrostly v roce 1959 peněžní příjmy obyvatelstva o 9 % . S platností od 1. ledna 1958 byla provedena úprava průmyslových výrobních cen mezi podniky a došlo k vyrovnání některých cen spotřebního zboží, které přineslo roční úsporu 320 miliónů forintů. Maďarské zemědělství Budoucí rozvoj maďarského průmyslu má ještě velké rezervy i v pracovních silách vázaných doposud v zemědělství. Jejich uvolnění může přinést jen další rozvoj socialistické zemědělské velkový­ roby. Již začátkem roku učinila Maďarská socialistická dělnická strana řadu konkrétních opatření s cílem urychlit socializaci vesnice a upevnit zemědělská družstva. Kdežto podíl socialistického sektoru v maďarském

31

zem ědělství koncem roku 1958 činil 29,5 % , k 31. prosinci 1959 vzrostl na 55,8 ° 0 veškeré orné půdy. Proti roku 1958 i velmi úrodném u roku 1957 se zvýšily výnosy pšenice, žita, ječm ene a ovsa, což stačí plně krýt veškerou p o tře b u zem ě. Zem ědělská výrobní družstva překonala výnosy na soukro­ m ý ch hospodářstvích u pšenice o 28 % , u ozim ého ječm ene o 19 % a u ovsa o 11 °o- V živočišné výrobě při nezm ěněném stavu skotu stoupla výroba m asa a m léka. v il. s je z d M S D S Nejvýznam nější vnitropolitickou událostí byl V II. sjezd M S D S , zahájený 30. listopadu v Budapešti. Zabývaje se hospo­ dářským i úkoly, soudruh J. K ádár ve zprávě zdůraznil, že na plnění a p ře ­ kročení tříletky (1958— 1960) závisí úroveň východiska druhého pětiletého p lán u na léta 1961— 1965, jehož hlavním úkolem je dovršit budování zá­ k lad ů socialism u. Sm ěrnice d ru h é pětiletky, předložené před sjezdem k ce­ lonárodní diskusi, předpokládají zvýšení prům yslové výroby o 65— 70 % , p ro d u k tiv ity práce o 37— 40 % , národního důchodu nejm éně o 50 % a reálných m ezd o 26— 29 % . D ůraz kladou na rozšíření energetické zá­ kladny p rů m y slu a ve strojírenství na všestranný rozvoj jem né m echaniky, spojovacích p rostředků, silnoproudého zařízení a strojního zařízení pro chem ický a potravinářský prům ysl. Zem ědělská výroba má v těchto letech p řek ro čit p rům ěrnou úroveň z let 1954— 1958 o 30— 33 %. Sou­ časně m á b ý t dovršena socialistická přestavba vesnice. V elkou pozornost věnoval sjezd otázkám kulturním a ideologickým, kde revizionism us a kontrarevoluce. způsobily značné škody. Sjezd konsta­ toval, že klíčové pozice kulturního života byly očištěny od nepřátelských živlů. S tran a vypracovala linii kulturní politiky všeobecně a také v n ejd ů ­ ležitějších otázkách a oblastech kultury. Počínaje rokem 1957 byla na pod­ kladě sm ěrnic strany rozvinuta ideologická ofenzíva, v níž byly podrobeny kritice zvláště protim arxistické názory G. Lukácse, pro jehož teoretickou a politickou činnost byla vždy charakteristická sm ířlivost s buržoazní ideologií. V II. sjezd M S D S zdůraznil, že pro literární a um ělecký život M aďarska je dnes příznačný zdravý vývoj. Strana projevila značnou trp ě­ livost ve vztahu ke každém u čestném u spisovateli a um ělci a poskytuje jim i nadále potřebnou pom oc k překonání chybných názorů. Velkou ú lo h u v ideologickém boji sehrála nově vytvořená komise pro teoretické otázky při Ú V M S D S . M S D S sdružuje dnes, po procesu obnovy strany zakončeném v podstatě její reorganizací k 1. květnu 1957, nejuvědom ělejší složky m aďarského lidu. 60 % členů strany a 56 % kandidátů jsou dělníci nebo bývalí dělníci. b u l h a r s k á l id o v á V Bulharské lidové republice byl rok 1959 zar e p u b l ik a počat reorganizací státního a hospodářského zřízení s cílem vyřešit nesoulad mezi dosaženou úrovní rozvoje výrob­ ních sil a dosavadní form ou řízení. T outo reorganizací byly zrušeny m e­ zičlánky ve form ě 13 krajů a 117 okresů, některé správy při m inister-

32

stvech a resortní ministerstva. Místo dosavadních okresů a krajů bylo vytvořeno 30 administrativně hospodářských jednotek — oblastí. Nové oblasti a oblastní lidové rady mají napomáhat stále rozsáhlejší a aktivnější účasti pracujících při řízení státu a při rozvoji národního hospodářství. Bulharský průmysl Soudruh Živkov na plenárním zasedání ÚV BKS v červenci prohlásil, že „reorganizace našeho státního a hospodář­ ského zřízení již přinesla ohromný efekt“ . Úspěšné bylo i celonárod­ ní hnutí za splnění třetí pětiletky ve zkrácených termínech. Plán hrubé průmyslové výroby nárok 1959 byl splněn na 102,4 %. Ve srovnání s rokem 1958 se plánovaná průmyslová výroba zvýšila o 24,9 %. Vzrostla produktivita práce v průmyslu, a zvláště ve stavebnictví, kterému věnovalo zvláštní pozornost plenární zasedání BKS v říjnu. 6. září byla uvedena do provozu kaskáda vodních elektráren Batak, jejíž tři vodní elektrárny dají Bulharsku 605 miliónů kWh ročně. ÚV BKS a rada ministrů vydaly společné usnesení o urychlení výstavby komplexu Marica-východ, kte­ rý je nejdůležitější energetickou stavbou v zemi. Tato tepelná elektrár­ na bude se svými 900 milióny kWh největší elektrárnou na balkánském poloostrově. Kromě elektrárny zahrnuje komplex briketárnu s roční kapa­ citou 1 800 000 tun briket a stanici na zachycování kyseliny sírové. Bulharské zemědělství Po sloučení je v Bulharsku 975 velkých země­ dělských družstev, která disponují více než 30 000 traktory a spolu se státními statky a strojními stanicemi používají k zemědělským'pracím přes 6500 kombajnů, 8000 nákladních automobilů a tisíce dalších strojů. Přes nepříznivé počasí v některých oblastech země byla v roce 1959 skli­ zena bohatá úroda téměř všech zemědělských produktů. Stavy hovězího skotu v zemědělských družstvech a na státních statcích se k 1. říjnu 1959 zvýšily proti stavům k témuž datu z roku 1958 o 18 %, ovcí o 15 % a prasat 0 54 %. Jedním z největších úspěchů bulharského zemědělství byl široký rozmach melioračních prací. Zatímco do osvobození bylo za desítky let buržoazní vlády zavlaženo v celé zemi jen 36 000 ha půdy, zúrodnila bul­ harská zemědělská družstva v roce 1959 přes 64 000 ha ladem ležící půdy a vystavěla meliorační objekty pro zavlažení 200 000 ha. Dnes má Bulhar­ sko 650 000 ha úrodných zavlažovaných ploch. V dubnu byla dána do pro­ vozu v Gomotarci dosud největší čerpací stanice na Dunaji, která zavlaží 1800 ha orné půdy podunajské nížiny v severním Bulharsku. Volby v Bulharsku Politickou jednotu bulharského lidu potvrdily volby do lidových rad vesnic, měst i oblastí, které proběhly 15. dubna. Pro kandidáty Vlastenecké fronty do oblastních lidových rad bylo odevzdá­ no 99,82 % hlasů, do městských lidových rad 99,74 % a do vesnických lidových rad 99,65 % hlasů. r u m u n s k á l id o v á Rozvojem národního hospodářství Rumunské REPUBLIKA lidové republiky se zabývalo rozšířené plenární zasedání ÚV Rumunské dělnické strany v červenci a prosinci 1959. Byla 3 V ztahy 1959

33

zdůrazněna zvláště nutnost zaváděni nejnovějších poznatků techniky do výroby a snižováni vlastních nákladů. O pokrocích rumunského průmyslu svědčí, že plán průmyslové výroby byl splněn na 102,3 %. Proti roku 1958 vzrostla hrubá průmyslová výroba o 11,1 %, z toho výroba výrobních pro­ středků o 14,6 % . Bylo vyrobeno například 846 000 tun surového železa, 1 419000tun oceli,vytěženotéměř8miliónůtun uhlí a 11438 000 tun ropy. Produktivita práce stoupla proti roku 1958 o 7 %. Další rozvoj zaznamenal především rumunský průmysl, opírající se o zásoby nafty a o ohromné zásoby jedinečně čistého přírodního metanu. V roce 1959 věnoval stát na rozmach chemického průmyslu jednu pětinu všech prostředků určených na rozvoj průmyslu vůbec. Zvláště velké investice byly vloženy do výroby plastic­ kých hmot, syntetických vláken a niti. Rumunsko vyrobilo prvních 10 000 tun syntetických vláken a příze. R u m u n sk é ze m ě d ě lství Socialistický sektor dosáhl na rumunském ven­ kově v roce 1959 rozhodující převahy. V zemědělství vstoupilo do druž­ stev všech typů 765 000 rolnických rodin proti 415 000 rodin v roce 1958. Ke konci roku 1959 zahrnoval družstevní sektor 73,5 % všech rolnických rodin a obdělával 73 % veškeré orné půdy v zemi. Obilí byly sklizeny 4 milióny, kukuřice 5,7 miliónu, cukrovky 3,4 miliónu a slunečnice 529 000 tun. Značných úspěchů bylo dosaženo v živočišné výrobě, kde se napří­ klad stavy skotu prou roku 1958 zvýšily o více než 150 000 kusů. Velkou pozornost věnuje rumunské zemědělství melioracím. V souladu s těmito změnami v charakteru zemědělské výroby vydalo presidium Velkého národního shromáždění Rumunska v březnu 1959 výnos o likvidaci zbytků všech forem vykořisťování člověka člověkem v zemědělství. Výnos zakazuje pronajímat a propachtovávat zemědělské pozemky a znemožňuje zemědělským výrobcům jakkoli vykořisťovat cizí práci. Výnosem je učiněn významný krok k likvidaci kulaků vlastnících velké pozemky, jež nejsou s to obdělávat sami se svými rodinami, a také osob, které mají jiné zaměstnání a neobdělávají svou půdu samy. Aby bylo obdělám těchto pozemků zajištěno, budou dány do užívání zeměděl­ ských organizací. Současně byla učiněna opatření pro zlepšení stranického řízení a kontroly hospodářské činnosti státních statků. Jejich smyslem je, aby se státní statky staly velkovýrobci obilí a živočišných produktů s mini­ málními výrobními náklady a s vysokou produktivitou práce. Na každém státním statku byla zřízena jako řídící orgán rada, funkce stranického orga­ nizátora, řídícího veškerou stranickou práci a práci masových organizací, a funkce hlavního mechanika. Straničtí organizátoři a hlavni mechanici jsou členy okresního stranického aktivu. Zvýšení životní ú ro v n ě 1. srpna 1959 nabylo platnosti usneseni Ú V R D S o zvýšení mezd a platů všech kategorií zaměstnanců a o snížení dané ze mzdy. V celém průmyslu stouply základní dělnické mzdy v prů­ m ěru o 10 % . Určitý přídavek bude mimoto vyplácen dělníkům pracují-

34

cím v těžkých nebo zdraví nebezpečných podmínkách. S platností od 10. srpna byly pak sníženy maloobchodní ceny průmyslového a potravi­ nářského zboží, zahrnujícího celkem 2600 druhů výrobků, takže obyvatel­ stvo Rumunské lidové republiky ušetří 1 miliardu lei ročně. Národní dů­ chod se v roce 1959 proti předcházejícímu roku zvýšil o 13 %. a l b á n s k á l id o v á Albánský lid dosáhl dalších úspěchů v úsilí r e p u b l ik a 0 přeměnu Albánie ze země agrární v zemi průmyslově agrární. Plán hrubé průmyslové výroby byl splněn na 102,1%. Výroba vzrostla proti roku 1958 o 19,7 %. Proti roku 1958 vzrostla výroba elektřiny o 18,3 %, těžba nafty o 18, 9%, uhlí o 12,6 % a železné rudy o 99,8 %. Směrnice třetího pětiletého plánu na léta 1961—1965, rozpra­ covávané Albánskou stranou práce a vládou ALR, předpokládají provede­ ní dalších důležitých prací pro rozvoj albánského těžkého průmyslu (zejmé­ na těch odvětví, která jsou spjata s těžbou rud), pro rozvoj chemické­ ho průmyslu, pro dokončení melioračních prací v zemi, mechanizaci zemědělství a podobně. Albánské zem ědělství Plán zemědělské výroby jako celku splněn ne­ byl. V roce 1959 však bylo vyrobeno chlebového obilí o 22 % více než v roce 1955, masa o 32 %, tabáku o 73 % více atd. Zemědělská druž­ stva obdělávala koncem roku 83,2 % zemědělské půdy proti 76,2 % v roce 1958. V roce 1959 bylo zúrodněno o 50% více půdy než v roce 1958. Současně byla zahájena stavba velkých zavlažovačích nádrží, které umož­ ní zúrodnit další tisíce hektarů půdy. Růst životní úrovně Na podkladě dosažených úspěchů byly v Albá­ nii s platností od 28. dubna sníženy ceny průmyslového zboží a potravin, čímž obyvatelstvo ušetřilo milión leků. Úroveň mezd vzrostla ve srovnání s rokem 1955 o 19 %. Významných úspěchů bylo dosaženo v rozvoji kulturní revoluce. Např. u osob do čtyřiceti let byla likvidována negra­ motnost. V roce 1959 bylo na sociální a kulturní sektor stanoveno 5 miliard a 711 miliónů leků, tj. 21 % státního rozpočtu. V září 1959 schválil ÚV Albánské strany práce usnesení o důležitosti výchovy pracujících v duchu bojových a slavných tradic albánského lidu. k o r e js k á l id o v ě Pracující v korejském průmyslu splnili dva bfpÍ?KRATICKá r°ky před stanovenou lhůtou první pětiletý republika plán hospodářského rozvoje Korejské lidově demokratické republiky na léta 1957—1961. Objemu průmyslové výroby plánovaného na konec roku 1961 bylo dosaženo již ke konci června roku 1959. KLDR má vybudovány základy socialismu a průmysl vy­ rábí 68 % celkové produkce národního hospodářství. Celkový plán národního hospodářství na rok 1959 byl splněn na 103 %. Ve srovnání s předchozím rokem vzrostla výroba výrobních prostředků o 60 % a výro­ ba spotřebního zboží o 44 %.(V Koreji bylo například v předcházejícím roce vytěženo 8 854 000 tun uhlí, vyrobeno 694 000 tun železa a 451 000

35

tun oceli.) Zesílil těžký průmysl a zvláště rychle se rozvíjelo strojírenství. Reálné mzdy dělníků a ostatních zaměstnanců převýšily úroveň, kterou pětiletý plán stanovil na rok 1961. K o re jsk é zem ědělství V zemědělství byla v podstatě ukončena výstav­ ba zavlažovačích zařízení, bylo dosaženo velkých úspěchů v elektrifikaci a byly vytvořeny podmínky pro mechanizaci zemědělství. Produkce obilí činila v roce 1959 3 400 000 tun a hektarové výnosy byly zvýšeny o 17,6 %. R ů st m e zin á ro d n í au to rity O růstu mezinárodní autority KLDR svědčí, KLDR že v únoru 1959 byla japonská vláda nucena povolit repatriaci Korejců žijících v Japonsku do Korejské lidově demo­ kratické republiky, o čemž byla v srpnu podepsána v Kalkatě příslušná dohoda mezi Korejským a Japonským červeným křížem. 14. prosince byla z japonského přístavu Nigata vypravena na dvou sovětských lodích první skupina korejských repatriantů. Přání vrátit se do KLDR projevilo celkem 130 000 lidí. V IE T N A M S K Á l i d o v á Vietnamský lid plnil v roce 1959 úspěšně tříR E P U B L IK A le tý plán rozvoje národního hospodářství, schvá­ lený Národním shromážděním Vietnamské demokratické republiky v pro­ sinci 1958. Plán průmyslové výroby byl splněn na 102,5 %. Své úkoly splnila všechna nejdůležitější odvětví průmyslové výroby. Průmyslová a řemeslná výroba se v celkovém objemu zvýšila proti roku 1958 o 31 %. Velký význam pro rozvoj ekonomiky VDR měla výstavba nových závodů. V roce 1959 bylo uvedeno do provozu nad plán 22 továren a dolů. V roce 1955 měla VDR jen 17 státních, průmyslových podniků a dnes jich má 107. Zdárně pokračovala elektrifikace země a výstavba dělnických síd­ lišť. Prvními socialistickými přeměnami při uplatňování státně kapita­ listické formy p roseli soukromokapitalistický průmysl a obchod sever­ ního Vietnamu. 65 % z celkového počtu řemeslníků vyrábí dnes kolektivně v nově vznikajících řemeslnických družstvech. Téměř úplně byl zlikvi­ dován analfabetismus. v ie t n a m s k é ze m ě d ě lstv í Masového charakteru nabylo hnutí za kolektivi­ zaci zemědělství. Koncem roku bylo v zemědělských družstvech 45 % rolnických rodin a ti rolníci, kteří do družstev nevstoupili, pracovali větši­ nou v brigádách vzájemné pomoci, jež jsou předstupněm družstev. Výroba rýže překročila v roce 1959 produkci roku 1958 o 600 000 tun. Celkově se objem zemědělské výroby proti roku 1958 zvýšil o 8,2 %. ÚV Vietnamské strany pracujících vyzval družstva, aby kromě výroby obilnin věnovala větší pozornost zvyšování živočišné výroby, pěstování průmyslových plodin, rybářství a dalším vedlejším odvětvím. N o v á ú stav a V D R V souvislosti se změnami ve VDR a jejími no­ vými úkoly bylo nutno přistoupit ke změnám ústavního zákona. V březnu 1959 odevzdala komise pro revizi ústavy VDR text návrhu ústavních změn pracujícímu lidu k celonárodní diskusi. Nová ústava stanoví všechny 36

hlavní zásady života Vietnamské demokratické republiky a přihlíží k úko­ lům revoluce v novém historickém období. m o n g o l s k á l id o v á V rámci plnění tříletého plánu rozvoje národr e p u b l ik a niho hospodářství Mongolské lidové republiky na léta 1958—1960 byla v roce 1959 uvedena do provozu řada nových průmyslových podniků vybavených moderní technikou. Zbývající část řemeslníků, drobných obchodníků a stavbařů se spojila v družstvech. Vzrostl i hmotný blahobyt mongolského lidu. Nejvýznamnějším jevem na kulturní frontě je úplná likvidace analfabetismu. Mongolské zemědělství V roce 1959, který je právem pokládán za rok vítězství socialistických výrobních vztahů ve všech oblastech národního hospodářství, byl dokončen revoluční proces vstupu aratských hospodář­ ství do zemědělských družstev. Ke konci roku 1959 bylo ve 389 velkých zemědělských a pastvinářských závodech 99,3 % všech hospodářství. V mongolských podmínkách bylo nutno pro myšlenku kolektivního hospodaření získávat nikoli zemědělské usedlosti v běžném pojetí, nýbrž kočovná chovatelská hospodářství. Vítězství socialismu v zemědělství umožnilo Mongolsku ještě rozhodněji přistoupit k řešení dalšího důleži­ tého úkolu, k zavádění rostlinné výroby na rozsáhlých plochách. Cílem je zajistit spotřebu mouky vlastní výrobou, vytvořit trvalou krmivovou základnu pro živočišnou výrobu a napomáhat složitému procesu usídlení aratů. V roce 1959 bylo obděláno 155 000 ha celin. Bylo dosaženo znač­ ných úspěchů v rozvoji živočišné výroby. Stav hovězího dobytka se k 1. zá­ ří 1959 ve srovnání s týmž obdobím 1958 zvýšil o 452 000 kusů a dosáhl počtu 23 895 000 kusů. Zm ěny ve vedení M LR S Plenární zasedání ÚV Mongolské lidové revo­ luční strany provedlo na zasedání ve dnech 27.—30. března 1959 určité změny ve vedení strany. Pro nedostatky v práci byla uvolněna z politbyra i z ostatních orgánů řada soudruhů (D. Damba, B. Damdin, D. Lamčin, H. Č. Suerendžav a další). Jednotu strany a lidu potvrdily volby do míst­ ních orgánů moci v Mongolsku, které proběhly 25. října. Pro kandidáty jednotného bloku členů MLRS a bezpartijních odevzdalo své hlasy 99,98 % voličů.

HOSPODÁŘSKÝ

A VNITROPOLITICKÝ

ROZVOJ

JUGOSLÁVIE

Jugoslávské hospodářství zaznamenalo určitý vzestup. Výroba se zvýšila hlavně v takových odvětvích, jako je textilní průmysl, kožedělný a obuvnický průmysl, gumárenský a potravinářský prů­ mysl. K stagnaci a k poklesu výroby došlo naopak v hutním a nafto­ vém průmyslu. Pokud jde o jednotlivé zeměpisné oblasti, probíhal však

37

vývoj národního hospodářství značně nerovnoměrní. 6. května 1959 byla v Novém Sadě, v administrativním středisku nejdůležitější zemědělské oblasti Jugoslávie Vojvodiny, založena plodinová burza. Má se tu ve vel­ kém nabízet obilí, skot, semena, maso a podobné. Jugoslávští hospodářští experti si slibuji, že zřízením plodinové burzy budou nabídky i poptávky po určitých zemědělských produktech soustředěny na jednom místě a že uzavírání obchodních transakci na burzovních schůzkách bude příznivé ovlivňovat stabilizaci trhu v celé Jugoslávii. V roce 1959 trpělo hospodářství i politický život Jugoslávie některým obtížemi — např. jevy šovinismu a nacionalismu —, na které poukázalo zasedání ÚV SKJ v listopadu 1959. Podle údajů orgánu Svazu komunistů Jugoslávie Komunist byly maloobchodní ceny zemědělských výrobků v Jugoslávii v dubnu 1959 o 12—14 % vyšší než před rokem. V tomtéž období vzrostly o 2 % ceny průmyslového zboží. V květnu byly stoprocent­ ně zdraženy noviny. Listopadové zasedání ÚV SKJ však bylo charakteri­ zováno přeceněním výsledků jugoslávského hospodářství a revizionistic­ kými projevy na adresu některých socialistických zemí. ROZVOJ SPOLUPRÁCE ZEMÍ SOCIA LISTICK ÉH O TÁBORA 10 let R V H P V roce 1959 země socialistického tábora dále rozvíjely usnesení Rady vzájemné hospodářská pomoci z roku 1958 o pro­ hloubení specializace a kooperace výroby a o koordinaci svých perspektiv­ ních plánů. XI. řádné zasedání RVHP v Tiraně ve dnech 13.—16. května schválilo kromě komuniké dokument nazvaný „10. výročí RVHP“ . Zdů­ razňuje se v něm, že vývoj uplynulého desetiletí potvrdil zcela jasně, že spolupráce a všestranná pomoc socialistických zemi nejsou přechodnou nutností spjatou s počátečním obdobím jejich výstavby, nýbrž trvale platnou zákonitostí jejich rozvoje. xi. zased áni R V H P Na XI. zasedání RVHP byly projednány pře­ devším problémy souvisící s perspektivními plány rozvoje národního hospodářství členských zemí RVHP do roku 1965. Byla učiněna opatřeni k odstranění nedostatku koksovatelného uhlí, který se již několik let projevoval v evropských lidově demokratických zemích a způsoboval určité napětí v hutnictví železa a v chemickém průmyslu. Současně se jednalo i o zvýšení výroby železa a o rozvoji surovinové základny hutnictví železa v evropských socialistických zemích. Výroba železa v těchto zemích se má v roce 1965 zvýšit proti roku 1958 celkem l,8krát, oceli a válcova­ ných výrobků l,7krát a ocelových trubek téměř l,9krát. Předpokládá se i zvýšení zásob a výroby barevných kovů. Účastníci zasedání projednali návrhy na spojení energetických soustav členských zemí RVHP. V roce

38

1959 se přikročilo k vybudování elektrického vedeni o napětí 220 kilovoltů i vyšším, které do roku 1965 spojí energetické soustavy NDR, Polska, ČSR a Maďarska, Rumunska a ČSR, Maďarska a západoukrajinské energe­ tické soustavy SSSR, Polska a kaliningradské energetické soustavy SSSR. Zasedání věnovalo značnou pozornost doporučení komise pro vědecko­ technickou a hospodářskou spolupráci ve strojírenství o specializaci a ko­ operaci některých druhů strojírenských výrobků. Bylo schváleno dopo­ ručení komise specializovat výrobu důlního a válcovacího zařízení, speciálních strojů pro průmysl kuličkových ložisek, naftových těžebních zařízení a nakládacích strojů. Účastníci schválili rozhodnutí o delimitaci výroby určitých druhů strojírenských výrobků v jednotlivých zemích. Menší typy válcovacích stolic se budou vyrábět hlavně v NDR a v Polsku, kdežto větší typy zejména v SSSR a v ČSR; stolice na tažení drátu hlavně v Maďarsku a v NDR; zařízení pro rafinerie nafty a pro petrochemii hlavně v Rumunsku a v SSSR; rypadla s několika lžícemi pro povrchovou těžbu bude vyrábět NDR a ČSR a rypadla s jednou lžicí SSSR; speciální stroje moderních typů pro výrobu ložisek bude vyrábět NDR — 40 typů, Polsko 12, SSSR 55 a Československo 10 typů. S při­ hlédnutím k předpokládanému rozvoji chemického průmyslu byly na za­ sedání schváleny i hlavní směry specializace výroby chemického zařízení v členských zemích RVHP. Mají se značně snížit výdaje na konstrukční práce a na strojírenskou i jinou produkci, má se zvýšit sériovost výroby, technická úroveň a kvalita strojů a zařízení a rovněž zajistit, aby byly co nejdokonaleji kryty potřeby zemí RVHP v uvedených strojích a zaří­ zeních. výměna zboží Předpokládá se i značný růst výměny zboží mezi členskými zeměmi RVHP. Dvoustranná jednání, která probíhala na dopo­ ručení RVHP a na nichž byly projednávány vzájemné dodávky hlavních druhů zboží do roku 1965, předpokládají zvýšení vzájemné výměny zboží proti roku 1958 asi l,7krát. Evropské socialistické země vycházejí z toho, že se značně zvýší výměna zboží s asijskými lidově demokratickými státy, hlavně s Čínskou lidovou republikou. Zasedáni stálých komisi Zásadní rozhodnutí XI. zasedání RVHP o proRVHP hloubení mezinárodní socialistické dělby práce byla v průběhu roku 1959 propracovávána na zasedáních jednotlivých stá­ lých komisí RVHP a realizována příslušnými zeměmi. Téměř permanentně jednala stálá komise RVHP pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolu­ práci v oblasti chemie o otázkách zabezpečení chemického průmyslu a pro­ jekčních prací v chemické výrobě. Perspektivnímu plánování v chemickém průmyslu věnovalo značnou pozornost srpnové zasedání stálé komise pro spolupráci v naftovém a plynárenském průmyslu. Počátkem dubna 1959 jednala v Moskvě stálá komise RVHP pro hospodářskou a vědeckotechnic­ kou spolupráci v hutnictví železa, jež schválila usnesení o dalším rozšíření

39

hospodářských styků členských zem í v této oblasti. K rom ě ní zasedaly stálé kom ise dopravní a stavební a v květnu 1959 byla v Praze ustavena i stálá kom ise R V H P pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci v lehkém a potravinářském prům yslu. V březnu a v prosinci jednala v Sofii stálá kom ise R V H P pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci v zem ědělství, jež věnovala pozornost otázkám rozšiřování zdrojů vlny a zdrojů olejnatých a přádelných plodin, zvyšování výroby čerstvého i zpracovaného ovoce a zeleniny se zřetelem k potřebám jednotlivých zemí, jakož i nutnosti specializovat tuto výrobu. N a pražském zasedání této kom ise v říjnu se řešily zvláště otázky unifikace karanténních předpisů p ro vým ěnu rostlinných produktů mezi zeměmi socialistického tábora s cílem zabránit rozšiřování nebezpečných škůdců a chorob zem ědělských p lodin při stále rostoucí výměně. D o h o d y o ro p o vo d u Ve dnech 18.— 19. prosince byly podepsány v M oskvě dohody mezi vládam i SSSR , ČSR , M aďarska, N D R a Polska 0 stavbě dálkových ropovodů. Podle dohod zajistí v období 1959— 1963 stavbu ropovodů tyto sm luvní strany: SSSR a Polsko, N D R a SSSR , Č S R a M aďarsko. K aždá země bude stavět ropovody na svém územ í a příslušný úsek ropovodu bude jejím vlastnictvím . Současně b u d o u p ří­ slušné země navzájem spolupracovat při dodávkách potrubí a zařízení. X II. za se d á n í R V H P Z právy, které předložily stálé komise R V H P, projednalo X II. zasedání R V H P v Sofii ve dnech 10.— 14. prosince 1959. Jeho výsledky jsou význam né řadou důležitých doporučení, dovršujících v podstatě v hlavních prům yslových odvětvích etapu koordinace plánů rozvoje národního hospodářství členských států do roku 1965, i řadou po d n ětů a myšlenek důležitých jak pro další společnou práci R V H P , tak 1 pro každou jednotlivou zemi. Byla projednána další specializace a ko­ operace v oblasti strojírenského prům yslu, nejdůležitějších d ru h ů che­ m ického zařízení, v rozvoji hutnictví železa i neželezných kovů, v rozvoji železniční a nám ořní dopravy a v rozšiřování produkce ovoce a zeleniny. A lbánie, Bulharsko, Maďarsko a Rum unsko využijí svých příznivých pod­ m ínek a značně rozšíří produkci ovoce, vinné révy a zeleniny p ro vývoz do jiných zemi. Ú častníci zasedání si vyměnili názory na organizaci práce v orgánech R V H P v souvislosti s přípravou k sestavení plánů rozvoje n árodního hospodářství do roku 1965, která již byla v členských zemích zahájena. N ový sta tu t R V H P Význam otázek projednávaných na X II. zase­ dání však přesahuje rám ec socialistického tábora. Zasedání uvážilo na­ shrom ážděné zkušenosti z hospodářské spolupráce mezi socialistickým i zem ěm i a účelnost nahradit dřívější usnesení o cílech, zásadách a organi­ začních form ách činnosti Rady statutem . Projednalo a schválilo s ta tu t Rady vzájem né hospodářské pomoci a konvenci o pravom oci, výsadách a im u­ nitě R ady. Podle leninské zásady mírového soužití bylo do sta tu tu R V H P

40

zahrnuto ustanovení, že přístup do RVHP je otevřen i pro jiné evropské země, vysloví-li souhlas se zásadami a cíli Rady. Socialistické země vy­ jádřily upřímnou snahu spolupracovat s nesocialistickými zeměmi na základě vzájemně výhodných rovnoprávných podmínek, na základě ne­ vměšování do vnitřních záležitostí. Spolupráce v atomovém Rozvíjela se spolupráce socialistických zemí bádání v mírovém atomovém výzkumu. 17. ledna 1959 skončilo vDubně u Moskvy páté zasedání vědecké rady Spojeného ústavu pro jaderný výzkum, na němž byly schváleny plány společných prací teoretických i experimentálních v nejdůležitějších oblastech současné jaderné fyziky. Dvoustranná Kromě mnohostranné spolupráce v rámci spolupráce RVHP se prohlubovala i dvoustranná spolu­ práce mezi zeměmi socialistického tábora. Rok 1959 přinesl řadu dalších dokladů o uplatňování zásady bratrské vzájemné pomoci, která je nejvyšším výrazem proletářského internacionalismu. 7. února podepsali soudruzi Čou En-laj a Chruščov jako dodatek k plat­ ným dohodám o poskytování technické pomoci SSSR při industrializaci Čínské lidové republiky novou dohodu o spolupráci při výstavbě 78 vel­ kých závodů průmyslu hutního, chemického, důlního, naftového, strojí­ renského, elektrotechnického a průmyslu stavebních hmot a elektráren v ČLR v letech 1959—1967. 10. února podepsali soudruzi Chruščov a Cedenbal dohodu o pomoci SSSR Mongolsku při obdělávání panenských půd a při průzkumných geologických pracích. SSSR vyšle do Mongolská zemědělskou expedici vybavenou moderními stroji na obdělávání panen­ ské půdy a skupiny sovětských inženýrů, mechaniků a kombajnérů. Dále se SSSR zavázal dodat v letech 1959—1960 Mongolsku 550 pásových trak­ torů, 350 samohybných kombajnů, sed stroje a poskytnout výhodný úvěr. Na podkladě dohody mezi SSSR a Maďarskem dodá SSSR Maďar­ ské lidové republice technickou dokumentaci k některým otázkám silno­ proudého a slaboproudého průmyslu a zemědělství. Bulharsku poskytl SSSR v roce 1959 půjčku ve výši 825 miliónů leva a souhlasil se zvýšením výměny zboží mezi oběma zeměmi o dalších 32 %. 3. července byly v Tira­ ně podepsány dohody mezi SSSR a Albánií o stavbě Paláce kultury jako daru národů SSSR albánskému lidu a o poskytnutí bezplatné pomoci Al­ bánii při výstavbě rozhlasového vysílače. Současně byly podepsány dohody o tom, že SSSR poskytne Albánii technickou pomoc při stavbě průmyslo­ vých podniků, elektráren, naftového a plynového potrubí a při geologic­ kém průzkumu, a kromě toho i dlouhodobý úvěr na stavbu podniků a jiných objektů ve výši 300 miliónů rublů. Rumunsko s Bulharskem do­ sáhly dohody o pomoci při rozvoji naftového geologického výzkumu v Bul­ harsku a o spolupráci obou zemí při rozvoji produkce železné rudy a kon­ centrátů v Bulharsku. V únoru 1959 byly v Pekingu podepsány dokumenty

41

o dlouhodobém obchodu mezi Čínskou lidovou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou, o rozšířeni hospodářské a technické pomoci ČLR Vietnamu a protokoly o hospodářské spolupráci mezi oběma zeměmi na rok 1959. Podle těchto smluv poskytla ČLR Vietnamu dlouho­ dobý úvěr ve výši 300 miliónů juanů a dále 100 miliónů juanů jako dar. Těchto finančních prostředků použila vláda VDR k výstavbě 49 průmyslo­ vých podniků a komunikací. Ve spolupráci mezi socialistickými zeměmi bylo Československo rovněž významným činitelem. V e le trh y Úspěchy zemí socialistického tábora potvrdil mezinárodní veletrh v Lipsku na jaře roku 1959 a první mezinárodní stro­ jírenský veletrh v Brně, zahájený za účasti vládních delegací socialistických zemí 5. září 1959. Na základě vnitropolitických úspěchů a prohloubení hospodářské spolu­ práce zemí socialistického tábora upevnila se v roce 1959 dále jednota, síla a semknutost socialistického tábora pod vedením Sovětského svazu. Jed­ notný postoj zemí socialistického tábora k hlavním otázkám mezinárodní situace, k otázkám mezinárodního dělnického hnutí a k základním pro­ blémům socialistické výstavby je výrazným projevem proletářského inter­ nacionalismu, výrazem základních společných zájmů. I v roce 1959 to byly především návštěvy stranických a vládních delegací, které významnou mě­ rou přispěly k prohloubení této jednoty a všestranné spolupráce zemí socia­ listického tábora. N ávštěvy stranických a V lednu 1959 navštívila stranická a vládni delevi ód nich delegací gace Albánské lidové republiky v čele s p rvn ím tajemníkem ÚV Albánské strany práce E. Hodžou Německou demokra­ tickou republiku a Československou republiku. Rovněž v lednu navštívila vládní delegace Německé demokratické republiky v čele s předsedou vlády O. Grotewohlem Vietnamskou demokratickou republiku a Čínskou lido­ vou republiku. Kromě podpisu společného prohlášení byla mezi NDR a ČLR 27. ledna uzavřena dohoda o zřízení generálního konzulátu NDR v Šanghaji a smlouva o obchodu a plavbě. Obě země se dohodly i na uza­ vření dlouhodobé obchodní smlouvy. Oslav 40. výročí vzniku Maďarské republiky rad v Budapešti se kromě delegací ostatních socialistických zemí zúčastnila v březnu stranická a vládní delegace Sovětského svazu v čele s A. B. Aristovem. 19. dubna přijela do Vietnamské demokratické republiky stranická a vládní delegace Maďarské lidové republiky, vedená členem politického byra ÚV MSDS dr. F. Münnichem. Při této příležitosti podepsaly obě země dohodu, podle níž vláda MLR poskytne Vietnamu dlouho­ dobý úvěr ve výši 10 miliónů rublů, jehož bude použito k vybaveni pod­ niku pro výrobu elektrického zařízení. Z Vietnamské demokratické repub­ liky odjela delegace do Čínské lidové republiky a 6. května byla v Pekingu podepsána smlouva o přátelství a spolupráci mezi Čínskou lidovou repub­ likou a Maďarskou lidovou republikou. 25. května přijela na přátelskou

42

návštěvu Albánské republiky stranická a vládní delegace SSSR v čele s N. S. Chruščovem. Československo navštívila v květnu stranická a vládní delegace Bulharské lidové republiky v čele s prvním tajemníkem ÚV Bulharské komunistické strany T. Živkovem. 8. června přibyla do Sovětského svazu stranická a vládní delegace Německé demokratické republiky, vedená prvním tajemníkem ÚV SED W. Ulbrichtem. Stra­ nická a vládní delegace Bulharské lidové republiky v čele s T . Živkovem navštívila v červnu 1959 Polskou lidovou republiku. V červenci přibyla do Polské lidové republiky stranická a vládní delegace Sovětského svazu ve­ dená N. S. Chruščovem. V srpnu navštívila Vietnamskou demokratickou republiku stranická a vládní delegace Mongolské lidové republiky v čele s J. Cedenbalem. Za účasti stranických a vládních delegací proběhly jubi­ lejní oslavy vzniku jednotlivých socialistických států, z nichž mezi nejvý­ znamnějšími je nutno počítat oslavy 10. výročí vzniku ČLR za účasti stra­ nické a vládní delegace SSSR v čele s N. S. Chruščovem. Stranickou a vládní delegaci ČSR vedl první tajemník ÚV KSČ a president republiky soudruh A. Novotný. Oslavy se staly manifestací mírové politiky socialistic­ kých zemí a růstu socialistických sil. Stranická a vládní delegace Českoslo­ venska, vedená soudruhem Novotným, odjela z Čínské lidové republiky na státní návštěvu do Korejské lidově demokratické republiky a do Mon­ golské lidové republiky. Ve dnech 19.—25. listopadu 1959 přivítala Ně­ mecká demokratická republika stranickou a vládní delegaci Československa v čele se soudruhem A. Novotným, která významně přispěla k pro­ hloubení vztahů mezi oběma zeměmi. Kromě stranických a vládních dele­ gací byly to i četné návštěvy vládních delegací a přátelské návštěvy, které přispěly k upevnění vztahů mezi socialistickými zeměmi, v ýzn am návštěv stran íc* Oficiální komuniké vydaná při příležitosti nákých a vládních delegaci vštěv stranických a vládních delegaci svědčí o tom, že útoky proti jednotě socialistického tábora, podnikané revizionis­ tickými silami zvláště v roce 1958, utrpěly definitivní porážku. Jednota v názorech na základní problémy mezinárodního dění a socialistické vý­ stavby byla charakteristickým rysem jednání stranických a vládních dele­ gací. Vedouc! ideou všech komuniké je společný boj za mír a za socia­ lismus. Zvláště velký význam měly návštěvy stranických a vládních delegací z hlediska prohloubení vzájemné hospodářské a vědeckotechnické spolu­ práce a z hlediska výměny zkušeností při výstavbě socialismu. V této sou­ vislosti byla přijata řada konkrétních usnesení, která mají velký význam pro další rozvoj zemi socialistického tábora. Prohlášení "jsou prodchnuta vědomím, že jedině proletářský internacionalismus umožňuje řešit všechny otázky mezi socialistickými zeměmi v zájmu socialismu, protože vede k je­ jich řešení cestou souladu a bezvýhradné důvěry, cestou podřizováni díl­ čích zájmů socialistických zemí zájmům celku. Zdůrazňují, že růst jednoty

43

socialistického tábora je hlavní zárukou nezávislosti a trvalého hospodář­ ského a kulturního vzestupu všech socialistických zemí. Komuniké o ná­ vštěvách stranických a vládních delegací všeobecné konstatují, že život zcela potvrdil správnost deklarace komunistických a dělnických stran, přijaté v Moskvě v listopadu 1957. M í r o v á p o litik a socialistic- Spolupráce zemí socialistického tábora odpokých zemí vídala plně onomu vnitřnímu rozmachu, který země socialistického tábora zaznamenaly v roce 1959, a přispěla k zmírnění mezinárodního napětí v nemenší míře než v letech předcházejídch. Výra­ zem politiky míru a mírového soužití zemí socialistického tábora se stala dubnová porada ministrů zahraničních věd členských států Varšavské smlouvy a Čínské lidové republiky ve Varšavě. Rozhodujícími úspěchy v oblasti rozvoje národního hospodářství' a jed­ notou v otázkách zahraniční politiky, stejně jako četnými mírovými návrhy, přispěly země socialistického tábora k onomu zvratu v objektiv­ ním poměru sil mezi socialismem a kapitalismem, který v roce 1959 donutil vládnoucí kruhy západních velmocí k výraznějšímu ústupu od koncepcí studené války a přinesl lidstvu toužebně očekávané oteplení.

II VÝVOJ I M P E R I A L I S T I C K É H O TÁBORA H L A V N Í RYSY H O S P O D Á Ř S K É H O V ÝVOJ E IMPERIALISTICKÝCH ZEMÍ

Překonáni krizového Hospodářský krizový pokles, který zasáhl EvroPoklesu pu v druhé polovině roku 1958, v roce 1959 již nepokračoval. Naopak, od konce I. čtvrtletí 1959 začala výroba opět stou­ pat. Vzestup byl však velmi nerovnoměrný jak v jednotlivých zemích, tak i v jednotlivých výrobních odvětvích. Průmyslová výroba vzrostla nad průměr, který je podle statistických dat pařížské Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci 139 (1953 = 100), jen u zemí druhou světovou válkou nejvíce postižených, jako je Německá spolková republika, Itálie a Rakousko, a ve Francii, kde výroba je ovlivněna koloniálními válkami. Naproti tomu pokrok v USA, ve Velké Británii, v skandinávských zemích, v Belgii a v Holandsku byl velmi malý. Růst produkce USA se značně opozdil a v řadě průmyslových oborů podíl americké výroby na světové klesl. I když USA zůstávají stále na prvním místě mezi kapitalistickými zeměmi, relativně se jejich posta­ vení vůči jiným zhoršilo, což se projevilo i na jejich platební bilanci. Ovšem i růst produkce v zemích, kde byl nejrychlejší, zůstal daleko za tempem růstu v socialistických zemích. Při zahájení letního zasedání Hospodářské a sociální rady Organizace spojených národů (30. VI.—31. VII. 1959) generální sekretář OSN Dag Hammarskjöld upozornil, že i když krize, kterou kapitalistické země prošly, byla méně hluboká, než se mnozí obávali, není žádný důvod ke spo­ kojenosti, neboť příští může být mnohem horší. Průmyslová produkce kapitalistických zemí vzrostla od roku 1948 do roku 1953 o 36 %, ale po tomto období poválečné obnovy v letech 1953— 1958 vzestup byl jen 16 %. Přestaly totiž již působit mimořádné okolnosti, jako byla poválečná hospo­ dářská obnova, modernizace zastaralých a za války opotřebovaných N erovnom ěrnost vývoje výrobních zařízení a také zadržená neuspoko­ jená poptávka. Tyto skutečnosti působily v různých zemích s různou intenzitou, a proto byl vývoj v jednotlivých imperialistických státech velmi nerovnoměrný. Nový rozvoj průmyslové výroby však neodstranil příčiny, které vedly ke krizovému poklesu v roce 1958, ale naopak je ještě prohloubil. Mnohem pomaleji například rojte index zaměstnanosti v průmyslových podnicích než sama průmyslová výroba.

45

Koncentrace výroby, mechanizace, automatizace a rychlý rozvoj no­ vých, moderních výrobních kapacit v minulých letech podstatně zmenšily potřebu pracovních sil a vyvolaly stav zvýšené chronické nezaměstnanosti, která se v nejbližších letech ještě zvýší. Investice z minulých let podstatně zvětšily nevyužitou výrobní kapacitu. V USA na jaře 1959 bylo odhadováno, že se využívá jen 80 % výrobní kapacity, a obdobný odhad byl činěn i pro Velkou Británii. V Německé spolkové republice bylo výrobní kapacity využíváno o 10 % méně než v roce 1955. Ovšem v jednotlivých oborech byla situace velmi nestejná. P o sta v e n í d ěln ické tříd y I když se výroba zvýšila, pracovalo v závo­ dech méně dělníků než před krizí. Tento stav nutně vedl k prohloubeni třídního napětí a k zostření sociálních bojů, jak se to ukázalo v roce 1959. V těchto bojích nejde jen o to, aby mzdy vyrovnaly zvýšení cen spotřeb­ ního zboží nebo je předcházely, ale o dělnická práva vůbec. Monopolistům šlo o to, aby mohli zavádět nové výrobní postupy bez ohledu na dělníky, pouze podle požadavků diktovaných zisky. Obrovskou stávku vyhlásilo půl miliónu ocelářských dělníků v USA, proti niž použila vláda reakčního Taftova-Hartleyova zákona. Také proti ostatním stávkám se postupovalo velmi tvrdě. V ostatních imperialisti­ ckých státech, ve Velké Británii, Německé spolkové republice, Francii, Belgii a Itálii došlo také k rozmachu stávkového hnutí, u h e ln á k r iz e v záp adn í Neřešitelnost rozporů kapitalismu opětně doEvropě kázala hluboká krize, která ve vyspělých kapi­ talistických státech západní Evropy zasáhla uhelný průmysl. Tato uhelná krize není jen krizí cyklickou, ale má daleko hlubší kořeny. Vzhledem k tomu, že větší zisky plynou z těžby a spotřeby nafty, snaží se monopo­ listé využít těchto nových zdrojů energie na úkor uhlí. Z uhelné krize nedovede vládnoucí buržoazie najít jmou cestu než omezování těžby a uzavírání dolů. Místo nich se stavějí velké naftovody z Rotterdamu, Wilhelmshavenu, Marseille a Janova, které vesměs směřují do západního Německa, hlavně do Porúří. Znamená to ovšem, že západoevropské země se stávají stále více závislé na dovozu zdrojů energie ze zámoří, že statisíce horníků ztrá­ cejí své zaměstnání a že přírodní bohatství těchto zemí zůstává nevyužito. Uhelná krize je dále zhoršována dovozem levnějšího amerického uhlí, které kupují nejenom italské podniky, na dovozu závislé, ale i podniky západoněmecké, ačkoli v NSR, stejně jako v ostatních zemích Evropského společenství uhlí a oceli, leží obrovské zásoby neprodejného uhlí na haldách. Takovýto vývoj situace jasně dokazuje, že vytváření bloků několika imperialistických států, jako je Evropské společenství uhlí a oceli, jež mělo být prvním krokem k dalšímu sjednocení, nevede k odstranění obtíží a rozporů. Uhelná krize v západní Evropě dokázala spíše opak. Politika

46

integrace má značné výhody pro monopoly, jež dovedou využít ve svůj prospěch obtížných situací, jako byla uhelná krize, avšak jen ke škodě pracujících. Obtíže V jiných p rů m / *lo . Krize však nezasáhla jen těžbu uhlí. Chro-» vých odvětvích nickou krizí trpěla i další odvětví, např. textilní průmysl, potravinářský průmysl a stavba lodí. Jiná odvětví se však po válce rozvíjela velmi rychle. Největší rozmach zaznamenal prů­ mysl chemický, především výroba umělých hmot, a potom strojírenství se svým neobyčejně rozsáhlým sortimentem. Hospodářství kapitalistického světa se vyvíjelo velmi nerovnoměrně, a to jak mezi jednotlivými zeměmi, tak i mezi jednotlivými odvětvími vý­ roby. Tato nerovnoměrnost prohloubila krizové prvky kapitalistického hospodářství a způsobila celou řadu problémů nejen čistě hospodářských, ale i politických a sociálních. Tyto prohlubující se rozpory jasně ukázaly neopodstatněnost všech teorií o bezkrizovém vývoji kapitalistického světa i o postupném překonávání všech jeho obtíží. Jednu z cest, jak si zajistit maximální zisky a jak upevnit své panství, viděly největší monopoly v další koncentraci. Budování „společných trhů“, které se opírají o mezinárodní kartely a v nichž vznikají „supertrusty“, umožňuje velkým vytlačit malé a střední, a tomu se říká „ozdra­ vění trhu“ . Jiným projevem zesíleného konkurenčního boje bylo zavedení volné směnitelnosti měn různých států v posledních dnech roku 1958. S tím souvisel zánik Evropské platební unie, která byla nahrazena Evropskou Evropská m ěnová dohoda měnovou dohodou, podepsanou již v roce 1955 místo E P U pro p ř íp ad 5 J e by EPU přestala existovat. Konečná bilance činnosti EPU znovu ukázala nerovnoměrnost vývoje jednotlivých imperialistických států. Při likvidaci EPU měla Německá spolková republika vůči ostatním účastníkům aktivní saldo 872 milióny dolarů, Francie dluh 484 milióny a Velká Británie dluh 378 miliónů. Avšak konečné údaje neukazují přesně rozdílnost vývoje, neboť řada zemí byla již dříve nucena vyrovnávat svá pasivní salda zlatém, takže například NSR nahromadila za dobu činnosti Evropské platební unie více než 4 mi­ liardy dolarů. Vztahy v nově vzniklé Evropské měnové dohodě jsou těs­ nější, neexistuje automatické vzájemné poskytování úvěrů, a je dokonce možno činit nátlak i k provedení různých finančních opatření ve vnitřním hospodářství. Všechna tato finanční opatření měla za cíl konsolidovat otřesené finanční poměry imperialistických států. Na finančním posílení jednotlivých států se významně podílelo také vykořisťování kolonií a hospodářsky méně vyvinutých zemí. Monopolisté dosáhli umělého snížení cen surovin, které postihlo především tyto země, a zároveň udrželi ceny hotových výrobků. Tím velmi poškodili hospodářsky méně vyvinuté země, avšak

47

sobě zajistili mimořádné zisky. Řada imperialistických států si tak dala poněkud do pořádku své finance a obnovila nezbytné rezervy zlata a cizích deviz, hlavně dolarů. Finanční situace Velké Projevilo se to především ve Velké Británii, Br,t
48

svá omezení proti dolarovým dovozům a platům a aby tak bylo am eric­ kému průmyslu usnadněno pronikání na cizí trhy. USA současně apelovaly na Německou spolkovou republiku, Japonsko a další země, které zvýšily své měnové rezervy, aby se více než dosud podí­ lely na takzvané pomoci méně vyvinutým zemím. Cestou k tom u m á být zvýšení kapitálu Mezinárodního měnového fondu (z 10 m iliard $ asi na 14 miliard) a Mezinárodní banky pro hospodářskou obnovu a rozvoj (z 10 na 21 miliardu $) a na letošním výročním zasedání v zásadě schvá­ lený projekt zřízení další instituce (se základním kapitálem 1 m iliardy do­ larů) nazvané Mezinárodní sdružení pro rozvoj. Úkolem této instituce má být povolovat méně vyvinutým zemím půjčky za výhodnějších podm í­ nek (splatné v domácích měnách, placení surovinami atd.). Zřejm ě se americké monopoly snaží přesunout m éně výhodné finanční transakce na jiné země a svým monopolům zachovat příležitost nejlepší, to jest přím é investice do průmyslového podnikání. A m e ric k é in v e stice Nápadný byl prudký růst investic amerických v Evro p ě monopolů v západní Evropě. Od okam žiku, kdy bylo jasné, že bude zřízeno Evropské hospodářské společenství, začal rychlý růst vykupování evropských podniků a akciových účastí na nich. Skoro všechny monopoly USA se již usadily v oblasti Evropského hospo­ dářského společenství, kde podle jejich vyjádření jsou výrobní náklady 0 30—50 % nižší než v USA. 2e nejde jen o expanzi do Evropy, ukázaly i zprávy z Japonska. M ono­ poly USA si stěžují, že japonský průmysl se bráni invazi am erického kapi­ tálu a žádosti podniků USA o povolení usadit se v Japonsku nejsou vyři­ zovány. S touto politikou monopolů USA souvisí i to, že za poslední léta se zmenšuje podíl vývozu USA na světovém obchodu hotových výrobků, jako aut, strojů a jiných druhů zboží, kdežto podíl Něm ecké spolkové republiky rychle stoupl a u většiny zboží již N SR předstihla Velkou Británii. EH S a E S V O Mezi těmito dvěma zeměmi došlo také během roku 1959 k vážnému soupeření o evropské trhy. 1. I. byla zahájena první etapa výstavby společného trhu. T ím byl zvýhodněn obchod mezi členskými zeměmi EH S, kde vedoucí roli hraje N S R , proti obcho­ du se státy, které se EH S nezúčastnily. Proto jakousi odpovědí těch, kteří nejsou členy EH S, byly snahy o vy­ tvoření jiného bloku, když plány na volnější sdružení všech evropských kapitalistických států se ukázaly neuskutečnitelnými. O d února do Čer­ vence probíhala jednáni o utvoření oblasti volného obchodu. 21. 7. byla sjednána dohoda mezi Velkou Británií, skandinávskými státy (D ánskem , Norskem a Švédském), Rakouskem, Švýcarskem a Portugalskem , ustavu­ jící Evropské sdružení volného obchodu (ESVO), která byla po dalších < V z ta h y 1959

49

jednáních 20. 11. parafována. Finsko se jednání zúčastnilo jako pozo­ rovatel a do nové formace se nezapojilo. Tak se během roku 1959 vytvořily v Evropě dva imperialistické hospo­ dářské celky, které spolu soupeří. Ostatní státy se ještě nerozhodly, ke kterémuž bloků se připojit. Jen Řecko a Turecko projevily přání přidružit se za zvláštních podmínek k Evropskému hospodářskému společenství. Vytvoření obou bloků je novým důkazem, že boj o trhy mezi imperia­ listickými soupeři se nezmírňuje, ale naopak zostřuje. Vztahy kapitalistic­ kých států Evropy jsou tedy nyní dány nejen stupněm jejich závislosti na USA, ale i jejich příslušností nebo vztahem k tomu nebo druhému imperialistickému hospodářskému celku. Tyto nové prvky ve vývoji kapitalis­ tické Evropy však neznamenají, že by se meziimperialistické rozpory omezily jen na rozpory mezi Evropským hospodářským společenstvím a Evropským sdružením volného obchodu. Vznikem těchto útvarů nijak nezmizely rozpory, které byly mezi jednotlivými státy, dnes účastníky některého z bloků. ZÁKLADNÍ

RYSY V N I T R O P O L I T I C K É H O IM P ER IA L IS T IC K Ý CH ZEMÍ

VÝVOJE

Koncentrace kapitálu, zostření rozporů mezi dělnickou třídou a kapi­ tálem, růst stávkového hnutí, to vše vyžaduje organizovaného řízení společ­ nosti v kapitalistickém státě. Proto byly v roce 1959 v mnoha imperialistic­ kých zemích učiněny další kroky k posílení autoritativních způsobů vlády a odbourávání buržoazně demokratických svobod. Snaha vládnoucí buržoazie o upevnění svého postavení vedla na jedné straně k vytváření různých bloků s druhými imperialistickými státy, v nichž se ještě posílilo vedoucí postavení velkých monopolů. Na druhé straně docházelo v jednotlivých zemích k zostřování protidělnických zákonů, inscenovaly se procesy s představiteli mírového hnutí a pokroko­ vých organizaci, přikročilo se k omezování pravomoci volených orgánů, k jejich přehlížení a k posílení pravomoci státního aparátu. Za takovýchto podmínek došlo v řadě zemí k posílení fašistických organizací a k rozvinutí jejich činnosti. Celkové uvolnění v mezinárodních vztazích oslabilo poněkud tuto ten­ denci, neboť její hlavní ideologická zbraň, antikomunismus, se stávala stále méně účinnou díky soustavné a cílevědomé zahraniční politice sovětské vlády. Presto však zůstal v roce 1959 boj za udržení a rozšíření demokratických práv prvořadým úkolem všech pokrokových sil. USA Vnitropolitický vývoj v USA byl charakterizo­ ván růstem stávkového boje, jehož příčinou byly hospodářské problémy, které silně dolehly na americké pracující. Inflační tendence, přiznaní 50

i vládními kruhy, byly důkazem, že krizové výkyvy nebyly plně překonány. Dokazoval to vývoj počtu nezaměstnaných, který zdaleka neklesal tak, jako rostla průmyslová výroba. Nezlepšilo se ani postavení farmářů. Pro­ dejní ceny zemědělských produktů klesly proti úrovni 1947— 1949 o 13 % , zatímco kupní ceny průmyslových výrobků stouply v téže době o 28 %. Chronická agrární krize vedla k dalšímu zadlužení malých farem a v roce 1959 jich v konkurenci s velkými společnostmi dále ubývalo, stávkové boje Inflační vývoj, jehož tíže byla přenášena na široké pracující masy, odrazil se v stávkových bojích. Od ledna do října 1959 bylo v USA 2525 stávek, jichž se zúčastnilo 1 900 000 dělníků a prostávkovalo se celkem přes 50 miliónů pracovních dnů (zatímco v roce 1958 jen 15 miliónů). Nejdůležitější byla stávka ocelářských dělníků — a to nejen pro svůj rozsah (účastnilo se jí na 500 000 dělníků po dobu více než 4 měsíců) a význam ocelářského průmyslu pro jiná průmyslová odvětví. Šlo tu o zá­ kladní střetnutí mezi americkými podnikateli a dělníky, jež bylo spojeno s celkovým úsilím monopolistů zasadit rozhodující ránu odborovému hnutí. Společnosti se zvýšením výroby oceli v prvním pololetí na rekordní výši, a dokonce i dovozem oceli ze zahraničí, na boj dobře připravily a rozhodně odmítly požadavky odborů. Stávka'zahájená 17. července vyřadila 90 % oceláren USA a nepřímo zasáhla i jiná výrobní odvětví, například automobilový průmysl, stavbu lodí aj. Tím spíše podnikatelé od počátku počítali se zásahem státu, přičemž se snažili obrátit veřejné mínění proti stávkujícím tvrzením, že splnění jejich požadavků by jen zvýšilo tlak inflace. Neústupnost společností jen vzrostla, když 9. října president Eisenhower uplatnil protiodborářský Taftův-Hartleyův zákon, aby pomohl zlomit stávku přístavních dělníků na východním pobřeží USA. 19. října uplatnil pak Eisenhower tento zá­ kon i proti stávkujícím ocelářským dělníkům s odůvodněním, že je ohro­ žena „národní bezpečnost" USA, a nařídil přerušení stávky na 80 dní. I když stávka ocelářských dělníků nepřinesla jejich bezprostřední vítěz­ ství, sta lí se velmi důležitým činitelem vývoje USA v roce 1959. Nejen stávkující, ale i mnohem širší masy dělníků si uvědomily, že je třeba spojit své síly, a celkový ohlas stávky zároveň odhaloval spojenectví monopolů s vládou a politickými stranami. Nový zákon proti odboro- Tato protidělnická linie se jen potvrdila při vým organizacím prosazování dalšího omezení práv odborových organizací. Již od roku 1958 se táhla činnost zvláštního senátního výboru, v čele se známým odpůrcem odborů Mc Clellanem, který pod rouškou vyšetřování korupčních afér v některých odborových svazech útočil proti celému odborovému hnuti. Reakcionářům z Kongresu nestačil už ani Taftův-Hartleyův zákon a v září schválili další protiodborářský zákon, Landrumův-Kennedyho. Podle tohoto zákona musí odborová organizace

51

podávat úřadům podrobné výkazy své činnosti a o stavu svých finančních fondů, ještě více je znesnadněno zakládáni nových odborových organizací, zvláště na Jihu, a omezeno právo na stávky a bojkot, úloha D e m o k ra tic k é a R e . Tak průběh roku 1959 ukázal, že se nesplnily publ ik á nské stran y naděje voličů, kteří ve volbách do Kongresu v roce 1958 dali většinu hlasů Demokratické straně, která slibovala hájit jejich zájmy. Ve všech důležitých otázkách se spojovaly nejreakčnější skupiny Demokratické strany s reakcí v Republikánské straně proti zájmům amerického lidu. To však neznamená, že nepokračoval i boj mezi nimi. Ačkoliv Presidentské volby v USA budou až koncem roku 1960, již v roce 1959 se na né začaly velmi usilovně připravovat obě politické strany, zastupující zájmy vládnoucí třídy USA. Postavem Republikánské strany, jejíž předáci v čele s presidentem Eisenhowerem byli v roce 1959 u vlády, bylo podstatně těžší. Ve volbách do Kongresu roku 1958 utrpěla rozhodnou porážku, k čemuž přispělo jednak to, že nedovedla zabránit hospodářské krizi, jednak se svou agresív­ ní zahraniční politikou dostala do rozporu se stále zřejmější touhou ame­ rického lidu po umírněni mezinárodního napětí. Na úseku zahraniční politiky se jí v roce 1959 podařilo určitým manévrováním, a zvláště pak uskutečněním návštěvy N. S. Chruščova podstatné zlepšit své postavení, a také ve vnitrní politice mohla čelit svým odpůrcům poukazem na hospo­ dářské zlepšení. Na podstatě politiky Republikánské strany jako strany monopolů se ovšem nic nezměnilo, jak potvrdilo projednávání rozpočtu na rok 1959— 1960. Předáci Republikánské strany nadále zastávali zásadu co nejmenšího zasahování státu do celkového národního hospodářství a vyrovnaného rozpočtu, přičemž deficit byl odstraněn tím, že byly sníženy výdaje na sociální účely, na výstavbu bytů, podpory farmářů, na veřejně prospěšné práce. Demokratická strana pokračovala ve svém požadavku větších zásahů státu do hospodářství, aby byl udržen vzestup třeba i za cenu zvýšení deficitu rozpočtu, ale ani ona se nepostavila za skutečné snížení zbrojeni. Proto také Kongres schválil rozpočet, který určil 40 945 miliónů dolarů na zbrojení. v e l k á B R I T Á N IE Vnitropolitický vývoj ve Velké Británii byl ve znamení příprav konzervativní vlády k volbám. Vláda plné využívala výhody, že mohla vyhlásit volby v období pro sebe nejpříznivějším. Vo­ lebními kalkulacemi bylo poznamenáno sestavování státního rozpočtu i některé zahraničně politické kroky. V rozpočtu na rok 1959 byly sníženy daně o 366 miliónů liber, aby tak konzervativní vláda získala část kolísajících voličů. Konzervativní vláda maximálně využila ve svůj prospěch i jistého zvýšení výroby proti krizo­ vému roku 1958, upevnění kursu libry na světovém měnovém trhu, zlep­ šení britské finanční situace a snížení nezaměstnanosti proti jarním měsí­ 52

cům. Zároveň konzervativci, aby čelili kampani labouristů, slibovali voli­ čům některá sociální zlepšení. Konzervativní vláda byla donucena ve své předvolební kampani při­ hlédnout i ke změnám, k nimž došlo v posledních letech v britském veřejném mínění. Učinila vše, aby předstoupila před voliče jako strana, která usiluje o zmírnění mezinárodního napětí. Mírové hnutí Otázka míru a války se stala prvořadým politic­ kým problémem. Hrozba úplného zničeni britských ostrovů v možném válečném konfliktu mezi dvěma tábory vyvolala u britské veřejnosti veliký zájem o zahraničně politické problémy. Mírové hnutí ve Velké Británii značně zesílilo, a i když není jednotné, patří dnes mezi nejsilnější v západní Evropě. Soustřeďuje zástupce všech vrstev, zejména mládež. K nejvýznamnějším mírovým manifestacím patřil několikadenní velikonoční pochod z atomového střediska Aldermastonu do Londýna. 15 000 demonstrantů, kteří zaplnili Trafalgarské ná­ městí, požadovalo zákaz atomových a raketových zbrani. 28.6. se konala další mohutná manifestace — Pochod za život—, jíž se zúčastnilo 30 000 lidí. Znepokojení širokých lidových mas bylo zároveň protestem proti útočné atlantické strategii a odrazilo se i na jednání výročních konferencí odbo­ rových svazů. Nej markantněji se tento tlak projevil na jednání kongresu Svazu obecních zaměstnanců a pomocných dělníků, který — přestože je ovládán pravicovými předáky — 4. 6. přijal rezoluci, jež kategoricky po­ žadovala, aby příští labouristická vláda jednostranně zastavila výrobu jaderných zbraní a zakázala jejich používání z britského území. Atomové vyzbrojeni Pravicové vedení labouristické strany a odborů, aby čelilo tomuto pro ně nežádoucímu vývoji, přijalo 24. 6. společné pro­ hlášení Příští krok - odzbrojení nebo atomová válka. Jeho hlavním obsa­ hem byl plán na vytvoření tzv. „beznukleárního klubu“ . Šlo o slib, že příští labouristická vláda se vzdá výroby a držení jaderných zbraní za pod­ mínky, že se pro toto opatření vysloví všechny ostatní země, s výjimkou USA a SSSR. Návrh na vytvoření „beznukleárního klubu" neměl žádný pozitivní význam a možnou labouristickou vládu k ničemu nezavazoval. Jeho autorům bylo od počátku jasné, že jej odmítne francouzská vláda. A i kdyby byl „beznukleární klub“ vytvořen, nebyla by tím řešena otázka umístění jaderných zbraní ve Velké Británii, neboťby byly podle Gaitskellova prohlášení dány pod kontrolu USA a ponechány na britském území. Proti nejasnému a nezávaznému plánu na vytvoření „beznukleárního klubu“ vystoupila řada odborových svazů. Nejpočetnější britský svaz, Svaz dopravních a nekvalifikovaných dělníků, přijal 9. 7. na svém kongresu rezoluci, která byla nejen kritikou oficiálního dokumentu pravicového ve­ deni, ale zároveň programem akcí směřujících k zmírnění mezinárodního napětí a k odstranění nebezpečí jaderné války. Spojeným silám pravice se sice podařilo na 91. kongresu britského Vše-

53

odborového svazu (TUC) 7. - 11.9. prosadit schváleni politiky „beznukleár­ ního klubu" (5 133 000 hlasy proti 2 795 000), avšak počet hlasů ode­ vzdaných pro rezoluci Svazu dopravních a nekvalifikovaných dělníků svědčil o podstatném vzrůstu sil bojujících v britských odborech za odstraněni nebezpečí války a proti atlantické strategii. P a r la m e n tn í volby Nejvýznamnější vnitropolitickou událostí se staly parlamentní volby. Obě hlavní strany se ve svých programech nijak zásadně nelišily. Labouristé se shodovali s konzervativci v hlavní otázce — v podpoře Atlantického paktu. Poněkud dále šli v otázce zkoušek s jader­ nými zbraněmi a vyslovili se pro přijetí Čínské lidové republiky do OSN. Nezmínili se však, stejně jako konzervativci, o nutnosti uznat existenci dvou německých států a podepsat s Německem mírovou smlouvu. Nevyložili ani jasně svou politiku v otázce odzbrojení. Labouristické vedení svým nedůsledným zahraničně politickým programem umožnilo Macmillanovi, aby před britskou veřejností vystupoval v úloze „muže míru“, usilujícího č dohodu se Sovětským svazem a o svolání konference na nejvyšší úrovni Konzervativci při své propagaci maximálně využívali Macmillanovy cesty do Sovětského svazu ve dnech 20. 2.—3. 3. Zmírnění v mezinárodních vztazích, k němuž v průběhu roku došlo, vydávala britská vláda za svou zásluhu. Naproti tomu labourističtí předáci se odhodlali k návštěvě v Sovětském svazu až v září, přestože byli pozváni již v roce 1958. V ý sle d k y voleb Parlamentní volby přinesly vysoké vítězství konzervativní straně. Získala v Dolní sněmovně většinu 100 mandátů. Poprvé od roku 1868 zvítězila jedna strana třikrát za sebou. Volební vý­ sledky byly však zásluhou britského volebního systému zkresleny, jak je zřejmé z této tabulky: Počet mandátů Počet hlasů 1959 konzervativci labouristi liberálové ostatní

13 750 935 12 216 166 1 640 761 254 846

%

1959 365 258 6 1

49,3 43,8 5,8

1955

Počet hlasů 1955

%

345 277 6 2

13 310 891 12 405 254 722 402 321 182

49,8 46,4 2,7 1,1

8. října 1959 se zúčastnilo voleb 78,7 % oprávněných voličů, což je jisté zvýšení proti roku 1955, kdy se voleb zúčastnilo 76,8 % voličů. Britský volební systém zvýhodnil konzervativní stranu. Značného vzrůstu parlamentní většiny proti roku 1955 bylo dosaženo na základě nepatrného přírůstku hlasů pro konzervativce — asi 1,1 %. Labouristická strana ztra­ tila proti roku 1955 189 088 hlasů (t. j. 1,5 %).

54

Zvláštní úlohu sehráli ve volbách liberálové. Postavili celkem své kandi­ dáty v 217 obvodech (z 630). Ačkoliv získali nejvíce nových hlasů, o 918 359 hlasů více než v roce 1955, udrželi si jen 6 mandátů. Zaměřili se na získám nespokojených maloburžoazních vrstev, které až dosud podporovaly labouristickou stranu. Ve volbách sehrály úlohu síly, která soustředěním těchto hlasů přispěla k vysokému vítězství konzervativců, úloha k s V e lk é B ritá n ie S důsledným socialistickým a mírovým progra­ mem vystoupila pouze Komunistická strana Velké Británie. Postavila své kandidáty v 18 obvodech. Získala celkem 30 877 hlasů, což je nepatrný pokles proti roku 1955. Komunistické straně bylo znemožněno vystupovat v televizi a v rozhlase. Buržoazní tisk ji bojkotoval. Komunisté přesto popu­ larizovali svůj program, získali stovky nových členů a čtenářů svého deníku Daily Worker. Výsledky voleb potvrdily krizi Gaitskellovy politiky, opřené o revizi labouristického programu. Maloburžoazii! vrstvy nebyly „umírněným" programem získány, ale odevzdaly své hlasy liberálům. Porážku labouristů se pokoušeli analyzovat mluvčí obou směrů v la­ bouristické straně. Představitelé pravicového křídla ji vysvětlovali tím, že kampaň nebyla dostatečně rozšířena a prohloubena. Představitelé levice naopak zdůrazňovali, že porážka byla způsobena odklonem od socialistic­ kých zásad. Zatím však není uvnitř labouristické strany vytvořena situace, aby pravicové vedení bylo donuceno pod tlakem sjednocené levice ustou­ pit od své zhoubné politiky otevřené spolupráce s britským kapitalismem. Nový Macmillanův kabinet, který byl sestaven po volbách, se od pře­ dešlého kabinetu nikterak významně neliší. Macmillan jmenoval na rozho­ dující místa své stoupence. Byly vytvořeny předpoklady pro kontinuitu jak ve vnitřní, tak i v zahraniční politice britské vlády. F R A N C IE Pro Francii byl rok 1959 prvním rokem existen­ ce nové, V. republiky, jejíž hlavní instituce vstoupily v platnost právě začátkem roku 1959. 8. ledna se ujal své funkce nově zvolený president de Gaulle a téhož dne jmenoval vládu pod předsednictvím M. Debrého, člena] degaullovského Svazu pro novou republiku. Vláda byla složena ze zástupců téměř všech buržoazních stran, klíčová místa byla obsazena příslušníky degaullovského Svazu pro novou republiku a skupiny nezá­ vislých. Pravicové vedení socialistické strany se rozhodlo pro „pozitivní opozici1*, neboť se již nemohlo otevřeně spojovat s novým režimem, jehož opatření se setkávala se stále větším odporem. Krátce po vytvořeni vlády začala fungovat Rada Společenství, která je vrcholným orgánem francouzské koloniální říše, podle nové ústavy nazý­ vané Společenstvím. Mimořádných plných mocí, povolených ústavou na vymezené období, využila vláda k tomu, aby dokončila některá opatření, která již předchozí de Gaullova vláda nebyla schopna uskutečnit. Ačkoliv se vládě podařilo

55

zajistit začátkem roku u amerických bank úvěr 200 miliónů dolarů, ne­ mohla se vyhnout neblahým důsledkům vládních opatření spojených se vstupem Francie do Evropského hospodářského společenství, jako byla devalvace franku o 17,55 % , zavedení jeho volné směnitelnosti a vypsání nových dani, spojené s přípravou rozpočtu na rok 1959. P r o t i l i d o v á o p atřen í vlády Nové daně ve výši 309 miliard franků, snížení státních subvencí železniční dopravě, postám a telekomunikacím, odbou­ rání nebo snížení řady sociálních opatření, jako příspěvků na léky, dávek v těhotenství, snížení rodinných přídavků o 20 % a vedle toho ještě zvýšení nájemného o 13 % , snížení platů v důsledku omezování výroby a celkové zvýšení cen asi o 10 % ve srovnání s minulým rokem, to vše byly důvody, proč v celé zemi rostla nespokojenost s dosavadní vládní politikou. Všechna vládni opatření se míjela svým účinkem, neboť francouzská ekonomika nijak nemohla nahradit obrovskou sumu téměř 3 miliard franků, kterou denně pohlcovala koloniální válka v Alžírsku. Vláda ve všech svých prohlášeních odmítala právo Alžířanů na sebeurčení a řídila se názorem reakce, která usilovala o plnou integraci Alžírská. Bez ukončení války v Alžírsku, trvající již pět let, není ve Francii mož­ né vyřešit všechny složité hospodářské a politické otázky. Nový rozmach stávkového hnutí na jaře 1959 ukázal jasně na nespokojenost širokých lidových mas a varoval vládu před obecními volbami, určenými na březen. Volební zákon byl proto vypra­ cován tak, aby byly možnosti levicových stran opět co nejvíce omezeny. Zásada poměrného zastoupení byla zachována jen v městech s více než 120 000 obyvatel, kde jsou pozice dělnické třídy velmi silné a kde by se většinový způsob voleb mohl obrátit proti jeho autorům. V menších městech a obcích se volilo dvoukolové podle většinové zásady. Volební zákon jen znovu dokazoval nedemokratičnost nového režimu, vytvořeného ve Francii v důsledku událostí roku 1958. Obecní volby v březnu 1959 měly veliký politický význam a daleko přesáhly rámec obecních voleb. Ačkoliv se pravice chystala na to, že se zmocní obecních rad, volby přinesly právě opačný výsledek. Nejvíce hlasů získala Francouzská komunistická strana, která tak znovu dokázala, že je první politickou stranou Francie. Výsledky ve velkých městech ukazují, že místo 19,5 % voličů, kteří volili komunisty v roce 1958, v březnu 1959 hlasovalo pro FKS 27,7 % voličů. A podobné výsledky je možno konsta­ tovat v celé zemi. Více než J/4 voličů se jasně postavila za komunistickou stranu, jak tomu bylo ve všech volbách do příchodu de Gaulla k moci. Ostatní strany vesměs ztratily, dokonce i Svaz pro novou republiku, který se nejvíce opíral o autoritu samého generála de Gaulla. Je d n o ta d e m o k ra tick ý ch sil Druhým závažným výsledkem voleb byly první kroky k spolupráci některých levicových stran a skupin, především Au­ O b ecn í volby

56

tonomní socialistické strany, Svazu demokratických sil, Svazu socialistické levice, Demokratického a socialistického svazu odporu s Francouzskou komunistickou stranou. Jen této spolupráci vděčí ve velké většině před­ stavitelé tzv. nekomunistické levice za své zvolení. Spolupráce levicových sil vyvolala velký neklid v řadách pravice. Úspěch levicových sil v obecních volbách se projevil i v dubnu ve vol­ bách senátorů, které vycházely z výsledků obecních voleb. Přes reakčnost volebního zákona se komunistům podařilo dosáhnout 14 míst v novém senátu. Největší neúspěch postihl Svaz pro novou republiku, který nedo­ sáhl ani tolik senátorských míst, kolik měl v předchozím senátu; m ísto 29 jen 27 senátorů. Reakce si velmi správné uvědomovala vzrůstající nespokojenost lido­ vých mas, a proto podnikl de Gaulle opět v dubnu, květnu a červnu něko­ lik propagačních cest do různých částí Francie, aby tak opět pozvedl upa­ dající prestiž vlády a celého nového režimu. Pracující se však stále více přesvědčovali o skutečných výsledcích činnosti vlády a nedali se jen tak lehce získat perspektivami, které jim de Gaulle sliboval, zvláště když i on sám musel přiznat obtíže, které je ještě třeba překonávat. Boj dělnické třídy Postoj pracujících k de Gaullově vládě se jasně ukázal na sjezdech jednotlivých odborových svazů, socialistické Dělnické síly (FO 15.—18. 4.), pokrokové Všeobecné konfederace práce (C G T 14,-20. 6.) a katolické Francouzské konfederace křesťanských pracují­ cích (CFTC 19.—21. 6.). Na všech sjezdech se objevila kritika vládní poli­ tiky především v oblasti hospodářské a sociální. Na těchto sjezdech proje­ vila se nejen nespokojenost s vládní politikou v Alžírsku, ale všude byly přijaty rezoluce žádající mírové řešení této otázky, pro Francii tak závažné. Nejdůležitějším jevem na odborových sjezdech však byl požadavek jednoty dělnické třídy. Rada stávkových akcí, stejně jako sjezdy odborových organizací, jasně ukázaly populárnost myšlenky dělnické jednoty. Příkladem takové jed­ noty bylo, že všechny odborové svazy společně připravovaly generální stávku železničářů na 16. 6. Hnutí nabývalo tak nebezpečných forem, že nejen ministr práce, ale i ministerský předseda byl nucen se zástupci odborů vyjednávat. Teprve když vláda pohrozila ostrými represivními opatřeními, která by se rovnala opatřením téměř válečným, a současně slíbila projednat na podzim otázku mezd, ustoupily některé odborové svazy od vyhlášení stávky. Všeobecná konfederace práce v zájmu udržení rodící se jednoty se s tímto rozhodnutím ostatních odborových svazů ztotožnila. Jiným dokladem sílící jednoty je, že se CG T podařilo již v 81 departementech uzavřít dohody o spolupráci s jinými odborovými organizacemi. Vládní politika byla ostře kritizována nejen na sjezdu odborů, ale 1na sjezdu radikální strany v červnu, což spolu s demisí jediného radikála

57

Berthoina v Debrého vládě bylo dalším dokladem vzrůstající nespokoje­ nosti. X V . sje zd F K S Nejdůležitější události byl XV. sjezd Fran­ couzské komunistické strany ve dnech 24.—28. 6. Byl tím závažněj­ ší, že největší francouzská politická strana hodnotila svou práci a vy­ tyčovala svůj program po vítězných obecních volbách. Nejvýznamnějším výsledkem sjezdu bylo přijetí programu demokratické obrody Francie, který dal jasné perspektivy boje všem skutečným demokratům a re­ publikánům v zemi. Ukázal, že jen jednota tohoto hnutí může dosáh­ nout žádoucího úspěchu, a podrobně vypracoval zásady boje za obnovení demokratického režimu ve Francii. Úspěchy komunistů v doplňovacích volbách v létě ukázaly, že pracující dobře pochopili velikou iniciativu francouzských komunistů. Svůj záporný postoj k režimu osobní diktatury potvrdila na svém prvním sjezdu v prvních dnech května také Autonomní socialistická strana. Nej­ závažnějším rozhodnutím sjezdu byla rezoluce doporučující v určitých a přesně vymezených otázkách spolupráci Autonomní socialistické strany s komunistickou stranou. I když šlo o souhlas jen podmínečný a ještě ome­ zený, je to první průlom do zásadního antikomunismu, který byl autonom­ ním socialistům společným se socialisty molletovskými. Otázka jednoty levicových sil, kterou zdůraznil XV. sjezd FKS, vy­ stoupila do popředí na podzim, když došlo k velmi závažným událostem v socialistickém hnutí. (Viz VII. kapitolu.) A lž ír s k á o tá z k a Na podzim přišla znovu na pořad otázka alžír­ ská. Komunisté byli dlouhou dobu jediní, kteří se jasně a otevřeně stavěli za právo alžírského lidu na sebeurčení. Historická oprávněnost tohoto po­ žadavku se stále více potvrzovala vývojem událostí a bezvýchodností ko­ loniální války v Alžírsku. Nakonec byl i generál de Gaulle nucen uznat toto právo alžírského lidu na tiskové konferenci 16. září. I když jeho uskutečnění téměř znemožnil řadou podmínek, přece jen přiznání tohoto práva alžírskému lidu bylo významným krokem vpřed a současně i po­ tvrzením správnosti politiky Francouzské komunistické strany. S p o le če n stv í Také v oblasti zahraniční politiky se francouz­ ská vláda dostala do obtížné situace. Na značné těžkosti narazila i ve Společenství. N a zasedání Rady Společenství v druhé polovině prosince v Senegalu opět vystoupily do popředí požadavky větší nezávislosti jed­ notlivých autonomních států. S požadavkem na rozšíření svých práv, a především na větší nezávislost v rámci Společenství, vystoupila západo­ africká federace Mali, skládající se ze Senegalu a Francouzského Súdánu, a představitelé Malgašské republiky z Madagaskaru. Vládě V. republiky se nepodařilo dosáhnout posílení mezinárodní pre­ stiže Francie, ba spíše naopak. Svou spoluprací s NSR a podporou poli­ tiky studené války se postupně dostávala do izolace od ostatních velmocí,

58

které přece jen přistupovaly na politiku jednání, jak ji navrhoval SS£R. Francouzská vláda, aby se vyhnula hrozící izolaci, pozvala v říjnu před­ sedu rady ministrů SSSR N. S. Chruščova k návštěvě Francie. I tyto zahraničně politické skutečnosti potvrdily, že se francouzskému imperialismu nepodařilo překonat krizi ani v oblasti hospodářské a vnitro­ politické, ani v oblasti koloniální a zahraničně politické, krizi, kterou se snažil vyřešit nastolením režimu osobní moci v roce 1958. Složitost situace potvrdil sjezd hlavní vládní strany, Svazu pro novou republiku, 13.—15. 11. v Bordeaux. Již před sjezdem bylo 9 opozičních poslanců vyloučeno a také na sjezdu se projevily značné rozpory mezi ve­ dením, které plně podporuje de Gaullovu politiku, a krajními pravico­ vými živly. I když se navenek podařilo udržet zdání jednoty, rozpory překonány nebyly. Nespokojenost s vládní po. Nespokojenost s vládní politikou je tak silná, že litikou i ve francouzském Národním shromáždění, jehož pravomoci omezila nová ústava na minimum, se na závěr jeho pod­ zimního zasedání ozvala ostrá kritika vlády, na níž se podíleli i příslušníci vládních stran, jako lidoví republikáni a nezávislí. 28. 11. se hlasovalo o návrhu socialistů na vyslovení nedůvěry vládě pro její hospodářskou a sociální politiku. Pro nedůvěru vládě se vyslovilo 109 poslanců. Velká většina poslanců, především „vládní”, tj. nezávislí a členové Svazu pro novou republiku, nehlasovali, což se podle ústavy považuje za souhlas s vládní politikou, a tak bylo vyslovení nedůvěry vládě odmítnuto. Přesto však samo projednávání této otázky potvrdilo hlubokou nespokojenost s vládní politikou. Podobná kritika se ozvala i v senátě, který v debatě o rozpočtu dokonce odmítl schválit kapitolu o bývalých bojovnících. Jen s největším úsilím se vládě podařilo překonat rozpory v otázce rozpočtu a prosadit jeho schválení. n ěm ecká spo lko v á Tak jako v minulých letech, pokračovalo v NSR REPU BLIKA A upevňování autoritativního režimu, odbourá­ vání demokratických svobod a zesilování fašizačních tendencí. Snaha o upevnění moci nejreakčnějšího křídla západoněmecké velkoburžoazie se projevila v zákazu dalších demokratických organizací, jako je Kulturní svaz demokratické obnovy Německa, Mírový výbor Německé spolkové repu­ bliky, Hnutí za všeněmecké dorozumění, a jejich tiskových orgánů. Reakční politika vlády Pronásledování demokratických a pokrokových organizací a osob vyvrcholilo v druhé polovině roku požadavkem zákazu Svazu pronásledovaných nacismem, procesem proti vedoucím představi­ telům mírového hnutí v NSR a rozsáhlým zatýkáním bývalých členů KSN. Ministr vnitra Schröder, bývalý SA-man, který nařídil, aby do západo­ německé policie byli v zesílené míře přijímáni bývalí členové SS, SA a gestapa, znovu přišel s návrhem zákona o výjimečném stavu, zaměřeném na další omezení demokratických práv a proti demokratickým organiza-

59

dm , především proti KS Německa, kterou, ač je již tři roky v ilegali­ tě, považuje západoněmecká reakce pro její činnost za svého úhlav­ ního nepřítele. Takováto politika bonnské vlády plně odpovídá tomu, že se v ní dlouho držel masový vrah a válečný zločinec Oberländer, jehož zločiny byly právě v roce 1959 odhaleny. K an cléřská k rize Jiným dokladem nedemokratického vývoje v NSR se stala v polovině roku tzv. kancléřská krize. Kancléř Adenauer nejprve souhlasil s názorem vedení Křesťanskodemokratické unie (CDU) a rozhodl se kandidovat na úřad spolkového presidenta. V červnu však bylo oznámeno, že Adenauer zůstane i nadále kancléřem. V kancléřské krizi nešlo jen o osobní názor a postoj Adenauera, ale o střetnutí dvou proudů v táboře západoněmecké velkoburžoazie a přímo uvnitř CDU. Na jedné straně byla skupina, která prosazovala rozšíření obchodu a kapitálového vývozu, zejména do málo vyvinutých zemí, a nesouhlasila s dosavadní militaristickou a revanšistickou politikou, která přiváděla NSR do jisté mezinárodní izolace. V čele této skupiny stál ministr hospodářství Erhard, který se souhlasem většiny členstva CDU měl být kandidátem na funkci kancléře. Druhá skupina, která slučuje nejagresívnější skupiny monopo­ listického kapitálu, zaměřuje se na politiku vlastního nukleárního zbro­ jení a pokračování v agresívní zahraniční politice bez ohledu na mezi­ národní vývoj. Vliv druhé skupiny se ukázal silnější a na úřad presiden­ ta byl navržen málo známý představitel CDU, Heinrich Lübke, dosa­ vadní ministr zemědělství, u něhož je záruka, že bude podporovat adenauerovský politický kurs. Sama volba presidenta v západním Berlíně byla velkou mezinárodní provokací, neboť západní Berlín není součástí NSR, ale jen dočasně oku­ povanou částí hlavního města NDR. 1. července byl Lübke zvolen 526 hlasy vládní koalice proti 386 hlasům odevzdaným pro sociálně demokra­ tického kandidáta, 99 hlasům pro liberálního kandidáta, při 22 abstencích, stáv k o v é a protestní hnuti Tzv. kancléřská krize byla do jisté míry i odra­ zem narůstající nespokojenosti s některými činy adenauerovské vlády. Uhelná krize, spojená se stále rostoucí nezaměstnaností horníků, vyvolala stávkové hnutí, které vyvrcholilo stávkou 75 000 horníků v lednu a v záři srazem 60 000 horníků v Bonnu. Také s militarizační politikou bonnské vlády vyjádřili němečtí obyvatelé svou nespokojenost, když jich 4. 2. 600 000 demonstrovalo v Dortmundu proti výstavbě odpalovacích ra­ ketových základen v okolí města. Největší protesty vyvolalo povolání ročníku 1922 k vojenské službě, neboť jde o jeden z ročníků, které byly válkou nejvíce zasaženy. Mohutné protestní akce ukázaly, že hnutí proti remilitarizaci NSR, i když je roz­ tříštěné a živelné, dosud existuje, a pro mírové akce je možno počítat s jeho podporou. N ěm ecký pián SPD Šířící se nespokojenost se snažily podchytit obě

60

opoziční strany, Sociálně demokratická strana Německa (SPD) a Svobodná demokratická strana (FDP). Největší význam měl tzv. Německý plán SPD, přijatý 18. 3. na společném zasedání předsednictva strany a parla­ mentní frakce. Plán, i když velmi váhavé, naznačil, že řešení německé otázky je věcí Němců samých. Stavěl se za jednání mezi oběma německý­ mi státy, za uznání NDR a za nutnost vytvořit nejprve podmínky k celoněmeckým volbám. Návrhy na vytvoření paritně složené Celoněmecké konference v podstatě odpovídaly návrhům NDR na vytvoření Celoně­ mecké rady. Plán také žádal zmírnění vojenského napětí ve střední Evropě a návrh na vytvořeni pásma zmírněného napětí se blížil plánu Rapackého. I další návrhy týkající se omezení zbrojení, snížení počtu zahraničních vojsk na německém území a zákaz atomových a vodíkových zbraní pro národní ozbrojené síly Německa vytvářely předpoklady k jednání a do­ hodě. Tendence k bipartismu Význam plánu SPD byl tím vetší, že SPD je dru­ hou největší politickou stranou NSR. Její úloha ještě vzrostla tím, že v NSR se v roce 1959 dál uplatňovala tendence k systému dvou stran. To se ukázalo při parlamentních volbách v roce 1957, v řadě zemských voleb v roce 1958 a potvrdily to i zemské volby v roce 1959. V celospolkovém měřítku dnes vystupují prakticky dvě politické strany — CDU a SPD. Svobodná de­ mokratická strana (FDP), která hrála v dřívějších letech určitou roli, je dnes prakticky bez většího významu a začíná ztrácet pozice i v jednotli­ vých zemích. Pravicová nacionalistická Německá strana (DP) dosud exis­ tuje jen proto, že ji potřebuje CDU, z jejíž podpory žije. Strana přesídlen­ ců (BHE), hrající nepatrnou úlohu již jen v některých spolkových zemích, pokusila se zastavit nezadržitelný sestup reorganizací a ještě pravicověj­ ším zaměřením, jak ukázal bavorský příklad, kde došlo k přejmenování strany na Nacionálně demokratický svaz. Vývoj však také ukázal, že SPD není a nebude tou opoziční stranou, která by mohla změnit dosavadní kurs NSR. Potvrdil to zejména mimo­ řádný sjezd SPD ve dnech 13.—15. 11. v Bad Godesbergu. Nový pro­ gram SPD jasně ukázal, že tato organizace nehájí zájmy dělnické třídy a pracujících, ale je přímo spjata s reakční vládou a monopoly. Nový pro­ gram potvrdil, že tato strana se již dávno rozešla s marxismem. Jestliže na jaře ještě předkládala nějaký plán na řešení německé otázky, na podzim se ve všech základních otázkách podřídila vedoucí linii, kterou v NSR udává Adenauer. Adenauerovská politika znamená vážné nebezpečí pro mír v Evropě, neboť je to politika přípravy nové války. Potvrdila to účast předsta­ vitelů vlády na řadě revanšistických sjezdů, jako například účast ministra Seebohma na sudetoněmeckém dni ve Vídni 15. 5., účast samého Adenauera na slezském dni v Kolíně nad Rýnem 27. 6. a účast Lemmera a Oberländera na takzvaných dnech vlasti 6. a 13. 9.

61

Vnitropolitický vývoj Itálie byl po celý rok značně ovlivněn neobyčejně silným stávkovým hnutím. Hned v prvních měsících roku se rychle rozrostl počet stávek ve Florencii a okolí, v Nea­ poli, v Civitavecchii a v jiných oblastech. Stávkové hnuti Ve stávkovém hnutí je možno sledovat několik velmi závažných skutečností. Nejdůležitější z nich je jednota dělnického hnutí manifestovaná jednotným postupem různých odborových svazů. Při některých stávkách obsadili dělníci závody, aby zabránili propouštění a zajistili si tak práci a obživu pro své rodiny. Takovéto stávky byly větši­ nou podporovány i dalšími vrstvami obyvatelstva, rolnictvem, drobnými obchodníky a živnostníky, kteří vyhlašovali stávky ze solidarity. Měsíce březen, duben a květen byly charakterizovány růstem stávkového hnutí především v textilním průmyslu a v hutnictví, kde několikrát došlo k 24hodinové protestní stávce miliónu hutníků, k stávce ve strojírenství, v městské dopravě v Římě, a dokonce i k stávce bankovních úředníků. Také hnutí nezaměstnaných nabylo nového rozmachu. Policejní akce proti nezaměstnaným vedly například v Bari k srážkám, v nichž bylo 5 raněných. Také stávky v oblasti Neapole dosáhly velmi ostrých forem a v mnoha případech docházelo ke srážkám s policií, které si často vyžá­ daly řadu raněných. Jakýmsi vyvrcholením stávkového boje v polovině roku byla 6týdenní stávka námořníků, kterou se podařilo ukončit teprve po přijetí odborových předáků u ministerského předsedy Segniho a po jeho zásahu, jímž přispěl ke smírnému vyřešení celého sporu. K rize vlády a buržoazních Krize politického života země se projevila hned , stran v lednu velmi výrazně, když nejprve podal demisi zástupce pravicové Sociálně demokratické strany ve vládě, a krátce nato, 26. 1., odstoupila i celá Fanfaniho vláda. Hlavní příčinou byly ne­ shody v Křesťanskodemokratické straně, jejímž generálním tajemníkem byl ministerský předseda Fanfani, který proto odstoupil i z funkce gene­ rálního tajemníka strany. Ukázalo se, že krize strany je poměrně hluboká. Na Fanfaniho místo byl sice velmi brzy zvolen jakýsi výbor čtyř (Zoli, Segni, Gui a Piccioni), který zastupoval generálního tajemníka, a v polovině března bylo pak vytvořeno nové vedení strany a generálním tajemníkem byl zvolen Aido Moro. Avšak zářijový sjezd ukázal, že krize zdaleka není překonána a že se ještě dále prohlubuje. Také vládní krize byla velmi hluboká. Táhla se celé tři neděle a teprve 15. února sestavil jiný předák Křesťanskodemokratické strany Segni novou vládu. Po odmítnutí účasti sociálních demokratů byla nová vláda složena pouze ze zástupců Křesťanskodemokratické strany. Vývoj událostí přispěl i k přeskupování mezi buržoazií na krajní pravici, kde 11. dubna došlo k sloučení dvou monarchistických stran. Lidová moIT Á L IE

62

narchistická strana v ed en á Achillem Laurem se spojila s Národní monarchistickou stranou vedenou Alfredem Covellim v novou stranu, která přijala název Italská demokratická strana. , Obecní volby Kritický postoj širokých lidových mas k vládní politice se projevil v obecních volbách 31. 5. Jakousi předběžnou Pr°v T~ kou sil se staly volby v autonomní oblasti Val ďAosta 17. 5. V této oblasti se vytvořily dva volební bloky. Vládní K ř e s ť a n s k o d e m o k r a t ic k á strana se spojila se sociálními demokraty, liberály, monarchisty a neofašisty, zatímco do opozičního bloku se zapojili komunisté, levicoví socialisté, skupina od­ štěpená od sociálních demokratů a k ř e s ť a n š tí sociálové, což byla skupina vládnoucí strany, která měla kritický postoj k vládní politice a nakonec se ustavila jako samostatná politická strana. _ Volby přinesly vítězství opozici, která získala 51,4 % všech hlasu, zatímco druhý blok dostal jen 4 8 ,6 % hlasů. Volební vítězství levicových stran a vytvoření autonomní levicové vlády se tak stalo dalšírn důkazem hluboké krize, do níž se dostala reakční vláda italské buržoazie. Obecní volby potvrdily kritický postoj voličů ke křesťanskodemokratické vládě, neboť v menších městech a na venkově získaly ve volbách levicové strany. Ve větších městech se vládní koalici podařilo své pozice udržet a v některých místech získat za pomoci široce založené propagandy a pod­ pory Vatikánu i menší pozice nové. _ Volby na Sicílii Nejdůležitější byly volby na Sicílii 7 . 6 . Š lo o to, zda voliči potvrdí politiku koalice levicových stran s odštěpenou skupinou křesťanskodemokratické strany, vedenou S. Milazzem, která tvořila autonomní sicilskou vládu, opírající se také o některé poslance pravice, podporující program hospodářského a sociálního rozvoje Sicílie. Volby byly velmi významné nejen pro autonomní sicilskou vládu, ale i pro ústřední vládu v Římě. Proto neváhalo v e d e n í Křesťanskodemokratické strany mobilizovat všechny síly k dosažení vítězství. Velmi aktivně se za­ pojil Vatikán, který hrozil tresty všem katolíkům, kteří by podporovali některou ze stran sicilské autonomní vládní koalice. Mohutné propagandě ústřední vlády se sice podařilo zajistit křesťansko­ demokratické straně největší počet hlasů, 38,7 %, avšak to nejen nestačilo, ale znamenalo to i ztrátu tří poslaneckých mandátů v. sicilském shromáž­ dění. Druhou největší stranou se stali komunisté, pro něž hlasovalo 19,6 %, pro levicové socialisty 9,8 % a pro křesťanské sociály 10,6 %. Ostatní hlasy se roztříštily mezi několik dalších menších stran. Přes vyrovnanost volebních výsledků je možno volby považovat za úspěch koaličních stran sicilské autonomní vlády, jimž se podařilo odrazit neobyčejně silný nápor ústřední vlády. Vytvoření autonomní sicilské vlády narazilo však na řadu obtíží. I když se levicovým silám podařilo prosadit za ministerského předsedu Sylvia Milazza, jehož vládu založenou na programu hledajícím řešení specifických sicilských problémů podporovaly 63

všechny levicové strany a několik poslanců pravicových stran, dosáhla Křesťanskodemokratická strana toho, žeMila2 zova vláda byla při projed­ náváni rozpočtu poražena a donucena odstoupit. Rozpory v KřesťanskodeRozpory mezi vedením Křesťanskodemokraticm o k ratick é s t r a n í ké strany a opozicí uvnitř strany, která se v ně­ kterých oblastech, jako Val ďAosta nebo Sicílie, přímo ustavila jako Kře­ sťanskosociální svaz, neomezovaly se jen na tyto oblasti. Projevily se i v samém vedení Křesťanskodemokratické strany na sjezdu v druhé polo­ vině září. Již v předvečer sjezdu se ukázal rozpor mezi vedením, představovaným generálním tajemníkem Morem, a bývalým generálním tajemníkem Fanfanim, který ve sporu zastupoval spíše levé skupiny Křesťanskodemokratic­ ké strany. Proto se také v předsjezdové kampani dostalo Fanfanimu pod­ pory i od levicových socialistů, jejichž vůdce Nenni naznačil možnost, že by socialistická strana podpořila vládu vedenou Fanfanim. Sjezd však ukázal, že pravicové vedení má stále ještě ve straně dosta­ tečnou převahu a na sjezdu prosadilo svou politickou linii, která znamená pokračování v dosavadní politice v zájmu velkých monopolů, v politice reakce proti pracujícím a demokratickým svobodám v zemi, politice zapo­ jováni Itálie do všech imperialistických reakčních plánů. V novém vedení získal tzv. „pravý střed" 11 míst, zatímco Fanfaniho „levý střed" jen pět míst. Předsedou strany se stal A. Zoli, generálním tajemníkem a šéfredak­ torem listu „Popolo" se stal A. Moro. T e z e IK S k ix. sjezdu Zcela opačnou linii ukázaly teze vypracované Italskou komunistickou stranou koncem roku v přípravě na její IX. sjezd, jenž byl svolán na začátek roku 1960. Italská komunistická strana vypra­ covala program demokratického rozvoje země, který by zajistil pracujícím živobytí, přispěl by k rozvoji národního hospodářství, pomohl vyrovnat rozdíl mezi severem a jihem a některými dalšími zaostalými oblastmi, vedl k rozvoji školství, kultury, zabezpečil sociální zaopatřeni atd. Uskutečnění tohoto programu je možné jen za spolupráce všech demokratických sil Itálie, o niž IKS již dlouhou dobu usiluje. B E L G IE V Belgii se začaly zvýšenou měrou projevovat hospodářské a sociální důsledky její účasti v integračních plánech v západní Evropě. Snížily se rozpočtové částky na sociální účely, zvýšily se ceny spotřebního zboží, vzrostlo daňové břemeno. To nutně vedlo k růstu nespokojenosti širokých mas pracujících. Složitost situace v Belgii byla ještě znásobena tím, že v téže době se nebývalou měrou rozrostlo národně osvobozenecké hnutí v Belgickém Kongu. Vládě se pres krutá represívní opatření nepodařilo během celého roku protestní hnuti zastavit. Nejsilněji postihly hospodářské obtíže horníky v souvislosti s uhelnou krizí, která zachvátila všechny západoevropské země. V polovině února se 64

horníci v oblasti Borinage rozhodně postavili proti zavírání dolů, které nařídilo vedení Montánní unie, a na jejich podporu zahájili stávku i hor­ níci jiných oblastí, takže stávka se stala generální. Koncem února se vládě podařilo za pomoci pravicových odborových předáků rozbít hornickou jednotu. Jen v oblasti Borinage trvala stávka dále, avšak i tam její vlna pomalu opadala, zvláště když vláda slíbila zajistit propuštěným horníkům práci v jiných oborech. Jiným mohutným dělnickým hnutím byla začátkem roku stávka belgic­ kých dělníků, kteří dojíždějí za prací do Francie. Jejich mzdy byly velmi silně zasaženy devalvací franku koncem roku 1958 a teprve po dvoumě­ síční stávce se jim podařilo vybojovat si jistou úpravu. Ve všech těchto stávkových akcích silně vzrostla autorita Komunistické strany Belgie, která stála vždy v čele bojů belgických pracujících. Pod vlivem celkové radikalizace v dělnickém hnutí probíhal i sjezd Všeo­ becné federace belgických pracujících (FGTB), který se vyslovil pro ra­ dikální řešení všech dělnických požadavků. Dokonce i v socialistické straně a u křesťanských sociálů zesílila pod vlivem celkového vývoje levice, kterou tvoří především předáci odborů. L u ce m b u rsk o Malý stát, který je s Belgií již dlouhou řadu let spojen v hospodářskou unii, byl na jaře také zasažen stávkovým hnutím. Nespokojenost obyvatelstva se projevila i ve volbách začátkem února, v nichž vládní křesťanskosociální strana ztratila 5 poslaneckých míst a téměř celý měsíc trvalo, než se podařilo až druhému křesťanskosociálnímu kandidátu, P. Wernerovi, sestavit vládu z křesťanských sociálů a liberálů. H o la n d s k o Také další členský stát Beneluxu prožíval na i«ře značné obtíže, když se po volbách 12. 3., které zaznamenaly jen malé přesuny v zastoupení jednotlivých stran, třem kandidátům nepodařilo sestavit novou vládu. Teprve 18. 5. se katolíku de Quayovi podařilo do­ sáhnout dohody s liberální a historickou křesťanskou stranou o složení nové vlády. Více než dvouměsíční vládní krize se stala důkazem těžkostí, do nichž se dostal holandský imperialismus po druhé světové válce. R ako usko Poměrně k malým změnám došlo v parlament­ ních volbách v Rakousku. Ve volbách 10. 5. získali 4 poslanecké mandáty socialisté, takže mají 78 poslanců, což je jen o 1 místo v parlamentě méně, než má lidová strana (katolíci), jež ztratila 3 mandáty a má 79 poslanců. Díky nedemokratickému volebnímu zákonu se podařilo zbavit Komunis­ tickou stranu Rakouska parlamentního zastoupení, i když počet jejích voličů se přes rozsáhlou protikomunistickou kampaň téměř nezměnil. is la n d Na Islandu se konaly dvoje parlamentní volby. První, v červnu, vytvořily parlament, který připravil reformu volebního zákona (poměrné zastoupení a počet poslanců zvýšen na 60). Ve vol­ bách 25. 10. podle nového volebního zákona získal levicový Svaz práce 10 poslanců (v červnu 1959: 7; 1956: 8), sociální demokraté 9 (červen: 5 V z t a h y 1959

65

6; 1956: 8), nezávislí 24 (červen: 20; 1956; 19), a pokrokoví 17 (červen: 19; 1956:17). V listopadu byla ze zástupců nezávislých a sociálních de­ mokratů vytvořena nová vláda. Po r t u g a l s k o Jaká je skutečná situace v Salazarově diktatuře v Portugalsku, ukázal začátkem roku případ generála Delgada, protikandidáta v presidentských volbách v minulém roce. Nejprve byl přeložen do penze a krátce nato musel 12. ledna požádat o azyl na brazilském velvy­ slanectví a později odjet do Brazílie, aby se vyhnul zatčení a perzekuci. Pronásledování jednoho z oficiálních kandidátů na místo presidenta jen dokresluje reakční metody diktátorského režimu, který v zemi vládne od roku 1926. Zatýkání demokratů, především komunistů, a jejich odsuzo­ váni je jakýmsi stálým programem portugalské vlády. Špan ělsko Po celý rok 1959 probíhala jednání o zapojeni Španělska do různých evropských imperialistických organizací. 20.7. bylo dosaženo dohody o vstupu Španělska do Organizace pro evropskou hos­ podářskou spolupráci (OEEC), který předcházela 18. 7. devalvace pesety (ohlášena dříve ve Washingtonu než v Madridu), jež vedla k dalšímu zhor­ šení životních podmínek španělských pracujících, které vždy patřily k nej­ horším v Evropě. K dohodě o vstupu Španělska do NATO, přes velké úsilí především bonnské vlády, zatím nedošlo. Novým důkazem vzrůstající vnitřní opozice proti Frankově diktatuře je na jedné straně založení Španělské jednoty, složené z liberálů a opozičních pravicových stran, a na druhé straně proces proti katolické opozici koncem prosince v Madridu, jenž skončil odsouzením vůdců k několikaletému ža­ láři. Proces proti D. Ridruejovi, jednomu ze zakladatelů fašistické strany Falangy, který se postavil proti Frankovi, a jeho odsouzení se staly dokla­ dem rozkladu fašistické strany samé. Krize Frankovy diktatury se dále projevila v přípravě velké protestní demonstrace proti diktatuře, jejíž datum bylo určeno na 18. 6. I když dosáhla jen místních úspěchů, znovu zdůraznila nenávist španělského lidu proti diktatuře a nezbytnost jednotného postupu všech opozičních stran, má-li být dosaženo konečného úspěchu. Potvrdila tedy správnost politiky Komunistické strany Španělska, která jako první úkol vytyčuje boj za jednotu všech protifašistických sil, neboť jen v jednotě je naděje na od­ stranění Frankovy diktatury. Ře c k o Reakční politika řecké vlády se v roce 1959 projevila především provokativními procesy proti řeckým vlastencům, především komunistům. Největší ohlas vzbudil proces, kde mezi obžalo­ vanými byl i národní hrdina Manolis Glezos. Proces probíhal od 9. do 22. 7. v Aténách a jasně odhalil smyšlenost všech obvinění, vznesených proti obžalovaným. Přes odpor celé světové pokrokové veřejnosti však vojenský soud obžalované odsoudil. Členové ÚV KS Řecka Vutsas a Trikalinos byli odsouzeni k doživotnímu vězení, M. Glezos k5 letům a další 66

obžalovaní rovněž k vysokým trestům na svobodě. Protest obhájců proti nepříslušnosti vojenského soudu odmítl soud při odvolacím řízení v listopadu. Vládě se však ani tímto drastickým způsobem nepodařilo zastavit růst levicových demokratických sil v Řecku. Sjezd levicové strany EDA, je­ jímž významným představitelem byl i Glezos, 28. 11.—2. 12. ukázal, že řecký lid stále více chápe správnost požadavků, za něž tato strana bojuje. Přes policejní dozor se sjezdu zúčastnili nejen členové strany, ale sjezd přišli pozdravit i zástupci Demokratického svazu a Zemědělské strany. KYPR Začátkem roku 1959 došlo na nátlak americké diplomacie, které záleželo na upevnění jižního křídla NATO, k dohodě 0 ostrově Kypru, který byl dosud příčinou rozporů mezi Řeckem, Turec­ kem a Velkou Británií. Po předběžných řecko-tureckých jednáních vC urychu byla 19. 2. v Londýně za účasti zástupců Řecka, Turecka, Velké Británie a zástupců kyperských Řeků a Turků podepsána dohoda o statutu Kypru, předvídající vytvoření Kyperské republiky od února 1960. V novém státě má být presidentem kyperský Řek, volený řeckým obyvatelstvem, vicepresidentem kyperský Turek, volený tureckým obyvatelstvem. Oba budou mít právo veta nad každým zákonem a rozhodnutím v zahraniční politice, bezpečnosti a obraně státu. Výkonná moc bude v rukou presi­ denta a vicepresidenta, kteří vytvoří vládu ze 7 Řeků (jmenovaných presi­ dentem) a 3 Turků (jmenovaných vicepresidentem). Na ostrově budou dvě sněmovny, řecká a turecká, které se budou zabývat otázkami samosprávy národnostních skupin, a zákonodárné shromáždění, v němž bude 70 % míst vyhrazeno pro Řeky a 30 % míst pro Turky. Velké Británii ponechala smlouva právo udržovat na ostrově vlastní vojenské základny. Kyperská republika bude mít dohodu o zárukách s Velkou Británií, Řeckem a Tureckem a spojeneckou smlouvou s Řec­ kem a Tureckem bude nepřímo spojena s NATO a CENTO. Londýnská dohoda vylučuje sjednocení Kypru s Řeckem a na Kypru vytvořilasituacineustáléhonebezpečí nacionalistických srážek mezi Řeky a Turky. Vnitropolitický vývoj na Kypru byl po podepsán! londýnské dohody ve znamení boje pokrokových levicových sil, vedených stranou AKEL (která si vybojovala zrušení zákazu), za prosazení zásad buržoazní demo­ kracie proti snahám pravicových nacionalistických kruhů, vedených arci­ biskupem Makariem, o vytvoření diktátorského režimu. Ve znamení to­ hoto boje probíhaly volby presidenta Kyperské republiky 13. prosince. *44 501 hlasem byl zvolen arcibiskup Makarios proti kandidátu demo­ kratických sil Cleridesovi, který získal 71 733 hlasů. Vicepresidentem se stal dr. Kučuk. Ja p o n sk o Hospodářské těžkosti kapitalistického světa, které v roce 1958 zastavily prudký růst i japonské ekonomiky, promítly se 1do roku 1959, i když celková průmyslová výroba ve srovnání s rokem 1958 stoupla. Nejvíce byl postižen průmysl chemický, loďařský, uhelný a tex-

67

it ln í Počet nezaměstnaných během roku prakticky nepoklesl. Dělnické hnuti, které vstupovalo do tradičních jarních stávkových bojů pod dojmem vítězství v boji proti „policejnímu zákonu" na konci roku 1958, věnovalo větší pozornost i otázkám politickým vedle obvyklých požadavků hospo­ dářských. Otázka, zda se Japonsko bude ubírat mírovou cestou, nebo zda se oží­ vajícímu japonskému imperialismu podaří zavléci zemi na dobrodružnou cestu příprav nové války, ovlivnila i vnitropolitické dění v zemi. Americký imperialismus se stále usilovněji snažil upevnit své pozice v Japonsku a vybudovat z něho svou hlavní základnu pro výboje na Dálném východě a v Jihovýchodní Asii. V tomto úsilí našel spojence v japonské monopolis­ tické velkoburžoazii, jež se snaží o oživení militarismu a obnovu expanziv­ ní politiky, kterou chce uskutečnit ve spolupráci s USA, i když jen jako slabší partner. Jednáni o revizi „bezpečnostního paktu", zahájená již v říjnu 1958, po­ kračovala s přestávkami po celý rok; jejich ukončeni v plánovaném čase zabránila řada faktorů. Revize ústavy Aby se Japonsko mohlo aktivněji zapojit do amerických agresivních plánů na Dálném východě, bylo by nutno zrušit článek 9 ústavy, který zakazuje válku jako prostředek řešení sporných otázek. Jeho důležitost se ukázala již koncem března v procesu proti 7 odborářům a studentům, souzeným za to, že demonstrovali proti přítom­ nosti amerických vojáků a proti základně USA ve svém městě. Soud je osvobodil s odůvodněním, že rozmisťování amerických vojsk v Japonsku se neslučuje s 9. článkem ústavy. Rozsudek — bez ohledu na další jednání před Nejvyšším soudem — byl velkým vítězstvím japonského mírového hnutí, které je jedno z nejsilnějších v kapitalistickém světě. Aby mohla reakce odstranit 9. článek ústavy, potřebovala dvoutřetinovou většinu v parlamentu, a tu zdaleka neměla. Právě policejní zákon měl svázat ruce pokrokovým silám japonského národa a vnutit mu militaristickou ústavu. Když se nepodařilo tento plán uskutečnit, soustředila se reakce na získání parlamentní většiny ve volbách do Horní sněmovny 2. 6. Ale ani zde ne­ dosáhla úspěchu. Socialistická strana Japonska a Komunistická strana Japonska, které usilují o základní změnu japonské zahraniční politiky, posílily své pozice v Horní sněmovně o 8 míst. I když reakci zůstaly její pozice v parlamentě celkem nedotčeny, je velkým úspěchem lidových mas, že nápor reakce odrazily. K riz e vlády Neúspěch vlády s „policejním zákonem1' a s re­ vizi ústavy měl za následek zostření rozporů v liberálně demokratické straně a posílení opozice proti Kišimu. Koncem roku 1958 došlo k rezignaci tří ministrů a při volbě předsedy vládní liberálně demokratické strany se proti Kišimu postavila 1/3 volitelů. Ve snaze uspokojit nejsilnější opoziční sku­ piny reorganizoval Kiši v červnu úplně svou vládu; z předchozích členů 68

v ni zůstal jen jeho b ratr Eisaku Sato. Avšak ani ten to m an év r nezab rán il, aby se rozpory v liberálně dem okratické straně dále n e p ro h lu b o v aly , jak narůstal odpor lidu proti reakční politice K išiho vlády. Nespokojenost širokých mas se projevila již p ři volbách g u v e rn é rů , starostů a členů městských zastupitelstev 30. 4., které p řin e sly ú sp ě ch demokratickým silám, jež získaly 12 nových starostenských m íst, tj. o 8 % více než ve volbách dřívějších. Počet socialistických a kom u n istick ý ch členů v m ístních zastupitelských orgánech vzrostl ze 20 % n a 25 % , z toho kom unistů z 610 na 740. T yto úspěchy mohly být ještě větší, kdyby socialistická stra n a p o stu ­ povala v boji proti kapitálu vždy jednotně s kom unisty. V ZTA HY

A R O Z P O R Y

M E Z I

I M P E R I A L I S T I C K Ý M I

H L A V N Í M I S T Á T Y

Vztahy mezi hlavním i im perialistickým i státy byly v roce 1959 u rčo v án y působením hlavních rozporů v m ezinárodních vztazích, a to ro zp o rem mezi imperialistickými státy a socialistickou soustavou, ro zp o re m m ezi imperialistickými zeměmi a rozvíjejícím se národně osvobozeneckým hnutím a vzájemnými rozpory mezi im perialistickým i zem ěm i. Celkový vývoj byl i v této oblasti určován iniciativní z a h ra n ič n í p o liti­ kou socialistického tábora, ať již šlo o uspořádání schůzky na nejvyšší úrovni, nebo o projednávání jednotlivých otázek. V roce 1959 se vzájemné rozpory m ezi im perialistickým i zem ěm i p ro ­ hlubovaly, a to jak mezi evropskými zem ěm i navzájem , tak i m ezi k ap ita­ listickou Evropou a USA. ú lo h a u s a Proti m inulým letům se h egem onie U S A , vnucující ostatním im perialistickým zem ím svůj politický k u rs, p rosazo­ vala se značnými obtížemi. Potvrzoval se závěr X X I. sjezdu K S S S o roz­ porech v buržoazii, a to jak uvnitř vládnoucích k ru h ů jed n o tliv ý ch zem í, tak i mezi jednotlivými im perialistickým i státy navzájem . Nejvýrazněji se projevily rozpory m ezi kapitalistickým i státy E v ro p y , mezi zeměmi sdruženým i pod vedením F rancie a N S R v E H S na stra n ě jedné, a skupinou států vedených Velkou B ritánií na S traně d ru h é . Vedle hospodářských rozporů projevily se m ezi evropským i im p e ria ­ listickými státy v roce 1959 i rozpory politické. V oblasti politické a vo­ jenské snažily se U SA hrát roli sm iřovatele. U snadňovala jim to jejich vedoucí úloha v Atlantickém paktu, který pod jejich vedením o vlivňuje a řídí politiku kapitalistických států Evropy. 10 l e t n a t o V roce 1959 slavila atlantická aliance 10 let svého trvání. Po celých 10 let své existence bylo N A T O hlavní přek ážk o u všech snah o uvolnění m ezinárodního napětí a hlavní o p o ro u p o litiky

69

studené války. Tuto politiku prosazovaly od počátku Spojené státy americ­ ké, avšak v posledních letech nabyly rozpory mezi členy NATO takové intenzity, že se USA dařilo prosazovat politiku „studené války" jen s největším úsilím, prostřednictvím vojenského velení Atlantického paktu. Ve vojenských plánech NATO, vypracovaných v amerických štábech, hraje významnou úlohu západoněmecká armáda. V roce 1959 bylo odbou­ ráno mnoho omezení, která obnovené německé armádě uložily pařížské dohody, což plně odpovídalo základní strategické koncepci atlantického velení, schválené na konferenci šéfů vlád zemí NATO v prosinci 1957. Tehdy bylo v zásadě rozhodnuto vybudovat americké raketové základny a skladiště atomových zbraní na území evropských členských zemí NATO. V roce 1959 bylo o této otázce dosaženo dílčích dohod. 30. 3. byla mezi Itá­ lii a USA podepsána dohoda o vyzbrojení italské armády americkými ra­ ketami středního doletu. Podobná dohoda byla sjednána i s Tureckem. 7. 5. byly uzavřeny dohody USA s Velkou Británií, Německou spolkovou republikou, Řeckem a Tureckem o výměně informací o jaderných zbra­ ních a o vycvičení armád těchto států v zacházení s jadernými zbraněmi. Vyvrcholením oslav 10. výročí trvání NATO mělo být zasedání Rady NATO 2.— 4. dubna ve Washingtonu. Vedle oslav se však hlavní náplní stalo projednáváni postoje západních mocností k otázce Berlína a vůbec celého postupu na konferencí ministrů zahraničních věcí, která se měla sejít v Ženevě. Tato jednání navazovala na porady ministrů zahraničních věd USA, Velké Británie a Francie. I když v mnoha otázkách bylo do­ saženo jednotného názoru všech členů NATO, zůstala celá řada otázek otevřena. Potvrzovalo to znění závěrečného komuniké, které vedle ob­ vyklých výzev „k udržení jednoty a k dalšímu budování vzájemných vztahů ve všech oblastech" zároveň konstatovalo, že „vyjádřené názory budou vzaty v úvahu při konzultacích v příštích týdnech". Slavnostní zasedání Rady NATO nemohlo odstranit hluboké rozpory v atlantické alianci, které v roce 1959 vystoupily do popředí ještě vý­ razněji než v minulých letech. Dominující byl po celý rok rozpor mezi Francií a ostatními členy NATO. Politika francouzské vlády směřující k zvýšení úlohy Francie v rámci NATO se soustředila na politický ná­ tlak vůči svým partnerům, především vůči USA. Rozpory vyvolané francouzskou vládou značně oslabily vojenskou sílu atlantického seskupení. Sám generální tajemník NATO P. H. Spaak 9. 7. přiznal, že postoj Francie „znemožnil přijetí celé řady vojenských plánů". A t la n tic k ý kongres Proto nabyl zvláštního významu tzv. atlantický kongres, uspořádaný poprvé v historii NATO, ve dnech 5.— 10. 6. v Lon­ dýně. Zúčastnilo se ho více než 600 veřejných činitelů, poslanců, profe­ sorů, církevních hodnostářů a novinářů ze všech zemí NATO s výjimkou Islandu. Kongres měl sice neoficiální charakter, ale účast významných oficiálních osobností mu dodávala ráz reprezentativního shromáždění, 70

které mělo prozkoumat činnost a zabývat se formulací politiky NATO pro příští léta. Svoláním atlantického kongresu sledovaly vládnoucí kruhy členských zemí NATO dva hlavní cíle. Na jedné straně šlo o to, posílit tzv. atlantic­ kou jednotu a zároveň přesvědčit o jejím „významu" veřejné mínění členských států. Na druhé straně šlo vládnoucím kruhům západních států o vytvoření organizace, jež by měla vliv na nejširší masy a kterou by bylo možno postavit proti světovému hnutí obránců míru. Již samo složení delegátů potvrzovalo takovéto plány. Přes úsilí vládních kruhů však Atlantický kongres skončil neúspěšně a nesplnil úkoly, které mu byly uloženy, zejména pokud jde o vliv na veřejné mínění. O dosažení hlavního cíle, nalézt pro NATO novou politiku pro příštích 10 let, kongres se ani’ nepokusil. Byl nucen uznat obrovskou úlohu hospodářsky málo vyvinutých zemí v současném světovém politickém vývoji a vyzval v rezoluci členské země, aby jim po­ skytly hospodářskou podporu. Vojenská rezoluce ukázala, že NATO se­ trvává na přežité vojenské strategii, a vyzvala členské státy, aby co nejrychleji posílily evropský „štiť* na dohodnutou minimální sílu, tj. 30 divizí. Politická rezoluce konstatovala neutěšený stav ve vzájemných po­ litických konzultacích mezi členy, které nepřinesly řešení rozporů. Hos­ podářská rezoluce se vyslovila pro přeměnu Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci na Organizaci pro atlantickou hospodářskou spolupráci. Kulturní rezoluce vyzvala k založení Výzkumného střediska pro atlantické společenství. Na kongresu také znovu vystoupily do popředí rozpory Francie se sou­ časnou politickou a vojenskou linií NATO. Generál Billote prohlásil, že Francie se nemůže úplně vzdát kontroly své vlastní bezpečnosti a „nechat odpovědnost za bezpečnost francouzského území americké vládě“. Téhož dne oznámila francouzská vláda své rozhodnutí „nepřijímat nové zá­ vazky vůči NATO“ . Toto rozhodnutí francouzské vlády bylo odpovědí na neuspokojené požadavky týkající se plné účasti Francie na vypracování politické a vojenské strategie Západu, jednoznačné podpory Francie v otázce Alžírská a práva kontroly nad americkými atomovými pumami na francouzském území. Rozpory uvnitř N A T O Vzhledem k tomu, že ve všech těchto otázkách zůstaly názory obou stran zásadně protichůdné, vystoupil 3. 11. i sám ge­ nerál de Gaulle v projevu na Vojenské škole s ostrou kritikou zásad vojen­ ské integrace, na níž je založen Atlantický pakt. Zásadní rozpor mezi francouzským stanoviskem a stanoviskem atlantického velení je v tom, že NATO důsledně prosazuje myšlenku spojeného tj. amerického velení všech sil NATO, zatímco de Gaullova vláda žádá, aby za ochranu Francie odpovídala francouzská vláda. Pro de Gaulla je toto stanovisko dvojná­ sobně výhodné, neboť mu na jedné straně umožňuje vymáhat určité

71

ústupky od svých atlantických spojenců, budou-li oni něco chtít od Fran­ cie, a na druhé straně mu získává sympatie a podporu velké části francouz­ ského lidu, který touží po národní zahraniční politice. Rozpor mezi Francií a velením NATO však nebyl jediný. Rozdílné názory na některé závažné otázky se projevily i mezi Velkou Británií a NATO . Začátkem listopadu vystoupil britský generál sir John Cowley s kritikou samé podstaty strategie Atlantického paktu, která se stala do­ kladem přehodnocování dosavadní atlantické politiky ve Velké Británii. Cowley ve svém vystoupení, jež bylo zřejmě předem schváleno britským ministerstvem války, odmítl zásadu atlantické strategie, totiž spoléhání na tzv. zastrašovací sílu, neboť tato politika by prý mohla vést jedině k zni­ čení Velké Británie. Tento postoj byl na jedné straně dokladem rea­ lističtějšího hodnocení vzájemného poměru sil, avšak na druhé straně také odrážel zmenšující se politický a hospodářský vliv Velké Británie v Evropě. Nejdůslednějším zastáncem dosavadní útočné politiky NATO se stala Německá spolková republika, jejíž vliv uvnitř NATO v roce 1959 vzrostl. To ovšem vedlo k dalšímu prohloubení rozporů v NATO, neboť mnozí členové, především skandinávské země, se oprávněně obávali západoně­ meckého imperialismu a militarismu. Expanzívní plány NSR se skutečně zaměřily především do Skandinávie, kde se snažily využít členství Dánska a Norska v NATO k snadnějšímu pronikání do těchto zemí. Tyto roz­ pory, stejně jako rozpor mezi Velkou Británií a Islandem, nebyly však řešeny a ani nedošlo k pokusům je řešit, neboť pozornost byla zaměřena především na rozpory mezi velmocemi, které oslabovaly samu podsta­ tu atlantického spojenectví. Z ase d á n í Rady n a t o Problémy NATO, které se nepodařilo překo­ nat ani při oslavách jeho 10. výročí na jaře, ani na tzv. atlantickém kon­ gresu v červnu, ani na zasedání parlamentních zástupců členských států NATO začátkem prosince ve Washingtonu, vystoupily výrazně na konfe­ renci Rady Severoatlantického paktu, jejíž zasedání se konalo jako každo­ ročně na sklonku roku ve dnech 15.—17. a 22. 12. v Paříži. V otázkách vojenských se zde jednalo především o plnění tzv. plánu MC—70, který byl Radou NATO v zásadě přijat již v roce 1957 a obsahoval základní směrnice, které stanovily, aby do 3 let byly vybudovány ozbrojené síly NATO v rozsahu 30 divizí, uskutečněno jejich nukleární vyzbrojení, a především vytvořena síť amerických nukleárních základen v Evropě. Rozpory, které v této otázce v rámci NATO vznikly, ještě se zostřo­ valy v důsledku otázek hospodářských a politických. Plán zbrojení NATO nebyl v žádné zemi plněn. Naopak na země NATO doléhalo zbrojení tak tíživé, že všude se ozývaly hlasy požadující jeho sníženi nebo přenesení na jiného partnera. USA naléhavě žádaly, aby západoevropské země pře72

vzaly větší část zbrojních nákladů a přispěly tak k snížení deficitu americké platební bilance. Tento požadavek spojovaly s výhrůžkou, že nebudou-li spojenecké země platit hotovými, zastaví Spojené státy dodávky zbraní. Poprvé v dějinách NATO se však také začalo uvažovat o možnosti postupného stažení amerických vojenských jednotek ze západní Evropy. To by ovšem znamenalo základní změnu v strategických koncepcích NATO. Postoj Francie Nejsilnější rozpor vznikal postojem Francie. Francie nejvíce vystupovala proti zásadě integrace, tj.. co nejúplnějšího podřízení ozbrojených sil jednotlivých států vrchnímu velitelství NATO, především americkým generálům. Již v březnu rozhodla francouzská vlá­ da, že její středomořská válečná flotila bude podřízena — a to i v případě válečného konfliktu — francouzskému velení. 8. 6. bylo vydáno komu­ niké atlantického velení, které potvrdilo, že francouzská vláda odmítá skladovat na svém území americké atomové zbraně, nebude-li mít Francie právo spolupodílet se na jejich kontrole. V důsledku toho byl generál Norstad nucen přemístit z francouzských základen 225 americ­ kých letadel a 6000 příslušníků amerického personálu na základny ve Velké Británii a v západním Německu. Protože se Francie soustředila na válku v Alžírsku, zdaleka neplnila plán budování vojenských jednotek, které měla poskytovat NATO. Ovšem zároveň neustávala v přípravách na pokusný výbuch francouzské atomové bomby' na Sahaře, jehož cílem bylo dosáhnout přijetí do tzv. atomového klubu. Právě otázka války v Alžírsku i úsilí Francie zařadit se mezi atomové velmoci jen zostřovaly rozpory mezi Francií a Spojenými státy. V obavě, aby neztratily svůj vliv v zemích Afriky a Asie, nepostavily se Spojené státy na stranu Francie ani v OSN, když na XIV. valném shro­ máždění předložily země Afriky a Asie rezoluci odsuzující francouzské plány. Francie se zároveň obávala, že cílem USA je využít ve svůj pro­ spěch války v Alžírsku tak, jak využily války ve Vietnamu, aby odtud vytlačily Francii. Proto Francie nijak neuvítala ani návštěvu Eisenhowera v Maroku. K rozporům došlo také mezi Francií a NSR, které stojí v čele seskupení 6 států Evropského hospodářského společenství (tj. Francie, NSR, Itálie, Belgie, Holandska, Lucemburska) a Velkou Británií, postoj Velké B ritánie Vláda Velké Británie v čele s Macmillanem si v předchozích letech proti vůli USA vybudovala postavení nukle­ ární velmoci, ovšem při velkém finančním zatížení národního hospo­ dářství. Od té doby však začala vystupovat proti rozšíření počtu atomo­ vých mocností, což se týkalo především Francie a také NSR. Hlavním problémem pro Velkou Británii byl nadále tlak EHS, jemuž se snažila čelit vytvářením Evropského sdružení volného obchodu, sdružujícího pod britským vedením dalších šest evropských států: Švédsko, Norsko, Dánsko, Portugalsko, Švýcarsko a Rakousko.

73

V průběhu roku 1959 se projevoval i politický rozpor mezi Velkou Bri­ tánií a Německou spolkovou republikou, ať již v důsledku Macmillanovy cesty do Moskvy, nebo postoje Velké Británie k otázce západního Berlína^ nebo k svolání konference na nejvyšší úrovni. Postoj britské veřejnosti* který ovlivňoval zahraniční politiku britské vlády a stavěl se proti růstu vojenské síly NSR, zřetelně se projevil chladným přijetím kancléře Adenauera v Londýně. Současně však působily snahy britských monopolistů rozšiřovat hospodářské a vojenské svazky s NSR, a tím jednak oslabovat svazek NSR s Francií, jednak získat výhody z rozšíření obchodních styků a z účasti na vyzbrojování západoněmecké armády zapojené do NATO. Tak došlo 2. 12. při návštěvě britského ministra obrany Watkinsona v Bonnu k dohodě s ministrem obrany NSR Straussem jak o společné výrobě, tak i o dodávkách britských zbraní západoněmeckým ozbrojeným silám. ú lo h a NSR Vláda NSR projevila ochotu kupovat nejen zbraně, ale i zvýšit celkový dovoz zboží z Velké Británie, s podmínkou, že Velká Británie se vzdá velení nad vojsky NATO v severní Evropě. Zápa­ doněmecká armáda již dosáhla počtu 230 000 mužů a stala se daleko nej­ silnější složkou NATO na evropské pevnině, a proto chce rozšířit svůj vliv a posílit svou účast ve velení NATO. K růstu militarismu v NSR přispělo i rozhodnutí Rady Západoevropské unie z 22. 10., která zrušila další omezení uložená NSR pařížskými dohodami z roku 1954, kdy byla západoněmecká armáda do NATO začleněna. Proto také vláda NSR podporovala zásadu integrace v NATO, která má proměnit NATO ve „čtvrtou atomovou velmoc", sice pod americkým velením, ale za stále rostoucího vlivu NSR. V otázce integrace ozbrojených sil NATO se vláda NSR odlišovala od stanoviska svého nejbližšího spojence, Francie. Jednou z dalších sporných otázek ve vztazích mezi Francií a NSR bylo stanovisko Francie k hranici Odra—Nisa, kterou president de Gaulle uznal za definitivní. Odmítavý postoj vlády NSR k úsilí o uvolnění mezinárodního napětí šel tak daleko, že se dokonce dostávala do rozporu s novými tendencemi v zahraniční politice USA, a to zvláště po ohlasu, který ve Spojených stá­ tech měla návštěva N. S. Chruščova. n a t o * * zasedání Rad/ Ukázalo se, že ani Spojené státy nemohly vy­ řešit rozpory uvnitř NATO, i když před zasedáním v Paříži byl do západoevropských zemí vyslán náměstek stát­ ního sekretáře, jehož cílem bylo především dosáhnout dohody o otáz­ kách hospodářských. Na zasedání Rady NATO pak státní sekretář Herter předložil velmi velkorysý plán dlouhodobého desetiletého po­ litického, vojenského, vědeckého a hospodářského rozvoje NATO. Herterův plán měl za cil překonat vnitřní rozpory NATO, zvláště roze m “ Padni Evropy na dva hospodářské bloky, jejich konkurenci

74

s USA a také rozpory mezi imperialistickými státy a méně vyvinutými zeměmi. Zároveň měl vytvořit základnu, která by čelila zásadě ekono­ mického soutěžení, vytyčené a prakticky již uskutečňované socialistic­ kým táborem v čele se Sovětským svazem. Vnitřní rozpornost NATO zabránila okamžitému přijetí Herterova plánu, takže řešení hospodář­ ských problémů bylo odsunuto na rok 1960. Ve vojenských otázkách pře­ vládala zatím stará linie, jak ukazoval text závěrečného komuniké ze zase­ dání Rady NATO, jež zdůrazňovalo, že „dosavadní obranné plány NATO zůstávají v platnosti*1.

75

III MÉNĚ VYVINUTÉ ZEMĚ S P O L E Č N É RYSY VÝVOJE

Hospodářství Země zahrnuté do tohoto přehledu se stupněm vývoje i zeměpisnými, politickými a hospodářskými podmínkami značně liší. Přesto však společným rysem většiny z nich je závislost jejich hospo­ dářství na vývozu jedné nebo dvou základních surovin. Podle předběž­ ných údajů o vývoji hospodářství kapitalistického světa v roce 1959 lze říci, že určité oslabení krizových jevů a zvýšení průmyslové výroby impe­ rialistických zemí ve srovnání s rokem předchozím poněkud zmírnilo a v některých případech i zastavilo pokles cen surovin a zeměděl­ ských produktů, ovšem na velmi nízké úrovni. Tento vývoj, a přede­ vším krajní omezení dovozu, umožnil zejména zemím Asie a Afriky alespoň zčásti vyrovnat své pasívní platební bilance. Naproti tomu v Latinské Americe se tato tendence téměř neprojevila. Např. ceny kávy — důležitého vývozního zboží pro neméně než polovinu států této oblasti — dosáhly roku 1959 nejnižší úrovně v posledním desetiletí a spolu s trvale nízkými cenami ostatních produktů a vysokými cenami dovážených prů­ myslových výrobků přispěly k dalšímu zostření problémů platební bilance a inflace. Většina málo vyvinutých zemí byla tak donucena — přes určité náznaky stabilizace trhů — nadále omezovat i dovoz investičního zboží a programy hospodářského rozvoje, anebo značně zvyšovat svůj zahraniční dluh, jehož splácení velmi těžce postihne hospodářství těchto zemí v příš­ tích letech. N árod n ě osvobozenecké Zostření hospodářských těžkosti málo vyvinuhnutí tých zemí, trvající přibližně od roku 1957, způ­ sobilo růst nezaměstnanosti, pokles životní úrovně širokých vrstev a vedlo k radikalizaci lidových mas. Tyto okolnosti také významně napomáhaly dalšímu rozmachu osvobozeneckého hnutí, zejména v Africe a v Latinské Americe, a s ním spojenému růstu vlivu komunistických stran. Ve všech třech státech, v nichž v letech 1958— 1959 dosáhla demokratická revoluce významných úspěchů — v Iráku, na Kubě i v Guineji —,se podařilo pře­ devším díky organizovanému dělnickému hnutí a mezinárodní s o l i d a r i t ě pokrokových sil uhájit demokratické vlády před náporem vnitřní a zahra­ niční reakce a prosadit postupné uskutečňování demokratických přeměn. V severní Africe pokračoval alžírský lid v národně osvobozenecké válce 76

proti' francouzským kolonizátorům. (Viz kapitolu X.) K největšímu roz machu masového protiimperialistického hnutí však došlo v minulém roce v Africe na jih od Sahary, jejíž národy ještě bojují za politickou sa­ mostatnost. ' ... « J V jihovýchodní Asii a na Středním východě, kde národy již před lety dosáhly státní samostatnosti a dnes usilují o plnou hospodářskou nezá­ vislost na imperialismu, se již v roce 1958 uvnitř vládnoucích kruhu začala projevovat diferenciace a protidemokratické tendence, zejména z obavy před rostoucím dělnickým a rolnickým hnutím. Tyto kruhy se i v roce 1959 snažily za zostřené situace vnitřní (volání širokých vrstev po „účinnějších opatřeních vlády“) a mezinárodní (rostoucí vměšování imperialismu) omezit ne již zcela bezpečné buržoazně demokratické parlamentní insti­ tuce a nahradit je diktaturami buržoazně statkářských představitelů armády. K zostřenému pronásledování komunistů a demokratů tak došlo roku 1959 ve Sjednocené arabské republice a Súdánu (a obdobně též v Argentině), jejichž vlády opustily buržoazně demokratický program, který jim otevřel cestu k moci. Rovněž potlačení povstání feudálů v Tibetu a v souvislosti s tím vznik­ lého sporu o čínsko-indické hranice se feudálně buržoazním, klerikálním a šovinistickým kruhům podařilo zneužít k oklamání části obyvatelstva a k dočasnému oslabeni pokrokových sil v některých zemích jihovýchodní Asie. Mezinárodní postavení Této situace neopomenul využít ani americký imperialismus, který po neúspěších Dullesovy agresívní „politiky sily“ (např.v Libanonu rokul958) a pomoci otevřeně vázané na politické podmínky počal uplatňovat po nástupu nového státního tajemníka Ch. Hertera po­ někud obratnější postup zejména vůči asijským a africkým neutrálům . Přestože neznamenal upuštění od vměšování do vnitřních záležitostí ji­ ných zemí, byla tato intervence (např. při obnovení občanské války v Laosu) dovedněji maskována a prováděna především prostřednictvím domá­ cích prodejných vládnoucích kruhů. Nová politika USA se projevila i při návštěvě presidenta D. Eisenhowera v Turecku, Pákistánu, Afghánistánu, Indii, Íránu, Tunisku a Maroku (6.-22.12. 1959). Na své cestě president hlásal heslo „mír ve svobodě" a současně zdůrazňoval výhodnost americ­ kých soukromých investic pro hospodářství navštívených zemí. Americká vláda se snažila získat především představitele m ístní velké buržoazie štědřejším poskytováním pomoci, půjček a úvěrů soukrom ému sektoru a usnadněním vývozu amerického soukromého kapitálu. K rom ě dosavadních mezinárodních finančních institucí prosadila vláda U SA zří­ zení další jí kontrolované tzv. Mezinárodní asociace pro rozvoj (ID A ) se základním kapitálem 1 miliardy dolarů. IDA má poskytovat málo vyvinu­ tým zemím dlouhodobé půjčky za výhodnějších podmínek než komerční peněžní ústavy (nízký úrok, splatný zčásti v domácích m ěnách), a to

77

z prostředků poskytnutých i Velkou Británií, západním Německem a ji­ nými státy Atlantického bloku. Hlavním cílem zřízení této instituce bylo podle Eisenhowerova návrhu vytvoření „širší základny, z níž by svo­ bodný svět mohl čelit komunistické výzvé“ (New York Times, 1. 10. 1959). Touto výzvou rozuměl Eisenhower především skutečnou finanční i technickou pomoc poskytovanou socialistickými státy málo vyvinutým zemím Středního východu a jihovýchodní Asie, která podle amerických údajů dosáhla v letech 1955—1958 celkové hodnoty 1,5 miliardy dolarů ve srovnání s 2,5 miliardami dolarů poskytnutými Spojenými státy (New York Times, 30. 3. 1959). Sám SSSR poskytl v letech 1955—1959 pouze osmi méně vyvinutým zemím (Indii, SAR, Afghánistánu, Indonésii, Cejlonu, Argentině, Iráku a Etiopii) úvěry ve výši 4,47 miliardy rublů (Mežď. žizň, č. 9, str. 34). Spolupráce a zahraniční obchod se socialistickými státy se ovšem i v roce 1959 v Asii, v Africe i v Latinské Americe nadále rozvíjely.Vý­ znamně přispěly k tomu, že přes zostření vnitropolitické situace v ně­ kterých zemích pásma míru se jejich zahraniční politika neutrality a mírového soužití podstatně nezměnila. I mnohé buržoazně statkář­ ské vlády Asie a Afriky si dobře uvědomovaly, že spolupráce se ze­ měmi socialistické soustavy jim zajišťuje nezištnou a účinnou pomoc v průmyslovém rozvoji a značně upevňuje jejich postavení při jednání s imperialistickými mocnostmi. Na této základně mohly národy Asie a Afriky rozvíjet svůj společný postup jak v rámci lidového hnutí solida­ rity, tak i na vládní úrovni koordinovat své protikoloniální akce, především na půdě OSN. Nejaktivněji v tomto směru ovšem vystupovaly vlády mla­ dých afrických států, nejvíce ohrožovaných sousedstvím přímých kolo­ niálních držav imperialismu a usilujících o úplnou likvidaci koloniálního panství v celé Africe v nejkratší době.

J I H O V Ý C H O D N Í ASIE

V době, kdy vlády téměř všech zemí jihovýchodní Asie, ve­ dené zpravidla představiteli národní buržoazie, překonávaly své vnitřní, především hospodářské těžkosti jen s vypětím všech sil (a často i se zahraniční pomocí socialistických i imperialistických zemí), ukazovaly výsledky soutěžení mezi kapitalistickým a socialistickým společenským zřízením obyvatelstvu jihovýchodní Asie východisko z obtíží, oslabovaly vliv vládnoucích buržoazních stran a zvyšovaly přitaž­ livost programu komunistických stran. V důsledku toho docházelo ale­ spoň k růstu protiimperialistického smýšlení širokých vrstev a k postup­ nému rozkl?du vládnoucích buržoazně statkářských stran a koalic.

78

ú silí snížit vážnost Činy USA se však snažily oslabit mezinárodní váž­ nost lidové Číny a přitažlivost jejích hospodářských úspěchů. Ame­ rické vojenské provokace v oblasti Tchaj-wanu roku 1958 si nezískaly podporu většiny asijských vlád. V roce 1959 využil proto imperialismus ve své snaze o izolaci Číny asijské reakce. Vhodnou záminku k tomu dalo povstání tibetských feudálů a v souvislosti s jeho potlačením vyvstavší spor o čínsko-indické hranice. Indická reakce zorganizovala několik protičínských a protikomunistických kampaní, při nichž bylo zneužito nábo­ ženského a nacionálního cítění indického obyvatelstva. Protičínský šovi­ nismus byl rozdmýcháván i v jiných asijských zemích s početněj­ šími čínskými menšinami. Poté se imperialistické mocnosti pokusily obrátit proti Číně světové veřejné mínění zatažením tzv. tibetské otázky na pořad XIV. zasedání Valného shromáždění OSN. Úspěch těchto kampaní mohl být ovšem jen dočasný. Asijské pokrokové kruhy si uvě­ domovaly, že ze zostření vztahů mezi Indií a Čínou mohou mít prospěch jenom nepřátelé asijských národů, především imperialisté. Protidem okratické Aby zamezily dalšímu růstu demokratických tendence sil, ustupovaly vládnoucí kruhy zemí jihový­ chodní Asie od buržoazně demokratického zřízení. V některých případech je přímo nahrazovaly vojenskými diktaturami (Thajsko, Pákistán 1958), v jiných omezovaly demokratická práva a svobody. To se projevilo zejmé­ na v nastolení autoritativní vlády v Barmě roku 1958, v omezení činnosti všech politických stran v Indonésii roku 1959, ve vyhlašování mimořád­ ného stavu na Cejloně v letech 1958—1959, v odstranění komunistické vlády v Kerale, v zákazu a pronásledování demokratických organizací v Laosu, které roku 1959 vedlo k občanské válce. (Viz kapitolu IX.) Tato opatření byla uskutečňována se skrytou nebo zjevnou podporou imperialismu, zejména amerického, který připravoval občanskou válku v Laosu, zosnoval spiknutí náměstka předsedy vlády Sam Saryho proti Sihanukově vládě v Kambodži v lednu 1959 a poskytoval pomoc povsta­ leckým bandám v Indonésii. Kromě politického a vojenského vměšování snažila se vláda USA svou hospodářskou pomoci, kapitálovými investicemi i půjčkami v zemích, jejichž hospodářství značně utrpělo poklesem cen surovin a vývozu, posi­ lovat nejzámožnější vrstvy buržoazie a jejich úsilí o likvidaci nebo alespoň o omezení a podřízení státního sektoru. Indie Nejvýznamnější země oblasti — Indická re­ publika — překonávala i v roce 1959 značné hospodářské, a zejména fi­ nanční obtíže, vyvolané poklesem zahraniční poptávky po jejím hlavním vývozním zboží — jutových a bavlněných výrobcích a manganové rudě. Nedostatek deviz nutil indickou vládu k tvrdým omezením dovozu, která nepříznivě ovlivňovala i plnění druhého pětiletého plánu, jehož lhůta končí na jaře 1961. Ve své výroční zprávě o hospodářském vývoji do konce červ­

79

na 1959 konstatovala indická Státní banka, že „země bude po několik příštích let značnou měrou závislá na zahraniční pomoci", a doporučovala opatření „k podpoře přílivu soukromého kapitálu ze zahraničí". (Times, 19. 10. 1959.) Určitý vzrůst výroby těžkého průmyslu (zejména když byl dán do provozu hutní kombinát, vybudovaný SSSR, a další, postavený za po­ moci západního Německa) umožnil Indii ušetřit část deviz za dovoz průmyslových výrobků. Přes tuto příznivou okolnost a přes rekordní sklizeň byla zásobovací situace v Indii krajně napjatá. V různých částech země došlo proto k masovým akcím obyvatelstva za zlepšení zásobování a snížení rostoucích cen potravin. Podle zprávy indického listu Statesman bylo při potlačování demonstrací v největším indickém městě Kalkatě v době od 31. 8. do 30. 9. zabito 31 osob, zraněno na 3000 a zatčeno přes 10 000 osob. Sjezd indického národního V době, kdy okleštěný druhý pětiletý plán nakongresu rážel na vážné obtíže a kdy zásobovací situace vyvolávala nespokojenost obyvatelstva s politikou vlády, sešel se v lednu 1959 v Nágpuru 64. sjezd vládnoucí strany, Indického národního kong­ resu. Ve sjezdové rezoluci o plánování se mj. zdůrazňovala nutnost rych­ lého růstu zemědělské výroby, aby nebylo třeba dovážet obilí. Podle re­ zoluce o pozemkových reformách měla být do konce roku 1959 ve všech indických státech stanovena maximální hranice pozemkové držby. Výše této hranice však určena nebyla a velmi obecné znění rezoluce umožnilo vládám jednotlivých států buď se jejímu splnění zcela vyhnout, anebo ji splnit jen formálně. Na sjezdu byl rovněž schválen program rozvoje družstevního hnutí na venkově, jehož konečnou fází by mělo být vytvo­ ření družstev pro společné obdělávání půdy. Zastánci těchto usnesení, soustředění kolem ministerského předsedy D. Néhrúa, byli v následujících měsících ostře napadáni představiteli velké buržoazie a statkářů v Kongresu i mimo něj. V jejich čelo se postavil bývalý generální guvernér Čakravarti Radžagopalačári, který se svými stoupenci založil ve druhé polovině roku krajně pravicovou Stranu nezá­ vislosti (Swatantra), bojující proti plánování, státnímu sektoru a za udrže­ ní statkářského vlastnictví a užší spolupráci s imperialismem. Přestože nově založená strana nemá vyhlídky na masovou podporu obyvatelstva, potvrdil její vznik další postup rozkladných procesů uvnitř Kongresu. O d straněni vlády K SI Činnost komunistické vlády v indickém státě v K e ra le Kerala, nastolené po vítězných volbách v dubnu 1957, dokazovala po 28 měsíců, že je možno i za respektování sp o le če n sk é soustavy unie v praxi uskutečňovat různé demokratické reformy, o nichž kongresová strana většinou jen schvaluje rezoluce. V listopadu 1958 při­ dělila vláda bezzemkům a drobným rolníkům na 500 tisíc akrů státní půdy ležící ladem a stala se tak první vládou indického státu, která provedla

80

takové opatření v tak rozsáhlém měřítku. Dne 10. 6. 1959 schválilo Záko­ nodárné shromáždění státu Kerala zákon o pozemkové reformě, omezujíc držbu půdy, na níž je možno dosahovat dvou sklizní ročně, na 15 akrů pro pětičlennou rodinu. Hranice pozemkové držby a náhrada za vyvlastněnou půdu statkářů byly nejnižší, které byly kdy v Indii stanoveny. Aby reakce zamezila dalšímu růstu vlivu K SI v celé zemi a upevněni vlády komunistů v Kerale, zneužila v červnu a červenci 1959 — v sou­ vislosti s novým školským zákonem, který dával keralské vládě možnost větší kontroly soukromých (zejména katolických) škol — náboženského cítění obyvatelstva k široce založené Protivládní kampani. Zejména kato­ lické duchovenstvo, které má právě v Kerale ze všech indických států největší vliv, spojilo se s m ístním i předáky Kongresu a pravicových stran a stanulo v předních řadách organizátorů demonstrací, „stáv­ kových hlídek" před školami a veřejnými budovami, útoků na pokro­ kové veřejné pracovníky, zapalování veřejných budov a ničení veřejného vlastnictví. Tyto násilné a nezákonné akce, které si vyžádaly řadu obětí na životech a značné hmotné škody, staly se záminkou, jež umožnila indickému pre­ sidentu, aby 31. 7. 1959 na návrh vlády rozpustil keralské Zákonodárné shromáždění, sesadil vládu, převzal výkonnou moc a odevzdal zákonodár­ nou moc v Kerale Ústřednímu parlamentu, a to s odvoláním na článek 356 indické ústavy. Poněvadž ústřední vláda a president nezdůvodnili tato opatření tím, že keralská vláda porušila ústavu, označila je KSI za protiústavní a organi­ zovala proti nim po celé Indii masové protestní akce. V prohlášení ústřed­ ního výkonného výboru KSI bylo zdůrazněno: „Sesazení keralské vlády 1 sám způsob, jak k tomu došlo, znamenají nejen útok proti keralskému obyvatelstvu, ale proti obyvatelstvu všech států. Svědčí o vážném nebez­ pečí, jež hrozí indické demokracii." (Rudé právo, 31. 8. 1959.) Sjednotit se a odrazit útok na demokracii a na lid označila KS za nejdůležitější úkol všech občanů Indie. Čínsko-indické vztahy Po potlačení povstání feudálů v T ibetu (březen a duben 1959) se indické buržoazní strany a organizace téměř bez výjimky zapojily do protičínské kampaně, v níž byla čínská vláda obviňována 2 »imperialismu“ a vyzývána k plnému „obnovení tibetské autonomie“ . Indická vláda poskytla azyl tibetským povstalcům, prchajícím před čín­ skými jednotkami, a především feudálům a dalajlámovi. Oficiálně prohlásil indický ministerský předseda ve Sněmovně lidu dne 27. 4.: „Nehodláme do Tibetu jakkoli zasahovat; přejeme si udržet přátelství mezi Indií a Čínou; avšak současně jsou naše veškeré sympatie na straně tibetského lidu...“ (Peking Review, 12. 5. 1959.) s P °r o hraníte K dalšímu zhoršení čínsko-indických vztahů došlo, když čínská vojska, pronásledující povstalce, pronikla v jižní části 8 V z ta h y 1 9 5 9

81

Tibetu do oblasti čínsko-indických hranic, nikdy předtím jasně nestanove­ ných ani ozbrojenými silami nekontrolovaných. Tyto hranice musely čínské jednotky uzavřít, aby zabránily nájezdům povstalců — většinou příslušníků horských bojovných kmenů — vracejících se z indického úze* mí a ohrožujících obyvatele Tibetu. V souvislosti s tím došlo ve druhé polovině roku i k několika ozbrojeným srážkám mezi čínskými a indickými jednotkami na území, na něž uplatňují nárok oba státy. Při největším z těchto střetnutí, 21.10.1959, na jih od průsmyku Kongka ve východním Ladákhu (území na kašmírsko-tibetských hranicích), zahynulo devět příslušníků indické policejní jednotky a deset jich bylo zajato. Čínské obsazení území, na něž uplatňuje Indie nárok, označil D. Néhrú ve svém projevu v parlamentě 28. 8. za „agresi" a mezi oběma zeměmi veřejně propukl spor, který se do té doby projednával pouze v nezveřej­ něné korespondenci předsedů vlád obou států. Jde v něm o horské území sice velmi rozlehlé (odhadované na 123 000 km2), avšak řídce osídlené a strategicky a hospodářsky nevýznamné. P o litic k é důsledky sporu Ve vnitropolitickém vývoji Indie poskytl spor indické reakci velmi vítanou a dlouho hledanou příležitost nejen v útoku na socialistickou Čínu, ale i na samého D. Néhrúa a jeho zahraniční politiku mírového soužití, vyjádřenou v pěti zásadách, poprvé formulovaných právě v čínsko-indické dohodě o Tibetu z roku 1954. Každý nový pohra­ niční konflikt umožňoval pravicové opozici vybičovat do krajnosti šovi­ nismus určitých vrstev, přičemž ani jejich náboženské cítění nezůstalo ne­ zneužito. V rozhodujících jednáních na půdě parlamentu D. Néhrú doká­ zal uhájit hlavní zásady zahraniční politiky vlády, ovšem za cenu značných ústupků převládajícím náladám. Z této situace se snažil těžit i president Eisenhower při své návštěvě v Indii (9.— 13. 12.). Aniž jmenoval Čínu, hovořil tam o „agresivních úmyslech" a o „cizí filosofii, opírající se o velkou vojenskou sllu“, varoval, že „vojenská slabost často přivolává agresi nebo podvratnou činnost nebo zvenčí řízenou revoluci", a ujišťoval, že americké ozbrojené síly slouží „těm z našich přátel a spojenců, kteří si stejně jako my uvědomují nebez­ pečí". Závěrečné komuniké o jeho návštěvě však nicméně zahrnovalo i Néhrúův názor, že „rozpory mezi jednotlivými státy je nutno řešit míru­ milovným způsobem". Je však příznačné, že úměrně růstu napětí mezi Čínou a Indií se zlepšily vztahy člena paktů CENTO a SEATO, Pákistánu, k Indii natolik, že došlo k přímému jednání mezi Néhrúem a Ajub Chánem (1. 9. 1959) a rovněž byly mezi oběma zeměmi uzavřeny dohody o využití povodí řeky Indu (18. 4. 1959) a o zamezení pohraničních konfliktů a vytyčení východ­ ních hranic v oblasti Assamu (22. 10. 1959), které dosud vedle nevyřeše­ ných otázek uprchlíků, Kašmíru a rozdělení státního dluhu řadu let zne­ možňovaly spolupráci obou sousedů. Pákistánský president, generál Ajub

82

Chán, rovněž několikrát (i když bezvýsledně) navrhoval Indii dohodu 0 „společné obraně proti komunistické agresi". Jedinou silou, která odolala značnému vnitropolitickému tlaku, byla Komunistická strana Indie. Přestože ji buržoazní politici vyhrožovali zá­ kazem a usilovali o její rozštěpení, byla si KSI dobře vědoma obrovského významu čínsko-indického přátelství nejen pro další vývoj Indie, ale i pro budoucí spolupráci všech asijsko-afrických zemí. Návrhy vlád y Č L R Reálnou cestu k řešení sporu ukázaly návrhy předsedy Státní rady Čou En-laje, zaslané D. Néhrúovi 7 .11. Čou En-laj navrhl, aby až do konečného stanovení hranic byly ozbrojené síly obou států neprodleně staženy do vzdálenosti 20 km od linie, kterou každá strana měla dosud pod faktickou kontrolou. Čínská vláda dále navrhla, aby se předsedové vlád obou zemí v nejbližší době sešli k řešení otázky hranic 1jiných otázek společného zájmu. I když D. Néhrú nepřijal tyto návrhy bez výhrad, vyslovil ve svém projevu ve Sněmovně lidu dne 27.11. ochotu s Čínou jednat a zdůraznil, že politika přátelství mezi Indií a jejími souse­ dy, jakož i politika neúčasti na vojenských paktech tvoří ve všech otázkách základ vztahů Indie k jiným zemím. Indonésie Panství cizího kapitálu nad indonéskou ekono­ mikou, zaostávání výroby a velké výdaje spojené s likvidací činnosti po­ vstaleckých band způsobily ve státním rozpočtu Indonésie v roce 1959 vysoký schodek odhadovaný na 20,6 miliardy rupií, vyvolaly nedostatek spotřebního zboží, vzestup jeho cen a růst inflace. Národně buržoazní Djuandova vláda, aby zlepšila hospodářskou situaci země a přinutila Holandsko k likvidaci jeho koloniálního panství na části indonéského úze­ mí, Západním Irianu, vyhověla již v roce 1958 požadavku lidu a sekvestrovala a později znárodnila řadu holandských podniků. V této politice po­ kračovala i v roce 1959. Zaměstnanci těchto podniků však museli velmi často bojovat proti pokusům domácí buržoazie o přeměnu znárodněných podniků v podniky smíšené, s pouhou účastí domácího kapitálu, nebo o jejich přímé předání do soukromých rukou. K odvrácení inflace devalvovala vláda 25. 8. 1959 bankovky v hodnotě 500 a 1000 rupií na deset procent jejich hodnoty, dočasně zablokovala bankovní účty a zavedla přísnou kontrolu zahraničního obchodu. I když měnová opatření značně snížila množství oběživa, měla i některé nepříz­ nivé následky, zejména dočasné ochromení hospodářské činnosti, a zčásti postihla i pracující obyvatelstvo. Návrat k ústavě z roku 1945 Nejvýznamnější vnitropolitickou otázkou byl v první polovině roku 1959 boj o ústavu. Reakční muslimská strana Masjunú, s níž se často spojovala i druhá muslimská strana Nahdatul Ulama, vládla v Ústavodárném shromáždění dostatečným počtem mandátů, aby znemožnila schválení návrhu indonéské ústavy, prosazovaného zejména Národní stranou (f*NI) a KS Indonésie. Bylo zřejmé, že reakce usiluje

83

i o změnu neutrální a protikoloniální politiky a o odstranění presidenta A. Sukarna a Djuandovy vlády. Po trojím neúspěšném hlasování o návrhu ústavy bylo shromáždění zvolené v roce 1955 (a jak ukázalý místní volby v letech 1957—1958 zda­ leka již neodpovídající novému poměru politických sil v zemi) odročeno 2. 6. 1959 na neurčito. S podporou všech politických stran s výjimkou Masjumi vydal president Sukarno 5.7.1959 dekret, jímž obnovil platnost revoluční ústavy z roku 1945. Tato ústava dává rozsáhlé pravomoci pre­ sidentu, jenž je současně ministerským předsedou a vrchním velitelem armády. Parlament nemá podle ní možnost svrhnout vládu, jejíž funkční období trvá 5 let. Do nové vlády převzal Sukarno většinu ministrů vlády předchozí. Jejími členy se stali též vysocí důstojníci (včetně ministra obrany generála H. Nasutiona), ale žádný člen KSI ani Masjumi. Vláda si vytyčila tři hlavní úkoly: 1. Zabezpečit obyvatelstvu v nejkratší době dostatek potravin a oděvů. 2. Zajistit bezpečnost lidu a státu a zlikvidovat povstalecká ohniska bez vyjednávání s povstalci. 3. Bojovat proti imperialismu a kolonialismu v hospodářské a politické oblasti (osvobození Západního Irianu). Dem okratická práva Téhož dne, kdy bylo odročeno indonéské Ústavodámé shromáždění na neurčito (2. 6.), vyhlásil za Sukamovy ne­ přítomnosti náčelník generálního štábu generál H. Nasution z titulu své funkce vojenského administrátora v době mimořádného stavu, který trvá od roku 1957, zákaz veškeré politické činnosti v zemi, včetně průvodů, veřejných shromáždění a demonstrací, a nařídil zesílenou kontrolu tisku. Tento zákaz postihl stejnou měrou reakční i demokratické strany a orga­ nizace. Jedině na základě zvláštního povolení vojenských úřadů mohl se v době od 7.—14. 9. 1959 konat VI. sjezd KS Indonésie s podmínkou, že jeho zasedání bude neveřejné a že zprávy o jeho průběhu budou uveřej­ ňovány až po úředním schválení. Rezoluce sjezdu, publikovaná 12.10. listem Harian Rakjat, poukazovala na to, že přes určitou kladnou úlohu, kterou měl mimořádný stav v boji proti povstalcům, prokázal i některé negativní rysy, jež by mohly mít za následek vznik rozporů mezi armádou a lidem. Někteří představitelé ar­ mády si přisvojovali práva-, jež jim nepříslušela. Došlo k zákazům stávek, novin i k vyhánění rolníků z půdy. V řadě oblastí, kde již bylo povstání potlačeno, nebyl mimořádný stav zrušen. Byla tam potlačována práva lidu a omezována jeho iniciativa. Chce-li si vláda udržet podporu lidu, musí chránit jeho práva a svobodu. Rezoluce proto požadovala zrušení mimo­ řádného stavu v oblastech, kde již skončily boje s povstalci, a umožnění účasti lidu a jeho organizací na boji s kontrarevoluci. V ostatních usneseních VI. sjezdu KSI byly vzneseny zejména tyto

84

požadavky: likvidace feudální držby půdy důsledným provedením agrár­ ních reforem, vymýcení kolonialismu, a to jak holandského, tak i ostatních imperialistických zemí, a boj proti útočnému paktu SEATO. Cejlon Také další neutrální země, Cejlon, v níž byla od roku 1956 u moci vláda koaliční Jednotné lidové fronty vedená Solomonem Bandaranaikem, procházela složitým vnitropolitickým vývojem. V květnu 1959 byli reakcí vytlačeni z vlády dva členové levicové Revoluční socialistické strany, Filip Gunawardena a de Silva, což vedlo k rozpadu vládnoucí koaliční fronty a k vytvoření nové vlády, složené výlučně z pří­ slušníků její hlavní složky — Cejlonské strany svobody. Smrtelný atentát spáchaný buddhistickým mnichem (25. 9.) na mi­ nisterského předsedu S. Bandaranaika odstranil bojovníka za neutralitu a nezávislost Cejlonu a měl usnadnit reakci cestu k moci. Nový předseda vlády, dosavadní ministr školství W. Dahanajake, po určitém mezidobí reorganizoval vládu tím, že do ní přizval některé pravi­ cové politiky. Vyslovil se rovněž proti znárodnění cizích plantáží a státní kontrole školství, plánovaným předchozí vládou. Byl proto vyloučen z Cejlonské strany svobody a jeho vláda se udržela díky parlamentní většině pouhého jednoho hlasu. Za této situace rozpustil na návrh před­ sedy vlády generální guvernér Cejlonu 5. 12. parlament a stanovil nové volby na 19. 3. 1960. Za nejdůležitější požadavky označila rezoluce politického byra ÚV KS Cejlonu v listopadu 1959 obnovení demokratických práv, odstranění z vládních funkcí všech osob, které se podílely na přípravě atentátu a s ním spojeného spiknutí, a dále vytvoření podmínek pro svobodné a de­ mokratické volby. Singapur Legální cestou upevnily své postavení v roce 1959 pouze protiimperialistické síly Singapuru, kde ve volbách 30. 5. Strana lidové akce získala 43 z 51 mandátů a vytvořila první vládu tohoto samosprávného státu v rámci Britského společenství. Toto vítězství se dá vysvětlit především tím, že Singapur je dnes v etapě boje za politickou samostatnost a jeho obyvatelstvo dalo přednost před dosavadními probritskými politiky buržoazně demokratickým, protikoloniálním před­ stavitelům osvobozeneckého hnutí.

b l í z k ý

A STŘEDNÍ VÝCHOD

Hlavním obsahem osvobozeneckého hnutí na Blízkém a Středním vý­ chodě v roce 1959 byl boj za likvidaci hospodářské závislosti na imperia­ listických mocnostech. I v tomto roce byl hospodářský vývoj oblasti ovlivňován politickými událostmi, i když v podstatně menší míře než v letech 1956—1958.

85

Rozvoj hospodářství Jako celek zaznamenalo hospodářství oblasti určitý vzestup. Předběžné údaje naznačují, že výroba ve většině zemi vzrůstala přibližně podle trendu předchozích let. Určité hospodářské vý­ kyvy zaznamenala Sýrie v důsledku sjednocení s Egyptem a Irák, kde hospodářská situace byla silně ovlivněna vnitropolitickými událostmi. Kritická hospodářská a finanční situace, vyplývající z militarizace a pod­ řizování národních zájmů zájmům imperialismu, vznikla zejména v Tu­ recku.

Růst zemědělské produkce byl v roce 1958 odhadnut asi na 3 %. Tíživé postaveni lidových mas se tím nezlepšilo, neboť přirozený přírůstek obyva­ telstva činil za totéž období 2,5—3 %. Uskutečňování programů hospodář­ ského rozvoje bylo ve většině zemí, zejména však v Turecku, Jordánsku a Íránu, brzděno nedostatkem finančních prostředků. V SAR, Iráku a dalších zemích byly vypracovány perspektivní plány dalšího rozvoje hos­ podářství. Z velké části byla plánovitá hospodářská politika v těchto zemích umožněna dlouhodobými úvěry poskytnutými socialistickými státy. V zahraničním obchodě nedošlo v roce 1959 k podstatnějším změnám. Hlavním trhem pro středovýchodní, zejména egyptskou dlouhovláknou ba­ vlnu, byly socialistické státy. V sezóně 1958—1959 odebraly 62,2 % egypt­ ského exportu. V dovozu si v letech 1958—1959 udržela vedoucí postaveni Velká Británie. Za ní následovaly USA a Německá spolková republika. T ě ž b a nafty Důležitou součástí hospodářství středovýchod­ ních zemí je těžba nafty, i když zatím s jejími zásobami, těžbou a distribucí disponuji především imperialistické monopoly. Stagnace v těžbě po udá­ lostech v letech 1956— 1957 byla zcela překonána. Stabilizace se projevila i na růstu investic do naftového průmyslu, které v letech 1958— 1959 podstatně vzrostly. Také těžba nafty v těchto letech zaznamenala vzestup. Produkce roku 1958 ve výši 214 miliónů tun se v roce 1959 zvýšila na 231 miliónů tun, to je o 7,7 %. Nejvýraznější byl růst těžby v Iráku, kde vzrostla z 35,6 miliónu tun na 41,7 miliónu tun. Snahy o zvýšení státních příjmů vedly vlády jednotlivých zemí k vy­ užívání konkurence mezi naftovými společnostmi. Tlak na dosažení vyš­ ších zisků směřoval především k růstu těžby, k dosažení vyššího podílu místních vlád na ziscích a účasti na zpracování, dopravě a prodeji nafty, kde se tvoří velká část zisku, na níž se místní vlády nepodílejí. Přesto však podíly z těžby tvořily v roce 1959 významné položky ve státních příjmech všech zemí bohatých na naftu. Zvýšení poplatků za dopravu nafty se zpětnou platností od roku 1952 si vynutil Libanon. K onference o arab sk é naftě Otázkou zvýšení podílu na ziscích z nafty a koordinací naftové politiky se zabývala též první konference o arabské naftě, konaná 16.—30. dubna v Káhiře za účasti zástupců 10 arabských zemí, představitelů naftových společností a pozorovatelů z Iránu a Vene­ 86

zuely. Závěrečná rezoluce vyjádřila všeobecnou dohodu účastníků o zvý­ šení podílu arabských zemí na těžbě a zpracování nafty. Doporučila vy­ tváření národních naftových společností, které by působily vedle společ­ ností zahraničních. Rezoluce byla výsledkem kompromisu mezi třemi návrhy předloženými konferenci delegáty Saúdské Arábie, SAR a Liba­ nonu. Zástupci arabských zemí na konferenci dokazovali, že zisky z tzv. dodatečných operací jsou čtyřikrát vyšší než zisky z těžby, o něž se spo­ lečnosti dělí s místními vládami na polovinu. Tendence k jednotě Charakteristickým rysem osvobozeneckého hnutí v arabských zemích v roce 1959 bylo, že rozvoj revolučního, proti­ imperialistického a protifeudálního hnutí v jednotlivých zemích se úzce prolínal s upevňováním solidarity a vytvářením předpokladů pro sjedno­ cení arabských zemí. Tato zvláštnost má své příčiny ve vznikání a formo­ vání národů a národních států v arabském světě v podmínkách přechodu od feudalismu ke kapitalismu v období likvidace koloniální soustavy im­ perialismu. Historicky vzniklých společných pout Arabů využívala sílící národní buržoazie jednotlivých zemí k ovládnutí domácího trhu a hospodářsky nejsilnější buržoazie SAR i k pronikání na trhy ostatních arabských zemí, ovládané jednak imperialistickými monopoly a přežívající feudálně statkářskou třídou, jednak hospodářsky slabší buržoazií domácí. Zřízení Arabské banky Nejaktivnější úlohu při prosazování plánů na integraci arabských zemí hrála v tomto roce buržoazie SAR, zejména mo­ nopolistické skupiny egyptského velkokapitálu. Potvrdilo se to i při zalo­ žení Arabské banky — meziarabské finanční organizace, ustavené v roce 1959. Kapitál banky ve výši 20 miliónů eg. liber byl rozdělen značně ne­ rovnoměrně. SAR ovládla 50,25 >% akcii, Saúdské Arábie 14,55 % a další čtyři státy (Libanon, Jemen, Jordánsko a Libye) získaly celkem jen 13)25 % akcií. Irák, Maroko, Súdán a Tunisko dohodu nepodepsaly. Vláda Iráku vázala svůj vstup mimo jiné na požadavek, aby podíl žádného státu na celkovém kapitálu nepřevýšil 40 %. ',r^ k V roce 1959 se dále prohloubil protiimperialis­ tický a demokratický charakter revoluce v Iráku. V zájmu upevnění ná­ rodní nezávislosti a mezinárodního postavení republiky vystoupila irácká vláda 24. 3. z Bagdádského paktu, vypověděla dohodu z roku 1955 o po­ bytu britských vojenských specialistů na vojenských základnách v zemi a dosáhla jejich odchodu z Iráku v červnu 1959. Dále odmítla Eisenhowe­ rovu doktrínu a vypověděla dvě vojenské dohody, uzavřené s USA v le­ tech 1954—1955. V téže době rozvinula široké hospodářské a kulturní styky se zeměmi socialistického tábora. 16. 3. byla v Moskvě uzavřena dohoda o hospodář­ ské a technické spolupráci se Sovětským svazem, podle níž SSSR poskytl raku výhodný dlouhodobý úvěr ve výši 550 miliónů rublů na rozvoj a

87

technickou pomoc při výstavbě iráckého hospodářství. Pomoc poskytnutá socialistickými a jinými nezávislými zeměmi sehrála významnou úlohu při zvyšování obranyschopnosti země, při konsolidaci národního hospodářství a zahraničního obchodu. Pomohla irácké vládě vyprostit zemi ze závislosti na imperialistickém trhu a umožnila jí soustředit pozornost na vypraco­ vání plánu hospodářského rozvoje. Ve vnitřní politice byla roku 1959 povolena činnost společenských orga­ nizací, přiznána svoboda tisku, projevu, shromažďování, vyznání a svobo­ da politické činnosti. S cílem upevnit vnitřní bezpečnost byla provedena částečná čistka ve státním aparátu, zrušeny některé reakční zákony a při­ jaty nové zákony demokratického charakteru. Kurdské menšině byla po­ skytnuta kulturní autonomie. Upevnila se též obranná síla irácké armády. V prvé polovině roku přispělo aktivně k obraně nezávislosti země též ozbrojené hnutí lidového odporu. V červenci stanovil ministerský před­ seda Kásim datum skončení přechodného období, jímž Irák po revoluci procházel, na 6. 1. 1960. Hospodářské reformy V hospodářství podnikla vláda důležitá opatře­ ní, jejichž cílem bylo odstranit závislost na imperialismu, likvidovat feu­ dalismus a zvýšit životní úroveň mas. Jedním z nejdůležitějších byla po­ zemková reforma, vyhlášená 1. 10. 1958. Jejím záměrem je během pěti let rozdělením statkářské půdy mezi rolníky změnit ekonomické vztahy a so­ ciální poměry na iráckém venkově. Významná úloha připadá v Iráku i těžbě nafty. Republikánská vláda přinutila společnost Iraq Petroleum Company dodržovat nejen všechny podmínky koncesní smlouvy, ale i úmluvy, na něž při jednání s iráckou vládou v roce 1959 přistoupila. Společnost se zavázala do tří let zdvojná­ sobit těžbu, věnovat část zisků na další rozvoj naftového průmyslu a vý­ stavbu rafinerií v zemi. Irácký stát chce plně využívat všech svých práv a podle koncesní smlouvy hodlá 12,5 % vytěžené nafty prodávat ve vlastní režii. Uskutečnění všech těchto opatření vytváří předpoklady k rychlému zvýšení podílu na ziscích z nafty, které se mají stát významným zdrojem < finančních prostředků pro plánovitý rozvoj iráckého hospodářství. Vládní výbor pro rozvoj a výstavbu, který řídil hospodářskou politiku země, zavedl kontrolu zahraničního obchodu, koordinoval investiční čin­ nost, mobilizoval a preferoval dosud hospodářsky slabou domácí buř* žoazii a chránil ji před útlakem imperialistických monopolů i před ovlád­ nutím silnějším kapitálem jiných arabských zemí. Důležitá úloha v hos­ podářském rozvoji Iráku má připadnout státně kapitalistickému sektoru. Východisko z těžké hospodářské situace viděla vláda v okamžitém zvýšeni objemu průmyslové výroby země. Irácká reakce však úsilí vlasteneckých sil i vlády všemožně sabotovala. Když se jim nedařily přímé kontrarevoluční pokusy, snažila se alespoň zastavit konsolidaci a rozvoj iráckého hospodářství. 88

Mosulský puč Demokratický charakter revoluce vyvolal obavy nejen pravice v Iráku, nýbrž i reakčních nacionalistických kruhů v sou­ sedních zemích. 8. 3. se pokusila vojenská klika plukovníka Šavafa za podpory domácí a zahraniční reakce o ozbrojený puč v severoiráckém městě Mosulu. Předem připravené spiknutí skupiny extrémních nacionalistů, statkářské reakce a kočovných beduínů kmene Šammar bylo pod­ pořeno i ze zahraničí. Jednou z hlavních zemí, jež se podílely na přípravě spiknutí, byla SAR. Poskytla povstalcům morální i materiální podporu. Přes pomoc ze zahraničí byl ozbrojený puč jednotkami irácké armády a ozbrojeným lidovým hnutím během dvou dnů likvidován, ú silí o jednotu národních Období, jež následovalo po rozdrceni mosulské5,1 ho spiknutí, vyznačovalo se dalším rozvojem osvobozeneckého hnutí, zejména na iráckém venkově. Pokusy omezit poli­ tický život na jednu stranu ztroskotaly. Vlastenecké síly zaměřily hlavní úsilí k zachování a rozšíření demokratických práv a svobody organizování lidových mas. Velkých úspěchů při uskutečňování programu národně demokratické revoluce bylo dosaženo v důsledku sjednocení národních sil do Fronty národní jednoty, vytvořené ještě v době boje proti monarchii z popudu Komunistické strany Iráku. Po vítězství revoluce začaly bur­ žoazní strany nutnost národní spolupráce zlehčovat. K jednání o obnovení Fronty národní jednoty došlo opět z iniciativy KSI, která uzavřela doho­ du o spolupráci s Jednotnou demokratickou stranou Kurdistánu. Po po­ rážce mosulského povstání strany Baas a Istiklal politiku národní spolu­ práce zcela opustily. Koncem dubna vytyčila KSI požadavek účasti ve vládě a zahájila jed­ nání s Národně demokratickou stranou — hlavní politickou stranou ná­ rodní buržoazie — o reorganizaci a upevnění Fronty národní jednoty. Po vleklých jednáních, kdy byla téměř dohodnuta nová Charta národní jednoty, rozhodlo se vedení Národně demokratické strany 20. května za­ stavit činnost své strany. Toto rozhodnutí do značné míry zmařilo úsilí o sjednocení národních sil, semknutí lidu a na čas nepříznivě ovlivnilo další demokratický vývoj republiky.; ^ KS Iráku spolu s Jednotnou demokratickou stranou Kurdistánu, men­ šinovým křídlem Národně demokratické strany, které odmítlo rozhodnutí vedení strany o zastavení činnosti, a s masovými demokratickými orga­ nizacemi však přes odmítavé stanovisko ministerského předsedy Kásima novou Chartu národní jednoty vyhlásily. Její hlavní programové body byly: pokračování v protiimperialistickém boji a v politice aktivní neutrality, ozbrojení a rozšíření lidového hnuti odporu, řízená demokracie, zákaz činnosti pro nepřátele republiky, utvoření vlády z představitelů všech vlasteneckých sil. Zostřující se vztahy mezi silami podporujícími vládu usnadnily reakci a imperialistům situaci, umožnily jim rozvinout činnost, organizovat

89

provokace a útočit na demokratické síly. Projevilo se to zejména v prvé polovině července v Kirkuku, Bagdádu a jinde. Skupiny feudálů, postiže­ ných pozemkovou reformou, reakcionářů ze státního aparátu a extrémně nacionalistických živlů se za podpory ze zahraničí pokusily vyvolat nepo­ koje a provokační srážky mezi lidem a armádou. Vláda národní buržoazie, obávající se dalšího zostření vnitropolitické situace, zastavila 9. července výcvik jednotek hnuti odporu, omezila schůze a lidové manifestace, č e rv e n co v é zase d á n í ÚV Významnou úlohu při upevňování jednoty Ks ,roku všech vlasteneckých sil země sehrálo rozšířené zasedání ÚV KS Iráku v červenci 1959. ÚV provedl důkladnou analýzu charakteru revoluce a jejích hlavních hybných sil a stanovil zásady politiky strany v oblasti národní spolupráce. Konstatoval, že vedle pozoruhodných úspěchů se strana dopustila i chyb, jež se projevily záporně na výsledcích některých jejích akcí. Ústřední výbor konstatoval, že požadavek účasti strany ve vládě stejně jako vytvoření a vyhlášení obrozené FNJ nepřispěl k upevnění národní jednoty, ale naopak zkomplikoval problém spolupráce s ostatními vlasteneckými silami, především s vládou národní buržoazie. Výsledky rozšířeného zasedání ÚV KS Iráku byly novým potvrzením ochoty a odhodlání strany upevňovat jednotu vlasteneckých sil v boji za posílení republiky a uskutečňování cílů revoluce. N o rm a liz a c e Ke konsolidaci situace v zemi přispěl i minisitu a ce sterský předseda Kásim výzvou k obnově ná­ rodní jednoty, k prohloubení solidarity mezi lidem a národní vládou, k zajištění pořádku, stability a mírového soužití mezi různými národními směry. V tomto duchu bylo provedeno i několik rozhodnutí a opatřeni, která jednotu národních sil opět zpevnila. Byla to zejména pokroková re­ organizace vlády v červenci 1959, vykonání rozsudku nad vůdci mosulského puče i povolení legální činnosti Federace iráckých odborových svazů. Dalším nebezpečným pokusem reakce byl nezdařený atentát na mini­ sterského předsedu Kásima 7. 10. Vyšetřování potvrdilo, že atentát byl organizován za hranicemi Iráku. Jeho důsledkem bylo další upevnění jednoty vlasteneckých sil. Ani domácí ani mezinárodní reakci se v roce 1959nepodařilo využít rozdíl­ ných názorů a zostřených vztahů mezi národní buržoazií a pokrokovými silami k rozbití jednoty vlasteneckých sil, k podkopání vzájemné důvěry mezi lidem a Kásimovou vládou, ani k rozbití solidarity mezi lidem a armádou. SA R Vývoj v SAR byl charakterizován dalším posí­ lením vlivu egyptské buržoazie, zejména monopolistických skupin velkokapitálu a finanční oligarchie. D ů sle d k y sjed no cen í pro V Sýrii, kde před sjednocením existoval burs*r,i žoazně demokratický systém, došlo během dvou let existence SAR k zásadním politickým a hospodářským změnám, které 90

vyvolaly politickou nejistotu a hospodářské ochromeni. Byl likvidován buržoazně demokratický parlamentní režim, zakázána činnost politických stran, zavedena cenzura tisku, zrušen vyspělý syrský pracovní zákoník a zaveden zaostalejší egyptský atd. Sjednocení se projevilo v mnoha smě­ rech negativně i v syrském hospodářství. Byla vydána série zákonů a de­ kretů omezujících zájmy syrské buržoazie. Politická nejistota, obavy ze zavedení jednotné měny aj. vyvolaly hospodářský pokles, únik syrského kapitálu do zahraničí, omezování obchodu, investiční činnosti a růst nezaměstnanosti. Zhoršující se materiální podmínky života širokých vrstev syrského lidu spolu s omezením demokratických práv a svobod vedly k růstu nespokojenosti, kterou nezastavila ani některá progresivní opatřeni směřující k likvidaci feudalismu v zemi (pozemková reforma aj.). Na základě výsledků sjednocení formuloval ÚV KS Sýrie v listopadu 1958 nový program s cílem zlepšit funkci státního zřízení v SAR na zá­ kladě respektování objektivních podmínek v obou oblastech. Program požadoval obnovu parlamentního zřízeni, demokratických svobod a ob­ čanských práv, reorganizaci hospodářských styků mezi oběma oblastmi, zlepšení vztahů s Iráckou republikou a se socialistickými zeměmi a pevný postoj proti imperialismu. Protikom unistická Růst celonárodní opozice v Sýrii a obavy z vykampaň tváření jednotné fronty širokých vrstev lidu pod hesly a vedením KS Sýrie přiměly vládnoucí kruhy SAR k rozpoutání ostré kampaně proti syrským a egyptským komunistům. Podporu k rozšíření protikomunistické a protiirácké kampaně za­ čaly vládnoucí kruhy SAR hledat u sil, proti nimž v minulých letech vystupovaly. Za účasti vládních představitelů byly na jaře 1959 v SAR organizovány protikomunistické a protiirácké demonstrace. Na projevy N. S. Chruščova na XXI. sjezdu KSSS a u příležitosti podepsán! sovětsko-irácké hospodářské dohody reagovali vedoucí představitelé SAR obvi­ něním SSSR z vměšování do vnitřních věcí SAR a tvrzením, že Sovětský svaz neposkytl Egyptu v suezské válce žádnou pomoc. V tomto duchu psal v té době i egyptský a syrský tisk. Po výměně názorů mezi před­ sedou rady ministrů SSSR N. S. Chruščovem a presidentem SAR A. Násirem útoky téměř ustaly. Hospodářské styky se socialistickými zeměmi nebyly těmito rušivými momenty ovlivněny. Volby do Národního svazu Na základě presidentského dekretu se v obou oblastech SAR konaly 15. července 1959 volby do Národního svazu — jednotné politické organizace obyvatelstva SAR. Nepřímými volbami byly zvoleny místní, městské a provinční výbory, které se staly poradními orgány správních úřadů. Nejvyšší výkonný výbor— vrcholný orgán svazu— nebyl volen, nýbrž jmenován presidentem. Byla utužena též centralizace státní správy. Od 21. října byla správa Syrské oblasti SAR svěřena náměstku presidenta, maršálu Ámérovi.

91

im p e r ia lis t ic k ý c h V době, kdy zesílily hospodářské pozice egyptk SA R s k é buržoazie, upevnilo se m ezinárodní posta­ vení SAR a zesílil národně demokratický charakter revoluce v Iráku, kterou vládnoucí kruhy SAR v zajetí extrém ně nacionalistické ideologie vlastní třídy nedovedly správně pochopit, zahájil im perialism us boj proti egyptské buržoazii novým i m etodami. Dokladem toho bylo v roce 1959 obnovení am erické technické pom oci, dodávky zemědělských přebytků, účast am erického kapitálu ve sm íšených podnicích, půjčka M ezinárodní banky pro obnovu a rozvoj vládě SA R na prohloubeni a rozšíření Suezského průplavu i půjčka N S R ve výši 46 m iliónů eg. liber, což je po sovětské půjčce 62 m iliónů eg. liber d ru h á největší zahraniční půjčka SAR. Došlo i k norm alizaci politických vztahu s Velkou Británií. Po podepsán! dohody o finančním vyrovnání m ezi obě­ m a zeměmi (28. 2.), podle níž byl postupně uvolňován b ritsk ý m ajetek v Egyptě, obnovily se 1. 12. diplom atické styky mezi oběm a státy. S A R a so u se d n í V průběhu roku norm alizovala SA R též styky státy s reakčními režim y v Jordánsku a Saúdské Ará­ bii, jejíž představitelé v m inulých letech napadali egyptskou v lád u p ro její protiim perialistickou politiku. T aké vztahy mezi SA R a S ú d án em se zlep­ šily. Po několikaletém neúspěšném jednám bylo 9. 11. dosaženo m ezi obě­ ma zeměmi dohody o rozdělení vod N ilu a o otázkách souvisících s vý­ stavbou Asuánské přehrady, která bude sloužit i S údánu. A r a b s k á lig a č in n o s t Arabské ligy v roce 1959 byla ovlivněna rozpory mezi jednotlivým i členskými státy. Aktivněji vystupovala Liga pouze při podpoře boje lidu dosud závislých arabských zem í (A lžírsko, O m án, Aden aj.). N a zářijovém zasedání R ady ligy v C asablance byla p ro ­ zatímní vláda Alžírské republiky přijata do A rabské ligy jako stálý pozorovatel. Vládnoucí kruhy SAR se pokusily využít A rabské ligy i k protiirácké kampani. Ve dnech 2.— 7. dubna se konalo v B ejrútu zasedání politického výboru Ligy, jehož se účastnilo jen 6 z 10 členských stá tů . Provokační požadavek SAR, aby byla projednána „situace v Irá k u “ , byl p řes nátlak a protikom unistické smýšlení přítom ných delegátů zam ítnut. A r a b s k o - iz r a e ls k é v z t a h y Význam ným faktorem pro hodnoceni situace na Blízkém a Středním východě jsou též napjaté vztahy m ezi arabským i státy a Izraelem . Pokusy o norm alizaci situace na h ran icích a zastavení bojkotu Izraele arabským i státy nepřinesly v roce 1959 žádné praktické výsledky. T aké parlam entní volby v Izraeli, konané 3. 11., p o tv rd ily další přesun doprava a posílení pozic krajně pravicových proim perialistických kruhů. P ře sta v b a B ag d ád skéh o Revolučním převratem v Irá k u se do vážné paktu krize dostal též Bagdádský pakt. S ídlo jeho sekretariátu bylo krátce po revoluci přeneseno z B agdádu d o A nkary. P o sto j

v e im o c i

92

Převratem získaly úřady Irácké republice materiály obsahující údaje o počtu a složení ozbrojených sil členských zemí, o způsobech velení a spojení s vojenskými silami USA a Velké Británie, o rozsahu a podstatě imperialistické „pomoci". Raketové základny Význam Turecka pro vojenské plány imperiav Turecku lismu v této oblasti se dále zvýšil dohodou uza­ vřenou v říjnu 1959 mezi vládami USA a Turecka o vybudování základen pro odpalování raketových střel na tureckém území. Po Velké Británii a Itálii přivolilo Turecko jako třetí členská země NATO umístit na svém území raketové zbraně s jadernou náloží. Irán Počátkem roku 1959 se USA zaměřily na upev­ nění postaveni v jednotlivých členských zemích uzavřením dvoustranných vojenských dohod. Pozornost americké diplomacie se soustřeďovala hlavně na Írán, který byl považován za nejslabší článek paktu. Uzavření vojenské dohody mezi USA a Íránem však zabraňoval 5. a 6. článek sovětsko-íránské smlouvy z roku 1927, který ukládá oběma smluvním stranám nedovolit na svém území umístění ozbrojených sil kteréhokoliv třetího státu, jejichž pobyt by ohrožoval hranice, zájmy nebo bezpečnost druhé strany, jakož i pře­ měnu Íránu v základnu pro vojenský útok třetí mocnosti na Sovětský svaz. Počátkem roku probíhala v Teheránu sovětsko-íránská jednání o uza­ vření smlouvy o přátelství a neútočení. SSSR souhlasil s tím, že Írán zůstane nadále v Bagdádském paktu, a byl ochoten poskytnout mu roz­ sáhlou hospodářskou pomoc. íránská vláda však od počátku přistupovala k jednání pouze s cílem dosáhnout okamžitého zrušení zmíněných článků sovětsko-íránské dohody. Sovětská delegace tento manévr íránských vlád­ noucích kruhů odhalila a 10. 2. 1959 přerušila jednání. Podle prohlášení agentuře TASS se šach již v průběhu jednání zavázal USA neuzavírat s SSSR žádnou úmluvu, jež by byla v rozporu s připravovanou vojenskou dohodou. Podepsán! dvoustranných Po přerušení sovětsko-íránských rozhovorů byla vojenských dohod jednání mezi USA a muslimskými státy Bag­ dádského paktu dokončena. 5. 3. byly v Ankaře podepsány dvoustranné vojenské dohody mezi USA a Tureckem, USA a Íránem, USA a Pákistá­ nem. Jejich cílem je upevnit americký vliv ve zbylých zemích Bagdádského paktu, posílit jejich vládnoucí režimy proti rostoucímu osvobozeneckému hnutí a pod hesly „nepřímé agrese" zasáhnout v případě potřeby i vojen­ sky k záchraně proimperialistických režimů. Ačkoliv dohody oplývají hesly o míru, bezpečnosti a obraně proti agresi, jejich těžištěm je právo USA vyslat do Turecka, Íránu a Pákistánu svá vojska. Pakt C E N T O Ztráta Iráku, podle jehož hlavního města byl pakt pojmenován, vedla ke změně názvu na Ústřední obrannou organizaci — CENTO (Central Treaty Organization).

93

První zasedání nově pojmenované organizace se konalo ve dnech 7.—9. 10. ve Washingtonu, i když USA formálně členy paktu nejsou. Porady probíhaly ve znamení vojenských příprav a oživování studené války. Byl vytvořen nový orgán paktu, rada vojenských zástupců v hod­ nosti generálporučíků, a nová funkce náčelníka štábu kombinované vojen­ ské plánovací skupiny, kterou obsadil americký generál. Vývoj v roce 1959 potvrdil, že pakt CENTO je nástrojem americké politiky na Blízkém a Středním východě. USA ho využívají jako prostřed­ ku k organizování útoků proti osvobozeneckému hnutí a k zostřování mezinárodního napětí. AFRIKA

V Africe pokračoval v roce 1959 rozmach osvo­ bozeneckého hnutí. V koloniálních zemích zesílilo úsilí o dosažení poli­ tické samostatnosti a projevilo se otevřenými střetnutími pokrokových sil s kolonizátory. V samostatných státech sílila tendence k hospodářské nezávislosti, k jednotnému zahraničně politickému postupu všech afric­ kých států a ke sjednocení států Černé Afriky. Mobilizující vliv na vývoj v celé Africe měla zejména válka v Alžírsku. Důležitou úlohu v akti­ vizaci politického vývoje v Africe měla Guinejská republika, která nej­ aktivněji bojovala za protiimperialistický program osvobození a africké jednoty. V hospodářském vývoji afrických zemí se nadále projevovaly odbytové obtíže. V koloniálních zemích měly za následek zostřování sociálních roz­ porů a přispívaly k radikalizaci mas. V samostatných státech vyvolávaly nutnost rozvoje hospodářských styků s co největším počtem zemí. Proto všechny africké samostatné státy rozšířily v roce 1959 své hospodářské styky se zeměmi světové socialistické soustavy a některé z nich na­ vázaly i nové diplomatické styky. Pro řešení hospodářských a sociálních problémů afrického kontinentu jistě bude mít velký význam vyhoře­ ní regionální hospodářské komise OSN pro Afriku (ECA), jejíž první zasedání proběhlo v prvních dnech ledna 1959 v hlavním městě Etiopie Addis Abebě. Vývoj sam ostatných států Africké samostatné státy lze rozdělit do dvou skupin: Etiopie, Libérie a Libye, které nezískaly samostatnost v důsledku novodobého osvobozeneckého hnutí a jsou hospodářsky velmi málo vyvi­ nuté; tyto země žily v roce 1959 v ovzduší poměrného klidu, neboť jejich velmi slabé pokrokové síly nemohly rozvinout žádné významnější hnutí proti ekonomické zaostalosti a závislosti na imperialismu. V ostatních zemích, zejména v Tunisku, Maroku, Ghaně a Guineji naopak došlo během roku 1959 k prohloubení protiimperialistického hnutí, které se stá­ le otevřeněji zaměřuje na překonání hospodářské závislosti. o becn é ryty vývoje

94

M ARO KO Složitým vnitropolitickým vývojem procházelo v roce 1959 Maroko. Po vytvoření vlády M. Ibrahima zesílily spory uvnitř hlavní politické strany národní buržoazie — Istiklalu. Na jaře 1959 se tato strana rozpadla na starý Istiklal, hájící zájmy bohatší obchodní buržoazie, a levici Istiklalu, opírající se spíše o drobnější buržoazii průmyslovou a obchodní, maloburžoazii a jednotnou odborovou organizaci Všeobecný svaz marockých pracujících. V programech obou těchto stran jsou pokro­ kové protiimperialistické požadavky. V zemi však prakticky nejsou dosud dotčeny ekonomické a politické pozice feudálů a důležitou úlohu si zacho­ val král Mohamed V. Vláda národní buržoazie proto nemůže postupovat důsledně podle programu politických stran. Ani Ibrahimova vláda, podpo­ rovaná radikálními představiteli nového Národního svazu lidových sil, jenž vznikl spojením levice Istiklalu s menšími politickými skupinami, nebyla schopna řešit hlavní problémy Maroka — nezaměstnanost a pozemkovou reformu. Aby reakce zabránila Marocké komunistické straně získat před blížícími se volbami dělníky a rolnictvo pro realistický pokrokový hospo­ dářský program, pokusila se v září 1959 MKS zakázat. Motivace tohoto prozatímního zákazu MKS, která podle obvinění je proti náboženství a monarchii, byla však v říjnu odmítnuta soudem první instance. De­ finitivní rozhodnutí měl vyslovit nejvyšší odvolací soud v Rabatu v lednu 1960. GHANA V Ghaně národně buržoazní vláda v čele s Kwame Nkrumahem pozvolna omezovala důsledky koloniálního pan­ ství a upevňovala vedoucí postavení vládnoucí Lidové strany. V hospo­ dářství se vláda pokusila o zavedení státní kontroly obchodu s hlavní vývozní plodinou — kakaem. Vláda rovněž přikročila k přípravě pětiletého programu rozvoje zaměřeného k přestavbě struktury zemědělství a k budo­ vání základů průmyslu. V politickém životě byla omezena práva opozice zmenšením jejího zastoupení v parlamentě. Důležitým krokem k prohlou­ bení politické samostatnosti země bylo rozhodnutí ghanské vlády prohlá­ sit v roce 1960 Ghanu republikou. Doposud měla Ghana statut brit­ ského dominia. G u i n e j s k á r e p u b l i k a Nejvýznamnější politický vývoj zaznamenal roku 1959 nejmladší africký stát — Guinejská republika. Vládnoucí Guinejská demokratická strana (PDG) v čele s presidentem republiky a vůdcem západoafrických odborů Sékou Tourém usilovala o prohloubení demokratického hnutí a o upevnění nezávislosti země. Jako hlavní úkol vytyčila vláda odstranění hospodářské zaostalosti a závislosti. K tomuto cíli chce Guinea přebudovat zemědělství, zvýšit zemědělskou výrobu a posléze vybudovat průmysl. Hlavní metodou uskutečňování těchto změn byla „kampaň lidských investic"; dobrovolná práce širokých mas lidu. Toto hnutí dosáhlo pozoruhodných výsledků, když podstatně přispělo k rychlé výstavbě většího počtu škol, skladů, silnic a mostů i jiných zaří­

95

zení, než bylo vybudováno za celou dobu koloniálního panství. Vláda pod­ porovala zakládání zemědělských družstev, omezila vliv spekulantů a překupníků, kteří vykořisťovali rolnictvo, dosáhla zvýšení životní úrovně všeho lidu a postavila zahraniční obchod pod státní kontrolu. V Guineji byla uskutečněna nejširší demokracie ze všech afrických samostatných států. Byla učiněna rozsáhlá opatření ke zrovnoprávnění žen. V zahraniční poli­ tice sledovala vláda kurs pozitivního neutralismu a navázala styky s řadou socialistických zemí. Kladný vliv měla Guinea i na hnutí za africkou jed­ notu. Na sjezdu PDG v září 1959 byly zastoupeny kromě afrických národně buržoazních politických stran jako hosté delegace komunitických stran zemí socialistického tábora a Francouzské komunistické strany. Sjezd schválil hlavní zásady hospodářského plánu Guinejské re­ publiky na období tří let. Hnutí za jednotu Afriky Hnutí za jednotu Afriky, které roku 1959 dále sílilo, mělo tři hlavní stránky: úsilí o jednotný postup veškerého afrického osvobozeneckého hnutí proti imperialismu, úsilí o jednotný zahraničně politický postup všech samostatných afrických států a konečně úsilí o sjednocení států Černé Afriky. K rozšíření základny společného postupu afrických států v zahraniční politice přispěla konference v Monrovii (Libérie) ve dnech 4.—8. 8. 1959. Její společná platforma obsahovala otevřenější kritiku imperialismu než zá­ věry první konference samostatných afrických států v Akkře (duben 1958). Konference v Monrovii odsoudila francouzskou politiku v Alžírsku, přípravy jaderných pokusů na Sahaře, politiku v Kamerunu a vyzvala OSN k novému projednání kamerunské otázky. Odsoudila dále rasismus v Jihoafrické unii, Středoafrické federaci a Kenji, odmítla včlenění Jihozápadní Afriky do rámce Jihoafrické unie, a zvláště kritizovala britskou politiku v Njasku. Vydala výzvu všem koloniálním mocnostem, aby určily termíny svého odchodu z Afriky. Konference se zúčastnila též delegace prozatímní vlády Alžírské republiky, jež byla uznána za rovnoprávného účastníka konference. Snahy o sjednocení Snahy o sjednocení samostatných států se po­ prvé projevily v reálné formě vytvořením Unie Ghany a Guineje (23. 11. 1958). Během roku 1959 usilovaly vlády těchto dvou států o získáni Libérie ke vstupu do Unie. Proto 1. 5. 1959 vyhlásili president Sékou Touré a mi­ nisterský předseda Kwame Nkrumah zásady ústavy Svazu nezávislých afrických států. Podle nich měl být Svaz volnou konfederací afrických států. Na konferenci Ghany, Guineje a Libérie v Sanniquelie (Libérie) se k Unii připojila i Libérie. Společné prohlášení z této konference hovo­ řilo o vytvoření Afrického společenství a vyzvalo země, které mají být vyhlášeny v roce 1960 za samostatné — Togo, Kamerun a Nigérii, aby se k tomuto Africkému společenství připojily. Další konference o sjedno­ cení se má konat koncem roku 1960.

96

Ve snahách o jednotu Afriky se projevilo několik proudů: 1) progresivní stanovisko maloburžoazních kruhů, inteligence a představitelů odborového hnutí (demokratická jednota na základě důsledného protiimperialistického hnutí za skutečnou nezávislost); 2) umírněný postoj národní buržoazie, zvaný panafrikanismus (africká jednota na základě nenásilného hnutí za politickou samostatnost pod vede­ ním národní buržoazie). Kromě toho některé reakční politické skupiny byly sice nuceny přihlí­ žet k síle hnutí za jednotu, avšak zneužívaly je k propagaci jednoty v rámci, svazků s koloniálními mocnostmi, jako je britské a francouzské společen­ ství nebo Eurafrika. Většinou stáli v jejich čele političtí představitelé reakčních složek africké společnosti — statkářů, feudálů a náčelníků, kolaborujících s kolonizátory. usa a v. Británie a africké USA a Velká Británie se v roce 1959 snažily osvobozenecké hnutí získat na svou stranu zejména národně buržoazní předáky. Projevily ochotu poskytovat rozsáhlejší ústupky národní bur­ žoazii, jak pokud jde o formy správy kolonií, tak pokud jde o hospodářskou pomoc. S tím souviselo na druhé straně jisté prohloubení rozporů mezi USA a západoevropskými koloniálními mocnostmi, hlavně Francií. Odrazem příznivějšího postoje USA vůči africké národní buržoazii byla celkem náhlá změna stanoviska Libérie k hnutí za sjednocení Afriky. Libérie byla totiž až do konference v Sanniquelie jeho otevřeným od­ půrcem. Situace v koloniálních úze- Velká síla myšlenky africké jednoty vyplynula mích z toho, že si Afričané uvědomují umělý charak­ ter dnešního politického dělení Afriky, a že poznali, že trvalou zárukou svobody jednotlivých území je osvobození celé Afriky. Tyto myšlenky se v roce 1959 šířily mezi masy afrického lidu. Ve většině koloniálních území probíhal bouřlivý politický vývoj. Byly jím zasaženy především francouz­ ské kolonie v Africe, Belgické Kongo a Ruanda-Urundi i britská území v západní, východní i střední Africe, Jihoafrická unie a Somálsko. Francouzské kolonie Krize francouzského koloniálního panství se v roce 1959 prohloubila i přes to, že ve většině francouzských kolonií byla roku 1958 schválena nová forma závislosti na Francii, tzv. Francouz­ ské společenství. Hlavními momenty, které mobilizovaly pokrokové síly Afriky proti francouzskému kolonialismu, bylo pokračování války v Alžír­ sku a přípravy francouzské vlády k jaderným zkouškám na Sahaře. Uvnitř Francouzského společenství, vytvořeného z francouzských kolo­ nií, které dostaly formální statut autonomních republik, prohlubovaly se rozpory mezi otevřeně kolaborantskými silami a relativně pokrokovými zastánci tzv. „primárních federací". Kolaboranti, soustředěni kolem vedení strany Africké demokratické sdružení (RDA), považovali Francouzské společenství za definitivní vyřešení koloniální otázky. Této skupině se Z V ztahy 1959

97

podařilo zajistit si prozatím vládnoucí pozice ve většině autonomních re' publik, s výjimkou Senegalu a Súdánu. Jejich pozice však byla pevná jel1 zdánlivě, jak ukázal rychlý vzrůst opozice v Horní Voltě, Nigeru a Střed' ním Kongu. V roce 1959 opadávaly iluze, které mezi masami Afričanů existují o RDA díky jeho dřívějšímu pokrokovému programu a čin' nosu. Proti kursu RDA vystupovali federalisté, kteří připouštěli sice zachování Francouzského společenství, avšak žádali, aby se autonomní republiky sjednotily ve velkou federaci, která by měla skutečnou samostatnost. Jejich vzorem byl vztah mezi Velkou Británií a jejími dominii. Federalisté se dostali počátkem roku k moci v Senegalu a Súdánu a v lednu 1959 vyhlásili spojení obou autonomních republik ve Federaci Mali. Když se jim nepodařilo získat pro myšlenku federace další autonomní republiky ani uznání ze strany Francie, požádali v září 1959 Francii o vyhlášení samo­ statnosti v duchu práva na oddělení, které je formálně obsaženo ve francouzské ústavě z 28. 9. 1958. Francouzská vláda ve snaze čelit nebezpečí, že by se opakoval případ Guineje, vyslovila s požadavky Mali zásadní souhlas (v listopadu 1959) za podmínky, že Mali zůstane i po vyhlášení samo' statnosti členem Francouzského společenství. Příkladu Mali následovala v prosinci 1959 i autonomní republika Madagaskar. KAMERUN, TOGO Také v obou francouzských poručenských územích v Černé Africe—Kamerunu a Tógu — sílilo během roku 1959 hnutí za úplnou samostatnost. De Gaullova vláda proto přislíbila oběma úze­ mím vyhlášení samostatnosti v roce 1960. V Kamerunu byla již čtvrtým rokem zakázána nejpokrokovější a největší politická strana, Svaz obyvatel Kamerunu (UPC). UPC pokračoval v ozbrojeném boji proti kolonizátorům a loutkové vládě. Francouzským kolonizátorům se podařilo na půdě OSN získat souhlas k tomu, aby samostatnost byla vyhlášena 1. 1. 1960 bez předchozí amnestie a svobodných voleb. V T ogu byla umírněná profrancouzská politika vlády S. Olympia stale ostřeji kritizována protiimperialistickou pokrokovou opozicí. Vláda Togaoficiálněodmítla možnost splynutí T oga s Ghanou po vyhlášení samostatnosti. r Britské kolonie Rovněž ve všech britských koloniích v Africe byl v roce 1959 vznášen požadavek politické samostatnosti. V západní A f r ic e sebritský kolonialismus ústupky pokoušel získat bohatší vrstvy Afričanu na svou stranu. V Nigérii pokračovala opatření jež měla připravit ní oblasti b y l a Postavena na roveň východní a západRozšířením vlivu vládnoucích kruhů Nigérie na finance bylo opatření tohoto druhuNigerijskéústředníbance17. 7. 1959. Avšakani další Nigérie a Kamerunu (NCNC ) h l a v n ě Národní radu od protiimperialistických vystoupení.

98

Během roku 1959 několikrát uveřejnil orgán NCNC West Afričan Pilot ostrou kritiku tzv. britských expertů ve státním aparátě a hospodářství. Ve volbách konaných v prosinci 1959 se ukázalo, že všechny tři hlavní po­ litické strany — NCNC, Action Group i Northern People’s Congress si v podstatě zachovaly ve svých oblastech dosavadní pozice. K protibritským demonstracím došlo v Sierra Leone a Gambii při návštěvě nepopulárního ministra kolonií Lennoxe Boyda v červnu 1959. Ve východní Africe a Středoafrické federaci uskutečnil britský kolo­ nialismus řadu brutálních policejních a vojenských zásahů proti národně osvobozeneckému hnutí. Bouřlivý odpor všech Afričanů i světové demo­ kratické veřejnosti byl vyvolán potlačením osvobozeneckého povstání v Njasku a Severní Rhodesii v březnu a dubnu 1959. Rovněž v Ugandě se od května 1959 zostřil osvobozenecký boj, když se kolonizátoři pokusili postavit mimo zákon Ugandský národní kongres — hlavní protiimperia­ listickou organizaci. V Kenji byl britský kolonialismus donucen k někte­ rým formálním ústupkům, zejménak zrušení výjimečného stavu,který trval od roku 1952. Vedle toho byly provedeny některé změny ve správě této kolonie. Byla např. zřízena jednotná správa pozemkového fondu pro všechny rasy. Tyto snahy o vytvoření zdání, že rasová diskriminace je omezována — přestože se fakticky neprojevily na zlepšení životních pod­ mínek Afričanů — byly kritizovány šovinistickými kolonisty. Významný podíl na vzrůstu osvobozeneckého hnutí v celé této oblasti měla dělnická třída, která vedla během roku 1959 velké stávkové boje v Rhodesii na stavbě přehrady Kariba a v železniční dopravě Kenje a Ugandy. Kongo Roku 1959 mimořádně zesílilo osvobozenecké hnutí v Kongu. Počátkem ledna došlo k bouřlivým démonstracím a ozbro­ jeným srážkám v hlavním městě Léopoldvillu.V čele protiimperialistic­ kého hnutí stála strana ABAKO (původně kulturní asociace Bakongů — obyvatel dolního Konga). Kolonizátoři se pokusili hnutí potlačit násilím, nasazením armády a policejními represáliemi proti ABAKO, jež byla za­ kázána a její vůdcové uvězněni. Tato taktika však byla neúspěšná. Proto již v lednu 1959 přislíbila belgická vláda demokratické reformy v Kongu. Avšak ani to nemělo očekávané výsledky, neboť národně osvobozenecké hnutí se šířilo během jara a léta z hlavního města do dalších oblastí. Zapo­ jovali se do něha především dělníci, kteří představuji 10 % obyvatelstva, a rolnictvo. Došlo k řadě stávkových bojů pod hesly nezávislosti. Koloni­ zátorům se nezdařily ani manévry směřující ke korupci vůdců ABAKO a k rozdmychání národnostních třenic. V květnu 1959 byli nuceni propustit vedoucí činitele ABAKO z vězení. V době zákazu ABAKO se stala orga­ nizace Konžské národní hnutí (MNC), původně založená jako kolaborantská protiváha ABAKO, hlavní tribunou legálních protibelgických vystoupení. Po demonstracích ve Stanleyvillu v říjnu 1959 bylo i M N C zakázáno a jeho vůdce P. Lumumba zatčen.

99

Neúspěchy koloniální politiky ministra Van Hemelrijka, mluvčího libe­ rální skupiny belgických kolonialistú, byly využity krajní reakcí, belgický­ mi církevními a dvorskými kruhy, jež jsou spolu s kolonisty zastánci ostré rasistické politiky v Kongu. Van Hemelrijk byl nucen podat v září 1959 demisi a na jeho místo nastoupil mluvčí krajní reakce Schrijver. Zostření vládní politiky mělo však za následek jen vzrůst odporu v Kongu a pře­ nesení nepokojů do poručenského území Ruanda Urundi, kde vypuklo v listopadu protifeudální povstání rolnictva. V prosinci 1959 se konal sjezd tří hlavních politických stran Konga — ABAKO, MNC a nově vzniklé Strany africké solidarity (PAS)—, který vytyčil jednoznačný poža­ davek, aby v roce 1960 bylo Kongo prohlášeno za samostatný stát. Roku 1959 se tedy v různých formách pozvedlo národně osvoboze­ necké hnutí v celé Africe. Příznakem oslabení koloniálních mocností bylo i častější poskytování ústupků osvobozeneckému hnutí. Roku 1960 má být vyhlášena politická samostatnost těchto afrických zemí: Kamerunu, Tóga, Nigérie, Somálska, Mali a Madagaskaru. I když imperialistické mocnosti počítají se zachováním hospodářských a někde i vojenských pozic v nově vzniklých státech, nicméně to bude znamenat urychlení politického osvobozování celé Afriky z koloniálního panství.

LATINSKÁ AMERIKA

Země Latinské Ameriky jsou od konce války v Koreji postiženy vleklou krizí odbytu a cen svých výrobků. Krize ve Spojených státech, monopolně ovládajících latinskoamerický zahraniční obchod, způsobila další pokles hospodářské činnosti a v řadě zemí vyvolala akutní finanční kalamitu, především rostoucí schodky platebních bilancí a vyčerpání devizových a jiných rezerv. Pokusy vlád Argentiny, Brazílie, Chile aj. zmírnit potíže omezováním dovozu paliv, materiálu a strojů pro výrobní závody nepomohly a způsobily další omezení investiční činnosti a poruchy ve výrobě. inflační proces Inflační proces, postihující Argentinu, Brazílii, Chile a Uruguay, se přes vládní protiopatření dále prohluboval a objevil i v zemích, které předtím vykazovaly určitou stabilitu (Honduras, Mexiko, Péru, Venezuela aj.). Země, které se v důsledku své hospodářské závislosti na USA dostaly do akutní tísně, ucházely se v roce 1958 a 1959 o finanční pomoc Spojených států a jimi ovládaných mezinárodních institucí. Proto z půjček ve výši 477 miliónů dolarů, které v roce 1958 povolila Vývozní a dovozní banka některým zemím Latinské Ameriky, šlo na účely ,,rozvoje“ pouze 219 miliónů $, kdežto ostatních 258 miliónů bylo určeno na krytí schodků platební bilance. Hospodářský vývoj

10C

Snahy latinskoamerických zemí o získám' prostředků pro výstavbu stát­ ního průmyslového seku«:a byly Spojenými státy a mezinárodními insti­ tucemi i v letech 1958—1959 soustavně odmítány, a místo toho byl prosa­ zován americký soukromý kapitál. Pronikání zahraničního soukromého kapitálu zejména do důlního a zpracovatelského průmyslu pokračovalo. Investice USA v republikách Latinské Ameriky dosáhly začátkem roku 1959 výše 12 832 milióny dolarů a činily téměř třetinu (31,45 %) všech zahraničních investic USA ve výši 40 800 miliónů 8. „stabilizační" opatření Poskytování půjček z veřejných prostředků USA nebo mezinárodních institucí podmiňují Spojené státy prováděním tzv. stabilizačních opatření. Tak v případech Argentiny, Chile, Bolívie, Peru a Uruguaye si Mezinárodní měnový fond vymínil jako podmínku poskytnutí půjčky mj.: devalvaci měny a tím zvýšení cen a prohloubení závislosti hospodářství na dolaru; „zmrazeni“ mezd a platů při stoupají­ cích cenách; likvidaci „umělých" průmyslových odvětví — tj. umělých z hlediska monopolů USA, avšak nezbytných pro rozvoj nezávislého hospodářství; „liberalizaci" hospodářství a zrušení státní kontroly nad průmyslem, čili likvidaci státního průmyslového sektoru a státní ochrany národního průmyslu proti cizímu kapitálovému pronikání; rozpočtovou rovnováhu hromadným propouštěním státních zaměstnanců; omezení nákladů na účely sociální, zdravotní, školství apod.; vytvoření „pevného14 režimu, který zajistí plnění těchto podmínek. Podmínkám MMF, které umožňuji nový nápor amerického pronikání do Latinské Ameriky, podrobila se plně vláda Frondiziho v Argentině, zčásti také Chile, Kolumbie a Uruguay. Brazílie je odmítla jako nepřija­ telné pro stát, který si chce zachovat nezávislost. M eziam erická banka pro V květnu 1959 bylo na konferenci v Buenos rozVG| Aires schváleno zřízení Meziamerické banky pro rozvoj s kapitálem jedné miliardy $. Nová instituce má poskytovat půjčky obchodní, tj. splatné i s úroky v dolarech, a tzv. půjčky měkké, splatné v místních měnách. USA, které se léta zdráhaly účastnit insti­ tuce, v níž by podle představ zemí Latinské Ameriky měly mít jen pos­ tavení jednoho z 21 rovnoprávných členských států, po demonstracích proti vicepresidentu Nixonovi v roce 1958 své stanovisko změnily. Avšak svůj souhlas a příslib 40 % účasti na kapitálu podmínily uzná­ ním svého kontrolujícího vlivu při rozhodování o půjčkách. Snahy o společný trh Roku 1959 nabyly snahy o vytvoření regionál­ ních společných trhů konkrétních forem. Jde o pokusy vlád o obranu proti důsledkům krize odbytu, o zvýšení výměn mezi zeměmi Latinské Ameriky, o obranu proti důsledkům evropských společných trhů a zvýšené africké konkurenci; jsou výrazem přání zmírnit hospodářské zaostávání a závislost. V září 1959 bylá podepsána smlouva o společné celní soustavě 101

a postupném sníženi poplatků ve vzájemném obchodním styku mezi středoamerickými státy Guatemalou, El Salvadorem, Hondurasem, Nicara­ guou a Kostarikou, které tvoří oblast o 500 000 km2s 10 milióny obyvatel. Rovněž v září 1959 sešla se v Montevideu konference zástupců Argentiny, Brazílie, Chile, Bolívie, Paraguaye, Peru a Uruguaye, kde bylo dohodnuto vytvořit oblast jihoamerického společného trhu (110 miliónů obyvatel). Dohoda se zatím omezuje na postupné usnadňování vzájemných výměn snižováním cel a clearingovými dohodami. Na zasedání Hospodářské komise OSN pro Latinskou Ameriku v městě Panamě 19. 5. 1959 byly za nesouhlasu některých delegací schváleny směrnice, podle nichž má zvláštní komise vypracovat návrh na vytvoření společného trhu pro celou Latinskou Ameriku. Žádné z těchto opatření se nedotýká základních příčin hospodářského zaostávání a závislosti zemí této oblasti, a byla proto kritizována jako polo­ vičatá. Tato regionální ujednání umožní monopolům v nejvyvinutějšich zemích oblasti (Brazílie, Argentiny, Mexika, Chile), ovládaných převážně kapitálem USA, hospodářské pronikání do zemí méně vyvinutých, proto Spojené státy tyto plány podporují. A R G E N T IN A Nej výraznějším příkladem země, která byla hospodářsko-politickým nátlakem vlády USA a Mezinárodního měnového fondu svedena z cesty demokratického vývoje, je Argentina. Vítězství demokratických sil ve volbách 23. února 1958 vytvořilo v Ar­ gentině novou situaci. Presidentem byl zvolen buržoazní politik dr .Arturo Frondizi, který se ve volební kampani důrazně postavil za program roz­ voje a ochrany národního bohatství, průmyslu a hospodářství proti náporu zahraničních monopolů, za provedení sociálních opatření, pozemkové reformy a za zahraniční politiku spolupráce se všemi zeměmi. O rie n ta ce vlády na poraže- Ihned po uvedení do funkce začal se dr. Fronnou oligarchii dizi orientovat na oligarchické a vojenské ele­ menty, které byly ve volbách poraženy. Opatřeními, která byla v rozporu s předvolebním demokratickým programem, odpuzovala jeho vláda lidové masy a izolovala se od nich. Novými zákony o zahraničním obchodu a investicích byla odstraněna ochranná opatřeni a uvolněno pronikáni zahraničního kapitálu do všech odvětví národního hospodářství, zejména také do těžby nafty a elektrárenského průmyslu, vyhrazených státnímu monopolu. Zároveň bylo uvolněno převádění zisků a kapitálu do ciziny na úkor státních devizových fondů. Frondiziho vláda kapitulovala před ame­ rickým imperialismem, když se za půjčku 329 miliónů dolarů zavázala splnit podmínky Mezinárodního měnového fondu (viz „Stabilizační'* opatřeni str. 101). Rok 1959 proběhl ve znamení tvrdého provádění požadavků MMF: vláda „zmrazila" platy a mzdy, odmítla však stanovit maximální ceny den­ ních potřeb a otevřela tak brány nezřízené spekulaci a inflaci. Růst život102

nich nákladů za leden až srpen 1959 se oficiálně odhaduje na 87,5%. Za­ hraniční dluh koncem roku překročil výši 2,5 miliardy 8. V říjnu bylo oznámeno, že „v zájmu získání nových státních příjmů a snížení schodků" vláda zamýšlí likvidaci 20 let budovaného státního sektoru, který je důle­ žitou hospodářskou základnou země proti nadvládě zahraničního kapitálu, a převedení státních podniků do soukromých rukou, úloha arm ády v roce 1959 se vláda stále víc snažila opírat se o armádu, resp. o různé organizace důstojníků. Tyto důstojnické kliky, používající jednotlivých posádek, ozbrojených útvarů různých zbraní a oblastí jako nástrojů protidemokratického nátlaku na vládu, staly se roku 1959 znova rozhodující silou, jež stále důrazněji vnucovala vládě presi­ denta Frondiziho svou reakční protilidovou politiku a své kandidáty za ministry. Jen značná bojovnost a akční jednota dělnické třídy a ostatních demokratických sil, ale také přímý zásah Spojených států (jež vzhledem k situaci v Latinské Americe nepovažovaly za vhodné, aby v létě 1959 byla v Argentině nastolena otevřená vojenská diktatura) zabránily dovr­ šení úsilí o vojenský převrat. Zákaz Kom unistické Vládní politika snižování životní úrovně obystrany Argentiny vatelstva vyvolala v celé zemi silný odpor a so­ ciální a částečně i politické boje značné intenzity a rozsahu. Jestliže stávko­ vé boje v první polovině roku byly vedeny odděleně dvěma hlavními odbo­ rovými skupinami (pokrokovým hnutím pro koordinaci odborů a peronistickou skupinou), vytvoření jejich akční jednoty na základě pokrokového společného programu bylo velkým úspěchem, neboť sjednotilo většinu dělnické třídy. Díky jednotě bylo dosaženo úspěchů v řadě stávek, zmařen pokus o zhoršení sociálního pojištění a v září 1959 zorganizována generální stávka proti politice vlády za účasti 2,5 miliónu pracujících. Počet stávku­ jících za r. 1959 se odhaduje na 12 miliónů dělníků a zaměstnanců. Opo­ ziční tendence projevovaly se velmi výrazně i u skupin národní buržoazie postižené zvýšeným náporem zahraničních monopolů. Parlament přijal zákon, kterým proti plánům vlády byly zmocněny správy provincií a hlavního města stanovit maximální ceny a potírat spekulaci. Rovněž proti intencím vlády a pod tlakem drobných zemědělců rozhodly se sněmy provincií Buenos Aires a Córdoba rozdělovat ladem ležící nebo špatně obdělávanou půdu velkostatkářů. Senát se jednomyslně postavil proti vládním plánům převést státní podniky do soukromých rukou. Na jaře 1959 zakázala Frondiziho vláda činnost Komunistické strany Argentiny a dalších pokrokových organizací, aby zamezila další růst autority komunistů jako iniciátorů a organizátorů akční jednoty dělnictva, pokrokových a všech vlasteneckých a protiimperialistických sil. Represívní opatření nebyla však s to zastavit růst vlivu KSA. Ve dnech zákazu své činnosti získala KSA ve volbách v provincii Mendoza 33 000 hlasů proti 1500 v roce 1958 a později v provincii Santa Fé až 22 900 hlasů proti 4900

103

v předešlém roce. Ve snaze zcela vyloučit KSA z účasti na parlamentních volbách v březnu 1960 vláda stranu zakázala a soudům uložila zbavit ji ústavních práv. Podobně byla zakázána také tzv. justicialistická strana, sdružující opoziční nacionalistické živly označované za peronistické. R ů st d e m o k r a t i c k ý c h s i l V roce 1959 byl vývoj ve všech zemích výrazně ovlivňován pokračující odbytovou a finanční krizí, důsledky změněného poměru sil ve světě a ohlasem revolučních událostí na Kubě. Partyzán­ ské hnutí na Kubě se za dva roky rozrostlo v celonárodní boj, jímž byla začátkem roku 1959 svržena diktatura. Toto svědectví, že i v La­ tinské Americe je možné vnitřními silami svrhnout diktátorský režim podporovaný a chráněný USA, značně posílilo hnutí za odstranění dikta­ tury a za demokratizaci režimů ve všech zemích. Došlo k významným akcím proti hospodářské nadvládě amerického imperialismu, proti snižo­ vání životní úrovně širokých vrstev vnucováním „úsporných" a „stabilizačních“ opatření diktovaných Spojenými státy. V řadě zemi docházelo k prudkým, namnoze živelným projevům nenávisti proti USA (Bolívie, Panama aj.), které odrážejí hloubku rozporů mezi národy Latinské Ame­ riky a americkým imperialismem. Boj proti d iktatu rám Boj proti diktaturám (Nicaragua, Dominikán­ ská republika, Haiti, Paraguay) v těchto zemích i jeho podpora v ostatních republikách nabyly značné intenzity. V některých zemích (Nicaragua, Paraguay) se buržoazní opoziční skupiny pokusily dosáhnout demokra­ tizace režimu politickým vystoupením; vinou nedostatečné koordinace opozičních sil a jejich izolace od lidových mas byla tato vystoupení potla­ čena. Došlo i k řadě vojenských akcí (Nicaragua, Dominikánská republika, Haiti, Panama,) vedených z ciziny, většinou vlasteneckými silami; došlo ovšem také k provokacím, které měly být Spojeným státům záminkou pro intervenci proti Kubě a Venezuele. V prosinci 1959 vzplanuly ozbrojené boje proti diktatuře v různých oblastech Paraguaye za účasti vlastenců vracejících se ze sousedních zemí; ozbrojené hnutí bylo pro nedostatek akční jednoty opozičních sil potlačeno. pa n a m a Lidové hnutí v Panamě usilující o demokrati­ zaci režimu a osvobození Panamského průplavu od Spojených států mělo v roce 1959 stále bojovnější ráz. Zatímco pokusy o vojenský převrat, pro­ váděné opozičními skupinami ze zahraničí (květen 1959), byly potlačeny za účasti válečného loďstva a letectva USA, již v říjnu se zvedly masové bouře zemědělských a městských dělníků za pozemkovou reformu a za stanoveni minimálních mezd. V den nezávislosti (3.1 l.)a v dalších týdnech došlo k bouřlivým demonstracím proti USA, za svrchovanost Panamy nad průplavem. B r a z ílie V Brazílii, největší a průmyslově nejpokročilejší zemi Latinské Ameriky, stále důrazněji uplatňovaly svůj vliv demokratické a protiimperialistické síly. Přestože se v roce 1959 podařilo poněkud zlepšit

104

odbyt kávy, na němž závisí 60 % přílivu deviz, z dřívějších sklizní zbylo asi 22 miliónů žoků neprodané kávy. Země prožívá prudkou inflaci a přes aktivní bilanci zahraničního obchodu má již po léta vysoké schodky pla­ tební bilance, způsobované mj. vývozem zisků, úroků a umořovacích pla­ teb (320 mil. $ v 1959) a vysokými náklady dovozu pohonných látek (250 mil. $ ročně). Široké nacionalistické a protiimperialistické hnutí mělo značný vliv na opatření vlády a politických stran vzhledem k očekávaným presidentským volbám v roce 1960. Přihlížejíc k požadavkům tohoto hnutí, přerušila vláda presidenta Kubitschka jednání o půjčku s Mezinárodním měnovým fondem. Vládní Strana práce předložila v Kongresu osnovy zákona omezu­ jícího vývoz zisků ze zahraničních investic. Byly vyvlastněny první ame­ rické elektrárenské společnosti a přechodně dosazena státní správa do americko-britského masného průmyslu. CHILE Vláda presidenta Alessandriho v Chile zahájila Své působení přijetím půjčky a podmínek Mezinárodního měnového fondu. Politika snižování životní úrovně lidových vrstev narážela na silný odpor, jehož vedoucí silou je Fronta lidové akce, sdružující komunisty, socialisty, jednotné odbory a demokratické buržoazní strany. V červenci zamítl chilský parlament vládní návrh zákona, který měl umožnit pronikání amerických koncernů do těžby nafty, dosud vyhrazené státnímu mo­ nopolu. Ve shodě s veřejným míněním president Alessandri spolu s pe­ ruánským presidentem Pradem vyzval latinskoamerické státy k omezení zbrojení. Rozvoj styků se socialisticOporou a posilou pro země Latinské Ameriky, kými zeměmi snažící se vymanit z hospodářského zaostávání a závislosti, jsou možnosti rozvoje hospodářských styků se zeměmi socia­ listického tábora, zejména možnosti bezdolarových směn vlastních pro­ duktů za pohonné látky, stroje a celá tovární zařízení nezbytná pro indu­ strializaci. Možnosti hospodářských styků se socialistickými zeměmi posi­ lují též politicky postavení zemí Latinské Ameriky vůči imperialismu USA. Parlamenty (Brazílie, Venezuely, Bolívie, Chile, Kolumbie aj.) schválily rezoluce žádající navázání nebo rozšíření diplomatických a ob­ chodních styků se socialistickými zeměmi. Byla uskutečněna mnohami­ lionová obchodní dohoda mezi Brazílií a SSSR a v prosinci 1959 uzavřena nová smlouva, předvídající v letech 1960 — 1962 obrat 200 miliónů $. SSSR koupil od Kuby 500 000 tun cukru, což značně posílilo postavení revoluční vlády. Rozšířily se obchodní styky ČSR i ostatních zemi socia­ listického tábora se zeměmi Latinské Ameriky, a to jak co do objemu, tak i pokud jde o počet nových partnerů. Velký význam pro rozvoj styků mezi Československem a zeměmi této oblasti měla návštěva delegace Národního shromáždění v Uruguayi, Bolívii, Brazílii, Peru, Kolumbii, Mexiku a na Kubě koncem roku 1959; parlamenty a čelní představitelé těchto zemí

105

uvítali tu to první parlam entní delegaci ze socialistického stá tu srdečně, s náležitým i poctam i a s výslovným přáním rozšířit vzájem né styky. Rok 1959 byl obdobím dalšího m ocného rozvoje n á ro d n ě osvobozenec­ kého hnutí v zem ích Latinské Ameriky. Díky stále větší aktivizaci lidových m as a rostoucí jednotě protiim perialistických sil nasto u p ila L atin sk á Ame­ rika do předních řad světového boje národů hospodářsky m álo vyvinutých zemí proti im perialistické nadvládě, za nezávislost a svobodu.

106

IV M E Z IN Á R O D N Í

VZTAHY

Základním problém em m ezinárodních vztahů zůstával i v roce 1959 vztah mezi dvěm a světovými společenskými soustavami. H luboký rozbor této otázky podal N . S. Chruščov počátkem roku 1959 ve svém referátu na X X I. sjezdu K S S S . Zde znovu ukázal, že zásadním principem zahraniční politiky zemí socialistického tábora v čele se Sovět­ ským svazem je m írové soužití a soutěžení. Pokud jde o naléhavé problém y m ezinárodních vztahů, pak socialistická zahraniční politika vidí základní m etodu pro .jejich řešení v jednání. T u to m etodu zem ě socialistického tábora v čele se Sovětským svazem uplatň o ­ valy v p rů b ě h u celého roku 1959. Proti to m u v kapitalistických zem ích i nadále působily síly studené vál­ ky, které kladly všem ožné překážky uvolnění m ezinárodního napětí a vy­ tváření vztahů m írového soužití a soutěžení. Zároveň však i v kapitalistic­ kých zem ích působila druhá tendence, hodnotící* m ezinárodní vývoj realističtěji. N ávrh S SS R na konferenci Východiskem sovětské zahraniční politiky v rona nejvyšší úrovni

ce 1959 z ů s ta l n á v rh v lá d y S o v ě tsk é h o sv a z u

na svolání konference na nejvyšší úrovni, o něm ž se jednalo již od začátku roku 1958. Sovětská vláda navrhla, aby konference na nejvyšší úrovni jed­ nala o těch to základních problém ech: neprodlené zastavení nukleárních pokusů, závazek velm ocí vzdát se použití nukleárních zbraní, vytvoření bezatom ového pásm a v Evropě, uzavření dohody o neútočení mezi N A T O a státy Varšavské sm louvy, snížení stav u cizích vojsk na území jiných států, likvidace cizích vojenských základen na územ í jiných států; zákaz po u žití kosm ického prostoru k vojenským účelům , jednání o odzbrojení, odvrácení nebezpečí nenadálého útoku jednoho státu na dru h ý , akce k zastavení válečné propagandy, opatření k rozšíření m ezinárodního obchodu, uzavření m írové sm louvy s N ěm eckem .

107

A

NÁVRH MÍROVÉ S MLOUVY S N Ě M E C K E M KONFERENCE MINISTRŮ ZAHRANIČNÍCH V ŽENEVĚ

VĚCI

Již v roce 1958 zdůrazňovala sovětská vláda, že b y p řivítala i jednání 0 jednotlivých otázkách, které narušuji vývoj m ezinárodních vztah ů . Sama pak ještě v listopadu 1958 vytkla nutn o st likvidace o k u p ačního režim u v západním Berlíně. Pro další vývoj bylo zvláště důležité řešení mírové sm louvy s N ěm eckem , k něm už se proto sovětská vláda vrátila hned začátkem roku 1959. N á v r h m ír o v é s m lo u v y 10. 1. zaslala vláda Sovětského svazu vládám s N ěm eckem Spojených států, V. B ritánie a F ran cie a všech ostatních zemí, jejichž ozbrojené síly se účastnily války p ro ti hitlerovském u N ěm ecku, nótu navrhující, aby během dvou m ěsíců byla svolána mírová konference, která by projednala otázku m írové sm louvy s N ěm eckem a v jejím rám ci otázku západního Berlína. Současně předložila n á v rh základ­ ních ustanovení m írové smlouvy. Znovu bylo zdůrazněno, že ten to pozů­ statek války kom plikuje situaci v Evropě, narušuje v ztah y m ezi státy a je využíván m ilitaristickým i kruhy v N S R k tom u, aby stále více rozšiřovaly budování útočného bundesw ehru a vytvářely nejen trvalé ohnisko napětí v Evropě, ale přím o ohnisko nové války. O h la s s o v ě ts k é h o n á v r h u M yšlenka uzavření m írové sm louvy s N ěm ec­ kem se setkala s velkým m ezinárodním ohlasem , a to zvláště v zemích Evropy. Jednoznačně se za ni postavily všechny zem ě socialistického tábo­ ra a kladně se k ní vyslovila i Jugoslávie. V kapitalistických zem ích vzbudila rovněž příznivý ohlas u široké veřejnosti, ale ve vládnoucích kruzích se projevily názory velmi rozdílné. Zcela rozhodně se p ro ti sovětském u návrhu postavila vláda N S R , zatímco pom ěrně kladný postoj zaujala vláda Velké Británie. V každém případě se však jasně ukazovalo, že Západ nem ůže sovětský návrh zcela jednoznačně od m ítn o u t. P ro to am erický stát­ ní sekretář Dulles jel ve dnech 3.— 9. 2. pro jed n at do E vropy společný postup západních m ocností. N á v r h n a k o n fe r e n c i m i16. 2. dostala vláda Sovětského s v a z u o d p o v ě ď n is t rů z a h r a n ič n íc h v ě c i západních velm ocí, v níž n avrhly uspořádání konference m inistrů zahraničních věcí čtyř velm ocí, které by se účastnili 1 němečtí zástupci a která by jednala o všech aspektech něm ecké otázky. ř eStí2oMacmÍMana d° ^ os' Západ však chtěl před b ěžn ě vyjasnit program vy . 2. 3. 3. 1959) konference. T o byl také jeden z cílů cesty brit­ ského m inisterského předsedy M acm illana do Sovětského svazu. M ac­ millan ovšem zároveň chtěl touto iniciativní akcí zap ů so b it na britské voliče před nadcházejícím i volbami a zvýšit zahraničně politickou váhu Velké Británie. Sovětský svaz při té příležitosti n av rh l V elké B ritánii uza­ vřeni smlouvy o neútočení na 20 let s tím , že sm louva b u d e obsahovat tyto 108

body: obě stran y se zdrží útoku, použití ozbrojené síly nebo vyhrožování silou; n ep řip u stí rozmisťování cizích vojenských základen na svém územ í; sporné otázky b u d o u řešit jednáním ; nebudou podporovat stát, který by použil síly p ro ti jedné ze sm luvních stran. K sm louvě se podle n á v rh u mohl připojit každý evropský stát a rovněž U SA. P ro odpor britské vlády nedošlo sice k pokroku v jednání o sovětsko-britské sm louvě, ale M acmillanova návštěva přinesla pozitivní výsledky v tom , že přispěla k uza­ vření dohody o k u ltu rn í spolupráci mezi oběm a státy a obchodní sm louvy, jež byly uzavřeny 28. 3. a 24. 5., a především v tom , že přispěla k uvolňo­ vání m ezinárodního napětí. S o v ě tsk ý s o u h la s s k o n fe N a nótu západních m ocností z 16.2. odpověděla rencí m in i s t r ů z a h r a n i č sovětská vláda nótou z 2. 3., v níž oznám ila, že nich v ě c i sice i nadále pokládá za nejvhodnější uspořádat konferenci na nejvyšší úrovni, která by jednala o všech základních problé­ mech m ezinárodních vztahů — i otázce m írové smlouvy s N ěm eckem , přesto však projevila ochotu přistoupit i na svolání přípravné konference m inistrů zahraničních věcí velmocí, které by se účastnili i představitelé obou něm eckých států , ale zároveň zdůraznila, že by byla účelná a opráv­ něná i účast p ředstavitelů Československa a Polska, tj. států , které bez­ prostředně sousedí s Něm eckem a byly prvním i oběťmi hitlerovské agrese. N. S. C hruščov již 4. 3. ve svém projevu p ři návštěvě N D R v L ip sk u a znovu pak 19. března vysvětlil, že lhůta šesti m ěsíců, vytčená v pro­ hlášení sovětské vlády z 27. 11. 1958 jako term ín pro řešení problém u západního B erlína, není ultim átem a že nejdůležitější je jednání a příp­ rava vhodných m ezinárodních podm ínek pro ně. D a lš í je d n á n í z á p a d n í c h Po návratu M acm illana z M oskvy a po ozm o c n o s tí nám ení sovětské odpovědi začali vedoucí představitelé západních m ocností horečně jednat, aby dosáhli jednoty názorů, jak o tom svědčila série vzájem ných návštěv západních státníků, A denauera v P aříži 4. 3., M acm illana v Paříži 9. 3., v B onnu 12. 3. a ve W ashingtonu 19. 3., i italského m inisterského předsedy Segniho v Bonnu 21. 3. M ezitím se již president Eisenhow er 16. 3. oficiálně vyslovil pro konfe­ renci m in istrů zahraničních věcí i m ožnost schůzky šéfů vlád, ale zároveň neopom něl zd ů ra z n it, že ve věci západního Berlína nepřipouští vláda USA žádné ústupky. 26. 3. západní m ocnosti navrhly, aby se m inistři zahraničních v ě d sešli 11 5 v Ženevě p ro jednání o otázce Něm ecka a západního Berlína a aby jim také’bylo ponecháno stanovení data, m ísta a agendy schůzky na nej­ vyšší úrovni. I nadále trvaly na svém návrhu, aby na konferenci v Ženevě byli pozváni jen něm ečtí zástupci. Zatím byl dále připravován jednotný postup západních m ocností pro

109

konferenci. N ejprve se sešli m inistři zahraničních věcí U S A , V elké Britá­ nie, Francie a N S R ve W ashingtonu (31. 3. až 1. 4.), p o to m se účastnili zasedání Rady N A T O ( 2 . - 4 . 4.). Francouzský p řed sed a vlády Debré a m inistr zahraničních věcí Couve de M urville navštívili L o n d ý n (13. až 14. 4.), m inistři zahraničních věcí čtyř západních m ocností se znovu sešli v Paříži 30. 4. a francouzský m inisterský předseda D e b ré a am erický státní sekretář H erter navštívili kancléře A denauera. A g r e s ív n í p r o je v y im p é r ia Porady západních p o litik ů ,a zvláště 1 0 . výročí lis t ic k ý c h p ř e d s t a v it e lů založení N A T O , jež p řip a d lo n a tu to dobu, byly provázeny velmi výhružným i projevy vojenských představitelů N A T O , na prvním m ístě Spojených států a N S R . T a k m in istr obrany U SA M cElroy, stejně jako vrchní velitel sil N A T O generál N orstadt hrozili použitím atom ových zbraní pro udržení dosavadního stav u v zá­ padním Berlíně. Zároveň pokračovalo úsilí b u d o v a t v n ejvětším počtu zemí N A T O základny atom ových a raketových zbraní p ro ti socialistic­ kým zemím i rozšiřovat vojenské pakty a seskupení západních moc­ ností. S o v ě t s k y n á v r h s m lo u v y N a nebezpečné tendence vývoje N A T O upoo n e ú to č e n í zornila sovětská vláda již 30. 3. ve zvláštním prohlášení, v něm ž znovu připom enula svůj dřívější n á v rh na uzavření smlouvy o neútočení mezi N A T O a státy V aršavské sm louvy, spočívající na těchto hlavních zásadách: Nepoužívat ve vzájemných stycích síly ani h ro zb y silo u ; zdržovat se jakéhokoli vměšování do vnitřních záležitostí; řešit všechny sp o rn é otázky pouze mírovými prostředky, jednáním v d u c h u po ro zu m ěn í a spravedl­ nosti ; konat vzájemné konzultace v případě vzniku takových situací, jež by mohly ohrozit m ír v Evropě. N á v r h c e lo e v r o p s k é P r oti budování a rozšiřování vojenských paktů o b ch o d n í o r g a n iz a c e stavěla sovětská vláda rozvíjení hospodářských styků. T o potvrdil i návrh sovětské vlády na vytvoření celoevropské regio­ nální obchodní organizace předložený 8. 4. E vropské hosp o d ářsk é komisi. Jejím úkolem m ělo být: Zkoum at otázky odstranění jakékoli diskrim inace v obchodě, maximálního snížení nebo odstranění celních poplatků, poskytování půjček a úvěrů, vzájemných pohledávek a platů a též ostatní problém y spojené s dalším rozvojem celoevropského obchodu; uzavřít dlouhodobé obchodní a jiné hospodářské dohody m ezi zeměmi, které jsou členy E H K , což by vneslo do hospodářských sty k ů m ezi těmito zeměmi prvek stability a důvěry, přispělo by k m ezin áro d n í dělbě práce a tak ke zlepšení vzájemných vztahů mezi evropským i zem ěm i; ' , sv°lat porady m inistrů zahraničního obchodu členských zem í E H K za účelem projednám otázek dalšího rozšíření obch o d u m ezi všem i evropský* mi státy;

110

zintenzívnit v rám ci E H K spolupráci při vým ěně vědeckých a technic­ kých zkušeností. K o n f e r e n c e s o c ia lis t ic k ý c h T ento návrh, stejně jako veškeré úsilí sovětské stá tů ve V a r š a v ě vlády řešit jednáním všechny sporné problém y, podpořily všechny socialistické státy, jak potvrdila konference m inistrů zahraničních věcí socialistických zemí Evropy a Čínské lidové republiky, uspořádaná ve Varšavě 27.— 28. 4. N a konferenci byl vyjádřen souhlas s návrhem sovětské vlády na uzavření m írové sm louvy s N ěm eckem a likvi­ daci nenorm álního stavu v západním Berlíně. Představitelé socialistických států odsoudili budování atom ových a rake­ tových základen na území evropských států N A T O , a zvláště pak vyzbro­ jování západního Něm ecka nukleárním i a raketovým i zbraněm i, na něž upozornila sovětská vláda již ve svém prohlášení z 29. 3. a z 2 7 .4 . Zároveň bylo doporučeno, aby se konference m in istrů zahraničních věcí účastnilo tak: Československo a Polsko. T e n to požadavek se však nepodařilo pro­ sadit. K o n fe re n ce m i n i s t r ů z a D ne 11. 5. byla v Ženevě zahájena tak dlouho h ra n ič n íc h v ě c í v Ž e n e v ě připravovaná konference m in istrů zahraničních 11‘ " věcí SSSR , U S A , Velké B ritánie, Francie, dále NDR, zatím co N S R zastupoval jen její velvyslanec ve W ashingtonu Grewe. Stejně jako v celých dosavadních m ezinárodních vztazích, tak i k jednání ženevské konference přistupovali představitelé kapitalistických a socialis­ tických zemí v podstatě z rozdílných stanovisek. Zatím co cílem delegací Sovětského svazu a N ěm ecké dem okratické republiky bylo dosáhnout takového řešení něm ecké otázky, které by odpovídalo celkovém u m eziná­ rodním u vývoji a zájm ům všech m írum ilovných lidí, u představitelů ka­ pitalistických zem í převládala snaha oddalovat a přím o znem ožnit řešeni základního problém u. T y to protichůdné tendence názorně prokázaly ná­ vrhy, které byly na konferenci předloženy, i celý p rů b ěh konference. S o v ětsk ý n á v r h Sovětský návrh m írové smlouvy, předložený na konferenci, v podstatě přinášel text uveřejněný již v sovětské nótě z 10. 1. T e n to n á v rh vycházel z celkového poválečného vývoje v N ěm ecku a z nových podm ínek, jež se zde vytvořily, především z existence dvou sa­ m ostatných něm eckých států a z protichůdného vývoje v nich. Zatím co N D R odsoudila celou uchvatitelskou politiku něm eckého im perialism u, m ilitarism u, fašism u a revanšism u a stala se význam nou oporou m írového m ezinárodního vývoje, v N S R se znovu dostaly k moci reakční m onopo­ listické, m ilitaristické a revanšistické síly, jež z tohoto státu vytvářely nebezpečné ohnisko nejen pro jeho sousedy, ale i pro světový m ír. T ím větší význam měla ustanovení v sovětském návrhu m írové sm louvy, která potvrzují zrušení všech hitlerovských úchvatů a p latnost něm eckých hranic, jak existovaly k 1. 1. 1959. Sovětský návrh dále žádal neúčast

111

Německa ve vojenských paktech, zákaz zbraní hromadného ničení i zákaz činnosti revanšistických organizací v Německu. Pro mezinárodní vý­ voj byl zvláště významný požadavek staženi cizích vojsk z Německa. K důležité otázce západního Berlína se navrhovalo, aby do sjednocení Německa zůstal demilitarizovaným svobodným městem. Smlouvu by za Německo měly podepsat oba německé státy, přičemž by její uzavření a do. držování jistě podstatně přispělo k sblížení, a tím i k možnosti sjednocení obou německých států. Řešení německé otázky by vůbec rozhodujícím způsobem přispělo k mírovému vývoji v celé Evropě i ve světě. N á v r h z á p a d n íc h m o c n o s tí Proti tomu návrh předložený západními moc­ nostmi neměl za cíl uskutečnit co nejdříve a v zájmu národů Evropy míro­ vou smlouvu s Německem, a tím přispět ke kladnému dalšímu vývoji mezinárodních vztahů. Naopak, přinášel tzv. „souhrnný plán“ (nazývaný pak běžně „balík"), v němž uzavření mírové smlouvy s Německem bylo až na konci a podmíněno dohodou o celém souboru mezinárodních pro­ blémů, jejichž projednání by vyžadovalo velmi dlouhou dobu a které byly záměrně postaveny tak, aby Sovětský svaz na ně nemohl přistoupit. Hlavni tu byl požadavek sjednocení Německa na základě již dávno překonaného principu „svobodných" voleb, svázaný zároveň s tak složitými otázkami, jako je vytvoření systému evropské bezpečnosti a odzbrojeni. V tomto smyslu měla být řešena i otázka západního Berlina, s n ím ž měl být sloučen i východní Berlín a vyčleněn z území NDR. Celý souhrn­ ný plán měl pak za cíl připravit připojení Německé demokratické repub­ liky k NSR a začlenění takto sjednoceného a reakčními silami ovládaného Německa do Atlantického paktu. Bylo samozřejmé, že tento návrh byl zaměřen na to, aby zmařil jednání konference, svalil odpovědnost na Sovětský svaz, a tím znemožnil uvol­ nění v mezinárodních vztazích i svolání konference na nejvyšší úrovni. Proto Sovětský svaz tento návrh v zásadě zamítl, ale zároveň všestranně usiloval o to, aby reakčním silám nedal možnost konferenci rozbít. Důleži­ tou úlohu přitom hrály i rozpory mezi samými západními delegacemi. R o z p o ry m e z i z á p a d n í m i Rozdílný přístup i rozpory mezi západními m o c n o s tm i mocnostmi se výrazně projevily již v době pří­ prav ženevské konference a v jejím průběhu se znovu potvrdily, i když západní mocnosti předložily společný návrh. Největší zájem o úspěch konference projevovala od počátku Velká Británie, která zvláště v otázce západního Berlína vycházela vstříc kompromisnímu řešení. Vládnoucí konzervativní strana musela přihlížet k předvolební situaci ve vlastní zemi, kde široké vrstvy jasně naznačovaly, že žádají aktivní účast Velké Británie na mírovém řešení mezinárodních problémů, a zároveň vyjadřovaly obavy z rostoucí ekonomické a vojenské síly západního Německa. Proti tomu vláda NSR vystupovala od počátku jako nejzarytější odpůrce sovětského návrhu. Již dříve podstatně ovlivnila negativní náplň z á p a d n íh o 112

„balíku" a znovu pak zasáhla v době konference. Nejprve již tím, že na za­ sedání konference nevyslala přímo svého ministra zahraničních věcí, čímž měla být snížena váha účasti ministra zahraničních věd NDR, a zvláště pak tajným memorandem vládám západních mocností, jehož cílem bylo znemožnit jakoukoli dohodu. Jako spojenec a mluvčí zájmů vlády NSR vystupovala na konferenci velmi často Francie, opírající se o NSR při pokračování ve válce v Alžíru i při výrobě atomové bomby, která měla zařadit Francii mezi atomové velmoci. S Bonnem byla Francie spojena stále těsněji i seskupením Spo­ lečného trhu, které ji opět stavělo proti Velké Británii. Proti tomu Spojené státy americké se snažily vystupovat navenek umírněněji, avšak kdykoli pokládaly za nutné potvrdit jednotu Západu v zásadních otázkách, hájily v podstatě neústupné stanovisko. Postoj západních mocností způsobil nejdříve přerušení konference (první část konference probíhala 11. 5.—20. 6., druhá 13. 7.—5. 8.) a také po obnoveni zasedání mařil dosažení výsledků, jež by odpovídaly mírové­ mu vývoji. Západní mocnosti odmítaly tehdy i jiné sovětské návrhy na řešení naléhavých mezinárodních problémů. Byly to především návrhy na vytvoření pásem bez atomových zbraní. Sovětské návrhy bezato- Již ve svém projevu na X X I. sjezdu KSSS zdůmových pásem raznil N. S. Chruščov, že důležitým příspěv­ kem k uvolnění trvalého napětí na Dálném východě by bylo vytvoření pásma bez atomových zbraní v této oblasti. Když západní mocnosti ne­ vyšly této iniciativě vstříc, a naopak projevily snahy zvětšit počet americ­ kých základen jaderných zbraní v Japonsku a vyzbrojit jimi i japonské ozbrojené síly, zaslala sovětská vláda 4. 5. japonské vládě nótu, v níž vyslovila přesvědčení, že bezpečnosti v této oblasti přispěje, bude-li Japonsko provádět politiku neutrality. Sovětská vláda při tom potvrdila, že je ochotna respektování japonské neutrality zaručit. Japonská vláda však svou politiku nezměnila. Návrhy na vytvoření pásem bez atomových zbraní byly zvláště důležité pro Evropu. K již dříve navrhovanému bezatomovému pásmu ve střední Evropě přistoupil v květnu d&lší návrh Sovětského svazu, aby oblast Balkánu a Jaderského moře byla rovněž přeměněna v pásmo bez atomo­ vých zbraní a raketových základen. Tento návrh vyslovený N. S. Chruščo­ vem 29. 5. při návštěvě Albánie byl pak zařazen do prohlášení vlády Rumunské lidové republiky z 6. 6., navrhujícího svolání konference šéfů vlád států Balkánského poloostrova, která by řešila nejdůležitější problémy této oblasti. Zatímco tento návrh byl příznivě přijat zeměmi socialistického tábora a Jugoslávií, západní velmoci a kapitalistické země vůbec jej od­ mítly. Podobně odmítly kapitalistické země sovětský návrh vyslovený N. S. Chruščovem 11. 6., aby bylo vytvořeno pásmo bez jaderných a rake­ tových zbraní v oblasti Pobaltí a Skandinávie. 8 Vztahy 1959

113

O d lo žen í návštěvy N. s. C h ru ščo va ve Skandinávii

Naopak právě v této době byla ve skandinávských státech rozpoutána nenávistná a pomlouvačná kampaň prou Sovětskému svazu a proti již dříve ujednané návště­ vě předsedy rady ministrů SSSR N. S. Chruščova ve Skandinávii. So­ větská vláda musela proto 19. 7. vládám Švédská, Norska a Dánska oznámit, že v těchto zemích nejsou dosud potřebné předpoklady pro tuto návštěvu, a že je proto nutno ji odložit na pozdější dobu. V ý zn a m ženevské konfe- Tak se projevoval i nadále vliv sil, které neměly rence zájem na uvolňování mezinárodního napětí a kte­ re také způsobily, že konference ministrů zahraničních věcí nepřinesla takové výsledky, jaké by odpovídaly zájmům a nadějím mírumilovných lidí ve světě. To však neznamená, že konference v Ženevě nepřinesla užitek vůbec. Především poskytla možnost, aby se před světovou veřejností potvrdilo úsilí Sovětského svazu a všech socialistických zemí o mírové řešení mezi­ národních problémů. Tomuto tlaku musely ustoupit západní mocnosti natolik, že nemohly nepružně setrvávat na projednání celého svého „balíku“ , ale musely uznat nutnost jednat především o Německu a o západním Berlínu. Na meziná­ rodním fóru vystoupila jako uznaný činitel také Německá demokratická republika. Přes veškeré snahy vlády NSR tomu zabránit znamenala účast ministra zahraničních věcí na konferenci faktické uznání vlády NDR vlá­ dami západních velmocí. Západní mocnosti ovšem zcela znemožnily řešení hlavní otázky, tj. mírové smlouvy s Německem. To vedlo vládu SSSR již během konference k tomu, aby 19. 6. při příležitosti návštěvy stranické a vládní delegace NDR v Sovětském svazu zdůraznila možnost uzavření mírové smlouvy pouze s NDR. I když ani v dalším průběhu konference se nepodařilo pokročit v jednání o mírové smlouvě s Německem, přece jen konference potvrdila nutnost řešit tento problém, tak důležitý pro celý vývoj meziná­ rodních vztahů. Určitého pokroku bylo dosaženo v dílčí otázce západního Berlína. Zá­ padní mocnosti fakticky uznaly nutnost jednat o situaci v západním Berlí­ ně a o takových otázkách, jako je početní stav ozbrojených sil tří mocností v západním Berlíně, nutnost nerozmisťovat atomové a raketové zbraně na území západního Berlína, nepřípustnost podvratné činnosti a nepřátelské propagandy, problém přístupu do západního Berlína. K otázce spojení se západním Berlínem prohlásila sovětská vláda po do­ hodě s vládou NDR, že bude-li podepsána příslušná prozatímní dohoda, bude na dobu její platnosti přístup do západního Berlína zachován v do­ savadním stavu. Kladem bylo i to, že přes neúspěch jednání o základní otázce mírové smlouvy závěrečné komuniké konference navrhovalo, aby se pokračovalo v jednání o otázkách projednávaných na konferenci.

114

Rozhodujícím předpokladem pro další úspěšný vývoj mezinárodních jednání se stala dohoda o vzájemných návštěvách předsedy rady ministrů SSSR N. S. Chruščova a presidenta USA D. Eisenhowera, oznámená v závěrečných dnech ženevské konference.

N Á V Š T Ě V A N. S. C H R U Š Č O V A VE S P O J E N Ý C H S T Á T E C H A M E R I C K Ý C H

Do vývoje vztahů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, které tak rozhodujícím způsobem ovlivňují v celém poválečném období mezi­ národní dění, začaly roku 1959 pronikat významné změny. Nebyly to změny náhodné, ale vyplývaly z působení řady činitelů v obou těchto státech i v ostatních zemích. Jejich kořeny vyrůstaly již z dřívějších let, ale jejich důsledky se začaly výrazně projevovat až v roce 1959. Jejich podstatu vysvětlil N. S. Chruščov již ve svém projevu na XXI. sjezdu KSSS a znovu je podrobně rozebral v článku O mírovém soužití, uveřejně­ ném v americkém časopise Foreign Affaires v září 1959. Změno v poměru sil mezi Nejvýraznějším dokladem změny v posocialismem a kapitalis- m ěru sil byly vědeckotechnické úspěchy So­ větského svazu, vyjádřené zvláště přesvědčivě počátkem roku 1959 vypuštěním kosmické rakety, která se stala umělou družicí Slunce, a spuštěním prvního atomového ledoborce „Lenin". Spolu s celkovým hospodářským rozvojem, přecházejícím od vyhlášení k plnění sedmiletého hospodářského plánu na léta 1959— 1965, byly tyto úspěchy jasným dokladem mírumilovného zaměření Sovtts’.;ého svazu, ovšem zároveň dávaly představu, jakých prostředků by mohl Sovětský svaz použít v případě agresivních akcí imperialistů proti sovětské zemi a všem ostatním státům světové socialistické soustavy. úsilí mírumilovných zemí Avšak o mírový vývoj mezinárodních vztahů neusilovaly jen socialistické země, ale i řada dalších zemí, které se nezapo­ jily do agresivních vojenských paktů. Byly to zvláště národy Asie a Afriky, jež vytvořily samostatné státy a usilovaly o hospodářský rozvoj nutný pro zvyšování úrovně obyvatelstva. Tlak lidových mas a míro- Vzrůstající úlohu lidových mas v mezináveho hnuti rodních vztazích potvrdilo zasedáni Světové rady míru ve Stockholmu v květnu, dále konference o evropské bezpeč­ nosti ve Varšavě začátkem července, Světový festival mládeže ve Vídni v srpnu i četné akce v jednotlivých zemích. Pod ^livem všech změn v mezinárodním vývoji a zároveň z důvodů hospodářských vyvíjely i široké vrstvy v zemích spojenců USA větší tlak na mírové řešení mezinárodních problémů. Důsledky zbrojení v u s a Vliv těchto činitelů byl tím silnější, že i v sa­

115

mých Spojených státech se stále naléhavěji projevovaly důsledky zbrojení rostoucími inflačními rysy národního hospodářství, v růstu deficitu státního rozpočtu, v deficitu platební bilance s druhými zeměmi i v odlivu zlata ze země. Potvrzovalo se, že zbrojeni ztrácelo svůj význam jako podně­ cující činitel pro národní hospodářství USA, a naopak že Sovětský svaz díky svému ekonomicko-společenskému zřízení dovedl řešit i tyto problé­ my tak, že nebyl zastaven jeho hospodářský rozmach. Přitom bylo stále zřejmější, že za existence nukleárních zbraní a při sile Sovětského svazu by rozpoutání války nepřineslo americkým vládnou­ cím kruhům vítězství, ale znamenalo by vojenskou katastrofu a urychlený krach kapitalistického systému. Ani teorie tzv. „lokálních" či omezených válek nepřinášela řešení, protože bylo stále jasnější, že ani v tomto úseku nemohou agresívní síly počítat s převahou, a kromě toho by každá lokální válka nutně vyvolala nebezpečí války nukleární. K rach p olitiky z pozice sily Proto na rozdíl od dřívějších let, kdy požadavek změny dosavadní zahraniční politiky USA byl vyslovován jen některými publicisty a méně významnými, případně opozičními politiky, začalo roku 1959 i u mnohých vedoucích politiků pronikat poznání krachu poli­ tiky z pozice síly a politiky studené války. Na jejich místě nastupovalo reálnější hodnocení mezinárodního vývoje a z něho vyplývala myšlenka nutnosti mezinárodních jednání, mírového soužití a soutěžení. Určité příznaky tohoto kladného vývoje se projevily také v názorech stát­ ního sekretáře Dullese (který již v únoru musel odejít pro těžkou nemoc na zdravotní dovolenou a v květnu zemřel). Jeho zástupcem a potom i nástup­ cem se stal jeho náměstek Christian Herter. Herter projevil větší pružnost než jeho předchůdce. Pří prava na volby Důležitou úlohu hrálo také, že obě americké buržoazní strany si již v roce 1959 začínaly připravovat vhodné podmínky pro kampaň k volbám v roce 1960. Přitom nutně musely počítat s tím, že američtí voliči se stále jasněji vyslovovali proti studené válce a zbrojení, za mírové rozvíjení mezinárodních vztahů, a především vztahů mezi USA a SSSR. N ávštěva A . i. M iko jana Prvním výrazným dokladem změn byla návště­ va prvního náměstka předsedy rady ministrů SSSR A. I. Mikojana v USA ve dnech 3.—20. ledna. Byla to první návštěva čelného politického představitele SSSR v USA, a i když neměla oficiální ráz, využil jí Mikojan k četným rozhovorům s vedoucími činiteli USA, které přinesly hojné podněty pro další kladný rozvoj vztahů mezi oběma státy, v ý m ě n a výstav m ezi u s a Dalším kladným krokem bylo uspořádání vzá° SSSR jemných výstav vědy, techniky a kultury v Ne v/ Yorku a v Moskvě. Zahájení obou výstav se účastnili významní vládní představitelé obou států. Do Spojených států přijel 29. června první náměstek předsedy rady ministrů SSSR Frol R. Kozlov a do Sovětského 116

svazu 24. července vicepresident USA Richard Nixon. Oba navštívili ještě další města a oblasti. Při své návštěvě Nixon prohlásil, že se přesvěd­ čil, že sovětský lid a sovětská vláda si nepřejí válku, a vyjádřil se kladněji i k té zásadě, že mezinárodní problémy se mají řešit jednáním. Tento pří­ znivý vývoj vztahů mezi USA a SSSR připravil půdu pro další krok, který rozhodujícím způsobem ovlivnil vývoj mezinárodních vztahů v roce 1959. Dohoda o vzájemné návDne 3. 8. bylo současně oznámeno v Moskvě štěvě N. S. Chruščova a D. a ve Washingtonu, že předseda rady ministrů E raSSSR N. S. Chruščov přijal pozvání k oficiální isenhow návštěvě ve Spojených státech a president USA Dwight Eisenhower k návštěvě v Sovětském svazu. Obě návštěvy měly být uskutečněny ještě roku 1959, přičemž N. S. Chruščov měl přijet do Spojených států již v září. Obě vlády vyjádřily naději, že návštěvy přispějí k lepšímu porozu­ mění mezi oběma státy a poslouží věci míru. Již dohoda o vzájemných návštěvách hlav států znamenala nejen velký mezník ve vývoji vztahů mezi USA a SSSR, ale vůbec v celém vývoji mezinárodních vztahů po druhé světové válce. Vždyť oba státy se staly vedoucími představiteli dvou existujících světových společenských soustav a oba svou hospodářskou i vojenskou silou ovlivňují rozhodujícím způso­ bem celý vývoj mezinárodních vztahů. Zastavení pokusů s nukle- Naděje všech mírumilovných lidí byly ještě árními zbraněmi zvýšeny, když 26. 8. Spojené státy oznámily, že nebudou dále pokračovat v pokusných výbuších nukleárních zbraní. Avšak na rozdíl od prohlášení vlády Sovětského svazu, která oznámila, že nezačne s pokusnými výbuchy, nezahájí-li je druhé mocnosti, a na rozdíl od Velké Británie, která sdělila, že nebude provádět pokusy, pokud budou probíhat užitečná jednání, vláda USA svůj závazek omezila pouze do konce roku 1959. Bylo samozřejmé, že již oznámení o vzájemných návštěvách vedoucích představitelů SSSR a USA vzbudilo obrovský ohlas v celém světě. Nejširší lidové masy ve všech zemích, toužící po míru a nespokojené s výsledky ženevské konference ministrů zahraničních věcí, přijaly tuto zprávu s nadšením a nadějí. Také realisticky uvažující politici ve Spojených stá­ tech i v jiných zemích vyslovili svou podporu dohodě o vzájemných náv­ štěvách vedoucích představitelů USA a SSSR. Zmirňování napětí v mezinárodních vztazích, přinášející i dohodu o vzá­ jemných návštěvách vedoucích představitelů SSSR a USA, přijaly ovšem odmítavě ty kapitalistické kruhy, které měly zájem na udržování studené války a zbrojení, zastánci agresivních paktů a zbrojařské monopoly, které nejen učinily ze zbrojení základ svých zisků, ale podřizovaly mu celé hospodářství USA. Nebylo proto divu, že první odpovědí newyorské burzy na oznámení dohody o vzájemných návštěvách Chruščova a Eisen­ howera byl prudký pokles kursů cenných papírů.

117

V Evropě pak zazněly zvláště nevraživé hlasy ze západního N ěm ecka, pro jehož revanšistické vůdce byl každý krok k zm írněni m ezinárodního napětí překážkou na cestě m ilitarizace N S R . O d p ů rci zm írn ěn í napětí se snažili dokazovat, že návštěva N . S. C hruščova ve S pojených státech ohrozí celý systém bezpečnosti Západu. je d n á n í p r e s id e n t a E ise n Aby ujasnil vzájem ná stanoviska se spojenci h o w ero v E v ro p ě U S A , navštívil p resid en t E isenhow er ve dnech 26. 8.— 4. 9. E vropu, kde jednal v B onnu s kancléřem A den au erem , v L on­ dýně s m inisterským předsedou M acm illanem a v P aříži s presidentem de G aullem . Zde rovněž přijal italského m inisterského p ře d se d u Segniho. Z vládních představitelů těchto zemí přivítal zlepšení v z ta h ů U S A — SSSR především M acm illan, a to proto, že m ohl te n to vývoj vykládat jako pokračování politiky, kterou kdysi sám zahájil cestou do M oskvy. Jeho konzervativní strana usilovala nadále o to, aby se v nadcházejících volbách před britským lidem jevila jako strana prosazující m írové řešení m eziná­ rodních problém ů. A to tím spíše, že vůdcové opoziční L a b o u r P arty se rovněž pokoušeli získat voliče jako zastánci jednání se S ovětským svazem a také odjeli do M oskvy, kde se Bevan 7. 9. dokonce veřejně vyslovil pro uzavření smlouvy o neútočení mezi Velkou B ritánií a S ovětským svazem. N á v š t ě v a N . s. C h r u š č o v a N . S. C hruščov, provázen dalším i sovětskými v USA představiteli, m ezi n im iž byl m in istr zahranič­ ních věcí Andrej Grom yko, m inistr vysokých škol V jačeslav Je lju tin , dále slavný spisovatel M ichail Šolochov a členové rodiny N . S. Chruščova, zahájil 15. 9. svou návštěvu ve Spojených státech. Jeho stálým průvodcem byl zástupce U SA v O S N H enry C abot L odge. C hruščov navštívil po­ stupně W ashington, N ew York, Los Angeles, San F ran cisco , D es Moines (Iowa), Pittsburgh a setkal se s m noha představiteli politického, hospo­ dářského a kulturního života U SA . Jednal s politickým i činiteli obou ame­ rických stran, s guvernéry států a starosty velkých m ěst, prům yslníky a finančníky i s vůdci velkých odborových organizací. N e ú s p ě c h p o k u sů iz o lo v a t N a počátku cesty převážilo úsilí organizátorů N. S. Chruščova od ame- cesty izolovat C hruščova od p ro stý c h americ­ rickéholdukých lidí, ale C hruščovovi se brzy podařilo um ěle vytvořenou bariéru překonat. Americký lid byl poprvé v takovém m ěřítku inform ován o vývoji Sovět­ ského svazu, o velkých úspěších sovětského lid u , k teré právě v předvečer návštěvy N . S. Chruščova ve Spojených státech byly znovu přesvědčiví potvrzeny vypuštěním kosmické rakety, která dosáhla m ěsíce a uložila na jeho půdě výsostné znaky Sovětského svazu, a především o trvalém úsilí sovětské zahraniční politiky rozvíjet m írové styky se Spojeným i státy i se všemi ostatním i zeměmi ve světě. V průběhu cesty vzrostla popularita N . S. C hruščova tak , že naprostá většina americké veřejnosti se postavila p ro ti p o k u sů m sto u p e n c ů studené

118

války narušovat jeho cestu provokacemi, jako bylo vystoupení starosty Los Angeles nebo pravicových odborových vůdců v San Francisku. Cel­ kově se projevilo, že antikom unism us, po dlouhá léta rozněcovaný reakčními kruhy U SA , nedokázal trvale ovládnout nejširší am erické vrstvy. V rcholným i body Chruščovovy návštěvy ve Spojených státech byl jeho projev na V alném shrom áždění O S N a jeho závěrečné rozhovory s presi­ dentem E isenhow erem v Cam p D avidu. N á v r h v l á d y S S S R n a ú p ln é N a Valném shrom áždění O S N předložil C h ru š„ v še o b e c n é o d z b r o je n i čov 18. 9. návrh sovětské vlády na úplné a vše­ obecné odzbrojení, který se setkal s vřelým ohlasem. Jeho důsledkem bylo, že později byl p o d án společný návrh rezoluce Sovětského svazu a Spoje­ ných států, vyzývající vlády členských států O S N ke konstruktivním u řešení otázky úp ln éh o a všeobecného odzbrojení. I když bylo jasné, že cesta k uskutečnění tohoto návrhu bude dlouhá a těžká, přece jen již tento úspěch na půdě O S N potvrdil velm i přesvědči­ vě, jak m írum ilovná iniciativní zahraniční politika Sovětského svazu získá­ vá stále větší m ezinárodní vliv. Přitom se prosadila zásada, s níž ze sovět­ ské strany byla návštěva N . S. Chruščova připravována, totiž, aby návštěva otevřela cestu k řešení nejzávažnějších m ezinárodních problém ů, i když nebylo m ožné předpokládat okamžité dosažení konkrétních dohod. R o zh o v o ry v C a m p D a v id u V tom to sm yslu probíhaly ve dnech 25.— 27. 9. také rozhovory m ezi N . S. Chruščovem a D . Eisenhow erem v C am p D a­ vidu, které byly uzavřeny společným kom uniké, v něm ž se zdůrazňovalo: „R ozhovory byly užitečné pro vzájemné vysvětlení stanovisek. N ebyly vedeny za účelem jednání, ale přesto lze doufat, že vým ěna názorů přispěje k lepším u pochopení m otivů a stanovisek obou stran, a tím k dosaženi spravedlivého a trvalého m íru. Otázka všeobecného odzbrojení je nejdůležitější otázkou; p řed níž dnes stojí svět, a obě vlády vynaloží všemožné úsilí k dosažení konstruktivního řešení tohoto problém u. Pokud se týká otázky Berlína, mají být za předpokladu souhlasu ostat­ ních zúčastněných stran obnovena jednání, aby se dosáhlo řešení, které by bylo v souladu se zájmy všech zúčastněných stran a v zájm u zachování m Rozhovory byly užitečné v různých otázkách vztahů mezi S SS R a U SA a očekává se, že v blízké budoucnosti budou uzavřeny určité do­ hody. O bě strany souhlasí s tím , že všechny otevřené m ezinárodní problém y mají být řešeny nikoli použitím síly, ale mírovými prostředky, jednáním . N ávštěva p residenta Eisenhowera v Sovětském svazu bude na jaře 1960.“ President E isenhow er na tiskové konferenci 28. 9. zdůraznil, že šlo o rozhovory, nikoli o jednání, poněvadž ta by nebyla m ožná bez účasti

119

am erických spojenců. Připustil, že situace v Berlíně je „nenorm ální" a že jednání^ o její řešení mají být obnovena, ale nemají být prodlužována á° nekonečna. Dále řekl, že pokud se týká konference na nejvyšší úrovni* rozhovory odstranily mnohé z námitek, jež dosud měl, ale tuto otázku je ještě třeba projednat se spojenci USA. V závěrečném projevu v americkém rozhlase a v projevu po příletu do M oskvy 28. 9. N. S. Chruščov znovu zdůraznil velkou odpovědno?1 presidenta Eisenhowera i vůli všeho amerického lidu k m íru a přátelským vztahům se Sovětským svazem; upozornil však na to, že síly nepřátelská zm írnění m ezinárodního napětí zde i nadále existují. Jedním z nejdůležitějších společných závěrů z návštěvy N. S. Chruščov® v U SA bylo přijetí zásady, že „všechny otevřené m ezinárodní problémy nemají být řešeny použitím síly, ale mírovými prostředky, jednáním*

JED N A N Í

O K O N F E R E N C I NA N E J V Y Š Š Í

ÚROVN I

N ávštěva N . S. Chruščova ve Spojených státech a jeho rozhovory s pre­ sidentem Eisenhow erem především otevřely dveře k m ezinárodním jedná' ním o konferenci na nejvyšší úrovni. Souhlas V elké B ritán ie Obecně vyjádřený souhlas presidenta Eisen­ how era nalezl velmi příznivý ohlas ve Velké Británii, jejíž ministerský předseda M acm illan již 1. 10. přivítal výsledky návštěvy N . S. C h ru ščo va ve Spojených státech a vyjádřil naději, že konference na n e jv y šší úrovni by m ohla být uspořádána již v listopadu. Znovu zdůraznil i m yšlenku vyslovenou již v červnu N . S. Chruščovem, že jednání na nejvyšší úrovni by se nem uselo om ezit na jednu konferenci, ale mohlo by se m u věnovat konferencí několik. Postoj Fra n cie a dohoda Proti tom u francouzská vláda, která až dosud o nav t v . s . Chruščova se stavěla ke konferenci na nejvyšší úrovni vel" m i zdrženlivě, ani tentokrát nespěchala, a i když 21. října oznámila, že v zásadě souhlasí se svoláním konference na nejvyšší úrovni, zároveň navr­ hovala její uspořádání až později v roce 1960. D ůvodem byla snaha posílit zatím své vn itřní a m ezinárodní postavení, tj. především překonat problém války v A lžírsku, dále dosáhnout zařazení Francie mezi atom ové velmoci uskutečněním pokusu s vlastní atomovou bom bou, a konečně nezůstat po­ zad u za Spojeným i státy a Velkou Británií ve stycích se Sovětským svazem. Skutečně také již 24. 10. došlo k dohodě o pozvání N . S. C h r u š č o v a presi­ d en tem de G aullem k návštěvě Francie, jejíž term ín byl pak stanoven n a březen 1960. s: C h r u K o v a 31 Stanovisko vlády Sovětského svazu ke konfevšech zem i parlam entům renci na nejvyšší úrovni znovu zd ů ra z n ilo p r°" hlášeni TA SS z 24.10., že čím dříve bude svo­

.

120

lána, tím lépe pro věc mírového soužití. Tuto problematiku znovu hluboce rozebral N. S. Chruščov ve svém projevu 31.10. na 3. zasedání Nejvyššího sovětu SSSR, v němž také objasnil význam všeobecného a úplného odzbro­ jení. Téhož dne vydal Nejvyšší sovět SSSR provolání k parlamentům všech zemí světa, aby všemožně usilovaly o uskutečnění úplného a všeobecného odzbrojení jakožto nejdůležitějšího příspěvku k mírovému vývoji v mezi­ národních vztazích. Raketa kolem Měsíce Dokladem mírového rozvíjení sovětské vědy a techniky bylo i vypuštění další kosmické rakety, která obletěla Měsíc a vyfotografovala jeho část odvrácenou od Země a dosu dlidstvu zcela neznámou. Sovětský svaz pokračoval ve své mírumilovné politice rozvíjením vše­ stranných styků. Návštěva presidenta Přátelské vzájemné vztahy mezi Sovětským Schä rfa v SSSR svazem a Rakouskem byly manifestovány při návštěvě presidenta Rakouské republiky A. Schärfa v Sovětském svazu v první polovině října. Dohoda o návštěvě presi- Kladný výsledek měla i jednání o návštěvě denta Gronchiho presidenta Itálie Gronchiho, která skončila 23. 11. dohodou a určením termínu návštěvy na začátek roku 1960. Poselství kancléři V téže době vláda Sovětského svazu znovu proAdenauerovi kázala své úsilí řešit mírově německou otázku, když 15.10. se N. S. Chruščov obrátil s poselstvím na kancléře Adenauera, zdůrazniv důležitost podepsán! mírové'smlouvy s Německem a řešení všech problémů v duchu mírového soužití. Tato nová iniciativa nejen ne­ našla odezvu, ale naopak po dočasném zmírnění tónu, vyvolaném ohlasem návštěvy N. S. Chruščova v USA, kancléř Adenauer znovu začal vystupo­ vat z pozic studené války. Ve svém projevu na sjezdu rýnské zemské orga­ nizace CDU v Duřenu 17. 11. opět vyhlásil provokační požadavek „osvo­ bození" 17 miliónů Němců v NDR a zároveň obviňoval Sovětský svaz z agresivních úmyslů. Výstava SSSR v Mexiku Jedním z přesvědčivých příkladů úspěšného rozšiřování styků bylo uspořádání sovětské výstavy v Mexiku, na jejíž zahájení přijel 18. 11. do Mexika první náměstek předsedy rady ministrů SSSR A. I. Mikojan. Dohoda o spolupráci mezi Zlepšení vztahů USA—SSSR bylo vyjádřeno u s a a SSSR 21. 11. uzavřením dohody o spolupráci mezi těmito dvěma státy na poli vědy, techniky, školství a kultury na léta 1960—1961 a dohody o výměně vědců a informací v oblasti mírového využívání atomové energie. Společný návrh na odzbro- Síla myšlenky mírového soužití se na mnohem jení v OSN širší základně potvrdila na průběhu XIV. val­ ného shromáždění OSN, zvláště při jednáni o společném návrhu rezoluce 121

SSSR a USA na projednáni otázky všeobecného a úplného odzbrojení. Všech 80 dalších členských zemí OSN oznámilo 20. 11., že chtějí být po­ važovány za spoluautory, a návrh byl tak přijat s jednomyslností, jakou OSN dosud nepoznala. Konference o Antarktidě Úspěchem mezinárodni spolupráce byla i mezi­ národní konference o Antarktidě 15. 10.—1. 12. za účasti SSSR, USA, Velké Británie, Francie a 8 dalších států. Účastníci konference se nejen dohodli o rozdělení území Antarktidy a spolupráci v celé této oblasti, ale potvrdili i zásadu, že Antarktida musí sloužit výlučně mírovým účelům a že zde nesmějí být prováděny pokusy s nukleárními zbraněmi. Tak se v mezinárodních vztazích postupně vytvářely další příznivé pod­ mínky pro dosažení dohody o uspořádání konference na nejvyšší úrovni. Podmínkou ovšem bylo, aby tento příznivý vývoj nebyl narušen stoupenci a podněcovateli studené války, kteří ani v této době neustali využívat každé příležitosti pro svou podryvnou činnost. Reakční tily v u s a V USA to byly především velké monopolistické skupiny, těžící ze zbrojení a vykořisťování jiných zemí. Jejich zájmům byla věnována i „studijní" zpráva tzv. Rockefellerovy nadace. Předpo­ kládala i nadále „trvání studené války", žádala, aby USA „pomohly vytvo­ řit na celém světě nový pořádek", a hned naznačovala, jak by si jej před­ stavovala, když uváděla možnost, že lidově demokratické země v Evropě by se staly „součástí atlantického společenství". Nebylo divu, že při tako­ výchto plánech navrhovala tato zpráva zvýšeni zbrojení USA. Vedoucí představitel miliardářské rodiny, která Rockefellerovu nadaci založila, Nelson Rockefeller, guvernér v New Yorku, šel ještě dále, když žádal, aby Spojené státy obnovily pokusy s jadernými zbraněmi. Rockefeller se tak postavil do čela nejreakčnějších kruhů Republikánské strany, ale neméně paličsky vystupovali i mnozí vedoucí činitelé Demokratické strany. V Evropě byla střediskem reakce nadále NSR. Porada v Godesbergu Spojenectví protimírových sil USA a NSR se výrazně potvrdilo již na poradě v Godesbergu 1.—4. října. Zúčastnili se jí za USA bývalý státní tajemník Dean Acheson, kdysi jeden z nejaktivnčjších osnovatelů studené války a nyní spolu s Trumanem její hlavní mluvčí v Demokratické straně, bývalý americký vysoký komisař v západním Ně­ mecku a nyní president Chase National Bank John McCloy a další vý­ znamní představitelé obou amerických politických stran, průmyslníci a vojenští experti. Ze strany NSR tu byli oficiální představitelé kancléř Adenauer, president Lübke a celá řada dalších. Těžiště jednání, jehož velká část probíhala tajně, bylo v hledání způsobů jak zabránit mírovému soužití a uskutečnění sovětského návrhu na úplné a všeobecné odzbrojení. Proto také hlavním výsledkem jednání byl požadavek dalšího atomového zbrojení a rozšiřování vojenských paktů. útoky proti ČLR Nápor mezinárodních reakčních sil byl dílem

122

i nadále zaměřen na Evropu, dílem směřoval do Asie, kde jeho předmětem byla Čínská lidová republika. Cílem tohoto útoku bylo jednak narušit jednotu socialistického tábora, jednak oslabit vliv Čínské lidové republiky v zemích Asie a Afriky. K tomu jim měla posloužit nejdříve kampaň spojená s potlačením kontrarevolučního povstání v Tibetu a dále obviňování Čínské lidové repu­ bliky ze zasahování v Laosu. Zatímco vlády Sovětského svazu a Čínské lidové republiky žádaly řešení ve smyslu plnění Ženevských dohod z roku 1954, západní mocnosti prosadily v rozporu se zásadami Charty OSN vytvoření vyšetřovacího výboru. Někteří představitelé agresivního paktu SEATO dokonce navrhovali, aby do Laosu byly vyslány ozbrojené síly tohoto agresivního paktu. Pakt C E N T O Znovu se také objevily hlasy vyzývající k spoje­ ní paktu SEATO s paktem CENTO (Central Treaty Organization). Tak byl přejmenován někdejší Bagdádský pakt, jehož sídlo ovšem po vítězství revoluce v Iráku a po jeho vystoupeni z Bagdádského paktu muselo být přeneseno do Ankary. Typické bylo, že ačkoli se USA oficiálně ani nadále nestaly přímým účastníkem CENTO, zasedání CENTO v říjnu 1959 se konalo ve Washingtonu a zahajoval je vicepresident Nixon. Zasedání bylo provázeno požadavky, aby se ve zbrojení pokračovalo intenzivněji; právě v této době uzavřely USA 10. 10. s jedním z členů CENTO, s Tureckem, smlouvu o budování amerických základen pro nukleární raketové střely. Vztahy čínsko-indické Další příležitost viděli nepřátelé míru ve zhor­ šení vztahů mezi Čínou a Indií, k němuž došlo v souvislosti s nevyřešený­ mi pohraničními otázkami mezi oběma největšími asijskými státy. Vláda SSSR se již 10. 9. v prohlášení TASS vyslovila pro mírové jed­ nání mezi oběma státy a zdůraznila, že kampaň na Západě má za d l zhor­ šovat mezinárodní situaci a dosáhnout zapojení Indie do agresivních paktů. Přestože mezi Indií a Čínou nedošlo v roce 1959 k vyřešení spor­ ných otázek, odmítl ministerský předseda Indie Néhrú snahy odvrátit Indii od zásady neúčasti ve vojenských blocích. Toto stanovisko potvrdil Néhrú i později 13. 12. při návštěvě presidenta Eisenhowera v Indii. Tato návštěva byla jedním z nejdůležitějších úseků velké cesty vedoucího představitele Spojených států. Eisenhowerovu cesta President Eisenhower se vydal na svou cestu začátkem prosince, aby postupně navštívil 11 zemí Evropy, Asie a Afriky. Po zahajovací návštěvě v Římě pokračoval v cestě do několika asijských zemí. Mezi asijskými zeměmi to byli jednak spojenci USA v agresivních paktech, jako Turecko, Írán a Pákistán. Cílem Eisenhowerovy cesty zde bylo posílit především jejich vojenské svazky s USA v imperialistických paktech, neboť i nadále zdůrazňoval význam těchto paktů a dalšího zbro­ jení. V zemích, které se neúčastní vojenských paktů, jako Afghánistán a zvláště Indie, bylo cílem Eisenhowerovy cesty, nazvané „misí dobré

123

vůle“, propagovat Spojené státy, zejména jejich zahraniční politiku jako mírumilovnou. Dále se Eisenhower zastavil k jednání s vedoucími před­ staviteli Maroka a Tuniska. V Evropě bylo hlavním cílem Eisenhowerovy cesty dosažení jednoty v otázce svolání konference na nejvyšší úrovni, ale i v otázkách vztahů mezi jednotlivými členy NATO a v celkové koncepci tohoto paktu. Při' tom právě jeho dlouhá cesta měla také za úkol posílit vedoucí postavení USA v NATO. Zasedání Rady n a t o K tomuto cíli směřovali představitelé Spoje­ ných států již také na zasedání Rady NATO v druhé polovině prosince v Paříži. Státní sekretář Herter zde předložil zdánlivě velmi velkorysý plán dlouhodobého desetiletého politického, vojenského, vědeckého a hospodářského rozvoje, který měl za úkol překonat rozpory v NATO. Zároveň měl Herterův plán vytvořit základnu, z níž by bylo možno čelit přitažlivosti zásady mírového soužití a ekonomického soutěžení, vytyčené a prakticky již uskutečňované socialistickým táborem v čele se Sovětským svazem. Vnitřní rozpory NATO nejen zabránily přijetí Herterova plánu, ale projevily se i v tom, že závěrečné komuniké i nadále zdůrazňovalo nutnost zbrojení, ba dokonce se vyskytly znovu hlasy žádající politiku z pozice síly. Zároveň však ani tato konference nemohla přejít tlak veřejného míněni ve světě, důsledky zvyšovaného zbrojení a nové skutečnosti v poměru sil mezi kapitalismem a socialismem. Proto závěrečné komuniké se aspoň formálně vyslovilo pro myšlenku odzbrojení, ale především pro jednání mezi Západem a Východem, jež by měla uskutečnit konference na nej­ vyšší úrovni. Porady v Paříži Jednání o konferenci na nejvyšší úrovni bylo těžištěm porad, kterých se ve dnech 19.—21. 12. v Paříži účastnili presi­ dent Eisenhower, president de Gaulle, ministerský předseda Macmillan a kancléř Adenauer. Výsledek jednání oficiálně oznámený 21. 12. byl velmi stručný, ale ne­ smírně významný. Základní bylo rozhodnutí, aby president Eisenhower, president de Gaulle a ministerský předseda Macmillan zaslali předsedovi rady ministrů SSSR Chruščovovi ihned osobní poselství, v nichž vyjádřili názor, že „by bylo pro čtyři šéfy států nebo vlád žádoucí sejít se čas od času v některé z jejich zemí k projednání hlavních problémů týkajících se dosažení míru a stability ve světě“. Za místo první schůzky byla navržena Paříž a jako datum 27. duben 1960. Dohoda o konferenci na Sovětská vláda, která již 1. 12. oznámila, že je nejvyšší úrovni ochotna přihlížet k přání de Gaulla, aby se konference konala až po jeho schůzce s Chruščovem, vyjádřila souhlas s místem konference i s tím, že by na ni měly navazovat další. Žádala však

124

o menší posunutí data vzhledem k tomu, že oslavy 1. května by nedovolily předsedovi rady ministrů SSSR účastnit se v té době konference na nej­ vyšší úrovni. Jednání o jiný termín proběhla velmi rychle a úspěšně a již 30. 12. došlo k dohodě, že konference bude zahájena 16. května 1960. Konečnou dohodu o uspořádání konference na nejvyšší úrovni přijali s nadšením všichni mírumilovní lidé na celém světě. Vždyť již její svolání bylo důkazem, že myšlenka řešení mezinárodních problémů jednáním, tak usilovně prosazovaná zahraniční politikou Sovětského svazu, získala velký úspěch. Otázka série konferencí Hned při dohodě o svolání konference vyvstaly dvě důležité otázky. První otázka vyrůstala již ze znění osobních poselství a týkala se možnosti, že by nezůstalo při jedné konferenci, ale že by se jí zahájila konferencí celá série. To by byl kladný přínos, neboť problémy by se daly řešit postupně, aniž by neúspěch v jednání o některé otázce vyústil v rozpor, který by mohl další jednání vůbec zmařit. Série konferencí by ovšem ztratila svůj kladný význam, kdyby se jí reakční síly pokoušely zneužívat k neplodnému prodlužování jednání, k oklamání veřejného mínění a zatím by znovu narušovaly vztahy mezi dvěma soustavami, obnovovaly studenou válku či dokonce připravovaly válku skutečnou. Program konference Ovšem tato otázka zůstala podmíněna otázkou základní, a to, jaký bude mít konference na nejvyšší úrovni program a jak budou představitelé čtyř velmocí k němu přistupovat. Poselství šéfů vlád západních mocností přímo neuváděla problémy, o nichž by se mělo na konferenci jednat; zřejmě proto, že v Paříži nedošlo k podrobnější dohodě. Jediným ukazatelem se stalo komuniké o paříž­ ských dohodách, v němž bylo řečeno, že „mezi projednávanými otázkami byly vztahy mezi Východem a Západem, odzbrojení a problémy týkající se Německa včetně Berlína. Pokud jde o poslední bod, šéfové vlád znovu potvrdili zásady vyhlášené v komuniké čtyř mocností ze 14. prosince 1958 a v prohlášení rady NATO z 16. prosince 1958 o Berlíně.“ Uplatňování těchto „zásad“ by nesporně znamenalo zmaření výsledků ženevské kon­ ference ministrů zahraničních věcí, na níž Západ projevil pružnější postoj. Neobjevil se však ani požadavek, aby východiskem byl souhrnný plán či „balík", předložený při zahájení ženevské konference. 2e takovéto plány vystupovaly i jinde, to názorně potvrdilo v téže době oznámení vlády USA, že se od 1. ledna 1960 necítí vázána závazkem nepro­ vádět pokusné výbuchy nukleárních zbraní, i když zatím je neobnoví. Tak se i na sklonku roku 1959 spolu s kladnými rysy projevovaly v me­ zinárodních vztazích rysy záporné a ukazovaly, že pro splnění velkých úkolů mírového rozvíjení mezinárodních vztahů bude také v dalším roce třeba soustředěného úsilí všech pokrokových činitelů ve světě.

125

v ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ

Stejně jako v minulých letech byla činnost OSN i v roce 1959 významně ovlivňována celkovým vývojem mezinárodních vztahů, změnami vyvola­ nými přesunem poměru sil míru a války. I v činnosti OSN nastalo určité „oteplení" v důsledku iniciativní, neúnavné mírové politiky SSSR a ostat­ ních socialistických států. Výrazněji než v minulosti se na půdě OSN pro­ jevila rostoucí aktivita sil prosazujících zásadu mírového soužití ve vzta­ zích mezi státy s různým společenským zřízením a naopak oslabováni vlivu těch kruhů, které usilují o udržení napětí v mezinárodním ovzduší. Tyto skutečnosti se odrazily v činnosti všech hlavních orgánů OSN, avšak nejvýrazněji v práci a výsledcích XIV. zasedání Valného shromáž­ dění, které probíhalo ve znamení návštěvy N. S. Chruščova v USA. Valné shromáždění se během roku 1959 sešlo dvakrát. 2. čá st X I I I . valného shro- 2 0 . 2 . se v souhlase s rezolucí přijatou na podm á ž d ě ní zim 1958-sešlo XIII. valné shromáždění k pro­ jednání jediného bodu, budoucnosti Kamerunu pod britskou a francouz­ skou poručenskou správou. o t á z k a K a m e ru n u 13. 3., kdy bylo jednání 2. části XIII. valného shromáždění ukončeno, byly k této otázce přijaty dvě rezoluce; jedna o Kamerunu pod francouzskou a druhá o Kamerunu pod britskou poručenskou správou. V rezoluci o Kamerunu pod francouzskou správou, přijaté 56:0 hlasům, při 23 abstencích (zdržely se socialistické státy a řada států a s ijs k o - a f r ic k é oblasti), Valné shromáždění rozhodlo, aby francouzské poručenství nad Kamerunem bylo ukončeno 1 .1 . 1960, kdy toto území dosáhne nezávis­ losti. Dále vyslovilo naději, že v nejbližší době po dosažení nezávislosti budou uspořádány volby do nového zákonodárného shromážděni, které rozhodne o konečné formě státního zřízení svobodného a nezávislého Ka­ merunu. Konečně se v rezoluci doporučov?’o, aby po dokončení výstavby státu byla země přijata do OSN. V rezoluci o Kamerunu pod britským poručenstvím, přijaté opět 56:0 hlasům, při 24 abstencích, Valné shromáždění doporučilo, aby byly uspořádány dva oddělené plebiscity pod dohledem OSN, v nichž by bylo zjištěno přání obyvatel. V severní části území měl být plebiscit uspořádán v polovině listopadu 1959 a voliči se měli rozhodnout, zda si přejí, aby se 126

území stalo částí severní oblasti nezávislé federace Nigérie, která bude vytvořena v říjnu 1960, nebo zda chtějí budoucnost území rozhodnout později. Při plebiscitu, uskutečněném pod dohledem OSN 7. 11., většina voličů se vyslovila proti připojení k Nigérii a pro pozdější rozhodnutí o dalším osudu území. Pokud se týče jižní části území, bylo doporučeno, aby plebiscit byl uspořádán v době od prosince 1959 do dubna 1960. O kterých otázkách má plebiscit rozhodnout, mělo určit příští, XIV. zasedání Valného shro­ máždění. Socialistické státy a řada států asijsko-africké oblasti se hlasování o obou rezolucích zdržela, protože jednotlivá ustanovení rezolucí umožňují do­ savadním správním mocnostem, aby ovlivňovaly další vývoj uvedených území, čímž je ohrožována jejich skutečná nezávislost. Komisařem OSN pro dohled nad plebiscitem v obou částech Kamerunu pod britskou správou byl zvolen zástupce Íránu, xiv. valné shrom ážděni V době od 15. 9. do 12. 12. se sešlo ke svému pravidelnému jednání XIV. valné shromáždění, na jehož pořad bylo zařazeno přes 70 bodů. o tá z k y odzbrojeni Nejvýznamnější místo v činnosti XIV. zase­ dání Valného shromáždění zaujímaly i nyní otázky odzbrojení. (Viz kap. VI-)

Zásluhu na tom měl nový návrh SSSR na všeobecné a úplné odzbro­ jení. Na závěr jednání byla 20. 11. jednomyslně přijata významná rezo­ luce navržená společně delegacemi SSSR a USA, k nimž se jako spo­ luautoři připojily všechny členské státy OSN. Rezoluce označila úsilí o do­ sažení dohody o všeobecném a úplném odzbrojení za hlavní problém současných mezinárodních vztahů. Byly schváleny i další významné rezoluce o dílčích problémech od­ zbrojení. Byla to především rezoluce 24 asijských a afrických zemí o za­ staveni nukleárních pokusů, jakož i rezoluce 22 asijských a afrických států, vyzývající Francii, aby upustila od pokusných výbuchů nukleárních zbraní na Sahaře. Dále byla schválena rezoluce proti rozšiřování počtu zemí vlastnících nukleární zbraně a jejich získávání dalšími státy, kromě tří atomových mocností, a konečně návrh Indie a Jugoslávie, aby komise OSN pro odzbrojení pracovala i v roce 1960 za účasti všech 82 členských států OSN. Také při projednávání dalších závažných otázek dosáhly mírumilovné síly v čele se socialistickými státy významných úspěchů v úsilí o zlepšení mezinárodní spolupráce. Výbor O S N pro m írové vyVýznamné místo mezi těmito problémy zaujíužití kosm ického prostoru m a lo jednání o spolupráci OSN při mírovém využití kosmického prostoru. Řešení této otázky stojí již po několik let v popředí zájmu jednotlivých států i světového veřejného mínění. Dosud

127

však naráželo na neústupné stanovisko západních mocností, které se při jejím projednávání pokoušely zatlačit SSSR a ostatní socialistické státy do nerovnoprávného postavení. Projevem těchto tendencí bylo i vytvořeni tzv. výboru OSN pro mírové využití kosmického prostoru na XIII. zasedání. Na tomto zasedání bylo schváleno vytvoření 18členného výboru, v němž proti 12 západním státům měly být pouze tři socialistické a tři neutrální státy. Toto složení nepřihlíželo k zájmům všech zúčastněných států a stavělo socialistické státy do nerovnoprávného postavení, takže nebyly vytvořeny základní ne­ zbytné předpoklady pro úspěšnou práci výboru. Proto SSSR, ČSR a PLR a později i Indie a SAR oznámily, že se práce výboru nezúčastní. Práce výboru nevedla proto v roce 1959 za účasti pouze 13 členů k žádným výsledkům. Od zahájeni XIV. zasedání se otázka mírového využití kosmického prostoru znovu octla v popředí zájmu. Krátce po zahájení zasedání při­ stoupily delegace SSSR a USA k dvoustrannému jednání o této otázce. V závěru zasedání vedlo toto jednání k dohodě o některých významných otázkách. Především bylo dosaženo dohody o novém složení výboru OSN pro mírové využití kosmického prostoru. Výbor bude mít 24 členů, z toho 7 států socialistických, 5 států neutrálních a 12 států západních. Dále bylo dosaženo zásadní dohody o tom, že v roce 1960 nebo 1961 bude svolána k projednání tohoto problému široká mezinárodní konference, o tá z k a účinků rad ioaktiv- Dále byla jednomyslně přijata rezoluce o další mho záření činnosti vědeckého výboru pro účinky atomo­ vého záření, jakož i další rezoluce k některým dílčím otázkám.' Dohody o rezoluci, \*níž se schvaluje zpráva o činnosti výboru pro účinky atomo­ vého záření a jeho návrhy na další činnost zejména v oblasti genetického a biologického výzkumu, především pokud se týče účinků uhlíku 14 na lidský organismus, bylo dosaženo teprve po delším obtížném jednání. Významnou skupinou otázek, při jejichž projednávání bylo dosaženo pozitivních výsledků, byly problémy politického a hospodářského vývoje poručenských a nesamosprávných území. O tázk y poručenství Nejvýznamnější místo mezi nimi zaujalo něko­ lik jednomyslně přijatých rezolucí o dosažení nezávislosti několika poru­ čenských území. Ve smyslu těchto rezolucí dosáhne Kamerun pod francouzskou poručenskou správou nezávislosti 1.1. 1960, Togo rovněž pod francouzskou správou 27. 4. 1960 a Somálsko pod italskou správou 1. 7. 1960. Dále byla schválena rezoluce o vyslání inspekční mise OSN na územ! Ruanda-Urundi pod belgickým poručenstvím, aby vyšetřila příčiny ne­ pokojů. Současně má mise podat zprávu i o situaci v Tanganjice pod britskou poručenskou správou.

128

Byla rovněž projednána otázka budoucnosti jižní části poručenského území Kamerunu pod britskou správou. Podle rozhodnutí 2. části XIII. valného shromáždění z 13. 3. měl zde být v době od prosince 1959 do dubna 1960 uspořádán plebiscit, v němž mělo obyvatelstvo rozhodnout o dalším osudu území. Na XIV. valném shromáždění bylo rozhodnuto, aby se v plebiscitu voliči vyslovili k tomu, zda si přejí připojení k britské Nigérii, která dosáhne nezávislosti v říjnu 1960, či k francouzskému Ka­ merunu, který dosáhne nezávislosti v lednu 1960. Vzhledem k tomu, že mezi obyvatelstvem převládá tendence k připojení k francouzskému Ka­ merunu, snažila se Velká Británie zabránit plebiscitu v roce 1960, odložit jej na neurčito, a tím prodloužit trvání své poručenské správy. Společný postup asijských a afrických států spolu se státy socialistickými ji však do­ nutil k ústupu. Plebiscit byl sice o rok odložen, avšak bylo stanoveno, že bude proveden do dubna 1961. Jednomyslně byla též přijata rezoluce žádající generálního tajemníka a specializované agentury OSN, aby poskytovaly technickou pomoc poručenským územím před dosažením nezávislosti i po něm. Dále byla přijata rezoluce o výchově odborných kádrů z řad obyvatelstva území pod poručenskou správou a o důsledném využití stipendií, která jsou k tomuto účelu poskytována vládami jednotlivých států. O tázky nesamosprávných Významné místo mezi těmito otázkami zaujíúzemí malo opět jednání o politice Jihoafrické unie vůči Jihozápadní Africe. Po druhé světové válce bylo toto území v rozporu s Chartou připojeno k Jihoafrické unii, která od té doby soustavně od­ mítá převést je pod poručenskou správu OSN. Stejně jako v minulosti bylo toto počínání Jihoafrické unie odsouzeno naprostou většinou člen­ ských států OSN. o tá z k a A lžírsk á Sem patří i velmi významná, po několikáté pro­ jednávaná otázka Alžírská. I tentokrát vyvinula Francie velké úsilí, aby projednávání této otázky na XIV. valném shromáždění zabránila. Avšak stejně jako na předchozích zasedáních, byla otázka zařazena na pořad a její projednávání se opětovně stalo otřesnou obžalobou francouzské koloniální politiky a kolonialismu vůbec. Nic na tom nezměnilo ani de Gaullovo prohlášení o možnosti poskytnout v budoucnu Alžírsku právo na sebeurčení; cílem prohlášení bylo jen ovlivnit jednání o této otáz­ ce. I když předložená rezoluce nebyla schválena, průběh jednání znovu potvrdil neudržitelnost dosavadní politiky Francie v Alžírsku. Kromě toho abstence USA při závěrečném hlasování o rezoluci vyvolala ostrou reakci francouzské vlády a přispěla k dalšímu prohloubení rozporů v im­ perialistickém táboře. O tázk y hospodářské spoZnačná pozornost byla na XIV. valném shrolupráce máždění věnována otázkám rozvoje meziná­ 9 Y ta h £ 1959

129

rodní hospodářské spolupráce, zejména s cílem hospodářské a technické pomoci méně vyvinutým zemím. Především byla schválena významná rezoluce o rozvoji světového trhu a o zlepšení podmínek pro obchod hospodářsky méně vyvinutých zemí. Rezoluce ukládá generálnímu tajemníkovi, aby příští rok podal zprávu 0 prostředcích a metodách rozvoje širší obchodní spolupráce mezi státy bez rozdílu jejich hospodářského systému a úrovně. Dále byla schválena rezoluce o rozvoji naftových zdrojů a naftového průmyslu v méně vyvinutých zemích. Rezoluce zdůraznila význam národ­ ního naftového průmyslu pro další hospodářský rozvoj těchto zemí, v nichž jsou tyto důležité zdroje dosud pramenem velkých zisků zahranič­ ních naftových monopolů, a vyzvala Hospodářskou a sociální radu, aby projednala návrhy na řešení problémů rozvoje národního naftového prů­ myslu v méně vyvinutých zemích, mezi nimi i otázku jeho financováni a technické pomoci. Určité pozitivní výsledky při řešení některých závažných otázek, jakož 1 celková atmosféra XIV. valného shromáždění však neznamenají, že kruhy, které byly v minulosti nositeli idejí studené války, se vzdaly svého úsilí narušit průběh Valného shromáždění. Naopak, po celé zasedání bylo nutno čelit ustavičným pokusům o obnovení překonaných metod z doby studené války, které v minulosti ochromovaly činnost OSN. Zasto upení Č in y Tyto pokusy se projevily již v prvních dnech při rozhodování o pořadu XIV. valného shromáždění. Stejně jako na všech zasedáních od roku 1949 i tentokrát zabránila delegace USA, aby na pořad byla zařazena otázka zastoupení Číny, jejíž projednání opět navrhla Indie. Naléhavost řešení této otázky se na XIV. zasedání projevila ještě výraz­ něli D ři projednávání řady otázek, které nemohou být řešeny bez |účasti jednoho ze stálých členů Rady bezpečnosti — Číny, jejímiž jedinými zá­ konnými zástupci jsou představitelé Čínské lidové republiky. R o zšířen í hlavních orgánů Nejnázorněji se tato skutečnost projevila při OSN projednávání otázek souvisících s návrhy na rozšíření jednotlivých hlavních orgánů OSN. Vzhledem k podstatnému vzrůstu počtu členských států OSN z 50 v roce 1945 na 82 v současné době byla znovu zařazena na pořad již v minulých letech projednávaná otázka rozšířeni Rady bezpečnosti, Hospodářské a sociální rady a Mezinárodního soudu a s tím souvisící otázka nové úpravy hlasování v Radě bezpečnosti. Řešení těchto otázek by však vyžadovalo revizi příslušných ustanoveni Charty. Avšak k tomu, aby jakákoliv revize Charty mohla vstoupit v plat­ nost, je podle č. 108 Charty nutno, aby byla ratifikována 2/3 členů OSN, čítajíc v to všechny stálé členy Rady bezpečnosti. Z toho vyplývá, že za situace, kdy jeden ze stálých členů Rady bezpečnosti není v O rg a n iz a c i zastoupen právoplatnými zástupci a nemůže se účastnit jednání a rozho­ dování o těchto otázkách, je jejich řešení vyloučeno. Toto stanovisko, zastá­

130

vané především socialistickými státy, se projevilo též v rozhodnutí Valného shromáždění, aby řešení těchto otázek bylo odsunuto na příští zasedání. Spravedlivé zeměpisné za - Další závažnou otázkou, jejíž vyřešení stoustoupení v organech OSN penci studené války znemožnili, bylo uplatnění zásady spravedlivého zeměpisného zastoupení při volbě předsedy Valného shromáždění. Vyřešení této otázky ve shodě s principy Charty by se příznivě odrazilo v činnosti Valného shromáždění nejen na jeho XIV. zasedání, ale i v příštích letech. Avšak právě vzhledem k významu této otázky pro vytvoření příznivého ovzduší při projednávání jednotlivých otázek ve Valném shromáždění vyvinuly imperialistické státy značné úsilí, aby vyřešena nebyla. Po usi­ lovném zákulisním jednání se jim podařilo získat těsnou většinu čtyř hla­ sů, kterou bylo přijetí československé rezoluce k této otázce znemožně­ no. Volba nestálých členů Úsilí imperialistických mocností zabránit spraRady bezpečnosti vedlivému zeměpisnému zastoupení v hlavních orgánech se znovu výrazně projevilo při volbách nestálých členů Rady bezpečnosti. V roce 1959 se v Radě uprázdnilo místo nestálého člena, které je podle známé londýnské dohody z roku 1946 vyhrazeno státům východní Evropy. Tyto státy navrhly jako svého kandidáta Polskou lidovou repu­ bliku, jejíž kandidaturu podporovala i většina členských států OSN. USA však navrhly jako protikandidáta Turecko, stát z jiné zeměpisné oblasti. Ve volbách byly pak v prvním kole zvoleny Ecuador a Cejlon, avšak třetí nestálý člen — ani PLR, ani Turecko — nezískal potřebnou dvou­ třetinovou většinu hlasů. Tento stav se opakoval i v dalším hlasování. O třetím nestálém členu bylo hlasováno celkem v 51 hlasovacích kolech (nejdelší hlasování v historii OSN), ale v žádném z nich nezískal žádný z kandidátů potřebnou většinu. Avšak v 45 z celkového počtu 51 kol bylo odevzdáno více hlasů pro PLR. V závěru zasedání bylo dosaženo kompromisu v tom smyslu, že PLR bude členem Rady bezpečnosti v roce 1960 a Turecko v roce 1961. Postup Turecka a za ním stojících států při volbách do Rady bezpečnosti ostře kontrastuje s postupem, který je v OSN v podobných případech obvyklý a který se uplatnil např. při volbách do Hospodářské a sociální rady. V těchto volbách rovněž dva kandidáti — Japonsko a Indie — ne­ získali většinu potřebnou ke zvolení. Když ani po šesti kolech, v nichž Ja­ ponsko vždy získalo slabou většinu, nebyla otázka vyřešena, ustoupila Indie od své kandidatury a v sedmém kole bylo Japonsko zvoleno 77 hlasy z 82. Avšak nehledě na to, že v konečné fázi bylo nutno otázku třetího nestá­ lého člena Rady bezpečnosti řešit kompromisem, podle kterého budou socialistické státy východní Evropy zastoupeny Polskem jen v roce 1960, svědčí průběh a výsledky hlasování o této otázce o významných změnách

131

v OSN, o dalším oslabeni „hlasovací mašinérie" USA. Ve většině hlaso­ vacích kol odevzdaly své hlasy pro PLR i některé členské státy NATO a státy Latinské Ameriky, které byly v minulosti nejspolehlivější oporou •USA při hlasování o všech závažných otázkách. Tyto skutečnosti svědčí též o váze a účinnosti mírumilovných sil. K orejská o tázka Recidivy studené války se projevily i při opětov­ ném projednávání korejské otázky. Stejně jako v minulých letech zne­ možnil odpor imperialistických mocností, aby jednání o této otázce se vedle zástupců jižní Koreje účastnili i zástupci Korejské lidově demokra­ tické republiky, jak to navrhl SSSR. Důsledky tohoto neudržitelného postupu se nutně projevily na průběhu a výsledcích jednání. Na závěr jednání o této otázce byla přijata rezoluce USA, setrvávající na nepřijatelných a již v minulosti Korejskou lidově demokratickou republikou odmítnutých podmínkách a zcela ignorující iniciativní, reálné návrhy KLDR, jejichž přijetí by otevřelo cestu ke sjed­ nocení Koreje na demokratickém a mírumilovném základě. V důsledku tohoto postupu, který se snaží nebrat zřetel na reálnou situaci, zůstalo řešení korejské otázky i nadále ve slepé uličce, do níž se dostalo vinou agresivní politiky západních mocností. Avšak i při hlasování o této rezoluci se projevila stoupající neochota řady států podporovat neudržitelné stanovisko reakčních kruhů USA. Pro rezo­ luci hlasovalo pouze 49 z celkového počtu 82 členů OSN. Devět socialis­ tických států hlasovalo proti, 19 zemí — především asijských a afrických, se hlasování zdrželo a 5 latinskoamerických států se hlasování vůbec ne­ účastnilo. T zv . o tázka Tibetu a Ma- Stupňující se izolace stoupenců studené války ďarska se výrazně projevila i při jednání o dalších o'izkách, jejichž zařazení na pořad XIV. valného shromáždění sledovalo výlučné provokační dle, rozpoutání pomlouvačné, nepřátelské kampaně proti socialistickým státům. Jde především o tzv. otázku Tibetu a neexistující „maďarskou otázku", která je již od roku 1956 nezákonně zatahována na pořad Valného shro­ máždění. Západním mocnostem, a především reakčním kruhům USA se sice podařilo prosadit projednání obou otázek, avšak zcela bezvýznamné rezoluce k těmto bodům dokázaly, že tyto provokace nepřinesly očekávaný výsledek. Příznačné byly nesnáze, na které narazila delegace USA při prosazování těchto bodů na pořad jednání. Zatímco v případě tzv. tibetské otázky se Spojeným státům po několika­ týdenním úsilí podařilo přimět dva státy — Irsko a Malajsko —, aby předložily návrh na její projednání, v případě tzv. maďarské otázky skon­ čily všechny podobné pokusy USA nezdarem, takže nakonec musela návrh předložit sama americká delegace. Přijaté rezoluce se omezily jen na velmi všeobecné fráze a jejich autorům se nepodařilo prosadit dříve

132

tak časté pomlouvačně útoky proti SSSR, ČLR i ostatním socialistickým státům. Jednání o těchto „otázkách" mělo však škodlivý vliv na celkový průběh zasedání a znovu potvrdilo, že kruhy spjaté s politikou studené války se nevzdaly svého úsilí zkalit zmirňující se mezinárodní ovzduší. Rada bezpečnosti Určité zlepšení celkové mezinárodní situace se projevilo i v činnosti Rady bezpečnosti. Za celý rok 1959 se ve světě ani jednou nevytvořila taková situace, která by vyžadovala jejího zásahu. Za celý rok byly na pořad Rady bezpečnosti zařazeny pouze dvě otázky. 30. 1. se Rada bezpečnosti sešla na žádost Izraele, aby projednala jeho stížnost v souvislosti s pohraničním incidentem se Sjednocenou arabskou republikou. Tento incident byl dalším projevem napjatých vztahů mezi Izraelem a sousedními arabskými státy, které jsou trvalým zdrojem ne­ klidu v této oblasti a objevují se na pořadu Rady bezpečnosti již po několik let. Avšak stejně jako v minulosti ani v tomto případě nevedlo jednání Rady bezpečnosti k žádným výsledkům. Rada se izraelskou stížností za­ bývala na jedné schůzi a potom jednání odročila, aniž přijala jakékoliv rozhodnutí. Tzv. o tázka Laosu Druhou otázkou, která byla zařazena na pořad jednáni Rady bezpečnosti, byla tzv. laoská otázka. Ani v tomto případě však nešlo o událost, která by přímo ohrožovala mezinárodní mír a bezpečnost, a vyžadovala by proto jejího zásahu. Zatažení tzv. otázky Laosu na pořad Rady bezpečnosti bylo záměrnou provokací kruhů usilu­ jících o zhoršení mezinárodní situace. K tomuto cíli jim měly sloužit vnitropolitické události v Laosu, vyvolané politikou královské laoské vlády, hrubě porušující závazky, které převzala podle dohod o mírovém urovnání laoského sporu. 7.9. byla na žádost generálního tajemníka svolána naléhavá schůze Rady bezpečnosti, aby na podkladě dopisu ministra zahraničí laoské vlády pro­ jednala otázku Laosu. Tato žádost se opírala o vymyšlené tvrzení v dopise laoského ministra zahraničí, že „od 16. 7. 1959 přecházejí cizí jednotky hranice a podnikají vojenské akce proti Laosu“ . Otázka byla proti hlasu SSSR zařazena na pořad Rady bezpečnosti. Vytvořeni podvýboru Rady V dalším jednání byla schválena — v rozporu bezpečnosti s ustanovením Charty o hlasování v Radě bez­ pečnosti — proti hlasu zástupce SSSR britsko-francouzsko-americká re­ zoluce o vytvoření podvýboru, který měl vyšetřit situaci v Laosu a podat Radě zprávu. Členy podvýboru byly Argentina, Itálie, Japonsko a Tunisko. Vytvoření podvýboru proti hlasu SSSR bylo nejen v rozporu s Chartou, ale i v rozporu s prohlášením o hlasování v Radě bezpečnosti, které 7. 6. 1945 na konferenci v San Francisku učinily vlády SSSR, USA, V. Britá­ nie a Číny a k němuž se dodatečně připojila i Francie. Při předkládání tzv. laoské otázky a při vytváření podvýboru vycházely

133

imperialistické mocnosti z předpokladu, že se podaří získat podvržené do­ klady o domnělé „intervenci" VDR v Laosu. Laoská vláda tvrdila, že má 0 této „agresi" dostatek hodnověrných důkazů. Avšak veškerá snaha členů podvýboru, kteří přijeli 15. 9. do Laosu, aby provedli „šetření na místě‘‘> vyzněla naprázdno. Po několikatýdenním marném úsilí předložil podvýbor 5. 11. Radě bezpečnosti zprávu, v níž musel přiznat, že po vyšetření na místě „nemůže jednoznačně potvrdit, že došlo k invazi řadových komu­ nistických jednotek severního Vietnamu do Laosu“. Další intervence OSN Přes naprostý krach manévrů s podvýborem Rady bezpečnosti pokusy o zneužití OSN k intervenci v Laosu neustaly1 po odjezdu členů podvýboru z Laosu v polovině října byla v Laosu po­ nechána část jeho personálu s úkolem pokračovat v činnosti. Tito pracov­ níci byli odvoláni teprve v souvislosti s předložením negativní zprávy podvýboru Radě bezpečnosti. Pokračováním těchto nezákonných akcí OSN v Laosu byla návštěva generálního sekretáře v době od 12. do 18. 11. a jeho jednání s laoskou vládou. Při svém odjezdu jmenoval generální sekretář svým „osobnící zástupcem" v Laosu tajemníka Hospodářské komise pro Evropu, jehož úkolem bylo mj. „prozkoumat možnosti hospodářské pomoci Laosu“.

134

VI JEDNÁNÍ O ODZBROJENÍ

Jednání o odzbrojeni nadále zaujímalo významné místo ve vývoji mezi­ národních vztahů. Na jedné straně mírové síly, reprezentované v jednáni především So­ větským svazem, usilovaly o dosažení dohody, ať již o dílčích opatřeních, nebo o celkovém, radikálním řešeni. Tato skutečnost se projevila jednak v jednání konference SSSR, USA a V. Británie v Ženevě o zastavení nu­ kleárních pokusů, jednak na XIV. valném shromáždění OSN, kde SSSR předložil nový, dalekosáhlý návrh na všeobecné a úplné odzbrojení, který se okamžitě stal středem pozornosti a těžištěm dalšího jednání o této otázce. Úsilí mírových sil však stejně jako v minulosti naráželo na odpor těch kruhů, které se v marném úsilí o zničení socialismu dosud nevzdaly plá­ nů na rozpoutání války. I když tyto kruhy musely vzhledem k celkové­ mu vývoji mezinárodní situace a k vzájemnému poměru sil ve světí maskovat svůj odpor proti dohodě ještě pečlivěji než v minulosti, pokra­ čovaly i nadále ve svém úsilí o zmaření dohody o odzbrojeni. Rozbití konference Nejvýraznějším projevem neochoty západních o odvrácení nenadálého mocností přistoupit třeba i jen na dílčí dohodu tokuú odzbrojení bylo rozbití konference expertů o odvráceni nenadálého útoku, která zasedala v Ženevě od 10. 11. do 18. 12. 1958 za účasti expertů SSSR, ČSR, Polska, Rumunska, Albánie, USA, V. Británie, Francie, Kanady a Itálie. (Viz „Mezinárodní vztahy 1958“, str. 107—109.) 10. 1. zaslala vláda SSSR vládě USA nótu, v níž navrhovala, aby jednání expertů bylo obnoveno 15. 1. v Ženevě. USA však 15. 1. tento návrh sovětské vlády odmítly s tím, že další jednáni nepovažují za účelné.

Návrh SSSR na všeobecné a úplné odzbrojeni Nejvýznamnější událostí, která hluboce ovlivnila nejen jednáni o od­ zbrojení, ale vývoj mezinárodní situace vůbec, byl návrh SSSR na vše­ obecné a úplné odzbrojení, přednesený 18. 9. N. S. Chruščovem při jeho historickém vystoupení na XIV. valném shromážděni OSN. Tento návrh, otvírající cestu k dosaženi dohody o této stěžejní otázce současných mezi­

135

národních vztahů, vzbudil nové naděje národů celého světa a narýsoval nové perspektivy pro činnost orgánů pověřených jednáním o odzbrojení. Navazoval na určité kladné jevy, které se v průběhu roku v této oblasti projevily. K o m ise O SN pro odzbrojeni Prvním příznakem zlepšujících se vyhlídek v dalším jednání o odzbrojení bylo vytvoření nové Komise OSN pro od­ zbrojení, složené ze všech členských států OSN, na XIII. valném shro­ máždění OSN v r. 1958.(Viz „Mezinárodní vztahy 1958“, str. 100— 101.) Komise se měla sejít v době mezi XIII. a XIV. valným shromážděním. Avšak vzhledem k tomu, že po celý rok pro"bíhalo jednání v jiných orgá­ nech, především na ženevské konferenci SSSR, USA a V. Británie o za­ stavení nukleárních pokusů, došlo ke svolání Komise teprve těsně před zahájením XIV. valného shromáždění. V ytvo řen í v ýb o ru deseti 7. 9. bylo uveřejněno komuniké o tom, že při jednání mezi vládami SSSR, USA, V. Británie a Francie bylo dosaženo dohody o novém, desetičlenném Výboru pro odzbrojení, založeném podle zásady paritního zastoupení států Východu a Západu. Členy Výboru jsou za socialistické státy SSSR, ČSR, Polsko, Bulharsko a Rumunsko, za im­ perialistické státy USA, V. Británie, Francie, Kanada a Itálie. Toto komuniké projednala pak Komise OSN pro odzbrojení na svém 1. zasedání, svolaném generálním tajemníkem OSN na společnou žádost SSSR, USA, V. Británie a Francie na 10. 9. V jednomyslně přijaté rezo­ luci, v úvodu potvrzující, že konečná odpovědnost za přijetí všeobecných odzbrojovacích opatření je podle Charty svěřena OSN, Komise vzala na vědomí zprávu o vytvoření Výboru deseti a vyslovila naději, že jednání nového Výboru, který bude Komisi informovat o výsledcích své práce, vy­ tvoří vhodnou základnu pro jednání o odzbrojení na půdě OSN. Vytvoření nového, desetičlenného Výboru pro odzbrojení bylo další významnou událostí svědčící o tom, že otázka odzbrojení se znovu dostává do popředí jednání o zlepšení celkové mezinárodní situace, jakož i o tom, že se vytvářejí nové podmínky pro její řešení. Zatímco v minulosti byly ve všech orgánech projednávajících otázku odzbrojení ve většině členové imperialistických útočných bloků, Výbor deseti je složen podle paritního rovného zastoupení obou stran. N ávrh SSSR z 18. zá ří Vyvrcholením jednání o odzbrojení byl nový návrh SSSR na všeobecné a úplné odzbrojení, který se stal základem roz­ sáhlé diskuse na XIV. valném shromáždění a který bude tvořit i těžíště dalšího jednání o této otázce. V tomto návrhu se předpokládá, že ve třech etapách, které by byly uskutečněny během čtyř let, byla by provedena následující opatření: V p rvn í etapě by byl pod příslušnou mezinárodní kontrolou snížen po­ četní stav ozbrojených sil SSSR, USA a ČLR na 1 700 000 mužů a V. Británie a Francie na 650 000 mužů. Početní stav ozbrojených sil 136

ostatních států by byl snížen na úrovně dohodnuté ve zvláštním jednání. Výzbroj a vojenská technika, kterou mají ozbrojené síly států k dispozici, by byla snížena tak, aby odpovídala stanoveným stavům ozbrojených sil. Ve druhé etapě by byla dokončena likvidace zbývajících ozbrojených sil všech států. Byly by likvidovány všechny válečné základny na cizím území. Ozbrojené síly by byly odvolány z území cizích států a rozpuštěny. Ve třetí etapě by byly likvidovány všechny druhy nukleárních a raketo­ vých zbraní a materiální část vojenského letectva. Vstoupil by v platnost zákaz výroby, hromadění a skladování prostředků chemické a bakteriolo­ gické války. Tyto druhy zbraní by byly vyňaty z výzbroje ozbrojených sil všech států a pod mezinárodní kontrolou zničeny. Byl by zakázán vědecký výzkum pro vojenské účely. Byla by zrušena ministerstva vojenství, gene­ rální štáby a všechny vojenské a zmilitarizované instituce a organizace. Byl by uzákoněn zákaz vojenského výcviku mládeže a bylo by zastaveno jakékoliv shromažďování lidí a jejich vojenský výcvik. Zákonnými opatřeními přijatými ve shodě s ústavními předpisy jed­ notlivých států by byla zrušena vojenská služba v jakékoliv formě (po­ vinná, dobrovolná, na základě verbování atd.), jakož i zakázáno obnovování — ve zjevné i skryté formě — jakýchkoliv vojenských a militaristických institucí. Bylo by zastaveno vydávání prostředků na vojenské účely jak ze státních rozpočtů, tak z prostředků veřejných organizací či soukromých osob. Ušetřených prostředků by bylo využito ke snížení nebo úplnému zrušení daní obyvatelstva, k podpoře národního hospodářství a k rozsáhlé hospo­ dářské a technické pomoci málo vyvinutým zemím. Pro kontrolu nad plněním uvedených opatření by byl zřízen mezinárodní kontrolní orgán složený ze všech států, jehož personál by byl vybírán na mezinárodním základě s přihlédnutím k zásadě spravedlivého zeměpis­ ného zastoupení. Mezinárodní kontrolní orgán by měl všechny materiální podmínky nutné pro výkon přísné kontroly. Rozsah kontroly a inspekce by byl stanoven podle stupně a charakteru prováděných kroků k odzbro­ jení, s přihlédnutím k dosažení úrovně odzbrojovacího procesu. Po dokončení všeobecného a úplného odzbrojení by měl mezinárodní kontrolní orgán volný přístup ke všem objektům, které by podléhaly kon­ trole. Kontrolní orgán by mohl rozhodnout o zavedení letecké kontroly a leteckého snímkování území států. K postupu při provádění odzbrojovacích opatření sovětská vláda na­ vrhla, aby během plnění programu všeobecného a úplného odzbrojení byl až do rozpuštění všech ozbrojených sil zachován mezi jednotlivými druhy ozbrojených sil států stejný poměr jako v okamžiku, kdy by vstoupila v platnost dohoda o odzbrojení. Program všeobecného a úplného odzbro­ jení by státy realizovaly přesně v souladu s termíny uvedenými ve smlouvě. Uskutečňování dohodnutého programu by nemohlo být přerušeno nebo

137

činěno závislým na plněni jakýchkoliv p o dm ínek, k teré b y neb y ly stano­ veny v dohodě. P ro p říp ad , že by se některý stát pokusil obejít a p o ru šit d o h o d u o vše­ obecném a úplném odzbrojení, byla by ve sm louvě z a h rn u ta ustanovení, podle nichž by bylo každé porušení okam žitě p ro je d n á n o R a d o u bezpeč­ nosti a Valným shrom ážděním v souladu s jejich pravom ocí. M o žn o st čá stečn ý ch V p řípadě, že by západní m ocnosti nebyly o p a tře n i ochotny již nyní p řis to u p it n a d o h o d u o vše­ obecném a úplném odzbrojení, vyslovila sovětská v lád a ve svém návrhu ochotu jednat o některých částečných krocích k o d zb ro jen í a upevnění bezpečnosti. K onkrétně byly v sovětském n á v rh u u v e d e n y ty to m ožnosti: vytvoření pásm a kontroly a inspekce a snížení p o č e tn íh o stav u zahranič­ ních vojsk na územ í příslušných západoevropských z e m í; vytvoření bez­ atom ového pásm a ve střední E vropě; odvolání všech cizích vojsk z území evropských států a likvidace válečných základen n a cizím ú z e m í; uzavření paktu o neútočení m ezi členským i státy N A T O a V aršavské sm louvy; do­ hoda o odvrácení nenadálého útoku jednoho stá tu n a d ru h ý . Současně bylo znovu zdůrazněno, že sovětská vláda je i n adále p ro okam žité zasta­ vení pokusů s nukleárním i zbraněm i na věčné časy. N ávrh S SS R na všeobecné a úplné odzbrojení se stal novým závažným im pulsem , novou základnou pro další jednání o od zb ro jen í. Soustředila se n i něj okam žitě veškerá pozornost V alného sh ro m ážd ěn í i n á ro d ů celého světa. N ávrh v. B ritán ie S cílem čelit p řed p o k lád an é iniciativě SSSR vystoupil britský zástupce 17. 9. ve všeobecné ro zp rav ě V alného shrom áž­ děni s obšírným projevem , jehož po d statn o u část tvořily n á v rh y k otázce odzbrojení. T y to návrhy, které rovněž předpokládaly u rč itá odzbrojovacích opa­ tření ve třech časově nevym ezených etapách, obsahovaly následující hlav­ ní body: V první etapě by byla projednána otázka n u k leá rn íc h zkoušek. D ále by byla svolána technická konference s cílem p ro stu d o v a t m o žn o st nepoužívat štěpných m ateriálů pro výrobu zbraní. V elm oci b y se dohodly na m axim álních úrovních svých ozbrojených sil a byl by zřízen m ezinárodní orgán k prozkoum ání om ezení výzbroje. U rč ité d ru h y výzbroje by byly odevzdány do úschovy m ezinárodní kontrolní organizaci. Byly b y svolány konference o využití kosm ického pro sto ru , o n en ad álém ú to k u a o mezi­ národních kontrolních orgánech. Ve druhé etapě by došlo ke kontrolovaném u snížení konvenčních zbrani a ozbrojených sil. Byla by zastavena výroba štěp n ý ch m ateriálů p ro výrobu zbraní. Pod dohledem kontrolních orgánů by byly sníženy zásoby n u k l e á r nich zbraní a štěpných m ateriálů. Byl by vytvořen inspekční systém proti nenadálém u útoku. Bylo by dosaženo dohody o vy u žití kosm ického prostoru 138

pro mírové účely. Rozvíjela by se kapacita m ezinárodního k o n trolního orgánu. Ve třetí, konečné etapě by došlo k dalekosáhlém u odzbrojeni všech stá tů pod účinnou m ezinárodní kontrolou. O dzbrojeni by zahrnovalo zákaz výroby nukleárních, chemických, biologických a ostatních zbraní h ro ­ m adného n ičení, použití těchto zbraní, jakož i využití kosm ického p ro sto ru k vojenským účelům . Byla by znovu přezkoum ána otázka k o n tro ly a odstranění zbývajících zásob nukleárních zbraní a ostatních zbraní h ro ­ m adného ničení. Byla by zřízena účinná m ezinárodni kontrola vojenských r o z p o č t ů . Bylo by provedeno konečné snížení ozbrojených sil a výzbroje pro potřeby v n itřn í bezpečnosti. Bylo by dokončeno budováni m ezin áro d ­ ního kontrolního orgánu. S ro v n á n í b r it s k é h o n á v r h u N a rozdíl od konkrétního, přesně a jasně fo rs n á v rh e m S S S R m ulovaného návrhu S SS R je britský n á v rh form ulován nejasně, nepřesné, nezávazně. Jednotlivé etapy nejsou p řesn é vymezeny ani časové, ani pokud jde o konkrétní opatření. N ejsou stanoveny úrovně snížení ozbrojených sil a výzbroje. Velmi neurčitě jsou fo rm u lo ­ vána opatření týkající se nukleárních zbraní. V celém n á v rh u není ani zmínka o vojenských základnách na územ í cizích států. Velmi nejasně je v návrhu form ulována otázka m ezinárodní kontro ly , avšak i z těchto nejasných form ulací vyplývá, že stejně jako v m in u lo sti, by vytvoření a zahájení činnosti kontrolního systém u m ělo p řed ch ázet vlastní odzbrojovací opatření. V návrhu jsou sice obsažena některá ustanoveni, která by přispěla ke snížení břem ene zbrojení, avšak jsou řazena až do poslední etapy, přičem ž opatření, která by měla být uskutečněna v předcházejících etap ách , by natolik m ěnila vzájem ný pom ěr sil, že jsou pro socialistické státy n e p řija ­ telná. N apř. již ve druhé etapě by m ělo být dosaženo dohody o využití kosmického p ro sto ru pro mírové účely, avšak význam nější o p a tře n í v oblasti nukleárních zbraní by byla uskutečněna ve třetí etapě. C ílem tohoto p o stu p u bylo — zcela v duchu dosavadního p řístu p u záp ad n ích mocností k otázce odzbrojení — vyvolat ve světovém veřejném m ín ěn í dojem, že západní m ocnosti usiluji o dohodu. Ve skutečnosti však chtějí dohodu znem ožnit. Britský návrh nevnesl tedy do celého jednání žádný nový prvek a neskýtal žádné nové m ožnosti k rozvinutí plodného jednání. R e z o l u c e x iv . VS Proto se další jednání soustředilo na otázku o o d z b r o je n í všeobecného a úplného odzbrojení, n a diskusi o sovětském n ávrhu. Charakteristickým rysem jednání bylo, že ani státy, které v m inulosti odm ítaly všechny iniciativní návrhy na odzbrojení jako propagandu, neodvážily se nový sovětský návrh otevřeně n a p a d n o u t. Naopak, většina stá tů vystoupila na jeho podporu. T a to situace se p ro je ­ vila i na výsledku jednám . V rozhovorech m ezi delegací SSSR a U S A byl vypracován návrh rezo­

139

luce o všeobecném a úplném odzbrojení, k terý byl p o to m oběm a delega­ cemi předložen ke schváleni. Společný n ávrh rezoluce S S S R a U S A byl s hlubokým uspokojením uvítán ostatním i členským i stá ty , k teré se všech­ ny k návrhu připojily jako spoluautoři. 20. 11. pak byla ta to rezoluce v plé­ n u Valného shrom áždění jednom yslně přijata. Valné shrom áždění, vycházejíc z toho, že jakýkoliv p okrok v otázce všeobecného a úplného odzbrojení p o d ú č in n o u k o n tro lo u by přispěl k upevnění m íru, a dále z toho, že otázka všeobecného a ú p ln é h o odzbro­ jeni je nejdůležitější otázkou současnosti, v rezoluci vyzvalo vlády, aby vyvinuly veškeré úsilí k jejím u k o n stru k tiv n ím u řešení. P odle rezoluce byly K om isi O S N pro odzbrojení předloženy k p o d ro b n é m u projednání návrhy V. Británie ze 17. 9., S SS R z 18. 9., jakož i o sta tn í n á v rh y a pod­ něty obsažené v záznam ech z diskuse o všeobecném a ú p ln é m odzbrojení v 1. výboru V alného shrom áždění. Současně bylo u lo ž e n o generálním u tajem níkovi, aby tyto návrhy spolu se všem i záznam y o jed n án í v 1. vý­ boru postoupil k zevrubném u projednám d e setičle n n ém u V ýboru pro odzbrojení. V závěru rezoluce Valné shrom áždění vyjádřilo nad ěji, že opatření ve­ doucí k všeobecném u a úplném u odzbrojení p o d ú č in n o u m ezinárodni kontrolou budou dohodnuta v nejkratší m ožné době. Přestože v úsilí o dosažení dohody p ři jednání s U S A m usela sovětská delegace přistoupit na některé kom prom isní form ulace, stala se rezoluce vzhledem k ustanovením , která jsou v ní obsažena, vý zn am n ý m dokum en­ tem příznivě ovlivňujícím další jednání o o d zb rojení. D ů le ž ité je přede­ vším , že v rezoluci se jednoznačně zdůrazňuje, že otázka všeobecného a úplného odzbrojení je základní otázkou současných m ez in áro d n ích vztahů. Skutečnost, že mezi návrhy, které m ěly b ý t p ro je d n á n y příslušným i orgány, byl vedle návrhu SSSR na všeobecné a ú p ln é o d zb ro jen í uveden i návrh V. B ritánie, který si takový cíl vůbec nestanoví, a že b ritsk ý návrh byl v rezoluci dokonce citován před sovětským , neoslabila její význam ani závažnost sam ého sovětského návrhu. V yplývala v p o d sta tě jen z toho, že při form ulování rezoluce bylo přih léd n u to k časovém u p o řad í, v něm ž byly návrhy předloženy, neznam enala však, že v to m to p o řad í b y m ěly b ý t také projednávány příslušným i orgány. Význam rezoluce se projevil i ve způsobu, jakým byla p řijata. Společné předložení rezoluce k nejzávažnější otázce p rojednávané na X IV . valném shrom áždění delegacem i SSSR a U S A a její jednom yslné p řijetí všemi státy bylo úspěchem m írových sil nejen v jednání o o d zb ro jen í, ale hluboce ovlivnilo i celé další jednání X IV . zasedání. V edle v y stoupení N . S. Chruščova na půdě O S N bylo dalším důležitým příspěvkem ke zm írn ěn í mezi­ národního napětí a ke zlepšení vzájem ných v ztah ů m ezi stá ty , především mezi SSSR a U SA .

140

JEDNANÍ O ZASTAVENI POKUSŮ S NUKLEÁRNÍ MI ZBRANĚMI

Úsilí západních m ocnosti vyhnout se dohodě třeba i jen o dílčí otázce odzbrojení se velm i výrazně projevilo především při jednání o zastavení pokusných v ý b u c h ů nukleárních zbraní, zejm éna n a ženevské k o n feren ci tří mocností. Ženevská k o n fe re n c e o z a Po dvou m ěsících jednání v roce 1 9 5 8 bylo do stavení n u k le á r n í c h p o k u s ů

^

^

kdy

se

k o n fe re n ce

dosaženo p řed b ě ž n é dohody o prvních čtyřech článcích přip rav o v an é d o ­ hody. (Viz „M ez in áro d n í vztahy 1958“ , str. 102— 107.) 5. 1. bylo jed n án í konference podle dohody z 19. 12. 1958 o bnoveno. Dosavadní p rů b ě h jednání však nasvědčoval tom u, že západní m o cnosti se přes dosažení do h o d y o některých otázkách nevzdaly svého úsilí o z m a řen í jednání. P o tv rd ilo se to po obnovení jednání konference, v jehož p rů b ě h u měla být vyřešena řada dalších závažných otázek. p o k ra č u jíc í ú s i l í z á p a d n í c h Ih n ed po obnovení jednání předložila am erická m o cn o stí O z m a ř e n í d o h o d y delegace konferenci jako pracovní d o k u m e n t zprávu am erických vědců, v níž byly odm ítány závěry konference e x p e rtů z července— srp n a 1958 v otázce podzem ních výbuchů. V zhledem k n o v ý m skutečnostem , k teré p rý byly v otázce pokusů pod zemí zjištěny při p o ­ slední am erické sérii pokusů na podzim 1958, požadovala am erická delegace revizi závěrů konference expertů o m ožnosti kontroly podzem ních v ý b u ­ chů a výbuchů prováděných ve velkých výškách a nové p ro jed n án í té to otázky na ú ro v n i expertů. Vedle to h o to pokusu o revizi závěrů, k nim ž dospěli experti obou stra n , snažily se západní m ocnosti využít ke zm aření jednání i některých dalších problém ů, k teré m ěly být řešeny v připravované dohodě. Šlo p řed e v ším o dobu p latnosti sm louvy, o složení kontrolních orgánů a o zp ů so b jejich hlasování, o způsob jmenování adm inistrátora, o vysílání p o h y blivých misí k inspekci na m ístě v případě zjištění podezřelých, neidentifikova­ ných jevů v n ěk teré oblasti, o otázku státní příslušnosti personálu na k o n ­ trolních stanovištích, budovaných na území jednotlivých stá tů , a o n ě ­ které další problém y. Odpor západních m ocností proti dosažení dohody o trvalém a vše­ obecném zastavení pokusů se projevil i v další akci USA. 13. 4. zaslal p resid en t U S A Eisenhow er N . S. C hruščovovi poselství k zastavení pokusných výbuchů nukleárních zbrani, v něm ž n a v rh l, a b y jako první fáze byla přijata dohoda o zastavení pokusných výbuchů v a t­ mosféře do výše 50 km a pod vodou, aby však nadále byly povoleny p o k u s­ né výbuchy ve velkých výškách a pod zemí. T ento návrh současně p ře d lo ­ žil zástupce Spojených států na ženevské konferenci o zastaveni pokusů. N á v rh y S S S R z 23. d u b n a N . S. C hruščov ve své odpovědi p resid e n tu

141

Eisenhowerovi 23. 4. však poukázal na to, že tento návrh neřeší otázku zastavení pokusných výbuchů a problémy s ni spojené. Pokud se týče radioaktivního odpadu, mají pokusy ve výšce nad 50 km v podstatě stejné následky jako výbuchy ve výškách pod 50 km. Současně by pokračující výbuchy ve velkých výškách a pod zemi umožňovaly i nadále provádět výzkum v oblasti nukleárních výbušnin a ve výrobě stále ničivějších zbra­ ní. Přitom jedním z hlavních cílů, jehož má být dosaženo zastavením po­ kusných výbuchů, je právě zastavení jejich další výroby. Z těchto důvodů sovětská vláda návrh v poselství presidenta Eisenhowera, předložený americkým zástupcem na ženevské konferenci, odmítla jako pokus klamat veřejné mínění předstíráním dohody při faktickém zachování dosavadního stavu. Současně N. S. Chruščov ve svém poselství předložil návrh umožňující řešení složité otázky vysílání inspekčních misí v případě podezření, že v určité oblasti byl proveden nukleární výbuch. Navrhl, aby ve shodě se stanoviskem britské vlády, předneseným britským ministerským předse­ dou Macmillanem za jeho návštěvy v SSSR, bylo vysílání inspekčních skupin řešeno tím způsobem, že by se přímo ve smlouvě stanovil určitý počet inspekcí, které mohou být provedeny během roku jak na území SSSR, tak na území USA, V. Británie a jejích držav, takže vysílání těchto inspekcí by nebylo projednáváno v kontrolních orgánech a nebylo by předmětem hlasování. Západní mocnosti však na tento nový sovětský návrh nepřistoupily. Na konferenci se podařilo dosáhnout dohody o některých dalších spor­ ných otázkách, souvisících s uzavřením dohody o zastavení nukleárních pokusů. Při přerušení práce konference, k němuž došlo v souvislosti se za­ hájením konference ministrů zahraničních věcí v květnu 1959, bylo dosa­ ženo předběžné dohody o 17 článcích připravované smlouvy o zastavení pokusných výbuchů. N á v ra t k o tázce kontroly Při obnovení jednání 8. 6 . se však západní moc­ nosti znovu vrátily k otázce kontroly a znovu se pokusily oslabit závěry o možnosti kontroly pokusných výbuchů, k nimž dospěla konference expertů v létě 1958. Na zasedání 8 . 6 . předložila delegace Spojených států další dokument, připravený skupinou amerických vědců, v němž se znovu opakuje tvrzení, že nové poznatky načerpané z posledních pokusů USA na podzim 1958 dokazují, že závěry přijaté experty na ženevské konferenci přecenily možnost kontroly a zjišťování výbuchů, především pokud se týče výbuchů pod zemí a ve velkých výškách. Proto západní delegace znovu vznesly požadavek nového jednání expertů o těchto otázkách a revize závěrů jed­ nomyslně přijatých experty obou stran na konferenci v roce 1958. Jednáni exp ertů o pokuPodobně jako v otázce podzemních výbuchů, sech ve velkých výškách popíraly západní mocnosti správnost závěrů

142

konference expertů i v otázce výbuchů ve velkých výškách. Aby znemožnil tyto neustávající výpady západních mocností, přistoupil SSSR na to, aby experti znovu projednali otázku kontroly výbuchů ve velkých výškách. Ve zprávě, kterou experti SSSR, USA a V. Británie předložili konferenci dne 10. 7., se potvrzuje, že při současné úrovni technických aparatur je možno spolehlivě kontrolovat nejen výbuchy ve výšce do 50 km, ale i vý­ buchy ve větších výškách — případně s použitím umělých družic Země, vybavených potřebnou aparaturou. 26.8. bylo jednání konference znovu na několik týdnů přerušeno. K dal­ ší práci se konference sešla až 27. 10. Jednání však nadále naráželo na vážné rozpory v některých základních otázkách, zejména pokud se týče kontrolního systému a jeho funkcí. Jednáni expertů o pokuVe snaze překonat mrtvý bod předložila delegace sech pod zemí SSSR 3. 11. návrh, aby experti znovu pro­ zkoumali otázku využiti údajů kontrolních přístrojů při určováni, zda má být vyslána pohyblivá inspekční skupina do oblastí, v nichž měřicí pří­ stroje zaznamenaly podezřelé, neidentifikované jevy, podobné jevům, k nimž dochází při podzemním nukleárním výbuchu. Experti měli vypra­ covat zásadní instrukci, která by stanovila souhra údajů, na jejichž podkladě by došlo k vyslání inspekce. Pro vysílání inspekcí by nadále platily kvóty, jejichž stanovení navrhla sovětská vláda ve svém prohlášení z 23. 4. Skupina expertů zahájila svou činnost 25. 11. a 19. 12. předložila kon­ ferenci zprávu určenou k projednání vládám tří velmocí. Experti se sice dohodli o možných zlepšeních technických metod a zařízení pro odhalo­ vání a identifikaci podzemních výbuchů, avšak o některých otázkách do­ hody nedosáhli. Rozdílné zůstávají názory na význam nových amerických seismických údajů, získaných při podzemních nukleárních pokusech v roce 1958, a na seismické maskováni signálů z podzemních výbuchů. Nadále trvají rozdílné názory i na využití údajů kontrolních přístrojů při zjišťování jevů, které není možno identifikovat a které by ospravedlňovaly vyslání inspekce do podezřelé oblasti. Kom promisní návrhy SSSR V době, kdy pracovala skupina expertů, pokra­ čovala konference v jednání o dalších otázkách. Zástupce SSSR předložil nové kompromisní návrhy na řešení některých sporných otázek, brání­ cích konferenci v dosažení dalšího pokroku v přípravě konečné dohody. 20. 11. předložil SSSR návrh na složení kontrolní komise, podle kterého měl být sedmičlenný kontrolní orgán složen ze zástupce SSSR a dvou dal­ ších států socialistické soustavy, ze zástupce USA a dvou dalších imperia­ listických států a jednoho zástupce neutrálního státu. Naproti tomu západní mocnosti žádaly, aby v kontrolní komisi byli tři zástupci za imperialistické státy a po dvou zástupcích za socialistické a neu­ trální státy, čímž byly socialistické státy stavěny do nerovného postaveni. 27. 11. bylo z iniciativy SSSR dosaženo dohody o zněni přílohy č. III

143

ke smlouvě, která se týká vytvořeni přípravné komise, jež by v době od podepsání dohody o zastavení pokusů do její ratifikace vytvořila kontrolní organizaci. 14. 12 . předložil sovětský zástupce nové, kompromisní návrhy, jejichž přijetí by umožnilo dohodu o nejzávažnějších sporných otázkách. Pokud se týče složení kontrolní komise, setrval SSSR nadále na požadavku rov­ noprávného, paritního zastoupení 3:3:1. Za předpokladu, že by západní mocnosti přijaly tento návrh, sovětská vláda byla ochotna přistoupit na americký návrh v otázce složení personálu kontrolních stanovišť v poměru 1/3 občanů kontrolované země, V3 občanů států druhé strany, */s občanů států, které nevlastní nukleární zbraně. Poslední třetina by byla opět paritně složena z */3 spojenců SSSR, 1j3 spojenců západních mocností a V3 neutrálních států. Konečně za předpokladu, že by západní mocnosti souhlasily s navrhovaným složením kontrolní komise, souhlasila by so­ větská vláda i s tím, aby o finančních a rozpočtových otázkách organizace rozhodovala kontrolní komise podle západních návrhů 2/ 3 většinou. Pří­ spěvky původních účastníků smlouvy — SSSR, USA a V. Británie — by byly stanoveny přímo v dohodě. Tyto kompromisní návrhy SSSR vytvářely nové předpoklady k dohodě a k brzkému řešení všech zbývajících sporných problémů. Jejich přijetí by odstraňovalo poslední překážky na cestě k dohodě. Avšak ani tyto návrhy sovětské vlády, svědčící jednak o úsilí SSSR urychleně dosáhnout konečné dohody a jednak o možnosti řešit zbývající sporné otázky rozumným kom­ promisem, nevedly ještě k dohodě. Západní mocnosti zaujaly odmítavé stanovisko i k těmto kompromisním návrhům, v nichž sovětská vláda dalekosáhle vyšla vstříc jejich požadavkům. Proto nedosáhla konference ani v roce 1959 — po 14 měsících trvání, svého cíle. Její jednám bylo na 150. schůzi 19. prosince přerušeno s tím, že bude obnoveno 12. 1. 1960. 28. 12. učinila vláda USA rozhodnutí, které jasně svědčí o její snaze vyhnout se dohodě o zastavení pokusů a zmařit další jednání konference. Pod záminkou, že konference nedosahuje uspokojivých výsledků, vláda USA oznámila, že si vyhrazuje právo obnovit pokusy, počínajíc 1- 1* 1960. Tím zrušila tzv. moratorium, vyhlášené USA a V. Británií v srpnu 1958 na dobu jednoho roku a prodloužené v srpnu 1959 do konce roku. Naproti tomu vláda V. Británie 28. 12. oznámila, že pokusy neobnoví, dokud se bude jednat o jejich zastavení. O t á z k a n u k l e á r n í c h p o k u - Kromě ženevské konference SSSR, USA a s ů n a xiv. VS O S N V. Británie zabývalo se otázkou nukleárních pokusů široce i XIV. valné shromážděni OSN. Byly jí věnovány dva body pořadu: otázka zastavení nukleárních a termonukleárních pokusů, před­ ložená Indií, a otázka francouzských nukleárních pokusů na Sahaře, před­ ložená Marokem. Z a sta v e n í pokusů Vzhledem k vážným důsledkům, které by měly

144

další nukleární pokusy pro mezinárodní ovzduší i pro zintenzivnění škod­ livého radioaktivního záření, předložila Indie návrh rezoluce žádající státy zastoupené na ženevské konferenci, aby urychleně dosáhly dohody o jejich zastavení. Rezoluce též vyzývá státy disponující nukleárními zbraněmi i ostatní země, aby neprováděly žádné nukleární zkoušky, pokud bude pokračovat konference v Ženevě. Při jednání o této rezoluci zástupce SSSR znovu potvrdil rozhodnutí sovětské vlády, že nebude v budoucnosti provádět pokusy, pokud se ostatní atomové mocnosti zachovají stejně. Pro indickou rezoluci, k níž se jako spoluautoři připojilo dalších 23 asijských a afrických států, hlasovalo 21. 11. v plénu 60 států. Proti rezo­ luci hlasovala jediná Francie. 20 zemí, mezi nimi i USA a V. Británie, se hlasování zdrželo. Další rezoluci k této otázce předložily společně Japonsko, Rakousko a Švédsko. V této rezoluci Valné shromáždění pouze vyjadřovalo naději, že tři atomové mocnosti zvýší své úsilí o dosažení brzké dohody. Zastavení pokusů se rezoluce přímo nedotýkala. Také tato rezoluce byla 21. 11. přijata 78 státy. Proti nehlasoval nikdo. Hlasování se zdržela Francie a Afghánistán. Přijetí obou rezolucí, a zejména rezoluce 24 asijských a afrických států, je významným činitelem v úsilí mírových sil o zastavení pokusů a potvrzu­ je stoupající izolaci imperialistických mocností, a především Francie, v této otázce. Poprvé v několikaleté historii jednání o této otázce na půdě OSN byla přijata rezoluce výslovně požadující zastavení zkoušek. V mi­ nulosti se rezoluce k této otázce vzhledem ke stanovisku západních moc­ ností zpravidla omezovaly jen na výzvu atomovým mocnostem, aby zvý­ šily své úsilí o dosažení dohody. Francouzské pokusy na Při předkládání svého návrhu poukázala maSahaře rocká delegace na nebezpečí a závažné následky, které by uskutečnění zkoušek připravovaných Francií mohlo vyvolat. Vzhledem k tomu předložilo Maroko spolu s dalšími 21 asijskými a afric­ kými státy návrh rezoluce vyzývající Francii, aby od připravovaných po­ kusů upustila. Proti tomuto návrhu předložila V. Británie, Itálie a Peru jiný návrh rezoluce, v němž byla jen velmi všeobecně vyslovována naděje, že Francie přihlédne k názorům vysloveným v diskusi o této otázce. Při hlasování 20. 11. byla velkou většinou hlasů přijata rezoluce 22 států. Proti rezoluci hlasovali vedle několika latinskoamerických států jen nejbližší spojenci Francie v NATO v čele s USA a V. Británií. Návrh re­ zoluce V. Británie, Itálie a Peru byl zamítnut. Z ískáváni nukleárních Kromě otázky pokusů projednávalo XIV. zazbraní dalším i státy sedání i další problém souvisící s nukleárními zbraněmi. Na návrh Irska byla na pořad zařazena otázka získávání nu10 V ztahy 1959

145

Ideálních zbrani dalšími státy. Získáváni nukleárních zbraní dalšími státy by zvýšilo nebezpečí nukleárního konfliktu, vedlo by k rozšíření závodů ve zbrojení a zkomplikovalo by jednání o odzbrojení v oblasti atomových a vodíkových zbrani. Proto předložilo Irsko návrh rezoluce, v němž se naléhavě žádá, aby se počet států, které nyní disponují nukleárními zbra­ němi, nerozšiřoval. Socialistické státy při jednáni o této otázce poukázaly na nedůslednost irského návrhu. Zdůraznily, že návrh se omezuje pouze na to, aby se ne­ rozšiřoval počet států vlastnících nukleární zbraně, avšak vyhýbá se pod­ statě otázky, totiž úplnému a všeobecnému zákazu nukleárních zbraní. I pokud se týče získávání těchto zbraní dalšími státy, omezuje se irský návrh jen na všeobecně formulovanou výzvu, aniž se zmiňuje o konkrét­ ních opatřeních, která by rozšiřování okruhu států disponujících nukleár­ ními zbraněmi zabránila. Socialistické státy se proto při hlasováni o irské rezoluci, které byla schválena 20. 11., zdržely hlasováni.

146

VII MEZINÁRODNÍ DĚLNICKÉ H N U T Í RŮST SIL SOCIALISMU A ZMĚNA PO M ĚRU SIL M E Z I SOCIALISMEM A KAPITALISMEM

Dělnické hnutí se v druhé etapě všeobecné krize kapitalismu vyvíjí v jednotlivých zemích velmi odlišně. V zemích socialistického tábora, kde je dělnická třída vedoucí silou společnosti, jsou její konkrétní úkoly jiné než ve vyspělých kapitalistických zemích, a ty se opět liší od úkolů dělnické třídy v méně vyvinutých zemích. Společným úkolem celého mezinárod­ ního dělnického hnutí je boj za mír a pokrok lidstva, xxi. sjezd KSSS Nejvýznamnější událostí mezinárodního děl­ nického hnutí v roce 1959 se stal XXI. sjezd Komunistické strany Sovět­ ského svazu, který zasedal ve dnech 27. 1.—5. 2. Sjezd vytyčil před Sovět­ ským svazem jasnou perspektivu předehnat nejvyspělejší kapitalistické země ve výrobě na jednoho obyvatele a v konkrétních číslech sedmiletého plánu ukázal cestu k plnění tohoto nesmírně náročného úkolu. Vedle těchto konkrétních hospodářských úkolů zabýval se sjezd i někte­ rými teoretickými otázkami, které znamenaly další rozpracování marxistic­ ké teorie. Nově byla osvětlena otázka přechodu ke komunismu, který je ve skutečnosti druhou fází vývoje komunistické společnosti, jejíž první fázi je socialismus. Jednotlivé země socialistické soustavy budou více méně sou­ časně přecházet do vyšší fáze komunistické společnosti, i když bude nutno přihlížet k nesmírné rozmanitosti historických podmínek různých zemi-. Vedle rozvoje hospodářského znamená budování komunismu i další rozvíjení socialistické demokracie. V době, kdy kapitalismus odbourává buržoazně demokratické svobody a nastoluje autoritativní režimy, kdy opět, i když v nových formách, se objevuje nebezpečí fašismu, socialis­ tické státy dále rozvíjejí své demokratické zřízení. Jak ukázal N. S. Chruš­ čov, je to logické dovršení toho, že „socialismus zvítězil nejen plně, ale i definitivně". Další významnou otázkou, jíž se sjezd zabýval, byla otázka míru a války. Před mírovým hnutím na celém světě se otevírá perspektiva velkých úspě­ chů, neboť současný vývoj mezinárodní situace vytváří „reálné možnosti pro odstranění válek jako prostředku řešení mezinárodních otázek1'. Pro další vývoj národně osvobozeneckého hnutí jsou velmi závažné teo­ retické závěry sjezdu o úloze buržoazie v méně vyvinutých zemích a o ště­ pení, k němuž mezi buržoazií těchto zemí dochází. Jedině podrobná zna­ lost těchto procesů s přihlédnutím k zvláštnostem jednotlivých zemí

147

umožní dělnické třídě méně vyvinutých zemí stanout v čele národně osvo­ bozeneckého boje a dosáhnout úspěchu. Velkou pozornost věnoval sjezd i otázce jednoty dělnické třídy v kapi­ talistických zemích. Úsilí o jednotný postup všech organizací dělnické třídy má v současné době tím větší význam, že se reakční buržoazie snaží omezit buržoazně demokratické svobody, a právě na podkladě boje za udržení a obnovu demokratických svobod je často možno dosáhnout společného postupu komunistických stran s ostatními organizacemi děl­ nické třídy. Sjezd y k s v socialistických Také sjezdy komunistických stran v socialiszem ích tických zemích přinesly řadu nových poznatků, a poučení. III. sjezd Polské sjednocené dělnické strany se v březnu zabý­ val především hospodářskými perspektivami Polska a značnou pozornost věnoval i náboženské otázce v zemi. VII. sjezd Maďarské socialistické děl­ nické strany v prosinci 1959 se vedle otázek hospodářských zabýval i ně­ kterými otázkami kultury a ideologie a poukázal na mezinárodní zkuše­ nost, kterou bylo možno vyvodit z maďarské kontrarevoluce, že kritika chybné teze o zostřování třídního boje tak, jak rostou úspěchy socialistic­ kého budování, neznamená, že by třídní boj mizel, ale že jen nabývá ji­ ných forem. D ějiny k s I v roce 1959 musely komunistické strany bojo­ vat proti nebezpečí revizionismu, i když jeho hlavní nápor byl odražen již v roce 1958. Překonání a porážka revizionistických názorů však nezname­ nají, že komunisté přestanou bojovat za ideologickou čistotu marxismuleninismu. Významnou pomocí v tomto boji bude vypracování dějin ko­ munistických stran jednotlivých zemí a zpracováni vývoje mezinárodního dělnického hnutí, jak o něm rozhodla porada zástupců marxisticko-leninských ústavů a stranických komisí pro dějiny jednotlivých Stran, která se sešla koncem srpna v Bukurešti. Základním krokem na této cestě bylo vy­ dání dějin KSSS. O tá z k y m íru a socialism u Velký úkol v boji za ideologickou výchovu me­ zinárodního dělnického hnutí připadá časopisu dělnických a komunistic­ kých stran, Otázkám míru a socialismu, jehož první úplný ročník vyšel v roce 1959. Časopis nejen přispívá k výměně zkušeností, ale také umož­ ňuje projednávání závažných teoretických otázek, jako byla například konference o úloze buržoazie v národně osvobozeneckém hnuti, statě o evropské integraci, příspěvky k dějinám Komunistické internacionály a podobně.

148

B O J D Ě L N I C K É t ř í d y ZA D E M O K R A C I I A P R O T I N E ­ B E Z P E Č Í F A Š I S M U VE V Y S P Ě L Ý C H K A P I T A L I S T I C ­ KÝCH S T Á T E C H

V souvislosti s úsilím reakce omezit buržoazně demokratické svobody a nastolit autoritativní režimy vyvstal v roce 1959 před dělnickou třídou kapitalistických zemí důležitý úkol boje za udržení nebo znovudobytí tě­ chto demokratických svobod. Splnění tohoto úkolu vyžadovalo vymýtit nesprávné názory, jež stavěly do protikladu dlouhodobý úkol boje za socialismus s okamžitým bojem za demokracii. Postupně se komunistickým stranám podařilo správně osvětlit tuto otázku a ukázat, že boj za demokracii není v rozporu s bojem za socia­ lismus, ale naopak, že boj za důslednou a plnou demokracii vytváří před­ poklady k postupnému osvobození pracujících od vykořisťování. Druhým velkým úkolem bylo prosazení politiky jednotné fronty děl­ nické třídy, jež je nezbytnou podmínkou úspěšného boje. Prvních úspěchů na této cestě bylo dosaženo především ve stávkových bojích, které nabyly v roce 1959 neobyčejně velkého rozmachu. Jednotlivé komunistické strany se s těmito velkými úkoly vyrovnávaly s rozdílným úspěchem, neboť také podmínky jejich práce jsou v různých zemích odlišné. Některé komunistické strany, jako například ve Francii a Itálii, jsou největšími politickými stranami dělnické třídy, zatímco v ostatních evropských kapitalistických zemích ovlivňují komunistické strany jen menšinu dělnické třídy. Značně rozdílné byly i podmínky pokud jde o státní zřízení jednotlivých zemí a o možnost legální práce komunis­ tických stran. V hluboké ilegalitě a za stálého pronásledování pracovaly komunistické strany Španělska, Portugalska, Řecka a NSR, i když v této zemi jsou podmínky vzhledem k rozdělení Německa a k existenci NDR podstatně jiné. Význam buržoazně demokratických svobod jasně vyplyne ze srovnání podmínek v Itálii, kde komunistická strana má vzhledem k existenci buržoazně demokratické ústavy početné parlamentní zastou­ pení, se situací ve Francii, kde komunisté musí bojovat za velmi ztíže­ ných podmínek autoritativního režimu osobní moci. Důležitou podmínkou úspěšného boje je i možnost spolupráce se socia­ listickými stranami vlastní země. Jen v Itálii a v Japonsku jsou levicové socialistické strany, mezi jejichž organizacemi a komunistickou stranou dochází k spolupráci na některých úsecích, jako například v odborech, v boji za mír apod. Také ve Francii se vznikem Autonomní socialistické strany poněkud zlepšily možnosti společných akcí. Ve velké většině zemí, zvláště tam, kde socialistické strany ovlivňují většinu dělnické třídy, jako např. v skandinávských zemích, v zemích Beneluxu, ve Velké Británii, v Rakousku a ve Švýcarsku, odmítají spolupráci s komunisty a dávají přednost spolupráci s buržoazními stranami.

149

FRANCIE Dělnické hnutí hned od počátku roku vystou­ pilo velmi rozhodně do boje za svá práva. Jen za první čtvrtletí 1939 prostávkovali francouzští pracující 1 391 000 dni, zatímco za celý rok 1958 jen 1 137 000 dní. v čele boje francouzské dělnické třídy stála Fran­ couzská komunistická strana, již ani nastolení režimu osobní moci ne­ m ohlo odstranit z politického života země. Přestože musela bojovat za velmi obtížných podmínek, kdy její parlamentní zastoupení bylo reakčním volebním zákonem omezeno na minimum, udržela si své místo největší politické Strany Francie. Potvrdily to opětně obecni volby v březnu 1959, které daly největší počet hlasů Francouzské komunistické straně. Novým prvkem v těchto volbách bylo, že se poprvé od roku 1947 podařilo dosáh­ nout v řadě m íst společného postupu komunistů, autonomních socialistů a v některých případech i radikálů a socialistů. x v . sjezd FKS Za takovéto vnitropolitické situace nabyl mi­ m ořádného významu XV. sjezd Francouzské komunistické strany ve dnech 24.— 28. 6. K om unisté se na sjezd velmi pečlivé připravovali a již čtvrt roku před sjezdem uveřejnili teze, které byly projednány ve všech stra­ nických organizacích a na řadě schůzí i s nečleny strany. V hlavními refer átu na sjezdu se generální tajemník strany M . Thorez především zabýval vnitropolitickým i a ekonomickými změnami, k nimž došlo od posledního sjezdu strany v roce 1956. Poukázal na ekonomické podmínky, které umož­ nily nastolení režim u osobní moci. Ukázal na zesilující se proces koncen­ trace kapitálu a na neblahé důsledky, jaké má pro francouzské hospodářství zapojení země do Evropského hospodářského společenství. Zdůraznil také, že přijetím nové ústavy v minulém roce byla reakci otevřena cesta k ovládnutí země a že reakční opatření umožněná ústavou otevírají dále cestu fašismu. Velkou pozornost věnoval sjezd alžírské otázce. Jediným skutečným východiskem , jak ukazovala komunistická strana již dávno, je jednání s představiteli alžírského lidu a přiznání mu práva na sebeurčení. Za necelé 4 m ěsíce dal vývoj událostí komunistické straně plně za pravdu, neboť i generál de Gaulle byl nucen zásadně přiznat alžírskému lidu toto právo, i když jeho realizaci tém ěř znemožnil řadou nepřijatelných podmínek. Po rozboru situace poukázal generální tajemník ve svém referátu na n u tn o st sjednocení nejširších vrstev francouzského lidu do boje za obno­ vení dem okracie a republiky. Podtrhl, že dělnická třída, jako nejpokroko­ vější třída společnosti, má především zájem na obnovení demokratických svobod. Jen pod vedením dělnické třídy je možno v tomto boji dosáhnout úspěchu. Avšak dělnická třída sama by tento boj vítězně nevybojovala. M usí kolem sebe semknout všechny vrstvy obyvatelstva, které mají zájem na obnovení demokracie a svobody a které se stavějí proti diktatuře mo­ nopolů. N a cestě za sjednocením všech těchto sil musí Francouzská komunistic­

150

ká strana překonat velkou řadu překážek, mezi jiným i antikomunismus, který buržoazní reakce dovede obratně šířit, za vydatné pomoci pravi­ cových vůdců socialistické strany. Francouzská komunistická strana, aby usnadnila jednotný postup socia­ listických stran a dělnických organizací, podpořila vytvoření co nejširší republikánské a demokratické fronty, a aby předem odrazila všechny možné námitky a výhrady, předložila na svém sjezdu konkrétní návrh programu, který by se stal „platformou spojenectví dělnické třídy, pracu­ jícího rolnictva, příslušníků inteligence a středních vrstev ve městech, spo­ jenectví komunistické strany s ostatními demokratickými stranami". Dem okratický program V programu se uvádí: „Nejvyšší moc v republi­ kánském státu patří zástupcům lidu, kteří jsou voleni ve všeobecných a přímých volbách podle poměrného zastoupení a kteří tvoří jednokomorové Národní shromáždění. Vláda vychází z tohoto shromáždění a je mu odpovědna. Poměrné zastoupení platí ve všech volbách, zvolené osoby jsou odpo­ vědny svým voličům a mohou být jimi odvolány. Svobody a práva občanů jsou zaručeny zákonem. Armáda z povolání je zrušena.. . Armáda, která musí být ve služ­ bách národa, je založena na krátkodobé vojenské službě a je zcela pod­ řízena civilní moci. V armádě je zakázána každá politická a sociální diskri­ minace. Očištěnou a demokratizovanou policii; respektování a rozšíření svobod obcí; zrušení prefektů a přenesení jejich moci na generální rady; volení soudců; demokratický statut veřejných úřadů má být zárukou práv státních úředníků a zároveň je těsně semkne s řízením veřejných služeb; přísná odluka církve od státu a školy na celém území Francie včetně Alsaska a Moselské oblasti, ...rozhlas a televize se podřizují demokratické kontrole, jež by jim umožnila plnit jejich kulturní funkci a poslání objektivního informátora.“ M. Thorez dále ukázal, že „program, který stanovil základy veřejných svobod, musí zajistit hmotné základy nezávislosti a velikosti země rozvo­ jem moderního hospodářství a využitím všech národních zdrojů“ . Proto se komunisté zabývali i rozpracováním hospodářského programu, kde významné místo připadlo znárodnění monopolů, demokratizaci vedení již znárodněných podniků, prosazení kontrolní pravomoci pracujících v je­ jich organizacích a podobně. Jako prvořadý úkol vytyčili francouzští komunisté boj za demokracii, to však není v rozporu s jejich dlouhodobým bojem za socialismus. Ko­ munisté vždy stáli v čele boje za demokratické svobody a jsou i nadále p/esvědčeni, že „demokracie, která se ustavičně vyvíjí, se dovrší v socia­

151

lismu“ . Přitom se již při demokratických přeměnách může uskutečnit celá řada opatření ve prospěch pracujících, jako je omezení působnosti monopolů, a prosadit v hospodářství taková opatření, která budou ve prospěch lidu. Francouzská komunistická strana na sjezdu konstatovala, že nemusí měnit generální linii své politiky, kterou určil XIV. sjezd před třemi roky. Už tehdy strana varovala před presidentským systémem vlády, před ne­ bezpečím fašismu, a ukazovala, že jedině sjednocená dělnická třída může stát v čele společného boje všeho lidu za demokracii a socialismus. Sjezd se však nespokojil s konstatováním správnosti linie strany. Ukázal zároveň na nedostatky v práci a vytyčil úkoly k jejich překonání. Sjezd potvrdil nerozbomou jednotu celé strany a před každého komunistu byl postaven úkol lépe zvládnout revoluční učení marxismu-leninismu, více pracovat mezi masami pracujících, získat pro společnou věc mládež, ženy, zapojit do boje za demokracii všechny pokrokové organizace, upevnit organizace strany, zvýšit jejich aktivitu a dbát o početní růst Francouz­ ské komunistické strany. XV. sjezd Francouzské komunistické strany potvrdil, že francouzští komunisté jsou nejen významnou silou politického života Francie, ale že jsou i významným činitelem mezinárodního revolučního dělnického hnutí. Správnost závěrů XV. sjezdu se potvrdila i v tom, že v roce 1959 vystou­ pilo zvlášť do popředí heslo jednoty dělnické třídy a všech demokratických a republikánských sil. Silné hnutí jednoty se projevilo i v odborových svazech. Všeobecné konfederaci práce se podařilo již v 81 departementu dosáhnout dohody s jinými odborovými organizacemi o společném postupu. Také vývoj v socialistických stranách potvrzoval tuto sjednocovací tendenci. So cialistické strany První sjezd Autonomní socialistické strany, založené v září 1958 po rozkolu v socialistické straně, který zasedal od 1. do 3. 5. v Montrouge, potvrdil zásadní kritický postoj této strany k režimu osobní moci, jenž se ve Francii ujal vlády v roce 1958. Sjezd se dále vyslovil pro sloučení strany s některými dalšími socialistickými stra­ nami a skupinami, především se Svazem ■socialistické levice. Nejzávažněj­ ším rozhodnutím sjezdu byla rezoluce doporučující v určitých přesně vy­ mezených otázkách spolupráci Autonomní socialistické strany s komu­ nistickou stranou. I když šlo o souhlas jen podmínečný a ještě omezený, je třeba přivítat tento první průlom do zásadního antikomunismu, který byl autonomním socialistům společný s molletovskými socialisty. Během roku 1959 se také prohloubila krize krajně pravicové socialistické strany. Začátkem roku neobnovil své členství ve straně při výměně le­ gitimací bývalý president V. Auriol, ze strany odešel bývalý senátor Le Bail a jiní. Vyvrcholením bylo vystoupení skupiny bývalých poslanců

152

a senátorů v čele s Tanguy-Prigentem na podzim 1959, z nichž velká většina se aktivně zapojila do Autonomní socialistické strany. Vstup Tanguy-Prigenta, o němž bylo známo, že patří mezi krajní levici v SFIO, do Autonomní socialistické strany nebyl takovým překvapením jako vstup P. Mendes-France do této strany v říjnu 1959. Skutečnost, že představitel liberální buržoazie vstoupil do této strany, jen zdůrazňuje nutnost jednoty levicových sil. Závažnost této druhé otázky také rozhodla u Svazu socialistické levice, který po vstupu Mendes-France do Autonomní socialistické strany proje­ voval váhání, má-li i nadále usilovat o sloučení obou stran. Význam jed­ noty se však ukázal závažnější a jednání o sloučení obou stran pokračovalo. Boj francouzského dělnického hnutí přes nové obtížné podmínky za re­ žimu osobní moci dosáhl tedy v roce 1959 značných úspěchů, a to nejen ve stávkových bojích, ale i ve snaze dospět ke společnému postupu jednot­ livých dělnických organizací, a to opět potvrdilo správnost politiky Fran­ couzské komunistické strany. •TALIE Rok 1959 znamenal pro italské dělnické hnutí nový vzestup stávkové vlny, kterou se dělníci bránili proti reakční politice monopolů a vlády. Stávky nabyly neobyčejně mohutného rozsahu a vy­ značovaly se jednotným a společným postupem všech odborových organi­ zací. Na mnoha místech byli stávkující dělníci podporováni ostatními složkami obyvatelstva, především rolníky, živnostníky a malými obchod­ níky. Nespokojenost širokých mas pracujících s r:akční politikou vlády po­ tvrdily obecní volby v květnu 1959, v nichž obě dělnické strany, komunis­ tická a socialistická, získaly další hlasy, především v menších městech a na venkově. Zvlášť výrazně dokumentovaly nespokojenost s vládní politikou výsledky voleb ve Val ďAosta a na Sicílii, kde byla Křesťanskodemokra­ tická strana se svými pomocníky poražena a zvítězily spojené síly opozice, opírající se o podporu komunistické a socialistické strany. Opět se potvrdil vzrůstající význam levicových stran, především dělnických. Teze i x . sjezdu IKS Nejvýznamnější událostí italského dělnického hnutí v roce 1959 bylo uveřejnění tezí Italské komunistické strany k jejímu IX. sjezdu, který byl svolán na začátek roku 1960. Uveřejnění tezí a pod­ statných částí zprávy o činnosti strany za uplynulé období od prosince 1956 umožnilo italskému dělnickému hnutí seznámit se s těmito doku­ menty a organizace strany se mohly řádně připravit na jejich projednávání na sjezdu. V tezích shrnula Italská komunistická strana všechny hlavní problémy italského politického života a italského dělnického hnutí. Zásadně roze­ brala ofenzívu italských monopolů a ukázala její protinárodní zaměření. Monopolisté zatáhli Itálii do Evropského hospodářského společenství, kde Itálie může hrát jen druhořadou úlohu, a naproti tomu neprojevili nej­

153

menší snahu vyřešit nejzávažnější hospodářský problém země, jímž je roz­ díl mezi italským severem a jihem. Velkou pozornost věnují teze možnos­ tem a perspektivám demokratického hospodářského a politického vývoje v zemi. Konkrétní návrhy, jakým směrem by se měl brát vývoj země, shr­ nují teze takto: doporučují 1) bojovat za uznávání a respektování ústavy, 2) usilovat všemi prostředky o zvýšeni životní úrovně pracujících mas, 3) prosazovat generální pozemkovou reformu, která by s konečnou plat­ ností vyřešila složité problémy italského venkova a dokončila nesplněné úkoly buržoazně demokratické revoluce, 4) rovnoměrně industrializovat jednotlivé části země, prosazovat modernizaci průmyslu a zasazovat se o reformu a nové rozmístění hospodářských investic a 5) umožnit reformu školství, vymanit je z tmářského vlivu církve a zajistit rozvoj vědeckého výzkumu. Takovýchto demokratických opatření je možno v Itálii dosáhnout jen tehdy, když se sjednotí dělnická třída a když i ostatní pracující masy budou postupovat jednotně. Situace v italském dělnickém hnutí je tím složitější, že vedle komunistické strany existují ještě dvě socialistické strany: levicová Italská socialistická strana a pravicová Italská sociálně demokratická strana, jež spolupracuje s vládní Křesťanskodemokratickou stranou. Komunisté vždy ukazovali, že jednotný postup dělnické třídy je předpokladem úspěšné akce demokratických sil. Proto se komunisté rozhodli neusilovat jen o jednotný postup se socialisty, ale uzavírat dílčí do­ hody i s republikány, radikály a sociálními demokraty. Ovšem za předpo­ kladu, že bude upuštěno od antikomunismu, který byl dosud ve vedení těchto stran dosti silně zakořeněn. Jen tak bude možno vytvořit v Itálii demokratickou většinu, jež je nezbytnou podmínkou pro pokrokovou a mí­ rovou politiku země. Další část tezí, věnovaná problémům strany, zdůrazňuje v úvodu, že Italská komunistická strana je stranou masovou, že obtíže posledních dvou tři let byly překonány a že naopak úspěchy zemi s o c i a l i s t ic k é h o tábora pomáhají straně získávat přívržence. Masovost strany vyžaduje co nejintenzívnější výchovu nejširších členských mas, aby strana byla nejen početná, ale aby také všichni členové byli aktivními komunisty, a to jak ve stranických, tak i v masových organizacích. Zvláštní pozornost věnují teze propagační práci strany, mezi jiným i úkolům, které musí plnit ústřed­ ní orgán strany deník 1’Unitá. Socialistické s t r a n / Správnost zásad tezí Italské komunistické stra­ ny dokázal vývoj italského dělnického hnutí v roce 1959. Prohloubily se rozpory v pravicové sociálně demokratické straně a zesílily tendence k jed­ notě dělnického hnutí. Hluboká krize sociálně demokratické strany se pro­ jevila již v lednu 1959 demisí jejího člena ve Fanfaniho vládě a prohlou­ bením rozkolu uvnitř strany. Levé křídlo, které se v této straně již delší čas formovalo pod vedením Matteotiho a Zagariho, se 8.2. od strany odštěpilo, 154

vytvořilo samostatnou skupinu, Jednotné hnutí socialistické iniciativy. Za cíl si kladlo sloučení s Nenniovou Italskou socialistickou stranou. K tomuto vývoji v Italské sociálně demokratické straně nepochybné přispěly výsledky sjezdy Italské socialistické strany 16.— 18. 1., na němž zvítězilo pravicové křídlo vedené Nennim. To povzbudilo opět ty skupiny, které již delší dobu usilovaly o sjednocení italského socialistického hnutí tím, že by socialistická strana se rozešla s komunisty a sociálně demokra­ tická strana by se odtrhla od Křesťanskodemokratické strany. K sjednocení obou stran zatím pro řadu rozporů nedošlo, jen Matteotiova a Zagariova skupina vstoupila v červenci 1959 do Italské socialistické strany. v e l k á B R IT Á N IE Většina dělnického hnutí je ve Velké Británii pod vlivem oportunistické Dělnické strany (Labour Party) a pravicových odborů (TUC), jež jsou s Labour Party úzce organizačně spojeny. Parlamentní volby 8. 10. odhalily krizi, do níž se Labour Party dostala díky pravicovému vedení v čele s H. Gaitskellem. V duchu revize celko­ vého programu strany, kterou prosazuje pravicové vedení, byl vypracován i volební program, jenž se otevřeně zříkal socialistických zásad. Levice v Labour Party nemá jasnou ideologickou platformu, není orga­ nizována, a ve svém boji proti pravicovému vedení je nedůsledná. Její odmítavý postoj k jakékoli spolupráci s komunisty znemožňuje sjednocení levicových sil, nezbytný předpoklad úspěšného boje. Komunistická strana Velké Británie konala 27.—30. 3. v Londýně svůj XXVI. sjezd, jehož hlavním cílem bylo najít cesty spojení komunistické strany s dělnickými masami a dosáhnout většího uplatnění KS Velké Británie v politickém životě země. Sjezd konstatoval konsolidaci stranických řad po obtížích, které musela KS Velké Británie překonávat v letech 1956 a 1957, a zároveň vyzdvihl jed­ nomyslnost, s níž byly projednávány všechny závažné sjezdové otázky. Revizionistické názory byly překonány a 25 313 členů nyní reprezentuje jednotnou komunistickou stranu. Zvláštní pozornost věnovali britští komunisté boji za masovou základnu strany v dělnické třídě. Úspěchu v této politice dosáhli v Národním svazu horníků, kde byl na podzim 1959 zvolen generálním tajemníkem svazu komunista W. Paynter, a také v odborovém svazu elektrikářů se podařilo udržet vliv komunistů ve vedení proti všem útokům pravicového vedení generální rady TUC. Tento vliv si komunisté udrželi i po nových volbách do vedení tohoto odborového svazu. I do nového vedení Svazu železni­ čářů byli zvoleni dva komunisté. Také problémy mírového hnutí byly na sjezdu britských komunistů důkladně projednány. Boj za mír dosáhl v roce 1959 ve Velké Británii značného rozsahu a nabyl nejrůznějších forem. Sjezd upozornil, že je proto nutné rozlišovat různé formy pacifismu, které se v některých organi­ zacích projevují, a podporovat především Britský výbor obránců míru,

155

jenž své úkoly chápe bojovně, neboť jen tak je možno dosáhnout úspěchu. Parlamentní volby 8. 10. 1959 nepřinesly Komunistické straně úspěch. Z jejích 17 kandidátů nebyl zvolen ani jeden. Komunisté využili volební kampaně k tomu, aby mobilizovali všechny organizace a členy k získávání nových členů a nových předplatitelů deníku Daily Worker. B E L G IE V zemi je většina dělnické třídy pod vlivem so­ cialistické strany, jež ovládá i rozhodující pozice ve Všeobecné federaci belgických pracujících, v nichž pracují již několik let i komunističtí odboráři. Velké stávkové hnutí v pohraničních oblastech a krátce nato i stávkové hnutí horníků vedlo k posílení levicových proudů v socialistické straně i odborech. Účast komunistických odborářů v masových socialistických odborech se ukázala správnou, neboť mohli lépe hájit zájmy dělníků a pro­ sazovat v odborech rozhodnější opatření ve prospěch stávkujících. Obětavá práce komunistů mezi stávkujícími přinesla své ovoce nejen v dílčích úspěších stávkových bojů, ale také v tom, že autorita Komunistic­ ké strany Belgie značně vzrostla. Pro Belgii má nesmírný význam její obrovská a bohatá africká kolonie Kongo. V roce 1959 došlo v Kongu k neobyčejnému růstu národně osvobo­ zeneckého hnutí. Boj konžského lidu za nezávislost soustavně podporovala Komunistická strana Belgie a jako jediná belgická politická síla správně předvídala vývoj a ukázala jediné reálné východisko, poskytnutí nezávis­ losti konžskému lidu. H o la n d s k o Komunistická strana Holandska prošla v roce 1958 těžkými boji se skupinou revizionistů, kteří se snažili rozbít jednotu strany a oslabit tak její vliv. Tento záměr ztroskotal a nové vedení strany, zvolené XIX. sjezdem koncem prosince 1958 opět v čele s gene­ rálním tajemníkem P. de Grootem, obnovilo vliv strany. Krach revizionis­ tických plánů ukázaly i parlamentní volby v roce 1959. Všichni kandidáti skupiny revizionistů, kteří se nazvali socialistickou dělnickou stranou, byli poraženi. Jejich rozbíječský postup způsobil, že Komunistická strana Holandska získala ve volbách jen ty tři mandáty, které měla v minulém parlamentě po odchodu revizionistů, zatímco revizionisté své mandáty ztratili. D án sko Velkou aktivitu vyvíjely v roce 1959 komunis­ tické strany skandinávských zemí, především Komunistická strana Dán­ ska, která se v minulém roce zbavila revizionistické frakce. V roce 1959, kdy slavila 25. výročí svého ústředního orgánu Land og Folk, rozvinula především velkou kampaň za mír a proti účasti Dánska v útočných plánech imperialistů. S bojem za národní zájmy lidu své země a za mír spojovali dánští komunisté problém Německa. Ukazovali, že zatímco na jedné straně Německá spolková republika opět usiluje o ovlivňování Skandinávie a její 156

podřízení militaristickým plánům N S R v rámci N A T O , stává se N ěm ecká demokratická republika významným faktorem m íru v oblasti Baltického moře. šv ý ca rsk o Značného úspěchu dosáhla Švýcarská strana práce v obecních volbách 11.—12. 4. Ačkoliv v německých oblastech země se Straně práce nepodařilo likvidovat ztráty, které utrpěla v roce 1956, v Ženevě získala sama 11 z 18 míst v obecní radě a v italských částech země dostala o 80 % hlasů více než v roce 1955. Z těchto zkušeností vyšel i V II. sjezd Švýcarské strany práce, který se sešel 16.— 18. 5., aby projednal a schválil program strany, o něm ž orga­ nizace diskutovaly již před sjezdem. kan ad a Ve dnech 9.— 12. 10. se sešel v T o ro n tu V II. sjezd Pokrokové dělnické strany Kanady. Sjezd projednal zm ěny ve stano­ vách strany, přijal nový program a rozhodl o přejm enování strany na Kom unistickou stranu Kanady. Nový program provedl analýzu hospo­ dářské a politické situace země a vytyčil hlavní cíle strany. Velkou po­ zornost věnoval boji za sociální a demokratická práva pracujících, za ná­ rodní zájmy země, za mír a přátelství mezi národy. ja p o n s k o V obecních volbách v dubnu 1959 dosáhly pokrokové síly, především komunisté a socialisté, značných úspěchů. T aké v mírovém hnutí, kde obě strany úspěšně spolupracují, bylo dosaženo velmi kladných výsledků. Spolupráce obou stran, jejíž m ožnost konsta­ tovali oba generální tajemníci na společné schůzce 6. 4., nepřekročila však po většinu roku rámec místního nebo okresního m ěřítka. Za spolu­ práci se stavěla většina komunistů a socialistů, jen ve vedení socialistické strany bránila širší spolupráci pravicová skupina, usilující o společný po­ stup s buržoazním i stranami. Tato frakce 18. 10. ze strany vystoupila. Nově založená odštěpenecká sociálně demokratická strana si podle vzoru pravicových socialistů II. internacionály dala do program u boj za „d em o ­ kratický socialismus", což je ve skutečnosti program spolupráce s b u r­ žoazií a zrady socialismu. usa V polovině prosince se v New Yorku konal X V II. sjezd Komunistické strany USA. Ukázal, že strana překonala krizi, kterou prožívala v období XVI. sjezdu před téměř třem i lety. Zdravé jádro strany po vyloučení revizionistů zesílilo, a to se projevilo i na p rů ­ běhu sjezdu. Nehovořilo se již o tom, zda má v USA existovat kom unistic­ ká strana, ale o jejích úkolech a cílech. Velký počet nezaměstnaných, který se tém ěř nesnížil ani po jistém oži­ vení výroby, a m ohutné stávkové hnutí, jehož vyvrcholením se stala stávka půl miliónu ocelářských dělníků, proti níž vláda použila reakčního T afto va-Hartleyova zákona, ukázaly vzrůstající aktivitu dělnického hnutí v USA. I když KS USA je se svými 10 000 členy početně slabá, má při dnešní jednotě a po překonání zbytků nevíry ve vlastni síly všechny m ož­

157

nosti aktivně a významné se účastnit bojů americké dělnické třídy. Sjezd věnoval pozornost i obtížné situaci farmářů, kteří trpí poklesem příjmů a jsou vytlačováni z půdy. Východisko ze složité situace dává boj za jednotu dělníků a rolníků, kteří jen společným postupem mohou do­ sáhnout zlepšení svých životních podmínek. K závažným závěrům došel sjezd v otázce černošské. Černoši netvoří v USA samostatný národ, ale mají jen rysy rasově odlišného lidu nebo národnosti. Dřívější stanovisko, které v černoších vidělo samostatný ná­ rod, ukázalo se nesprávným, a proto heslo sebeurčení bylo nahrazeno heslem boje za dosažení skutečné rovnoprávnosti černošského obyvatel­ stva s bělochy. KS USA vyvine ještě větší aktivitu v boji za mír, pro nějž jsou v sou­ časné době v USA zvláště po návštěvě N. S. Chruščova velmi příznivé podmínky. N SR Dělnické hnutí v Německé spolkové republice bojuje ve svízelné situaci. Jeho jedinou legální stranou je Sociálně demo­ kratická strana Německa (SPD), jejíž pravicové vedení, stejně jako vedení pravicových odborů, dává přednost spolupráci s buržoazií před důslednou obhajobou třídních zájmů dělnické třídy. Sociálně demokratická strana Německa přijala na svém sjezdu v listo­ padu nový program, který znamená odmítnutí veškerých marxistických zásad a přechod na platformu třídní spolupráce se západoněmeckými mo­ nopoly. Také v otázce sjednocení Německa ustoupila SPD od svého pů­ vodního plánu a vcelku podporuje oficiální adenauerovskou linii neuzná­ vání NDR. Skutečným obhájcem zájmů dělnické třídy je Komunistická strana Německa, která je již tři roky nucena pracovat ilegálně. Rozsáhlý Akční program zajištěni míru a demokracie v NSR, který K SN na podzim uve­ řejnila, je nesen duchem jednoty německého národa, neboť uskutečněním jeho návrhů na mírové uspořádání, demokratické zřízení a sociální jistotu by byly v NSR vytvořeny podmínky umožňující sjednocení Německa de­ mokratickou a mírovou cestou. Program odpovídá na všechny požadavky německého lidu, které vzešly z nejrůznějších vrstev obyvatelstva, ať již šlo o boj proti atomové smrti, o akce ročníku 1922, o očistu státního apa­ rátu od fašistických živlů, o boj horníků za existenci, o hnutí malorolníků proti zbídačování aj. Západoněmecká reakce doufala, že zákazem odstraní K SN z politického živou země. Avšak rok 1959 ukázal, že KSN žije, že má svůj tisk, že ovliv­ ňuje značnou část dělnické třídy a že ji nemůže zastavit ani vládni perze­ kuce. Navíc má K SN program, jenž ukazuje reálnou cestu k vyřešení německé otázky, a musí proto dosáhnout dříve nebo později úspěchu. Kecko Ostré perzekuci bylo vystaveno v roce 1959 ilegální komunistické hnutí v Řecku. V červenci byl proti pokrokovým 158

silám Řecka inscenován proces, jenž měl zdiskreditovat Komunistickou stranu Řecka, kterou ač je v ilegalitě, považuje reakční vláda za velmi ne­ bezpečnou pro její úzké spojení s řeckými pracujícími. Proces se však obrátil ve svůj protiklad a ukázal, že komunisté jsou silou, která nejdů­ sledněji bojuje za svobodu a demokracii Řecka. Ačkoliv všichni obžalovaní, kteří se před soudem chovali velmi statečně, a mezi nimi především čle­ nové ústředního výboru komunistické strany Vutsas a Trikalinos, byli odsouzeni na dlouhá léta do vězení, znamenal proces morální porážku reakční vlády. Díky mohutnému hnutí na celém světě se vláda neodvážila vyslovit nejpřísnější rozsudky, které měla původně připravené. Š p a n ě ls k o V roce 1959 uplynulo 20 let od ukončení občan­ ské války ve Španělsku. Vývoj v tomto roce potvrdil, že frankistické dikta­ tuře se nepodařilo překonat krizi, do níž se stále více propadá. Hospodář­ ská zaostalost země se nezměnila, nespokojenost s reakční vládou se pro­ hloubila. Ústřední výbor Komunistické strany Španělska připravil k 20. výročí ukončení občanské války nové návrhy zásad „politiky národního smíření", která se během tří let, co ji KSŠ prosazuje, velmi osvědčila. V minimálním programu dohody o jednotě všech protifrankistických sil vytyčil: 1) rozví­ jení společného boje proti diktatuře až do jejího svržení pokojnou cestou; 2) obnovení všech demokratických svobod bez jakékoliv diskriminace; 3) všeobecnou amnestii pro politické vězně a politické emigranty a zasta­ vení pronásledování za účast v občanské válce v kterémkoli z obou táborů; 4) zlepšení životních podmínek dělníků, rolníků, jiných zaměstnanců a lidových mas vůbec; 5) volby do Ústavodámého shromáždění při zacho­ vání všech demokratických záruk, aby si španělský lid mohl svobodně zvolit zřízeni, jaké si přeje. Z hospodářských opatření šlo především o po­ zemkovou reformu, rozvoj průmyslu a obchodu. Nejdůležitější události roku byla 18. 6. národní stávka proti frankistické diktatuře, jejíž přípravy se vedle komunistické strany zúčastnilo 15 dal­ ších politických stran a organizaci různého charakteru. Frankistické úřady se jí velmi obávaly, a proto podnikly rozsáhlá zatýkání všech de­ mokratických, a především komunistických pracovníků. Tisíce od­ borových důvěrníků, které si dělníci zvolili, bylo sesazeno a řada z nich uvězněna. Jen v Madridě bylo zatčeno přes 500 nejaktivnějších děl­ níků. Přesto však k stávce došlo a na mnoha místech dosáhla značných úspě­ chů. Pozoruhodný byl úspěch stávky v Andaluzii a Estremaduře, kde se jí účastnilo na 200 000 zemědělských dělníků, což bylo poprvé, kdy se masy zemědělských dělníků zúčastnily politické stávky. Plný úspěch stávky byl znemožněn tím, že se nepodařilo udržet a upev­ nit jednotu všech opozičních sil, která se předběžně vytvořila při přípra­ vách stávky. Především pravicoví vůdcové socialistické strany se z emigra­

159

ce postavili proti jednotnému postupu a zrazovali dělníky od stávky s pou­ kazem na nebezpečí nezaměstnanosti, které Španělsku hrozí. Průběh stávky, perzekuce ze strany vlády a všechny ostatní okolnosti potvrdily, že komunistická strana je ve Španělsku nejsilnější a nejlépe orga­ nizovanou opoziční stranou. DĚLNICKÁ

t ř í d a

a

n á r o d n ě

o s v o b o z e n e c k é

HNUTÍ

V méně vyvinutých zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky byl i v roce 1959 nejpřednějším úkolem komunistických a revolučních dělnických stran boj za dovršení demokratické, tj. protiimperialistické a protifeudální revoluce. Komunistické strany upevňovaly svůj vliv mezi příslušníky děl­ nické třídy, usilovaly o vybudování jejího svazku s rolnictvem a o spoje­ nectví především s drobnou a střední buržoazií, kterou poškozují feudální přežitky v těchto zemích a jejich závislost na imperialismu. S růstem masové základny komunistických stran vystupovala již v ně­ kterých zemích (např. v Indii, Indonésii a Iráku) do popředí otázka ve­ doucí úlohy dělnické třídy v demokratické revoluci a docházelo i k ideolo­ gickým a politickým střetnutím mezi představiteli národní buržoazie a dělnické třídy, která se navenek projevila v bojích o co nejširší demokra­ tická práva pro lid a o získání co nej příznivějších podmínek pro další činnost revolučního dělnického hnutí. IN D IE Komunistická strana Indie, která se v minulých letech stala nejvýznamnější opoziční stranou země, sváděla v roce 1959 těžké boje za udržení demokratické vlády v indickém státě Kerale, kterou KSI vedla. Více než dvouletá činnost této vlády ukázala na jedné straně schopnost komunistické strany ustavit parlamentní cestou místní vládu pod jejím vedením a rozvíjet její činnost ku prospěchu lidových mas, a na druhé straně rozhodnost vládnoucích tříd znemožnit další trvání této vlády, jakmile se její úspěchy stávaly stále větším nebezpečím pro jejich třídní zájmy. Po odstranění komunistické vlády v Kerale (31. 7.) zorganizovala KSI širokou kampaň v zájmu sjednocení mas, uhájení úspěchů, jichž si lid vydobyl, ochrany před útoky privilegovaných skupin a za obnovení nor­ málních podmínek v Kerale. Prohlášení ústředního výkonného výboru Národní rady KSI konstato­ valo, že vláda byla sesazena nikoliv proto, že se dopustila nějakých pokles­ ků nebo přestupků, ale proto, že Indický národní kongres jako vládní stra­ na v ústřední vládě si přála, aby vláda v Kerale byla odstraněna, protože její politika i opatření sloužily zájmům dělníků, rolníků a pracujících mas. V souvislosti s reakčním povstáním v Tibetu, se sporem o čínsko-indické

160

hranice a s protičínskou kampaní indické reakce vyvstal před KSI druhý závažný úkol — bojovat za udržení čínsko-indického přátelství a spolu­ práce. Za situace, kdy značná část indické veřejnosti byla ovlivněna reakč­ ní protičínskou propagandou, vyzval u příležitosti 10. výročí vzniku ČLR sekretariát Národní rady KSI všechny vlastence a obránce míru, aby „před celým světem vyhlásili heslo: Indové a Číňané jsou bratři“. V otázce čínsko-indických hranic Národní rada KSI na svém zasedáni 14. 11. vyzvala indickou a čínskou vládu, aby zahájily jednáni, aniž by si kladly předběžně podmínky, ale vycházely při tomto jednání z tradičních hranic, existujících po mnoho let. Současně vyzvala KSI indický lid, aby byl bdělý a nedopustil, aby reakce určovala indickou zahraniční politiku a zneužívala pohraničních sporů k odvrácení pozornosti lidu od jeho životních problémů. In d o n é s ie Komunistická strana Indonésie, která se v mi­ nulých letech stala s osmi milióny voličů nejsilnější politickou stranou v ze­ mi, usilovala i v roce 1959, aby koncepce „řízené demokracie" presidenta Sukama, požadující omezení některých negativních rysů západní demo­ kracie, dávala co nejširší demokratická práva pracujícímu lidu. Na VI. sjez­ du KSI, konaném 7.—14. 9. pod heslem Za demokracii a za vládu národní spolupráce!, bylo zdůrazněno, že hlavními nepřáteli Indonésie jsou impe­ rialismus a feudalismus. V zájmu porážky nejdůležitějšího nepřítele, jímž j : imperialismus, je třeba, aby rozpory mezi indonéským lidem byly řešeny dohodou. V rezoluci sjezdu bylo mj. konstatováno, že přes znárodnění části ho­ landských podniků zůstal nedotčen holandský kapitál v naftovém prů­ myslu, což umožnilo holandským kolonizátorům rozvracet indonéské hospodářství, rozvíjet podvratnou činnost a krýt náklady vojenské okupace Západního Irianu. V jednom ze svých posjezdových projevů odmítl generální tajemník ústředního výboru KSI D. N. Aidit pověsti šířené imperialisty o konfliktu mezi KSI a indonéskou armádou. Prohlásil, že imperialisté by si přáli, aby došlo k rozporům mezi presidentem Sukarnem, vedoucími činiteli armády a revolučními masami lidu, poněvadž jsou si dobře vědomi toho, že jed­ nota mezi těmito třemi činiteli se rovná rozsudku smrti nad imperia­ lismem. C e jlo n Komunistická strana Cejlonu, zastoupená v cejlonském parlamentě třemi poslanci, usilovala o zamezení dalšího přesunu vnitřní politiky vlády doprava, k němuž došlo v roce 1959 roz­ bitím koaliční strany Lidová jednotná fronta, vyhnáním levicových mini­ strů z vlády a v důsledku zavraždění ministerského předsedy Bandaranaika. KS Cejlonu vytyčila řadu protiimperialistických a protifeudál­ ních požadavků a usilovala, aby se staly základem programu jednotné národní fronty pokrokových sil. 11 .Vztahy 1959

161

nepal Nejmladší komunistická strana jihovýchodní Asie — KS Nepálu (založená v roce 1949), která si v roce 1956 vybojovala legální podmínky činnosti, dosáhla ve volbách v roce 1959 zvoleni čtyř svých kandidátů do nepálského parlamentu. V zemi, v níž jen několik procent obyvatelstva je gramotných, náklad všech listů dosahuje kolem 5000 výtisků, kde existuje jen několik tisíc rozhlasových přijímačů a kdy o 109 mandátů soupeřilo 90 politických stran a skupin, byl tento výsledek významným úspěchem. Ilegální KS Ostatní komunistické strany v jihovýchodní Asii pracují již řadu let v ilegalitě. Dvě z nich, KS Barmy a KS Malajska, stojí od roku 1948 v čele ozbrojeného hnutí odporu, jehož bezprostřed­ ním cílem je obnovení demokratických práv a svobod. V hluboké ilegalitě vyvíjejí činnost i KS Thajska, KS Pákistánu a KS Filipín. So cialistické strany Přestože se v roce 1959 k programu dosažení „společnosti socialistického typu“ hlásila většina významnějších politic­ kých stran Asie (včetně Indického národního kongresu), bylo členy tzv. Asijské socialistické konference, založené v roce 1953, pouze 10 z nich. Jejich ideologie byla značně rozdílná, od reformismu přes buržoazní na­ cionalismus až k liberalismu. Nejsilnějšími z nich byli japonští soci­ aliste, indická socialistická strana Pradža, barmští socialisté, Cejlonská strana svobody, Nepálský kongres a izraelská strana MAPAM. Japonští, indičtí, malajští, vietnamští a izraelští socialisté byli kromě toho členy Socialistické internacionály, s níž Asijská socialistická konfe­ rence nebyla organizačně spjata, především pro neshody v otázkách kolo­ nialismu a neutralismu. Všechny socialistické strany odmítaly soustavnou spolupráci s komunistickým hnutím a některé z nich (např. indonéská, izraelská a často i indická strana) zastávaly k různým vnitřním i zahraničně politickým otázkám otevřeně reakční a proimperialistické stanovisko. K om unistické hnuti na K rozvoji osvobozeneckého hnutí na Blízkém B lízkém a Středním výa Středním východě přispěly významnou měchode rou komunistické strany. Zatímco ve většině zemí této oblasti usilovaly komunistické strany o sjednocení širokých vrstev lidu do jednotné protiimperialistické fronty, v SAR a Iráku, kde se již národní buržoazie dostala k moci, začal sílit třídní boj a projevovat se postupný rozklad celonárodních koalic. V roce 1959 musely KS a pokrokové síly v arabských zemích zaujmout též stanovisko k objektivnímu procesu prosazující se arabské jednoty a metodám jejího uskutečňování vládnoucími kruhy SAR. Komunisté arabských zemí podporují myšlenku arabské jednoty, jakož i demokratic­ kou a pokrokovou náplň arabského nacionalismu jako protiimperialistic­ kého hnutí, jež se rozvinulo v nových mezinárodních i vnitřních podmín­ kách v období rozpadu koloniální soustavy a zesílení protiimperialistického boje, čímž se liší od nacionalismu evropských národů.

162

IRÁK Nejvýraznějších úspěchů dosáhly pokrokové síly v Irácké republice. Silná politická a hospodářská závislost země na imperialismu a slabost domácí buržoazie vedly k tomu, že po dlouhole­ tých národních a třídních bojích byla dělnická třída Iráku zkušená a orga­ nizačně pevná. Potvrdila to i skutečnost, že KS Iráku je nejstarší existující politickou stranou v zemi s bohatými revolučními tradicemi v boji za ná­ rodní nezávislost. Vedoucí představitelé strany, kteří položili životy za svobodu lidu, byli iráckou vládou rehabilitováni a označeni za národní hrdiny. V roce 1959 soustředila strana hlavní pozornost na obranu republiky. Úzká spolupráce s vládou při zajišťování vymožeností revoluce přinesla v krátké době kladné výsledky, i když došlo k některým omylům. Rozší­ řené zasedání ÚV v červenci 1959 poukázalo na to, že strana podcenila úlohu a schopnost vlády národní buržoazie a ostatních národních sil při obraně republiky proti imperialismu, feudalismu a reakci. Nedocenila skutečnost, že pro slabou hospodářskou základnu země získala vládnoucí národní buržoazie možnosti značného vlivu v politickém životě. Nedostatky se projevily ve vnitrostranické práci, jejichž hlavní příčina vyplynula z toho, že strana v důsledku zákazu činnosti politických stran v zemi pracovala stále v ilegalitě. Proto strana rozvinula vnitrostranickou výchovu se zaměřením na nejdůležitější otázky národního hnutí. SAR — S Ý R IE Významnou silou v úsilí o demokratickou orien­ taci arabského osvobozeneckého hnutí jsou i komunistické strany v dal­ ších zemích. Komunistická strana Sýrie, která jako jediná politická síla v zemi byla proti sjednocení s Egyptem ve formě unie, přijala v listopadu 1958 nový program, jehož cílem je obnova buržoazně demokratického systému a reforma státního zřízení v SAR na základě respektování objek­ tivních podmínek v obou oblastech. Požadavky komunistů a růst celoná­ rodní nespokojenosti s výsledky sjednocení vedly vládu SAR k rozpoutání protikomunistické kampaně a perzekuci pokrokových sil. Za této situace přešla KS Sýrie již po čtvrté ve své historii do ilegality. Bylo zatčeno v Sýrii asi 2000 a v Egyptě asi 1000 komunistů a pokrokových činitelů, aniž byli postaveni před soud. Výjimku tvořilo 64 egyptských vlastenců, nad nimiž se konal v srpnu a září soud v Alexandrii. LIB A N O N V pololegálních podmínkách a v rámci omeze­ ných demokratických svobod rozvíjela svou činnost KS Libanonu. Dne 25. 6. byl v Sýrii zatčen význačný činitel arabského osvobozeneckého hnutí, tajemník ÚV KS Libanonu Faradžálláh Helu. Zprávy o jeho zatčení a mučení vedly k tomu, že v Libanonu, v jiných arabských zemích i v de­ mokratické světové veřejnosti se zvedla vlna protestů a vzniklo široké hnutí za osvobození Faradžálláha Helua. IZ R A E L Legálně, avšak v ovzduší vybičovaného nacio­ nalismu pracovala KS Izraele. Ve volbách 3. listopadu 1959 komunistická

163

strana získala jen asi 3 % pro ti dosavadním 4,5 % h lasů . T a to ztráta je výsledkem velké pom oci im perialism u krajní izraelské p rav ic i, což mělo dem oralizující účinek na lid, dále neslýchané p ro tia ra b sk é , protikom u­ nistické a protisovětské kam paně a h o sp odářského te ro ru p ro ti komu­ nistům . Přesto si K S Izraele zastoupení v p a rla m e n tě zachovala. (r á n V ilegalitě pracuje k o m u n istic k é h n u tí v Íránu. Ve dnech 13.— 16. září se konalo 6. plenární zasedáni Ú V íránské strany T ú d e , na něm ž bylo rozhodnuto vytvořit je d n o tn o u s tra n u dělnické třídy v zemi sloučením D em okratické strany Á z e rb ájd ž án u se stra n o u Túde. Stranická organizace v ázerbájdžánské provincii p o d rží do sjezdu název D em okratická strana Á zerbájdžánu, b u d e m ít však fu n k ci provinční organizace. V hluboké ilegalitě pracují K om unistické stra n y v J o rd á n sk u , Súdánu a T urecku. D ě ln ic k é h n u tí v A f r i c e V afrických zem ích, k teré p a tří k nejm éně vy­ vinutým zem ím světa, dochází v posledních letech k u ry ch le n í rozvoje všech pokrokových společenských sil, m ezi nim iž n a p rv n ím m ístě stojí dělnická třída. V roce 1959 byl počet zam ěstn an ců p rac u jíc ích za mzdu (z čehož tvoří dělníci většinu) v Africe o d h a d n u t n a 10 m ilió n ů osob (asi 5 % veškerého obyvatelstva). D ělnická tříd a se p ro z a tím skládá z lidí pracujících v těžbě, dopravě a zem ědělství; d ěln ík ů ze zpracovatelského prům yslu je m izivé procento. Značná část d ě ln ík ů d o p o su d nepřerušila hospodářská pouta s venkovem. Souvisí to zejm éna s m im o řá d n ě těžkými pracovním i, m zdovým i, bytovým i a zdravotním i p o m ě ry d ěln ík ů , pro něž proto m ůže práce za m zdu být m nohdy jen dočasná. V souvislosti s rozm achem osvobozeneckého h n u tí v A frice je příznačné rozšíření stávkového h n u tí pracujících a zo střen í srážek d ěln ík ů s policií a vojskem. V roce 1959 došlo k řadě stávek v M a ro k u , N ig é rii, Belgickém K ongu, Středoafrické federaci, Jihoafrické u n ii, U g a n d ě , S ú d án u a na M adagaskaru. Při nich byly vedle m zdových p ožadavků často kladeny i požadavky politické. K om unistické stran y existují pouze v arabských zem ích M aghrebu, T u n isk u , Alžírsku a M aroku. M AROKO Zasedání Ú V M arocké K S , jed n é ze dvou le* gálních kom unistických stran Afriky, konané 30. a 31. 5., se postavilo za evakuaci cizích vojsk, dokončení územ ního sjed n o cen í a e k o n o m ic k é osvobození země a poskytnutí veškeré pom oci alžírsk ém u lidu. Program navrhovaný M K S , který vyjadřuje zájm y m arocké d ělnické tříd y a rol­ nictva, jež nejvíce trpí hospodářskou stagnací, získal zn ačný ohlas. Neúspěchy vlády m arocké národní buržoazie, hlavně v e k o n o m i c k ý c h otázkách, se projevily v poklesu jejího vlivu a ro sto u cím rozladění mezi masami lidu. V této situaci pokládala vedoucí stra n a za největší ohrožení své pozice m arockou K S . P roto se v září 1959 pokusila p o stav it ji mimo 164

zákon na základě obvinění, že je proti islám u a m onarchii. S oud p rv n í instance, který o tom to obvinění rozhodoval, je odm ítl jako nepodložené. Definitivně m á o postavení M K S rozhodnout odvolací soud v R ab atu . t u n is k o T uniská K S rovněž vystupovala v roce 1959 za rozšíření dem okratických práv lidu, za pozem kovou reform u, zn á ro d n ě n í a industrializaci a politiku aktivní neutrality. T K S se sice vyslovila k riticky k některým nedem okratickým rysům ústavy T uniské republiky, vyhlášené v červenci 1959, avšak jako celek ústavu uvítala jakožto form ální zá ru k u základních práv a svobod, jež doposud v T unisku chyběla. A L Ž ÍR S K O Alžírská K S podporovala v roce 1959 p o litik u P rozatím ní vlády Alžírské republiky a usilovala o zvýšení politické úro v n ě alžírského lidu, zapojení širších vrstev m ěstského obyvatelstva do p ro ti­ imperialistického boje a rovněž vyvinula úsilí o přesnější form ulaci sociálně ekonomického obsahu alžírské národní a dem okratické revoluce. A lžírské odborové h n u tí pokračovalo přes podm ínky války ve své ilegální č in n o sti, jak mezi alžírským i pracujícím i v A lžírsku, tak mezi A lžířany u p rch lý m i do Tuniska a M aroka. V červenci 1959 zavraždili kolonizátoři generálního tajemníka alžírských odborů Aisata Id ira, což vyvolalo silné m ezin áro d n í protestní hnutí. S c h ů z k a k o m u n is t ic k ý c h V srpnu 1959 došlo k další pravidelné schůzce stra n z e m í M a g h r e b u představitelů K om unistických stran M aro k a, Tuniska a Alžírská. Jejím předm ětem bylo především prozkoum ání alžír­ ské otázky a v závěrečném prohlášení vydaly výzvu k pokračování boje proti válce v A lžírsku a k podpoře boje lidu Alžírská za nezávislost. K o ­ munistické strany M aghrebu se vyslovily rovněž pro upevnění p o u t a jednotu zem í M aghrebu. R É U N IO N Nově byla 17. 5. vytvořena za pom oci F ra n ­ couzské kom unistické strany nová kom unistická strana na ostrově R é u n io n , jenž je dosud pod francouzskou nadvládou. Z em ě č e r n é A f r ik y V těchto zem ích, které jsou hospodářsky nej­ méně vyvinuté, je rodící se dělnické h n u tí organizováno především v od­ borech. V africkém odborovém hnutí existují tři d ruhy organizací: revo­ luční odbory, které jsou členy S O F , reform istické odbory, ovlivňované západními, zejm éna britským i odborovým i organizacem i, a národní sjed ­ nocené odbory, které jsou pod politickým vlivem vedoucích n á ro d n ě b u r ­ žoazních politických stran. Nacionalistické odbory odm ítly apolitičnost, kterou africkým odborům vnucovaly západní odbory, a zároveň se v jejich program u objevila hesla afrického nacionalism u. P řitom však právě o d b o ­ roví předáci jsou nositeli dem okratického a protiim perialistického výkladu afrického nacionalism u a některé africké nacionalistické odborové o rg an i­ zace spolupracují se SO F. V roce 1959 došlo k jednání mezi africkými odbory o přípravách vše­ africké odborové konference, která by vytvořila nezávislou africkou o d b o -

165

rovou ústřednu. Iniciativu k tomu dal Všeobecný svaz pracujících Černé Afriky (UGTAN) na svém sjezdu v lednu 1959 v Konakry. Příznakem silicích sjednocovacích tendencí je i sblížení mezi UGTAN a ghanským národním odborovým svazem, který na svém sjezdu v květnu 1959 odmítl řídit se politikou britských odborů. Kom unistické a dělnické Komunistické a dělnické strany Latinské Amestrany Latin ské Am eriky rik y m ají p ři nynějším rozmachu národně osvo­ bozeneckého hnutí ve všech zemích rostoucí úkoly i vliv. Dnes je průmyslový proletariát v zemích Latinské Ameriky velkou si­ lou. Jeho počet je v porovnání s předválečným obdobím dvojnásobný. Jen v průmyslu, dopravě a stavebnictví je dnes v Brazílii, Argentině, Chile, Mexiku, Venezuele, Peru a Kolumbii zaměstnáno přes 10 miliónů dělníků. Kromě toho dochází ke koncentraci proletariátu v průmyslových podni­ cích. V Brazílii, Chile, Argentině aj. jsou dnes již desítky podniků s 5000 i více dělníky. Kromě toho má proletariát základnu v desítkách miliónů zemědělských dělníků. Dělnický třída se stala rozhodující silou ve výrobě i stále mohutnější samostatnou silou politickou. V četných zemích Latin­ ské Ameriky stávají se komunistické strany vedoucí silou dělnického a vůbec demokratického hnutí. Téměř všechny strany, které v roce 1947—1958 pracovaly v ilegalitě a za brutální perzekuce v zemích ovládaných diktaturami, po pronikavé vnitrostranické diskusi po XX. sjezdu KSSS překonaly krizi a nyní se postupně vypořádávají s následky dogmatismu, zejména se sektářskými tendencemi, jakož i s revizionismem a jinými pravicovými úchylkami. Četné strany vydobyly si právní nebo faktickou legalitu. Mnohé z nich získaly nebo rozšířily své zastoupení v parlamentu, jako KS Chile, Vene­ zuely, Uruguaye. Legálně pracují KS Mexika, Lidová socialistická strana Kuby, KS Venezuely, Kolumbie, Ecuadoru, Bolívie, Chile, Uruguaye, zatímco např. v Brazílii a Peru přes platnost zákonů zakazujících legální činnost strany komunisté za svoji aktivní činnost nejsou v současné době pronásledováni. M E X IK O Ústřední výbor KS Mexika na svém zasedáni kriticky rozebral situaci ve straně za posledních 17 let a rozhodl svolat XIII. sjezd strany. Byla zrušena funkce generálního tajemníka, aby bylo posíleno kolektivní rozhodování ve vedení strany. Široká vnitrostranická diskuse musí být důkladnou přípravou sjezdu. Jako jeden z hlavních úkolů byla vytyčena otázka sjednocení KS s dělnicko-rolnickou stranou, jež se také řídl učením marxismu-leninismu, neboť není žádného vážného důvodu pro existenci dvou marxistických stran v Mexiku. Br a z íl ie „Národní demokratická platforma" formulo­ vaná KS Brazílie je akčním programem vlasteneckých protiimperialistic­ kých sil, s jehož požadavky stále více počítají i jiné síly ucházející se o hlasy voličů. „Národní demokratická platforma” usiluje o 1. nezá-

166

vislou zahraniční politiku; 2. nezávislý rozvoj národního hospodářství (obrana národního průmyslu, národního bohatství, znárodnění výroby a distribuce elektrické energie, zákaz vývozu zisků, státní ivestice, hlavně v zaostalých oblastech); 3. zvýšení životní úrovně obyvatelstva; 4. prove­ dení agrární reformy (rozdělení státní a špatně využívané statkářské pů­ dy); 5. posílení demokracie (legalizace KSB, volební právo pro veškeré obyvatelstvo, zrušení reakčních zákonů). Ilegální k s Naproti tomu v řadě zemí, zejména v nejméně vyvinutých (Nicaragua, Dominikánská republika, Haiti, Paraguay, Gua­ temala, El Salvador, Honduras, Kostarika, Panama), ale i v Argentině, patřící k nejvíce vyvinutým, pracují komunisté za ztížených podmínek ilegality a pronásledování. Přesto však vliv KS Argentiny v nejširších vrstvách vzrůstá, jak ukázaly volby v provinciích Mendoza a Santa Fé. Strana se připravuje na svůj sjezd širokou vnitrostranickou diskusí. Díky důslednému provádění politiky protiimperialistické vlastenecké fronty podařilo se komunistům v Chile vytvořit se socialisty, odbory, stra­ nami národní buržoazie Frontu lidové akce; v Ecuadoru akční jednotu s levicovými socialisty, na Kubě faktickou akční jednotu s národně buržoazním protiimperialistickým „Hnutím 26. července"; vytvořit „vlaste­ neckou frontu" ve Venezuele za účasti buržoazních stran, a boj proti oligarchii a nadvládě imperialismu v Argentině koordinovat s tzv. peronistickými odborovými organizacemi; a tak sjednotit většinu dělnické třídy. Socialistické strany v S výjimkou Chile, kde socialistická strana je Latinské Am erice členem akční fronty s komunistickou stra­ nou, strany vedené pravicovými sociálními demokraty udržují rozkol dělnického hnutí odmítáním společného protiimperialistického postupu s komunisty. V znemožňování spolupráce sociálních demokratů s komu­ nisty a ve vyvolávání protikomunistických kampaní vidí své poslání Byro socialistické internacionály pro Latinskou Ameriku, sídlící v Montevideu, a ORIT, regionální organizace tzv. Konfederace svobodných odborů pro Latinskou Ameriku, řízená vůdci AFL— CIO; jejich vliv na dělnické hnutí však vzestupem protiimperialistického hnutí mas klesá. M EZIN ÁROD NÍ STYKY A O RG AN IZACE V DĚLNICKÉM HNUTÍ

Dělnické hnutí muselo v roce 1959 čelit stupňovanému náporu buržoa­ zie. V Evropském hospodářském společenství se spojily monopoly, aby mohly lépe vykořisťovat pracující. Bylo proto nutné doplnit boj proti reakci v jednotlivých zemích společným bojem v rámci nových seskupení imperialistických států.

167

Schůzka k s zem í EHS Prvním krokem na této nové cestě byla schůzka zástupců komunistických stran všech 6 zemí Evropského hospodářského společenství 1.—2. 4. v Bruselu. Komunistické strany Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Lucemburska a Německa se dohodly na společném prohlášeni, které vyzývalo k sjednocení boje proti monopolům, k boji proti nezaměstnanosti a za práva dělnické třídy. Na zasedání byla konsta­ tována prospěšnost takovýchto porad a účastníci se na závěr rozhodli při­ pravit další konzultace a koordinovat své akce. Význam tohoto kroku zdů­ raznila velká tisková konference, jež se poprvé konala po takovéto poradě komunistických stran. Skandinávské k s Druhou takovouto významnou akcí byl boj ko­ munistických stran skandinávských zemí za mír a mírové řešení německé otázky'. Na první schůzce v lednu ve Stockholmu vyzdvihli zástupci ko­ munistických stran Dánska, Finska, Norska a Švédská úlohu skandináv­ ských zemí v boji za mír a odzbrojení a ukázali, jak by skandinávské země, usilující o tradiční neutralitu, mohly přispět k celkovému uvolnění v Evropě. Na druhé schůzce v červnu se již zástupci těchto stran daleko více za­ měřili na otázku německou, která v souvislosti s ženevskou konferencí ministrů zahraničních věcí a s rozhodnutím o atomovém vyzbrojení zápa­ doněmecké armády vystoupila opět výrazně do popředí. Schůzka znovu zdůraznila nutnost učinit vše, aby se mezinárodní napětí v Evropě uvol­ nilo, a právě skandinávské země mohly proto využít jak polské iniciativy k vytvoření bezatomových zón, tak i iniciativy Německé demokratické republiky k vytvoření mírové oblasti z Baltického moře. Konference současně vyslovila požadavek, aby Dánsko a Norsko vystoupi­ ly z Atlantického paktu, neboť je v rozporu s tradiční severskou neutralitou. Zástupci KS konstatovali, že zatímco Německá spolková republika přispívá svou útočnou militaristickou politikou k zvýšení mezinárodního napětí, Německá demokratická republika je významným mírovým činite­ lem. setkán i 16 k s v Řím ě Nejvýznamnější jak svým programem, tak i počtem účastníků se stalo setkání představitelů komunistických stran kapitalistických zemí Evropy 26.—27. 11. v Římě. Setkání, jehož se zú­ častnily delegace komunistických stran z Belgie, Dánska, Finska, Francie, Holandska, Itálie, Lucemburska, Německa, Norska, Portugalska, Rakous­ ka, San Marina, Španělska, Švédská, Švýcarska a Velké Británie, obrátilo se ke všem demokratům a všem pracujícím evropských kapitalistických zemí s výzvou k společnému boji za mír, pokrok, demokracii a blahobyt. Výzva zdůraznila obrovský význam, který pro budoucnost všeho lidstva má sovětský návrh na odzbrojení, a ukázala, jak nezbytná je jednota děl­ nické třídy a všech pracujících v boji proti nadvládě monopolů, proti ne­ bezpečí nové války, proti nezaměstnanosti, za svobodu a demokracii, za

163

lepší zítřek všech pracujících. Program komunistických stran není určen jen pro dělnickou třídu, ale i pro pracující rolnictvo a střední vrstvy. Výzva končí: „Sjednoťme se v boji za upevnění míru, za pokrok a obrodu demokracie, za blahobyt pracujících a šťastnou budoucnost!" Boj za mír, proti válce a za blahobyt všeho lidu je programem všech komunistických stran. Příkladem, jak v praxi komunistické strany prosa­ zují tuto svou politiku, byl mj. dopis ústředního výboru KSSS VI. sjezdu Socialistické internacionály, který vyzýval k společnému boji proti válce a proti hladu. vi. sjezd Socialistické in- Předsednictvo VI. sjezdu Socialistické interternacionaiy nacionály, který se sešel v červenci v Hambur­ ku, tento dopis delegátům zamlčelo. Kongres věnoval pozornost otázkám Středního východu, spolupráci vyvinutých a méně vyvinutých zemí a „současnému mezinárodnímu postavení demokratického socialismu". S vý­ jimkou několika málo kladných tendencí především v otázce boje za mír a v postoji k bezatomovému pásmu nesl se celý sjezd v duchu ústupu so­ cialistických předáků od socialismu. Na sjezdu se jasně ukázalo, že pod různými hesly demokratického socia­ lismu se ve skutečnosti skrývá přechod na zcela buržoazní hlediska a úplné opuštění jakýchkoliv socialistických zásad. Také antikomunismus si většina socialistických předáků plně zachovala, i když ve srovnání s vídeň­ ským sjezdem (1957) nebylo možno tak otevřeně proti socialistickému táboru vystupovat, neboť jeho úspěchy byly příliš výrazné a nepopira­ telné. Přes velké ústupky v oblasti ideologie a přes řadu nesprávných názorů objevily se na sjezdu například v otázce boje za mír takové názory, které umožňují společné akce dělnické třídy. Schůzko odborářů ve Zho- Do boje za mír a za zmírnění mezinárodního řelci napětí se v Evropě velmi aktivně zapojily po­ krokové odbory. Na schůzce ve Zhořelci, v květnu 1959, Věnovaly pozor­ nost především německé otázce, kterou právě projednávali ministři zahra­ ničních věcí v Ženevě. Schůzka odborářů a pracujících vyzdvihla před všemi evropskými pracujícími velký úkol boje za mír v Evropě a jako jeden z nejdůležitějších vytyčila boj za mírovou smlouvu s Německem. Konfe­ rence poslala memorandum ženevské konferenci ministrů zahraničních věcí a vydala výzvu k všem odborářům a pracujícím Evropy k boji za udržení míru v Evropě. Mezinárodní konfederace Volání širokých mas pracujících po míru posvobodných odborů tvrdil i VI. sjezd Mezinárodní konfederace svobodných odborů 3.—12. 12. v Bruselu. Potvrdil se kritický postoj afrických, latinskoamerických i částečně asijských odborů k pravicovému vedení konfederace. Přes snahou delegátů typu Meanyho, který propagoval studenou válku, většina rezolucí přijatých na sjezdu žádala kroky ke zmír-

169

nění mezinárodního napětí. Vedle odsouzeni kolonialismu vyslovil se sjezd pro všeobecné odzbrojení, pro zákaz nukleárních pokusů, za jednání v alžírské otázce a proti diktátorským režimům v Latinské Americe. so f Myšlenkou boje za mír bylo naplněno j zase­ dáni výkonného výboru Světové odborové federace 14.—17. 12. v Bu­ kurešti. Všem pracujícím a odborům doporučil, aby si za ústřední heslo pro 1.máj 1960 zvolili požadavek všeobecného a úplného odzbrojení. Vý­ konný výbor SOF současně navrhl všem mezinárodním odborovým orga­ nizacím, aby se sešly v roce 1960 a projednaly možnosti společného hos­ podářského a sociálního programu v souvislosti s návrhy na všeobecné a úplné odzbrojení, předloženými v OSN. „Upevněním jednoty a zesíle­ ným bojem," praví se v závěru provolání k odborářům celého světa, „do­ nutíme všechny vlády, aby nastoupily jedině rozumnou cestu, která otví­ rá lidstvu trvalý mír a pokrok. “

170

VIII NĚMECKÁ OTÁZKA

Rok 1959 byl rokem 10. výročí vzniku dvou německých států. Před 10 lety vytvořily se na území Německa v důsledku poválečného vývoje dva naprosto rozdílné státní celky — Německá demokratická republika a Ně­ mecká spolková republika. Německá demokratická republika vznikla v rámci boje německých a světových pokrokových sil za mírový a demokratický vývoj v Německu. Je prvním skutečně demokratickým státem v dějinách Německa. Státem, který vymýtil kořeny imperialismu a kapitalismu, odstranil příčiny válek a agresí ze svého území, německým státem, který se zřekl revanše, expanze, vykořisťování a účasti na koloniální politice. NDR se stala vý­ znamným a stále více uznávaným činitelem v boji za mír a pokrok na ce­ lém světě. Na druhé straně vznik a dosavadní vývoj v Německé spolkové republice, její celá politika ukázaly, jak nebezpečné pro mír a bezpečnost náro­ dů je obnovování a posilováni německého imperialismu a militarismu. Vytvoření NSR bylo plodem agresivní politiky západních velmocí proti socialistickému táboru. Dnes je západní Německo hlavní hrozbou míru v Evropě. Současný poměr sil ve světě — nepříznivý pro nové rozpoutáni války — rozhodujícím způsobem ovlivňuje i vývoj německé otázky. Stále zřetelněji se ukazuje, že přes všechno úsilí útočných sil i řešení této otázky bude možné jen cestou jednání a mírového soutěžení. NĚM ECKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA *

Německá demokratická republika dosáhla za dobu svého desetiletého trváni významných úspěchů, především v rozvoji národního hospodářství a neustálého zvyšování životní úrovně veškerého obyvatelstva. Stala se vysoce vyspělým průmyslovým státem, majícím rozvinutá všechna hospo­ dářská a výrobní odvětví; v objemu průmyslové výroby se zařadila na páté místo v Evropě a na druhé mezi socialistickými zeměmi. Především stro­ jírenství, chemie, elektrotechnika a optika NDR mají svou kapacitou a kvalitou výrobků světovou úroveň. Splněním dvouletého plánu obnovy a pak pětiletého plánu rozvoje ná-

171

rodního hospodářství byly během několika málo let v NDR vytvořeny zá­ klady socialismu. Historický V. sjezd SED v roce 1958 vytyčil úkoly rozvinuté výstavby socialismu. Základní ekonomický úkol Současně byl vyhlášen základní ekonomický úkol NDR: V krátkém čase — přibližně koncem roku 1961 — dosáhnout takového rozvoje národního hospodářství, aby úroveň spotřeby na jednoho pracujícího obyvatele NDR ve všech důležitých druzích potravin a spo­ třebního zboží předstihla úroveň spotřeby na jednoho obyvatele v západ­ ním Německu. Základní ekonomický úkol je specifický příspěvek NDR v celkovém soutěžení mezi socialismem a kapitalismem. Splněním základního ekono­ mického úkolu NDR jasně a přesvědčivě ukáže všemu německému lidu převahu socialistického zřízení a přispěje tak k rozšíření a upevnění sil míru, demokracie a socialismu v západním Německu. Sedm iletý plán rozvoje ná- Základní ekonomický úkol NDR bude vyřešen rodního hospodářství v rámci plnění úkolů sedmiletého plánu. Zákon o sedmiletém plánu rozvoje národního hospodářství NDR na léta 1959 —1965 byl přijat na návrh SED a vlády NDR Lidovou sněmovnou 1. 10. 1959. Sedmiletý plán vytyčuje úkol zvýšit v letech 1959—1965 hrubou prů­ myslovou výrobu NDR b 88 %. Velký vzestup zaznamená především těžba hnědého uhlí, výroba oceli, energie a strojů, jakož i výroba kvalitního zboží široké spotřeby. Středem sedmiletého plánu je chemický průmysl, v němž je NDR již dnes ve výrobě na hlavu na druhém místě ve světě, za USA. NDR, která má největší zásoby hnědého uhlí na světě, důležité suroviny právě pro chemický průmysl, dále obrovská naleziště draselných solí, fosfátů, má všechny předpoklady pro další rozvoj tohoto průmyslového odvětví. O velikosti plánovaného prudkého vzestupu životní úrovně v NDR švéda jasně např. tyto údaje: osobních automobilů vyráběla NDR v roce 1958 — 38 000. V roce 1965 jich bude vyrábět. — 108 000. Ledniček v roce 1958 — 51 000, v roce 1965 — 371 000. Televizorů v roce 1958 — 180 000, v roce 1965 — 760 000. Cílů sedmiletky NDR bude dosaženo především socialistickou rekon­ strukcí průmyslu, spjatou se zaváděním nejmodernější technologie do vý­ roby a s využitím všech možností mechanizace a automatizace. Zásadní význam pro splnění sedmiletky NDR bude mít úzká spolupráce NDR s celým socialistickým táborem. Splněním sedmiletky dostihne lid NDR další etapy ve vývoji svého stá­ tu. „Splnění těchto úkolů — řekl W. Ulbricht — se rovná vítězství socia­ listického společenského zřízení v NDR.“ Sedmiletý plán podstatně upev­ ní pozice, prestiž a autoritu NDR jak v Německu, tak v celém světě a vý­ znamným způsobem přispěje k posílení socialismu i ve s v ě t o v é m měřítku.

172

Událostí zásadního významu v životě NDR bylo také schválení nového školského zákona Lidovou sněmovnou 2. 12. 1959. Tímto opatřením — podobným jako v jiných socialistických zemích — byly vytvořeny základní předpoklady k vybudování socialistické školské soustavy, jež by odpovída­ la novým velkým a složitým úkolům socialistické výstavby v NDR. Rok 1^59 přinesl další upevnění NDR i po stránce politické. Projevilo se to zejména v růstu aktivity širokých mas pracujících, v prohloubení a zintenzivnění činnosti jak jednotlivých organizací a orgánů pracujícího lidu NDR, tak v jejich vzájemné spolupráci. Právě příprava sedmiletého plánu, jakož i zákona o socialistické škole stala se manifestací hluboké demokratičnosti státního zřízení NDR, když oba tyto velké úkoly byly před svým schválením široce projednávány v celonárodní diskusi. Hlavní úkol zahraniční po- Hlavním úkolem zahraniční politiky NDR v litiky NDR současné době je zajištění co nejlepších vněj­ ších podmínek ke splnění základního ekonomického úkolu, podmínek jak politických, tak ekonomických. Nejdůležitějším předpokladem rychlého a nerušeného uskutečnění ekonomických plánů je zachování míru. Vývoj v roce 1959 opět jasně ukázal, že zahraniční politika NDR pevně směřuje k tomuto cíli. Zejména účast a vystoupení představitelů NDR na ženevské konferenci ministrů zahraničních věcí neobyčejně posílily mezinárodní prestiž NDR. Ros­ toucí význam mezinárodní autority NDR potvrdily též oslavy 10. vý­ ročí vzniku tohoto státu. Zájem o NDR podstatně stoupl v celém světě. Prohloubení spolupráce NDR je pevným a významným článkem světoNDR se socialistickými ze- vé socialistické soustavy. Její podíl na růstu ěihospodářské síly socialistického tábora je mi­ m mořádně důležitý. (V roce 1958 činil podíl zahraničního obchodu se socia­ listickými státy v dovozu NDR 71 % a více než 75 % ve vývozu). Přitom objem zahraničního obchodu neustále roste. Od roku 1950 do roku 1958 se tento objem téměř ztrojnásobil (z 1,25 miliardy rublů na 3,71 miliardy rublů). V roce 1959 bylo dosaženo dalšího významného pokroku v tomto směru, především prohloubením mezinárodní dělby práce, kooperace hospodářství a vědeckotechnické spolupráce socialistických zemí. Největší význam pro upevnění mezinárodního postavení NDR v roce 1959 mělo další upevnění jejích styků se Sovětským svazem. Velkou pozornost vzbudila v Německu i ve světě návštěva N. S. Chruš­ čova v NDR ve dnech 4.—12. 3. u příležitosti jarního lipského veletrhu a v rámci přípravy k ženevské konferenci ministrů zahraničních věd. V Lipsku se N. S. Chruščov setkal též s významnými představiteli západo­ německých obchodních kruhů a dělnickými delegáty z celého Německa. V závěrečném komuniké o pobytu N. S. Chruščova v NDR byla zvláště zdůrazněna neodkladnost uzavření mírové smlouvy s Německem a vý­ znam řešení otázky likvidace okupačního režimu v západním Berlíně.

173

Návštěva N. S. Chruščova v NDR znamenala velkou morálně politickou podporu vládě NDR těsně před ženevskou konferencí. Ve dnech 8.—20. 6. se pak uskutečnila návštěva stranické a vládní dele­ gace NDR v Sovětském svazu. To, že návštěva reprezentativní delegace NDR v Sovětském svazu proběhla právě v nejzávažnějších dnech ženev­ ské konference, dodalo této události mimořádného významu. Jednání se vedle otázek úzce souvisících s ženevskou konferencí zabývala otázkami dalšího prohloubení všestranné spolupráce mezi oběma zeměmi, zvláště na poli hospodářském. V závěrečném komuniké o návštěvě byla mimo jiné zdůrazněna možnost uzavření mírové smlouvy pouze s NDR v případě, že agresívní kruhy zmaří mírové urovnání, které by zahrnovalo oba německé státy. NDR upevnila v roce 1959 své svazky i s dalšími socialistickými země­ mi. Vedle návštěvy albánské stranické a vládní delegace v NDR v lednu 1959 je třeba především vyzdvihnout návštěvu stranické á vládní delegace ČSR, vedené prvním tajemníkem ÚV KSČ a presidentem ČSR A. Novot­ ným, která se uskutečnila ve dnech 19.—25. 11. a byla velkou manifestací nerozbomého přátelství mezi oběma zeměmi. styky N DR se zem ěm i Další zvýšení mezinárodní autority NDR přiafricko-asijské oblasti nesla cesta v[ádní delegace NDR v čele s mi­ nisterským předsedou O. Grotewohlem do Sjednocené arabské republiky, Iráku a Indie, která pak pokračovala do Vietnamské demokratické repu­ bliky a Čínské lidové republiky. Návštěva vládní delegace NDR se usku­ tečnila na základě pozvání jednotlivých vlád ve dnech 4.—29.1. Konkrét­ ními výsledky této cesty byla dohoda o vzájemném zřízení generálních konzulátů mezi NDR a SAR a dohoda o navázání diplomatických styků mezi Irákem a NDR „ve vhodné situaci". Úspěch měla i „velká cesta dobré vůle“, kterou vykonala delegace Lido­ vé sněmovny NDR ve dnech 8.4.—14.5. do Indie a na Cejlon. (Při návratu navštívila delegace NDR Vietnamskou demokratickou republiku, Čínskou lidovou republiku a Mongolskou lidovou republiku.) NDR prohloubila v roce 1959 své styky i s dalšími hospodářsky méně vyvinutými zeměmi, jmenovitě s Kambodžou, Ghanou, a zejména Guineou, jejíž vládní delegace navštívila v únoru 1959 Berlín, kde sjednala několik dohod hospodářské a kulturní povahy. NDR také navštívila parlamentní delegace Kolumbijské republiky, styky N D R i ka p ita listicPokud jde o styky s vyspělými kapitalistickými kými zem ěm i státy, největší pozornost věnovala NDR vzta­ hům se skandinávskými zeměmi. Ve dnech 27. 5.—5. 6. konal se v NDR již podruhé Týden baltického moře, jehož se zúčastnilo tisíce návštěv­ níků jak z NDR, tak z jiných pobaltských států. Akce proběhla pod heslem „Baltické moře musí být mořem míru“ . Významnými událostmi byla návštěva finské parlamentní delegace NDR

174

v čele s předsedou finského parlamentu Fagerholmem ve dnech 5.—11. 3. a návštěva berlínského vrchního starosty F. Eberta ve Švédsku ve dnech 6.—11. 4. Při své návštěvě měl F. Ebert příležitost vyjádřit se zejména k aktuálním problémům Berlína a vést rozhovory s četnými vedoucími osobnostmi Švédská, mj. i s ministerským předsedou Erlanderem. Pozornosti si zasluhuje též vývoj styků mezi NDR a Velkou Británií. Rok 1959 přinesl rozvoj styků mezi poslanci, starosty, odboráři, obchod­ níky, vědci a umělci obou zemí. Politicky zvláště významné byly návštěvy labouristických poslanců v NDR, kteří byli přijati nejvyššími činiteli NDR. Plodem těchto styků byl do jisté míry návrh několika desítek po­ slanců v Dolní sněmovně na oficiální uznání NDR ze strany anglické vlády, přednesený v únoru 1959. Významné bylo i uzavření obchodní dohody mezi obchodními orgány NDR a Velké Británie v lednu 1959. Politickým úspěchem NDR bylo též uspořádání mezinárodní konferen­ ce koncem února 1959 v Berlíně, na níž za účasti významných pokroko­ vých činitelů z celé řady západoevropských zemí byla jednoznačně odsou­ zena bonnská justice. NDR a mírová smlouva Hlavní pozornost — vedle základních ekono* Německem mických úkolů — zaměřila SED a vláda NDR v roce 1959 na mobilizaci širokých mas v boji za urychlené uzavření mírové smlouvy s Německem na základě návrhu SSSR z 10. 1. 1959. Vláda NDR se s tímto návrhem plně ztotožnila. Významem mírové smlouvy jako cesty k národnímu obrození Německa se zásadně zabývalo IV. plénum ÚV SED ve dnech 15.—18. 1. W. Ulbricht se při této příležitosti zabýval možnostmi opětného sjedno­ cení Německa. Podle návrhu předneseného W. Ulbrichtem by německá konfederace — za současných podmínek jediná reálná cesta ke sjednocení Německa byla založena zejména na těchto zásadách: Celková demokratizace společensko-politického životav Německu; zákaz vlastnit nebo zkoušet nukleární zbraně v Německu; stažení všech zahranič­ ních vojsk z Německa; zrušení cizích vojenských základen na území Ně­ mecka; zbavení NSR a NDR závazků, které vyplývají z členství v NATO, Západoevropské unii a Varšavské smlouvě. Hlavními úkoly konfederace by bylo: podepsat mírovou smlouvu, uzavírat smlouvy s cizími státy a zastupovat Německo v mezinárodních organizacích; upravovat vztahy mezi oběma německými státy, zejména re­ gulovat vnitroněmecký obchod a řešit další společné hospodářské otázky. Otázka mírové smlouvy s Německem byla hlavním obsahem něko­ lika zasedání Národní rady Národní fronty demokratického Německa, organizace sdružující vlastenecké síly z celého Německa bez ohledu na třídní a politickou příslušnost. Tato zasedání, konaná v lednu, květ­ nu a v červenci v Berlíně za účasti řady významných veřejných čini-

175

telů ze západního Něm ecka, stala se velkou m anifestaci úsilí německého lidu o konečné mírové uspořádání v celém Něm ecku. N D R a ž e n e v s k á ko n fe V dubnu 1959 se vláda a parlam ent N D R obrárence tily na vládu a parlam ent N S R s návrhem na vypracování společného německého stanoviska pro ženevskou konferenci. N egativní postoj Bonnu k tom uto návrhu byl dalším přesvědčivým důka­ zem o protinárodním stanovisku západoněm eckých vládnoucích kruhů k základním otázkám německého lidu. N a ženevské konferenci m inistrů zahraničních věcí pak delegace N D R v úzké spolupráci s delegací SSSR hájila energicky národní zájmy němec­ kého lidu, přesvědčivě dokazovala naléhavost uzavření m írové smlouvy s Něm eckem , jak v zájm u světového m íru, tak i v zájm u lidu celého N ě­ mecka. Současně pranýřovala před světovou veřejností protim írový cha­ rakter bonnské politiky. N a ženevské konferenci předložila delegace N D R význam né návrhy: společně s delegací SSSR návrh na likvidaci okupač­ ního režim u v západním Berlíně á návrh na vytvořeni Celoněmecké komi­ se, sam ostatně pak návrh vládě N S R na uzavření paktu o neútočení mezi oběm a něm eckým i státy. N D R a o d z b r o je n í V ýznam nou akcí N D R v boji pro ti něm eckém u m ilitarism u byla podpora nových sovětských odzbrojovacích návrhů. N a V I. plénu Ú V SE D v polovině září bylo navrženo, aby parlam enty a vlá­ dy, jakož i různé masové organizace obou něm eckých států se dorozum ěly v těchto otázkách: Zastavení všech pokusů s jaderným i zbraněm i; zřeknutí se atomového zbrojení a podpora vytvoření bezatom ového pásm a; okam žité zastavení zbrojení a uzavření paktu o neútočení; společná jednání o počtu výzbroje a rozm ístění vojenských sil v N ěm ecku; společné úsilí o postupné odvo­ lání cizích vojsk z N ěm ecka a odstranění cizích vojenských základen z ně­ m eckého územ í; vytvoření celoněmeckého paritního výboru, jenž by se zabýval otázkami zachování m íru, přípravy m írové sm louvy a vytvoření předpokladů pro opětné sjednocení N ěm ecka. V tom to sm yslu bylo 1. 10. přijato příslušné usnesení Lidové sněm ovny N D R . B o j N D R za s je d n o c e n i V roce 1959 se v rám ci společného boje všech v še c h v la s t e n e c k ý c h s il vlasteneckých sil N ěm ecka za životní zájmy v N ě m e ck u něm eckého národa konala v N D R celá řada společných porad představitelů nejrůznějších společenských vrstev a povolání z celého N ěm ecka. M im ořádné úsilí bylo vyvinuto zejm éna k dosažení akční jednoty děl­ nické třídy v celoněm eckém m ěřítku. Ú V S E D se v p rů b ěh u roku 1959 znovu několikrát obrátil na vedení SPD s návrhy na společné p r o j e d n á m nejzávažnějších otázek něm ecké politiky. Pravicoví vůdcové S P D všechny návrhy odm ítli. Přesto však v roce 1959 došlo k dalším u upevnění svazků m ezi dělnickou 176

třídou v NDR a NSR. Stalo se tak především na celoněmeckých dělnických konferencích, které se konaly v březnu a v září v Lipsku. Závažnou udá­ lostí byl též 2. kongres dělnické mládeže Německa ve dnech 25.—29. 3. v Erfurtu. Dělnická třída NDR ukázala současně i v praxi svou solidaritu se zá­ padoněmeckými dělníky. Velkorysými nabídkami na odběr velkého množství černého uhlí, oceli a jiných výrobků průmyslových odvětví postižených krizí snažila se NDR zmírnit nebezpečí ztráty zaměstnání desetitisícům západoněmeckých dělníků. Současně usilovala NDR o největší rozvoj vnitroněmeckého obchodu, považujíc jej za jedno z výz­ namných spojení mezi obyvatelstvem obou částí Německa a za základnu pro sbližování obou německých států. Významným vítězstvím politiky dorozumění mezi Němci byla dohoda mezi olympijskými výbory NDR a NSR o společné vlajce Celoněmecké olympijské výpravy.

NĚMECKA SPOLKOVÁ REPUBLIKA

V průběhu posledních let se německý imperiany NSR lismus znovu stal hospodářsky nejsilnějším či­ nitelem v západní Evropě. NSR zaujala třetí místo v objemu průmyslové výroby a druhé místo v objemu zahraničního obchodu kapitalistického světa. Současně v NSR prudce stoupla koncentrace výroby a kapitálu. V západoněmeckém hospodářství má vedoucí postavení 19 monopolis­ tických skupin, vzájemně těsně spjatých, ovládajících téměř 90 % veške­ rého akciového kapitálu západního Německa. V roce 1959 se ekonomická síla západního Německa dále zvýšila. Stalo se tak především v důsledku hospodářského připojení Sárska k NSR, — uskutečněném po dohodě Francie s NSR před stanoveným termí­ nem (v červenci místo koncem roku 1959). NSR získala připojením Sárska roční produkci 17,1 miliónu tun černého uhlí (12,7 % dosava­ dní produkce NSR), 4,2 miliónu tun kamenouhelného koksu (8,7 % NSR), 3,2 miliónu tun surového železa (17,4 % NSR), 3,5 miliónu tun surové oceli (4,6 % NSR). Druhým hlavním faktorem byl další růst celkového objemu výroby zá­ padoněmeckého průmyslu, i když tempo růstu výroby NSR se ve srov­ nání s předchozími lety podstatně zpomalilo a zdaleka nedosahuje tempa růstu průmyslu socialistické NDR. (NSR — zhruba 7% ročního pří­ růstku, NDR — 12 %). NSR se vcelku podařilo překonat krizové jevy, které se projevovaly v jejím hospodářství — podobně jako v jiných kapitalistických zemích — v roce 1958 a ještě začátkem roku 1959. V polovině roku 1959 již zaznaVývoj ekonomické základ-

12 V ztahy 1959

177

m enal západoněmecký prům ysl nejvyšší úroveň zakázek od skončeni druhé světové války a nezam ěstnanost klesla na něco přes 100 000 osob. P řesto však v některých odvětvích západoněm eckého hospodářství se i nadále projevovaly vážné potíže. Především trvala krize v uhelném p rů ­ myslu. Příčiny nového celkového vzestupu v západoněm eckém prům yslu byly v podstatě dvojí: především pokračující zahraničně obchodní expanze N S R , dále pak nástup k široké zbrojní výrobě. V ý zn a m z á p a d o e v r o p sk é H ospodářská expanze N S R pokračovala úspěšin t« g ra co p ro NSR ně především do hospodářsky vyspělých států, do U S A a do zem í západní Evropy. N S R jako hospodářsky nejsilnější stát v západní Evropě začala těžit ze své převahy v Evropském hospodářském společenství, kde 1. ledna 1959 byla zahájena etapa postupného snižování cel mezi účastnickým i stá­ ty. Zahraniční obchod N S R se v rám ci společného trh u podstatně zvýšil. T o m ělo rozhodující význam pro celý zahraniční obchod N S R , neboť zhruba 70 % celkového objem u sm ěřuje právě do zemí západní Evropy. Prům yslová výroba N S R se v současné době rovná výrobě Itálie a F rancie dohrom ady. V řadě velmi důležitých prům yslových odvětví je západoněm ecký podíl ještě větší. T ak např. strojírenská výroba v západ­ ním N ěm ecku činí tém ěř 60 % veškeré výroby tohoto odvětví v zemích E H S (podíl F rancie kolem 20 % , Itálie 15 % ). T y to skutečnosti svědčí o sile něm eckého im perialism u a o jeho snaze dosáhnout všestranné nadvlády v západní Evropě. z a č á t e k zb ro jn í k o n ju n k D ru h o u hlavní příčinou nového oživeni v zápatu ry v N SR doněm eckém hospodářství byl začátek zbrojní konjunktury. V roce 1959 vedoucí činitelé N S R i N A T O oficiálně ozná­ m ili, že N S R ro zv in e v rám ci úkolů N A T O , p říp a d n ě Z ápadoevropské u n ie, širokou zbrojní výrobu. V Západoevropské unii byla učiněna řada rozhodnutí o urychleném vyzbrojení západního N ěm ecka n e j m o d e m ě jš í m i zbraněm i. 21. 10. získala vláda N S R např. souhlas R ady Z á p a d o e v r o p s k é unie, aby v z á p a d n ím N ěm ecku byly vyráběny určité typy raket, které se N S R v pařížských dohodách zavázala nevyrábět. V bonnském sněm u byl schválen zákon o zbrojním řízeném hospodářství, zvláště zákon o využití atom ové energie, otevírající vládnoucím k ru h ů m N S R cestu k vlastnění atom ových zbraní. V ýznam ným ukazatelem nastupující zbrojní konjunktury N S R byly velké am erické investice d o některých západoněm eckých prům yslových odvětví, především do leteckého prům yslu. Podle sdělení in f o r m o v a n é h o am erického tisku řada velkých společností am erického leteckého prům yslu investovala v roce 1959 do západoněm eckého zbrojního prů m y slu stamilióny dolarů a vytvářela si v západním N ěm ecku celou síť s v ý c h filiálek. P řito m se am erické firm y spojily s p artn e ry jako jsou D o rn ier, Heinkel, 178

Messerschmitt, Krupp, Klöckner atp. Podobně projevily o západoně­ mecký zbrojní trh velký zájem i britské monopoly. Současně pokračovaly vládnoucí kruhy NSR v nákupu zbraní pro svou armádu. S USA, Velkou Británií, Francií a dalšími státy uzavřela NSR další dohody o dodávkách nejmodernějších zbraní, případně i o jejich společné výrobě. Tomu účelu sloužily zvláště cesty bonnského ministra obrany Strausse, podniknuté v roce 1959 především do USA, Kanady a Velké Británie. Výstavba bundeswehru V roce 1959 pokračovala v Německé spolkové republice urychleným tempem militarizace. Bundeswehr dosáhl kon­ cem roku počtu 250 000 mužů. Do služby v bundeswehru byly povolá­ vány další ročníky, zejména tzv. stalingradský ročník (1922). Pokračova­ lo vyzbrojování armády raketovými zbraněmi. Byla podniknuta další opatření pro vyzbrojení bundeswehru atomovými zbraněmi. V podstatě byla dokončena reorganizace bundeswehru přihlížející k potřebám ato­ mové strategie. Vojenský rozpočet na rok 1959—1960 dosáhl výše 11 miliard marek. V roce 1959 pokračovaly vládnoucí kruhy NSR v úsilí o další rozšíření svých pozic uvnitř NATO, především o získání nadvlády nad skan­ dinávskými účastníky NATO. V této souvislosti žádaly zejména o povolení k vybudování vlastních základen v těchto zemích a podřízení jejich ná­ mořních sil západoněmeckému velení. Růst fašizačních jevů v N SR V NSR pokračoval vývoj k autoritativně militaristickému zřízení. V roce 1959 došlo k dalšímu pronásledování demo­ kratických a pokrokových sil. V listopadu byl v Düsseldorfu zahájen pro­ ces se šesti vedoucími činiteli západoněmeckého mírového hnutí. Začátkem prosince byly zatčeny desítky západoněmeckých občanů, především bý­ valých funkcionářů KSN. Po celý rok usilovaly vládnoucí kruhy NSR o zá­ kaz Svazu pronásledovaných nacismem. Na druhé straně neustal ani v roce 1959 příliv dalších nacistů do stát­ ního aparátu NSR, především do policie, kam jsou podle směrnic mi­ nistra vnitra Schrödera přijímáni přednostně příslušníci SA, SS a gestapa. V talárech soudců odhalil Výbor pro německou jednotu v Berlíně již 1000 bývalých nacistů. Začátkem roku byla za účasti oficiálních činitelů NSR vytvořena orga­ nizace Rettet die Freiheit (Zachraňte svobodu) se speciálním posláním rozvíjet psychologický teror proti všem západoněmeckým stoupencům míru a mezinárodního i vnitroněmeckého dorozumění a vést psycholo­ gickou válku proti socialistickým zemím. Velkou pozornost v celém světě vzbudily nové antisemitské provokace v NSR. V noci z 24. na 25.12. byla zneuctěna v Kolíně n. R. nová židovská synagoga. V předvečer Nového roku se pak provokační antisemitská hesla

179

a hákové kříže objevily na stěnách veřejných budov i soukromých domů v celé řadě různých míst NSR. Tyto jevy znovu jasně ukázaly nebezpečný směr vývoje v NSR. Revanšismus V roce 1959 se v západním Německu dále šířil revanšismus, prohloubilo se jeho spojení s oficiální politikou NSR. Kancléř Adenauer, který se odvažuje prohlašovat, že v jeho vládě není ani jediný revanšista, projevil souhlas a plnou podporu volbě svého ministra Seebohma za mluvčího nej agresivnější' revanšistické organizace Němců odsunutých z ČSR. Adenauer a jeho vláda se ani v nejmenším nedistancovali od dalšího nacistického prominenta ve vládě, ministra pro přesídlence a uprchlíky Theodora Oberländera, který byl na základě au­ tentických dokumentů odhalen jako velitel hitlerovské t. zv. speciální jednotky Nachtigall, která prováděla v červenci roku 1941 masové vraždy v Němci obsazeném Lvově. Bonnští vládní činitelé, v čele s kancléřem Adenauerem, i v roce 1959 otevřeně podporovali revanšistickou činnost a požadavky. Zúčastnili se aktivně většiny revanšistických srazů, jakými byly např. „dny“ jednot­ livých revanšistických svazů, zejména tzv. sudetoněmecký den ve Vídni v květnu a tzv. slezský den v Kolíně nad Rýnem v červnu. Ministr Oberländer vznášel územní požadavky i proti západním sousedům NSR, Belgii a Holandsku. Bonnské vládnoucí kruhy projevily živý zájem i o posilo­ vání stoupenců iredenty v jižních Tyrolích. O d p or proti m ilitaristické Tento vývoj neprobíhal v NSR bez odporu. Politice I když akce proti bonnské vládní politice nedo­ sáhly takové šíře, jako tomu bylo v roce 1958 v akci Boj proti atomové smrti, projevila se nespokojenost západoněmecké veřejnosti v řadě pro­ testních stávek a akcí. Zejména docházelo k demonstracím obyvatel i představitelů měst, v jejichž blízkosti byly umísťovány raketové základny. Největší byla masová demonstrace v Dortmundu v únoru, jíž se zú­ častnilo 600 000 osob. Podobné demonstrace se konaly rovněž v No­ rimberku a v dalších západoněmeckých městech. Proti militaristické po­ litice vlády protestovaly zejména organizace západoněmeckých studentů a mládeže. Také hlavní západoněmecké politické strany stojící mimo vládní koalici, SPD a FDP, vystoupily na jaře letošního roku s dokumenty, které byly odrazem rostoucí nespokojenosti s politikou bonnské vlády. Tzv. Ně­ mecký plán SPD, předložený v březnu vedením SPD a její parlamentní skupinou, vychází z uznání existence NDR, staví se za myšlenku jednání mezi oběma německými státy. Zmírnění napětí ve střední Evropě a skon­ cování se studenou válkou považuje za předpoklad pokroku v německé otáz­ ce. Navrhuje vytvoření pásma zmírněného napětí a omezení zbrojení, žádá snížení počtu cizích jednotek na území NSR a zákaz atomových zbra­ ní pro ozbrojené síly Německa.

180

Podobnou náplň jako Německý plán SPD má plán na řešení německé otázky předložený FDP. Výrazem nespokojenosti s politikou vládnoucí strany byly i výsledky některých zemských a obecních voleb, zejména voleb v Brémách, kde CDU utrpěla velkou porážku, zatímco pro SPD hlasovalo 54 % voličů. Kancléřská krize Vážné rozpory se projevily v Křesťanskodemo­ kratické unii (CDU), hlavní politické straně západoněmecké velkoburžoazie. V souvislosti s volbou nového presidenta NSR byl učiněn pokus odstra­ nit Adenauera z funkce kancléře (předsedy vlády). Na nátlak poslanců své strany oznámil Adenauer začátkem dubna, že odstoupí z funkce kancléře a bude kandidovat na úřad spolkového presidenta. Za nejvážnějšího kandidáta na kancléřský úřad byl považován dosavadní vicekancléř a ministr hospodářství Erhard, podporovaný většinou poslan­ ců CDU a těmi hospodářskými kruhy, které usilují o hospodářskou poli­ tiku zaměřenou na široký rozvoj hospodářských styků. Adenauer osobně prosazoval na funkci kancléře ministra financí Etzela, přímého exponenta montánních monopolů, prosazujícího politiku tzv. Malé Evropy. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo překlenout rozpory uvnitř vládnou­ cích kruhů NSR v otázce Adenauerova nástupce, Adenauer začátkem červ­ na oznámil, že setrvá ve funkci kancléře. Na funkci spolkového presidenta navrhl Adenauer člena své vlády, dosavadního ministra zemědělství Heinricha Lübkeho, který byl 1. 7. 1959 zvolen novým spolkovým presidentem v provokativní volbě v zá­ padním Berlíně. (Západní Berlín nepatří k NSR.) Hlavní zam ěření zahranič- Hlavní úsilí zahraniční politiky NSR v roce n pol,t,ky NSR 1959 bylo zaměřeno na zajištění atomového vy­ zbrojení NSR jako nejdůležitějšího předpokladu ke zvýšení moci němec­ kého imperialismu. V souvislosti s tím bránila bonnská zahraniční poli­ tika i v roce 1959 všemožně zmírnění mezinárodního napětí a řěšení sporných otázek jednáním. Velkorysá akce zahraniční politiky SSSR vyjádřená návrhem na uza­ vření mírové smlouvy s Německem, jakož i návrhem na likvidaci nenor­ mální situace v západním Berlíně vyvolaly zvýšenou protimírovou akti­ vitu vládnoucích kruhů NSR, jmenovitě Adenauera. Vzhledem k tomu, že zejména ve Velké Británii — avšak i v USA a dalších zemích — se ve vládnoucích kruzích projevila tendence jednat se Sovětským svazem 0 hlavních aktuálních problémech mezinárodního života, včetně otázek dotýkajících se bezprostředně Německa, soustředila se bonnská diploma­ cie na to, aby co nejvíce oddálila a zkomplikovala nadcházející jednání Velmocí s cílem získat čas pro dokončení atomového vyzbrojení NSR. Projevilo se to jak v přípravách ženevské konference ministrů zahranič­ íc h věcí, tak na konferenci samé, a konečně v celkových vztazích k zemím socialistického tábora.

181

Vztahy NSR k socialistickým zemím si i v roce 1959 v podstatě udržely nepřátelský cha­ rakter. Tento stav souvisí jednoznačně s protimírovým zaměřením politiky NSR. Socialistické země v čele se SSSR se v boji za mír nutně střetá­ valy se zájmy útočných sil NSR. Z významných politicko-diplomatických akcí SSSR ve vztahu k NSR je třeba uvést především nóty SSSR z dubna a prosince 1959, znovu protestující proti atomovému vyz­ brojení NSR, a dále dopisy N. S. Chruščova Adenauerovi ze srpna a prosince 1959, apelující zejména na nutnost změny současného kursu bonnské politiky v zájmu zmírnění mezinárodního napětí. Výsledkem cílevědomé sovětské politiky vůči NSR byly v roce 1959 i některé kladné jevy, jako dohoda o obchodu, konzulární smlouva a do­ hoda o vědecké a kulturní výměně. S lidově demokratickými státy bonnská vláda nadále odmítala navázat diplomatické styky. Tento postoj bonnských vládnoucích kruhů má hlubší příčiny, než jak je oficiálně zdůvodňuje tzv. Hallsteinova doktrína, podle níž NSR nemůže udržovat diplomatické styky se žádným státem, kte­ rý udržuje diplomatické styky s NDR (s výjimkou SSSR jako bývalé okupační mocnosti v Německu). Vývoj v roce 1959 způsobil další trhli­ nu v této nerealistické koncepci, tím že v SAR byl otevřen generální konzulát NDR s diplomatickými imunitami. Nepřátelství vládnoucích kruhů NSR k socialistickým zemím se cha­ rakteristicky projevilo opětovným hrubým porušením československého výsostného území západoněmeckými vojenskými letouny a urážlivým chováním západoněmeckých vládních míst vůči ČSR v této souvislosti. Vývoj v roce 1959 ukázal, že politika NSR setrvává ve svém nebezpeč­ ném kursu, ohrožujícím mír a komplikujícím vývoj mezinárodních vztahů. Přes další růst hospodářské, vojenské i politické moci NSR nepřinesl rok 1959 upevnění jejího mezinárodního postavení. Rozpory mezi NSR a jejími spojenci se prohloubily, síly vystupující proti německému mili­ tarismu dále zmohutněly. Vztahy NSR

k socialistic-

kým ze m ím

NĚMECKÁ

OTÁZKA

JAKO

MEZINÁRODNI

PROBLÉM

Německá otázka patřila zvláště v roce 1959 k významným problémům mezinárodních vztahů. Vláda Sovětského svazu, řídíc se důsledně přáním zmírnit mezinárodní napětí ve světě a obnovit důvěru mezi národy a ve snaze vyřešit sporné problémy vyvinula v německé otázce, zvláště koncem roku 1958 a začát­ kem roku 1959, novou velkou iniciativu. V nótách z 27. 11. 1958 navrhla řešení berlínské otázky a 10. 1. 1959 předložila návrh, aby do dvou měsíců byla uspořádána mírová konference, která by projednala návrh mírové

182

smlouvy, předložený Sovětským svazem, a vypracovala a podepsala po­ hodnuté zněni této smlouvy. Tato iniciativa Sovětského svazu měla velký vliv na vývoj mezinárod­ ních události v roce 1959 a podstatně ovlivnila další vývoj německé otázky. Německá otázka byla zevrubně projednána na ženevské konferenci mi­ nistrů zahraničních věd. Sovětské diplomacii se podařilo dosáhnout, aby otázka mírové smlouvy s Německem a otázka západního Berlína byly ústředními body ženevské konference. Na konferenci byly předloženy dva meritomí návrhy: 1. Sovětský návrh mírové smlouvy s Německem, předložený sovětskou delegací 15. 5. (s nímž byly západní vlády seznámeny již sovětskou nótou ze dne 10. 1.), který byl jediným konkrétním návrhem v otázce mírové smlouvy s Německem, předloženým na konferenci; 2. západní tzv. souhrnný plán, označovaný jako plán postupného sjednocení Německa, evropské bezpečnosti a mírového řešení německé otázky, předložený 14. 5. státním tajemníkem USA Herterem jménem západních delegací. Sovětský návrh mírové Sovětský návrh mírové smlouvy s Německem smlouvy s Něm eckem byl návrhem úplného textu smlouvy, návrhem komplexního řešení německé otázky. Obsahoval tato hlavní ustanovení: hranice Německa budou takové, jaké byly k 1.1. 1959; v souladu s Postupimskou dohodou se Německo zříká všech práv a nároků na území na východ od hranice Odra—Wisa; Německo uznává zákaz anšlusu Rakouska a neplatnost mnichovské dohody; Německo nebude účastníkem žádného seskupení namířeného proti některému ze signatářů mírové smlouvy; Německo se zavazuje řešit své mezinárodní spory pouze mírovými pro­ středky a netrpět na svém území protimírovou a revanšistickou činnost. Podle návrhu SSSR by mírovou smlouvu podepsalo na jedné straně všech 29 států, které se svými ozbrojenými silami zúčastnily války proti hitlerovskému Německu, na druhé straně buď vlády obou dnes existujících německých států, anebo obě tyto vlády a německá konfederace, bu­ de-li v době podpisu smlouvy vytvořena. Západní návrh Západní plán byl pokusem nahradit projedná­ vání mírové smlouvy jednáním o sjednocení Německa. Základním rysem tohoto plánu je spojování všech otázek dohromady, svazování německé otázky, evropské bezpečnosti a odzbrojení vůbec. Mírovou smlouvu s Ně­ meckem, nejdůležitější krok k řešení německé otázky, činí plán závislou na řešení čtyř velmi složitých otázek: vytvoření systému evropské bezpeč­ nosti; snížení ozbrojených sil velmocí; dohodě o opatřeních pro odvrácení nenadálého útoku; vytvoření pásma odzbrojení v Evropě. Zvláštní důraz je opět kladen na překonaný princip sjednocení Německa cestou tzv. svobodných voleb.

183

P lán sám je rozdělen do čtyř fází. P rv n í z n ic h p ře d p o k lá d á vynětí ce­ lého Berlína z územ í N D R , sloučení celého m ěsta c e sto u tzv. svobodných voleb při zachování okupačního sta tu tu a p říto m n o sti o k u p ačn ích vojsk. N a to navazuje deklarace o řešení sporu m írovým i p ro stře d k y . D ru h á fáze předvídá vytvoření sm íšeného celoněm eckého v ý b o ru ze z ástu p ců obou něm eckých států. N a d ru h o u fázi by navazovalo několik o p a tře n í z oblasti odzbrojení, jako je vým ěna inform ací o stavu ozb ro jen ý ch sil č ty ř velmocí a opatření proti nenadálém u útoku. T ře tí fáze z a h rn u je Celoněmecké „svo­ bodné volby" a tím i dovršení celého pro g ram u rozšíření m oci západoně­ m eckých im perialistů na celé N ěm ecko. S m írovou sm louvou počítá zá­ padní plán až na konec. Celkové hodnocení tohoto západního n á v rh u , k te ré p ro v e d l na ženev­ ské konferenci m inistr zahraničních věcí S S S R G ro m y k o , bylo sh rn u to do konstatování, že „p lán neodpovídá hlavním ú k o lů m , p ro k teré se sešli m inistři zahraničních věcí na této konferenci, tj. p řip ra v it m írové urovnání s N ěm eckem a najít řešeni tak neodkladné otázky, jako je ozdravění situace v západním B erlíně". V ýsledky že n ev sk é ko n feŽenevské konferenci se p ro postoj západních re n c e — m íro v á sm lo u v a velmocí nepodařilo vyřešit ani jednu otázku z něm ecké problem atiky. Podrobná vým ěna názorů o m írové sm louvě s N ě m e ck e m , k níž došlo na konferenci, potvrdila význam uzavření m írové sm louvy s N ěm eckem , jež by odstranila následky m inulé války, zabezpečila m írový vývoj celého N ěm ecka a zajistila něm eckém u lidu rovnoprávné m ísto m ezi ostatním i ná­ rody. D ále však než k tom uto konstatování konference nedospěla. T o ovšem neznam ená, že by tím to nezdarem ko n feren ce v otázce pří­ pravy m írové sm louvy s N ěm eckem byla m írová sm louva vzata z pořadu dne. Jak zdůraznil vedoucí sovětské delegace A. G ro m y k o ve svém závě­ rečném projevu, „řešení takového p ro b lé m u , jako je uzavřeni mírové smlouvy s N ěm eckem , se nelze vyhnout, ať se to n ěk o m u líbí nebo ne. Problém m írového urovnání s N ěm eckem postavil na p o řa d d n e sám život a ten si také své řešení najde.“ B e rlín sk á o tá z k a U rčitého pokroku bylo dosaženo p ři jednání o berlínské otázce. K jejím u řešení byly před lo žen y dva základní návrhy: sovětský návrh na vytvoření svobodného dem ilitarizo v an éh o m ěsta a západní návrh na řešeni berlínské otázky, obsažený v tzv. souhrnném plánu. V šestranná vým ěna názorů o berlínské otázce vedla k to m u , že západní m ocnosti uznaly nenorm álnost situace v záp ad n ím B erlíně a n u tn o st tento stav zm ěnit. Bylo dosaženo shody o o kruhu otázek, k teré by m ěly být po­ jaty do příslušné prozatím ní dohody o západním B erlíně. P o vzájem né dohodě bylo stanoveno, že dohoda m á obsahovat m j. takové otázky, jak° 184

početní stav ozbrojených sil tří mocností v západním B erlíně, záv azek nerozmisťovat atom ové a raketové zbraně na území západního B e rlín a , nepřípustnost podvratné činnosti a nepřátelské propagandy, p řís tu p d o západního Berlína, konkrétní dobu platnosti dohody a příští jed n á n í o západním Berlíně. pokud jde o spojení se západním Berlínem, sovětská vláda po d o h o d ě s vládou N D R v Ženevě prohlásila, že bude-li podepsána, příslušná p ro z a ­ tímní dohoda, bude na dobu platnosti této dohody spojení mezi z á p a d n ím Berlínem a ostatním světem zachováno v takovém stavu jako v so u č asn é době. Přesto však k dohodě o řešení berlínské otázky na ženevské k o n fe ­ renci nedošlo, v neposlední řadě v důsledku rušivých zásahů ze s tr a n y NSR. Vztahy obou n ěm ec k ý c h S otázkou uzavřeni prozatím ní dohody o z á států padním Berlíně byla na konferenci s p o je n a otázka vytvoření celoněmeckého výboru nebo jiné form y kontaktu m e z i oběma německými státy. Sovětský svaz trval na této souvislosti, vycházeje z toho, že jedině dohoda o přímých rozhovorech mezi oběm a n ě m e c ­ kými státy m ůže zabránit tomu, aby hlavní úkol — příprava m íro v é smlouvy s N ěm eckem — byl odkládán. (Jednání o m írové sm louvě s N ě ­ meckem by byla jedním z hlavních úkolů celoněmeckého výboru.) účast obou n ěm eck ý c h Jedním z největších kladů ženevské k onference států na k o n feren ci v e d le t o h o , ž e s e velmoci opět po řadě let sešly k m eritom ím u projednávání německé problematiky, byla bezesporu ú č a s t obou německých států na konferenci. Bylo to poprvé, kdy se jednání vel­ mocí o Něm ecku zúčastnili Němci v oficiálním postavení. Zvláště velký význam to mělo pro N D R , jejíž účast na konferenci, zcela v ro v n o p rá v n é m postavení s N S R , vedla k upevnění jejího m ezinárodního postavení a z n a ­ menala faktické uznání N D R i západními velmocemi. Tento fakt prakticky také zlikvidoval jednu ze základních k o n c e p cí NSR v německé otázce, totiž teorii o výlučné reprezentaci n ě m e c k é h o národa vládou N S R , pokoušející se „dokazovat", že N D R „ v ů b e c n e ­ existuje".

Vývoj v roce 1959 — stejně jako v celém období od roku 1945 — u k á ­ zal, že v něm ecké otázce se projevují i nadále dvě základní, a t o p ro tik la d n é tendence. Jedna usiluje o takové řešeni německého problém u, jež by o d p o ­ vídalo zájmům m íru a bezpečnosti národů a bylo současně v so u lad u se životními zájmy německého národa. D ruhá se snaží využít n ěm eck éh o lidského a hospodářského potenciálu k útočným zám ěrům . T ě m to zák ­

185

ladním tendencím odpovídá i politika obou německých států. Tento stav byl v roce 1959 nejvýstižněji charakterizován tím, že proti bonnským plá­ nům dokončit v letech 1961 — 1962 atomové vyzbrojeni vytyčila NDR svůj velkolepý sedmiletý plán na zajištěni mírového života a blahobytu německého lidu.

186

IX EVROPSKÁ I NT EG R A C E EVROPSKÉHO

VÝVOJ HOSPODÁŘSKÉHO

SPOLEČENSTVÍ

První etapa vytváření Evropského hospodářského společenství (EHS) byla zahájena 1. 1. 1959. Stalo se tak podle smlouvy mezi Belgií, Francií, Holandskem, Itálií, Lucemburskem a NSR, kterou tyto země uzavřely v Římě 25. 3. 1957. Smlouva předpokládá, že během 12—15 let bude postupně mezi šesti zeměmi vytvořen společný trh, v jehož rámci budou odstraněna cla, vytvořen společný celní tarif vůči nečlenským zemím, uvolněn pohyb kapitálu, pracovních sil, uskutečněna opatření k „harmonizaci" hospo­ dářské a sociální politiky a jiné akce zaměřené k hospodářskému sjedno­ cení těchto zemí. K řízení EHS byly vytvořeny nadstátní orgány — valné shromáždění, rada, komise a soudní dvůr, jimž má být postupně podřízeno hospodářství členských zemí. K EHS byla přidružena i zámořská území členských států. Smlouva o EHS je součástí plánů na tzv. integraci Evropy a je dopl­ něna smlouvou o vytvoření atomového poolu Euratom. Cleny EHS i Euratomu jsou země, jejichž montánní průmysl je již od roku 1951 spo­ jen v Evropském společenství uhlí a oceli (dále jen Montánní unie)'. EHS je dohoda finanční oligarchie šesti zemi kapitalistické Evropy k po­ sílení pozic této oligarchie v zemi i na světovém trhu. Sbližováni monopolů šesti Předpokladem i důsledkem takovéto dohody je zemí spojení zájmů monopolů členských zemí. Urči­ té svazky mezi nimi existovaly již dříve. V období přípravy EHS došlo však k dalšímu jejich sblíženi. Byly obnoveny kartelové smlouvy mezi monopoly šesti zemí, které existovaly již před druhou světovou válkou, a uzavřeny nové. Došlo k dohodám o „spolupráci'*, o „účasti", o společném podnikání, vzájemném využívání technických služeb, výměně informací, zesílil vývoz kapitálu v rámci Malé Evropy a do kolonií zemi EHS. Tento proces pokračoval v různých formách i v roce 1959. Byla např. vySmlouva o Evropském hospodá řském společenství

1 Šest zemi — Belgie, Francie, Holandsko, Itálie, Lucembursko a NSR — je již spojeno v Montánní unii, v Euratomu, v EHS. Po nezdaru Evropského obranného spo­ lečenství usilují o jinou formu politického spojeni — v Evropské politické společenství. Některé nadstátní orgány — Poradní shromáždění, Soudní dvůr — jsou společné pro všechny uvedené organizace. Pro své mnohostranné spojeni v několika integračních organizacích nazývá se někdy těchto 5e»t zemí Malá Evropa. O EHS se někdy pije též jako o Společném trhu.

187

tvořena společnost pro evropské investice Eurunion za účasti řady ban­ kovních skupin ze všech zemí EHS, uzavřena kartelová dohoda mezi leteckými společnostmi čtyř zemí EHS, francouzské Air France, německé Lufthansa, belgické Sabena a italské Alitalia, o vytvoření společnosti Air-Union, došlo k spojení mezi společnostmi, které v pěti zemích EHS vyrábějí řízené střely atd. Přes uvedená sblížení a některé společné zájmy monopolních skupin existují však v EHS hluboké rozpory. Z ahájeni první etapy EHS Na začátku roku 1959 učinily země EHS první praktická opatření k vytvoření Společného trhu. Snížily cla o 10 % a liberalizovaly vzájemný zahraničili obchod. Zvýšily dovozní kvóty v prů­ měru o 20 % a bylo stanoveno, že z ostatních zemí EHS může být, dová­ ženo v rozsahu až do 3 % národní výroby každého z členů okamžitě a bez omezení (tzv. 3% klauzule2). Výsledky snížení cel a uvolnění kontingentů pro liberalizaci zahranič­ ního obchodu v EHS byly však do určité míry znehodnoceny tím, že téměř všechny země zavedly různá protiopatření, která měla dále chránit jejich vnitřní trh před konkurencí partnerů EHS. Již při těchto prvních opatřeních se ukázalo, že v EHS jde o spojení kapitalistů, kteří hájí své zájmy v konkurenci s partnery a podle své síly se snaží bud využívat, nebo obcházet smlouvu o EHS ve svůj prospěch. Pozice jednotlivých zemí V EHS jde o spojení nerovnocenných kapitalisv EHS tických partnerů. Nejsilnější pozice v EHS má NSR, která předstihuje ostatní v hospodářské síle i expanzivních schop­ nostech. Připadá na ni téměř polovina průmyslové výroby a vývozu prů­ myslových výrobků šesti zemí EHS. Vysoká koncentrace výroby, produk­ tivita a intenzita práce a též nízké mzdy v NSR způsobují, že německé výrobky jsou na trhu EHS v průměru nejlacinější. Ani ostatní země EHS nejsou hospodářsky stejně silné a pro konku­ renční boj, který na společném trhu po odstranění celních hranic zesílí, stejně připravené. Po NSR je nejsilnějším členem EHS Francie, v níž v posledních letech docházelo k rychlému vývoji a koncentraci výroby a jejíž průmysl získal nové zdroje surovin a energie (přírodní plyn, ura­ nová ruda, saharská nafta aj.). To jí usnadňuje konkurenční boj v rámci EHS, což způsobila dočasně i devalvace franku. Pozice ostatních zemí, zvláště zemí Beneluxu, je v EHS mnohem horší, i když tu existují mono­ polní skupiny, které si od EHS mnoho slibují. Z ekonomických, a především z politických důvodů se v EHS vytvořilo dočasné spojenectví mezi NSR a Francií za hegemonie NSR. Tyto dvě země prosazují v EHS zájmy svých monopolních kapitalistů, často proti * Toto ustanovení při liberalizaci obchodu v rámci EHS umožni podstatné zvýšeni dovozu u těch výrobků, kde dovozní kvóty byly dosud nepatrné. Pro tyto výrobky nebu­ dou dovozní kvóty ze zemí EHS uvolněny o 20 %, ale o mnohem více_tak, že uvolnéný dovoz bude moci dosáhnout 3 % domácí produkce.

188

zájmům ostatních členů EHS. Přitom se však Francie dostala do závislosti na NSR, vůči které je silně zadlužená; její zadluženost vzrostla po zave­ dení volné směnitelnosti evropských měn koncem minulého roku, kdy Francie přijala od NSR půjčku. První sociální důsledky Na zostřený konkurenční boj v EHS se podniEHS katelé připravují již nyní především útokem na životní úroveň pracujících. Usilují o růst produktivity a intenzity prá­ ce, o snížení neproduktivních a mzdových nákladů, začíná se urychlovat koncentrace a centralizace v průmyslu a zemědělství. V zemích EHS byly během tohoto roku uzavírány např. menší textilní podniky (zvláště ve Francii a Belgii), chemické podniky (v NSR) aj. Za účelem snížení výrob­ ních nákladů kapitalistické společnosti masově propouštěly pracující. Přípravy na EHS se zúčastnily vlády členských zemí. Italská vláda podpořila velké zemědělské závody a likvidaci malých. Ve Francii byla zrušena indexace mezd, bylo zhoršeno sociální pojištění a zabezpečení. Devalvace franku přinesla pracujícím zdražení životních potřeb. V Belgii se zmenšily v roce 1959 částky ve státním rozpočtu určené na sociální úče­ ly. Při stávkových bojích, které vedli dělníci v roce 1959 proti propouš­ tění ve Francii, Belgii, Itálii, NSR, postavily se vlády proti stávkujícím a podpořily snahy kapitalistů o „racionalizaci" výroby. Z prvních sociálních důsledků EHS, které se projevily v roce 1959, je vidět, že toto společenství je od začátku spojeno se zhoršováním postavení pracujících. Vliv u s a a plány politické Zájem USA o EHS sílí proto, že USA v něm integrace vidí vhodný nástroj pro své hospodářské a po­ litické cíle. V roce 1959 pokračovalo podřizování EHS Spojeným státům americkým vývozem amerického kapitálu do zemí EHS. V únoru 1959 vstoupila v platnost dohoda o „spolupráci" mezi USA a Euratomem, která fakticky podřizuje Euratom kontrole americké Komise pro atomovou energii a zajišťuje USA na podnikání Euratomu obrovskou kapitálovou účast. Podřizování EHS vlivu USA dosáhlo nového stupně v tom, že USA si zavázaly organizace Malé Evropy přímo různými „dohodami o spo­ lupráci" a že vykonávají na země EHS nátlak, aby vytvořily politické společenství. Během roku 1959 zintenzivnily přípravy na politickou integraci šesti zemí EHS. Na kongrese Německého svazu pro sjednocení Evropy ve Wiesbadenu v lednu 1959 byla přijata rezoluce, která obsahovala řadu konkrétních návrhů k uskutečnění Evropského politického společen­ ství. Při návštěvě vedoucích činitelů Malé Evropy—předsedy komise EHS Hallsteina, předsedy komise Euratomu Hirsche a presidenta Vysokého úřadu Montánní unie Fineta — v červnu 1959 ve Washingtonu Eisen-

189

hower mimo jiné zdůrazňoval kurs nejen na ekonomické, ale i na politic­ ké spojeni šesti zemi. Jednáni o těchto otázkách se zintenzivnila v létě 1959. Byl zřízen zvláštní výbor, který měl studovat možnosti politické integrace v Evropě. Jednalo se o spojení různých organizaci Malé Evropy, o vytvoření společného po­ litického sekretariátu a o zřízení evropského parlamentu, který by byl vo­ len přímými volbami v šesti zemích. Zároveň se jednalo o urychlení celého procesu integrace v EHS tak, aby přechodné období bylo zkráceno na pouhých 6 let a Malá Evropa se tak stalaco nejdříve hospodářskýma po­ litickým celkem. Prozatím nebylo ještě v EHS dosaženo jednoty v názorech na cesty politické integrace. Na zasedání orgánů EHS ve Štrasburku v listopadu 1959 bylo proto pouze rozhodnuto, že se budou konat každé 3 měsíce porady ministrů zahraničních věcí zemí EHS o zahraniční politice. O zkráceni přechodného období má být jednáno na jaře 1960. Cílem hospodářské a politické integrace Evropy je vytvořit politickovojensko-ekonomický celek v západní Evropě, který by mohl čelit rostou­ címu dělnickému hnutí v západní Evropě, národně osvobozeneckému hnutí v koloniích a provádět protisovětskou a protisocialistickou zahranič­ ní politiku. Evropské politické společenství by bylo vytvářeno pod patronací USA a za hegemonie nej agresivnějšího evropského imperialismu NSR, který je chce využít k svým cílům hospodářského a politického ovládnuti západní Evropy a revanšistickým plánům proti socialistickému táboru. Za těchto okolností by uskutečněni Evropského politického společenství znamenalo posíleni reakce, nebezpečí fašizace v zemích Malé Evropy a zostření me­ zinárodního napětí. K om un istické stran y a inProtože EHS znamená útok na životni úroveň t e g r a ce pracujících a evropské politické společenství by znamenalo útok na zbytky demokratických práv v členských zemích, hledají komunistické strany prostředky boje proti nim. Ve dnech 1. a 2. 4. se konala v Bruselu konference komunistických stran všech zemí Společ­ ného trhu. Zhodnotila dosavadní průběh a důsledky integrace v Evropě pro ekonomickou, sociální a politickou strukturu západoevropských zemi a určila linii společného boje komunistických stran šesti zemí proti evrop­ ské integraci a jejím důsledkům. Komunisté musejí získat podporu a vést k jednotným akcím dělnickou třídu všech dělnických politických stran a odborových organizací a sjednotit všechny ostatní lidové vrstvy, které jsou politikou Malé Evropy poškozovány.

190

KRIZE EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ U H L Í A OCELI K rize uhelného průmyslu V montánním průmyslu západoevropských ze­ mí se v roce 1958 a 1959 projevily hospodářské potíže. Uhelný průmysl byl postižen těžkou krizi. Již začátkem roku 1959 dostoupily zásoby uhlí na haldách v Montánní unii 25 690 tis. tun (proti 8192 tis. tun koncem ledna 1958). Tyto obtíže souvisí s tím, že uhlí je postupné nahrazováno jinými energetickými zdroji — naftou, zemním plynem aj., ale též s vyso­ kým dovozem uhlí z USA. Cyklická krize kapitalistického hospodářství' prohloubila strukturální krizi uhelného průmyslu. Ze zemí Montánní unie byla uhelnou krizí postižena nejvíce Belgie, jednak pro relativně vysoké výrobní náklady svého uhelného průmyslu, jednak proto, že ostatní země, hlavně NSR a Francie, se rozhodly řešit uhelnou krizi na účet Belgie a odmítaly veškeré návrhy, které by mohly zlepšit situaci belgického uhelného průmyslu. Rozpory v Montánní unii Vysoký úřad, v němž měli tehdy většinu zás­ tupci zemí Beneluxu, se rozhodl podle návrhu belgické vlády vyhlásit stav zjevné krize v uhelném průmyslu Montánní unie. To znamenalo v podstatě omezit dovoz uhlí z nečlenských zemí a zavést výrobní kvóty v těžbě uhlí v zemích Montánní unie. Západoněmečtí uhelní magnáti, kteří nechtěli omezovat svou výrobu a zisky, se postavili ostře proti návrhům Vysokého úřadu. Proti vyhlášení stavu zjevné krize se stavěla i Francie, neboť její doly byly uhelnou krizí postiženy méně než doly jiných zemi, a Itálie, která měla zájem na dovozu levného uhlí z USA. Ani Holandsko se nestavělo k vyhlášeni stavu zjevné krize příznivě. Návrh Vysokého úřadu na vyhlášení stavu zjevné krize byl zamítnut 14. 5. Radou ministrů Montánní unie a byl přijat jen speciální program pro Belgii, který v podstatě znamenal pouhou výpomoc belgické vládě při úhradě nákladů spojených s uzavíráním dolů a omezováním těžby uhlí. Belgie setrvala v Montánní unii, i když to pro belgický uhelný průmysl znamená z velké části likvidaci. Podle plánu Rady ministrů z léta 1959 bude do poloviny r. 1962 uzavřeno 34 belgických dolů, čímž 35 000 hor­ níků ztratí zaměstnání. To vyřadí belgický uhelný průmysl z konkurence šesti zemí a učiní belgický zpracovatelský průmysl závislým na zdrojích energie dodávaných z ostatních zemí Montánní unie. Rozhodnutí Rady ministrů nevyřešilo uhelnou krizi. Zásoby uhlí rostly nadále a dosáhly ke konci srpna 32 514 tisíc tun. Jiným problémem Montánní unie v roce 1959 Ceny francouzské oceli byly ceny francouzské oceli. Ta se stala v důsledku devalvace franku nejlacinější ze zemí Montánní unie. Ocelářský průmysl ostatních zemí, zvláště NSR, byl tímto druhem dumpingu francouzské oceli poškozen. Vysoký úřad doporučil Francii zavést daň při vývozu oceli za účelem vy-

191

rovnáni cen. Toto opatření, protože přinášelo prospěch nejsilnějším čle­ nům Montánní unie, bylo uskutečněno, přestože odporovalo smlouvě o Evropském společenství uhlí a oceli. Při rozporech, které vznikly v Evropském společenství uhlí a oceli v souvislosti s otázkami uhelné krize a francouzských cen oceli, se ukázalo, že Společenství může činit jen taková opatření, která odpovídají zájmům jeho nejsilnějších účastníků, hlavně monopolistických kruhů NSR, a zájmy slabších zemí že jsou obětovány. EVROPSKÉ HOSPODÁŘSKÉ SPOLEČENSTVÍ A EVROPSKÉ SDRUŽENI VOLNÉHO OBCHODU

Po neúspěšném jednání sedmnácti zemí OEEC v Paříži v prosinci 1958, kde byly pohřbeny britské návrhy na vytvoření oblasti volného obchodu (OVO), zostřily se rozpory mezi kapitalistickými státy západní Evropy. D iskrim inace zem í m im o Západní Evropa se rozdělila na členské země EHS EHS a ostatní země OEEC. Země EHS se sice rozhodly poskytnout ostatním některé ústupky. Snížily 1. 1. 1959 cla o 10 % nejen mezi sebou, ale i vůči všem zemím GATT. Dále země EHS, které mezi sebou liberalizovaly obchod o 20 %, nabídly ostatním zemím OEEC liberalizaci o 10 % a po dvoustranných jednáních o dalších 10 %. Avšak přes tyto ústupky byly ostatní země zahájením 1. etapy EHS diskriminovány. Snížení cel vůči nečlenským zemím je uskutečňováno jen tam, kde jsou cla vyšší než budoucí společný celní tarif. Kromě toho země EHS odmítly požadavek Velké Británie, aby i na obchod s nečlenskými zeměmi EHS rozšířily tříprocentní klauzuli při uvolňování dovoz­ ních kontingentů. Protože nebyla naděje na vyřešení rozporů, byla další jednání mezi EHS a ostatními zeměmi OEEC, ke kterým mělo dojít začát­ kem roku 1959, odložena na neurčito. N ám itk y proti OVO Při jednáních o OVO vystupovala proti brit­ ským návrhům hlavně Francie. Tvrdila, že zřízení OVO by otevřelo její trh konkurenci anglických průmyslových výrobků a nerozšířilo možnost odbytu francouzských zemědělských výrobků ve Velké Británii a průmys­ lových výrobků v jejích koloniích. Odpor vyvolal též požadavek Velké Británie zachovat národní celní tarify vůči nečlenským zemím. Z toho by prý vyplývalo nebezpečí reexportu zboží z třetích zemí přes Velkou Británii, především z Britského společenství. Hlavní konkurent Velké Británie, NSR, nevystupoval přímo proti návrhům na OVO a nechával za sebe mluvit Francii. Bylo to především proto, že monopolistické kruhy NSR nebyly v otázce OVO jednotný. Některé hospodářské kruhy, jejichž mluvčím byl ministr hospodářství Erhard, dávaly přednost OVO před Společným trhem. Domnívaly se,

192

že se jim podaří prostřednictvím OVO proniknout na trhy britského spole­ čenství. Cítily se dosti silné, aby si udržely i v rámci OVO své vedoucí postavení. Na druhé straně se obávaly, že zamítnutím OVO dojde praktic­ ky k obchodní válce mezi EHS a ostatními zeměmi OEEC, což by ve svých důsledcích mohlo vést k narušení „atlantické solidarity“ . Druhá skupina monopolistů NSR se postavila za Společný trh, kde vzhledem ke své hospodářské síle je bez vážnější konkurence. Byla pře­ svědčena, že Velká Británie bude zřízením EHS hospodářsky a později i politicky izolována a zatlačována. K těmto aspektům přistoupil pak motiv politický. EHS, která se má stát pevně sevřenou organizací s nadstátními řídícími orgány, má v programu sbližování nejen hospodářské, ale i politické, a vládnoucí kruhy NSR jej budou moci mnohem lépe vy­ užít ke svým politickým cílům než OVO. Proto francouzské stanovisko při jednáních o OVO nacházelo vždy plnou podporu Adenauera a jeho vlády. Odmítnutí OVO V polovině března projednávala Rada ministrů EHS zprávu vypracovanou zvláštním výborem za předsednictví Hallsteina, jenž byl v prosinci 1958 pověřen úkolem prozkoumat problém hospo­ dářského sdružení všech zemí OEEC. Zpráva výboru zamítla možnost zřízení OVO, protože by prý zemím mimo EHS umožnila podílet se na výhodách liberalizace obchodu EHS, ale nevázala je povinností harmoni­ zovat a koordinovat celní, obchodní, hospodářskou a sociální politiku. Výbor však nepředložil žádný pozitivní návrh na zřízení multilateriální asociace sedmnácti zemí OEEC. Doporučil pouze některá opatření k libe­ ralizaci obchodu v rámci OEEC. Jednáním Rady ministrů EHS 16. a 17. 3. byl projekt OVO ze strany EHS definitivně odmítnut, i když to znamenalo poškození menších členských zemí EHS. Velká Británie, jejíž projekt na zřízení OVO utrpěl při přímém jednání porážku, začala hledat jinou cestu, jak docílit ústupků ze strany EHS. Už koncem roku 1958 a začátkem roku 1959 docházelo k poradám mezi zá­ stupci sedmi zemí OEEC — Velké Británie, Dánska, Švédská, Norska, Švýcarska, Rakouska a Portugalska, které měly zájem na zřízení oblasti volného obchodu. Vznik ESV O Do léta 1959 pokročila jednání mezi nimi tak daleko, že 1.—13. 6. projednala konference expertů plán na vytvoření oblasti volného obchodu mezi těmito sedmi zeměmi. Plán, který předložil švédský zástupce, předpokládal postupné odstranění cel a dovozních kontingentů mezi sedmi zeměmi během 5—10 let. Vůči nečlenským zemím by si měl každý ze sedmi států zachovat vlastní celní tarif. Opatření by se týkala jen průmyslového zboží, pro zemědělské zboží, ryby a rybné výrob­ ky se předpokládala bilaterální jednání mezi členskými zeměmi a na zá­ kladě nich by byly uzavřeny zvláštní dohody. Plán nepředpokládal zřízení žádných nadstátních orgánů, pouze Rady 13 V ztahy 1959

193

ministrů, jejíž členové by byli odpovědni svým vládám, a řídícího výboru, kterému by pomáhal malý sekretariát. Neplánovalo se též žádné vzájemné přizpůsobování daňových, sociálních aj. zákonů a pásmo si nekladlo žádné politické či vojenské dle a závazky. Na konferenci bylo zdůrazněno, že zřízení takovéto oblasti nemá být konečným řešením, ale cestou, jak dojít k hospodářské asociaci všech zemí OEEC. Další jednání o zřízení pásma sedmi bylo uskutečnitelné teprve, když byly částečně uspokojeny požadavky Dánska na rozšíření odbytu jeho zemědělských produktů v zemích malé oblasti volného obchodu. Stalo se tak po dvoustranných jednáních Dánska s Velkou Británií, Švédském a Švýcarskem. Než se skandinávské země rozhodly pro vstup do oblasti sedmi, musely vyřešit budoucnost plánů na Severskou unii, o níž jednaly již od roku 1947. Rozhodly, že plány na Severskou unii mají být přizpůsobeny plánům na malou oblast volného obchodu, avšak nemá být od nich upuštěno. Severské země by v rámci oblasti představovaly celek, úžeji navzájem spojený. Zřejmě šlo o to, vytvořit pevnějším spojením severských zemí protiváhu Velké Británii v oblasti sedmi. K dohodě o zásadách smlouvy mezi sedmi zeměmi došlo na konferenci ministrů v Saltsjobadenu u Stockholmu 21. 7. Na této konferenci byl též přijat název vznikajícího seskupení Evropské sdružení volného obchodu (European Free Trade Association). Vypracováním konečného textu smlouvy, která měla vycházet z návrhu projednávaného experty na kon­ ferenci v červnu, byla pověřena komise vysokých ministerských úřední­ ků. 5. 11. byl návrh smlouvy dokončen a 19.—20. 11. jej schválila kon­ ference ministrů. Smlouva byla 20. 11. parafována. Po ratifikaci v parla­ mentech členských zemí má vstoupit v platnost od 1. 7. 1960. FINSKO Finsko jako stát zúčastněný na plánech Sever­ ské unie vysílalo na jednání o ESVO své pozorovatele. Rozhodovalo se, má-li se připojit ke sdružení. Finsko má svůj zahraniční obchod rozdělený téměř stejným dílem mezi země EHS a oblast sedmi. Avšak velký význam pro jeho zahraniční ob­ chod mají dobré tradiční styky se SSSR a ostatními zeměmi socialistic­ ké soustavy. Připojením Finska k jednomu z imperialistických bloků by mohl jeho obchod se zeměmi socialistické soustavy utrpět. Po delším boji mezi pravicovými kruhy a politickou levicí rozhodl finský parlament 17. 11., že Finsko se k ESVO nepřipojí. Ře c k o a t u r e c k o Ze zemí OEEC, které nejsou členy EHS ani se nezúčastnily jednání sedmi, Řecko a Turecko se připojilo k bloku šesti. Pro obě země byl tento krok nutný proto, že jsou na zemích EHS, přede­ vším na NSR, hospodářsky a politicky závislé. Též USA na ně vykonávaly v tomto směru nátlak. EHS, které připisuje velký politický význam při­

194

družení Řecka a Turecka, vyšlo jim při jednáních v září velmi vstříc. Při­ slíbilo jim značné úvěry a přednostní umístění zboží na trzích EHS. Obě země, které se pro svou hospodářskou zaostalost nemohly stát plnopráv­ nými členy, budou k EHS jen přidruženy, tj. nevztahují se na ně všechny povinnosti a práva členů EHS. Západní Evropa se rozpadla do dvou bloků: EHS a ESVO. Avšak ze samého složení obou bloků vyplývá, že je to řešení pouze provizorní. Velká Británie v ESV O Hlavní zájem na zřízení ESVO měla Velká Británie. Vytvořením Sdružení volného obchodu se snažila posílit své pozice na trzích zemí zúčastňujících se projektovaného sdružení především na účet NSR. V ESVO by měla V. Británie beze sporu vedoucí postavení, neboť představuje více než polovinu hospodářské síly tohoto sdružení. Velká Británie, která vyvážela do zemí EHS kolem 13 % a do zemí ESVO kolem 10 % svého celkového exportu, počítá s poklesem svého celkového vývozu do zemí EHS asi 350 milióny $ ročně. Očekává, že uskutečněním sdružení sedmi bude kompenzovat až 50 % této ztráty. Zří­ zení oblasti volného obchodu ze sedmi zemí je po porážce plánu na širokou oblast volného obchodu součástí jejího zápasu o postavení v západní Evropě. Proti vytvoření ESVO se ozvaly ve Velké Británii i kritické hlasy. Ně­ která průmyslová odvětví budou trpět konkurencí skandinávských zemí, Svaz britských zemědělců a některé země britského impéria se postavily proti ústupkům, které byly poskytnuty Dánsku. Avšak přesto zůstaly vládnoucí kruhy Velké Británie přívrženci ESVO, jehož chtějí využít jako prostředku nátlaku při Jednání o hospodářskou spolupráci všech zemí OEEC. E S V O a skandinávské země V ESVO jsou pouze skandinávské země zainte­ resovány více na obchodu uvnitř bloku sedmi, kam je zaměřeno 35— 40 % z jejich vývozu, než na obchodu s E H S, kam je zaměřeno 27—32 % z jejich vývozu. Přitom jsou mezi nimi rozdíly. švédsko usilovalo o zřízení pásma. Doufalo v rozšíření vývozu svých tradičních výrobků — dříví, celulózy, papíru, kvalitních ocelí a kuličko­ vých ložišek do Velké Británie a strojů, zařízení, automobilů, textilu aj. výrobků do Dánska a Norska. Prostřednictvím ESVO by bylo částečně dosaženo cíle, o nějž Švédsko usilovalo již od roku 1947 — vytvořit spo­ lečný trh severských zemí. U ostatních zemí byl přístup opatrnější. Dánsko je závislé na odbytu svých zemědělských výrobků v NSR, Norsko vyváží na trhy šesti některé své rybárenské výrobky. A právě v těchto výrobcích jim ESVO přes ústupky, které již byly učiněny Velkou Británií, Švédském a Švýcarskem, neskýtá plné náhrady za eventuální nebezpečí ztráty odbytiště v zemích EHS. Všechny skandinávské země dodávají na trh šesti velkou část vývozu

195

svého dřevařského a papírenského průmyslu. Přitom všechny skandináv­ ské země mají obavy z převahy Velké Británie v ESVO. Další členové E SV O Rakousko a Švýcarsko se připojily k ESVO proto, že jako neutrální státy se nemohly zúčastnit EHS, které má dospět k společenství politickému a zbavuje zúčastněné státy části suverenity. Tyto dvě země jsou však hospodářsky mnohem více vázané na země EHS než na země ESVO. Rakousko vyváželo do EHS polovinu z celkového svého exportu a pouze 10—12 % na trh ESVO. Švýcarsko vyváželo do EHS 39 % ze svého exportu a do zemí ESVO 15 %. Tyto země nemohou od nové konstelace očekávat hospodářské výhody. ESVO považují za prostředek k dosažení širší asociace, která by zahrnovala i země EHS. Rozpory se projevovaly i v otázce postavení Portugalska v ESVO. Por­ tugalsko si vymiňovalo právo na zachování cel na řadu průmyslových výrobků, aby tak umožnilo rozvoj svého zaostalého průmyslu. Nový blok vykazuje tedy mnoho známek nepevnosti a rozpornosti. Prozatím převládají uvnitř tohoto bloku snahy o udržení jednoty a překo­ nání rozporů, aby tak zajistil zúčastněným zemím lepší pozici při vyjedná­ vání s EHS. E S V O a EH S Důvody k takovémuto postoji tu zřejmě jsou. Země ESVO mohou používat svého paktu jako prostředku nátlaku na EHS. Velká část jejich dovozu plyne ze zemí EHS. Zřízením ESVO by byl zahraniční obchod zemí EHS postižen. Nejvíce je ohrožována NSR. V roce 1958 plynulo do zemí EHS 27 % a do sedmi zemí ESVO směřovalo 27,4 % jejího vývozu. Uskuteční-li se sdružení sedmi, bude NSR vytlačována z trhu především skandinávských zemí konkurencí Velké Británie. Vážné ztráty postihne zvláště vývoz německých automobilů do zemí ESVO. V některých zemích a u některých produktů hrozí rovněž velké nebez­ pečí Holandsku a Itálii. 25,5 % holandského a 21,6 % italského vývozu směřovalo do zemí ESVO. Holandský vývoz tu utrpí především ústupky, které některé země ESVO učinily Dánsku ve vývozu jeho zemědělských produktů. Belgicko-lucemburská unie dodávala do zemí ESVO 15,9 % a Francie 13,4 % ze svého exportu. Všechny země EHS měly vůči zemím ESVO aktivní obchodní bilanci. Nebezpečí pro země EHS je zvyšováno tím, že země ESVO začínají zvyšovat cla vůči nečlenským zemím. Zpočátku byl v oficiálních vyjádřeních představitelů EHS zachováván starý odmítavý tón k jakémukoliv kompromisu. Tak tomu bylo ještě při jednání Evropského parlamentního shromáždění 22. září. Avšak uvnitř EHS došlo ke změnám. Francie sice dosud stojí na ne­ ústupném stanovisku a odmítá ideu jakéhokoliv pásma svobodného ob­ chodu. V některých zemích EHS se však začala projevovat větší ochota ke kompromisům. V NSR zesílily takovéto tendence. Německé mono­

196

polistické kruhy se obávají konfliktů, které by je zbavily důležitých od­ bytišť a prohloubily rozpory v západní Evropě, což by mohlo ohrozit i politické plány NSR v Evropě. O dohodu mezi šesti a sedmi usilují i země Beneluxu. Pro ně je rychlá dohoda s ESVO nyní zvláště důležitá, protože plán na urychlené vybudo­ vání společného trhu znamená pro jejich hospodářství vážné nebezpečí. Plán A tlan tickéh o hospoNa základě těchto změn byl na zasedání vedoudářského společenství c í c h o r g á n ů E H S v e Š t r a s b urku 20. a 27. 11. projednáván nový Hallsteinův návrh ná vytvoření Atlantického hospo­ dářského společenství za členství všech osmnácti zemí OEEC3, USA a Kanady. Proti tomuto návrhu se však stavěla Francie, která by v Atlantickém společenství byla postižena stejně jako v OVO, i Velká Británie, která poukazovala na to, že takovéto společenství by ovládly USA a Kanada. Postoj u s a Postoj USA k vytvoření Atlantického hospodář­ ského společenství není též jednoznačný. Bude záležet na tom, k čemu by takové společenství své členy zavazovalo. Pro USA by bylo velmi obtížné zrušit svou ochranářskou obchodní politiku. Naproti tomu USA se obávají rozštěpení západní Evropy právě v době, kdy se připravuje konference na nejvyšší úrovni. Zároveň se však obávají diskriminace svého obchodu ze strany obou bloků v případě jejich spo­ jení v celé západní Evropě. Spatřují v takovém vývoji nebezpečí pro ame­ rický vývoz do západní Evropy, který činí nyní asi 1I3 z celkového objemu vývozu USA. Pokles vývozu do západní Evropy by ještě zhoršil finanční situaci USA, které mají v poslední době pasívní platební bilanci a proje­ vuje se v nich velký úbytek zásob zlata. Proto USA nepohlížejí příznivě na vznik ESVO ani na snahy najít nějaký „most“ mezi EHS a ESVO. Jejich sympatie patří EHS, v kterém vidí pouze přechodný stupeň k vytvoření evropského politického společenství, kde by politické ústupky vyvážily eventuální obchodní ztrá­ ty. Nejsilnější americké monopoly — General Motors, Ford, General Electric, Dupont, Standard Oil aj.si ostatně takové ztráty mohou nahradit tím, že budou mít možnost výroby a bezcelného odbytu zboží uvnitř EHS, kde se vývozem kapitálu pevně usadily. USA podporují snahu EHS o bilaterální dohody o snížení cel a uvol­ ňování dovozních omezení. To má být podle amerického návrhu předmě­ tem jednání GATT v roce 1960 nebo 1961. Prozatím si USA zajistily, aby další vývoj se děl za jejich účasti. Konference čtyř šéfů vlád (USA, Velké Británie, Francie a NSR), která se konala 21. 12. v Paříži, se zabývala mimo jiné též problémy, jež vyplý­ vají z existence hospodářských organizací v Evropě. Rozhodla, aby se * V červenci 1959 bylo přijato do OEEC Španělsko. Při jeho vstupu mu byly poskytnuty rozsáhlé úvěry. Od vstupu Španělska je v OEEC 18 členských zemi.

197

13. 11. 1960 konaly informativní porady, jichž by se zúčastnili zástupci Francie, Velké Británie, Itálie, NSR, Švýcarska, Švédská, Belgie, Holand­ ska, Dánska, Řecka, Portugalska, USA, Kanady (tj. zemi zastoupených v exekutivním výboru OEEC a v obchodním direktoriu OEEC) a před­ seda komise EHS. Úkolem těchto porad, které se mají konat den před zasedáním Rady ministrů OEEC, bude „hledat metody harmonizace mezinárodních obchodních vztahů“ — tj. hledat cestu k sblížení obou bloků, aniž tím budou postiženy zájmy USA a Kanady. Plánované porady jsou považovány za ovoce evropské návštěvy ná­ městka ministra zahraničních věd USA Dillona v první polovině prosince, jejímž cílem bylo také hledat řešení rozporů v západní Evropě. Během roku 1959 však nebyly předloženy žádné reálné návrhy, které by mohly vést k řešení rozporů mezi dvěma hospodářskými seskupeními v západní Evropě.

198

X R E V O L U C E NA

KUBĚ

Vítězství lidových sil svrhlo na Kubě teroristickou diktaturu generála Fulgencia Batisty (1. 1. 1959), vytvořilo buržoazně demokratickou vládu a umožnilo změny, které mají charakter pokrokové, lidovými masami nesené, buržoazně demokratické revoluce s výraznými vlasteneckými, protiimperialistickými rysy.

TŘÍDNÍ

ZÁKLADNA

OZBROJENÉHO

BOJE

Svržení Batistovy diktatury bylo vítězstvím sdružených sil všech opozič­ ních prvků. Opoziční síly — městské střední vrstvy, rolníci, dělníci a pří­ slušníci národní buržoazie — bojovaly proti úzké vládnoucí vrstvě latifundistů, kompradorské buržoazie, vysoké civilní a vojenské byrokracie, jimž diktatura sloužila a jejichž příslušníci z diktatury a její závislosti na ame­ rickém imperialismu hospodářsky a politicky těžili. Opozice neměla společný akční program; její složky vycházely při určo­ váni svých hospodářských, sociálních a politických cílů z různých, na­ mnoze protichůdných hledisek. Rozhodující úloha ozbroje- Porážku diktatury přivodilo povstalecké lidové ného boje ozbrojené hnuti, vedené Fidelem Castrem. Původně bylo Castrovo Hnutí 26. července nepočetnou skupinou opozič­ ních příslušníků maloburžoazie, usilujících pouze o vojenské svržení diktátora Batisty. Po neúspěchu těchto tendencí a pod tlakem dělnických a rolnických příslušníků ozbrojených skupin byl v polovině roku 1958 vypracován demokratický politický program Hnutí 26. července. Program demokratických Vedle příslibu řady hospodářských a sociálních přeměň opatření byla do programu zařazena likvidace latifundií a rozdělení půdy mezi bezzemky a malé zemědělce. Ježto 70 % všeho obyvatelstva Kuby jsou zemědělci nebo se živí prací souvisící se zemědělskou výrobou, zejména s produkcí cukru a tabáku, zatímco 66 % půdy vlastnili latifundisté a zahraniční společnosti, byl mobilizující účinek programu značný. Původní omezený dl vojenského převratu a výměny vládnoucí garnitury byl nahrazen akčním programem hospodářských, sociálních a politických změn, odpovídacích tužbám

199

nejširších lidových mas. Přiliv pracujících, zejména rolníků, do bojových oddílů se urychlil. ú lo h a k o m u n istů Lidová socialistická strana, která vždy hlásala rozvinutí všech forem masového boje lidu, vyslala do bojových oddílů své příslušníky a usilovala o vytvořeni akční jednoty opozičních sil. O pírajíc se o rostoucí podporu mas, lidové povstalecké hnutí odrazilo několik vládních ofenzív a odolalo pokusům o zastrašení přím ou vojenskou intervencí nám ořní pěchoty USA ze základny Guantanam o a bombardová­ ním vesnic a m ěst na povstaleckém území. První rozdělení půdy mezi bezzemky na osvobozeném území v říjnu 1958 značně posílilo Castrův vliv a prestiž a podnítilo masový příliv rol­ nických mas do aktivního boje proti diktatuře a za program rozdělení statkářské půdy. Pád d ik ta tu r y Po neúspěchu voleb (3. 11. 1958), které měly um ožnit zachování diktatury i bez Batisty, nastal hrom adný útěk ze stát­ ního aparátu a ozbrojených sil a v celé zemi docházelo ke stávkám a jiným hrom adným protivládním akcím. Akce dělnictva a jiných demokratických sil, organizované převážně Lidovou socialistickou stranou, poutaly značné vojenské a bezpečnostní síly diktatury, umožňujíce takto povstaleckým jednotkám přechod do ofenzívy. Po řadě úspěšných dílčích operaci lidové ozbrojené jednotky koncem prosince rozbily hlavní síly vládního vojska v několikadenní bitvě o kři­ žovatku Santa Clara. Byla vyhlášena revoluční generální stávka a oddíly dělníků a studentů obsadily strategické budovy v Havaně a jiných stře­ discích. Rozkladem ozbrojených a policejních sil ztratila diktatura svou poslední oporu. V raných hodinách 1. ledna 1959 oznámil Batista své odstoupení a u prchl ze země. Zároveň uteklo i s desítkami miliónů dolarů ze státní pokladny několik set vysokých funkcionářů á kořistníků diktatury do USA, kde jim bylo poskytnuto útočiště. Po svržení diktatury ujal se úřadu presidenta dr. M anuel U rrutia (1. 1. 1959), znám ý ve Spojených státech jako „nepřítel kom unistů a přítel U S A " (N Y H T , 3.1. 1959), který jmenoval do vlády osoby, jež „patří mezi nejkonzervativnější členy kubánské společnosti" (N Y T , 12. 1. 1959). D r. Fidel C astro byl jmenován vrchním velitelem ozbrojených sil. Vláda zdědila zadlužené, na USA zcela závislé hospodářství a prázdnou státní pokladnu; přesto očekávaly Spojené státy od ní „konzervativní hospodářský program a respektování zahraničních závazků" (N Y H T, 3. 1. 1959). Avšak vývoj šel zcela jiným směrem. R evoluční v lá d a Svržením Batistovy diktatury povalilo lidové hnutí i protilidový, protidělnický, americkému imperialismu zcela podříjný režim na K ubě. Byl dán signál k rozmetání politického, policejního a vojenského aparátu třídní moci latifundistů, cukemích magnátů, kom­

200

pradorské a spekulantské velkoburžoazie, připoutané tisícerými nitkami k americkému imperialismu. Byla vytvořena národní revoluční vláda, hlásající politiku nezávislosti země a odmítající cizí vměšování. Americká vojenská mise i velvyslanec, představující navenek dominující roli a vměšování USA, museli opustit zemi. Vznikly nové ozbrojené a bezpečnostní síly, oddané- revoluci a ve­ dené a vychovávané v lidovém a pokrokovém duchu. Rozbití starých buržoazBuržoazní strany, kompromitované kolaborantních stran stvím s diktaturou, se rozpadly. Jejich vůdcové, jakož i senátoři, poslanci, starostové, členové městských rad i kandidáti v posledních „volbách" a jiné osoby kompromitované aktivním přisluho­ váním diktatuře byli na 30 let zbaveni politických práv. Z vedení odborů byla odstraněna velká část vůdců kompromitovaných spoluprací s diktaturou, rozbíječstvím a zradou na dělnické třídě. Před revolučními tribunály byly zahájeny procesy se zločinci diktatury. Byl konfiskován majetek představitelů a kořistníků, kteří se za diktatury nečistými metodami obohatili. účast revolučního lidu Byly zrušeny orgány protidemokratického útla­ ku, jako „byro pro potlačení komunistické činnosti”, vojenská politická policie, vyšetřovací úřad aj. Na revolučních opatřeních se aktivně podíleli lidoví bojovníci a příslušníci revolučního hnutí za široké podpory lidových mas. Vzhledem k tomu, že se od začátku projevoval brzdící vliv konzerva­ tivních živlů na vedoucích místech, došlo pod tlakem veřejnosti ke změnám ve vládě a do jejího čela se postavil dr. Fidel Castro (16. 2. 1959). Hospodářská opatření ve Castrova vláda dosadila státní správci do prospěch lidu Telefonní společnosti, náležející americkému monopolu, a nařídila snížení telefonních poplatků. Podnikatelům bylo uloženo znovu přijmout do zaměstnání dělníky propuštěné za diktatury. Byla zavedena opatření upravující pravidla splátkového obchodu, sankce proti lichvě apod. Kupní sílu širokých mas zvýšilo podstatné snížení ná­ jemného v dělnických obytných domech spolu s vyhlášením vysokých trestů na spekulaci s byty. Zároveň byly sníženy ceny základních potravin a v zájmu zvýšení domácí produkce omezen dovoz zbytných potravin z USA. Pokusy USA o vměšování Změny na Kubě vyvolávaly stále otevřenější útoky amerického monopolistického tisku a pokusy vlády Spojených států o vměšování. Pod rouškou kritiky revolučních procesů ze zdánlivě „hu­ manitního" hlediska snažily se americké podnikatelské kruhy vynutit si zvrat ve vývoji kubánské revoluce, znovu nastolit moc reakčních tříd a ob­ novit plnou závislost Kuby na USA. V druhé polovině dubna roku 1959 navštívil dr. Castro Spojené státy, kde se mu podařilo získat sympatie široké veřejnosti pro kubánskou revo­ 201

luci a zasadit tak ránu přípravám intervence USA prostřednictvím Orga­ nizace amerických států. Pozem ková reform a Dne 17. května 1959 vyhlásila revoluční vláda zákon o pozemkové reformě. Základní význam tohoto zákona pro Kubu je v tom, že zahájil důslednou likvidaci latifundistického vlastnictví půdy a bezplatné rozdělení půdy mezi drobné zemědělce a bezzemky. Zároveň zákon stanovil způsob poskytování státních úvěrů zemědělcům, pomoci při zřizování zemědělských výrobních družstev atd. Pozemková reforma má být dokončena ve dvou etapách do dvou let. Ekonomicko-sociální význam pozemkové reformy je patrný z toho, že 894 latifundistů s výměrou nad 1000 ha vlastnilo úhrnem 2 261 142 ha, tj. 36,1 % obdělávané půdy, přičemž americké cukrovamické společnosti kontrolovaly více než 1,5 mil. ha. Společnost Atlántica del Golfo např. vlastnila a kontrolovala více než 246 000 ha, Cuban-American Sugar Co. asi 150 000 ha, Manati Sugar Co. 57 000 ha, Francisco Sugar Co. 41 700 ha, West Indies Sugar Co. 81 000 ha, United Fruit Co. 109 303 ha (v jediné provincii Oriente) atd. Rozdělení státní a konfisIhned byla zahájena první etapa pozemkové kované půdy reformy, tj. rozdělení státní nebo konfiskované půdy kolaborantů Batistova režimu. Každá zemědělská rodina, která ne­ vlastní půdu, dostává podle místních možností zdarma tzv. životní mini­ mum — příděl půdy ve výměře do 26,8 ha (2 caballerie) a státní finanční pomoc na její obdělávání. Zemědělci s výměrou půdy od 2—5 caballerií (do 67 ha) mají právo koupit si za dostupnou cenu určité doplňkové množ­ ství půdy (až do horní meze 60,3 ha) od velkých majitelů pozemků. V druhé etapě pozemkové reformy mají být vyvlastněny latifundie pře­ sahující výměru asi 400 ha zemědělské a 1350 ha pastvinářské půdy a třti­ nových nebo rýžových plantáží a rozděleny mezi zemědělce. Zároveň byli z vlastnictví zemědělské půdy vyloučeni cizí státní příslušníci a majitelé cukrovarů. Vyvlastňování nadměrných pozemků bylo již započato. Za vyvlastněnou půdu dává stát náhradu ve výši hodnoty, kterou majitele při­ znali ke zdanění v říjnu. 1958; náhrada se vyplácí v 4y2% státních obli­ gacích, znějících na domácí měnu a splatných za 20 let. Zákon předvídá rozdělení celkem asi 3 376 800 ha půdy mezi 2,5 miiiónu zemědělců, které tím plně získává pro podporu revoluce. Zákon o pozemkové reformě odnímá ekonomickou základnu moci domá­ cí latifundistické a velkoburžoazní oligarchie a severoamerických cuker­ ních a dobytkářských monopolů; proto vyvolal u postižených prudkou odezvu. Vláda dosadila státní správu na velkostatky (hlavně v provincii Camaguey), vlastnící desetitisíce kusů dobytka, aby zabránila zašantročení živého inventáře, spekulaci a sabotáži zásobování obyvatelstva majiteli dobytkářských rančů. 202

Vzhledem k odporu pravicových živlů proti ních 5,1 reformám byly provedeny některé personální změny ve vládě (12. 6.). Tím však pokusy o maření a odkládání změn ne­ přestaly. Množily se kontrarevoluční akce příslušníků postižených tříd i případy přímé intervence ze zahraničí, pokusy o nátlak a vydírání ze strany monopolistických kruhů i vládních míst USA. Za aktivní podpory amerických míst a jimi chráněných diktátorských režimů v Dominikánské republice, Haiti aj. docházelo stále víc k aktivizaci bývalých batistovských protirevolučních živlů. Bylo odkryto a rozbito několik spiknutí a pokusů o převrat. Lanzovo-Urrutlovo spikV červnu 1959 bylo zjištěno, že velitel leteckých nutí sil Diaz Lanz byl zapleten do kontrarevoluční akce; účast Spojených států na odhalené akci byla pak plně potvrzena, když Diaz Lanz uprchl do USA a neprodleně byl pozván do senátní bez­ pečnostní komise, aby na půdě Kongresu USA (14.7.1959) veřejně vznesl obvinění proti suverénní kubánské vládě a jejím vedoucím činitelům a tak poskytl „ideologické" důvody pro intervenci. S reakčními útoky proti jednotě revolučních řad ztotožnil se i president dr. Urrutia, o němž bylo známo, že zdržoval provádění reforem. Aby si ověřil smýšlení lidu, dr. Ca­ stro podal demisi (16. 7.) a vyzval lid, aby sám rozhodl o další linii vládní politiky. Když byl dr. Urrutia veřejně obviněn ze sabotáže revolučních opatření, pod tlakem rozhořčené veřejnosti odstoupil. Presidentem se stal ministr revolučních zákonů dr. Osvaldo Dorticos Torrado. Dr. Fidel Castro, politicky posílen důvěrou širokých mas, znovu se ujal funkce předsedy vlády. Jednoznačné odmítnutí rozbíječských, protikomunistic­ kými hesly se maskujících nepřátelských a kapitulantských tendencí a vy­ loučení jejich stoupenců z vlády znamenalo velké politické vítězství a po­ sílení revoluce. Další reform y Díky pomoci a podpoře lidových mas byla re­ voluční vláda s to pokračovat v hospodářských a sociálních reformách. Při­ pravila pronikavou reformu školství s cílem vymýtit analfabetismus, ohlá­ sila otevření 10 000 nových tříd, rozšířila počet učitelů i školní docházku; byly napsány nové učebnice ve vlasteneckém a protiimperialistickém du­ chu, které s jinými pomůckami jsou poskytovány bezplatně. Americké monopolní společnosti Cuban Electric Co. bylo uloženo snížení spotřebi­ telské ceny proudu o 30,5 %, čímž spotřebitelé získají ročně 15 miliónů dolarů. Opírajíc se o podporu lidu, vláda zneškodnila řadu kontrarevolučních spiknutí; odhalila též zahraniční provokace, do kterých měla být Kuba zapletena, aby tak byla poskytnuta záminka k vojenské intervenci proti revoluci. V polovině srpna, kdy se v Santiagu de Chile scházeli ministři zahraničních věcí amerických republik, kteří se měli na dominikánskou žádost zabývat otázkou údajného kubánského porušování klidu v karibské Aktivizace k ontrare voluč-

203

oblasti, byl kubánskými orgány zmařen velkorysý pokus o státní převrat, organizovaný vládou dominikánského diktátora Trujilla. Konfederace kubánských pracujících se usnesla zavést vojenský výcvik dělníků, aby v případě potřeby mohli posílit ozbrojené síly. Byly vytvořeny také první prapory studentské milice. Chtějíc zajistit obranu země vzhledem k rostoucímu nebezpečí agrese ze zahraničí, Kuba požádala nejprve USA a po jejich odmítnuti Velkou Británii o dodávku pobřežních hlídkových lodí a tryskových stíhačů. Pod nátlakem USA ani Velká Británie kubánské žádosti nevyhověla. Opírajíc se o základní zásady mezinárodního práva, projevila proto Kuba úmysl nakoupit zbraně a jiné prostředky potřebné k obraně země tam, kde jí budou prodány. BOJ O SMĚR KUB ÁN S KÉ R E V O L U C E

Kubánská revoluce byla vyvolána vítězstvím lidového ozbrojeného boje a též revoluční opatření jsou nesena a uskutečňována lidem a s podporou lidu. Ale stejně jako za opozičního boje ani v prvním roce revoluční vlády nebyla vytvořena akční jednota a nebyl vyhlášen společný akční program sil bojujících za revoluční změny. Revoluční dělnictvo Revoluční dělnictvo měst a venkova, vedené Lidovou socialistickou stranou (LSS), bylo již v minulosti politicky nejdůslednější a nejpokrokovější silou v zemi. Dělnická třída nehrála však v hnutí proti diktatuře vedoucí úlohu, neboť se nepodařilo překonat rozkol vnesený do jejích řad rozbíječskou činností odborových vůdců spjatých s diktaturou a udržovaný značně rozšířenými tendencemi ekonomismu. D ro b n á a národní buržoa- Vedoucí úlohy v ozbrojeném hnutí a autority *'* vůdců revolučního hnutí dosáhli někteří před­ stavitelé drobné a národní buržoazie, jmenovitě dr. Fidel Castro a jeho nejbližší spolupracovníci. Na kubánskou drobnou buržoazii mocně zapů­ sobily úspěchy zemí socialistického tábora i národně osvobozeneckého hnutí v Asii a Africe; útisk ze strany amerického imperialismu a jeho ku­ bánských loutek, jakož i hluboká krize latifundistické a polokoloniální struktury hospodářství země ji hluboce radikalizovaly. Vůdcové Hnutí 26. července, kteří usilovali původně pouze o svržení diktatury vojenským převratem, dosáhli masové podpory a obliby u lidu právě díky tomu, že dovedli překonat své původní nesprávné ten­ dence a opřeli se o podporu lidových mas, především venkovských; přijali za své jejich revoluční požadavky a svým dílem přispěli k tomu, že se z vojenské akce vyvinulo mohutné, dynamické, všelidové hnutí za osvobození Kuby z hospodářské a politické závislosti.

204

Po svrženi diktatury, když pod tlakem mas vyvstávala naléhavá nutnost začít plnit revoluční program, započal též boj o směr revoluce a prudký diferenciační proces v řadách kubánské společnosti. Konzervativní křídlo Konzervativní prvky Hnutí 26. července repre­ zentované presidentem Urrutiou, bývalými účastníky ozbrojeného boje Díazem Lanzem,Hubertem Matosem a jjinými, kteří se již za povstaleckého hnutí orientovali na omezený vojenský převrat a po vítězství obsadili důležitá místa ve vládě, hospodářství a ozbrojených silách, vyvíjely veškeré úsilí, aby brzděním a mařením základních změn a reforem tlumily revoluční elán mas. Těmto silám šlo o to zastavit a zvrátit vývoj ještě dříve, než budou uskutečněny revoluční změny, přičemž spoléhaly na nátlak a inter­ venci ze zahraničí a na zhoršující se hospodářskou situaci. Již brzy po pádu diktatury stávaly se pravicové živly ve vládě stále víc středem přitažlivosti a oporou stoupenců Batistova režimu, na něž dopa­ dala trestající ruka revoluce, a latifundistických a spekulantských živlů, jakmile se od nich vyžadovaly oběti ve prospěch statisíců bezzemků a ne­ zaměstnaných a byla vyhlášena pozemková reforma a další nezbytná opatření. O tyto konzervativní živly se také opírají američtí imperialisté, ztrativší svou batistovskou politickou základnu v zemi a snažící se stůj co stůj zachránit své investice a obnovit bývalou nadvládu nad Kubou. Taktika rozbíjení revolučVzhledem k autoritě a oblibě dr. Fidela Castra ní jednoty u široké veřejnosti nevedli zpočátku nepřátelé revoluce svůj útok proti revoluční vládě přímo, frontálně, nýbrž volili taktiku rozbíjení jednoty revolučních řad rozpoutáním protikomunistic­ kých štvanic. Je příznačné, že tato kampaň byla zvlášť agresivně vedena v první polovině roku 1959 v řadách dělnictva; velmi aktivně ji prováděli někteří odboroví vůdcové, kteří ani po osvobození nepřestávali orientovat Konfederaci kubánských pracujících na žluťáckou organizaci O RIT, re­ prezentující v odborovém hnutí Latinské Ameriky rozbíječe světové odbo­ rové jednoty za vedení severoamerické odborové ústředny AFL-CIO. Protikomunistická taktika nebyla však s to rozvrátit revoluční jednotu lidu, a to především díky politice komunistů a jejich Lidové socialistické strany, která se nedala odchýlit od důsledné politiky jednoty revolučních sil. Bez ohledu na provokační protikomunistické výpady a pletichy nejen zjevně kontrarevolučních živlů, nýbrž i činitelů, kteří měli určitý'vliv u vedení Hnutí 26. července, a bez ohledu na to, že strana nebyla přizvána do vlády, zatímco v ní mohly působit vyloženě kapitulantské, proamerické živly, Lidová socialistická strana mobilizovala všechny své síly na podporu a provádění revolučních opatření vlády, do boje za cíle revoluce. Základní cíle revoluce LSS formulovala základní cíle kubánské revo­ luce takto: Nezávislost a svrchovanost národa, odstranění latifundií, odevzdání půdy rolníkům, rozvoj zemědělské výroby a zavádění nových odvětví zemědělské výroby, opětné získání národního bohatství, industria­

205

lizace, odstranění systému monoprodukce, nezávislý hospodářský rozvoj, odstraněni polokoloniálni závislosti zahraničního obchodu, monopolizo­ vaného prakticky USA, snížení nezaměstnanosti, radikální zvýšení životní úrovně dělníků, rolníků a všeho lidu, rozšíření skutečné demokracie pro lid, odstranění rasové diskriminace a úplná integrace kubánského národa, rozšíření a pozvednutí národní pokrokové kultury, skoncování s analfabetismem, nezávislou zahraniční politiku založenou na obraně míru, neintervenci a nevměšování, navázání diplomatických a obchodních styků se všemi zeměmi, soužití a mírové soutěžení. (Závěry pléna národního výkonného výboru LSS ve dnech 25.—28. 5. 1959.) P o rá žk a a n tik o m u n ism u Autorita LSS v řadách průmyslového a země— p o síle n í re v o lu č n í je d n o dělského dělnictva, rolnictva a pokrokové inte** ligence stejně jako v ozbrojených silách stále rostla díky obětavé práci komunistů při provádění revolučních opatření a jejich obrané, zatímco se stále častěji množily případy, kdy hlasatelé antikomunismu byli usvědčeni jako zrádcové v službách imperialismu; i touto skutečností byla stále víc oslabována účinnost taktiky antikomunis­ mu. Zejména odhalení a rozbití skupiny Urrutiovy-Lanzovy a zneškodnění Matosovy vzpoury v provincii Camaguey byla vítězstvími nad kontrarevolučním rozbiječstvím. Rovněž energické a jednoznačné vystoupení dr. Castra proti spiklencům a protikomunistickým rozbíječům přispělo k upevnění revoluční jednoty lidu. V důsledku vítězství nad protilidovými a kontrarevolučními živly byly kapitulantské pravicové, síly postupně vytlačeny z vlády. Koncem roku 1959 byli ve vládě již jen představitelé levého protiimperialistického křídla kubánské maloburžoazie. Vedoucí silou v zemi se stal revoluční blok dělnické třídy s rolnictvem a levým (demokratickým a protiimperialistickým) křídlem maloburžoazie. Význam a úloha dělnické třídy jako nejdůležitější síly v boji za upev­ nění svobody a nezávislosti Kuby a odražení náporu severoamerického imperialismu stále roste. P ro g ram hospodářského Castrova vláda, posílena podporou lidu, rozviro zv o je nula rozsáhlý program hospodářského rozvoje. Ohlásila podstatné omezení dovozu potravin a spotřebních průmyslových výrobků ve prospěch dovozu strojů a vytvoření fondů nezbytných pro budování vlastního průmyslu a diverzifikace produkce potravin a ji­ ných zemědělských výrobků. Vláda rovněž ohlásila konfiskaci koncesí na těžbu nafty a nerostů, jejichž majitelé v stanovené lhůtě nezahájí těžbu. Rozvoj této těžby, diverzifikace veškeré výroby a ostatní reformy budou od lidu vyžadovat nemalé oběti. Revoluční vláda dr. Castra si zřejmě uvě­ domuje, že revoluční jednota lidu pomůže překonat i nejtěžší situace. Sjezd kubánských odborářů, na němž předseda vlády Castro odsoudil protikomunismus jako nástroj reakce proti revoluci, schválil řadu usne-

206

sení, jimiž vyslovuje podporu vládě a požaduje co největší rozvoj národ­ ního hospodářství. Na sjezdu byli z vedení vyloučeni pravicoví vůdcové; bylo usneseno přerušit styky s rozbíječskou organizací ORIT a dát podnět k založení nezávislé protiimperialistické latinsko-americké federace od­ borů. M ezinárodni význam Jak konstatovalo plénum národního výboru revoluce LSS Kuby (květen 1959), „kubánská revoluce je první revolucí v Latinské Americe, která se rozvíjí až k vítězství nad tyranií a dobývá moci, a to počínajíc partyzánskými boji, v nichž se vytvo­ řilo povstalecké revoluční vojsko, jež porazilo profesionální, proimperialistické a reakční vojsko tyranie". Proto události na Kubě — již od dob povstání — hluboce zapůsobily ve všech zemích Latinské Ameriky a vy­ volaly aktivní projevy solidarity všech vrstev veřejnosti od revolučního dělnictva až po národní buržoazii. Kubánská revoluce byla pro Latinskou Ameriku důkazem, že i v nejmenších zemích této oblasti je možné za urči­ tých podmínek zahájit partyzánskou válku a dovést ji k vítězství nad protilidovým režimem, podporovaným americkým imperialismem, a k vytvo­ ření národní, nezávislé a demokratické vlády. Byla zasazena těžká rána „teorii zeměpisné osudovosti", vykonstruované americkým imperialis­ mem, podle níž země Latinské Ameriky jsou „osudem" natolik podřízeny Spojeným státům, že se této závislosti nemohou vzepřít ani z ní vymanit. Kubánský lid nastoupil zároveň cestu revolučních změn stejně naléhavých ve všech ostatních zemích Latinské Ameriky. Převážná většina latinskoamerické veřejnosti se ve svých projevech zto­ tožnila s kubánskou revolucí a poměr ke Kubě stal se pro ni kritériem postoje k boji všech národů této oblasti za demokratické režimy a osvobo­ zení z hospodářské a politické závislosti. Neúspěch plánů vojenské Když se USA na jaře 1959 pokoušely přímo intervence u s a zasahovat do vnitřních záležitostí Kuby, zjistily, že s výjimkou diktatur (Dominikánská republika, Nicaragua, Haiti, Pa­ raguay) se octly v izolaci a že otevřená intervence proti Kubě podle guatemalského vzoru z roku 1954 by měla zhoubné následky pro pozici USA v Latinské Americe. V květnu a červenci 1959 pokusily se proto USA pomocí inscenovaných incidentů (Panama, Nicaragua aj.) vyvolat v Organizaci amerických států usnesení, které by pod pláštíkem této organizace umožnilo vojenskou intervenci. Avšak ani tento plán se nezda­ řil. Většina latinskoamerických států zamítla též návrh na vytvoření „meziamerických bezpečnostních sil", které měly být novým nástrojem vojen­ ské intervence USA pod vlajkou OAS. Konference m inistrů O A S Na žádost Dominikánské republiky svolala OAS na 12. 8. 1959 konferenci ministrů zahraničních věcí latinskoameric­ kých zemí do Santiaga de Chile, kde se měli zabývat „příčinami neklidu v karibská oblasti". Ani zde se však Spojeným státům nepodařilo dosáh-

207

nout odsouzení kubánské revoluce, a tím podkladu k vojenské intervenci. Solidarita národů Latinské Ve dnech konání konference ministrů OAS Ameriky sešli se v Santiagu čelní představitelé řady la­ tinskoamerických politických stran a veřejného života (předseda chilské Fronty lidové akce Allende, představitelé chilské socialistické a komunis­ tické strany, zástupce venezuelské křesťansko-sociální strany COPEI, zástupci komunistických stran Argentiny, Venezuely, zástupce LSS a Hnuti 26. července z Kuby, představitelé demokratické opozice z Paraguaye, Dominikánské republiky a Nicaraguy a jiných) a jednali o akcích solida­ rity s kubánskou revolucí. V provolání vyzvali lid Latinské Ameriky, aby ze všech sil podporoval kubánskou revoluci. Zároveň bylo přijato usne­ seni doporučující, aby se političtí vůdcové a představitelé Latinské Ame­ riky sešli na konferenci a projednali společné problémy.

208

XI A L Ž Í R S K Á Vá

l k a

Rozmach alžírského národně osvobozeneckého hnutí a jeho rostoucí úspěchy změnily vývoj v Alžírsku v mezinárodní problém. Válka, trvající již pátý rok, byla jediným otevřeným válečným konfliktem v období, kdy celý svět prožíval postupné zmírňování mezinárodního napětí.

ALŽÍRSKÉ

OSVOBOZENECKÉ h n u t í FRANCOUZSKÉ VLÁDY

A

POLITIKA

Příčiny vypuknutí války Ozbrojené povstání v Alžírsku vypuklo pře­ devším proto, že alžírský lid se přesvědčil v letech 1944— 1954 o nemož­ nosti uskutečnění svých národních požadavků pokojnou cestou. Výzvu k povstání vydala 1. listopadu 1954 skupina příslušníků tehdejší největší národní politické strany — Hnutí za vítězství demokratických svobod. Kladný ohlas výzvy v lidových masách potvrdil, že v zemi byla revoluční situace. Rovněž mezinárodně politické podmínky byly v roce 1954 pro rozmach osvobozeneckého boje v Alžírsku příznivé. Francie byla v tom roce nucena ukončit neúspěšnou válku ve Vietnamu a v Tunisku a Maroku musela udělat osvobozeneckému hnutí první ústupky. Vznik Fronty národního Ozbrojené povstání vedlo ke změně politické osvobození struktury alžírského osvobozeneckého hnutí. Hlavní národní politické organizace se rozešly a jejich členové vstoupili individuálně do nové organizace — Fronty národního osvobození Alžírská (FNO), která se stala vedoucí organizací osvobozeneckého boje. Mimo FNO zůstala pouze Alžírská komunistická strana. Kromě toho nepočetní odpůrci FNO — přívrženci bývalého vůdce alžírského nacionalismu Messaliho — vytvořili tzv. Alžírské národní hnutí. Charakter FNO FNO zahrnuje nejširší masy alžírského lidu. Její základnu vytvořilo chudé rolnictvo, dělníci a maloburžoazie. Do čela FNO se postavili političtí představitelé alžírské maloburžoazie, nepočetné národní buržoazie a inteligence. V průběhu války se sociální základna FNO stále rozšiřovala. Připojili se k ní i vedoucí představitelé bývalých poli­ tických stran, kteří původně nesouhlasili s taktikou ozbrojeného boje. Úzká vrstva alžírských feudálů přešla během války od odmítání snah

14 Vzt&bjr 1958

209

o osvobození na neutrální stanovisko k osvobozeneckému hnutí. A tak se povstání proti francouzské koloniální nadvládě v Alžírsku stalo celonárodním. Tzv. Alžírské národní hnutí Messaliho, které bylo kolo­ nizátory zneužíváno proti FNO, ztrácelo rychle svůj vliv a do roku 1959 přešly všechny jeho hlavní kádry do FNO. P ro g ra m FNO Program FNO byl formulován na sjezdu v údo­ lí Soummam 20. 8. 1956. Podle něho je cílem ozbrojeného boje vedeného Alžírskou armádou národního osvobozeni (ANO), řízenou FNO, dosa­ žení národní samostatnosti Alžírská jakožto „demokratické a sociální re­ publiky". Vedle národních a obecně demokratických požadavků obsahuje její program i požadavky ekonomické, namířené k odstranění nadvlády francouzského kolonialismu nad národním hospodářstvím Alžírská (hlavně požadavek pozemkové reformy proti velkým evropským statkářům — ko­ lonistům ve prospěch chudého rolnictva). Tento program vyjádřil zájem všeho alžírského lidu. Proto se postavili po bok FNO i alžírští komunisté. Členové Alžírské komunistické strany se zapojili do FNO. Strana po­ máhala rozvíjet osvobozenecký boj politickou mobilizací alžírského děl­ nictva, přesvědčovací prací o skutečných cílech ozbrojeného boje mezi desorientovanými evropskými obyvateli Alžírská a rovněž úsilím o rozší­ ření mezinárodní solidarity s bojem alžírského lidu. Přínos komunistické strany k osvobozeneckému hnutí vyplývá i z toho, že AKS je prakticky jedinou politickou organizací v zemi, v níž jsou zapojeni Alžířané jak afrického, tak evropského původu. V y tv o ř e n í p r o z a t í m n í V roce 1958, ve čtvrtém roce osvobozenecké v lá d y A l ž í r s k a války v Alžírsku, bylo zřejmé, že alžírský lid jako celek podporuje požadavek osvobození Alžírská. Program FNO schvalovala naprostá většina obyvatel. FNO se stala uznávanou vedoucí silou alžírského lidu. Spolu s úspěchy ozbrojeného boje proti francouz­ skému kolonialismu to dokazovalo jasný politický úspěch osvobozeneckých sil. Tato situace umožnila FNO, aby dne 16. 9. 1958 vyhlásila ustavení prozatímní vlády Alžírské republiky. Do jejího čela byl postaven Ferhat Abbas, nejznámější alžírský politický činitel, a jejími členy se stali přední vůdcové ozbrojeného boje, především Krim Belkacem a Ben Bella. Alžír­ ská vláda byla brzy po svém vzniku uznána arabskými státy, Indonésii, čínskou lidovou republikou, KLDR, VDR a Mongolském. Vytvoření alžírské prozatímní vlády vyvrátilo rovněž tvrzení francouzských koloni­ zátorů, že válka v Alžírsku se blíží svému ukončení, neboť prý Alžířané opustili FNO a přijali politiku integrace, uskutečňovanou novou francouz­ skou vládou. A lž ír s k o a r e ž i m o s o b n í Nastolení režimu osobní moci ve Francii moci v roce 1958 od počátku dosti úzce souviselo s vývojem v Alžírsku. Puč alžírské krajní pravice a militaristů (tzv. ultra-

210

kolonialistů) dne 13. 5.1958 byl namířen proti dosavadní formě francouz­ ského buržoazně demokratického zřízení. Krajně pravicové živly, poli­ tičtí představitelé evropského pozemkového kapitálu v Alžírsku, viděli v nastolení režimu osobní moci záruku, že válka bude vedena až do úplné porážky osvobozeneckého hnutí. Podpora, kterou ultrakolonialisté poskytli generálu de Gaullovi, plynula z jeho programových prohlášení. Pro Al­ žírsko slibovala tato prohlášení integraci. Podle výkladu ultrakolonialistů to znamenalo zesílení dosavadní politiky, jež byla založena na teorii, že Alžírsko je přímou součástí Francie. Velké monopoly a A lžírsko Změnu režimu ve Francii podporovaly však především hlavní francouzské monopoly, které se rovněž značnou měrou podílejí na vykořisťování Alžírská. Na rozdíl od pozemkového kapitálu francouzský monopolní velkokapitál dosahuje zisků využíváním velkého nerostného bohatství Alžírská a ovládáním jeho vnitřního a zahraničního obchodu a dopravy. Poměr hlavních monopolů k alžírské otázce se měnil s tím, jak v letech 1956—1959 vzrůstal význam nově objevených ložisek nafty, zemního plynu, železné rudy a dalších nerostů v jižních územích Alžírská — na Sahaře. Využití tohoto bohatství by mohlo přinést francouzskému velkokapitálu mimořádné zisky. Například již v roce 1963 by se Francie mohla stát vývozcem nafty. Válka v Alžírsku však brání plnému rozvinutí těchto možností. Velký francouzský monopolní kapitál proto má zájem na tom, aby byla zachována jistá politická závislost Alžírská na Francii, aby byla ukončena válka a k exploataci nerostného bohatství byly vytvořeny v Al­ žírsku základní technické a hospodářské předpoklady. Od stanoviska ultrakolonialistú se stanovisko této mnohem mocnější skupiny francouz­ ského kapitálu liší v tom, že by byla ochotna připustit i poněkud volnější formu politické závislosti Alžírská. N e o k o lo n ia lis m u s v a l ž ír V posledním čtvrtletí roku 1958 se v prohláše«k« p o litic e n í c h francouzské vlády o alžírské otázce začal objevovat nový tón. Již 3. 10. 1958 v projevu v alžírském městě Constantině ministerský předseda de Gaulle vyložil program, ve kterém sliboval zvýšení zaměstnanosti o 400 000 osob, zvýšení mezd většiny děl­ níků, rozdělení asi 250 000 h l státní půdy chudým rolníkům a rozšíření školní docházky. Nehledě k tomu, že řada těchto slibů byla v rozporu s reálnými možnostmi, vyvolal duch tzv. Constantinského programu kritické hlasy v kruzích ultrakolonialistú. Francouzská vláda zároveň s tím počala postupně zmenšovat vliv vojenských činitelů na správu v Al­ žírsku a odvolávala z Alžírská vedoucí představitele kruhů odpovědných za puč 13. května, především generála Salana. Řízení alžírské administra­ tivy převzal v lednu zvláštní civilní zmocněnec francouzského presidenta P. Delouvrier. Vrchním velitelem vojsk byl jmenován generál Challe. Mezi Alžířany však sliby reforem nenašly ohlas. Hrály tu jistě roli 211

i zkušeností z poválečných let, kdy rada reforem slibovaných francouz­ skými vladami nebyla nikdy uvedena v život. Avšak hlavní příčinou bylo to, že francouzská vláda v neztenčené míře pokračovala ve válce. Výzva, aby ANO jako celek nebo po částech kapitulovala, byla generálem de Gaullem, od ledna francouzským presidentem, skryta v nabídce tzv. míru chrabrých. Těžko však bylo možno za situace, kdy akce ANO proti fran­ couzským jednotkám úspěšně pokračovaly, očekávat, že se osvobozenecké hnutí vzdá. Měřítkem neúspěchů francouzské politiky byly volby 30. 11. 1958. ANO dokázala prosadit bojkot voleb, a tím rozbila iluze o tom, že alžírské obyvatelstvo podporuje politiku francouzské vlády. U znáni p ráv a na Vzhledem k tomu byl francouzský kolonialiss e b e u rč e n í m u s v r o c e 1 9 5 9 nucen formálně změnit svou základní politickou koncepci o Alžírsku. Na místo teorie o tom, že Alžírsko je součástí Francie, president de Gaulle ve svém projevu 16. 9. oficiálně uznal právo alžírského lidu na sebeurčení. Slíbil Al žířanům možnost svo­ bodně se vyslovit o svém budoucím osudu. Uskutečnění práva na sebe­ určení se však má Alžířanům dostat až po značně dlouhé době, v níž má nejdříve dojít k pacifikaci, tzn. vojenské porážce alžírského lidu. Toto uznání národní svébytnosti Alžírská — byť formální a omezené, pokud jde o praktický dosah — bylo nesporným úspěchem boje alžírského lidu za národní osvobození. POMĚR SIL V ALŽÍRSKÉM K O N F L I K T U V y je d n á v á n i Alžírské osvobozenecké hnutí muselo v prů­ běhu roku čelit jak politickým, tak vojenským manévrům francouzského kolonialismu. Politika francouzské vlády se pokoušela vyvolat dojem, že usiluje o ukončení války nabídkou vyjednávání. Prozatím^ alžírská vláda několikrát oficiálně uvítala takovouto možnost, avšak zároveň kladla ně­ které předběžné podmínky, jež by jí zajistily rovnoprávnost v jednání s francouzskou stranou. Její základní podmínkou pro jakékoli jednání bylo uznání práva alžírského lidu na sebeurčení a uznání prozatímní vlády Alžírské republiky jako jediného oprávněného vyjednavače. I když fran­ couzská vláda uznala v prohlášení ze 16. 9. první podmínku, druhou i na­ dále odmítá uznat. Proto nedošlo během roku k žádnému konkrétnímu pokusu o zahájení jednání. V ývoj v á le č n ý c h a k c í Francouzský kolonialismus pokračoval v úsilí o vojenskou porážku ANO. Generál Challe připravil sérii vyčisťovacích operací, které měly zlikvidovat jednotky FNO v nejdůležitějších oblastech. Největší z nich byly „Couronne" v Oransku v únoru až červenci a „Jumelles“ v Kabylsku v červenci—listopadu. Tyto operace neměly úspěch, což přiznal i generál Challe, když žádal během roku několikrát zvýšení stavu

212

francouzských vojsk. ANO pokračovala v partyzánské taktice boje proti koloniálním jednotkám po celém území Alžírská. Kromě toho podnikla několik velkých soustředěných ofenzivních akcí proti francouzským obran­ ným liniím ve východním Alžírsku. Při generální ofenzívě 14. 6. pou­ žily jednotky ANO poprvé za celé trvání války vlastního dělostřelectva. Z tráty a stavy vojsk Neúspěchy francouzské armády v Alžírsku potvrzují i údaje o početních stavech vojsk a ztrátách. Francouzské ozbro­ jené síly v Alžírsku dosáhly během roku počtu 700 000 mužů. ANO měla v tomtéž roce 130—150 000 mužů. Během roku bylo podle oficiálních francouzských údajů zabito na 50 000 příslušníků ANO a pouze 2000 francouzských vojáků. Přitom se však stav ANO vůbec nesnížil, a naopak ministr ozbrojených sil prozatímní vlády alžírské republiky Krim Belkacem v létě 1959 dokonce prohlásil, že kdyby ANO měla dostatek zbraní, mohla by okamžitě zdvojnásobit svůj stav. Celkový počet zabitých Alží­ řanů se za dobu války odhaduje na 1 milión (tj. 10 % veškerého obyva­ telstva), kolem 2 miliónů Alžířanů bylo internováno v koncentračních táborech. Několik desítek tisíc uprchlíků z pohraničních oblastí, násilně vylidněných, žije v Tunisku a Maroku. V alžírských městech panoval po celý rok tuhý policejní režim. Proti arabsko-berberskému obyvatelstvu byl organizován soustavný teror. Vedle parašutistů a policejních sil se těchto akcí účastnily fašistické bo­ jůvky evropského Obyvatelstva, ovlivněného ultrakolonialisty. Celý rok pokračovala reakce rovněž v používání barbarských vyšetřovacích metod, odhalených již v dřívějších letech. V červenci padl za oběť mučení tajem­ ník alžírských odborů Aisat Idir. Jeho smrt byla oficiálně kolonizátory přiznána teprve v prosinci. FNO a prohlášeni z 16. září Vývoj událostí v Alžírsku svědčil o tom, že 1959 základní linie francouzského postupu vůči osvobozeneckému hnutí se nezměnila. To ovšem zmenšovalo cenu i ta­ kového kroku, jakým bylo prohlášení z 16. 9., v němž se přiznávalo právo na sebeurčení. FNO v odpovědi uveřejněné 28. 9. prozatímní alžírskou vládou uvítala jeho pozitivní stránku — uznání práva na sebeurčení, a podtrhla úlohu, kterou při vývoji francouzské politiky k tomuto kroku sehrál boj alžírského lidu, vedený FNO. Současně však žádala na Francii reálné záruky jejích úmyslů. Nutnost těchto záruk byla zcela oprávněná, neboť president de Gaulle ve výzvě k francouzským úředníkům a armádě v Alžírsku již v říjnu vyzdvihoval jako první úkol pokračování ve válce. Koncem roku se ukázalo, že francouzská koloniální politika neměla úspěch ani s nejnovějšími úpravami. Z toho vyplynulo jasněji než dříve, že není možno dosáhnout ukončení války jinak než jednáním mezi dvěma vládami — francouzskou a alžírskou. Každý jiný přístup k řešení alžírské otázky by měl za následek pokračování v ničivé brutální válce, jediném „otevřeném" válečném konfliktu současné doby.

213

MEZINÁRODNĚ p o l i t i c k á s t r á n k a ALŽ ÍR SK É VÁLKY

Vliv alžírské války na mezinárodní vývoj byl mnohostranný. Nejširší důsledky měl ve vztazích Francie k ostatním imperialistickým mocnostem v oblasti Asie a Afriky. Odrážel se však i na vztazích světové socialistické soustavy k zemím Asie a Afriky a na celkovém vývoji mezinárodní situace. Alžírska a vztahy mezi Imperialistický tábor podporoval od počátku im perialisty války v Alžírsku francouzské kolonizátory. Dlouhé trvání války a její rozsah měly za následek oslabování francouz­ ského imperialismu, který byl nucen opírat se stále více o finanční, vojenskou i politickou pomoc amerického a západoněmeckého imperialismu. K tomu, aby hlavní americké monopoly byly více zainteresovány na po­ kračováni války v Alžírsku, francouzská vláda poskytla v lednu za mimo­ řádně výhodných podmínek značný podíl v jednom z nejbohatších nafto­ vých středisek v Hassi Messaud na Sahaře americké naftové společnosti Standard Oil Co. Smlouva zajistila především, že cena saharské nafty bude stanovena stejným způsobem, jak je určována cena nafty na Blízkém a Středním východě. Tím se francouzský imperialismus prakticky vzdal možnosti využít v konkurenčním boji ve svůj prospěch mimořádně výhod­ ných podmínek pro těžbu nafty na Sahaře. Stanovisko vlády USA k válce v Alžírsku se v průběhu roku nezměnilo. Četné projevy různých politických činitelů v USA však naznačovaly, že pokračující válka v Alžírsku ohrožovala do jisté míry vztahy USA se ze­ měmi africko-asijské oblasti, hlavně s arabským světem. Představitelé alžírské národní buržoazie v průběhu roku několikrát otevřeně kritizovali americkou podporu Francii. Ve snaze maskovat svou podporu Francii zaujímaly USA k alžírskému konfliktu stále častěji na mezinárodním fóru zdánlivě neutrální postoj. Jen tak lze vysvětlit obojaké stanovisko USA na půdě OSN, kde se v posledních dvou letech delegace USA při projedná­ vání alžírské otázky zdržela hlasování. Toto manévrování americké vládní politiky souviselo s širším procesem změn taktiky USA vůči hospodářsky málo vyvinutým zemím. Z e m í M a g h re b u a v á lk a Alžírská válka se velmi zřetelně odrážela na v A lž ír s k u vnitropolitickém i zahraničně politickém vývoji Tuniska a Maroka. Lid obou těchto zemí již v dřívějších letech poznal, že jeho vlastní svoboda a bezpečnost úzce souvisí s osvobozením Alžírská, a donutil v roce 1958 vlády obou zemí k otevřenému vystoupení na pod­ poru alžírského osvobozeneckého hnutí (konference v Tangeru v dubnu 1958; viz Mezinárodní vztahy 1958). Pomoc, kterou marocký a tuniský lid poskytoval jak osvobozeneckému hnutí přímo, tak alžírským uprchlíkům, byla významným předpokladem úspěchů alžírského lidu. V politice ma­ rocké i tuniské vlády během roku zesílily poněkud tendence k rozšíření 214

styků se všemi státy na rozdíl od dřívější jednostranně prozápadní orien­ tace. I to je do značné míry důsledek vlivu alžírské války. Francouzská vládní politika se snažila rozštěpit jednotu Maghrebu separátním jednáním s představiteli Maroka a Tuniska. Tyto snahy neměly úspěch. Naopak došlo k delšímu [zostřování vztahů Francie k Maroku v důsledku nezákon­ ného zabavení nákladu zbraní, dopravovaného v březnu čs. lodí Lidice do Casablanky, a rovněž s Tuniskem v důsledku četných pohraničních inci­ dentů. Připravovaná státní návštěvamarockéhokráleMohamedaV. ve Francii byla krátce před svým uskutečněním v červenci Marokem odřeknuta. Alžírsko a arabské země Během roku došlo k rozšíření styků prozatímní vlády Alžírské republiky s vládami všech arabských zemí. V lednu uznala alžírskou vládu poslední arabská země — Libanon. Koncem dubna a za­ čátkem května navštívil ministerský předseda Alžírská Ferhat Abbas všechny arabské státy a jednal s jejich vládami o formách podpory alžír­ ského osvobozeneckého hnutí. Velkou pomoc poskytovala alžírskému osvobozeneckému hnutí Irácká republika. Při návštěvě Ferhata Abbase v květnu 1959 v Iráku bylo uveřejněno komuniké, v němž vláda Irácké republiky vyslovila plnou podporu boji alžírského lidu. Na zasedáni Rady Ligy arabských států v Casablance v září byl prozatímní vládě Alžírské repu­ bliky přiznán statut člena stálého pozorovatele a bylo potvrzeno odhodlání arabských zemí podporovat alžírské osvobozenecké hnutí. Afrika, Asie a Alžírsko Hnutí za podporu Alžírská zesílilo rovněž v afrických samostatných státech. Odrazilo se to na konferencích šéfů vlád Ghany, Guineje a Libérie v Sanniquellie v červenci a všech afrických samostatných států v Monrovii v srpnu. Obě konference požadovaly uznáni práva alžírského lidu na nezávislost a účinný mezinárodní zásah, který by donutil Francii přistoupit k jednání s prozatímní vládou Alžírské republiky. Konference v Monrovii se delegace prozatímní alžírské vlády zúčastnila jako rovnoprávný účastník. V létě byla uznána prozatímní vláda Alžírské republiky Ghanou a Guinejskou republikou. Alžírská vláda vy­ slala své členy na přátelské návštěvy i do asijských států — Indie, Indonésie Pákistánu a Čínské lidové republiky. R ů st m e z in á ro d n í so lid a Vzrostlo rovněž světové hnutí solidarity s bority jem alžírského lidu za nezávislost. Významná usnesení, jež mobilizovala veřejnost Asie a Afriky k podpoře Alžírská, byla přijata Radou solidarity asijských a afrických zemí a Stálým výborem Všeafrické lidové konference. Mezinárodní týden Alžírská 18.—24. 4. byl poprvé organizován na široké základně. Stal se vyjádřením podpory lidu socialistických zemí, lidu Asie a Afriky Alžírsku. Pracující socialistických zemí prostřednictvím svých odborových organizací a organizací Červeného kříže a půlměsíce věnovali značné prostředky na pomoc uprchlíkům z Alžírská a rovněž raněným bojovníkům alžírské armády národního osvobození.

215

Také ve Francii zesílilo hnutí za mír v Alžírsku. V jeho čele stojí Fran­ couzská komunistická strana. Na svém XV. sjezdu, který se konal 24. až 28. 6., FKS znovu zdůraznila, že „jedině alžírský lid může určit bu­ doucnost Alžírská. Povinností francouzské vlády je předložit návrhy, jež by byly schopny vytvořit mezi Francií a Alžírském nové, mírové vztahy na základě rovnosti." A lž írsk á o tázka na X IV . V S Na XIV. zasedání VS OSN byla francouzská OSN politika v Alžírsku ostře kritizována asijskými a africkými zeměmi i státy socialistického tábora. Na druhé straně impe­ rialistické země a latinskoamerické státy využily propagační kampaně francouzské vlády v souvislosti s projevem de Gaulla z 16. 9. k tvrzení, že zásah OSN by mohl ohrozit naděje na jednání, jež prý po tomto prohlášení vznikly. Při konečném hlasování o kompromisním návrhu rezoluce, před­ ložené Pákistánem po tom, co africko-asijská skupina odvolala svůj návrh, vznikla složitá situace. Jednotlivé body rezoluce byly sice schvá­ leny, avšak rezoluce jako celek nezískala potřebnou dvoutřetinovou větši­ nu. Důležitým faktem bylo, že delegace USA se zdržela hlasování, aby nemusela otevřeně vystoupit na podporu Francie. Také tento výsledek hlasování potvrzuje rostoucí nepopulámost války v Alžírsku na celém světě a konečně i to, že pro americký imperialismus je i nadále válka v Alžírsku nepříjemná. V roce 1959 zesílilo hnutí nejrůznějších mezinárodních pokrokových sil za ukončení války v Alžírsku a poskytnutí práva na sebeurčení alžírskému lidu. Politické a vojenské výsledky alžírského osvobozeneckého hnutí, ne­ úspěchy francouzské politiky a rozšíření hnutí solidarity s bojem alžírského lidu postupně vytvářely příznivé podmínky pro mírové řešení alžírské otázky

216

XII LAOS 1. P O Š L A P Á N Í Ž E N E V S K Ý C H A V I E N G Č A N S K Ý C H DOHOD

ž en e v sk é dohody Ženevská konference o Indočíně v roce 1 9 5 4 , jíž se účastnili zástupci SSSR, Čínské lidové republiky, USA, V. Británie, Francie, Vietnamské demokratické republiky, království Kambodži, Krá­ lovství Laosu a jižního Vietnamu, potvrdila mj. též samostatnost království Laosu. V závěrečné deklaraci z 2 1 . července 1 9 5 4 konference vzala na vě­ domí prohlášení královské laoské vlády, že nebude požadovat cizí vojen­ skou pomoc k jiným účelům než k účinné obraně svého území; že se ne­ připojí k žádné dohodě s jinými státy, která by obsahovala závazek účasti na vojenském svazku, a že nedovolí — pokud nebude ohrožena bezpečnost země — budovat základny pro vojenské síly cizí mocnosti na laoském úze­ mí. Během ozbrojeného národně osvobozeneckého boje indočínských ná­ rodů se v Laosu vytvořily mohutné síly odporu, zvané Pathet Lao (Země Laosanů), které v boji proti francouzským kolonizátorům a s nimi kolabo­ rujícím královským oddílům osvobodily do uzavření příměří na ženevské konferenci více než polovinu země. Královská vláda se ve své deklaraci zavázala, že umožní příslušníkům těchto sil zaujmout svá místa v národ­ ním společenství, přizná jim veškeré občanské svobody a politická práva, a zejména jim umožní účast na příštích všeobecných volbách. Dvě severní provincie Laosu — Phong Saly a Sam Neua — byly spra­ vovány silami Pathet Laa, které se sem ve smyslu ustanoveni ženevských dohod stáhly z celé země. Dozorem nad plněním dohody byla pověřena tříčlenná Mezinárodní dozorčí a kontrolní komise (MDKK), jejíž předsedou byl zástupce Indie a členy Kanada a Polsko. Viengčanské dohody (poŽenevské dohody byly základem pro konsolidle hl. města Laosu V ieng- (daci vnitropolitické situace v Laosu, avšak ječan, francouzský Vi entia narazil0 na prudký odpor reakčních složek vládnoucích kruhů. Pokrokové kruhy musely svést s těmito silami tříletý zápas. Teprve v listopadu 1957 byly uzavřeny dohody mezi ministerským předsedou Souvana Phoumou a vůdcem sil Pathet Laa princem Souphanouvongem. Dohody stanovily, že v Laosu bude sestavena koaliční vláda za účasti sil odporu, které vytvořily novou politickou stranu nazvanou Vlastenecká

217

fronta (Neo Lao Haksat). Tato strana měla mít stejná práva jako ostatní laoské politické strany. Královská vláda zaručila, že ozbrojené síly Pathet Laa budou začleněny do národní armády, přičemž jejich členům měla být ponechána stejná práva a hodnosti, jaké měly v době skončení bojů. Laos na cestě ke konsoli- Na základě dalších ustanovení viengčanských daci dohod odevzdal princ Souphanouvong 18. 11. 1957 představiteli královské vlády správu v obou provinciích. Tím byly ze strany sil Pathet Laa splněny podmínky ženevských dohod o sjednocení Laosu. 19. 11. 1957 byla vytvořena nová vláda. Ze 16 ministrů byli dva před* stavitelé Vlastenecké fronty — Souphanouvong a Phoumi Vaung Vichit. V květnu 1958 pak byly provedeny doplňovací volby, jimiž se staré králov­ ské Národní shromáždění v počtu 31 členů doplnilo o dalších 21 členů. Z těchto 21 mandátů získala Vlastenecká fronta sama 13. Spolu s osmi zástupci Demokratické strany, Výboru míru a neutrality a vlasteneckými „nezávislými" představiteli vytvořila skupinu, jež svými 21 členy již představovala poměrně značnou sílu v NS (srv. New Age z 1. 2. 1959). Volby současně ukázaly, že Vlastenecká fronta má početné stoupence i mimo obě severní provincie. Vm ěšování u s a Třebaže USA vzaly ženevské dohody o Indočíně na vědomí, nepodepsaly je. Pouze se jednostrannou deklarací zavá­ zaly, že se zdrží jakéhokoli jejich porušování. Vzápětí po ženevské konfe­ rencí byl však z jejich iniciativy ustaven agresivní pakt SEATO, jenž do oblasti své působnosti zahrnul svévolně, přes odpor tehdejší laoské vlády, i území Laosu. USA se tak již od začátku existence samostatného Laosu snažily sabotovat plnění ženevských dohod a v rozporu se svými závazky a sliby zesilovaly otevřenou intervenci do vnitřních záležitostí Laosu ve snaze přeměnit jej ve svou vojenskou základnu a zavléci jej do agresivního paktu SEATO. Používaly k tomu zejména tzv. zahraniční pomoci, tj. půjček, úvěrů a „darů“. Pomoci však bylo z větší části použito na opatřeni výzbroje pro královskou armádu; za prvních 5 let existence státu činila tato pomoc podle oficiálních amerických údajů 250 miliónů dolarů. Počí­ táno na jednoho obyvatele (2 milióny) byl podíl Laosu největší ze všech asijských zemí. Americká pomoc do značné míry vyrovnávala schodek státního rozpočtu i schodek zahraničního obchodu. Z m ěn a vlády Na demokratický vývoj v zemi po uzavření viengčanské dohody reagovaly USA hrozbami zastavení pomoci, diploma­ tickým nátlakem a intrikami. Tím vynutily 18. 8. 1959 rezignaci koaliční vlády Souvana Phoumy, jež vcelku dodržovala ustanovení dohod. Za stá­ lého zasahování USA do politického dění v zemi byla sestavena nová, pravicová vláda v čele s Phoui Sananikonem. Vytvořila ji strana Lao Luom Lao — Sjednocení laoského lidu — zastupující zájmy polofeudálních statkářů a kompradorů. Vlastenecká fronta byla označena za komu­

218

nistickou a její zástupci byli z vlády vyloučeni. Důležité pozice získali ve vládě zástupci reakčních vojenských kruhů. Změna vlády byla jen počátkem vývoje, který pokračoval během celého roku 1959. Vláda P. Sananikona vyprovokovala řadu incidentů na hrani­ cích Laosu s Kambodžou a Vietnamskou demokratickou republikou. Pod záminkou, že z VDR hrozí Laosu invaze, Sananikone začal prohlašovat, že bude nadále vládnout prostřednictvím „dvou základních hybných pák nezávislého státu: armády a státních úřadů“(srv. New Age 1. 2. 1959). Podněcována Spojenými státy, přikročila jeho vláda k systematickému odbourávání základů jednoty a nezávislosti státu — ženevských a viengčanských dohod. Sananikone si vynutil na NS plné moci, které mu dovolily NS okamžité rozpustit a vládnout zbytek roku bez kontroly. Začátkem roku 1959 ustavil Sananikone novou vládu, v níž kromě reakčního Sjednocení laoského lidu byli též tři vysocí důstojníci, zástupci tzv. Výboru pro obranu národních zájmů. Výbor se skládá z^představitelů vojenských kruhů a ctižádostivých buržoazních politiků mladší generace. Jeho hlavním programem je „boj proti komunismu”. Je charakteristické, že tato skupina nebyla vůbec za­ stoupena v parlamentě. 11.2.1959 prohlásil Sananikone, že jeho vláda pokládá ženevské dohody za splněné a nehodlá se jimi dále řídit. Odmítl souhlasit s obnovením čin­ nosti MDKK (jež z iniciativy Kanady zastavila v létě 1958 dočasně svou činnost a přechodně opustila zemi) a za jediného činitele v otázkách mezi­ národního postavení Laosu označil Organizaci spojených národů.

2. O B N O V E N Í B O J Ů V L A O S U

V rozporu s viengčanskými dohodami vyzvala laoská vláda koncem května oba prapory ozbrojených sil Pathet Laa, aby okamžitě složily zbraně. Oba prapory v síle 1500 mužů byly obklíčeny a bylo jim zastaveno veškeré zásobování. Zatímco 1. prapor v podstatě splnil požadavky vlády, 2. prapor odmítl ultimátum, probil se z obklíčení a stáhl se na sever země, především do provincie Sam Neua. (Dle zpráv laoského tisku se tam stáhla i značná část příslušníků 1. praporu). Královská vojska, která 2. prapor pronásle­ dovala, narazila na tvrdý odpor. Kromě sil Pathet Laa se proti nim postavila i drtivá většina obyvatel vesnic severních provincií, takže boje rychle na­ byly charakteru občanské války, jež se postupně rozšířila i do dalších pro­ vincií na jih. Příčinou toho byla reakční politika vlády, směřující k posílení útlaku laoského lidu polofeudálními statkáři. Obyvatelstvo severních pro­ vincií se kromě toho muselo bránit proti represáliím královského vojska, mstícího se za své neúspěchy v boji proti silám Pathet Laa. Tento odpor Obnovení bojů v Laosu

219

ještě zesílil, když vláda zvýšila daně, aby si opatřila prostředky k vedení občanské války, a sáhla k rekvirování potravin a tažného dobytka v oblastech bojů a k násilným odvodům do armády a na nucené práce. Třebaže vláda nasadila do boje většinu svých ozbrojených sil, její „vyčisťovací akce“ proti silám Pathet Laa neměly úspěch. Vláda zesílila teror proti ostatním pokrokovým složkám, zejména pak proti Vlastenecké frontě. Zastavila vydávání jejího deníku Lao Haksat, a 29. 7. nařídila, aby byli zajištěni vedoucí činitelé Vlastenecké fronty a postaveni před soud; mj. bylo zatčeno osm poslanců Národní fronty včet­ ně prince Souphanouvonga. V pěti provinciích z celkového počtu deseti ležících v blízkosti hranic VDR byl vyhlášen mimořádný stav; tyto pro­ vincie byly podřízeny vojenské kontrole. Zasahování paktu SEA TO Opatření královské vlády proti laoským pokro­ kovým kruhům byla vládním převratem, namířeným proti uskutečňování ženevských a viengčanských dohod, proti demokratickému vývoji v zemi a její neutrální zahraniční politice. Vývoj ve druhé polovině roku ukázal, že šlo o součást amerických plánů na porobení národů jihovýchodní Asie. Pakt SEATO, založený v roce 1954, za pět let svého trvání nezískal za člena — kromě původních, svým významem druhořadých asijských zemí Pákistánu, Thajska a Filipín — žádnou další asijskou zemi. Zůstal tak ve skutečnosti izolovanou skupinou imperialistických států — USA, V. Bri­ tánie, Francie, Austrálie a N. Zélandu, snažících se udržet a rozšířit v Asii vliv zahraničních monopolů. Ovládnutím Laosu měla být rozšířena zá­ kladna pro imperialistické výboje, v jejichž čele jsou USA, a získán spo­ jovací článek mezi asijskými členskými zeměmi paktu; zvláštní důležitost Laosu je dále v tom, že hraničí s ČLR a VDR a lze z něho přímo ohrozit Kambodžu, která plnila podmínky ženevských dohod a úspěšně odrážela všechny útoky imperialismu proti své nezávislosti a aktivní neutrální po­ litice. USA se orientovaly na místní reakční kruhy. Ty byly poděšeny úspě­ chem Vlastenecké fronty ve volbách v červenci 1958, které ukázaly mož­ nost pozdějšího ustavení demokratické vlády parlamentní cestou. Do­ dávky zbraní a vojenské výstroje, jež docházely z USA v rámci „pomoci1*, podstatně vzrostly po odchodu MDKK z Laosu a zahrnovaly též děla, tanky a nákladní auta. Ve Viengčanu byla zřízena stálá úřadovna paktu SEATO. Ve středním Laosu byla vybudována moderně zařízená vojenská základna v Seno, jež byla dána k dispozici Američanům. Zesilování im perialistické Neúspěch královské armády v boji proti Pathet intervence L ao posloužil USA jako záminka k zesíleni intervence. Začátkem srpna byla podepsána dohoda mezi laoskou vládou, USA a Francií, podle níž 96 francouzských a 96 amerických instruktorů oficiálně převzalo výcvik 25 000 mužů laoské královské armády; během výcviku byli vojáci seznamováni s nejmodernějšími americkými zbraněmi. 220

Do královské armády byli zařazeni američtí vysocí důstojníci, kteří se ve funkci poradců ujali řízení bojů v probíhající občanské válce. 26. 8. vláda USA rozhodla poskytnout laoské vládě mimořádnou přímou vojenskou pomoc, určenou k vyzbrojení dalších 5000—7000 mužů. Příprava přímé vojenské Tyto akce měly vytvořit pozadí, na němž by intervence u s a USA mohly připravit přímou vojenskou inter­ venci v Laosu. Již 12. 2.1959, den po odmítnutí ženevských dohod Sananikonem, mluvčí amerického státního departmentu prohlásil, že USA mohou v budoucnu bez překážek stavět vojenské základny v Laosu. Ame­ rický tisk prohlašoval, že Laosu se otevřela cesta ke vstupu do paktu SEATO. I když královská vláda neshledala během roku možným uskuteč­ nit formálně tento krok, navázala nicméně s paktem těsnou spolupráci. Její vojenská mise se např. v červnu zúčastnila thajsko-amerických ma­ névrů a náčelník laoského generálního štábu Rattakul potvrdil, že „Laos je v obranné oblasti paktu". Situace v Laosu byla projednávána na zasepáních rady SEATO v dubnu a na zasedáních výboru vojenských poradců paktu v dubnu a září. Na zvláštním zasedání rady paktu, jež bylo svoláno z iniciativy USA v září do Washingtonu, bylo vydáno komuniké, v němž se v souvislosti s událostmi v Laosu prohlašovalo, že „pakt učinil všechna opatření, aby byl připraven jednat v případě potřeby co nejrychleji v rámci manilské smlouvy". (Viz Sin-chua 29. 9.) útoky na VDR Avšak k tomu, aby USA mohly před veřej­ ností Západu i před asijskými národy alespoň formálně odůvodnit svoji intervenci v Laosu, bylo třeba nějakých konkrétních „důkazů" o ohrožení Laosu „komunistickou agresí", jak zevnitř, Vlasteneckou frontou, tak zvenčí, agresí z VDR. Po několikaměsíční kampani obviňování VDR ze systematického vysílání svých vojsk do Laosu a z materiální podpory sil Pathet Laa požádal začátkem září zvláštní zástupce Laosu u OSN jménem laoské vlády OSN, aby vyslala do Laosu ozbrojené síly na ochranu před ozbrojenou agresí ze strany VDR. Laoský ministr zahraničních věcí Panya podložil žádost své vlády tvrzením, že od 16. 7. přecházely cizí jednotky laoské hranice a bojovaly proti královským oddílům, přičemž prý byly podporovány přímou palbou z území VDR. Plány paktu SEA TO Americký tisk ve spojitosti se žádostí Laosu psal, že stejně jako v roce 1950 do Koreje, také do Laosu budou vyslána především americká vojska, neboť, jak poznamenala tisková agentura UPI, USA byly toho času jediným členem SEATO schopným poslat do Laosu vojsko okamžitě. (Sin-chua 7. 9.) Imperialistické kruhy USA se však nespoléhaly jen na jimi dosud ovlá­ danou většinu členstva OSN a souběžně připravovaly zásah bud přímo vlastními silami, nebo za součinnosti členských zemí SEATO. Již 1.9. prohlásil ministr Panya, že laoská vláda požádá SEATO o pomoc, nebude-li mít její výzva k OSN žádoucí účinek. Pote Sarasin, generální sekretář 221

paktu SEATO, dokonce 21. 9. řekl, že SEATO si rezervuje právo vyslat do Laosu vojsko i v případě, že „vyšetřující podvýbor O SN“ , který vyslala Rada bezpečnosti OSN do Laosu, neshledá v Laosu více, než že jsou v proudu „podvratné akce proti Sananikonově vládě“ . Thajský ministr obrany Thanon Kittikačorn ohlásil 10. 9., že thajská vláda předběžně projednala s americkým velvyslancem otázku dopravy zbraní do Laosu přes území Thajska a že je rovněž ochotna vyslat do Laosu vojska, požá­ dá-li o to Sananikonova vláda. V polovině září vyslala thajská vláda do Laosu vojenskou misi, jejímž úkolem bylo prozkoumat z pověření paktu SEATO situaci v zemi. Třeba si povšimnout otevřenosti, s níž americký imperialismus připra­ voval intervenci v Laosu. Tak např. New York Times napsal 9. 9., že „morální závazky" USA v jihovýchodní Asii jsou dalekosáhlejší, než vy­ plývá z ustanovení manilské smlouvy (paktu SEATO), a dodal doslova: „Vláda USA nejen radila zemím této oblasti, jak čelit komunistickému pronikání, ale — v případě Laosu — nejdříve doporučila, aby nebyla pro­ váděna integrace královských oddílů se silami komunistů, potom naléhala na vyloučení komunistických ministrů z vlády, na odzbrojení komunistic­ kých oddílů a na zahájení usilovné protikomunistické kampaně." O z b r o j e n ý o d p o r d e m o k r a - Přestože královská vláda nasadila všechny síly tic k ý c h sil proti silám Pathet Laa, nedokázala je izolovat a potlačit. Druhý prapor Pathet Laa vydal 1. 8. provolání ke všemu laoskému lidu. Odhalil v něm zrádný postup královské vlády, porušující na popud amerického imperialismu ženevské dohody i závazky vyplývající z viengčanské dohody. Provolání obvinilo vládu Sananikona z řady těž­ kých zločinů. Jsou to: sabotáž míru a politiky neutrality; sabotáž dohody o koaliční vládě s představiteli Pathet Laa; diskriminace a perzekuce Vla­ stenecké fronty Laosu a ostatních pokrokových politických stran; sabotáž dohody o administrativních opatřeních v bývalých základnách Pathet Laa v provinciích Phong Saly a Sam Neua; devalvace laoské měny v záj­ mu USA; šíření úpadkové americké kultury; sabotáž národní jednoty a rozpoutání občanské války. Vlastenecká fronta však současně prohlásila, že je ochotna jednat s krá­ lovskou vládou o normalizaci vnitropolitické situace na základě ženev­ ských a viengčanských dohod. P ro g ra m v la s te n e c k é Koncem září zasedal ústřední výkonný výbor fronty Vlastenecké fronty; zasedání se zúčastnili rovněž představitelé stranických organizací z provincií, 2. praporu Pathet Laa a lidových ozbrojených sil z celé země. Sje&d konstatoval, že i nadále je nutné, aby Vlastenecká fronta budovala jednotnou frontu, zahrnující lid všech národnosti, všech sociálních vrstev a náboženského přesvědčeni s cílem prosadit plnění dohod, osvobození vůdců strany, skončeni občan­ ské války a americké intervence v Laosu. Za další úkol označil sjezd budo­

222

vání neutrálního, nezávislého demokratického a jednotného Laosu. Sjezd opakoval, že strana je ochotna ukončit občanskou válku na základě dohod, prohlásil však současně, že pokud Sananikonova vláda a Výbor pro obranu národních zájmů budou pokračovat ve své zlovolné politice, bude Vlaste­ necká fronta jednotně s laoským lidem pokračovat v boji proti americkým imperialistům a jejich zrádným přisluhovačům.

3. L A O S K Á O T Á Z K A V M E Z I N Á R O D N Í C H

VZTAZÍCH

Protesty socialistických Porušení ženevských dohod vyvolalo vlnu států protestů, které ještě zesílily, když laoská vláda porušila i dohody viengčanské. Ministr zahraničních věcí VDR Phamvan-Dong protestoval 23. 1. dopisem zaslaným MDKK. 5. 8. vydala vláda VDR prohlášení, v němž odhalila lži o pronikání vietnam­ ských oddílů do Laosu a energicky protestovala proti přeměně Laosu ve vojenskou základnu ohrožující bezpečnost VDR. Současně vyzvala všechny státy odpovědné za plnění ženevských dohod o Laosu, aby uči­ nily okamžitě opatření nutná k obnovení činnosti MDKK v Laosu. Tuto výzvu opakoval Pham-van-Dong ve svých dopisech ministrům zahranič­ ních věcí SSSR a V. Británie, předsedům ženevské konference o Indočíně z roku 1954, a 3. 8. v telegramu indickému ministerskému předsedovi D. Néhrúovi, jehož upozornil na porušení dohod již 18. 5. Podobná pro­ hlášení vydala také vláda Čínské lidové republiky, která 25. 5. a 12. 8. rovněž protestovala u předsedů ženevské konference. Ministr zahraničních věd ČLR Čchen I uvedl ve svém dopise z 30. 10., že nezastaví-li laoská vláda porušování dohod, vzroste ještě více napětí v Laosu a nevyhnutel­ ným následkem bude uzavření cesty k mírovému vyřešeni laoské otázky. Sovětská vláda navrhla vládě Velké Británie, aby oba předsedové požá­ dali MDKK, aby co nejdříve obnovila svou činnost při kontrole plnění ženevských dohod o Laosu. Protože ani britská, ani americká a laoská vláda nesouhlasily s obnove­ ním činnosti MDKK, navrhla sovětská vláda 17.9., aby byla bezodkladně svolána konference zemí, které se zúčastnily ženevské konference o Indočíně v roce 1954; dále sovětská vláda navrhla, aby na této konferenci MDKK podala zprávu o výsledcích své činnosti a doporučila opatření k normalizaci situace v zemi. Postoj členů M D K K Indický ministerský předseda Néhrú upozor­ nil 25. 5. nejprve Kanadu na naléhavost svolání komise. 1. 6. se obrátil na ministra zahraničních věci V. Británie s žádostí, aby britská vláda projevila souhlas se znovuzahájením činnosti MDKK. Britská vláda však vydala téhož dne prohlášeni, v němž prakticky opakovala argument, jímž operovala již v odpovědi na sovětské prohlášení z 25. 3.: Dle jejího

223

názoru jednala laoská vláda podle svých suverénních práv, a dokud nebude souhlasit s návratem MDKK, nelze — dle názoru britské vlády — činnost komise obnovit. Na tiskové konferenci 7. 8. se Néhrú znovu postavil za splnění ženevských dohod a poukázal na užitečnou činnost mezinárodních komisí, jež byly na základě těchto dohod ustaveny. Toto stanovisko Néhrú potvrdil znovu během debaty v indickém parlamentě 11.8. Polská vláda rovněž souhlasila s obnovením činnosti komise; Kanada nezměnila své stanovisko, podle něhož funkce komise skončila doplňova­ cími volbami do laoského NS v červenci 1958. 2ádná z ostatních účastnických zemí konference z roku 1954 — včetně laoské vlády — neprojevila souhlas s uspořádáním schůzky těchto zemí. P rotesty dem okratických Stálý sekretariát Solidarity afrického a asijského o rg an izaci lidu v Káhiře protestoval 25. 8. proti porušo­ vání dohod americkým imperialismem a laoskou vládou, postavil se za svolání účastníků konference z roku 1954, žádal stažení amerických vojáků z Laosu, zastavení občanské války, propuštění zatčených veřejných čini­ telů a záruku, že všichni vlastenci budou požívat demokratické svobody bez diskriminace. Světová rada míru ve svém prohlášení ze 3. 9. konstatovala, že situace vzniklá postupem USA a laoské vlády vyvolává oprávněné znepokojení všech mírumilovných Udí celého světa. SRM dále prohlásila, že napětí může být odstraněno, jen když USA vyklidí své vojenské základny, stá­ hnou vojska i zbraně z Laosu a skoncují s porušováním dohod. Postavila se rovněž za obnovení činnosti MDKK. Rozpory m ezi členy S E A T O Všechny imperialistické členské země paktu SEATO byly zajedno v názoru, že je třeba všemi prostředky zastavit pro­ ces konsolidace a demokratizace Laosu, jako součásti procesu upevňováni výsledků poválečného rozvoje národně osvobozeneckého hnutí v Asii. Zde však jejich jednota skončila a nastoupil ostrý konkurenční boj. Nej­ větší rozpory se projevily mezi Francií a USA. Vzájemný poměr mezi oběma zeměmi popsal s určitou dávkou škodo­ libosti Times z 25. 9. takto: „Vztahy mezi Francouzi a Američany jsou silně napjaté v důsledku tvrzení newyorského tisku, že někteří laoští po­ litikové ztratili již dávno veškeré iluze o Francii a rádi by skoncovali s vlivem Francouzů v Laosu. Jeden starší francouzský diplomat prohlásil: ,Američané by nás rádi viděli za dveřmi." Francouzská vláda souhlasila s tím, aby pokrokové hnutí v Laosu bylo potlačeno, chtěla však zabránit tomu, aby při té příležitosti USA obsadily všechny francouzské pozice v Laosu. To se projevilo především ve skep­ tickém postoji francouzského tisku i francouzských diplomatických zá­ stupců v Laosu k senzačním americkým zprávám o bojích v severních provinciích i k poplašným zprávám o invazi vietnamských oddílů do Laosu.

224

Velká Británie má rovněž zájem na potlačeni laoského osvobozeneckého hnutí, nemíní však pomáhat Spojeným státům v získávání nových pozic, zejména pak už ne rozpoutáním lokální války většího rozsahu. Taková válka by se mohla snadno rozšířit na státy, kde má V. Británie velké in­ vestice, a přerůst v socialistickou revoluci. V. Británie proto podporovala vcelku kampaň USA, současně se však snažila zabránit rozšíření bojů; britský tisk nejednou zdůrazňoval nutnost vyřešení sporu na laoské půdě, radil k umírněnému postupu a nabádal laoskou buržoazii, aby splnila alespoň některé požadavky Vlastenecké fronty; objevily se v něm pochyby o pravdivosti zpráv laoských úřadů o invazi z VDR, poukazy na nespo­ kojenost značné části laoského obyvatelstva s některými zkorumpovanými laoskými politiky a zdůrazňovaly se spory mezi členy vlády. Postoj asijských členů Nejagresívněji se projevila thajská vláda, kteSEATO rá má oprávněné obavy, že vzestup národně osvobozeneckého hnutí v tak těsném sousedství Thajska by měl mocný vliv i na masy thajských pracujících, zbavených politických práv a vyko­ řisťovaných reakčními velkostatkáři a buržoazií. Nejen že nabídla svou pomoc při dopravě zbraní, ale nabídla i vojsko k případné vojenské inter­ venci paktu SEATO, na jejíž přípravě se podílela kromě vyslání průzkum­ né mise též výcvikem laoských důstojníků a bezpečnostních úředníků v Thajsku. Zatímco Pákistán, prožívající období vnitropolitické krize, zůstal v po­ zadí, filipínská vláda projevila ochotu pomoci laoské' královské vládě, jestliže o to požádá. Ministr zahraničních věcí Serrano však současně kri­ tizoval SEATO pro „jednostranně negativní stanovisko k událostem v Laosu“ a prohlásil, že iniciativu by v paktu měli mít spíše asijské nežli západní členské země. Také v případě Thajska se jeví snaha lokalizovat konflikt, omezit jej na domácí spor a zabránit jeho rozšíření nasazením amerických oddílů. Ochotu pomoci královské vládě vyjádřily kromě toho rovněž: vláda jižního Vietnamu, lisynmanovský režim v jižní Koreji a čankajškovská klika na Tchaj-wanu. Zatažení tzv. laoské otáz- Ve snaze dodat svému vměšování zdání oprávky do OSN něnosti a vytvořit předpoklady k jeho dalšímu rozšíření zatáhly USA s pomocí laoské vlády a generálního tajemníka a s podporou dalších kapitalistických států tzv. laoskou otázku na fó­ rum OSN. Nejprve pod záminkou boje proti „vměšování" VDR do vnitřních věcí Laosu vnutily v rozporu s Chartou jednání o této otázce Radě bezpečnosti, která „k vyšetření situace" zřídila zvláštní podvýbor. Po jeho neúspěchu se k pokusům o vměšování do vnitřních věcí Laosu propůjčil i generální tajemník OSN. Avšak tyto manévry nepřinesly impe­ rialistickým kruhům očekávané výsledky. Nejprve byl podvýbor ve své zprávě Radě bezpečnostinucenkonstatovat,ženezjistilžádné důkazy o vmě15 Vztahy 1959

225

šování VDR do vnitřních věcí Laosu, a ani pozdější akce generálního ta­ jemníka nevedly k žádným konkrétním výsledkům. Pokusy otevřít Spoje­ ným státům cestu k intervenci v Laosu pod vlajkou OSN skončily tak naprostým nezdarem. Machinace královské vlády Laoské královské jednotky pokračovaly i v dru­ hé polovině roku v teroristických akcích proti civilnímu obyvatelstvu. Pálily a drancovaly vesnice, zabíjely obyvatelstvo. Současně vláda využila roční lhůty, poskytnuté jí Národním shromážděním, k upevnění svého postavení. Podle platné ústavy mělo funkční období NS vypršet ke konci roku. K vytvoření nového NS by bylo třeba voleb. Avšak i západní tisk připouštěl, že z voleb by vyšla daleko nejsilnější Vlastenecká fronta. 4. 12. se proto Sananikonova vláda rozhodla odložit všeobecné volby, které se měly konat podle platné ústavy nejpozději v prosinci, na začátek dubna 1960. Toto rozhodnutí bylo kompromisem mezi záměrem Sananikonovy kliky, vládnout co nejdéle bez NS na základě plných mocí, a tlakem ne­ spokojených lidových mas a některých skupin buržoazie. Tyto skupiny daly otevřeně najevo svou nespokojenost jak s diktaturou Výboru pro blaho laoského lidu, tak s pronikáním cizího kapitálu do země. Konečně část buržoazie nebyla spokojena ani se způsobem rozdělování americké „pomoci", z níž měla prospěch jen velmi úzká vrstva,zejména obchodní buržoazie, zatímco — podle New York Times z 29. 9. — „jen málo lidí slyšelo o 225 miliónech dolarů pomoci od USA“. Aby zabránil ohrožení vedoucí pozice své strany, provedl Sananikone 14. 12. reorganizaci vlády, z níž vyloučil zástupce Výboru, takže novou vládu tvořili téměř výhradně členové strany Sjednocení laoského lidu. Tento vývoj, který naznačoval možnost pružnější politiky vlády vůči Vla­ stenecké frontě Laosu, však vzbudil nelibost krajní reakce a královské armády. Vrchní velitelství ozbrojených sil převzalo dne 1.1. 1960 do svých rukou veškerou moc v Laosu. Vojenský převrat ukázal, že laoská buržoazie a statkáři nebyli již schopni vládnout bez otevřené vojenské diktatury. Slabost jejich postavení, vyplý­ vající z rostoucí síly lidového hnutí, byla potvrzena i tím, že se do konce roku neodvážili inscenovat proces se zatčenými členy vedení Vlastenecké fronty, o jejichž okamžité propuštění se zasazovali dokonce i představitelé buržoazních kruhů. Slabost režimu se rovněž projevila neschopností potlačit ozbrojený od­ por lidových mas, takže až do konce roku probíhaly úporné boje nejen v severních provinciích, ale boj zesílil i na jihu země.

226

XIII ZAHRANIČNÍ P O L I T I K A ČSR

Československá zahraniční politika v roce 1959 plně využila předpokla­ dů, které má ČSR pro rozvíjení svých mezinárodních vztahů a které také určují postavení ČSR v soutěžení dvou světových systémů. V hospodářské oblasti dosahuje ČSR, třebaže rozlohou a počtem obyvatelstva patří mezi malé státy, vysoké úrovně průmyslové výroby. Třetí pětiletý plán rozvoje výroby v letech 1961—1965 má vytvořit předpoklady, aby zaujala ve vý­ robě všech nejdůležitějších průmyslových výrobků na 1 obyvatele první nebo jedno z prvních míst ve světě. To umožňuje Československu mít obchodní styky takřka s celým světem a svou hospodářskou silou a vysokou technikou působit k upevňování socialistického tábora. Postavení ČSR ve středu Evropy předurčilo i zasahování československé zahraniční poli­ tiky do všech otázek mírového soužití zemí rozdílných hospodářských sou­ stav, do všech otázek týkajících se především bezpečnosti v Evropě.

I. S P O L U P R Á C E S E S O C I A L I S T I C K Ý M I Z E M Ě M I — ZAKLAD M EZINÁRODNÍHO PO STA VEN I ČSR

Prohlubování kooperace a specializace základn íc h výrobních odvětvi jednotlivých socialistic­ kých zemí pokračovalo v roce 1959 již konkrétním rozpracováním těchto otázek jak na zasedáních RVHP a jejích komisí, tak i v dvoustranných jednáních o hospodářské spolupráci těchto zemí na příští léta. Závažné bylo XIV. zasedání RVHP 10.—14.12. 1959 v Sofii, na kterém byl schvá­ len nový statut RVHP a vypracována konvence o pravomoci, výsadách a imunitě RVHP. Z požadavků kooperace a specializace vyplynuly pro ČSR odpovědné úkoly. Bude se dále soustřeďovat na výrobu technicky nejnáročnějších a nejdokonalejších výrobků, a především zintenzívní úroveň vědeckotechnické spolupráce tak, aby i ty socialistické země, které jsou dosud průmyslově méně rozvinuté, zaváděly vedle výroby běžných strojů i výrobu některých technicky náročnějších strojů a zařízení. £<•'sovětská spolupráce Nejtěsnější spolupráce spojuje Československo se Sovětským svazem. Každoročně se setkávají stranické, vládní i jiné delegace při vzájemných jednáních. V lednu 1959 se zúčastnila čs. stra-

úkoly ČSR v mezinárodni socialistické dělbě práce

227

nická delegace v čele s A. Novotným XXI. sjezdu KSSS. Obchodní a hospodářské styky se SSSR patří k nejvýhodnějším pro Československo, neboť Sovětský svaz odebírá nejširší sortiment československé průmyslové produkce a dodává řadu důležitých strojírenských výrobků a některé základní suroviny. V roce 1960 skončí platnost dosavadní dlouhodobé ob­ chodní dohody, a proto již v červnu 1959 projednával čs. ministr zahra­ ničního obchodu v Moskvě otázky nové dohody na léta 1961—1965. Proto také, když byl v říjnu 1959 podepsán v Moskvě protokol o výměně zboží mezi ČSR a SSSR na rok 1960, který předpokládá objem vzájem­ ných dodávek ve výši 8,6 miliardy Kčs, tzn. o 40 % více než v roce 1959, bylo zároveň dohodnuto zahájit jednání o uzavření nové dlouhodobé obchodní dohody na léta 1961—1965. Koncem listopadu na XIV. zase­ dání sovětsko-československé smíšené komise pro vědeckotechnickou spolupráci byla projednávána výměna technické dokumentace mezi oběma státy. V minulých letech dostávala ČSR z SSSR 50 % vědecké a tech­ nické dokumentace a toto číslo podle nové dohody stoupne na 60 °/0. SSSR poskytne dokumentaci hlavně pro výstavbu hutních objektů, ener­ getických zařízeni a chemických závodů, ČSR opět technickou dokumen­ taci pro strojírenství, dřevoobráběcí průmysl apod. Z dalších dohod, které byly v roce 1959 uzavřeny s SSSR, zasluhuje si pozornosti dohoda o stavbě dálkového ropovodu v období 1959—1963 z SSSR do ČSR a Maďarska, podepsaná 19. 12. v Moskvě, a dohoda mezi ČSR a SSSR o sociálním zabezpečení, podepsaná 3. 12. v Praze. V roce 1959 si ČSR získala obdiv Sovětského svazu uspořádáním vý­ stavy čs. skla v Moskvě, které se zúčastnila i čs. vládní delegace. Spolupráce Č S R a N D R Po Sovětském svazu má ČSR nejrozsáhlejší hospodářské styky s NDR. V roce 1959 vzrostl objem zahraničního obcho­ du mezi oběma zeměmi proti předcházejícímu roku o 18 %. Na IX. zase­ dání smíšené komise pro vědeckotechnickou spolupráci mezi ČSR a NDR v květnu v Praze byly mimo jiné položeny základy dlouhodobé spolupráce ve výzkumu, vývoji a výrobě hlavních hutních a chemických závodů obou zemí. V září pak za účasti vládních představitelů zasedal společný čs.-německý výbor pro hospodářskou spolupráci, při němž obě strany podepsaly Dohodu mezi vládou ČSR a NDR o spolupráci k podpoře rozvoje drasel­ ného průmyslu v NDR. Podle dohody dodá Československo do ND R růz­ né stroje a zařízení pro draselný průmysl v hodnotě 110 miliónů rublů. To umožní NDR rozšířit těžbu draselných surovin a zvýšit vývoz drasel­ ných hnojiv do ČSR. Kromě toho tu bylo rozhodnuto o specializaci výro­ by zemědělských strojů, fotografických a kinematografických přístrojů, které umožní oběma zemím zvýšit výrobní série a prohloubit vědecko­ technickou výměnu. Zatím nejdále pokročily přípravy a první opatření ve specializaci a vědeckotechnické spolupráci v chemickém průmyslu. V listopadu uzavřeli českoslovenští zástupci s německými dohodu o vý­

228

měně zboží na rok 1960, podle které objem výměny zboží má stoupnout proti roku 1959 o dalších 13 %. Významnou událostí v československo-německých stycích byla návště­ va čs. stranické a vládní delegace, vedené presidentem republiky A. No­ votným, ve dnech 19.—25. 11. v NDR. Jednání obou delegací prokázala společné stanovisko v mezinárodních otázkách, zejména souhlas se sovět­ skými návrhy na řešení německé otázky. Čs. delegace vyslovila ochotu uzavřít mírovou smlouvu s oběma německými státy nebo s tím německým státem, který je k tomu ochoten. Byla dohodnuta i další opatření k pro­ hloubení hospodářských styků obou zemí: v prvním čtvrtletí 1960 bude uzavřena dlouhodobá obchodní dohoda do roku 1965; byla podepsána smlouva o obchodu a plavbě mezi ČSR a NDR; předsedové státních plá­ novacích komisí podepsali ujednání o hlavních směrech dalšího rozvoje hospodářské a vědecko-technické spolupráce na další období. Obě dele­ gace rozhodly prohloubit hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci v zemědělské výrobě. Návštěva čs. stranické a vládní delegace v NDR se stala opět dalším mezníkem čs. německých styků. čs.-polská spolupráce Otázky specializace výroby byly i na pořadu několika čs.-polských hospodářských jednání v roce 1959. V dubnu dlely ve Varšavě dvě čs. vládní delegace, ministerstva potravinářského průmyslu a ministerstva těžkého strojírenství. Jako první byl vypracován protokol o čs.—polské spolupráci ve specializaci výroby zemědělských strojů na léta 1961—1965. Hlavní směry ve specializaci výroby v obou zemích byly naznačeny na IV. zasedání čs.-polského výboru pro hospodářskou spolu­ práci v listopadu 1959, který za účasti členů obou vlád projednal další možnosti spolupráce a specializace ve strojírenském, hutnickém, chemic­ kém a uhelném průmyslu v letech 1961—1965. V lednu navštívil ČSR polský ministr zahraničí A. Rapacki a jednal s ministrem zahraničí V. Da­ videm. čs.-bulharská spolupráce Od návštěvy československé stranické a vládní delegace v Bulharské lidové republice v listopadu 1958 prohloubila se spolupráce obou zemí v hospodářské oblasti, pro kterou mnoho, vykonal československo-bulharský výbor pro hospodářskou spolupráci. V březnu 1959 za účasti bulharské vládní delegace byl na zasedání tohoto výboru podepsán protokol o vzájemných dodávkách zboží a hospodářské pomoci na léta 1961—1965 mezi oběma zeměmi. ČSR vyveze do Bulharska mj. válcovaný materiál, stroje, automobily, traktory, papír, chemické výrobky, z Bulharska doveze olovo, zinek, síru, elektromotory, transformátory, železniční vagóny, tabák, kukuřici aj. Kromě toho obě delegace projednaly specializaci a kooperaci při výrobě zařízení pro chemický a potravinářský průmysl a ve stavebnictví. O těchto otázkách pak znovu jednala bulharská vládní delegace v Praze v listopadu 1959. č s .-ma ďa rská spolupráce Do ČSR přijel v únoru 1959 na přátelskou

229

návštěvu první tajemník ÚV Maďarské socialistické dělnické strany J. Kádár a v listopadu tu pobývala maďarská parlamentní delegace. Mezi Maďarskem a ČSR existuje už po řadu let úzká hospodářská a ze­ jména vědeckotechnická spolupráce. K 10. výročí podepsán! dohody o vě­ deckotechnické spolupráci se konalo v Praze v červenci 1959 XII. jubi­ lejní zasedání čs.-maďarské komise pro vědeckotechnickou spolupráci, která stanovila i další perspektivy této spolupráce, hlavně v energetice, hutnictví, chemii, stavebnictví a strojírenství. čs.-ru m u n sk á spolupráce Mezi Rumunskem a ČSR pokračovala i v roce 1959 spolupráce hlavně ve výstavbě závodu na využití rumunského rákosu a československá strojní zařízení přispěla k rozvoji rumunského naftař­ ského průmyslu. A naopak, 20. 6. převzala Čs. námořní plavba novou námořní loď „Orava", vyrobenou pro ČSR v rumunských loděnicích, č s.-a lb á n sk á spolupráce Pro Albánskou lidovou republiku je ČSR dru­ hým největším partnerem po SSSR v jejím zahraničním obchodě. Albán­ ský chrom plně kryje československou potřebu; největší čs. závod na zpra­ cování niklu v Seredi bude po svém dokončení v roce 1962 zásobován jen albánskou rudou, ČSR dováží z Albánie asfalt, měď, kůže, léčivé rostliny aj. a vyváží do Albánie strojírenské výrobky i různé druhy spotřebního zboží. Kromě toho však poskytuje Albánii širokou vědeckotechnickou pomoc. Českoslovenští technici provádějí geologický průzkum albánského území, pomáhají v mechanizaci důlní těžby; v ČSR bylo vyškoleno již přes 500 albánských inženýrů. Za návštěvy albánské stranické a vládní delegace v Praze ve dnech 12.—17. 1. 1959 se dohodly delegace obou zemí mimo jiné o další pomoci Československa třetí albánské pětiletce. Na základě ujednání z návštěvy této delegace v ČSR byla v dubnu 1959 podepsána v Praze dlouhodobá dohoda o hospodářské spolupráci a výměně zboží na léta 1961—1965, v níž jsou zahrnuty i dodávky z ČSR na výstavbu některých průmyslových objektů v Albánii a poskytnutí technické pomoci Albánii. P řá te lsk é styky Č S R se soV československém zahraničním obchodě tvoří c ia listick ý m i ze m ě m i A sie podstatnou položku i asijské země socialistické soustavy. Zejména obchod s Čínskou lidovou republikou zaznamenal mo­ hutný rozmach a od první obchodní dohody v roce 1950 vzrostla vzájemná výměna do roku 1959 7,5krát. Celková výměna zboží s Čínskou lidovou republikou dosahuje výše přes 1400 miliónů Kčs, z toho 90 % dodávek z ČSR do Číny tvoří stroje a hlavně investiční celky, zatímco z Číny do­ váží ČSR převážně suroviny a potraviny. Uplatňuje se i vědeckotechnická spolupráce, neboť Československo poskytuje informace v oblasti technické a samo získává cenné zkušenosti v hedvábnictví, výrobě porcelánu, papíru, tuší, barev, laků, zpracování rostlin apod. Svou tradici mají již i styky ČSR s Vietnamskou demokratickou repub­ likou. V dubnu 1959 projednaly delegace ČSR a Vietnamské demokratické

230

republiky v Hanoji hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci a podepsaly o tom příslušné protokoly, v nichž se zejména zdůrazňuje dlouho­ dobá spolupráce v oblasti výroby zinku a olova, zpracování kaučuku a vý­ roby rybí moučky. Podobnou plodnou spolupráci rozvíjelo Československo i s Korejskou lidově demokratickou republikou, což znovu potvrdil i předseda presidia Nejvyššího lidového shromáždění KLDR Čoj Jon Gen, který přijel na pozvání presidenta republiky v dubnu 1959 do ČSR. V KLDR pomáhá ČSR vybudovat energetickou základnu země svou účastí při obnově chočchonganské kaskádové hydroelektrámy, zničené v době americké intervence. Do Mongolská vyvezlo Československo průmyslové zařízení, lékařské přístroje, vybaveni pro školy, automobily, spotřební zboží a získalo za to potřebné kožedělné suroviny, kožešiny a barevné kovy. Potvrzením přátelských vztahů ČSR a těchto zemí byla cesta, kterou podnikla čs. stranická a vládní delegace, vedená presidentem republiky A. Novotným, v září až říjnu do Číny, Koreje a Mongolská. Delegace se zúčastnila oslav 10. výročí Čínské lidové republiky, poté na pozvání korej­ ské vlády odjela do KLDR a na zpáteční cestě do vlasti navštívila Mon­ golskou lidovou republiku. Na závěr jednání v Koreji a Mongolsku byla vydána společná prohlášeni. V československo-korejském prohlášení pod­ pořila čs. delegace nezbytnost změnit příměří v Koreji v trvalý mír, do­ sáhnout návratu korejských občanů z Japonska, postavila se za navrácení Tchaj-wanu Číně a odsoudila imperialistické vměšování do záležitostí v Laosu a ohrožování míru v Indočíně a jihovýchodní Asii. Prvním před­ pokladem k zajištění míru v Asii je podle názoru Československa likvidace cizích základen a odvolání cizích vojsk z Asie. V závěrečných prohlášeních čs. delegace z návštěvy v KLDR a MLR bylo vyloženo stanovisko česko­ slovenské zahraniční politiky k zásadním otázkám asijské problematiky.

II. ČESKOSLOVENSKO A PROBLÉMY EVROPSKÉ BEZPEČNOSTI

Dvacáté výročí nacistické okupace Československa, které připadlo na 15. 3. 1959, připomnělo znovu se vší naléhavostí poučení historie o nebez­ pečí, které vždy plynulo z německého militarismu. Československá vláda v memorandu k tomuto výročí upozornila, jak hluboce souvisí problémy vývoje v západním Německu s otázkou bezpečnosti v Evropě, a vyzvala vlády evropských zemí k opatřením proti západoněmeckému revanšismu. Poukázala na bezprostřední úkoly v úsilí o vyřešení německé otázky a o nastolení důvěry ve vztazích mezi národy v Evropě: uzavřít mírovou smlouvu s Německem, odvolat vojska z cizích území, odpoutat síly obou vo-

231

jenských seskupení a zřídit pásmo bez atomových zbraní ve střední Evropě, Možnost řešení pro ČSR tak závažné německé s^ěmeckcmr°yé sm,ouvy otázky se ukázala v sovětském návrhu mírové

č s . stan o visko k sovětským

smlouvy s Německem, obsaženém v notách vlády SSSR západním velmocem a ostatním státům z 10. 1. 1959. Čs. vlá­ da byla informována nótou vlády SSSR z 12. 1. Na otázku, v čem jsou sovětské návrhy důležité pro Československo, odpovídá čs. nóta sovětské vládě z 15. 1. V ní se mj. praví, že sovětský návrh nejen znovu zakotvuje neplatnost mnichovské dohody se všemi jejími důsledky, ale obsahuje i účinná opatření proti všem projevům revanšismu. Čs. vláda vyslovila rovněž souhlas s účastí svého zástupce na konferenci ministrů zahranič­ ních věcí v Ženevě. Otázka účasti zástupců Polska a ČSR na ženevské konferenci byla však západními velmocemi neustále protahována, třebaže v diplomatické korespondenci, která se vedla mezi vládou ČSR a vládami západních velmoci, přiznával Západ bezesporný zájem obou těchto zemí na mírové smlouvě s Německem. Čs. vláda odevzdala 28. 3. a pak 24. 4. zá­ stupcům USA, Velké Británie a Francie nótu a přání zúčastnit se jak kon­ ference zahraničních ministrů v Ženevě, tak i příští konference šéfů vlád o Německu. Nedostala odpověď. Otázka zastoupení Československa a Polska nebyla vyřešena ani na ženevské konferenci, takže se zástupci těchto zemí projednávaného programu zúčastnit nemohli. Čs. vláda podpořila nótou ze 7. 3. vládě SSSR i sovětské stanovisko v otázce západního Berlína. Je d n á n í z e m í V aršav sk é Konkrétnímu rozpracování nejbližších úkolů s m lo u v y zahraniční politiky socialistických zemí byla věnována porada ministrů zahraničních věcí účastnických zemí Varšavské smlouvy a Čínské lidové republiky ve Varšavě 27.—28. 4. 1959. Projedná­ val se tu program nastávající ženevské konference ministrů zahraničních v ěd a sovětské návrhy na uzavření mírové smlouvy s Německem a odstra­ nění okupačního režimu v západním Berlíně. Účastníci porady se vyslovili pro účast zástupců Polska a ČSR na ženevské konferenci. 10. v ý r o č í n a t o K zamyšlení nad politickými vztahy v Evropě dalo příležitost 10. výročí vzniku NATO. Československé ministerstvo zahraničí k tomu vydalo 3. 4. 1959 prohlášení, v němž odsoudilo západní politiku válečné hysterie a agresivních příprav a vyzvalo k přijetí sovět­ ských návrhů na uzavření smlouvy o neútočení mezi NATO a zeměmi Varšavské smlouvy a na vřazeni do smlouvy NATO i do Varšavské smlou­ vy článku o tom, že členské státy obou těchto smluv neposkytnou vojen­ skou, hospodářskou či morální pomoc agresorovi. Avšak všechny tyto ná­ vrhy jsou představiteli západní politiky dosud odmítány. P ro v o k a tiv n í a k c e N SR Jakou nesmírnou důležitost by mělo u s k u t e č p r o t i Č e s k o s lo v e n s k u n ě n í s o v ě t s k ý c h n á v r h ů pro b e z p e č n o s t Česko­ slovenska, ukázaly opět nebezpečné provokativní akce, které za nynějšího 232

stavu v NSR provádějí západoněmecké vojenské kruhy. ČSR protestovala již 3. 6. 1959 nótou vládám NSR a USA proti porušování čs. vzdušného prostoru, avšak již v polovině září vysocí důstojníci NATO opět prováděli inspekci v oblastech u čs. hranic, a v prvních dnech října provedly zápa­ doněmecké oddíly manévry poblíž čs. hranic s tematikou „boj proti diverzantským oddílům z ČSR“. Tyto provokace NATO odsoudilo čs. mi­ nisterstvo zahraničí v prohlášení ze 14. 11., v němž znovu protestovalo proti letům západoněmeckých letounů nad území ČSR, které svým cha­ rakterem ukázaly, že nejde o nácvik obrany, ale o nálety s cílem vycvičit letecké jednotky k přepadení ČSR. Havárie dvou reaktivních letounů na čs. území 22. 10. ukázala, jaké nebezpečí v sobě skrývají tyto provokace, zvláště když tato letadla mohou nosit nejničivější zbraně. Západoněmecký revanšisZa současné politiky západních velmoci vůči mus proti ČSR NSR zůstává stálým nebezpečím pro ČSR zá­ padoněmecký revanšismus. I v této otázce je sovětský návrh mírové smlouvy pro Československo rozhodující, neboť v článku 17 se ukládá Německu závazek nepřipustit revanšistickou činnost. Zatím však došlo v roce 1959 k dalším revanšistickým provokacím. Staronovou náplň do­ stalo revanšistické hnutí 14. 12. 1958 v západním Berlíně na slučovacím sjezdu dvou vrcholných organizací přesídlenců, jenž se konal pod heslem znovuzískání „starých německých území". K tomuto aktu vydala Č T K 28.2.1959 zvláštní prohlášení, v němž mj. odsoudila i vystoupení kancléře Adenauera 6. 2. 1959 ve francouzské televizi, ve kterém prohlásil, že Němci odsunutí z ČSR a Polska se musí znovu vrátit do „vlasti". I jiné projevy bonnských představitelů opět dokazovaly nezměněnou revanši­ stickou orientaci západoněmecké vlády. Ministr zahraničí von Brentano v novoročním poselství adresovaném svazu přesídlenců uvedl, že jejich požadavky zůstanou požadavky bonnské vlády, které budou splněny v rámci „celoevropského řešení". 6. 5. protestovali proti západoněmecké­ mu revanšismu představitelé ČSR a Polska na společné tiskové konfe­ renci, ale revanšistické akce v NSR nijak neustaly. Naopak, ještě v květnu se uskutečnily ve Vídni tzv. sudetoněmecké dny a provokační projevy po­ kračovaly po celý rok. Revanšisté se snažili využít návštěvy amerického presidenta Eisenhowera v Bonnu a vznesli své požadavky na navrácení „Sudetenlandu". Jenom ve dnech 1.—2. 8. 1959 konali západoněmečtí revanšisté schůzky v šesti západoněmeckých městech se štvavým progra­ mem proti ČSR a Polsku. Ministr Oberländer, obžalovaný za svou váleč­ nou činnost, [prováděnou i v Praze, vyjádřil ve Stuttgartě na shromáž­ dění revanšistů odhodlání monopolního kapitálu NSR získat zpět vyvlastněný majetek, a 24. 9. řekl v projevu: „Odmítám vše, čím by bylo Polsko nebo Československo uznáno v jejich dnešních hranicích." A v po­ dobném tónu proběhlo i listopadové zasedání Sudetoněmecké rady v Mnichově.

233

V listopadu se sešel Spolkový sněm k zahraničně politické debatě, která ukázala, že v zahraniční politice NSR nedošlo k žádným změnám. V otázce navázáni normálních styků s ČSR a Polskem setrvává vláda NSR na starých pozicích. Ministr zahraničí von Brentano prohlásil, že nejsou pro to prý předpoklady, neboť by to vedlo k uznání NDR dalšími státy. To znamená, že teorie „neuznávání“ NDR je oficiálním důvodem k ne­ normálním stykům mezi NSR a ČSR. Hlavním důvodem je však revanšis­ tické politika západoněmecké vlády. R evan šisté v Rakousku V roce 1959 učinili západoněmečtí revanšisté pokus rozšířit aktivní revanšistické hnutí proti ČSR i v Rakousku. Cestou k tomu byla provokativní akce v květnu ve Vídni, tzv. sudetoněmecké dny. Cílem této akce, dohodnuté západoněmeckými a rakouskými „landsmannschafty“ , bylo přimět přesídlence v Rakousku, kteří se tam více asimi­ lovali než v NSR, k aktivnější revanšistické činnosti proti ČSR. Uspořá­ dání této provokace rakouská vláda z nepochopitelných důvodů povolila, československá vláda proto charakterizovala v nótě rakouské vládě ze 17. 4. 1959 její postup jako nepřátelský vůči ČSR a neslučitelný s rakous­ kou neutralitou. Rakouská vláda se nótou zabývala 21. 4. a setrvala na stanovisku, že čs. obavy jsou neopodstatněné, neboť prý jde jen o „kra­ janskou kulturní" záležitost. 25. 4. sdělila čs. vláda rakouskému diploma­ tickému zástupci v Praze, že považuje rakouskou odpověď za neuspokoji­ vou. Průběh tzv. sudetoněmeckých dnů potvrdil obavy čs. vlády, která pak byla 20. 5. nucena zaslat Rakousku novou protestní nótu. Tyto protičeskoslovenské akce však nebyly jediné. Již v přípravě k tzv. sudetoněmeckým dnům došlo v březnu k revanšistickým výtržnostem proti ČSR na výstavě „1100 let čs. architektury" ve Vídni a rakouský reakční tisk se zaměřil na nacionalistické a šovinistické štvaní proti ČSR. Ukázalo se, že v důsledku nepevného postoje rakouské vlády vůči revanšistickým živlům nacházejí hesla západoněmeckého revanšismu úrodnou půdu i v Rakousku. in. Č e s k o s l o v e n s k o A STÁTY KAPITALISTICKÉHO ZÁPADU

ČSR ve svém úsilí o mírové soužití a hospodářskou spolupráci s kapitalistickými zeměmi dosáhla v roce 1959 dobrých výsledků především v obchodních stycích, čs. zahraniční obchod se západoevropskými země­ mi vzrostl z 2 miliard Kčs v roce 1953 na více než 4,2 miliardy v roce 1959 a tvoří tak více než pětinu celkového objemu čs. zahraničního obchodu. (Není do toho zahrnut zahraniční obchod s hospodářsky méně vyvinutými zeměmi.)

234

ČSR chce udržovat dobré sousedství jak na západě s NSR, tak na jihu s Rakouskem. Snahy o toto dobré sousedství nacházejí výraz hlavně v obchodních stycích ČSR s oběma sousedy. NSR je stále na prvním místě mezi kapitalistickými obchodními partne­ ry ČSR. Na rok 1959 byl 18. 2. podepsán protokol o výměně zboží mezi oběma zeměmi, podle kterého se objem výměny zvýšil proti roku 1958 o 3 %. ČSR zvýšila vývoz osobních aut, strojírenských výrobků, zeměděl­ ských produktů i spotřebního zboží, z NSR opět dovezla větší množství válcovaného materiálu a strojírenských výrobků. Určitého pokroku bylo dosaženo v hospodářských vztazích ČSR s Ra­ kouskem. 6. 3. 1959 byla podepsána dlouhodobá dohoda o výměně zboží na léta 1959—1961, o výměně elektrické energie, o geologické spolupráci a o těžbě společných ložisek zemního plynu a nafty. Na jednání o společ­ ném vodním díle na Dunaji Wolfstahl-Bratislava ve Vídni 10.—13.2.1959 byl podepsán schvalovací protokol o předběžných technických pracích. 1.—5. 12. jednaly opět o tomto vodním díle vládní delegace obou zemí v Praze a schválily výsledky dosavadních prací. Přes tyto určité úspěchy naráží toto úsilí na malou ochotu z rakouské strany. Věci jsou stále kompli­ kovány rakouským požadavkem předběžného urovnání majetkoprávních otázek, který však obsahuje i náhradu za majetek odsunutých Němců žijí­ cích v Rakousku. Spolupráce Č S R a Finska Po určitém poklesu obchodních styků s Fin­ skem v roce 1958 (v září 1958 Finsko dokonce vypovědělo obchodní do­ hodu s ČSR) nastalo v roce 1959 zlepšení. V únoru byla podepsána nová platební dohoda a protokol o výměně zboží na rok 1959 ve výši 160 miliónů korun. V dubnu pak přijela do ČSR finská obchodní a hospodářská mise. ^ Bohatší byly v roce 1959 i vztahy politické, což se projevilo i v řadě návštěv finských představitelů v Praze, a zejména v povýšení obou zastu­ pitelských úřadů na velvyslanectví. V květnu přijela do Prahy finská mi­ nistryně sociální péče a výsledkem jejího pobytu byl protokol o spolupráci v sociálen zabezpečení, podepsány 9. 10. v Helsinkách. 2. 9. přijela na návštěvu do ČSR oficiální delegace finského parlamentu, vedená jeho předsedou Fagerholmem, a 6.9. se zastavil v ČSR ke dvoudennímu pobytu předseda finské vlády dr. V. S. Sukselainem, který vedl rozhovory s před­ sedou vlády V. Širokým. Při příležitosti brněnského veletrhu projednával finský ministr obchodu možnost uzavřít dlouhodobou obchodní dohodu mezi oběma státy. ,, , ... . F r a n c ie Československo-francouzské styky, probíhající hlavně v oblasti hospodářské a kulturní, narušil incident, jehož se dopustily 7. 4. 1959 francouzské úřady zadržením čs. námořní lodi „ Lidice . Tato loď vezla náklad pro marockou k r á lo v s k o u armádu, jehož dodávka do Maroka byla uzavřena se souhlasem marocké vlády. Protiprávní postup Hospodářské styky Č S R s N SR a s Rakouskem

235

francouzských úřadů a zabavení nákladu bylo předmětem několika pro­ testních nót čs. vlády (10.4., 15. 4. a 25. 4.) a rovněž i protestů ze strany Maroka a Tuniska. Československá vláda však tuto událost neučinila překážkou k dalšímu rozvoji obchodních styků, o čemž svědčí nová obchodní dohoda mezi ČSR a Francií, uzavřená 23. 11. na období do 30. října 1960, předpokládající celkový objem výměny zboží ve výši 248 miliónů Kčs. K r o m ě toho byl podepsán protokol, o vzájemné výměně strojírenských výrob­ ků na léta 1960—1961 ve výši 48 miliónů Kčs. Itálie Ve srovnání s rokem 1958 došlo v čs.-italských vztazích k určitému zlepšení,hlavně v hospodářské oblasti. Celková výmě­ na zboží se proti roku 1958 zvýšila o 12 % a v dubnu navštívil Itálii u pří­ ležitosti milánského veletrhu čs. ministr zahraničního obchodu a jednal o dosud nevyužívaných možnostech čs.-italského obchodu. Poukázal na možnost československé účasti na hospodářském pozvednutí italského jihu, zejména dodávkami zemědělských strojů. O tom, že ČSR by se mohla na této akci účinně podílet, přesvědčila se i delegace tzv. Hnutí za obrodu italského jihu, složená z poslanců italského parlamentu, která navštívila v dubnu ČSR. u sa Ukázalo se, že politika embarga a politika z po­ zice síly, kterou až dosud USA uplatňovaly vůči Československu, utrpěla naprostý nezdar. V roce 1959 se již projevily určité známky toho, že změna kursu americké politiky vůči ČSR bude dříve či později nevyhnutelná. Mezi tyto příznaky patří jak doporučení některých vlivných amerických činitelů Adenauerovi, aby „zmírnil" revanšistickou kampaň proti Polsku a ČSR, tak i zájem obchodních kruhů USA o navázání obchodních styků s ČSR. V červenci přiletěla do Prahy první z několika dalších skupin ame­ rických průmyslníků a obchodníků, které navštívily ČSR. Zatím však to byly nepatrné příznaky a americká politika pokračuje ve vyšlapané cestě. Svědčí o tom skutečnost, že přes ostrý protest československého minister­ stva zahraničí se uskutečnil v USA tzv. týden porobených národů, a tě­ mito národy podle rezoluce amerického Kongresu měly být národy socia­ listických zemí. s t y k y Č S R s d alším i kapiPříznivý růst obchodu byl konstatován na zát a listick ým i zem ěm i věr jednání o výměně zboží mezi ČSR a Švéd­ ském na období do 31. 10. 1960, kdy se má celková výměna zboží zvýšit o 5 % a dosáhnout objemu zhruba 200 miliónů Kčs. Diplomatická zastu­ pitelství Švédská a ČSR byla povýšena na velvyslanectví. ČSR navštívila delegace švédských poslanců. V červnu byla v Praze podepsána již druhá tříletá obchodní dohoda mezi ČSR a Dánskem na léta 1959—1962. Objem vzájemné výměny zboží se zvýší o 8 % a dosáhne 155 miliónů Kčs. Zahra­ niční obchod s Velkou Británií dosáhl v roce 1959 výše 220 miliónů Kčs. V březnu 1959 byla podepsána nová obchodní a platební dohoda m e ^ 236

ČSR a Hospodářskou unií Belgo-Lucemburskou a Nizozemím, podle níž se upravila výměna zboží od 1. 4. 1959 ve výši 400 miliónů Kčs a zá­ roveň i výměna zboží s Belgickým Kongem. V březnu 1959 přijela do ČSR k obchodním jednáním australská obchodní mise a s cílem rozšířit australsko-československé obchodní styky odjela v květnu čs. obchodní mise do Austrálie. V květnu jednala o obchodních stycích s ČSR v Praze i kanadská obchodní míse. 15. 12. byla v Tokiu podepsána obchodní do­ hoda mezi ČSR a Japonskem, která stanoví vzájemné poskytování nej vyš­ ších výhod při obchodních stycích. Do ČSR přijela delegace japonského parlamentu. Vedle těchto jednám uzavřelo Československo i jiné úmluvy, jako např. čs.-švýcarskou dohodu o sociálním zabezpečení, podepsanou po předcho­ zích jednáních 4. 6. 1959.

IV. SPOLUPRÁCE ČESKOSLOVENSKA S H O S P O D Á Ř S K Y MÉNĚ V Y V I N U T ÝMI Z E M Ě MI

Československo spolupracuje s hospodářsky méně vyvinutými zeměmi hlavně v hospodářské oblasti, i když se v roce 1959 již daleko více rozvinuly i styky kulturní. Ve spolupráci politické s těmito zeměmi bylo dosaženo některých úspěchů zejména v OSN. Význam styků se zeměmi Asie a Afri­ ky vzrůstá zároveň s růstem jejich významu a podílu v mezinárodním obchodě a v mezinárodní politice. Hospodářsky méně vyvinuté země se v roce 1959 podílely na celkovém objemu čs. zahraničního obchodu částkou 2,5 miliardy Kčs. Jádrem čs. vývozu jsou strojírenské výrobky i celky. ČSR pomáhá méně vyvinutým zemím ve vybudování vlastní průmyslové základny, a to jak dodávkami, tak i vědeckotechnickou pomocí. Československo a země ČSR přijala na rok 1959 zakázky na 30 investičBlízkého a Středního výnich celků pro Sjednocenou arabskou republi­ hoduku; c mezi nimi rafinerie ropy má být největším průmyslovým podnikem Syrské oblasti, dále to je cukrovar, cementárna, keramický závod, turbíny pro parní elektrárnu, závod na výrobu jízdních kol aj. Československo si neklade v této spolupráci žádných politických podmínek. Naopak, usiluje o udržení dobrých vztahů, což se také v roce 1959 projevilo v některých dalších opatřeních. Do Káhiry přijela v lednu 1959 čs. kulturní delegace, vedená ministrem školství, a podepsala tam pro­ tokol na rok 1959 ke kulturní dohodě. Na základě tohoto protokolu byl v Káhiře zřízen čs. egyptologický institut Karlovy university a otevřeno čs. kulturní středisko. V únoru bylo oznámeno, že ČSR se bude podílet na stavbě první etapy Asuánské přehrady. V srpnu se zúčastnila čs. dele­ gace, vedená ministrem všeobecného strojírenství, zahájení provozu 237

v několika investičních celcích, které do SAR dodalo Československo. Velmi příznivě se rozvíjejí styky s Iráckou republikou. Čs. vládní dele­ gace se zúčastnila oslav prvního výročí Irácké republiky. Při té příležitosti byl v rozhovorech s iráckými představiteli zdůrazněn příznivý vývoj čs.iráckých hospodářských styků. Obchodní dohoda mezi Irákem a ČSR vstoupila v platnost 14. 2. 1959. ČSR přispívá k výstavbě iráckého prů­ myslu dodávkami úplných průmyslových zařízení a výrobků čs. strojí­ renství. Výměnou dováží z Iráku olejniny, bavlnu, datle; 22. 10. byla v Iráku zahájena za účasti čs. vládní delegace čs. průmyslová výstava jako první zahraniční průmyslová výstava v této zemi vůbec. Byl položen i zá­ klad ke kulturní a vědecké spolupráci uzavřením kulturní dohody mezi ČSR a Irákem, kterou v Bagdádu podepsal 7.5. čs. ministr školství. Rovněž do Prahy přijelo několik významných delegací z Iráku. V únoru to byla vládní delegace vedená ministrem hospodářství, v březnu zdravotnická delegace, která studovala organizaci čs. zdravotnictví a sociálního zabez­ pečení, v říjnu navštívila Prahu na pozvání čs. vlády irácká vládní dele­ gace, vracející se z NDR, a koncem října to byli školští a kulturní pracov­ níci, kteří přijeli do Prahy. Sp o lup ráce Č S R s indii a Styky Československa s Indií se už tradičně dalšími zem ěm i A sie rozvíjejí ku prospěchu obou zemí. V roce 1959 v řadě návštěv indických představitelů v ČSR se znovu potvrdily dobré vzájemné vztahy. Na počátku června přijel do Prahy indický ministr ob­ chodu a průmyslu Shah, který pak po návratu do Indie ocenil ve veřejném projevu výsledky čs. hospodářství. V červenci se seznámila s Českoslo­ venskem i delegace indického parlamentu a v září delegace města Dillí, vedená jeho starostou. V roce 1959 byly podepsány dvě důležité dohody. V červenci v Dillí to byla kulturní dohoda mezi ČSR a Indií, a zvlášť pak čs.-indická hospodářská a úvěrová dohoda, podepsaná v listopadu 1959 za návštěvy čs. ministra zahraničního obchodu v Indii, která je mimo rá­ mec normální čs.-indické obchodní dohody. Podle této dohody se ČSR zúčastní při výstavbě průmyslových podniků v Indii v letech 3. indické pětiletky 1961— 1965. ČSR vybuduje v Indii tři velké strojírenské celky: 3. etapu závodu strojírenské metalurgie v Ránčí (stát Bihár), závod na výrobu obráběcích strojů, závod na výrobu těžkého elektrotechnického zařízení. Poskytne rovněž na tyto zakázky osmiletý úvěr ve výši 350 milió­ nů Kčs při výhodné úrokové sazbě. Tento úvěr bude splácen dodávkami indického zboží, hlavně surovinami. Kromě toho poskytne ČSR Indii rozsáhlou technickou pomoc, vybaví technický institut a vyšle do něho čs. odborníky a vyškolí odborníky indické. Indický ministr Shah prohlásil, že tato čs.-indická dohoda položí ve 3. pětiletce hospodářské základy pro budování těžkého strojírenského průmyslu v Indii. S dalšími zeměmi Asie pokračují styky ČSR v dosavadní úrovni. Vzhle­ dem k dobrým politickým a hospodářským stykům povýšila diplomatická 238

zastupitelství na velvyslanectví s Kambodžou. Delegace hlavního města Kambodže navštívila koncem května ČSR. V prosinci byl na návštěvě v Praze na pozvání čs. ministra zahraničí náměstek předsedy vlády a mi­ nistr zahraničních věcí Kambodžského království Son Sann. Dobrých výsledků dosáhla spolupráce s Indonésií. ČSR dodalo této zemi na úvěr zařízení gumámy, která z 35 % kryje domácí potřebu pneumatik. ČSR a země afrického kon- Československá zahraniční politika zaměřila pot,nentu zomost i k probouzejícím se zemím afrického kontinentu a pokračovala takvliniinastoupenévrocel958.Podřívesejiž rozvíjejících hospodářských stycích s Ghanou navázalo Československo s tímto státem 14.10.19591styky diplomatické a vyměnilo si sním vyslance. Na podobném opatření se dohodla ČSR i s Guinejskou republikou při návštěvě guinejské vládní delegace v Československu v únoru 1959. Česko­ slovensko podpořilo velmi účinně úsilí guinejské vlády o nezávislost nejen politickou, ale i hospodářskou pomocí. 8. 7. byla v Konakry podepsána první mezistátní dohoda o výměně zboží a platbách mezi ČSR a Guinej­ skou republikou na dobu od 1. 7. 1959 do 31.12.1960. ČSR bude vyvážet většinou průmyslové výrobky, zejména strojírenského, textilního a spo­ třebního průmyslu, a odebírat bude hlavně zemědělské plodiny, olejniny, kávu, banány apod. Zároveň poskytne Guineji dlouhodobý úvěr na dodáv­ ky různého investičního zařízení. Tuto všestranně se rozvíjející spolupráci vysoce hodnotil i president Guinejské republiky Sekou Touré při své návštěvě v Praze koncem listopadu 1959. I s těmito africkými zeměmi má Československo společnou základnu v politice mírového soužití, jak znovu bylo zdůrazněno v závěrečném ko­ muniké z návštěvy Jeho Veličenstva Haile Selassie I., císaře Etiopie, usku­ tečněné ve dnech 13.—17. 7. 1959 v Československu. Čs. vláda projevila v jednáních ochotu pomoci hospodářskému rozvoji Etiopie dodávkami zboží investiční povahy na úvěrovém základě. Tuto ochotu vyjádřila i skutkem a vyslala v listopadu do Etiopie čs. vládni delegaci, která v jed­ náních vytvořila předpoklady pro rozvoj hospodářské, vědeckotechnické a kulturní spolupráce. Čs. vládní delegace, která pobývala v Etiopii ve dnech 5. 11.—13. 12. 1959, dokončila jednání zahájená za návštěvy etiopského císaře v ČSR a 11. 12. podepsala Smlouvu o přátelství a spolupráci mezi ČSR a Etiopií, hospodářskou dohodu, dohodu o kulturní spolupráci a dohodu o vědecko­ technické spolupráci. Hospodářská dohoda směřuje především k rozvoji etiopského zemědělství, k budování průmyslu a k využiti nerostného bo­ hatství Etiopie. Čs. odborníci provedou v této zemi geologicky průzkum. Za návštěvy etiopského císaře v Praze přijal president republiky pozvaní k návštěvě Etiopie. . . • * ■ V roce 1959 navázala ČSR diplomatické styky i s dalšími zeměmi na africkém kontinentě, a to v červenci s Tuniskou republikou a v září s Ma­ 239

rokem. S těmito státy měla ČSR již dříve obchodní styky. S Marokem byla 22. 12. podepsána obchodní dohoda na léta 1960—1961, která před' pokládá další zvýšení vzájemné obchodní výměny. Styk y Č S R se zem ěm i LaČeskoslovensko reagovalo na nejvýznamnější tinské A m eriky událost v životě jihoamerických národů v po­ slední době, jíž bylo vítězství revoluce na Kubě, tím, že československá vláda uznala 13. 1. prozatímní vládu Kuby. V listopadu přijela do ČSR na pozvání ÚV NF kubánská delegace Direktoria 13. března. Vzájemné styky s ostatními jihoamerickými zeměmi se vedle pravidel­ ných hospodářských styků projevily v roce 1959 i řadou oficiálních návštěv, které umožnily další sblížení. 30. dubna přijela do Prahy delegace Kongre­ su Kolumbijské republiky, v červenci tu pobývali peruánští poslanci a no­ vináři, v srpnu skupina brazilských poslanců, v říjnu delegace Uruguayské republiky a delegace brazilských poslanců a průmyslníků. O dobrých vztazích s Mexikem svědčí, že vyslanectví obou zemí byla v srpnu pový­ šena na velvyslanectví. Rozhovory a jednání se všemi těmito delegacemi vyústily v jeden závěr — že jsou reálné předpoklady k širší oboustranné hospodářské spolupráci. Aby prohloubila tyto předpoklady a upevnila těsnější kontakt, navští­ vila delegace Národního shromážděni ČSR v době od 12. 11. do 24. 12. země Střední a Jižní Ameriky. Hospodářské styky s těmito zeměmi svědčí o ochotě ČSR k mírové spolupráci se všemi zeměmi. Jejich obsahem jsou dodávky nejen různých celků, například do Argentiny zařízení lihovaru v San Nicolas, největšího svého druhu na světě, do Brazílie zařízení mlýna pro stát Natal a vyba­ vení cementárny, ale i jiné dodávky investičního charakteru, jako kolejni­ ce do Brazílie, olejářské trubky do Argentiny apod.

V. Č E S K O S L O V E N S K Á Ú Č A S T V MEZINÁRODNÍCH JEDNÁNÍCH Č S R v O SN Základní stanovisko čs. vlády a československé veřejnosti k široké problematice současných mezinárodních vztahů a záro­ veň ochotu ČSR spolupracovat na tom, aby v těchto vztazích převládly zásady mírového soužití, vyložil čs. ministr zahraničí V. David ve všeobec­ né rozpravě na XIV. zasedání Valného shromáždění OSN 23. 9. 1959. Vy­ zdvihl i úkoly, jejichž splněním by měla OSN přispět k mírovému soužití. Měla by to být především účinnější pomoc k odstranění všeho, co brzdí světový obchod. Měla by se více zabývat otázkou pomoci hospodářsky méně vyvinutým zemím, a především obnovit zákonná práva Čínské lidové republiky. OSN by měla i odstranit diskriminaci států východní Evropy při volbách do funkčních míst a orgánů OSN.

240

Z tohoto rozboru cílů OSN pak vycházela činnost čs. delegace i řada jejích iniciativních návrhů v OSN. Stanovisko čs. vlády, která v prohlá­ šení z 25. 10. podpořila sovětské návrhy z 18. 9. na všeobecné a úplné odzbrojení, předložené ,v Deklaraci vlády SSSR k projednávání v OSN, podrobněji vyložil čs. delegát na schůzi Politického výboru Valného shro­ máždění ; poukázal zejména na to, že čs. vláda podporuje i dílčí sovětské návrhy, předložené pro případ, že západní mocnosti nebudou souhlasit s odzbrojením úplným. Jde tu o pásmo kontroly a inspekce sníženého stavu vojsk v Evropě, o bezatomové pásmo ve střední Evropě, dále o zrušení vá­ lečných základen na cizím území a o pakt o neútočení mezi státy NATO a Varšavské smlouvy. Z rozboru cílů OSN, provedeného čs. ministrem zahraničí, vycházela i další čs. iniciativa v OSN. Dosavadním stavem diskriminace východních zemí byl motivován čs. návrh bodu jednání „Otázka důsledného uplatňo­ vání spravedlivého zeměpisného zastoupení při volbě předsedy Valného shromáždění11. Společně připravená čs.-rumunská rezoluce o této otázce byla projednávána v Politickém výboru, který rezoluci 4. 12., po dohodě s některými dalšími delegacemi poněkud pozměněnou, schválil 36 proti 32 hlasům. V plénu Valného shromáždění tato rezoluce byla však za­ mítnuta 40 proti 36 hlasům. Výsledek hlasování změnily hlavně menší středoamerické republiky. Z dalších návrhů a rezolucí, vzniklých z československé iniciativy nebo ve spolupráci s jinými delegacemi a zasahujících zejména do problematiky účinků atomového záření a do otázek pomoci hospodářsky méně vyvinu­ tým zemím, je třeba uvést: Návrh rezoluce ke zprávě Vědeckého výboru OSN pro účinky atomového záření za spoluautorství Kanady, která dopo­ ručuje, aby výbor pokračoval v činnosti a zaměřil se hlavně na zkoumání radioaktivního uhlíku 14; návrh rezoluce předložené společně s Polskem a Bulharskem o upevnění a rozvoji světového trhu a o zlepšení podmínek pro obchod hospodářsky málo vyvinutých zemí, který byl přijat; návrh rezoluce předložený společně s Rumunskem a Albánií, žádající zapojení rozvoje naftového průmyslu do celkového programu rozvoje méně vyvi­ nutých zemí, který byl rovněž přijat; návrh rezoluce předložený společně s Bulharskem o rozvoji vědecké a technické spolupráce a výměně zkuše­ ností, také přijatý jednomyslně, a některé další. V Právním výboru byl nejdůležitějším bodem letošního programu československý návrh, aby byla na jaře 1961 svolána mezinárodní konference o zásadách diplomatic­ kých styků a imunitě, která vypracuje mnohostranné úmluvy, přesně sta­ novící práva a povinnosti státu v této oblasti. Návrh byl přijat. ČSR spolu s dalšími jedenácti státy předložila VS OSN společnou rezoluci o mírovém využití kosmického prostoru. Členem Výboru pro využití kosmického pro­ storu, zřízeného na základě této rezoluce, se stala i ČSR. Úkolem výboru je zajistit výzkum kosmického prostoru na trvalé základně. 16 Vztahy 1959

241

Kromě toho čs. delegace předkládala pozměňovací návrhy k jiným rezo­ lucím a vyjádřila své stanovisko i k jiným otázkám a k některým provoka­ cím proti socialistickým zemím, jako bylo nezákonné protlačení na pořad jednání Valného shromáždění tzv. tibetské otázky či při projednávání nestálého člena Rady bezpečnosti, kdy byla diskriminačně odmítána kandidatura Polska. Čs. delegace podpořila též návrh 22 asijských a afric­ kých států, aby OSN přispěla k jednání o sebeurčení Alžírská, ke kterému jsou alžírští představitelé ochotni. če sko slo v e n sk á účast ve 7. 9. 1959 bylo v Moskvě, Paříži, Londýně výb o ru pro odzbrojeni a Washingtonu oficiálně oznámeno, že čtyři velmoci dosáhly dohody o vytvoření Výboru pro odzbrojení a rovněž v tom, že členy výboru budou vedle velmocí Československo, Polsko, Bul­ harsko, Rumunsko, Itálie a Kanada. Výbor, který nesnižuje pravomoc a odpovědnost OSN za tuto otázku, byl uvítán československou vládou, která v prohlášeni ministerstva zahraničí z 10. 9. oznámila svůj souhlas s členstvím v tomto orgánu, který byl 11. 9. schválen i Komisí OSN pro odzbrojení. Č S R a ostatní m ezinárodni Z činnosti československých zástupců v dalších o rg an izace mezinárodních organizacích je třeba uvést ini­ ciativu ČSR v UNESCO, které bylo přizváno k účasti na mezinárodním kolokviu o polovodičích v roce 1960 v Praze. V rámci Mezinárodní agen­ tury pro atomovou energii (MAAE) pozvalo Československo Vědecký výbor OSN pro studium účinků atomového záření do ČSR. Při příleži­ tosti zasedání tohoto výboru se uskutečnila návštěva generálního tajem­ níka OSN Hammarskjölda v ČSR. Na III. generální konferenci MAAE předložila čs. delegace návrh rezoluce vyzývající nukleární mocnosti k za­ stavení jaderných pokusů; v důsledku machinací západních delegací ne­ bylo však o rezoluci hlasováno. Na XIV. zasedání Hospodářské komise pro Evropu kritizovala čs. dele­ gace při hodnocení práce výborů práci průmyslového výboru jako nejdů­ ležitějšího výboru tohoto orgánu. V řadě rezolucí se projevila aktivita čs. delegace. Spolu s Velkou Británií předložila rezoluci o energetických pro­ blémech v Evropě, s Dánskem o mezioblastní spolupráci, a spolupůsobila při vypracování řady dalších rezolucí. ★ Již z pouhého přehledu zahraničně politických akcí ČSR je vidět, jak československá aktivita v mezinárodních vztazích rok od roku vzrůstá. Je třeba si uvědomit, že to je především díky stále sílící socialistické základ­ ně čs. hospodářství, která tak otevírá velké možnosti Československu na mezinárodním poli. Čs. zahraniční politika dovedla se zdarem využít svých možností. Její bilance je i za rok 1959 aktivní.

CHRONOLOGICKY PŘEHLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH U DÁ L OS T I R O K U 1959

2. 12. 1958—4. 3. 1959 President FLRJ J. Broz-Tito navštívil Indonésii, Barmu, Indii, Cejlon, Etiopii, Súdán, SAR a Řecko. L E D E N 1959

1. 1. Na Kubě byl svržen reakční diktátorský režim generála Batisty.

2. 1. V SSSR byla vypuštěna směrem k Měsíci kosmická raketa, která se stala umělou družicí Slunce. 3.1.—20.1. První náměstek předsedy rady ministrů SSSR A. I. Mikojan dlel v USA. 3.1. Aljaška byla prohlášena 49. státem USA. 4. —28. 1. Předseda rady ministrů NDR Otto Grotewohl navštívil SAR, Irák, Indii, VDR a ČLR. 4.1. V Belgickém Kongu došlo k bouřlivým demonstracím černošského obyvatelstva proti koloniálnímu režimu. 7.1. Prohlášeni ČTK k otázce hospodářských vztahů mezi ČSR a Jugoslávií. R P, 8 .1 . 1959 8 .- 9 .1 . Ve Stockholmu se konala konference zástupců komunistických stran Dánska, Finska, Norska a Švédská, která se zabývala politickou situací v severní Evropě. 8 . 1.

Generál de Gaulle se ujal úřadu presidenta Francouzské republiky a Francouzské unie. Ministerským předsedou jmenoval M. Debréa (UNR). 10.1.

Sovětská vláda zaslala vládám zemi, které se zúčastnily války proti Německu, návrh m í­ rové smlouvy s Německem. Zároveň se na ně obrátila s nótami navrhujícími svolání mírové konference. Analogické dokumenty byly zaslány vládám NDR a NSR. Text návrhu smlouvy RP, 11 1. 1959 P, 11. 1. 1959 Sov. nóta vládě ČSR RP, 12. 1. 1959

245

Nóta vlády SSSR vládě USA, navrhující, aby byla v nejbližší době znovu zahájena kon­ ference o odvrácení nebezpečí nenadálého útoku. P , 14. 1. 1959 12. —17. 1. V ČSR dlela stranická a vládní delegace Albánské lidové republiky. Na závěr bylo vydáno společné prohlášeni. RP, 18. 1. 1959 15. 1. Prohlášeni vlády Československé republiky k návrhu SSSR na uzavření mírové smlouvy s Německem. RP, 16. 1. 1959 Nóta vlády ČSR vládě SSSR k sovětskému návrhu na uzavření mírové smlouvy s N ě­ meckem. Dokumenty č. 3, str. 140 Nóta vlády ČSR vládě USA k otázce obnovení jednání ženevské konference expertů o opatřeních k zabránění nenadálého útoku. D okumenty č. 4, str. 174 16. —18. 1. V Neapoli se konal 33. národní sjezd Italské socialistické strany. 18. 1. V Konakry (Guinejská republika) skončil sjezd Všeobecného sdružení pracujících Černé Afriky. Západoafrické státy Francouzského společenství Súdán a Sanegalsko vytvořily Federaci Mali. 21.1.

Finská vláda odpověděla vládě SSSR na nótu z 10. 1. 1959 a vyslovila ochotu zúčastnit se konference o mírové smlouvě s Německem. P , 23. 1. 1959 2 2 .1.

Prohlášení vlády SSSR k jednání o zastaven! nukleárních pokusů v Ženevě. RP, 23. 1. 1959 24. 1. Prohlášení amerického státního departmentu k sovětskému prohlášení z 22. 1. k jednání o zastavení nukleárních pokusů. N Y T , 26. 1. 1959 25. 1. Uzavřena první obchodní dohoda mezi Velkou Británií a N D R . 2 6 .-2 8 . 1. V Karáčí (Pákistán) se konalo zasedání Rady Bagdádského paktu. 26. 1. Italská vláda, v jejímž čele byl generální tajemník Křesťanskodemokratické strany A. Fanfani, podala demisi. 27. 1.—5. 2. V Moskvě se konal mimořádný X X I. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu.

246

13.1. Zpráva TASS o splněni usnesení sovětské vlády o novém snížení ozbrojených sil SSSR v roce 1958 o 300 000 mužů. RP, 31. 1. 1959 Agentura ADN vydala prohlášení 150 západoněmeckých vědeckých a kulturních pra­ covníků, v němž požadují, aby byla uskutečněna jednáni mezi vládami N SR a N D R o otázce vytvoření konfederace dvou německých států. V prohlášení se zdůrazňovalo, že opětné sjednocení Německa je především věcí Němců samých. Ú N O R 1959 1. 2 .

Zpráva ministerstva zahraničních věcí Maďarské lidové republiky o podvratné činnosti americké mise v Budapešti. 2 .2 . Vláda Spojených států poskytla Jugoslávii dlouhodobou půjčku ve výši 5 miliónů dolarů na nákup dieselových lokomotiv.

3 .-9 . 2. Státní tajemník Spojených států J. F. Dulles navštívil Londýn, Paříž a Bonn. 3.2. V Londýně byla podepsána dohoda, podle níž poskytla Velká Británie Jugoslávii půjčku ve výši 3 miliónů liber šterlinků. 4. 2. Odpověď vlády FLRJ na sovětskou nótu z 10. 1. 1959. FLRJ se v podstatě vyslovila pro sovětské návrhy na uzavření mírové smlouvy s N ě­ meckem. P, 5. 2. 1959 5.—10.2. V Curychu se konala turecko-řecká jednání o ostrově Kypru, na nichž bylo v zásadě do­ saženo dohody o statutu ostrova Kypru. 7.2. Prohlášeni ČTK k československo-jugoslávským vztahům. RP, 8. 2. 1959 8. 2 . Prohlášení ministerstva zahraničních věcí SSSR k ženevským jednáním o zastaveni pokusných výbuchů. P, 8. 2. 1959 V Itálii byla založena nová strana Jednotné hnutí socialistické iniciativy; v čele nové organizace jsou Zagari a Matteotti, bývali předáci Italské sociálně demokratické strany. 10.—14.2. V ČSR dlela vládní delegace Guinejské republiky, vedená ministrem pro hospodářské otázky a plánování Louisem Lansanou Beavoguim. Komuniké o pobytu guinejské vládni delegace v ČSR. RP, 15. 2. 1959 10. 2 . J. F. Dulles požádal o dočasné uvolněni z funkce státního tajemníka USA. Jeho zástup­ cem byl jmenován náměstek Ch. Herter.

247

Ve Velké Británii byla vydána Bílá kniha o obraní na rok 1959. T , 11.2.1959 11. — 13. 2. V Káhiře se konalo druhé zasedání Rady solidarity asijských a afrických zemí. 11. 2.

Laoská vláda jednostranně vypověděla závazky vyplývající z ženevských dohod z r. 1954 12 . 2 .

Prohlášení sovětské vládni delegace^, která jednala od 29. 1. 1959—10. 2. 1959 se šachem a iránskou vládou o uzavření sovětsko-íránské smlouvy o přátelství a neútočení, o sovětsko-iránských vztazích. P, 13.2. 1959 13. 2. Japonská vláda se usnesla povolit repatriaci z Japonska do K LD R těch korejských občanů, kteří žijí v Japonsku a chtějí se vrátit do vlasti. V Konakry byla uzavřena dohoda o výměně zboží a o platbách mezi Sovětským svazem a Guinejskou republikou. 13. —24. 2. V Belgii stávkovali horníci v Borinage na znamení protestu proti uzavření několika dolů. N a znamení solidarity se stávkujícími horníky Borinage došlo 19.—21. 2. k vyhlášení generální stávky belgických horníků, které se zúčastnilo 150 000 havířů. 15. 2. V Itálii byla utvořena vláda skládající se výhradně z příslušníků Křesťanskodemokratické strany, v čele s A. Segnim. 16.2. Prohlášení TASS k prohlášení státního departmentu USA o havárii amerického letadla na území SSSR 2. 9. 1958. P, 17. 2. 1959 Fidel Castro byl jmenován kubánským ministerským předsedou. Nóty vlády USA, Velké Británie, Francie a NSR vládě SSSR, obsahující odpověď na sovětskou nótu z 10. 1. 1959. NYT, 18.2. 1959 17.— 19. 2. Za účasti zástupců V. Británie, Řecka a Turecka a zástupců kyperských Reků a Turků se konala v Londýně konference o kyperské otázce. Na závěr byla podepsána dohoda o no­ vém statutu Kypru. 18.— 21. 2 .

Jánoš Kádár, první tajemník MSDS, dlel na návštěvě v ČSR. 19. 2. Britská Horní sněmovna schválila zákon o nové koloniální „ústavě" ostrova Malty. 20. 2 .

Prohlášení vlády SSSR, upozorňující na nebezpečí přeměny pákistánského území v cizí vojenskou základnu. RP, 21. 2.1959

248

20.2.—3. 3. Ministerský předseda Velké Británie Harold Macmillan a ministr zahraničních v i d Selwyn Lloyd navštívili na pozváni sovětské vlády SSSR. Text britsko-sovětského komuniké, P, 4. 3. 1959 22.2.

V Kyjevě zemřel vynikající činitel KSSS, sovětského státu a mezinárodního komunistic­ kého hnuti D. Z. Manuilskij. V Barmě byla vyřešena vládní krize. Generál Ne-Win zůstane po dobu jednoho roku ministerským předsedou. 23.2.—20. 3. V Indii dlela na státní návštěvě vládní delegace Sovětského svazu vedená členem presidia Nejvyššího sovětu SSSR A. A. Andrejevem. 25. 2.—17. 3. Na závěr jednáni irácké delegace v SSSR byla v Moskvě uzavřena dohoda o hospodářské a technické spolupráci mezi SSSR a Iráckou republikou. Text komuniké P, 17. 3. 1959

B Ř E Z E N 1959 1.3. V devíti svazových republikách SSSR se konaly volby do nej vyšších sovětů svazových a autonomních republik a do místních sovětů poslanců pracujících. Prohlášení TASS k výmyslům o připravované hromadné emigraci Ž idů z SSSR do Izraele. P, 2. 3. 1959 2. 3. Nóty vlády SSSR vládám USA, Velké Británie a Francie obsahující odpověď na jejich nóty z 16. 2. 1959. RP, 3. 3. 1959 3.3. Nóta vlády SSSR vládě ČSR o otázce Německa, o vypracování mírové smlouvy a o účasti ČSR na případné konferenci o těchto otázkách. R P, 4. 3. 1959 Dohoda mezi vládou Sovětského svazu a vládou Polské lidové republiky o poskytnuti technické pomoci Polsku v rozvoji naftového, plynárenského a rudného prům yslu. V USA z mysu Canaveral byla s pomoci raketové soustavy Juno vypuštěna k Měsíci družice Pioneer s vědeckými přístroji o váze 5,9 kg, která se stala umělou družici Slunce. 4.3. Jednáni kancléře NSR K. Adenauera s presidentem de Gaullem v Paříži. 4.—12. 3. Předseda rady ministrů SSSR N. S. Chruščov dlel na návštěvě v N D R . 11. 3. 1959 bylo podepsáno společné komuniké.

249

5. 3.

V Ankaře (Turecko) byly podepsány dvoustranné vojenské dohody mezi Spojenými státy na jedné straní a Tureckem, Íránem a Pákistánem na straní druhé. Indonéská vláda se usnesla znárodnit elektrárny, plynárny, plantáže a dobytkářské farmy náležející holandskému kapitálu. 7. 3. Nóta vlády ČSR vládě SSSR o návrhu na jednáni o mírové smlouvě s Německem. RP, 8. 3. 1959 8 .- 9 . 3. V Mosulu (Irák) došlo k pokusu o kontrarevoluční puf. 9. 3. Předseda rady ministrů SSSR N . S. Chruščov přijal na sovětském velvyslanectví v Ber­ líně předsedu Sociálně demokratické strany Německa E. Ollenhauera. 9.— 10. 3. Jednání britského ministerského předsedy Harold* Macmillana s francouzským presi­ dentem de Gaullem v Paříži. 9.—15. 3. Obecní volby ve Francii. 9.— 19. 3. V Broadbeach (Austrálie) se konalo 15. zasedáni Hospodářské komise pro Asii a Dálný východ. 10.— 19. 3. Ve Varšavě se konal II I. sjezd Polské sjednocené dělnické strany. 11.3. Do Moskvy přijeli na informativní návštěvu vedoucí funkcionáři Sociálně demokratické strany Německa Carlo Schmid a Fri tz Erler. 12. 3. V Holandsku se konaly volby do parlamentu. Výsledky: Katolická lidová strana 49 man­ dátů, Dělnická strana 48, Liberální strana 19, Protirevoluční strana 14, Křesťanská his­ torická unie 12, Strana politické reformy 3, Komunistická strana 3, Pacifistická socia­ listická strana 2. M emorandum vlády ČSR k 20. výročí 15. března 1939.

R P, 13. 3. 1959 12. 3.— 13. 3. Britský ministerský předseda Macmillan jednal v Bonnu s kancléřem Adenauerem. Mluvčí francouzské vlády oznámil, že Francie v případě války nepodřídí svou středomořskou flotilu veleni NATO. N Y T , 15. 3. 1959 N a pozvání anglo-ruského parlamentního výboru dlela ve Velké Británii skupina poslanců Nejvyššího sovětu SSSR v čele s předsedou zahraničního výboru Sovětu svazu Nejvyšší ho sovětu SSSR M . A. Suslovem.

250

Valné shromáždění OSN schválilo rezoluci o nezávislosti francouzského Kamerunu k i. 1.1960. 17. 3. Vlády Sovětského svazu a Austrálie se dohodly o obnovení svých diplomatických zastou­ pení v Moskvě a v Canbeře. Venezuelská poslanecká sněmovna doporučila vládě, aby navázala obchodní styky se ze­ měmi socialistického tábora. 19.—23.3. Jednání britského ministerského předsedy Macmillana s presidentem Eisenhow er Washingtonu.

ve

19.3. Sociálně demokratická strana Německa (SPD") uveřejnila svůj „Německý plán“ . 20 . 3 .

Svobodná německá strana (FDP) uveřejnila svůj „Německý plán“. 20.—21.3. Jednání kancléře NSR K. Adenauera a italského ministerského předsedy Segniho v Bon­ nu. 2 2 .3 .-2 . 3. President Indické republiky dr. R. Prasad dlel ve Vietnamské demokratické republice. 24.3. Irácké ministerstvo zahraničních věci oznámilo vystoupení Irácké republiky z Bagdád­ ského paktu. 25.3. V Bonnu byla podepsána dohoda mezi SSSR a NSR o kulturní, vědecké a technické výměně na nejbližší dva roky. President de Gaulle pronesl na tiskové konferenci prohlášení o sjednocení Německa a o hranici Odra—Nisa. Prohlášení ministerstva zahraničních věcí SSSR k situaci v Laosu. RP, 26. 3. 1959 26. 3. Prohlášení sovětské vlády odsuzující dvoustranné vojenské dohody, které uzavřely Irán, Turecko a Pákistán se Spojenými státy. P, 2 6 .3 . 1959 Odpovědi vlád USA, V. Británie, Francie a NSR na nóty SSSR z 2. 3. 1959. N Y T , 27.3.1959 27.3. Obnoveni diplomatických styků mezi Bulharskou lidovou republikou a Spojenými státy americkými. 2 7 .-3 0 .3 . V Londýně se konal XXVI. celostátní sjezd Komunistické stran) Velké Británie.

251

28.3. Předseda Státní rady Čínské lidové republiky Čou En-laj přikázal v důsledku ozbrojené vzpoury reakčních sil v Tibetu rozpustit místní tibetskou vládu a přenést její plné moci na Přípravný výbor pro vytvoření Tibetské autonomní oblasti. V Moskvě bylo podepsáno společné komuniké o kulturní, vědecké a technické spolupráci mezi SSSR a Velkou Británii. 29.3. Prohlášení TASS vysvětlilo názor sovětských vedoucích kruhů na stanovisko presidenta de Gaulla k mezinárodním otázkám, které de Gaulle vyložil na tiskové konferenci v Pa­ říži 25. 3. 1959. RP, 29. 3.1959 30. 3. Prohlášeni sovětské vlády k 10. výročí založení NATO. RP, 31. 3.1959 N óty vlády SSSR vládám USA, V. Británie a Francie o konferenci ministrů zahraničních věd a o konferenci na nejvyšší úrovni. Sovětské nóty byly odpovědi na nóty vlád uvede­ ných zemí z 26. 3. 1959. Výtah RP, 31. 3. 1959 31.3.—1.4. Ve Washingtonu se konala konference ministrů zahraničních věcí západních mocnosti zabývající se přípravou k nastávající konferenci ministrů zahraničních věd. D U B E N 1959 1.4. Byly uveřejněny nóty sovětské vlády vládám NDR a NSR o konferenci ministrů zahra­ ničních věd a o konferenci na nejvyšší úrovni. V Bruselu se konala konference zástupců komunistických stran zemí Evropského hos­ podářského společenství. 2 .4 . Papež Jan X X III. vydal dekret zakazující katolíkům hlasovat pro komunistické strany a komunistické kandidáty. 2 . - 7 . 4. V Bejrútu se konalo zasedání politického výboru Ligy arabských států za účasti zástup­ ců šesti států (z 10 členských zemí). 2. 4. Prohlášeni ministerstva zahraničních věcí ČSR k zasedání rady NATO. Dokumenty č. 5, str. 206 2. 4.4 . Ve Washingtonu se konalo zasedání rady NATO. 2 .-5 .4 . V Šanghaji se konalo V II. plenární zasedáni ústředního výboru Komunistické strany Číny, které schválilo návrh národohospodářského plánu na rok 1959 a provedlo úpravu lidových komun ve venkovských okresech. 3. 4. V Moskvě byla uzavřena dohoda o poskytnuti hospodářské a technické pomoci SSSR Albánii.

252

5.4. V Bulharsku se konaly volby do oblastních městských, obvodních a vesnických rad. Zároveň byli zvoleni lidoví soudci a přísedící lidových soudů. Na Kypru byla vytvořena prozatímní vláda v čele s arcibiskupem Makariem. 6.—10. 4. Ve Wellingtonu (Nový Zéland) se konalo 5. zasedání Rady SEATO. 6.4. Prohlášení TASS k zasedání Rady SEATO. RP, 7 .4 . 1959 7.4. Kancléř K. Adenauer byl navržen kandidátem na úřad presidenta NSR. 7 .-2 4 .4 . V Mexiku se konalo 27. zasedání Hospodářské a sociální rady OSN. 8.4. Ve Lhase se konalo první zasedání Přípravného výboru pro vytvoření Tibetské auto­ nomní oblasti, který začal plnit funkci tibetské místní vlády. Zástupce SSSR při evropské úřadovně OSN v Ženevě předal výkonnému tajemníku Hospodářské komise OSN pro Evropu memorandum sovětské vlády k rozšíření mírové hospodářské spolupráce mezi evropskými zeměmi. Výtah RP, 10. 4. 1959 10.4. Nóta vlády ČSR vládě Francie protestující proti uchvácení československé lodě Lidice na širém moři francouzskými válečnými loděmi. RP, 11.4. 1959 12. 4 .

Prohlášení ministerstva zahraničních věcí SSSR k obnoveni jednáni konference o zasta­ vení nukleárních pokusů 13. 4. 1959 v Ženevě. P, 13. 4. 1959 13.-14.4. Jednání mezi francouzskými státníky M. Debrém, Couve de Murvillem a britskými stát­ níky H. Macmillanem a S. Lloydem v Londýně. 13.4. Poselství presidenta USA předsedovi rady m inistrů SSSR k otázce zastavení nukleár­ ních pokusů.

NY T, 22. 4.1959

Po třítýdenní přestávce zahájila práci ženevská konference tří mocností o zastavení pokusů * jadernými zbraněmi. 15.4. Státní tajemník USA J. F. Dulles pro nemoc odstoupil. Do Washingtonu přibyl na neoficiální návštěvu ministerský předseda Kuby Fidel Castro. Protestní nóta vlády ČSR vládě Francie proti zabavení zásilky z lodi Lid^ee F r a n c i í ^ V Bulharsku se konaly volby do lidových rad.

253

16.4. Nóta vlády ČSR vládě Rakouska k rozhodnuti rakouské vlády o povoleni tzv. sudetonémeckých dnů ve Vídni. RP, 17. 4. 1959 Nóta vlády SSSR vládě Norska k plánům na umístění skladišť zbraní NSR na norském území. P, 20. 4.1959 18.4. President Eisenhower jmenoval Christiana A. Hertera státním tajemníkem USA. 20. 4. V Ženevě bylo zahájeno 14. zasedání Hospodářské komise OSN pro Evropu. 21.4. Nóta vlády SSSR vládě USA odsuzující opatření na vyzbrojeni NSR, Řecka, Turecka a některých jiných členských zemí NATO jadernými a raketovými zbraněmi, jakož i plány na umístěni amerických zařízení pro odpalování raket v těchto zemích. Nóta vlády SSSR vládě NSR — P, 22. 4. 1959 Nóta vlády SSSR vládě USA — P, 24. 4. 1959 2 2 .-2 3 . 4. V Praze se konalo plenám! zasedání ÚV KSČ o těsném spojeni školy se životem a o dalším rozvoji výchovy a vzdělání v Československu. 23. 4. Poselství předsedy rady ministrů SSSR presidentu USA a britskému ministerskému předsedovi o zastaveni pokusů s jadernými zbraněmi. RP, 26. 4.1959 24. 4. Dohoda mezi SSSR a Nepálem o bezplatném poskytování hospodářské a technické po­ moci Sovětského svazu Nepálu ve výši 30 mil. rublů. Ministerstvo zahraničních věcí ČSR zaslalo vládám USA, Velké Británie a Francie nóty k otázce účasti ČSR na nadcházející konferenci ministrů zahraničních věcí. RP, 25.4.1959 25. 4. Nóta vlády ČSR vládě Francie požadující uvolněni zadrženého nákladu z lodi Lidice. Dokumenty č. 5, str. 211 26.4. Ve Francii se konaly volby do senátu. Komunistická strana získala 14 křesel, různé levi­ cové skupiny 1 křeslo, socialistická strana 48, radikální strana a jiné strany levicového středu 51, UNR 27, klerikální MRP 29, pravicová strana „nezávislých republikánů" 85. 27.4. N a zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců byli zvoleni nejvyšší státní či­ nitelé ČLR. Předsedou ČLR byl zvolen Liu Šao-čchi a jeho náměstky Sun Čin-lin a Tung Pi-wu. Předsedou státní rady ČLR byl zvolen Čou En-laj, předsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců druhého funkčního období Ču Te. 2 7 .-2 8 . 4. Ve Varšavě se konala konference ministrů zahraničních véd zemí Varšavské smlouvy a čínské lidové republiky o mírové smlouvě s Německem včetně berlínské otázky. Závěrečné komuniké — RP, 29.4.1959

254

27. 4.

Argentinská vláda uveřenila dekret o zákazu „komunistické činnosti na území celé repu­ bliky". 28.4. Nóta vlády SSSR vládě Itálie protestující proti dohodě o výstavbě vojenských základen NATO pro odpalování raket středního doletu na italském území. P, 29. 4. 1959 Nóta vlády SSSR vládě USA protestující proti letům amerických letadel do Berlína v nedovolených výškách. P, 30. 4. 1959 Sovětská vláda protestovala u turecké vlády proti budování amerických základen na územ* Turecka. P, 30. 4. 1959 V Buenos Aires byla zahájena konference zástupců latinskoamerických zemí a USA, která se zabývala hospodářskými a finančními problémy zemí Latinské Ameriky. 29.—30. 4. 1959 V Paříži se konala konference ministrů zahraničních věcí Spojených 9tátů, Velké Británie, Francie a NSR o přípravách k ženevské konferenci ministrů zahraničních véd.

K V Ě T E N 1959 4.5. Nóta vlády SSSR vládě Japonska o vyzbrojování japonských ozbrojených sil atomovými a vodíkovými zbraněmi a o dopravě jaderných zbrani na americké vojenské základny umí­ stěné na japonském území. 5.5. Poselství presidenta USA předsedovi rady ministrů SSSR k otázce zastavení nukleárních pokusů. P, 17. 5. 1959 V Bagdádu byla podepsána dohoda o kulturní spolupráci mezi SSSR a Iráckou republi­ kou. 6. 5. Poselství britského ministerského předsedy předsedovi rady ministrů SSSR k otázce zastaveni nukleárních pokusů. P, 17. 5. 1959 7.5. Mezi USA a V. Británií byla podepsána dohoda o atomových zbraních — výměně sou­ částí a materiálů. T , 8. 5. 1959 8.—13.5. Ve Stockholmu se konalo jubilejní zasedání Světové rady míru. 8.5. Byl uveřejněn text nóty vlády Spojených států vládě SSSR o otázce konference na nej­ vyšší úrovni.

NYT, 10. 5.1959

255

8.—10. 5. Ve Zhořelci (NDR) se konala konference evropských odborů a pracujících za mírovou smlouvu s Německem, za odzbrojeni a zákaz atomových zbraní. 10.5. V Rakousku se konaly parlamentní volby. Socialistická strana získala 78 mandátů, lidová strana 79, neonacistická „osvobozená strana" 8 mandátů. 11.5. V Ženevě byla zahájena konference ministrů zahraničních věd, již se kromě zástupců SSSR, USA, Velké Británie a Francie zúčastnili zástupci obou německých států. 12. 5. V Nepálu byly uveřejněny definitivní výsledky parlamentních voleb, prvních v dějinách této země. V 74 volebních obvodech (z celkového počtu 109) zvítězili kandidáti strany Nepálský kongres, ve 4 komunisté. 13. 5. Memorandum vlády SSSR vládě Řecka týkající se plánů na vybudování amerických atomových a raketových základen na řeckém území. P, 14. 5.1959 13.—16. 5. V Tiraně se konalo X I. zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci. Text komuniké — RP, 18. 5. 1959 15.5. Odpověď N. S. Chruščova na poselství D. Eisenhowera z 5. 5. 1959 a H . Macmillana z 6. 5. 1959 týkající se zastaveni zkoušek s jadernými zbraněmi. RP, 18. 5.1959 V Ženevě byla dočasně přerušena konference SSSR, USA a Velké Británie o zastaveni pokusných výbuchů nukleárních zbraní v souvislosti s konferenci ministrů zahraničních věd. 15.—17. 5. Ve Vídni se konaly tzv. sudetoněmecké dny. 17.5. Kubánský ministerský předseda Fidel Castro podepsal nový zákon o pozemkové reformě. 18.—21.5. N a pozvání sovětské vlády dlel v SSSR afghánský ministerský předseda Mohamed Dávud. 18. 5. Na ostrově Réunion, který je zámořským departementem Francie, byla založena Komu­ nistická strana Réunionu. Prvním tajemníkem Komunistické strany Réunionu byl zvolen Paul Vergés. 19. 5. V Holandsku byla utvořena nová vláda složená pouze ze zástupců pravicových stran. Ministerským předsedou a ministrem pro všeobecné otázky byl jmenován de Quay (katolík). 20.5. Nóta vlády ČSR vládě Rakouska ke konáni tzv. sudetoněmeckých dnů ve Vídni. RP, 21.5.1959

256

21.5. Prohlášení vlády NDR k uspořádáni tzv. sudetoněmeckých dnů ve Vídni. 21.-27.5. V ČSR dlela bulharská stranická a vládní delegace. Komuniké o navštíví delegace ÚV Bulharské komunistické strany a vlády Bulharské lidové republiky v ČSR. Dokumenty č. 8, str. 314 23.5. Nóty vlády SSSR vládám USA a NSR o jaderném a raketovém vyzbrojeni N SR a jiných členských zemí NATO a o rozmístění raketových základen na jejich území. RP, 2 5 .5 .1 9 5 9 24.5. Zemřel bývalý státní tajemník USA John Foster Dulles. Prohlášení vlády Albánie k budováni amerických základen v Kecku. V Moskvě byla podepsána obchodní dohoda na p ít let o výměně zboží mezi Velkou Bri­ tánií a Sovětským svazem. Text dohody Nová doba, č. 27, 1959, příloha 25. 5 .-4 .6 . V Albánii dlela stranická a vládní delegace SSSR vedená prvním tajemníkem ÚV KSSS a předsedou rady ministrů SSSR N. S. Chruščovem. Společné prohlášeni stranických a vládních delegací obou zemi bylo podepsáno v Tiraně 30. 5. 1959. Text prohlášeni P, 1 .6 . 1959 25.5. Královská laoská vláda použila vojenské sily proti bývalým oddílům Pathet Laa. Ministr zahraničních věcí ČLR Čen Ji zaslal předsedům ženevské konference o Indočíně, konané v roce 1954, dopisy k situaci v Laosu. i 6. 5.

President D. Eisenhower předložil Kongresu USA dohody, podle nichž mají být posky­ továny NSR, Turecku, Holandsku a Kanadě informace o atomistice a zařízení k výcviku vojsk v používáni jaderných zbrani. 29.5. K. Adenauerovi byl doručen dopis W. Ulbrichta s nabídkou na uzavření paktu o neúto­ čení mezi NSR a NDR. P, 31. 5. 1959 N. S. Chruščov ve svém projevu v Korči (Albánie) znovu navrhl vytvoření pásma bez atomových zbraní na Balkáně a v oblasti Středozemního moře. RP, 30. 5. 1959 30.5. V Bonnu byla podepsána sovětsko-západoněmecká dohoda o kulturní, vědecké a tech­ nické výměně. Nóta vlády SSSR britské vládě o situaci v Laosu. P, 31. 5. 1959 30.5. Volby v Singapuru skončily přesvědčivým vítězstvím levicové Strany lidové akce, která získala 43 míst z 51. 17 Vzta&y 1959

257

Vláda Irácké republiky vypověděla dohody o Vojenské pomoci USA z let 1954 a 1955 a dohodu o hospodářské pomoci uzavřenou na základě Eisenhowerovy doktríny. 31.

5.

Poslední skupiny britských vojáků a důstojníků opustily irácké území. Č e r v e n

1959

1 . 6.

Telegram ministra zahraničních věcí VDR předsedovi mezinárodní dozorčí a kontrolní komise pro Laos, v němž naléhal na obnoveni činnosti komise za účelem rychlé likvidace ohniska války v Indočíně. Byla vyhlášena nová ústava Tuniské republiky. 2. 6 .

Náčelník štábu indonéské armády generál Nasution vydal dekret o dočasném zákazu politické činnosti v Indonésii. V Japonsku se konaly volby do Sněmovny poradců — horní sněmovny japonského par­ lamentu. Většinu mandátů získala Liberální demokratická strana. 3.6. Nóta v lidy ČSR vládě USA proti vyzbrojování N SR a proti provokativnímu porušování československého vzdušného prostoru. RP, 4. 6. 1959 Singapur se stal autonomním státem v rámci Britského společenství národů. 4. 6. Prohlášení Č TK k situaci v západním Berlině. RP, 5. 6. 1959 Vlády Itálie, Řecka a Turecka odmítly sovětský návrh na vytvořeni bezatomové oblasti na Balkáně. Předseda rady ministrů SSSR N . S. Chruščov a ministr obrany SSSR R. J. Malinovskij navštívili neoficiální Maďarskou lidovou republiku. Konrád Adenauer se zřekl kandidatury na úřad presidenta N SR. Irácký ministerský předseda A. K. Kásim oznámil, že Irák vystupuje z librového bloku 5.6. Odpověď rakouské vlády československé vládě na její nótu týkající se tzv. sudetoněmeckých dnů. 5 .- 6 . 6. Zasedání ÚV KSČ o otázkách zemědělství. 5.—10. 6. V Londýně se konal tzv. atlantický kongres, který měl neoficiální charakter. Zúčastnilo se ho přes 600 delegátů z členských zemí NATO.

258

6 . 6. Prohlášeni TASS k zahájeni tzv. atlantického kongresu v Londýně.

RP, 7. 6.1959 Prohlášeni rumunské vlády k vytvořeni bezatomového pásma na Balkáně. RP, 7 .6 . 1959

8. - 2", 5. V Moskvě dlela na pozváni ÚV KSSS a rady ministrů SSSR na přátelské návštěvě stra­ nická a vládni delegace NDR v čele s Walterem Ulbrichtem a Otto Grotewohlem. Na závěr pobytu delegace NDR bylo podepsáno německo-sovětské prohlášení P, 19. 6. 1959 8 . 6.

V Ženevě byla po třítýdenní přestávce obnovena jednání zástupců SSSR, USA a Velké Británie o zastavení nukleárních pokusů. President FLRJ J. Broz-Tito se vyslovil pro vytvoření bezatomového a bezraketového pásma na Balkáně. 9.6. Francouzská vláda odmítla skladovat na francouzském území americké atomové zbraně, nezíská-li právo spoluúčasti na jejich kontrole. 10. 6 .

Protestní nóta vlády SSSR vládě Itálie proti budování amerických raketových základen na italském území. P, 11.6.1959 V Tokiu se konalo veliké shromáždění při zahájeni Pochodu míru z Tokia do Hirošimy, kterého se účastnilo asi 10 000 lidí. 12.

6.

V Ženevě bylo dosaženo dohody mezi společnostmi Červeného kříže o repatriaci Korejců z Japonska do KLDR. RP, 13. 6.1959 Prohlášeni ministerstva zahraničních věcí ČSR k jednáni ministrů zahraničních věci v Ženevě. RP, 13. 6. 1959 15.6. Vláda Albánské lidové republiky prohlásila, že podporuje návrh rumunské vlády na svolání konference šéfů vlád balkánských států k dora'ení kolektivní dohody, podle níž by se Balkán stal pásmem bez atomových a raketových zbrani. 17.6. Vrchní velitel ozbrojených til NATO v Evropě generál Norstad pronesl v Mnichově projev o urychleném vyzbrojení bundeswehru atomovými zbraněmi. Eamon de Valera byl zvolen presidentem Irské republiky. 18. 6. V Argentině došlo k pokusu o vojenský puč. 25. 6. vytvořil Frondizi novou vládu, v níž rozhodujíc! vliv mají pravicoví představitelé armády.

259

19 .6 . N óta vlády ČSR vládě Rakouska ke konáni tzv. sudetoněmeckých dnů ve V ídni. RP, 20. 6. 1959 20 . 6 .

N a návrh zástupců západních mocnosti byla ženevská konference m inistrů zahraničních věcí přerušena do 13. 7. 1959. V Berlině byl uveřejněn návrh smlouvy o neútočení mezi N D R a N SR zaslaný ministrem zahraničí N D R L . Bolzem ministru zahraničních věci N SR von Brentanovi. 23. 6. D ruhé plenární zasedání Ú V Polské sjednocené dělnické strany schválilo návrh usneseni ÚV PSD S a řídicího výboru Sjednocené rolnické strany „O základních úkolech zeměděl­ ství v letech 1959— 1965“ . Francouzský president de Gaulle dlel na státní návštěvě v Itálii. 2 4 .- 2 9 . 6. V Moskvě se konalo plenární zasedáni Ú V K SSS věnované urychleném u technickému pokroku v prům yslu a stavebnictví. 2 4 .- 2 8 . 6. V Paříži se konal XV. sjezd Francouzské komunistické strany, který projednal otázku sjednocení dělnických a republikánských sil v boji za obnoveni demokracie. 25. 6. Prohlášeni vlády SSSR odevzdané vládám Albánie, Bulharska, R um unska, Jugoslávie, Řecka, Itálie, Turecka, U SA, Velké Británie a Francie obsahující návrh na vytvoření pásma bez atomových zbrani v oblasti Balkánu a Jaderského moře. P, 26. 6. 1959 28. 6. Volby do islandského parlam entu. Výsledky: Strana nezávislosti (konzervativci) 20 man­ dátů, Pokroková strana 19, Jednotná socialistická strana (komunisté) 7, Sociálně demo­ kratická strana 6 m andátů. 28. 6.— 13. 7. Ve Spojených státech dlela vládni delegace SSSR vedená F . R. Kozlovém při příležitosti zahájení sovětské výstavy vědy, techniky a kultury otevřené 29. 6. 1959. 29. 6.— 13. 7. Etiopský císař Hailé Selassie I. dlel na státní návštěvě v SSSR. Závěrečné komuniké P, 13. 7. 1959 30. 6.—3 1 .7 . V Ženevě se konalo 28. zasedáni Hospodářské a sociální rady O SN . ČERVENEC

1959

1. 7. V západním Berlíně byl zvolen novým západoněmeckým presidentem H einrich L übke. 2. 7. V Moskvě dlel president Vietnamské demokratické republiky Ho Či M in.

260

4. — 6 . 7.

Ve Varšavě se konala mezinárodní konference věnovaná otázce zmírněni mezinárodního napětí v Evropě za účasti zástupců 22 zemí. 5.7. Skončilo tzv. přechodné hospodářské období v Sársku. Sársko se stalo součástí NSR. Indonéský president Sukarno vydal dekret o rozpuštěni Ústavodárného shromáždění a obnovení platnosti ústavy z r. 1945. Izraelský ministerský předseda Ben Gurion podal demisi své vlády, v níž došlo k rozkolu v souvislosti s dodávkami izraelských zbraní západoněmecké armádě. 6. 7. Nóta vlády MLR vládě USA protestující proti nepřátelským činům vůči Maďarsku. 7. 7. Nóta vlády VDR předsedům ženevské konference protestující proti porušování ženev­ ských dohod z roku 1954. RP, 17. 7. 1659 8.7. Zástupce USA v NATO oznámil přemístění 225 amerických atomových bombardérů z Francie, která odmítla umísťovat na svém území skladiště atomových zbraní, do Velké Británie a NSR. 9 .-2 2 . 7. Před vojenským tribunálem v Aténách se konal proces proti M. Glezosovi a dalším řec­ kým vlastencům 9. 7. Indonéský president Sukarno vytvořil novou vládu, v níž zastává úřad ministerského předsedy. 10. 7. Atomoví experti tři atomových mocností znovu potvrdili, že je možno kontrolovat nu­ kleární výbuchy i ve velkých výškách. N Y T, 12. 7. 1959 10.—18. 7. V Hamburku se konal VI. kongres Socialistické internacionály. N Y T, 12. 7. 1959 11.7. USA, Francie a Itálie odmítly návrh SSSR na vytvoření bezatomového pásma na Bal­ káně a v oblasti Jaderského moře. 11.—12. 7. V Kungäle (Švédsko) se konaly porady delegaci Dánska, Norska, Švédská a Finska o sta­ novisku těchto zemí k tzv. malé oblasti volného obchodu. 13.7. V Ženevě bylo obnoveno jednání ministrů zahraničních věcí SSSR, USA, Velké Británie, Francie, NDR a NSR.

261

V Bagdádu skončila ustavující konference Všeobecné federace iráckých odborů. 13.— 17. 7. Etiopský císař Hailé Selassie I. dlel na návštěvě v ČSR. 14.—23. 7. Ve Varšavě dlela stranická a vládni delegace SSSR v čele s N. S. Chruščovem. Společné komuniké P, 23. 7. 1959 14. 7 .- 8 . 11. V USA probíhala stávka půl miliónu hutníků žádajících uzavření nové kolektivní smlouvy. 15.7. V Rakousku byla vytvořena nová koaliční vláda, v jejímž čele je opět kancléř Julius Raab (OeVP), vicekancléřem Bruno Pittermann (SPOe). 1 6 .-2 0 . 7. V Senniquelli (Libérie) se konala konference šéfů vlád Guineje, Ghany a Libérie o vy­ tvoření Společenství nezávislých afrických států. 17. 7. Generální rada japonských odborů uveřejnila návrh nového programu, který obsahuje hospodářské požadavky a vyzývá k boji za revizi japonsko-amerického paktu. 18. 7. Kubánský president Urrutia podal demisi. Novým presidentem byl jmenován Osvaldo Dorticos. 19. 7. Memoranda vlády SSSR vládám Dánska, Norska a švédská o důvodech odložení připra­ vované návštěvy N. S. Chruščova v těchto zemích v srpnu 1959. 20. 7. Memorandum vlády SSSR vládě Finska o odložení návštěvy N . S. Chruščova. Španělsko se stalo 18. členem OEEC. 32. 7. Ve Stockholmu skončila jednání 7 zemí o vytvořeni tzv. malé oblasti volného obchodu 2 2 .-2 4 . 7. V Londýně se konala konference členů parlamentů a veřejných činitelů z 11 zemí k problému pásma vojenského odpoutání v Evropě. 3Ž. 7. Kongres USA schválil dotace v rámci programu,,pomoci“ cizím státům na f. 1959—líáO. Z částky 3556 mil. dolarů se povoluje na vojenskou pomoc 1400 mil. dolarů. 23. 7.—-1. 8. V SSSR dlel vicepresident USA Richard Nixon v souvislosti » otevřením americká vý­ stavy v Moskvě. 23. 7, Protest čs. vlády u vlády USA proti pořádání tzv. týdne porobených národů. RP, 24. 7.1959

262

26. 7 .-4 . 8. Ve Vídni se konal VII. světový festival mládeže a studentstva. 28.7. Venezuelský Národní kongres přijal usnesení, v němž se vládě doporučuje obnovit di­ plomatické a obchodní styky s SSSR a ČLR. 31.7. Japonské ministerstvo zahraničí zahájilo jednání s Bulharskem, Rumunskem a Maďar­ skem o navázání diplomatických styků. President Indické republiky sesadil keralskou vládu vedenou KSI a převzal správu státu.

S R P E N 1959 1. 8.

V Moskvě byla otevřena výstava Československé sklo. 2 .-5 .8 . Vicepresident Spojených států R. Nixon dlel v Polsku. 2.—16. 8. Zasedání ÚV KS Číny o plnění národohospodářského plánu 3.8. Byla uveřejněna zpráva o vzájemných oficiálních návštěvách N. S. Chruščova a O . Eisen­ howera. 4.—8, 8. V Monrovii (Libérie) se konala konference 9 nezávislých afrických zem í: SAR, Etiopie, Guineje, Tuniska, Libye, Maroka, Súdánu, Ghany a Libérie. 5.8. Skončila druhá etapa konference ministrů zahraničních věcí v Ženevě. Závěrečné komuniké — RP, 6. V 1959 Prohlášení ministerstva zahraničních věci Vietnamské demokratické republiky k situaci v Laosu. 5. —7.8. V Hirošimě se konala pátá mezinárodní konference za zákaz nukleárních zbrani a za odzbrojení. 6. 8.

Ministr zahraničních věci NDR dr. L. Bolí pozval ministry zahranič! čtyř velmocí k návštěvě NDR. 12. 8.

Nóty vlády VDR vládám SSSR a V. Británie o situaci v Laosu. Prohlášeni vlády ČLR o vývoji v Laosu. 12.—18.8. V Santiagu de Chile se konala konference Organizace amerických Států k otázce vývoje a současné situaci v oblasti Karibského můře.

263

13. 8. Společnosti Červeného kříže KLDR a Japonska podepsaly v Kalkatě dohodu o návratu těch občanů korejské národnosti, kteří si to budou přát, z Japonska do KLDR. 15.8. Memorandum čs. vlády sekretariátu OSN o uplatňováni zásady spravedlivého zeměpis­ ného zastoupeni při volbě předsedy VS OSN. RP, 16. 8. 1959 17. 8. Prohlášeni ministerstva zahraničních véd SSSR k situaci v Laosu. RP, 18. 8.1959 Dohoda mezi SSSR a Iráckou republikou o spolupráci při mírovém využíváni atomové energie. Obnoveny diplomatické styky mezi Jordánském a SAR. Parlamentní volby v Malajsku. Vládnoucí Svaz tří stran získal 70 mandátů, Socialistická lidová fronta 8, Lidová pokroková strana 4, Všemalajská islámská strana 13. 18.8. Nóta čs. ministerstva zahraničních véd velvyslanectví USA proti porušováni čs. hranic americkými občany. 19. 8. Poselství N. S. Chruščova K. Adenauerovi o řešeni německé otázky a o vzájemných vztazích mezi oběma státy. RP, 27.8.1959 20 . 8 .

President Tuniské republiky Burgiba oznámil zrušení celní unie mezi Tuniskem a Fran­ cii s platnosti od 1. října 1959. 21 . 8 . Nóta vlády NDR vládě USA a NSR o důsledcích atomového vyzbrojení NSR. RP, 22. 8. 1959 Havajské ostrovy byly prohlášeny za 50. stát USA. 26. 8 .- 4 . 9. President USA navštívil NSR, Velkou Británii a Francii před cestou N. S. Chruščova do USA. Konference tří mocností v Ženevě o zastaveni nukleárních pokusů byla odročena na 12. 10. v souvislosti s návštěvou N. S. Chruščova v USA. 26. 8. President Eisenhower vydal nařízeni, aby do konce roku 1959 nebyly prováděny americké zkoušky s jadernými zbraněmi. N YH T, 28. 8. 1959 27. 8. Mluvčí britského ministerstva zahraničí prohlásil, že britská vláda neobnoví nukle­ ární pokusy, dokud bude probíhat užitečné jednání o zastaveni pokusů.

264

27. 8 .-4 .9 . Ve Varšavě se konalo zasedáni 48. kongresu Meziparlamentární unie. 28. 8. Prohlášeni sovětské vlády, že SSSR neobnoví nukleární pokusy, nebudou-li západní moc­ nosti provádět pokusy s atomovými a vodíkovými zbraněmi. P, 29. 8. 1959 Odpověď K. Adenauera na dopis N. S. Chruščova. RP, 1 .9 .1 9 5 9 31 . 8 .— 5 . 9 .

V Ženevě se konalo 14. valné shromáždění Světové federace sdruženi pro OSN.

Z Á Ř I 1959 1.9. V SAR byl zahájen týden boje proti francouzským atomovým pokusům na Sahaře. 3.9. Dag Hammarskjöld, generální tajemník OSN, zveřejnil zprávu o činnosti OSN. Navrhl, aby se Rada bezpečnosti scházela na pravidelných schůzích a projednávala otázky mezi­ národních vztahů a konání konferencí v rámci Hospodářské a sociální rady na úrovni ministrů. RP, 4. 9.1959 5.9. V Lipsku se konala X. všeněmecká dělnická konference. 5 .-6 . 9. V Hammelnu (NSR) se konal sjezd bývalých příslušníků zbrani SS sdružených v orga­ nizaci HIAG. RP, 12. 9.1959

6. - 8.9. Rada bezpečnosti OSN jednala o situaci v Laosu. Západní mocnosti prosadily proti hlasu SSSR rezoluci o vytvoření vyšetřující komise.

'6.9. Na území NSR se konaly tzv. dny vlasti, provokační revanšistické shromážděni. 7.—12.9. Ve Stuttgartu se konal sjezd západoněmeckého odborového svazu DGB. 7.9. V Casablance se konalo zasedání rady Ligy arabských států na podporu alžírských osvo­ bozeneckých sil. Dohoda mezi SSSR a západními mocnostmi o vytvoření desetičlenného výboru pro od­ zbrojení na základě paritního zastoupení Východu a Západu. 7— 14.9. V Djakartě se konal VI. sjezd Komunistické strany Indonésie. 8.9. Rakousko přistoupilo k Bělehradské konvenci z r. 1948 o řízení plavby na Dunaji. P°selství předsedy Státní rady ČLR Čou En-laje indickému ministerskému předsedovi Néhrúovi o otázce čínsko-indických hranic.

265

9 .9 . Prohlášeni čs. ministerstva zahraničních věd k dohoděo zřízeni výboru pro odzbrojeni. RP, 9.9.1959 Odpověď indické vlády na nótu čínské vlády o hranicích mezi Čínou a Indii. 9.— 10.9. V Londýně se konalo zasedáni vojenského výboru CENTO. 10. 9.

Prohlášeni TASS k čínsko-indickým vztahům v souvislosti s pohraničními incidenty. P, 10.9.1959 Komise OSN pro odzbrojeni projednala dohodu čtyř velmocí o vytvořeni paritního desetičlenného výboru pro odzbrojeni. RP, 9. 9.1959 12. 9. V SSSR vypuštěna druhá kosmická raketa k Měsíci. 14.9.1959 v 00,02,24 vteřin moskev­ ského času dosáhla povrchu Měsíce. 13.9. V NSR pokračovala provokační revanšistická shromážděni, tzv. dny vlasti, za účasti vládních představitelů. 14. 9. V Konakry byl zahájen mimořádný sjezd Demokratické strany Guineje. 15.—27. 9. N . S. Chruščov dlel na oficiální návštěvě v USA. 18.9. projev N . S. Chruščova na XIV. VS OSN, v němž předložil návrh na všeobecné a úplné odzbrojeni. 2 7 .9 . závěrečné spo­ lečné komuniké o jednáni N . S. Chruščova a D. Eisenhowera v Camp Davidu. 15.9.— 13.12. V New Yorku se konalo XIV. zasedání Valného shromážděni OSN. 15.9. Marocká vláda vydala nařízeni „O dočasném zákazu Komunistické strany Maroka*'. Prohlášení sovětské vlády k situaci v Laosu. P, 15.9.1959 16.9. President de Gaulle pronesl projev k alžírské otázce, v němž uznal právo alžírského lidu na sebeurčení. 18.— 19.9. Zasedáni Ú V SED — uveřejněny návrhy na odzbrojeni v obou čistech Německa. 2 1.9. V plénu X IV. VS O SN znovu zamítnut návrh na projednání otázky zastoupeni Cíny v O SN. Hlasování 4 1 :30:11.

RP, 23.9.1959

266

Ministr zahraničních věcí SSSR Gromyko navrhl zařadit na jednací pořad VS O SN bod „O všeobecném a úplném odzbrojení". 22. 9 . - 2. 10. Ve Vídni se konala III. generální konference Mezinárodní agentury pro atomovou energii. 23.—24.9. Plenární zasedání ÚV KSČ o směrnicích třetího pětiletého plánu za léta 1961— 1965. RP, 25. 9. 1959 25.9. Argentinská vláda vydala dekret o zákazu Komunistické strany Argentiny. Atentát na cejlonského ministerského předsedu Bandaranaika. Prohlášení vlády ČSR k návrhům SSSR na všeobecné a úplné odzbrojení. RP, 26. 9. 1959 25.-27.9. Porady N. S. Chruščova a D. Eisenhowera v Camp Davidu. Text komuniké RP, 28. 9. 1959 26.9. Dopis D. Néhrúa Čou En-lajovi o otázce indicko-čínských hranic. Pochod porúrských horníků do Bonnu na protest proti krizi v uhelném prům yslu. 28.9. N. S. Chruščov se vrátil z návštěvy v USA do Moskvy. Projev v Lužnikách. 27.9.—17.10. Návštěva čs. vládní delegace, vedené prvním tajemníkem ÚV KSČ a presidentem ČSR A. Novotným v Čínské lidové republice, Korejské lidové demokratické republice a M on­ golské lidové republice. Dokumenty str. 347— 359, i . 10— 11 29.9. Prohlášení prozatímní vlády Alžírské republiky o ochotě zahájit jednáni s francouzskou vládou o zastavení palby. Uveřejněny směrnice ÚV Maďarské socialistické dělnické strany k přípravě 2. pětiletého plánu (1961—1965) projednané na plenárním zasedáni ÚV MSDS 22. 9. 30.9. Nóta vlády SSSR vládě Velké Británie vyslovující souhlas s návrhem britské vlády, aby konference o zastavení nukleárních pokusů obnovila své jednání až 27. 10. 1959 místo 12.10. jak bylo původně stanoveno při přerušení její činností. RP, 6 .1 0 . 1959

Ř Í J E N 1959

1. 10.

Lidová sněmovna NDR schválila zákon o sedmiletém plánu rozvoje národního hospo­ dářství v letech 1959—1965.

267

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj schválila vytvořeni nového úvěrového orgánu na pomoc málo vyvinutým zemím.

I.—4. 10. Americko-německé porady v Bad Godesbergu o pokračování ve studené válce. 4. 10. V SSSR vypuštěna 3. kosmická raketa, která obletěla M ěsíc a ofotografovala jeho odvrácenou stranu. 5.— 10. 10. V Moskvě dlel rakouský president A. Schärf na státní návštěvě. Sovětsko-rakouské komuniké P, 16. 10. 1959 7. 10. Pokus o atentát na iráckého ministerského předsedu A. K . Kásima. 7 . - 9 . 10. Ve Washingtonu se konalo zasedáni Rady C E N T O (býv. Bagdádského paktu). 8.

10.

Parlamentní volby ve Velké Británii; výsledky: konzervativci získali 365 m íst, labouristé 258, liberálové 6, ostatní 1. 10 . 10 .

Americko-turecká dohoda o vybudování americké základny pro rakety středního doletu na tureckém území. N Y T , 11. 10. 1959 II.

10.

Ve volbách do zemského senátu v Brémách utrpěla strana C D U porážku; získala jen 14,8 % hlasů proti 30,4 % v roce 1957. 12.— 18. 10. V Addis Abebě se konala konference západoněmeckých diplomatických zástupců v Africe o problémech Afriky. 13. 10. Prohlášení francouzského ministerského předsedy D ebrého, v němž se m j. vyslovil pro respektováni hranic na O dře a Nise. FA Z, 14. 10. 1959 15. 10.— 1. 12. Ve Washingtonu se konala mezinárodni konference o A ntarktidě. N a závěr byla pode­ psána smlouva o Antarktidě. 16. 10. Pokus o atentát na francouzského senátora a předsedu Svazu demokratického a socia­ listického odporu M itterranda. 20. 10.

Řecká vláda se usnesla propustit hitlerovské válečné zločince. 21.10.

Ve východním Ladákhu došlo k čínsko-indickému pohraničním u incidentu.

268

22.-28.10. A. I. Mikojan dlel na státní návštěvě ve Finsku. 22 .10.

V Londýně bylo uveřejněno komuniké Západoevropské unie povolující N SR výrobu řízených střel. 23.-28. 11. Sjezd Křesťanskodemokratické strany Itálie. 24.10. N. S. Chruščov přijat pozváni k návštěvě do Francie. 25. 10. V Mongolsku se konaly volby do orgánů státní moci a lidových soudů. 27.—31.10. V Moskvě se konalo zasedání Nejvyššího sovětu SSSR. Byl přijat zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství SSSR, zákon o státním rozpočtu SSSR na rok 1960 a schváleno Provolání k parlamentům všech zemí světa s výzvou k co nejrychlejšímu vyřešeni problému odzbrojeni. 27.10. Ve Švédsku byla založena nová strana Pokrokové sdruženi proti atomovému vyzbrojo­ vání Švédská. V Ženevě bylo obnoveno jednání konference SSSR, USA a Velké Británie o zastaveni nukleárních pokusů. 28. 10. V Politickém výboru Valného shromážděni OSN byla předložena společná sovětsko-americká rezoluce o odzbrojení. RP, 29. 10. 1959 29.10. Prohlášení ministra zahraničí Velké Británie ke konferenci na nejvyšší úrovni. 30.10. Prohlášení ČLR k situaci v Laosu. LISTOPAD

1959

2. 11.

Politický výbor VS OSN schválil jednomyslně návrh sovětsko-americké rezoluce o odzbrojení. 3.11. Parlamentní volby v Izraeli — výsledky: z celkového počtu 120 mandátů získaly Mapaj 47, Cherut 17, Národní náboženská strana 12, Mapam 9, Achdut ha-avoda 7, K S I 3 mandáty. 5.11. Delegace dvaceti asijských a afrických národů předložila v O SN rezoluci odsuzující přípravy francouzské vlády na uskutečnění atomových pokusů na Sahaře. 7. II. Předseda Státní rady ČLR Čou En-laj navrhl indickému ministerskému předsedovi D . Néhrúovi způsob řešení indicko-čínského sporu o otázkách hranic.

269

Nejvyšší soud USA nařídil ukončit stávku ocelářů. 8 . 11. V Tunisku se konaly Presidentské volby a volby do Národního shromážděni. Presiden­ tem byl zvolen Hagib Burgiba. 9.11. Poselství Čou En-laje D. Néhrúovi navrhujíc! setkáni šéfů obou vlád.

11.11. President Eisenhower přijal pozváni generála Franc* k návštěvě Španělska. 12.—13.11. V Paříži se konaly rozhovory mezi ministry zahraničních véd Velké Británie a Francie. 13.— 15.11. V Bad Godesbergu se konal mimořádný sjezd Sociálně demokratické strany Německa. 15.11. Prohlášeni ministerstva zahranič! ČSR k provokačním letům západoněmeckých letadel do vzdušného prostoru ČSR. RP, 15.11.1959 16.11. Státní tajemník USA Herter prohlásil na zasedám Národní rady pro zahraniční obchod, že USA jsou ochotny hledat spolu s SSSR cesty k pokojnému soutěženi obou systémů. 17.— 19.11. K. Adenauer dlel na oficiální návštěvě ve Velké Británii. 17.11. V Teheránu se konala konference šéfů vlád asijských zemi paktu CENTO (Írán, Pá­ kistán, Turecko). 18.11. A. Mikojan dlel v Mexiku u příležitosti zahájeni sovětské výstavy. 19.—26. 11. President a ministerský předseda Guinejské republiky Sekou Touré dlel na státní návštěvě v SSSR. 19.—20. 11. V Tokiu se konal mimořádný X III. sjezd Generální rady japonských odborů, který jed­ nal o programu boje proti americko-japonskému bezpečnostnímu paktu. 19.—25.11. V Berlíně dlela čs. stranická a vládni delegace vedená prvním tajemníkem ÚV KSČ a presidentem ČSR s. A. Novotným. Na závěr návštěvy bylo vydáno společné prohlášení. RP, 26.11.1959 20 . 11. Valné shromážděni OSN schválilo společný návrh rezoluce SSSR a USA o odzbrojeni. K návrhu se připojilo 80 ostatních delegací jako spoluautoři.

270

Ve Stockholmu byla parafována konvence o vytvořeni tzv. malé oblastí volného obchodu za účasti V. Británie, Švédská, Norska, Dánska, Rakouska, Švýcarska a Portugalska. 21. 11. V Moskvě byla podepsána dohoda mezi SSSR a USA o spolupráci a výměně na poli techniky, vědy, školství a kultury na rok 1960—1961. 26.-27.11. Konference představitelů 16 komunistických stran evropských kapitalistických zemi v Římě. 26.-29.11. President Guinejské republiky Sekou Touré dlel na státní návštěvě v ČSR. Text komuniké — RP, 1. 12. 1959 28.11.—2.12. V Aténách se konal I. sjezd řecké levicové strany EDA. 30.11 —5.12. V Budapešti se konal VII. sjezd Maďarské socialistické dělnické strany. Delegaci C V KSSS vedl N. S. Chruščov. P R O S I N E C 1959 1. 12.

Mezi V. Británii a SAR byly obnoveny diplomatické styky na úrovni chargé ďaffaires. President Eisenhower přijal demisi dosavadního ministra obrany USA McElroye. Nástupcem byl jmenován T. S. Gates, dosavadní náměstek ministra obrany. Čs. protestní nóta vládě NSR proti porušováni čs. vzdušného prostoru balóny se štvavými tiskovinami. RP, I. 12. 1959 Ve Washingtonu byla podepsána smlouva o Antarktidě.

1.—2. 12. Jednáni kancléře K. Adenauera s presidentem de Gaullem v Paříži. 2 .-3 .1 2 . Jednáni britského ministra obrany Watkinsona a ministra obrany Strausse (NSR) o vojenské spolupráci. 4.—15.12. President Eisenhower navštívil Itálii, Turecko, Afghánistán, Pákistán, Indii, Írán a Řecko. 8. 12. Kancléř Adenauer odmítl na schůzi parlamentní frakce CDU—CSU účast na konfe­ renci na nejvyšší úrovni. 10.—14.12. V Sofii se konalo XII. zasedáni RVHP. RP, 16. 12. 1959 10.—13.12. V New Yorku se konal XV. sjezd Komunistické strany USA. Generálním tajemníkem byl zvolen Gus Hall.

271

11. 12. V Paraguayi vypuklo povstání proti reakčnímu Stroesenerovu režimu. 12. 12.

Skončilo XIV. zasedáni VS OSN. Polsko bylo zvoleno na jeden rok členem Rady bezpečnosti. VS OSN jednomyslné schválilo rezoluci o vytvořeni Výboru pro mírové využití kosmic­ kého prostoru. Arcibiskup Makarios byl zvolen presidentem Kypru. 14. 12. Prohlášeni vlády SSSR k atomovému vyzbrojování NSR. RP, 15.12.1959 Čs. vládni delegace dlela v Etiopii, kde podepsala Smlouvu o přátelství a vzájemné spolu­ práci a Dohodu o spolupráci kulturní, hospodářské a vědeckotechnické. RP, 15. 12.1959 Prohlášení předsedy vlády NDR O. Grotewohla ke stanovisku kancléře Adenauera ke konferenci na nejvyšší úrovni. RP, 15.12. 1959 15.—17. 12. Zasedání Rady N A TO v Paříži. 17.—21.12. President Eisenhower navštívil Španělsko a Maroko. 18. 12. Národní shromáždění VDR schválilo novou ústavu. 18.— 19.12. V Moskvě byly podepsány dohody mezi SSSR, Maďarskem, Polskem, NDR a ČSR o stavbě ropovodů. 19.—21.12. Porady šéfů vlád USA, Velké Británie, Francie a NSR o konferenci na nejvyšší úrovni. 2 2 .-2 5 . 12. Plenární zasedání ÚV KSSS o rozvoji sovětského zemědělství. 25.12. Zhanobení židovské synagógy v Kolíně nad Rýnem, které se stalo signálem vlny antise­ mitských a nacistických provokaci v NSR a v dalších západoevropských zemích. 29. 12. President Eisenhower oznámil, že USA nebudou po 31. 12. 1959 kázány svým jedno­ stranným prohlášením o dočasném zastavení pokusů s atomovými zbraněmi.

* 272

Vysvětlivky zkratek: RP — Rudé Právo P — Pravda (moskevská) NYT — New York Times T — The Times Dokumenty — Dokumenty k československé zahraniční politice (vydává MZV)

ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ T A B U L K Y

Růst socialislické soustavy ve světové ekonomice Tabulka č. 1.

Měrná jednotka

Svět celkem

z toho socialistická soustava v%

Ukazatelé

Rok

'Území

1926 1939 1958*

! mil. km1 mil. km1 ! mil, km1

135,4 135,4 135,4

17,1 17,1 26,0

Obyvatelstvo

1926 1939 1958*

mil, osob mil. osob mil. osob

1 927,0 2 145,3 2 835,0

7,7 8,0 35,5

Těžba uhlí (v přepočtu na černé uhlí)

1929 1937 1950 19J8*

1 1 1 2

406,6 389,3 570,6 048,2

2,7 8,6 27,7 46,6

Těžba nafty

1929 1937 1950 1958*

mil. t mil. t 1 mil. t mil. t !l j mil. t | mil. t i mil. t mil. t

205,1 279,5 522,6 908,6

6,7 10,2 8,4 14,2

Výroba elektřiny

1929 1937 1950 1958*

; mld. kWh I mld. kWh i mld. kWh i mld. kWh

300,2 464,8 992,1 1 943,6

2,1 7,8 14,9 19,1

Výroba surového železa

1929 1937 1950 1958*

1 mil. t 1 mil. t i mil. t mil. t

97,6 103,3 131,5 197,4

4,1 14,0 18,5 33,3

Výroba surové oceli

1929 1937 1950 1958*

i mil. t 1 mil. t mil. t mil. t 1

120,4 135,8 189,1 273,0

4,0 13,1 19,2 30,9

275

Růst socialistické soustavy ve světové ekonomice Dokončeni

Svět celkem

i toho socialistická soustava vv 0. 0

Rok

Měrná jednotka

Výroba automobilů (osobních a nákladních)

1929 1937 1950 1958*

tis. ks tis. ks tis. ks tis. ks

6 311 6 363 10 451 11 000

0,03 3,1 3,9 6,2

Výroba nákladních automobilů (včetně autobusů)

1929 1937 1950 1958*

tis. ks tis. ks tis. ks tis. ks

999 1 377 2 279 2 465

0,2 13,2 13,6 18,8

Výroba traktorů (v přepočtu na 15 PS)

1929 1937 1950 1958*

tis. ks tis. ks tis. ks tis. ks

219 398 1 046 1 630

1,6 16,8 27,2 29,9

Výroba cementu

1929 1937 1950 1958*

tis. tis. tis. tis.

71 777 79 696 133 188 253 500

3,1 6,8 15,7 25,1

Výroba řeziva

1937 1950 1957 1958*

mil. mil. mil. mil.

185,0 245,7 289,0 296,0

18,3 29,0 37,4

Výroba cukru

1929 1937 1950 1958*

tis. tis. tis. tis.

25 588 28 117 32 846 49 331

3,2 8,6 16,3 20,0

Sklizeň zrnin1

1929 1937 1950 1958*

mil. mil. mil. mil.

617,6 609,3 626,8 867,3

10,6 15,2 34,5 45,9

t t t t m* m* m* m*

t t t t t t t t

* Cd*je za r. 1958 jsou předběžné. 1 Plenice, lito , ječmen, oves, kukuřice, rýže. Pramen: Narodnoje chozjajstvo SS S R v 1958 godu, sovětský rukopisný materiál.

276

in 00

Ukazatelé

Vývoj průmyslové výroby v některých socialistických a kapitalistických státech v letech 1956—1959 (Rok 1956 - 100) Tabulka č. 2.

Zemí

1956

1957

1958

1959*

ČSR Albánie Bulharsko Maďarsko* NDR Polsko Rumunsko SSSR ČLR Belgie Francie Itálie Nizozemsko NSR* Rakousko* Spoj. království* Švédsko* Kanada USA1

100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

110 127 116 111 107 110 108 110 111 100 108 107 102 107 106 101 104 100 100

123 152 132 125 119 121 119 121 185 93 113 111 102 109 109 100 104 98 93

136 181 164 140 134 132 132 136 258 95 120 123 111 117 113 105 106 107 104

* Údaje za r. 1959 jsou předběžné nebo odhady na základě neúplných dat. * Stárni průmysl. — 1 Bez Sárska. — * Bez výroby plynu. — * Se stavebnictvím. — • Bez výroby elektřiny a plynu. Pramen: Výpočty na základě údajů Monthly Bulletin of Statistics “ UN ( i. 12/1959, i . 3/1960), statis­ tických měsíčníků a ročenek národních statistických úřadů, zpráv o splnění národohospodářských plánů za r. 1959 v SSSR a LDS.

277

Rotní zrniny průmyslové výroby v některých socialistických a kapitalistických státech v letech 1952—1959 Tabulka i. 3. 1952

1953

1954

1955

1956

1957

1958 1959*

Zemi Přírůstek nebo pokles (—) proti předchozímu roku v %

ČSR Maďarsko* NDR Polsko SSSR ČLR Belgie Francie NSR* Spojeni království* Švédsko4 USA4

18 24 15 19 12 30 —5 1 7 —3 —2 3

9 11 13 18 12 30 —1 1 10 5 2 3

4 2 10 11 13 16 6 10 12 8 i —7

11 8 8 11 12 6 9 9 14 5 7 12

10 —9 6 9 11 28 6 11 8 1 3 3

10 11 8 10 10 11 0 8 7 1 4 0

11 12 11 10 10 66 —7 4 3 —1 0 —7

11 12 12 9 11 39 2 6 7 5 3

* Údaje za r. 1959 jsou předběžné nebo odhady na základě neúplných dat. 1 Státní průmysl. — * Bez Sárska. — * Se stavebnictvím. — 4 Bez výroby elektřiny a plynu. Pramen: Výpočty na základě údajů Monthly Bulletin o f Statistics < — U N (č. 12/1959, i . 3/1960) statistických měsíčníků a ročenek národních statistických úřadů, zpráv o splnění národohospodářských plánů za r. 1959 v SS SR a LD S.

Dynamika růstu průmyslové výroby socialistické a kapitalistické světové soustavy (Rok 1950 = 100) Tabulka č. 4. Světová soustava socialistická

R ok 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 Průměrný roční přírůstek za léta 1950 - 1958

Světová soustava kapitalistická

100 119 136 155 175 194 216 234 273

100 111 113 120 120 134 140 143 139

13,3

4,2

Pramen: Mirovaja ekonomika i meždunarodnyje otnošenija (i. 8/1959), Bulletin technických a ekono­ m ických informaci “ U T E I N (č. 3/1959).

278

Graf k tabulce l. 4.

Pádil zeni socialistických a kapitalistických na světové průmyslové výrobě v letech 1937— 1965 (v procentech) Tabulka £. 5.

Socialistická zemi Kapitalistické zemi Svit celkem

1937

1950

1953

1958

1965

10 90

20 80

25 75

33 67

přes 50 ne celých 50

100

100

100

100

100

Pramen: SSSR r cifrach v 1959 godu, N. S. Chruščov m X X I. mimořádném sjezdu K S S S .

279

Tabulka č. 6.

Plánovaný rozvoj průmyslu v zemích socialistického tábora Bulharsko Maďarsko NDR Polsko

ČSR r. 1965 v% r. 196Ó

Ukazatelé

Růst průmyslové výroby v tom : výrobní prostředky spotřební předměty Růst produktivity práce Elektřina Uhlí celkem Surové železo Surová ocel Cement Maso C ukr

*

r. 1965 v% r. 1958

r. 1965 v% r. 1958

160

165^-170

188

160 130 140 156 128 161 154 174 132 123

170 150

170— 175 145— 150 137— 140 172— 175 111— 120 145 150 169— 185 150— 155 155— 160

195 177 185 181 129 121 152 224 146 130

37,7 35 500 77 380 7 650 10 522 8 600 583 1 203

188 160 405 222 200 127 180 r. 1962

* * * * »

r. 1965

• *

r. 1965

5 i )

*

,27000—29000

205 353 1 760 145 211

1 600 2 400 2 200—2 400

. •

1 V národních podnicích. — 2 Vlastní výpočet. — 3 Pouze hnědé uhlí. — 4 Pouze ingoty. Pram en Směrná čísla rozvoje národního hospodářství uvedených zemí.

r. 1965 v% r. 1958

150

140 148 123 138 150 132 125 r. 1965

63

19 000

SSSR

r . 1965 v% r. 1960

150

r. 1965 Elektřina (mld. kWh) Černé uhlí (tis. t) Hnědé uhlí a lignit (tis. t) Surové železo (tis. t) Surová ocel (tis. t) Cement (tis. t) Maso (tis. t) C ukr (tis. t)

r. 1962 v% r. 1957

278 000 2 150 4 630 7 975 895 1 022

180 185— 188 162— 165 145— 150 210—220 121— 123 164— 177 157— 166 220—240 214 176— 190 1965

41,5 111 500 27 000

. 8 800 10 000 1 500 1 500

500—520 J 600 000—612 000 65 000—75 000 86 000—91 000 75 000—81 000 6 130 9 250— 10 000

T a b u lk a č. 7 . Těžba a zásoby uhlí v zemích E S U O , ve Spojeném království a U S A v letech 1950 , 1953 a 1957— 1959

Kok

Belgie Těžba | Zásoby

Francie Těžba | Zásoby

Itálie Zásoby Těžba

Nizoze msko Těžba | Zásoby

27 30 29 27 22

321 060 086 062 756

1 3 1 6 7

031 074 479 928 716

50 52 56 57 57

643 588 795 720 598

» *=

113 110 191 99,8

748 251 522 111

83 76 93 84

100 100 100 100

Rok

730 787 685 474 028

Index za

Základ indexu 1950 1953 1957 1958

, 2 5 4 7 11

N SR Zásoby Těžba

61 300 422 286 232

1 031 1 131 1 023 724 739 r.

Itálie

Nizo­ zemsko

12 12 11 11 11

247 297 376 880 968

151 213 312 746 1005

4 10 5 26 34

5 n 8 13 19

6 27 41 40 31

i 2 3 6 8

1959* 72 65 72 102

404 191 235 148

Sársko Zásoby Těžba

Francie

Výše zásob ke konci uvedeného období v % vytěženého množství

TIS. t 2950 1953 1957 1958 J959*

Belgie

98 97 105 101

380 77 55 81

Spoj. králov.1 Těžba Zásoby

666 472 322 135

USA Těžba | Zásoby*

NSR

Sársko

králov.1

USA*

Výše zásob ke konci uvedeného období v % vytěženého množství 111 125 133 132 125

1950 1953 1957 1958 1959*

137 652 156 581 587

* 6 12 20 22

521 616 713 841 974

15 16 15 15 15

091 418 648 516 320

Základ indexu 1950 1953 1957 1958

- 100 - 199 - 100 - 100

.

201 542 188 905 1 450

219 227 227 219 205

796 805 217 252 700

15 19 27 37 50

864 611 775 671 816

505 4 40 467 389 382

319 337 595 352 970

65 73 73 69 69

785 132 281 205 126

* 0,5 5 10 16 18

1 3 i 6 9

7 9 12 17 25

13 17 16 18 18

Index za r. 1959* 113 99/ 94 95

4 410 347 181 110

102 93 98 99

7214 268 771 160

94 90 91 94

320 259 183 135

76 87 82 98

105 95 94 9 9,9

* Údaje za r. 1959 jsou předběžné nebo odhady na základě neúplných dat. _ Zásoby na haldách: Belgie, Francie, Nizozem sko, Sársko. — Zásoby na haldách a u velkých prům yslových spotřebitelů: N S R , Spojené království. — Zásoby v distribučních střediscích: Itálie. — Zásoby u velkých prům yslových spotřebitelů: U SA . • Bez Severního Irska. — • Pouze zásoby ž ivičného uhlí. — • Pouze zásoby na haldách. , Pramen: M onthly Bulletin o f Statistics — U N (Č. 12/1959, č. 3/1960), statistické měsíčníky a ročenky národních statistických úřadů a výpočty na základě údajů z uvedených pramenů.

Výroba surového železa a surové oceli v některých socialistických a kapitalistických zemích v letech 1950, 1953 a 1957—1959

Tabulka i . 8. Surové železo (tis. t) Rok 1950 1953 1957 1958 1959*

ČSR

NDR

Polsko

SSSR

1951 2 781 3 563 3 774 4 245

337 1078 1 663 1 775 1 898

* 1 533 1 2 359 1 3 682 1 3 864 1 4 374

19 175 27 415 37 040 39 600 43 000

Itálie

NSR

Spojené království

USA

11 195 14 094 21 638 19 857 21 724

9 819 11376 14 512 a 13 183 12 784

60 211 70 036 73 409 52 414 55 097

Francie 1950 1953 1957 1958 1959*

7 838 8 767 12 077 12 142 12 645

572 1306 2 205 2 167 2188

Belgie 3 695 4 210 5 588 5 519 5 965

Tabulka i. 8a. Surová ocel (tis. t) Rok 1950 1953 1957 1958 1959*

ČSR 3122 4 366 5 166 5 510 6136 Francie

1950 1953 1957 1958 1959*

8 652 9 997 14 098 14 616 15 217

NDR * 999 * 2 163 * 2 894 * 3 043 * 3 207

Polsko

SSSR

2 515 3 604 5 304 5 663 6 159

27 329 38 128 51 176 54 871 59 900

Itálie

NSR

Spojené království

2 362 3 500 6 787 6 269 6 756

14 019 18 104 27 973 26 277 29 438

16 554 17 895 22 047 * 19 883 20 511

Belgie 3 777 4 497 6 276 6011 6 437 USA 87 848 101250 102 253 | 77 243 j 84 769

* Údaje za r. 1959 jsou předběžné nebo odhady na základě neúplných dat. Údaje o výrobě surového železa ve Francii, Itálii a N SR zahrnují též výrobu ferroslitin z elektrických pecí. 1 V přepočtu na železo z martinských peci. — • Výroba za 53 týd n ů — • Pouze ingoty. Pramen: Statistical Yearbook 1958 — U N , Monthly Bulletin of Statistics —* (UN (č. 12 /1959, č. 3/1960), statistické měsíčníky a ročenky národních statistický úřadů, zprávy o splnění národohospodářských plánů za r. 1959 v SS S R a L D S .

282

Vývoj výroby textilních výrobků (Rok 1956 - 100)

Tabulka i. 9.

ČSR R ok

Ma­ ďar­ sko

NDR

Pol­ sko

SSSR

Bel­ gie

Fran­ NSR cie

Spo­ jené krá­ lov­ ství

USA

Bavlněná příze

1957 1958 1959*

107 116 120

120 123 127

97 103 106

107 117 127

104 109 •

103 79 90

112 110 100

105 99 101

103 90 86

•

108 95 97

105 90 96

102 94 103

89 >85 101

116 120 117

103 99 99

101 *89 83

92 87 92

113 108 101

104 89

99 88 92

90 84 *

•

Vlněná příze

1957 1958 1959*

104 116 120

123 133 133

98 120 144

103 107 110

105 112 •

104 84 102

Bavlnění tkaniny

1957 1958 1959*

106 115 121

115 121 125

97 103 114

103 108 116

102 106 113

106 84 94

Vlněně tkaniny

1957 1958 1959*

104 116 123

123 130 126

108 130 •

100 102 105

106 113 122

97 80 95

•

* Údaje na r. 1959 jsou předběžné nebo odhady na základě neúplných dat. 1 Výroba za 53 týdnů* Pramen: Výpočty na základ* údajů Monthly Bulletin of Statistics — U N (£. 12/1959, t . 3/1956), sta­ tistických měsíčníků a ročenek národních statistických úřadů, zpráv o splnění národohospodářských plánů za r• 1959 v SSSR a LDS>

283

Výroba některých důležitých průmyslových výrobků na 1 obyvatele ve vybraných socialistických a kapitalistických zemích v letech 1937, 1958 a 1959 Tabulka č. 10. 1959*

1958

1937

1937

1958

1959*

Země Černé uhlí (kg) ČSR NDR Polsko SSSR Belgie Francie Itálie NSR Spojeni království USA

1 155 » 218 1 054 ‘663 3 578 1 076 30 3 831 ‘ 5 309 3 476

1 916 167 3 230 1 707 2 989 1 297 15 2 857 ‘ 4 361 2 228

Hnědé uhlí a lignit (kg) 1 955 i 165 3 387 •2 407 2 250 1281 15 2 860 *4 067 ‘ 2177

Surové železo (kg) ČSR Polsko SSSR Belgie Francie Itálie N SR Spojení království USA

116 21 87 456 192 20 377 182 • 293

280 134 191 610 273 44 381 255 ‘ 301

1 248 1 6 253 109 — 25 18 ‘ 1 701 — 23

285 866 218 • 665 485 362 729 ‘ 527 • 1 136

1 457 2 009 1 129 • 1 383 1 381 909 1 903 *2 108 ‘ 4153

3 961 12 457 316 -48 25 1 768 — •

Surová ocel (kg) 313 150 204 590 281 41 411 246 * 310

159 43 107 463 192 49 456 279 398

Elektřina (kWh) ČSR NDR SSSR Belgie Francie Itálie N SR Spojeni království USA 8

4 218 12 387 262 691 — 52 13 1 798 — 13

409 197 265 664 328 129 504 385 442

453 211 285 636 339 138 557 395 477

Cement (kg) 1 614 2159 1254 ‘ 1 302 1 417 f 970 1977 4 1 985 • 4 471

88 104 33 356 104 100 234 156 156

305 205 161 448 306 255 378 229 315

i

350 244 184 439 315 287 439 248 337

* Ú daje za r. 1959 jsou předběžné nebo od tudy na základě neúplných dat * Rok 1936. — Včetně hnědého uhlí a lignitu. — * Včetně smolného uhlí. — « B ez Severního Irska.— t Bez ferroslitin z elektrických peci. — • N etto výroba. — ’ Bez výroby v závodních elektrárnách. — 9 Bez H avajských ostrovů. Pramen: Výpočty na základě údajů M onthly Bulletin o f Statistics — U N (č. 12/1959, č. 3/1960), sta­ tistických měsíčníků a ročenek národních statistických úřadů, zpráv o splněni národohospodářských plánů za r» 1959 v S S S R a L O S .

284

Tabulka č. 11. Výrobky

Elektřina

Černé uhlí

Suroví železo

Surová ocel

Cement

Některé údaje o hospodářském s o u tě ž n í na základě výroby d ů ležitých průmyslových výrobků na 1 obyvatele Rok

1937 1958 1959* 1965’ 1937 1958 1959* 1965’ 1937 1958 1959* 1965' 1937 1958 1959* 1965' 1937 1958 1959* 19651

Belgie

2,3 0,95 0,8 0,5 3,1 1,6 1,2 0,9 3,9 2,2 1,9 0,5 2,9 1,6 1,4 0,9 4,0 1,5 1,3 0,7

Spojené králov­ ství' Výroba na 1 obyv. v ČSR = 1 , 0 Francie

NSR

USA

Belgie

3,1 1,2 1,0 0,6 5,4 1,8 0,9 0,8 5,2 3,2 2,9 1,9 4,3 2,5 2,2 1,6 10,8 2,8 2,4 1,2

1,8 1,6 1,4 0,8 4,6 2,3 2,1 1,6 1,6 0,9 0,8 0,5

1,2 0,8 0,7 0,5

2,6 1,3 1,2 0,7 3,3 1,5 1,5 1,1 3,2 1,4 1,3 0,8 2,9 1,2 1,2 0,8

1,8 0,9 0,9 0,5

4,0 2,8 2,8 1,7 3,0 1,2 1,1 0,9 2,5 1,1 1,0 0,6 2,5 1,1 1,1 0,6

1,2 1,0 0,9 0,5

2,7 1,3 1,2 0,7

1,8 0,8 0,7 0,4

1,8 1,03 0,96 0,6

1,7 0,95 0,9 0,5 0,9 0,7 0,7 0,5 1,7 0,98 1,9 0,5

Spojené králov­ USA ství . Výroba na 1 obyv. v SSSR = 1 0 Francie

N SR

2,2 1,2 1,1 0,6 1,6 0,8 0,53 0,48 2,2 1,4 1,4 0,9 1,8 1,2 1,2 0,9 3,2 1,9 1,7 0,9

3,3 1,7 1,6 0,9 5,8 1,7 1,2 1,1 4,3 2,0 2,0 1,3 4,3 1,9 1,9 1,4 7,1 2,3 2,4 1,2

2,4 1,9 1,8 1,0 8,0 2,6 1,7 1,5 2,1 1,3 1,2 0,8 2,6 1,5 1,4 1,0 4,7 1,4 1,3 0,7

5,2 3,7 3,6 2,0 5,2 1,3 0,9 0,8 3,4 1,6 1,5 1,0 3,7 1,7 1,7 1,2 4,7 2,0 1,8 0,9

* O daje za r. 1959 jsou předběžné nebo odhady na základě neúplných dat. 1 Odhad pom ěru výroby na 1 obyvatele v Č S R a S S S R v r. 1965 k výrobě na 1 obyvatele v uvedených kapitalistických státech v r. 1959. Elektřina: netto výroba v B e l g i i U S A (bez H avajských ostrovů). — Č ern é uhlí: S S S R a U S A (bez H avajských ostrovů) v r. 1959 a 1965i ivčetně hnědého uhlí a lign itu. — Surové že lezo : U S A bez ferroslitin z elektrických peci. — C em ent: U S A bez H avajských ostrovů. Pramen- V ýp očty na základě údajů statistických měsíčníků a ročenek národních statistických úřadů, zpráv o splnění národohospodářských plánů za r. 1959 ' v Č S R a S S S R , sm ěrných čísel v plánech rozvoje národního hospodářství Č S R v 1. 1961— 1965 a S S S R v 1. 1959— 1965.

Tabulka č. 12.

Podíl socialistického sektoru na půdě Země­ dělská družstva

Datum

Zemí

Stá tni sektor

Socialis­ tický sektor celkem

Procento z celkové plochy uvedené půdy ČSR (zemědělská půda) (orná půda) Albánie (zemědělská půda) Bulharsko (zemědělská půda) Maďarsko (orná půda) N D R (zemědělská půda) Polsko (orná půda) Rumunsko (zemědělská půda) (orná půda)

ke konci r. 1959 ke konci r. 1959^ ke konci r. 1959 ke konci r. 1959 ke konci r. 1959 ke konci r. 1959 červen 1958 ke konci r. 1958

65,4 69,3 83,2

19,0 18,0 • .

84,4 87,3 .

.

.

97,3 55,8

45,1 1,0 30,8 41,8

• 13,0 26,3 13,5

14,0 57,1 55,3

Pram en: Statistické měsíčníky a ročenky národních statistických úřadů, zprávy o splnění národohospodářských plánů za r. 1959 v L D S .

Tabulka i . 13.

(Rok 1953 = 100)

Ze mě

1953

1956

1957

1958

1959*

1959 v % stejného období v r. 1958

ČSR Albánie Bulharsko Maďarsko NDR Polsko SSSR Francie Itálie N SR Spojení království Švýcarsko USA Mexiko Venezuela Cejlon Indie Indonésie Malajská federace Thajsko Ghana

100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

137 203 136 99 141 125 222 131 135 171 119 134 119 203 139 106 130 109 133 123 109

147 289 173 120 176 139 256 152 158 197 125 148 127 195 178 110 156 110 137 135 116

153 378 182 134 183 142 266 167 148 198 118 136 115 192 166 108 130 79 125 124 116

179 422 258 160 210 153 323 195 159 222 124 152 122 182 169 119 133 77 151 144 168

117 112 142 119 115 108 120 117 107 112 105 112 106 95 102 110 102 98 121 116 145

o odhady na základě neúplných dat. V ý p o č t y na základě údajů M onthlyBuletinofStatistics — UN (c. 12/1959, C. 3/1900;, statistických měsíčníků a ročenek národních statistických úřadů, zpráv o splnění národoh o spodářských plánů za r. 1959 v S S S R a L D S.

Podíl zemí socialistického tábora na vzájemném zahraničním obchodu v letech 1950— 1958 (v % celkového obratu v jednotlivých zemích)

Tabulka č. 14. Z em i

1950

ČSR Albánie Bulharsko Maďarsko NDR Polsko SSSR

1956

1957

1958

65,7 96,5 84,6 62,5 73,2 64,9 75,6

67,6 96,9 84,0 70,7 77,6 62,2 73,7

70,4 97,6 85,6 71,7 74,0 58,2 72,8

100,0 61,4 72,3 42,6 81,1

Pramen: Údaje nebo výpočty na základě dat statistických m ěsíčníkůaročeneknárodníchstatistickýchúřadů.

Podíl zemí socialistického tábora na zahraničním obchodí některých hospodářsky málo vyvinutých zemí Tabulka i. 15.

Zemi

Barma Cejlon Indie Indonésie Malajská federace Sjedn. arabská republika Súdán Afghánistán Turecko Argentina Brazílie

1938

1956

1957

1958

1,3 0.8 2,8 2,9 2,9 9,5 0,3

16,8 9,7 3,9 3,8 3,5 17,7 4,4 29,9 13,8 5,2

11,8 7,7 4,2 3,9 4,4 29,6 4,2 31,7 14,2 2,2 2,8

11.3 7,2 5.1 7.9 6,2 32,2 5,2

12,3 3,6 2.1

1 4*5

14,8 2,2 2,9

1959*

1959 v % stejného období r. 1958

7,8

116

9,2 9.6

219 117

5.2

107

9,4 5,7 •

68 335 •

.

. .

* Ú daje za r. 1959 Jsou předběžné nebo odhady na základě neúplných dat. Pram en: Výpočty na základě údajů D ir ection of In te rn atio n a T ra d e — U N (A n n u a l issu e č. 10/1950), s ta tis tic k ý c h m ě síč n ík ů a ro č e n e k n á ro d n íc h sta tistic k ý c h ú řa d ů

287

1958.

Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti v národním hospodářství některých socialistických a kapitalistických států v letech 1950— 1959 (Rok 1950 - 100) Tabulka i . 16. N e z a m ě s t n á n o s:

Zaměstnanost

Zemi

.................................. .......... . 1 . I

l

i

l

i

i

1950 1953 1956 1957 1958 1959*, 1950 1953; 1956:1957; 1958,1959* ČSR1 Albánie Bulharsko Maďarsko NDR1 Polsko Rumunsko SSSR Belgie Francie NSR* Rakousko Spojené království Švédsko9 Japonsko Kanada USA

100, 100 100 100;

126 167 135 152 } 110 100 125 100; 131 100 112 100 101 100 102 100 113 100 99 100: 101 100 97j 100, 110; 100] 106Í 100 104

137 166 157 155 121 139 141 130 106 105 131 111 105 101 117 114 108]

141 143 182 204 166 176 149 154 124 131 142 142 1361 137 , 137| 140 108; 107| 108 109 135! 136 112 112 106 105' 101 I 120 121 i 117 116! 109 107

147} 2351 i I ’ 1 1441

V zemích socialistických již neexistuje nezaměst­ nanost

.

145 108; 107; 142144', 105)

100) 100| 100J 100 100 ; 98, 100 123t 100; 119, 100! 100j

no;

90 110 65 52 81] 92 118 73 53 61 30 80 48 42 43j 90 147 95 90 98 107 78 98 136 139 149 105 129 174j 146 102 143 118 127! 134 88 106 150 2341 202 58 s , 91 14sj 118

* Ú d aje za r. 1959 jso u p řed b ěž n é n eb o odh ad y n a základě n e ú p ln ý c h d at. 1 Bez J Z D a učňů. — * R ok 1952 - 100. — • Bez Sárska. — 4 Bez S ev ern íh o Irsk a. — * Základ indexu n e z a m ě stn a n o sti: rok 1951 — 100. Ú d aje za lidové d em o k ratick é státy se vztahují na socialistický sektor n áro d n íh o hospodářství. —• Ú daje o za m ěstn an o sti ve F ran cii n ezahrnují zem ědělství a ve Š v éd sk u se v ztah u jí p o u ze n a prům ysl. Ú daje o n ez am ěstn a n o sti se vztahuji v Belgii na n ezam ěstn an é p o jištěn é p ro ti nezam ěstnanosti, ve F ra n c ii, N S R , R ak o u sk u , S pojeném království a ve Š védsku na reg istro v an é n ezam ěstn an é (vyjma částečné n ez am ěstn a n ý ch ), v Japonsku, K anadě a v U S A na ú p ln é n ezam ěstn an é podle o d h ad u z výběrových šetře n í celkového čin n éh o obyvatelstva. P ra m e n : V ýpočty n a základě ú d a jů : A nnuaire des S tatistiques d u T rav ail — B I T (1956, 1958), Revue In te rn atio n a le d u T ra v a il — B I T (décem bre 1959), M o n th ly B u lletin o f S tatistic i (č. 12/1959, č. 3/1960).

288

Polti nezaměstnaných osob v některých kapitalistických státech v letech 1953, 1956— 1959 Tabulka č. 17. (v tis.) ______ _____ Rok, měsíc

Bel­ gie

1953 J 245,8 1956 1144,8 1957 ] 116,8 1958 ' 180,9 1959* 1 200,2 1957 VII. 94,0 VIII. 83,6 87,9 IX. 93,6 X. 118,9 XI. XII. 189,8 204,0 1958 I. 204,0 II. III. 203,6 IV. 174,9 V. 166,5 159,0 VI. VII. 149,9 VIII. 145,7 IX. 153,0 X. 168,4 195,5 XI. XII. 252,7 317,4 1959 I. 335,3 II. III. 235,8 IV. 204,7 V. 177,5 VI. 165,5 VII. 152,0 VIII. 146,5 151,2 IX. 157,1 X. 160,9 XI. XII. 198,5 1959* na základě: 1958=100 1956-100

111 138

Fran­ Itálie cie

179,5 112,3 80,7 93,1 139,7 61,1 62,3 67,4 76,0 81,8 87,3 100,1 101,1 95,9 91,8 84,4 77,4 73,6 76,7 85,6 102,0 117,8 133,7 168,8 179,0 161,3 150,5 136,2 117,0 109,3 110,3 118,0 134,7 146,6 156,1

155 124

Nizozem- NSR sko

1947 ; 84,1 1937 ' 30,3 1757 j 41,4 1759 81,5 i 63,5 1626 ; 32,3 1598 33,6 1600 35,9 1641 42,2 1705 | 58,5 1859 1 97,3 1947 ' 111,1 1926 107,9 1891 97,7 1832 82,5 1700 69,5 1633 63,7 1627 70,0 1610 66,2 1595 61,9 1652 66,4 1740 75,3 1906 105,3 1988 113,7 1933 104,4 1833 71,4 1754 58,8 1657 45,7 1571 45,8 1544 49,7 1518 47,1 1510 45,4 1553 46,5 1632 52,2 75,6

95 87

78 210

Spo­ jené krá­ lov­ ství

380,0 287,1 347,2 500,9 512,1 274,2 296,7 298,4 304,4 350,2 371,7 439,9 472,6 483,9 495,0 497,8 472,9 450,3 484,7 514,7 551,8 575,0 ; 571,5 666,5 652,8 591,3 568,1 518,3 449,5 429,3 i 2 , 5 1 196 461,2 I 187 437,8 97 452,0 231 463,5 444 1454,8

1264 767 667 689 480 395 370 372 374 484 1218 1438 1331 1114 595 475 406 361 338 333 362 432 937 1 1351 | 1113 593 400 325 259

70 63

102 178

Švéd­ sko

Ja­ pon­ sko

K a­ nada

USA

162 1870 450 27,2 196 2822 19,1 630 277 2936 520 23,5 432 4681 560 31,7 26,5 . 1 373 3812 181 3007 480 10,1 490 i 193 2609 11,8 480 1 213 2552 13,2 223 2508 15,5 500 20,9 430 ! 317 3188 430 i 422 3374 34,4 ) ! 530 1 579 1 4494 48,1 ! 570 i 600 i 5173 45,9 636 lj 5198 850 45,6 554 | 5120 540 47,9 389 4904 510 33,7 340 5437 17,0 590 310 5294 13,0 570 16,7 580 i 318 i 4699 285 i 4111 17,7 530 490 ii 329 i 3805 22,4 30,3 490 ! 379 3833 530 ; 467 i 4108 42,2 55,4 670 | 578 i 4724 710 1 571 ’ 4749 44,9 920 i 554 4362 33,4 467 3627 34,9 570 540 25,6 355 3389 15,7 249 3982 590 12,6 580 240 3744 590 258 3426 15,9 225 3230 16,5 450 17,7 410 251 3273 . 21,3 317 3670 j 406 3577 24,4

84 139

105 94

86 190

81 135

* Údaje za r. 1959 jsou předběžné nebo odhady na základě neú p ln ý ch dat. Ú daje se vztahuji v Belgii na nezam ěstnané pojištěné p ro ti n ez am ěstn a n o sti, ve F r a n c ii, I tá lii, N iz o ­ zem sku, N SR , Spojeném království a ve Švédsku na registrované n e z a m ě s tn a n é (v y jm a č á s te č n é nezam ěstnaných), v Japonsku, K anadě a v U SA na ú p ln ě nezam ěstnaně p o d le o d h a d u z v ý b ě ro v ý c h šetřeni celkového činného obyvatelstva. P ram e n : Revue interna?*male du T ravail —- B IT (décem bre 1959), M o uthly B u lle tin o f S ta tis tic s — U N (£. 2/1959, č. 8 / 1959, t. 12/1959, č. 3/1960).

Index životních nákladů (Rok 1953 - 100)

Tabulka i. 18.

Rok, misie

1937 1951 1953 1956 1957 1958 1959* 1959 I. II. III. IV. V. VI. V II. V III. IX. X. XI. X II.

ČSR

45 90 100 109 112 118 120 121 121 119 119 120 120 120 121 121 121 121 121

* 59 100 100 105 106 110 112 110 110 110 110 110 111 112 112 112 114 114 114

Me- Para­ JUCO1’* guay10 USA

Ja­ pon­ sko

• 4 100 . 100 103 106 122 129 127 128 128 128 127 128 128 129 129 130 131 131

• •

100 91 95 98

• • • • • • • • •

49 100 100 109 113 119 120 119 119 119 119 119 119 119 120 121 121 121 121

‘ 38 99 100 108 115 117 119 117 117 117 116 116 117 119 121 120 120 121 121

24 99 100 104 107 108 110 109 109 109 109 109 110 1Í0 110 110 110 111 111 Ar­ gen­ tina7

•

80

NSR*

Fran­ cie' Itálie

72 100 93 95 .

Nor­ sko

Bel­ gie1

•

100 84 82 82

Nizo­ zem­ sko

Pol­ sko

»

Švéd­ sko 1937 1951 1953 1956 1957 1958 1959* 1959 I. II. III. IV. V. VI. V II. V III. IX. X. XI. X II.

Ma­ ďar­ sko

•

•

•

»

*

•

Špa­ něl­ sko

Tu­ recko

27 * 26 92 91 100 100 136 111 123 152 140 172 150 . 148 200 148 207 149 i 208 150 208 208 151 216 ! 150 i 150 223 | 150 i 151 , 151 i 152 1 153

15 69 100 132 165 217 464 324 353 379 411 454 482 497 516 525 528 539 •

Bolí­ vie* 4 40 100 1126 2428 2498 .

2863 2956 2934 2929 2952 2978 2992 3047 3057 3065

# •

• 2 94 100 109 110 113 113 112 112 112 112 112 112 112 112 113 114 114 115

19 89 100 128 135 150 154 155 153 152 153 154 155 154 154 154 155 155 156

2 26 100 180 209 222 240 230 233 236 238 240 241 241 243 244 245 245

54 97 100 102 105 108 109 108 108 108 108 108 109 109 109 109 110 110 110

89 100 106 109 108 110 109 108 109 109 108 109 109 Hl 110 111 111 111

Spo­ jené krá­ lov­ ství

89 100 112 116 119 120 121 121 121 120 119 120 119 120 119 120 120 121 Jižní Ko­ rea1’11 11 66 100 284 349 339 353 339 343 344 350 355 348 347 350 370 370 357

■ . * Údaje za r. 1939 jsou předběžné nebo odhady na základě neúplných dat. 1 Bez nájemného.— • Paříž. — * Rok 1938. — * Včetně přímých dani. — • Bez Sárska — • Istanbul. — ’ Buenos Aires. — 1 L a Paz. — ■M exico. — “ Asunción. — 11 S o u l._*• Rok 1932 Pramen: Annuaire de« S tatistique du Travail 1958 — B I T , Revue Internationale du Travail — B I T (décembre 1959), M outhly Bulletin o f S tatistic — U N (i. 12/1959, i . 3/1960)

Tabulka č. 19.

Srovnali vývoje národního hospodářství v NDR a N S R NSR*

NDR Ukazateli 1956

Index průmyslové výroby 1950 = 100 v tom: elektřina uhlí v přepočtu na černé uhlí surové železo suroví ocel2 cement šicí stroje pro domácnost obuv kožení Výroba na 1 obyvatele elektřina (kWh) • uhlí v přepočtu na černé (kg) hnědé uhlí a lignit (kg) surové železo (kg) surová ocel (kg)’ cement (kg) Poměr výroby na 1 obyv. NDR = 1,0 elektřina uhlí v přepočtu na černé uhlí hnědé uhlí a lignit surové železo surová ocel* cement Sklizeň plodin na 1 obyv. v kg pšenice žito ječmen oves brambory cukrovka ' Bez Sárska. — • V N D R pouze Pramen: S » * d

1957

1958

1956

1957

1958

202

217

241

193

204

210

160

168

179

191

206

214

147 467 274 232 261 138 -

152 494 290 245 244 139

154 527 305 252 282 144

122 186 191 181 173 133

122 194 202 177 176 137

120 176 188 183 153 144

1 760

1 869

2 009

1 692

1 801

1 843

4 028 11 620 89 155 184

4 203 12136 95 165 198

4 296 12 387 102 175 205

3 336 1 912 353 453 395

3 278 1 918 364 473 382

t 3 202 1 828 326 435 389

0,96

0,96

0,92

X

X

X

0,83 0,16 3,97 2,92 2,15

0,78 0,16 3,83 2,87 1,93

0,75 0,15 3,20 2,49 1,90

X X X X X

X X X X X

X

70.0 75.0 46,4 49,2 537,3 167,6

76,2 75,6 49,6 44,1 520,9 192,0

61,3 129,8 47,1 62,8 765,7 244,1

71,9 127,4 51,2 57,0 829,4 369,1

78,5 136,4 52,6 65,2 662,5 402,0

X X

X X

72,2 72,9 47,2 42,0 443,3 *219,7

n em0kratischen Republik 1958, Statistisches Jahrbuch uvedených publikací,

291

Srovnání spotřeby potravin na 1 obyvatele v, N D R a N SR

Tabulka č. 20.

D ru h potravin

M ouka pšeničná' a žitná Maso5 Ryby L uštěniny Brambory Zelenina čerstvá Ovoce čerstvé ' C ukr (bílý) i

M ír­ ná jed­ notka

kg kg kg kg kg kg kg

kg

NDR NSR1 1958J

110,9 1 50,8 I 13,0 1 1,8 171,7 50,5 : 59,3 30,1

1957/58*

86,1 52,3 12,1 1.5 150,0 48,9 28,8 28,0

.Druh potravin

Máslo váha efektivní v hodnotě tuku Margarin Mléko konzumní Sýry Vejce T uky rostlinné* Tuky živočišné

M ěr­ ná jed­ notka

kg kg kg 1 kg ks kg kg

NDR

NSR*

1958’ 1957/1958*

11,9 9,2 10,4 94,7 3,8 181 10,3 7,5

7,4 6,1 12,1 111,4 4,3 201 13,3 5,8

* Bez S árska. — * P ře d b ě ž n é ú d a je . — * Bez m asa koňského. — 4 V to m i je d lé oleje. P ra m e n : S ta tistisc h e s J a h rb u c h d e r D e u tsc h e n D e m o k ratisch en R ep u b lik 1958.

Tabulka Č. 21. Srovnání úrovni školství, zdravotnictví a kultury v N D R a N S R Ukazatelé Počet žáků ve všeobecní vzdělávacích školách na 1 učitele na 1 třídu Počet žáků na odborných školách na 1 učitele na 10 000 obyvatel Počet vysokoškoláků na 10 000 obyvatel Počet stipendistů na 100 vysokoškoláků Počet nemocenských lůžek na 10 000 obyvatel Počet sedadel v divadlech na 1 000 obyvatel v kinech na 1 000 obyvatel Počet návštěvníků divadelních představení na 1 000 obyvatel filmových představení na 1 000 obyvatel Rozpočtové výdaje na 1 obyvatele (v DM) odborné a vy»oké školy, vědecké instituce divadlo, hudební tělesa zdravotnictví péče o mládež, tělesná kultura a sport

NDR r. 1958

N SR’ r. 1958

23,1 25,9

32,2 34,8

19,2 63,4 37,0 94 118

21,0 59,1 30,0 9 107

3,3 31,5

a

• a

1,6 50,5 343 15 100

986 15 735

a

106,30 12,33 144,97 30,31

* 21,76 4,08 4 31,02 a 8,30

» B ez S ársk a. — » R ok 1956. — • R o k 1955. P ra m e n : Statisti»che& J a h rb u c h d er D e u tsc h e n D em o k ratisch en R ep u b lik 1958.

292

a

4

Vojenské výdaje zemi N A T O

Tabulka l. 22. , oblast

✓

i

1 1950

1949

1953

1955

1956

Měrná jednotka

1958 1958 : v % i 1949

1957

1

|

Belgie mil. belg. franků Dánsko mil. dán. korun Francie mld. franc. franků Itálie mld. lir Lucembursko mil. lucemb. franků Nizozemsko mil. zlatých Norsko mil. nor. korun NSR mil. DM Portugalsko mil. escudos Řecko mil. drachem Spojení království mil. liber Turecko mil. tureckých liber Kanada mil. kanadských dolarů USA mil. US dolarů

1

I I

248

970

269

7653 8 256 19 815 17 067; 17 065; 18 357 18 954 359

889j

920

I 479

1 387. 1 101

559

339

-

301

353

480j

551

170

488|

6141

S f

901

583

611

208

626

364

i

1 330

1 699

257

i

357

1 067|

953

280

—

6 195; 7 383

l 127

1 516 1 975

2 224

181

3 688

286

t

1 971

2 767 1

i

849! 1 684; 1 567

1 614

1 568

1 608

206

864

1 077

258

495! 1970

1 819

489

599

1 ' 1 1 13 580 14 559 49 621 40 518 41 773 44 548 44 994

331

IOblasti NATO: Evropa mil. US dolarů Severní Amerika mil. US dolarů NATO celkem mil. US dolarů

4 771 5 380,12 423 11 828 13 132 13 819 13 132

;

I

I

!

275

!'

13 952 15 054 51 591 42 337 43 661 46 376 46 712

335

18 723 20 434; 64 014 54 165 56 793 60 195 59 944

320

I

I

1 Základ indexu; r. 1953 - 100*/,. Pramen: Relazioni Internazionali, 6. 14/1959.

293

I

I

I

I

OB S A H

ÚVOD I. V Ý V O J S O C I A L I S T I C K É H O T Á B O R A II. V Ý V O J I M P E R I A L I S T I C K É H O T Á B O R A III. M É N Ě V Y V I N U T É Z E M Ě IV. M E Z I N Á R O D N Í V Z T A H Y V. O R G A N I Z A C E S P O J E N Ý C H N Á R O D Ů VI.

JEDNÁNÍ O ODZBROJENÍ

V II. M E Z I N Á R O D N Í D Ě L N I C K É H N U T Í V III. N Ě M E C K Á O T Á Z K A IX. E V R O P S K Á I N T E G R A C E X. R E V O L U C E N A K U B Ě XI. A L Ž Í R S K Á V Á L K A X II. L A O S X III. Z A H R A N I Č N Í P O L I T I K A Č S R PŘÍLOHA 1 Chronologický přehled nejdůležitějších události roku 1959 PŘÍLOHA 2 Základní ekonomické tabulky

MEZINÁRODNÍ

VZTAHY

1959

Ústav pro mezinárodní politiku a ekonomii. Obálku a vaz­ bu navrhl František Matoušek .Vydáni I. Praha 1960. Vy­ dalo Státní nakladatelství politické literatury jako svou 1133. publikaci. Odpovědná redaktorka Anna Rossová. Vytiskla tiskárna Rudé právo, vydavatelství ústředního výboru KSČ, Praha. AA 23,22, VA 23,52. D 03*01101 Náklad 4 400. Tematická skupina 02/17. Cena váz. výt.16,50 Kčs. 63/1-6.