Centrum pro ekonomiku a politiku

Centrum pro ekonomiku a politiku

1

Alois RaöÌn ñ Ëesk˝ politik, pr·vnÌk a n·rodohospod·¯ SbornÌk text˘ Ë. 24/2003 Editor: Ilona Baûantov· Vyd·v·: CEP ñ Centrum pro ekonomiku a politiku, Politick˝ch vÏzÚ˘ 10, Praha 1, tel. a fax.: 222 192 406, e-mail: [email protected] Praha 2003, ISBN 80-86547-21-3 Sazba a tisk: Prospektrum, spol. s r. o., U MichelskÈho lesa 366, Praha 4 Ekonomika, pr·vo, politika Ë. 24/2003 ISSN 1213-3299

2

ALOIS RAäÕN Ëesk˝ politik, pr·vnÌk a n·rodohospod·¯ SbornÌk text˘ V·clav Klaus, Marta Ehlov· Jana »echurov· Robert Holman a dalöÌ Ilona Baûantov· (ed.)

V˝Úatky z dÌla Aloise RaöÌna

Ë. 24/2003

3

4

JUDr. Alois RaöÌn 18. ¯Ìjna 1867 ñ 18. ˙nora 1923

5

6

OBSAH

A. Texty ze semin·¯e z 19. ˙nora 2003 V·clav Klaus: 80 let od smrti Aloise RaöÌna ............................................ 11 Marta Ehlov·: Pr·vnÌk, advok·t a ËlovÏk Alois RaöÌn ............................ 15 Jana »echurov·: RaöÌn˘v vztah ke st·tu a k politice ............................. 21 Robert Holman: Alois RaöÌn ñ konzervativnÌ ekonom ............................ 33 B. DoplÚkovÈ texty Petr Mach: Alois RaöÌn a teorie deflaËnÌ politiky .................................... 41 Ilona Baûantov·: Alois RaöÌn a jeho uËebnice ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì ....................................................................... 49 C. V˝Úatky z dÌla Aloise RaöÌna I. PolitickÈ a st·topr·vnÌ texty a ˙vahy Dopis dr. Edvardu Beneöovi do Pa¯Ìûe ze dne 4. ledna 1919 ........................................................................... 57 ⁄vahy o pr·vu a spravedlnosti ................................................................. 67 RaöÌn˘v koncept ÑrecepËnÌ normyì .......................................................... 68 ÑRecepËnÌ normaì ñ z·kon Ë. 11/1918 Sb. z. a n. ................................... 69 II. MÏnov· odluka ProvedenÌ penÏûnÌ odluky a koncepce mÏnovÈ reformy ñ RaöÌn˘v projev v N·rodnÌm shrom·ûdÏnÌ 25. 2. 1919 ...................... 71 ZmocÚovacÌ z·kon k okolkov·nÌ bankovek Ë. 84/1919 Sb. z. a n. ........................................................................... 81 RaöÌn˘v koncept vl·dnÌho n·vrhu z·kona o okolkov·nÌ bankovek ............................................................................................. 86 »eskoslovensk· dvacetikoruna s RaöÌnov˝m portrÈtem ........................ 87 III. V˝Úatky z knihy ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì SoukromÈ Ëi ve¯ejnÈ vlastnictvÌ neboli ˙Ëelnost vlastnictvÌ jako z·klad n·rodnÌho hospod·¯stvÌ .................................................. 89 ⁄koly cedulovÈ banky .............................................................................. 93 OdmÌtnutÌ kvantitativnÌ penÏûnÌ teorie .................................................... 95 Podnikatelsk˝ d˘chod a ˙loha podnikatele ............................................ 97 7

8

»¡ST A Texty ze semin·¯e z 19. ˙nora 2003

9

10

80 LET OD SMRTI ALOISE RAäÕNA

V·clav Klaus Kaûd˝ rok je mnoho v˝roËÌ kulat˝ch i mÈnÏ kulat˝ch, jsou v˝roËÌ osobnostÌ zapomenut˝ch i zasahujÌcÌch do dneöka, jsou v˝roËÌ osobnostÌ jiû neaktu·lnÌch i naopak osobnostÌ aktu·lnÌch velmi. Jsem p¯esvÏdËen o tom, ûe Alois RaöÌn, od jehoû tragickÈ smrti uplynulo vËera 80 let, je osobnostÌ nav˝sost aktu·lnÌ a ûe by byly jeho myölenky, postoje i prosazovanÈ politickÈ n·vrhy nemÈnÏ aktu·lnÌ dnes, neû byly jeho souËasnÌk˘m. RaöÌn byl unik·tnÌ a mimo¯·dn˝ tehdy a byl by unik·tnÌ a mimo¯·dn˝ i teÔ. Byl takÈ jedin˝m naöÌm politikem (a ¯Ìk·m-li naöÌm, je zjevnÈ, ûe nem·m na mysli Heydricha), kter˝ se stal obÏtÌ atent·tu. Jakkoli se zd·l a zd· b˝t onen tehdejöÌ atent·tnÌk n·hodn˝, to, ûe se obÏtÌ stal pr·vÏ Alois RaöÌn, urËitÏ n·hodnÈ nebylo. O RaöÌnovi jsem mluvil a psal mnohokr·t, v neposlednÌ ¯adÏ i proto, ûe jsem byl jako prvnÌ postkomunistick˝ ministr financÌ dÌky nÏkter˝m sv˝m krok˘m, n·zor˘m a postoj˘m s RaöÌnem v lecËems porovn·v·n. Bylo to i proto, ûe nÏkterÈ ˙koly roku 1918 a 1989 byly obdobnÈ. »eskoslovensko po prvnÌ svÏtovÈ v·lce bylo v·lkou zniËenÈ, bylo rozkolÌsanÈ tehdejöÌmi revolucemi, vzpamatov·valo se z rozpadu Rakouska-Uherska, trpÏlo v·leËn˝mi dluhy a p¯esto bylo prvnÌ zemÌ, kter· se ve st¯ednÌ EvropÏ vyno¯ila jako ostr˘vek stability, jako zemÏ, kde byla velmi rychle zavedena pevn· mÏna, kde nebyla inflace, natoû hyperinflace, kde ekonomika nastupovala cestu norm·lnÌho, p¯irozenÈho, rozumnÈho v˝voje. RaöÌn se o to velmi zaslouûil a my navÌc vÌme, ûe nebyl pouh˝m finanËnÌkem. VÌme, ûe byl Ëesk˝m politikem prvnÌ velikosti, ûe byl jednÌm z pr˘kopnÌk˘ naöÌ samostatnosti. P¯ed 10 lety, p¯i v˝roËÌ sedmdes·tÈm, jsem napsal zhruba stejnÏ motivovan˝ text. Bylo v nÏm konstatov·no, ûe ÑpolitologovÈ budou ve sv˝ch vzpomÌnkov˝ch Ël·ncÌch jistÏ p¯ipomÌnat jeho ranou aktivitu v devades·t˝ch letech 19. stoletÌ, kter· vy˙stila ve dva roky vÏznÏnÌ na Borech po procesu s tzv. Omladinou, jeho vstup do mladoËeskÈ strany v roce 1907 a rychl˝ postup do jejÌho vedenÌ, aktivnÌ ˙Ëast na protirakouskÈm odboji 11

v obdobÌ 1. svÏtovÈ v·lky, zatËenÌ a odsouzenÌ k trestu smrti v roce 1916, z·chrana ûivota amnestiÌ novÈho cÌsa¯e Karla, udÏlenou po smrti cÌsa¯e Frantiöka Josefa, ˙Ëast v N·rodnÌm v˝boru ËeskoslovenskÈm, ¯ÌzenÌ ¯ÌjnovÈho p¯evratu v roce 1918 a ¯adu dalöÌch vÏcÌ. N·rodohospod·¯i vzpomenou mÏnovou odluku v roce 1919 (v lecËems podobnou i v lecËems nepodobnou mÏnovÈ odluce v roce 1993), odv·ûnou politiku deflace v poË·tcÌch dvac·t˝ch let i ˙silÌ o obnovu v·lkou rozruöenÈho hospod·¯stvÌ i st·tnÌch financÌ.ì K tomu dnes nem·m co pronikavÏjöÌho Ëi chyt¯ejöÌho dodat. Napsal jsem tehdy i to, ûe ÑobËanÈ dneönÌho ËeskÈho st·tu, dÏdicovÈ RaöÌnova obdobÌ ËeskoslovenskÈ st·tnosti, musÌ zd˘razÚovat jeötÏ nÏco jinÈho, nÏco daleko osobitÏjöÌhoì. Zaujal mne totiû, mimo jinÈ, nap¯. obsah dopisu Aloise RaöÌna Edvardu Beneöovi do Pa¯Ìûe. Psal v nÏm, ûe Ñobyvatelstvo naöÌ zemÏ st˘nÏ t¯emi tÏûk˝mi chorobami: ñ dvÏ t¯etiny lidÌ si myslÌ, ûe je bude ûivit st·t; ñ vÏtöina vÏ¯Ì ve vöemocnost st·tu; ñ tÈmÏ¯ vöichni si myslÌ, ûe se svoboda obejde bez posluönosti.ì Zd· se mi, ûe i po deseti letech, nebo spÌöe pr·vÏ po deseti letech, tento chorobopis platil v dobÏ RaöÌnovÏ stejnÏ jako platÌ v dobÏ dneönÌ. St·le se u n·s jedn· o boj individu·lnÌho se st·tnÌm, kolektivnÌm Ëi pseudo-kolektivnÌm, st·le u n·s p¯etrv·v· snaha jednotlivce vyvlÈknout se ze svÈ vlastnÌ odpovÏdnosti a p¯esouvat ji na st·t. J· bych navÌc ñ a znovu cituji sebe sama ñ Ñzd˘raznil RaöÌnovu opravdovost a d˘slednost, uvÏdomov·nÌ si svÈho nezastupitelnÈho posl·nÌ, osobnÌ zodpovÏdnost, ûivotnÌ skromnost (aû s jist˝mi rysy purit·nstvÌ), d˘raz na liber·lnÌ spoleËenskÈ uspo¯·d·nÌ naöÌ rodÌcÌ se zemÏ a na tvo¯iv˝ individualismus.ì Pro kaûdÈho z n·s musÌ b˝t mimo¯·dn˝m ûivotnÌm apelem poslednÌ slova umÌrajÌcÌho Aloise RaöÌna, pronesen· v podolskÈ nemocnici, kde tr·vil poslednÌ, nejtÏûöÌ chvÌle svÈho ûivota: ÑPolitika je hrozn·, tÏûk·, vöichni zodpovÌd·me za osud vlasti; politik musÌ mluviti pravdu, bezohlednou; nedovedeme-li mluviti pravdu sami sobÏ, ztratÌme samostatnost; jsem optimista, vÏ¯Ìm, ûe u n·s bude vÌce takov˝ch; nÏkdy se musÌ pravda zamlËeti, kdyû ji n·rod nesnese, vyËkat pravÈho okamûiku, ale pak ji ¯Ìci bezohlednÏ, a to hned, hned.ì To jsou ˙ûasn· slova. RaöÌn˘v d˘raz na pravdu, snad i bezohlednou pravdu z ˙st politika pr·vÏ ve chvÌli, kdy je to t¯eba, je lakmusov˝m papÌrkem, podle kterÈho se dajÌ odliöit ti, kte¯Ì politiku skuteËnÏ tvo¯Ì (a nesou svou k˘ûi na trh), 12

od tÏch, kte¯Ì se jen vezou. StejnÏ tak ñ na smrtelnÈ posteli ñ RaöÌn˘v d˘raz na optimismus a jeho vÌra, ûe Ñn·s bude vÌce takov˝chì je pro n·s nesmÌrnou v˝zvou a z·vazkem. TÌmto semin·¯em chceme p¯ipomenout tuto mimo¯·dnou osobnost Ëesk˝ch dÏjin a chceme tÌm sdÏlit, ûe cÌtÌme povinnost postupovat v RaöÌnov˝ch ölÈpÏjÌch. Stopa, kterou zanechal, je velmi hlubok· a my, kte¯Ì jsme se tu dnes seöli, jsme si toho dob¯e vÏdomi.

13

14

PR¡VNÕK, ADVOK¡T A »LOVÃK ALOIS RAäÕN

Marta Ehlov· advok·tka, Praha ÑSlavnÈ shrom·ûdÏnÌ! Titul·rnÌ obËanÈ!ì Dovolila jsem si oslovit v·s zp˘sobem, jak˝m oslovoval svÈ posluchaËe doktor Alois RaöÌn. Doktor Alois RaöÌn byl nejv˝raznÏjöÌ osobnostÌ mezi p¯estaviteli N·rodnÌho v˝boru, kter˝ vyhl·sil 28. ¯Ìjna 1918 Ëeskoslovenskou samostatnost. Byl autorem prvnÌho z·kladnÌho z·kona »eskoslovenskÈho st·tu, kter˝ napsal v noci z 27. na 28. ¯Ìjna 1918. Z·kona, jehoû podstata, jak pÌöe ve sv˝ch ÑPamÏtechì, spoËÌvala v tom, ûe vöechny z·kony a na¯ÌzenÌ platÌ d·le, a ûe vl·dnÌ formu samostatnÈho st·tu stanovÌ N·rodnÌ shrom·ûdÏnÌ. Jako p¯edstavitel ËeskoslovenskÈ svrchovanosti je vöak doktorem RaöÌnem stojÌcÌm jiû na vrcholu svÈ ûivotnÌ dr·hy. Tomuto vrcholu vöak p¯edch·zel ûivot bohat˝ na osudovÈ zvraty. Zam˝ölela jsem se nad tÌm, jak˝ byl doktor Alois RaöÌn, kterÈmu p¯·telÈ ¯Ìkali srbsky VÏkoslav ñ VÏko, a jak˝ byl, neû stanul na tomto vrcholu? Byl talentovan˝m politikem, skvÏl˝m finanËnÌkem, obratn˝m pr·vnÌkem i stateËn˝m novin·¯em. Neboj·cnÏ prosazoval svÈ politickÈ nad·nÌ a skuteËnÈ vlastenectvÌ. Byl muûem Ëestn˝m a energick˝m, odbornÏ erudovan˝m, nepoko¯en˝ vÏznÏnÌm ani rozsudkem smrti. SouËasnÌci lÌËÌ doktora RaöÌna jako muûe prost¯ednÌ postavy, kter˝ mÏl vysokÈ, klenutÈ Ëelo, tmavÈ vlasy, plnovous do öpiËky zast¯iûen˝, od ml·dÌ silnÈ, ocelovÈ v˘le, bou¯livÈho, hrdÈho, p¯ÌsnÈho racionalistu, kter˝ vych·zel z individualismu, mÏl smysl pro konkrÈtnost a skuteËnost. Podnikal-li nÏco, vûdy vÏdÏl, kam aû chce dojÌt. NedÏlal nic poloviËatÏ, a d·val p¯ednost z·sadnÌm ¯eöenÌm. Pronikal k j·dru vÏci, post¯ehl situace nejsloûitÏjöÌ. Byl muûem Ëinu a pevn˝ch z·sad a tÏmi se takÈ ¯Ìdil. Byl siln· individualita, ne˙navnÏ Ëinn˝, neb·l se û·dnÈ obÏti. MÏl pruûnÈho ducha. Dovedl ˙spÏönÏ agitovat a organizovat. Byl skvÏl˝ ¯eËnÌk, jeho v˝vody b˝valy struËnÈ a logicky p¯esnÈ, vynikal nevöednÌ pamÏtÌ. P¯i politick˝ch a odborn˝ch jedn·nÌ uplatÚoval mimo¯·dnou pohotovost a ob-

15

divuhodnou pamÏù. Dovedl ˙spÏönÏ p¯esvÏdËit svÈ partnery a udÏlat z odp˘rc˘ a protivnÌk˘ svÈ spojence. HodnÏ Ëetl, ale spÌöe proto, aby zÌskal p¯ehled, neû pro citov˝ z·ûitek. Ve volnÈm Ëase byla jeho l·skou p¯Ìroda, byl dobr˝m znalcem flory a vynikajÌcÌm mykologem. Jako Ëlen vl·dy mÏl proto mimo¯·dnÈ pochopenÌ pro snahy udrûet p¯irozen˝ ¯·d ËeskÈ krajiny a podporoval ¯eöenÌ ekologick˝ch ot·zek. PodzimnÌ mÏsÌc ¯Ìjen byl z¯ejmÏ doktoru RaöÌnovi celoûivotnÏ osudov˝m: dne 18. ¯Ìjna 1867 se narodil nedaleko Hradce Kr·lovÈ, v mÏsteËku Nechanice, 6. ¯Ìjna 1891 byl poprvÈ promov·n doktorem pr·v ñ pozdÏji byl promov·n jeötÏ dvakr·t, neboù vûdy v souvislosti s odsouzenÌm, o nÏmû se zmÌnÌm, ztratil i svou akademickou hodnost; v ¯Ìjnu 1918 napsal tzv. recepËnÌ normu jako z·kladnÌ z·kon »eskoslovenskÈ republiky; v ¯Ìjnu 1922 za ävehlovy vl·dy byl znovu povol·n do vl·dy jako ministr financÌ. Vydal ¯adu pr·vnÌch i ekonomick˝ch publikacÌ, z nichû cituji pro zajÌmavost jen nÏkterÈ: jako mlad˝ advok·tnÌ koncipient vydal v r. 1891 broûuru Ñ»eskÈ st·tnÌ pr·voì. NastÌnil v nÌ program obnovenÌ »eskÈho st·tu v demokratickÈm pojetÌ se z·rukou pr·v n·rodnostnÌch menöin. Broûura byla zabavena a RaöÌn byl kv˘li nÌ dokonce soudnÏ vyöet¯ov·n. V roce 1906 vydal dÌlo ÑN·zornÈ smÏnka¯stvÌì, roku 1912 ÑParlamentnÌ politika a taktikaì, roku 1918 knihy ÑP¯Ìsluönost soudnÌì, a ÑN·sledky trestuì, v roce 1920 ÑM˘j finanËnÌ pl·nì, a v roce 1922 dÌla ÑFinanËnÌ a hospod·¯sk· politika »eskoslovenska do konce roku 1921ì, ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì a esej ÑInflace a deflaceì. Doktor Alois RaöÌn pat¯il k v˝znamn˝m Ëesk˝m politik˘m ñ advok·t˘m obdobÌ konce rakousko-uherskÈ monarchie, kdy byl aktivnÌm politikem mladoËeskÈ strany, a poË·tku prvnÌ republiky. Byl Ëlenem Advok·tnÌ komory »eskÈho kr·lovstvÌ. RaöÌnovy procesy Doktor RaöÌn je zn·m i ze dvou v˝znamn˝ch politick˝ch proces˘, v nichû byl na lavici obûalovan˝ch. Jde o tzv. proces s Omladinou v roce 1894 a proces s Karlem Kram·¯em a Aloisem RaöÌnem ve VÌdni v roce 1915. Jako mlad˝ advok·tnÌ koncipient pat¯il k hlavnÌm p¯edstavitel˘m radik·lnÌho pokrokovÈho hnutÌ studentstva a ml·deûe. Za svÈ aktivnÌ ve¯ejnÈ vystoupenÌ proti vl·dÏ a cÌsa¯i byl zatËen a v soudnÌm procesu se 78 16

obûalovan˝mi zn·mÈmu jako Ñproces s Omladinouì, konanÈm v lednu a ˙noru 1894 v Praze, odsouzen. RaöÌn byl nejv˝raznÏjöÌ osobnostÌ celÈho procesu. Svou obhajovacÌ ¯eËÌ se p¯edstavil jako obratn˝, nadan˝ pr·vnÌk a sv˝mi argumenty zp˘sobil obûalobÏ nemalÈ problÈmy. S·m o tom pÌöe ve sv˝ch ÑPamÏtechì: Ñéaloba tvrdÌ, ûe jsem Ëlenem tajnÈho spolku. J· vöak û·dn˝ tajn˝ spolek nezn·m, obzvl·ötÏ ne tajn˝ spolek ,Omladinaë, nikdy jsem v tajnÈm spolku nebyl a nikdy jsem o nÏm neslyöel. TakÈ existence tajnÈho spolku v ûalobÏ nenÌ dok·z·na. J· vlastnÏ ani nevÌm, jakou hodnost v tajnÈ spolku m·m. Mrva ¯Ìk·, ûe v tom tajnÈm spolku byly Çprstyë, Çpalceë, Çdikt·torë. Ale mne nejmenuje ani Çprstemë, ani Çpalcemë, j· nejsem ani Çdikt·torë, j· nejen nic. Proto mnÏ pan st·tnÌ z·stupce p¯idÏlil zvl·ötnÌ hodnost a nazval mne Çn·vodcemë tÈto tajnÈ spoleËnosti. éaloba pravÌ, ûe jsem intelektu·lnÌm p˘vodcem tÏchto demonstracÌ. To je tvrzenÌ velmi nelehkÈ, a j· budu Ëekat, aû pan st·tnÌ z·stupce mi to vysvÏtlÌ. Ale na jedno musÌm jiû teÔ pouk·zati. Pan st·tnÌ z·stupce pravÌ, ûe my jsme dÏlnickou frakci postrkovali k demonstracÌm, a sami ûe jsme z˘st·vali zp·tky. J· prohlaöuji, ûe bych to povaûoval za bezcharakternÌ, abych nÏkoho jinÈho do nebezpeËÌ strkal a s·m z nÏho prchal. J· jsem se z˙Ëastnil jin˝ch projev˘ ve¯ejn˝ch, nikdy jsem se za svÈ p¯esvÏdËenÌ nestydÏl a neb·l jsem se.ì Ve sv˝ch ÑPamÏtechì RaöÌn pokraËuje: ÑDostal jsem dva roky tÏûkÈho ûal·¯e pro zloËin ruöenÌ ve¯ejnÈho pokoje a pro p¯eËin tajnÈho spolËov·nÌ. éal·¯ zost¯en ËtvrtletnÏ postem. P¯itÏûujÌcÌ okolnosti: intelektu·lnÌ n·vodstvÌ a nÏkolikeron·sobn· kvalifikace zloËinu. PolehËujÌcÌ okolnost: zachovalost a dlouh· vazba.ì Pro zajÌmavost: soudnÌ lÌËenÌ se konalo v soudnÌ budovÏ v sousedstvÌ NovomÏstskÈ radnice, kde je dnes sÌdlo ObvodnÌho soudu pro Prahu 4 a MÏstskÈho soudu v Praze (tedy ve Sp·lenÈ ulici), kde byla umÌstÏna i vÏznice. Z p˘vodnÌch cel jsou nynÌ kancel·¯e soudc˘ ObvodnÌho soudu pro Prahu 4 s vyhlÌdkou p¯ev·ûnÏ na tehdejöÌ vÏzeÚsk˝ dv˘r. RaöÌn nastoupil trest v novÏ postavenÈ modernÌ vÏznici na Borech u PlznÏ. V listopadu 1895 dostali vöichni odsouzenÌ milost. RaöÌn ji odmÌtl p¯ijmout a prohl·sil, ûe z vÏzenÌ nep˘jde. VÏzenÌ opustil teprve potÈ, kdy mu hrozilo, ûe z nÏho bude n·silnÏ vyveden.

17

V r·mci aktivnÌ mladoËeskÈ politiky p˘sobil doktor RaöÌn i jako ûurnalista. V N·rodnÌch listech ¯Ìdil spolu s Jaroslavem Preissem n·rodohospod·¯skou rubriku. Po vypuknutÌ v·lky se doktor RaöÌn postavil do Ëela dom·cÌho odboje. V roce 1915 byl zatËen a souzen. Jde o jeho druh˝ politick˝ proces ñ proces s Karlem Kram·¯em a Aloisem RaöÌnem ve VÌdni v roce 1915, v nÏmû byli oba obûalov·ni ze zloËinu velezrady a ze zloËinu proti v·leËnÈ moci st·tu. NenÌ bez zajÌmavosti, ûe jako jejich obh·jce p˘sobil tehdejöÌ prezident Advok·tnÌ komory v kr·lovstvÌ »eskÈm Eduard Kˆrner. SoudnÌ lÌËenÌ se konalo p¯ed c. k. zemÏbraneck˝m divisijnÌm vojensk˝m soudem ve VÌdni v dobÏ od 6. prosince 1915 aû do 3. Ëervna 1916. ÑDopracoval jsem se k n·zoru naprostÈho klidu, v nÏmû ËlovÏk niËemu se nedivÌ, nic ho nevzruöÌ, nic zvl·ötnÌho neËek·Ö to je jen klid, s jehoû v˝öe lze se dÌvati na labyrint svÏta a utÈci zpÏt do r·je srdce, abych s Komensk˝m mluvilÖì popisuje z tÈ doby svÈ vnit¯nÌ pocity RaöÌn. Z·vÏreËn· ¯eË obh·jce doktora Kˆrnera trvala öest dnÌ: od 23. do 29. kvÏtna 1916. Z jeho z·vÏreËnÈ ¯eËi vybÌr·m tu Ë·st, kde se zab˝v· osobnostÌ svÈho klienta: ÑDr. RaöÌn, jak ho mohl poznati vojensk˝ soud za nÏkolikamÏsÌËnÌ p¯elÌËenÌ, je muû neobyËejnÈ duöevnÌ bystrosti, vöestrannÈho vzdÏl·nÌ, jistÏ vynikajÌcÌ pr·vnÌk a v politickÈm oboru, kter˝ jest mu nejbliûöÌ, d˘kladn˝ znalec skuteËn˝ch pomÏr˘, n·rodohospod·¯sk˝ch vztah˘ a z·konn˝ch ustanovenÌ. SvÏdek dr. ätÏp·n von Licht prohlaöuje ho za vynikajÌcÌho znalce bernictvÌ, ˙sudek to, kter˝ ze strany tak nep¯epojatÈ, z ˙st nemÈnÏ vynikajÌcÌho odbornÌka na tomto poli je velikÈ ceny. Pan ¯idiË p¯elÌËenÌ s·m ho oznaËil jako muûe cifer, kter˝ tedy poËÌt· s ËÌsly, t. j. s veliËinami ze vöech dan˝ch nejnepochybnÏjöÌmi, kter˝ tedy, jako kaûd˝ matematik, je m·lo p¯Ìstupn˝ hnutÌm fantastick˝m a romantick˝m. Je vysloven˝ re·ln˝ politik, kter˝ takÈ v politice vidÌ jenom danÏ, mocenskÈ pomÏry a pomÌjÌ vöe, co by budovalo jenom na citov˝ch momentech. NestavÌ vÏtrn˝ch z·mk˘, nestavÌ na pÌsku.ì Vina doktora RaöÌna nebyla v û·dnÈm smÏru prok·z·na, obh·jce navrhl osvobozenÌ sv˝ch klient˘. Dne 3. Ëervna 1916 byl vynesen rozsudek, kter˝m byli obûalovanÌ uzn·ni vinn˝mi:

18

1. Dr. Karel Kram·¯, ¯Ìösk˝ poslanec a majitel tov·rny v Praze, zloËinem velezrady jako p˘vodce, n·vodce a str˘jce, jakoû i zloËinem proti moci st·tu. 2. Dr. Alois RaöÌn, ¯Ìösk˝ poslanec a advok·t v Praze, zloËinem velezrady, ale jako vzd·len˝ ˙ËastnÌk a taktÈû zloËinem proti moci st·tu. Odsouzeni byli k trestu smrti provazem, u obou obûalovan˝ch byl vysloven i trest ztr·ty akademickÈ hodnosti doktora pr·v. K dokreslenÌ celÈho soudnÌho procesu pat¯Ì jistÏ i pozn·mka Aloise RaöÌna ze dne 11. Ëervna 1916: ÑMÏl jsem mnoho pr·ce, jeûto jsem Ëetl rozsudek a chtÏl jsem pomoci dru. Kˆrnerovi, kter˝ m· b˝ti v osmi dnech hotov s provedenÌm zmateËnÌ stÌûnosti na rozsudek o 634 stran·ch drobnÈho tisku ve form·tu p˘larchovÈm, kter˝ v tÈ podobÏ nelze ani p¯eËÌst. Ö Jsem zdr·v a nejlepöÌch nadÏjÌ, ûe se vr·tÌ lepöÌ Ëasy a ûe se nedoûiju zklam·nÌ ani u p¯·tel, ani u nep¯·tel.ì ZmateËnÈ stÌûnosti podanÈ proti rozsudku byly zamÌtnuty. Trest smrti, zmÏnÏn˝ po smrti cÌsa¯e Frantiöka Josefa I. nov˝m cÌsa¯em Karlem v lednu 1917 na ûal·¯, doktora RaöÌna nezlomil. PlnÏ se vÏnoval p¯ÌpravÏ ˙stavy i hospod·¯skÈho a zejmÈna finanËnÌho uspo¯·d·nÌ budoucÌho ËeskÈho st·tu, v jehoû existenci vÏ¯il. I se smrteln˝m zranÏnÌm, kterÈ utrpÏl 5. ledna 1923, bojoval doktor RaöÌn tvrdÏ o sv˘j ûivot. Tentokr·t vöak nemÏl öanci. Smrt ukonËila jeho ûivot p¯ed 80 lety dne 18. ˙nora 1923. »asopis »esk· advokacie uctil tehdy osobnost doktora RaöÌna ¯adou nekrolog˘, jejichû autory byli v˝znamnÌ ËeötÌ advok·ti, vËetnÏ prezidenta Advok·tnÌ komory v »ech·ch Aloise Stompfeho.

19

20

RAäÕNŸV VZTAH KE ST¡TU A K POLITICE

Jana »echurov· ⁄stav hospod·¯sk˝ch a soci·lnÌch dÏjin FF UK Osobnost Aloise RaöÌna1) byla bytostnÏ politick·. Od ml·dÌ musel b˝t ve st¯edu dÏnÌ a vöude se prosadil dÌky sv˝m mimo¯·dn˝m organizaËnÌm schopnostem. NenÌ n·hodou, ûe okamûitÏ po p¯Ìchodu na studia do Prahy pat¯il mezi p¯ednÌ hybatele studentskÈho spolkovÈho ûivota, nenÌ n·hodou, ûe se plnÏ etabloval mezi osobnostmi pokrok·¯skÈho hnutÌ, nenÌ n·hodou, ûe byl v procesu s Omladinou souzen a odsouzen jako jeden z jejÌch ideov˝ch tv˘rc˘. B˝t spoleËensky angaûov·n pat¯ilo k ûivotu tÈmÏ¯ vöech uvÏdomÏl˝ch »ech˘ jiû p¯inejmenöÌm od druhÈ poloviny 19. stoletÌ, ale pr·vÏ v tomto öirokÈm srovn·nÌ RaöÌnova aktivita vynikne. Z·roveÚ je p¯irozenÈ, ûe mlad˝ Alois RaöÌn byl naladÏn pov˝tce opoziËnÏ ñ v˘Ëi st·tu, v˘Ëi pomÏr˘m, v˘Ëi st·vajÌcÌmu establishmentu, jenû mÏl sv˘j podÌl na stavu spoleËnosti. Negace st·vajÌcÌch pomÏr˘ jej neopustila ani po n·vratu z vÏzenÌ na Borech na podzim roku 1895, spoluzaloûil dokonce snad nejradik·lnÏjöÌ a nejopoziËnÏjönÌ stranu svÈ doby, stranu st·topr·vnÌ. I RaöÌn vöak prodÏlal proces vnit¯nÌho zr·nÌ a jako dospÏl˝ ambiciÛznÌ muû z·hy poznal, ûe plan˝ radikalismus a jalovÏ opoziËnÌ nota jej neuspokojujÌ. Kdyû dospÏl k tomuto vnit¯nÌmu pozn·nÌ, nev·hal a svou stranu opustil. Stal se na nÏjak˝ Ëas nez·visl˝m ûurnalistou, vyd·val vlastnÌ revui Slovo, v nÌû glosoval souËasnÈ dÏnÌ, t¯Ìbil si n·zory, p¯edstavy. Svoboda nez·vislÈho glos·tora bez odpovÏdnosti jej uspokojila pouze naËas. Ani to nebyl jeho cÌl, jeho sen, jeho prostor. RaöÌn bytostnÏ pot¯eboval b˝t stranÌkem, kter˝ by mohl uplatnit sv˘j vliv, kter˝ by mohl ovlivÚovat spoleËnost a jejÌ segment ñ politickou stranu ñ podle sv˝ch p¯edstav. A jeho ambice nebyly v tomto smÏru malÈ.

1)

NejpodrobnÏji k tÈto ot·zce viz Jana äet¯ilov·ñ»echurov·: Alois RaöÌn. Dramatick˝ ûivot ËeskÈho politika. Praha, Argo 1997.

21

RaöÌn v mladoËeskÈ stranÏ Z jak˝ch pozic vstupoval do dalöÌ etapy svÈho politickÈho ûivota? Stal se ˙spÏön˝m z·moûn˝m advok·tem, jehoû zdobily omladin·¯skÈ ostruhy i b¯itkÈ ûurnalistickÈ pero. Stranou, kter· se mu zd·la perspektivnÌ z hlediska jeho pojetÌ politick˝ch cÌl˘, byla mladoËesk· strana, na jejÌû vedenÌ ve stejnÈ dobÏ avancoval Karel Kram·¯. Oba dva, byù v podstatÏ nez·visle na sobÏ, mÏli p¯edstavu, ûe by s touto jiû standardnÌ politickou silou, jeû dok·zala bazÌrovat na stranÏ jednÈ mezi plan˝m radikalismem a hejslovanstvÌm a na stranÏ druhÈ vysÌlat svÈ z·stupce aû do vrcholn˝ch ¯Ìösk˝ch org·n˘, bylo t¯eba provÈst z·sadnÌ zmÏnu, ale z·roveÚ vyuûÌt lidskÈho i ideovÈho potenci·lu, kter˝ mÏla. MladoËesk· strana se mÏla st·t uvÏdomÏlou nositelkou liber·lnÌch idejÌ, stranou modernÌ ËeskÈ burûoazie, stranou, jeû se bude snaûit pomoci emancipaci ËeskÈho n·roda tÌm, ûe bude p¯ispÌvat k jeho ekonomickÈmu, a v d˘sledku toho i politickÈmu, vyrovn·nÌ se s vyspÏlejöÌmi n·rody a n·rodnostmi. Nebylo to vöak tak jednoduchÈ, jak by se na prvnÌ pohled mohlo zd·t. Jestliûe RaöÌn uËinil tuto volbu, jakoby tÌm alespoÚ p¯ed ve¯ejnostÌ a ¯adou sv˝ch nÏkdejöÌch p¯·tel pop¯el mnoho ze svÈ minulosti. MladoËesk· strana ñ to nebyly jen liber·lnÌ ideje, ale takÈ oportunistick· politika v˘Ëi VÌdni, chov·nÌ, jeû se zd·lo mnohdy bezz·sadovÈ. Takov˝ p¯echod mnoho jeho nÏkdejöÌch radik·lnÌch p¯·tel povaûovalo za zradu ide·l˘. RaöÌn vöak touûil po tom moci re·lnÏ ovlivÚovat vÏci, moci se op¯Ìt o uzn·van˝ a plnÏ etablovan˝ denÌk, jak˝m N·rodnÌ listy bezesporu byly, moci b˝t re·ln˝m politikem. V mnohÈm plan˝ radikalismus sluöel studentovi, nikoli vöak zralÈmu Aloisu RaöÌnovi. I p¯es p¯edeöl· konstatov·nÌ je vöak neoddiskutovateln˝m faktem, ûe prost¯edky na hranici extrÈmu nezmizely z RaöÌnovy osobnostnÌ ani politickÈ v˝bavy a duch konformity v nÏm rozhodnÏ nep¯ekryl principi·lnÌ postoje n·rodnÌ ani obËanskÈ. V letech p¯ed prvnÌ svÏtovou v·lkou se vöak zd·lo, ûe zcela zapadl do mladoËesk˝ch vod, v nichû se poda¯ilo z ambiciÛznÌch cÌl˘ Kram·¯e i RaöÌna realizovat jen dÌlËÌ Ë·st. MladoËechem se RaöÌn stal roku 1907, tehdy se ofici·lnÏ ujal vedenÌ tÈto strany Karel Kram·¯. RaöÌn sem vstupoval jako nov·Ëek, ale z·roveÚ byl rovnou zvolen na mÌstop¯edsednickÈ mÌsto a byl povÏ¯en z·sadnÌ reorganizacÌ tÈto strany. Je nasnadÏ, ûe vöe bylo p¯edem domluveno. Z·roveÚ je z¯ejmÈ, ûe v˝bÏr vlastnÏ zvnÏjöku p¯ich·zejÌcÌho RaöÌna pro ˙kol reorganizovat a zmodernizovat tuto 22

stranu byl zcela z·mÏrn˝. Nov˝ v˝konn˝ mÌstop¯edseda se ujal svÈ funkce r·znÏ a odhodlanÏ a spÏchal. BlÌûily se totiû prvnÌ volby, jeû se konaly na z·kladÏ novÏ p¯ijatÈho vöeobecnÈho hlasovacÌho pr·va a na ty bylo t¯eba se p¯ipravit, z tÏch mÏla v podstatÏ pravicov· mladoËesk· strana strach, p¯estoûe se o prosazenÌ tohoto demokratizaËnÌho prvku velmi zasadila. PoËet voliË˘ r·zem mnohan·sobnÏ vzrostl a hlas i tÏch nejchudöÌch byl roven hlasu ölechtice. ée se rozöÌ¯Ì p¯edevöÌm ¯ady tÏch, kte¯Ì nebudou volit mladoËechy, bylo z¯ejmÈ, neboù mladoËesk˝ voliËsk˝ potenci·l byl v podstatÏ vyËerp·n jiû za st·vajÌcÌho kuriovÈho volebnÌho systÈmu. Jak tedy bylo moûno Ëelit tomuto re·lnÈmu nebezpeËÌ? Na poslednÌ chvÌli bylo t¯eba alespoÚ zmobilizovat sÌly a provÈst d˘kladnou inventuru. Nutno p¯iznat, ûe velk˝m vzorem pro obËanskÈ strany se stala ñ aË to nerady p¯izn·valy ñ soci·lnÌ demokracie se sv˝mi disciplinovan˝mi Ëleny a sympatizanty. Ale Ëesk· liber·lnÌ pravice ñ ta nemÏla v prvnÌ dek·dÏ 20. stoletÌ ve sv˝ch ¯ad·ch takov˝ po¯·dek. RaöÌnov˝m ˙kolem bylo zavÈst peËlivÏ registrovanÈ ËlenstvÌ, ËlenskÈ p¯ÌspÏvky, fungujÌcÌ stranickÈ kancel·¯e a sekretari·ty i v dobÏ, kdy volby nebyly na spadnutÌ. V z·sadÏ se poda¯ilo tyto ˙koly splnit, ale i p¯esto se staly volby roku 1907 pro mladoËeskou stranu neradostnou, i kdyû oËek·vanou, z·tÏûovou zkouökou. V obdobÌ do vypuknutÌ prvnÌ svÏtovÈ v·lky m˘ûeme Aloise RaöÌna vidÏt p¯edevöÌm jako stranickÈho organiz·tora a blÌzkÈho spolupracovnÌka Karla Kram·¯e, v jehoû intencÌch se plnÏ pohyboval. Nejenûe se podÌlel na reorganizaci strany, ale poda¯ilo se mu roku 1910 splnit jeötÏ dalöÌ velk˝ ˙kol, totiû zÌskat pro mladoËeskou stranu z rukou GrÈgrov˝ch dÏdic˘ N·rodnÌ listy. S tÌmto prestiûnÌm periodikem z˘stal pak RaöÌn sv·z·n ve funkci ¯editele tohoto listu aû do svÈ smrti. RaöÌnovi se vyplnil velk˝ sen, totiû moci se prezentovat na str·nk·ch uzn·vanÈho a velkÈho listu. To bylo nÏco jinÈho, neû vyd·vat tiskoviny, kterÈ byly omezeny na velmi ˙zk˝ okruh Ëten·¯˘. Z·roveÚ tÌm velmi poslouûil stranÏ, kter· zÌskala kontrolu nad do tÈ doby znaËnÏ nez·visle se chovajÌcÌ, byù na stranu nav·zanou, Ñmedi·lnÌ velmocÌì. RaöÌn svou mladoËeskou kariÈru hodlal stvrdit i zÌsk·nÌm poslaneckÈho mand·tu. Nebylo to vöak tak jednoduchÈ, jak se zpoË·tku domnÌval. V osobnÌm souboji s b˝val˝m blÌzk˝m spolupracovnÌkem z radik·lnÏ st·topr·vnÌ strany Karlem Stanislavem Sokolem podlehl. VolebnÌ kampaÚ 23

nebyla tehdy prosta ˙tok˘, kterÈ mÌ¯ily pr·vÏ na RaöÌnovu zradu nÏkdejöÌch omladin·¯sk˝ch idejÌ a p¯iklonÏnÌ se k oportunnÌ kram·¯ovskÈ politice. V poslednÌch p¯edv·leËn˝ch volb·ch roku 1911 byl jiû RaöÌn ˙spÏönÏjöÌ a zÌskal mand·t v jihoz·padnÌch »ech·ch. Jeho p˘sobenÌ v ¯ÌöskÈ radÏ vöak nemÏlo p¯Ìliö osobitou peËeù, ve svÏtÏ velkÈ politiku mu byl onÌm pomysln˝m maj·Ëkem st·le Karel Kram·¯. Vöe se mÏlo zmÏnit s vypuknutÌm prvnÌ svÏtovÈ v·lky. Situace, kter· nastala, nutila pochopitelnÏ nejen ¯adovÈ obËany, ale p¯edevöÌm jejich politickou reprezentaci, aby p¯ehodnotila svÈ z·kladnÌ hodnoty a postoje. RaöÌn se rozhodl rychle a r·znÏ, jak bylo jeho zvykem. Jakoby v nÏm oûil nÏkolik let upozadÏn˝ duch opoziËnÌho radik·lnÌho politika. Dostal se z·hy do sporu s Kram·¯em a nÏkter˝mi dalöÌmi kolegy. Jednalo se o budoucÌ smÏ¯ov·nÌ N·rodnÌch list˘, kdy RaöÌn navrhoval provÈst jasnÈ gesto a N·rodnÌ listy, pokud nemohly dÌky omezenÌ svobody slova ze strany st·tu ps·t tak, jak chtÏly, okamûitÏ zastavit. Se sv˝m n·vrhem neuspÏl. Jiû v prvnÌch t˝dnech v·lky vöak m˘ûeme s jistotou tvrdit, ûe Alois RaöÌn se vnit¯nÏ s Rakouskem rozeöel, ûe v nÏm vskutku zapl·l k tomuto st·tu zcela negativistick˝ duch a ûe vsadil naprosto principi·lnÏ na jedinou kartu, na kartu odbojovou, v Ëemû se znaËnÏ odliöoval od mnoha sv˝ch koleg˘, Karla Kram·¯e nevyjÌmaje. »innost v Maffii RaöÌn˘v podÌl na dom·cÌ rezistenci zaËal opÏt v roli Kram·¯ova poboËnÌka, prvnÌ kontakty vedly na v˝chod, do nÏjû byla vöeobecnÏ na poË·tku v·lky vkl·d·na nadÏje. Z·hy ale, jakmile vznikla tzv. Maffie, to jest skupina dom·cÌho odboje napojen· na Masarykovu zahraniËnÌ akci, pat¯il k jejÌm zakl·dajÌcÌm Ëlen˘m. Do sluûeb Maffie se dal RaöÌn cele a ani vnit¯nÏ si neponech·val û·dn· zadnÌ vr·tka otev¯en·. DomnÌv·m se, ûe byl sk·lopevnÏ p¯esvÏdËen o spr·vnosti svÈho jedn·nÌ a neodvratitelnosti historickÈho v˝voje, smÏ¯ujÌcÌho k destrukci monarchie. V z·jmu tÈto ÑvyööÌ vÏciì byl RaöÌn ochoten potlaËit v sobÏ stranick˝ princip a zcela otev¯enÏ a lidsky spolupracovat s ¯adou sv˝ch dosavadnÌch politick˝ch protivnÌk˘. P¯Ìkladem vÌce neû v˝mluvn˝m m˘ûe b˝t jeho bezproblÈmov· spolupr·ce s realisty Edvardem Beneöem, ale p¯edevöÌm P¯emyslem ä·malem, jehoû dokonce ve chvÌli, kdy oËek·val svÈ zatËenÌ, ustanovil sv˝m substituentem v advok·tnÌ kancel·¯i a ä·mal mohl potÈ chr·nit RaöÌn˘v maje24

tek i rodinu a z·roveÚ poûÌvat nadstandardnÌch kontakt˘ s tÌmto prominentnÌm vÏznÏm. To, ûe RaöÌn, jenû nevÏdÏl, zda se z vÌdeÚskÈho vÏzenÌ v˘bec nÏkdy vr·tÌ, urËil jako svÈho z·stupce ä·mala, muûe z Maffie a z·roveÚ Masarykova spolupracovnÌka ñ p¯itom nelze zapomenout na velmi öpatnÈ vztahy s Masarykem i jeho p¯·teli z doby tÏsnÏ p¯ed prvnÌ svÏtovou v·lkou z tzv. ävihovy afÈry ñ svÏdËÌ o tom, ûe odbojov· nadstranick· Ëinnost se stala jeho ûivotnÌ prioritou. I pozdÏji, kdyû se RaöÌn naötÏstÌ z vÌdeÚskÈho vÏzenÌ vr·til a pokraËoval v odbojovÈ Ëinnosti, m˘ûeme v jeho jedn·nÌ vidÏt jasnÈ rysy nadstranickosti, resp. schopnosti jinak pevnÏ zako¯enÏnÈ stranictvÌ potlaËit pro dobrou spoleËnou vÏc. Stranick· ot·zka vöak oûila s novou intenzitou ve chvÌli, kdy doölo po n·stupu mladÈho cÌsa¯e Karla k oûivenÌ ˙stavnosti v monarchii, kdy se opÏt seöla ¯Ìösk· rada a kdy se obnovoval politick˝ ûivot. Ve stejnÈ dobÏ, v lÈtÏ 1917, p¯iöla amnestie politick˝ch vÏzÚ˘, t.j. i Kram·¯e a RaöÌna, ale takÈ n·rodnÌho soci·la V·clava Klof·Ëe, a s jejich n·vratem na Ëeskou politickou scÈnu byly naplno odstartov·ny jiû delöÌ dobu prom˝ölenÈ zmÏny. Pro vÏtöÌ akceschopnost i demonstraci jednoty mÏlo dojÌt k v˝raznÈmu stranickÈmu integraËnÌmu procesu, v nÏmû nakonec vytrvaly pouze pravicovÈ a pravost¯edovÈ strany, aû nakonec vznikla jejich spoleËn· st·topr·vnÏ (pozdÏji n·rodnÏ) demokratick· strana, v jejÌmû Ëele st·l Karel Kram·¯ a Alois RaöÌn se stal mÌstop¯edsedou. Proudy, kterÈ ji vytvo¯ily, byly znaËnÏ r˘znorodÈ, s r˘znou minulostÌ, ale spoleËnou p¯edstavou o budoucnosti ñ ta se vyprofilovala postupem Ëasu do podoby samostatnÈho ËeskÈho (resp. ËeskoslovenskÈho) st·tu, v nÏmû by z˘stal zachov·n, byù v˝raznÏ soci·lnÏ modifikov·n, dosavadnÌ spoleËensk˝ a ekonomick˝ systÈm. VÌce neû politickÈ Ëinnosti v zast¯eöujÌcÌm org·nu ËeskÈ politiky ñ v lÈtÏ 1918 vzk¯ÌöenÈm N·rodnÌm v˝boru ñ se RaöÌn v tÈto dobÏ vÏnoval d·le pr·ci v Maffii, a sice konkrÈtnÌm p¯Ìprav·m na p¯evzetÌ moci, formulaci nÏkter˝ch nezbytn˝ch pr·vnÌch ˙prav a v˝bÏru vhodn˝ch spolupracovnÌk˘. Prost¯edÌ konspiraËnÌ a z·roveÚ dÏlnÈ a racion·lnÌ Maffie mu vyhovovalo vÌce, neû politickÈ p¯etahov·nÌ a kas·nÌ v N·rodnÌm v˝boru. Neznamen· to ovöem, ûe by mu tento typ komunikace, kter˝ je pro politiku nezbytn˝, byl nÏjak cizÌ. Pro sebe vöak vidÏl lepöÌ uplatnÏnÌ v p¯Ìprav·ch samostatnÈho st·tu, v jehoû existenci bezpodmÌneËnÏ uvÏ¯il. OstatnÏ, v N·rodnÌm v˝boru se stal p¯edsedou Karel Kram·¯, takûe hlas RaöÌnovy strany zde byl dostateËnÏ reprezentov·n. 25

Muû 28. ¯Ìjna Pouze shodou okolnostÌ se stalo, ûe ve chvÌli, kdy doölo ke st·tnÌmu p¯evratu, vypadalo vedenÌ N·rodnÌ v˝boru tak, jak pozdÏji vstoupilo do historie, to je, ûe role ÑMuû˘ 28. ¯Ìjnaì byla obsazena pr·vÏ tÏmi osobnostmi a û·dn˝mi jin˝mi. 25. ¯Ìjna 1918, kdy jeötÏ nikdo netuöil, ûe konec monarchie se blÌûÌ tak velmi rychle, odjela delegace vrcholn˝ch Ëesk˝ch politik˘ v Ëele s Karlem Kram·¯em do äv˝carska, aby se zde setkali s reprezentacÌ zahraniËnÌho odboje, vedenou Edvardem Beneöem. Tak se stalo, ûe v tuto zlomovou a osudovou dobu nebyli v Praze p¯Ìtomni ti nejp¯ednÏjöÌ mezi politiky, ¯ada p¯edsed˘ politick˝ch stran, muû˘, kte¯Ì st·li v Ëele vrcholn˝ch org·n˘ ËeskÈ politiky. PozdÏji byl dokonce ˙sty Karla Kram·¯e absurdnÏ osoËen Alois RaöÌn a agr·rnÌk AntonÌn ävehla, ûe p¯evrat zinscenovali pr·vÏ v tuto historickou chvÌli, aby tak na sebe strhli rozhodujÌcÌ vliv v ËeskÈ politice. Alois RaöÌn mÏl tedy to historickÈ ötÏstÌ, ûe pat¯il ke zvl·ötnÌmu kultovnÌmu org·nu v˘dc˘ ñ mezi tzv. ÑMuûe ¯Ìjnaì. V ¯Ìjnu 1918 se v plnÈ mÌ¯e mohly projevit jeho organizaËnÌ vlohy, rozhodnost i osobnÌ stateËnost. Jeho akceschopnost bÏhem samotnÈho p¯ebÌr·nÌ moci, racion·lnÌ uvaûov·nÌ, jeû je krystalicky vidÏt na jeho p¯ÌpravÏ prvnÌho z·kona pr·vÏ vznikajÌcÌho st·tu, a z·roveÚ schopnost zapomenout na partikul·rnÌ z·jmy ñ to vöe p¯ispÏlo k posÌlenÌ respektu, kter˝ si mezi politickou elitou do tÈ doby zÌskal. RaöÌn se s ideou novÈho st·tu zcela ztotoûnil, samostatn˝ st·t se mu stal v podstatÏ vysnÏnou a zboûÚovanou modlou, naplnÏnÌm velkÈho snu, za nÏjû byl ochoten bez zachvÏnÌ zem¯Ìt. Ne, to nejsou p¯Ìliö siln· slova, jak by se mohlo na prvnÌ pohled zd·t. RaöÌnovo osobnÌ nasazenÌ bÏhem jeho p˘sobenÌ v prvnÌ vl·dÏ hraniËilo mnohdy s fanatismem. TÌm nem· b˝t nikterak snÌûena jeho osobnÌ z·sluha a p¯Ìnos novÈmu st·tu, ale nÏkterÈ jeho reakce a postoje prozrazujÌ, ûe nad jeho vztahem ke st·tu je t¯eba se hloubÏji zamyslet. RaöÌn »eskoslovensko, resp. p¯edevöÌm jeho Ëeskou Ë·st, skuteËnÏ zboûÚoval, povaûoval jej v podstatÏ opr·vnÏnÏ za svÈ dÌtÏ. Pokud by se mÏlo pouûÌt jistÈ obraznÈ p¯irovn·nÌ Ëi nads·zka, bylo by moûno ¯Ìci, ûe se domnÌval, ûe na nÏj m˘ûe kl·st takovÈ n·roky, jakoby toto dÌtÏ bylo jenom jeho. Jenûe tak tomu nebylo. Kram·¯ova a RaöÌnova strana byla pouze jednou z pÏti hlavnÌch Ëesk˝ch st·totvorn˝ch stran, a vöeobecnÈ nadöenÌ a jednota se stala brzy po p¯evratu pouze minulostÌ. Stranick˝ ûivot se v novÈ republice rozbÏhl 26

s mimo¯·dnou intenzitou. Apely na jednotu, potlaËenÌ stavovsk˝ch a partikul·rnÌch z·jm˘ a snaha najÌt ideologickÈ tÏûiötÏ ve vöe p¯ekr˝vajÌcÌm pozitivnÌm nacionalismu se uk·zaly b˝t m·lo ˙Ëinn˝mi. OstatnÏ, RaöÌnova pravicov· liberalistick· n·rodnÌ demokracie je pouûÌvala do znaËnÈ mÌry pro to, ûe jejÌ program nemohl vÏtöinÏ voliË˘ nabÌdnout hmatatelnÈ v˝hody. RaöÌnova mÏnov· reforma, p¯esnÏji ¯eËeno reforma, kterou vymysleli p¯edevöÌm jeho p¯·telÈ z bankovnÌch kruh˘ a on jÌ vtisknul svou razanci, odvahu, entuziasmus a strhl ostatnÌ i tÌm, ûe bez okolk˘ p¯ijal plnou politickou odpovÏdnost, byla bezesporu poËinem pozitivnÌm, i kdyû nevyöla ˙plnÏ podle jeho p¯edstav. Je to jeden z d˘kaz˘ toho, ûe nÏkdy m˘ûe b˝t lepöÌ variantou p¯istoupit k r·znÈmu a tvrdÈmu ¯eöenÌ problÈm˘ p¯ed dlouh˝m p¯em˝ölenÌm a zvaûov·nÌm. Jen m·lokdo by se dok·zal nez·vidÏnÌhodnÈ role ministra financÌ pr·vÏ vznikajÌcÌho st·tu ve v·lkou rozvr·cenÈ EvropÏ zhostit tak ˙ctyhodn˝m zp˘sobem jako Alois RaöÌn. PenÌze, nad nimiû mÏl pomyslnou politickou moc, se mu st·valy n·strojem pro prosazov·nÌ sv˝ch p¯edstav o obËanskÈ i st·tnÌ etice a odpovÏdnosti. Nebyl pouze technologem moci, ale svÈmu p˘sobenÌ p¯ikl·dal hluböÌ symbolick˝ v˝znam. RaöÌn ve svÈm prvnÌm ministerskÈm p˘sobenÌ to ale nenÌ jen osobnost mÏnovÈ reformy. To je takÈ kritik zavedenÌ osmihodinovÈ pracovnÌ doby, to je ministr, kter˝ projevoval aû netaktickou nevöÌmavost k soci·lnÌm poûadavk˘m, kterÈ byly po v·lce nasnadÏ. DomnÌv·m se, ûe RaöÌn nebyl asoci·l, jak mu to mnozÌ podsouvali. Jeho prioritou bylo, aby se st·t postavil co nejrychleji pevnÏ na vlastnÌ nohy a do tÈ doby mÏli jeho obËanÈ ñ z l·sky k nÏmu ñ jeötÏ urËit˝ Ëas udrûet na uzdÏ svÈ pot¯eby. NenÌ to poûadavek nelogick˝, ale z·roveÚ dokazuje ponÏkud snÌûenou spoleËenskou vnÌmavost a nedostatek, ba p¯Ìmo opovrûenÌ jak˝mkoli taktizov·nÌm a kalkulov·nÌm, bez nÏjû se politik neobejde. RaöÌn se stavÏl do role vöeodpovÏdnÈho st·tnÌka, ale bylo chybou, ûe zapomÌnal takÈ na svÈ posl·nÌ stranickÈ. Podle mÈho n·zoru se choval v tÈto dobÏ odpovÏdnÏ ke svÈ p¯edstavÏ st·tu, kter· se ovöem nemusela kr˝t s ide·lnÌ p¯edstavou obecnou, pokud nÏco takovÈho je v˘bec moûnÈ, a uû v˘bec ne s re·ln˝m stavem vÏcÌ. Jeho p¯Ìnos pro stabilizaci »eskoslovenska je neoddiskutovatelnou z·sluhou, nem˘ûe vöak p¯ekr˝t i ne˙spÏchy. RaöÌn st·l od ledna 1919 v Ëele pravicovÈ n·rodnÏ demokratickÈ strany, neboù jejÌ p¯edseda Karel Kram·¯ odjel v Ëele Ës. delegace na mÌrov· 27

jedn·nÌ do Pa¯Ìûe a z˘stal zde bez p¯est·vky t¯i ËtvrtÏ roku. Je nutno p¯iznat, ûe tuto svou roli, kter· nebyla nijak nepodstatn· ani zanedbateln·, protoûe mÏla svÈ dlouhodobÈ d˘sledky pro Ëeskou pravici v˘bec, Alois RaöÌn v podstatÏ nezvl·dl. Na druhou stranu je t¯eba takÈ dodat, ûe od Kram·¯e, kter˝ si chtÏl patrnÏ vynahradit svou dlouhodobou absenci p¯Ìtomnosti na mezin·rodnÌ scÈnÏ, bylo krajnÏ politicky neprozÌravÈ vyklÌzet takto pole. Vûdyù tÌm nejen posunul mimo¯·dnÏ vytÌûenÈho, ale stejnÏ tak tvrdÈho a konfliktnÌho RaöÌna do Ëela vlastnÌ strany, ale uvolnil rovnÏû post p¯edsedy vl·dy, jehoû se velmi zdatnÏ ujal agr·rnick˝ ministr vnitra ävehla a v neposlednÌ ¯adÏ jako Ñv˘dce n·rodaì z konce v·lky p¯enechal zcela popularitu i vliv jinÈmu v˘dci n·roda, kter˝ se aû v prosinci 1918 vr·til po Ëty¯ech letech do vlasti, to je prezidentu Masarykovi. Ve svÈ ministerskÈ funkci se RaöÌn p¯Ìmo provokativnÏ neohlÌûel na z·jmy Ëlen˘ n·rodnÌ demokracie ani potenci·lnÌch voliË˘ vlastnÌ strany. Ze svÈho pohledu opÏt zcela logicky pr·vÏ od nich vyûadoval p¯ÌkladnÈ obÏti, oni mÏli b˝t tÏmi, kte¯Ì mÏli ukazovat ostatnÌm cestu, kte¯Ì mÏli b˝t d˘kazem toho, ûe na partikul·rnÌ, osobnÌ, stavovskÈ z·jmy je moûnÈ jeötÏ alespoÚ na chvÌli rezignovat. TÌmto chov·nÌm RaöÌn bezesporu negativnÏ ovlivnil volebnÌ v˝sledky v komun·lnÌch volb·ch, na jejichû z·kladÏ se mÏnila poslÈze i vl·da. Jeho n·rodnÌ demokracie skonËila aû na p·tÈm mÌstÏ mezi Ëesk˝mi stranami, coû se rovnalo absolutnÌ proh¯e. RaöÌn tuto svou roli absolutnÏ podcenil, coû nenÌ moûnÈ povaûovat za projev politickÈ prozÌravosti a nenÌ moûno to vysvÏtlit pouze poukazem na smysl pro vyööÌ st·tnÌ z·jem. PolitickÈ, stranickÈ prost¯edÌ bylo neoddiskutovatelnou ûivotnÌ realitou a nic nenasvÏdËovalo tomu, ûe by se v tomto smyslu mÏlo kdy co zmÏnit. Pro ilustraci je moûno obr·tit se na prameny, jeû naznaËujÌ, ûe nap¯. uËitel˘ byla v dobÏ vzniku »eskoslovenska registrov·na v Kram·¯ovÏ a RaöÌnovÏ stranÏ asi polovina z celkovÈho poËtu, neboù tato strana mimo¯·dnÏ p¯itahovala na sklonku v·lky n·rodnÏ zap·lenou inteligenci. I uËitelÈ mÏli p¯es vöechnu neskr˝vanou a nefalöovanou l·sku k novÈmu st·tu svÈ poûadavky, kterÈ se Ñjejichì strana mÏla snaûit alespoÚ vnÌmat, ¯eöit, kdyû ne splnit. Po RaöÌnov˝ch tvrd˝ch slovech na jejich adresu a po exempl·rnÌm odmÌtnutÌ zv˝öit jim nuz·ckÈ platy, resp. zachovat jim v·leËnÈ drahotnÌ p¯Ìdavky, jich vÏtöina odeöla. Na RaöÌnovu obranu je vöak t¯eba ¯Ìci, ûe bylo velmi tÏûkÈ h·jit jednÌm dechem z·jmy st·tnÌch zamÏstnanc˘, inteligence, ûivnostnÌk˘ i velkÈ 28

burûoazie. P¯i systÈmu tzv. stavovskÈho stranictvÌ, kter˝ zde fungoval jiû od sklonku 19. stoletÌ, to bylo v podstatÏ nemoûnÈ. Ten spoËÌval na z·kladnÌm principu, ûe strany majÌ pomyslnÏ rozparcelov·ny jednotlivÈ soci·lnÌ vrstvy obyvatelstva, a na h·jenÌ jejich ekonomick˝ch a soci·lnÌch z·jm˘ se soust¯eÔujÌ. Z·jem uËitele, jako st·tnÌho zamÏstnance, a podnikatele, kter˝ odv·dÌ r˘znou mÌru danÌ, pak stojÌ zcela proti sobÏ a je velmi tÏûkÈ principi·lnÏ vyhovÏt obÏma. NavÌc liberalismus, byù akceptujÌcÌ pot¯ebu ¯ady soci·lnÌch reforem, nebyl v pov·leËnÈm levicovÏ naladÏnÈm prost¯edÌ, v nÏmû nechybÏlo mnoho k soci·lnÌmu v˝buchu, pr·vÏ tou nejp¯itaûlivÏjöÌ ideologiÌ. Na druhou stranu je faktem, ûe RaöÌn se ani p¯Ìliö nesnaûil alespoÚ zabalit nepopul·rnÌ opat¯enÌ a rozhodnutÌ do v·bnÈho obalu, neboù se domnÌval, ûe dobr· vÏc Ëi idea se prostÏ musÌ prosadit sama. RaöÌn roku 1919 tvrdil: ÑTen, kdo se star· o p¯ÌzeÚ a potlesk davu, nenÌ politikem. Ten nikam nedojde. Zato ten, kdo pro st·t dovede obÏtovat stranu, m· budoucnost. Na konec p¯ijdou zpÏt vöichni, kte¯Ì odeöli, jen budeme-li dÏlat opravdovou st·tnÌ politiku. Na konec musÌ republika vyhr·t i nad stranami.ì V tom se ovöem hluboce m˝lil. Ch·p·nÌ politickÈ strany pouze jako jednoho z prost¯edk˘ prosazov·nÌ st·tnÌ moci bylo pro RaöÌna typickÈ, nedopovÌdalo to vöak soudobÈ realitÏ ani demokratick˝m standard˘m. RaöÌnovi se bezesporu vr·til smysl pro ost¯e vnÌmanÈ politickÈ stranictvÌ, ale ponÏkud pozdÏji, neû by jeho stranÏ prospÏlo. P¯i politick˝ch debat·ch o sestavenÌ novÈ vl·dy si povzdechl prezident Masaryk: ÑTÏûk˝ problÈm je RaöÌn. P¯·l bych si, aby sv˘j pl·n dokonËil, nevidÌm zatÌm nikoho, kdo by jeho dÏdictvÌ mohl a chtÏl nastoupit.ì JednÌm dechem pak ale dod·val: ÑRaöÌn je takov˝ v˝born˝ a poctiv˝ ËlovÏk, na mne mluvil tak rozumnÏ, ale jak se dostane do stranick˝ch boj˘ ñ to je starÈ Rakousko!ì Jenûe zvyky a n·vyky ze ÑstarÈho Rakouskaì si p¯inesli tÈmÏ¯ vöichni politici, vûdyù kontinuita Ëesk˝ch politick˝ch elit byla v podstatÏ absolutnÌ. Tento v˝rok vypovÌd· nejen o RaöÌnovi, ale takÈ o tom, ûe pro Masaryka bylo zpoË·tku problematickÈ orientovat se p¯esnÏ v dan˝ch pomÏrech a smÌ¯it se s tÌm, ûe ÑstarÈ stranictvÌì Ëi partajnictvÌ, kterÈ mu bylo jiû kdysi tak proti srsti, p¯eölo ve stejnÈ, nebo jeötÏ vÏtöÌ sÌle do novÈ epochy, do novÈho st·tu. Od Ëervence 1919 se RaöÌnova pravicov· n·rodnÌ demokracie ocitla v opozici, vl·dy se ujala prvnÌ rudo-zelen· koalice. DomnÌv·m se, ûe pro 29

RaöÌna to bylo osobnÏ velmi tÏûkÈ. Jednak nemohl dokonËit sv˘j finanËnÌ pl·n, i kdyû byl ñ a to je nutno p¯iznat ñ v podstatÏ naplÚov·n v jeho intencÌch, ale hlavnÏ p¯iöel jakoby o smysl ûivota: konstruktivnÏ spoluvytv·¯et nov˝ st·t. Jeho z·liba ve velk˝ch gestech, p¯estoûe v dobÏ svÈho ministrov·nÌ nejednou hrozil demisÌ, se tentokr·t neprojevila. I z toho je vidÏt, jak velmi mu na novÈm st·tÏ i jeho mÏnÏ z·leûelo, jak v sobÏ byl ochoten potlaËit vlastnÌ ego. NemÏl v tomto p¯ÌpadÏ pochopenÌ pro postoj stranickÈho p¯edsedy Kram·¯e, kter˝ nep¯Ìjemnou situaci, kdy s n·rodnÌ demokraciÌ silnÈ levicovÈ strany v podstatÏ odmÌtly b˝t ve vl·dÏ, p¯ech·zel slovy: ÑKdyû se p·ni nemohou doËkat, aby p¯evzali ¯ÌzenÌ republiky... Tak aù si vypijou to ho¯kÈ.ì RaöÌnova Ñst·tnick· ökolaì v PÏtce RaöÌn se musel st·t opoziËnÌkem. Ne snad, ûe by mu opoziËnÌ poloha nebyla blÌzk·, ale ve vlastnÌm samostatnÈm st·tÏ si pro sebe p¯edstavoval jinou roli. ZamÏ¯il se na konsolidaci svÈ strany, kter· se zaËala pomalu rozpadat do p˘vodnÌch proud˘, kterÈ ji roku 1918 utilit·rnÏ vytvo¯ily. RaöÌn˘v postup uvnit¯ strany, kdy byl zast·ncem pomÏrnÏ tvrdÈho centralismu, spÌöe urychlil secese, kterÈ v ËeskÈ pravici jiû probÌhaly. PostupnÏ odeöli jak nÏkdejöÌ Masarykovi realistÈ, tak moravötÌ lidovo-pokrok·¯i. D˘vodem nebyl p¯irozenÏ jen RaöÌn, ale takÈ nechuù k tvrdÈmu protihradnÌmu kursu, kter˝ zvolil Karel Kram·¯. Z·roveÚ se RaöÌnovi nepoda¯ilo, byù se o to snaûil, zÌskat jako n·hradu v podstatÏ û·dnÈ novÈ voliËe. Jeho jedn·nÌ s nÏkter˝mi agr·rnÌky, ûivnostnÌky Ëi p¯edstaviteli slovenskÈ politiky sklÌzela jen m·lo pozitivnÌch v˝sledk˘. VÏtöinou n·rodnÌm demokrat˘m tyto pomyslnÈ nevÏsty p¯ebrala agr·rnÌ strana a mistr taktiky AntonÌn ävehla. RaöÌnova touha po konstruktivnÌ pr·ci pro st·t, kter· by sice byla postavena na politickÈm z·kladÏ, ale z·roveÚ p¯edpokl·dala öiröÌ vskutku st·totvorn˝ konsensus, se mohla naplno projevit ve chvÌli, kdy vznikla tzv. PÏtka a on se stal jejÌm Ëlenem. Za meznÌk m˘ûeme povaûovat sklonek lÈta roku 1920, kdy si krize v nejsilnÏjöÌ soci·lnÏ demokratickÈ stranÏ vynutila vznik ˙¯ednickÈ vl·dy a ËeskÈ st·totvornÈ strany chtÏly s pocitem zodpovÏdnosti a z·roveÚ snahy ovlivÚovat chod vÏcÌ tomuto kabinetu umoûnit fungov·nÌ. P¯ijat· praxe, kdy reprezentanti nejd˘leûitÏjöÌch stran nejprve jednotlivÈ ot·zky p¯edjednali a nalezli konsensus

30

a teprve potÈ byla z·leûitost p¯edloûena parlamentu, z˘stala zachov·na i pozdÏji, v dobÏ plnÏ politick˝ch vl·d. P¯estoûe se n·zory na PÏtku r˘znÌ a b˝v· Ëasto p¯edmÏtem kritiky, domnÌv·m se, ûe se jednalo o ˙tvar v podstatÏ pozitivnÌ, kter˝ p¯ispÏl k stabilizaci, ale takÈ funkËnosti politickÈho systÈmu v nacion·lnÏ a politicky rozt¯ÌötÏnÈm »eskoslovensku. To, ûe za n·rodnÌ demokracii zasedl v tomto dalöÌm v˘dcovskÈm kolektivu RaöÌn ñ a ne Kram·¯ ñ nebylo tentokr·t dÌlem n·hody, za nÌû m˘ûeme povaûovat podobu p¯edsednictva N·rodnÌho v˝boru dne 28. ¯Ìjna 1918. On byl prostÏ tÌm nejakceschopnÏjöÌm muûem svÈ strany, jejÌm praktick˝m v˘dcem. Kram·¯ byl spÌöe urËitou ÑmonstrancÌì, povaûoval se za povznesenÈho nad praktickou velkou i drobnou stranickou pr·ci a mnohdy se povaûoval za povznesenÈho i nad strany jako takovÈ, vËetnÏ tÈ vlastnÌ. Tak se nejednou stalo, ûe Kram·¯ mÌsto Ñnadì problÈmy se ocitl spÌöe Ñmimoì. Porady PÏtky s·m glosoval slovy: ÑJ· jsem sice p¯edsedou, ale copak myslÌte, ûe nÏco vÌm? MnÏ nic ne¯eknou.ì Pro p¯edsedu strany to je zajistÈ nez·vidÏnÌhodn· role, ale Karel Kram·¯ si za ni mohl v podstatÏ s·m. V PÏtce se RaöÌn nauËil p¯ece jen v·ûit slova, vÌce taktizovat, mÈnÏ se rozËilovat, vyslechnout druhÈ, p¯istoupit na kompromisy, byla to jeho st·tnick· ökola. Z·roveÚ naöel cestu k dorozumÏnÌ s Hradem, s Masarykem i Beneöem, v˘Ëi nimû st·l Kram·¯ i znaËn· Ë·st strany v opozici. RaöÌn, kter˝ si v tomto poËÌnal jako znaËn˝ sÛlista, pochopil, ûe bez vz·jemnÈho dorozumÏnÌ to nejde, ûe nem· cenu b˝t plan˝m opoziËnÌkem. KonstruktivnÌ pr·ce v PÏtce jej politicky bezesporu uspokojovala, neboù jeho opoziËnost byla pouze relativnÌ a on mohl tÌmto prost¯ednictvÌm spolurozhodovat a tvo¯it. OpÏt ministrem financÌ Kdyû pak PÏtka vstoupila na podzim 1922 do vl·dy a RaöÌn usedl znova do k¯esla ministra financÌ, splnil se mu velk˝ sen a bylo to tÈû velkou satisfakcÌ. Jestliûe si poprvÈ jako cÌl stanovil oddÏlit mÏnu a poloûit jejÌ z·klady tak, aby »eskoslovensko mohlo b˝t povaûov·no za ekonomicky zdrav˝ st·t, pak podruhÈ byly jeho ambice takÈ znaËnÈ, i kdyû ponÏkud spornÏjöÌ. RaöÌn se rozhodl, ûe mÏnu po¯·dnÏ zhodnotÌ. Protoûe pevn· koruna ñ to je prestiûnÌ z·leûitost, to je dobr· vizitka do svÏta, to je ten spr·vn˝ a vytouûen˝ symbol milovanÈho novÈho st·tu. Deflace v »esko31

slovensku prvnÌ poloviny 20. let nebyla pouze odrazem p¯irozenÈho ekonomickÈho cyklu, v tomto p¯ÌpadÏ se jednalo o cÌlenou a jiû delöÌ dobu p¯ipravovanou mÏnovou politiku. Z RaöÌnova n·vratu do vl·dy mÏli strach nejen ËetnÌ p¯edstavitelÈ levice, ale i ¯ada jeho spolustranÌk˘. Tuöili, ûe RaöÌnova tvrd· politika, kter· byla pochopitelnÏ politikou koaliËnÌ, vl·dnÌ, a p¯edevöÌm pak jejÌ medi·lnÌ prezentace m˘ûe opÏt od jeho strany odehnat voliËe, rozmnoûit ¯ady nep¯·tel. On se nijak jiû dop¯edu netajil tÌm, ûe kdyû bude koruna stoupat, musÌ ceny, ale takÈ platy klesat, ûe deflace by mÏla v Ës. hospod·¯stvÌ i finanËnictvÌ r·znÏ proËistit vzduch. D˘sledky deflaËnÌ krize se dostavily brzy ñ ekonomickÈ, soci·lnÌ i politickÈ. NavÌc si RaöÌn popudil proti sobÏ Ë·st ve¯ejnÈho mÌnÏnÌ tÌm, kdyû prohl·sil na adresu legion·¯˘, kte¯Ì se tÏöili vöeobecnÈ ˙ctÏ, ûe jsou to lidÈ, kte¯Ì ÑbezespornÏ ovÏnËili svÈ hlavy sl·vou, p¯iöli do svobodnÈho, mladÈho, v pov·leËn˝ch obtÌûÌch se nalÈzajÌcÌho st·tu, a nastavili ruku ¯kouce: Bojovali jsme za tebe, zaplaù, zaplaù hotovÏ, zaplaù v˝hodami, privilegiemi ve svobodnÈ, rovnopr·vnÈ demokratickÈ republice. TvrdÌm... ûe za to, co se dÏl· pro n·rod, se neplatÌ!ì Na sklonku roku 1922 se rozhodli RaöÌnovi p¯·telÈ, ûe se ho pokusÌ p¯esvÏdËit, aby ubral. Aby umÏlÈ zhodnocov·nÌ koruny zastavil, prezident Masaryk se jej pak snaûil p¯imÏt, aby se omluvil legion·¯˘m. P¯·tel˘m vyhovÏl. Kupodivu p¯istoupil na jejich nalÈh·nÌ a pro tuto chvÌli rezignoval na sv˘j velk˝ sen. Realizovat svÈ tÏûkÈ rozhodnutÌ vöak jiû nestaËil. RaöÌn se dok·zal aû fanaticky oddat urËitÈ ideji, ale jeho Ñfanatismusì mÏl svÈ meze. Fanatismus mladÈho anarchokomunisty Josefa äoupala, kter˝ na nÏj sp·chal 5. ledna 1923 atent·t, û·dnÈ meze nemÏl. RaöÌn byl pro nÏj symbolem z¯ÌzenÌ, kterÈ si p¯·l zniËit, a proto se jej rozhodl demonstrativnÏ odstranit. Alois RaöÌn pat¯il bezesporu mezi nejvÏtöÌ politickÈ osobnosti prvnÌch let po prvnÌ svÏtovÈ v·lce s tÌm, ûe byl spÌöe muûem pro krizi, pro mimo¯·dnÈ nasazenÌ, neû pro obdobÌ stability. To bylo jeho p¯ednostÌ a z·roveÚ i jeho slabinou.

32

ALOIS RAäÕN ñ KONZERVATIVNÕ EKONOM

Robert Holman N·rodohospod·¯sk· fakulta VäE AËkoli Alois RaöÌn nevytvo¯il origin·lnÌ ekonomickou ökolu, pat¯Ì k legend·m ËeskÈho ekonomickÈho myölenÌ. Je asi m·lo lidÌ, kte¯Ì by, tak jako RaöÌn, studovali a Ëetli odbornÈ knihy z politickÈ ekonomie ve vÏzenÌ. I v tom se projevila jeho v˝razn· a mnohostrann· osobnost. Tam si takÈ RaöÌn p¯edsevzal napsat ekonomickou knihu, kter· pak vyöla v roce 1922 pod n·zvem ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì. Z tÈto knihy jej pozn·v·me jako ekonoma spÌöe prakticky orientovanÈho, zamÏ¯enÈho p¯edevöÌm na problematiku penÏûnÌho obÏhu a ve¯ejn˝ch financÌ. K nejlepöÌm pas·ûÌm knihy pat¯Ì ty, kterÈ pojedn·vajÌ o podstatÏ a historii penÏûnÌho obÏhu a centr·lnÌho bankovnictvÌ. V tÈto oblasti pat¯il RaöÌn, vedle Karla Engliöe, k nejrespektovanÏjöÌm osobnostem prvnÌ republiky. Oba dva mÏli ostatnÏ p¯Ìleûitost ovÏ¯it si svÈ teoretickÈ n·zory a p¯Ìstupy v praxi, ve funkcÌch ministr˘ financÌ. Teorie penÏz AËkoli se o RaöÌnovi traduje, ûe byl pragmatick˝m politikem, podle jeho p˘sobenÌ ve funkci ministra financÌ se zd·, ûe byl spÌöe ËlovÏkem lpÌcÌm na konzervativnÌch hodnot·ch. RozhodnÏ nemÏl sklony ke kompromis˘m. Ve srovn·nÌ s RaöÌnem se jako pragmatik jevÌ spÌöe Karel Engliö. RaöÌnova finanËnÌ a mÏnov· politika byla pevnÏ ukotvena v jeho teoretick˝ch n·zorech na povahu penÏz. Pat¯il k metalist˘m, zdrav˝ penÏûnÌ obÏh mÏl b˝t zaloûen na penÏzÌch kryt˝ch drah˝m kovem. VÏdÏl totiû, ûe penÏûnÌ a bankovnÌ systÈm stojÌ a pad· s d˘vÏrou lidÌ v penÌze. A pr·vÏ smÏnitelnost penÏz za drah˝ kov byla z·kladem tÈto d˘vÏry ñ d˘vÏry, kterou st·t nemohl bez drahÈho kovu trvale udrûet. Proto byl takÈ RaöÌn stoupencem zlatÈho standardu mÏny a jeho vizÌ byl koneËn˝ n·vrat koruny ke zlatÈmu standardu. V teorii penÏz RaöÌn sice explicitnÏ odmÌtal kvantitativnÌ teorii, ovöem v tÈ jejÌ klasickÈ podobÏ, jak se s nÌ setk·me nap¯. u Davida Ricarda. Klasick· kvantitativnÌ teorie totiû v·zala pohyby cenovÈ hladiny na zmÏ33

ny mnoûstvÌ mÏnovÈho kovu v zemi. RaöÌm ovöem zd˘razÚoval roli ˙vÏrov˝ch penÏz jako jsou obchodnÌ smÏnky, jejichû mnoûstvÌ reaguje na pot¯eby obchodu a mÏnÌ se v odezvu na obchodnÌ a investiËnÌ aktivitu v zemi. ZmÏny mnoûstvÌ ˙vÏrov˝ch penÏz b˝vajÌ spÌöe d˘sledkem zmÏn v ekonomickÈ aktivitÏ a nemusejÌ se promÌtat do zmÏn cenovÈ hladiny. Je zde patrn˝ vliv anglickÈ bankovnÌ ökoly. Avöak pokud jde o papÌrov˝ standard bankovek, st·l jiû RaöÌn plnÏ na pozici kvantitativnÌ teorie: emise nekryt˝ch papÌrov˝ch penÏz nevyhnutelnÏ vyvol·v· inflaci. Tato teoretick· v˝chodiska poznamenala RaöÌnovu mÏnovou a finanËnÌ politiku, kter· si vytkla hlavnÌ cÌl: Ëesk· koruna se mÏla st·t silnou a û·danou mÏnou. Zdrav˝ penÏûnÌ obÏh zaloûen˝ na d˘vÏ¯e v mÏnu byl podle nÏho z·kladem zdravÈho hospod·¯stvÌ. To byly principy jeho hospod·¯skÈ politiky, o nichû byl sk·lopevnÏ p¯esvÏdËen a z nichû nehodlal slevit. S RaöÌnov˝m jmÈnem se spojuje zejmÈna jeho mÏnov· reforma z b¯ezna roku 1919, spoËÌvajÌcÌ na oddÏlenÌ ËeskoslovenskÈ mÏny od rakouskÈ okolkov·nÌm bankovek. Ale nemÈnÏ v˝znamn· pro ËeskoslovenskÈ hospod·¯stvÌ byla pozdÏjöÌ RaöÌnova deflaËnÌ politika, kter· vöak jiû vyvol·vala vÌce kontroverzÌ. MÏnov· reforma sama o sobÏ vöak byla ˙spÏchem obdivovan˝m doma i v zahraniËÌ. Zabr·nila pov·leËnÈ inflaci i znehodnocenÌ ˙spor. NovÈ »eskoslovensko bylo vnÌm·no jako pozoruhodn˝ p¯Ìklad stability, kdyû jeho sousedÈ trpÏli hyperinflacÌ a rozvratem penÏûnÌho obÏhu. ZajÌmav˝ je kontrast mezi RaöÌnem a slavn˝m rakousk˝m ekonomem Josephem Schumpeterem, kter˝ byl po v·lce kr·tce rakousk˝m ministrem financÌ. Schumpeter prov·dÏl inflaËnÌ politiku, kter· mÏla smazat pov·leËnÈ dluhy. Tedy prav˝ opak toho, o co usiloval RaöÌn v »eskoslovensku. MÏnov· odluka V prvnÌ ËeskoslovenskÈ vl·dÏ se p˘vodnÏ s RaöÌnem poËÌtalo na post ministra vnitra, nakonec si vybral ministerstvo financÌ. Hospod·¯sk· z·kladna novÏ vzniklÈho »eskoslovenska nebyla öpatn·. »eskÈ zemÏ mÏly pokroËil˝ pr˘mysl, v·lkou tÈmÏ¯ nedotËen˝. NejvÏtöÌ nebezpeËÌ se skr˝valo v penÏûnÌm obÏhu. Dokud nedoölo k jeho oddÏlenÌ od Rakouska, trvalo nebezpeËÌ nekontrolovatelnÈ inflace, protoûe Rakousko-Uhersk· banka chrlila do obÏhu dalöÌ a dalöÌ miliardy. Podle odhad˘ obÌhalo na ËeskoslovenskÈm ˙zemÌ cca t¯in·ctkr·t vÌce korun neû p¯ed v·lkou, p¯i34

Ëemû ceny byly jen asi öestkr·t vyööÌ. Potenci·l inflace byl tedy znaËn˝. Z·kladnÌm bodem hospod·¯skÈho programu vl·dy proto bylo vytvo¯enÌ novÈ n·rodnÌ mÏny a st·tnÌ banky. Prvo¯ad˝m ˙kolem byla mÏnov· odluka, proveden· okolkov·nÌm bankovek Rakousko-UherskÈ banky, obÌhajÌcÌch na ËeskoslovenskÈm ˙zemÌ. MÏnov· odluka mÏla b˝t doprov·zena znaËn˝m snÌûenÌm mnoûstvÌ obÏûiva. RaöÌn chtÏl p˘vodnÏ zadrûet 80 % obÏûiva, ale ministersk· rada mu nakonec povolila jen 50 %. Dne 25. ˙nora 1919 p¯edloûil RaöÌn snÏmovnÏ n·vrh z·kona, kter˝ jej zmocÚoval k vytvo¯enÌ ËeskoslovenskÈ mÏny. Vöechny p¯Ìpravy byly udrûeny v tajnosti a cel· akce probÏhla rychle. Vl·da uzav¯ela hranice a v t˝dnu od 3. do 9. b¯ezna probÏhlo kolkov·nÌ. Poda¯ilo se zadrûet asi 3,1 mld. korun obÏûiva. Na protesty RakouskoUherskÈ banky odpovÏdÏl RaöÌn ostr˝m prohl·öenÌm, ve kterÈm ji nazval Ñtisk·rnou na penÌzeì a kterÈ zakonËil slovy: Ñbudu pokraËovat d·le v ochranÏ mÏny republiky, t¯ebas proti Rakousko-UherskÈ bance, kter· nijak nedbala protest˘ a v˝strah ËeskoslovenskÈ vl·dy.ì Dne 6. b¯ezna vznikl BankovnÌ ˙¯ad ministerstva financÌ, plnÌcÌ funkce st·tnÌ banky, 10. dubna pak byl vyd·n z·kon, kter˝ zakazoval st·tnÌ bance poskytovat p˘jËky st·tu. Tak byla nastoupena cesta ke zdravÈmu penÏûnÌmu obÏhu zaloûenÈmu nikoli na nekryt˝ch papÌrov˝ch st·tovk·ch, n˝brû na bankovk·ch kryt˝ch zlatem, devizami a obchodnÌmi smÏnkami. MÏnov· restrikce z b¯ezna 1919 nebyla jeötÏ poË·tkem deflaËnÌ politiky. RaöÌnov˝m cÌlem nebylo snÌûenÌ obÏûiva za ˙Ëelem snÌûenÌ cen nebo posÌlenÌ kurzu koruny. PoËÌtal s tÌm, ûe se obÏûivo bude zvyöovat, jakmile BankovnÌ ˙¯ad zaËne vyd·vat penÌze proti obchodnÌm smÏnk·m. K tomu takÈ doch·zelo a tak postupnÏ vznikal penÏûnÌ obÏh zaloûen˝ na soukromÈm krytÌ. Ke konci roku 1921 jiû stav obÏûiva dosahoval vÌce neû 12 mld. korun. V pr·ci ÑM˘j finanËnÌ pl·nì o tom RaöÌn napsal: ÑBylo mi velmi vzd·leno mysliti, ûe zmenöenÌ obÏûiva bude mÌt za n·sledek snÌûenÌ cen. TakovÈ mechanickÈ myölenÌ, takovÈ vyzn·v·nÌ kvantitativnÌ teorie penÏûnÌ Ö nebylo nikomu tak vzd·leno jako mnÏ. J· chtÏl docÌliti nÏËeho zcela jinÈho. ChtÏl jsem restringovat obÏh na takovou mÌru, aby byla nouze o obÏûivo, aby obchodnÌci musili si jÌt vyp˘jËit k bank·m, banky k cedulovÈ bance, kter· by jim p˘jËila diskontem obchodnÌch smÏnek, takûe to, oË by pot¯eboval obchodnÌ a pr˘myslov˝ ûivot vÌce Ö vyplynulo by z pot¯eb hospod·¯skÈho ûivota.ì1) 1)

RaöÌn, A.: M˘j finanËnÌ pl·n. Praha, Praûsk· akciov· tisk·rna 1920, s. 55.

35

DalöÌm d˘leûit˝m bodem hospod·¯skÈho programu vl·dy byla daÚ z majetku a z p¯Ìr˘stku majetku. D·vka z majetku nemÏla ani tak velk˝ v˝znam fisk·lnÌ jako spÌöe politick˝, soci·lnÌ a psychologick˝, neboù p¯en·öela Ë·st b¯emene, vzniklÈho mÏnovou reformou a redukcÌ obÏûiva, na ty, kte¯Ì bÏhem v·lky zbohatli. V·lka a inflace znehodnotila totiû penÏûnÌ kapit·ly, ale naopak zhodnotila kapit·ly vÏcnÈ, jako byly pozemky, budovy atd. Kdyû RaöÌn v kvÏtnu 1919 obhajoval p¯ed snÏmovnou sv˘j prvnÌ st·tnÌ rozpoËet, cÌtil uû, jako proti jeho ˙spornÈmu pojetÌ st·tnÌch financÌ nar˘st· odpor mezi poslanci i u ve¯ejnosti. Po obecnÌch volb·ch, v nichû posÌlila soci·lnÌ demokracie, podala pak vl·da v Ëervnu demisi. Kdyû RaöÌn po osmi mÏsÌcÌch ve funkci ministra financÌ odch·zel z vl·dy, mohl b˝t spokojen. »eskoslovensko bylo z n·stupnick˝ch st·t˘ jedinÈ, kterÈ mÏno zdravou mÏnu a po¯·dek ve st·tnÌch financÌch. V novÈ TusarovÏ koaliËnÌ vl·dÏ do k¯esla ministra financÌ zasedl Cyril Hor·Ëek, potÈ Kuneö Sonntag a v dalöÌ TusarovÏ vl·dÏ Karel Engliö. NejvÌce byl RaöÌn zklam·n v˝vojem devizovÈho kurzu koruny. Skl·dal v pevnost koruny velkÈ nadÏje, spojoval ji tÈmÏ¯ s n·rodnÌ hrdostÌ a vÏ¯il, ûe koruna bude postupnÏ posilovat, aû se nakonec bude moci vr·tit ke zlatÈmu standardu. Koruna vöak na mÏnovÈm trhu vytrvale klesala, aËkoli k tomu inflace ani celkov· hospod·¯sk· situace »eskoslovenska ned·vala û·dn˝ d˘vod. V srpnu 1919 byl kurz 20 öv˝carsk˝ch frank˘ za 100 korun, v listopadu klesl pod 10 frank˘ a v ˙noru 1920 dos·hl minima 5 frank˘. Pokles mÏnovÈho kurzu, kter˝ mÏl z¯ejmÏ p¯ÌËiny psychologickÈ, spoËÌvajÌcÌ v nedostateËnÈ d˘vÏ¯e zahraniËÌ v novou Ëeskoslovenskou mÏnu, se p¯elÈval do inflace a tlaËil re·lnÈ mzdy dol˘. Levn· koruna a pokles re·ln˝ch mezd pom·haly zejmÈna ËeskÈmu exportnÌmi pr˘myslu, kter˝ byl po rozpadu monarchie a po ztr·tÏ Ë·sti jejÌch p¯edv·leËn˝ch trh˘ postaven p¯ed nutnost p¯eorientovat se na novÈ trhy. Engliö a dalöÌ hospod·¯ötÌ minist¯i se nÌzk˝m kurzem koruny tolik neznepokojovali. RaöÌn vöak v oslabov·nÌ koruny spat¯oval hrozbu, rozpl˝vala se jeho vize v n·vrat mÏny ke zlatÈmu standardu. Rok 1922 a deflaËnÌ politika Obrat ve v˝voji cen a mÏnovÈho kurzu nastal aû v roce 1922. P¯ispÏl k nÏmu jednak pokles svÏtov˝ch cen a jednak oslabov·nÌ mÏn Ëeskoslovensk˝ch soused˘ a obchodnÌch partner˘, p¯edevöÌm NÏmecka a Ra36

kouska. SvÏt zaËal vnÌmat Ëeskoslovenskou korunu jako stabilnÌ a jistou mÏnu a jejÌ kurz zaËal stoupat. Rok 1922 byl prvnÌm rokem deflace. Na podzim roku 1922 se stal RaöÌn podruhÈ ministrem financÌ v novÈ ävehlovÏ vl·dÏ. VÌtal deflaci, od nÌû si sliboval postupnÈ zpevÚov·nÌ koruny a koneËnÏ i obnovenÌ jejÌho zlatÈho standardu, coû bylo tehdy cÌlem vöech hospod·¯sky vyspÏl˝ch evropsk˝ch zemÌ. Deflace byla tvrd· v˘Ëi v˝robc˘m a uû v lÈtÏ roku 1922 nastala hospod·¯sk· recese. Pr˘myslovÈ a obchodnÌ kruhy se stavÏly na odpor v˘Ëi deflaËnÌ politice, ale RaöÌn neustoupil. VÏ¯il, ûe deflace povede nakonec k ozdravenÌ ekonomiky. V tÈto situaci nalezl p¯ekvapivÈho spojence v Tom·öi Baùovi, kter˝ se postavil na jeho stranu nejen slovnÏ, ale i obchodnÌm gestem: ve snaze rozprodat z·soby jako jeden z prvnÌch velk˝ch pr˘myslnÌk˘ snÌûil ceny o 40 %. V deflaËnÌm roce 1922 celkovÏ klesly ceny o 42 %, mzdy o 32 % a platy st·tnÌch zamÏstnanc˘ o 12 %. Re·ln˝ vzestup p¯Ìjm˘ byl ovöem doprov·zen r˘stem nezamÏstnanosti. PoËet nezamÏstnan˝ch se zv˝öil bÏhem roku z 64 tisÌc na 293 tisÌc. Ve srovn·nÌ s naöÌ dneönÌ p˘lmilionovou nezamÏstnanostÌ se to nezd· b˝t mnoho (takÈ nikdo u n·s dnes nemluvÌ o hospod·¯skÈ krizi). Na tehdejöÌ pomÏry to vöak byla nezamÏstnanost vysok·, navÌc doprov·zen· krachy podnik˘ a bank. Hospod·¯skou krizi jeötÏ umocÚoval r˘st devizovÈho kurzu koruny. RaöÌn vöak odmÌtal deflaËnÌ politiku opustit. Zv˝öenÌ devizovÈho kurzu sice nevyvolal, ale ani mu nebr·nil. TakÈ st·tnÌ rozpoËet na rok 1923 byl sestaven jako vyrovnan˝. Ve svÈ n·stupnÌ ¯eËi ¯ekl: ÑponÏvadû jsme se p¯esvÏdËili, ûe jen vytrvalostÌ a trpÏlivostÌ m˘ûeme docÌliti lepöÌho, neËekejte ode mne, ani vy, ani ve¯ejnost, nÏjak˝ch experiment˘. P˘jdeme d·le po nastoupenÈ cestÏ.ì Svou odhodlanost projevil RaöÌn takÈ energick˝m zabr·nÏnÌm spekulaci proti korunÏ, k nÌû doölo v prosinci 1922. HroucenÌ nÏmeckÈ marky a rakouskÈ koruny p˘sobilo psychologicky i proti ËeskoslovenskÈ korunÏ a na burze v Curychu se tehdy projevil jejÌ prvnÌ pokles. Tehdy zaËaly v Praze mohutnÈ n·kupy zahraniËnÌch deviz, podpo¯enÈ öÌ¯enÌm nepravdiv˝ch zpr·v, ûe RaöÌn hodl· odstoupit. Ten pokl·dal praûskou spekulaci proti korunÏ za spiknutÌ a odpovÏdÏl energick˝m proti˙tokem. BankovnÌ ˙¯ad zastavil ˙vÏry bank·m, kterÈ nakupovaly nejvÌce deviz. RaöÌn d·le p¯iöel s n·vrhem na zv˝öenÌ bankovnÌ ˙rokovÈ sazby na 7 %. Kdyû v BankovnÌm ˙¯adu narazil na odpor, prohl·sil: Ñp·novÈ, jako ministr a p¯edseda nep¯ijÌm·m odpovÏdnost za

37

Vaöe poloviËatÈ usnesenÌ. TeÔ jste zabili Ëeskoslovenskou korunu.ì Sv˘j n·vrh nakonec prosadil a spekulace proti korunÏ byla ne˙spÏön·. Hospod·¯stvÌ se z recese 1922 rychle vzpamatov·valo: nezamÏstnanost klesla z 293 tisÌc v roce 1922 na 157 tisÌc v roce 1923 a na pouh˝ch 65 tisÌc v roce 1924. Vl·da setrv·vala u deflaËnÌ politiky i po RaöÌnovÏ smrti. Setk·vala se ale se st·le vÏtöÌmi obtÌûemi. ObchodnÌ bilance se dost·vala do schodku, devizovÈ rezervy se vyËerp·valy a exportnÌ pr˘mysl se nemohl dostateËnÏ rozvÌjet. K hlavnÌm odp˘rc˘m deflaËnÌ politiky pat¯il Karel Engliö, kter˝ proti nÌ vystupoval od samÈho poË·tku. Nakonec byla deflaËnÌ politika roku 1925 definitivnÏ opuötÏna, kdyû vl·da konstatovala, ûe cÌlem nenÌ dalöÌ zpevÚov·nÌ kurzu koruny, n˝brû jeho stabilizace. ZajÌmavÈ je porovnat situaci »eskoslovenska po I. svÏtovÈ v·lce a v roce 1989. AËkoli obÏ hospod·¯skÈ situace byly znaËnÏ odliönÈ, p¯ece jen objevÌme jistÈ paralely. V obou p¯Ìpadech ölo o to, jak zabr·nit nekontrolovatelnÈ inflaci, kter· by rozvr·tila penÏûnÌ obÏh a vymazala sice dluhy, ale i ˙spory. A v obou p¯Ìpadech se takÈ ekonomika vypo¯·d·vala s n·hlou ztr·tou velkÈ Ë·sti zahraniËnÌch trh˘. Historie se tedy p¯ece jen alespoÚ zË·sti opakovala. »eskoslovensko roku 1918 i roku 1989 se takÈ pozoruhodnÏ odliöovalo od sv˝ch soused˘ v tom, ûe nedovolilo znehodnocenÌ mÏny a ûe dok·zalo stabilizovalo mÏnov˝ kurz. Alois RaöÌn nebyl ekonomem-teoretikem, nep¯ispÏl do ekonomickÈ vÏdy origin·lnÌmi teoretick˝mi poznatky. Z toho d˘vodu se o nÏm nedoËteme v zahraniËnÌm publikacÌch pojedn·vajÌcÌch o dÏjin·ch ekonomickÈho myölenÌ (na rozdÌl od Karla Engliöe, kter˝ je ve svÏtÏ zn·m˝ pro svÈ teleologickÈ pojetÌ ekonomickÈ vÏdy). P¯esto pro n·s Alois RaöÌn z˘st·v· n·rodnÌ ekonomickou legendou. ZosobÚuje totiû styl, tradici myölenÌ, kter· je u naöÌ ekonomickÈ obce st·le ûiv·. Literatura: Hoch, K.: Alois RaöÌn. Praha, Orbis 1934. RaöÌn, A.: M˘j finanËnÌ pl·n. Praha, Praûsk· akciov· tisk·rna 1920. Vencovsk˝, F.: DÏjiny ËeskÈho ekonomickÈho myölenÌ do roku 1948. Brno, Masarykova universita 1997. Vencovsk˝, F.: Engliöova penÏûnÌ teorie a politika. Praha, »NB 1994.

38

»¡ST B DoplÚkovÈ texty

39

40

ALOIS RAäÕN A TEORIE DEFLA»NÕ POLITIKY

Petr Mach Centrum pro ekonomiku a politiku JmÈno Aloise RaöÌna je po prvnÌ svÏtovÈ v·lce neodluËnÏ spjato s deflaËnÌ politikou. Deflace (kles·nÌ cen a mezd) ñ a zejmÈna z·mÏrn· deflace ñ je jev, kter˝ je v ekonomickÈ historii mnohem mÈnÏ Ëast˝ neû inflace (r˘st cen a mezd). V tomto textu nebudu hodnotit nespornou RaöÌnovu z·sluhu na tom, ûe »eskoslovensko bylo Ëestnou v˝jimkou, kdyû vöude v okolÌ naöeho st·tu niËily hospod·¯stvÌ hyperinflace vyvolanÈ chronick˝mi deficity st·tnÌch rozpoËt˘ financovan˝mi tiötÏnÌm penÏz. Zab˝vat se zde budu fenomÈnem deflace, coû je jev, kter˝ se opÏt po desetiletÌch st·v· dneönÌm tÈmatem pro ekonomy, politiky i ve¯ejnost. Po prvnÌ svÏtovÈ v·lce bylo »eskoslovensko ostr˘vkem deflace v mo¯i hyperinflacÌ a akademickÈ debaty, kterÈ tento stav vyvolal, obohatily ekonomickou vÏdu v oblasti mÏnovÈ teorie. Ko¯eny deflacionistickÈ politiky »eskoslovensk· deflace a okolnÌ inflace inspirovaly po prvnÌ svÏtovÈ v·lce Ludwiga Misese k zamyölenÌ nad podstatou politiky deflace a politiky inflace. Ludwig von Mises za deflacionistickou povaûuje kaûdou politiku, jejÌmû cÌlem je zvyöovat hodnotu penÏz, tedy nejen politiku absolutnÌho sniûov·nÌ mnoûstvÌ penÏz, ale i politiku Ñnezvyöov·nÌ mnoûstvÌ penÏz p¯i rostoucÌ popt·vce [po penÏzÌch] nebo [politiku] nedostateËnÈho zvyöov·nÌ mnoûstvÌ penÏz.ì1) D˘leûitou ot·zkou je, proË st·t takovou politiku prov·dÌ. Z·mÏrn· inflace p¯in·öÌ vl·dÏ prost¯edky formou tzv. inflaËnÌ danÏ: st·t tiskne penÌze pro pot¯eby st·tnÌ pokladny a tento p¯Ìjem st·tu je na ˙kor ve¯ejnosti, kter· ËelÌ inflaci, a tedy poklesu kupnÌ sÌly penÏz. Inflace je n·hraûkou danÌ. Naproti tomu, deflaËnÌ politika, jak uv·dÌ Mises, Ñsi vyûaduje od 1)

Mises, L. von: The Theory of Money and Credit. Indianapolis, LibertyClassics 1981, s. 263.

41

st·tnÌho rozpoËtu p¯ÌmÈ obÏti, je-li prov·dÏna stahov·nÌm penÏz z obÏhu (¯eknÏme tÌm, ûe je nutnÈ emitovat ˙roËenÈ obligace nebo vyuûÌt danÏ), nebo p¯inejmenöÌm vyûaduje vzd·nÌ se potenci·lnÌho p¯Ìjmu tÌm, ûe nedojde k vyd·nÌ penÏz do obÏhu p¯i rostoucÌ popt·vce po penÏzÌch.ì2) ProË tedy byla v historii ñ a nikoli v˝jimeËnÏ, ale nÏkolikr·t ñ prov·dÏna deflacionistick· politika? Politika deflace mÏla dva ko¯eny: KonzervativnÌ mÏnovou teorii, podle kterÈ zdravÈ penÌze byly penÌze s jistou, historicky danou paritou ke zlatu, a z·jmovou skupinu vÏ¯itel˘, kte¯Ì doufali ve zv˝öenÌ re·lnÈho v˝nosu sv˝ch investic: Jak uv·dÌ Milton Friedman: ÑTak jako ve Spojen˝ch st·tech [po obËanskÈ v·lce] tak i v Brit·nii [o 60 let d¯Ìve] rozhodnutÌ o n·vratu ke kovovÈmu standardu odr·ûelo snahu mÌt zdravÈ penÌze, kter· byla manifestov·na pobou¯enÌm finanËnÌ komunity, majitel˘ vl·dnÌch obligacÌ a nÏkter˝ch ekonom˘ nad vyprodukovanou inflacÌ, jeû vznikla opuötÏnÌm kovovÈho standardu.ì3) V z·sadÏ stejnÈ d˘vody st·ly i za deflaËnÌ politikou v prvnÌ »eskoslovenskÈ republice. V historii existuje nÏkolik p¯Ìpad˘ deflacionistickÈ politiky, prov·dÏnÈ obvykle v pov·leËn˝ch obdobÌch, kdy vl·dy mÏly po ukonËenÌ v·leËn˝ch inflacÌ tendenci vracet mnoûstvÌ penÏz na p¯edv·leËnou ˙roveÚ. ZmÌnÌm se jednak o deflaci po americkÈ obËanskÈ v·lce a jednak o ËeskoslovenskÈ deflaci po prvnÌ svÏtovÈ v·lce. Deflace po americkÈ obËanskÈ v·lce V letech 1861ñ1865 probÌhala v SevernÌ Americe obËansk· v·lka, financovan· na obou stran·ch konfliktu p¯ev·ûnÏ emisÌ penÏz. Jak uv·dÌ britsk˝ historik Paul Johnson: ÑV˝daje [Unie] z·hy p¯evyöovaly Ë·stku dvou milion˘ dennÏ. Na zaË·tku konfliktu se americk˝ celon·rodnÌ dluh pohyboval kolem 70 milion˘ dolar˘ Ö K 1. lednu 1866, ofici·lnÏ vyhl·öenÈmu konci rebelie, p¯edstavoval Ë·stku 2 miliardy 773 milion˘ dolar˘. Ö V ˙noru 1862 podepsal Lincoln z·kon, na jehoû z·kladÏ se z·konn˝m platidlem staly vl·dnÌ papÌrovÈ penÌze, podle zelenÈ barvy zvanÈ greenbacks.ì4) ÑPo zruöenÌ plateb v mincÌch se v·leËnÈ n·klady vÏtöinou platily papÌrov˝mi penÏzi. V·leËnÈ finanËnictvÌ mÏlo z·mÏrnÏ inflaËnÌ 2)

TamtÈû, s. 263. Friedman, M.: Za vöÌm hledej penÌze. Praha, Grada Publishing 1997, s. 65. 4) Johnson, P.: DÏjiny americkÈho n·roda. Praha, Academia 2000, s. 377. 3)

42

povahu. Ö Pouze Ëtvrtinu nesmÌrn˝ch v·leËn˝ch n·klad˘ financovaly danÏ. Aû do obËanskÈ v·lky nesly cennÈ papÌry vydanÈ americk˝m ministerstvem financÌ ˙rok. Po jejÌm skonËenÌ se jeho zelenÈ bankovky (greenbacks) staly ryzÌmi papÌrov˝mi bankovkami.ì5) Americk· vl·da po v·lce zaËala greenbacky stahovat z obÏhu, k Ëemuû ji pomohlo zavedenÌ danÏ z p¯Ìjmu. Jak uv·dÌ Friedman, d˘sledkem tÈto politiky byla deflace: ÑN·sledkem n·vratu Spojen˝ch st·t˘ ke zlatu byl Öpokles cenovÈ hladiny. Ö Tlak na pokles cen byl do jistÈ mÌry zmÌrnÏn dÌky rychlÈmu rozvoji bankovnÌho systÈmu, kter˝ zv˝öil mnoûstvÌ penÏz, jeû mohlo b˝t vystavÏno Ö na kaûdÈ unci zlata. Na druhou stranu rostoucÌ re·ln˝ d˘chod spolu s rozöi¯ujÌcÌ se monetizacÌ ekonomick˝ch aktivit Ö zv˝öil tlak na pokles cen. Ö V˝sledkem byla deflace od roku 1875 do roku 1896 ve v˝öi zhruba 1,7 procenta za rok.ì6) Tato deflace vyvolala siln˝ odpor p¯edevöÌm mezi farm·¯i, kte¯Ì p¯i deflaci dluûili a spl·celi re·lnÏ st·le vÏtöÌ Ë·stky. Deflace tak dala vzniknout politickÈ stranÏ Greenback Party, kter· h·jila n·vrat k inflaËnÌmu tisku papÌrov˝ch penÏz. Jak uv·dÌ Johnson: Ñ...vöichni dluûnÌci dalöÌch t¯icet let bojovali s vl·dou, aby zmÏnila deflaËnÌ kurs a pomohla cen·m zpÏt na vysokou ˙roveÚ z öedes·t˝ch let. Ö Farm·¯i a dalöÌ skupiny dluûnÌk˘ vytvo¯ili ÇGreenback Movementë, coû bylo hnutÌ dom·hajÌcÌ se papÌrovÈ mÏny.ì7) PodobnÏ Friedman uv·dÌ: ÑDeflace rovnÏû vyvolala velk˝ neklid a nespokojenost obzvl·ötÏ ve venkovsk˝ch oblastech. Tento neklid vedl v roce 1876 k zaloûenÌ Greenback Party za ˙Ëelem pokraËov·nÌ Ö vyd·v·nÌ papÌrov˝ch penÏz jako zp˘sobu nahrazenÌ deflace inflacÌ. Politick· agitace ukonËila stahov·nÌ greenback˘ z obÏhu, kterÈ zapoËalo po obËanskÈ v·lce.ì8) O sÌle protideflaËnÌho hnutÌ svÏdËÌ skuteËnost, ûe ve volb·ch v r. 1878 Greenback party zÌskala 10 % hlas˘ a 14 k¯esel v Kongresu.9)

5)

TamtÈû, s. 443. Friedman, M.: Za vöÌm hledej penÌze. Praha, Grada Publishing 1997, s. 74. 7) Johnson, P.: DÏjiny americkÈho n·roda. Praha, Academia 2000, s. 443 ñ 444. 8) Friedman, M.: Za vöÌm hledej penÌze. Praha, Grada Publishing 1997, s. 74. 9) Friedman, M. in Friedman, M. ñ Schwartz, A.: A Monetary History of the United States 1867-1960. Princeton, Princeton University Press 1993, s. 48. 6)

43

»eskoslovensk· deflace po prvnÌ svÏtovÈ v·lce Deflacionistick· politika byla prov·dÏna i v »eskoslovenskÈ republice po prvnÌ svÏtovÈ v·lce. P˘vodnÌm ˙myslem ministra financÌ Aloise RaöÌna bylo st·hnout 80 % (nakonec 50 %) obÏûiva formou nucenÈho vkladu, kter˝ by byl ÑuvolnÏnì zaplacenÌm danÏ z majetku. StahovanÈ penÌze se kumulovaly na zvl·ötnÌm ˙Ëtu. Objem staûen˝ch prost¯edk˘ uv·dÌ tabulka. Tabulka: Objem stahovanÈho obÏûiva bÏhem deflaËnÌ politiky v pov·leËnÈm »eskoslovensku

rok 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929

v tis. KË 205 493 656 174 1 295 288 1 305 423 666 069 593 490 414 069 248 377 208 294 178 769

% HDP 0,3% 0,9% 2,1% 2,4% 1,4% 1,1% 0,7% 0,4% 0,3% 0,3%

Zdroj: Objem penÏz in Macek, J.: Zlat· mÏna a st·tovkov˝ dluh. Praha, »in 1930, s. 116; podÌl na HDP je vlastnÌ odhad autora na z·kladÏ ˙daj˘ o n·rodnÌm d˘chodu z Vencovsk˝, F., a kol.: DÏjiny bankovnictvÌ v Ëesk˝ch zemÌch. Praha, BankovnÌ institut 1999, s. 213.

D˘sledkem RaöÌnovy politiky byla deflace, kter· vyvol·vala ostrou kritiku aû nen·vist. Mezi lety 1921 a 1924 klesaly spot¯ebitelskÈ ceny v pr˘mÏru o 15 % roËnÏ ñ z indexu 1674 v roce 1921 na ˙roveÚ 1014 v roce 1924.10) Deflace se standardnÏ p¯etavila do recese, kdyû mzdy jakoûto mÈnÏ pruûnÈ ceny klesaly pomaleji neû ostatnÌ ceny a na rostoucÌ re·lnÈ mzdovÈ n·klady firmy brzy reagovaly propouötÏnÌm. ZaËal klesat v˝kon 10)

Vencovsk˝, F., a kol.: DÏjiny bankovnictvÌ v Ëesk˝ch zemÌch. Praha, BankovnÌ institut 1999, s. 219.

44

ekonomiky a rostla nezamÏstnanost. Proti RaöÌnovi se zvedla vlna nen·visti, kter· nabyla nejextrÈmnÏjöÌ podoby: v roce 1923 RaöÌna zavraûdil nezamÏstnan˝ anarchista. RaöÌn popÌral, ûe deflace byla jeho cÌlem a de facto odmÌtl kvantitativnÌ teorii a p¯ihl·sil se k teorii endogennÌch penÏz: ÑBylo mi velmi vzd·leno mysliti, ûe zmenöenÌ obÏûiva bude mÌti za n·sledek snÌûenÌ cen. TakovÈ mechanickÈ myölenÌ, takovÈ vyzn·v·nÌ kvantitativnÌ teorie penÏûnÌ, dle nÌû penÌze se pokl·dajÌ za zboûÌ a uËÌ se, ûe ËÌm vÌce penÏz v obÏhu, tÌm vyööÌ ceny a naopak, nebylo nikomu vzd·leno tak jako mÏ. J· chtÏl docÌliti nÏËeho zcela jinÈho. ChtÏl jsem restringovati obÏh na takovou mÌru, aby byla nouze o obÏûivo, aby obchodnÌci museli si jÌti vyp˘jËiti k bank·m, banky k cedulovÈ bance, takûe to, oË by pot¯eboval obchodnÌ Ëi pr˘myslov˝ ûivot vÌce neû obn·öel by st·l˝ obÏh na st·tovk·ch, bylo by n·rodohospod·¯sky kryto, ... takûe obÏh by byl vÏtöÌ nebo menöÌ dle toho, byla-li by cirkulace statk˘ vÏtöÌ neb menöÌ.ì11) Teorie endogennÌch penÏz ale nezafungovala a d˘sledkem sniûov·nÌ mÏnovÈ b·ze byl pokles cen. DeflaËnÌ politika nehledÏ na svÈ dopady vöak vedla v »eskoslovensku k plodnÈmu rozvoji penÏûnÌ teorie reprezentovanÈ na stranÏ RaöÌnov˝ch kritik˘ p¯edevöÌm Karlem Engliöem a Josefem Mackem.12) Jak uv·dÌ Karel Engliö: Ñ[Proces deflace] m˘ûe b˝t takÈ prov·dÏn tak, ûe se vybÌrajÌ danÏ, a bankovky takto st·tem p¯ijatÈ se uû ned·vajÌ do obÏhu. To byl p˘vodnÌ ˙mysl osnovatel˘ ËeskoslovenskÈ d·vky z majetku po prvnÌ svÏtovÈ v·lce; tÌmto deflaËnÌm procesem se mÏla odËiÚovat p¯edchozÌ v·leËn· inflace.ì13) Engliö deflacionistickou politiku kritizoval ze standardnÌch pozic: NÏkterÈ ceny (mzdy, dluhy...) jsou nepruûnÈ, a v d˘sledku toho Ñdeflace p¯in·öÌ krizi podnikovÈ aktivity, tÌm ohroûuje podnikov˝ 11)

RaöÌn, A.: Koncepce mÏnovÈ reformy a jejÌ provedenÌ. In: Vencovsk˝, F.: Alois RaöÌn, ûivot a dÌlo. Praha, Vöehrd 1993, s. 27. 12) AË je Macek povaûov·n za Ñkeynesovceì a potaûmo levicovÈho ekonoma, jeho n·zory jsou v mnohÈm ÑmonetaristickÈì. MÏl rovnÏû blÌzko k ekonomickÈmu liberalismu, protoûe mnohÈ st·tnÌ z·sahy povaûoval za protilidovÈ. Napsal mimo jinÈ pochvalnou p¯edmluvu k ËeskÈmu vyd·nÌ eseje ÑCo je vidÏt a co nenÌ vidÏtì velkÈho zast·nce ekonomickÈho liberalismu 19. stoletÌ FrÈdÈrica Bastiata. (Srovnej Bastiat, F.: Co je vidÏt a co nenÌ vidÏt. Praha, VydavatelstvÌ volnÈ myölenky ËeskoslovenskÈ 1923. Reprint in: FrÈdÈric Bastiat. SbornÌk Ë. 11/2001. Praha, Centrum pro ekonomiku a politiku 2001.) 13) Engliö, K.: Inflace a deflace. Drahota a l·ce. In: Vencovsk˝, F.: Karel Engliö. Brno, Nadace Univesitas Masarykiana 1993, s. 88.

45

˙vÏr a pohled·vky penÏûnÌch ˙stav˘, kterÈ m˘ûe velk˝ deflaËnÌ proces uvÈst rovnÏû do krize, ˙vÏry jsou tÏûko dobytnÈ a zamrzajÌ...ì14) Vöechny p¯Ìpady pov·leËn˝ch deflacÌ byly d˘sledkem pohledu na v·leËnÈ inflaËnÌ penÌze jako na dluh vl·dy. Ch·p·nÌ inflace jako danÏ svÈho druhu vede k odliön˝m z·vÏr˘m. Jak uv·dÌ dalöÌ kritik RaöÌnovy politiky, Josef Macek: ÑTy penÌze tam nebyly rozmnoûeny, n˝brû ñ z¯edÏny! Ale tak jako se z¯edÏn· polÈvka nespravÌ tÌm, ûe se jÌ poloviËka vylije, tak se nemohla spravit naöe mÏna, kdyû dr. RaöÌn nejd¯Ìve Çzadrûelë p¯i okolkov·nÌ Ë·st penÏz a potom se jal Çp¯ebyteËnÈ penÌzeë ÇodËerp·vatë majetkovou d·vkou. LidÈ uvÏ¯ili primitivnÌm vykladaË˘m Çinflaceë a p¯ipustili lÈËbu onemocnÏlÈ mÏny ÇdeflacÌë.ì15) DÌv·me-li se na st·tem vyvolanou inflaci jako na daÚ, je nesmyslnost vracenÌ penÏz na Ñp˘vodnÌ parituì z¯ejm·: DanÏ se nevracÌ. St·t nem˘ûe vracet jednu daÚ, aniû by uvalil daÚ jinou. ÑNejsou-li inflacionovanÈ Çbankovkyë ve skuteËnosti st·tnÌm dluhem, n˝brû zp˘sobem zdanÏnÌ, nemÏlo by se p¯edevöÌm mluvit o st·tovkovÈm dluhu. A uû docela by se nemÏlo mluvit o jeho placenÌ!ì16) Macek RaöÌnovi vyt˝kal, ûe penÌze, kterÈ se dostaly do obÏhu v d˘sledku v·leËn˝ch emisÌ rakousk˝ch penÏz, ch·pal pr·vnicky ñ jako dluh, a ne ekonomicky ñ jako daÚ. Deflace ñ st·le nevy¯eöen˝ spor v ekonomickÈ teorii Spor o deflaci je dodnes nevy¯eöen˝m sporem mÏnovÈ teorie. Dodnes existujÌ ekonomovÈ, kte¯Ì povaûujÌ deflaci za ökodlivou, a ekonomovÈ, kte¯Ì povaûujÌ deflaci p¯i konstantnÌ mÏnovÈ b·zi za p¯irozen˝ a spr·vn˝ jev odr·ûejÌcÌ r˘st popt·vky po penÏzÌch. Nap¯. Milton Friedman postupnÏ zast·val oba tyto pÛly: ÑTÈmÏ¯ optim·lnÌ politikou by patrnÏ bylo udrûovat absolutnÌ mnoûstvÌ penÏz konstantnÌ, tak, aby cenov· hladina klesala tempem 4-5 %. ... »ten·¯ znal˝ m˝ch staröÌch pracÌ si vöimne, ûe tato politika ohlednÏ mnoûstvÌ penÏz se liöÌ od politiky, kterou jsem po dlouhou dobu h·jil. Byl jsem pro zvyöov·nÌ mnoûstvÌ penÏz st·l˝m tempem s cÌlem zachov·vat stabilitu cen koneËn˝ch produkt˘. Toto tempo jsem pro SpojenÈ st·ty odhadoval na 4-5 %. ... ProstÏ jsem povaûoval ñ v souladu s dlouholetou tradicÌ a konsensem v ekonomickÈ obci ñ za 14)

TamtÈû, s. 97. Macek, J.: Zlat· mÏna a st·tovkov˝ dluh. Praha, »in 1930, s. 113. 16) TamtÈû, s. 76. 15)

46

danÈ, ûe stabilita cen koneËn˝ch v˝robk˘ je û·doucÌm politick˝m cÌlem.ì17) Spor RaöÌna na stranÏ jednÈ a Engliöe a Macka na stranÏ druhÈ tak nenÌ dosud v ekonomii jednoznaËnÏ vy¯eöen. Literatura: Bastiat, F.: Co je vidÏt a co nenÌ vidÏt. Praha, VydavatelstvÌ volnÈ myölenky ËeskoslovenskÈ 1923. Reprint in: FrÈdÈric Bastiat. SbornÌk Ë. 11/2001. Praha, Centrum pro ekonomiku a politiku 2001. Baûantov·, I.: Zrod ËeskoslovenskÈ mÏny a RaöÌnova mÏnov· odluka. Ekonomick· revue 1999, Ë. 2. Engliö, K.: Inflace a deflace. Drahota a l·ce. In: Vencovsk˝, F.: Karel Engliö. Brno, Nadace Univesitas Masarykiana 1993. Friedman, M.: Role of Monetary Policy, American Economic Review. March 1968. Friedman, M. ñ Schwartz, A.: A Monetary History of the United States 1867-1960. Princeton University Press. Princeton 1993. Friedman, M.: Za vöÌm hledej penÌze. Praha, Grada Publishing 1997. Johnson, P.: DÏjiny americkÈho n·roda. Praha, Academia 2000. Macek, J.: Zlat· mÏna a st·tovkov˝ dluh. Praha, »in 1930. Mises, L. von: The Theory of Money and Credit. Indianapolis, LibertyClassics 1981. RaöÌn, A.: Koncepce mÏnovÈ reformy a jejÌ provedenÌ. In: Vencovsk˝, F.: Alois RaöÌn, ûivot a dÌlo. Praha, Vöehrd 1993. Vencovsk˝, F., a kol.: DÏjiny bankovnictvÌ v Ëesk˝ch zemÌch. Praha, BankovnÌ institut 1999.

17)

Friedman, M.: Role of Monetary Policy. American Economic Review, March 1968. s. 46 ñ 48.

47

48

ALOIS RAäÕN A JEHO U»EBNICE ÑN¡RODNÕ HOSPOD¡ÿSTVÕì

Ilona Baûantov· Pr·vnick· fakulta UK Kniha Aloise RaöÌna ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì v rozsahu 370 stran byla naps·na ani ne za p˘l roku a byla dokonËena 1. z·¯Ì 1916. V˝jimeËn· nenÌ rychlost vzniku, ale spÌöe mÌsto. O pevnÈm charakteru Aloise RaöÌna svÏdËÌ to, ûe z·klad knihy napsal ve vazbÏ za dva a p˘l mÏsÌce a po vynesenÌ rozsudku smrti mÏl jeötÏ v Ñcele smrtiì sÌlu na jejÌ dokonËenÌ. V p¯edmluvÏ z konce listopadu 1921, p¯i vyd·nÌ1) knihy, objasÚuje d˘vody jejÌho vzniku: ÑKniha neËinÌ si n·roku na nÏjakÈ objevy vÏdeckÈ. ChtÏl jsem na podkladÏ n·zor˘ soci·lnÏ-politickÈ ökoly rakouskÈ napsati systematick˝ popul·rnÌ spis o n·rodnÌm hospod·¯stvÌ. Nem·me ho u n·s. Kaizlovo N·rodnÌ hospod·¯stvÌ je rozebr·no a ps·no slohem m·lo p¯Ìstupn˝m. V Br·fov˝ch spisech vyd·ny jeho litografovanÈ universitnÌ expliky ze staröÌ doby bez pozn·mek a doplnÏnÌ nov˝mi vÏdeck˝mi pokroky. Kolouökovo N·rodnÌ hospod·¯stvÌ ËinÌ pokus o novou systematiku n·rodohospod·¯skou. P¯eklady cizÌch spis˘ jsou rozebr·ny.ì RaöÌn mÏl pravdu. JeötÏ na poË·tku novÈho »eskoslovenska nebyla naps·na Ëesk· kvalitnÌ vysokoökolsk· uËebnice reflektujÌcÌ soudobou ekonomickou vÏdu. Zrod systematickÈ p˘vodnÌ ËeskÈ uËebnice, to je uËebnice vykl·dajÌcÌ ekonomii v prov·zanosti systÈmu Ñv˝roba-rozdÏlov·nÌ-spot¯ebaì, v˘bec nebyl jednoduch˝. 1)

Kniha vyöla v roce 1922 v p˘vodnÌ podobÏ ze z·¯Ì 1916, protoûe RaöÌn nemÏl jiû po roce 1918 Ëas na jejÌ p¯epracov·nÌ, a tak p¯ipsal pouze p¯edmluvu. (ÑMyslil jsem, ûe doplnÌm a p¯epracuji ji, aû p¯ijdu na svobodu. Jsem si vÏdom, ûe nÏkterÈ partie jsou obs·hlÈ, jinÈ struËnÈ, dle toho, s jakou oblibou jsem studoval k nim pot¯ebnou l·tku a jak samo thema mne tÏöilo. VÌm, ûe tuto ne˙mÏrnost bych mÏl napravit a chtÏl jsem tak uËinit, a proto jsem ot·lel s vyd·nÌm tÈto knÌûky. VidÌm vöak, ûe nebudu moci pro jinÈ nalÈhavÈ pr·ce provÈsti to, co jsem si umÌnil, ... a Ëten·¯ nechù laskavÏ si vûdy uvÏdomÌ dobu i pomÏry, v nichû byla naps·na.ì RaöÌn, A.: N·rodnÌ hospod·¯stvÌ. Praha, VydavatelstvÌ Ñ»esk˝ Ëten·¯ì1922, s. VI.)

49

Zrod Ëesk˝ch n·rodohospod·¯sk˝ch uËebnic Ke konci 60. let a v 70. letech 19. stoletÌ se nÏkte¯Ì ËeötÌ n·rodohospod·¯i pokouöeli o systematick˝ v˝klad ekonomie, avöak bez valnÈho ˙spÏchu. Francouzskou klasickou politickou ekonomiÌ inspirovanÈ ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌ dle vöeobecnÏ uznan˝ch z·sadì Josefa Bartoöka z roku 1867 z˘stalo i pro tehdejöÌ odbornou ve¯ejnost nezn·mÈ. Obs·hl· kniha ÑSoustava n·rodnÌho hospod·¯stvÌ politickÈhoì z pera Frantiöka Ladislava Chleborada (1839 ñ 1911) z roku 1869 upadla zanedlouho po vyd·nÌ v nemilost, protoûe jejÌ tv˘rce se stal pro Ëeskou politickou reprezentaci Ñpersona non grataì. Pedagogicky absolutnÏ nepouûiteln· byla prostoduch· uËebnice Eberharda AntonÌna Jon·ka (1820 ñ 1879) ÑZ·kladovÈ hospod·¯stvÌì z roku 1871, aËkoli Jon·k od poË·tku 50. let 19. stoletÌ vyuËoval n·rodnÌ hospod·¯stvÌ a byl od r. 1863 po deset let jedin˝m ¯·dn˝m profesorem n·rodnÌho hospod·¯stvÌ na praûskÈ univerzitÏ. SpÌöe prakticko- osvÏtovou funkci mÏlo ÑHospod·¯stvÌ n·rodnÌì Maxe Wellnera (1838 ñ 1904) z roku 1874, psanÈ z pozic metody nÏmeckÈ historickÈ ökoly. Ani po rozdÏlenÌ praûskÈ Karlo-Ferdinandovy univerzity r. 1882 na Ë·st Ëeskou a nÏmeckou a vzniku institucion·lnÌho z·zemÌ pro rozvoj ËeskÈ ekonomickÈ vÏdy nebyla situace v˝raznÏ lepöÌ. Kritick· RaöÌnova v˝tka ke stavu ekonomick˝ch uËebnic v p¯edmluvÏ k jeho ÑN·rodnÌmu hospod·¯stvÌì byla tedy zcela na mÌstÏ. RaöÌn nejprve v p¯edmluvÏ zmiÚuje Kaizlovu uËebnici. MÏl na mysli v˝klad n·rodohospod·¯skÈ teorie Josefa Kaizla (1854 ñ 1901) shrnut˝ v knize ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì z roku 1883. Byla to naöe prvnÌ ekonomick· vysokoökolsk· uËebnice a dlouhou dobu se podle nÌ uËilo. Kaizlova uËebnice pouûÌvala nÏkterÈ pojmy, kterÈ se v ËeskÈ ekonomickÈ terminologii pozdÏji neujaly, ale p¯edevöÌm metodou, myölenkov˝m p¯Ìstupem a cel˝m sv˝m ekonomick˝m uvaûov·nÌm pat¯ila do mladöÌ nÏmeckÈ historickÈ ökoly, jejÌmû byl Kaizl po cel˝ ûivot horliv˝m stoupencem. Br·fov˝mi vydan˝mi litografovan˝mi p¯edn·ökami RaöÌn myslel ÑSpisy dr. AlbÌna Br·faì, kterÈ vyöly v letech 1913 aû 1915, tedy aû po smrti AlbÌna Br·fa (1851 ñ 1912), ve t¯ech svazcÌch: ÑN·rodohospod·¯sk· theorieì, ÑN·rodohospod·¯sk· politikaì, ÑFinanËnÌ vÏdaì a opravdu jejich edito¯i ñ Josef Gruber a Cyril Hor·Ëek ñ vych·zeli z text˘ z roku 1906. D·le Alois RaöÌn ve v˝öe uvedenÈ p¯edmluvÏ ÑN·rodnÌho hospod·¯stvÌì zmiÚuje dÌlo m·lo zn·mÈho ËeskÈho n·rodohospod·¯e Jana Kolouöka (1859 ñ 1921). Kolouöek nejprve vydal v roce 1908 broûuru ÑSystÈm n·50

rodnÌho hospod·¯stvÌì, aby sv˘j p¯Ìstup d·le rozpracoval ñ jeho ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì vyölo ve t¯ech dÌlech: prvnÌ dÌl s podtitulem ÑPopulaËnÌ problÈmy. Nauka o zemÏdÏlskÈm a lesnÌm tÏûenÌì vyöel v roce 1918, druh˝ dÌl ÑPodnikatelsk· soustava. PenÌze a mÏna. O d˘chodechì v roce 1920, t¯etÌ dÌl Ñ⁄vÏr, cennÈ papÌry a banky. Doprava. TrûnÌ a obchodnÌ organizaceì, vyöel v roce 1921. Kolouöek odmÌtal rakouskou subjektivnÏ psychologickou ökolu, i anglickou a lausannskou neoklasickou ökolu, zejmÈna Jevonse a Walrase. Podle Kolouöka pro vysvÏtlov·nÌ n·rodohospod·¯sk˝ch jev˘ m· z·sadnÌ v˝znam sociologie: Ñn·rodnÌ hospod·¯stvÌ je rozhodnÏ vÏdou sociologickouì2), protoûe tvrdil, ûe n·rodohospod·¯sk· vÏda prozkoum·v· souËinnost a vz·jemnÈ p˘sobenÌ jednotliv˝ch individu·lnÌch hospod·¯sk˝ch ËinnostÌ. RaöÌnova averze ke Kolouökovi jeötÏ zesÌlila, kdyû Kolouöek na zaË·tku dvac·t˝ch let tvrdÏ vystupoval proti RaöÌnovÏ mÏnovÈ a finanËnÌ politice, p¯edevöÌm jeho z·mÏrnÈ deflaci. P¯Ìstup k ekonomii jako vÏdÏ Alois RaöÌn nebyl hlubok˝m vÏdcem-teoretikem. Ve svÈm v˝kladu neprov·dÏl podrobn· porovn·nÌ s jin˝mi ökolami, nepolemizoval s jin˝mi teoretick˝mi n·zory. Typicky dobovÏ pro st¯edoevropskou oblast nepouûÌval grafick˝ a matematick˝ apar·t a modely, ani sloûitÈ v˝poËty. Uv·dÏl vöak v textu statistickÈ, historickÈ a zemÏpisnÈ p¯Ìklady, neboù stejnÏ jako jeho uËitel AlbÌn Br·f uzn·val nÏkterÈ pozitivnÌ prvky, kter˝mi obohatila nÏmeck· historick· ökola pohled na v˝voj hospod·¯skÈho ûivota spoleËnosti. Ve svÈ uËebnici A. RaöÌn p¯ejal systematiku podle dvoudÌlnÈ uËebnice ÑGrundriss der politischen ÷konomieì (prvnÌ vyd·nÌ: r. 1893 - I. dÌl a 1907 - II. dÌl) Eugena Philippoviche (1858 ñ 1917), p¯ÌsluönÌka rakouskÈ subjektivnÏ psychologickÈ ökoly.3) Podle svÈho uËitele Br·fa p¯ijal RaöÌn rakouskou subjektivnÏ psychologickou ökolu. Avöak stejnÏ jako Br·f mÏl v˝hrady k p¯ÌliönÈmu rakouskÈmu psychologiËnu a ne ve vöem s ÑRakuöanyì souhlasil, tak i RaöÌn se na nÏkterÈ postul·ty rakouskÈ ökoly dÌval kriticky. Kup¯Ìkladu odmÌtal oblÌbenou metodu zobrazenÌ ekonomick˝ch souvislostÌ na p¯Ìkladu Robinso2) 3)

Kolouöek, J.: N·rodnÌ hospod·¯stvÌ. DÌl I. Praha, Vöehrd 1918, s. 36. V ËeskÈm p¯ekladu vyöla dalöÌ Philippovichova kniha pod n·zvem ÑV˝voj hospod·¯sko-politick˝ch ideÌ v 19. stoletÌì v roce 1910 v Praze u J. Otty.

51

na na pustÈm ostrovÏ (ÑMohli bychom si sice p¯edstaviti ojedinÏlÈho ËlovÏka, Robinsona vyvrûenÈho na pust˝ ostrov, a vûÌti se do toho, jak bude hospoda¯it Ö robinson·da byla by jen umÏl˝m schematem, pom˘ckou zn·zorÚovacÌ.ì4)). Souviselo to s jeho z·kladnÌm vymezenÌm ekonomie jako vÏdy: ÑN·rodohospod·¯sk· vÏda nenÌ nÏjak˝m pouËenÌm, jak jednotlivec v urËitÈm hospod·¯stvÌ hospoda¯iti m·, k tomu ˙Ëelu mohou slouûiti praktickÈ nauky o zemÏdÏlstvÌ, lesnictvÌÖ N·rodnÌ hospod·¯stvÌ neboli politick· ekonomie pat¯Ì mezi vÏdy spoleËenskÈ, takûe vöecky hospod·¯skÈ skuteËnosti, jevy, souvislosti a v˝voje hospod·¯skÈ jsou jejÌm p¯edmÏtem.ì5) RaöÌnovo ËlenÏnÌ ekonomie jako vÏdy je obdobnÈ ËlenÏnÌ nestora ËeskÈ ekonomickÈ vÏdy AlbÌna Br·fa. Oba vych·zeli z pojmu Ñn·rodnÌ hospod·¯stvÌì, coû je souhrn vöech hospod·¯stvÌ ñ ve¯ejn˝ch i soukrom˝ch, vËetnÏ st·tnÌho, souhrn jejich vz·jemn˝ch styk˘. VÏda, kter· se zab˝v· pozn·v·nÌm a v˝kladem typick˝ch ekonomick˝ch jev˘ a jejich souvislostÌ (z·konitostÌ), je teoretick· vÏda n·rodohospod·¯sk·. Ta se d·le ËlenÌ na vöeobecnou vÏdu n·rodohospod·¯skou, kter· zkoum· n·rodohospod·¯skÈ souvislosti jako celek s d˘razem na hospod·¯stvÌm soukromÈ, a na teoretickou vÏdu finanËnÌ, kter· se zab˝v· hospod·¯stvÌm ve¯ejn˝m (st·tnÌm, obecnÌm), jeû se od soukromÈho podstatnÏ odliöuje. RaöÌn omezuje p¯edmÏt svÈ knihy na Ñvöeobecnou vÏdu n·rodohospod·¯skouì, k finanËnÌ vÏdÏ jako takovÈ se v uËebnicovÈm pod·nÌ bohuûel nedostal. RaöÌn nejprve v ˙vodu svÈho ÑN·rodnÌho hospod·¯stvÌì ñ a lze ¯Ìci, ûe didakticky vhodnÏ ñ struËnÏ definoval z·kladnÌ n·rodohospod·¯skÈ pojmy v uËebnici d·le pouûÌvanÈ a podrobnÏji vysvÏtlovanÈ Ëi odvozovanÈ. Definoval pot¯eby, statky, hodnotu, v˝robu a spot¯ebu, v˝nos a d˘chod, typy hospod·¯stvÌ apod., zab˝val se nejenom charakteristikou n·rodohospod·¯skÈ vÏdy, ale i jejÌm cÌlem: ÑVöecka hospod·¯sk· Ëinnost smÏ¯uje k okamûitÈmu nebo budoucÌmu zisku co nejvÏtöÌmu. V tom spoËÌv· takÈ vöecek pokrok hospod·¯sk˝.ì6) Za hybn˝ moment hospod·¯skÈho a v˘bec spoleËenskÈho pokroku uzn·val ziskovÈ kritÈrium a podnikatelskÈ ˙silÌ zaloûenÈ na soukromÈm vlastnictvÌ a teprve p¯i srovn·nÌ pozitivnÌho a p¯ÌmoËarÈho RaöÌnova ch·p·nÌ ˙lohy podnikatel˘ s naöÌ souËasnostÌ si uvÏdomÌme naöi opoûdÏnost v ÑkapitalistickÈm povÏdomÌì. 4)

RaöÌn, A.: N·rodnÌ hospod·¯stvÌ. Praha, VydavatelstvÌ Ñ»esk˝ Ëten·¯ì 1922, s. X. TamtÈû, s. 2. 6) TamtÈû, s. X. 5)

52

RaöÌnova uËebnice PodÌvejme se nynÌ blÌûe na strukturu RaöÌnovy uËebnice. Oproti souËasn˝m uËebnicÌm ÑEconomicsì se dost liöÌ v d˘razu na institucion·lnÌ souvislosti. Nebylo to vöak jen specifikum RaöÌnovy uËebnice, obdobnou strukturu ñ byù nÏkdy s jin˝m metodologick˝m p¯Ìstupem a konkrÈtnÌmi doporuËenÌmi ñ lze nalÈzt ve vÏtöinÏ prvorepublikov˝ch ekonomick˝ch uËebnic. RaöÌn v n·vaznosti na z·kladnÌ pojmy definovanÈ v ˙vodu rozdÏlil uËebnici do 5 Ë·stÌ: I. Z·kladnÌ podmÌnky v˝vojovÈ II. V˝roba a v˝dÏlek III. Hodnota, cena, penÌze a ˙vÏr IV. D˘chod, jeho tvo¯enÌ a rozdÏlenÌ V. Spot¯eba Sv˘j v˝klad v prvÈ Ë·sti zaËal popisem p¯edpoklad˘ a z·kladnÌch podmÌnek hospod·¯skÈho v˝voje jako je p¯ÌrodnÌ bohatstvÌ, obyvatelstvo, st·tnÌ uspo¯·d·nÌ a pr·vnÌ systÈm. Z nÏmeckÈ historickÈ ökoly p¯ejal tezi o v˝vojov˝ch stupnÌch n·rodnÌho hospod·¯stvÌ a v tomto kontextu z·kladnÌ v˝vojovÈ podmÌnky p¯ÌrodnÌ, osobnÌ a spoleËensko-st·tnÌ ch·pal jako hranice moûnostÌ rozvoje. »·st druh· popisuje v˝robu v ÑobchodovÈm hospod·¯stvÌì, tj. v modernÌm kapitalistickÈm systÈmu. Do v˝robnÌch Ëinitel˘ tradiËnÏ zahrnul pr·ci vËetnÏ podnikatelstvÌ, p˘du a kapit·l. U pr·ce jako v˝robnÌho Ëinitele nez˘stal st·t jen u dÏlby pr·ce a produktivity (Ñv˝konnost pracovnÌì), ale vÏnoval se i organizaci pr·ce a odliöoval pr·ci ¯ÌdÌcÌ od v˝konnÈ, podnikatelskÈ od dÏlnickÈ, neopominul ot·zky uzavÌr·nÌ pracovnÌch smluv a st·tnÌ ochran·¯skÈ (soci·lnÌ) z·konod·rstvÌ. VÌce neû polovina textu je v tÈto II. Ë·sti vÏnov·na Ñorganizaci v˝robnÌì, tj. organizaËnÌm form·m podnik·nÌ podle pr·vnÌch forem (podniky soukromohospod·¯skÈ, svÈpomocnÈ, ve¯ejnÈ), podle velikosti, cÌl˘, zp˘sobu hospoda¯enÌ (extenzivnÌ a intenzivnÌ) apod. Avöak o Ñcen·ch v˝robnÌch faktor˘ì (dle souËasnÈ terminologie) je pojedn·no aû v Ë·sti ËtvrtÈ, kde mluvÌ o d˘chodu podnikatelskÈm, kapit·lovÈm, pozemkovÈ rentÏ a d˘chodovÈ rentÏ vöeobecnÏ, pracovnÌm d˘chodu a druzÌch mzdy apod.; relativnÏ samostatn˝ ˙sek je v tÈto IV. Ë·sti vÏnov·n pojiöùov·nÌ a chudinstvÌ. T¯etÌ Ë·st knihy o hodnotÏ a cenÏ, penÏzÌch a ˙vÏru (kde se p¯idrûuje 53

postul·t˘ rakouskÈ ökoly) je nejzda¯ilejöÌ, p¯edevöÌm v oddÌlu o penÏzÌch, ˙loze a historii centr·lnÌch bank, vysvÏtlenÌ tvorby penÏz na z·kladÏ eskontu obchodnÌch smÏnek vËetnÏ ˙lohy penÏz v mezin·rodnÌm obchodu a vyrovn·v·nÌ platebnÌ bilance. Ani v uËebnici RaöÌn nezap¯el svÈ mÏnovÈ vyzn·nÌ vÌry: odmÌt· p˘vodnÌ kvantitativnÌ penÏûnÌ teorii a plÈduje za mÏnu v·zanou na mÏnov˝ kov. U ˙vÏru nevysvÏtluje jen jeho n·rodohospod·¯skÈ p¯Ìnosy, rizika a ËlenÏnÌ, ale zab˝v· se i pr·vnÌm a ekonomick˝m zajiötÏnÌm, druhy cenn˝ch papÌr˘ a tzv. organizacÌ ˙vÏrovou, tj. bankovnictvÌm vËetnÏ jeho ˙lohy a ËlenÏnÌm komerËnÌch bank. Rozsahem nejmenöÌ je Ë·st p·t· o spot¯ebÏ. RaöÌn vysvÏtluje proces uspokojenÌ pot¯eb, podstatu Engelova z·kona a strukturu Ñrodinn˝ch rozpoËt˘ì. Sem za¯adil i svou nÏkolikastr·nkovou ˙vahu o n·rodohospod·¯skÈ krizi, kterou ch·pal jako poruöenÌ rovnov·hy mezi v˝robou a spot¯ebou. Krize dÏlil na dÌlËÌ (podle jednotliv˝ch v˝robnÌch odvÏtvÌ nap¯. na zemÏdÏlskou, ûelez·¯skou apod.) a na vöeobecnÈ; podle d˘vodu vzniku odliöoval dvÏ skupiny krizÌ: v˝robnÌ, resp. odbytovÈ krize a penÏûnÌ a ˙vÏrovÈ krize. ZmiÚuje i z·kladnÌ teorie vysvÏtlujÌcÌ vznik krizÌ z vnit¯nÌch p¯ÌËin (teorie nadv˝roby, teorie podspot¯eby a teorie nespr·vnÈho rozdÏlenÌ v˝robnÌch sil), aniû by se k nÏkterÈ p¯ikl·nÏl. UËebnice je zakonËena ñ jakkoli by se to mohlo zd·t samoz¯ejmÈ a aû zbyteËnÈ p¯ipomÌnat, ûe je to z·kladnÌ znak dobrÈ uËebnice ñ rozs·hl˝m a kvalitnÌm jmenn˝m a vÏcn˝m rejst¯Ìkem. RaöÌnova uËebnice ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì nep¯in·öÌ novÈ vÏdeckÈ objevy a v·önivÈ polemiky. Je to p¯ehlednÏ ËlenÏn· a logicky konzistentnÌ ekonomick· uËenice, coû takÈ nenÌ m·lo. Literatura: Br·f, A.: Spisy Dra AlbÌna Br·fa. N·stin p¯edn·öek universitnÌch. Sv. I. ñ N·rodohospod·¯sk· theorie. Sv. II. ñ N·rodohospod·¯sk· politika. Sv. III. ñ FinanËnÌ vÏda. Praha, n·kladem SbornÌku vÏd pr·vnÌch a st·tnÌch 1913, 1914, 1915.È Kaizl, J.: N·rodnÌ hospod·¯stvÌ. Praha, J. Fo¯t 1883. Kolouöek, J.: SystÈm n·rodnÌho hospod·¯stvÌ. Praha, Merkur 1908. Kolouöek, J.: N·rodnÌ hospod·¯stvÌ. DÌl I. Praha, Vöehrd 1918. RaöÌn, A.: N·rodnÌ hospod·¯stvÌ. Praha, VydavatelstvÌ Ñ»esk˝ Ëten·¯ì 1922. Vencovsk˝, F.: DÏjiny ËeskÈho ekonomickÈho myölenÌ do roku 1948. Brno, Masarykova univerzita 1997.

54

»¡ST C V˝Úatky z dÌla Aloise RaöÌna

55

56

DOPIS DR. EDVARDU BENEäOVI DO PAÿÕéE

Z PamÏtÌ dr. Aloise RaöÌna Velmi jsem litoval, ûe jsem nemohl p¯ijÌti do éenevy a setkati se s V·mi, ale bylo mne zde pot¯ebÌ, ponÏvadû jsme v dobÏ, kdy naöe delegace jela do éenevy, nevÏdÏli dne ani hodiny, a situace nebyla dle toho, aby zde mohl sch·zeti v˘bec nÏkdo, kdo jeötÏ vÏ¯Ì, ûe k vedeni st·tu jest pot¯ebÌ pevnÈ a silnÈ ruky, a ûe jest jÌ pot¯ebÌ takÈ k dÏl·nÌ revoluce. Situace jest velmi zl· a budoucnost, nedostane-li se n·m skuteËnÏ velmi znaËnÈ v·leËnÈ n·hrady na placenÌ v·leËn˝ch dluh˘, nebude nijak r˘ûov·. Uvaûte, ûe st·tnÌ dr·hy byly b˝valou vl·dou skuteËnÏ exploatov·ny. VagÛny byly rozbity, lokomotivy nebyly po celou tu dobu spravov·ny, leda vöelijak˝mi v·leË. n·hradnÌmi kovy, takûe cel˝ vozov˝ park na st·t. drah·ch je v desol·tnÌm stavu. PodobnÏ se to m· takÈ s vrchnÌ stavbou, kter· teprve v poslednÌm roce byla trochu z·platov·na a spravov·na. éeleznice budou velk˝m zatÌûenÌm st·tu a poËÌt·m, ûe jenom pro p¯ÌötÌ rok bude jejich deficit p˘l miliardy. Na st·tnÌch drah·ch kaûd˝ rozumovÏ a hospod·¯sky zaloûen˝ ËlovÏk by mohl vidÏti, k Ëemu vedlo hospod·¯stvÌ b˝valÈho st·tu a ûe ho n·sledovati nesmÌme. Ale bohuûel u n·s tomu tak nenÌ. U n·s by se b¯ÌmÏ st·tnÌch drah st·le jeötÏ velmi ochotnÏ zvÏtöovalo. PodobnÏ jest tomu takÈ v jin˝ch oborech st·tnÌho podnik·nÌ. Poöta m· rozbity vöechny vozy, o vöechny automobily, kterÈ mÏla pro svÈ tratÏ, ve v·lce p¯iöla, ponÏvadû z »ech a Moravy byla vöechna auta staûena na frontu, telefon a telegraf nach·zÌ se rovnÏû v desol·tnÌm stavu, po celou v·lku nebyly linky v˘bec opravov·ny. St·t bral jenom poplatky, ale do investicÌ ned·val docela nic. TakÈ zde musÌme nevyhnutelnÏ poËÌtati s velk˝m deficitem. Zvyöovat tarify na drah·ch nenÌ nynÌ moûnÈ, ponÏvadû byly ˙ûasnou mÏrou zv˝öeny za v·lky. Zvyöovat porto takÈ z tÈhoû d˘vodu nenÌ moûnÈ. P¯i tom byla zavedena osmihodinov· doba pracovnÌ, kter· p¯i d˘slednÈm provedeni znamenala by pro st·tnÌ dr·hy roËnÌ v˝dej 112 mil. K a pro poöty asi 80 mil. K. DanÏ jdou tÏûko dohromady, ponÏvadû vöechen person·l n·m sebrala vyûivovacÌ sluûba. Po cel· 4 lÈta nebyl nikdo p¯ijÌm·n do finanËnÌ, celnÌ a bernÌ sluûby, takûe zde nenÌ dorostu. A to, 57

co zde jest, bylo do jistÈ mÌry velmi demoralisov·no ke kontrole v ml˝nech, k rekvisicÌm u rolnÌk˘, a tÌm bylo p¯irozenÏ vyd·no svodu ˙platk˘ velmi l·kav˝ch ve formÏ potravin. Obyvatelstvo myslÌ, ûe svoboda znamen· neplatiti danÌ, z exekucÌ si nikdo nic nedÏl·, takûe nevÌm, jak˝m zp˘sobem by se dalo hospoda¯iti d·le. Kdybychom nemÏli dostati v·leËnÈ n·hrady, tak jak V·m ji vypisuji, znamen· to neodvratnÏ st·tnÌ bankrot. Budeme-li postaveni na roveÚ s NÏmeck˝m Rakouskem a MaÔary, budeme-li se muset s nimi o dluhy zde nadÏlanÈ rozdÏliti, tak jsme vlastnÏ utrpÏli velkou por·ûku. VÌdeÚ i MaÔa¯i vylezou z celÈ katastrofy jeötÏ dosti sluönÏ, za nÏjakou chvÌli nabudou kur·ûe, budou intrikovati s NÏmeckem proti n·m a Ëty¯dohodÏ a nebude zde klidu, jestliûe tyto dvÏ zemÏ a tyto dva n·rody nebudou aspoÚ na dobu jednÈ generace postaveny do poplatnosti v˘Ëi n·m a nedovedou-li se dostati do stavu, ve kterÈm jeötÏ dosud nebyly, totiû, aby samy na sebe a na jinÈ pracovaly. Dosud ûily jen z pr·ce jin˝ch. Na n·hradu v·leËnou nedÌv·me se jenom ze stanoviska finanËnÌho, n˝brû takÈ ze stanoviska politickÈho. VÏc musela by b˝ti rozhodnuta velmi rychle, aby na veökeren ten materi·l, kter˝ leûÌ v NÏmeckÈm Rakousku a v Peöti, nedostali laskominy ItalovÈ. VÌdeÚötÌ NÏmci snaûili se materi·l roznÈsti, d¯Ìve neûli by doölo k tomu, abychom se ho mohli my zmocniti. Poda¯ilo se n·m aspoÚ zameziti, ûe nebylo vöechno rozchv·ceno. ZaslouûÌme, aby tento materi·l byl n·m co nejd¯Ìve odevzd·n, ponÏvadû bychom jinak museli p¯istoupiti k nÏjakÈmu dÏlenÌ, jeûto jest tam cel· ¯ada vÏcÌ, kter˝ch nevyhnutelnÏ pot¯ebujeme pro zamÏstn·nÌ pr˘myslu, pro stavby regulaËnÌ a ûelezniËnÌ, kterÈ bychom museli jinak draho kupovat, a co jeötÏ horöÌho, kter˝ch bychom jinak v˘bec nedostali. Proto by tyto ot·zky mÏly b˝ti Ëty¯dohodou rozhodnuty co nejrychleji a to jiû v prelimin·¯i. Kdyby se aspoÚ vyslovila n·lada, ûe »eskoslovensk˝ st·t m· takov˝to n·rok na n·hradu v·leËnou, a ûe mu tato musÌ b˝ti zabezpeËena tÌm, ûe mu budou odevzd·ny veökerÈ z·soby atd., jak to ve svÈm projektu uv·dÌm. To, co by nebylo v·leËnou n·hradou kryto, kryli bychom d·vkou ze jmÏnÌ. Zp˘sob provedenÌ m·m jiû ˙plnÏ promyölen. Ale jest pro mne velmi tÏûkÈ, abych tento pl·n provedl, kdyû nevÌm, mohu-li v˘bec poËÌtati na to, zdali nÏjakou v·leËnou n·hradu obdrûÌme Ëili nic. Vynasnaûoval jsem se dosud hlavnÏ o to, abych odtud vyhnal co nejvÌce v·leËn˝ch 58

p˘jËek, abych tedy b¯emeno, kterÈ by bylo uloûeno nÏmecko-rakouskÈmu st·tu a MaÔar˘m, uËinil snesiteln˝m. Mohu ¯Ìci, ûe se mnÏ to da¯Ì a provedu co nejd¯Ìve takÈ zjiötÏnÌ tÈto cifry. Ale jinak jsem ˙plnÏ v·z·n tÌm, ûe nem·m pevn˝ch hranic, abych se dÌval na to, jak jsem bezmocn˝. Tento stav se ned· ovöem dlouho udrûet, neboù obÏh bankovek, kter˝ obn·öÌ 34 miliard v ˙zemÌ b˝valÈho Rakousko-Uherska a kter˝ nar˘sti m˘ûe tÌm, ûe by banka vyplatila pokladniËnÌ pouk·zky a ûirovÈ ˙Ëty na 46 miliard, zp˘sobuje nynÌ, kdy jednak ceny öly trochu dol˘, a kdy jednak jest nedostateËnÈ zamÏstn·nÌ, ponÏvadû v·leËn˝ pr˘mysl nepracuje a pro nev·leËn˝ nenÌ surovin, skuteËnÏ takov˝ nadbytek obÏûn˝ch prost¯edk˘, ûe vöechny banky a jinÈ penÏûnÌ ˙stavy, jakoû i poötovnÌ spo¯itelna naöe majÌ p¯Ìmo obrovskÈ, neb˝valÈ kasovnÌ hotovosti. Tak naöe poötovnÌ spo¯itelna m· dennÌ p¯Ìr˘stek 50 milion˘ K, takûe snÌûila vkladov˝ ˙rok na p˘l %, banky öly na 2 %, p¯i bÏûnÈm ˙Ëtu na 3 %, a p¯i tom p¯irozenÏ ceny, kterÈ se na nÏjakou chvÌli zastavily, zase stoupajÌ, ponÏvadû kdo nemusÌ, nic neprod·, takûe by bylo nutno p¯ikroËiti k finanËnÌm opat¯enÌm velkÈho slohu. J· vöak mohu prozatÌm jenom zajiöùovati budoucnost, ale velk˝ch rozhodnutÌ dÏlati nemohu. To ovöem takÈ souvisÌ s politick˝mi pomÏry. Memorandum, kterÈ V·m posÌl·m, dodal jsem d¯Ìve presidentovi Masarykovi, kter˝ mnÏ v˝slovnÏ ¯ekl, abych V·m je poslal a vzal na vÏdomÌ to, ûe jsem sv˘j pl·n neuËinil p¯edmÏtem debaty v ministerskÈ radÏ. UËinil jsem tak po klidnÈm uv·ûenÌ proto, ûe by sotva z˘stal utajen, ale hlavnÏ takÈ proto, ûe bychom tu v·leËnou n·hradu ztratili d¯Ìve, neûli bychom v˘bec vÏdÏli, zdali ji dostaneme. Neboù co se v tomto smÏru tady p·öe, co vöechno kde kdo od st·tu chce, jest p¯Ìmo neuvÏ¯itelnÈ. Ve mnÏ to vöechno vzbuzuje velkou obavu do budoucna, ponÏvadû republika, vlastnÏ jejÌ obyvatelstvo, st˘nÏ t¯emi tÏûk˝mi chorobami. PrvnÌ z tÏchto chorob jest ˙plnÈ zlenivÏnÌ a zlenoöenÌ obyvatelstva, zavinÏnÈ tÌm, ûe jednak v z·kopech nebylo pot¯ebÌ pracovat, ale doma taky ne, ponÏvadû vyûivovacÌ prost¯edky, placenÈ v ohromn˝ch sum·ch, jenom v »ech·ch, na MoravÏ a ve Slezsku, dÏlaly mÏsÌËnÏ 111 milion˘ korun, zbavovaly kaûdÈho pot¯eby, aby pracoval. A tak jest zde takov˝ stav, ûe skuteËnÏ si ohromnÈ mnoûstvÌ lidu myslÌ, ûe z˘stane to trvale tak, aby st·t ûivil 2/3 obyvatelstva. Republika m· poskytovati Ñpanemì kde komu. VypÌöe se nouzov· stavba v okrese, ve kterÈm jest notorick· nezamÏstnanost a do pr·ce se p¯i59

hl·sÌ dva zednÌci. Zavede se osmihodinov· doba pracovnÌ a okamûitÏ p¯ijdou bankovnÌ ˙¯ednÌci s poûadavkem, ûe oni budou pracovat pouze 6 hodin dennÏ. Druhou velkou chorobou jest to, ûe se vÏ¯Ì omnipotenci st·tu. Obyvatelstvo si skuteËnÏ myslÌ, ûe st·t m˘ûe dÏlati vöechno. Nikoho, ani v˘dËÌ lidi, neodstraöÌ to, jak ty vÏci vypadajÌ u ûeleznic, u poöt a v jin˝ch st·tnÌch podnicÌch. ChtÏli by, aby st·t hned p¯evzal vöechny doly, velkostatky, Ëili aby se obyvatelstvo p¯emÏnilo ve st·tnÌ ˙¯ednÌky, kte¯Ì se budou rv·ti o hodnostnÌ t¯Ìdy. Vöechno to, co dosud prov·dÏly zemÏ, okresy, obce, soukromÈ spoleËnosti a spolky, nynÌ se najednou hodÌ na bedra st·tu a nikdo se nestar· o to, odkud se na to vezmou p¯Ìjmy. Kaûd· Ëinnost m· b˝ti nejen st·tem ¯Ìzena, nejenom jeho z·konod·rstvÌm podporov·na, n˝brû p¯Ìmo, placena. A tak se p¯ich·zÌ s n·vrhy na umÏlÈ zlacinÏnÌ ûivotnÌch pot¯eb tÌm, ûe se v˝robc˘m p¯ipl·cÌ ze st·tnÌ pokladny, aby se to v prodeji mohlo d·vat lacinÏji, Ëili jak j· tomu ¯Ìk·m, prov·dÏjÌ se konsumentskÈ subvence. Jindy p¯ijde se pro subvence v˝robnÌ, m· b˝ti vyr·bÏno to a to, koneËnÏ p¯ijde obchod a chce, aby st·t mu garantoval jist˝ v˝nos p¯i exportu a p¯i tom p¯irozenÏ p¯evzal veökerou ztr·tu. T¯etÌ chorobou jest, ûe lid myslÌ, ûe svoboda p¯edpokl·d· neposluönost a ûe svoboda znamen· z·kaz porouËenÌ. Na tomto podkladÏ zaËÌn· se ˙plnÏ naöe administrativa rozkl·dati. OkresnÌ hejtman se bojÌ poruËiti ËetnÌkovi, ËetnÌk chodÌ radÏji v civilu, ponÏvadû se bojÌ, ûe by musel nÏkdy zakroËiti nebo ûe by musel nÏco poruËiti a pod¯ÌzenÌ, lid obojÌho pohlavÌ, stojÌ na stanovisku, ûe by si zadal, kdyby st·tnÌ ˙¯ad poslouchal. A tak do tohoto stavu zasÈv· se tÏmi, kte¯Ì se vr·tili z Ruska, semeno bolöevismu. P¯i tom naöe pomÏry, kterÈ V·m ostatnÏ Boûinov vylÌËil, jsou v podstatÏ tyto: Soci·lnÏ demokratick· strana, kter· p¯ed v·lkou byla stranou nejuk·znÏnÏjöÌ, u nÌû p¯ÌsluönÌci p¯Ìmo p¯Ìsahali na slova v˘dc˘, poskytuje obraz nebezpeËnÈho rozkladu a ˙plnÈ nek·znÏ. P¯ÌËina spoËÌv· v tom, ûe tato strana pod vedenÌm ämeralov˝m vedla oportunnÌ politiku nejhoröÌho druhu a druh˝ smÏr neodvaûoval se jiû tehdy ke skuteËnÈmu projevov·nÌ toho, m·-li strana jÌti taktikou ämeralovou Ëi Habrmannovou. K tomu jeötÏ byl uzav¯en shnil˝ kompromis s tÌm, ûe obÏ frakce mÏly klidnÏ vedle sebe ûÌti, mÏly obÏ svÈ vÏci si v ÑPr·vu Liduì tisknouti a kdyû vyhr·la z¯ÌzenÌm »eskoslovenskÈho st·tu taktika Habrmannova, nedovedla 60

opÏtnÏ jeho frakce provÈsti z toho plnÏ d˘sledky, nedovedla se zmocniti vl·dy ve stranÏ, n˝brû bylo provozov·no kaöiËkov·nÌ d·le a d˘sledkem toho byla slavnostnÌ rehabilitace ämeralova a nadöenÈ poslouch·nÌ Muny. »lenovÈ vl·dy ze strany soci·lnÏ demokratickÈ jsou jako sulc. T¯esou se a dokazujÌ n·m, ûe by to mohlo tak a tak dopadnouti, hledÌ na n·s vymaËkati r˘zn· opat¯enÌ na usmÌ¯enÌ smÏru ämeral ñ StivÌn, aËkoliv musÌ vÏdÏti, ûe kaûdÈ takovÈ Ë·steËnÈ vyhovÏnÌ neznamen· nic jinÈho, neûli posilnÏnÌ ämerala a jeho smÏru, ponÏvadû prostÏ p¯ipÌöou z·sluhu v ÑPr·vu Liduì sobÏ. D˘sledkem toho jest, ûe ËlenovÈ vl·dy ze soci·lnÏ demokratickÈ strany nemajÌ v ruk·ch nejen form·lnÌ vl·du ve stranÏ ñ tu si ˙plnÏ pustili z ruky ñ n˝brû takÈ nemajÌ vlivu, nemohou se k niËemu zav·zati, nemohou nic slÌbiti, n˝brû se vöÌm musÌ bÏûeti do svÈho v˝konnÈho v˝boru nebo do socialistickÈ rady. »eötÌ socialistÈ representov·ni jsou ve vl·dÏ t¯emi ˙plnÏ dispar·tnÌmi smÏry: Klof·Ë, kter˝, jak vÌte, byl spÌöe vöechno neûli socialista, nedovedl si zorganisovati resort, ani nÏjak˝ vliv ve stranÏ. Vystupuje jenom jako primadona, pÏknÏ nap·len a uËes·n, druûiËky d·vajÌ mu kytiËky, mluvÌ k vojsku ¯eËi jako Kerensk˝, ale vliv ve stranÏ nem· û·dn˝. Druh˝ smÏr jest zastoupen Drem Vrbensk˝m, kter˝ jest vlastnÏ anarchistou. O sv˘j resort star· se velmi svÏdomitÏ, ale za sebou vlastnÏ nikoho nem·, ponÏvadû ho anarchistÈ jako nejvypnutÏjöÌ individualistÈ neposlouchajÌ a ËeötÌ socialistÈ pokl·dajÌ ho za cizÌ, teprve ned·vno do strany se p¯ihl·sivöÌ prvek. St¯Ìbrn˝ m· ze vöech nejvÌce organisaËnÌho smyslu a mohu takÈ ¯Ìci, ûe nejvÌce myslÌ na to, ûe koaliËnÌ vl·da znamen· kompromis. On takÈ m· nejvÌce vlivu ve stranÏ, ale ne vliv ˙pln˝. Vsadil vöechno na kartu socialistickÈ republiky, aniû by poËÌtal s ËÌslicemi. NynÌ si tyto ËÌslice spoËÌtal a p¯iöel k nezvratnÈmu p¯esvÏdËenÌ, ûe p¯i vöeobecnÈm rovnÈm hlasovacÌm pr·vu s pomÏrn˝m zastoupenÌm vöech muû˘ a ûen od 21 let nahoru bude nejsilnÏjöÌ stranou v budoucÌm st·tÏ strana klerik·lnÌ, a to tÌm spÌöe, ûe velmi mnoho materi·lu poslaneckÈho dod· Slovensko. (Na Slovensku udÏlali ve dvou obcÌch pokus s volebnÌm pr·vem, a to v jednÈ obci vöech ûen od 21 let nahoru a ve druhÈ obci vöech muû˘ a ûen od 21 let nahoru a v˝sledek byl ten, ûe v prvÈ obci byla velk· vÏtöina pro zvolenÌ Panenky Marie za poslance, v druhÈ obci dostal nejvÌce hlas˘ nunv·¯ a hned po nÏm takÈ znaËn˝ poËet Panenka Maria.) A tu ovöem p¯iöel 61

St¯Ìbrn˝ dokonce k n·zoru, ûe p¯ÌötÌm presidentem republiky by mohl b˝ti praûsk˝ arcibiskup, jestliûe by se klerik·lovÈ spojili s NÏmci a MaÔary. Toto novÈ jeho p¯esvÏdËenÌ dÏl· z nÏho opatrnÈho politika. Jestliûe ovöem nedojde ke spojenÌ soci·lnÌch demokrat˘ s Ëesk˝mi socialisty (b˝val˝mi n·rodnÌmi soci·ly), nebude moci jinak uplatniti svoje umÌrnÏnÈ z·sady, ponÏvadû dojde k velkÈ licitaci mezi obÏma stranami. K tomuto spojenÌ sotva dojde. V kaûdÈm p¯ÌpadÏ spojila by se jenom Ë·st Ëesk˝ch socialist˘ se soci·lnÌmi demokraty jiû proto, ûe soci·lnÌ demokratÈ prohl·sili, ûe nov· strana mohla by b˝ti jenom stranou dÏlnickou a ûe to musÌ mÌti ve svÈm titulu. ProhlÈdneme-li tedy socialistick˝ blok, zastupovan˝ ve vl·dÏ 6 ministry, vidÌme, ûe representuje m·lo organisovanou, neuk·znÏnou massu, a ûe pr·vÏ ti, kte¯Ì by ji mÏli vÈsti, vlivu nemajÌ a jako vûdy hledÌ nahraditi nedostatek vnit¯nÌ konsolidovanosti a uk·znÏnosti velik˝mi hesly a velk˝m programem. Agr·rnÌci zastoupeni jsou v ministerstvu 4 Ëleny, z nichû ZahradnÌk zaËal svou politiku ûelezniËnÌ ˙ûasnou demagogiÌ mezi ûelezniËnÌmi z¯Ìzenci. Podp·lil n·m vöem organisace ˙¯ednickÈ, ale byl takÈ prvnÌ, kter˝ nemohl splniti dan˝ slib, a jest tak pomalu u z¯Ìzenc˘ hotov. Jest sice p¯irozeno, ûe to m·m nynÌ odn·öeti j· jako ministr financÌ, kter˝ mermomocÌ nechtÏl, aby ûelezinice nemÏly nejen p˘l miliardy, n˝brû 2 miliardy roËnÌho deficitu, k Ëemuû by bylo zcela jistÏ doölo, kdyby se bylo splnilo to, co ûelezniËnÌ z¯Ìzenci û·dali. Druh˝ resortnÌ ministr, StanÏk, ve ve¯ejn˝ch pracÌch, m· snahu nejvÏtöÌ, aby dok·zal, ûe on, kter˝ podepsal zn·mÈ prohl·öenÌ Czerninovi, byl vlastnÏ spiklencem, Ëlenem Maffie, Ëili, kter˝ o vöem vÏdÏl, a p¯ece prohlaöoval Czerninovi, ûe jest od Wilsona insinuacÌ, chce-li spo¯·dati pomÏry v Rakousku. P¯i tom p¯irozenÏ takÈ on m· skuteËnÏ ruku rozsÈvaËskou. Jenomûe, bohuûel, v tÈ rozsÌvce nenÌ dost zrnÌ, kterÈ by mohl na öirÈ pl·nÏ ËeskÈ rozhazovat. TakÈ on by se svÏdomitÏ vynasnaûil o to, aby utratil roËnÏ aspoÚ miliardu. HornÌky n·m skuteËnÏ stateËnÏ p¯ivedl k tomu, ûe jim p¯idal na mzdy na minim·lnÌm p¯Ìdavku tolik, ûe tÏûba ustaviËnÏ kles·, ponÏvadû hornÌci vystaËÌ s minim·lnÌ mzdou a nesnaûÌ se vydob˝ti vÌce uhlÌ, aby si svou mzdu zv˝öili. T¯etÌ Ëlen strany agr·rnÌ, Pr·öek, m· ministerstvo zemÏdÏlstvÌ, kterÈ vede osvÏdËen˝m zp˘sobem, jak˝m se vede ZemÏdÏlsk· rada, ale politicky jest aspoÚ tÌm, kter˝ m· smysl pro k·zeÚ a disciplÌnu, a m· odvahu

62

v˘Ëi socialist˘m i v˘Ëi sv˝m stranÌk˘m h·jiti rozumnou politiku bez experimentov·nÌ a p¯ekotnosti. Ministr vnitra ävehla celkem zklamal tÌm, ûe tento v dneönÌ dobÏ nejd˘leûitÏjöÌ resort pevnou rukou neovl·d·. Vöichni jsme myslili, ûe bude velmi rozhodn˝m ministrem vnitra. Ve skuteËnosti jest vöak velmi nerozhodn˝m a tato nerozhodnost p¯irozenÏ v nynÏjöÌch tÏûk˝ch dob·ch velmi ökodÌ. Vl·da dost·v· r·z slabÈ, rady si nevÏdoucÌ vl·dy, okresnÌ hejtmani si p¯ipadajÌ opuötÏn˝mi a to tÌm spÌöe, ûe takÈ doËasn˝mi spr·vci mÌstodrûitelstvÌ v »ech·ch a na MoravÏ jsou muûi, kte¯Ì nemajÌ samostatnÈ a silnÈ iniciativy. Stranu ovöem tito minist¯i drûÌ dob¯e a majÌ ji v ruk·ch. Ale nevÏdÌ si dob¯e rady, jak by tÈ velkÈ sÌly, kter· p¯ece spoËÌv· ve venkovskÈm lidu, dovedli vyuûitkovati proti extrÈmnÌm ûivl˘m. PostaËÌ jim ˙plnÏ, kdyû socialistÈ zaËnou ˙toËiti na sedl·ky, ûe oni zaËnou ˙toËiti na mÏstskÈ a v˝robnÌ t¯Ìdy. Kdyû socialistÈ chtÏjÌ okamûitÈ vyvlastnÏnÌ p˘dy nad 200 hektar˘, p¯ijdou oni s n·vrhy na vyvlastnÏnÌ tov·ren a dom˘. Jako by se tÌmto zp˘sobem nÏjak socialist˘m zvl·ötÏ mstili. Jdou tak jenom proti tÏm Ëtvrt˝m, proti St·topr·vnÌ demokracii, kter· jest ve vl·dÏ vlastnÏ ˙plnÏ opuötÏna, m· sice pomÏrnÏ nejvÌce vlivu, ale tohoto vlivu se musÌ dom·hati skuteËnÏ vehementnÌm zp˘sobem, vehementnÌ politikou. Nejh˘¯e jsem p¯irozenÏ na tom j·, ponÏvadû musÌm br·niti finanËnÌ z·jmy st·tu ze vöech stran. TÏûkÈ postavenÌ m· ovöem takÈ Str·nsk˝. Obchod jest ˙plnÏ spout·n r˘zn˝mi ˙st¯ednami a valutnÌmi ohledy; pr˘mysl nenÌ zamÏstn·n, obchodnÌ smlouvy se sousedy dÏlati nesmÌme a od Ëty¯dohody to, co bychom pot¯ebovali hned, m˘ûeme dostati za nÏkolik mÏsÌc˘. Pro n·s zde jest nejd˘leûitÏjöÌ, abychom dostali ze z·padu co nej-d¯Ìve suroviny, bavlnu, vlnu, kvalitnÌ kovy, mÏÔ, kauËuk, ponÏvadû nem˘ûeme lÈËiti prvnÌ nemoc, t. j. lenoönost, tÌm, kdyû nem˘ûeme nabÌdnouti p¯Ìleûitost k pr·ci. Zavedli bychom pracovnÌ povinnost. MyslÌm, ûe bych pro to zÌskal i socialisty. My nem˘ûeme lÈËiti takÈ druhou chorobu, totiû spolehnutÌ na omnipotenci st·tu, ponÏvadû lidem nezamÏstnan˝m nem˘ûeme ¯Ìkat, ûe majÌ st·ti na vlastnÌch noh·ch a ûe nemajÌ Ëekat, ûe je st·t bude ûivit. NÏkdo je p¯ece ûivit musÌ, kdyû se nemohou ûiviti pracÌ sv˝ch rukou. A proto bych V·s velmi prosil, abyste mnÏ laskavÏ sdÏlil, jak to stojÌ se surovinami, abychom dostali do bÏhu pr˘mysl a obchod. VyûivovacÌ ot·zku pokl·d·m sice za svrchovanÏ d˘leûitou, ale moûnost zamÏstnati lidi pokl·d·m jeötÏ za d˘leûitÏjöÌ, ponÏvadû zamÏstn·me-li je pracÌ, ne63

budou choditi po ulicÌch a nebudou pom˝öleti na r˘zn· allotria. A proto buÔte tak laskav a urychlete vöemoûnÏ dod·vku surovin. ZbavÌme se tÌm takÈ tÈ ˙ûasnÈ nervosy, ve kterÈ vöechno obyvatelstvo ûije a jemuû jest divnÈ, ûe za dva mÏsÌce se vöechno z gruntu nezmÏnilo, ponÏvadû pr·vÏ m· dosti Ëasu myslet, kdyû nemusÌ pracovat. Boûinov, kter˝ byl v naöÌ dlouhÈ ministerskÈ radÏ, V·m ostatnÏ vÏci podrobnÏ sdÏlÌ. Jest lÈpe, kdyû on V·m ¯ekne sv˘j ˙sudek, neû abych ho ¯Ìkal j·. Proto o mnoh˝ch vÏcech v tomto dopise nepÌöi. ChtÏl jsem V·m jen uk·zati hlavnÌ obrysy politiky, v nÌû ûijeme, kter· by pro n·s mohla b˝ti spojena s eventuelnÌm p¯ekvapenÌm a p¯evratem, kdybychom Ëasem nehledÏli vylÈËiti nebo aspoÚ omeziti t¯i z·kladnÌ choroby, o kter˝ch jsem se naho¯e zmÌnil. MÈ hledisko pro budoucnost jest svrchovanÏ pesimistickÈ. Do dneöka nedostali jsme od Ëty¯dohody ani metrick˝ cent surovin, ani bavlnu, ani vlnu, ani jutu, ani kokosovÈ o¯echy, ani mÏÔ, ani jinÈ kvalitnÌ kovy, takûe o nÏjakÈm p¯echodu do mÌrovÈho hospod·¯stvÌ nem˘ûe b˝ti u n·s v˘bec ¯eËi. K tomu p¯istupuje nesmysln· agitace po konfiskaci velkostatk·¯skÈho majetku, kter· se n·m pro budoucÌ kampaÚ p¯Ìmo straön˝m zp˘sobem vymstÌ. Na jednÈ stranÏ jest dÏlnictvo plno nechutenstvÌ k pr·ci. Jest p¯Ìmo nesl˝chanÈ, jak˝m zp˘sobem se nabÌzen· pr·ce zamÌt·. Vöechno jenom chce podporu pro nezamÏstnanost a vyûivovacÌ prost¯edky, zkr·tka ûivobytÌ na st·tnÌ ˙traty. Na druhÈ stranÏ p˘sobÌ tato agitace po konfiskaci vöeho takÈ tÌm, ûe si majitelÈ velkostatk˘ a takÈ vÏtöÌ sedl·ci prostÏ ¯eknou, proË by se d¯eli a investovali do polozniËen˝ch pozemk˘, proË by se starali o jejich obdÏl·v·nÌ, kdyû nevÏdÌ den ani hodinu, zdali se jim to prostÏ nesebere. Tak vöude vidÌme v oboru zemÏdÏlskÈ v˝roby a takÈ u podnikatel˘ ˙plnou nechuù k nÏjakÈmu podnik·nÌ p¯i tÈto vöeobecnÈ a st·le rozöi¯ovanÈ nejistotÏ. MyslÌm, ûe letoönÌ rok bude nejtÏûöÌ od vypuknutÌ v·lky a ûe bude nejh˘¯e obdÏlan˝ch pozemk˘. NenÌ k tomu ani tak mnoho pot¯ebÌ, aby na p¯Ìklad Schwarzenberg v jiûnÌch »ech·ch neobdÏlal sv˝ch pozemk˘. M· vöechno za¯Ìzeno na parnÌ or·nÌ, poû·d· si jednoduöe o uhlÌ a uhlÌ vËas nedostane: pozemky budou leûeti ladem. Amerika se star· jen o to, abychom dod·vali uhlÌ VÌdeÚ·k˘m, aby tato niËemn· rota nezmrzla. 64

NejlÈpe jsou vidÏti pomÏry v pr˘myslu cukrovarskÈm. Tam bychom mohli vyvÈzti 2,5 mil. q cukru, za kter˝ dost·v·me ze äv˝carska 150 Fr. za q, Ëili obn·öelo by to 375 mil. Fr. Avöak my nem˘ûeme nic uzav¯Ìti, ponÏvadû nem˘ûeme dodati uhlÌ rafineriÌm, a nevÌme tedy, zdali ten cukr budeme mÌti rafinovan˝. Mimo to sedl·ci nechtÏjÌ s·zeti ¯Ìpu tÌm zp˘sobem, ûe by ji zaprodali cukrovar˘m, n˝brû ¯ÌkajÌ: NevÌme, budemeli moci pole obdÏlati, mnoho-li od n·s dÏlnÌci budou chtÌti mzdy, tedy budeme sice s·zet, ale teprve na podzim ¯ekneme cukrovar˘m, zaË jim tuto vypÏstovanou ¯Ìpu m˘ûeme prodati. »ili jsme sami v nebezpeËÌ, ûe nap¯esrok nebudeme mÌti cukru ani pro sv˘j dom·cÌ konsum a ten, co budeme mÌti, ûe bude ˙ûasnÏ drah˝, a ûe se pro dom·cÌ konsum v˘bec nebude hoditi. V d˘sledku toho jsem musel na¯Ìditi, aby se z letoönÌ produkce zadrûelo pro budoucÌ konsum p¯ÌötÌ kampanÏ 1919ñ1920 jeden milion cent˘, abych nemusel zv˝öiti cenu cukru z 2,40 KË na 10 KË, to jest na sumu, na kterou, kdyû tyto pomÏry potrvajÌ, cukr podle mÈho poËtu p¯ijde. To se rozumÌ, ûe za tÏchto okolnostÌ m·me spravovati valutu. Teprve nynÌ zaËÌnajÌ se socialistÈ lekati toho, co svou nezodpovÏdnou politikou zp˘sobili u n·s, a zaËÌnajÌ k·zati nutnost pr·ce. Kdyû jsem to ¯ekl v ¯eËi u p¯Ì1eûitosti exposÈ o rozpoËtovÈm provisoriu, nad·vali mnÏ jak öpaËkovÈ. Tedy rekapitulov·no, pokud se t˝Ëe zemÏdÏlskÈ produkce, bude horöÌ a draûöÌ neûli byla v norm·lnÌm v·leËnÈm roce. Pokud jde o pr˘myslovou produkci, zah·lÌme skuteËnÏ a nenÌ moûno odnÏkud zavaditi o balÌk bavlny a i jin˝ch surovin. PonÏvadû nezamÏstn·me z naöeho zemÏdÏlstvÌ dostateËnou Ë·st zemÏdÏlskÈho pr˘myslu, nedostaneme do chodu pr˘mysl zpracujÌcÌ cizÌ suroviny proto, ûe je nebudeme vËas mÌti, a ûe budeme v p¯ÌötÌm roce mÌti hospod·¯skou krisi, jakou jsme za celou v·lku nemÏli. Star·nÌ se o potraviny jest sice velmi z·sluûnÈ, ale daleko d˘leûitÏjöÌ jest, abychom dostali suroviny a lidi zamÏstnali. Nevyhrajeme-li ot·zku v·leËn˝ch dluh˘, nedostaneme-li suroviny vËas, jsme poraûeni h˘¯e neûli VÌdeÚ a neûli NÏmecko, ponÏvadû naöe zemÏ jest ˙plnÏ vybrakovan·. Ze vöech surovin bylo vöe svezeno do VÌdnÏ, takûe tam p¯ece jakû takû zaËÌnajÌ dÏlati p¯echod k mÌrovÈmu hospod·¯stvÌ, kdeûto u n·s se v˘bec nem˘ûeme hnouti.

65

Ovöem ve VÌdni uû takÈ dostali potraviny a snad dokonce i suroviny, kdeûto my jsme jeötÏ z ciziny nedostali ani lot. Zd· se mnÏ, ûe dÏl·me venku p¯Ìliö bohatÈ milostp·ny, ûe dokazujeme svou hospod·¯skou potenci a sÌlu a ûe p¯epÌn·me, takûe se û·dn˝ o n·s nestar· a star· se jenom o nep¯·tele Ëty¯dohody, kte¯Ì k¯iËÌ a breËÌ. 4. ledna 1919

Pramen: PamÏti dr. Aloise RaöÌna. Sestavil dr. Ladislav RaöÌn. Brno, NakladatelstvÌ BonusA 1994, s. 219 ñ 229.

66

⁄VAHY O PR¡VU A SPRAVEDLNOSTI

Z PamÏtÌ dr. Aloise RaöÌna Co je to pr·vo? Definici dosud û·dn˝ filosof neudÏlal! PonÏvadû pak spravedlnost z·visÌ na pr·vu, lze pochopiti, proË na svÏtÏ nenÌ spravedlnosti. Co je to pr·vo? Uk·ûe se na z·konÌk a ¯ekne se: toto je positivnÌ pr·vo. Ale zkusme, zdali bychom nedovedli kaûd˝ paragraf tohoto z·konÌka vyloûiti na dva ˙plnÏ sobÏ odporujÌcÌ smysly. Poda¯Ì se n·m to. Jeden smysl je kladn˝, druh˝ z·porn˝. Klad a z·por se ruöÌ. »emu se pak rovn· pr·vo? Nule, podle vzorce: + a ñ a = 0. Co je to spravedlnost? DobrÈ uûitÌ z·kona! Co je to dobrÈ uûitÌ z·kona? M·m uûÌti kladn˝ nebo z·porn˝ v˝klad? Oboji by byla nespravedlnost. Snad nÏkdo ¯ekne, vzÌti st¯ed. Nuûe poËÌtejme: a ñ a/2 = spravedlnost a ñ a = 0; 0/2 = 0. Je to po¯·d stejnÈ. PouËka by tedy znÏla: kde nenÌ pr·va, nenÌ spravedlnosti. PonÏvadû ale pr·vo nenÌ tam, kde si lze z·kony vykl·dati libovolnÏ, tedy v tÈ zemi nenÌ takÈ spravedlnosti. Ñ⁄hel dopadu rovn· se ˙hlu odrazuì, znÌ pouËka fysickÈ dynamiky. Hr·Ëi na kuleËnÌku vöak vÏdÌ, ûe pomocÌ Ñfalöeì lze ˙plnÏ zmÏniti tuto jednoduchou vÏtu. A tak to je i v ûivotÏÖ Spravedlnost by se mÏla ¯Ìditi takÈ pouËkou o ˙hlu dopadu a odrazu. Ale je mnoho faleönÈho ve svÏtÏ, a proto to nenÌ moûno. Na kuleËnÌku vyhraje, kdo dovede hr·ti dob¯e a vËas falöe. O fysice nemusÌ mÌti ani ponÏtÌ! Advok·ti jsou ve velkÈm opovrûenÌ, aËkoliv to jsou sluûebnÌci spravedlnosti. LeûÌ p¯ÌËina v nich nebo ve öpatn˝ch z·konech? Kdyby byly z·kony dobrÈ a p¯ipouötÏly jen jeden v˝klad, nebylo by pot¯ebÌ advok·tskÈ sofistiky, a nebyla by takÈ moûna. duben 1895 Pramen: PamÏti dr. Aloise RaöÌna. Sestavil dr. Ladislav RaöÌn. Brno, NakladatelstvÌ BonusA 1994, s. 113 ñ 114. 67

Raínùv koncept recepèní normy 68

ÑRECEP»NÕ NORMAì

Z·kon Ë. 11/1918 Sb. z. a n. Z·kon Ë. 11 ze dne 28. ¯Ìjna 1918 Sb. z. a n., o z¯ÌzenÌ samostatnÈho st·tu »eskoslovenskÈho Samostatn˝ st·t »eskoslovensk˝ vstoupil v ûivot. Aby zachov·na byla souvislost dosavadnÌho pr·vnÌho ¯·du se stavem nov˝m, aby nenastaly zmatky a upraven byl neruöen˝ p¯echod k novÈmu st·tnÌmu ûivotu, na¯izuje N·rodnÌ v˝bor jmÈnem ËeskoslovenskÈho n·roda jako vykonavatel st·tnÌ svrchovanosti toto: »l. 1 St·tnÌ formu »eskoslovenskÈho st·tu urËÌ n·rodnÌ shrom·ûdÏnÌ ve srozumÏnÌ s »eskoslovenskou N·rodnÌ radou v Pa¯Ìûi. Org·nem jednomyslnÈ v˘le n·roda a takÈ vykonavatelem st·tnÌ svrchovanosti je N·rodnÌ v˝bor. »l. 2 VeökerÈ dosavadnÌ zemskÈ a ¯ÌöskÈ z·kony a na¯ÌzenÌ z˘st·vajÌ prozatÌm v platnosti. »l. 3 Vöechny ˙¯ady samospr·vnÈ, st·tnÌ a ûupnÌ, ˙stavy st·tnÌ, zemskÈ, okresnÌ a zejmÈna i obecnÌ jsou pod¯Ìzeny N·rodnÌmu v˝boru a prozatÌm ˙¯adujÌ a jednajÌ dle dosavadnÌch platn˝ch z·kon˘ a na¯ÌzenÌ. »l. 4 Z·kon tento nab˝v· ˙Ëinnosti dneönÌm dnem.

69

»l. 5 N·rodnÌmu v˝boru se ukl·d·, aby tento z·kon provedl.

JUDr. Al. RaöÌn v. r. JUDr. Fr. Soukup v. r. Ant. ävehla v. r. Ji¯Ì St¯Ìbrn˝ v. r. Dr. Vavro ärob·r v. r.

Pozn.: z·kon Ë. 11/1918 Sb. z a n. byl ve¯ejnÏ vyhl·öen dne 28. ¯Ìjna 1918.

70

PROVEDENÕ PENÃéNÕ ODLUKY A KONCEPCE MÃNOV… REFORMY

RaöÌn˘v projev v N·rodnÌm shrom·ûdÏnÌ dne 25. ˙nora 1919 ÑSlavnÈ shrom·ûdÏnÌ! Vl·da p¯istoupila k v·m s n·vrhem z·kona, kter˝ ve skuteËnosti znamen· nejenom prvnÌ krok na cestÏ k reformÏ naöÌ valuty, n˝brû kter˝ po mÈm n·zoru znamen· p¯ihl·öenÌ se k urËitÈmu smÏru v tÈto n·pravÏ mÏny. V debat·ch, kterÈ ve ve¯ejnosti byly kon·ny, ve spoustÏ Ël·nk˘, kterÈ o stavu naöÌ mÏny byly uve¯ejnÏny, dva smÏry mohl kaûd˝ pozorovat. Jeden smÏr û·dal n·slednou devalvaci mÏny, druh˝ povlovnÈ zlepöenÌ mÏny. Jeden chtÏl odkolkovat ñ ne okolkovat, n˝brû odkolkovat ñ n·hle zmÏnit cenu koruny podle toho, jak cena dnes se jevÌ, a druh˝ st·l na stanovisku, ûe nenÌ p¯ÌËinou nynÏjöÌho nÌzkÈho kursu naöÌ koruny jenom to, ûe jich je mnoho, n˝brû ûe p¯ÌËiny jsou takÈ v tom, ûe nenÌ zde dostatek nov˝ch statk˘, ûe nenÌ zde dostateËnÈ v˝roby, ûe nenÌ zde dostateËnÈ öetrnosti, ûe nenÌ zde po¯·dku jak v rozpoËtu st·tnÌm, tak takÈ v rozpoËtu kaûdÈho jednotlivce a ûe teprve tenkr·t, aû budeme vÏdÏti, kde vlastnÏ spoËÌv· p¯ÌËina dneönÌ velikÈ devalvace, m˘ûe se p¯ikroËiti k pevnÈmu stanovenÌ kursu naöÌ koruny; do tÈ doby, ûe se musÌme snaûiti zlepöovati stav koruny. Pan referent zmÌnil se o tak zvanÈm bankrotu st·tnÌm z roku 1811 a o WallisovÏ systÈmu, kter˝ tenkr·te byl proveden. Wallis˘v systÈm spoËÌval v podstatÏ v tom, ûe bylo rozliöov·no mezi cenou tehdejöÌch penÏz, abych tak ¯ekl, p¯edv·leËnou a mezi cenou pov·leËnou, ûe bylo p¯i pohled·vk·ch a p¯i vöem uËinÏno jistÈ odstupÚov·nÌ podle let, kdy vznikly, a podle toho bylo placeno v novÈ tehdejöÌ mÏnÏ. A vöichni ti, kte¯Ì chtÏjÌ odkolkov·nÌ, zmenöenÌ jednotky mÏnovÈ, kterou zde m·me, kte¯Ì chtÏjÌ ustanovenÌ pomÏru takovÈho, p¯i kterÈm by byla snÌûena cena na t¯etinu, Ëtvrtinu, pÏtinu, a nevÌm jak, vöichni ti nemohou se uzav¯Ìti jednÈ n·mitce ûe by tÌm, utrpÏli vöichni ti, kte¯Ì p¯ed v·lkou nabyli pohled·vek v dobrÈ mÏnÏ, ponÏvadû vöichni ti, kte¯Ì tÏchto pohled·vek

71

nabyli v dobrÈ mÏnÏ, a podobnÏ vöichni ti, kte¯Ì zaplatili v dobr˝ch korun·ch, byli by n·hle postaveni na roveÚ se vöemi tÏmi, kte¯Ì za v·lky ve öpatn˝ch korun·ch Ëehokoli nabyli. A proto vûdycky jest nutno se vracet k tomu, ûe je pot¯ebÌ rozliöovat mezi jmÏnÌm p¯edv·leËn˝m a jmÏnÌm ve v·lce nabyt˝m a ûe podle toho by se takÈ musilo p¯i kaûdÈm odkolkov·nÌ postupovati. J· bych si p¯edstavoval systÈm n·pravy mÏny tak, ûe bychom uËinili vöe moûnÈ k zlepöenÌ kursu naöÌ koruny, ûe bychom uËinili vöe moûnÈ, aby koruna doöla opÏt na svoje d¯ÌvÏjöÌ niveau. Ale ponÏvadû bychom touto cestou zp˘sobili, ûe bychom vöem tÏm, kter˝m ¯Ìk·me obvykle Ñv·leËnÌ zbohatlÌciì, udÏlali z tÏch bezcenn˝ch papÌrov˝ch korun koruny dobrÈ, musili bychom devalvaci tÏchto v·leËn˝ch korun provÈsti velkou d·vkou z majetku. Neboù na vÏci samotnÈ nic nemÏnÌ, jestli odkolkuji koruny, anebo jestliûe ¯eknu, ûe k nÏkdo rozmnoûil ve v·lce svÈ jmÏnÌ o milion, a ûe je povinen zaplatit 800 000 tÏchto za v·lky nabyt˝ch korun jakoûto d·vku z majetku, Ëili, j· jsem odkolkoval jeho koruny, ty individu·lnÌ koruny toho zbohatlÈho na 1/5. StojÌm na stanovisku, ûe naöe bernÌ technika by mohla b˝ti tak dokonal·, ûe bychom nepot¯ebovali prov·dÏti odkolkov·nÌ ˙plnÏ mechanicky, n˝brû, ûe bychom dovedli pomocÌ danÏ z majetku toto odkolkov·nÌ, totiû toto znehodnocenÌ toho majetku provÈsti zp˘sobem, kter˝ by byl individualisov·n, kter˝ by se ¯Ìdil podle velikosti majetku a podle toho, zdali majetek byl nabyt p¯ed v·lkou, nebo ve v·lce. Tedy d·vka z majetku souvisÌ ˙zce s reformou mÏny a v˝slovnÏ ¯Ìk·m, ûe m˘j n·vrh d·vky z majetku nebude za ˙Ëelem krytÌ nÏjak˝ch v˝daj˘ st·tnÌch, n˝brû jedinÏ a pouze za ˙Ëelem n·pravy mÏny. Ke vöemu tomu dostati bych se chtÏl v prvÈ ¯adÏ opat¯enÌm, kterÈ po mÈm n·zoru u n·s v »ech·ch vöeobecnÏ jest schvalov·no a jen ve VÌdni se nelÌbÌ: totiû okolkov·nÌm penÏz a osamostatnÏnÌm naöÌ mÏny. Ve VÌdni velmi nep¯ÌjemnÏ byli p¯ekvapeni tÌmto opat¯enÌm a jako pravidelnÏ öli si na n·s stÏûovati, vyk¯ikovali do svÏta, dovol·vali se Ëty¯dohody proti n·m, ûe dÏl·me finanËnÌ nepo¯·dek, a ûe nechceme platiti zahraniËnÌ dluhy, za hranicemi kolujÌcÌ bankovky a p. Vz·cnÈ shrom·ûdÏnÌ! Jak my jsme se vlastnÏ dostali k tomu, ûe pokl·d·me pro sebe za nevyhnutelnÈ, abychom svoji mÏnu odloupli od mÏny nÏmecko-rakouskÈ a od mÏny MaÔarskÈ republiky? My jsme si od tÈ doby, co vznikla »eskoslovensk· republika, od Rakousko-UherskÈ banky nevyp˘jËili ani halÈ¯e. My jsme naopak û·dali, a takÈ to bylo vöemi 72

st·ty bez rozdÌlu uzn·no, ûe Rakousko-Uhersk· banka nesmÌ û·dnÈmu st·tu, kter˝ vznikl na trosk·ch b˝valÈho Rakousko-Uherska, p˘jËiti ani halÈ¯e bez svolenÌ vöech ostatnÌch st·t˘. My jsme to byli, kte¯Ì jsme brojili proti tomu, aby obÏh bankovek byl tak rozmnoûov·n, jako se to d·lo, ûe totiû bylo bez jakÈkoliv censury p˘jËov·no na v·leËnÈ p˘jËky 75 % a cel˝ ten kontingent v·leËn˝ch p˘jËek byl st·le vlastnÏ rozmnoûov·n na bankovky. My jsme to byli, kte¯Ì jsme zak·zali lombard v·leËn˝ch p˘jËek ve svÈm ˙zemÌ. Na druhÈ stranÏ vöak, co dÏlalo NÏmeckÈ Rakousko a MaÔarsk· republika? Rakousko-Uhersk· banka poruöila ˙mluvu, kterou jsme s nÌ udÏlali a p˘jËila MaÔarskÈ republice v bankovk·ch 1,5 miliardy a tyto bankovky dÏlaly svoji sluûbu na Slovensku. [Hlasy: Proti n·m!] Ovöem ten, kdo si d· 1,5 miliardy vytisknouti, m˘ûe rozhazovati penÌze. To jest velmi jednoduchÈ. NÏmeckÈ Rakousko p¯es to p¯es vöecko, ûe souhlasilo s naöÌm stanoviskem, vyp˘jËovalo si takÈ potajÌ pomocÌ pokladniËnÌch pouk·zek od Rakousko-UherskÈ banky, a to, co dost·valo zaplaceno ve v·leËnÈ p˘jËce na danÌch, co dost·valo jako spl·tku na p˘jËku, kterou vypsalo, to, prosÌm, lombardovalo u Rakousko-UherskÈ banky a promÏnno rovnÏû na bankovky, takûe veöker· naöe snaha, abychom udrûeli obÏh bankovek nerozmnoûen˝, byla marna. Tyto st·ty hospoda¯ily ve skuteËnosti na naöe ˙traty a sr·ûely kurs naöÌ koruny, a jestliûe dnes jdou a volajÌ na n·s Ëty¯dohodu, tedy my se toho vol·nÌ b·t nemusÌme, ponÏvadû my jsme byli ti, kte¯Ì jsme se snaûili, abychom udrûeli po¯·dek v Rakousko-UherskÈ bance a po¯·dek v naöich valutov˝ch pomÏrech. My tedy musili tohoto odloupnutÌ naöÌ mÏny od mÏny ostatnÌch st·t˘, kterÈ vznikly na trosk·ch Rakouska-Uherska, se odv·ûiti, neboù situace stojÌ tak, ûe dnes je v obÏhu 37 miliard, je vöak takÈ moûnost, ûe by mohl tento obÏh kdykoli b˝ti rozmnoûen na 51 miliard, prostÏ jen tÌm, ûe by Rakousko-Uhersk· banka vyplatila vöecky ûÌrovÈ ˙Ëty, a ûe by vyplatila pokladniËnÌ pouk·zky. TÌmto zp˘sobem mohl by b˝ti obÏh na 51 miliard rozmnoûen. Jak˝ vöak byl stav p¯i obÏhu 37 miliard, to je p·n˘m z dennÌ zkuöenosti zn·mo. Naöe spo¯itelny, naöe banky ve skuteËnosti vklad˘ ani nechtÏly, platily 1/2 %, platily 1 %, p¯irozenÏ, ponÏvadû pro vöecku tuto z·plavu bankovek v˘bec û·dnÈho umÌstÏnÌ nemÏly. To ovöem, ve sv˝ch d˘sledcÌch vede k nÏkolika nebezpeËn˝m zjev˘m, kterÈ v naöÌ ve¯ejnosti vidÌme. To vede k ˙ûasnÈ rozma¯ilosti, to vede k tomu, ûe penÌze nemajÌ pro lidi zcela û·dnÈ ceny, a jestliûe jdete po ulici a vidÌ73

te ty ohromnÈ fronty ñ ne, kterÈ by st·ly na chlÈb, n˝brû ty, kterÈ stojÌ na to, aby se ti lidÈ dostali do biografu, aby se dostali do divadla, do koncertu, do z·bavy a j., ñ tu sezn·te, ûe se za tÏchto tÏûk˝ch dob ûije skuteËnÏ s jistou rozma¯ilostÌ, s jistou lehkov·ûnostÌ, a ûe je to velmi öpatn· v˝chova pro budoucnost, kter· p¯ed n·mi jeötÏ leûÌ. Ale nejen to. Tato ˙pln· bez˙roËnost penÏz, kter· n·m tu vlastnÏ nast·v·, m· n·sledky jeötÏ jinÈ. VÏ¯te mnÏ, ûe jsem musil vûdy d·ti za pravdu svÈmu kol. dr. VrbenskÈmu, kdyû bylo od nÏho û·d·no, aby l·tky, jichû jsou velkÈ z·soby, pustil do volnÈho obchodu. Jeho n·mitkou bylo: ÑTy l·tky ve volnÈm obchodÏ okamûitÏ zmizÌ, ty budou zthesaurov·ny, ty budou poschov·v·ny.ì P¯irozenÏ, ponÏvadû mÌti mÌsto tÏchto korun nÏjakÈ vÏci, mÌti mÌsto korun l·tky, je jistÏ pro kaûdÈho lepöÌ. é·dn˝ ˙rok mu neuch·zÌ, neboù kdyby si penÌze nechal a öel s nimi do spo¯itelny, ani by jich od nÏho nechtÏli. Jin˝mi slovy: velik˝ p¯ev˝daj bankovek, kter˝ zde m·me, p¯Ìmo utlouk· a ubÌjÌ kaûdou podnikavost. Tedy to je druh· vÏc. T¯etÌ vÏc, t¯etÌ ökoda, kterou z tohoto p¯ev˝daje bankovek zde vidÌme, je bursovnÌ spekulace. Je p¯irozeno, ûe, jestliûe nÏkdo nedost·v· vÌce ve spo¯itelnÏ neû p˘l nebo jedno procento, ûe touûÌ po z˙roËenÌ tÏch penÏz, kterÈ m·, chce si koupiti Ëty¯procentnÌ papÌry a jest ochoten za ten papÌr d·ti vÌce, jest spokojen, kdyû mu ponese dvÏ procenta, ponÏvadû dvÏ procenta je vÌce, neû aby mÏl uloûeny penÌze na p˘l procenta anebo bez ˙rok˘. PonÏvadû mnoûstvÌ tÏch Ëty¯procentnÌch a jin˝ch papÌr˘ je omezenÈ, letÌ kursy docela nesmyslnÏ do v˝öe. To m· za n·sledek p¯irozenÏ ztr·ty, aû nastane jist· ˙leva, a tohoto nebezpeËÌ se musÌme velmi b·ti a sice proto, ponÏvadû kdyby nastalo jakÈkoliv podnik·nÌ, jsme v nebezpeËÌ podnik·nÌ takovÈho, kterÈ by bylo nereelnÌ, kterÈ by bylo tak nereelnÌ, jako jsme vidÏli v r. 1873 ve VÌdni a v BerlÌnÏ, kde cel˝ krach z roku 1873 moûno uvÈsti na to, ûe Francie s velikou rychlostÌ zaplatila sv˝ch 5 miliard n·hrady, naplnila trh ohromn˝mi prost¯edky obÏûn˝mi a vyvolala tÌm spekulaci, kter· skonËila tak neblaze, zejmÈna ve VÌdni. Tedy k tomu ke vöemu jistÏ tento p¯ev˝daj bankovek vede bez ohledu na to, jak˝ m· vliv na ceny. Vl·da musÌ tyto vÏci sledovati a musÌ hledÏti, aby tomu Ëelila. Po mÈm n·zoru a v mÈm oboru mohu Ëeliti tomu jen omezenÌm rozsahu obÏhu bankovek, ponÏvadû, jestliûe st·hnu z tohoto obÏhu urËitÈ mnoûstvÌ bankovek a ponech·m v obÏhu jen tolik a takovÈ 74

mnoûstvÌ, kterÈho skuteËnÏ nutnÏ pot¯ebujeme, a provedeme-li vedle toho z·kon o n·hradnÌch platidlech, kter˝ N·rodnÌ shrom·ûdÏnÌ usneslo, poskytneme tÌm moûnost, aby kaûd˝ ˙vÏrem zaopat¯il si to, na co prost¯edky vlastnÌ mu nestaËÌ. Tedy jen tÌmto zp˘sobem mohu docÌliti rozumnÏjöÌho z·kladu pro n·ö hospod·¯sk˝ v˝voj. A to byla p¯ÌËina, proË jsem navrhoval, abychom p¯i okolkov·nÌ bankovek zadrûeli si jakoûto z·p˘jËku nucenou obnos 50 procent. J· v˝slovnÏ ¯Ìk·m: jako z·p˘jËku, to nenÌ konfiskace, to jest prostÏ nucen· z·p˘jËka st·tu za tÌm ˙Ëelem, aby byl snÌûen obÏh. Proto v˝slovnÏ stojÌ v z·konÏ, ûe to nenÌ v˝dajnÈ, ûe z tÏchto penÏz, kterÈ tÌm zp˘sobem budou staûeny, nesmÌ st·t nic platiti, ty musÌ z˘stati uloûeny v kas·ch. Proto takÈ ˙roËenÌ tÏchto penÏz nem˘ûe b˝ti tak vysokÈ. [Posl. ZemÌnov·: A kdy budou vr·ceny drobn˝m vkladatel˘m?] Hned k tomu p¯ijdu. Proto nemohl b˝ti tak vysok˝ ˙rok, ony mohou b˝ti z˙roËeny jen tÌm ˙rokem, mnoho-li by kaûd˝ dostal, kdybychom je nechali tÌm zp˘sobem obÌhati, mnoho-li by dostal, kdybychom tyto penÌze prostÏ vydali zp·tky. Nikde vÌce, neû jedno procento, event. p˘l procenta. Pr·vÏ proto, ûe to nenÌ z·p˘jËka v˝dajn·, proto musÌ tento ˙rok b˝ti stanoven takto nÌzko. Vl·da, neûli byla tato p¯edloha vyd·na, studovala velmi ot·zku, bylo-li by moûno nÏjakÈ malÈ obnosy vypustiti z tÈto sr·ûky 50 % a doöla k tomu, ûe p¯edem vypustni tyto malÈ obnosy nenÌ moûno a sice z toho d˘vodu, ponÏvadû by nastalo drobenÌ tÏchto vklad˘ a p¯edkl·d·nÌ, vyhled·v·ni by byli lidÈ, kte¯Ì by tam öli s menöÌm obnosem, kter˝ by se vracel cel˝ a n·sledkem toho by se do celÈ tÈto akce dostal nepo¯·dek, d·le proto, ponÏvadû m· slouûiti toto okolkov·nÌ za z·klad pro daÚ z majetku po tÈ str·nce, aby se u kaûdÈho vÏdÏlo, mnoho-li k 1. b¯eznu obn·öela jeho hotovost. Tedy, aby toto unik·nÌ nebylo moûnÈ, nebylo moûno stanoviti p¯edem omezenÌ. Ale v˝slovnÏ prohlaöuji, ûe jakmile dostaneme tyto v˝kazy zpÏt, ûe menöÌ obnosy, kterÈ budou zadrûeny, budou propuötÏny a zpÏt vyplaceny. To konstatuji, jiû je proto nutno, ûe cel· spr·va tÏch mal˝ch obnos˘ by byla nesmÌrnÏ obtÌûn· a drah·. Ale je to takÈ proto nutno, abychom vymezili to, co ve skuteËnosti nenÌ û·dn˝m jmÏnÌm, n˝brû jen nÏËÌm, co dost·v· se pro dennÌ pot¯ebu, je nutno, abychom to z toho vylouËili. Ovöem upozorÚuji, ûe celou ¯adou opat¯enÌ to jiû vyluËuji tak, ponÏvadû mzdy budou vypl·ceny v okolkovan˝ch penÏzÌch a tedy nebudou podlÈhati û·dnÈmu okolkov·nÌ ñ tuto sobotu i p¯ÌötÌ sobotu. 75

Co se t˝Ëe sluûnÈho, bude vyplacena jen jedna Ëtvrtina prvnÌho a potom des·tÈho budou vyplaceny jiû v okolkovan˝ch penÏzÌch t¯i Ëtvrtiny. Po tÈto str·nce jsem se snaûil, aby to, co ve skuteËnosti nenÌ jmÏnÌm, n˝brû to, co m· b˝ti ten t˝den spot¯ebov·no, bylo vylouËeno, a potom ovöem p¯istoupÌ jeötÏ to, ûe do urËitÈho obnosu, kter˝ nynÌ jmenovati nemohu ñ ponÏvadû bych cel˝ ˙Ëel toho opat¯enÌ zma¯en, to bych to mohl d·ti hned do dotyËnÈho z·kona ñ bych vylouËil hned z tÈto z·p˘jËky 50 %... [Posl. ZemÌnov·: Kdy se budou vracet ty drobnÈ obnosy?] Kdy se budou vraceti, to je dnes tÏûko ¯Ìci, ale nebude to dlouho trvati. VelectÏnÈ shrom·ûdÏnÌ! UpozorÚuji, ûe je to jen zd·nlivÈ, kdyû se myslÌ, ûe toto opat¯enÌ je soci·lnÌho r·zu. UbezpeËuji, ûe drobiti tyto hotovosti by mÏly p¯Ìleûitosti daleko vÌce z·moûnÈ vrstvy, neûli vrstvy dÏlnickÈ. Ty soupisy cel˝ stav uk·ûÌ, prozatÌm o tom nemluvme, ale faktum jest, ûe kdo m· sluûebnÌ person·l, jemuû musÌ b˝ti ponech·no, aby samostatnÏ si dal okolkovati svou kasovnÌ hotovost, ten by mohl ho pouûÌti k tomu, aby rozdÏlil svou kasovnÌ hotovost na sv˘j person·l a nechal si ji okolkovati. U dÏlnÌka to bude velmi tÏûkÈ. »asto se zd·, ûe nÏco jest soci·lnÌ, ale ve skuteËnosti to jde nÏkam docela jinam. Co se t˝Ëe vr·cenÌ tÏchto vklad˘ 50 %, tedy upozorÚuji na to, ûe je pr·vo, ûe kaûd˝ z nich m˘ûe platiti tÏmito obnosy majetkovou daÚ, aû bude zavedena, a ûe zpÏtn· splatnost tÏchto vklad˘ nastane, jakmile z d·vky z majetku poplynou do st·tnÌ kasy p¯ÌsluönÈ obnosy, ponÏvadû, jak tyto obnosy poplynou, tÌm se souËasnÏ mohou uvolÚovati tyto nucenÈ vklady, kterÈ zde m·me. Bylo se pozastavov·no nad tÌm, ûe je p˘jËka nucen·. J· myslÌm, ûe jiû jednou jsme mÏli nucenou p˘jËku a ne jednu: mnoho nucen˝ch p˘jËek jsme mÏli a sice za v·lky; ne onu, kterou jste upisovali na v·leËn˝ch p˘jËk·ch, ale, prosÌm, kaûd· bankovka, kter· byla ve v·lce vyd·na, nebyla vlastnÏ niËÌm jin˝m, neûli nucenou p˘jËkou st·tu. ProsÌm, co to bylo jinÈho, jestliûe st·t vyp˘jËil si u Rakousko-UherskÈ banky bankovky, vydal je ven, dal jim nucen˝ obÏh, to jest, ¯ekl, ûe je kaûd˝ musÌ p¯ijÌmati za 10, 20, 100 K? To nebylo p¯ece nic jinÈho, neû nucen· p˘jËka. A vidÌte, slavnÈ shrom·ûdÏnÌ, obyvatelstvo ty nucenÈ p˘jËky bralo, nereptalo, ne¯Ìkalo nic. A prosÌm, ve skuteËnosti to bylo vöechno na to, aby mohla b˝ti vedena v·lka. A nynÌ, prosÌm, p¯ich·zÌ vl·da »eskoslovenskÈ republiky a ¯Ìk·, ûe nechce tÈto nucenÈ v˝p˘jËky na v·lku, ûe ji chce na to, aby udÏlala ve financÌch po¯·dek, ûe chce z toho dokonce 76

platiti ˙roky, kdeûto, co se d·valo rakousko-uherskÈ vl·dÏ, bylo bez˙roËnÈ, ponÏvadû se z penÏz neplatil û·dn˝ ˙rok. A tu ovöem myslÌm, ûe z toho samotnÈho jest vidÏti ten velk˝ rozdÌl mezi d¯ÌvÏjöÌ finanËnÌ spr·vou, kter· dÏlala nucenou p˘jËku pomocÌ Rakousko-UherskÈ banky, aby mohla vÈst v·lku a mezi nynÏjöÌ finanËnÌ spr·vou, kter· dÏl· sice nucenou p˘jËku, platÌ z nÌ ˙rok, ale i dÏl· ji proto, aby docÌlila n·pravy tÏch ökod, kterÈ v·lkou byly zp˘sobeny. Tedy j· se tÈ v˝tky, ûe nutÌm nÏkoho k takovÈ z·p˘jËce a ûe to jest nesoci·lnÌ nebo nespr·vnÈ, nebojÌm. MyslÌm, ûe p¯i takov˝ch vÏcech rozhoduje zde ˙Ëel, a myslÌm, ûe tÌmto zp˘sobem na druhÈ stranÏ dost·v· kaûd˝ do ruky skuteËnÏ cennÏjöÌ korunu i neûli p¯edtÌm, kdyû ji tam nesl. Ovöem, j· bych varoval velice, aby se myslilo, ûe tÌmto okolkov·nÌm naöich bankovek jest jiû vyhr·no a ûe ty bankovky p˘jdou nahoru a budou n·ramnÏ vÌt·ny na vöech stran·ch, ponÏvadû to jsou bankovky »eskoslovenskÈ republiky. P¯ed touto, ¯ekl bych naivnostÌ, bych velice varoval. My si musÌme b˝ti vÏdomi, ûe jen tenkr·te bude mÌti ta naöe Ëesk· koruna skuteËnÏ dobr˝ zvuk a dobr˝ kurs, vyhovÌme-li t¯em nejz·kladnÏjöÌm podmÌnk·m spr·vnÈho ûivota hospod·¯skÈho: dovedeme-li si sv˘j rozpoËet st·tnÌ upraviti takov˝m zp˘sobem, aby nebyl pasivnÌ, dovedeme-li v tom st·tnÌm rozpoËtu öet¯iti, dÏlat jen to, co jest nevyhnutelnÏ pot¯ebnÈ, vöechno ostatnÌ, co nemusÌ ihned b˝ti, odkl·dati na budoucÌ Ëasy a p¯i tom kr˝ti schodky, kterÈ tady vzniknou, nov˝mi danÏmi. Jestliûe my v˘Ëi cizinÏ budeme se moci vyk·zati skuteËnÏ aktivnÌm rozpoËtem, pak budou takÈ vÏ¯it naöÌ korunÏ. Ale ovöem to samo o sobÏ jeötÏ nenÌ tÌm rozhodujÌcÌm. My nesmÌme öet¯it jenom ve st·tÏ, ale musÌme öet¯it v˘bec. MusÌme öet¯it a vyr·bÏt, jinÈ pomoci n·m nenÌ, jinak ta koruna bude stejnÏ devalvov·na jako byla ta star·. Neboù jisto jest: m·me-li si vzÌti z nÏkoho p¯Ìklad, m˘ûeme si vzÌti p¯Ìklad z Francie. Francie, kter· byla v r. 1870 skuteËnÏ uvalena do takovÈho velikÈho neötÏstÌ, jak˝m byla prohran· v·lka s NÏmeckem, kdy musila zaplatiti 5 miliard ñ na tu dobu ohromn· suma ñ v·leËnÈ n·hrady, ta hospod·¯sky v·lku nad NÏmeckem vyhr·la, ovöem jenom tÌm, ûe dovedla öet¯it, ûe se vr·tilo vöechno jejÌ obyvatelstvo k tÈ velikÈ öetrnosti, o kterÈ ¯ekl Robert Peel, ûe, jestliûe v Anglii z pÏti lidÌ Ëty¯i jsou st¯·dalovÈ, tedy ve Francii ze 40 jest jich 39. Oni se vr·tili k öetrnosti, ale takÈ se neobyËejnÏ rozmohli, pokud se t˝Ëe v˝roby. Uvaûme, ûe Francie zmenöen· v·lkou z roku 1870, Francie zpustoöen·, jiû v roce 1872 vyvez77

la o 8 ,5 milionu liber öterlink˘ vÌce, neûli vyvezla p¯ed v·lkou. TÌm Francie vyhr·la, vyhr·la hospod·¯sky v·lku nad NÏmeckem, ûe mohla zaplatiti velmi brzo svou v·leËnou n·hradu, a zp˘sobila rychl˝m zaplacenÌm v·leËnÈ n·hrady onen ohromn˝ krach, kter˝ n·sledoval v r. 1873. A proto nemohu p¯estati tÌm, abych skuteËnÏ vûdycky a vöude ¯Ìkal, ûe my tady v N·rodnÌm shrom·ûdÏnÌ nÏjak˝m prost˝m z·konem, nÏjak˝m dekretem valutu napraviti nem˘ûeme, n˝brû ûe valutu m˘ûeme napraviti jenom tenkr·te, jestliûe vöichni budeme pracovat a jestliûe vöichni budeme öet¯it. T¯etÌ oddÌl jaksi n·vrhu, kter˝ zde byl uËinÏn, t˝k· se danÏ z majetku. Nemohu p¯ijÌti p¯ed slavnÈ N·rodnÌ shrom·ûdÏnÌ dnes s n·vrhem, jak bude daÚ z majetku vypadati, a pokl·dal bych to takÈ za dosti nebezpeËnÈ, abych s takov˝m n·vrhem p¯ed v·s nynÌ p¯ich·zel. Ze dvou d˘vod˘: p¯ednÏ z toho d˘vodu, ûe nevÌm, jak velkÈ je jmÏnÌ, z kterÈho to m·m br·ti. Proto bych nemohl ustanoviti procento a zp˘sob onÈ ˙hrady. A druh˝ d˘vod je ten, ûe bych dnes nerad ¯Ìkal, jak˝m zp˘sobem bude provedeno odstupÚov·nÌ, jak˝ majetek bude osvobozen, ponÏvadû bych tÌm dociloval jenom jednoho: ûe by se kaûd˝ chtÏl dostati do tÈ niûöÌ kategorie, kdeûto, kdyû se to nevÌ a prostÏ se dÏl· soupis majetku, abychom se dovÏdÏli, kolik ho m·me, a potom to mohli rozvrhnouti, tedy û·dn˝ nevÌ, zdali se to zrovna p¯ed tou jeho korunou nezastavÌ a nespadne-li do tÈ vyööÌ sazby. Ale v hlavnÌch z·sad·ch bych ¯ekl toto: d·vka z majetku ñ a proto takÈ jmenuji to d·vkou ñ musÌ b˝ti zaplacena najednou. Nechci, abychom zavedli d·vku z majetku, kter· by byla rozvrûena na 10ñ15 let, ponÏvadû by to neznamenalo nic jinÈho neû, ûe by byly ty kvoty, kterÈ by na to p¯ipadly roËnÏ, zapoËÌt·v·ny do n·klad˘ v˝robnÌch a p¯esunov·ny na ceny zboûÌ, kdeûto kdyû by d·vka z majetku byla najednou zaplacena, nenÌ û·dnÈho d˘vodu pro p¯esun. Ale pr·vÏ proto, ûe bych si p¯edstavoval d·vku takov˝m zp˘sobem placenou, musÌm toho db·t, aby zde byla jak·si jistota, jak·si z·ruka snadnÈho a lehkÈho dob˝v·nÌ a zaplacenÌ. N·vrhy, o kterÈ zde jde, smÏ¯ujÌ v prvÈ ¯adÏ k tomu, abychom zjistili majetek movit˝, majetek, kter˝ by nejsn·ze mohl zmizeti, kter˝ nejsn·ze by mohl utÈci p¯es obvod naöeho st·tu. J·, prosÌm, û·d·m N·rodnÌ shrom·ûdÏnÌ o prost¯edky, kterÈ pan referent nazval prost¯edky Ëasto aû brut·lnÌmi a drakonick˝mi. J· bych, prosÌm, nerad tÏch drakonick˝ch prost¯edk˘ uûÌval, ale jednoho bych r·d 78

docÌlil: totiû toho, aby bylo z¯ejmo pro kaûdÈho poplatnÌka, ûe, aù dÏl· co chce, neuteËe, ponÏvadû jenom potom p¯ijdeme ke spr·vnÈmu odhadu majetku. Jestliûe bude obyvatelstvo skuteËnÏ v tÏchto vÏcech pom·hat ñ j· ¯Ìk·m, ûe je to obËansk· povinnost kaûdÈho Ëlena republiky, aby pom·hal ke spr·vnÈmu zjiötÏnÌ jmÏnÌ svÈho i tÏch ostatnÌch, ûe je to obËanskou povinnostÌ proto, ponÏvadû, ËÌm vÌce toho jmÏnÌ bude ujiötÏno, tÌm menöÌ bude d·vka ze jmÏnÌ, Ëni jin˝mi slovy: ten, kdo zatajuje toto jmÏnÌ, nejedn· jen proti st·tu, n˝brû proti kaûdÈmu spoluobËanu. PonÏvadû my budeme vÏdÏti, ûe pot¯ebujeme na ˙pravu valutnÌ a ostatnÌch hospod·¯sk˝ch pomÏr˘ takov˝ a takov˝ obnos, a ten obnos podle zjiötÏnÈho jmÏnÌ navrhneme, proto kaûd˝, kdo se bude chtÌti vymknouti tÈto povinnosti, poökozuje nejen st·t, n˝brû poökozuje takÈ svÈ bratry. [Posl. VanÏk: NezapomeÚte na progresi!] P·novÈ, s tÈ strany je docela zbyteËno jaksi mne upozorÚovat na progresi. J·, p·novÈ, jsem jiû to ¯ekl nap¯ed, ûe daÚ z majetku m· b˝ti pro mne jen jin˝m zp˘sobem formy devalvace tÏch korun zbohatlick˝ch. To, jak jsem ¯ekl, nemohu provÈsti jinak, neû pr·vÏ progresÌ. J·, p·novÈ, bych si p¯·l ñ to ovöem nez·leûÌ na mnÏ, n˝brû na slavnÈm shrom·ûdÏnÌ ñ aby mohla b˝ti daÚ z majetku provedena tÌm zp˘sobem, ûe by majetek p¯edv·leËn˝ byl stiûen co moûn· mÌrnÏ a p¯Ìr˘stek v·leËn˝ velmi ost¯e a souËasnÏ abychom mohli udÏlati jednu vÏc: abychom u tÏch, kte¯Ì v·lkou na svÈm jmÏnÌ utrpÏli ztr·tu, jejichû jmÏnÌ se zmenöilo, mohli p¯ikroËiti k jistÈ degresi, ke zmenöenÌ sazby, kter· by jinak platila. TÌm bychom zajistÈ docÌlili u vöech lidÌ, co u danÌ je velice d˘leûito: ûe by mÏli pocit, ûe tato d·vka jest d·vkou spravedlivou. ProsÌm slavnÈ shrom·ûdÏnÌ, abyste n·vrh, kter˝ jsem v·m p¯edloûil, p¯ijali. Jsem si plnÏ vÏdom velkÈ zodpovÏdnosti, kterou na sebe beru tÌm, ûe s tÌmto n·vrhem jsem p¯ed v·s p¯edstoupil. Jsem si vÏdom, ûe tÌm na sebe beru zodpovÏdnost do budoucnosti, jsem si vÏdom toho, ûe zde nenÌ û·dnÈho p¯Ìkladu, nebo, abych tak ¯ekl, öimla, podle kterÈho se dajÌ tyto vÏci dÏlat a opisovat. VÌm, ûe tÌm dÏl·me velik˝ pokus, pro kter˝ jsem hledÏl si zÌskati bezpeËn· data, udÏlati zkouöky, zjistiti cel˝ stav naöeho hospoda¯enÌ tÌm, ûe jsem si jeden a p˘l miliardy vyp˘jËil z hotovostÌ a dÌval jsem se, jak bude vypadat hospod·¯sk˝ ûivot, hledÏl jsem se d¯Ìve, p¯edem p¯esvÏdËiti o tom, zda se neklamu, zda bude moûno docÌliti jistÈho ozdravÏnÌ, a p¯iöel jsem k n·hledu, ûe tato cesta, kterou v·m doporuËuji, je spr·vn·. 79

Ovöem ¯Ìk·m jedno: takovÈ velikÈ vÏci dajÌ se provÈsti jen za spolupomoci, za up¯ÌmnÈ spolupomoci veökerÈ ve¯ejnosti. Bez tÈ spolupomoci ovöem tÏûko m˘ûe jeden ËlovÏk zmoci to, co svÏtov· v·lka tady nashrom·ûdila, a proto bych prosil vöechny, aù uû majÌ vliv v ûurn·lech, nebo v ˙¯adech, nebo kdekoliv jinde, aby v tÏchto dob·ch, kterÈ byly nazv·ny bitvou, st·li na sv˝ch mÌstech a pom·hali bojovat, ponÏvadû mohou b˝ti ujiötÏni, ûe to nenÌ m˘j boj, ûe to nenÌ RaöÌnova bitva. Ne, to je bitva za lepöÌ budoucnost finanËnÌ a hospod·¯skou »eskoslovenskÈ republiky a tu musÌ b˝ti vöichni v ¯ad·ch a vöichni musÌ st·ti, aby ji udrûeli, aby pom·hali.ì Pramen: RaöÌn, A.: M˘j finanËnÌ pl·n. Praha, n·kladem PraûskÈ akciovÈ tisk·rny 1920, s. 165 ñ 178.

80

ZMOC“OVACÕ Z¡KON K OKOLKOV¡NÕ BANKOVEK

Z·kon Ë. 84/1919 Sb. z a n. Z·kon Ë. 84 ze dne 25. ˙nora 1919, jÌmû se ministr financÌ zmocÚuje, aby provedl na¯ÌzenÌm okolkov·nÌ bankovek a soupis jmÏnÌ za ˙Ëelem uloûenÌ majetkovÈ d·vky Na z·kladÏ usnesenÌ N·rodnÌho shrom·ûdÏnÌ se na¯izuje: ß1 Bankovky Rakousko-UherskÈ banky obÌhajÌcÌ v ˙zemÌ »eskoslovenskÈ republiky buÔteû opat¯eny kolkem rovnajÌcÌm se jednomu procentu jejich nominelnÌ hodnoty. Ministr financÌ se zmocÚuje, aby tento kolkov˝ poplatek vybrati dal, v uv·ûenÌ hodn˝ch p¯Ìpadech jej slevil, aby nÏkterÈ druhy bankovek z tohoto okolkov·nÌ vylouËil, Ë·st bankovek p¯edloûen˝ch k okolkov·nÌ, kterÈ pro obÏh pravdÏpodobnÏ nutny nejsou, nejv˝öe vöak 50 %, z obÏhu st·hl a tyto zpÏt nevydanÈ bankovky prohl·sil za st·tnÌ z˙roËitelnou z·p˘jËku se strany vÏ¯itele nevypovÏditelnou, se strany st·tu kdykoli splatnou. Z·p˘jËky tÈto nesmÌ b˝ti pouûito k v˝daj˘m st·tnÌm. Z·p˘jËka jest mezi ûiv˝mi nep¯evoditeln·, nezastaviteln· a nezabaviteln· a bude moûno platiti jÌ budoucÌ d·vku z majetku. ⁄rok stanovÌ se jednÌm procentem. ß2 Po skonËenÌ okolkov·nÌ bankovek majÌ jen bankovky kolkovanÈ kolkem »eskoslovenskÈ republiky nucen˝ obÏh v ˙zemÌ »eskoslovenskÈho st·tu. Ministr financÌ se zmocÚuje, aby nÏkter˝m druh˘m nekolkovan˝ch bankovek aû na dalöÌ ponechal nucen˝ obÏh.

81

ß3 Ministr financÌ se zmocÚuje, aby zak·zal Rakousko-UherskÈ bance dalöÌ rozmnoûov·nÌ ûÌrov˝ch ˙Ët˘ a aby zjiötÏnÈ ˙Ëty do st·tnÌ spr·vy p¯evzal. ß4 VeökerÈ v ˙zemÌ »eskoslovenskÈ republiky se nalÈzajÌcÌ v·leËnÈ p˘jËky rakouskÈ a uherskÈ, jakoû i pokladniËnÌ pouk·zky Rakousko-UherskÈ banky buÔteû seps·ny a oznaËeny a ministr financÌ se zmocÚuje, aby vybÌral u v·leËn˝ch p˘jËek evidenËnÌ poplatek 40 halÈ¯˘ za kus, u pokladniËnÌch pouk·zek Rakousko-UherskÈ banky p˘lprocentnÌ poplatek z jmenovitÈ hodnoty. ß5 VeökerÈ penÏûnÌ vklady (na vkladnÌ knÌûky, pouk·zky, bÏûnÈ ˙Ëty, bez˙roËn· deposita, ûÌrovÈ ˙Ëty a p.) u penÏûnÌch a jin˝ch ˙stav˘ a bankovnÌch dom˘, d·le podÌly ËlenskÈ a z·vodnÌ u spoleËenstev, druûstev, spolk˘ a p., neknihovnÌ pohled·vky buÔteû p¯ihl·öeny a budiû vybÌr·ny ministrem financÌ z obnosu, na jak˝ vklad 1. b¯ezna 1919 po p¯ips·nÌ ˙roku do 31. prosince 1918 znÏl, p˘lprocentnÌ poplatek evidenËnÌ. Soupis tento budiû proveden pod sankcÌ, ûe vklady, podÌly a pohled·vky neknihovnÌ, kterÈ nebudou do t¯Ì mÏsÌc˘ ¯·dnÏ a na pravÈho majitele p¯ihl·öeny, propadajÌ ve prospÏch st·tu. Vklady, podÌly, neknihovnÌ pohled·vky nep¯ihl·öenÈ nesmÏjÌ b˝ti v˘bec vypl·ceny, v˝plata ¯·dnÏ p¯ihl·öen˝ch m˘ûe b˝ti obmezena ministrem financÌ aû do v˝öe 50 %. ß6 CennÈ papÌry cizozemskÈ a dom·cÌ jakÈhokoli druhu (obligace, dluhopisy, akcie, priority a p.) mimo papÌry v ß 4 uvedenÈ buÔteû seps·ny a oznaËeny. U vöech papÌr˘ m˘ûe ministr financÌ vybÌrati evidenËnÌ poplatek p˘lprocentnÌ z jmenovitÈ hodnoty. Ministr financÌ se zmocÚuje, aby zak·zal p¯evod a z·stavu cenn˝ch papÌru neoznaËen˝ch, doËasnÏ zak·zal v˝platu kupon˘, neb v·zal ji na splnÏnÌ podmÌnek, a to jak u papÌr˘ dom·cÌch, tak cizozemsk˝ch. Za cizozemskÈ pokl·dajÌ se vöechny cennÈ papÌry, jichû kapit·l nebo ˙rok jest splatn˝ mimo ˙zemÌ »eskoslovenskÈ republiky.

82

ß7 Ministr financÌ se zmocÚuje, aby provedl soupis zlata a st¯Ìbra, mincovanÈho i nezpracovanÈho, zlat˝ch i st¯Ìbrn˝ch mincÌ dom·cÌch i cizÌch obÏûn˝ch, obchodnÌch i z obÏhu vzat˝ch, d·le cizozemsk˝ch papÌrov˝ch penÏz. Ministr financÌ m˘ûe na¯Ìditi, aby kaûd˝ p¯ednosta dom·cnosti pod p¯Ìsahou sloûenou za n·sledk˘ urËen˝ch na k¯ivou p¯Ìsahu trestnÌm z·konem podrobnÏ p¯iznal tento druh jmÏnÌ svÈho a p¯ÌsluönÌk˘ svÈ dom·cnosti, nebo prohl·sil, ûe jmÏnÌ tohoto druhu v˘bec nem·. ß8 Ministr financÌ se zmocÚuje, aby na¯Ìdil soupis veökerÈho dobytka, hospod·¯sk˝ch stroj˘, s budovami nespojen˝ch stroj˘, r˘zn˝ch vozidel, surovin, polotovar˘ a z·sob zboûÌ, p¯izn·nÌ veöker˝ch obnos˘, kterÈû od 1. srpna 1914 aû do 28. ˙nora 1919 vËetnÏ vyd·ny byly za ˙Ëelem opat¯enÌ si drahokam˘, perel, skvost˘, vz·cn˝ch koberc˘ a tkanin, hudebnÌch n·stroj˘, umÏleck˝ch, ozdobn˝ch a jin˝ch p¯edmÏt˘ p¯epychov˝ch, jakoû i sbÌrek (vËetnÏ jednotliv˝ch p¯edmÏt˘ z nich). P¯i soupisu m˘ûe b˝ti na¯Ìzeno, aby p¯izn·vajÌcÌ p¯esnÏ udal, kdy a od koho p¯edmÏty koupil. ß9 Ministr financÌ se zmocÚuje, aby provedl soupis pojistek ûivotnÌch na kapit·l a d˘chod, na¯Ìdil okolkov·nÌ vöech pojistek a provedl soupis pojistek na z·soby zboûÌ uloûenÈho neb dopravovanÈho. Poplatek evidenËnÌ urËuje se na 1 K za kus. ß 10 Vöechny podniky k ve¯ejnÈmu ˙Ëtov·nÌ povinnÈ a vöechny osoby pr·vnickÈ majÌ povinnost sestaviti k 1. b¯eznu 1919 likvidaËnÌ bilanci dle pravidel, jeû urËÌ ministr financÌ zvl·ötnÌm v˝nosem. ß 11 Okolkov·nÌ bankovek a soupisy majetku, jak uvedeny jsou v ustanovenÌch p¯edch·zejÌcÌch, prov·dÏjÌ se za ˙Ëelem uloûenÌ d·vky z majetku. Kaûd˝ majitel takovÈho majetku jest povinen podati p¯izn·nÌ dle vzorce, kter˝ bude vyd·n na¯ÌzenÌm. Majetek p¯ÌsluönÌk˘ dom·cnosti p¯izn· p¯ednosta dom·cnosti souËasnÏ s majetkem vlastnÌm. 83

ß 12 Osoby, kterÈ v ˙zemÌ republiky »eskoslovenskÈ bydlÌ, nebo nejmÈnÏ jeden rok se zdrûujÌ, jsou povinny p¯iznati vöechen majetek, tedy i onen, kter˝ leûÌ mimo ˙zemÌ »eskoslovenskÈ.republiky. OstatnÌ osoby jsou povinny p¯iznati jen jmÏnÌ, kterÈ majÌ na ˙zemÌ »eskoslovenskÈho st·tu ß 13 Kdo p¯izn·nÌ nepod· nebo uËinÌ v nÏm faleön· nebo ne˙pln· ud·nÌ, nebo kdo nespr·vnÏ ud· osoby k pod·nÌ p¯iznanÌ povinnÈ, trest· se vÏzenÌm, od 1 dne do 6 mÏsÌc˘. StejnÈmu trestu podlÈh· ten, kdo k zatajenÌ nebo zavleËenÌ jmÏnÌ soupisu podrobenÈho napom·h· nebo sv·dÌ. O p¯izn·nÌ platÌ obdobn· ustanovenÌ ß 5 cÌs. na¯ÌzenÌ ze dne 16. b¯ezna 1917, z. ¯. Ë. 124. Ministr financÌ se zmocÚuje, aby uloûil tÏm, kdoû p¯izn·nÌ ËinÌ, aby je stvrdili p¯Ìsahou pod n·sledky trestnÌho z·kona. Nesloûen· nebo odep¯en· p¯Ìsaha pokl·d· se za dozn·nÌ nespr·vnosti nebo ne˙plnosti p¯izn·nÌ. P¯izn·nÌ m˘ûe b˝ti vynuceno pokutou po¯·dkovou aû do v˝öe 5000 K, kter· m˘ûe b˝ti dle pot¯eby od ˙¯adu danÏ vymÏ¯ujÌcÌho opÏtnÏ uloûena. O rekursu rozhoduje zemsk˝ finanËnÌ ˙¯ad s koneËnou platnostÌ. ß 14 VeökerÈ zjiöùov·nÌ jmÏnÌ dÏje se dle stavu ze dne 1. b¯ezna 1919. Kaûd˝ obËan usedl˝ v »eskoslovenskÈ republice m· p¯i zjiöùov·nÌ jmÏnÌ svÏdeckou a znaleckou povinnost a zbavuje se p¯i svÈm svÏdectvÌ mlËelivosti, pokud z·konem uloûena nenÌ, povinnosti zachovati obchodnÌ tajemstvÌ, a neplatÌ pro nÏho jako svÏdka ustanovenÌ ß 153 tr. ¯., nem˘ûe vöak ani s·m ani osoby v ß 152 tr. ¯. uvedenÈ b˝ti stÌh·n trestnÏ, disciplin·rnÏ nebo d˘chodkovÏ, vyjde-li z jeho svÏdeckÈ v˝povÏdi, ûe buÔ on s·m nebo osoby v ß 152 tr. ¯. jmenovanÈ dopustily se nÏjakÈho trestnÌho Ëinu. ß 15 Ministr financÌ se zmocÚuje, aby za ˙Ëelem urychlenÈho provedenÌ tÏchto opat¯eni zavedl obËanskou pracovnÌ povinnost pro ˙¯ady ve¯ejnÈ a osoby i ˙stavy soukromÈ, nadal je pr·vy a povinnostmi ˙¯ednÌch osob a ˙stav˘ a poskytl jim pr·vo rekvisice pot¯ebn˝ch p¯edmÏt˘ a nutn˝ch ˙kon˘ k dosaûenÌ tÏchto ˙kol˘, aby provedl pot¯ebn· doËasn· obme84

zenÌ po str·nce osobni i hospod·¯skÈ, aby stanovil v˝jimky ze z·kona o nedÏlnÌm klidu a ze z·kona o osmihodinnÈ dobÏ pracovnÌ, aby ku provedenÌ jednotliv˝ch sv˝ch na¯ÌzenÌ stanovil tresty na penÏzÌch a svobodÏ, aby s tÏmito tresty mohla b˝ti spojena ztr·ta ûivnostenskÈho opr·vnÏnÌ a propadnutÌ p¯edmÏt˘ ¯·dnÏ nep¯ihl·öen˝ch ve prospÏch »eskoslovenskÈho st·tu. ß 16 Ministr financÌ se zmocÚuje, aby na¯ÌzenÌm ustanovil, za jak˝ch podmÌnek m˘ûe odpadnouti dodateËn· daÚ nebo trestnÌ stÌn·nÌ ohlednÏ dosavadnÌch nespr·vn˝ch neb ne˙pln˝ch ud·nÌ p¯i vymÏ¯ov·nÌ vöeobecnÈ nebo zvl·ötnÌ danÏ v˝dÏlkovÈ, danÏ z p¯Ìjm˘, danÏ d˘chodovÈ a vojenskÈ taxy. ß 17 N·rodnÌ shrom·ûdÏnÌ zvolÌ ze svÈho st¯edu sedmiËlennou komisi pro kontrolu opat¯enÌ z·konem tÌmto uËinÏn˝ch. ß 18 ProvedenÌ tohoto z·kona ukl·d· se ministru financÌ. ß 19 Z·kon tento nab˝v· ˙Ëinnosti dnem vyhl·öenÌ.

T. G. Masaryk v. r. ävehla v. r., v zast. min. p¯edsedy Dr. RaöÌn v. r.

85

Raínùv koncept vládního návrhu zákona o okolkování bankovek 86

Èeskoslovenská dvacetikoruna s Raínovým portrétem z r. 1926 (na reversu) 87

88

SOUKROM… »I VEÿEJN… VLASTNICTVÕ NEBOLI ⁄»ELNOST VLASTNICTVÕ JAKO Z¡KLAD N¡RODNÕHO HOSPOD¡ÿSTVÕ

V˝Úatek z RaöÌnovy knihy ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì Ot·zka ˙Ëelnosti soukromÈho nebo ve¯ejnÈho vlastnictvÌ byla vûdy i v dob·ch nejvÏtöÌho v˝voje soukromÈho pr·va diskutov·na. SoukromÈ vlastnictvÌ nikdy nedos·hlo neobmezenÈho panstvÌ (byl zak·z·n obchod s nÏkter˝mi vÏcmi, proveden ¯·d k·cenÌ les˘, omezov·no vyuûitÌ stavebnÌch pozemk˘ co do plochy a v˝öky, stanoveny vlastnosti urËit˝ch v˝robk˘, na p¯. petroleje, aby zamezena v˝buönost, stanovena omezenÌ pro ochranu dÏlnictva, moûnost vyvlastnÏnÌ z ve¯ejn˝ch d˘vod˘ atd.). SpoleËenskÈ vlastnictvÌ udrûovalo se pak potud, pokud by podporovalo hospod·¯sk˝ rozvoj jednotlivce, pokud tedy sluËovalo sÌly k velk˝m podnik˘m, s nÏû jednotlivec nebyl, vyluËovalo nebezpeËÌ v˝luËnÈho (monopolistickÈho) panstvÌ jednotlivcova, jeû ohroûovalo samostatnost mnoh˝ch (p¯ed ûeleznou drahou jednotlivce d· kaûd˝ p¯ednost dr·ze akciovÈ spoleËnosti a p¯ed nÌ st·tnÌ dr·ze, ponÏvadû vliv na hospoda¯enÌ tÈto dr·hy, aby v˝luËnosti svÈ danÈ podstatou jejÌ, to jest nemoûnostÌ soutÏûe v tÈmû smÏru nevyuûÌvala jednostrannÏ Ëili monopolisticky), pokud vztahovalo se na soci·lnÌ pot¯eby vöech (jako ökoly, musea, ve¯ejnÈ knihovny, nemocnice, vodovody a jinÈ zdravotnÌ ˙stavy, nucenÈ pojiöùov·nÌ soci·lnÌ apod.), jeû lÈpe a stejnomÏrnÏji dojdou ukojenÌ ve¯ejnou pÈËÌ. P¯i tom vidÌme vöak ihned, ûe vznikajÌ soukromohospod·¯skÈ podniky, jakmile nÏjak· str·nka ve¯ejn˝mi Ëiniteli je zanedb·v·na (ökoly pro uËenÌ se ¯eËÌm, politickÈ ökoly, zanedb·vajÌ-li se ve¯ejnÈ nauky, soukromÈ nemocnice a sanatoria, nejsou-li ve¯ejnÈ dosti modernÌ neb jsou-li p¯eplnÏnÈ, soukromÈ pojiöùovny, neposkytujÌ-li ve¯ejnÈ zmÏnÏn˝m pomÏr˘m p¯imÏ¯enÈ renty atd.). Vûdycky konec konc˘ rozhodovati bude ˙Ëelnost, m·-li mÌti soukromÈ vlastnictvÌ p¯ednost p¯ed ve¯ejn˝m Ëi naopak.

89

SoukromÈ vlastnictvÌ jest vöak z·sadnÏ potÌr·no a jako p¯ek·ûka pokroku stavÏno. MÌsto ¯·du spoleËenskÈho, zaloûenÈho v podstatÏ na soukromÈm vlastnictvÌ, v nÏmû v˝robnÌ prost¯edky (kapit·l) jsou v rukou jednotlivc˘, tedy mÌsto kapitalismu û·d· se spoleËnÈ vlastnictvÌ, socialism. P¯i tom vöak plnÏ se zapomÌn· ˙Ëelnosti. Kdyby skuteËnÏ byla pravda, ûe soukromÈ vlastnictvÌ jest p¯ek·ûkou pokroku, bylo by jiû d·vno padlo, ponÏvadû ˙Ëelu by nevyhovovalo. Socialismus s·m, potÌraje soukromÈ vlastnictvÌ, nejde ve sv˝ch smÏrech stejnÏ daleko. Jeden ze smÏr˘ chce pouze odstranÏnÌ soukromÈho vlastnictvÌ k p˘dÏ (socialismus agr·rnÌ), jinÈ smÏry chtÏjÌ odstranÏnÌ soukromÈho vlastnictvÌ ke vöem v˝robnÌm prost¯edk˘m. P¯i tom ponech·vajÌ statky urËenÈ k zuûitÌ v soukromÈm vlastnictvÌ, rozdÏlujÌce cel˝ v˝sledek produkce na obyvatelstvo. Socialistick· kritika soukromohospod·¯skÈ soustavy jest mnohdy od˘vodnÏna a reformy p¯in·öejÌcÌ, ale zase jen potud, pokud ne˙ËelnÈ nahrazuje ˙ËelnÏjöÌm. NaprostÈ zavrhov·nÌ soukromÈho vlastnictvÌ a bou¯enÌ proti nÏmu m˘ûe sice b˝ti v˝born˝m prost¯edkem agitaËnÌm, avöak pro n·rodohospod·¯skÈ b·d·nÌ neznamenajÌ klatby niËeho, n˝brû ot·zky, o nÏû p˘jde, budou: kter· soustava by byla hospod·rnÏjöÌ a proË; jak prov·dÌ se rozdÏlov·nÌ statk˘ na osoby a t¯Ìdy p¯i soustavÏ p¯evahou kapitalistickÈ a jak by se prov·dÏlo p¯i socialistickÈ. A k nim nevyhnutelnÏ p¯istoupÌ dalöÌ. Je totiû soukromÈ vlastnictvÌ nejenom hospod·¯sk˝m, n˝brû takÈ spoleËensk˝m a politick˝m zjevem. ÿekli jsme, ûe z touhy po samostatnosti a neodvislosti individua plynula touha po soukromÈm vlastnictvÌ. OsvobozenÌ lidstva, osobnÌ svoboda, kter· tvo¯Ì z·klad politickÈho a spoleËenskÈho z¯ÌzenÌ dneöka, jde ruku v ruce se soukrom˝m vlastnictvÌm, ono je doplÚkem jedincovy osobnÌ svobody, z·rukou svobodnÈho rozvoje jednotlivcova. TÌm ovöem st·v· se soukromÈ vlastnictvÌ d˘leûit˝m Ëinitelem v oboru duöevnÌ a mravnÌ kultury, podnÏtem pro kaûdÈho jednotlivce, aby zv˝öenou ËinnostÌ dos·hl moûnostÌ svÈho vlastnÌho a svÈ rodiny rozvoje po vöech str·nk·ch, nejen po str·nce hospod·¯skÈ, ono dod·v· jednotlivci moûnost svobodnÈ volby povol·nÌ, svobodnÈ pr·ce dle vlastnÌ volby. I kdyû jest pravdou, ûe jest mnoho nemajetn˝ch a m·lo dob¯e postaven˝ch, p¯ece u nemajetn˝ch touha po majetku je mocn˝m popudem k hospod·¯skÈ pr·ci. Socialismus musÌ mÌti jinou organisaci pr·ce, povol·nÌ a rozdÏlenÌ statk˘ a v z·pÏtÌ musila by b˝ti volnost jednotlivc˘ (jak to vidÌme dnes u ˙¯ednictva) 90

valnÏ obmezena, kdyû ¯ÌzenÌ vöeho ûivota hospod·¯skÈho p¯eölo by na spoleËenskÈ organisace a spoleËenskÈ jmÏnÌ. Je pravda, ûe jmÏnÌ st·tnÌ a poËet ve¯ejnopr·vnÏ veden˝ch podnik˘ vzr˘st·. NenÌ vöak pochyby, ûe takÈ soukrom˝ majetek neobyËejnÏ vzrostl. Je takÈ spr·vnÈ, ûe kapit·l se hromadÌ, ûe tvo¯Ì se velikÈ trusty a kartely, kterÈ jsou sice soukromohospod·¯skou formou, ale velmi zp˘sobilou, aby p¯eöly ve ve¯ejnohospod·¯skÈ organisace. Je pravda, ûe st·t pouûÌv· takov˝chto velk˝ch trust˘ a kartel˘ k zmonopolizov·nÌ v˝roby nÏkter˝ch odvÏtvÌ, aby ji pak p¯evedl na sebe. TÌm vöak nenÌ dok·z·no, ûe by to byl fakticky pokrok hospod·¯sk˝. O podstatÏ a vlivu socialismu na tomto mÌstÏ mluviti nem˘ûeme, jeûto neobjasnili jsme dosud ¯adu pojm˘, kterÈ pro ¯·dnÈ pochopenÌ jsou nutny. Zde zmÌnili jsme se o tomto proudu ideovÈm jen proto, abychom uk·zali, jak vlastnictvÌ jest d˘leûit˝m z·kladem n·rodnÌho hospod·¯stvÌ, kdyû jeho ˙prava dovedla rozdÏliti svÏt na dva velikÈ t·bory. Pramen: RaöÌn, A.: N·rodnÌ hospod·¯stvÌ. VydavatelstvÌ Ñ»esk˝ Ëten·¯ì, Praha 1922, s. 37 ñ 39.

91

92

⁄KOLY CEDULOV… BANKY

V˝Úatek z RaöÌnovy knihy ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì Banka cedulov· jiû ve vlastnÌm z·jmu musÌ sledovati kursy smÏneËnÈ a odhadovati nebezpeËÌ v˝vozu zlata do ciziny p¯i vysokÈm kursu smÏneËnÈm smÏnek na cizinu u n·s a nÌzkÈm kursu smÏneËnÈm smÏnek na tuzemsko v cizinÏ. Neboù oba tyto kursy jsou nebezpeËÌm pro jejÌ kovov˝ poklad. Vysok˝ kurs smÏnek na cizinu doma p˘sobÌ, ûe smÏnky v cizinÏ inkasujÌ a obnosy zÌskanÈ tam na vyööÌ z˙roËenÌ ponech·vajÌ, nÌzk˝ kurs smÏnek v cizinÏ na tuzemsko znaËÌ, ûe se vyplatÌ cizozemci smÏnku v tuzemsku inkasovati a penÌze si d·ti poslati hotovÏ Ëili ve zlatÏ. Toto zlato odebÌr· se p¯irozenÏ buÔ obÏhu, nebo bance p¯edloûenÌm bankovek k v˝mÏnÏ za zlato. Banka cedulov· proto zv˝öÌ diskontnÌ sazbu, jestliûe je toto nebezpeËÌ, kterÈ je vyvol·no buÔ nadmÏrn˝m vzr˘stem v˝roby p¯i lacinÈm ˙roku, spekulacÌ v cenn˝ch papÌrech a pod. Zv˝öenÌ toto bude mÌti za n·sledek zdraûenÌ ˙vÏru a odpadnou tedy ti, kdoû prod·vajÌ tak lacino, ûe pro nÏ zv˝öenÌ n·klad˘ ˙rokov˝ch m· za n·sledek ztr·tu zisku. To ovöem budou v prvÈ ¯adÏ exportÈ¯i, kte¯Ì pracujÌ s mal˝m ziskem. PapÌry, jak jsme vylÌËili, poËnou klesati, spekulace v nich se obmezÌ. Kursy smÏnek na cizinu klesnou, ponÏvadû trûnÌ cena d· se umÌstit na vyööÌ ˙rok doma lÈpe neû inkasovanÈ penÌze v cizinÏ; naopak kursy smÏnek v cizinÏ na tuzemsko stoupnou, ponÏvadû se vyplatÌ smÏnku v tuzemsku inkasovati a penÌze zde na vyööÌ ˙rok uloûiti. Cizina bude v tuzemsku kupovati papÌry klesajÌcÌ na cenÏ, vznik· mnoho plat˘ do tuzemska a je tendence zde ukl·dati penÌze na lepöÌ z˙roËenÌ a platiti sem hotovÏ pro vysok˝ kurs smÏnek na tuzemsko v cizinÏ. Zv˝öenÌ sazby diskontnÌ zp˘sobuje tedy zv˝öenÌ smÏneËnÈho kursu smÏnek na tuzemsko v cizinÏ, snÌûenÌ kursu smÏnek na cizinu v tuzemsku, zv˝öenÌ nadÏje na hotovÈ platby z ciziny, zmenöenÌ nebezpeËÌ v˝vozu hotovostÌ do ciziny a v celku zvÏtöenÌ pokladnÌch hotovostÌ doma a zmenöenÌ obÏhu penÏz.

93

Cedulov· banka nem˘ûe ovöem provozovati jednostrannou politiku svoji. Kdyby udrûovala vysokou ˙rokovou mÌru trvale, podv·zala by ˙vÏr a nemÏla by komu p˘jËovat, mÏla by svÈ pokladnÌ hotovosti leûeti ladem; kdyby udrûovala nÌzk˝ diskont st·le, mÏla by sice velikÈ mnoûstvÌ obchod˘, ale jejÌ zlat˝ poklad by zmizel do ciziny, ztratila by z·klad kovov˝ pro vyd·v·nÌ bankovek a musila by obmeziti svoje obchody. MusÌ proto postupovati po peËlivÈ ˙vaze hospod·¯skÈho stavu, aby: 1. pouze odstranila pro n·rodnÌ hospod·¯stvÌ ökodlivÈ rozpÌn·nÌ obchod˘ zv˝öenÌm nebo podnÌtila k obchod˘m snÌûenÌm diskontnÌ sazby; 2. aby tak uËinila vËas a v mÌ¯e p¯imÏ¯enÈ, ponÏvadû pozdnÌ opat¯enÌ je ne˙ËinnÈ, p¯edËasnÈ je ökodlivÈ; n·hlÈ zv˝öenÌ neb snÌûenÌ vyvol· dokonce tÏûkÈ krise nejenom ve v˝robÏ a obchodu s cenn˝mi papÌry, n˝brû ve tvo¯enÌ cen na trhu. »Ìm vÌce vlivu m· cedulov· banka na penÏûnictvÌ a ˙vÏrnictvÌ, tÌm vÏtöÌ jest jejÌ n·rodohospod·¯sk· zodpovÏdnost, a tÌm vÌce pronik· jejÌ n·rodohospod·¯sk˝ ve¯ejn˝ r·z a povinnost st·tu mÌti ve vöeobecnÈm z·jmu vliv na jejÌ vedenÌ. Pramen: RaöÌn, A.: N·rodnÌ hospod·¯stvÌ. VydavatelstvÌ Ñ»esk˝ Ëten·¯ì, Praha 1922, s. 196 ñ197.

94

ODMÕTNUTÕ KVANTITATIVNÕ PENÃéNÕ TEORIE

V˝Úatek z RaöÌnovy knihy ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì Byla sice dlouho hl·s·na nauka, ûe mnoûstvÌ penÏz m· vliv na cenu jejich, tak zv. theorie kvantitativnÌ, kterou anglick˝ n·rodnÌ hospod·¯ Ricardo d˘kladnÏ vypracoval a h·jil, avöak tato nauka jest v celÈm svÈm rozsahu neudrûitelna. UËila totiû, ûe ceny ñ v nichû smÏnn· hodnota penÏz se jevÌ ñ jsou v˝sledkem mnoûstvÌ penÏz (kovov˝ch i papÌrov˝ch) a obchod˘ se zboûÌm, kterÈ tÌmto mnoûstvÌm penÏz mohou b˝ti uskuteËnÏny. Jestliûe jest penÏz mnoho, stoupajÌ ceny zboûÌ, je-li jich m·lo, klesajÌ ceny. Tento obÏh se vöak p¯irozenÏ upravuje tÌm, ûe p¯i vysok˝ch cen·ch nast·v· dovoz z ciziny a penÌze odplynou, p¯i nÌzk˝ch cen·ch nastane v˝voz do ciziny a penÌze p¯iplynou. Theorie tato p¯ehlÌûÌ ˙plnÏ, ûe vedle penÏz jsou zde jeötÏ n·hraûky penÏz (bankovky, smÏnky, öeky, pouk·zky, od˙ËtovacÌ za¯ÌzenÌ), jimiû daleko vÏtöÌ mnoûstvÌ obrat˘ ve zboûÌ se prov·dÌ, hotovÈ placenÌ jimi se nahrazuje a ponÏvadû vypl˝vajÌ pr·vÏ z obchod˘, jsou jejich v˝sledkem velmi pruûny: je jich vÌce, je-li obchod˘ mnoho, mÈnÏ, je-li obchod˘ m·lo, takûe vÏtöÌ nebo menöÌ mnoûstvÌ obÌhajÌcÌch penÏz nem˘ûe mÌt vliv na jejich hodnotu tvo¯Ìc jen mal˝ pomÏrnÏ zlomek prost¯edk˘, jejichû pomocÌ se obraty ve zboûÌ uskuteËÚujÌ. Nauka kvantitativnÌ m˘ûe mÌti jen obmezenou platnost a p˘sobiti jen nep¯Ìmo a mÌstnÏ. MÌstnÏ m˘ûe se st·ti, ûe se nahromadÌ mnoho penÏz na p¯. v obvodu tÏûby drah˝ch kov˘, jeû p¯emÏnÌ se na penÌze, nebo za nynÏjöÌ v·lky p¯emÏnou z·sob na penÌze (a to takÈ z·sob mÈnÏ cenn˝ch). Tu ovöem nastane stoup·nÌ cen, avöak nikoli proto, ûe jest penÏz mnoho, n˝brû proto, ûe zde stalo se mnoho lidÌ zp˘sobilejöÌmi k n·kupu, ûe lehce nabyli penÏz a nÌûe je hodnotÌ a vstoupÌ s touto svojÌ hospod·¯skou zv˝öenou silou na trh, a jich popt·vka stane se nalÈhavÏjöÌ; d·le ohlÌûejÌ se tito lidÈ po tom, jak by vydÏl·vali, neboù rozmnoûenÌ penÏz vede k snÌûenÌ ˙rokovÈ mÌry, rozöÌ¯ÏenÌ popt·vky po pracovnÌch sil·ch, surovin·ch, coû nese s sebou p¯irozenÏ zv˝öenÌ cen.

95

Naproti tomu nedostatek pohotov˝ch penÏz obmezÌ popt·vku a toto obmezenÌ popt·vky vede k snÌûenÌ cen, aby v˝roba nest·la. Abychom z˘stali u p¯Ìpadu z v·lky vzatÈho, rozmnoûenÌ penÏz zp˘sobenÈ vyprod·nÌm z·sob vedlo k vÏtöÌmu utr·cenÌ tÏch, kdoû mÏli pohotovosti, k zaplacenÌ dluh˘, k snÌûenÌ ˙rokovÈ mÌry. Byla zde vöak ochota platiti za suroviny neb v˝robky daleko vyööÌ ceny, aby penÌze neleûely ladem, nÌzk˝ ˙rok vyh·nÏl penÌze do podnik·nÌ a vzr˘stajÌcÌ ceny p¯ipouötÏly placenÌ vyööÌch cen za suroviny, za pr·ci. Docela jinak majÌ se ovöem vÏci u penÏz papÌrov˝ch. Ty nejsou v˝sledkem obchod˘ a n·hraûkou kovov˝ch mincÌ, n˝brû z·konn˝m platidlem, aniû by mÏly svÈ vlastnÌ neb n·hradnÌ hodnoty. Bankovka za kov smÏniteln· vznikne tÌm, ûe ji banka vyd· za eskontovanou smÏnku, za koupenÈ zlato, za kupon, öek, na ruËnÌ z·stavu cennÈho papÌru, vûdy za ni zde jest hodnota jin·, n·hradnÌ, splatn· v kovovÈ minci. StejnÏ u smÏnky, kuponu, öeku jest jejÌ n·hradnÌ hodnotou pohled·vka splatn· v kovovÈ minci. U st·tovky nesmÏnitelnÈ, u bankovky nesmÏnitelnÈ s nucen˝m obÏhem nenÌ tÈto n·hradnÌ hodnoty splatnÈ v penÏzÌch mÏny, zde st·t jen ustanovuje, ûe kaûd˝ je jako platidlo p¯ijÌmati musÌ p¯i platech doma konan˝ch. Kdeûto u penÏz a n·hraûek penÏz (penÏûnÌch papÌr˘) za kov smÏniteln˝ch ¯ÌdÌ se jejich mnoûstvÌ n·rodohospod·¯skou pot¯ebou obÏûiva, st·tovky a ñ po p¯ÌpadÏ i nesmÏnitelnÈ bankovky ñ vyd·v· st·t, aby dost·l sv˝m platebnÌm z·vazk˘m, rozmnoûuje je bez ohledu na pot¯ebu obÏûiva a ned·v· jim jinou hodnotu vnit¯nÌ neû d˘vÏru, ûe je jednou, kdysi, aû jeho finanËnÌ stav se zlepöÌ, zaplatÌ, resp. vymÏnÌ za kov neb smÏnitelnÈ papÌry. A tu ovöem rozmnoûenÌ papÌrov˝ch penÏz p˘sobÌ jejich znehodnocenÌ a ponÏvadû jsou platidlem z·konn˝m, musÌ p˘sobiti zv˝öenÌ cen. Z uvedenÈho plyne, ûe n·zor, jakoby velik· tÏûba zlata v poslednÌch letech vedla k zmenöenÌ smÏnnÈ hodnoty penÏz, je nespr·vn˝, spr·vnÈ ovöem je, ûe rozmnoûenÌ nesmÏniteln˝ch penÏz papÌrov˝ch, ¯·dnÏ nekryt˝ch kovem i obchody, vede k znehodnocenÌ penÏz, coû platÌ i tehdy, kdyû vedle takov˝ch nesmÏniteln˝ch bankovek jsou v obÏhu kovovÈ penÌze, ponÏvadû obojÌ nutno poËÌtati do obÏûiva. Pramen: RaöÌn, A.: N·rodnÌ hospod·¯stvÌ. VydavatelstvÌ Ñ»esk˝ Ëten·¯ì, Praha 1922, s. 203 ñ 205. 96

PODNIKATELSK› DŸCHOD A ⁄LOHA PODNIKATELE

V˝Úatek z RaöÌnovy knihy ÑN·rodnÌ hospod·¯stvÌì Ö VidÌme, ûe d˘chod podnikatelsk˝ jest z·visl˝ na tvo¯enÌ cen n·klad˘ v˝robnÌch a v˝robk˘, ûe jest proto d˘chodem nejist˝m a na jeho mÌsto m˘ûe nastoupiti ztr·ta. Proto podnikatel musÌ hledÏti nejvyööÌho hospod·¯skÈho prospÏchu, to jest, aby co nejlevnÏji vyr·bÏl a nejdr·ûe prod·val, musÌ vyhled·vati nejp¯ÌznivÏjöÌ n·kupnÌ a prodejnÌ prameny, voliti nejv˝hodnÏjöÌ techniku. TÌm ovöem slouûÌ n·rodnÌmu hospod·¯stvÌ celkovÈmu a p¯ejÌm· na sebe risiko, spojenÈ s kaûdou ËinnostÌ, poËÌtajÌc pouze s pravdÏpodobnostmi, s kaûdou spekulujÌcÌ ËinnostÌ. Jeho d˘chod jest odmÏnou za to, ûe na vlastnÌ nebezpeËÌ k zuûitkov·nÌ p¯iv·dÌ v˝robnÌ sÌly n·rodnÌho hospod·¯stvÌ zp˘sobem, odpovÌdajÌcÌ pot¯eb·m spot¯ebitel˘. Souhrn vöech podnikatelsk˝ch d˘chod˘ jest tedy cenou, kterou spoleËnost platÌ za ¯ÌzenÌ v˝roby a p¯iv·dÏnÌ v˝robk˘ spot¯ebitel˘m. V podstatÏ svÈ jest tedy d˘sledkem organizace n·rodohospod·¯skÈ a pr·vnÌ. N·rodnÌ hospod·¯stvÌ mohlo by b˝ti takÈ jinak organisov·no, pr·ce spojen· s ¯ÌzenÌm v˝roby a p¯iv·dÏnÌ v˝robk˘ konsument˘m na nÏkoho jinÈho p¯enesena neû na soukromÈho podnikatele. Avöak tu by musily b˝ti zmÏnÏny pr·vnÌ z·klady, tedy soukromÈ vlastnictvÌ, svoboda smluvnÌ, svoboda spot¯eby a svobodnÈ utv·¯enÌ pot¯eb, svoboda stÏhov·nÌ a volby povol·nÌ. Pokud trvajÌ, jest podnikatelsk˝ zisk od˘vodnÏn. Z toho jest vöak z¯ejmo, ûe podnikatelsk˝ zisk nenÌ hospod·¯sk˝m p¯Ìkazem, hospod·¯skou nutnostÌ, t. j. ûe neobjevuje se ve vöech stupnÌch v˝voje organisace spoleËnosti, ûe jest tedy p¯Ìkazem Ëili kategoriÌ historicko-pr·vnÌ, nikoli ËistÏ hospod·¯skou. Vûdycky vöak, aù organisace spoleËnosti jest jak·koli, bude nutno odmÏÚovati, tedy poskytovati d˘chod tÏm, kdoû organisujÌ v˝robnÌ sÌly, aby v˝robky odpovÌdaly jakostÌ, mnoûstvÌm a mÌstnÌm rozdÏlenÌm pot¯eb·m mÏnliv˝m co do druhu, mnoûstvÌ a jakosti. Pokud bude trvati svoboda spot¯eby a svobodn· volba prost¯edk˘ k ukojenÌ tÏchto pot¯eb, po-

97

kud nebudou p¯edeps·ny kaûdÈmu porce co do velikosti, jakosti, druhu a doby konsumu urËenÈ, bude zde vûdy osobnÌ Ëinnosti a osobnÌ zdatnosti k nakl·d·nÌ v˝robnÌmi prost¯edky hospod·¯sky nevyhnutelno, a tedy nutnÏ odmÏnitelno. Pramen: RaöÌn, A.: N·rodnÌ hospod·¯stvÌ. VydavatelstvÌ Ñ»esk˝ Ëten·¯ì, Praha 1922, s. 296 ñ 297.

98

99

CENTRUM PRO EKONOMIKU A POLITIKU CEP je Ëesk˝m institutem pro ekonomick· a politick· studia zaloûen˝m na podzim roku 1998 jako obËanskÈ sdruûenÌ. CÌlem CEPu je öÌ¯enÌ idejÌ svobodnÈ spoleËnosti a trûnÌho hospod·¯stvÌ a podpora myölenek velk˝ch osobnostÌ liber·lnÌho myölenÌ. V Ëele CEPu stojÌ spr·vnÌ rada, kterou tvo¯Ì V·clav Klaus, Ji¯Ì Weigl a Karel Steigerwald. Centrum pro ekonomiku a politiku je subjektem nez·visl˝m na politick˝ch stran·ch a nehodl· b˝t od politick˝ch stran p¯Ìmo Ëi nep¯Ìmo podporov·no.

Kontakt: Centrum pro ekonomiku a politiku Politick˝ch vÏzÚ˘ 10 110 00 Praha 1 tel. a fax: 222 192 406 e-mail: [email protected] www.cepin.cz Ë. ˙Ëtu: 19-2304260257/0100 I»O: 68402091

100

Centrum pro ekonomiku a politiku

Recommend Documents