Ústav české literatury a knihovnictví Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav české literatury a knihovnictví Bakalářská diplomová práce

2010

Dana Kristlová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav české literatury a knihovnictví Český jazyk a literatura Dana Kristlová

Literární produkce nakladatelství Meander Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Luisa Nováková, Ph. D.

2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………… Podpis autora práce

Zde bych chtěla poděkovat vedoucí své práce za cenné rady při tvorbě textu a výběru sekundární literatury a za laskavé slovo. Děkuji také nakladatelce Ivaně Pecháčkové za ochotu a čas, který si pro mne našla.

Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 5 1. Úvod........................................................................................................................................ 6 1. 1. Vymezení práce .............................................................................................................. 6 1. 2. Obsah a cíl práce ............................................................................................................. 7 2. Důleţitost knihy pro děti a mládeţ ......................................................................................... 8 2. 1. Historie a vývoj knihy pro děti ....................................................................................... 8 2. 2. Nakladatelská činnost v oblasti literatury pro děti a mládeţ ........................................ 11 2. 3. Fenomén mezi nakladatelstvími literatury pro děti – Albatros..................................... 14 2. 4. Přehled dalších významných nakladatelství pro děti a mládeţ..................................... 16 2. 5. Brio a Baobab ............................................................................................................... 18 2. 6. Stav současné dětské knihy a její místo na kniţním trhu ............................................. 20 2. 7. Autorská kniha a autorská pohádka .............................................................................. 22 3. Meander ................................................................................................................................ 25 3. 1. Nakladatelství Meander – základní informace a profilové zařazení............................. 25 3. 2. Vznik nakladatelství ..................................................................................................... 29 3. 3. Nakladatelka Ivana Pecháčková ................................................................................... 30 3. 4. Edice nakladatelství Meander ....................................................................................... 32 3. 5. Čeští autoři a knihy nakladatelství Meander................................................................. 38 3. 6. Zahraniční autoři nakladatelství Meander .................................................................... 43 4. Výtvarná stránka knihy a významní ilustrátoři Meandru ..................................................... 46 5. Významná ocenění nakladatelství Meander ......................................................................... 49 6. Závěr ..................................................................................................................................... 50 7. Resumé.................................................................................................................................. 52 8. Summary ............................................................................................................................... 52 9. Literatura ............................................................................................................................... 53 9. 1. Prameny ........................................................................................................................ 53 9. 2. Sekundární literatura ..................................................................................................... 55 9. 3. Články a rozhovory ....................................................................................................... 56 9. 4. Internetové zdroje, webové stránky .............................................................................. 57

1. Úvod 1. 1. Vymezení práce Tématem mé bakalářské práce je Literární produkce nakladatelství Meander. Chtěla jsem pracovat na projektu týkajícím se dětské literatury a dětského čtenářství, které je nejdůleţitějším krokem ke čtenářství dospělému, celoţivotnímu. A protoţe dětské čtenářství je spojeno s literaturou pro děti a mládeţ a tím, co můţe kniha malému čtenáři nabídnout, rozhodla jsem se pro téma ze sféry nakladatelské činnosti v této oblasti literatury. Zúţení výběru na praţské nakladatelství Meander, které mě jiţ před několika lety překvapilo svým osobitým přístupem ke knize, uţ bylo jednoduchým krokem. Nakladatelská činnost ve sféře literatury pro děti a mládeţ má v naší republice mnohaletou tradici, stejně tak česká kniha pro děti je u nás mezi čtenáři stále velmi ceněným artiklem. V dnešní době je však trh zaplaven mnoţstvím kniţních titulů, které se velmi liší uměleckou kvalitou. Stále častěji dochází v literatuře pro děti a mládeţ k tendencím k vydávání knih převyprávěných, porůznu zkrácených, obsahově i stylisticky upravovaných, z nichţ se ztrácí původní hloubka textu i atmosféra (například nezdařené přepisy tradičních pohádek Boţeny Němcové a K. J. Erbena, nebo nevkusnými barevnými ilustracemi překypující výběry z pohádek zahraničních). Cílem produkce těchto knih je především prodat zboţí, kvalita vydávaného textu nebo celková kvalita díla však nakladatele zvláště netíţí. Toto samozřejmě není běţný, ale nejjednodušší, a pro některá nakladatelství bohuţel typický, postup při vydávání knih pro děti. Stejně tak jako na kvalitě textu se v současné době v důsledku stále se zvyšujících nákladů na dílo šetří například na grafice, typografii, výtvarnících a celkovém provedení publikace. Nejedná se zde o naprostou rezignaci na výtvarnou stránku knihy, ale o co nejefektivnější vyuţití dostupných finančních zdrojů, o jakýsi kompromis mezi kvalitou a komerčností titulu. Existuje u nás ale několik nakladatelství, která si s knihou stále dávají větší práci a která kladou důraz na to, jak dílo působí jako celek. Pečlivě se starají o ilustrace, jejich propojení a souznění s textem, značnou důleţitost přikládají vzhledu desek a kniţního bloku1, grafické úpravě. Některá z těchto nakladatelství jsou pouhými malými soukromými podniky bez velkého zisku, ţijícími 1

Svázané a oříznuté stránky bez desek, podle Pistorius, Vladimír. Jak se dělá kniha. Praha – Litomyšl: Paseka, 2003, s. 42.

6

převáţně z grantové podpory a produkujícími v nízkém nákladu méně neţ pět titulů ročně. K těmto menším, avšak významným a českou literární scénu a kvalitu české knihy pro děti a mládeţ ovlivňujícím nakladatelstvím patří také praţský Meander, jehoţ místu na současném kniţním trhu a literární produkci věnuji svou práci.

1. 2. Obsah a cíl práce První kapitoly jsou věnovány důleţitosti knihy pro děti a nakladatelské činnosti v oblasti této literatury (zde se zaměřením na nakladatelství SNDK/Albatros a historii jeho vydavatelské činnosti, rozvedeny jsou také informace o Meandru podobných soukromých nakladatelstvích Brio a Baobab); a úskalím, s nimiţ se nakladatel knih pro děti a mládeţ v dnešní době potýká. Následuje nastínění moţností řešení a poté v návaznosti na předchozí kapitoly část věnovaná samotnému nakladatelství Meander, vymezení jeho profilového zařazení a způsobu práce na knize, přiblíţení provozu Meandru a projektů, jimiţ se zabývá. Dále se práce zaměřuje na knihy Meandru a osoby, které za nakladatelstvím stojí, strukturu podniku a nakladatelskou strategii. Text se pokouší o přiblíţení toho, jakým typem nakladatelství Meander je a čím se liší od ostatních českých nakladatelství orientujících se na literaturu pro děti. Věnuje se jeho vzniku a historii, řeší důleţité otázky související s jeho fungováním i tím, jak se stará o své knihy, vybírá autory a výtvarníky. V práci je přiblíţena také osobnost nakladatelky Ivany Pecháčkové a její cesta k Meandru, dojde na seznámení s edičními řadami, jejich výtvarným zpracováním (funkcí výtvarné stránky dětské literatury), profilovými autory a důleţitými knihami nakladatelství i významnými oceněními, kterých tato díla dosáhla. Cílem práce je nahlédnout do problematiky současné dětské knihy a jejího světa a popsat, co se skrývá za malým praţským nakladatelstvím Meander; zhodnotit jeho současnou situaci, místo na českém kniţním trhu a literárně-kulturní hodnotu v něm vycházejících titulů.

7

2. Důležitost knihy pro děti a mládež Následující kapitola se věnuje vývoji knihy pro děti a mládeţ a hledání umělecké polohy a významu, který kvalitní literatura a četba v ţivotě dítěte zaujímají. Podkapitoly o nakladatelstvích vydávajících knihy pro děti a mládeţ byly do práce zařazeny z důvodu přiblíţení nedávné historie české produkce a popisu a zhodnocení současné situace v této oblasti literatury. Nakladatelská strategie Meandru pak bude popisována a přibliţována v souvislosti s některými dále zmíněnými podniky; můţeme ji také vnímat v opozici k hlouběji rozpracované historii a strategii největšího a nejvýznamnějšího producenta knih pro děti a mládeţ v České republice, praţskému nakladatelství Albatros.

2. 1. Historie a vývoj knihy pro děti Vývoj intencionální české literatury pro děti a mládeţ je předznamenán jiţ dílem J. A. Komenského Orbis Pictus, jeho celkovým pojetím důleţitosti knihy a četby v ţivotě dítěte. Za národního obrození se pak spolu s výchovnými a vlasteneckými cíli začaly formovat počátky dětské četby (didaktického charakteru) v sepětí s budováním národní literatury. Od druhé poloviny 19. století se česká literatura pro děti upevňovala a na přelomu 19. a 20. století vstupuje do nového období svého vývoje – vznikají první dětské edice, časopisy, knihovny. Od 20. let se v české literatuře pro děti objevují nové tendence a narůstá počet skutečně kvalitních původních děl (např. Mahen, Čapek); v dalších letech se odkrývají nové dimenze jak v próze, tak v básnické tvorbě pro děti. Významnými mezníky v poezii pro dětské čtenáře se staly verše Vítězslava Nezvala (jemuţ byly blízké dětská bezprostřednost a vnímání světa, alogičnost představ, hra se slovy, tvorba hříček a neologismů2), Františka Halase a Františka Hrubína, zakladatele Mateřídoušky, který velkou část své umělecké tvorby zasvětil právě literatuře pro děti. V 60. letech se do českého prostředí dostává nonsensová poezie, která si postupem času získává významné místo v literatuře pro děti (díla Jana Vodňanského, Pavla Šruta). Celé toto období je povaţováno za čas vzniku prestiţních dětských knih,

2

Sieglová, Naděţda. Vývoj poezie pro děti. In: Čeňková, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006, s. 49–87.

8

které měly význam pro vzestup české literatury a ke kterým se, pro jejich textovou i výtvarnou kvalitu, i dnes díky reedicím nakladatelé a čtenáři často vracejí. Počátkem devadesátých let dochází nejen k návratu ke svobodnému vydávání, ale i k rozmachu kniţního trhu a nadprodukci triviálního čtiva; ke zlepšení situace dochází aţ od poloviny devadesátých let, a to zásluhou renomovaných tvůrců a mladých talentovaných debutantů.3 Nezastupitelné místo přitom zastává pohádkový ţánr, který i v soudobém kontextu patří mezi nejfrekventovanější, typologicky nejrozmanitější a čtenářsky nejvděčnější – obzvláště v recepci čtenářů mladšího školního věku.4 V úvodu své publikace Knihy, děti a lidé píše francouzský filozof Paul Hazard o knize jako o důleţitém stavebním prvku dětského světa a tvrdí: „Děti je třeba zvykat, aby se dívaly na knihu jako na nedílnou součást svého ţivota.“5 Hazardovo dílo sice vyšlo ve Francii jiţ v roce 1944, ale jeho názor, ţe v některých oblastech se pro to, aby se dětem dostala do rukou opravdu kvalitní literatura, mnoho nedělá, je i po více neţ šedesáti letech aktuální. Změnily se však podmínky posuzování této problematiky, stejně tak podmínky a náklad, ve kterých dnes knihy vycházejí. V současné době se tento problém neprojevuje tím, ţe by knih určených dětem bylo málo, naopak, skrývá se především v konzumní kultuře a moderním světě komunikujícím prostřednictvím médií, reklamy, filmu a internetu, které svým přístupem k adresátovi a podbízivostí běţnou knihu vytlačují. Ale je to právě kniha, která můţe dětem zprostředkovat kontakt s něčím, co v reálném ţivotě nepotkají, která nejenţe rozvíjí dětskou fantazii a abstraktní myšlení, ale napomáhá také utvářet estetické a etické hodnoty formujícího se člověka, jeho osobnost. Jan Halada v úvodní kapitole publikace Člověk a kniha hovoří o nezastupitelném místě literatury a jejím přínosu pro ţivot takto: „Uţ dětský čtenář má v knihách moţnost a příleţitost – v montaigneovském duchu – být sám sebou, a zároveň ve spojení s lidmi, nositeli dějů a myšlenek, spojuje se tu minulost se současností a projektuje budoucnost. Kniha dokáţe být pak od prvních chvil četby vyjádřením, naplnění i náhraţkou snů, tuţeb, přání i nadějí, intimní rozkoší a specifickou zálibou. […] Od svého prvního vstupu do lidského ţivota plní kniha kromě

3

Toman, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládež. Brno: Cerm, 2000, s. 3. Tamtéţ, s. 9. 5 Hazard, Paul. Knihy, děti a lidé. Praha: Albatros, 1970, s. 7. 4

9

noetické a edukativní funkce i výrazně osobnostní funkci, ovlivňuje a vytváří specifický vztah mezi autorem a čtenářem.“6

Mezi názory na specifičnost literatury pro děti a mládeţ se objevují i takové, které tvrdí, ţe to není literatura, ale čtenář, který je zde specifický, neboť nemá tolik zkušeností jako dospělý recipient textu. Dětská představivost je věcnější, konkrétnější, s menší sumou faktických poznatků, s niţší a jinak zaměřenou schopností zobecnění a ţádnou nebo minimální znalostí literárních konvencí.7 Proto jsou děti mnohem vnímavějšími čtenáři, coţ je „výhodou jak pro dítě, tak pro autora textu“8. Prvním krokem ke zvykání si na knihu je seznámení dítěte s příběhem a jeho moţnostmi. To by mělo nastat jiţ v raném věku prostřednictvím hlasité četby. Na vzniku čtenářského aktu se podílí mnoho sociálních činitelů, nejvýznamněji rodina, pak také škola, regionální a kulturní stimuly a zájmové aktivity.9 Děti si zvyknou na příběhy, které jim rodiče předčítají nebo vyprávějí, vlastní četbou se učí soustředění, přemýšlení; obohacují se nejen o novou slovní zásobu, ale také o cenné zkušenosti, jeţ přejímají od kniţních hrdinů. Důleţitá je právě cesta ke knize, a tu mohou svým dětem ukázat jedině rodiče s kladným vztahem k četbě a literatuře. Tento poslední předpoklad se ale v dnešní „zrychlené“ době jeví jako problematický. Uvědomují si to nejen pedagogové a literární teoretikové, ale také nakladatelé knih pro děti. Ivana Pecháčková o této problematice říká: „Rozhodně by neškodilo čas od času připomenout rodičům, ţe je potřeba pěstovat rodinné čtení a co se doma zanedbá – kdyţ děti v ţivotě nezahlédly tátu a mámu s kníţkou – knihovny a školy uţ nedoţenou…“10 Podle Jaroslava Tomana se jiţ od devíti let děti při výběru knihy osamostatňují, stále se ale potřebují opírat o spoluúčast dospělého a jeho rady, rodič však v této roli často selhává.11 Cesta ke kvalitní knize je dnes s narůstající produkcí titulů také stále sloţitější. Problém vyvěrá z jiţ zmíněného nadměrného výskytu knih digestových nebo

6

Halada, Jan. Člověk a kniha. Úvod do nakladatelské specializace. Praha: Karolinum, 1993, s. 23. Nezkusil, Vladimír. Specifičnost literatury pro děti a mládeţ. In: Chaloupka, O. – Nezkusil, V. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury I. Praha: Albatros, 1973, s. 38. 8 Reissner, Martin. Beseda o podobách a proměnách literatury pro děti a mládeţ (I. Binar), Host č. 10/2009, s. 9. 9 Toman, Jaroslav. Dětské čtenářství a literární výchova. Brno: Cerm, 1999, s. 3. 10 Kopáč, Radim. Kritika si všimla, ţe dětská kniha je ohroţený druh (rozhovor s Ivanou Pecháčkovou) [online]. 2007 [cit. 5. dubna 2010]. Dostupné z: . 11 Toman, Jaroslav. Dětské čtenářství a literární výchova. Brno: Cerm, 1999, s. 9. 7

10

barvotiskových a literárně ne zcela hodnotných, které jsou v knihkupectvích nebo kniţních odděleních nejvíce na očích a svou cenou přístupné širšímu spektru zákazníků. Stále častěji je kniha v ţivotě dítěte vytlačována televizí, internetem a počítačem – médii atraktivnějšími, jednoduše přístupnými, v mnohém povrchnějšími, která nevyţadují takové mnoţství času a soustředění. Dokonce i návštěvnost dětských oddělení knihoven, jeţ nakupují kvalitní knihy pro děti, pořádají čtenářské krouţky a besedy o literatuře a snaţí se o znovunalezení cesty dítěte ke čtení, dnes významným způsobem zvyšují právě zdarma přístupné počítače s internetem. Čtenářství se z oblasti zájmu přesunuje spíše do sféry nutnosti spojené se vzděláním. A dítě nevychovávané ke vztahu k literatuře se ochuzuje o velké mnoţství příleţitostí seznámit se v dětství s knihou tak, aby se k četbě v dospělosti rádo vracelo.

2. 2. Nakladatelská činnost v oblasti literatury pro děti a mládež Kniţní kultura jako součást kulturního dění ve společnosti vypovídá o jejím vývoji a současném stavu na všech jejích úrovních (ekonomické, sociální). Podle Jana Halady tak: „Nakladatel či nakladatelství slouţí jako citlivý seismograf duchovního i materiálního niveau celé společnosti.“12 To platí samozřejmě i pro nakladatelství pro děti a mládeţ jako podniky specializované na určitý druh literatury, jejichţ činnost, skladba a výprava titulů vytváří vnímání kvality knihy u skupiny začínajících čtenářů a mládeţe. Vydavatelská činnost v oblasti literatury pro děti má u nás významnou tradici a knihy pro děti se vţdy vyznačovaly velkou kvalitou a propracovaností – ať uţ se jednalo o literární nebo technickou (ilustrace, grafika, typografie, zpracování desek, volba papíru) stránku výsledného produktu. Stále u nás existuje řada nakladatelských domů přinášejících na trh knihu, která upoutá nejen barevnou obálkou, ale také originalitou ilustrací a důsledným, s výtvarnou stránkou korespondujícím grafickým řešením textu. Tato nakladatelství se snaţí navazovat na úroveň, jíţ naše knihy pro děti dosahovaly ve 2. polovině 20. století, a spolupracovat s renomovanými výtvarníky. Příprava precizně vypravené dětské knihy je dnes bohuţel velmi nákladnou záleţitostí, která se ve většině případů nakladatelům nevyplácí. Trh je zahlcen méně literárně hodnotnými, avšak levnějšími tituly. Podle Jaroslava Tomana dochází ke znatelnému „poklesu čtenářského 12

Halada, Jan. Člověk a kniha, úvod do nakladatelské specializace. Praha: Karolinum, 1993, s. 34.

11

vkusu a ztrátě hodnotových norem,“13 stále častěji vycházející triviální brak poskytuje dětským čtenářům zábavu, vzrušení a bezprostřední záţitek, nejedná se však o literaturu, která by měla velké umělecké ambice.14 Kvalitních knih pro děti a mládeţ rozvíjejících dětskou fantazii a myšlení je ale velmi třeba právě pro správný rozvoj dítěte a upevnění jeho estetického vnímání. Spisovatelka Iva Procházková o dětech a literatuře tvrdí: „Jsou to oni, kdo mají za pár let číst literaturu pro dospělé. Kde jinde se to mají naučit neţ na kvalitních kníţkách pro mládeţ.“15 Důleţitým hybatelem kulturního a kniţního dění je literární kritika, periodika a teoretické stati věnující se vycházející literatuře pro děti a mládeţ, jejím současným podobám a kvalitě. Přestoţe máme významnou tradici teorie dětské literatury a vydávaly se časopisy reagující na nové tituly (zaniklé Úhor, Štěpnice, v 90. letech zastavená čtyřicetiletá činnost časopisu Zlatý máj), na jejichţ stránkách se probíral přínos a moţnosti dětské knihy, v dnešní době se jí pravidelně věnuje málo periodik. Devadesátá léta byla dobou stagnace kritického myšlení o dětské literatuře a komercionalizace a nárůst triviální literatury vedly kritiky k odmítavým reakcím.16 Jediným časopisem zaměřeným na dění v oblasti literatury pro děti je v současné době Ladění, informační čtvrtletník ÚLM PdF Masarykovy univerzity v Brně, který převzal kulturní úlohu zaniklého Zlatého máje.17 Na otázku týkající se prostoru pro reflexi současné literatury pro děti a mládeţ v českých médiích reagovala v roce 2007 nakladatelka Ivana Pecháčková (Meander): „Ještě loni počátkem roku se mi zdálo, ţe situace uţ ani horší být nemůţe. Literatura pro děti, nikým nepodporovaná, nikoho nezajímající, a tudíţ nic nesdělující, úrovně setrvale sestupné, se dostala zcela na okraj zájmu veřejnosti – a to za tichého přihlíţení všech sdělovacích prostředků. Těch sedm novinářů soustavněji sledujících dění na scéně samozřejmě situaci zachránit nemůţe. Teprve na podzim a před Vánoci se mi zdálo, ţe se probudilo více mladých novinářů (i některých starších renomovaných prozřevších), kteří zjistili, ţe český kniţní trh pro děti obnáší uţ jen samou komerci, a

13

Toman, Jaroslav. Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež. Brno: Cerm, 2000, s. 3. Tamtéţ, s. 4. 15 Reissner, M. : Beseda o podobách a proměnách literatury pro děti a mládeţ (I. Procházková), Host č. 10/2009, s. 8. 16 Toman, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládež. Brno: Cerm, 2000, s. 25. 17 Tamtéţ, s. 27. 14

12

tak vydání po literární i výtvarné stránce kvalitní dětské knihy je opravdu kulturní událost, o níţ by se mělo referovat.“18

V současné době můţeme o knize pro děti hovořit na několika nakladatelských úrovních – existují u nás velká, zavedená nakladatelství a známé kniţní značky, jejichţ skladba titulů sestává primárně z knih pro dětské příjemce, stejně tak ale významná nakladatelství pro dospělé, která si v širokém repertoáru vydávaných publikací najdou místo i pro knihu pro děti. V neposlední řadě jsou na českém trhu také malá soukromá nakladatelství specializující se na umělecké knihy pro děti19 a originální moţnosti jejich výtvarného zpracování.

18

Pecháčková, Ivana. Z ankety na téma: Současná česká literatura pro děti: Jaká je a jak si stojí v médiích? – Anketu připravili Radim Kopáč a Jan Nejedlý [online] 2007. [cit. 6. dubna 2010]. Dostupné z: . 19 Primárně uţívané označení titulů nakladatelství Brio, Baobab a Meander, která do práce na knize zapojují osobnosti české výtvarné scény. Jejich významnými nakladatelskými počiny jsou také autorské knihy umělců.

13

2. 3. Fenomén mezi nakladatelstvími literatury pro děti – Albatros Mnoha čtenářům se při zmínce o nakladatelství pro děti a mládeţ automaticky vybaví Albatros (v letech 1949–1969 Státní nakladatelství dětské knihy), který je nejstarším a největším nakladatelstvím knih pro děti a mládeţ u nás a který v minulém roce oslavil 60 let od svého zaloţení. Svou šedesátiletou vydavatelskou tradicí se na českém kniţním trhu stává fenoménem mezi nakladatelstvími pro děti; pro mnohé je stále zárukou kvality české knihy. Navíc se jedná o téměř jediné nakladatelství zaměřující se výhradně na literaturu pro děti a mládeţ20 – od říkanek a pohádek pro nejmenší, přes folklórní a autorské pohádky aţ po encyklopedie nebo čtení pro chlapce a dívky. Jeho stále přetrvávající výsadní postavení na českém trhu s literaturou pro děti a mládeţ je způsobenou kdysi monopolním charakterem podniku Státní nakladatelství dětské knihy/Albatros.21 SNDK vzniklo jako produkt nahrazující zavedená česká nakladatelství knih pro děti (důsledek politické situace po Únoru 1948). Jeho produkce byla zpočátku ideologicky poplatná reţimu, vycházely knihy folklórních výborů a knihy s tematikou okupace a druhé světové války.22 Postupně došlo k ţánrovému a rozšíření produkce nakladatelství a ke vzniku významných edicí – Jiskřičky, Střelka, KOD, OKO.23 Záhy se mezi tituly nakladatelství začaly objevovat také nové autorské pohádky24, příběhy s dětskými hrdiny, dobrodruţné příběhy, ale také leporela a omalovánky. Grafická a výtvarná stránka25 tehdy vycházejících knih byla výtečně vypravená a sílila i autorská základna nakladatelství.26 Šedesátá léta (zvláště jejich druhá polovina) jsou povaţována za období velkého kulturního rozkvětu, tento platí i pro sféru literární. Vycházejí kvalitní a následně oceňované dětské knihy; roku 1964 se SNDK stává jedním ze sedmi světových nakladatelství zakládajících Mezinárodní veletrh dětské knihy v Bologni.27 O pět let později dochází ke změně názvu a ze Státního nakladatelství dětské knihy se stává Albatros. 20

V současné době Albatros Media a.s. funguje jako mediální společnost, která zaštiťuje čtyři samostatná nakladatelství, Albatros, Plus, COOBOO a Edici České televize, věnuje se i produkci knih pro dospělé. 21 Císař, Jaroslav: Albatros letos slaví. Grand Biblio, 2009, roč. 3, č. 9, s. 16–17. 22 Tamtéţ, s. 16. 23 Dvě naposled zmíněny se v pozměněné podobě v Albatrosu vydávají dodnes. 24 Vysvětlení pojmu autorská pohádka viz dále. 25 Albatros trvale upřednostňoval spolupráci s předními výtvarníky (Karlem Svolinským, Cyrilem Boudou, Adolfem Bornem, Helenou Zmatlíkovou aj.). 26 Jiří Trnka, Bohumil Říha, František Hrubín, Eduard Petiška, Olga Hejná, Helena Šmahelová a mnoho dalších. 27 Císař, Jaroslav: Albatros letos slaví. Grand Biblio, 2009, roč. 3, č. 9, s. 16–17.

14

Kvůli tlaku normalizace dostal Albatros zákaz publikovat díla některých nepohodlných autorů (Josef Hiršal, Jiří Kolář, Ludvík Aškenazy a mnozí další) a jejich knihy musely vycházet pod krycími jmény jiných autorů.28 Větší svobodu přinesla aţ 80. léta, kdy v nakladatelství existovalo dokonce více neţ 20 edičních řad, do Albatrosu se vrátila některá dlouho nevydávaná díla (Broučci). Vznikají také adaptace televizních pohádek a filmů pro děti.29 Po roce 1989, který přinesl uvolnění trhu a vydavatelskou svobodu, se Albatros setkává s narůstající konkurencí nově vznikajících soukromých nakladatelství produkujících literaturu pro děti. V 90. letech opustila Albatros řada jeho redaktorů a výtvarníků. Od roku 2002 rozšířilo nakladatelství svou produkci a v edici Albatros Plus začalo vydávat také knihy pro dospělé. Nakladatelství po sametové revoluci čtyřikrát změnilo majitele, v letech 1998–2008 byl většinovým majitelem společnost Bonton30, roku 2008 koupil společnost od akcionářů Bontonu její současný ředitel Michal Krejčí31. Se změnami majitelů došlo také ke koncepčním a edičním proměnám nakladatelství, to se s rozvíjející se šíří aktivit stává mediální společností Albatros Media a.s.32 Dnešní Albatros, přestoţe značka zůstala táţ, se tedy v mnohém liší od toho, který působil ve 2. polovině 20. století. K této problematice se vyjadřuje také Daniela Iwashita v příspěvku Továrna na pohádky: „Dnešní Albatros je jedna velká sázka na jistotu minulosti (zlatý fond) nebo jistotu toho, co se osvědčilo v zahraničí (Harry Potter). Ačkoliv Ondřej Müller33 jmenuje řadu nových autorek a autorů, v porovnání s vlastní tradicí i dnešními nakladatelskými štikami Albatrosu zjevně chybí rozpoznatelná líheň původních spisovatelů a ilustrátorů. Podle Jaroslava Provazníka je jeho produkce dokonce nevyrovnaná: vedle Harryho Pottera, který je dobrým standardem, vydává i věci vyloţeně nekvalitní a podbízivé.“34

28

Některé z titulů zakázaných spisovatelů vycházely, jednalo-li se o emigranty, v zahraničí, jiné se svého oficiálního publikování dočkaly aţ po roce 1990. 29 Pohádky z Večerníčku dostávají kniţní podobu, stejně tak příběhy Oty Hofmana nebo Rudolfa Čechury. 30 Urbanová, Svatava a kol. Výběrový přehled nakladatelství z 90. let 20. století. In: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. stol. Olomouc: Votobia, 2004, s. 429. 31 Císař, Jaroslav: Albatros letos slaví. Grand Biblio, 2009, roč. 3, č. 9, s. 17. 32 Od roku 2009, viz výše. 33 Programový ředitel nakladatelství Albatros. 34 Iwashita, D. – Myslivečková, R.: Továrna na pohádky [online]. 2008 [cit. 10. dubna 2010]. Dostupné z: .

15

Doba se změnila, za rok vycházejí v nejrůznějších nakladatelstvích po celé republice tisíce kniţních titulů35 a tlak trhu je obrovský. Mění se tak v mnoha případech samozřejmě výsledný vzhled knihy, její grafická úprava, výtvarné zpracování. Ve velkém nakladatelství, přestoţe zaměřeném na knihu pro děti, se jiţ tolik neexperimentuje a nevyhledávají se noví autoři, jako se spíše sází na jistotu. Čas věnovaný shánění vhodného výtvarníka, precizní typografii nebo vzhledu kniţních desek si dnes velká nakladatelství nemohou dovolit příliš ztrácet. Neznamená to však, ţe by redakce na kvalitní výtvarnou stránku zcela zanevřela, volí jen nejefektivnější cestu k úspěchu titulu, kompromis mezi kvalitou a komercí. Experimenty se vzhledem a výtvarným zpracováním knihy si dnes paradoxně častěji neţ velké podniky dovolují právě malá nezávislá nakladatelství, která naopak mohou ztratit všechno, protoţe často vydávají své tituly z podpory a grantů. K této problematice vydávání knih ve velkých nakladatelských domech se vyjádřila i Ivana Pecháčková z praţského Meandru: „Dobu, kdy výtvarná redakce Albatrosu, Artie či SNKL připravovala titul třeba i dva roky, velebí nezávislá nakladatelka (Ivana Pecháčková, Meander) jako časy dětské knize zaslíbené. A to nejen proto, ţe dětské knihy byly vkusné a výpravné. Řada nepohodlných autorů nesměla za minulého reţimu psát ,dospělou literaturu‘ a utíkala se k psaní pro děti.“36

2. 4. Přehled dalších významných nakladatelství pro děti a mládež Z dalších v současnosti zavedených nakladatelství pro děti a mládeţ můţeme po Albatrosu jmenovat Librex37, jenţ svou širokou produkcí pokrývá leporela, omývatelné knihy, vzdělávací, říkankové i pohádkové tituly pro nejmenší čtenáře.38 Publikace nakladatelství jsou barevné, s mnoţstvím ilustrací, knihy mají jednotnou, nebo velmi podobnou grafickou úpravu, jednotlivé tituly v masové produkci podobného typu knih

35

Samotný Albatros vydává asi 300 titulů ročně. Palán, Aleš. Sneseme se i na malé palubě, nejen při práci na kníţkách (rozhovor s Ivanou Pecháčkovou) [online]. 2009 [cit. 6. dubna 2010]. Dostupné z: . 37 S vlastní sítí knihkupectví. 38 Urbanová, Svatava a kol. Výběrový přehled nakladatelství z 90. let 20. století. In: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. stol. Olomouc: Votobia, 2004, s. 438. 36

16

často obsahově i vzhledově splývají. Pro mnoţství obrázků a často i didaktický charakter jsou však velmi oblíbenými mezi zákazníky. Významnými a vyhledávanými tituly jsou také dětské knihy nakladatelství Fragment nebo Egmont.39 Právě Egmont se mimo kniţní produkce (pohádky, dobrodruţné příběhy, encyklopedie) věnuje i vydávání časopisů pro mládeţ, omalovánek, samolepek, her, nebo knih podle úspěšných zahraničních animovaných filmů, především z dílny Walta Disneyho (tituly zaplněné obrázky z daného snímku, jeţ jsou doplněny minimálním mnoţstvím textu, jedná se tedy spíše o knihy lákající svým vzhledem). Martin Vopěnka, který se ve svém nakladatelství Práh věnuje i produkci knih pro děti,40 se o těchto stále častěji se objevujících útlých barvotiskových publikacích vyjadřuje jako o tzv. ţiletkách. Jsou to pro něj: „Tenké knihy na tlustém papíru s převládajícími ilustracemi a trochou textu, které jsou mnohdy takové, jako byste kupovali pod stromeček zabalený vzduch.“ 41 Zapomenout ve výčtu kniţních podniků nesmíme na v současnosti velmi významná, přestoţe malá, soukromá nakladatelství knih pro děti a mládeţ, jejichţ produkce přináší na český literární trh tzv. uměleckou dětskou knihu. Tyto podniky vydávají knihy vysoké literární a výtvarné hodnoty, českých nebo světových autorů, které svým uměleckým ztvárněním zaujmou i dospělé čtenáře a literární kritiky. Bohuţel, finančně náročná výroba knih (vycházejících v mnohem menším nákladu, neţ je tomu ve velkých nakladatelstvích) znatelně zvyšuje ceny těchto publikací.42 Na českém kniţním trhu se pohybují také nakladatelství primárně zaměřená na literaturu pro dospělé, jejichţ titulová skladba je však částečně tvořena i knihami pro děti (např. BB Art, Mladá fronta, Kniţní klub, Fortuna Libri, Cesta, Portál, Labyrint s významnou edicí Raketa, v níţ vycházejí například výtvarně i kulturně-literárně hodnotná díla Petra Síse, aj.). Procento vydaných dětských knih zde vţdy závisí na finanční situaci nakladatelství, schopnosti odhadnutí oblíbenosti autora textu mezi čtenáři a jeho moţnostech na úspěšný prodej; výprava dětského titulu je totiţ vzhledem ke grafice a výtvarné stránce díla mnohem náročnější a nákladnější.

39

Tamtéţ, s. 436–437. V jeho nakladatelství Práh vyšly například knihy praţských a českých legend a oceněné publikace Opera žije! nebo Divadlo žije! 41 Vopěnka, Martin: Soumrak původní české dětské knihy. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1–2, s. 19–20. 42 Z rozhovoru s Ivanou Pecháčkovou, 7. 12. 2009, nakladatelství Meander, Praha. 40

17

2. 5. Brio a Baobab Obě nakladatelství zaujímají svou produkcí na českém kniţním trhu místo po boku Meandru, tyto tři soukromé podniky jsou často zmiňovány společně a jejich redakce uţívají při vydávání svých knih podobných nakladatelských strategií. Nakladatelství Brio vzniklo roku 199343 a zaměřuje se primárně na pohádky a kníţky pro děti, vycházejí v něm ale i populárně-naučné průvodce a příručky.44 Autorská základna Bria je rozmanitá, navazuje spolupráci s novými a nezavedenými autory (např. Radůza), ale spoléhá také na klasiky světové literatury (La Fontaina, Andersena). Existuje v něm několik edičních řad, ţánrově a tematicky specifických. V edici Andersen vydává Brio výpravné knihy pohádek H. Ch. Andersena45, na exotické pohádky a mýty dalekých nebo dávných kultur a civilizací se zaměřuje řada Pohádky z celého světa, v níţ zatím vyšly knihy Africké pohádky (2006)46, Čínské pohádky (2007) a Keltské pohádky (2010). Zmíněné tituly jsou také velmi obsáhlé, několikasetstránkové výpravné publikace, kromě Afrických pohádek47se jedná o kompilační díla mnoha různých autorů. Významnou edicí jsou Malé příběhy, útlá bohatě ilustrovaná autorská pohádková vyprávění, v nichţ jsou ve velké míře zastoupeny knihy Strado a Varius s příběhy Martiny Skaly. Objevila se zde i pohádková prvotina písničkářky Radůzy O Mourince a Lojzíkovi (2008) a mezi dalšími, převáţně zahraničními tituly, v dubnu roku 2010 také Briem dlouho připravovaná publikace Tři tatínci a maminka, na jejímţ příběhu se podíleli spisovatelé Martin Reiner, Michal Viewegh a Pavel Šrut a výtvarnice Galina Miklínová. V edici Poklady světové literatury se setkáváme s obsáhlými Bajkami Jeana de La Fontaina, Třemi mušketýry Alexandra Dumase, Pohádkami bratří Grimmů nebo Kiplingovou Knihou džunglí – všechny zmíněné tituly jsou doplněny ilustracemi Adolfa Borna. 43

Urbanová, Svatava a kol. Seznam nakladatelství pro děti a mládeţ. In: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. stol. Olomouc: Votobia, 2004, s. 435. 44 Umělecké slovníky a knihy o přírodě. 45 Rozsáhlé několikasetstránkové publikace s výpravnými barevnými ilustracemi Dušana Kállaye a Kamily Štanclové. Vyšly zde tři svazky obsahující kompletní pohádkové dílo H. Ch. Andersena, navíc samostatný svazek vybraných pohádek, s názvem Křesadlo a další pohádky, který je doplněn kresbami Markéty Prachatické. 46 Oceněné Zlatou stuhou za rok 2006. 47 Jejich autorem je konţský spisovatel Kama Sywor Kamanda.

18

Dále pak v Briu existují edice Pohádkový kolotoč, 366 vyprávění na kaţdý den a Příroda do kapsy. Samostatným a mezi jmenovanou produkci nezapadajícím počinem nakladatelství je vydávání uměleckých slovníků BENEZIT.48 Nakladatelství Brio se ve velké míře orientuje na zahraniční produkci, všechny tituly vycházejí mimo češtinu i ve francouzštině a jsou distribuovány na francouzský kniţní trh, na němţ toto nakladatelství také působí. Baobab naopak vydává knihy jen pro české literární prostředí. Na trhu se pohybuje od roku 200049 a ve svých publikacích se vyznačuje důrazem na špičkový grafický design, skladbou titulů se orientuje výlučně na nekomerční literaturu; podílí se také na pořádání kulturních akcí, především literárních a divadelních,50 organizuje výstavy obrazů výtvarníků a ilustrátorů svých knih.51 Baobab o sobě prohlašuje, ţe je „alternativním nakladatelstvím ilustrovaných knih pro děti a zaměřuje se na vydávání původních textů ve spolupráci s nastupující generací výtvarníků“52. Na grafickém a uměleckém ztvárnění textu se podílejí špičkoví ilustrátoři, grafičtí designéři, fotografové, animátoři, scénografové, textilní výtvarníci a linorytci, kteří vedle obsahové zajišťují také kvalitu vizuální stránky.53 Za kmenové autory nakladatelství bychom jistě mohli označit malířku a spisovatelku Daisy Mrázkovou (např. oblíbená kniha Můj medvěd Flóra) nebo Petra Šmalce, jehoţ výtvarně i textově originální autorské knihy a slabikáře tvoří významnou sloţku produkce nakladatelství. Knihy z Baobabu jsou mezi čtenáři velmi oblíbené, čemuţ napovídá i velké mnoţství zcela vyprodaných titulů. Z významných edic nakladatelství jmenujme řadu Do malé kapsy, která se svou produkcí zaměřuje na nejmenší čtenáře, v edici Bigbao pak vycházejí dobrodruţné knihy pro starší děti a dospívající mládeţ a v řadě Lemur se v Baobabu objevují klasikové české i světové literatury pro děti a mládeţ.

48

Tyto slovníky zaměřené na umění jsou v nakladatelství Grund v Paříţi vydávány jiţ od roku 1911 a těší se celosvětové oblibě. 49 Urbanová, Svatava a kol. Seznam nakladatelství pro děti a mládeţ. In: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. stol. Olomouc: Votobia, 2004, s. 435. 50 Hanková, Monika. Baobab oslaví deset let designových knih pro děti. [online] 2009 [cit. 21. 4. 2010] Dostupné z: . 51 A to i v zahraničí, např. proběhlé výstavy ve Francii nebo Japonsku. 52 Zdroj www.baobab-books.net [online]. [cit. 21. dubna 2010]. Dostupné z: . 53 Umělci Juraj Horváth, Chrudoš Valoušek, Markéta Šimková, Petr Šmalec, Tereza Říčanová, Michaela Kukovičová, Daisy Mrázková a další.

19

Knihy obou zmíněných nakladatelství patří svým originálním grafickým a designovým zpracováním k vrcholům současné české knihy pro děti a mládeţ, často se umisťují ve významných literárních soutěţích a jsou oceňovány jak kritikou, tak čtenáři.

2. 6. Stav současné dětské knihy a její místo na knižním trhu Vydávání dětských knih s sebou přináší mnoho problémů, tím největším jsou bezesporu finance. Dětská kniha totiţ patří k tomu nejdraţšímu vydávanému druhu literatury, a práce na jejím zrození je mnohem náročnější neţ publikace běţného románu pro dospělé se zanedbatelnými nároky na typografii titulu. Jak upozorňuje Martin Vopěnka, který se ve svém nakladatelství Práh věnuje také vydávání literatury pro děti: „Od dětské knihy54 se očekává, ţe bude nádherná, plná barevných ilustrací, a přitom levná.“55. Bez doprovodných ilustrací by nezaujala malé dětské čtenáře, byla-li by příliš drahá, šla by méně na odbyt a zůstávala na skladech knihkupectví. Dále pak Vopěnka z pozice nakladatele dodává, ţe nejvíce odmítnutých rukopisů připadá právě na oblast literatury pro děti (coţ potvrzují i vydavatelé ryze dětské literatury – právě proto, ţe na vydání všeho dobrého psaní pro děti není dostatek financí56), pro nakladatelství je samozřejmě namísto jedné odmítnuté knihy pro děti daleko lukrativnější vydat několik mnohokrát levnějších titulů pro dospělé. Knihy pro děti a mládeţ, které projdou redaktorským sítem a dostanou se na trh, pak Martin Vopěnka rozděluje do několika kategorií:57 - knihy známých českých autorů, které se nemusí znovu platit a které konzervativní český čtenář s povděkem přijme; velkým plus je zde samozřejmě fakt, ţe knihy jsou relativně levné, protoţe se jedná o reedice,58 - knihy zakoupené v zahraničí a často tištěné v mezinárodním soutisku, - knihy vydané ze zaujetí nakladatele, - knihy, u nichţ má kupující pocit, ţe napomáhají vzdělávání dítěte, - knihy vydané za podpory Ministerstva kultury či nejrůznějších grantů.59 54

Knihy pro mladší čtenáře, pro něţ je obrazové ztvárnění důleţitým stavebním prvkem příběhu (viz kapitola věnující se výtvarné stránce knih pro děti). 55 Vopěnka, Martin: Soumrak původní české dětské knihy. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1–2, s. 19. 56 Z rozhovoru s Ivanou Pecháčkovou, 7. 12. 2009, nakladatelství Meander, Praha. 57 Vopěnka, Martin: Soumrak původní české dětské knihy. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1–2, s. 19. 58 Nová vydání známých a oblíbených děl literatury pro děti, jejichţ kvalitu prověřilo jiţ několik generací čtenářů. 59 Grant na podporu vydávání neperiodických publikací vznikl v roce 1994.

20

Vydávání generacemi čtenářů prověřených a kvalitních titulů, které mají i dnešním dětem stále co říct (např. díla Josefa Lady, Ondřeje Sekory, Jiřího Trnky, Boţeny Němcové, příběhy s ilustracemi Heleny Zmatlíkové), je v současné době velkou sázkou na jistotu a úspěch titulu. Jiţ Bedřich Fučík poukazuje ve své studii O knihu pro mládež na fakt, ţe děti si pro sebe ţádají vţdy to nejlepší a při nedostatku dobrých knih chtějí stále znovu a znovu ony staré a osvědčené.60 Kdysi byl tento jev způsoben spíše produkcí brakové literatury, dnes hraje velkou roli i cena nově vycházejících knih. Reedice jsou levnější, stejně tak nepůvodní upravované texty, knihy bohatě vypravené si pak nemůţe dovolit kaţdý. U poslední zmíněné moţnosti, knihy vycházející za podpory grantů, Martin Vopěnka dodává, ţe ony literárně i výtvarně originální nekomerční tituly, napůl bibliofilie, které jsou často placeny z grantů, potěší spíše dospělého uměnímilovného intelektuála neţ běţné dítě.61 Právě díla výtvarníka Petra Nikla vydávaná v nakladatelství Meander by mohla spadat do popisované kategorie. Stejně tak ale dokáţí svou komorní a tichou poetikou a hrou se slovy, která je blízká dětem a jejich fantazii, poslouţit intelektuálovi jako můstek, přes který se hlasitým předčítáním Niklových jazykolamů, krkolamů a nonsensů, dokáţe spojit se světem svých dětí, sedících, naslouchajících a představujících si všechny blázniviny a neuvěřitelnosti, jeţ do kníţek Petr Nikl zapsal, schoval a namaloval. V knihách pro začínající dětské čtenáře jde především o hru se slovy a obrazy, o fantazii. Tu všestranný umělec Petr Nikl, „chlapík s duší dítěte“62, neztratil a dokáţe ji rozvíjet do nekonečné šíře, jak je velmi dobře patrné z jeho autorských knih. K problematice vydávání uměleckých knih pro děti, které kritika často označuje právě za ono čtení pro dospělého intelektuála a milovníka umění, se vyjadřuje také šéfredaktorka Meandru Ivana Pecháčková: „Nechápu, proč všichni mají tendenci děti tak podceňovat, děti – to je přece taky dvanáct, třináct, patnáct let, ne? Takovým dětem nemůţeme předkládat prvoplánové čtení v laminu v reflexních barvách, aby nad ním mohly i pojíst chleba s máslem a rajčetem.“63

60

Fučík, Bedřich. O knihu pro mládež. Praha: Nakladatel Václav Petr, 1941, s. 11. Vopěnka, Martin: Soumrak původní české dětské knihy. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1–2, s. 19. 62 Nikl, Petr. Blázníček. Praha: Meander, 2009. s. 9. 63 Kopáč, Radim. Kritika si všimla, ţe dětská kniha je ohroţený druh (rozhovor s Ivanou Pecháčkovou) [online]. 2007 [cit. 5. dubna 2010]. Dostupné z: . 61

21

Granty Ministerstva kultury ČR na podporu kvalitní české dětské knihy, ze kterých nakladatelství Meander financuje většinu svých publikací, se významným způsobem podílejí na produkci kvalitních českých knih pro děti. Citujme z článku B. Fišera a K. Novákové pojednávajícím o dotování kniţní produkce státem: „Grant pomáhá řešit vydávání finančně velmi náročné kniţní produkce a její udrţení v komerčně nepříznivém prostředí barvotiskových titulů tuzemské komerční tvorby či přebíraných ze zahraničí.“64 Granty MK ČR ale samozřejmě nepokrývají celou potřebnou produkci, proto hledá řada malých nakladatelů pro své na výrobu nákladné publikace sponzory. Podpora kniţní kultury státem u nás tedy existuje, ale ve srovnání se zeměmi s nepřerušeným soukromým podnikáním je v České republice, v důsledku omezeného rozpočtu těchto aktivit, niţší, neţ by bylo potřeba. Čeští nakladatelé jsou při návštěvách v zahraničí často konfrontování se situacemi, jeţ se v našich podmínkách zdají nemyslitelné. Z článku Ivany Pecháčkové zabývajícího se současnou situací malých českých nakladatelství knih pro děti vyplývá, ţe nezávislé nakladatelské činnosti ve sféře literatury pro děti a mládeţ se například v sousedním Rakousku, s kniţním trhem srovnatelným s naším, dostává plné podpory státu ve všech vznikajících projektech. Stát si svých malých, nezávislých nakladatelství produkujících kvalitní literaturu pro děti a mládeţ povaţuje a snaţí se podporováním jejich činnosti vzdorovat tlaku silného německého trhu, jehoţ knihy jsou do Rakouska importovány.65

2. 7. Autorská kniha a autorská pohádka Pohádka je literárním ţánrem mimořádných estetických kvalit, dnes primárně určeným pro děti, vyznačujícím se mimořádnými a nepravděpodobnými tvory a úkazy. V dětem srozumitelných dějích přináší pohádky modely ţivotních situací a obrazy nabývání zkušeností a osobní identity, psychologicky působí také na zdravý vývoj dítěte a dotváří jeho svět. Autorská pohádka, stěţejní ţánr kniţní produkce nakladatelství Meander, je na rozdíl od pohádky tradiční, folklórní, od počátku svého vzniku literárním textem,

64 65

Fišer, B.–Nováková, K.: Dotování české kniţní kultury státem. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1–2, s. 8. Pecháčková, Ivana: Strasti a naděje vydavatelů dětské literatury v ČR. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1–2, s. 21.

22

vstupuje do literárního kontextu doby a je poznamenána jeho charakterem. Jedná se o námětově původní literární fenomén, který se stává novým nositelem ţánru.66 Autorská pohádka se úzce váţe na individualitu svého autora (autorské počiny všeuměla Petra Nikla), často bývá inspirována zvláštnostmi dětského ţivota a dětským proţíváním reality (O Dorotce a psovi Ukšukovi, Kouzelný svět Gabriely). Novodobá autorská pohádka vyuţívá nových námětů, zdrojů fantastiky, pojetí literárních postav, fabulačních postupů.67 Odehrává se v přítomnosti, děj je zasazen v prostředích bez pohádkových ambicí, dochází v ní k experimentování, improvizaci s obsahem i formou (Lingvistické pohádky, Záhádky), typické je pro ni uvolňování syţetu, často aţ k překračování hranic ţánru, které se tak neustále posouvají (v Meandru typické pro pohádky výtvarníků Petra Nikla, Jiřího Černického a Františka Skály). Novodobá pohádka v sobě však stále přináší platné mravní hodnoty, je zdrojem pobavení a kumulují se v ní nápady a neotřelý humor jejích autorů (originálně zpracovaná touha po přátelství ve Velké cestě malého pána). Mezi autorské pohádky určené pro starší dětské čtenáře se řadí také texty hlubší, plné skrytých významů, které se obracejí k problémům lidského ţivota, objevuje se v nich odraz sloţitějších vztahů. V současnosti do oblasti pohádek a pohádkových příběhů často vstupují kdysi tabuizovaná témata outsiderství, handicapu (např. Binarova Bibiana píská na prsty), postav separovaných od rodičů68 nebo smrti69 (František z kaštanu, Anežka ze slunečnic), jejíţ rozměr je dnes velmi bagatelizován médii, 70 a dítě by nemělo zůstat nepřipraveno se jí postavit, pochopit a přijmout ji, řešit otázky s ní spojené. Literatura pro děti a mládeţ se tak potýká se závaţnějšími tématy, dochází k filozofizaci ţánru, a vstupují do ní moderní, sofistikované narativní styly.71 Vydávání literatury pro děti a mládeţ se dnes v naší republice věnuje mnoho nakladatelství, která mají, jak bylo řečeno výše, různá profilová vymezení a svou 66

Vařejková, Věra. Česká autorská pohádka. Brno: Cerm (ITEM), 1998. s. 3–16. Tamtéţ. 68 Šubrtová, Milena. Proměny příběhu pro děti. In: Urbanová, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. stol. Olomouc: Votobia, 2004, s. 123. 69 Šubrtová, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 50. 70 V minulosti se sice děti vlivem těţkých nemocí a vyšší úmrtnosti setkávaly v běţném ţivotě se smrtí mnohem častěji neţ dnes, v současné době jsou jí však kvůli médiím vystavovány v podobě a míře, která můţe velmi ovlivnit její chápání a proţívání světa. 71 Šubrtová, Milena. Proměny příběhu pro děti. In: Urbanová, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. stol. Olomouc: Votobia, 2004, s. 145. 67

23

produkcí se orientují na odlišné skupiny čtenářů. Zmíněno bylo také, proč je dnes mnohem jistější strategií vydávat knihy zavedených autorů a ne zcela neznámé tituly začínajících a nezavedených tvůrců. Uvedená nakladatelství Albatros, Brio a Baobab se zabývají vydáváním literatury pro děti a mládeţ, a to v několika specializovaných edičních řadách. V jejich nakladatelských strategiích můţeme vysledovat jisté shody, zároveň ale také mnoho odlišností. Zatímco Albatros s masovou produkcí jak českých, tak překladových titulů často šetří na celkovém výtvarném zpracování díla, Brio a Baobab jsou stejně jako Meander nakladatelství proslulá dokonalým designovým

provedením publikací a

výhradní spoluprací se špičkovými českými výtvarníky a ilustrátory. Vedle vydávání překladových titulů se zaměřují na původní českou autorskou knihu a vybírají si právě autory zatím nezavedené, vydávají také autorské knihy výtvarníků nebo hudebníků a snaţí se dětským čtenářům přinášet kvalitní literaturu v uměleckém provedení. Významné zastoupení mají v těchto malých nakladatelství právě autorské pohádky a příběhy s dětskými hrdiny.

24

3. Meander 3. 1. Nakladatelství Meander – základní informace a profilové zařazení Slovy Jana Halady: „Nakladatelství funguje jako kulturní, společenská a ekonomická instituce, vţdy vznikající s určitými cílovými funkcemi, z nichţ nejdůleţitější je kulturní poslání.“72 Malá nebo specificky orientovaná nakladatelství se soustřeďují na určitou sféru lidské činnosti, kterou ve své kniţní produkci představují čtenářům. Nakladatelství Meander (podobně jako zmíněná Brio nebo Baobab) se specializuje na uměleckou knihu pro děti, spolupracuje s renomovanými českými i světovými výtvarníky, a jeho knihy se často stávají vítězi prestiţních literárních i výtvarných soutěţí a významně se podílejí na utváření současné kniţní kultury. Nakladatelství definujeme jako kulturní organizaci vydávající knihy a podílející se na kulturním vývoji státu, můţe ho představovat jedna osoba někde v suterénu či v soukromém bytě, ale také obrovský koncern v honosné budově s filiálkami po celém světě.73 Meander patří do skupiny malých soukromých podniků, jejichţ fungování je plně závislé na jediné osobě nakladatele (zde Ivany Pecháčkové), který svou všestranností a zápalem zabezpečuje celý jeho chod a osobně se setkává se svými autory a výtvarníky. V nakladatelství panuje přátelská aţ intimní atmosféra. Nakladatelka se podílí na realizaci i prodeji knihy a musí jednat s řadou dalších partnerů, tj. překladatelem, typografem, editorem, ilustrátorem, papírnou, tiskárnou, distributorem. V časopise Ladění se o Meandru píše: „Malý podnik spojující důraz na výtvarné pojetí titulů a k tomu frekvence jedné, dvou, či tří knih ročně. To je obecná charakteristika praţského nakladatelství Meander. Počtem dosud vytvořených titulů zcela nicotný a přehlédnutelný.“74 Za dobu svého působení na českém kniţním trhu (od roku 1995) vydalo pouhých několik desítek titulů, jeho význam pro pozvedávání úrovně moderní knihy pro děti a mládeţ je však obrovský. Cílem nakladatelky Ivany Pecháčkové je vydávat krásné dětské knihy: „Krásná kniha je krásně napsaná a krásně ilustrovaná, krásná kniha je věc, kterou chcete mít doma v knihovně a o kterou se budou

72

Halada, Jan. Člověk a kniha. Úvod do nakladatelské specializace. Praha: Univerzita Karlova, 1993, s. 36. 73 Halada, Jan. Člověk a kniha. Úvod do nakladatelské specializace. Praha: Univerzita Karlova, 1993, s. 50. 74 Reissner, Martin. Zákrut plný krásných knih (Ladění 1/2003) [online]. 2003 [cit. 5. dubna 2010]. Dostupné z: .

25

handrkovat vaše děti a vnuci, aţ vy tady jednou nebudete. A sběratelé po ní budou v antikvariátech pátrat i v příštím století.“75 Práce kaţdého nakladatelství sestává ze šesti základních činností (podle V. Pistoria), jimiţ jsou: akvizice rukopisů – neustálé vyhledávání nových titulů, autorů, iniciování vzniku nových knih; autosprávní ošetření vzniku nového titulu; redakční příprava (příprava knihy pro tisk, před níţ je nutné vyhotovit lektorský posudek rukopisu, práce a komunikace s autorem, typografické zpracování, korektury textu), dalším krokem je samotná výroba knih a zajištění polygrafických prací, pak přichází marketingová příprava a propagace titulů a nakonec samotný prodej, s nímţ souvisí také skladování neprodaných zásob a zajišťování nových odbytových cest a jejich neustálé zlepšování.76 Všechny zmíněné kroky zabezpečuje právě nakladatelka a šéfredaktorka Ivana Pecháčková. Meander,

se

sídlem

v bytě

nakladatelky,77

patří

k tzv.

nekamenným

nakladatelstvím, soukromým podnikům s malou redakcí bez zavedeného sídla. Prakticky jediným zaměstnancem nakladatelství je, jak vyplývá z výše řečeného, Ivana Pecháčková, která donedávna dělala vše od přijímání rukopisu, jeho konzultací s autory, jazykových revizí, výběru výtvarníků, spolupráce s tiskárnou aţ po reklamu a distribuci knih do knihkupectví. V současné době s redakcí spolupracují a odbornými redaktory knih jsou mimo nakladatelku také Miloš Voráč (bývalý šéfredaktor nakladatelství Petrov) a Radek Malý (bohemista a básník). Redakce nakladatelství zaujímá prostor největšího pokoje bytu, pracovny Ivany Pecháčkové. V té provozuje svoje „velké nakladatatelování“78 a přichází na nové projekty, překládá, píše, komunikuje s autory, výtvarníky, tiskárnou a papírnami, ale i distributory a jinými nakladatelskými podniky, připravuje ediční plány. Tiskárna Libertas, kmenová tiskárna Meandru, ve které většina vydaných titulů vzniká (není-li ovšem třeba speciálního tisku), sídlí v blízkosti nakladatelství. Tím je dohlíţení na správný chod a jednotlivé fáze tisku nové knihy jednodušší (při tisku se často scházejí nakladatelka a autor s výtvarníkem a nad prvními výtisky konzultují, co by se dalo zlepšit nebo změnit). 75

Kopáč, Radim. Kritika si všimla, ţe dětská kniha je ohroţený druh (rozhovor s Ivanou Pecháčkovou) [online]. 2007 [cit. 5. dubna 2010] Dostupné z: . 76 Pistorius, Vladimír. Jak se dělá kniha. Praha – Litomyšl: Paseka, 2003. s. 106–107. 77 Ve funkcionalistickém domě v Praze na Smíchově. 78 Z rozhovoru s Ivanou Pecháčkovu ze dne 7. 12. 2009, který vedla autorka této práce, nakladatelství Meander, Praha.

26

Pracovna Ivany Pecháčkové ţije knihou, všimnete si v ní grafických návrhů obálek připravovaných titulů a vzorníků papírů nejrůznějších struktur a kvalit, moţností vzhledu stránek nových publikací. Hromady knih připravených k distribuci mezi čtenáře, ale také naopak těch, které se třeba z pultů knihkupectví vrátily, protoţe o ně nebyl zájem, stojí srovnané podél stěn. Rozdíl mezi nakladatelskými domy typu Albatros nebo Librex, které zaměstnávají desítky odborníků a na všechny náleţitosti knihy mají vydělená specializovaná oddělení, je zřejmý na první pohled. Důvodem pro provozování nakladatelství v takto „amatérských“ domáckých podmínkách jsou samozřejmě finance, které by padly za drahý nájem samostatných prostor. Literární produkce a fungování Meandru jsou, jak bylo řečeno výše, z velké části závislé na grantových dotacích, sponzorech a partnerech. Touto politikou se nakladatelka Ivana Pecháčková inspirovala v sousedních zemích bývalého východního bloku s podobným profilovým vymezením. Většina knih nakladatelství Meander vychází „s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky“79, které nakladatelství kaţdoročně ţádá o granty – jejich moţnosti se však stále sniţují. Právě dotace na vydávání ilustrovaných knih pro děti mají pomáhat odstranit nedostatek kvalitní četby pro děti a mládeţ v této oblasti kniţní produkce a motivovat vydavatele k produkci knih rozvíjejících dětskou osobnost a udrţovat tradiční úroveň české dětské knihy.80 Granty od jiných institucí, které je také moţné ţádat o podporu, například z Českého literárního fondu nebo městských úřadů, pod které daná nakladatelství spadají, se podle Ivany Pecháčkové shánějí ještě sloţitěji a příslušné úřady a fondy v konkrétním případě Meandru argumentují tím, ţe nakladatelství uţ pobírá dotace od MK ČR.81 Produkci překladových publikací se případně můţe dostat podpory také jiných institucí. Do práce na kaţdé nové knize se redakce nakladatelství pouští s velkým nasazením a snaţí se o co nejlepší výsledek svého produktu – na práci na knihách se kromě autorů textu a redaktorů podílejí významní čeští malíři, ilustrátoři a grafici. Nakladatelka se vzhledem a výpravou svých knih snaţí navazovat na tradici dětských knih nakladatelství Albatros, které vycházely v dobách jejího dětství.

79

Citace z autorské tiráţe knih nakladatelství Meander. Fišer, B. – Nováková, K.: Dotování české kniţní kultury státem. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1–2, s. 8. 81 Pecháčková, Ivana: Strasti a naděje vydavatelů dětské literatury v ČR. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1– 2, s. 20–21. 80

27

Podle finanční situace produkuje Meander zhruba dvě aţ pět knih ročně, jeho největším úspěchem bylo vydání sedmi titulů. Meander se nevyhýbá výzvám, netradičním a náročným projektům a experimentům (jak s formou, tak s obsahem), vydává originální příběhy, básně a říkanky, jak z pera českých, tak zahraničních autorů. Během svého působení vydal i několik knih pro dospělé čtenáře (S Ferlinghettim v Praze82, Gagarinova věc83), ty jsou ale spíše výjimkou a ze současných téměř čtyřiceti vydaných publikací nakladatelství tvoří vedle knih textů pro nejmenší děti a náročnějších příběhů a románů pro mládeţ zanedbatelné procento. Skladba titulů je, jak bylo řečeno, rozličná, obsahující v sobě jak díla světová, tak česká, jak současná, tak dávno zapomenutá a nikdy předtím nevydaná, vţdy ale velmi originální, s hrdiny a příběhy blízkými dětem a vychovávajícími v nich cit pro etiku a estetično. Z Meandru vycházejí na český trh především zmíněné krásné kníţky dětských říkanek nebo ne zcela dětské, zato však neméně hravé knihy barevné nonsensové poezie všeuměla, snílka a bláznivce Petra Nikla, svazky autorských pohádek a originálních, poetických pohádkových příběhů, především z pera významných českých básníků, výtvarníků a dramatiků. V nakladatelství Meander se často objevují autoři, kteří se běţně tvorbou pro děti nezabývají, ale kteří mají schopnost vcítit se do jejich světa, autoři, jejichţ tvorba, vyjadřování, poetika a fantazijní světy jsou dětem blízké (Petr Nikl, Viola Fischerová, Jiří Stránský, Radek Malý). Ivana Pecháčková se o svých autorech a jejich schopnost psát pro děti vyjadřuje takto: „Je dobré vybírat si autory – já si nějak podvědomě vybírám takové, kteří píšou spíš pro dospělé a ke kníţce pro děti si sedli z nějakých zvláštních důvodů, například proto, ţe psali ve vězení a chtěli něco vzkázat vlastním dětem nebo je dětství uţ navěky nějak poznamenalo, anebo zůstali dětmi dodneška. Ţe to takhle dělám, jsem si uvědomila aţ po letech, kdyţ uţ se to opravdu stalo téměř zavedenou praxí. Dobří autoři ukládají dětem do svých kníţek velmi závaţná poselství, pro která stojí za to kníţku nejen vydat, ale také ji krásně vypravit – s neilustrativními ilustracemi na kvalitním papíře v dokonalé grafické 84

úpravě.“

82

Autoři: Ivana Pecháčková, Luboš Sníţek, Klára Tvarůţková, Iva Vodráţková, Mirek Vodráţka. Autorská kniha výtvarníka Jiřího Černického. 84 Falteisek, Lubor. Knihy pro malé i velké děti. Naše rodina [online]. 2006 [cit. 30. března 2010]. Dostupné z: . 83

28

Právě preciznost a nápaditost, s níţ se lidé z Meandru pouštějí do vydávání textů, mu zajišťuje jedno z předních míst mezi českými vydavateli současné dětské knihy. „Naším úsilím jsou knihy, z nichţ bude dětem jasné, proč se vůbec říká krásná literatura.“ (Ivana Pecháčková)85

3. 2. Vznik nakladatelství Meander jako samostatné nakladatelství vydávající knihy pro děti a mládeţ vznikl v roce 1995. Jeho zaloţení vyplynulo z potřeby Ivany Pecháčkové vydat knihu s názvem Adventní kalendář, o kterou neměla tehdy existující nakladatelství knih pro děti a mládeţ zájem. Ivana Pecháčková, dnes nakladatelka na volné noze, zakladatelka a majitelka nakladatelství a ţena, na které chod celého Meandru stojí, byla na začátku 90. let na mateřské dovolené a věnovala se překladům z angličtiny. Při své práci tehdy narazila na anglický adventní kalendář, sloţitě vypravené barevné leporelo o mnoha malých kníţečkách, ze kterých sestával příběh vedoucí děti aţ ke Štědrému dni. Publikace jí ale připadala pro překlad do češtiny nevhodná, ale napadlo ji, ţe by něco podobného mohla napsat sama a lépe. Originální kniha byla primárně určena pro anglosaské dětské čtenáře, zahrnovala v sobě typické předvánoční a vánoční zvyky anglofonních zemí. Ivana Pecháčková se tehdy rozhodla napsat podobnou knihu s českými reáliemi a představit interaktivní adventní kalendář českým dětem.86 Vytvořila vlastní příběhy, písňové texty a říkanky – s ideou, ţe by si s jednotlivými částmi knihy mohly děti hrát jako se skládačkou nebo leporelem a mít tak vedle typického čokoládového kaţdé Vánoce také adventní kalendář příběhový. Uskutečnit vydání takovéto publikace bylo však finančně náročné. Ţádné z tehdy existujících nakladatelství, do kterého s vizí Adventního kalendáře Ivana Pecháčková přišla, nebylo ochotné vloţit do výroby tak nákladné knihy s nejistým čtenářským ohlasem svůj kapitál; projekt povaţovala nakladatelství, s ohledem na neznámé jméno autorky a náš kniţní trh, za utopický.

85

Ivana Pecháčková [online]. [cit. 31. března 2010]. Dostupné z: . 86 Z rozhovoru s Ivanou Pecháčkovou na Libri Olomouc 2009, který vedla autorka této práce, ze dne 20. 11. 2009, Olomouc.

29

Ivana Pecháčková se přesto rozhodla své dílo realizovat. Sehnala výtvarníky a výrobce a kalendář vlastním nákladem vydala, čímţ se započala historie dnes jiţ zavedeného nakladatelství Meander.87 Ilustrací v leporely a malými pohádkami tvořeném ručně vázaném Adventním kalendáři (pro kaţdý den jedna malá kníţka s příběhem, říkankou nebo koledou) se ujala malířka Jarmila Marešová (ta s Ivanou Pecháčkovou později spolupracovala i na Legendě o Pražském Jezulátku). Důleţitým krokem při zakládání podniku je samozřejmě volba vhodného názvu. Často je to právě jméno, které napomáhá k utváření povědomí o dané instituci. Ivana Pecháčková chtěla pro své malé nakladatelství pro děti název s nádechem mystiky a tajemství, který by evokoval spíše pocity a nejasné představy neţ konkrétní věci.88 S pojmenováním Meander přišel manţel nakladatelky, Ladislav Pecháček, logo nakladatelství, stylizovaný meandr, vytvořil výtvarník Matěj Forman. Samotné Ivaně Pecháčkové se na názvu jejího nakladatelství líbí, jak tajemně a mysticky slovo zní, ale hlavně ji na něm stále baví, ţe „kdyţ se vysloví, má toho člověk vţdycky plnou pusu“89. Během patnáctiletého fungování se v nakladatelství zrodily tři ediční řady a svou kniţní produkcí se Meander vyprofiloval a do českého kulturního světa včlenil jako malé a houţevnaté nakladatelství pro uměleckou knihu pro děti a mládeţ, které svými tituly výrazně přispívá ke zvyšování úrovně knih vycházejících pro tyto čtenáře.

3. 3. Nakladatelka Ivana Pecháčková Ivana Pecháčková je majitelkou a zakladatelkou nakladatelství Meander, příleţitostnou překladatelkou z angličtiny a, jak jiţ bylo řečeno, prakticky jediným zaměstnancem redakce, která sídlí v pracovně jejího bytu na Smíchově. Neţ zaloţila vlastní nakladatelství, pracovala jako komerční inţenýrka a věnovala se překládání z angličtiny (převáţně překladům odborné literatury), převedla ale také do češtiny několik básnických sbírek a souborů her Lawrence Ferlinghettiho (i.e. Lásky ve dnech vášní, Nefér argumenty života. Rutiny). O svém nakladatelování a hře na kamenné nakladatelství se vyjadřuje s radostí a úsměvem, přestoţe z několika desítek krásně vypravených (precizní skloubení obrazu a 87

Z rozhovoru s Ivanou Pecháčkovou na Libri Olomouc 2009, který vedla autorka této práce, ze dne 20. 11. 2009, Olomouc. 88 Z rozhovoru s Ivanou Pecháčkovou ze dne 7. 12. 2009, který vedla autorka této práce, nakladatelství Meander, Praha. 89 Z rozhovoru s Ivanou Pecháčkovou ze dne 7. 12. 2009, který vedla autorka této práce, nakladatelství Meander, Praha.

30

textu, propracovaná typografická a grafická úprava knihy) a s péčí připravených titulů Meandru neplyne pro nakladatelství velký profit a Meander se často potýká s finančními obtíţemi. Podle rozdělení nakladatelů dle teoretika Jana Halady by Ivana Pecháčková patřila do kategorie ideálního nakladatele, aţ idealisty, jemuţ je nakladatelování posláním a radostí, který nehledí na zisk, jeho činnost je často podporována z jiných zdrojů a můţe se mu jednoduše stát, ţe zkrachuje.90 Jak jiţ bylo uvedeno výše, Ivana Pecháčková zastává v Meandru spoustu profesí, v prvé řadě funkci šéfredaktora, mimoto také sama publikuje. Práce šéfredaktora v sobě zahrnuje akvizici titulů, vymýšlení a realizaci nových projektů a samozřejmě redakční přípravu knih. Šéfredaktor by měl ovládat redakční praxi, oplývat rozsáhlými znalostmi jak na poli literatury a kultury obecně, tak v oblasti konkrétní (na niţ se dané nakladatelství specializuje). Stejně tak je pro redaktora zásadní znalost sféry trhu, pro kterou připravuje své produkty.91 Kaţdá kniha nakladatelství by měla mít také svého odpovědného redaktora, člověka odpovídajícího za vlastní text a všechny náleţitosti knihy, včetně správnosti veškerých uvedených údajů. Jako odborný redaktor působí v Meandru v současnosti Miloš Voráč.92 Operovat na malém českém kniţním trhu s nezávislou uměleckou dětskou knihou, která je ţivá často jen z grantů a podpor, je pro nakladatelství náročné, přesto se to vyplácí jinak. Knihy z Meandru přinášejí v mnoha případech dokonalé a rovnoprávné propojení textu a obrazu, v němţ se obě sloţky podílejí na atmosféře a plynutí příběhu a mají velký ohlas u literární kritiky. Jejich úspěchy v národních literárních soutěţích (Zlatá stuha, Magnesia Litera, Nejkrásnější kniha ČR) z nich vytvářejí kvalitní, díky pozitivní reklamě mnohem lépe viditelnou prodejní značku. Nakladatelství Ivany Pecháčkové se na českém kniţním trhu pohybuje jiţ patnáct let a za tu dobu se stalo značkou pro kvalitní a po všech stránkách dokonale připravenou knihu, za kterou se skrývá obrovské mnoţství času a práce. Svým zápalem pro chod nakladatelství tak splňuje poţadavky dobrého nakladatele, o nichţ hovoří Jan Halada: „Ctiţádostí kaţdého nakladatele je alespoň jednou za rok vydat autorsky, literárně, ilustračně, graficky a výrobně publikaci výrazné úrovně národní či světové

90

Halada, Jan. Člověk a kniha. Úvod do nakladatelské specializace. Praha: Univerzita Karlova, 1993, s. 54. 91 Pistorius, Vladimír. Jak se dělá kniha. Praha – Litomyšl: Paseka, 2003, s. 115. 92 Bývalý šéfredaktor nakladatelství Petrov, s Meandrem spolupracuje od roku 2006.

31

kniţní kultury, prezentovat se profesionálním výrobkem.“93 Všem textům se věnuje s velkou péčí a váhu přikládá také výběru ilustrací, nad kterými se, stejně jako nad grafickou stránkou a vzhledem titulu, radí přímo s autory textu a grafiky. Pod záštitou Meandru organizuje Ivana Pecháčková jiţ několik let Literární kafárny. Jedná se o cyklus literárních pořadů – večery s literaturou, křty knih, autorská čtení a besedy s významnými českými autory a umělci, často zpříjemněné hudebním doprovodem. Literární kafárny pořádá Ivana Pecháčková ve spolupráci se Švandovým divadlem v Praze kaţdý první čtvrtek v měsíci jiţ od roku 2003 – 4. 9. 2003 proběhla Literární kafárna č. 0, na níţ došlo ke křtu knihy Pižďuchové Václava Havla a Jiřího Sopka. Původní ideou těchto Kafáren bylo seznamování Praţanů s významnými literáty tvořícími na Praze 5, ale postupem času docházelo k rozšiřování okruhu umělců. Nakladatelka si pro své literární pořady vybírá zajímavé osobnosti, nejen publikující v Meandru, jejichţ knihy, díla a povídání mohou návštěvníkům Kafáren přiblíţit současné literární dění. V Literárních kafárnách probíhají autorská čtení z nově vycházejících knih, ale také oblíbených nebo specifických titulů, největší prostor je samozřejmě věnován produkci Meandru. Své nakladatelství se Ivana Pecháčková snaţí kaţdoročně prezentovat nejen při zmiňovaných pořadech, besedách a autorských čteních v knihovnách, na literárních soutěţích a veletrzích u nás (Veletrh dětské knihy v Liberci, Svět knihy v Praze, Libri Olomouc), ale také v zahraničí (kniţní veletrh v Moskvě, spolu s Petrem Niklem účast na Book EXPO v New Yorku v roce 2007, účast na zahraničních konferencích o dětských knihách). Její nakladatelská strategie se v mnohém liší od těch, kterými se řídí velká nakladatelství, ale zatím funguje a práce v Meandru je pro nakladatelku velkou radostí. Inspiraci pro chod a financování svého kniţního podnikání hledá Ivana Pecháčková právě v zahraničí, na konferencích o dětské knize v sousedních státech nebo zahraničních veletrzích, kde se setkává a seznamuje s tamějšími nakladateli knihy pro děti a mládeţ a knihkupci a jejich strategiemi.

3. 4. Edice nakladatelství Meander Edice hrají významnou roli při vytváření edičního profilu kaţdého nakladatelství. V naší republice mají ediční řady pevnou tradici, zejména díky kvalitní 93

Halada, Jan. Člověk a kniha. Úvod do nakladatelské specializace. Praha: Univerzita Karlova, 1993, s. 53.

32

redaktorské práci ve 2. polovině 20. století. Jejich hlavní funkce je dvojí – signalizační a stabilizační. Signalizační funkce edice se obrací směrem ke čtenářům, kteří snadněji zaregistrují nový titul, jsou-li zvyklí na určitou výtvarnou podobu; zařazení knihy do edice je pro ně navíc signálem ţánru a kvality (kniha lépe nachází cílovou skupinu čtenářů). Stabilizační funkce naopak směřuje do redakce nakladatelství a napomáhá vymezování jeho profilového zaměření a dalšímu vyhledávání nových titulů. Edice dále usnadňuje stanovení optimálního nákladu a ceny knihy. Úspěšné edice se podílejí na dlouhodobém programu a stabilizují ekonomiku nakladatelství.94 Je pravda, ţe v malých, nekamenných nakladatelstvích, se ediční politika moc nepěstuje, ale vyskytují se samozřejmě výjimky. V Meandru existují tři stálé ediční řady, jejichţ knihy podléhají jistým, ať uţ ţánrovým nebo uměleckým, specifikům a které vytvářejí profilovou produkci nakladatelství – umělecké autorské knihy pro děti (Modrý slon), legendy ze staré Prahy (Praţské legendy) a moderní komiks (Pro Emu). Pro úspěšnost kaţdé edice je zásadní péče o její výtvarnou podobu – důleţitá je čitelnost jednotlivých edičních znaků, stejně tak rozlišitelnost jednotlivých svazků edice.95 Edice by měly podléhat jednotné ediční úpravě, grafické úpravě tiráţe a polygrafickému zpracování, jejich logo musí být dobře viditelné právě pro snadné identifikování nového titulu. U edicí nakladatelství Meander se výše zmíněné poţadavky vzhledu edice uplatňují, ale ne v plné míře. Na vzhled jednotlivých titulů edice redakce velmi dbá a na výtvarnou a grafickou spolupráci si obstarává odborníky v oboru, neexistují zde ale zcela jednotné postupy a jednotná grafická úprava. Meander má za sebou produkci pouhých čtyřiceti titulů, které jsou tak rozmanité, ţe uzavřít dokonce díla jedné edice do stejně vypadajících vazeb by knihám neprospělo. Jednotu vzhledu a polygrafického zpracování si ale zachovávají knihy téhoţ autora v daných edičních řadách – velmi snadno se tak čtenáři podaří identifikovat díla Petra Nikla (Modrý slon), Jiřího Stránského (Modrý slon) nebo Lucie Lomové (Pro Emu). Asi nejsystematičtější vzhled jednotlivých titulů si zachovává edice Praţské legendy, v níţ vycházejí útlé knihy příběhů ze staré Prahy a z historie českých zemí. Praţské legendy jsou první edicí nakladatelství, v logu mají siluetu Hradčan, a poprvé se představily knihou Ivany Pecháčkové Legenda o Golemovi. V současné době se v edici můţeme setkat s dalšími třemi příběhy: Legenda o Pražském Jezulátku, Ruce 94 95

Pistorius, Vladimír. Jak se dělá kniha. Praha – Litomyšl: 2003, s. 119–120. Pistorius, Vladimír. Jak se dělá kniha. Praha – Litomyšl: Paseka, 2003, s. 119–120.

33

pro Pražské Jezulátko (leporelo) a Legenda o sv. Václavu, jejichţ autorkou je také nakladatelka Ivana Pecháčková. Knihy zabývající se historií a vývojem naší země povaţuje za důleţitou součást literatury pro děti, proto se rozhodla začít je vydávat a seznamovat české děti nenásilně s dějinami jejich státu.96 Při práci na příbězích se autorka do hloubky zabývá daným tématem a konzultuje jej s historickými prameny, rádcem je jí také manţel, historik Ladislav Pecháček.97 Texty jsou dobře srozumitelné, některé psané spíše pro menší děti seznamující se s moţnostmi knihy a typem historického vyprávění (Legenda o sv. Václavu), příběh Ruce pro Pražské Jezulátko (v obrázcích Lucie Dvořákové) je zkrácenou leporelovou verzí jedné z legend o Praţském Jezulátku. Jiné texty jsou temnější, sloţitější, vícevrstvé a dobrodruţnější, a spíše vhodné pro starší děti (Legenda o Golemovi). Knihy z edice Praţské legendy vycházejí v Meandru nejen v češtině, ale i v jiných evropských jazycích – mimo angličtinu také v němčině, španělštině, francouzštině, ruštině nebo italštině (konkrétní případ Legendy o Golemovi). Pro svou historickou praţskou tematiku a překlady do cizích jazyků jsou knihy této edice velmi oblíbené i mezi zahraničními návštěvníky Prahy a stávají se častými literárními suvenýry. K vydání v této edici se v současné době připravují knihy Legenda o Karlově mostě, Legenda o staroměstském orloji a Legenda o svaté Anežce.98 Nejoslavovanější a často oceňované knihy nakladatelství vycházejí v umělecké edici Modrý slon. Tu spolu zaloţili Ivana Pecháčková a Petr Nikl jako edici pro dětskou uměleckou knihu. Nakonec se shodli na názvu Modrý slon, ti podle nakladatelky přinášejí štěstí, a po několika Niklových výtvarných návrzích se zrodilo i logo edice.99 Pod obrázkem Modrého slona vycházejí krásně vypravené umělecké knihy (často ručně vázané, tištěné na velmi kvalitním papíře a v papírové či látkové vazbě, zřídka i s přebalem), v nichţ text a výtvarná stránka tvoří rovnocenné, vzájemně se prostupující a doplňující sloţky díla, a první stovka z nich je vţdy číslovaná a signovaná jejich autory a výtvarníky, čímţ nabývají pro čtenáře na ještě vyšší hodnotě. Na poslední straně knih, při technické tiráţi, je pro tento podpis a číslo výtisku vyhrazeno zvláštní místo.

96

Z besedy s Ivanou Pecháčkovou na kniţním veletrhu Libri Olomouc 2009, 20. 11. 2009. Tamtéţ. 98 První dvě z pera Ivany Pecháčkové, třetí zmíněná od Aleny Jeţkové. 99 Z rozhovoru autorky této práce s Ivanou Pecháčkovou ze dne 7. 12. 2009 v nakladatelství Meander v Praze. 97

34

První knihou edice Modrý slon byla Niklova Pohádka o Rybitince (2001), která je zároveň i jeho prvotinou, knihou dlouho čekající v šuplíku na dobu, kdy vznikne nakladatelství, jemuţ se Niklovo bláznivé, pohádkové, poetické a fantaskní psaní bude „hodit do zákrutů a meandrů“. Stejně jako všechna svá pozdější literární díla si výtvarník Petr Nikl Pohádku o Rybitince vybavil vlastními originálními ilustracemi (to jsou zde sloţité barevné mezzotinty100 podmořského světa, Obřího moře a jeho malých i velkých ryb), které dokreslují atmosféru rybího příběhu, a podílel se také na typografii díla. „Dvakrát dobře, ţe tuto překrásnou kníţku přichystal Petr Nikl pro děti. Nikdo totiţ nepotřebuje tradiční kvalitu v aktuální podobě, jako děti. Podobných kniţních titulů – vskutku kulturních počinů v záplavě průměru i škváru nebude nikdy dost.“101 Niklovy knihy, v nichţ se násobí autorova všestrannost (záliba v básnění a hře se slovy a nonsensu, zvukomalbě, jeho osobité kresby, malby, celkové umělecké ztvárnění knihy a často také doplnění o zhudebněnou verzi příběhu), jsou jedněmi z nejvýznamnějších a nejvyhledávanějších titulů edice Modrý slon. Modrý slon je nejširší ediční řadou v produkci Meandru a také známkou vysoké kvality knih nakladatelství – tato edice dnes skutečně platí za značku a její tituly se stávají sběratelskými kusy.102 Mnohem více neţ u ostatních edic se zde dbá na výtvarnou koncepci díla, která často přímo koresponduje s příběhem, dokresluje textovou rovinu a dodává vyprávění další rozměr. Významným počinem edice jsou autorské knihy osobitých výtvarníků – nejen Petra Nikla, ale i Jiřího Černického či Františka Skály. Pro knihy edice Modrý slon je velmi typický experiment s formou a vzhledem knihy. Přináší v sobě jazykové hříčky a nonsensy Petra Nikla doplněné jeho bláznivými črtami, kresbami a malbami; fotografiemi postav lesního světa opatřené poetické vyprávění Jak Cílek Lídu našel výtvarníka Františka Skály, fotografické koláţe Jiřího Černického, které doplňují jeho Dokument z pohádky o Sasance, propracované fantaskní výtvory (předměty, bytosti, budovy, města, světy) na fotografiích Jiřího Stacha (ve Velké cestě malého pána Lenky Uhlířové) nebo úsměvné i hluboké pohádkové příběhy ilustrované předními českými malíři a výtvarníky (Jiří Sopko, Matěj Forman, Galina Miklínová, Jan Hísek).

100

Náročná grafická technika tisku z hloubky. Špirk, Ivan. In: Nikl, Petr. Pohádka o Rybitince. Praha: Meander, 2001. 102 Viz výše: jedna z funkcí kniţních edicí. 101

35

Typickým příkladem experimentu s formou a vzhledem publikace jsou jiţ zmiňované hravé knihy Petra Nikla. Jeho Pohádka o Rybitince (2001) se čte obrácená o devadesát stupňů a stránky při ní otáčíte nahoru. Záhádky (2006) se dočkaly rozdělení stran s ilustracemi i vlastním textem na tři části, kaţdý čtenář tak dostává prostor pro vlastní fantazii a invenci, můţe libovolně skládat text a obrázky a tvořit vlastní příběhy.103 Niklova kniha O Rybabě a Mořské duši (také ilustrovaná pomocí techniky mezzotint) sestává z „krátkých a dlouhých“ stránek – polovičních bílých, které jsou posázené textem a celých tmavě zelených s ilustracemi mořských ţivočichů. Zatím posledním dílem edice Modrý slon je interaktivní kniha veršů Josefa Hiršala, ilustrovaná-předkreslená Petrem Niklem, s názvem Hiršalův skicák. Publikace, která vzhledem a formátem připomíná trhací skicák, opatřená jen hrubou krouţkovou vazbou, natištěná na polokartonovém papíře a poskládaná do bloku, se otevírá slovy Petra Nikla: „Můţeš kreslit/můţeš psát/bude ze mě unikát!“104 Stránky s básněmi jsou barevné, různých formátů, a pod kaţdou najdeme Niklovy jednoduché kresby předpřipravené pro dětské uţivatele a čtenáře knihy. Třetí, nejmladší a zatím nejméně zastoupenou ediční řadou Meandru, je komiksová edice Pro Emu, v níţ vycházejí původní české i světové komiksové příběhy. Prvotinou zde byla kniha Lucie Lomové Anča a Pepík105 zasahují (2006), která je druhým sešitem106 sebraných komiksových příběhů myší Anči a Pepíka vycházejících v letech 1994–1997 ve Čtyřlístku. V edici Pro Emu se k těmto hrdinům Lucie Lomová ještě vrátila a vznikla třetí kniha Anča a Pepík opět v akci (Meander, 2007), doplněná o historii vzniku příběhu a výtvarný vývoj jednotlivých postav. Edice Pro Emu je pro své zaměření na komiksovou tvorbu řadou, v níţ se objevují také knihy pro zkušenější čtenáře – komiksová literatura se ve světě orientuje spíše na dospělé příjemce, často se v ní mísí fantasy s mytologií a detektivním příběhem. U komiksové produkce Meandru se, aţ na díla Lucie Lomové, jedná o knihy zahraničních autorů (v současnosti dva komiksy renomovaných francouzských tvůrců). Vydávání tohoto druhu knih je u nás stále přijímáno s předsudky vůči umělecké kvalitě daných děl. Ve světě, především ve Spojených státech a ve Francii, existuje ale 103

Připravuje se „pokračování“ úspěšných a Zlatou stuhou oceněných Záhádek, kniha s názvem Přeshádky, jejíţ koncepce a vzhled budou velmi podobné Záhádkám, taktéţ s rozdělenými stránkami a moţnostmi několikerého čtení. 104 Nikl, Petr. In: Hiršal, Josef. Hiršalův skicák. Praha: Meander, 2009, s. 3. 105 Komiks o dvou myších Anči a Pepíkovi začala Lucie Lomová tvořit spolu se svou sestrou, výtvarnicí Ivanou Lomovou, a v 90. letech objevoval na stránkách časopisu Čtyřlístek. Stal jedním z nejoblíbenějších příběhů, který se ve Čtyřlístku tehdy objevily. 106 První kniha, Anča a Pepík zasahují, vyšla roku 2004 v nakladatelství Academia.

36

mnohem stabilnější autorská i čtenářská komiksová základna, a také otevřenější přístup k ţánru. Důvodů pro černobílé chápání a negativní přístup ke komiksové literatuře můţe být několik. Vidění komiksu jako pokleslého neliterárního ţánru pravděpodobně souvisí s perzekucí této svébytné formy za minulého reţimu, z čehoţ plyne také nedostatečná informovanost a přehled o aktuálním dění za hranicemi naší země.107 Existuje řada předsudků, především vůči literárním kvalitám ţánru. Většinově se jedná o názory, ţe komiks je pro nevzdělance, protoţe v sobě neobsahuje tolik textu jako běţný román, a automaticky proto bývá zařazován do pokleslé literatury. Tento typ literatury, tzv. vizuální – pracuje se vzájemnou dynamikou obrazu a textu, objevují se v něm odkazy na historii, literární osobnost (existující i fiktivní), odkazy na popkulturu.108 Zmíněná témata, komiksové podţánry, a také jejich stylistika a vlastní zapracování do obrazu vyţadují od čtenáře soustředění a řadu znalostí, díky kterým dostává příběh zamýšlenou hloubku. Samostatná komiksová edice je v našich literárních poměrech jistě velmi smělým tahem, ale ani knihy z řady Pro Emu pravděpodobně nepřinesou Meandru velký zisk, mohou mu však zajistit pozitivní kritické ohlasy a vytvoření stabilnější základny čtenářů tohoto specifického ţánru. Vydávání umělecky hodnotných a v zahraničí oceňovaných autorských komiksů, ne jen komiksových časopisů a sešitů objevujících se na novinových stáncích, které se nevyznačují velkou výtvarnou ani literární kvalitou, můţe také napomoci rozvoji ţánru a pro takto edičně zaměřené nakladatelství objevit nové výrazné autory.

107 108

Matějíček, T. – Foret, M.: 10 stereotypů o komisku. Grand Biblio, 2008, roč. 2, č. 12, s. 46. Tamtéţ.

37

3. 5. Čeští autoři a knihy nakladatelství Meander Výběr autorů a titulů kaţdého nakladatelství je nejdůleţitějším krokem k jeho profilování. Meander je nakladatelství pro děti a mládeţ, a ani jeden z autorů, kteří v něm publikovali nebo publikují, se literatuře pro děti a mládeţ nevěnuje jako své hlavní profesi. V jejich tvorbě se jedná spíše o jakýsi „odkrok“ do světa dětí a fantazie, klidné zpříjemnění plné nápadů a myšlenek, které by se v literatuře pro dospělé nedaly vyuţít. Kromě děl Ivany Pecháčkové tvoří literární produkci Meandru texty významných českých spisovatelů, básníků, dramatiků a výtvarníků. Ivana Pecháčková si autory pro své nakladatelství vybírá ze zájmu o jejich osobnost a literární text, prakticky ţádná z vydaných knih nevznikla na objednávku nakladatele; prvotní okruh tvůrců byli její přátelé a známí.109 Druhým autorem, kterému v Meandru vyšla kniha, byl dnes jiţ mnoha literárními cenami vyznamenaný zmiňovaný všeumělec Petr Nikl, dlouholetý přítel nakladatelky, s nímţ se seznámila jiţ během studií, se svou Pohádkou o Rybitince.110 Stal se z něho kmenový autor Meandru, jehoţ nekonečné provazce nápadů zabezpečují s minimálně jednou knihou ročně nakladatelství odbyt. V jeho dílech se objevuje velká hravost a lehkost, jako výtvarník se nebojí překračovat hranice literárního ţánru, jeho pohádkové příběhy jsou stejně jako jeho básně, obrazy nebo hudební tvorba plné hříček, novotvarů a fantazie. O své tvorbě říká: „Kdyţ něco kreslím, většinou se to vznáší v prázdnotě. Kdyţ něco hraji, bývá to úlet…“111 Do současnosti vydal Petr Nikl v Meandru pět titulů Pohádka o Rybitince (2001), O Rybabě a Mořské duši (2002) – dvě rybí pohádky aneb „Co mě napadalo,/kdyţ jsem kreslil ryby,/které mě napadaly,/kdyţ jsem o nic psal“112, Lingvistické pohádky (2006), Záhádky (2007) a Blázníček (2009) a výtvarně se podílel na několika dalších knihách.

109

Z rozhovoru s Ivanou Pecháčkovou na Libri Olomouc, který provedla autorka této práce dne 20. 11. 2009. 110 Viz edice. 111 Nikl, Petr. In: Nikl, Petr. Lingvistické pohádky. Praha: Meander, 2006. 112 Nikl, Petr. O Rybabě a Mořské duši (z prologu). Praha: Meander, 2002.

38

Náhodně

proběhlo

setkání

s další

významnou

osobností

Meandru,

spisovatelem Jiřím Stránským113, kterého Pecháčkovi střídali v prázdninovém domě ve Francii – nakladatelka se s ním seznámila a on se se svými půvabnými povídačkami (Povídačky pro moje slunce, Povídačky pro Klárku114) a románem pro mládeţ (Perlorodky) stal dalším velkým jménem nakladatelství zaručujícím kvalitu textů, lidskost a bezprostřednost vyprávění. Jiří Stránský je autorem literatury pro dospělé (např. romány Zdivočelá země, Aukce) a svému psaní se začal věnovat ve vězení, do listopadu 1989 byl zakázaným autorem. Stránského „povídačky“ jsou dopisovými příběhy, které psal v 70. letech 20. stol. právě z vězení svým dvěma malým dětem, především mladší dceři Klárce („Haló, Vy slečno, co máte takové zvláštní jméno – Tátovo slunce – jak se máte?“115), jeţ nesla tatínkovu dlouhou nepřítomnost velmi těţce, a pohádky jí měly přivést na veselejší myšlenky. V textech se smyšleným vypravěčským rámcem, v němţ tatínek, kapitán zaoceánské lodi, který se plaví po mořích a nemůţe být se svou malou dcerkou, jí alespoň posílá dopisy a v nich ji seznamuje s lidmi, zvířaty a dobrodruţstvími, která zaţívá, je Stránský velmi lidským a citlivým vypravěčem a milujícím otcem. Jiřímu Stránskému vyšly v Meandru tři knihy, všechny doplněné ilustracemi (dřevoryty) Matěje Formana – zajímavostí je, ţe příběhy se dočkaly kniţní podoby v době, kdy byla Stránského vnoučata ve věku jeho dětí, kdyţ jim psal z vězení své povídačky. Také básnířka Viola Fischerová, autorka melancholické poezie pro dospělé čtenáře, se v nakladatelství Meander poprvé objevila jako autorka pohádkových knih pro děti a mládeţ. O své tvorbě pro dospělé a psaní pro děti hovoří v interview s Alicí Horáčkovou: „Často se mě na různých čteních ptali, proč píšu tak smutnou poezii. Odpovídala jsem, ţe to je obrana proti věcem, s nimiţ nemohu nic udělat, ale mohu se jich zmocnit v jiné dimenzi. Třeba jen tím, ţe je vynesu na světlo. Teď k tomu mohu dodat, ţe jsem napsala kníţku pro děti a to ţe je spíš legrace. Došlo k tomu na ostrově Elba. Všichni se koupali,

113

Spisovatel, scénárista, dramatik a básník, pochází z významné prvorepublikové rodiny; v 50. a 70. letech opětovně vězněn. Z druhého období jeho věznění pocházejí jeho knihy pro děti, které psal jako dopisy své dceři a synovi. V letech 1992–2006 byl předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu. 114 Poprvé vyšla roku 1994 v nakladatelství Sedistra (s ilustracemi Matěje Formana, dvorního výtvarníka Stránského příběhů a povídaček), druhé vydání Povídaček pro Klárku připravil Meander roku 2004. 115 Stránský, Jiří. Povídačky pro moje slunce. Praha: Meander, 2002, s. 53.

39

jen já ne, protoţe jsem měla angínu a horečku – a z nudy jsem začala psát Co vyprávěla Dlouhá chvíle. Rukopis leţel skoro třicet let, aţ mě Iva Pecháčková z Meandru začala lámat, abych jí napsala kníţku pro děti.“116

Viola Fischerová napsala příběh Co vyprávěla Dlouhá chvíle o chlapci Jakubovi, který leţí doma nemocný s angínou a zaţívá tu nejhorší dlouhou chvíli v ţivotě – ta jeho se ovšem zhmotní, vykoukne z hodin, odkud se vysouká aţ k němu do postýlky, a svými příběhy začne Jakubovi sama sebe ukracovat. Druhou knihou Violy Fischerové v praţském Meandru byla „příručka člověka ke psu“ O Dorotce a psovi Ukšukovi (2007), v níţ autorka vychází z vlastních záţitků a velkého ţivotního vztahu ke psům, kteří v jejím příběhu mluví, ale jen k holčičce Dorotce, a předávají dál svou mnohagenerační psí moudrost a zkušenost. V knize je umně zachycen vývoj a hloubka vztahu a vzájemné obětavosti dítěte a štěněte, později velkého dospělého psa Ukšuka. Přestoţe obě knihy jsou epickými příběhy, autorčina poetika, laskavá fantazie a hluboká zamyšlení nad ţivotem a jeho problémy z textu vystupují podobně jako z jejích básnických sbírek. Pohádky Violy Fischerové se odehrávají v místech dobře známých, nekouzelných (v poušti, africké vesnici, ve městě, na ulicích, v tramvaji, doma), která jsou zabydlená nejen lidmi, ale i antropomorfizovanými věcmi, zvířaty s neobyčejnými schopnostmi (lev hrající na kytaru, ztracené hračky putující z opuštěného babiččina bytu domů ke své holčičce nebo krokodýl domnívající se, ţe hovoří plynně italsky117). Dar slova, jazyka a dětskému světu blízké představivosti Violy Fischerové a její příjemně plynoucí pohádková vyprávění, se kterými se dítě dokáţe sţít, patří k jedněm z nejkvalitnějších a nejkrásnějších textů soudobé české literatury pro děti a mládeţ, coţ dokládá nejen prodejnost titulů, ale také mnohá ocenění těchto knih. Ivana Pecháčková shrnuje tvorbu pro děti jedné ze svých kmenových autorek slovy: „To dětské psaní Violu Fischerovou ohromně baví, kompenzuje si tam smutek a tíhu svých básní a myslím, ţe na těch kníţkách je to vidět, jsou svěţí a bystré a dokonale nelacině vtipné.“118 Významnou osobností Meandru je bezesporu také Radek Malý, bohemista a germanista působící na FF UP v Olomouci, ale také autor poezie pro dospělé, drţitel 116

Horáčková, Alice. Viola Fischerová vstoupila do světa pohádek [online]. 2005 [cit. 4. dubna 2010]. Dostupné z: . 117 V knize Co vyprávěla Dlouhá chvíle (2005). 118 Z blogu nakladatelky Ivany Pecháčkové [online]. 2006 [cit. 9. dubna 2010]. Dostupné z: .

40

několika významných básnických ocenění, mj. Ceny Jiřího Ortena a Magnesie Litery, autor dětských říkanek a básniček a spolutvůrce několika slabikářů nakladatelství Prodos. Jeho první knihou v Meandru a zároveň první knihou pro děti a mládeţ vůbec bylo poetické podzimní putování dvou netypických bezdomovců, Františka z kaštanu a Anežky ze slunečnic (2006), dvou malých lidí, kteří se zrodili z krajiny podzimu a náhodou setkali jednoho větrného dne v trní: „Aneţka měla častěji dobrou náladu neţ špatnou a často si hvízdala. František nosil po kapsách kapesník a kaštany a na hlavě klobouk.“119 Půvabný text o přátelství, které se jednoho dne rozpojí, aby se snad mohlo zase najít, se svou poetikou a vazbami na podzim, fascinací jeho barevnou i ponurou atmosférou, velmi podobá poezii Radka Malého. Jak upozorňuje Radim Kopáč, mohla by to být její „lyričtější kopie s expresionistickou a dekadentní inspirací“120, zde doplněná o fantazijní prvky a v dokonalém obrazovém spojení s ilustracemi Galiny Miklínové. Autor vnáší do textu hlubší rovinu lidské existence, setkáváme se zde s filozofickým rozměrem příběhu pro děti, objevují se v něm tematika velkého přátelství, putování, ale hned v několika situacích také smrti. Postavy si často pokládají otázky, na které nejsou schopny vymyslet odpověď („Co všechno je na obzoru?“121), tu však v průběhu putování sami nalézají. Zajímavostí je příběh v příběhu, Františkův román s názvem O velikém a strastiplném dobrodruţství Hraboše Oliviera a Sysla Theodoricha, který se stal prostorem pro hlubší pohled na sílu přátelství a zároveň také parodií rytířských románů – v knize je sázen jinými fonty a na speciálně výtvarně zpracovaných stránkách, aby bylo jasné, ţe se jedná o nové vyprávění, dějem zcela vytrţené ze světa Aneţky a Františka. Po poetickém podzimním putování vydal Radek Malý v Meandru ve spolupráci s výtvarnicí Annou Neborovou122 knihu sebraných123 dětských říkanek, hádanek a básniček pro děti předškolního aţ mladšího školního věku s názvem Kam až smí smích (2009). Jedná se o krátké nonsensové, didaktické, ale i zábavné texty obracející se k dětskému světu, jeho typickým starostem a problémům. Laskavé a příjemné slovní 119

Malý, Radek. František z kaštanu a Anežka ze slunečnic. Praha: Meander, 2004, s. 11. Kopáč, Radim. Jedné větrné noci uprostřed září. Ladění. č. 3/2006, s. 18. 121 Malý, Radek. František z kaštanu a Anežka ze slunečnic. Praha: Meander, 2004. s 38. 122 Vystudovala malbu na AVU v ateliéru Bedřicha Dlouhého a Jiřího Sopka. 123 Malého texty, které publikoval ve slabikářích a čítankách, doplněné texty novými. 120

41

hrátky jsou inspirovány stylem připomínajícím dílo Františka Hrubína nebo Vítězslava Nezvala. Z dalších autorů Meandru, jejichţ výskyt na poli literatury pro děti a mládeţ se dá povaţovat za raritu, je třeba jmenovat Václava Havla. Toho nakladatelka Ivana Pecháčková, ještě v době, kdy zastával úřad prezidenta České republiky, přemluvila k publikování jeho jediného textu pro děti právě v nakladatelství Meander. Havlovi Pižďuchové vyšli poprvé v roce 1978 v mnichovském nakladatelství jako jedna z dvanácti pohádek českých spisovatelů ve sborníku Uzel pohádek, roku 1991 pak u nás.124 Vydání, které připravil Meander, je prvním samostatným uvedením Havlova příběhu doplněným o ilustrace podivných stvoření, jeţ si autor pro svůj příběh vymyslel. Pižďuchové jsou velkou společenskou a politickou alegorií s netradičními a znepokojivými

„pohádkovými“

bytostmi,

podlézavými,

falešnými,

línými

a

vychytralými piţďuchy, jejichţ vlastnosti můţeme pozorovat na lidech bez rozdílu doby, v níţ ţijí. Kniha vyšla v Meandru roku 2003 s výtvarným doprovodem Havlova dlouholetého přítele, malíře Jiřího Sopka, a to v dvojjazyčném vydání.125 Ivana Pecháčková vydala ve svém nakladatelství také sebrané básně pro děti Františka Hrubína (především se jedná texty psané pro Mateřídoušku a jiné), Říkadla pro celý den (a taky navečer) v téměř trnkovských ilustracích Lucie Lomové. Za netradiční počin můţeme pokládat i jedinou Vaculíkovu pohádkovou knihu Petr má medvěda nebo co (2008), jejímuţ místy rýmovanému pohádkovému textu se dostalo retro uměleckého ztvárnění v podobě originálních koláţí Ivy Ouhrabkové, které připomínají výtvarné zpracování knih pro děti ze 70. let. Svého vydání se v nakladatelství dočkaly také pohádkové příběhy člena skupiny Plastic People of the Universe, Vratislava Brabence, Všude je střed světa (2005; v minulém roce vyšlo i v anglické verzi). Vyprávění o světě, lidech, stromech a neobyčejných zvířecích osobnostech, která vymýšlel pro své malé děti, v Meandru doprovodily ilustrace Matěje Formana. Autorská čtení z této knihy jsou vţdy obohacena o hudební vystoupení Vratislava Brabence.

124

Poláček, Jiří. Potkal Piţďuch Piţďucha. Ladění č. 3/2003 [online]. 2003 [cit. 10. dubna 2010]. Dostupné z: . 125 Autorkami anglického překladu jsou Ivana Pecháčková a Laura Conwayová.

42

Zmínění autoři a jejich knihy jsou jen vzorkem reprezentujícím českou produkci Meandru – byli vybráni spisovatelé, kterým v nakladatelství vyšlo jiţ několik titulů, ale také ti, jejichţ vstup na pole literatury pro děti je vzhledem k jejich profesi spíše raritou. Ivana Pecháčková se ve svém nakladatelství nebojí experimentu a přizvání autorů, jejichţ texty z politických důvodů nemohly za minulého reţimu vycházet, ale o nichţ si myslí, ţe by neměly zapadnout a být zapomenuty. Jejich nové zapojení do dnešního kulturního a kniţního světa je jistě dobrým nápadem.

3. 6. Zahraniční autoři nakladatelství Meander V Meandru vycházejí mimo původních českých knih také originální počiny zahraničních autorů – rukopisy jsou buď na základě kladných referencí nakladatelství zasílány, nebo je redaktorka vybírá z vlastního zájmu o text. Obrací se k příběhům, které se dosud českého vydání nedočkaly, na něţ se za desetiletí uplynulá od posledního zapomnělo, nebo k těm, co si zaslouţí lepší překlad a kniţní odění. A protoţe v Meandru hraje kniţní ilustrace stejně významnou roli jako rovina textová, nechává občas Ivana Pecháčková renovovaného výtvarníka, aby si sám vybral knihu, kterou by rád ilustroval. Takovýmto způsobem se do Meandru, po téměř padesáti letech od posledního vydání v České republice (celkově se jedná o páté vydání u nás), dostala v novém překladu Dagmar Hartlové i Selma Lagerlöfová a její Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem (2005) s mistrnými ilustracemi Jiřího Sopka.126 Ivana Pecháčková o jeho ztvárnění příběhu říká: „Dostal do těch obrázků ty zvláštní severské tóny a světlo – Sopko je velký kouzelník.“127 Kniha,

která vyšla ve Švédsku před více neţ sto lety (1906), vznikala na

zakázku jako učebnice vlastivědy – tu však autorka nakonec pojala svérázně jako dobrodruţný příběh, v němţ se mísí prvky pohádkové a folklorní s rovinou didaktickou – publikace opravdu po svém vydání slouţila jako učebnice na švédských školách. Vydání, kterého se Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem dočkala 126

Patří k nejvýznamnějším představitelům české figurální tvorby, na české umělecké scéně se pohybuje od konce 60. let, ve 2. pol. 80. let člen umělecké skupiny 12/15 Pozdě, ale přece, v současné době rektorem AVU. 127 Kopáč, Radim. Zájem o literaturu pro děti je rok od roku menší [online]. 2005 [cit. 6. dubna 2010]. Dostupné z: .

43

v Meandru, bývá ale hodnoceno jako problematické, přestoţe po stránce výtvarné i výpravné je kniha dokonalá a obsahuje dokonce přílohu o výslovnosti některých švédských místních jmen a krátký text seznamující čtenáře s osobností autorky. Jedná se ale bohuţel o jednu ze švédských zkrácených verzí příběhu, tedy text lišící se od původního, stylizovaný a převyprávěný.128 Zajímavým počinem byla také Jiřím Sopkem „namalovaná“ kniha Vrány z Hruškovic, jediná dětská kniha z pera proslulého Aldouse Huxleyho.129 Příběh napsal roku 1944 pro svou malou neteř, jednalo se o osobní dárek a text neurčený k publikování. Po autorově smrti se kniha na dlouhou dobu ztratila. V Meandru se tomuto alegorickému dílku, téměř bajce, o chytrosti a vynalézavosti rodiny Vránových z Hruškovic a jejich trápení s nenasytným hroznýšem, dostalo prvního českého vydání, a to v překladu nakladatelky Ivany Pecháčkové. Svého publikování se v nakladatelství Meander dočkala dokonce i pohádková kniha amerického prozaika Johna Irvinga, která je jeho jediným samostatně vydaným textem určeným dětem. Příběh Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku (2007), s ponurou atmosférou a v barevně korespondujících curyšské výtvarnice Tatjany Hauptmannové (tu si pro uměleckou spolupráci vybral sám autor), je jednou z pohádek z Irvingova románu Rok vdovou (Odeon, 2000). Text o podivných a strašidelných zvucích, ozývajících se vprostřed noci ze stěn domu, které se ukáţí být jen „myší štrachající ve zdi“, napsal John Irving před mnoha lety jako pohádku pro svého syna. Mezi čtenáře se kniha Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku dostala roku 2007 u příleţitosti plánované návštěvy Johna Irvinga na kniţním veletrhu Svět knihy v Praze. Všechny zmíněné knihy jsou zařazeny do umělecké edice Modrý slon, významné zastoupení zahraničních autorů se však ukrývá i v komiksové edici Pro Emu, v níţ se v současnosti objevily kromě kultovních komiksů Lucie Lomové také díla uznávaných francouzských tvůrců Nicolase de Crécyho (Doba ledová) a Emmanuela Guineyho (Alanova válka I). Stejně jako pro českou produkci, i v zahraničních titulech se Ivana Pecháčková snaţí a o vydávání knih nepříliš známých, jejichţ autoři jsou nebo byli často primárně orientovaní na literaturu pro dospělé. Díla, jeţ Pecháčková volí, u nás buď nevyšla nikdy, nebo od jejich posledního objevení na kniţním trhu uběhla dlouhá doba a nové 128

Dejmalová, Kateřina. Podivuhodné proměny Nilse Holgerssona [online]. 2005 [cit. 6. dubna 2010]. Dostupné z: . 129 Anglický spisovatel (1894–1963), většinu ţivota proţil v USA; významný humanista a pacifista, ve světě uznávaný pro své romány, cestopisy, filozofické spisy.

44

vydání je tak osvěţujícím znovuobjevením daného příběhu. Naopak francouzští komiksoví tvůrci edice Pro Emu přinášejí do české literatury pro dospívající mládeţ zcela nový pohled na komiksový ţánr a jeho moţnosti.

45

4. Výtvarná stránka knihy a významní ilustrátoři Meandru Vzhled a výtvarná stránka hraje v okamţiku seznamování se s knihou velkou roli – na ní záleţí, jestli kniha zaujme, ona vytváří prvotní vazbu na příběh. „Jiţ do šestého roku si dítě osvojuje schéma, kterého uţívá při kontaktu s knihou, jehoţ základem jsou nejvíce viditelné a nejlépe pozorovatelné rysy výtvarné úpravy díla.“130 Na prvním dojmu z knihy má výrazný podíl obálka a její vzhled, ilustrace a celková grafická úprava, také obrázky, které se objevují uţ na předsádce, velmi podněcují dětskou představivost. Ilustrace jako doprovodné obrázky k textu konkretizují představy, kterých čtenář nabývá při četbě. Obzvláště děti, jeţ ještě nejsou schopny zobecňování a mají vnímání postaveno na konkretizacích, ilustrace pro větší pochopení a ztotoţnění se s textem potřebují. Cyklus připojených ilustrací poskytuje čtenáři opěrné body a snazší orientaci v příběhu.131 Ilustrování knih pro děti a mládeţ tvořilo vţdy v kultuře naší země významnou a relativně samostatnou oblast výtvarné tvorby a ilustrátoři byli povaţováni za spolutvůrce kvalitní knihy pro děti. Její jedinečnost postupně vytvářela řada umělců, jejichţ dílo se dostalo do povědomí širší veřejnosti právě v podobě kniţních ilustrací. Výběr vhodného ilustrátora pro daný text ale není, stejně jako výběr kvalitního textu, který má šanci uspět u dětského čtenáře, jednoduchým úkolem. Autor výtvarného doprovodu by měl být vybírán nejen s ohledem na příběh, jeho atmosféru, prostředí a styl, ale také s ohledem na mladého recipienta textu. Ilustrace by se měly stát rovnoprávnými s textem příběhu a poskytnout čtenáři prostor pro fantazii – proto je nutné vybírat originální výtvarníky, kteří dokáţí svými ilustracemi proniknout k začínajícímu dětskému čtenáři.

Doprovodné obrázky knih pro děti by měly být co

nejvíce různorodé, bohaté, nové a překvapivé – důleţitá je zde originalita výrazu a snaha o co největší poutavost.132 Jiţ Bedřich Fučík ve své stati O knihu pro mládež upozorňuje na důleţitost kvalitní (v opozici ke kýči) ilustrace v knihách pro děti a mládeţ a varuje před výtvarným epigonstvím, neoriginalitou a stejností výrazu:

130

Kabele, Jiří a kol. Morfologie dětské knihy. Praha: Albatros, 1981, s. 80. Podle citace názorů polského psychologa Stefana Szumana na úlohu ilustrace v knize pro děti In: Holešovský, F. Ilustrace pro děti, tradice, vztahy, objevy. 1. vyd. Praha: Albatros, 1977. 132 Podle citace Ireny Sturské. In: Holešovský, F. Ilustrace pro děti, tradice, vztahy, objevy. 1. vyd. Praha: Albatros, 1977. 131

46

„Skuteční čtenáři dětských knih nechtějí, i kdyţ to nedovedou říci, nic neţ knihu krásnou a silnou, slovesně i výtvarně, a nakladatel, hodný toho jména, z komerčních sice, ale zcela falešných předpokladů uhýbá před něčím, co by mohlo být jeho velkým prospěchem, krásnou pověstí jeho práce a co by poslouţilo národu dnes i v budoucnosti: coţ je úhrnem smysl existence dobrého nakladatele.“133

Ivana Pecháčková se pro své nakladatelství snaţí vybírat v tuzemsku i zahraničí oceňované umělce, jejichţ styl dokáţe otevřít nové roviny nahlíţení na text a kteří pomocí rozmanitých technik (kresby, malby, olejomalby, rytiny, tisků) učí dětského čtenáře vnímat knihu jako umělecké dílo. Výtvarníkům dává v uměleckém ztvárnění často volnou ruku, Jiřímu Sopkovi dokonce vydala knihu, kterou si přál ilustrovat. Sopko, významný představitel osobité české figurální tvorby pracoval mimo to na postavách Havlových Pižďuchů (ty se velmi blíţí jeho typické umělecké poloze) a Ivana Pecháčková ho nechala zpracovat i zmiňovaný příběh Aldouse Huxleyho, Vrány z Hruškovic, kterému Sopkovy zvířecí postavy s lidskými grimasami napomohly k posílení alegorické roviny. Lyrické pohádkové vyprávění Rusalka Pavly Hájkové, inspirované libretem Dvořákovy opery, bylo v Meandru doplněno olejomalbami Michaely Černické – originálními, snovými, mlhavými obrazy nejasných postav a vodního světa, jejichţ styl je inspirován africkým uměním – dokonale korespondujícími s křehkým, čistým příběhem a dodávajícími publikaci spolu s celkovou střízlivou typografií charakter cenné bibliofilie. Významné místo zaujímá v Meandru osobnost grafika a výtvarníka Pavla Kadlece, který v nakladatelství mimo jiné zodpovídá za přípravu kniţních ilustrací pro tisk. Jeho uměleckou specializací jsou linoryty. Propracovanými rozkládacími panoramaty v komiksovém stylu doplnil pohádková dobrodruţství Kateřiny Kanajlo David, Nik a kouzelný cylindr (2004), jasně kolorovanými linoryty pak úsměvnou vánoční knihu Alexandry Vokurkové O Čertíčkovi (2007). Výtvarníkem, jehoţ Meander objevil pro kniţní svět, je bezesporu jiţ zmiňovaný Petr Nikl se svými autorskými kniţními kolekcemi, sloţitě a nákladně vypravovanými a téměř bibliofilskými tisky – doplněnými jednoduchými, avšak působivými kresbami bláznivých, neexistujících tvorů (Lingvistické pohádky, Záhádky, Blázníček) a 133

Fučík, Bedřich. O knihu pro mládež. Praha: Nakladatel Václav Petr, 1941, s. 29.

47

alegorických bytostí, nebo náročnými mezzotintami, kterými doprovodil své dvě poetické rybí pohádky a temně modré stránky snově nonsensové knihy Jělěňovití. Technika mezzotinty se v knihách nakladatelství Meander neobjevila jen v díle Petra Nikla, ale čtenář se s ní mohl setkat i v knize Co vyprávěla Dlouhá chvíle, kde je jejich autorem grafik a malíř Jan Hísek. Jeho zrnité černobílé mezzotinty příliš nepůsobí jako ilustrace dětské knihy, dodávají však příběhům Dlouhé chvíle fantaskní, občas ponurou atmosféru a nádechem neskutečna podněcujících dětskou představivost. Střízlivé mezzotinty zde byly pro vyprávění peříčkovité Dlouhé chvíle rozhodně lepším doprovodem neţ zaţité barevné ilustrace. Vedle Petra Nikla je Meander nakladatelstvím dvou dalších umělců vydávajících v něm své autorské knihy. Jiří Černický, respektovaný český výtvarník a drţitel ceny Jindřicha Chalupeckého, známý svými znepokojujícími výstavami a instalacemi odhalujícími stav společnosti a člověka, zde vydal Dokument z pohádky o Sasance (2008) a kontroverzní spis s názvem Gagarinova věc (2006), skoro aţ dokumentární text vytvářející alternativní skutečnost, v němţ se vedle dobových černobílých fotografií, na politickém pozadí studené války pojednává o neidentifikovatelném předmětu, který si s sebou první ruský kosmonaut přivezl z vesmíru. Obě díla vznikla na základě původních textových doprovodů Černického výstav. Za kmenového ilustrátora nakladatelství můţeme jistě označit výtvarníka, grafika a divadelníka Matěje Formana, jehoţ kresby se staly také podklady pro vzhled internetových stránek Meandru. Mimoto se výtvarně podílel – kresbami a rytinami – na povídačkách a Perlorodkách Jiřího Stránského a malbami na pohádkových příbězích Vratislava Brabence Všude je střed světa. Vedle zmíněných umělců spolupracuje Meander s řadou dalších výtvarníků a významných ilustrátorů: Galinou Miklínovou, Pavlou Řezníčkovou, Annou Neborovou, Jarmilou Marešovou, Veronikou Podzimkovou, Šárkou Zikovou, Lucií Lomovou nebo Irenou Šafránkovou. Různorodost uměleckých stylů, kterými jsou knihy Meandru doplněny je známkou umělecké originality publikací.

48

5. Významná ocenění nakladatelství Meander Téměř kaţdá kniha Meandru je významným uměleckým počinem v této sféře literatury, coţ registrují i literární teoretikové, kritikové a pořadatelé literárních veletrhů, kde se publikace nakladatelství kaţdoročně umisťují mezi nejkrásnějšími knihami veletrhu. Ivana Pecháčková se se svými knihami účastní také významných soutěţí – Zlaté stuhy nebo Magnesie Litery. Zlatou stuhou za krásnou knihu jako celek byly roku 2006 oceněny Niklovy Lingvistické pohádky, které navíc získaly i Zlatou stuhu za text, a roku 2007 si cenu za nejkrásnější knihu odnesly i Niklovy interaktivní Záhádky. Velká cesta malého pána získala roku 2008 nominaci za výtvarné ztvárnění, roku 2007 se dostalo zvláštního ocenění komiksu Lucie Lomové Anna chce skočit a kniha Františka Hrubína Říkadla pro celý den (a taky navečer) získala ocenění za nakladatelský počin. V roce 2005 byla za ilustrace Jana Híska oceněna kniha Co vyprávěla Dlouhá chvíle Violy Fischerové, Jiří Stránský získal za své Perlorodky ocenění v kategorii beletrie pro mládeţ a Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem si odnesla cenu za překlad Dagmar Hartlové. V nejznámější české literární soutěţi Magnesia Litera byly roku 2008 jako kniha roku oceněny Niklový Záhádky (v roce 2003 získal Nikl nominaci za text pohádku O Rybabě a Mořské duši), o dva roky dříve zvítězila ve stejné kategorii kniha Co vyprávěla Dlouhá chvíle autorky Violy Fischerové. Významným oceněním knih Meandru je Honour List IBBY (Čestná listina IBBY), udělovaná kaţdé dva roky u příleţitosti kongresu IBBY třem knihám z kaţdé členské země. Roku 2008 to byly Co vyprávěla Dlouhá chvíle (text), Lingvistické pohádky (ilustrace) a Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem (překlad).134 Právě těmito prestiţními oceněními se knihy nakladatelství Meander mezi kritikou i vzdělanou veřejností prezentují jako publikace výjimečných kvalit, v jejichţ vydávání jistě má cenu pokračovat.

134

Dostupné z: .

49

6. Závěr Přes historii a významné mezníky české vydavatelské činnosti v oblasti literatury pro děti a mládeţ jsme se dostali aţ k jejímu současnému stavu a problémům, s nimiţ se tato sféra potýká. O texty dnes není nouze, o texty kvalitní a rozvíjející dětskou představivost také ne, ne všechny však mohou být realizovány a publikovány. Největším problémem se stává nedostatek financí pro vydávání originální a obohacující literatury pro děti a mládeţ – a to v umělecky výrazné podobě, kterou si tyto publikace zaslouţí a která z nich udělá „kulturní dědictví“ doby. V minulosti to byl Albatros, jenţ zabezpečoval standard a posouval hranice kvality této literatury. Spolupracoval s významnými básníky a literáty a vţdy se snaţil o zapojování umělecké ilustrace velkých výtvarníků dané éry. Dnes je jeho produkce velmi široká, v některých případech masová, často postavená na reedicích, a přestoţe se stále snaţí spolupracovat s významnými výtvarníky, výprava nových titulů je limitována finančními prostředky nakladatelství, často na úkor knih. Podniky, které se snaţí o znovuzrození po všech stránkách propracované publikace pro děti a mládeţ, jsou často malými soukromými nakladatelstvími, jejichţ činnosti se dostává státní podpory – jako je tomu v případě Meandru. Za patnáct let, kdy se toto houţevnaté nakladatelství s velmi schopnou šéfredaktorkou Ivanou Pecháčkovou pohybuje na českém kniţním trhu, na svých titulech asi mnohem častěji prodělalo neţ naopak, bezesporu však nastavuje českému čtenáři obraz precizně vypravené knihy pro děti a mládeţ. Meander svou produkcí rozhodně posouvá hranice české dětské knihy a přispívá k rozvoji kniţní kultury – stejně tak kulturními akcemi pro děti i dospělé, ať uţ Kafárnami, besedami, autorskými čteními nebo literárními pořady v knihovnách a na kniţních veletrzích, a touto přístupnou cestou napomáhá propagaci vznikající literatury a obeznamuje návštěvníky se současným děním na české kulturní scéně. V případě Meandru se dá jistě tvrdit, ţe práce na knize je pro jeho nakladatelku radostí, přestoţe spojenou s mnoha problémy a starostmi, především finančními. Během patnácti let fungování se nakladatelství jiţ mnohokrát dostalo do situace, která nevypadala příliš nadějně, knihy se pro svou vysokou cenu na trhu neudrţely a Meander se ocitl v dluzích, které bylo třeba splatit. Vţdy se ale z těţké situace dostal, především díky štědrosti nejrůznějších sponzorů, nebo podpoře rodiny a přátel, a přišel s novými nápady.

50

Jeho přínos a boj za znovuobnovení tradice české knihy pro děti a mládeţ je nesporný, dá se však těţko říct, jak dlouho se malé nakladatelství udrţí na trhu, neţ bude vytlačeno většími a progresivnějšími podniky. Jisté však je, ţe jeho tituly, které dnes patří k tomu nejlepšímu, co se u nás v literatuře pro děti vydává, mezi ostatní produkcí nezapadnou. Řešením situace sniţující se kvality dětské literatury by bylo větší sponzorování této nakladatelské činnosti státem, tak jak je tomu například ve výše zmiňovaném Rakousku. K tomuto kroku však nemá Ministerstvo kultury ČR (dotující mimo dětské knihy řadu dalších projektů a kulturních institucí) dostatek financí a pravděpodobně ani nikdy mít nebude. Proto musí Meander doufat v uvědomělého zákazníka a vyšší prodejnost svých titulů, popřípadě se pro své projekty snaţit o získání podpory soukromého sponzora. Byla by totiţ veliká škoda, kdyby muselo nakladatelství s tak nadějnou kniţní produkcí a silnou a originální autorskou základnou ukončit svou činnost.

51

7. Resumé Tato práce je věnována soukromému praţskému nakladatelství Meander, jeţ se zaměřuje na vydávání uměleckých knih pro děti a mládeţ. Přibliţujeme zde problémy spojené s publikováním tohoto druhu literatury na malém českém kniţním trhu a vymezujeme místo, které na něm Meander svou specializovanou produkcí zaujímá. Dále přibliţujeme jeho fungování a činnost, hovoříme o profilovém vymezení, představujeme kniţní produkci a autorskou základnu. Popisujeme také působení Meandru na české kulturní scéně. Nakladatelství zapojujeme do širšího kontextu vývoje dětské knihy, řešíme také otázku důleţitosti kvalitní knihy v ţivotě dítěte. Vydavatelské strategie Meandru jsou porovnávány s největším českým producentem knih pro děti a mládeţ, Albatrosem, a soukromými nakladatelstvími s podobným vymezením a ţánrovou skladbou, Briem a Baobabem.

8. Summary The thesis devoted to the private Prague publishing house called Meander. This small publishing house is targeted on production of the artistic books for children and youth. In the work we deal with the problems connected with publishing of this specific kind of literature on the small Czech book market, we also define the place Meander and its literary production occupy. The work also deals with running and pursuit of the publishing house and focuses on its literary production and important authors and artists working for Meander. In addition, the thesis describes its various activities and the contribution to the Czech cultural life. We deal with Meander in wider context of quality children’s literature and the importance of this literature in children’s lives, development and their understanding of the world. The publishing house is also described in connection with the state publishing house Albatros and is set amongst other small Czech publishing houses specialized on the artistic children’s literature, Brio and Baobab.

52

9. Literatura

9. 1. Prameny Knihy nakladatelství Meander: BINAR, Ivan. Bibiana píská na prsty. Praha: Meander, 2009. 91 s. ISBN 97880-86283-73-9. BRABENEC, Vratislav. Všude je střed světa. Praha: Meander, 2005. 67 s. ISBN 80-86283-38-0. BRYCZ, Pavel. Kouzelný svět Gabriely. Praha: Meander, 2006. 78 s. ISBN 8086283-47-X. ČERNICKÝ, Jiří. Dokument z pohádky o Sasance. Praha: Meander, 2004. 56 s. ISBN 80-86283-16-X. ČERNICKÝ, Jiří. Gagarinova věc. Praha: Meander, 2006. 36 s. ISBN 8086283-45-3. DE CRÉCY, Nicolas. Doba ledová. Praha: Meander, 2008. 79 s. ISBN 978-8086283-64-7. FISCHEROVÁ, Daniela. Duhové pohádky. Praha: Meander, 2003. 50 s. ISBN 80-86283-21-6. FISCHEROVÁ, Viola. Co vyprávěla Dlouhá chvíle. Praha: Meander, 2005. 89 s. ISBN 80-86283-37-2. FISCHEROVÁ, Viola. O Dorotce a psovi Ukšukovi. Praha: Meander, 2007. 112 s. ISBN 978-80-86283-58-6. HAVEL, Václav. Pižďuchové. Praha: Meander, 2003. 23 s. ISBN 80-86283-194. HÁJKOVÁ, Pavla. Rusalka. Praha: Meander, 2001. 44 s. ISBN 80-86283-07-0. HIRŠAL, Josef. Hiršalův skicák. Praha: Meander, 2009. 50 s. ISBN 80-8628375-3. HRUBÍN, František. Říkadla pro celý den (a taky navečer). Praha: Meander, 2007. 50 s. ISBN 978-80-86283-56-2. HUXLEY, Aldous. Vrány z Hruškovic. Praha: Meander, 2006. 35 s. ISBN 8086283-43-7. IRVING, John. Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku. Praha: Meander, 2007. 30 s. ISBN 978-80-86283-50-0.

53

KANAJLO, Kateřina. David, Nik a kouzelný cylindr. Praha: Meander, 2004. 68 s. ISBN 80-86283-29-1. LAGERLÖFOVÁ, Selma. Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem. Praha: Meander, 2005. 86 s. ISBN 80-86283-39-9. LOMOVÁ, Lucie. Anna chce skočit. Praha: Meander, 2007. 78 s. ISBN 978-8086283-52-4. LOMOVÁ, Lucie. Sebrané myšky, II. Anča a Pepík zasahují. Praha: Meander, 2006. 158 s. ISBN 80-86283-46-1. LOMOVÁ, Lucie. Sebrané myšky, III. Anča a Pepík opět v akci. Praha: Meander, 2007. 163 s. ISBN 978-80-86283-51-7. MALÝ, Radek. František z kaštanu, Anežka ze slunečnic. Praha: Meander, 2006. 56 s. ISBN 80-86283-48-8. MALÝ, Radek. Kam až smí smích. Praha: Meander, 2009. 89 s. ISBN 978-8086283-72-2. NIKL, Petr. Pohádka o Rybitince. Praha: Meander, 2001. 48 s. ISBN 80-8628306-02. NIKL, Petr. O Rybabě a Mořské duši. 1. vyd. Praha: Meander, 2002. 40 s. ISBN 80-86283-17-8. NIKL, Petr. Blázníček. Praha: Meander, 2009. 118 s. ISBN 978-80-86283-74-6. NIKL, Petr. Jělěňovití. Praha: Meander, 2008. 46 s. ISBN 978-80-86283-61-6. NIKL, Petr. Záhádky. Praha: Meander, 2007. 72 s. ISBN 978-80-86283-57-9. NIKL, Petr. Lingvistické pohádky. Praha: Meander, 2006. 55 s. ISBN 80-8628349-6. PECHÁČKOVÁ, Ivana. Legenda o sv. Václavovi. Praha: Meander, 2008. PECHÁČKOVÁ, Ivana. Legenda o Pražském Jezulátku. Praha: Meander, 1997. 43 s. ISBN 80-902373-5-5. PECHÁČKOVÁ, Ivana. Ruce pro Pražské Jezulátko. Praha: Meander, 2001. 14 s. ISBN 80-86283-10-0. PECHÁČKOVÁ, Ivana a kol. S Ferlinghettim v Praze. Praha: Meander, 1998. 85 s. ISBN 80-86283-00-3. SKÁLA, František. Jak Cílek Lídu našel. Praha: Meander, ISBN 80-86283-44-5. STRÁNSKÝ, Jiří. Povídačky pro moje slunce. Praha: Meander, 2002. 91 s. ISBN 80-86283-16-X. UHLÍŘOVÁ, Lenka. Velká cesta malého pána. Praha: Meander, 2008. 63 s. ISBN 978-80-86283-62-3. VACULÍK, Ludvík. Petr má medvěda nebo co. Praha: Meander, 2008. 52 s. ISBN 978-80-86283-63-0. VOKURKOVÁ, Alexandra. O Čertíčkovi. Praha: Meander, 2007. 45 s. ISBN 978-80-86283-59-3.

54

9. 2. Sekundární literatura PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha. 1. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2003. 256 s. ISBN 80-7185-516-2. ČEŇKOVÁ, Jana a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 171 s. ISBN 80-7367-095-X. FUČÍK, Bedřich. O knihu pro mládež. Praha: Nakladatel Václav Petr, 1941. 30 s. HALADA, Jan. Člověk a kniha. Úvod do nakladatelské specializace. Praha: Univerzita Karlova, 1993. 120 s. ISBN 80-7066-767-2. HAZARD, Paul. Knihy, děti a lidé. Praha: Albatros, 1970. 138 s. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-095-X. HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy. 1. vyd. Praha: Albatros, 1977. 293 s. HUTAŘOVÁ, I. – HANZOVÁ, M. Současní Čeští spisovatelé knih pro děti a mládež. Praha: Ústav pro informace a vzdělávání, 2003. ISBN 80-211-0461-9. HUTAŘOVÁ, Ivana. Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež, 2.část. Praha: Ústav pro informace a vzdělávání, 2007. ISBN 978-80-211-0545-4. CHALOUPKA, O. – NEZKUSIL, V. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury, I. Praha: Albatros, 1973. 112 s. KABELE, Jiří a kol. Morfologie dětské knihy. Praha: Albatros, 1981. 159 s. ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 127 s. ISBN 978-80-210-4413-5. TOMAN, Jaroslav. Dětské čtenářství a literární výchova. Brno: Cerm, 1999. 22 s. ISBN 80-7204-111-8. TOMAN, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládež (tvorba 90. let 20. století). Brno: Cerm, 2000. 31 s. ISBN 80-7204-170-3. TOMAN, Jaroslav. Trivialita a kýč v literatuře pro děti a mládež. Brno: Cerm, 2000. 22 s. ISBN 80-7204-140-1. URBANOVÁ, Svatava a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. stol. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2004. 457 s. URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. Olomouc: Votobia, 2003. 363 s. ISBN 8071985481.

55

VAŘEJKOVÁ, Věra. Česká autorská pohádka. Brno: Cerm, 1998. 16 s. ISBN 80-7204-092-8. 9. 3. Články a rozhovory CÍSAŘ, Jaroslav: Albatros letos slaví. Grand Biblio, 2009, roč. 3, č. 9, s. 16–17. FALTEISEK, Lubor. Knihy pro malé i velké děti. Naše rodina [online]. 2006 [cit. 30. března 2010]. Dostupné z: . FIŠER, B. – NOVÁKOVÁ, K.: Dotování české kniţní kultury státem. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1–2, s. 8–10. HANKOVÁ, Monika. Baobab oslaví deset let designových knih pro děti [online]. 2009 [cit. 21. dubna 2010]. Dostupné z: . IWASHITA, D. – MYSLIVEČKOVÁ, R. Továrna na pohádky [online]. 2008 [cit. 10. dubna 2010]. Dostupné z: . KOPÁČ, Radim. Kritika si všimla, ţe dětská kniha je ohroţený druh (rozhovor s Ivanou Pecháčkovou) [online]. 2007 [cit. 5. dubna 2010]. Dostupné z: . KOPÁČ, Radim. Jedné větrné noci uprostřed září. Ladění. č. 3/2006, s. 18–19. MATĚJÍČEK, T. – FORET, M.: 10 stereotypů o komiksu. Grand Biblio, 2008, roč. 2, č. 12, s. 46–47. PECHÁČKOVÁ, Ivana: Strasti a naděje vydavatelů dětské literatury v ČR. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1–2, s. 20–21. POLÁČEK, Jiří. Potkal Piţďuch Piţďucha. Ladění č. 3/2003 [online]. 2003 [cit. 10. dubna 2010]. Dostupné z: . VOPĚNKA, Martin: Soumrak původní české dětské knihy. Grand Biblio, 2010, roč. 4, č. 1–2, s. 19–20. REISSNER, Martin: Malý princ není pro děti. Beseda o podobách a proměnách literatury pro děti a mládeţ (hovořili Viola Fischerová, Ivan Binar, Iva Procházková). Host 10/2009, s. 8–14.

56

9. 4. Internetové zdroje, webové stránky

www.albatrosmedia.cz www.baobab-books.net www.briopublishing.cz www.czechlit.cz www.egmont.cz www.fragment.cz www.ibby.cz www.librex.cz www.meander.cz

57