Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav hudební vědy
Zuzana Hypšová
Diplomová práce bakalářská
„ Hudební život v Mladé Boleslavi v letech 1900-2000 “
Vedoucí práce: doc. Lubomír Spurný Ph.D.
Mladá Boleslav 20.4.2007
Prohlašuji, že jsem diplomovou bakalářskou práci zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedené literatury. Podpis:
Obsah: 1.Úvod..................................................................................................................... str. 2 -3 2.Mladá Boleslav ve 20. století- všeobecně dějinný nástin, vývoj města................str. 4- 12 2.1 Smíšený pěvecký sbor Boleslav.......................................................................str.13 - 23 2.2 Městská hudební škola....................................................................................str. 24 - 32 2.3 Mladoboleslavská filharmonie.........................................................................str. 33 - 39 2.4 Mladoboleslavský komorní orchestr................................................................str. 40 - 43 2.5 Podnikový dechový orchestr Škoda Auto........................................................str. 44 - 47 2.6 Ostatní hudební instituce v Mladé Boleslavi...................................................str. 48 - 52 3.Závěr- shrnutí.........................................................................................................str. 53 4.Summary…………………………………………………………………………str. 54 5. Seznam použitých zdrojů......................................................................................str. 55 - 56 6. Přílohy
1.Úvod Ve své práci jsem se zaměřila na hudební život v Mladé Boleslavi. Výběr jsem koncipovala záměrně kvůli rozsahu bakalářské práce. Pokusila jsem se přinést přehled hudebních institucí od roku 1900, které přispěly k rozvoji hudební kultury tohoto města. Jejich zakládání a rozvoj dobře dokumentují touhu po zachování „kulturních hodnot“ a současně svým zaměřením dokazují stratifikaci kulturních zájmů obyvatelstva dané lokality. Mým záměrem bylo ukázat vzájemnou propojenost hudebních aktivit, jež jsou zahrnuty do působení jednotlivých hudebních těles a současně poukázat na snahu vřadit se do širších kulturních kontextů, které patří do sféry trávení a organizace volného času, výchovy či zábavy. Při výběru a řazení jednotlivých institucí jsem rovněž zohlednila časové a významové měřítko. Větší důraz jsem kladla na instituce a hudební tělesa, která mají podstatně delší historii a širší dosah působnosti. Z tohoto důvodu jsou některá tělesa do práce zařazena jenom jako krátký heslovitý odkaz. (Jedná se především o předposlední kapitolu, ve se rovněž snažím poukázat na jejich důležitost a možnosti dalšího zpracování.). Příkladem důležité, přesto „nezaznamenané“ instituce, je mladoboleslavský Chrámový sbor. Má církevní status a jeho historie přesahuje všechny organizace, zde zmiňované. Domnívám se, že právě Chrámový sbor by si zasloužil samostatnou práci většího rozměru. Kapitoly bakalářské práce jsem řadila s ohledem na historickou posloupnost. Na úvod jsem zařadila obecně pojatou kapitolu, jež zpracovává historický vývoj města ve 20. století. Vznik a činnost jednotlivých institucí může být smysluplně pojednána teprve na tomto pozadí. Druhá kapitola náleží Smíšenému pěveckému sboru Boleslav, protože z hudebních těles, kterými se zde zabývám, je nejstarší. Dále jsou řazeny kapitoly o Městské hudební škole – dnes ZUŠ, Mladoboleslavské filharmonii,
Mladoboleslavském komorním orchestru a
Podnikovém dechovém orchestru Škoda Auto. V předposlední kapitole je ve zkratce pojednáno o dalších tělesech a institucích v Mladé Boleslavi. Jak jsem napsala výše, zdůrazňuji potřebu jejich popsání v práci většího rozsahu. V závěru se pokouším shrnout hudebnost v Mladé Boleslavi jako takovou. Má bakalářská práce by nemohla vzniknout bez pomoci Archivu města Mladá Boleslav (zpřístupnění pozůstalosti ing. K.Jánského, Kronika Mladoboleslavské filharmonie), Základní umělecké škole, kde mi byla poskytnuta k prostudování nejen Kronika Městské hudební školy, ale hlavně cenné informace některých vyučujících jmenovitě Jiřího Nováka ( Kronika Městské hudební školy), Jaroslava Kurzweila ( Mladoboleslavský komorní orchestr), Miroslava Banga ( Podnikový dechový orchestr Škoda Auto), Věry Tondrové ( Smíšený
pěvecký sbor Boleslav) a nedávno zesnulého Jaroslava Dumka ( Mladoboleslavská filharmonie, Městská hudební škola). Mé velké poděkování patří také Haně Herčíkové Ševčíkové, která poskytla cenné informace o životě hudebníků „uvnitř“ některých těles ( zejména o Karlu Herčíkovi, mistru houslaři Josefu Boh. Herclíkovi, dirigentu Hroudovi, Holubovi, řediteli Městské hudební školy Josefu Feřtovi aj.). Díky ní se mi podařilo shromáždit několik ojedinělých fotografií PDOŠ apod. První kapitola o dějinách Mladé Boleslavi ve 20. století by nemohla být hlubšího obsahu bez zapůjčení Rodinné kroniky ze soukromého archívu Daniely Weigendové, za což tímto prostřednictvím velice děkuji. Děkuji svému vedoucímu práce a konzultantovi doc. Lubomíru Spurnému Ph.D. za veškeré připomínky a pomoc při zpracování tohoto textu.
2. Mladá Boleslav ve 20. století- všeobecně dějinný nástin,vývoj města
Dějinný přehled Mladé Boleslavi 20. století je spjat jednoznačně již od samého počátku 20. století s automobilkou, která jako mnoho dalších firem prošla mnoha změnami. Mladou Boleslav a její okolí ovlivňuje právě tento podnik, i když již transformovaný a díky jeho existenci se město těší značnému bohatství a vysokému standardu životní úrovně. Jiná otázka je, jak obyvatelé těchto výhod dokáží využít, či, zda vůbec stojí například o kulturní akce. Což je otázka hodná hudebně sociologického výzkumu, ale nepatří do této práce. V roce 1895 byla založena v Mladé Boleslavi firma Slavia na opravu a výrobu jízdních kol, jenž se rozšiřovala a bohatla. Rok 1905 byl rokem klíčovým, neboť z bran firmy Laurina a Klementa vyjel automobil zvaný Voituretta LaK. Rostla sláva a prestiž firmy, a město se stávalo bohatším a hustěji osídleným, díky možnosti práce. Oba hlavní představitelé automobilky měli velkou moc, jak se projevilo i později ve třicátých letech, kdy na přání Laurina byl zbourán Pavilon umění . Zvyšoval se počet obyvatel Mladé Boleslavi. V roce 1910 žilo ve městě již 16 000 obyvatel, což byl čtyřnásobný počet ve srovnání s rokem 1800. Město bylo rozšiřováno, stavěly se nové domy, modernizovaly se komunikační sítě. Dopravní síť, která byla budována v 19. století byla značně nedostačující. Hlavním dopravním prostředkem pro převoz větších nákladů a pošty, byla na Mladoboleslavsku stále „ živá síla“. Železniční doprava byla v okolí Mladé Boleslavi celkem vyspělá. Všechny hlavní trasy směrem na Prahu byly vybudovány již v 60. letech 19. století, ale například železnice
ve směru na Starou Paku a Mělník byla
projektována a postavena až na počátku století 20. Jako kuriozita se dochoval případ, kdy sešlo z výstavby železnice z Prahy na Mladou Boleslav přes Benátky nad Jizerou ( také nazývanými Staré Benátky), neboť tehdejší majitelé benáteckého panství Thun – Hohensteinové , si nepřáli rušení svého klidu železnicí a tak neexistuje vlaková doprava mezi Mladou Boleslaví a Benátkami nad Jizerou dodnes. Dalším případem rozvoje a pokroku města již v počátcích 20. století bylo dání do provozu nové vodárny v choboteckém údolí. Důležitým dokladem o této skutečnosti je i pořádání Severočeské výstavy hospodářské roce 1912 v Mladé Boleslavi, touto akcí bylo navázáno na obdobnou, která se udála roku 1887. V roce 1912 takřka „vyrostlo“ na místě, dodnes nazývaném „Výstaviště“, několik desítek pavilonů, jenž sloužily výstavním účelům a byly použity i prostory přilehlých škol a sousedící sokolovna. K této příležitosti bylo Výstaviště vyzdobeno několika Sapíkovými sousošími, které zde zaujímají své místo dodnes ( a hrdě
odolávají místnímu vandalismu ). Byl zde postaven také hudební pavilon, návštěvníci mohli večer pozorovat nasvícený vodotrysk atd. Výstaviště tehdy navštívilo přes 300 tisíc návštěvníků. A na konec ještě dodejme, že obec Kosmonosy byla povýšena na město císařskou listinou z roku 1913. Do slibného vývoje a klidu vkročila první světová válka. Byla zde vnímána neobyčejně intenzivně, neboť Mladá Boleslav byla sídlem 10. zeměbraneckého pluku a od roku 1817 okresním doplňovacím velitelstvím 36. pěšího pluku, jenž tu po většinu doby své nynější existence sídlil. Mobilizovaných přijelo do Mladé Boleslavi 13 000 a většina vojáků byla přesvědčena, že se jedná o „chvilkovou záležitost“. Někteří z nich narukovali s velkou nechutí, což dávali najevo trikolórou připevněnou na uniformě. Takové projevy a nálady se projevovaly v ještě radikálnější podobě, poté, kdy jednotky zaujaly své pozice přímo na frontě. Třicátý šestý pluk byl odvelen na východní frontu do Haliče. Množily se případy hromadného vzdávání se a přebíhání na nepřátelskou stranu. Například v ruských legiích bylo mezi 40 000 vojáky 2000 těch, jenž se nechali zajmout, či přeběhli, právě z české strany . Jako každá jiná válka, i I. světová si vyžádala velké množství obětí, z těch mladoboleslavských
zde
zmíním
jeméno
mladoboleslavského
rodáka,
básníka
a
anarchistického buřiče Františka Gellnera, který se ztratil hned v prvních dnech války. Počátkem roku 1918 se na Mladoboleslavsku množily drobné nepokoje, hlavně v důsledku špatného zásobování a vlivem situace na frontách. Úřady se pak obávaly zakázat prvomájové demonstrace, za což byly okamžitě pokárány. Naopak vznik ČSR probíhal v Mladé Boleslavi celkem poklidně .V roce 1919 proběhla na Mladoboleslavsku pozemková reforma. V poválečném období se musela automobilka vzdát působení na obchodním trhu v Rusku, protože bylo zmítáno občanskou válkou. Firma hledala vhodného, ekonomicky silného partnera, jehož finanční prostředky by pomohly k udržení konkurenceschopnosti firmy. V roce 1925 dochází ke spojení mladoboleslavské automobilky s významným evropským koncernem Škoda Plzeň. V Mladé Boleslavi došlo k další fázi výstavby, mimo jiné zde projektoval řadu objektů významný
architekt
Kroha,
například
Zemskou
průmyslovou
školu,
která
je
mladoboleslavským architektonickým pokladem, stejně tak jako Grand hotel Věnec atd. Roku 1927 bylo možné navštívit v Ml.Boleslavi další, v pořadí již třetí, Výstavu severních Čech. Nastalo však období hospodářské krize. To sem dorazilo o něco později než do ostatních oblastí. Město i jeho okolí postihla velká míra nezaměstnanosti. Dobové prameny uvádějí 7,5
% nezaměstnaných v celém okrese Mladá Boleslav, tedy těch, kteří se přihlásili. Nejhorší situace pak byla v okolí města a to na Mnichovohradišťsku a Bělsku. Školství a kulturní život v období hospodářské krize byly jedinými oblastmi, jenž si stále udržovaly vynikající postavení i standard. Došlo k výstavbě a provozování nových středních škol a učilišť, z nichž některé si svou tradici uchovaly a existují dodnes. Pěvecké spolky , a to hlavě pěvecký spolek Boleslav (vzniklý roku 1857 jako Zpěvácký spolek a od roku 1865 nazývaný Boleslav), organizovaly kulturní akce v Mladé Boleslavi. Dále pak to byl Klub přátel umění (vznikl založením Emilem Trévalem
v roce 1908)
a Mladoboleslavská
filharmonie (neoficiální vznik 1918, oficiálně vznikla roku 1931) , jenž měla vnikající pověst a dirigentské vedení. K vrcholu hudebního dění tohoto období jistě patří Smetanovy oslavy v roce 1934. V roce 1937 zemřel T.G. Masaryk. Tuto událost vnímala celá široká veřejnost nesmírně citlivě. Co se týče obyvatelstva Čech a Moravy, bylo možné pozorovat velký smutek. Dochovala se rodinná kronika jednoho z obyvatel Mladé Boleslavi (Vladimír Weigend), kterou má ve svém vlastnictví Daniela Weigendová (vnučka) , její pisatel nám podává obraz, jak lidé vnímali smrt T.G.M. „ Je smutek v celém národě. Náš první president- Osvoboditel T.G. Masaryk zemřel. Teď, když není již mezi námi, pociťujeme jeho velikost a naší lásku k němu. V mysli vynoří se vzpomínka na lánský zámek, na lánskou oboru a dovedu si představit ticho, které tam teď zavládlo. Při převozu z Lán na pražský hrad, za účasti nesčetných smutečních hostí, byly silnice vroubené občanstvem v hustém špalíru. Vzdávalo dík a poctu prvnímu muži našeho státu. Na pražský hrad táhnou průvody lidí a defilují v nepřehledných řadách kolem rakve [.................] A pak jen prostý hrob na lánském hřbitůvku, se zahrádkou, zeleným trávníkem bez ozdob. Zůstala vlhkost v očích a smutek v srdcích nás všech.1“ Lidem v „dnešní době“ se může zdát takový postoj a smýšlení zvláštní a možná nepochopitelný, ale takto smýšleli lidé v době roku 1937. Nebyla to póza, ale prosté, lidské uvažování. Kronika Městské hudební školy se vyjadřuje v naprosto stejném „duchu“ . V lidech bylo společné soucítění nad děním a nad životem obecně, což „ dnešnímu“ člověku často chybí. Blížila se ovšem II. světová válka. Zápis z Weigendovy Rodinné kroniky (dále jen RK2) , datovaný „květen 1938“ mluví jasně : „ Přišla rána. Z čistého, ničím nezkaleného nebe uhodilo. Mobilisace.[ .................] Celý národ byl vypnut v očekávání příštích událostí. Pro 1
Vladimír Weigend (6.6.1920 Kladno-28.12.1998 Ml.Boleslav), technický úředník v Automobilových závodů Škoda n.p.,místopředseda ONV v Mladé Boleslavi.Rodinnou kroniku psal v letech 1937- 1970. Kronika je nyní vlastnictvím Daniely Weigendové- vnučky V.W. 2 RK nemá čísla stran, proto je neuvádím
obsazení hranic byli vybráni lidé, nebyla to všeobecná mobilisace. Šel zkušený voják vedle mladého, který na podzim se vrátil domů. Jen odborník mohl by posoudit, jaká to byla organisace, když za 24 h byly hranice obsazeny.[ ....... ] Náš německý soused chtěl nás zabrat asi právě tak jako Rakousko.“ Po obsazení Sudet nastal v Mladé Boleslavi úbytek práce. Obyvatelé (nejen Ml.Boleslavi) ztratili zájem „o všechno“. Zápis z RK z ledna 1939 je následující : „ Není nám nikterak volno‚ vždyť ta rána na podzim zasazená se nikterak nehojí, naopak, je jitřena událostmi a řečmi jistého státníka [.............. ] Není zájem téměř o nic. Vše, co děláme, se zdá být zbytečné, bezúčelné.“ 3 Patnáctého března bylo celé Mladoboleslavsko zabráno německým vojskem. Zaměstnanost v té době poněkud stoupla. „Asi proto, že se horlivě zbrojí a pracujeme vlastně pro Říši [................] Montujeme první nákladní vozy pro vojsko, ovšem německé.“ 4 Počáteční soužití protektorátní správy
a domácích obyvatel bylo spíše zastrašujícího
charakteru. K výrazným omezením nedocházelo, kupodivu, zpočátku ani v kulturní oblasti. Nepočítáme-li mezi taková omezení např. neustálé zabírání prostor Městské hudební školy říšským vojskem. Občané židovského původu však byli vyloučeni z kulturního života. Některým židovským obyvatelům a to nejen hudebníkům se podařilo uniknout do zahraničí, ale bylo jich velice málo. Nebyly ale povoleny akce, kde by se shromažďovalo větší množství obyvatel, jako například v roce 1939 odhalení Máchova památníku v Bělé pod Bezdězem. Tento památník byl nicméně stejně vztyčen nedaleko, na výšině Horka poblíž města. Ani oblast hudby nezaznamenala podstatný úpadek aktivity, spíše naopak. Již koncem června 1939 byla v Mladé Boleslavi hostem Česká filharmonie s dirigentem Václavem Talichem. Mimokulturní událostí byl výskyt několika případů obrny v říjnu 1939, čímž byl omezen celý „provoz“ města včetně školství apod ., neboť byl vyhlášen mimořádný stav a školy byly v tu dobu zavřeny. Zdá se , že život v Ml.Boleslavi plynul celkem poklidně. Bylo možné chodit do kaváren a restaurací, do určité hodiny, samozřejmě. Obyvatelé města navštěvovali kina a jiné kulturní akce, jenž byly pořádány. Jaro roku 1940 bylo5 skutečně krásné, lidé očekávali změny k lepšímu, alespoň se to tak jeví podle následující věty z dubna 1940 : „ Budeme se těšit na
3
viz RK-V.W. viz RK-V.W. 5 viz RK.V.W. 4
den, kdy vyjde i naše sluníčko [.......], ale takové, že pro nás bude znamenat něco víc. Bude to znamenat slunce našeho příštího žití, našeho, opět svobodného státu.“ Lidé se snažili zachovat si základní důstojnost a čím vzrůstala nejistota v nich samotných, tím více se pořádaly koncerty, divadelní představení apod. Některé z těchto aktivit se konaly v soukromých bytech. Oficiálně se ale několik institucí podílelo na pořádání Českého hudebního máje, jak jinak než v květnu, 1940. Údaje, jenž nám podává Oskar Batěk (dirigent Mladoboleslavské filharmonie) z období II. světové války o aktivitách Mladoboleslavské filharmonie, jsou jasné, provedení Smetanovy Mé vlasti dosáhla četnosti 11koncertů a 11 krát zazněly
celé
Dvořákovy Slovanské tance. Aktivita filharmonie byla veliká. Smetanova a Dvořákova díla vyzdvihuji jen pro jejich mimořádný význam pro český národ. Obyvatelé Mladé Boleslavi (stejně tak jako ostatních měst v okupované zemi) vnímali celkovou situaci následovně: „ A tak ve všedních událostech ubíhá čas, a při všech úspěších, které naši obránci mají, věříme, že jednou přec budou ustupovat až stačit dechem nebudou. [.........] Je to jediná věc, naše myšlenky a city, kterou nám nemohou vzít.“
6
Nástup Reinharda Heydricha, šéfa Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, znamenal citelné změny i pro Mladou Boleslav. Nejhorší dopad byl pro židovskou obec. V Mladé Boleslavi byla židovská komunita početná. Právě z řad této obce pocházely značné dary a pomoc pro Městskou hudební školu, jak se lze dočíst v Kronice Městské hudební školy. Židé byli internováni na mladoboleslavském hradě. Dobové
fotografie internovaných
obyvatel předvádějí obyvatele spíše při veselejších událostech pořádaných v jejich vězení, jako například zpěv, hrající si děti apod. Situace byla pochopitelně špatná. Od února 1942 pak začaly transporty do koncentračních táborů. Údaje o počtu židovských obyvatel Mladé Boleslavi v roce 1942 nejsou známy, z roku 1943 se však záznamy dochovány jsou. Počet Židů v Mladé Boleslavi zmenšil z 207 na 21. Rokem 1943
se stal kulturní a společenský život v Ml.Boleslavi téměř neexistujícím.
Nakonec v srpnu 1944 byly zakázány všechny veřejné akce, kde by se mohlo shromáždit větší množství obyvatelstva. Zákazy byly nicméně obcházeny alespoň tak, že se konala soukromá divadelní představení, hudební a jiné produkce v soukromých bytech. K prvnímu březnu 1945 vypovědělo Turecko válku Německu. Egypt nezůstal pozadu a učinil tak také. V Mladé Boleslavi vypadala situace následovně: „ 1. března 1945, Ulice jsou plny přistěhovalců ze severu, Breslaň, Pozaň dokonce i Liberec se evakuuje. Mnoho lidí z Německa
6
viz RK-V.W.
je již 3 až 4 týdny na cestě. Městské ulice jsou plny zbytků sena [.................] procházelo několik proudů válečných zajatců. Nesmělo se jim nic podat. Několik osob z civilního obyvatelstva bylo zraněno, střílelo se po nich doprovázejícím vojskem,[..................] Dojde také k evakuaci Boleslavi?“7 O pět dní na to byli všichni, kteří podávali zajatcům chléb, cigarety nebo cokoli jiného převáženi do Terezína. Situace byla ve městě naprosto zmatečná a nepřehledná, často byly hlášeny hloubkové nálety na město a okolí. Do této situace se po městě rozšířil výskyt slintavky a kulhavky, dokonce i tyfu. Dochoval se dopis mladoboleslavského rodáka Jindřicha Marka8, který odešel ve třicátých letech do Německa za prací, usadil se tam a založil rodinu. Sedmnáctého března 1945 byla doručena do Mladé Boleslavi obálka s dopisem popisující stav a vztah k rodné zemi, nejspíš většiny lidí se stejným osudem jako on. Tedy Čecha žijícího v Německu, mobilizovaného. Z pohledu mnoha místních to byl zrádce, z pohledu jiného, byla celá situace velkým neštěstím. Uvádím části dopisu, abychom si utvořili ucelenější obraz o tehdejším životě, na vícero stranách. „ Drahá máti,[ ..........] Jeden můj kamarád jel přes Čechy a slyšel ve vlaku, že prý byla Mladá Boleslav bombardována. Tak si představ, jak mi je, když nevím, jestli je to pravda a od Vás žádné zprávy nemám [.............] Je zde hodně uprchlíků (v Glatru), městečko je přímo nacpané. A odsud jsou dále posíláni do Čech, naše vagóny leží právě vedle trati, která vede na Prahu [.......] a jak závidím těm lidem, kteří tam sedí že oni mohou jeti do Čech a já tady musím státi a jenom přihlížeti [.......] Čím se člověk narodil, tím zůstane přes všechny světské omyly. Právě jsem stál 1.05 h. na hlídce a prosil hvězdy, které právě jak na mne tak na Vás vidí [.........] , aby Tě a všechny chránily před hrůzami války [.........] Jindřich.“ 9 Po celý zbytek března, dubna a nakonec i začátek května byla Mladá Boleslav pod největší palbou za celou válku.V některých dopisech a poznámkách zmíněného Weigenda můžeme číst, že by to byla skvělá podívaná jako při leteckém dni, jen kdyby zde nebyl účel bombardování.
7
viz RK-V.W. Jindřich Marek odešel z Mladé Boleslavi do Německa v době hospodářské krize. Ke konci druhé světové války byl mobilizován. Jako Čech žijící v Německu ( oženil se a založil rodinu v Německu) byl pro hitlerovský režim krajně nespolehlivý , proto kopal koncem války zákopy. Do Čech se nikdy nevrátil. Povoláním byl umělecký rytec. Jeho potomci žijí v Německu dosud. 9 V RK V.Weigenda je uvedena i odpověď na Markův dopis. Uvádím zde část, kterou považuji za zajímavou a podstatnou, Weigend v ní reaguje na Markovo sebeobviňování ze zrady vůči rodině a rodné zemi, když zůstal se svou nově založenou rodinou v Německu při vypuknutí války : „ Drahý Jindro,[.......] Národní cítění je krásná věc. Jsou to dvě krásná slova. Ale věřte, že jen slova. Když budu mít těchto a jiných ještě plná ústa, nasytím jimi sebe a svoji rodinu? Když nebudu mít práci nebo jen takovou, že se prací nedá nazvat a budu mít při tom ale svou národní, tak zvanou hrdost, nebudu tím ubližovat své rodině i národu jako celku?[ ........]. Nejdříve bych ctil rodinný život a pak národní.“ 8
Při začátku května se stala situace ve městě značně rozpolcenou, všude byl chaos. Říšské vojsko neustále měnilo svou pozici uvnitř města. Osmého května odešlo gestapo a o den později jednotky wermachtu a poslední úředníci. V době, kdy se k Mladé Boleslavi blížily sovětské jednotky pod velením generála Martirosjana, došlo v Mladé Boleslavi k náletu. Letadla bez výsostných označení zaútočila na město a na automobilku. Obyvatelé okrajových částí města si mysleli, že to jsou letadla spojenců shazující balíčky humanitární pomoci, mnoho rodin tak přišlo o děti, které vyběhly „balíčky“ chytat. Dodnes je tato akce připisována německému letectvu, ale to již v této době nemělo možnost vzlétnou z žádné letecké základny, odkud by mohla na Mladou Boleslav zaútočit. Tato „tečka“ za druhou světovou válkou zasáhla město velice citelně. Ihned po válce nabídla mladoboleslavská automobilka pomoc vládě, ač sama byla těžce zasažena bombardováním z posledních dní války. ( V letech 1946 byl již znárodněný automobilový podnik vyčleněn z koncernu Škoda a nazván nově Automobilové závody n.p.) Život se navracel do města celkem klidně a bez větších problémů. Stalo se i po několika letech, že se vrátili váleční zajatci z koncentračních táborů, jenž byli prohlášeni za mrtvé. Byly to ale velice ojedinělé případy. Již během letních měsíců 1945 se v Mladé Boleslavi začal opět formovat divadelní soubor. Jedním z prvních představení, jenž soubor nabídl byla „Vesnice žen“. Dochovala se zmínka o tomto představení : „Byli jsme překvapeni provedením „Vesnice žen“ , v uceleném, velmi pěkném výkonu celého souboru. Rychle se střídající obrazy , velmi vhodně a šťastně volené uspořádání scény, vše vypracováno tak, aby každý pohyb hercův, každé osvětlení upoutalo diváka naplno.“ 10 Na plakátu Středočeského divadla je Slovo k diváku, které prohlašuje, že nejvýznamnější podíl bude mít přeměna českého divadelnictví na vyjasnění dramaturgické orientace. Dále čteme, že nastane příklon k bloku slovanských národů a „nejmocnějšímu našemu ochránci“.11 Divák je ale ujištěn, že dramaturgii si bude řídit každé divadlo samo o sobě a nebude zapomínáno na klasiky a zejména české dramatiky staršího období , „kteří pro ryzost básnického zaujetí vyžadují stejně tvořivého scénického přetváření.“12 Do únoru 1948 probíhala obnova celkem klidně. Pak nastaly útoky proti soukromým živnostem a kolektivizace zemědělství. Probíhala všeobecná manipulace obyvatelstvem.
10
viz RK- V.W. viz RK- V.W. 12 viz RK- V.W. 11
Mladá Boleslav a její nejbližší okolí byla vždy také místem sportu. Obyvatelé města se rádi scházeli (a scházejí i dnes) při různých sportovních příležitostech. 23. 5. 1948 se konal v Dolním Bousově, nedaleko Mladé Boleslavi, okrskový sokolský slet. Byla to velká událost, jenž nemohla být bez povšimnutí, i zde se zachoval zápis o tomto zážitku : „Odjížděli jsme mírně zmořeni , počasí se[ ………].vydařilo, slunce pražilo celý den. Nad míru spokojeni sami s sebou jsme si slibovali, že na župním sletu, kde bude vše ještě ve větším měřítku to musí být pokud možno ještě lepší.“13 Pisatel podal zprávu také o XI. Sletu , který byl podle jeho slov vydařený a byl to velký svátek.14 Radost z těchto aktivit však dlouho netrvala, neboť Sokol byl v Mladé Boleslavi zrušen v roce 1953. Což tehdejší cvičenci a cvičenky jen těžko mohli předvídat. A jak je tomu za každého režimu, nejenom kladné události se odráží v životě společnosti v každé době. Počátek padesátých let bylo období politických procesů s „třídními nepřáteli a škůdci socialismu“ a tato skutečnost se nevyhnula ani Mladé Boleslavi. Například trest odnětí svobody na 25 let obdržel i funkcionář Sokola. V roce 1955 postihla podobná situace skupinu kolem bývalého ředitele dívčí školy Karla Košťála, který si k 6 letům nacistického žaláře mohl přičíst ještě 3 roky žaláře komunistického. Automobilka zdárně překonávala veškeré těžkosti a z jejích bran vyjížděla stále nová auta a nové typy aut. V roce 1964 vzniká v Mladé Boleslavi Komorní orchestr LŠU, při LŠU za řízení Josefa Nováka, tehdejšího ředitele LŠU. Politická situace se začala uvolňovat z počátku roku 1968. Začaly zde ( v Mladé Boleslavi) přípravy na obnovu Junáka, Sokol, opětovně se předpokládalo otevření Hospodářského družstva. Političtí vězˇnové z padesátých let se sdružovali do K231 apod. Vpád vojska Varšavské smlouvy byl velkým překvapením i pro zaryté podporovatele režimu. „Když velení mladoboleslavských kasáren odmítalo splnit ultimativní požadavek sovětského velení a nevpustilo dovnitř tankovou jednotku, najel jeden z tanků do vrat a několik okamžiků situace vyhlížela na otevřený boj. Agresoři se nakonec spokojili s blokádou objektu a později se stáhli do dohodnutých lokalit ve městě a mimo ně.15“ Takto popisuje situaci PhDr. Karel Herčík v knize Mladoboleslavsko v proměnách času. Téměř všechny organizace na Mladoboleslavsku se jasně vyslovily proti tomuto postupu. Nastalo však období normalizace a všichni „nepohodlní“ jedinci byli odstraněni ze svých
13
viz RK-V.W. viz RK-V.W. 15 K.Herčík, Mladoboleslavsko v proměnách času, Libri, 1997 14
pozic, aby na jejich místa byli dosazeni lidé třeba méně schopní, zato však politicky pevného přesvědčení. Rokem 1968 končí činnost Mladoboleslavské filharmonie. Občané Mladé Boleslavi se stali méně vnímavými k dění ve městě. Ale i zde existují výjimky, výjimkami byly koncerty Mladoboleslavského komorního orchestru, koncertů sboru Boleslav, Podnikového dechového orchestru Škoda a jiných příležitostných koncertů, včetně návštěv divadla. Mnoho koncertů v období po roce 1968 až do současné doby pořádalo, respektive pořádají, církevní organizace, ať už evangelická, či bratrská nebo katolická církev. Prostor pro tyto činnosti se v Mladé Boleslavi vždy našel. Nelze říci, že by zájem o kulturu v dnešní době, v našem městě vyloženě upadal, je ale pravda, že některé umělecké soubory momentálně dosáhly za zenit svého úsilí a sbírají nové síly a hlavně hledají nové, mladé členy na další rozvoj svých činností. Proto se může zdát, že návštěvnost koncertů je malá. Není. Je přímo úměrná kvalitě. Mnoho obyvatel raději navštěvuje divadelní představení mladoboleslavského činoherního souboru, který má velice dobrou úroveň a pověst, jak na Malé scéně, tak na Velké. Je dobré také zdůraznit, že existují stálí návštěvníci, jacísi místní patrioti, jenž navštěvují koncerty svého oblíbeného sboru, či jiného hudebního tělesa, ať je jeho momentální úroveň jakákoli. Složení obyvatel města se nesmírně změnilo vlivem přísunu cizí pracovní síly. Tito občané se o kulturu tohoto města příliš nestarají. Ale i zde existují výjimky, například mezi přistěhovalci ze Slovenska, Austrálie či Německa, jenž se aktivně zapojují například do působení v pěveckém sboru Boleslav. Mladá Boleslav je v dnešních dnech městem sportu, hlavně fotbalu, a kromě sportu zde zaujímá důležité místo technika. Ale svůj prostor zde mají i kulturní aktivity.
2.1 Smíšený pěvecký sbor Boleslav
V Mladé Boleslavi existuje až překvapivě dost hudebních sdružení, na to, že je město pokládáno za zcela technické. Snad všichni obyvatelé znají firmu Škoda, dechový orchestr Škoda a pěvecký sbor Boleslav, který má ve svém znaku mladoboleslavský hrad. Zmínění obyvatelé sbor téměř většinově nazývají „Boleslavan“, což mnohé členy pěveckého tělesa značně roztrpčuje, ale zároveň všechny zpěváky sboru Boleslav, těší velký zájem o jejich vystupování. V centru města je možné vídat vždy několik upoutávek na nejnovější hudební akce sboru, stejně tak jako srdečné pozvání do vlastních řad zpěváků. Sbor neustále „nabírá“ nové členy a snaží se o omlazení kolektivu. Smíšený pěvecký sbor Boleslav je bezesporu jedním z nejstarších hudebních těles v Mladé Boleslavi, jehož oficiální počátky sahají k roku 1857. Samotný vznik a jeho okolnosti jsou zajímavé a proto zde o nich uvádím několik základních informací. V Mladé Boleslavi a jejím okolí byla vždy vysoká početnost německého obyvatelstva nebo alespoň obyvatelstva německy hovořícího (což v podstatě, kromě doby krátce po 2. světové válce zůstalo dosud). V padesátých letech 19. století zde bylo velmi oblíbené zakládání různých spolků, jako například divadelní ochotnický spolek Kolár16 z nedalekých Kosmonos, či první pěvecký spolek v Mladé Boleslavi vůbec, vzniklý v roce 1851, pod vedením J. Hakena (učitel na Dívčí škole v Ml.Boleslavi). Hakenův pěvecký spolek se ale rozpadl následně po 31.12.185117. Vlivem politických změn opustili všichni učitelé a úředníci pěvecké těleso a to se rozpadlo. Krátce na to, v roce 1855 vznikl v Josefodole u Mladé Boleslavi „zpěvácký spolek“ „ Josefsthaler Mänergesang Verein“. Tento spolek byl složen pouze z německých zpěváků a již dle názvu je patrno, že byl pouze mužským pěveckým sdružením. Josefodolské zpěváky vedl v té době František Xaver Částka, „knihvedoucí“ v josefodolské továrně. Spolek vystupoval nejen v Josefově Dole , ale také v Mladé Boleslavi. Jedno z vystoupení „Josefodolských“
podnítilo mladoboleslavské občany k založení
vlastního pěveckého hudebního sdružení. Částka byl požádán, aby poskytl stanovy svého spolku, což učinil,
a zároveň podal žádost na c.k. místodržitelství o povolení vzniku
pěveckého tělesa v Mladé Boleslavi. Žádosti bylo vyhověno ke dni 13.8.1857. Tímto vznikl „ 16
Fotografii z představení „Lucerny“ Aloise Jiráska, pořízenou ve 20. letech 20. století, uvádím v přílohách , na konci této práce. Fotografii poskytla Daniela Weigendová z alba rodinných fotografií. 17 „ Nový režim vstoupil do života silvestrovskými patenty z 31. prosince 1851, kterými byla zrušena dosavadní , byť i jen na papíře existující ústava a zavedeny byly zásady organického řízení. V praxi se jednalo o pokus o obnovení absolutismu- ze svobod dosažených roku 1848 byla zachována jen rovnost občanů před zákonem, náboženská svoboda a zrušení poddanství. Podstatným způsobem byla omezena samospráva , která zůstala zachována jen na úrovni obcí příznačné ale bylo, že i zde museli zvolení radní přísahat věrnost císaři.“ Pavel Bělina a koliktiv autorů, Dějiny zemí Koruny české II., Paseka 1993
zpěvácký spolek“ „Jungbunzlauer Männersang Verein“ . Opět to byl spolek pouze mužského osazenstva. Josefodolští zpěváci se přidali ke zpěvákům mladoboleslavským. Částka byl zvolen „ ředitelem kroužku“ (sbormistrem) nově vzniklého sboru. Mladoboleslavských členů bylo 23 a josefodolských 15. V tuto dobu sbor prováděl převážně německá díla nebo díla s německým textem. Hudba s českým textem byla spíše výjimkou. Mladoboleslavský spolek převzal nejen celý hudební archiv josefodolského sdružení, ale také heslo, jenž se vždy před začátkem vystoupení zpívalo : „Gesang und Liebe im schönen Verein. Sie erhalten dem Leben den Jugendschein.18“ – zhudebnil Ondřej Zöllner. První veřejná produkce , nyní spojeného hudebního spolku, se uskutečnila 18.11.1857 za řízení J. L. Lukese .19 Program byl následující : Bundeslied-Geist, Wein Galopp – Kuntz, Dům otcovský – Vogel, Nächtlich Gruss- Storch, Gerichtshoff- Zöllner, Des Weidmanns Entzücken- Glasser, Wachterlied- Zöllner, In der Heimath- Zöllner, Potpouri- Schiler. Program i jiné podrobnosti z počátků sboru známe z knihy Vzpomínky z padesátileté činnosti zpěváckého spolku „Boleslav“ v Mladé Boleslavi“
Jana Thýma- toho času jednatele
pěveckého sboru. Kniha pochází z roku 1907. O první zkušebně se Thým nezmiňuje, z textu v Pamětech ale vyplývá, že od 10.6.1858 byla zkušebna v domě „U zlatého beránka“ a od 8.12. byla přesunuta do domu Josefa Novotného v Železné ulici. V následujícím roce 1859 se josefodolští zpěváci odtrhli od mladoboleslavských a založili spolu se zpěváky kosmonoskými, nové pěvecké sdružení v Josefodole. Na místo sbormistra Františka Xavera Částky nastoupil k mladoboleslavským zpěvákům Josef Doubek. Doubek se snažil vyvést těleso z „nejhoršího“ . Zanedlouho přibyli do spolku noví členové a tím byla jedna z prvních krizí sboru zažehnána. V letech 1860-61 vykonával funkci sbormistra Kašpar Knitl a v roce 1862 pak Vincenc Vecko. Po Veckovi převzal vedení Josef Bergman (186366). Do období Bergmanova sbormistrování spadá i následující událost : dne 5.6. 1865 řídil tehdejší starosta sboru JUDr. Karel Matuš památnou slavnost – svěcení nového sborového praporu. Při této příležitosti byl přítomen, v té době jednačtyřicetiletý, Bedřich Smetana, který zatloukl hřeb do praporové žerdi- v pořadí to byl sedmý hřeb. Osobní účast B. Smetany
18
Což v překladu znamená:„Zpěv a láska v krásném spojení obsahuje život v záři mladosti.“ „Operní pěvec zemského divadla v Praze, první, který zpíval na jevišti stavovského divadla pražského česky a v 60. letech , kdy národní obrození rašilo, pučelo a přinášelo hojných květů, povznesl Lukes přednes prostých písní národních k neobyčejné výši umělecké [........] pod taktovkou našeho mistra Smetany na prozatímním divadle českém po 7 let [...........] Když krutý osud oddálil Smetanu divadlu, i životu vůbec, tu i Lukes navždy českou scénu opustil, školu pěveckou založil a nám i cizině celou řadu znamenitých pěvců vychoval.“ Jan Thým, Vzpomínky z padesátileté činnosti zpěváckého spolku Boleslav v Mladé Boleslavi, Knihtiskárny J.Nešněry v Ml.Boleslavi, 1907 19
byla velkou poctou pro tehdejší členy spolku. Dnes je každý nový člen nejprve seznámen s tím, že jeden z hřebů v praporové žerdi zatloukl právě Mistr. Po Bergmanovi byl sbormistrem V. Škop ( 1867-68). Po vcelku rychlém střídání sbormistrů nastala doba časově delšího vedení a to v osobě Václava Folprechta. Folprecht vedl sbor v letech 1869- 1873. Tentýž sbormistr byl také sbormistrem Dámské pěvecké jednoty Mlada . Zlomovým rokem pro sbor byl rok 1874, kdy stanul včele sboru František Hruška. Hruška nejenom, že vedl sbor, ale byl i regenschorim mladoboleslavského děkanského kostela Panny Marie . Teprve pod hruškovým vedením byl sbor dotvořen. Nový sbormistr spojil dva sbory Mužský pěvecký sbor a Dámskou pěveckou jednotu Mlada“.20 V okamžiku spojení obou těles vzniká těleso, které ve svém smíšeném typu přetrvalo dodnes- Smíšený pěvecký sbor Boleslav. Tímto krokem zaniká „Mlada“. Některé členky zaniklé „Mlady“ byly vynikající sólistky, což Hruška věděl. Připravil sbor na náročná vystoupení. S energií sobě vlastní „přeorientoval“ zpěváky na provádění děl převážně českých autorů. V té době propagoval především díla Smetanova. Sám Smetana byl několikrát účasten vystoupení mladoboleslavského hudebního spolku, jako například v roce 1879, kdy byla provedena Prodaná nevěsta ( 29.11. a 7.12.1879)
21
.
Třicátého ledna 1880 byla k poctě B. Smetany provedena opět Prodaná nevěsta, při této příležitosti, ale Smetana nebyl přítomen. Hruška se sborem podnikal koncertní návštěvy po celém okolí Mladé Boleslavi a tak nepřekvapí, když ve Smetanových zápiscích čteme : „Spěvácký spolek mldobol. výlet do Loučeně a odpoledne v Jabkenicích na střelnici, zpíš mě poctili zastaveníčkem před bytem mým.“ 22 František Hruška umírá roku 1889 a jeho nástupcem se stal Josef Cyril Sychra. Sychra se snažil o ještě větší zdokonalení svých zpěváků a zpěvaček. V roce 1891 na sjezdu Jednoty zpěváckých spolků českoslovanských v Praze získal sbor stříbrnou medaili hlavního města Prahy a v roce 1895 bronzovou medaili hlavního města Prahy. Sychra vedl sbor od roku 1890 do roku 1911. Po něm byl sbormistrem v roce 1912 Bohuslav Vomáčka a od roku 1913 do roku 1919 Alois Hubka. Poté nastalo další období rychlého střídání sbormistrů Karel Rudolf 1920-25, 1925 Jaroslav Hančl, 1926-1931 Jan Loriš, 1931-33 Em. Maixner. Delšího sbormistrování se ujal František Trhoň, jenž sbormistroval od roku 1933 do roku 1946 . Trhoň vedl sbor k ještě systematičtějšímu a efektivnějšímu nácviku skladeb. Zajímavé svědectví o 20
Dámská pěvecká jednota „Mlada“ vznikla kolem roku 1868, sbormistrem byl Václav Folprecht, v roce 1878 měl soubor asi 58 členek, jednatelkou souboru byla Folprechtova manželka. 21 Klub přátel umění v Mladé Boleslavi, Zápisky Bedřich Smetany o Mladé Boleslavi, Knihtiskárna Hejda a Zbroj, n.p. v Ml.Boleslavi, 1949 22 Klub přátel umění v Mladé Boleslavi, Zápisky Bedřicha Smetany o Mladé Boleslavi, Knihtiskárna Hejda a Zbroj,n.p. v Ml.Boleslavi, 1949
koloběhu „uvnitř“ i vně sboru nám poskytuje text jednatele sboru, Jan Štecha v letech 1934 1947, který napsal několik odstavců do knihy „Památník na oslavu 90. výročí založení pěveckého spolku Boleslav v Mladé Boleslavi a stých narozenin hudebního skladatele Františka Hrušky.“ Štecha se v publikaci věnuje záznamům o událostech v období 19371946. Rok 1937 je zmiňován hlavně jako rok jubilejní, neboť spolek tímto rokem oslavil 80. let své existence. Oslava „proběhla“ na 25 koncertech, kdy bylo provedeno 88 sborů, přičemž největší význam měl pro sbor koncert, konaný 7. 4. 1937. Toho dne bylo provedeno dílo Antonína Dvořáka Stabat Mater. Sbor se také zúčastnil sjezdu Pojizerské pěvecké župy Hruškovy. Sjezd byl spojený s koncertem, na němž zpívalo 300 pěvců. Rok 1938 shledal Štecha velice úspěšným, i když pravidelné zkoušky a koncerty byly narušeny politickými událostmi. Po zářijové mobilizaci začal sbor pracovat již 21. 10. členové mladoboleslavského pěveckého spolku litovali ztráty kontaktů s bratrským spolkem „Svornost“ v České Skalici. I přes tyto neblahé události vystupoval sbor celkem 11 krát a byly provedeny 43 sbory. Nejúspěšnějším koncertem bylo provedení Dvořákovy „Svatební košile“ 6. dubna 1938. V roce 1939 bylo pořádáno opět 11 vystoupení, kde zazněla mimo jiné i Smetanova „ Česká píseň“ a to 23. září. V následujícím roce 1940 byla činnost sboru poněkud omezena, ale i přes to proběhlo 7 veřejných koncertů, mezi nejvýznamnější události zařaďme účinkování sboru 31. 5. v rámci Českého hudebního máje, kdy byly předneseny: Fibichova
„Jarní
romance“ a Smetanova „Česká píseň“ za doprovodu Mladoboleslavské filharmonie. Mladoboleslavská filharmonie spolupracovala se sborem i v roce dalším (1941), kdy společně obě sdružení provedla 28. 5. Dvořákovu
„Svatební košili“ během mladoboleslavského
hudebního jara. Toho roku navštívil sbor i nedaleké Krnsko, kde byl pořádán koncert. Jan Štecha uvádí v roce 1941 devět koncertů se 40 zazpívanými sbory. Na rok 1942 připadlo jubileum 85- ti let trvání. Členové se chystali na oslavy, ale politické události (atentát na Reinharda Heydricha a s tím spojené následné represe) nedovolily pořádání koncertu na jaře. Koncert se odehrál až 16. 9. bez slavnostního rázu a jakékoli pompéznosti, neboť oslavy většího rozměru nebyly povoleny. Koncert byl vřele přijat. Štecha uvádí ještě dva zájezdy do Debře nad Jizerou a do Sobotky. Celkem však sbor odzpíval 7 koncertů s 98 sbory. V roce 1943 byla činnost sboru ještě více omezena, a proto se lze dočíst pouze o třech koncertech. Na jednom z nich 8. června byla provedena Smetanova „Česká píseň“. Následujícího roku byla situace obdobná, Štecha uvádí 4 koncerty s 21 sbory. Celková situace, již dost komplikovaná, se ještě ztížila, když říšské vojsko zabralo prostory zkušeben, které se tehdy nacházely v budově základní školy na Komenského náměstí. Dnes je to 2. ZŠ. Stejně jako Městská hudební škola, sídlil sbor ve společných místnostech Městského divadla. Podmínky byly
stísněné, uvážíme-li, že se do šatem a přilehlých místností musela vejít celá hudební škola, sbor Boleslav a některé vojenské osazenstvo. Zkoušky sboru, stejně tak jako výuka Městské hudební školy, byly často omezovány bujarými večírky říšských vojáků. Velitelství gestapa sídlilo pouze o jednu ulici vedle, sousedící s divadlem. Cesta z vily, okupované správou gestapa, do prostor divadla, trvala sotva 2 minuty chůze. Proto bylo pro německé vojáky snadné a výhodné pořádat své oslavy v divadelní budově. Směrem ke konci války se četnost vojenských zábav v divadle zvyšovala. Jak Štecha uvádí : „ Němci konali v divadle časté večírky pro povzbuzení skleslé mysli svých soukmenovců.“
23
O tom, že rok 1945 byl pro
Mladou Boleslav a její občany nejchaotičtější a nejnebezpečnější ( nálety, bombardování, evakuace apod.) jsem se již zmínila v kapitole o dějinách Mladé Boleslavi ve 20. století. Štecha připomíná, že od začátku roku do osvobození nebyla veřejná činnost spolku vůbec možná. Dále Štecha píše, že bylo město plné uprchlíků, což víme i dle Rodinné kroniky Vladimíra Weigenda a díky jeho zápisům víme, že uprchlíci šli přes Mladou Boleslav v březnu 1945. V tomto důsledku se do města také dostala nákaza tyfu, slintavky a kulhavky. V této chaotické době musel sbor Boleslav vyklidit své dosavadní útočiště v Městském divadle, protože do jeho místností byli ubytováni „národní hosté“ Jak Štecha nazývá některé , pro vojsko významnější, jedince. Jména ale neuvádí. Díky laskavosti C. Žampacha byly zkoušky přesunuty do prostor bývalého kláštera. Zpěváci a zpěvačky nacvičili pod Trhoňovým vedením „ Hymnus“ Antonína Dvořáka, „ Modlitbu za vlast“ J.C. Sychry, „Modlitbu na Řípu“ O. Zicha a Smetanovu „Českou píseň.“ Koncert s těmito díly se uskutečnil 15. června 1945. Koncertů v tomto roce bylo ještě 53, neboť se Štecha zmiňuje celkem o 54 koncertech s provedením 169 sborů. Je patrné, že sbor byl v době druhé světové války schopen ( hlavně i ochoten ) scházet se. Stejně jako tomu bylo u jiných těles, často se zpěváci scházeli doma po větších skupinkách nebo zcela tajně. Některé jejich produkce musely být označeny česko německým varováním, že účast je pouze pro členy spolku a podobně. V roce 1946 odchází ze spolku sbormistr František Trhoň a na jeho místo přišel Josef Feřt. Ještě před Feřtem byl ve funkci „místosbormistra“ Jaroslav Dumek. Josef Feřt i Jaroslav Dumek již v této době spolupracovali aktivně s Mladoboleslavskou filharmonií, oba poté v pozdějších letech byli jejími dirigenty. Jakékoli společné koncerty sboru Boleslav a mladoboleslavských filharmoniků byly vždy přijímány širokou veřejností velice vřele. Sbor i v roce 1946 pořádal zájezdy do okolních míst, jako například 5. května do Dolního Bousova, 23
Jan Štecha, Památník na oslavu 90. výročí založení pěveckého spolku Boleslav v Mladé Boleslavi a stých narozenin hudebního skladatele Františka Hrušky, Středočeské tiskárny 1947
kde účinkoval na pozvání spřízněného spolku „Stojmír“ . Nebo 14. a 15. září se sbor účastnil sjezdu Pojizerské župy Hruškovy v Liberci. Mladoboleslavský sbor si vždy zakládal na vyměňování si zkušeností, setkávání se s ostatními sbory apod., aby byla jeho činnost neustále „v pohybu“, aby zpěváci ani sbormistr neustrnuli v nehybném bodě. A tak je tomu i dnes. Vrátíme- li se ještě k roku 1946, pak se můžeme ve Štechově textu dočíst, že 8. října navštívil Mladou Boleslav prezident Edvard Beneš s chotí. Sbor na uvítanou zapěl Smetanovo „ Heslo“ a prezident, i jeho manželka se oba zapsali do pamětní knihy spolku. Celkem těleso absolvovalo v roce 1946 24 koncertů se 78 sbory. Josef Feřt se věnoval své práci ve sboru až do roku 1963. Do roku 1950 se sborem také spolupracoval jako druhý sbormistr Jaroslav Dumek. V samotném roce 1950 ještě k těmto dvěma přibyl Ladislav Piroch. Josef Feřt byl v té době také ředitelem Městské hudební školy, takže spojoval obě instituce, jak jen to bylo možné, stejně tak jako vždy vítal spolupráci obou zmíněných institucí společně s Mladoboleslavskou filharmonií. Domnívám se, že to bylo možné i díky jeho schopnostech pevného vedení, jenž dokázali ocenit všichni zúčastnění, včetně posluchačů pořádaných koncertů. V období Feřtovy aktivní činnosti se lze opravdu domnívat, že veškerý hudební život v Mladé Boleslavi byl propojen do nejmenšího detailu. Pomineme-li ovšem Podnikový dechový orchestr Škoda, který si vždy šel svou vlastní cestou a orientoval se na jinou část hudby. Ale i na tomto poli lze najít jasně spojující prvky mezi, dnes ZUŠ a „Dechovkou“. Propojení existuje zvláště v dnešní době. Sám Feřt si přál úzkou spolupráci mezi Městskou hudební školou, Mladoboleslavskou
filharmonií
a
domnívám se, že jako sbormistr
Boleslavu chtěl trvale připojit právě i sbor k filharmonikům a k hudební škole. Svou hypotézu zakládám na
Feřtově vlastnímu textu, jenž se nachází v brožuře k 25. jubileu vzniku
Mladoboleslavské filharmonie z roku 1956. „ Posledních 10 let , k nimž se váže i moje spolupráce, mě však přivádí i k jiné myšlence. Osudy orchestru byly už od počátku úzce spjaty s životem hudební školy. Tato symbiosa obou organismů se ukázala velmi správnou
a
účelnou. Posilujme ji! Veďme mládež tak, aby našla svou cestu i ke kulturním hodnotám. Píseň strojů opájí století techniky, ale nesmí přehlušit v lidských srdcích cit a smysl pro krásno.24 Pokud by byla má teorie, o větší spolupráci sboru Boleslav s ostatními, tehdy existujícími tělesy, a hudební školou, správná, pak by v dnešních dnech mohl Josef Feřt shledat, že tato symbióza nastala a trvá. A za výjimečných podmínek, jakými jsou například vánoční koncerty, sbor Boleslav spolupracuje i s Podnikovým dechovým orchestrem Škoda. 24
M.Vozáb a kol., Orchestrální sdružení ZK automobilových závodů N.P. v Mladé Boleslavi, Středočeké tiskárny n.p. 03 v MB,1956
Vrátíme-li se k roku 1963, shledáme v kronice, že Feřt svou činnost ukončil a na jeho místo nastoupili J. Sládeček a R. Kadeřábková. Sládeček vykonával sbormistrovství do roku 1966 ( umřel v roce 1967), Kadeřábková ještě v roce 1966 a v roce následujícím, tzn. 1967 již společně s Ladislavem Najmanem. Spolupráce těchto dvou sbormistrů trvala do roku 1971, kdy se Najman ujal sboru sám neboť sbormistryně Kadeřábková onemocněla a již se ke sboru nevrátila.V době od konce Feřtova vedení do nástupu Najmana sbor vystupoval pouze příležitostně jako doprovodná složka některých akcí. Najman okamžitě začal cíleně měnit celkovou strategii sboru. Což se ukázalo jako velice dobré pro další vývoj. Když v roce 1971 přijal funkci prvního a jediného sbormistra sboru musel začít řešit hned několik problémů. Jak sám psal v textu pro publikaci ke 120. výročí vzniku sboru Boleslav, předstoupil před sbor, v němž byla většina členů pokročilého věku. Každý sbormistr se musí vypořádávat s tímto faktem, který je nutné řešit. Najman zvolil více četné zkoušky, důkladnou přípravu, což znamenalo například i zkoušky dělené. Začal vybírat repertoár, na němž se mohl sbor rychle „vzchopit“ a dodat si sebevědomí. Takovým repertoárem byly zpočátku lidové písně a písně budovatelského rázu, ale tvorba klasiků české hudby nebyla nikdy opomíjena. Najman píše, že úroveň sboru byla špatná a bylo potřeba podněcovat členy k větší aktivitě, podněcovat dobrými vystoupeními mladé zájemce ke vstupu do řad sboru. To se podařilo. Sbor Boleslav se potýkal také s finančními problémy a teto důležitý fakt bylo třeba vyřešit jako první. Stejně jako se přidružila mladoboleslavská filharmonie – tehdy již pod názvem Mladoboleslavské orchestrální sdružení- k ZK ROH AZNP v roce 1952, učinil sbor Boleslav v roce 1972 totéž. ( V roce 1972 už filharmonie v Mladé Boleslavi neexistovala) Jak píše Najman „Křivka výkonnosti sboru šla prudce vzhůru“ přesný datum, od 21.1. 1974, kdy měl sbor
25
od roku 1974, známe i
vystoupení na koncertu 50. výročí úmrtí
V.I.Lenina. Od tohoto okamžiku měl sbor možnost účastnit se všech „významných politických oslav, pořádaných v Domě Kultury MB.“26 Chtěl–li sbor prosperovat a udržet se nadále v aktivitě, bylo třeba účastnit se především takovýchto oslav a podobných akcí. Výkonnost a úroveň sboru se skutečně zlepšovala a to do té míry, že v roce 1975 bylo možné v jejich podání vyslechnou koncert z děl Bedřicha Smetany a v roce následujícím koncert z děl Antonína Dvořáka. Sbor si mohl také „dovolit“ pozvat jako hosty přední operní zpěváky a zpěvačky do Mladé Boleslavi, například B. Blachuta, E. Hakena, A Bortlovou a další. Jednou
25
Dům kultury ROH AZNP Boleslav-Pěvecký sbor DK ROH AZNP Ml.Boleslav, 120. výročí, 1977 L.Najman-text v publikaci : Dům kultury ROH AZNP Boleslav- Pěvecký sbor DK ROH AZNP Ml.Boleslav, 12. výročí, 1977 26
z poct pro sbor i jeho vedení bylo jistě vystoupení dne 11.3.1976 v Obecním Domě v Praze, kde měli mladoboleslavští zpěváci a zpěvačky příležitost účastnit se společně s ostatními sbory koncertu. Zmiňuji-li Prahu, musím připomenout, že
sbor Boleslav vždy úzce
spolupracoval s pražským Hlaholem , často ( a to i dnes ), se vzájemně oba soubory navštěvují a pořádají výměnné koncerty jednou v Praze, jednou v Mladé Boleslavi, jindy mají společný zájezd do měst či obcí v přilehlém okolí Mladé Boleslavi. V roce 1976 vystupoval se sborem mimo jiné právě i Pražský Hlahol. Téhož roku byl sbor Boleslav také vítězem II. ročníku krajské soutěže „ Píseň přátelství“ . V té době měl sbor 65 členů . Na zahájení sezóny 1976-77 byl sbor pozván do Nelahozevsi ke spoluúčasti na oslavách 135. výročí narození Antonína Dvořáka. Vystoupení se konalo 18. září 1976. Ještě v tom samém roce účinkoval sbor v divadle Jaroslava Průchy a společně s dětským pěveckým sborem Paprsek provedl scénu z Dvořákovy opery Jakobín.. V roce 1977 sbor opět vítězí na II. ročníku krajského kola „Píseň přátelství“ a účastní se pěveckého festivalu sborů středočeského kraje VI. Králikův Nymburk ( 30.4. 1977 ), tou dobou už sbor čítal 100 pěvců. Sto pěvců byl opravdu velký pokrok a Najmanova práce se vyplatila, uvážíme-li, že v roce 1967 měl sbor členů 30. Téměř ke konci školního roku 1977 podnikl sbor
svůj historicky první zájezd mimo ČSR do
Bulharska. Zájezdu do Bulharska se účastnilo 90 členů včetně doprovodu. Najman zmiňoval tuto událost v roce 1997, kdy vyšla publikace ke 140. výročí založení sboru : „Vzpomínám na koncert v Kosmonosích, kdy se sbor představil s repertoárem, se kterým se uskutečnil první historický zájezd do Bulharska a kdy se předvedl poprvé ve stejném oblečení[ .......] Byl to velký umělecký a společenský úspěch.“27 Objektivní pravdou je, že Najman vyvedl sbor z jedné z největších krizí sboru „se vztyčenou hlavou“. Ještě dva roky před svým odchodem ze sboru dovedl sbor k udělení zvláštní ceny za působivé předvedení skladby Bohuslava Martinů „Sestra travička“ z cyklu Kytice. V době sbormistrování Ladislava Najmana disponoval sbor vlastními sólisty vynikající úrovně, například M. Kvaizarová, B. Kamírová, N. Hačecká, J. Weiss, V. Novotný, V. Šulc a další. Jmenujme ještě vynikající klavíristy Vl. Nováka a Stanislava Pfeifra. Když svou spolupráci v roce 1984 ukončil, přišli na jeho místo sbormistři Zdeněk Šulc a Věra Tondrová. Zdeněk Šulc převzal sbor v době, kdy začínalo těleso opět mírně kvalitativně upadat, což bylo způsobeno střídáním sbormistrů a nejasnostmi o dalším nástupci Ladislava Najmana. Od doby kdy přišel do sboru jako sbormistr Zdeněk Šulc, začal se ještě více proměňovat sborový repertoár. Velkým zlomem byl koncert na vánoce v roce 1987, kdy byla sborem provedena
27
viz poznámka pod čarou č.8
Rybova vánoční mše „Hej, mistře“. Následoval zákaz dalšího provádění tohoto díla a podobných děl. Nicméně členové sboru stáli za rozhodnutími svých sbormistrů. V roce 1991 odešel sbor z Kulturního domu odborů Škoda, vlivem finanční situace, a přešel pod Kulturní středisko „Svět“. Ke konci roku 1996 se stal sbor občanským sdružením, kterým je dosud. Sbor vystřídal po roce 1991 několik zkušebních místností. Kromě prostorů v kulturním středisku „Svět“ to byla modlitebna Jednoty Bratrské v Blahoslavově ulici, dále prostory Hudební školy na Náměstí Míru, ale také prostory Domu dětí a mládeže nebo Penzion pro důchodce. Posledních několik let ( od roku 1996 ) jsou sboru propůjčeny dvakrát týdně místnosti v Centru pro mentálně postižené spoluobčany v Mladé Boleslavi ve Václavkově ulici, kde se také nachází notový archív sboru. Po roce 1989 se začalo těleso účastnit pěveckých sborových festivalů ve Zwikau, Gross Umstadtu, Pezinoku, Miesbachu, v Dieburgu apod. Vedení sboru se také zasadilo o pořádání hudebních pěveckých festivalů v Mladé Boleslavi, které je možné navštívit vždy na jaře v květnu. Není výjimkami, že Mladou Boleslav navštěvují spřízněné sbory z USA například Rejoice Lutheran Chancel Choir, z Japonska přiletěl v roce 2002 pěvecký sbor ÓRURI ( „Ptáček“). Častými návštěvníky jsou v Mladé Boleslavi například i zpěváci z Braunschweiger Singkreis apod. Sbor Boleslav spolupracuje se sbory a sborečky ze ZUŠ ( Causa Musica, Dětský sbor ZUŠ- oba pod vedením V. Tondrové), dále s vokálním seskupením pod názvem Trio Profundo ( Jiří Bartoš, Karel Novák, Jan Pleva), apod. Dále sbor trvale spolupracuje se sólisty Lenkou Tondrovou, Terezou Moravcovou, Jiřím Bartošem, Ondřejem Dobrkovským, apod. Korepetici zajišťují sami sbormistři, ale také Miroslav Sekyra a Jana Mlčochová. V roce 1984 se Zdeněk Šulc domníval, že pomůže souboru překlenout krátkou dobu „ mezivládí“. Místo toho se podařilo v Mladé Boleslavi vybudovat sbor skvělé úrovně. Oba sbormistři jsou si vědomi toho, že jde o práci složitou a dlouhodobou, vyžadujíc maximální soustředěnost. Díky jasným a přesným cílům
prof. Šulce
a V. Tondrové, a
nekompromisnímu postupu při nácviku skladeb se ze sboru Boleslav stalo vynikající pěvecké těleso, velkých kvalit. Šulc napsal několik řádků do publikace ke 140. výročí založení sboru následující slova: „Povedlo se nám všem postupně vybudovat sbor, který má ve šťastné konstelaci ten pravý, čistý, obsahově nabitý barevný zvuk, tak obdivovaný zejména při koncertech v zahraničí [............] Ale on má v sobě něco víc než přesnou, zvukově vyváženou kvalitu, a to je nadšení, hudebně dramatický výraz radosti, lyriky, smutku, rozpustilosti i noblesy.“2829 28
Zdeněk Šulc, text v publikaci : Dům kultury ROH AZNP Boleslav, Pěvecký sbor DK ROH AZNP Ml.Boleslav, 12. výročí, 1997
Společně s prof. Šulcem řídí sbor Věra Tondrová,
30
která přišla do spolku v roce 1984.
Nejprve pomáhala s nácvikem skladeb jako korepetitorka a jak sama říká, „ prof. Zdeněk Šulc [...] se stal i mým učitelem..“ Při zkouškách a nácviku skladeb se někteří členové sboru rozhodli založit ještě komorní pěvecké těleso, které by mělo zkoušku ještě jeden večer v týdnu. Tomuto tělesu neřekne nikdo jinak než „Komorák“ a je součástí sboru Boleslav. Zdeněk Šulc byl pracovně natolik vytížen, že předal sbormistrování v komorním tělese zcela Věře Tondrové. Dnes převzala většinu práce ve sboru Boleslav, popřípadě i v komorním souboru, jenž již moc činný není, Věra Tondrová. Smíšený pěvecký sbor Boleslav jednoznačně podporuje a rozvíjí hudebnost občanů města Mladá Boleslav. Uvádím následující příklad, kdy je možné pozorovat „koloběh hlasového potenciálu“ v Mladé Boleslavi. V našem městě nedávno ( v roce 1992 ) vznikl sbor Ptáčata pro předškolní mládež, na nějž věkově navazuje sbor Jiřičky ( všechny vedoucí těchto dětských pěveckých sborů jsou aktivními členkami sboru Boleslav ). Ti žáci, kteří kvalitně hlasově vyspějí
přicházejí téměř vždy na ZUŠ, kde vyučuje zpěv Věra Tondrová-
sbormistryně sboru Boleslav a zde se napojuje další článek pro nové členy pěveckého tělesa Boleslav. Je to jakýsi kruh, propojenost, která je základem plynulého přesunu nových hlasů do mladoboleslavského smíšeného pěveckého sboru. Jedním z posunů, který je patrný v osazenstvu sboru Boleslav je přísun zpěváků z jiných zemí, kteří přišli do Mladé Boleslavi pracovat. Proto se zde lze setkat se Slováky, Australany, Němci apod. Ti přicházeli do spolku postupně po roce 2002. V rozmezí let 1999- 2002 jsme mohli zaznamenat jistý kvalitativní úpadek sboru, v důsledku odlivu starších členů souboru. Od roku 2002 se ale situace opět lepší. Repertoár je neustále obměňován a jsou zařazována díla moderních skladatelů ( Eben, Křička, Lukáš apod.) i skladatelů z vlastních řad sboru Boleslav. Skladatelem z vlastních řad je J. Bartoš, který si své skladby čas od času řídí sám. Sbor neustále spolupracuje s Komorním orchestrem, jak při jarních festivalech, tak při vánočních koncertech. Mezi jarní koncerty také patří časté účinkování v březnových dnech v Sýčině u Ml. Boleslavi, na podzim sbor pořádá
29
Profesor Zdeněk Šulc studoval dirigování orchestru a sborů, hru na varhany a zpěv na Pražské konzervatoři. Byl členem České filharmonie a dirigentem Armádního uměleckého souboru a uměleckým vedoucím několika dalšího pěveckých souborů. Zúčastnil se s nimi několika mezinárodních soutěží ve Francii, Itálii a Německu. V roce 1992 získal sbor Foerster pod jeho vedením 1. cenu ve švýcarském Neuchatelu. Vyučoval na Pražské konzervatoři a byl vedoucím pražského Hlaholu a nyní je sbormistrem ve Smíšeném pěveckém sboru Boleslav a ve Smíšeném pěveckém sboru 1. lékařské fakulty UK v Praze. 30 Věra Tondrová vystudovala obor zpěv a hru na housle na Pražské konzervatoři, absolvovala další studium sbormistrovství na Pražské konzervatoři. Vyučuje na ZUŠ v Mladé Boleslavi zpěv a nauku, vede několik pěveckých souborů: Smíšený pěvecký sbor Boleslav, Komorní pěvecký sbor, Causu Musicu, dětské pěvecké sbory při ZUŠ.
Podzimní festival sborové tvorby a v zimě pak soubor účinkuje nejen ve svém vlastním městě, ale například i v Březovickém kostele, v Sýčině, v pražském Hlaholu apod. Spolupráce s pražským Hlaholem (několik let zde sbormistroval právě i Zdeněk Šulc) je trvalého rázu a totéž lze říci o sboru 1. pražské lékařské fakulty- pod vedením Z. Šulce . Kromě toho je sbor častým hostem spřátelených sborů nejen po celé Evropě, ale také v Japonsku, jak bylo uvedeno výše.
2.2 Městská hudební škola v Mladé Boleslavi
Informace pro tuto kapitolu jsem čerpala z „Kroniky Městské hudební školy v Mladé Boleslavi“. Jako v každé jiné kronice- vždy záleží na pisateli, který nám zprostředkovává dění v té či oné činnosti- jsem mohla nalézt strany, které jsou detailně zpracované a tudíž dávají i lepší pohled na dění v těch určitých dobách. Pak jsou tu místa bílá, nepopsaná, to se týká let 1962- 1989. Z některých zápisů je patrné těsné sepětí kronikáře s hudební školou a jinde shledáváme pouze rutinní zápis na konci školního roku. Úzká vazba je zřetelná mezi kronikářem prvních let od založení školy, kterým byl
Oskar Batěk. Zaznamenává nám informace nejen o
učitelském sboru, neustálém stěhování školy, o válečných letech a jiných událostech, ale nelze si také nevšimnout jeho poznámek typu : „Vím, kdo za tím stojí..“31 Díky jeho podrobným informacím máme možnost dobrého náhledu v několika prvních letech existence školy. Jeho zápisy začínají rokem založení školy 1928 a končí školním rokem1946/47. Pak jsou pisatelé neznámí, protože nám o sobě nepodávají žádné zprávy. Úvodní stranu jsem jako autograf umístila do příloh této práce. Při svém vzniku roku 1928 se jmenovala zmíněná instituce „Městská hudební škola“, později byla přejmenována na Lidovou školu umění a školním rokem 1990/91 dostala svůj dosavadní název Základní umělecká škola. V Mladé Boleslavi narůstala potřeba po školených pěveckých hlasech. Spolkem, který požadoval příchod stále nových členů byl například Smíšený pěvecký sbor Boleslav. Domnívám se ale, že žádný, byť sebevětší spolek, by nebyl jediným podnětem pro vznik hudební školy. Byla to „všeobecná“ potřeba, další možné vzdělávání obyvatelstva. Také se domnívám, že vznik takovéto instituce v roce 1928 na území stále se formujícího nadnárodního celku, nemůže být pouhou náhodou. Je to jeden z dalších „sebeuvědomovacích“ počinů. Byla to také snaha vyrovnat se ostatním městům, jenž svou městskou hudební školu už měla. O založení Městské hudební školy se jednalo v Mladé Boleslavi v květnu roku 1928, bylo určeno 5 jednatelů pro přípravný výbor O. Leder, MUDr. V. Zítka, profesor Loriš, odborný učitel F. Slaba a obchodník J. Hönigsfeld, jak uvádí Oskar Baťěk v Kronice Městské hudební školy : „První kuratorium školy bylo ustanoveno na plenární schůzi dne 8. října 1928, ve
31
Kronika Městské hudební školy
které byl též ustanoven zatímním správcem školy a učitelem intonace pan Vítězslav Novák Arratta, absolvent pražské konservatoře hudby.“ 32 Oficiální začátek výuky byl 15.11. 1928. Jelikož pro dějiny této umělecké školy je charakteristickým rysem neustálé stěhování a změna působnosti výuky, pokládám za nutné podat její historický vývoj na základě těchto častých změn lokace. V době svého založení měla škola pouze intonační oddělení, kde bylo vyučováno 210 žáků rozdělených do 6 oddělení. Škola se od počátku potýkala s problém umístění hudebního ústavu do jedné budovy. Ve svém prvním roce působení byla výuka soustředěná v místnostech československého gymnázia v Mladé Boleslavi, které byly hudební škole propůjčeny. V dalších letech, když se rozšiřovala oddělení, bylo možno nalézt školu až na sedmi různých místech najednou. Dlouhou dobu propůjčovala mladoboleslavská izraelská obec tři své místnosti pro výuku v Krajířově ulici číslo 137. V těchto místech se také nalézalo ředitelství Městské hudební školy. Výuka probíhala několik let také v soukromých bytech učitelů. Jak uvádí Oskar Batěk : „ Žáci z tříd učitelek G. Jarské a B. Šimůnkové a ostatní žáci z třídy učitele J.Hofmana byli vyučováni v bytech svých učitelů.“33
Výuka intonace nadále probíhala v prostorách
gymnázia. Ve svém třetím roce působení zaměstnanci školy i jejich žáci doufali v to, že jim městská rada propůjčí několik místností v budově krajského soudu, ale nestalo se tak. Namísto toho se vyučovalo už na šesti různých místech a naděje na umístění školy „pod jednu střech“ zůstávalo v nedohlednu, „[………] neboť obec, která podle paragrafu 3 statutu školy má povinnost opatřiti škole zdarma místnosti, nemůže v přítomné době dostáti této své povinnosti, nemajíc ani pro školství národní dostatečný počet místností..“34 Ve školním roce 1932/33 bylo pak vyučováno již na jednou zmíněných sedmi různých místech. Tím posledním místem byl sál restaurace „Na Kohoutce“, byla tam vyučována Dalcrozeho rytmika. Tento předmět se v příštím školním roce přestěhoval ještě do dvou různých míst a to v prvním pololetí do Mattušovy ulice a v druhém pololetí pak do grandhotelu Věnec. V následujícím školním roce 1934/35 se taktéž vyučovalo na sedmi různých místech. Městská rada sice přislíbila hudební škole dvě místnosti ve vodárenské věži, ale opět svého slibu nedostála. V dalším roce byly propůjčeny k výuce
32
Kronika Městské hudební školy, str. 1 Kronika Městské hudební školy, str. 5 34 Kronika Městské hudební školy, str. 11 33
dvě místnosti krajského soudu, ale
prakticky bylo možné používat jen jednu z nich, protože příčka mezi učebnami nebyla dost zvukově nepropustná. Namísto toho mohla být intonace vyučována v budově Dívčí školy na Komenského náměstí. Ve školním roce 1936/37 byla hudební škola, až na intonační třídu – stále v dívčí škole, přemístěna celá do budovy Konviktu. Na začátku příštího školního roku 1937/38 byla i intonační třída umístěná v Konviktu, takže celá škola byla v jedné budově. Oskar Batěk k tomu píše v Kronice : „ Tím bylo ukončeno úsilí kuratoria o soustředění školy, které právem pokládalo kuratorium za nezbytné pro řádnou organizaci školy a za předpoklad možného nárůstu školy a to jak kvantitativního, tak i kvalitativního.“35 Na nějakou dobu měla škola veškerou výuku soustředěnou v jednom místě. Následující politická situace a válečný stav země „zamíchal“ nejen běžný život, ale pochopitelně i chod školy. Ve školním roce 1939/ 40 byly zabrány veškeré učebny hudební školy brannou mocí. Škola svou činnost a učebny přestěhovala do místní reálky a do sokolovny, : „[ ...] kromě toho byly třídy učitelky Baťkové, Emanovské a učitele Hofmana přeloženy do soukromých bytů.“
36
Do budovy Konviktu se mohla škola vrátit 12. prosince 1939, ale kvůli poničeným
učebnám se škola nastěhovala až 28. 12. 1939. V dalším školním roce 1940/41 byla škola opět přestěhována do reálky a odtud ještě jednou do šaten mladoboleslavského divadla, protože i Konvikt, i reálka byly zabrány říšským vojskem. Do Konviktu se vyučování vrátila v prvním týdnu následujícího školního roku. Je zajímavé, že v této válečné době se neustále promýšlel a realizoval plán zřídit koncertní místnost větších rozměrů. Ve školním roce 1941/42 byla opravdu koncertní místnost zřízena a to v budově Konviktu. Byla to „Smetanova síň“. Oskar Batěk k tomu podává zprávu v Kronice: „Dne 12. května 1942, v den úmrtí B. Smetany, byla slavnostně otevřena koncertní síň našeho ústavu, která byla vzhledem k úzkému vztahu B. Smetany k našemu městu nazvána „Smetanova síň.“37 Batěk správně píše o blízkém Smetanovu vztahu k Mladé Boleslavi, protože v posledních deseti letech svého života, které strávil v nedalekých Jabkenicích, navštívil ( Smetana ) několikrát Mladou Boleslav a to jak při příležitostech čistě soukromých, kdy jezdili s rodinou nakupovat, tak při příležitostech koncertních Městská hudební škola a její personál byli tedy právem hrdí na tuto místnost i na spojitost Smetany s městem. Bohužel se dlouho z nově zřízené koncertní místnosti nemohl nikdo
35
Kronika Městské hudební školy, str. 32 Kronika Městské hudební školy, str. 32 37 Kronika Městské hudební školy, str. 52 36
radovat. Ve školním roce 1942/43 se škola nemusela nikam stěhovat, stejné to bylo v následujícím školním roce 1943/44. Změny nastaly ve školním roce 1944/45, kdy byly hned na začátku výuky zabrány tři učebny, v tomto důsledku se nemohlo vyučovat v plném rozsahu. V zápisu z tohoto roku se nachází i ona již zmiňovaná formulace“ [.....] Jak jsem zjistil, postarali se o to rada okresního úřadu Petrov a vedoucí Kuratoria pro výchovu mládeže Bártek.“38 Oskar Batěk tímto zjistil, že zmiňovaní dva úředníci „se postarali“ o uzavření dramatického oddělení na Městské hudební škole a to ihned po premiéře Strindbergova Pelikána. Hru nastudovalo dramatické oddělení a premiéra se konala 4.11. 1944 v městském divadle. Škola se musela opět stěhovat a to dnem 2.2. 1945, říšská vojska opět zabrala zbývající prostory Konviktu. Škola byla přestěhována opět do sklepních prostor divadla. Ke konci války bylo všechno naruby. Byly vydávány rozkazy z minuty na minutu, často zmatené, unáhlené a podivné. Když se lidé podle těchto rozkazů řídili, byli i oni naprosto dezorientovaní a všude vládl chaos. Přesně taková situace nastala i ve dnech 3.3.- 6.3. 1945. Během těchto dnů bylo rozhodováno a rušeno přestěhování školy z divadelních prostor, po několika opačných rozhodnutích se nakonec škola musela vystěhovat. V Kronice se k událostem posledních dní války a konkrétně k události zabrání divadla píše toto: „[ ...] naše škola svému osudu přeci neujde. Dostavil se skutečně do ředitelny a nařídil, aby škola vyklidila divadlo a předala všechny místnosti ihned vojenské správě. Při svém odchodu pronesl Komisař tato slova : „ Machen Sie sich nichts daraus, es wird ja nicht mehr lange daneru und Sie bekommen Ihre schöne Schule wieder zwück.“3940 Učitelé opět učili ve svých soukromých bytech. Některá výuka se konala pouze jednou týdně v bytě ředitele ( Oskar Batěk) a pár hodin zůstalo vyučováno také v šatně pro orchestr v městském divadle. Šatna měla jiný vchod a učitelé ani žáci nepřišli s vojskem vůbec do kontaktu. Kronika podává ještě několik informací ke konci války, ty se však netýkají umístění školy, ale náletu na Mladou Boleslav 9. května 1945 při němž zahynul i žák hudební školy Josef Petr Bach. Byl to onen nálet letadel bez výsostných označení.
38
Kronika Městské hudební školy, str. 63 Kronika Městské hudební školy, str. 64 40 Kronika Městské hudební školy, str.64, překlad citátu: „ Nic si z toho nedělejte, nebude to dlouho trvat a vy dostanete svoji krásnou školu zase zpátky.“, přeložila Daniela Hypšová 39
Oskar Batěk poznamenává ke konci války: „Radost z našeho osvobození a z příchodu Rudé armády by byla daleko větší, kdybychom nebyli zažili průvodní zjevy války na vlastním území. Přechod do normálních poměrů by byl snadnější.“41 V příštím školním roce se škola přestěhovala zpět do budovy Konviktu. Smetanova síň byla zničena a pro koncertní účely nepoužitelná. Od tohoto roku do školního roku 1951/52 byla škola přestěhována do jiné budovy, a to na Českobratrském náměstí číslo 285. V budově Konviktu byl zřízen internát. V kronice chybí údaje o umístění školy na několik let ( od školního roku 1951/52 ). Jsou zde zaznamenány pouze seznamy učitelů z jednotlivých školních let, ale také ne vždy. Až ze zápisů z roku 1989/90 se dovídáme, že celá škola by se měla soustředit do budovy bývalého domu politické výchovy OV KSČ v Železné ulici: „Tím se vyřešil dlouholetý problém školy s rozptýlenými obory po třídách základních škol. Výuka byla rozdělená takto: V budově na Českobratrském náměstí vyučovali nadále učitelé hudebního oboru a v Železné ulici našly své třídy obory taneční, výtvarný, literárně dramatický a některé třídy oboru hudebního.“42 Výtvarný obor sídlil krátkou dobu v prostorách Templu v Krajířově ulici. Výuka probíhala na dvou různých místech ( Železná ulice a Českobratrské náměstí ) až do školního roku 1994/95, v té době byla škola kompletně přestěhována a soustředěna do jedné budovy na 9.ZŠ na Radouči, kde sídlí až dodnes. Podala jsem ve stručností krátký nástin neustálého přemisťování a vývoje hudební školy. Jak jsem se vyjádřila již na začátku této kapitoly, některé zprávy jsou detailní, jiné velmi strohé anebo v Kronice naprosto chybí. Umělecká škola je velký „ kolos“ jehož správní řízení a financování je vždy složité. Kronika o těchto záležitostech podává následující informace. Již v dobách svého vzniku se škola potýkala s velkým finanční nedostatkem. Například ve druhém školním roce popisuje Oskar Batěk
nepříznivou finanční stránku školy, když vypočítává inventář a ve čtvrtém roce
působení hudební školy dokonce jmenuje nástroje a jiné vybavení, jenž bylo zapůjčeno: „Počátkem letošního školního roku byl do propůjčených místností v Krajířově ulici zakoupen nejnutnější nábytek. Aby však vydání byla pokud možno nejmenší, byly některé kusy nutného inventáře prozatím vypůjčeny. Tak zapůjčili : firma Petrof v Hradci Králové klavír značky „ Accord“, učitelka školy B. Cziepová pianino značky „ Förster“43“ atd. Vypůjčeny byly například i obrazy a rámy k obrazům atd. Našli se i mnozí, kteří škole mnoho věnovali mezi
41
Kronika Městské hudební školy, str. 65 Kronika Městské hudební školy, str. 75 43 Kronika Městské hudební školy, str. 11 42
jinými i nakladatelství Oldřicha Pazdírka v Brně 44 kusů hudebnin, nakladatelství Mojmíra Urbánka v Praze 13 kusů atd. Škola žádala o sponzorské dary
spoluobčany, jak je psáno v Kronice ve školním roce
1930/31 : „I v letošním roce bylo kuratorium nutno obrátiti se na širší veřejnost s prosbou o podporu jednak věcnou, jednak finanční. Minimální školné, přizpůsobené nejnižším vrstvám občanstva, nedostačuje ani na krytí honorářů učitelstva, odpovídajících jejich kvalifikaci a práci, ani na opatření nejnutnějšího inventáře a archivu. Akce setkala se s velkým úspěchem, což svědčí o značném porozumění některých kruhů. Na peněžitých darech se sešlo celkem Kč 1030,-. V tomto obnosu nejsou započítány pravidelné podpory úřadů a spolků“ 44 Dále Batěk vypočítává zapůjčené věci a uvádí jejich majitele. V dalším školním roce je finanční otázka ještě horší, na darech bylo tehdy vybráno už jen 480,-. Hudební škola byla finančně nezabezpečená do té míry, že si musela většinu vybavení vypůjčit jak od hudebních spolků, tak od soukromých osob, či firem. Z Kroniky tak můžeme číst, že: „K doplnění inventáře ředitelny zapůjčili: ředitelství státního gymnasia jednu katedru a pěvecký spolek „ Boleslav“ skříň pro archiv. Jako v minulém školním roce i letos zapůjčili škole : p.Ant.Riedl, zástupce fy. Pertof, klavír značky „Accord“, učitelka školy B.Cziepová pianino značky „Förster“, městská knihovna několik obrazů a Klub fotografů amatérů rámy k obrazům.“45 Mezi těmi, kteří školu obdarovali, byl i mladoboleslavský mistr houslař Josef Bohuslav Herclík, v předchozím roce věnoval škole housle a v roce 1931/32 metronom a housle. Ač se zdá vyjmenovávání sponzorů někdy nepřínosné, nicméně, jak bude v této práci ještě zdůrazněno, Herclík a celý jeho rod měl pro Ml.Boleslav velký význam, proto je potřeba zmínit jeho jméno zvlášť. V budoucnu by se měla obrátit badatelská pozornost i na jeho osobu a dílo. Ve školním roce 1932/ 33 se finanční situace opět zhoršila i tím, že město Mšeno ( nedaleko Mladé Boleslavi) odmítlo dát sponzorský dar z rozpočtových důvodů. Zmenšovaly se platy učitelů o 5% -10%. Tentokrát se vybralo od veřejnosti jen 195 ,-. Jisté je, že tíživá situace, jenž školu postihla se netýkala pouze školy jako takové, ale vůbec celkové situace všude ve světě ( viz dlouhotrvající hospodářská krize, krachy světových burz atd. ).
44 45
Kronika Městské hudební školy, str. 10 Kronika Městské hudební školy, str.11
V následujícím školním roce se opět snižovaly platy učitelů o 5%46. Městská rada věnovala škole darem 2000,- a „Opera –Studio Praha“47 dala škole výnos ze svého pořádání operního představení, Prodaná nevěsta, zde v Mladé Boleslavi, 850,-Kč. V dalším školním roce obdržela škola na darech celkem 4700,- od různých sponzorů, mezi jinými od Mladoboleslavské filharmonie, od pěveckého spolku Boleslav atd. Nicméně „aby byla zachována finanční rovnováha [.....].“48 jak dokumentuje Batěk, platy učitelů zvýšeny nebyly. Pro následující školní rok se situace zlepšila a jak píše Batěk: „ nesporně zásluhou nového předsedy Kuratoria K. Janského, takže mohlo kuratorium zakoupiti pro školu zánovní křídlo značky „Petrof“ za Kč 5600,-, dvě umyvadla [ .......] “49 V dalším školním roce byla situace opět lepší , na darech se tehdy sešlo 11.198,- Kč a v srpnu 1936 ještě obdržela škola 2500,- Kč od města Ml.Boleslav. Ve školním roce 1937/38 chybí informace o hospodaření školy. Nejvíce dat zde máme o úmrtí T.G.Masaryka a o koncertech pořádaných pro tuto příležitost. Batěk se zmiňuje pouze o několika málo věcných darech jako jsou hudebniny, židle atd. Kromě zpráv o hmotných poměrech školy lze také nalézt poznámku o návštěvě Vladimíra Helferta, který se zde nacházel 26.11. 1939 a 17.1.1940 navštívil mladoboleslavskou hudební školu také Adolf Cmíral z pražské konzervatoře.50 Dále mizí Baťkův rukopis a tím i další cenné informace, které podrobně psal. Byl jmenován inspektorem pro Liberecký kraj a tím jeho jméno a zápisy v této Kronice končí. Je zmiňován už pouze jednou jako přítomný hudebních letních kurzů v roce 1949. Ještě před Baťkovým odchodem byla do mladoboleslavské hudební školy doručena následující zpráva: „ Na základě výnosu Ministerstva školství, věd a umění v Praze [............] ze dne 2.12.1948, budiž z nepřátelského zkonfiskovaného majetku Městské hudební škole v Ml.Boleslavi odprodány s právem veřejnosti následující hudební nástroje [.......]“51 Nástroje byly nakonec škole věnovány ( koncertní křídlo značky Blüthner, devět pianin Förster, jedno křídlo Förster, jedno křídlo Ehrber a jedno křídlo značky Bösendorfer). 46
Kronika Městské hudební školy. str.20: „ Finanční otázka školy je stále velkým problémem pro její kuratorium, které nenalézajíc jiného východiska z finanční tísně, snížilo dočasně platy učitelů o dalších 5%.“ 47 Opera – Studio Praha: „byla utvořena při Studentské Filharmonii v Praze počátkem roku 1931 s cílem poskytnou začínajícím pěvcům dobrý začátek a uplatnění.Zahájení činnosti 9.6.1931 v Osvobozeném divadle Cimarosiho operou Tajné manželství.V roce 1941 měl soubor 40 členů. Orchestr tvoří studentská filharmonie. Dirigentem jest Otakar Kozel.“ Citace pochází z poznámek ing.K.Jánského,pozůstalost věnovaná Archivu Ml.Boleslavi,složkač.2 48 Kronika Městské hudební školy, str.24 49 Kronika Městské hudební školy, str.27 50 Kronika Městské hudební školy, odkaz na str.47 51 viz pozůstalost ing.K.Jánského, složka č.4 (dopisy)
Nástroje jsou z oblasti Liberce a Jablonce nad Nisou. Domnívám se, že některé z těchto nástrojů jsou v užívání ZUŠ dodnes. Ve školního roku 1948/ 49, se pouze zapisovatel ve zprávě v Kronice zmiňuje o tom, že : „Dnem 4. ledna 1949 převzal hudební školu do správy MNV. Tím se stala městskou institucí, dosavadní kuratorium je v likvidaci.“52 V dalších strohých zápisech bychom informace o finanční situaci a ekonomických poměrech nenašli. Pokud bychom se chtěli věnovat jednotlivým učitelům a správním zaměstnanců hudební školy, jistě by bylo popsáno mnoho dalších stran. Nebudu tyto seznamy uvádět a zmíním se jen okrajově o některých z nich, kteří byli pro školu význační. Důležité jsou, jak se domnívám začátky, které tvoří základ další navazující práce, proto uvádím následující jména. Prvním prozatímním správcem byl v roce 1928/29 Vítězslav Novák Arratta, ten v následujícím školním roce na svou funkci rezignoval a jmenován prozatímním správcem školy byl Jan Loriš. Loriš se své funkce v příštím roce vzdal kvůli přeložení do Tábora a správu školy měla na starosti M. Morgensternová ( vedla umělecko-pedagogickou správu školy ) a Jan Lát ( administrativní správa školy). V následujícím školním roce tomu bylo také tak.Ve školním roce 1932/33 zůstávala ve své funkci Morgensternová, na svou funkci rezignoval Jan Lát, jeho práce pak připadla Morgernsternové. V následujících roce byl správcem J.Svododa, který v dalším školním roce odchází a jeho funkci zastával Josef Hofman. Tak tomu bylo i ve školním roce 1936/37. Ve školním roce byl jmenován ředitelem školy Oskar Batěk a tím také zůstal až do školního roku 1946/47. Tato první fáze byla pro uměleckou školu jednou z nejdůležitějších. Podle mého názoru nejdůležitější a proto jsem uvedla jména těchto lidí do této kapitoly. I když by si to nejspíš zasloužili i další . Jednotlivá oddělení, jimiž hudební škola ( a později nejen hudební ) disponovala jsou následující: hudební oddělení ( sólový a sborový zpěv, houslové, violové, violoncellové a kontrabasové oddělení, oddělení dechových nástrojů, ansámblová hra, klavírní oddělení, klávesové nástroje, kytara, , akordeon, hudebně teoretické předměty), oddělení přípravné dramatické výchovy, literárně dramatické oddělení, výtvarný obor , taneční oddělení (balet, moderní výrazový tanec. Je třeba dodat, že ne všechna oddělení dnes existující, byla otevřena v různých obdobích v průběhu existence školy.
52
Kronika Městské hudební školy, str.76
Přínos ZUŠ pro Mladou Boleslav, ale vlastně pro celý mladoboleslavský kraj, je nesmírný. Díky vynikajícímu vedení vyučujících v jednotlivých odděleních se opět zvyšuje počet žáků, kteří ZUŠ navštěvují a jsou jejími absolventy. Tito absolventi, podle svých schopností a dovedností, mají možnost realizovat se hudebně dále v hudebních souborech v Mladé Boleslavi i mimo ni. Mnoho hudebníků
své hudební vzdělání ze ZUŠ na státních
konzervatořích a posléze i vysokých uměleckých školách. Všichni absolventi ZUŠ jsou potencionálními dědici a šiřiteli hudby všude, kde se mohou hudebně uplatnit.
2.3 Mladoboleslavská filharmonie Většina hudebních spolků a institucí vznikla v Mladé Boleslavi ve třicátých letech, s výjimkou pěveckého sboru Boleslav, jenž vzniknul již v devatenáctém století a svou tradici si udržel dodnes. Od samého počátku dvacátého století a hlavně pak v období let 1914-1918, zde vždy byly pokusy o sestavení hudebního symfonického tělesa, jenž by mohl být chloubou a ozdobou Mladé Boleslavi. O tom, jak přesně Mladoboleslavská filharmonie ( dále jen MBF ) vznikla, jak ji utvářeli její členové, jaká protivenství překonávali a jakými obtížemi museli všichni zúčastnění
projít,
aby
mohla
nakonec
filharmonie
vzniknout,
popisuje
Kronika
Mladoboleslavské filharmonie. Tušilo se ve všeobecném povědomí, že zmíněná kronika existovala, nevědělo se ale, zda je možné čerpat z ní nějaké informace, protože nebyla k nalezení. Nikdo nebyl s to říci, kdo ji vlastní. Při prohledávání a prozkoumávání pozůstalosti ing. Jánského z Mladé Boleslavi jsem našla tmavě modré desky s natištěným pozlaceným nápisem „Kronika Mladoboleslavské filharmonie.“ Do té doby jsem se domnívala, že o existenci Kroniky vědí jak zaměstnanci Archivu, tak hudebníci ze ZUŠ, s nimiž jsem konzultovala některé kapitoly k této práci (Věra Tondrová, Jaroslav Kurzweil, Hana Herčíková-Ševčíková ad.). Bylo velkým překvapením, když jsem o Kronice, při jedné z konzultací, začala hovořit, neboť byla považována za ztracenou. Jánský věnoval celou svou pozůstalost, vztahující se k hudebnímu života Mladoboleslavska, Archivu města Mladá Boleslav. Pozůstalost leží neutříděná již několik let v archivních zdech a čeká na zdokumentování. Veškeré materiály jsou nesmírně cenné, uvážíme- li, že je možné shledat zde mnoho spisů o Odkazu a Dědictví Bedřicha Smetany, jenž Jánský několik let spravoval. Cenné dopisy s ministrem kultury Zdeňkem Nejedlým, veškeré projekty, formuláře atd. k jednotlivým ročníkům pořádání oslav Bedřicha Smetany, Smetanových Jabkenic atd. Jánský byl neúnavným organizátorem mladoboleslavského hudebního a kulturního života vůbec. Mohlo nás všechny zúčastněné, v hudebním životě v našem městě, napadnout již dříve, že Kronika by se mohla skrývat právě v jeho rukách. Zápisy v Kronice začínají rokem 1931 a končí rokem 1941. O založení MBF se lze dočíst následující informace: „až do roku 1931 všechny[..…..] podobné náběhy (ustaviti v Mladé Boleslavi orchestrální sdružení většího formátu) brzy skončily nezdarem. Příčiny byly hlavně
v nedostatku schopného dirigenta, obtížích při obsazování dechových nástrojů, malý zájem dnešního publika o vážnou hudbu i jiné začasté řevnivosti maloměstské“53 V roce 1931 však představa kvalitního orchestru nabývala reálné podoby a těleso bylo zformováno. Krátkou vsuvkou bych se chtěla zmínit o jednom ze zakládajících členů MBF. Byl to J.B. Herclík, mistr houslař, pozdější koncertní mistr II. houslí a správce orchestru minimálně 25 let. Jeho přínos pro městský hudební život v Ml. Boleslavi byl však nesmírný a svou činností ovlivňoval a pomáhal mnoha hudebním spolkům a organizacím včetně MBF a Městské hudební školy54. Dirigentem MBF byl zvolen Oskar Batěk,55 ředitel hudební školy v Nymburce a dirigent tamějšího Orchestrálního sdružení. Znak je na mnoha fotografiích MBF vždy v popředí u dirigenta. Výše jmenovaný problém s obsazování dechových nástrojů se vyřešil poměrně rychle, i když, jak později uvidíme, pouze krátkodobě. “Brigádní i plukovní velitelství a zejména starší vojenští hudebníci v čela s dirigentem brigádní hudby p. praporčíkem Fr. Tvrdým přijali projekt s velikými sympatiemi a slíbili všestrannou spolupráci.“ 56 V době svého založení, 27.3.1931 měla filharmonie 51 členů. První řádný koncert ,jak kronikář zaznamenal, se uskutečnil již v listopadu roku 1931 „s mimořádným úspěchem“57 . V publikaci, jenž byla vydaná k 25. výročí trvání MBF, je uvedena zmínka o účasti 71 členů orchestru. V zápisech kronikáře tento počet není potvrzen, ale je možné, že tvůrce oné brožury počítal k souboru i vojenskou dechovou posilu, která později vlivem nařízení musela svou hudební činnost v MBF ukončit. Již při třetím řádném koncertu 10.11.1932, se projevila hospodářská krize, jejíž vliv se projevoval snad ve všech oblastech : „Trvající hospodářská krize projevila se také tím, že
53
Kronika Mladoboleslavské filharmonie nemá číslované stránky, proto tyto informace neuvádím Poslední inzerát a vlastní karikaturu lze spatřit v publikaci k 25. výročí založení MBF. Zpracování života a díla mistra Herclíka by bylo jistě přínosné i proto, že vlastnil originály starých mistrovských nástrojů a kopie starých mistrovských nástrojů. Dnes se různé mladoboleslavské obchody se starožitným nábytkem a dokonce i zastavárny, chlubí vlastnictvím Herclíkových nástrojů. Někteří obchodníci ovšem nabízejí i domnělé Herclíkovy nástroje. Několik mistrovských houslí se dochovalo ve vlastnictví ZUŠ . Herclíkův dům ve Vodkově ulici byl až do osmdesátých let 20. století plný jeho nástrojů. Dům byl vyklizen Herclíkovým synem. Co se stalo se zbylými nástroji včetně starých originálů a jejich kopií, ví pouze Herclíkův syn Přemysl, jenž v domě svého otce stále žije. 55 Dirigent Oskar Batěk narozen v jižních Čechách, vystudoval na Pražské konzervatoři dirigování u V.Talicha a O.Ostrčila, skladbu u B.Foerstra. Byl ředitelem Městské hudební školy v Nymburce a tamějšího hudebního orchestrálního sdružení. 56 viz Kronika MBF 57 viz Kronika MBF 54
koncert nebyl tentokrát tak zcela vyprodán [……] Finanční efekt ovšem zůstal za výsledkem předcházejících koncertů, čistý výnos je nepatrný.“58 MBF velice ráda zvala hosty nejrůznějších hudebních oborů a zaměření . Členové orchestru rádi přijímaly nové podněty a nová, moderní díla, stejně tak jako nemodernější hudební teorie. I z hlediska tohoto principu byl na 19. 1. 1933 pozván do Ml. Boleslavi Alois Hába . Na programu můžeme číst „ Mladoboleslavská filharmonie pozvala skladatele a profesora státní konzervatoře hudby v Praze, prof. Aloise Hábu k přednášce na téma –Slohové a zvukové základy moderní hudby [.....] “59 Hába doprovodil své teorie ukázkami hry na čtvrttónovém harmoniu,( jenž speciálně pro přednášky zapůjčila firma August Förster, Georgeswalde, zastoupení B. Zahrádka, Mladá Boleslav). Důkazem oblíbenosti přednášek s hudební tématikou byla i možnost zakoupení míst k stání - tehdy za 1 Kč, k sezení byla místa za 3 Kč. Ve stejném roce se MBF zúčastnila i koncertu v Nymburce, kde se všem protagonistům dostalo vynikající kritiky od dirigentky tamního Hlaholu Preclíkové . : „Všem nám to bylo zadostiučiněním za novinářské ústrky zdejšího tisku (mladoboleslavského,pozn. autorka), který inspirován ze známé strany, nám doposud projevil málo účasti.“ 60 Členové a vedení MBF se z úspěchu neměli radovat dlouho, neboť v březnu vyšel : „důvěrný rozkaz MNV, kterým kategoricky a pro vždy byla zakázána jakákoliv účast vojenských hudebníků z povolání v ochotnických orchestrech.“61 Vojenští hudebníci měli dovoleno zahrát ještě naposledy při koncertu v dubnu. Dubnový koncert v mladoboleslavském divadle 6.4.1933 se těšil velké návštěvnosti, stejně tak jako další řádný symfonický koncert pořádaný 16.11. 1933, kdy bylo městské divadlo zcela vyprodáno. V následujícím roce si široká veřejnost, připomínala 110. výročí narození a 50. výročí úmrtí Bedřicha Smetany. Proto MBF provedla v Nymburce celou Mou vlast, 15.3. pak v místním (mladoboleslavském) divadle a 15.4. pořádala MBF koncert pro Okresní osvětový sbor v Mnichovu Hradišti. MBF účinkovala na společných koncertech se sborem Boleslav 9. a 11. dubna téhož roku. Do roku 1934 měl spory vedoucí Klubu přátel umění ( dále jen KPU) v Mladé Boleslavi Lederer s vedoucími MBF. Toho roku bylo však změněno vedení KPU (Zd.Kamper, ing. Jánský-předseda, Svoboda), všichni jmenovaní byli členy snad všech hudebních těles
58
viz Kronika MBF Program k pořádané akci v neuspořádané pozůstalosti ing.K.Jánského, Městský archív Mladé Boleslavi, krabice č. 2 60 Viz Kronika MBF 61 Viz Kronika MBF 59
V Ml.Boleslavi a hudebními organizátory, hlavně pak Jánský. Tím se problém sporů KPU s filharmonií jednorázově vyřešil. Poté proběhl pátý řádný koncert 15.11.1934 se značným ohlasem u obecenstva, ovšem někdo z kritiků nařknul MBF z ignorantství české hudby: „Anonymní článek v Mladoboleslavských listech napsal neslušně, že ignorujeme českou hudbu. A proto, my, kteří jsme letošního roku měli 30 celovečerních zkoušek […….] A pět veřejných koncertů s tímto programem ( Má vlast), uveřejnili jsme v témže listě odvetu, kterou podepsal dirigent a předseda.“62 V roce 1935 proběhly v Ml. Boleslavi další dva řádné koncerty ( 11.4.1935, 20.11. 1935), kde byly provedeny skladby Rudolfa Karla, který věnoval MBF několik skladeb, dále pak skladby V. Králika, jenž komponoval také pro MBF, stejně tak jako B.Krawce. Posledně jmenovaný skladatel byl několikrát hostem MBF v Ml.Boleslavi a okolí. S členy orchestru udržoval čilou korespondenci a byl v našem městě vždy srdečně vítán. Můžeme obdivovat velkou činnost MBF a její snažení. Členové se scházeli dvakrát týdně již od samého začátku, vždy v prostorách hotelu „U černého orla“, jak se také říkalo „ v místnosti na Kohoutce“. Prvních jedenáct let dokonce dojížděl dirigent Oskar Batěk do Ml.Boleslavi z Nymburka, kde bydlel, vlakem. Můžeme říci, že MBF stále fungovala i v dobách, kdy pro činnost nebyly zrovna nejlepší podmínky. Jak později uvidíme svou aktivitu vyvíjela i v době druhé světové války. Před tím v roce 1936 MBF uspořádala další dva řádné koncerty, přičemž prvnímu z nich, konaném 16.4. 1936, byl přítomen i kníže Thurn Taxis. Druhý koncert toho roku se konal 17.12. v prostorách mladoboleslavského divadla. Následujícího roku se přestěhoval Oskar Batěk do Mladé Boleslavi, což bylo pro něj, jako pro dirigenta a ředitele Městské hudební školy, i pro členy filharmonie, jistě praktičtější. Dále došlo ke spolupráci se sborem Boleslav, 7.4. 1937, na programu byla Dvořákova Stabat Mater, v kronice se můžeme dočíst, že sbor zazpíval sice dobře, ale MBF byla jednoznačně lepší. Ke konci roku 1937 MBF odehrála v zrekonstruovaném mladoboleslavském divadle další řádný koncert, v pořadí jedenáctý. Dalším rokem vstupovala
MBF do let politických těžkostí a velkých nejistot. Jsou
zaznamenány pouze 2 zkoušky v září, v říjnu nebyly žádné - vlivem mobilizace, další pak vyšli až na listopad. „Koncert měl slušný úspěch, ačkoliv padl do doby politické tísně.“63 Jak čteme v kronice.
62 63
Viz Kronika MBF Viz Kronika MBF
Od začátku roku 1939 do 18.4. 1939, kdy se konal třináctý řádný koncert, uskutečnil orchestr 37 zkoušek. Kronikář MBF píše: „Po násilné okupaci našich zemí německými vojsky v březnu 1939, žili jsme v trapné nejistotě o svém příštím osudu. Teprve po milostivém svolení pana obrlandráta , že můžeme pokračovati ve své činnosti, zahájili jsme znovu zkoušky. Od května do listopadu, absolvovali jsme 15 zkoušek.“64 Orchestr, stejně tak jako ostatní sdružení a občané, chtěli oslavit státní svátek 28.9., což bylo zakázáno. Kronika k tomu dodává : „Opožděně měsíc za naším státním svátkem, který nebylo dovoleno vůbec připomenouti českému lidu, hráli jsme svůj XIV. koncert dne 20. listopadu 1939 se Smetanovou Mou vlastí a to v Nymburce a pak 7 ho prosince i v Ml. Boleslavi.“65 Následující rok 1940 je v kronice shrnut pouze základními daty. Chronologicky srovnáno víme, že 8.2. se hrála Má vlast v Sokolovně v Nymburce, stejný program pak byl 28.3. v Sokolovně v Ml. Bolelsavi, 19. 4. pak týž program v Turnově, 16.5. v Bělé pod Bezdězem, 31.5. společně s MBF působil na koncertě ( neuvedeno kde) sbor Boleslav a 8.6. ještě jednou Má vlast v Sobotce. Příštího roku 1941 byly prostory hotelu „U černého orla“ zabrány německou brannou mocí. I přes tuto skutečnost proběhl patnáctý řádný koncert 25.3. v Dobrovici, což je městečko nedaleko Ml.Boleslavi a o dva dny později v Nymburce. „XVII. řádný koncert. Týž program opakován pro Melantricha v Ml.Boleslavi. 28. 5. Svatební košile s Boleslavem.“66 Čtvrtého června se uskutečnily oslavy desetiletého trvání Městské hudební školy v Ml.Boleslavi. A jelikož
dirigent MBF Oskar Batěk, byl ředitelem Městské hudební školy, byly oslavy
poměrně velkolepé. Poměrně, vzhledem k tehdejším politickým poměrům v zemi. Vedení MBF se také usneslo na čestném jmenování J.B. Foerstra, V. Nováka a R. Karla , za členy orchestru. V těsné následnosti byla MBF zakládajícím členem Foersterovy společnosti v Praze. Rokem 1941 končí zápisy v kronice. V ročence, která vyšla k 25. výročí trvání MBF jsou uvedena stručně další data. Vraťme se, ale do roku 1942, zde záznamy zcela chybí. V brožuře čteme : „Nařízením okresního úřadu zrušen název „Mladoboleslavská filharmonie“ , jehož titul „filharmonie“ náležel od té doby jen státním hudebním tělesům. Nový název byl „ Mladoboleslavské orchestrální sdružení“.67
64
Viz Kronika MBF Viz Kronika MBF 66 Viz Kronika MBF 67 M. Vozáb, Orchestrální sdružení ZK automobilových závodů n.p. v Ml.Boleslavi, Středočeské tiskárny n.p. závod 03 v MB, 1956 65
Informace o roku 1944 opět chybí. V roce 1945 se nehrálo, neboť mnoho členů odešlo do pohraničí. Roku 1946 byl orchestr obnoven, ale je znám pouze jeden koncert, kvůli organizačním potížím. Tato situace pokračovala až do roku 1950. Téhož roku byl pak Oskar Batěk jmenován krajským inspektorem hudebních škol a ředitelem hudební školy v Liberci, čímž jeho spolupráce s Mladou Boleslaví a jejími tělesy končí. Bylo nejisté, kdo bude dalším dirigentem
Mladoboleslavského orchestrálního sdružení. Nakonec dirigentská taktovka
připadla Jaroslavu Dumkovi a to v letech 1950-1952. „ Po reorganisaci spolků
r. 1952
se zapojilo MOS
do závodního klubu boleslavské
automobilky pod názvem „ Orchestrální sdružení závodního klubu ROH AZNP MB“. 68 V letech 1952-53 byl hostujícím dirigentem nově pojmenovaného hudebního tělesa Adolf Kouba, Talichův žák. Jaroslav Dumek ( v únoru letošního roku 2007 zesnulý ) komentoval připojení orchestru k ROH AZNP
ve výroční brožurce následujícími slovy: „Další podstatnou změnou je
zapojení našeho orchestru- existujícího dříve jako samostatný spolek- do závodního klubu ROH AZNP. Tento přechod
byl pro nás ve svých začátcích značným zklamáním vinou
soudruhů, kteří byli pověřeni závodním klubem s námi spolupracovat.“69 Změny nebyly jednoduché, ale soubor byl schopný i nadále existovat. Od roku 1954 se u dirigentského pultu střídali Josef Feřt, ředitel hudební školy v Mladé .Boleslavi, a Jaroslav Dumek. V publikaci se lze dočíst, že orchestr vystřídal po roce 1953 celkem osm zkušebních místností. „ Od 1953 orchestr zkoušel ve zkušební místnosti Na Slovance, v níž je soustředěn inventář symf. dechového a tanečního souboru.“ Poslední ucelené psané zprávy o orchestru pocházejí právě z brožury k 25. výročí existence tělesa. K tomuto dni 21.11. 1956 byl napočítáno 135. vystoupení orchestru. Obsah programu přikládám v přílohové části. Pouze dodám, že dirigenti večera byli : Oskar Batěk , Jaroslav Dumek a Josef Feřt. Kopie jejich fotografií jsem umístila do obrazové přílohy. Po roce 1956 se nedochovala žádná souvislejší zmínka o orchestru. Je však pár programů z koncertů, které však již byly jen zřídka kdy. Poslední pochází z roku 1968, v době před vpádem okupačního vojska. Poté činnost orchestru končí a spolek zaniká. Někteří hráči se stali členy Komorního orchestru LŠU pod vedením Josefa Nováka, tehdejšího ředitele LŠU. Jiní, hlavně hráči na dechové nástroje, přešli k Podnikovému dechovému orchestru Škoda. 68 69
viz poznámka č.15 viz poznámka č.15
Když bychom se podívali do koncertních programů, zjistíme, že si orchestr a jeho dirigent libovali v dílech převážně českých mistrů Bedřicha Smetany ( Má vlast ), Antonína Dvořáka ( Slovanské tance, symfonie), Josefa Suka – jednodušší skladby, Karla Rudolfa- Fanfáry ( věnované MBF) atd. Příkladným programem a řekla bych, typickým, byl program koncertu k pětadvacetiletému výročí existence orchestru. Podívejme se společně, jaký program byl. Nejprve byly hrány dvě symfonické básně z cyklu Má vlast : Z českých luhů a hájů a Blaník pod vedením Jaroslava Dumka. Následovala 9. symfonie A. Dvořáka s dirigentem Oskarem Baťkěm, závěrem zazněla Korunovační mše C dur W. A. Mozarta pod taktovkou Josefa Feřta se sólisty Národního divadla a pěveckým sborem Boleslav. Podobně vypadaly i ostatní koncerty. Mé tvrzení by jistě potvrdil i Jaroslav Dumek, když shrnoval činnost MBF v roce 1956 : „ Kulturní hodnoty skryté v našem symfonickém orchestru jsou značné: Je to možnost provozování význačných děl české i světové hudební kultury v našem městě a okolí [.....].Tyto hodnoty je nutno udržovat, pěstovat a dále rozvíjet, aby odkazy našich hudebních klasiků Smetany, Dvořáka a Fibicha nezůstaly pro většinu lidí jen pojmy ze školní učebnice.70“ Dramaturgie se nevyhýbala ani mistrům cizím a je vhodné připomenout, že se vždy výběrem děl vzpomínalo na výročí skladatelů, ať už domácích nebo cizích. Je pravda, že přednost zde měl především Bedřich Smetana a jeho díla , i vzhledem k nedalekým Jabkenicům . Spojovací osobou mezi všemi hudebními organizacemi v Mladé Boleslavi a jejím okolí byl Jánský, který v nich zastával různé funkce a jistou dobu také řídil jabkenický odkaz Dědictví Bedřicha Smetany, i v tomto důsledku byl zde B. Smetana vždy preferovaným umělcem. Mladoboleslavská filharmonie dlouhá léta utvářela hudební život na Mladoboleslavsku a určovala vysokou úroveň ostatním hudebním spolkům. Být hráčem v MBF byla velká čest, stejně tak, jako byla pro hráče velká čest hrát pod dirigentským vedením O. Baťka, J. Dumka či J. Feřta. V povědomí obyvatelstva byla filharmonie synonymem vznešenosti a vynikající hudby s noblesním a pevným vedením. Stejnou měrou, jakou se kdysi občané Mladé Boleslavi zajímali o osudy Mladoboleslavské filharmonie, přijímají nyní s radostí každý další úspěch Mladoboleslavského komorního orchestru, neboť tento orchestr a Podnikový dechový orchestr Škoda, jsou vnímáni ( a do jisté míry také jsou) jako pokračovatelé a dědici instrumentální hudby v Ml.Boleslavi po Mladoboleslavské filharmonii.
70
viz poznámka č.15
2.4 Mladoboleslavský komorní orchestr V době, kdy se svému existenčnímu konci blížila Mladoboleslavská filharmonie ( tehdy již však pod jiným názvem Orchestrální sdružení závodního klubu ROH AZNP MB ), vznikl v roce 1964 na půdě tehdejší Lidové školy umění ( dále jen LŠU ) orchestrální soubor mladých muzikantů, pod vedením ředitele hudební mladoboleslavské LŠU. Úspěšně v MB fungovala velká hudební sdružení včetně Podnikového dechového orchestru Škoda, nebo více méně úspěšně ( co se této doby týče ) i „filharmonici“. Veřejnost, ale hlavně studenti smyčcového oddělení LŠU toužili po vzniku hudebního uskupení, kde by se provozovala převážně komorní hra. A tak v již zmíněném roce 1964 založil Josef Novák „Komorní orchestr LŠU“ ( dále jen KOLŠU ). Po stejným názvem orchestr působil až do roku 1989. Poté byl přejmenován na Mladoboleslavský komorní orchestr. KOLŠU byl složen, a stále je, z vyspělejších žáků smyčcového oddělení. Josef Novák a jeho těleso si vytkli za cíl podporovat a pěstovat komorní hudbu nejen v rodném městě, ale všude, kam jim je dovoleno přijet hostovat. Orchestr je tedy dodnes tělesem neprofesionálním, ale jak dokazuje korespondence s účinkujícími hosty při orchestru, úroveň těchto hráčů a jejich vedení je ceněna vysoko. V průběhu let v orchestru působilo postupně 63 hráčů. V současné době má orchestr 24 hráčů. Za dirigentským pultem působili pouze dva dirigenti Josef Novák a dnes je to jeho syn Jiří Novák (od roku 2004). Je nesporné, že v průběhu doby prokázal tento orchestr, že si zaslouží uznání a obdiv. I pochvalných slov, kterých se mu dostalo doma i v zahraničí za své výkony. Orchestr pětkrát obhájil vítězství v Ústředním kole celostátní soutěže lidových škol umění, dále získal první cenu a mimořádné uznání poroty včetně zlaté medaile belgického ministerstva kultury na Mezinárodním soutěžním festivalu v Belgii. Těleso je pravidelně je zváno na mezinárodní festivaly neprofesionálních komorních a symfonických orchestrů. Vynikajícím úspěchem bylo vyslání orchestru ministerstvem kultury na světové hudební festivaly do Svatého Mořice, Aberdeenu, Londýna, Neerpeltu, Opolí, na šestnáctidenní koncertní turné po Řecku a Krétě a do Friedichshafenu. Nezapomenutelným zážitkem jistě bylo, když členové orchestru hráli společně s nejlepšími mladými hudebníky celého světa v orchestru, jenž hrál v koncertních sálech ve Svatém Mořici a v londýnské Royal Albert Hall pod taktovkou Leopolda Stowského, Waltera Süskinda, Zdeňka Košlera a dalších dirigentů zvučných jmen. Komorní orchestr LŠU byl přijímán jako reprezentativní československý soubor a jako reprezentativní soubor je přijímán i dnes.
Abychom mohli zdokumentovat některé události v dějinách existování souboru, uvádím skoro celý dopis
z 20. září 1973 generálního sekretáře
Mezinárodního
festivalu mladých
orchestrů, který se konal v Londýně v roce 1973. Tehdy tam účinkovala i dcera Josefa Nováka, Jitka Nováková, vynikající houslistka. Český překlad uvádím ihned za originálem. „ Dear Professor Novak, Mr. Bryer and I would like to take this opportunity to thank you most deeply for the very beautiful gifts which you presented to us at the inaugural Festival in Great Britain this summer. It was such a great pleasure for us to renew our friendship with you and the young musicians from Mlada Boleslav. As always we must congratulate you on the superb standard of your young people and it was even a greater pleasure to meet your most charming and extremly talented daughter, Jitka. [..............]. Joy Bryer71
Milý profesore Nováku, Pan Bryer a já bychom rádi využili této příležitosti, abychom Vám poděkovali co nejvřeleji za překrásný „dar“, jakým jste nás obšťastnili toto léto při zahajovacím vystoupení na Festivalu ve Velké Británii. Bylo pro nás skutečně nesmírnou radostí obnovit přátelské vztahy s Vámi a s mladými hudebníky z Mladé Boleslavi. A jako vždy musím poblahopřát k vynikající úrovni Vašich mladých hudebníků a nemohu nevzpomenout mimořádného setkání s Vaší okouzlující a nesmírně nadanou dcerou Jitkou. [……………] J.B.“72
V roce 1978 orchestr hostil v Mladé Boleslavi profesora Václava Snítila, který reagoval na setkání následujícími slovy uznání: „S radostí vzpomínám na společné muzicírování s Komorním orchestrem LŠU, vedeným J. Novákem, které probíhalo vždy v inspirované atmosféře na profesionální úrovni a v souladu a porozumění [...........]“73 Roku 1980 koncertoval soubor v Dvořákově síni Domu umělců, prof. Ivan Štraus shrnul výkon slovy : „ Neměl jsem dosud příležitost poblahopřát za krásný výkon v Dvořákově síni 71
Mladoboleslavský komorní orchestr-25. výročí, Kulturní středisko Mladé Boleslavi, Turnovské tiskárny, 1989, str.10 72 z originálu přeložila Z.Hypšová 73 viz poznámka pod čarou č.51, str.2
Domu umělců. Opravdu nadchl po všech stránkách, zejména nadšením, které však nepostrádalo profesionální podklad. Vím, kolik práce to dá, tím spíše hluboký obdiv.“74 V září roku 1982 proběhl v Lapidarui v Mnichově Hradišti u Mladé Boleslavi koncert Komorního orchestru LŠU a jeho hostem byl sólista České filharmonie Daniel Veis. Na tento koncert reagoval Veis o pár měsíců později v roce 1983: „V nepřeberném množství spěchajících dní a koncertů se jednou za čas vynořují chvíle, které jakoby zůstávaly a vyznačovaly cestu. Jednou z těchto chvil pro mne zůstane krásný
koncert Komorního
orchestru LŠU v Lapidariu v Mnichově Hradišti v září minulého roku, za který Vám a celému orchestru upřímně děkuji.“75 V roce 1984 se orchestr zúčastnil Národního festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles v Ostravě. Jan Slimáček hodnotil výkon orchestru samými superlativy, jak se lze dočíst ve výňatku z jeho dopisu dirigentu Josefu Novákovi. Stejně vyznívá dopis i Jindřicha Felda na tentýž hudební zážitek z Ostravy. Mohli bychom pokračovat stejnou cestou pochval i dále, neboť korespondence a v dnešní době i mailové je mnoho. Ještě ji jistě přibude neboť v letošním roce 2007 byl Mladoboleslavský komorní orchestr pověřen „Asociací neprofesionálních komorních a symfonických těles“ pořádáním dalšího „Národního festivalu neprofesionálních orchestrů“ přímo v Mladé Boleslavi. Ještě zbývá dodat, že MKO úzce spolupracuje se sborem Boleslav a to již od samého počátku. Stejnou měrou spolupracoval a dále spolupracuje s celou řadou hudebních osobností například: Josef Suk, Jitka Nováková, Antonín Moravec, Václav Snítil, Jan Páleníček, Günther Rathuber (cemballo) atd. Do svého repertoáru řadí MKO díla z období baroka až tvorbu skladatelů 20. století. Za všechny příklady uvádím díla J. S. Bacha ( Koncert d moll pro 2 housle a orchestr, Koncert F dur pro cembalo a orchestr...atd.), J. A. Bendy ( Symfonie F dur, Symfonie B dur apod.), B. Brittena ( Simple symphony), P. I. Čajkovského ( Serenáda C dur), A. Dvořáka ( Serenáda E dur), Zd. Lukáše Concerto grosso atd. Na závěr kapitoly by bylo vhodné říci, že MKO rozvíjí v Mladé Boleslavi kulturní život a díky skvělé pověsti, jenž soubor má se stále hlásí noví zájemci o účinkování v MKO. Všichni hráči jsou motivováni nejenom uznáním a koncerty, ale také osobností dirigenta. Díky svým vynikajícím preferencím, je MKO, jakýmsi lákadlem pro mladé lidi a tím pádem je i lákadlem pro publikum. Na koncerty MKO chodí nejenom „kmenoví“ návštěvníci, ale stále přibývá mladých posluchačů. Dokladem velkého zájmu o hru v orchestru je stále narůstající počet 74 75
viz poznámka pod čarou č.51 ,str.2 viz poznámka pod čarou č.51 , str.3
nových a nových žáků pro ZUŠ-smyčcové oddělení. Obyvatelé Mladé Boleslavi mají vynikajícího reprezentanta svého města. A někteří to dokáží i náležitě ocenit.
2.5 Podnikový dechový orchestr Škoda auto Třicátá léta 20. století v Mladé Boleslavi byla opravdu hojná na kulturní život a společenské akce. Když už existovala filharmonie a další reprezentativní hudební sdružení, pak ani automobilka nemohla zůstat v ničem pozadu. Nevznikla žádná obměna výše jmenované filharmonie, ale pravá dechová kapela. Jak je tomu vždy, jsou začátky oficiální i neoficiální. Podobně jak tomu bylo u Mladoboleslavské filharmonie, jejíž členové se pokoušeli ve městě ustanovit hudební těleso větších rozměrů, tak i František Stloukal od roku 1935 neoficiálně vedl dechový orchestr. Bohužel nemáme tu možnost nahlížet do kronik nebo jiných souvislejších zápisů a jsme odkázáni na novinové články, fotografie a jiné zdroje. K výročí 60 let existence Podnikového dechového orchestru Škoda vyšla jediná ucelená publikace z „pera“ Miroslava Banga, předsedy a klarinetisty PDOŠ. Oficiálního názvu a existence se soubor dočkal na přelomu let 1939-40 pod taktovkou Josefa Hroudy ( 1905-1981 ). Hrouda vedl soubor pouze 2 roky, 1939 a 1940. Tehdy čítal 25 členů. Což bylo hodně, uvážíme-li, že mladoboleslavští filharmonici měli od samých počátků problém sehnat do svých řad dechovou hudební sekci. Těchto 25 členů byli převážně zaměstnanci automobilky. Někteří z nich působili i v jiných hudebních seskupeních jako například první „křídlovák“ Karel Herčík,76 který působil i v „Jazz bandu – Kapelinka z Debře“ 77 a mohli bychom jistě jmenovat další a další. Zázemí, které automobilka souboru poskytla, by mohl leckterý jiný soubor závidět, včetně Městské hudební školy ( jenž se dlouho potýkala s prostorovými problémy pro svůj provoz ). Prostory pro nácvik skladeb byly pro kapelu vždy vytyčeny a dokonce byl v závodě ustájen i kůň, který měl za úkol tahat vozík s bubnem. Dnes je v tomto bývalém „ koníkovskobubnovém“ obydlí a jeho nejbližších prostorách, prodejna automobilů. Vrátíme- li se k letům 1939-40, ocitáme se v době, kdy v zemi probíhala II. světová válka a války nejsou nejlepšími začátky pro uměleckou činnost. Je známé, že ve válce múzy mlčí. Ale kapela byla schopná existovat i v těchto těžkých dobách. Je známé, ( a v knihách PhDr. Karla Herčíka-Továrna ve městě-Město v továrně, zdokumentované), že automobilka zachránila mnoho svých pracovníků, a mnozí z nich byli i členové kapely, protože je nevydala různými byrokratickými způsoby vojsku.
76
Karel Herčík ( 25.1. 1910- 28.3. 1970) byl vynikajícím mladoboleslavským hudebním amatérem. Vlastním povoláním byl seřizovač strojů Automobilových závodů n.p. Hrál na violoncello, housle, klarinet, „křídlovku“, jazz trubku. Osobně se znal a spolupracoval s mistrem houslařem Herclíkem z Mladé Boleslavi. 77 viz fotografie v příloze
Od roku 1941 byl
kapelníkem František Holub, který převzal taktovku po nemocném
Hroudovi. Holub setrval ve své funkci až do roku 1980. Druhou světovou válku kapela „překonala“ a poté nastal obrat k lepšímu. Zlepšila se také finanční situace automobilky ( tehdy pod názvem ASAP ). Z účtů, jenž se dochovaly, víme, že po roce 1945 zakoupila automobilka hráčům nové tmavě modré uniformy (dnes má orchestr uniformy zelené – aby barevně „ladili“ s mateřským podnikem) a soubor dostal přidělenou vlastní zkušebnu v restauraci Slovanka. Těleso pořádalo mnoho promenádních koncertů, na Výstavišti v Mladé Boleslavi. Z této doby se dochovalo mnoho cenných fotografií, které tuto skutečnost ilustrují. Kopie jedné z nich je v příloze této práce. Někteří členové škodovácké podnikové hudby hráli v době dirigentství Holuba i při dalších příležitostech, jako například pohřby, či hraní o velikonočních svátcích a masopustech78. Kvůli těmto vedlejším „přivýdělkům“ se Holub se svými hráči často vadil.79 I tato činnost je náležitě fotograficky zdokumentována ( viz přílohy ). Od počátku padesátých let se spojila existence „škodovácké kapely“ s armádní hudbou, jejímž tehdejším prvním mužem byl tehdy Jan Fadrhonc.80 Fadrhonc byl velkým příznivcem dechového orchestru Škoda ( dále jen PDOŠ ) a díky jeho osobnímu přičinění začala dlouhodobá spolupráce s Ústřední hudbou Československé lidové armády. Spolupráce spočívala v odborné pomoci dirigentů Československé lidové armády, kteří jezdili do Mladé Boleslavi, aby pomáhali svými zkušenostmi a odborností při nácviku skladeb. Je nepochybné, že se tím obohatil repertoár a aranžmá skladeb. Tím se také zlepšila úroveň kapely. Fadrhonc sám byl jedním z těch, kteří svým občasným působením v Ml. Boleslavi, kapele pomohl k jejím stoupajícím kvalitním výkonům. V letech 1955-71 byl další důležitou osobností pro PDOŠ, dirigent
Ústřední hudby
Československé lidové armády ( dále jen ÚHČLA ) Hynek Sluka. Sluka v Mladé Boleslavi, v rámci spolupráce PDOŠ s ÚHČLA, působil
jako první pravidelně v roli uměleckého
vedoucího. Od roku 1960 začal orchestr jezdit na zahraniční soutěže a byl zván na koncertní cesty. Přímo v roce 1960 to byla hned 2 zájezdní místa, nejprve jel orchestr do Meissenu a
78
Zvláště o masopustech chodili hráči od domu k domu na Ptácké ulici, kde se dodržovaly tradice nejdéle a v přilehlých vesnicích u Ml.Boleslavi a největší odměnou pro ně bylo získané jídlo a jiné pochutiny. Tento masopustní rituál vymizel v Ml.Boleslavi po roce 1970. Informace poskytla H. Ševčíková, dcera K. Herčíka 79 informace poskytnutá Hanou Ševčíkovou 80 Jan Fadrhonc ( 1910- 1963), od dětství se učil hrát na housle, violu, kontrabas, trubku , klavír a violoncello. Na konzervatoři studoval hru na lesní roh, skladbu, dirigování a instrumentaci. Jako hráč a dirigent působil v několika hud. tělesech ( Vinohradská opera, lázeňský orchestr v Luhačovicích, Český rozhlas ad.).Po roce 1945 se stává kapelníkem Posádkové hudby v Praze a později Hudby Hradní stráže. Působil v Armádním uměleckém souboru, kde působil jako šéfdirigent. 60 let Podnikový dechový orchestr Škoda Auto, sestavil M. Bango a K. Pouč , str.6, LUMIRA Design, 1999
poté do Erfurt, Meissen. V letech 1961 a 1962 opět Erfurt. Roku 1963 navštívil orchestr Vídeň na Plese krajanů. A tak bychom mohli pokračovat dál: Žitava, Coswing, Neubrandnerburg, Moskva, Charkov, Oděsa, Rostov, Leningrad, Zwikau, Loeben........atd. Od roku 1970 úzce spolupracoval s PDOŠ i Jindřich Brejšek, šéfdirigent ÚHČLA a v této činnosti se střídal s Eduardem Kudeláskem. Brejšek se vždy považoval za velké příznivce PDOŠ a svou přízeň shrnul slovy: „Podnikový dechový orchestr Škoda auto Ml. Boleslav patřil vždy mezi přední amatérské velké dechové orchestry. S orchestrem pracovali ať již jako poradci nebo v poslední době umělečtí vedoucí, výborní dirigenti, přední odborníci v oblasti dechové hudby.“81 V roce 1972 se orchestr účastnil soutěže dechových hudeb v Dijonu, kde obsadil 1. místo a tím získal Stříbrný řetěz. Díky svým úspěchům byla reprezentována také mladoboleslavská automobilka a její vedení chtělo orchestr také odměnit. Tou odměnou byly nové prostory. Zkušebny navrženy přímo pro PDOŠ. Ve stejném roce, 1972,
82
byl pro „Škodovku“ postaven, na uměle odvodněných
prostorách nedaleko Nového města Dům kultury. Ten vlastnila až do nedávné doby automobilka. I přes změnu majitele, dnes je jím město Mladá Boleslav, zde zkouší orchestr i v dnešní době. Další vavříny, které kapela získala byly tři hlavní ceny na Evropských dnech hudby v roce 1977 v Bösselu. Přidejme ještě první místo z roku 1985 z Mezinárodního hudebního festivalu, který se konal v Belgii ( Mechelen- Leest). O tři roky později kapela svůj výkon zopakovala
na Mezinárodním hudebním festivalu, s prvním místem se domů vracela
tentokrát z Rakouska. V roce 1989 opět první místo z Belgie ( Mezinárodní soutěž ). A opět první místo z roku 1993 ze švýcarského Interlakenu z Mezinárodní hudební soutěže. Jedním z posledních úspěchů bylo udělení 1. místa na Festivalu Pádivého Trenčína v roce 1998. Velkou zásluhu na vynikající úrovni a mnoha úspěších má jistě Eduard Kudelásek, který začal spolupracovat s PDOŠ již v 70. letech a pravidelně od roku 1981- 1995. Nesmíme opomenout zmínit, že patřil mezi přední dirigenty ÚHČLA Měli bychom jmenovat ještě Ladislava Hanuše, zástupce šéfdirigenta PDOŠ. Hanuš spolupracuje s orchestrem nepřetržitě přes 30let. Od roku 1995 působí ve funkci dirigenta PDOŠ Mgr. Stanislav Horák. Horák neustále rozšiřuje repertoár orchestru, změnil způsob nácviku skladeb, čímž je práce mnohem efektivnější. Díky jeho vedení patří orchestr k elitním svého druhu. Nesmím opomenout Karla
81 82
60 let Podnikový dechový orchestr Škoda Auto, sestavil M. Bango a K. Pouč, str. 8, LUMIRA Design, 1999 V roce 1972 vstoupil do nových prostor zkušeben také Smíšený pěvecký sbor Boleslav
Pouče, díky jeho práci orchestr vždy dobře organizačně fungoval, a jak se všichni shodují, byl jedním z mála, kteří dokázali orchestr vyvést z jakékoliv existenční krize. Dnešní vedení orchestru se skládá z předsedy Miroslava Banga, šéfdirigenta Stanislava Horáka, dirigenta Ladislava Hanuše, ekonoma Václava Severy, archivníků Drahomíra Bergerta a Miroslava Kuhna a organizačního pracovníka Miloše Šelemberka. PDOŠ spolupracuje aktivně nejen s vedením ZUŠ v Mladé Boleslavi, ale také se smíšeným pěveckým sborem Boleslav již od roku 1972, kdy se obě tělesa setkala „ pod jednou střechou“ Domu kultury. I když se jejich cesty rozdělily, co se týče umístění zkušeben, spolupráce trvá i nadále. Příkladem jsou vánoční koncerty, benefiční koncerty, koncerty pořádané na podporu pomoci zátopovým oblastem v Mladé Boleslavi a jejím okolí, 83 koncerty v Městském divadle apod. S PDOŠ spolupracuje řada pěveckých sólistů jako například Věra Tondrová, Tereza Moravcová, Jan Zubák, Jindra Benešová, Stanislav Lhota. Ale také Mažoretky ZUŠ Mladá Boleslav pod vedením Zuzany Horynové. Obyvatelstvo města navštěvuje koncerty PDOŠ v hojné míře, neboť je to ta podoba hudby, jenž je přijímána v našem městě nejvíce. Soubor je zván Magistrátem města Mladé Boleslavi k účasti při různých slavnostních okamžicích, je vysílán do nejrůznějších míst světa, aby reprezentoval nejen firmu, ale i město a ČR. Většina hráčů na dechové nástroje, kteří v mládí navštěvovali ZUŠ, pokračují, téměř ve všech případech, právě v PDOŠ. Tím je rozvíjena hudebnost nejen hráčů samotných, ale i ostatních obyvatel.
83
Projekt se nazývá „Proudu navzdory“, poprvé se objevil nápad zrealizovat v roce 2000, kdy postihly Mladou Boleslav a přilehlé oblasti, velké povodně na jaře. Od té doby se pořádají podobné akce kdykoli se vyskytne podobná situace, v níž je třeba pomoci postiženým oblastem
2.6 Ostatní hudební instituce v Mladé Boleslavi Jak již jsem se zmínila v úvodu této práce, existují další hudební instituce, které působí v Mladé Boleslavi. Rozdělila bych je na dva druhy. První skupinu by tvořily instituce, jejichž kořeny sahají daleko do minulosti dějin. Sbor, jehož tradici by bylo možné vystopovat až k literátskému bratrstvu, je Chrámový sbor při kostele Panny Marie na Starém městě v Mladé Boleslavi.84 Co se týče dnešní podoby sboru, ta se začala formovat na počátku 20. století. Jeho členky a členové jsou příslušníci boleslavské katolické komunity. Pořádání koncertů je nepravidelné a lze říci, že se váže na koncerty jiných těles. Náplní sboru je hlavně zabezpečení liturgických obřadů a hlavně slavnostních událostí v průběhu církevního roku, jako například vánoce ( ve vánočním období je sbor hlavním iniciátorem zpívání Rybovy mše „Hej, mistře,“ společně s větší částí sboru Boleslav a sólistů ze ZUŠ) a velikonoce. Sbor je pravidelným účastníkem dobročinných a humanitárních akcí ( akce „Proudu navzdory“ ), včetně pořádání koncertů za účelem vybrání finančních prostředků například na opravu kostela apod. Chrámový sbor je ale také účastníkem Sborového podzimního festivalu v Mladé Boleslavi ( pořádá sbor Boleslav a Magistrát Mladé Boleslavi ). Chrámový sbor zve často nejrůznější hosty do města za účelem pořádání koncertů, například M. Novenko apod. V minulosti zde byl pozván například B.A.Wiedermann. právě na jeho vystoupení s Chrámovým sborem se dochovalo několik kritik v místním mladoboleslavském tisku. Wiedermann zde hostoval 1.12. 194085 Program koncertu uvádím v poznámce pod čarou.86
Tehdejší sbormistři Chrámového sboru byli
J.Pejša a V.Kešněr. „ V neděli 1. prosince o 3. hodině odpolední konal se v děkanském chrámu v Ml.Boleslavi duchovní koncert veliké úrovně. K účinkování přijal pozvání vynikající současně Mistr- hudební skladatel B.A.Wiedermann, virtuos ve hře na varhany pověsti světové. Solistka jako host M.Harlasová-Schrödlová holandského rozhlasu. Sbory-chrámový
84
Na jeho místě stál kostel vybudovaný zhruba ve 13. století a později pobořený za husitských válek. Chvíli byl kostel v husitských rukách, jak dokládá i kalich na bočním vchodě směrem k silnici a děkanství. Stáří původního kostela je stále předmětem dohadů archeologů a historiků. Kostel byl však zaklenut až v roce 1565 italským stavitelem Matteem Borgorellim, který v celém Krajířovském panství projektoval a řídil stavbu několika ojedinělých architektonických památek. 85 viz pozůstalost ing. K. Jánského, ve složkách obsahující pozůstalost K.J. jsem objevila i prospekt na koncert Wiedermanna s datumem 1.12.1940 a další kritiky na tuto událost. 86 G.F.Haendel: Halleluja ( Mesiáš, Chrámový sbor), J.S.Bach: Toccata a fuga d moll, G.Bizet: Agnus Dei ( solo pro sopran-zpívala M.Harlasová-Schrödlová, varhany B.A.Wiedermann), W.A.Mozart- Ave verum corpus (Chrámový sbor), B.A.Wiedermann- Air (solo varhany B.A.W)Fr.Schubert:Všemoc ( sólo soprán M.H.S, varhany B.A.W), W.A.Mozart: Fantasie a fuga f moll, Jaroslav Pejša : Postula ( motteto, sólisté členové Chrámového sboru, sbor Chrámový sbor), B.A.Wiedermann: Chorální předehry „Chtíc,aby spal“ a „Hlas přísný“ ( sólo varhany B.A.W.), J.C.Sychra: Pange –lingua (Crámový sbor a Mužský sbor Sokola), J.B.Foerster: „Svatý Václave“ (pro mužský sbor –Mužský sbor Sokola- s varhaním průvodem od B.A.Wiedermanna).
sbor, řízení hud. skladatelem J.Pejšou a muž. sbor Sokola, řízený osvěd. dirigentem V.Kešněrem. Pořad byl zahájen nádherným Haendlovým Halleluje, předvedeným chrám. sborem za řízení ředitele kůru J.Pejši, načež se veřejnosti představil Mistr B.A.Wiedermann. Lze těžko říci, které z děl jím přednesených bylo lepší [..........]. “87 V dnešní době řídí chrámový sbor p.Vosáhlo. Má přibližně 30 členů. Vzhledem k hlubokým historickým kořenům si zaslouží zpracování v podobě větší samostatné studie. K prvnímu druhu, výše rozdělených hudebních institucí, bych také zařadila Klub přátel umění (KPU). KPU byl založen v roce 1908 spisovatelem, historikem a lékařem mladoboleslavského původu Emilem Trévalem ( vlastním jménem Václav Walter ). Zpočátku byla společnost KPU pouze výtvarného zaměření. Činnost Klubu se zaměřila až do roku 1910 pouze na koupi obrazů, soch a jiných hodnotných výtvarných děl, s cílem vytvořit unikátní sbírku. „Klub“ pořádal průběžné výstavy nakoupených děl. V roce 1910 se „Klub“ rozšířil o hudební a literárně-divadelní sekci. Ale například již roku 1909 se v „Klubu“ ( tehdy pouze výtvarně zaměřeného) jednalo i o tom, že je třeba založit v Mladé Boleslavi Filharmonii, která si na svůj oficiální vznik musela počkat až do roku 1931. Sídlo KPU bylo v Paviloně umění na Výstavišti. Byla to budova, která byla postavena pro příležitost Výstavy severních Čech (pořádané v roce 1927), v Pavilonu byla instalována výstava sbírky KPU. Po skončení výstavy zůstal Pavilon ve vlastnictví města Mladé Boleslav, ale sídlo KPU bylo právě tam. V Pavilonu se nacházela nejen vystavená sbírka, ale pořádaly se tam i literární večery, literárně hudební programy apod. Pavilon umění byl skutečným centrem kultury, neboť od počátku byl úzce spojen se všemi kulturními institucemi ve městě. KPU pořádala koncerty Mladoboleslavské filharmonie, všech pěveckých sborů apod. Je také známo a doloženo, jak jsem uvedla v kapitole o Mladoboleslavské filharmonii, že vedení KPU mělo jakési osobní spory s vedením mladoboleslavských filharmoniků, což se vyřešilo příchodem Karla Jánského do vedení KPU. Dokladem o propojenosti hudebních těles v Mladé Boleslavi, i díky organizaci KPU, je akce konaná 14.2.1934 k příležitosti 60. narozenin Josefa Suka. Novinový článek z „Boleslavanu“ podává následující informace: „V Mladé Boleslavi pořádá se ve středu 14. února o 20. hod. v sále odborné školy pro ženská povolání oslavný večer u příležitosti jubilea 60tin mistra J.Suka. Provedeny budou: Meditace na svatováclavský chorál pro smačcový kvatret, klavírní cyklus Životem a snem, fantasie pro housle a klavír a smyčcová serenáda. Účinkují : ředitel městské hudební školy J.Svoboda, JUC.St.Pfeifer, 87
viz pozůstalost ing.K.Jánského, složka č. 2, pisatel této kritiky se podepsal značkou „Alfa“ , in Boleslavan 6.12.1940
smyčc. Kvarteto: pp. Emanovský, Inž. Jánský, Joh. Hönigsfeld a smyčcový orchestr Mladoboleslavské filharmonie. [………]. Předběžně oznamujeme, že 50. výročí úmrtí B. Smetany uctí hudební odbor KPU, slavnostním cyklem3 koncertů, v městském divadle za spoluúčinkování Mladoboleslavské filharmonie, pěveckého spolku Boleslava umělců z Prahy [………].“88 Jako reakci na zmíněný koncert děl Josefa Suka vytiskly Mladoboleslavské Listy 17.2.1934 kritiku podepsanou „ R“. „Koncert na oslavu skladatele Dra J. Suka, pořádaný Klubem přátel umění a městskou hudební školou shromáždil velmi početné publikum [……]. Koncert měl neobvykle vysokou úroveň a byl vděčně přijat velmi četně shromážděným občanstvem“89 Dne 11.5.1934 pořádal KPU pietní večer u hrobu matky Bedřicha Smetany u kostela sv. Havla. Nicméně vedení KPU muselo řešit mnoho problémů, spojených s Pavilonem umění. Tím největším byla žádost na zbourání Pavilonu umění. Žádost ( můžeme-li to tak nazvat ) se objevila v roce 1934. Tehdy se v místním tisku vyskytly informace o tom, že Pavilon umění má být zbourán. Vedení KPU o této skutečnosti nebylo informováno, ani s ním o celé záležitosti nebylo jednáno. Články vzbudili bouře nevolí jak členů a vedení KPU, tak obyvatel Mladé Boleslavi. O tom, jak postranně se někdo chtěl zasadit o likvidaci Pavilonu umění svědčí následující úryvek z otevřeného dopisu, který byl určen Městskému zastupitelstvu a mladoboleslavské veřejnosti ( letáky s tímto dopisem byly vytištěny a rozdány obyvatelům města). “Z časopiseckých zpráv se dovídáme, že prý rada města Ml. Boleslavě v zasedání svém 29.10.1934 usnesla se navrhnouti městskému zastupitelstvu, aby byl zbořen Pavilon umění v Masarykových sadech v Ml.Boleslavi [………]. Nevíme vůbec, z jakých důvodů usnesení o návrhu na zboření Pavilonu umění se mohlo státi [……].“90 V otevřeném dopise jsou dále vyjmenovávány důvody, proč by neměl být Pavilon umění zbourán, jako druhý bod je uveden fakt, že „nikdo ze sousedů ani kdokoli jiný nemá právní nárok na to, aby Pavilon umění byl zbourán [………]“91 „Nikdo ze sousedů“ byla přímá narážka na majitele sousedící vily Václava Laurina. Ten radě města navrhl, aby byl Pavilon zbourán a náhradou za to nechá postavit městu sirotčinec. Je to pouhý doklad toho, jak peníze ovlivňují moc.92 Pavilon umění byl zbourán a byla postavena dětská nemocnice a sirotčinec. Klub přátel umění tak přišel o své sídlo. Nicméně v roce 1940 žádal Klub radu města a městské zastupitelstvo o zajištění opravy Sapíkových soch v Masarykových sadech ( Výstaviště ) a některých náhrobků a 88
viz pozůstalost K.Jánského, složka č.2, sešit KPU-novinový výstřižek viz poznámka pod čarou č. 65 90 viz pozůstalost K.Jánského, složka č 2, leták 91 viz poznámka pod čarou č. 68 92 Takových případů lze v našem městě nalézt skutečně mnoho a důsledky bývají často tragické. 89
epitafů na svatohavelském hřbitově. Klub přátel umění působil v Mladé Boleslavi
do
poloviny července ( rep. září) 1951 neboť : „V souvislosti se změnou v organizaci kulturní osvětové práce, vydal 17.7.51 ONV v Ml.Boleslavi příkazy k likvidaci spolku [...............] Valná hromada KPU konaná 18.9.1951 schválila svým usnesením zrušení spolku.“93 Na tento spolek navázal po roce 1989 Klub přátel hudby v Mladé Boleslavi, který má sídlo v Kulturním středisku Svět . K spolkům patřících do druhé skupiny, bych zařadila pěvecký oddíl Sokola, jenž přestal v Ml.Boleslavi existovat v průběhu 50. let 20. století. Dále by sem patřily dva pěvecké sbory s názvy „Ptáčata“ a „Jiřičky,“ oba dva sbory jsou dětské pěvecké sbory, jejichž vedoucí jsou učitelkami mateřské školky a Jiřina Jiřičková, podle které byl pojmenovaný sbor druhý. Ptáčata jsou určená dětem mladšího školního a předškolního věku a Jiřičky jsou určené dětem zhruba od 8 let výš.Obě tělesa se podílejí na tzv. „Hrách na dětskou operu“. „Hra na dětskou operu“ je vždy pásmo písní a instrumentálních intermezz, spojené nějakým pohádkovým příběhem ( „Kočičí výlet“, apod. ). Všechny dosud vzniklé Hry ne dětskou operu jsou autorskými díly Jiřího Bartoše. Dalším hudebním tělesem je Trio Profundo, ve složení Karel Novák, Jiří Bartoš a Jan Pleva. Toto trio občas mění svůj název, za předpokladu, že ke spolupráci přizvou členky Jednoty Bratrské z Mladé Boleslavi, poté je soubor nazývaný „Sextet“. Jak Trio Profundo, tak i Sextet jsou zaměření svým repertoárem na hudbu 15.-21. století. Do stejné skupiny by patřily sborečky při ZUŠ pod vedením Věry Tondrové ( Causa Musica, Dětský přípravkový sbor) nebo Flauto collegium z flétnového oddělní Tomáše Rýdla na ZUŠ. Tělesem, které stojí stranou od většiny hudebního dění v Mladé Boleslavi je pěvecký sbor „Lyra“, který je součástí Gymnázia Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi. Soubor vystupuje veřejně pouze málo kdy. Slouží jako zájmový kroužek na gymnáziu. Ovšem vedení sboru, v němž je Dr. Zdena Kuhnová, se zasloužilo již dvakrát zasloužilo o pořádání hudebního festivalu studentských hudebních tělech ( instrumentálních i vokálních ), s názvem „ Mládí temperované hudbou.“ Ta stejném gymnáziu ještě působí, taktéž pouze interně, orchestr, vedení prof. Václavem Hátlem. Lyra i orchestr se jednou za 4 roky účastní výměnného pobytu ve francouzském Angers. Všechna tato tělesa ( a tělesa výše jmenovaná v předcházejících kapitolách ) tvoří podstatnou součást mladoboleslavského hudebního života. Jak už jsem psala v předchozích kapitolách,
93
viz pozůstalost K.Jánského, složka č.2, sešit s označením „KPU“
působení jednotlivých těles a jejich vedoucích, je spjato s dalšími podobnými hudebními seskupeními. Na mnohých koncertech je pak možné slyšet a vidět vždy několik takových souborů pohromadě, neboť se navzájem zvou na své koncerty jako hosté, čímž zajišťují nejen větší atraktivitu koncertů, ale i možnost veřejných vystoupení pro jejich aktéry.
3.Závěr- shrnutí Mým cílem bylo v předcházejícím textu zmapovat hudebnost a hudební život v Mladé Boleslavi ve 20. století. Některé soubory sahají svými historickými kořeny mimo rámec 20. století, proto jsem se nedržela striktního vymezení let 1900-2000. Jako hlavní pramenná základna mi poskytla nejvíce informací pozůstalost ing.Karla Jánského, jenž je nyní majetkem Archivu Mladé Boleslavi. Pozůstalost obsahuje stěžejní materiály k celkovému pohledu na hudební život v Mladé Boleslavi, ale i na Mladoboleslavsku jako takovém. Kromě materiálů, jež jsem využila pro tuto práce obsahuje zmíněná pozůstalost veškerou dokumentaci k projektu „Dědictví Bedřicha Smetany“, čehož byl Jánský iniciátorem a vedoucí osobností. Jánského pozůstalost dosud nikým systematicky nezpracovaná, skýtá mnoho matriálů pro další vědecké práce, potažmo i k biografické práci o něm samotném. Text měl také potvrdit ( a to de doufám stalo ), že ať už tělesa či instituce větších rozměrů ( Smíšený pěvecký sbor Boleslav, ZUŠ, Mladoboleslavská filharmonie, Mladoboleslavský komorní orchestr, Podnikový dechový orchestr Škoda Auto, Chrámový sbor, Klub přátel hudby) nebo menší soubory ( Ptáčata, Jiřičky, Trio Profundo , Sextet, Causa Musica, Flauto collegium) jsou nedílnou součástí mladoboleslavského kulturního života. Všechna tělesa a instituce v Mladé Boleslavi spolupracují a dohromady vytváří hodnotné kulturní zázemí nejen pro zdejší obyvatele. Chtěla jsem také zdůraznit, že existují ( jako vždy ) neprobádaná místa v oblasti hudebníhokulturního života- v Mladé Boleslavi z oblasti 20. století. Badatelskou pozornost by bylo v budoucích letech třeba zaměřit na život a dílo Josefa Bohuslava Herclíka - mistra houslaře, dále pak na soustavnější zkoumání a popsání dějin a činnosti Chrámového sboru při děkanském kostele v Ml.Boleslavi. Dále se domnívám, že by měla být zdokumentována detailně činnost Klubu přátel umění a vztah KPU k radě města Ml.Boleslavi a městskému zastupitelstvu. S pohledem na průběh vývoje a pozdější likvidaci spolku, se domnívám, že KPU bylo radě a zastupitelstvu Mladé Boleslavi „nepříjemným trnem v oku“, otázkou by mohlo být „proč“. Lze konstatovat, že hudební tradice se v Mladé Boleslavi stále udržují a při podrobnějším pohledu lze také konstatovat, že hudebnost občanů Mladé Boleslavi stoupá, což je důsledkem neustálé činnosti všech výše jmenovaných spolků ( kromě těch zaniklých ).
4.Summary The aim of this bachelor sketch was to survey melodiousness and musical life in Mladá Boleslav since 1900 to present. Some musical societies in Mladá Boleslav were founded before 1900 . Because of their ( the societies´ )
deep roots in history I wrote about
occurrences in these societies even before 1900. The other aim of this sketch was to established hypothesis of co-operation all these societies. But there is need to survey the other music societies intimately, for example Church choir because its roots can be found in deep history.There is also need to write sketch about J.B.Herclík ( the craftsman violin –maker). And surely there is need to sort K.Jánský´s inheritance that is full of important folders about musical life in Ml.Boleslav during 20.th century.
5. Seznam použitých zdrojů: BANGO, Miroslav – POUČ, Karel. 60 let Podnikový dechový orchestr ŠKODA AUTO. LUMIRA Design. Praha. 1999
BENEŠ, Ludvík - HERČÍK, Karel a kol. Mladoboleslavsko v proměnách času, Libri. Praha. 1997
BĚLINA, Pavel a kol. Dějiny zemí Koruny české II. PASEKA. Praha 1993
ČERVENÝ, Mirko. Almanach smíšeného pěveckého sboru Boleslav -140 let. Kulturní středisko Svět. Mladá Boleslav. 1997
Dům kultury ROH AZNP MB. Boleslav- Pěvecký sbor DK ROH AZNP Ml. Boleslav. Mladá Boleslav. 1977
HERČÍKOVÁ- ŠEVČÍKOVÁ, Hana. Fotografie Jazz band Kapelinka z Debře. Podnikový dechový orchestr ŠKODA AUTO. Viz přílohy.
HERČÍK, Karel – KRÁLÍK, Jan. Mladá Boleslav - Továrna ve městě - město v továrně. Moto Public. Praha 2005
JÁNSKÝ, Karel. Pozůstalost věnovaná Archivu Mladé Boleslavi, Složky I. – IV.
KLUB PŘÁTEL UMĚNÍ. Zápisky Bedřicha Smetany o Mladé Boleslavi. Knihtiskárna Hejda a Zbroj, n.p. v Ml.Boleslavi, 1949 KRONIKA Městské hudební školy v Mladé Boleslavi KRONIKA Mladoboleslavské filharmonie KRONIKA Smíšeného pěveckého sboru Boleslav KULTURNÍ STŘEDISKO SVĚT. Mladoboleslavský komorní orchestr. Turnovské tiskárny. Turnov 1990 KULTURNÍ STŘEDISKO SVĚT. 40 let Mladoboleslavského komorního orchestru. Mladá Boleslav. 2004 KRUTSKÝ, Pavel. Fotografie Mladé Boleslavi. Fotoaparát Minolta. 2004
THÝM, Jan, Vzpomínky z 50 leté činnosti zpěváckého spolku „Boleslav“ v Mladé Boleslavi. Knihtiskárny Josefa Nešněry v Ml.Boleslavi. 1907
ŠTECHA, JAN a kol. Památník na oslavu 90. výročí založení pěveckého spolku Boleslav v Ml. Boleslavi a stých narozenin hudebního skladatele Františka Hrušky. Knihtiskárny Josefa Nešněry v Ml. Boleslavi. 1947
VOZÁB, Matěj. „Boleslav“ – pěvecký soubor ZK ROH zaměstnanců školství v Mladé Boleslavi. Středočeské tiskárny. 1957
WEIGENDOVÁ, Daniela. Fotografie divadelního spolku Kolár. Představení „Lucerna“ A. Jiráska. Viz přílohy.
WEIGEND, Vladimír. Rodinná kronika
6. Přílohy:
