UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TċLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
Úrazovost pĜi zimních sportech na lyžaĜských tratích v ýeské republice
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
PaedDr. Tomáš Gnad
Ivana Povolná Praha, srpen 2011
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatnČ a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.
V Praze, dne 25.8. 2011 …………………………… podpis diplomanta
Evidenþní list Souhlasím se zapĤjþením své diplomové práce ke studijním úþelĤm. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a pĜíjmení: Podpis:
Fakulta / katedra:
Datum vypĤjþení:
______________________________________________________________________
PodČkování DČkuji vedoucímu diplomové práce PaedDr. Tomáši Gnadovi za poskytnutí podkladových materiálĤ, cenných rad a pĜipomínek pĜi zpracování diplomové práce, panu Pavlu Jirsovi, aktivnímu þlenu horské služby, za poskytnutí materiálĤ úrazovosti na þeských horách, Mgr. Veronice KošĢákové za podporu pĜi grafických úpravách.
Abstrakt Název:
Úrazovost pĜi zimních sportech na lyžaĜských tratích v ýeské republice
Cíl:
Zjistit výskyt úrazovosti pĜi lyžování a snowboardingu na þeských horách v zimních sezónách od roku 2000 do roku 2010.
Metody:
V práci jsme se zamČĜili na shromažćování dat a informací ohlednČ vzniku a poþtu úrazĤ na þeských lyžaĜských tratích a mimo nČ. Hlavním zdrojem byla databáze Horské služba ýeské republiky, ze které nám byly poskytnuty soubory poþtu zranČní pĜi lyžování a snowboardingu ze zimních sezón 2000 – 2001 až 2009 - 2010.
Výsledky:
Výsledkem práce bylo zmapování poþtu úrazĤ pĜi zimních sjezdových a bČžeckých sportech za roky 2000 – 2010 a jejich zpracování.
Klíþová slova: úraz, sjezdové lyžování, snowboarding, bČh na lyžích
Abstract Heading:
Injuries during doing winter sports on the ski slopes in the Czech Republic
Objectives:
The main objective of the diploma theses was to determine the incidence of accidents in the Czech mountains during the winter seasons from 2000 - 2001 to 2009 - 2010.
Methods:
We focused on gathering data and information regarding the number of injuries on the ski slopes. The main source of information was the database of Mountain Rescue Service of the Czech Republic that provided us with sets of injuries that happened during skiing and snowboarding within the winter seasons 2000 – 2010.
Results:
The results of this diploma thesis were statistics of injuries that happened during doing the winter sports for the years 2000 – 2010 and their processing.
Keywords:
injury, skiing, snowboarding, cross country skiing
Seznam zkratek: APUL
Asociace profesionálních uþitelĤ lyžování
HS ýR
Horská služba ýeské republiky
OEAV
Oesterreichischer Alpenverein
SNS
Salomon Nordic Systém
NNN
New Nordic Norm
Obsah 1 Úvod ......................................................................................................................................... 12 2 Charakteristika lyžování a snowboardingu .............................................................................. 13 2. 1 Charakteristika sjezdového lyžování................................................................................ 13 2. 2 Charakteristika bČhu na lyžích ........................................................................................ 13 2. 3 Charakteristika snowboardingu ........................................................................................ 14 3 Rizika pĜi zimních sportech ..................................................................................................... 16 3. 1 Objektivní nebezpeþí........................................................................................................ 16 3. 1. 1 Terén ............................................................................................................................ 16 3. 1. 2 Poþasí ........................................................................................................................... 16 3. 1. 3 Sníh .............................................................................................................................. 17 3. 1. 3. 1 Druhy snČhu ............................................................................................................. 17 3. 1. 3. 2 SnČhová lavina ......................................................................................................... 17 3. 1. 3. 3 Druhy lavin .............................................................................................................. 18 3. 1. 3. 4 Druhy lavinových nebezpeþí .................................................................................... 18 3. 1. 4 Sklon svahu .................................................................................................................. 18 3. 1. 5 NadmoĜská výška ......................................................................................................... 18 3. 2 Subjektivní nebezpeþí ...................................................................................................... 19 4 RozdČlení nehod a nebezpeþných situací na horách ................................................................ 20 5 Pravidla chování na sjezdových tratích a v horském terénu .................................................... 21 5. 1 Pravidla pohybu na sjezdových tratích – Bílý kodex ....................................................... 21 5. 2 Pravidla chování ve snowparku ....................................................................................... 23 5. 3 Pravidla chování v bČžecké lyžaĜské stopČ ...................................................................... 24 5. 4 Desatero zásad bezpeþného chování pĜi pohybu v horském terénu ................................. 25 5. 5 Deset zásad pro pohyb ve volném terénu – freeriding ..................................................... 27 6 Vhodné vybavení pro zimní sporty .......................................................................................... 28 6. 1 Vhodné vybavení pro sjezdové lyžování ......................................................................... 28 6. 1. 1 Lyže .............................................................................................................................. 28
6. 1. 2 Sjezdové boty ............................................................................................................... 30 6. 1. 3 Sjezdové vázání............................................................................................................ 30 6. 1. 4 Sjezdové hole ............................................................................................................... 31 6. 2 Vhodné vybavení pro snowboarding ............................................................................... 31 6. 2. 1 Snowboard ................................................................................................................... 31 6. 2. 2 Snowboardové boty pro alpské a freestylové / freeridové disciplíny .......................... 32 6. 2. 3 Snowboardové vázaní .................................................................................................. 32 6. 3 Obleþení a jeho vrstvy vhodné pro sjezdové lyžování a snowboarding........................... 33 6. 3. 1 Obleþení vhodné na sjezdové lyžování þi snowboarding pro dČti ............................... 34 6. 3. 2 Rukavice....................................................................................................................... 34 6. 3. 3 Speciální doplĖky pro sjezdové lyžování þi snowboarding ......................................... 34 6. 3. 3. 1 Helma ....................................................................................................................... 34 6. 3. 3. 2 Zákony ohlednČ nošení helem v zimních stĜediscích ............................................... 35 6. 3. 3. 3 LyžaĜské þi snowboardové brýle .............................................................................. 36 6. 3. 3. 4 Chrániþ páteĜe .......................................................................................................... 37 6. 4 Lavinová výbava pro lyžaĜe þi snowboardisty pro pohyb mimo sjezdové tratČ - freeride ................................................................................................................................................. 37 6. 5 Vybavení pro bČžecké lyžování ....................................................................................... 38 6. 5. 1 BČžecké lyže ................................................................................................................ 38 6. 5. 2 BČžecké boty ................................................................................................................ 39 6. 5. 3 BČžecké vázání ............................................................................................................. 39 6. 5. 4 BČžecké hole ................................................................................................................ 39 6. 6. 5 Vhodné obleþení na lyžaĜskou turistiku ....................................................................... 40 7 Definice úrazu, mikrotraumatu a chronického poškození ........................................................ 41 7. 1 Úraz .................................................................................................................................. 41 7. 2 Mikrotrauma..................................................................................................................... 41 7. 3 Chronické poškození ........................................................................................................ 41 7. 4 DČlení a klasifikace úrazĤ pĜi sportovních aktivitách ...................................................... 42 7. 5 PĜíþiny vzniku sportovních úrazĤ..................................................................................... 43 7. 6 Mechanismy vzniku úrazu ............................................................................................... 44 7. 7 Proces vzniku úrazu ......................................................................................................... 45
8 Sjezdové lyžování, bČh na lyžích, snowboarding a typické úrazy bČhem jejich provozování.46 8. 1 PoranČní kloubĤ ............................................................................................................... 46 8. 1. 1 Contusio (pohmoždČní) ................................................................................................ 46 8. 1. 2 Distorze (podvrtnutí) .................................................................................................... 46 8. 1. 3 Subluxace a Luxace (þásteþné a úplné vykloubení) ..................................................... 46 8. 1. 4 PĜíklady poranČní kloubĤ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϰϲ 8. 2 Poškození svalĤ a šlach .................................................................................................... 47 8. 3 Zlomeniny ........................................................................................................................ 47 8. 3. 1 Zlomeniny na lebce͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϰϴ 8. 3. 2 Zlomeniny žeber a obratlĤ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϰϴ 8. 3. 3 Zlomeniny horní konþetiny͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϰϴ 8. 3. 4 Zlomeniny dolní konþetiny͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϰϴ 8. 4 PoranČní vnitĜních orgánĤ ................................................................................................ 49 9 Úkoly a poslání Horské služby ýeské republiky ..................................................................... 51 10 Cíl ........................................................................................................................................... 55 10. 1 Dílþí úkoly...................................................................................................................... 55 11 Metodika ................................................................................................................................ 56 11. 1 SbČr dat .......................................................................................................................... 56 11. 2 Zpracování dat................................................................................................................ 56 11. 3 Grafické zpracování získaných dat ................................................................................ 57 12 Popis lyžaĜských stĜedisek, která byla hodnocena ................................................................. 58 12. 1 RozdČlení horských stĜedisek......................................................................................... 58 12. 1. 1 Jizerské hory͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϱϴ 12. 1. 2 Krkonoše͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϱϴ 12. 1. 4 Orlické Hory͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϱϴ 12. 1. 5 Jeseníky͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϱϵ 12. 1. 6 Beskydy͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϱϵ 12. 1. 7 Šumava͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϱϵ 12. 1. 8 Krušné hory͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϱϵ
12. 2 RozdČlení hor podle zimních stĜedisek a poþtu km jejich sjezdových a bČžeckých tratí ............................................................................................................................................... ..60 13 Výsledky ................................................................................................................................ 61 13. 1 PĜehled úrazovosti pĜi sjezdovém lyžování za zimní sezóny 2000 –2010 ..................... 62 13. 2 PĜehled úrazovosti pĜi snowboardingu za zimní sezóny 2000 –2010 ............................ 68 13. 3 PĜehled úrazovosti pĜi bČhu na lyžích za zimní sezóny 2000 –2010.............................. 75 13. 4 PĜehled celkové úrazovosti pĜi jednotlivých zimních sportech za zimní sezóny 2000 – 2010......................................................................................................................................... 82 14 Shrnutí .................................................................................................................................... 86 15 ZávČr ...................................................................................................................................... 89 16 Literatura ................................................................................................................................ 91 16. 1 Písemné zdroje ............................................................................................................... 91 16. 2 Internetové zdroje........................................................................................................... 94 17 PĜílohy .................................................................................................................................... 96 17. 1 Úrazovost s ohledem na poþet úrazĤ za zimní sezóny oproti úrazovosti s ohledem na rozlohu stĜediska pĜi sjezdovém lyžování…………………………………………………….98 17. 2 Úrazovost s ohledem na poþet úrazĤ za zimní sezóny oproti úrazovosti s ohledem na rozlohu stĜediska pĜi snowboardingu………………………………………………………….104 17. 3 Úrazovost s ohledem na poþet úrazĤ za zimní sezóny oproti úrazovosti s ohledem na rozlohu stĜediska pĜi sjezdovém lyžování…………………………………………………….110
1 Úvod Zimní sporty, aĢ už je to snowboarding, sjezdové lyžování, nebo bČžecké lyžování se Ĝadí k nejrychleji se rozvíjejícím sportĤm na svČtČ. Rok od roku se na þeských sjezdových tratích zvyšují poþty rekreaþních jezdcĤ a také firmy na lyžaĜský a snowboardový trh dodávají nové a lepší vybavení. Ano, urþitČ každý chce jezdit nejlépe a co možná nejrychleji, ale co zkušenosti a vyježdČnost daného jezdce? Ono si nestaþí jen koupit dobré lyže þi snowboard, ale je dĤležité pĜemýšlet i nad kvalitním ochranným vybavením jako je helma þi chrániþ páteĜe. Do teć lze na þeských sjezdových tratích vidČt plno lidí, kteĜí jezdí bez helmy þi ochrany páteĜe. VČtšinou, když se jich zeptáte, proþ jezdí napĜ. bez helmy, bude Vám odpovČzeno, že jim helma nesluší, þi že jim vadí pĜi jízdČ. Což z hlediska tolika zbyteþných úrazĤ je nepochopitelné. VždyĢ na trhu se objevují takové novinky v lyžaĜském vybavení, že urþitČ každý si mĤže vybrat tak, aby helma þi jiné ochranné pomĤcky splĖovaly jeho kritéria. SamozĜejmČ jen helma a chrániþ páteĜe nestaþí, pokud se chystáte mimo sjezdovky, je tu další vybavení, které je nutné mít s sebou. V této práci bych ráda zmínila, k jakým nejþastČjším úrazĤm dochází na našich sjezdových tratích, a zda-li se bilance úrazovosti zvyšuje þi snižuje za pomoci informací, které mi byly poskytnuty Horskou službou ýeské republiky. ChtČla bych poukázat na to, že zimní sporty jsou nádherné, ale pokud pĜeceníme svoje síly, mohou nám vzít to nejcennČjší - pĜátele, nebo do konce náš vlastní život. Proto doufám, že napsání této práce, pomĤže zamyslet se a poukázat nad tím, jak by se þlovČk mČl na horách chovat, aby si svĤj pobyt co nejvíce a co nejbezpeþnČji užil.
ϭϮ
2 Charakteristika lyžování a snowboardingu Sjezdové lyžování a bČh na lyžích má v ýeské republice dlouholetou tradici a díky dobrým snČhovým podmínkám je sjezdové lyžování a bČh na lyžích jedním z nejoblíbenČjších zimních sportĤ. Do širokého spektra oblíbenosti hlavnČ u mladé generace se dostává snowboarding, který umožĖuje urþitou svobodu a vyjádĜení své osobnosti oproti sjezdovému lyžování.
2. 1 Charakteristika sjezdového lyžování Sjezdové lyžování je z hlediska pohybu struktura rychlostnČ silového charakteru s pĜevážnČ statickým zatížením svalstva dolních konþetin, kde pĜi jízdČ v neupraveném a tvrdém terénu dochází k nadmČrnému zatČžování oblasti bederní páteĜe. Nemalé nároky jsou kladeny na stabilitu, nervosvalovou koordinaci a rovnováhu. Sjezdové lyžování z hlediska energetického krytí je sport, pĜi kterém dochází k anaerobnímu zatížení s možností výskytu vysokého laktátu. PĜi sjezdovém lyžování se mísí cyklické a acyklické pohybové dovednosti se složitými pohybovými strukturami, které se provádČjí v promČnlivých podmínkách na sjezdových tratích a mimo mČ. (Gnad a kol., 2008)
2. 2 Charakteristika bČhu na lyžích BČh nČkdy i chĤze na lyžích je z historického hlediska pohyb použitelný v zasnČženém terénu, zejména je-li pohyb na snČhu bez lyží nemožný nebo znaþnČ obtížný a pomalý. Z tohoto vyplývá, že bČh je nejstarší lyžaĜská disciplína. Pojetí bČhu na lyžích mĤže být závodní formou a to pĜekonat bČžeckou traĢ v co nejkratším þase. Pojetí mĤže být ale i sportovní pro udržení kondice nebo rekreaþní a turistickou formou jako souþást zdravého životního stylu. Výhodou bČhu na lyžích je jeho možnost provádČní. Pokud napadne dostatek snČhu, je možné bČh na lyžích provádČt kdekoliv. Jeho další výhoda oproti sjezdovému lyžování þi snowboardingu jsou jeho náklady. Nemusíte jet daleko do hor a kupovat si drahé permanentky na vlek. ProstČ jen nasadíte bČžecké lyže a vybČhnete do lesa. Z hlediska pohybu se jedná o lokomoþní pohyb vytrvalostního charakteru, pĜi kterém se zapojuje svalstvo celého tČla a dochází k všestrannému rozvoji funkþní ϭϯ
zdatnosti celého organismu. PĜi bČhu na lyžích se rozvíjí rovnováha a pohyblivost velkých kloubĤ, jsou kladeny nároky na funkþní a obČhový systém. Nedochází zde však k pĜetČžování kloubního a svalového systému. Z fyziologického hlediska je bČh na lyžích jedním z energeticky výdajovČ nejvyšších sportĤ, z dĤsledku zapojení velkého množství svalových skupin. BČhání na lyžích je sport pĜevážnČ aerobního charakteru se spalováním cukrĤ a tukĤ. BČh na lyžích rozvíjí cyklické i acyklické pohybové dovednosti, které lze využít v promČnlivých podmínkách bČžecké stopy i mimo ni. Z psychologického hlediska je to sport rozvíjející volní úsilí, nebo – li rozvoj schopnosti odolávat únavČ. Ze závodního hlediska je bČh na lyžích samostatné sportovní odvČtví, ale jeho souþástí i jiných jako je severská kombinace, biatlon, aj. (Gnad, Psotová 2005, Gnad a kol., 2008).
2. 3 Charakteristika snowboardingu Snowboarding je zimní sport, který si nalezl velkou oblibu mezi mladými lidmi. S lyžováním má snowboarding hodnČ spoleþného, na druhou stranu je tu jeden veliký rozdíl a to, že snowboarding nevznikl oproti lyžím jako zpĤsob dopravy, ale jako druh zábavy a projev svobody. (Gnad a kol., 2008) Jízda na snowboardu není nijak složitá a základy tohoto sportu mĤže zvládnout každý bez ohledu na pĜedešlé pohybové schopnosti. (Gibbins, 1996)
Díky velké ploše skluznice snowboardu nám snowboarding umožĖuje plynulejší a rychlejší jízdu, v jakémkoliv terénu upraveném, þi neupraveném. Díky svému tvaru snowboard umožĖuje zatáþení bez jakýchkoliv dalších mechanických zaĜízení. Zatáþení se provádí pomocí naklonČní snowboardu na hranu. PĜeklápČní snowboardu je následkem boþního vychylování tČžištČ tČla pohybem trupu a dolních konþetin. Dle výkonnosti rozlišujeme snowboarding na základní a závodní. Základní snowboarding se specializuje na prĤpravu a základní techniky jízdy na upravených ϭϰ
tratích i mimo nČ. Závodní snowboarding se potýká s dosažením urþité výkonnosti ve zvolené snowboardové disciplínČ na základČ systematického tréninku. Snowboarding se dČlí na: alpské disciplíny (slalom, paralelní slalom, obĜí slalom, paralelní obĜí slalom), freestyle disciplíny (half-pipe, slopestyle, big air, jibbing, snowboardcross, quarterpipe) a freeriding. (Gnad a kol., 2008)
ϭϱ
3 Rizika pĜi zimních sportech Jakýkoliv pohyb na zasnČžených horách nám pĜináší radost z pohybu a plno zážitkĤ, na druhou stranu se zde vykytují i rizika a nebezpeþí, na která lidé pĜi pohybu na horách dost þasto zapomínají. V této kapitole bych ráda nastínila rizika a bezpeþnost pĜi pohybu na zasnČžených horách. Protože þím více rizikových faktorĤ je možno vylouþit þi ovlivnit, tím více se zvyšuje možnost užít si pobyt na horách bez zranČní þi ztrátČ na životČ. Na horách se pro þlovČka vyskytují dva základní rizikové faktory nebezpeþí: objektivní, nebo-li vnČjší a subjektivní, nebo-li vnitĜní.
3. 1 Objektivní nebezpeþí Objektivní nebezpeþí na horách jsou ta, která jsou þlovČkem neovlivnitelné. Tyto faktory nemohou být ovlivnČny þlovČkem, ale mohou jím být akceptovány a jejich pĤsobení mĤže být minimalizováno. Toto nebezpeþí lze do jisté míry ovlivnit snížením rizika napĜ. výbČrem trasy jízdy, omezení pohybu v lavinovém terénu pĜi vyhlášení lavinového nebezpeþí a nároþnČjší akce vést pouze v pĜípadČ stabilního poþasí. Zkušenost a schopnost predikce potencionálnČ nebezpeþných situací je velmi dĤležitá. (Louka, 2006) PĜíþiny vnČjšího nebezpeþí jsou: terén, poþasí, nadmoĜská výška, kvalita snČhu, sklon svahu. 3. 1. 1 Terén Terén a jeho nebezpeþnost je dána þlenitostí a porostem. Terén se þasto skládá z pĜíkrých svahĤ, náhlých terénních zlomĤ, nezasnČžených þi kamenitých úsekĤ. Dle tohoto by mČl každý lyžaĜ vybrat terén podle svých schopností a lyžaĜských dovedností. Všechny tyto zmínČné faktory mohou fyzicky i technicky nepĜipraveného lyžaĜe pĜivést do nebezpeþných situací. (PĜíbramský, Psotová, 2006) 3. 1. 2 Poþasí Poþasí a jeho zmČny jsou na horách dílem okamžiku a lyžaĜi by na nČ mČli být vždy pĜipraveni. Jedná se pĜedevším o techniku a rychlost jízdy za zhoršené viditelnosti zpĤsobené mlhou, hustým snČžením, vČtrem, mrazem, aj. Ve vyšších nadmoĜských ϭϲ
výškách je velmi zrádné difusní svČtlo. PĜi tomto svČtle terén splývá a nejsou vidČt nerovnosti a mĤže dojít k situaci, že neleze rozeznat, jestli se lyžaĜ pohybuje þi ne. V horských podmínkách mĤže být slunce i nepĜítelem. Ve spojitosti s vysokou nadmoĜskou výškou je dĤležité chránit si obliþej kvalitním krémem s vysokým ochranným a faktorem a kvalitními lyžaĜskými brýlemi, které zabraĖují napĜ. zánČtu spojivek. (Musil, Reichert, 2008) 3. 1. 3 Sníh Další dĤležitou roli pĜi pohybu v zasnČženém terénu hraje kvalita snČhu. RĤzné druhy snČhu vyžadují odlišnou techniku jízdy na lyžích þi na snowboardu. SnČhová pokrývka mĤže být tvoĜena mokrým, zledovatČlým þi lehkým kyprým snČhem nebo jejich kombinací. Jezdec by tČmito zmČnami nemČl být zaskoþen a mČl by být schopen na tyto zmČny reagovat. NejvČtším nebezpeþím na horských svazích jsou snČhové pĜevisy a laviny. (Reichert, Musil, 2007) 3. 1. 3. 1 Druhy snČhu Sníh dČlíme na nový þerstvý sníh, který napadal nedávno, þi právČ padá z oblohy. Teplota vzduchu je pod bodem mrazu. Prachový sníh, který slouží jako základ tzv. prachových lavin, vzniká pĜí více než -5 stupĖĤ Celsia. Jemnozrnný sníh je sníh, jenž je napadaný již delší dobu a tvar vloþek se zaþíná pomalu mČnit. U starého snČhu vloþky ztrácejí klasický tvar a mČní se do tvaru tzv. „ledových kuliþek“. Okolní teplota se nachází pod bodem mrazu. Mokrý sníh vzniká ze tĜí pĜedchozích stádií snČhu a pĜi teplotách nad bodem mrazu. Pokud je mokrý sníh opČtovnČ vystaven minusovým teplotám, vytváĜí se ledové kuliþky a tento sníh se nazývá hrubozrnný. (Soumar, Bolek, 2001) 3. 1. 3. 2 SnČhová lavina Lavina je obrovská masa v pohybu dolĤ po horském úboþí nebo srázech. Lavina se mĤže skládat ze snČhu, kamení, pĤdy þi bahna. (Ferguson, LaChapelle, 2003) ϭϳ
SnČhová lavina je náhlý sesun snČhové pokrývky po svahu. Hlavní pĜíþinou vzniku snČhových lavin je ve vČtšinČ pĜípadĤ nestabilnost svahu. Laviny nejþastČji vznikají na svazích se sklonem 20 – 50 stupĖĤ. Stabilita ležícího snČhu na svazích je urþena rovnováhou smykového odporu a smykového napČtí.(PĜíbramský, Psotová, 2006) Hlavními dĤvody vzniku lavin je množství nového, napadaného, snČhu (chybí koheze), déšĢ, tání, umČlé zatížení snČhu (pohybem nepozorných lyžaĜĤ þi snowboardistĤ), ale i otĜesy povrchu. (www.sci.muni.cz) 3. 1. 3. 3 Druhy lavin DČlení lavin probíhá z nČkolika hledisek. První dČlení je podle druhu snČhu. Laviny prachové vznikají z volného, nezpevnČného snČhu smísením s þásticemi vzduchu. Vrstevní laviny vznikají v hustém snČhu a padají jako jednotvárná masa po smykové ploše, kterou tvoĜí pĜímo podloží, nebo další snČhová vrstva o odlišné hustotČ. Dále se dČlí laviny na malé, stĜední a velké. Malé laviny jsou pro þlovČka neškodné. Nebezpeþí lavin þlovČku hrozí až od stĜedního stupnČ laviny. (www.hscr.cz) 3. 1. 3. 4 Druhy lavinových nebezpeþí Druhy lavinových nebezpeþí se udávají podle klubu OEAV – Oesterreichischer Alpenverein, nebo-li evropské stupnice lavinového nebezpeþí a dČlí se na nebezpeþí nízké, mírné, znaþné, vysoké a velmi vysoké. (PĜíbramský, Psotová, 2006) 3. 1. 4 Sklon svahu Každý lyžaĜ by si mČl sklon svahu vybírat dle svých dovedností a schopností. RozdČlení nároþnosti sjízdnosti sjezdovky je znaþeno barevnými znaþkami. ZelenČ je znaþena nejmenší obtížnost. SmČrem k tČžší sjízdnost následuje barva modrá, þervená a þerná. (Musil, Reichert, 2008) 3. 1. 5 NadmoĜská výška ýastým podceĖovaným rizikem je nadmoĜská výška, která mĤže sehrát velkou roli ve fyzické zdatnosti sportovce. V dnešní dobČ se lyžaĜi pohybují v nadmoĜských výškách od 1500 m až 3500 m nad moĜem. V tČchto výškách je menší množství kyslíku. ϭϴ
U nČkterých jedincĤ mĤže tato výška zpĤsobit vysokohorskou nemoc (bolest hlavy, malátnost, aj) a potíže s dýcháním. (Reichert, Musil, 2007)
3. 2 Subjektivní nebezpeþí Subjektivní nebezpeþí na horách je takové, které je þlovČkem ovlivnitelné. VnitĜní vlivy úzce souvisí s nevypoþitatelností lidské psychiky. Subjektivního nebezpeþí lze díky dobré pĜípravČ, tréninku, bezpeþnostní výchovČ a dodržování zásad a pravidel bezpeþnosti, znaþnČ snížit.“ (Louka, 2006.) Mezi vnitĜní faktory patĜí: alkohol, podcenČní objektivního nebezpeþí, neuposlechnutí þi nedodržení pokynĤ þlenĤ horské služby, nedodržení pravidel chování na sjezdových tratích a mimo nČ, špatný odhad vlastních schopností a lyžaĜských dovedností. (Musil, Reichert, 2008)
ϭϵ
4 RozdČlení nehod a nebezpeþných situací na horách Zasypání lavinou PĜi tomto druhy nehody je nejdĤležitČjším faktorem þas. Osoby zavalené lavinou, které nezemĜeli, þi neutrpČli vážnČjší zranČní již pĜi pádu laviny, mají adekvátní šanci na pĜežití bez následkĤ, pokud jsou nalezení do 15minut od jejich zasypání. Od 15 minut do 35 minut obČti využívají k pĜežití pod snČhem vzduchovou kapsu. Smrtelná zranČní PĜi smrtelném úrazu je nutné zajistit obČĢ a oznaþit místo, kde je tČlo (s tČlem nemanipulovat) a zavolat horskou službu. ZranČní lehkého a tČžkého typu PĜi zjištČní zranČní poskytneme zranČnému první pomoc. Dále je nutné zvážit, zda jsme zranČného schopni vlastními silami, s ohledem na jeho zranČní, sami transportovat do bezpeþí þi zavolat a vyþkat na pĜíjezd horské služby. Je nutné dbát na to, že vlastní záchrannou þinností nesmíme uškodit stavu postiženého. ZabloudČní a možná ztráta orientace v horách S hledání ztracených se zaþíná hned po uplynutí doby jejich pĜepokládaného návratu. Nejprve pátrání organizuje nejzkušenČjší þlen skupiny. RozdČlí hledaþe do skupin a ti pátrají ve smČrech možného návratu hledaných. SamozĜejmČ pokud to klimatické podmínky dovolí. Pokud jsme neúspČšní, je nutné informovat horskou službu. (www.hscr.cz)
ϮϬ
5 Pravidla chování na sjezdových tratích a v horském terénu Bezpeþný pohyb na sjezdových tratích je doporuþován podle pravidel pohybu na
sjezdových tratích, který se nazývá Bílý kodex a platí ve všech alpských zemích. Platí jak pro lyžaĜe, snowboardisty ale i ostatní úþastníky provozu na sjezdových tratích. (Gnad a kol., 2008)
5. 1 Pravidla pohybu na sjezdových tratích – Bílý kodex 1.
Ohleduplnost Každý snowboardista þi lyžaĜ se musí chovat tak, aby nikoho neohrozil a
nezpĤsobil újmu sobČ ani druhé osobČ. PlnČ odpovídá za svoji výzbroj. 2.
Kontrola rychlosti, zpĤsob jízdy a zmČna smČru Každý snowboardista þi lyžaĜ musí jezdit ohleduplnČ. Dále pĜizpĤsobit jízdu svým
schopnostem, podmínkám terénu, snČhu a poþasí, stejnČ jako hustotČ provozu. Snowboardista musí být schopen reagovat na zmČny situace ve svém zorném poli, protože stojí šikmo ve smČru jízdy, a tak má zorné pole omezené. Z tohoto dĤvodu musí dbát i na dostateþný odstup od ostatních jezdcĤ a pozornČ sledovat dČní v jeho okolí. (Lektorský sbor APUL, 2004) 3.
Volba stopy Každý uživatel trati pĜijíždČjící seshora (zezadu) musí svoji stopu zvolit tak, aby
neohrozil pĜed sebou jedoucího snowboardistu þi lyžaĜe a plnČ reagoval pĜi náhlé zmČnČ smČru a rychlosti jízdy osoby, kterou dojíždí nebo pĜedjíždí. 4.
PĜedjíždČní PĜedjíždČt je možné shora, zdola, vpravo nebo vlevo. Vždy s takovým odstupem,
aby pĜedjíždČný mČl dostatek prostoru pro svĤj pohyb a nebyl omezen pĜi jízdČ.
Ϯϭ
5.
Zastavení Uživatel trati se musí vyvarovat zastavování v úzkých nebo nepĜehledných
úsecích, pokud není v nouzi. V pĜípadČ pádu musí takové místo co nejrychleji opustit. Musí-li zastavit, tak na kraji sjezdovky na pĜehledném místČ. 6.
Rozjezd a pokraþování v jízdČ Uživatel trati, který se chce rozjet nebo po zastavení v jízdČ pokraþovat, se musí
pĜesvČdþit, že pod sebou ani nad sebou nikoho neohrozí. 7.
Nastoupení a vystoupení Snowboardista þi lyžaĜ musí pĜi nazouvání a zouvání snowboardu þi lyží použít
okraj trati. To samé platí pro uživatele trati, který se pohybuje pČšky. 8.
Respektování znaþek Každý uživatel trati musí dodržovat znaþky a cedule s pokyny, napĜ. uzavĜení
sjezdovky, lavinové nebezpeþí a respektovat pokyny pro ochranu pĜírody. 9.
Chování pĜi nehodách PĜi nehodách je každý uživatel trati povinen poskytnout první pomoc. Místo
nehody zĜetelnČ oznaþit nad zranČným. V neposledním pĜípadČ zajistit pomoc horské služby. 10. Prokázání totožnosti Každý uživatel, aĢ je svČdkem nebo úþastníkem nehody, je-li za ní zodpovČdný, þi nikoliv, je povinen prokázat svou totožnost. (Louka, 2006) 11. Jízda na vleku Uživatel vleku se Ĝadí v poĜadí, ve kterém pĜijel. Po vystoupení z lanovky þeká na ostatní na volném prostoru, nikdy ne v bezprostĜední blízkosti výstupu. (Lektorský sbor APUL, 2008) ϮϮ
5. 2 Pravidla chování ve snowparku Pravidla chování ve snowparku si stanovili sami snowboardisté a lyžaĜi tak, aby docházelo k minimálnímu poþtu zranČní. Dle vČtšiny tČchto doporuþených pravidel se chovají lyžaĜi þi snowboardisté ve snowparcích po celém svČtČ. 1.
Sledování dČje kolem sebe PĜi jízdČ v parku je dĤležité neustále sledovat dČní kolem. Mnoho freestylových lyžaĜĤ jezdí na „switch“ (jízdu po zadu) a tím pádem mĤžete být pĜehlednuti i jezdcem nad sebou. (www.snowpanic.cz)
2.
Hlášení se o místo na rozjezdu Na pĜekážce þi novém skoku, je-li tam fronta þekajících, poþkejte, až na vás pĜijde Ĝada. PĜed rozjetím na skok þi pĜekážku zvednČte ruku tak, aby o vás ostatní vČdČli.
3.
RozjíždČt na skok až ve chvíli, kdy jezdec, který jel pĜed vámi, bezpeþnČ odjel Vždy je nutné se ujistit, že jezdec, který jel pĜed vámi, trik bezpeþnČ ustál a odjel z místa dopadu. V pĜípadČ, že jezdec pĜed vámi upadl, þi jste ho nevidČli odjet z místa dopadu, jećte se podívat na hranu dopadu, co se stalo. Je-li vše v poĜádku, zvednČte ruce do pozice open. Jezdec, co stál v ĜadČ za vámi na skok, mĤže jet.
4.
Nikdy nezastavovat na souþásti skoku, který je nazýván „table“. Table je plocha skoku mezi odrazem a dopadem.
5.
Na skok se vždy rozjíždČt se správnou rychlostí DĤležité je se podívat, z jakého místa se rozjíždČjí ostatní a dle toho zvolit svou rozjezdovou rychlost.
Ϯϯ
6.
Udržet plynulost své jízdy Pravidlem je jet, co možná nejplynuleji bez zbyteþného zastavování pĜed každým skokem þi pĜekážkou.
7.
Respekt k ostatním jezdcĤm V parku je dĤležité jezdit ohleduplnČ a nepĜeceĖovat vlastní schopnosti. (Volák, Mikula, 2009)
5. 3 Pravidla chování v bČžecké lyžaĜské stopČ Nejen snowboardisté a sjezdoví lyžaĜi mají pravidla ohlednČ chování na sjezdových tratích a snowparcích. Existují i doporuþená pravidla pro pohyb v bČžecké lyžaĜské stopČ, která by mČl každý lyžaĜ akceptovat. 1. Ohled na ostatní Všichni lyžaĜi by se mČli chovat tak, aby neohrozili ostatní lyžaĜe. 2. SmČr jízdy a bČžecká technika ChĤze bez lyží v lyžaĜské stopČ je zakázána. Na upravovaných tratích se musí dodržovat pĜedepsaný smČr jízdy. Každý lyžaĜ se pohybuje pĜi pravém okraji cesty nebo v pravé stopČ. (www.bilestopy.czͿ 3. Volba stopy PĜi více paralelních stopách jede lyžaĜ vždy v pravé stopČ. (Gnad a kol., 2008) 4. PĜedjíždČní PĜedjíždČní je možno zprava i zleva. PĜijíždČjící lyžaĜ zezadu musí svou stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaĜe jedoucího pĜed ním. (Gnad a kol., 2008) PĜední lyžaĜ není povinen uvolnit stopu, ale mČl by tak uþinit, pokud by hrozilo nebezpeþí úrazu. (www.bilestopy.czͿ
Ϯϰ
5. Protijízda PĜi vzájemném míjení lyžaĜĤ v protismČru má vždy pĜednost lyžaĜ jedoucí z kopce dolĤ. (www.lyzarskejihlavsko.czͿ 6. Vedení holí PĜi potkávání þi pĜedjíždČní lyžaĜ pohybuje holemi jen podél tČla. (Gnad a kol., 2008) 7. PĜizpĤsobení rychlosti jízdy podmínkám ZpĤsob jízdy a rychlost musí každý lyžaĜ pĜizpĤsobit svému umČní, terénním, snČhovým, povČtrnostním podmínkám i hustotČ provozu. Každý lyžaĜ musí jezdit s pĜimČĜeným odstupem a rychlostí odpovídající viditelnosti. (www.bilestopy.cz) 8. UvolnČní stopy Zastaví-li lyžaĜ, co nejrychleji by mČl vystoupit ze stopy, v pĜípadČ pádu ji opustit co nejrychleji. 9. PĜípad nehody Stane-li se lyžaĜ svČdkem nehody, je povinen poskytnout první pomoc, pĜípad ohlásit Horské službČ. (Gnad a kol.,2008) 10. Identifikace Každý uživatel, aĢ je svČdkem nebo úþastníkem nehody, je-li za ní zodpovČdný, þi nikoliv, je povinen prokázat svou totožnost. (Louka, 2006)
5. 4 Desatero zásad bezpeþného chování pĜi pohybu v horském terénu PĜi plánování horské túry, pČší nebo na bČžkách, je nutné pohybovat se po vyznaþených cestách a postupovat podle níže uvedených 10 krokĤ.
Ϯϱ
1. Plánování trasy Plánovat trasu túry peþlivČ a zkontrolovat si vybavení a nezapomenut na lékárniþku. Trasu túry naplánovat podle psychické a fyzické kondice nejslabšího þlena skupiny. 2. Informace o terénu PĜedem si zajistit co nejvíce informací o prognóze poþasí, snČhové a lavinové situaci. 3. Nahlášení výletu Informovat nČkoho (majitele chaty, aj.) ohlednČ trasy túry a pĜedpokládaném návratu. Tempo zvolit podle nejpomalejšího a nejslabšího þlena skupiny. 4. Mapa a turistické znaþení Znát druhy znaþení turistických cest specifické pro jednotlivá pohoĜí a umČt þíst v mapČ a pracovat s kompasem þi buzolou. 5. Znát druhy výstražných tabulí i jejich význam. 6. Nescházet mimo znaþené cesty. 7. Lékarniþka Mít s sebou zkontrolovanou lékárniþku. V pĜípadČ potĜeby umČt poskytnout první pomoc. 8. Kontakt na horskou službu Znát kontakty þi mít uloženy v mobilním telefonu kontakty na Horskou službu, þi na Zdravotní záchrannou službu a hlavnČ mít mobilní telefon vždy nabitý a zapnutý. 9. Zásady chování Znát zásady chování pĜi pádu laviny þi možném bloudČní v terénu v mlze þi jinému zbloudČní. 10. V žádném pĜípadČ nepodceĖovat nebezpeþí hor a nevystavovat sebe ani ostatní možnému nebezpeþí. (ww.hscr.cz)
Ϯϲ
5. 5 Deset zásad pro pohyb ve volném terénu – freeriding Oproti horské túĜe se freeriding provozuje ve volných neupravených terénech mimo znaþené sjezdové tratČ. Pro bezpeþný pohyb ve volném a neoznaþeném terénu by mČl každý lyžaĜ þi snowboardista dodržovat pravidla, která omezují výskyt zranČní. 1. Do volného terénu se nikdy nevydávat sám 2. PĜipravit túru dle pĜedpovČdi poþasí a informovat se o lavinovém nebezpeþí a zjistit si informace u spolehlivé osoby na zamýšlenou trasu. 3. Na túru si vzít kompletní vybavení. To znamená nikdy nezapomenout lavinový vyhledávaþ, lopatu, sondu a mobilní telefon. 4. Vyhýbat se místĤm s hlubokým snČhem nejménČ 3 nejbližší dny po velkém snČžení. 5. Mít nacviþenou záchranu v hlubokém snČhu a první pomoc. Bez toho se na ježdČní mimo sjezdovky nevydávat. 6. Používat freeridové vybavení. 7. Dodržovat bezpeþnou vzdálenost mezi sebou. Na bezpeþnost dbáme nejen bČhem výstupu, ale i pĜi sjezdu a to z dĤvodu, aby se pĜípadné riziko v kritických momentech omezilo na jedinou osobu v danou chvíli. 8. Vyhýbat se místĤm s hlubokým snČhem na závČtrných svazích. 9. SjíždČt dolĤ stejnou trasou, která byla použita pro výstup. Díky tomu budete znát lépe terén a stav snČhové pokrývky. 10. UmČt si Ĝíci ne v pĜípadČ jakýkoliv pochyb o sjíždČném terénu. (www.hscr.cz)
Ϯϳ
6 Vhodné vybavení pro zimní sporty Na trhu se nachází rĤzné druhy sjezdových lyží, bČžeckých lyží a snowboardu. Nákup vhodného vybavení lze ve specializovaných obchodech nebo v supermarketech. V obchodních centrech lze koupit velmi levné modely, ale jejich kvalita je zpravidla velmi nízká a prodavaþi nejsou tak dobĜe proškoleni, aby Vám mohli dát všechny potĜebné informace. (Binter a kol., 2006) MĤže se tím pádem stát, že si lyžaĜ zaþáteþník koupí závodní tvrdé lyže, na kterých se nesveze, ale nadĜe a každé vyjetí na svah se pro nČj stane noþní mĤrou. Neopomenutelný i správný výbČr sjezdových bot, kde se noha nesmí sebemenším zpĤsobem hýbat, bota nesmí bránit v podĜepu a není možné, aby napĜíklad tlaþil palec. Dále by se lyžaĜské boty mČly opČt vybrat podle kategorie lyžaĜského umČní. LyžaĜ zaþáteþník by si nemČl koupit závodní modely, které jsou opravdu tvrdé a lyžovat v nich celý den je opravdu bolestivé. Neopomíjet se má samozĜejmČ i každoroþní seĜízení vázání, protože nevypnutí vázání v pĜípadČ pádu, mĤže zpĤsobit ošklivá poranČní kolen.
6. 1 Vhodné vybavení pro sjezdové lyžování 6. 1. 1 Lyže Všechny lyže mají jeden spoleþný charakter a tím je jejich stranové vykrojení (telemarský tvar). PĜi výbČru lyží je nejlepší zajít do specializované prodejny, kde Vám prodejci doporuþí typ lyží vhodný pro Vaši osobu, protože neznamená, že þím dražší lyže tím lepší svezení. UmČní je totiž vybrat si lyže, jejíž vlastnosti jste jako jezdec schopen maximálnČ využít. Na základČ technického vývoje je v dnešní dobČ možné vyrobit lyže výraznČ širší ve špiþce a patce a užší pod vázáním. RozmČry tČchto lyží jsou ve špiþce 95-115mm, ve stĜedu 60-65mm a u patky je to 90-105mm. Rádius stranového vykrojení je od 9 do 23 metrĤ. Díky tomuto tvarĤ lyží, nazývaných carvingové, je jezdcovi umožnČno vyjíždČní obloukĤ po hranách o velmi malém polomČru a nízké rychlosti bez smýkání. (Štancl, Štrobl, 2004) Jak již bylo zmínČno na zaþátku, na trhu je obrovský výbČr lyží, ale jejich výbČr závisí na tom, jak schopní lyžaĜi jste. Lyže jsou dČleny na kategorii závodní, nezávodní a kategorie lyží specializovaných.
Ϯϴ
Lyže závodní lze dále rozdČlit do podskupin závodní lyže pro obĜí slalom a závodní slalomová lyže. Jak už vypovídá jejich název, jedná se o lyže urþené závodníkĤm. Závodní lyže pro obĜí slalom je vhodná pro dlouhé oblouky ve velké rychlosti. Oproti dĜívČjšku jsou tyto lyže kratší, zvýšila se jejich ovladatelnost, zvČtšil se rádius, lyže jsou více vykrojené a tužší v torzi, ale i tak jsou nadále nevhodné pro normální lyžování. Závodní slalomová lyže má maximální schopnost zahájení a vedení dynamického oblouku na tvrdém povrchu. Rychlost dnešních slalomových lyží je zpĤsobená jejími moderními parametry, kdy rádius je v rozmezí 10-16 m, vysoká torzní tuhost a dĤmyslný prĤbČh vykrojení. Tyto lyže vyžadují velmi dobrou fyzickou pĜipravenost a techniku. (Gnad, 2008) Do nezávodní kategorie spadají tyto druhy lyží: racecarver, allround- top, allround – standard, slalom – standard. Lyže racecarver se nejvíce pĜibližují závodním lyžím na obĜí slalom, ale jsou lehþeji ovladatelné, kratší a více vykrojené. Délka tČchto lyží by mČla být o 5-10 cm nižší než délka postavy. Rádius tohoto druhu lyže je v rozmezí 1521 m. Jsou vhodné pro tvrdé a upravené sjezdové tratČ. Lyže allround top jsou vhodné pro velmi dobré lyžaĜe, nebo pro milovníky stĜedních a kratších obloukĤ. Doporuþuje se je koupit o 10-15 cm kratší než je výška postavy. Lyže allround standard oslovují vČtšinu lyžaĜské veĜejnosti, protože jsou to lyže vhodné pro mírnČ a stĜednČ pokroþilé lyžaĜe. Rádius lyže se pohybuje v rozmezí 12 – 18 m. Lyže v této kategorii jsou vyrobeny z levnČjších materiálĤ a jsou vhodné pro ménČ dynamickou jízdu. Délka tČchto lyží je opČt doporuþena 10 – 15 cm pod výšku postavy. Slalom – standard je nejmladší kategorie lyží, zavedeny byly roku 2002. Tento nezávodní typ má podobné parametry jako závodní slalomová lyže, ale liší se v použitých materiálech na výrobu, vhodné pro krátké a stĜední oblouky. Rádius lyže se pohybuje v rozmezí 12 – 15m. Tento druh lyží je vhodný pro ty, co se uþí, nebo ty, co si chtČjí hrát. Délka lyží je 15 – 30 cm pod výšku postavy. Snowblades jsou lyže velmi vhodné pro nácvik carvingových obloukĤ pĜi nízké rychlosti na mírném sklonu svahu. Jejich délka je od 79 do 99 cm a rádius mají 6 – 8 m. (Štumbauer, Vobr, 2005) Poslední skupinou jsou lyže speciální. NejznámČjším pĜíkladem jsou lyže freestylové, nebo-li twintipové. Jedná se o lyže se zvednutou špiþkou a patkou a vlastnČ Ϯϵ
jen díky vázání mĤžete na první pohled poznat, kde je u lyže špiþka a patka. Tyto lyže hojnČ používají mladí lyžaĜi do snowparkĤ, U-ramp nebo jen tak pĜi cviþení trkĤ na sjezdovkách. Rádius tČchto lyží je v rozmezí 18 – 22 m. Pro jízdu mimo upravené sjezdové tratČ se dnes používají lyže freeridové, které jsou dlouhé a široké. OpČt se mohou vyskytovat ve variantČ twin-twip. Rádius je 16 – 23 m. délka lyží se pohybují v rozmezí 165 – 180 cm. Do módy se opČt vracejí telemarkové lyže. Tyto lyže jsou pomČrnČ užší a vázání s volnou patou umožĖuje jízdu v hlubokém pokleku. V neposlední ĜadČ stojí za zmínČní skialpinistické lyže, které díky vázání s volnou patou umožĖují nejen jízdu z kopce, ale i výstup do kopce za pomoci tuleních pásĤ. Délka tČchto lyží je v rozmezí 150 – 185 cm a rádius 17-23 m. (Gnad, 2008) 6. 1. 2 Sjezdové boty Rozdíly ve sjezdových botách jsou opČt hlavnČ v jejich použití. Pro zaþáteþníky a mírnČ pokroþilé se doporuþují boty z mČkþího a pro sportovní þi závodní pojetí jízdy se doporuþují boty vyšší a z tvrdšího materiálu. Boty pro závodní jízdu mají 4 – 5 pĜezek, což umožĖuje lepší dopnutí a tČsnČjší spojení boty s nohou a to vede k pĜesnČjšímu vedení lyží. (Gnad, 2008) UvnitĜ každé sjezdové boty je botiþka z mČkkého materiálu. PĜi výbČru boty by se mČlo dbát na to, aby bota netlaþila, ale zase na druhou stranu se v ní noha volnČ nehýbala. Mnoho výrobcĤ uvádí na trh speciálnČ navržené sjezdové boty pro ženy, které jsou užší v kotníku. SprávnČ vybraná bota obepíná dokonale celou nohu, nikde netlaþí a umožĖuje pĜimČĜený náklek. (Štancl, Štrobl 2004, Štumbauer, Vobr, 2005) 6. 1. 3 Sjezdové vázání Inovace ve sjezdovém vázání se zamČĜují na zlepšování funkþnosti, spolehlivosti, omezení negativního vlivu na prĤhyb lyže a rychlého, pĜesného seĜízení. Funkce sjezdového vázání je pevnČ upnout sjezdovou botu k lyži, což umožĖuje pĜenos Ĝídících sil lyžaĜe na lyži. RĤznorodost v lyžaĜském vázání je v rozsahu nastavení vypínacích sil (napĜ. pĜi pádu, kdy dochází k vypnutí vázání a uvolnČní lyže) a elasticitou. Sjezdové vázání zaruþí správnou funkci, jsou – li správnČ nastaveny vypínací síly a pĜepČtí. Hodnota nastavení se urþuje podle hmotnosti, výšky a úrovnČ lyžaĜských dovedností. (Gnad, 2008)
ϯϬ
Typy vázání jsou závodní, kde je rozsah vypínacích sil DIN 10 – 20, sportovní, kde je DIN 3 – 12 a dČtské, kde se DIN pohybuje v rozmezí 0,5 – 5. Pro zvýšení polohy boty nad snČhem se dnes používá destiþka 11 – 25 mm, která zvyšuje polohu boty nad snČhem až 50 – 55 mm. Užitím této desky se zvyšují pákové pomČry, které prodlouží rameno síly a zvČtší moment síly nutné k naklopení lyže na hranu. Dále tato deska tlumí nežádoucí vibrace a lyže je pak v oblouku klidnČjší a projíždí jej plynuleji. (Štancl, Štrobl 2004, Štumbauer, Vobr, 2005) 6. 1. 4 Sjezdové hole Základním požadavkem u holí je vysoká pevnost a nízká hmotnost. Nosná þást holí, tubus, je konstruována z lehkých slitin kovĤ (napĜ. hliník) nebo karbonových vláken. RukojeĢ je vyrobena z plastĤ nebo z mČkþích materiálĤ, které tolik nestudí a tlumí vibrace. Na každé rukojeti je poutko, které zamezuje uvolnČní hole. Na konci každé hole jsou kruhové talíĜky o rĤzném polomČru, které omezují zapichování hole do snČhu. (Gnad, 2008) PĜi výbČru hole klademe dĤraz na její délku, která musí být dlouhá tak, aby ruka v pravém úhlu chytla hĤl pohodlnČ za držátko. (Štancl, Štrobl 2004) Délku hole musíme mČĜit na tvrdé podložce. (Štumbauer, Vobr, 2005)
6. 2 Vhodné vybavení pro snowboarding
Na trhu existuje nepĜeberné množství snowboardĤ rĤzných znaþek. PĜi jejich
výbČru by se mČl jezdec soustĜedit, jaké snowboardové disciplínČ by se chtČl vČnovat. Oproti tomu zaþáteþník bez pĜedešlých zkušeností by si mČl zvolit snowboard, který není svými parametry pĜíliš vyhranČn pro jedno odvČtví snowboardingu. 6. 2. 1 Snowboard Snowboardy se dle druhu využití dČlí na freestylové, freeridové a alpinboardy.
Freestylové snowboardy jsou vhodné pro ježdČní ve snowparku a provádČní rĤzných trikĤ a skokĤ. ŠíĜka tČchto snowboardĤ je v rozmezí 25 – 32 cm a délce od 140 do 160 cm. Délka i tvar špiþky a patky jsou stejné. Tyto snowboardy, které mají pĜední i zadní þást úplnČ stejnou se nazývají twin tip. Freeridové snowboardy jsou vhodné pro jízdu ve volném terénu. Tyto prkna mají podobný tvar jako freestylové snowboardy, ale jsou širší a delší asi o 10 – 15 cm. VČtší ϯϭ
šíĜka umožĖuje lepší vztlak pĜi jízdČ v hlubokém snČhu a dobrou stabilitu jezdce. UmístČní vázání je mírnČ vzad a jezdec má více váhy na patce, což v prašanu umožĖuje snadnČjší udržení špiþky prkna nad snČhem. Alpine boardy jsou snowboardy vhodné pro jízdu na upravených sjezdových a slalomových tratí, u kterých je výraznČ užší špiþka a s patkou se od sebe odlišují. Špiþka je mírnČ zakulacená a zvedlá. Patka je plochá a rovná. Menší šíĜka snowboardu umožĖuje rychlejší pĜehranČní. Alpine boardy vyžadují fyzickou vybavenost a skvČlou techniku. Faktory, na kterých záleží koupČ snowboardu, je délka snowboardu, která je doporuþená o 10 – 15 cm nižší než je výška postavy, hmotnost a druhu zvolené disciplíny. (Gnad 2008, Louka, Veþerka 2007, Binter 2006) 6. 2. 2 Snowboardové boty pro alpské a freestylové / freeridové disciplíny Boty pro alpské snowboardové disciplíny jsou vyrábČny ze skeletu stejnČ jako boty pro lyžaĜské disciplíny. Skelet je vysoký do poloviny lýtka, uvnitĜ je botiþka z mČkkého materiálu. (Gnad 2008) Špiþka i pata boty je mírnČ zkosena z dĤvodu možnosti boþného postavení i na úzkých snowboardech. Tvrdost bot a konstrukce nám stejnČ jako u lyží ovlivĖuje pĜenos sil z nohy na snowboard a tím i ovládání snowboardu. Od lyžaĜských bot se tyto snowboardové boty liší náklonem vrchní þásti skeletu smČrem vpĜed a možností vČtšího pohybu v hlezenním kloubu. (Louka, Veþerka 2007) Freestylové boty jsou mČkké ze syntetického materiálu nebo kĤže. Jsou pĜimČĜenČ vysoké, tak aby chránily hlezenní klouby. Svou menší tvrdostí umožĖují vČtší pohyblivost v hlezenním kloubu pĜi odrazech a dopadech. Boty se zavazují na tkaniþky nebo mohou mít speciální rychlozavazování. Vhodné je tyto boty impregnovat, aby nedocházelo k jejich promoþení. (Binter, 2006) 6. 2. 3 Snowboardové vázaní Jako jsou dva druhy snowboardových bot, tak jsou i dva druhy snowboardových vázání. Pro alpine boardy a tvrdé boty je to deskové vázání, které spojuje botu se snowboardem. V deskovém vázání je bota uchycena v kovové obrouþce, bota se do ní
ϯϮ
upíná pomocí pĜezky, která je na špiþce. Další druh alpského vázání je vázání nášlapné, které umožĖuje pohodlnČjší a rychlejší upnutí boty do vázání. Freestylové vázání se skládá z nČkolika þástí: tČla, patky, dvou páskĤ s ráþnami a disku se šrouby. Relativní volnost vázání umožĖuje flexibilní pohyb vpĜed a do stran, na druhou stranu smČrem vzad, poskytuje jezdci oporu a umožĖuje jezdci postavit snowboard na hranu s malým, zapojením síly. (Gnad, 2008, Louka, Veþerka 2007, Binter, 2006)
6. 3 Obleþení a jeho vrstvy vhodné pro sjezdové lyžování a snowboarding NejnovČjší obleþení pro zimní sporty by se mČlo skládat ze tĜí základních vrstev. Základní vrstva, nebo-li vrstva sací, má za funkci odvézt vlhkost v podobČ potu od pokožky. Pokud je aktivita aerobního charakteru a rychlost schnutí je rozhodující spodní vrstva ze syntetiky, je to pravé. (Volken, Schell 2007) Vrstva, která by se mČla nosit nad vrstvu sací (transportní) je vrstva izolaþní. Tato vrstva je všeobecnČ o nČco tČžší než základní vrstva a má za úkol zamezit ztrátČ tepla a izolaci. (Volken, Schell 2007) TĜetí vrstvou je vrstva ochranná. Jak je již uvedeno v jejím názvu, chrání sportovce pĜed nepĜíznivými vlivy poþasí (sníh, déšĢ). Její nejdĤležitČjší funkce je nepromokavost. Na druhou stranu musí být ale prodyšná, aby chránila izolaþní vrstvu pĜed akumulací vlhkosti zevnitĜ. (Vobr, 2006) Vzhledem k tomu, že u alpského lyžování a snowboardingu dochází k þastému kontaktu se snČhem, aþ jsou to pády, þi klasické posedávání snowboardistĤ na kopci, je nutné vybrat obleþení, které je odolné proti vlhku a i odČru. DĤležité také je, aby obleþení sedČlo a sportovec se v nČm cítil pohodlnČ. Velkou výhodou jsou na lyžaĜském obleþení dlouhé zipy, které napomáhají odvČtrávání. (Louka, 2006) Pro menší dČti je jako vhodná vnČjší vrstva kombinéza, která lépe ochrání pĜed vnikání snČhu a dobĜe izoluje. (Treml, 2004)
ϯϯ
6. 3. 1 Obleþení vhodné na sjezdové lyžování þi snowboarding pro dČti DČti jsou celkovČ citlivé na chlad, proto se musí dbát na to, aby byly v teplém suchém obleþení. Pro dČti je nejlepší obleþení kombinéza nebo kalhoty s co nejvyšším pasem. (Treml, 1984) 6. 3. 2 Rukavice Další nutnou složkou výbavy pro lyžaĜe þi snowboardisty jsou rukavice. DĤležité je, aby byly vyrobeny z vodovzdorného materiálu a na vnitĜní þásti v oblasti prstu, by mČly být zesíleny, aby nepropouštČly vlhkost a odolávaly odČru z dĤvodu þastého dotýkání snČhu. (Kleh, 2002) Rukavice na snowboarding jsou nČkdy doplĖovány plastovými výztuhami, neboli chrániþi zápČstí, které by mČly zamezit úrazĤm zápČstí pĜi pádech. (Louka, 2006) Pro severské lyžování rukavice neslouží jen jako ochrana pĜed chladem, ale i proti odĜeninám od ĜemínkĤ holí. (Soumar, Bolek, 2001) 6. 3. 3 Speciální doplĖky pro sjezdové lyžování þi snowboarding Speciálními doplĖky je v tomto pĜípadČ myšleno vybavení, které doposud skoro ve všech státech není pĜikázáno nosit, ale je jen doporuþeno. Jsou to ale sportovní doplĖky, které sportovci pĜi pádech, þi stĜetech s dalším lyžaĜem mohou zachránit život. 6. 3. 3. 1 Helma Je známo, že jedním z nejþastČjších smrtelných úrazĤ na lyžích þi snowboardu je úraz hlavy. NejpĜíkladnČjším doplĖkem ochrany pĜi zimních sportech je helma. Helma by se mČla stát nepostradatelnou souþástí všech jezdcĤ na lyžích þi snowboardu a to nejen u dČtí, zaþáteþníkĤ, ale hlavnČ i u tČch, kteĜí vyhledávají adrenalin mimo vyznaþené tratČ. Správná helma kryje hlavu od þelní þásti až po konec týlní þásti a uši. U snowboardistĤ zaþáteþníkĤ je obzvláštČ nutná, protože pĜi pádu pĜes zadní hranu þasto dochází ke kontaktu hlavy se snČhem. (Louka, Veþerka, 2007) Nošení ochranné pĜilby se v lyžování prosazuje velmi pozvolna, a v málokteré zemi existuje zákon, který pĜikazuje nošení pĜileb na sjezdovkách. Vzhledem k tomu, že pĜi jízdČ na lyžích jedeme vČtšinou rychleji než na kole. Existuje mnoho pĜedsudkĤ, proþ helmu nenosit. Jeden z nejznámČjších je: „Já lyžovat umím, takže proþ bych helmu ϯϰ
potĜeboval?“ Jinými slovy, každý þlovČk si myslí, že je nesmrtelný, a že mu se na sjezdovce þi mimo ni, nic stát nemĤže ale opak je pravdou. Statistika, které se budu vČnovat pozdČji ve své práci, prĤmČrnČ uvádí, že až 1 000 lidí roþnČ si zpĤsobí zranČní hlavy na sjezdovce þi mimo ni. Další pĜedsudek je: „MnČ helma nesluší.“ V dnešní dobČ je na trhu tolik výrobcĤ a tolik druhĤ helem, že si každý mĤže vybrat tu pravou pro sebe. (Reichert, Musil, 2008) Oblíbenou vČtou mých klientĤ na otázku, proþ nemají helmu pĜi výuce, byla odpovČć, že v ní špatnČ slyší a že jim helma eliminuje zorný úhel. I to je hloupý pĜedsudek. Reálné snížení hladiny sluchu je pĜi nasazení helmy naprosto zanedbatelné a sportovec ocení komfort helmy v pĜípadČ mrazivých a vČtrných dnech, kdy helma zahĜeje a co nejdĤležitČjší, ochrání vaši hlavu pĜi pádu þi kolizi. Tvarování dnešních pĜileb je kolem uší již tak vypracované, že sluch není nijak omezen. Dokonce se i na trhu objevují helmy s integrovanými sluchátky pro pĜehrávání hudby þi mobilní telefony. (Reichert, Musil, 2008) Na sjezdových tratích i mimo nČ se dost þasto pohybují jezdci, kteĜí si myslí, že pokud mají helmu, nemĤže se jim nic stát a mohou si dovolit riskovat více. Helma je základním doplĖkem prevence proti úrazu hlavy, ale ani samotné nošení helmy nemĤže být omluvenkou pro jakékoliv pĜeceĖování vlastních sil þi dokonce bezohledné chování vĤþi druhým na svahu. (Volák, Mikula, 2009) 6. 3. 3. 2 Zákony ohlednČ nošení helem v zimních stĜediscích
Na rozdíl od nošení cyklistické helmy, která je v ýR povinnČ nositelná do 18 let,
na þeských horách není nošení helmy povinné. MĤže se ale stát, že lyžaĜskou helmu, bude vyžadovat lyžaĜská škola. Ani po 6 letech, kdy se vše Ĝeší i pĜes média, se nepodaĜilo nošení helmy na þeských sjezdovkách alespoĖ u dČtí prosadit. U našich sousedĤ v Polsku se podaĜilo nošení helmy na sjezdovkách uzákonit na pouhých 10 mČsícĤ. V roce 2010 bylo nošení helmy uzákonČno pro dČti do 15 let. Jenže polští poslanci zaþátkem zimy 2011 pĜijali nový zákon o sportu, v nČmž na helmy zapomnČli. (www.zpravy.idnes.czͿ
ϯϱ
Ani na Slovensku þi ve Francii se nepodaĜilo zatím zákonu o nošení helem prosadit. Na druhou stranu ve Francii alespoĖ platí zákon o zákazu alkoholu na sjezdovkách. Též v Americe není pĜilba povinná. Legislativa se Ĝeší stát od státu. Ale napĜíklad v Utahu kĜižují sjezdovky rangeĜi, kteĜí mohou napomínat neukáznČné lyžaĜe, nebo jim mohou odebrat skipass a to bez náhrady. (http://www.ski-injury.com/prevention/helmet) Ani v Norsku neexistuje zákon o nošení helmy na sjezdových tratích, ale lyžaĜi s ochrannou hlavy mají výrazné slevy na vleky. Ve Švýcarsku je na nČkolika sjezdových tratích jediné omezení pĜi lyžování a to je dodržování rychlosti do 30 km/h. (www.bezpecnehory.czͿ V jediných 2 státech Evropy se podaĜilo uzákonit ježdČní s helmou alespoĖ u dČtí. TČmi státy jsou Itálie a nČkteré þásti Rakouska. V Itálii tento zákon platí od roku 2005 pro dČti do vČku 14 let. Neakceptování tohoto zákona mĤže stát rodiþe malého lyžaĜe bez helmy až 150 euro. Rakousko (Dolní Rakousko, Štýrsko, Horní Rakousko, Salcburk, Korutany, Burgenland, VídeĖ) uzákonilo nošení helem v roce 2010. Povinnost nošení helem v Rakousku nebude nijak kontrolována, ani pokutována. Avšak nerespektování této povinnosti, mĤže vést k problému s pojišĢovnou v pĜípadČ úrazu pĜi lyžování þi snowboardingu. Použití helmy pĜi lyžování by mČlo být stejnou samozĜejmostí jako pĜipoutání se bezpeþnostními pásy v autČ. ;www.cestovani.idnes.czͿ 6. 3. 3. 3 LyžaĜské þi snowboardové brýle Lyžování na sjezdových tratích þi snowboarding se odehrává ve velké rychlosti a promČnlivých svČtelných podmínkách a díky tomu slouží brýle jako ochrana proti slunci, povČtrnosti a chrání oþi pĜed mechanickým poškozením. (Musil, Reichert, 2008) NejvČtší funkcí, krom ochrany pĜed mechanickým poškozením, je zlepšení viditelnosti za ztížených podmínek, jako je mlha, snČžení þi ztráta kontrastĤ. Dnešní lyžaĜské brýle jsou vybaveny vČtráním, anti-fog úpravou skel a dvojitými zorníky. Toto všechno by mČlo zabránit zamlžování brýlí. SamozĜejmČ pĜi pádu, když se dostane sníh pod brýle, nám nepomĤže nic proti zamlžení brýlí. Zorníky skel se u vČtšiny brýlí dají mČnit podle poþasí. Do našich hor nejvíce využijete zorníky svČtlejších barev jako je oranžová, žlutá þi rĤžová. Do Alp si zabalte zorníky tmavší barvy. ϯϲ
PĜi nákupu brýlí je dobré si vzít s sebou i helmu, abychom zjistili, jestli nám brýle na helmČ sedí dobĜe. Ne všechny tvary brýlí se vejdou zrovna do vaší helmy. (Reichert, Musil, 2007) 6. 3. 3. 4 Chrániþ páteĜe Další velmi dĤležitou složkou ochrany pĜi lyžování þi snowboardingu je chrániþ páteĜe. Je hojnČ používán mezi závodníky v alpském lyžování, freeridery þi freestylisty. Hlavní funkcí chrániþe páteĜe je pĜi nárazu roznést kinetickou energii na vČtší plochu tČla a snížit tak pravdČpodobnost poranČní v místČ stĜetu. PoranČní páteĜe je reálnou hrozbou pĜi každém sportu. Pro freestyle þi freeride se chrániþ páteĜe stal samozĜejmým vybavením, ale i na sjezdovce mĤže být užiteþný, protože i když je þlovČk zkušený lyžaĜ, nikdy nevíte, kdy do vás zezadu mĤže vrazit rychle jedoucí sebe nekoordinující lyžaĜ þi snowboardista. (www.freeskiing.cz) Chrániþe se vyrábČjí nad sebou poskládaných plátových segmentĤ. To umožĖuje výrobcĤm vytvarování kolem páteĜe a umožĖuje pohyb v potĜebných smČrech. Velikost chrániþe páteĜe je udávána poþtem plastových plátĤ. K dostání je obrovská škála velikostí, takže každý si mĤže vybrat chrániþ páteĜe jemu nejvhodnČjší. Správná funkce chrániþe je zajištČna, pokud sahá od konce šíje až po kostrþ. Podstatné je, aby chrániþ sedČl a chránil páteĜ po celé její délce, tedy od krþní páteĜe až po kostrþ. Chrániþ by nemČl omezovat jezdce v pohybu, nemČl by nikde tlaþit a pĜi jízdČ by se nemČl hýbat po tČle. PĜi nákupu chrániþe je dĤležité sledovat jeho prodyšnost. ChrániþĤ páteĜe je mnoho typĤ, takže už záleží pouze na vás, který vám lépe sedne. (www.snow.cz)
6. 4 Lavinová výbava pro lyžaĜe þi snowboardisty pro pohyb mimo sjezdové tratČ - freeride Pokud se chcete jako zkušený lyžaĜ þi snowboardista vydat na ježdČní mimo znaþené sjezdové tratČ, nezapomeĖte si do batohu pĜibalit další vybavení, které mĤže vám þi vašim kamarádĤm zachránit život. (Volken, 2007) Vybavením je myšleno lavinový vysílaþ a pĜijímaþ, které snižuje þas k nalezení þlovČka pod lavinou. (Tilburg, 2007) V neposlední ĜadČ by nemČl chybČt vybavení jako ABS batoh, Avalanche ball, ϯϳ
lavinová lopata, lavinová sonda, lékárniþku, mapu, kompas, bivakovací vak, jídlo, vodu, aj. (Pala, Fialová 2010, Kurzeder, Feist 2003)
6. 5 Vybavení pro bČžecké lyžování
Pro bČžecké lyžování je opČt obrovský výbČr vybavení, je jen dĤležité jakým
stylem chce sportovec bČhat a dle toho zvolit výbČr vhodných lyží. NejþastČjší chybou vČtšiny bČžeckých zaþáteþníkĤ je koupČ špatné velikosti bot. Obecným pravidlem je, že bČžecká bota musí být vždy min. o 1/2 þísla vČtší než je velikost chodidla, zajistí vám dostatek komfortu a s tím spojený prožitek z tréninku. BČháte v rĤzných terénech, po lesních cestách, kamenech, z kopce, noha pĜitom vždy pracuje, individuálnČ se mĤže i prodlužovat, proto je vhodné dopĜát jí dostatek pohodlí. Koupí dobĜe sedící boty se vyvarujete otlakĤm, puchýĜĤm a tzv. þerným nehtĤm. 6. 5. 1 BČžecké lyže BČžecké lyže dČlíme na závodní a turistické. Hlavní rozdíl mezi nimi je v šíĜce, délce, tvrdosti, hmotnosti a odolnosti konstrukce lyže. Konstrukce závodních lyží je nejtvrdší, nejužší a pod vázáním nejvyšší a nejlehþí. Jejich nevýhodou je menší odolnost ke zlomení. Turistická, nebo–li sportovní, lyže je celkovČ širší a mČkþí, díky tomu umožĖuje snadnČjší odraz. Lyže urþené pro bruslení mají vČtšinou laĢkový tvar, což znamená, že v ohbí u špiþky, uprostĜed i v patce jsou stejnČ široké nebo mohou mít telemarský tvar, což umožĖuje efektivní využití odrazové síly v prĤbČhu odrazu z vnitĜní hrany lyže v odvratu. Lyže pro bČžeckou techniku mívají šípovitý tvar. Lyže se od vázání smČrem ke špiþce zužuje. (Gnad a kol, 2008, Gnad, Psotová, 2005) OvlivĖující faktory pro výbČr lyží jsou hmotnost a výška postavy lyžaĜe. Pro výbČr tvrdosti lyže podle hmotnosti lyžaĜe se užívá oznaþení hard, medium nebo soft. PĜi koupi nových lyžích je dobré zvážit, jakou technikou budeme jezdit, zhodnotit svou lyžaĜskou úroveĖ a posoudit, v jakém terénu budete pĜevážnČ lyžovat. U mužĤ je prĤmČrná délka lyží delší o 20 – 30 cm než postava, u žen je to o 15 – 25 cm a u dČtí je to o 10 – 15 cm. (Gnad a kol, 2008, Gnad, Psotová, 2005)
ϯϴ
6. 5. 2 BČžecké boty BČžecké boty se dČlí na dva druhy a to na to bČžecké boty na bruslení a bČžecké boty na klasiku. Boty sloužící pro klasickou techniku jsou z mČkkého materiálu a umožĖují dostateþný rozsah pohybu v hlezenním kloubu pĜi odrazu. Kotníková bota nám zajišĢuje pĜedevším tepelnou ochranu kloubu. Plastová podešev umožĖuje dostateþný pohyb a pružnost pĜi správném provedení pohybu. Boty sloužící na bruslení jsou vysoké a mají pevný skelet kolem hlezenního kloubu, což omezuje neefektivní nadmČrný pohyb hlezenního kloubu bČhem odrazu. (Gnad a kol, 2008, Gnad, Psotová, 2005) 6. 5. 3 BČžecké vázání BČžecké vázání umožĖuje pohyb dolní konþetiny dokonale pĜenášet odrazové síly z nohy do lyže. Špiþka boty se upíná pomocí hrazdiþky do vázání a pata zĤstává volná, což umožĖuje její zvedání pĜi jízdČ. Souþástí každého vázání je vodící lišta, která je vytvarována podle podešve boty a její funkcí je zamezení nežádoucím boþním pohybĤm paty. Vázání pro techniku bČhu a klasického bruslení se liší v tvrdosti vymČnitelného gumového nárazníku, který se nachází v pĜední þásti vázání a jehož tvrdost ovlivĖuje rozsah pohybu. Pro klasickou techniku je nárazník mČkþí než pro bruslení. V bČžeckém lyžování existují dva druhy systému uchycení boty – SNS (Salomon Nordic System ) a NNN (New Nordic Norm), která nejsou kompatibilní, a proto rĤzné firmy vyrábí boty již ke konkrétním bČžeckým vázáním. (Gnad a kol, 2008, Gnad, Psotová, 2005) 6. 5. 4 BČžecké hole BČžecké hole se skládají ze stejných komponentĤ jako lyže sjezdaĜské – talíĜek, tubus a držátko s poutkem. Tubus se nejþastČji vyrábí ze slitiny lehkých kovĤ. KvalitnČjší hole jsou vyrábČny ze sklolaminátových, karbonových þi kevlarových vláken. Nemalou roli na bČžeckých holích hrají anatomicky vytvarovaná držátka, která jsou kvĤli lepší pĜilnavosti k ruce pokryta korkem þi gumou. Poutko pro pĜichycení
ϯϵ
ruky musí být dostateþnČ široké a nastavené pole velikosti dlanČ, aby se umožnil co nejpĜesnČjší pĜenos sil z ruky do hole. Délku bČžeckých holí pro klasickou techniku je doporuþováno maximálnČ po vrchol ramenního kloubu lyžaĜe. Pro techniku bruslení je maximální délka holí po ústa lyžaĜe. VýraznČ dlouhé hole narušují koordinaci pohybu horních konþetin a pĜíliš krátké hole výraznČ snižují úþinnost odpichu. (Gnad a kol, 2008, Gnad, Psotová, 2005) 6. 6. 5 Vhodné obleþení na lyžaĜskou turistiku Vybavení by mČlo být pĜedevším funkþní a praktické. Doporuþená je kombinace nČkolika vrstev obleþení z moderních materiálĤ, které propouští pot na povrch a dále jsou odolné proti vČtru, snČhu a vodČ. (Gnad,Psotová, 2005) Až 75 % celkových ztrát tepla mĤže být vyzaĜováno hlavou. PĜi bČhu na lyžích je vždy dĤležité používat þepici, protože ušní boltce jsou velmi citlivou þástí tČla na mráz a omrzliny. Brýle nejsou pouze moderní pomĤckou, ale praktickou ochranou pĜed UVzáĜením a pĜed snČhovými vloþkami. (Soumar, Bolek, 2001)
ϰϬ
7 Definice úrazu, mikrotraumatu a chronického poškození Problematika úrazovosti se dČlí do tĜí vzájemnČ se prolínajících skupin: úraz, mikrotrauma, chronické poškození.
7. 1 Úraz Úraz bývá definován jako zevní událost pĤsobící na organismus náhle, mající za následek poruchu zdraví. VČtšinou nejsou problémy s diagnostikou úrazu, ale ve sportovní oblasti s terapií, kde se promítá snaha o rizikové urychlování procesu reparace a co nejrychlejší návrat k pĤvodnímu stavu. (Dylevský,1999). Nápravník a Šrámek (1984) Ĝíkají, že úraz, nebo-li trauma, je zevní událost, která pĤsobí náhle, jednorázovČ v urþitém þase a má za následek poruchu tČlesného nebo duševního stavu postižené osoby. NejþastČjší zpĤsobení úrazu je za pomocí zevních þinitelĤ, tedy toho co na lidské tČlo pĤsobí jako násilí (stlaþení, drcení, Ĝezání, bodání) Dále je úraz vysvČtlován jako zevní událost, která pĤsobí na organismus krátkou nebo urþitým þasem omezenou dobu a má za následek poruchu zdraví, nebo poranČní. (Valenta, 2005)
7. 2 Mikrotrauma Mikrotrauma je patologický stav, který nejþastČji vyvolá náhlé drobné poranČní.“ (Dylevský, 1999). Projevuje se minimální bolestivostí a málo zĜetelnou zmČnou funkce. Mikrotramata jsou dvojího druhu: drobný zevní nebo vnitĜní impuls a opakované zatížení na úrovni maximální výkonnosti. PĜi tvorbČ mikrotraumatu se nejþastČji jedná o typickou lokalizaci mikrotraumatu v dĤsledku provádČné pohybové aktivity. Tyto lokalizace získávají dokonce i slangové termíny – „tenisový loket“, „oštČpaĜské rameno“, „fotbalové tĜíslo“, aj. NejvČtším problémem mikrotraumat je pĜesná a vþasná diagnostika, která je leckdy obtížná. (Dylevský 1999)
7. 3 Chronické poškození Chronické poškození je vČtšinou dĤsledkem úrazu a mikrotraumat, pokud nebyla vþas léþena a doléþena. Je to stav lokálního pĜetížení s následnou mikrotraumatizací. Hlavní pĜíþiny chronického postižení lze shrnout: nadmČrnČ opakovaná zátČž nejen ϰϭ
v pĜípadČ vrcholových výkonĤ, þasté þi opakované úrazy a jejich nedoléþení. (Dylevský 1999)
7. 4 DČlení a klasifikace úrazĤ pĜi sportovních aktivitách Úrazy pĜi sportovních aktivitách lze rozdČlit do 4 základních skupin. 1.
Úrazy zpĤsobené pĜi rekreaþní aktivitČ spontánního charakteru
2.
Úrazy zpĤsobené pĜi organizovaných formách tČlesné výchovy a sportu
3.
Úrazy vzniklé pĜi sportovních aktivitách vrcholové úrovnČ
4.
Úrazy vzniklé pĜi dalších pohybových aktivitách (Dylevský 1999)
Klasifikace sportovních úrazĤm není vždy jednotná, proto pro praktické potĜeby je nejvhodnČjší tato: 1. Úrazy obecného charakteru Ty se projevují ve všech þinnostech þlovČka a mohou tedy doprovázet sportovní þinnost (napĜ. pády na nerovném, kluzkém terénu, nezvládnutí pohybu, pĤsobení klimatických podmínek, ale i dalších pĜímých i nepĜímých faktorĤ inkriminované akce). Jejich charakter je zpĤsobem tĜemi základními faktory, které se mohou vyskytovat samostatnČ i souþasnČ. (Dylevský 1999) - vnitĜní podmínky organismu, - vnČjší podmínky organismu, - specifika provádČné þinnosti. 2. Úrazy pro jednotlivé sportovní aktivity obecného charakteru
Úrazy se týkají rizika základních pohybových projevĤ a vazeb u daného sportu. - lokomoce - skoky - základní pohybové vazby horní konþetiny.
ϰϮ
3. Úrazy typické pro pĜíslušný sport jsou vyvolány chybou nebo nedodržením metodiky a pravidel Neexistuje sportovní úraz, který by nemČl konkrétní pĜíþinu a mechanismus, kterému by nebylo možné pĜedejít. (Dylevský 1999)
7. 5 PĜíþiny vzniku sportovních úrazĤ 1. Osobnost postiženého
Závisí na provádČné þinnosti a momentálnímu zdravotnímu stavu. Dále pak na pĜipravenosti podávaného výkonu a v neposlední ĜadČ poruchy výstroje a výzbroje. Pro vznik a závažnost úrazu je rozhodující. 2. Druhá osoba, s kterou probČhl stĜet
•
protihráþ nebo soupeĜ
•
spoluhráþ
•
rozhodþí
•
další osoba na akci zúþastnČná (Dylevský 1999) VČtšina úrazĤ je zapĜíþinČna druhou osobou, kdy zranČní vzniká pĜi vzájemných kontaktech pĜedevším z nedostateþného zvládnutí techniky a pohybu. (Nápravník, Šrámek 1984) 3. Klimatické podmínky Tyto podmínky jsou þasto nesledované, ale pĜitom závažné. Jsou to kvalita terénu a teplota ovzduší, ale také vlhkost vzduchu a z ní plynoucí momentální reakþní schopnosti jedince. Jsou-li klimatické podmínky nepĜíznivé a mohlo dojít k ohrožení sportovcĤ, je nutné, aby bylo od sportovní aktivity upuštČno. (Nápravník, Šrámek 1984, Dylevský 1999) 4. Další vnČjší faktory Ty mohou výraznČ pĜímo i nepĜímo ovlivĖovat vlastní výkon jednotlivce a vznik úrazu v dĤsledku snížené koncentrace (hluk, povrch, aj.). Z možných složek ϰϯ
ovlivĖující povrch mĤžeme uvést základní, z nichž se dále odvozují ostatní: rovnost a nerovnost terénu, tvrdost, poddajnost þi pružnost terénu, klouzavost þi naopak brždČní povrchu terénu. 5. Nedostateþná þi nesprávná pĜíprava Ta se projevuje nevhodným rozcviþení pĜed provádČním daného cviþení þi sportu. ZásadnČ nelze pĜipustit, aby sportovec na jakékoliv tČlesné zatížení nastoupil z úplného klidu. PĜed každým sportem je dobré si protáhnout všechny svaly a klouby, aby byly pĜipraveny k následné práci. 6. Vlastní neopatrnost Vlastní neopatrností je pĜedevším nedodržováním pravidel cviþení a metodického postupu. Další složkou mĤže být porušení životosprávy (alkohol), þi pĜecenČní vlastní výkonnosti a techniky provedení daného sportu. MĤže to být zpĤsobeno i nekvalitním vybavením. 7. Únava Ta je jednou z nejsložitČjších otázek v prevenci úrazĤ. Musí se s ní poþítat, registrovat a respektovat její projevy (Dylevský 1999)
7. 6 Mechanismy vzniku úrazu NejþastČjší mechanismy vzniku sportovních úrazĤ jsou: 1.
NechtČný pád, zpĤsobený druhou osobou, terénem a nezvládnutí vlastního pohybu. Snížením úrazĤ zpĤsobených pádovým mechanismem lze docílit dvojím zpĤsobem a to nácvikem pádové techniky nebo úpravou povrchu. (Nápravník, Šrámek 1984)
2.
Úder zpĤsobený druhou osobou þi pohybujícím se náĜadím. Prevence proti úderu vede ke zdokonalení pohybové koordinace, aby hráþ byl schopen se zavþas úderu vyhnout, nebo ho alespoĖ pĜedpokládat. Pasivní prevence je v používání vhodných chrániþĤ.
3.
Náraz do pĜekážky þi do soupeĜe. ϰϰ
Jako prevence zranČní ze srážek sportovcĤ a z nárazu na pĜekážky je dobré zdokonalovat rychlost a všestrannost pohybové reakce tak, aby se byl sportovec schopen srážce þi nárazu zavþas vyhnout. 4.
ChtČný pád. ChtČný pád pĜi lyžování je možno využít jako vyhnutí se srážce s jiným lyžaĜem, pokud není jiná možnost, jak se srážce vyhnout. (Dylevský 1999)
7. 7 Proces vzniku úrazu Úrazový proces je dĤsledkem selhání adaptace tkánČ. Podle typu zranČní se proces dČlí na pĜetížení lineární, rotaþní nebo torzní. ýetnost typu zranČní ve sportu je následující (Dylevský, 1999): 1.
odČrky
2.
drobná pohmoždČní kĤže podkoží
3.
krevní výrony do mČkkých tkání
4.
podvrtnutí kloubu s následným krevním výronem
5.
zhmoždČní tkánČ
6.
zlomeniny
7.
rány
ϰϱ
8 Sjezdové lyžování, bČh na lyžích, snowboarding a typické úrazy bČhem jejich provozování 8. 1 PoranČní kloubĤ PoranČní kloubĤ se dČlí na tĜi skupiny a to pohmoždČní, podvrtnutí a vymknutí. (Hrabovský, 2002, Charvát, Kuþera, 1978) 8. 1. 1 Contusio (pohmoždČní) PĜi pohmoždČní se jedná o krvácení do jednotlivých vrstev v okolí kloubu nebo do dutiny kloubní.
8. 1. 2 Distorze (podvrtnutí) NejþastČji vzniká nepĜímým násilím, jako je pĜetoþení kloubu pĜi pádu s fixovanou nohou ve vázání nebo pĜi nekoordinovaném pohybu. Toto poranČní je pĜímo závislé na velikosti poškození kloubního pouzdra a vazĤ. (Valenta, 2005, Charvát, Kuþera, 1978)
8. 1. 3 Subluxace a Luxace (þásteþné a úplné vykloubení) PĜi luxaci dochází k posunutí dvou kloubních styþných ploch proti sobČ tak, že se vĤbec nedotýkají. PĜi subluxaci dochází ke špatnému postavení kloubu, ale chrupavky se dotýkají. 8. 1. 4 PĜíklady poranČní kloubĤ PĜíkladĤ poranČní a pohmoždČní kloubĤ je nČkolik. PoranČní vnitĜního postranního vazu a poranČní zevního vnitĜního vazu, jejíž pĜíþinou, hlavnČ u zevního postranního vazu, je nepĜímé násilí zpĤsobené rotací kolena s fixovanou nohou. (Charvát, Kuþera, 1978) Vykloubení ramenního kloubu se stává pĜi pádu na nataženou horní konþetinu. Podle polohy hlavice kloubu dČlíme vykloubení na pĜední a zadní.
Vykloubení
v loketním kloubu se stává pĜi pádu na nataženou konþetinu þi pĜímým nárazem na konþetinu ohnutou v lokti. U snowboardingu se þastČji vyskytuje vykloubení v zápČstní, ke kterému dochází pĜi pádu na nataženou ruku. Dalším pĜípadem, který se dČje ale zĜídka, mĤže být vykloubení v kyþelním kloubu, které mĤže být zpĤsobeno pĜi náhlém otoþení pĜi lyžování nebo snowboardingu. ϰϲ
Posledním pĜíkladem se uvádí vykloubení v kloubu palce u lyžaĜĤ þi snowboardistĤ pĜi pádu dopĜedu. (Valenta, 2005, Hrabovský, 2002)
8. 2 Poškození svalĤ a šlach ýastým poranČním pĜi sportu je poranČní svalĤ a šlach. PĜi poranČní svalĤ se jedná o natržení svalu, kdy bývají postižena jen jednotlivá svalová vlákna a celková hmota zĤstává v tvaru a na pohled nezmČnČna a mezi svalovými vláky vzniká krevní výron. PĜi aktivitách jako jsou nekoordinovaný pohyb spojený se svalovým stahem nebo náhlém a neþekaném odporu mĤže dojít k natržení svalu. Roztržení svalu, které mĤže vzniknout pĜímým násilím, jako je pád þi úder nebo nepĜímým násilím a to pĜi velmi prudkém a silném svalovém stahu proti odporu, se projeví krevním výronem s následnou funkþní poruchou. Dále se mĤžeme setkat se svalovým pĜetažením, kdy dochází k funkþní pĜetíženosti u netrénovaných þi pĜetížených sportovcĤ. (Charvát, Kuþera, 1978) Nebo se poranČní svalĤ mĤže dČlit dle Valenty a to na kontuze (pohmoždČní), pĜi kterém vzniká krevní výron, distenze (natažení), které mĤže nastat pĜi prudkém stahu svalu a ruptura (prasklina), které mĤže až porušit funkci svalu. (Valenta, 2005) Šlachová poranČní se podle vzniku dČlí na úplné roztržení šlachy, neúplné roztržení šlachy a roztržení šlachové pochvy. NejþastČjší zranČní pĜi zimních sjezdových sportech tohoto druhu je pĜetržení Achillovy paty. Dále se mĤžeme setkat se svalovým pĜetažením, kdy dochází k funkþní pĜetíženosti u netrénovaných þi pĜetížených sportovcĤ.
8. 3 Zlomeniny Zlomeniny vznikají pĜi jakémkoliv druhu sportu a vznikají pĜímým nebo nepĜímým mechanizmem a to pĜi náhlém nebo opakovaném pĜetížení a dochází k poruše celistvosti kosti. Zlomeniny zpĤsobují doþasnou ztrátu funkce a tím znemožĖují provádČt sportovní þinnost. Zlomeniny se dČlí na otevĜené a uzavĜené. PĜi otevĜených zlomeninách dochází k poruše kĤže. U uzavĜených zlomenin k poruše integrity kĤže nedochází. (Valenta, 2005, Charvát, Kuþera, 1978)
ϰϳ
8. 3. 1 Zlomeniny na lebce U sportĤ jako je lyžování a snowboarding, pĜi kterých dominuje velká rychlost, dochází k pádu na hlavu, ke zlomeninám lebeþních kostí, jako jsou napĜíklad zlomeniny lebeþní klenby, zlomeniny spodiny lebeþní, aj. PĜi zlomeninČ spodiny lebeþní þasto dochází ke krvácení z nosu, uší, þi dokonce úst. (Ertlová, Mucha, 2008)
8. 3. 2 Zlomeniny žeber a obratlĤ Tento druh zlomenin se þasto objevuje pĜi zimních sjezdových sportech po pádu na hrudník. Žebro se láme ve dvou místech a to v místČ pĜímého pĤsobení na hrudník a jednak na rozhraní chrupavky kosti. Dále pĜi lyžování mĤže dojít ke zlomeninČ hrudních a bederních obratlĤ pĜi pádu lyžaĜe þi snowboardisty. (Charvát, Kuþera, 1978)
8. 3. 3 Zlomeniny horní konþetiny NejþastČjší zlomeniny horní konþetiny bČhem sjezdových disciplín þi severského lyžování jsou rĤzného druhu a velmi þasté. Zlomenina lopatky vzniká pĜi pádu z výšky. Zlomenina hlavice pažní kosti, zlomenina tČla pažní kosti, zlomenina hlaviþky a krþku vĜetenní kosti nejþastČji vznikají pĜímým násilím (pád na lyžích s nataženou konþetinou). Zlomenina dolního konce vĜetenní kosti, nebo-li Collesova zlomenina, nastává pĜi pádu na dlaĖ, kdy jde o pĜíþnou zlomeninu s posunutím na hĜbetní stranu s odlomením bodcovitého výbČžku kosti loketní. Jeden z nejþastČjších úrazĤ pĜi snowboardingu je zlomenina zápČstních kostí, která nastává pĜi pádu na ohnutou ruku v zápČstí, pĜi pádu na dlaĖ nebo u pĜisednutí ruky jezdcem. Bennetova zlomenina, nebo-li zlomenina první záprstní kĤstky, vzniká pĜi pádu na natažený palec, nejþastČji pĜi carvingovém stylu jízdy, kdy se jezdec dotýká rukou zemČ. (Vyhnálek, 2003, Charvát, Kuþera, 1978) 8. 3. 4 Zlomeniny dolní konþetiny Zlomenina dolní konþetiny je jedním z nejþastČjších úrazĤ pĜi zimních sportech. Kosti pletence pánevního jsou nosným skeletem celého tČla. ZajišĢují lidskému tČlu stabilitu, ale i pohyb. Jedná se o soustavu plochých kostí pánve a dlouhých kostí dolní konþetiny. (Hrabovský, 2001) ϰϴ
Zlomeniny pánve patĜí k tČžkým úrazĤm, protože úlomky kostí þasto poraĖují vnitĜní orgány. PĜi zimních sjezdových sportech se tento úraz nejþastČji pĜihodí pĜi nárazu do stromu þi jiné pĜekážky. Zlomeniny krþku stehenní kostí vznikají pĜi pádu na kyþel u lyžaĜĤ, vČtšinou u starších lyžaĜĤ. U mladších jedincĤ mĤže dojít k vykloubení v kyþli. Zlomenina kosti stehenní vzniká nejþastČji pĜímým násilím a nejþastČji se láme ve stĜední tĜetinČ. TémČĜ pĜi jakémkoliv druhu sportu se vyskytuje zlomenina pately, která vzniká pĜi pádu na koleno nebo nepĜímým svalovým tahem. ýastá pĜíþina je ale kombinace obou výše uvedených faktorĤ. Zlomeniny bérce u sjezdových disciplín vznikají pĜi pĜímém nárazu na pĜekážku nebo pĤsobením násilí ze strany. Tyto zlomeniny bývají þasto pĜíþného, šikmého charakteru nebo dokonce tĜíštivého. (Charvát, Kuþera, 1978) Zlomeniny kotníkĤ se vyskytují nejþastČji pĜi vjezdu do hlubokého nebo mokrého snČhu, kdy jezdec nepoþítá se zmČnou struktury snČhu a není pĜipraven na jeho pĜejezd.
8. 4 PoranČní vnitĜních orgánĤ Jedním z þastých úrazĤ pĜi lyžování þi snowboardingu je úraz hlavy. Aþ je na trhu nespoþetný výbČr helem, stále se na sjezdovkách prohánČjí tací, kteĜí si myslí, že se jim nemĤže nic stát, nebo helmu odmítají z jiných dĤvodĤ. PoranČní mozku / lebky vzniká po tupém nárazu na hlavu. PoranČní mozku lze rozdČlit na primární a sekundární. Do primárního poranČní patĜí: zlomeniny lebky a fokální poranČní mozku (zhmoždČní mozku, intracerabrální hematom, subdurální hematom, epidurální hematom, komoce mozku, aj) a poranČní sekundárního typu se týká edému mozku, turgescence a hypoxického poškození mozku). (Pokorný, 2004) ZavĜené poranČní mozku se dČlí na otĜes mozku (commotio cerebri), zhmoždČní mozku (contusio cerebri) a stlaþení mozku (compresio cerebri). PĜíþinou otĜesu mozku bývá tupý náraz na lebku, jehož hlavním pĜíznakem je krátké bezvČdomí a nevolnost. ZhmoždČní mozku nastává po znaþném tupém násilí, které poraní mozek v místČ úderu na lebce, ale i na protilehlé stranČ. NejnebezpeþnČjší mozkolebeþní poranČní je stlaþení mozku. PĜi sportu ale k tomuto druhu úrazu dochází vzácnČ. (Charvát, Kuþera, 1978)
ϰϵ
Jeden z nejdĤležitČjších nervových systémĤ je mícha. PoranČní míchy a páteĜe se nejþastČji vyskytují pĜi sportech s vysokou rychlostí. NejzranitelnČjší þást páteĜe je krþní páteĜ. NejzávažnČjší je zlomenina v oblasti krþní páteĜe. PĜi této zlomeninČ dochází k porušení míchy, následné kvadruplegii þi dokonce úmrtí. (Ševþík, ýerný, Vítovec, 2003).
ϱϬ
9 Úkoly a poslání Horské služby ýeské republiky Horská služba ýeské republiky o.p.s. je záchranná organizace pĤsobících v nČkterých turisticky využívaných pohoĜích. NČkteré horské služby fungují jen na dobrovolnickém principu, jiné mají profesionální pracovníky nebo jsou smíšené. Úkoly a poslání Horské služby ýR jsou: -
v horském terénu organizuje, provádí pátrací a záchranné akce
-
poskytuje první pomoc, provádí a zajišĢuje transport zranČných
-
snaží se vytvoĜit co nejbezpeþnČjší podmínky pro návštČvníky hor
-
stará se o provoz ohlašovacích a záchranných stanic Horské služby ýR
-
vzdČlává své þleny a školí své þekatele
-
podává informace o snČhových a povČtrnostních podmínkách na horách a provádí lavinová pozorování
-
sleduje úrazovost a provádí rozbor pĜíþin úrazĤ na þeských horách
-
kooperuje s þeskými záchrannými organizacemi, ale i s organizacemi mimo ýR
-
hlídkuje na hĜebenech, sjezdových tratích -
drží pohotovostní službu na stanicích a domech Horské služby ýR. (PĜíbramský, Psotová, 2006)
9. 1 Historie a souþasnost Horské služby ýR Poþátky záchranáĜských þinností a jejich první formy – sebezáchrana a vzájemná pomoc – sahají již do poþátku osidlování a zpĜístupĖování þeských hor. První zmínky o pronikání lidí do hor jsou roku 1456, kdy odvážný Benátþan pronikl do ObĜího dolu z dĤvodu hledání diamantĤ. Tato zmínka je líþena v rukopise Bohuslava Balbína z roku 1679. (Klimeš, 2011) V 18. století se zaþal rozvíjet velký zájem o þeské hory. V 19. století díky zájmu turistĤ zaþaly vznikat horské chaty s celoroþním provozem (1811 Petrovka, 1830 Labská, aj.). Život v horách byl drsný a neþekané zmČny poþasí znepĜíjemĖovaly život v horách a mnohdy ho þinily nemožným. Z roku 1662 se datuje zmínka, že kvĤli ϱϭ
takovýmto tvrdým klimatickým podmínkám zaþali obyvatelé hor znaþit cesty a chodníky vedoucí k jejich obydlím vysokými tyþemi zabodnutými do snČhu. KvĤli zvýšenému zájmu a chtíþi turistĤ podniknout výpravy tam, kde pĜed nimi ještČ nikdo nebyl, byla v roce 1850 založena koncesovaná služba prĤvodcĤ a nosiþĤ. Podmínkou vstupu do tohoto spolku byla znalost první pomoci. Zvýšené návštČvnosti hor též pĜispČlo založení turistické organizace Klub þeských turistĤ v roce 1888, jejímž zakladatelem byl JUDr. Eduard Parma. Dalšímu rozvoji návštČvnosti þeských hor pomohl rozvoj lyžování, viz historie lyžování. První zmínky o pomoci a záchranČ jsou z roku 1900, kdy pĜi výletu pod vedením Rosslera – OĜovského se pod posledním þlenem utrhla snČhová pĜívČj. Byla to první organizovaná akce, pĜi které pomáhali dobrovolní hasiþi ze Špindlerova Mlýna. Dále pĜi závodu v bČhu na 50km, 24. 3. 1913, zahynul Bohumil Hanþ a Václav Vrbata. BČhem snČhové bouĜe Vrbata poskytl Hanþovi þást svého odČvu, i když vČdČl, že nasazuje vlastní život. Což bylo posuzováno jako základní þin v pomoci þlovČka þlovČku v horách, a proto je 24. bĜezen slaven jako den Horské služby ýR. (Klimeš, 2011) Po první svČtové válce stoupá poþet zimních návštČvníkĤ Krkonoš a tím se zvyšuje i poþet úrazĤ a tragických nehod. Válkou narušená služba horských prĤvodcĤ musela pĜijmout Ĝada opatĜení, která by umožnila bezpeþnČjší pobyt turistĤ na horách. Tohoto úkolu se zhostili obyvatelé Špindlerova Mlýna. Tito místní obþané a dobrovolní hasiþi byli školeni pro pĜípady pĜinášené zimou – laviny, snČhové vánice. K tČmto lidem se pĜidávaly další zimní sportovní spolky. Nevýhoda tČchto spolkĤ byla v jejich nejednosti vedení. Teprve roku 1934/1935 založil Dr.Vaina a BedĜich Krátký ve ŠpindlerovČ MlýnČ samostatný záchranný sbor o 6 oddílech. Tato zima byla pro þleny tvoĜící Horskou službu tvrdou zkoušku pĜi marné snaze o záchranu 6 turistĤ. Díku tomuto neštČstí se 12. kvČtna 1935 realizoval požadavek svazu lyžaĜĤ RýS a byl založena jednotná organizace Horské služby v Krkonoších. Druhá svČtová válka pĜerušila existenci HS a až teprve roku 1945 dochází k jejímu obnovení pod vedením JUDr. Františka BedĜicha Krátkého. Postupem þasu se zakládají záchranné spolky i v jiných oblastech ýech a Moravy. (Klimeš, 2011) V roce 1951 dochází ke sjednocení dvou nejvČtších záchranných organizací – Horské záchranné služby a Tatranské horské služby. Tento rok byl prĤlomový pro ϱϮ
rozvoj Horské služby. Poboþky HZS Jeseníky, Šumava, Beskydy, Orlické hory, Jizerské hory, Malá Fatra, Nízké Tatry – sever, Nízké Tatry – jih (vznikly na rozhraní let 1953– 4), Západní Tatry (založena 15. 5. 1954), Velká Fatra (založena 22. 10. 1954), Slovenský ráj (založena 2. 12. 1956) se staly samostatnými celky, 28. ledna 1955 se pĜipojily i Krušné hory. Roku 1957 byl zrušen Státní výbor pro tČlesnou výchovu a sport a založil se ýeskoslovenský svaz tČlesné výchovy, pod jehož vedení spadá i Horská služba v celé republice. Se zvýšenou úrovní Horské služby bylo potĜeba doplnČní základního vybavení. K základnímu vybavení (svozné prostĜedky, lyžaĜská a horolezecká výstroj, obleþení þlenĤ a zdravotnický materiál) pĜibývají do vybavení Horské služby další pomĤcky pro záchrannou preventivní þinnost, zavedlo se mezinárodní lyžaĜské znaþení sjezdových tratí a lyžaĜských cest. Pro þinnost HS se zaþínají využívat i psi. ZáchranáĜi jezdili na školení mimo ýeskou republiku a Horská služba zaþíná ve svČtČ získávat dobré jméno a to nejen z dĤvodu toho, že se mnoho jejich þlenĤ úþastnilo expedic na nejvyšší hory svČta – Himaláje, Pamír, Kavkaz, aj. (Klimeš, 2011) Po roce 1990 se Horská služba ýR stává speciální záchranáĜskou organizací. Souþasná HS v ýeské republice pĤsobí v tČchto oblastech: Šumava, Jizerské hory, Krušné hory, Krkonoše, Orlické Hory, Jeseníky a Beskydy. Od 1. ledna 1994 spadá HS pod rezort zdravotnictví. V roce 2001 vzniklo obþanské sdružení Horská služba ýeské republiky. Finance na toto sdružení pocházejí z rozpoþtu ministerstva vnitra. Na základČ rozhodnutí vlády dochází k založení veĜejnČ prospČšné spoleþnosti – Horská služba ýR, o.p.s. a ta od 1. ledna 2005 pĜebírá þinnost Horské služby v ýR. (Pavlica, Jirešová, 2002) Dnešní sídlo Horské služby ýR se nachází v Praze. HS se skládá ze sedmi oblastí, které jsou þlenČny do dalších jednotek – okrskĤ, pĤsobících ve všech známých horských stĜediscích. V souþasné dobČ má Horská služba ýR 50 kmenových zamČstnancĤ, profesionálních záchranáĜĤ a témČĜ 550 dobrovolných þlenĤ. Horská služba ýR spolupracuje s Policií ýR, Leteckou záchrannou službou a zdravotnickým resortem. Doškolování a pĜednášky ohlednČ nejnovČjších poznatkĤ spojené s odbornou pĜípravou probíhá po celou dobu jejich þlenství. (Klimeš, 2011) ýlenem Horské služby ýR se mĤže stát osoba starší 18 let. Rozeznávají se formy þlenství: þekatel, dobrovolný þlen, lékaĜ Horské služby a þestný þlen. ϱϯ
ýekatel Horské služby ýR, aby mohl získat status þekatele, musí splĖovat: fyzickou zdatnost, morální a charakterové vlastnosti, v neposlední ĜadČ znalost terénu v dané oblasti, kde bude pĜijímán, maximální vČk je do 35 let v den podání pĜihlášky, doporuþení minimálnČ od 2 þlenĤ Horské služby ýR, kteĜí jsou þleny minimálnČ 4 roky, potvrzení vydané lékaĜem o zpĤsobilosti k výkonu práce Horské služby ýR a dosažitelnost pro záchrannou þinnost v dané oblasti. Status dobrovolného þlena Horské služby ýR získá þekatel, který je nejménČ 1 rok a maximálnČ 4 roky þekatelem školení a splĖuje podmínky þekatele. Absolvoval základní školu Horské služby ýR a složil dané zkoušky. Dále byl schválen þlenskou schĤzí okrsku a pĜedal do rukou PĜedsedy Rady Horské služby ýR pĜedepsaný slib. Status þestný þlen Horské služby ýR získá dobrovolný þlen po ukonþení své aktivní þinnosti u Horské služby ýR þi v souvislosti s jejím výkonem utrpČl trvalé újmČ na zdraví, která mu neumožĖuje plnit povinnosti þlena. (Pavlica, Jirešová, 2002)
ϱϰ
10 Cíl Cílem práce je zjistit výskyt úrazovosti na þeských horách v zimních sezónách od roku 2000 do roku 2010.
10. 1 Dílþí úkoly 1.
Literární rešerše a sbČr dat
2.
RozdČlení horských stĜedisek v ýeské republice a jejich popis
3.
Zpracování statistiky úrazovosti pĜi zimních sportech v horských stĜediscích v ýeské republice
ϱϱ
11 Metodika 11. 1 SbČr dat Pro napsání diplomové práce byl zvolen kvantitativní výzkum. Pro kvantitativní výzkum jsou používány náhodné výbČry, experimenty a silnČ strukturovaný sbČr dat pomocí testĤ, dotazníku nebo pozorování. Konstruované koncepty jsou zjišĢovány pomocí mČĜení, v dalším kroku jsou získaná data analyzována statistickými metodami cílem je popisovat, pĜípadnČ ovČĜovat pravdivost pĜedstav o vztahu sledovaných promČnných. (Hendl, 2005) SbČr dat byl proveden v souboru všech zranČných lyžaĜĤ a snowboardistĤ ze zimních sezón 2000- 2001 až 2009 – 2010 v ýeské republice. Zdrojem dat byly údaje o zásazích Horské služby ýR ve všech zimních stĜediscích v ýeské republice za zimní sezóny 2000- 2001 až 2009 – 2010, které byly získány kontaktováním pana Pavla Jirsy, aktivního þlena horské služby. Z tČchto zdrojĤ byla získána data o poþtu zranČní pĜi sjezdovém lyžování, snowboardingu a bČžeckém lyžování.
11. 2 Zpracování dat Jako kritéria statistického zpracování byl stanoven poþet zranČní za zimní sezóny 2000 – 2010 bČhem sjezdového lyžování, snowboardingu a bČžeckého lyžování. Dále byly úrazy rozþlenČny dle toho, v jakých horských stĜediscích se staly, a pĜi jaké vykonávané zimní sportovní þinnosti se vyskytly. Aby analýza dat byla komplexní, mČla by být získaná data rozdČlena dle druhu (zlomenina, poranČní kloubu, rána, bezvČdomí, mrtvý, jiné poranČní, pohmoždČní) a lokalizace zranČní (hlava, horní konþetina, dolní konþetina, záda, hrudník, bĜicho, pánev) a pĜi jakém zimní sportu se stala. PodrobnČjší þlenČní ze získaných souborĤ dat od Horské služby ýR, že pĜi sjezdovém lyžování se stal konkrétní poþet zlomenin a podobnČ nelze vyþíst, protože Horské služba ýR si tuto evidenci nevede, z dĤvodu její nedĤležitosti pro statistická zpracování Horské služby ýR. Dále byly zpracovány informace o velikosti zimních stĜedisek, abychom získali dle jejich velikosti náhled na to, proþ se v urþitém stĜedisku stalo více úrazĤ než v jiném. Všechna dostupná data byla zpracována do statistických tabulek, které
ϱϲ
pĜedstavují organizaci a popis dat s užitím grafĤ a numerických souhrnĤ. Jedná se tedy o pĜehlednou a struþnou formu publikace údajĤ. (Hendl, 2006) PĜi této analýze byla získaná data dále zpracována aplikací Microsoft Office a byly použity základní statistické metody: souþet a percentuální výpoþet pĜi zjišĢování poþtu úrazĤ versus velikost plochy lyžaĜského stĜediska.
11. 3 Grafické zpracování získaných dat Graf je základní vyjadĜovací formou výsledkĤ statistického zpracování. KvalitnČ sestavená tabulka je dĤležitým nástrojem pĜi analýze statistických údajĤ, protože obsahuje vyþerpávající a pĜesné údaje. Avšak rychlejší a pĜesnČjší pĜedstavu o skuteþnostech a tendencích vyplývajících z tabulek dává statistický graf. Grafické znázorĖování je též úþinným a nejþastČji používaným prostĜedkem statistických výsledkĤ veĜejnosti. Aby graf mohl splnit výše uvedené funkce a výstižnČ zobrazoval skuteþnost, musí se pĜi jeho konstrukci zachovávat urþitá pravidla a náležitosti. Každý graf musí mít svĤj struþný a výstižný název, který podává informaci o tom, co znázorĖuje, kdy a kde k danému jevu došlo. VysvČtlivky by mČly být použity co nejménČ. MČly by být struþné a výstižné, aby neztČžovaly þtení grafu. Dále se používají souĜadnice x a y, které tvoĜí dvČ pĜímky protínající se v pravém úhlu. Vodorovná osa se nazývá x, svislá y.;Konigová, 1988Ϳ Pro tuto práci a nejlepší viditelnost þetnosti úrazovosti jsme zvolili 2 druhy grafĤ. Graf sloupcový, který se skládá z vertikálnČ orientovaných sloupcĤ vyjadĜujících svou výškou velikost pĜíslušné hodnoty. Pro znázornČné celkové úrazovosti za všechny sezóny jsme použili spojnicový graf. (Seger 1988)
ϱϳ
12 Popis lyžaĜských stĜedisek, která byla hodnocena 12. 1 RozdČlení horských stĜedisek Seznam všech horských stĜedisek ve své diplomové práci uvádím, aby si þtenáĜ pĜedstavil jejich velikost a z toho dĤvodu i þetnost možných zranČní. 12. 1. 1 Jizerské hory Jizerské hory se rozkládají na severu ýeské republiky v oblasti Libereckého kraje. Pro sjezdové lyžování je možné využít lyžaĜská stĜediska Tanvaldský Špiþák, BedĜichov, Severák, JeštČd, KoĜenov, ýerná ěíþka, Desná – Parlament, PĜíchovice, JosefĤv DĤl, Albrechtice nebo Zásada. Pro bČh na lyžích Jizerské hory nabízejí cca 446 km. (www.lyzarska-strediska.cz) 12. 1. 2 Krkonoše Krkonoše jsou nejvyšším pohoĜím ýeské republiky a lyžaĜská stĜediska v této oblasti patĜí k tČm nejnavštČvovanČjším. Krkonoše se rozkládají na severu ýeské republiky pĜi hranici s Polskem a nadmoĜská výška se pohybuje pĜibližnČ od 300 do 1602 m n.m.. Lyžování je možno v lyžaĜských stĜediscích: Harrachov, Paseky nad Jizerou, Rokytnice n. Jizerou, Jablonec n. Jizerou, Vysoké nad Jizerou, Benecko, Vítkovice, ŠpindlerĤv Mlýn, Strážné, KnČžický Vrch, ýerná Hora-Jánské LáznČ, Pec pod SnČžkou, Velká Úpa, Mala Úpa, ýerný DĤl, Mladé Buky, Dolní dvĤr, ŽacléĜ a dalších. Pro bČh na lyžích nabízí Krkonoše pĜibližnČ 600 km upravených bČžeckých tratí.(www.lyzarskastrediska.cz) 12. 1. 4 Orlické Hory Orlické hory se nachází ve východních ýechách pĜi hranici s Polskem. Známá lyžaĜská centra jsou ěíþky, Deštné, Rokytnice V Orlických horách, ýeské Petroviþe, Jadrná nebo ýenkovice. Pro bČh na lyžích je v Orlických horách k využití 179 km bČžeckých tratí. (Hampala, 2004)
ϱϴ
12. 1. 5 Jeseníky Jeseníky naleznete v severní þásti Moravy. Nejvyšší horou je PradČd a nejznámČjší lyžaĜské stĜedisko je PradČd – Ovþárna, další lyžaĜská stĜediska v celkové délce 47,7 km jsou: Branná, ýervenohorské sedlo, Filipovice, Hluboþky, Karlov, Klepáþov, Kouty nad Desnou, Lipová LáznČ, Ostružná, PetĜíkov, PĜemyslov a Ramzová. PĜibližná celková délka bČžeckých tratí je 191,5 km. (www.lyzarskastrediska.cz) 12. 1. 6 Beskydy Beskydy se nachází na východČ Moravy pĜi hranicích se Slovenskem. Zimní lyžaĜská stĜediska jsou Javorový Vrch v délce 1,45 km a Bílá v délce 4, 35 km sjezdovek. Jedním z nejznámČjších stĜedisek jsou Pustevny s délkou 3,49 km sjezdových tratí. (Hampala, 2004) Další lyžaĜská stĜediska jsou Dolní Benešov (5,41 km), Dolní Lomná (0,86 km), Horní Beþva (1,75 km), Mosty u Jablunkova (2,18 km), Razula (2 km), Rusava (0,4 km), SoláĖ (4,18 km), Troján (1,2 km). BČžecké trasy jsou tu v délce 218,15 napojující se na turistické trasy Beskyd. (www.lyzarska-strediska.cz) 12. 1. 7 Šumava NČmecky se Šumava nazývá Böhmerwald a je to rozsáhlé lesnaté pohoĜí na jihozápadČ ýeské republiky na rozhraní s Bavorskem a Rakouskem. Nejvyšším bodem Šumavy je Velký Javor, který mČĜí 1457 m. Známá lyžaĜská stĜediska na ŠumavČ jsou Špiþák, Železná Ruda, Zadov – ChuráĖov, Lipno a Kašperské hory. BČžecké trasy jsou tu v délce 176 km. (www.lyzarska-strediska.cz) 12. 1. 8 Krušné hory Krušné hory se rozkládají na severozápadČ ýeské republiky na hranici s nČmeckým Saskem. Nejvyšším bodem Krušných hor je Klínovec, který spoleþnČ s nedalekým Božím Darem nabízí nejlepší podmínky pro lyžování.
ϱϵ
Známá lyžaĜská stĜediska v Krušných horách jsou Klínovec, Boží Dar, Klíny, Bublava, Nové Hamry a BourĖák. (Hampala, 2004) V Krušných horách je možno využít pĜibližnČ 275 km upravovaných bČžeckých tratí. (www.lyzarska-strediska.cz)
12. 2 RozdČlení hor podle zimních stĜedisek a poþtu km jejich sjezdových a bČžeckých tratí Tabulka þ. 1: RozdČlení zimních stĜedisek a poþet km sjezdových tratí
RozdČlení zimních stĜedisek Beskydy Jeseníky poþet zimních stĜedisek poþet km sjezdových tratí
Jizerské Krušné Orlické Krkonoše Šumava souþty hory hory hory
11
13
8
22
7
7
27,49
47,7
34,92
169
34,02
17,62
5
73
26,23 357,295
Tabulka þ. 2: RozdČlení zimních stĜedisek a poþet km bČžeckých tratí
RozdČlení zimních stĜedisek Beskydy Jeseníky poþet zimních stĜedisek poþet km bČžeckých tratí
Jizerské Krušné Orlické Krkonoše Šumava souþty hory hory hory
11
13
8
22
7
7
218,15
191,5
446
600
275
179
ϲϬ
5
73
176 2085,7
13 Výsledky Výsledná data jsou zpracována do tabulek a grafĤ pro pĜehlednČjší posouzení rĤstu þi snižování úrazovosti na þeských horách.
ϲϭ
13. 1 PĜehled úrazovosti pĜi sjezdovém lyžování za zimní sezóny 2000 – 2010 Tabulka þ. 3: Úrazovost pĜi sjezdovém lyžování – poþty úrazĤ, (zdroj: Horská služba ýR)
Graf 1: Graf úrazovosti sjezdového lyžování v horských stĜediscích za zimní sezóny 2000 – 2010
ϲϮ
Beskydy - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi sjezdovém lyžování Z tohoto grafu lze vyþíst, že pĜi sjezdovém lyžování v Beskydech mČla úrazovost postupnČ zvyšující tendenci do zimní sezóny 2003 – 2004. V zimní sezónČ 2000 – 2001 se stalo 264 úrazĤ. V sezónČ 2001 – 2002 se úrazovost zvýšila o 56 úrazĤ, celkovČ se stalo 320 úrazĤ. O další 4 úrazy došlo k navýšení v následující sezónČ 2002 – 2003. BČhem sezóny 2003 – 2004 bylo zpĤsobeno 429 úrazĤ – nejvíce za posledních 10 let v Beskydech. V sezónČ 2004 – 2005 došlo ke snížení úrazovosti o 71 úrazĤ, stalo se 358 úrazĤ. Sezóna 2005 – 2006 mČla vzrĤstající tendenci, na lyžaĜských tratích se stalo 424 úrazĤ, což je druhý nejvyšší výskyt úrazovosti v Beskydech bČhem posledního desetiletí. V zimní sezónČ 2006 – 2007 došlo k rapidnímu snížení úrazovosti, stalo se 148 úrazĤ, což byla nejnižší úrazovost v Beskydech za posledních 10 let. Od roku 2007 do roku 2010 je úrazovost pĜi sjezdovém lyžování prĤmČrnČ kolem 310 úrazĤ za sezónu. Jeseníky - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi sjezdovém lyžování V Jeseníkách se od roku 2000 do roku 2005 úrazovost postupnČ zvyšovala, s malým poklesem v zimní sezónČ 2002 – 2003. V sezónČ 2000 – 2001 se stalo 483 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 - 2003 došlo k navýšení úrazovosti o 123 úrazĤ, stalo se 606 úrazĤ. V sezónČ 2002 – 2003 bylo zpĤsobeno 545 úrazĤ, což je již zmínČný pokles o 61 úrazĤ z pĜedchozí sezóny. 600 úrazĤ se stalo za sezónu 2003 – 2004. Následující sezóna 2004 – 2005 byla co do poþtu úrazĤ v Jeseníkách nejvyšší za posledních 10 let, zranilo se 660 lyžaĜĤ. Sezóna 2005 – 2006 znamenala mírný pokles v úrazovosti – 575 úrazĤ. V sezónČ 2006 - 2007 byla nejnižší úrazovost v Jeseníkách bČhem posledních 10 let, stalo se 313 úrazĤ. Od roku 2007 do roku 2010 se bČhem zimní sezóny stane prĤmČrnČ 366 úrazĤ, a dle informací z tabulky lze vidČt, že se úrazovost bČhem sjezdového lyžování se v Jeseníkách snižuje. Jizerské hory - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi sjezdovém lyžování V Jizerských horách se úrazovost od roku 2000 do roku 2005 zvyšovala, s malým propadem v zimní sezónČ 2001 – 2002. V sezónČ 2000 – 2001 se stalo 254 úrazĤ. V následující sezónČ došlo již ke zmínČnému snížení úrazovosti – stalo se 234 úrazĤ. V sezónČ 2002 – 2003 došlo k nárĤstu o 170 úrazĤ oproti pĜedchozí sezónČ – 433 úrazĤ. Sezóna 2003 – 2004 zaznamenala v Jizerských horách 457 úrazĤ. V sezónČ 2004 – 2005 bylo zpĤsobeno 504 úrazĤ. Následující sezóna 2005 – 2006 byla v Jizerských horách co ϲϯ
do poþtu úrazovosti za posledních 10 let nejvyšší – 550 úrazĤ. V sezónČ 2006 – 2007 došlo k nejvČtšímu snížení úrazovosti – 151 úrazĤ, ale od sezóny 2007 - 2008 dochází k postupnému zvyšování úrazovosti. Sezóna 2007 – 2008 zaznamenala 296 úrazĤ, v sezónČ 2008 – 2009 se stalo 324 úrazĤ a v sezónČ 2009 – 2010 - 384 úrazĤ. Krkonoše - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi sjezdovém lyžování Stejnou bilanci zvyšování úrazovosti bČhem sjezdového lyžování jako byla v Jizerských horách, byla zaznamenána i v Krkonoších. Od roku 2000 do roku 2005 dochází ke zvyšování úrazovosti. Sezóna 2000 – 2001 zaznamenala 1279 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo ke zvýšení úrazovosti o 201 úrazĤ, stalo se 1470 úrazĤ. Sezóna 2002 – 2003 zaznamenala 1496 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 bylo zpĤsobeno 1558 úrazĤ a v sezónČ 2004 – 2005 se zranilo 1715 lyžaĜĤ. V sezónČ 2005 – 2006 se stalo 1841 úrazĤ, což je nejvyšší poþet úrazĤ v Krkonoších za posledních 10 let. V následující sezónČ 2006 – 2007 dochází k obrovskému snížení úrazovosti – 955 úrazĤ. Od zimní sezóny 2007 – 2008 (1585 úrazĤ) do zimní sezóny 2008 – 2009 (1685 úrazĤ) dochází opČt k postupnému zvyšování, ale bČhem zimní sezóny 2009 – 2010 dochází ke snížení úrazovosti na 1484 pĜípadĤ. Krušné hory - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi sjezdovém lyžování TémČĜ shodný pĜípad jako Krkonoše jsou Krušné hory. Sezóna 2000 – 2001 zaznamenala 165 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo ke zvýšení úrazovosti na 259 úrazĤ. Sezóna 2002 – 2003 zaznamenala lehký pokles úrazovosti - 243 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 bylo zpĤsobeno 322 úrazĤ a v sezónČ 2004 – 2005 se stalo 372 úrazĤ. Sezóna 2005 – 2006 zaznamenala 400 úrazĤ, což je nejvyšší poþet úrazĤ v Krušných horách za posledních 10 let. V následující sezónČ 2006 – 2007 dochází k obrovskému snížení úrazovosti na 176 úrazĤ. V zimní sezónČ 2007 – 2008 se zranilo 286 lyžaĜĤ. Zimní sezóna 2008 – 2009 zaznamenala 365 úrazĤ. BČhem zimní sezóny 2009 – 2010 dochází ke snížení úrazovosti na 283 pĜípadĤ. Orlické hory - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi sjezdovém lyžování V Orlických horách se úrazovost od roku 2000 do roku 2005 zvyšovala. V sezónČ 2000 – 2001 se stalo 226 úrazĤ. V následující sezónČ došlo ke 296 úrazĤm. V sezónČ 2002 – 2003 došlo ke snížení o 10 úrazĤ oproti pĜedchozí sezónČ – 286 úrazĤ. Sezóna 2003 – 2004 zaznamenala v Orlických horách 328 úrazĤ. V sezónČ 2004 – 2005 se ϲϰ
zranilo 349 lyžaĜĤ. Následující sezóna 2005 – 2006 byla v Jeseníkách co do poþtu úrazovosti nejvyšší – 395 úrazĤ. V sezónČ 2006 – 2007 došlo k nejvČtšímu snížení úrazovosti na 170 úrazĤ, ale od sezóny 2007 - 2008 dochází ke zvýšení úrazovosti na 310 úrazĤ. Sezóna 2008 – 2009 zaznamenala pokles o 3 úrazy – 307 úrazĤ a v sezónČ 2009 – 2010 se stalo 283 úrazĤ. Šumava - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi sjezdovém lyžování Zimní stĜedisko Šumava je témČĜ shodný pĜípad jako Krkonoše a Krušné hory. Sezóna 2000 – 2001 zaznamenala 193 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo ke zvýšení úrazovosti o 64 úrazĤ, bylo zpĤsobeno 257 úrazĤ. Sezóna 2002 – 2003 zaznamenala 298 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 se stalo 319 úrazĤ a v sezónČ 2004 – 2005 se zranilo 304 lyžaĜĤ. V sezónČ 2005 – 2006 bylo zpĤsobeno 352 úrazĤ, což je nejvyšší poþet úrazĤ v Orlických horách za posledních 10 let. V následující sezónČ 2006 – 2007 dochází k velkému snížení úrazovosti na 113 úrazĤ. Od zimní sezóny 2007 – 2008 (363 úrazĤ) do zimní sezóny 2008 – 2009 (399 úrazĤ) dochází opČt k postupnému zvyšování, ale bČhem zimní sezóny 2009 – 2010 dochází ke snížení úrazovosti na 379 úrazĤ. Hodnocení úrazovosti po jednotlivých sezónách 2000 – 2001 až 2009 – 2010 pĜi sjezdovém lyžování Co se do poþtu výskytu úrazĤ týþe pĜi sjezdovém lyžování, tak za sezónu 2000 – 2001 se nejvíce úrazĤ stalo v Krkonoších – 1279, pak následují Jeseníky s 483 úrazy a Beskydy s 264 úrazy. NejménČ úrazĤ za sezónu 2000 – 2001 se stalo na ŠumavČ – 193 úrazĤ. V sezónČ 2001 – 2001 opČt v poþtu úrazĤ vedla zimní stĜediska Krkonoš, kde se pĜi sjezdovém lyžování stalo 1470 úrazĤ, pak následovaly Jeseníky s 606 úrazy a Beskydy s 320 úrazy. NejménČ úrazĤ za tuto sezónu se stalo v Jizerských horách – 243 úrazĤ. Za sezónu 2002 – 2003 se stalo 1496 úrazĤ v Krkonoších, což byla za tuto sezonu nejvyšší úrazovost. Krkonoše v poþtu nejvíce úrazĤ následuji Jeseníky s 545 úrazy a pak Jizerské hory s 433 úrazy. NejménČ úrazĤ se stalo v Krušných horách – 243 úrazĤ. Sezóny 2003 – 2004 a 2004 – 2005 mČly stejný prĤbČh jako sezóny pĜedchozí. NejvČtší úrazovost byla v Krkonoších – 1558 a 1715 úrazĤ. V Jeseníkách se stal za obČ ϲϱ
sezóny témČĜ shodný poþet úrazĤ - 600 a 660 úrazĤ. V Jizerských horách poþet úrazĤ byl též témČĜ shodný – 457 a 504 úrazĤ. Sezóna 2005 – 2006 zaznamenala v Krkonoších nejvíce úrazĤ pĜi sjezdovém lyžování za posledních 10let. Stalo se 1841 úrazĤ. S 575 úrazy následovaly Jeseníky a Jizerské hory – 550 úrazĤ. Dle prĤmČru sezóna úrazovosti sezóna 2005 – 2006 byla co do poþtu úrazĤ za poledních 10 sezónou s nejvyšší úrazovostí. NejménČ úrazĤ za tuto sezónu se stalo na ŠumavČ – 352 úrazĤ. Sezóna 2006 – 2007 z dĤvodu nedostatku snČhu zaznamenala obrovské snížení úrazovosti za poledních 10 let. V Krkonoších se stalo „pouhých“ 955 úrazĤ. NejménČ úrazĤ se za tu sezónu stalo na ŠumavČ – 113 úrazĤ. Následující sezónu 2007 – 2008 došlo k navýšení úrazovosti díky kvalitnČjším snČhovým podmínkám. Co do poþtu úrazĤ vedly opČt Krkonoše, kde se stalo 1585 úrazĤ. Krkonoše následovaly Jeseníky. Co je nejvíce pĜekvapující, tak na 3. místČ nejsou Jizerské hory, ale Šumava, kde se stalo 363 úrazĤ. Sezóna 2008 – 2009 zaznamenala lehký nárĤst úrazovosti, ale první 3 zimní stĜediska s nejvyšší úrazovosti se staly Krkonoše – 1685 úrazĤ, Jeseníky – 432 úrazĤ a Šumava – 399 úrazĤ. Sezóna 2009 – 2010 znamenala pokles úrazovosti. V Krkonoších se stalo 1484 úrazĤ, následovaly Jizerské hory, kde došlo k výskytu 384 zranČní a o 5 úrazĤ ménČ se stalo na ŠumavČ – 379. Dle tohoto pĜehledu, je zĜejmé, že úrazovost pĜi sjezdovém lyžování v Krkonoších je co do poþtu úrazĤ nejvyšší za každou sezónu bČhem posledních 10 let. SamozĜejmČ tomu odpovídá i rozloha lyžaĜských stĜedisek. Co do poþtu úrazovosti jsou Krkonoše následovány Jeseníky, které z 10 sezón staly 10x místem s nejvyšší úrazovostí po Krkonoších. O 3. místo s nejvyšší úrazovostí se dČlí Jizerské hory s Beskydami a Šumavou. NejménČ úrazĤ pĜi sjezdovém lyžování za posledních 10 let se stalo v Orlických a Krušných horách.
ϲϲ
Graf 2: Spojnicový graf celkové úrazovosti sjezdového lyžování za zimní sezóny 2000 2010
Ze spojnicového grafu lze vyþíst, že úrazovost bČhem sjezdového lyžování za zimní sezóny od roku 2000 do roku 2010 má stoupající a klesající tendenci. Od zimní sezóny 2000 – 2001 do zimní sezóny 2005 – 2006 dochází k postupnému nárĤstu úrazovosti. V sezónČ 2000 – 2001 se stalo 2864 úrazĤ a v sezónČ 2005 – 2006 došlo k navýšení úrazovosti o 1637 úrazĤ. Za již zmínČnou sezónu 2005 – 2006 se celkovČ stalo 4537 úrazĤ, což znamená nejvyšší poþet úrazĤ pĜi sjezdovém lyžování za poslední 10 let na þeských horách. Oproti tomu sezóna 2006 – 2007 zaznamenala rapidní snížení úrazovosti, stalo se nejménČ úrazĤ pĜi sjezdovém lyžování za posledních 10 let na þeských horách – 2026. Úrazovost od sezóny 2007 – 2008 zvyšuje, stalo se 3579 úrazĤ. V následující sezónČ 2008 – 2009 se úrazovost opČt navýšila, bylo zpĤsobeno 2783 úrazĤ. V sezónČ 2009 – 2010 dochází oproti pĜedchozí sezónČ ke snížení o 243 úrazĤ, stalo se 3540 úrazĤ.
ϲϳ
13. 2 PĜehled úrazovosti pĜi snowboardingu za zimní sezóny 2000 – 2010 Tabulka þ. 4: Úrazovost pĜi snowboardingu – poþty úrazĤ (zdroj: Horská služba ýR)
Graf 3: Graf úrazovosti snowboardingu v horských stĜediscích za zimní sezóny 2000 – 2010
ϲϴ
Beskydy - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi snowboardingu Z grafu je zĜejmé, že pĜi snowboardingu v Beskydech mČla úrazovost postupnČ zvyšující tendenci do zimní sezóny 2005 – 2006. V zimní sezónČ 2000 – 2001 se stalo 24 úrazĤ. V sezónČ 2001 – 2002 se úrazovost zvýšila témČĜ na dvojnásobek, celkovČ se tedy stalo 42 úrazĤ. O dalších 27 úrazĤ došlo k navýšení v následující sezónČ 2002 – 2003 – 69 úrazĤ. BČhem sezóny 2003 – 2004 se stalo celkem 75 úrazĤ. V sezónČ 2004 – 2005 došlo k opČtovnému navýšení úrazovosti o 61 úrazĤ, bylo zpĤsobeno 136 úrazĤ. Sezóna 2005 – 2006, co do poþtu úrazĤ, je 2. sezóna s nejvyšší úrazovostí v Beskydech za posledních 10 let, stalo se 156 úrazĤ. V zimní sezónČ 2006 – 2007 došlo k rapidnímu snížení úrazovosti, stalo se „pouhých“ 95 úrazĤ. Od roku 2007 do roku 2010 je úrazovost pĜi sjezdovém lyžování prĤmČrnČ kolem 153 úrazĤ za sezónu. Jeseníky - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi snowboardingu V Jeseníkách se od roku 2000 do roku 2005 úrazovost postupnČ zvyšovala, s malým poklesem v zimní sezónČ 2003 – 2004. V sezónČ 2000 – 2001 se stalo 81 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 - 2003 došlo k navýšení úrazovosti o 6 úrazĤ, stalo se 86 úrazĤ. V sezónČ 2002 – 2003 bylo zpĤsobeno 126 úrazĤ. 116 úrazĤ se stalo za sezónu 2003 – 2004, což je již zmínČný lehký pokles o 10 úrazĤ z pĜedchozí sezóny. Následující sezóna 2004 – 2005 se stalo192 úrazĤ. Sezóna 2005 – 2006 znamenala mírný nárĤst v úrazovosti na 256 úrazĤ. V sezónČ 2006 - 2007 došlo díky nekvalitním snČhovým podmínkám ke snížení na 159 úrazĤ. Následující sezóna 2007 – 2008 se stala v Jeseníkách co do poþtu úrazĤ sezónou s nejvyšší úrazovostí za posledních 10 let, bylo zpĤsobeno 282 úrazĤ. V sezónČ 2008 – 2009 bylo zaznamenáno 203 úraz, což znatelný pokles v úrazovosti. Za sezónu 2009 - 2010 se zranilo 166 snowboardistĤ. Jizerské hory - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi snowboardingu V Jizerských horách se úrazovost od roku 2000 do roku 2005 zvyšovala, s malým propadem v zimní sezónČ 2001 – 2002. V sezónČ 2000 – 2001 se stalo 36 úrazĤ. V následující sezónČ došlo již ke zmínČnému snížení úrazovosti – stalo se 35 úrazĤ. V sezónČ 2002 – 2003 došlo k nárĤstu o 33 úrazĤ oproti pĜedchozí sezónČ – 88 úrazĤ. Sezóna 2003 – 2004 zaznamenala v Jizerských horách 167 úrazĤ. V sezónČ 2004 – 2005 se stalo 195 úrazĤ. Následující sezóna 2005 – 2006 byla v Jizerských horách co do poþtu úrazovosti nejvyšší za posledních 10 let v Jizerských horách, bylo zpĤsobeno 310 úrazĤ. V sezónČ 2006 – 2007 došlo k nejvČtšímu snížení úrazovosti na 86 úrazĤ, ale ϲϵ
od sezóny 2007 - 2008 dochází k postupnému zvyšování úrazovosti. Sezóna 2007 – 2008 zaznamenala 138 úrazĤ, v sezónČ 2008 – 2009 se stalo 168 úrazĤ a v sezónČ 2009 – 2010 bylo zpĤsobeno 193 úrazĤ. Krkonoše - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi snowboardingu Stejnou bilanci zvyšování úrazovosti bČhem sjezdového lyžování, jako byla v Jizerských horách, je i v Krkonoších s minimálním poklesem v sezónČ 2003 – 2004. Sezóna 2000 – 2001 zaznamenala 266 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo ke zvýšení úrazovosti o 102 úrazĤ, stalo se 368 úrazĤ. Sezóna 2002 – 2003 zaznamenala 427 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 se stalo 423 úrazĤ a v sezónČ 2004 – 2005 bylo zaznamenáno 529 úrazĤ. V sezónČ 2005 – 2006 bylo zpĤsobeno 685 úrazĤ. V následující sezónČ 2006 – 2007 dochází ke snížení úrazovosti na 461 úrazĤ. Nejvíce úrazĤ v Krkonoších za posledních 10let se stalo za zimní sezónu 2007 – 2008, zranilo se 729 snowboardistĤ. BČhem zimní sezóny 2008 – 2009 došlo ke snížení úrazovosti na 586 úrazĤ. V sezónČ 2009 – 2010 došlo k navýšení na 614 úrazĤ pĜi snowboardingu. Krušné hory - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi snowboardingu TémČĜ shodný pĜípad jako Krkonoše jsou i Krušné hory. Sezóna 2000 – 2001 zaznamenala 41 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo ke zvýšení úrazovosti na 67 úrazĤ. Sezóna 2002 – 2003 zaznamenala 106 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 se stalo 116 úrazĤ a v sezónČ 2004 – 2005 došlo k navýšení o 60 úrazĤ - 176 úrazĤ. Sezóna 2005 – 2006 zaznamenala 240 úrazĤ, což je nejvyšší poþet úrazĤ v Krušných horách za posledních 10 let. V následující sezónČ 2006 – 2007 dochází k vČtšímu snížení úrazovosti – 86 úrazĤ. V zimní sezónČ 2007 – 2008 se stalo 170 úrazĤ. Zimní sezóna 2008 – 2009 zaznamenala 218 úrazĤ. BČhem zimní sezóny 2009 – 2010 dochází ke snížení úrazovosti na 181 pĜípadĤ. Orlické hory - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi snowboardingu
V Orlických horách se úrazovost od roku 2000 do roku 2005 kolísavČ zvyšovala a snižovala. V sezónČ 2000 – 2001 se stalo 47 úrazĤ. V následující sezónČ došlo ke 43 úrazĤm. V následující sezónČ 2002 – 2003 došlo ke zvýšení o 87 úrazĤ oproti pĜedchozí sezónČ, bylo zpĤsobeno 130 úrazĤ. Sezóna 2003 – 2004 zaznamenala v Orlických horách 105 úrazĤ. V sezónČ 2004 – 2005 se stalo 134 úrazĤ. Následující sezóna 2005 – 2006 byla v Jeseníkách co do poþtu úrazovosti druhá nejvyšší, zranilo se 170 ϳϬ
snowboardistĤ. V sezónČ 2006 – 2007 došlo k velkému snížení úrazovosti na 87 úrazĤ, ale od sezóny 2007 - 2008 dochází k nejvČtšímu navýšení úrazovosti za posledních 10let, bylo zpĤsobeno 205 úrazĤ. Sezóna 2008 – 2009 zaznamenala pokles o 41 úrazĤ – 164 úrazĤ a v sezónČ 2009 – 2010 se stalo 169 úrazĤ. Šumava - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi snowboardingu Sezóna 2000 – 2001 zaznamenala 34 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo ke zvýšení úrazovosti o 32 úrazĤ, stalo se 66 úrazĤ. Sezóna 2002 – 2003 zaznamenala 98 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 bylo zpĤsobeno 120 úrazĤ a v sezónČ 2004 – 2005 bylo zaznamenáno 154 úrazĤ. V sezónČ 2005 – 2006 se stalo 246 úrazĤ. V následující sezónČ 2006 – 2007 dochází k velkému poklesu úrazovosti na 85 úrazĤ. Od zimní sezóny 2007 – 2008 (241 úrazĤ) do zimní sezóny 2008 – 2009 (287 úrazĤ) dochází opČt k postupnému zvyšování, ale bČhem zimní sezóny 2009 – 2010 dochází ke snížení úrazovosti o 21 pĜípadĤ - 266 úrazĤ. Hodnocení úrazovosti po jednotlivých sezónách 2000 – 2001 až 2009 – 2010 pĜi snowboardingu Co se do poþtu výskytu úrazĤ týþe, je pĜi snowboardingu ménČ úrazĤ než pĜi sjezdovém lyžování. Je to i z dĤvodu, že snowboarding je oproti lyžování mladý sport, který se k svému rozvoji dostával velmi postupnČ a dle jeho rozvoje je možné posuzovat i jeho úrazovost. Za sezónu 2000 – 2001 se nejvíce úrazĤ stalo v Krkonoších – 266 úrazĤ, pak následují Jeseníky s 81 úrazy a Orlické hory s 36 úrazy. NejménČ úrazĤ za sezónu 2000 – 2001 se stalo v Beskydech – 24 úrazĤ. V sezónČ 2001 – 2001 opČt v poþtu úrazĤ vedla zimní stĜediska Krkonoš, kde se pĜi snowboardingu stalo 368 úrazĤ, pak následovaly Jeseníky s 87 úrazy a Krušné hory s 67 úrazy. NejménČ úrazĤ za tuto sezónu se stalo v Jizerských horách – 37 úrazĤ. Za sezónu 2002 – 2003 se stalo 427 úrazĤ v Krkonoších, což byla za tuto sezónu nejvyšší úrazovost, prĤmČrnČ 4x vyšší než v ostatních. Krkonoše v poþtu nejvíce úrazĤ následovaly Orlické hory se 130 úrazy a pak Jeseníky se 126 úrazy. NejménČ úrazĤ se stalo v Beskydech – 69 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 nejvČtší úrazovost byla opČt v Krkonoších – 423 úrazĤ. Na druhém místČ v nejvyšším poþtu úrazovosti se umístily Jizerské hory, kde oproti sezónČ ϳϭ
2002 - 2003 došlo k navýšení úrazovosti na 195 úrazĤ. Další stĜedisko s nejvČtší úrazovostí v této sezónČ byla Šumava, kde se stalo 120 úrazĤ. Šumavu s poþtem 116 úrazĤ následovaly se stejným poþtem úrazĤ Krušné hory a Jeseníky. NejménČ úrazĤ se stalo v Beskydech – 75. Následující sezóna 2004 – 2005 zaznamenala mírný vzestup úrazovosti oproti pĜedchozí sezónČ. Nejvyšší úrazovost byla v Krkonoších, kde se stalo 529 úrazĤ. Následovaly Jizerské hory, kde se zranilo 195 snowboardistĤ a jen o 3 úrazy ménČ se stalo v Jeseníkách – 192 zranČní. Poté následovaly Krušného hory se 176 úrazy a Šumava se 154 úrazy. NejménČ úrazĤ se tuto sezónu stalo v Beskydech – 136 úrazĤ a v Orlických horách - 134 úrazĤ. Sezóna 2005 – 2006 zaznamenala v Krkonoších 685 úrazĤ, což oproti pĜedchozí sezónČ byl zĜetelný vzestup. S 310 úrazy následovaly Jizerské hory a Jeseníky – 256 úrazĤ. 246 úrazĤ se stalo na ŠumavČ. Pouze o 6 úrazĤ ménČ než na ŠumavČ se stalo v Krušných horách – 240 úrazĤ. NejménČ úrazĤ se opČt stalo v Orlických horách – 170 úrazĤ a v Beskydech – 156 úrazĤ. Sezóna 2006 – 2007 z dĤvodu nedostatku snČhu zaznamenala obrovské snížení úrazovosti za poledních 10 let. V Krkonoších se stalo 461 úrazĤ. 159 úrazĤ se stalo v Jeseníkách. V ostatních stĜediscích: Beskydy, Jizerské hory, Krušné hory, Orlické hory, Šumava se stalo prĤmČrnČ 87. Následující sezónu 2007 – 2008 došlo k navýšení úrazovosti z dĤvodu delší doby s dostatkem snČhu. Co do poþtu úrazĤ vedly opČt Krkonoše, kde se stalo 729 úrazĤ, což je nejvyšší poþet úrazĤ v Krkonoších za posledních 10 let. Krkonoše následovaly Jeseníky s 282 a Šumava, kde se stalo 241 úrazĤ. V Krušných horách si snowboardisté zpĤsobili 170 úrazĤ, v Beskydech 159. NejménČ úrazĤ za tuto sezónu se stalo v Jizerských horách – 138 úrazĤ. Sezóna 2008 – 2009 zaznamenala lehký nárĤst úrazovosti v nČkterých horských oblastech. Nejvyšší úrazovost se stala v Krkonoších – 586 úrazĤ, na ŠumavČ – 287 úrazĤ a v Krušných horách – 218 úrazĤ. 203 úrazĤ se stalo v Jeseníkách. Jizerské hory a Orlické hory zaznamenaly témČĜ shodnou úrazovost. V Jizerských horách se stalo 168 úrazĤ a v Orlických horách 164 úrazĤ. Nejmenší úrazovost byla zaznamenána v Beskydech – 145 úrazĤ. ϳϮ
BČhem sezóny 2009 – 2010 se v Krkonoších stalo 614 úrazĤ, následovala Šumava, kde došlo k výskytu 266 zranČní. 193 úrazĤ se stalo v Jizerských horách. Následovaly Krušné hory, kde bylo zpĤsobeno 181 úrazĤ. V Orlických horách v sezónČ 2009-2010 zranilo 169 snowboardistĤ. O 3 zranČní ménČ než v Orlických horách se stalo v Jeseníkách – 163 úrazĤ Nejmenší úrazovost byla v Beskydech – 155 úrazĤ. Je zĜejmé, že úrazovost pĜi snowboardingu v Krkonoších je co do poþtu úrazĤ nejvyšší za každou sezónu bČhem posledních 10 let. SamozĜejmČ tomu odpovídá i rozloha lyžaĜských stĜedisek. Co do poþtu úrazovosti jsou Krkonoše následovány Jeseníky, které se z 10 sezón umístily þtyĜikrát na druhém místČ s nejvyšší úrazovostí po Krkonoších. Na tĜetím místČ s nejvyšší úrazovostí jsou Jizerské hory. NejménČ úrazĤ pĜi snowboardingu se prĤmČrnČ stalo za posledních 10 let v Beskydech. Graf 4: Spojnicový graf celkové úrazovosti snowboardingu za zimní sezóny 2000 – 2010
Úrazovost bČhem snowboardingu za zimní sezóny 2000 - 2010 mČla stoupající tendenci do zimní sezóny 2005 – 2006, pak následoval velký pokles a následnČ lehký vzestup v sezónČ 2007 – 2008 s opČtovným poklesem v zimních sezónách 2008 – 2009 a 2009 - 2010. V zimní sezónČ 2000 – 2001 bylo zpĤsobeno 529 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 se stalo 708. Úrazovost se zvyšovala i sezónČ 2002 – 2003, stalo se 1044. ϳϯ
V zimní sezónČ 2003 – 2004 dochází k opČtovnému navýšení úrazovosti na 1122 úrazĤ. 1516 úrazĤ bylo zpĤsobeno za zimní sezónu 2004 – 2005. Sezóna 2005 – 2006 byla sezóna s nejvyšším poþtem úrazĤ pĜi snowboardingu za poslední 10 let na þeských horách, bylo zpĤsobeno 2063 úrazĤ. Oproti tomu sezóna 2006 – 2007 zaznamenala rapidní snížení úrazovosti, stalo se nejménČ úrazĤ pĜi snowboardingu za posledních 10 let na þeských horách – 1059. Úrazovost od sezóny 2007 – 2008 snížila, stalo se 1771 úrazĤ. V následující sezónČ 2008 – 2009 se úrazovost opČt navýšila, bylo zpĤsobeno 2783 úrazĤ. V sezónČ 2009 – 2010 dochází oproti pĜedchozí sezónČ opČt ke snížení, bylo zjištČno 1744 úrazĤ.
ϳϰ
13. 3 PĜehled úrazovosti pĜi bČhu na lyžích za zimní sezóny 2000 –2010 Tabulka 5: Úrazovost pĜi bČžeckém lyžování – poþty úrazĤ (zdroj: Horská služba ýR)
Graf 5: Graf úrazovosti bČhu na lyžích v horských stĜediscích za zimní sezóny 2000 – 2010
ϳϱ
Beskydy - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi bČhu na lyžích Úrazovost pĜi bČhu na lyžích mČla stoupající a klesající tendenci. V zimní sezónČ 2000 – 2001 se stalo 28 úrazĤ. V sezónČ 2001 – 2002 se úrazovost zvýšila o 8 úrazĤ, celkovČ se tedy stalo 36 úrazĤ. V následující sezónČ 2002 – 2003 došlo ke snížení o 7 úrazĤ oproti pĜedchozí sezónČ. Horská služba ýeské republiky ošetĜila celkovČ 27 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 pokraþoval nárĤst úrazovosti. V Beskydech se za tuto sezónu stalo celkem 37 úrazĤ. V sezónČ 2004 – 2005 došlo ke snížení úrazovosti o 9 úrazĤ – 28 pĜípadĤ. Sezóna 2005 – 2006 mČla vzrĤstající tendenci. Tuto sezónu se na bČžeckých tratích stalo o 55 úrazĤ, což je nejvyšší poþet úrazovosti v Beskydech bČhem posledního desetiletí. V zimní sezónČ 2006 – 2007 došlo ke snížení úrazovosti, stalo se 15 úrazĤ. NejménČ úrazĤ se stalo v sezónČ 2007 – 2008 – 13úrazĤ, což byla nejnižší úrazovost v Beskydech za posledních 10 let. Od roku 2008 do roku 2010 je úrazovost pĜi sjezdovém lyžování prĤmČrnČ kolem 20 úrazĤ za sezónu pĜi bČžeckém lyžování. Jeseníky - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi bČhu na lyžích V Jeseníkách se úrazovost kolísavČ zvyšovala a snižovala. V sezónČ 2000 – 2001 se stalo 56 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 - 2003 došlo ke snížení úrazovosti o 9 úrazĤ, celkem se stalo 47 úrazĤ. V sezónČ 2002 – 2003 se stalo 68 úrazĤ. 65 úrazĤ se stalo za sezónu 2003 – 2004, což je lehký pokles o 3 úrazy z pĜedchozí sezóny. Následující sezónu 2004 – 2005 se stalo 55 úrazĤ. Sezóna 2005 – 2006 zaznamenala 80 úrazĤ pĜi bČžeckém lyžování. V sezónČ 2006 - 2007 došlo díky nekvalitním snČhovým podmínkám ke snížení na 43 úrazĤ, co do poþtu úrazĤ se tato sezóna stala sezónou s nejnižší úrazovostí za posledních 10 let v Jeseníkách. Následující sezóna 2007 – 2008 bylo zpĤsobeno 50 úrazĤ. V následující sezónČ 2008 - 2009 došlo nejvyšší úrazovosti pĜi bČžeckém lyžování za posledních 10 let – 91 úrazĤ. 2009 – 2010 se poþet úrazĤ snížil na 61 úrazĤ. Jizerské hory - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi bČhu na lyžích V sezónČ 2000 – 2001 utrpČlo úraz 32 bČžkaĜĤ. V následující sezónČ došlo ke zvýšení úrazovosti – stalo se 36 úrazĤ. V sezónČ 2002 – 2003 se poþet úrazovosti zdvojnásobil oproti pĜedchozí sezónČ – 62 úrazĤ. Sezóna 2003 – 2004 zaznamenala v Jizerských horách 44 úrazĤ. V sezónČ 2004 – 2005 se zranilo o 11 bČžkaĜĤ více než v sezónČ 2003 - 2004 – 55 úrazĤ. Následující sezóna 2005 – 2006 si bČžkaĜi zpĤsobili ϳϲ
57 úrazĤ. V sezónČ 2006 – 2007 došlo k nejvČtšímu snížení úrazovosti – 16 úrazĤ. Sezóna 2007 – 2008 zaznamenala 46 úrazĤ, v sezónČ 2008 – 2009 se stalo 46 úrazĤ a v sezónČ 2009 – 2010 45 úrazĤ. Krkonoše - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi bČhu na lyžích Bilance úrazovosti se pĜi bČhu na bČžkách bČhem posledních 10 let držela prĤmČrnČ 94 úrazĤ za sezónu pĜi bČhu na lyžích. V sezónČ 2000 – 2001 bylo zpĤsobeno 96 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo ke snížení úrazovosti o 1 úraz, stalo se 95 úrazĤ. Sezóna 2002 – 2003 zaznamenala 117 úrazĤ – nejvíce za posledních 10 let v Krkonoších. V sezónČ 2003 – 2004 se stalo 89 úrazĤ a v sezónČ 2004 – 2005 99 úrazĤ. NejménČ úrazĤ pĜi bČžeckém lyžování se stalo sezónČ 2005 – 2006, bylo zpĤsobeno 61 úrazĤ. V následující sezónČ 2006 – 2007 si bČžkaĜi zpĤsobili 96 úrazĤ a v sezónČ 2007 – 2008 96 úrazĤ. BČhem zimních sezón 2008 – 2009 se zranilo 97 bČžkaĜĤ, 2009 – 2010 se stalo 91 úrazĤ pĜi bČhu na lyžích. Krušné hory - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi bČhu na lyžích Sezóna 2000 – 2001 zaznamenala 21 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo ke zvýšení úrazovosti na 25 úrazĤ. Sezóna 2002 – 2003 zaznamenala snížení úrazovosti o 5 zranČní. Celkem se stalo 16 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 bylo zpĤsobeno 27 úrazĤ a stejnČ poþet se stal i v sezónČ 2004 – 2005. Sezóna 2005 – 2006 zaznamenala 33 úrazĤ. V následující sezónČ 2006 – 2007 dochází k vČtšímu snížení úrazovosti – 17 úrazĤ. V zimní sezónČ 2007 – 2008 se stalo 22 úrazĤ. Zimní sezóna 2008 – 2009 zaznamenala 42 úrazĤ, což je nejvyšší poþet úrazĤ v Krušných horách za posledních 10 let. BČhem zimní sezóny 2009 – 2010 dochází ke snížení úrazovosti témČĜ o polovinu - 24 pĜípadĤ. Orlické hory - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi bČhu na lyžích Sezóna 2000 – 2001 zaznamenala 20 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo ke zvýšení úrazovosti na 31 úrazĤ. Sezóna 2002 – 2003 zaznamenala lehký pokles úrazovosti – 24 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 se stalo 23 úrazĤ a v sezónČ 2004 – 2005 se stalo 42 úrazĤ, což je nejvyšší úrazovost za posledních 10let. Sezóna 2005 – 2006 zaznamenala 34 úrazĤ. V následující sezónČ 2006 – 2007 dochází k obrovskému snížení úrazovosti – 13 úrazĤ. V zimní sezónČ 2007 – 2008 se zranilo 27 bČžkaĜĤ. Zimní sezóna
ϳϳ
2008 – 2009 zaznamenala stejný poþet úrazĤ jako pĜedchozí sezóna - 27 úrazĤ. BČhem zimní sezóny 2009 – 2010 dochází ke snížení úrazovosti na 15 pĜípadĤ. Šumava - úrazovost v zimních sezónách 2000 – 2010 pĜi bČhu na lyžích Sezóna 2000 – 2001 zaznamenala 19 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo ke zvýšení úrazovosti o 10 úrazĤ, stalo se 29 úrazĤ. V sezónČ 2002 – 2003 se zranilo 24 bČžkaĜĤ. V sezónČ 2003 – 2004 se stalo 23 úrazĤ a v sezónČ 2004 – 2005 bylo zpĤsobeno 27 úrazĤ. V sezónČ 2005 – 2006 bylo zpĤsobeno 29 zranČní. V následující sezónČ 2006 – 2007 dochází k velkému poklesu úrazovosti na 9 úrazĤ. Zimní sezóny 2007 – 2008 zaznamenala navýšení úrazovosti o 25 úrazĤ oproti pĜedchozí sezónČ. V zimní sezónČ 2008 – 2009 se stalo 33 úrazĤ. BČhem zimní sezóny 2009 – 2010 dochází ke zvýšení úrazovosti o 23 pĜípadĤ - 56 úrazĤ, což je nejvíce za posledních 10 let. Hodnocení úrazovosti po jednotlivých sezónách 2000 – 2001 až 2009 – 2010 pĜi bČhu na lyžích Co se do poþtu výskytu úrazĤ týþe pĜi bČhu na lyžích, tak za sezónu 2000 – 2001 se nejvíce úrazĤ stalo v Krkonoších – 96, pak následují Jeseníky s 56 úrazy a Jizerské hory s 32 úrazy. NejménČ úrazĤ za sezónu 2000 – 2001 se stalo na ŠumavČ – 19 úrazĤ. V sezónČ 2001 – 2001 opČt v poþtu úrazĤ vedla zimní stĜediska Krkonoš, kde se pĜi bČžeckém lyžování stalo 95 úrazĤ, pak následovaly Jeseníky s 47 úrazy a Jizerské hory s Beskydami, kde stalo po 36 úrazech. NejménČ úrazĤ za tuto sezónu se stalo v Krušných horách – 25 úrazĤ. Za sezónu 2002 – 2003 se stalo 117 úrazĤ v Krkonoších, což byla za tuto sezonu nejvyšší úrazovost a i nejvyšší úrazovost za posledních 10let pĜi bČhu na lyžích. Krkonoše v poþtu nejvíce úrazĤ následuji Jeseníky s 68 úrazy a pak Jizerské hory s 62 úrazy. NejménČ úrazĤ se stalo v Krušných horách – 16 úrazĤ. NejvČtší úrazovost v sezónČ 2003 - 2004 byla v Krkonoších – 89 úrazĤ. Krkonoše následovaly Jeseníky, kde se stalo 65 úrazĤ a v Jizerských horách se zranilo 44 bČžkaĜĤ. Druhý nejmenší poþet úrazĤ se stal shodnČ v Orlických horách a na ŠumavČ – 23 úrazĤ, což bylo tuto sezónu i nejménČ úrazĤ. Následující sezóna 2004 – 2005 zaznamenala nejvyšší úrazovost v Krkonoších, kde se stalo 101 úrazĤ. Následovaly Jeseníky a Jizerské hory, kde se shodnČ zranilo 55 ϳϴ
bČžkaĜĤ a o 13 úrazĤ ménČ se stalo v Orlických horách – 42 zranČní. NejménČ úrazĤ se stalo v Beskydech a Krušných horách - 27 úrazĤ za sezónu. Sezóna 2005 – 2006 zaznamenala v Krkonoších nejvíce úrazĤ pĜi bČhu na lyžích, stalo se 99 úrazĤ. S 80 úrazy následovaly Jeseníky a Jizerské hory – 55 úrazy. V Beskydech se zranilo 55 bČžkaĜĤ. NejménČ úrazĤ za tuto sezónu se stalo na ŠumavČ – 29 úrazĤ. Sezóna 2006 – 2007 z dĤvodu nedostatku snČhu zaznamenala obrovské snížení úrazovosti za poledních 10 let. V Krkonoších se stalo 61 úrazĤ. 43 bČžkaĜĤ se zranilo v Jeseníkách. NejménČ úrazĤ se za tu sezónu stalo na ŠumavČ – 9 úrazĤ. Následující sezónu 2007 – 2008 došlo k navýšení úrazovosti díky kvalitnČjším snČhovým podmínkám. Co do poþtu úrazĤ vedly opČt Krkonoše, kde se stalo 96 úrazĤ. Krkonoše následovaly Jeseníky s 50 úrazy. Na 3. místČ jsou Jizerské hory 45 zranČnými bČžkaĜi. NejménČ úrazĤ za tuto sezónu se stalo v Beskydech – 13 úrazĤ, což i nejnižší úrazovost za posledních 10 let v Beskydech. Sezóna 2008 – 2009 zaznamenala lehký nárĤst úrazovosti, ale první 3 zimní stĜediska s nejvyšší úrazovosti se staly Krkonoše – 97 úrazĤ, Jeseníky – 91 úrazĤ a Jizerské hory – 46 úrazĤ. NejménČ úrazĤ se stalo opČt v Beskydech, kdy oproti pĜedchozí sezónČ došlo k navýšení o 6 úrazĤ. Celkem se stalo v Beskydech19 zranČní pĜi bČhu na lyžích. Sezóna 2009 – 2010 znamenala pokles úrazovosti. V Krkonoších se stalo 91 úrazĤ, následovaly Jeseníky, kde došlo k výskytu 61 zranČní a o 5 úrazĤ ménČ se stalo na ŠumavČ – 56. Následovaly Jizerské hory se 45 úrazy. NejménČ úrazĤ se za tuto sezónu stalo v Orlických horách – 15 úrazĤ. Dle tohoto pĜehledu, je zĜejmé, že úrazovost pĜi bČhu na lyžích v Krkonoších je co do poþtu úrazĤ nejvyšší za každou sezónu bČhem posledních 10 let. SamozĜejmČ tomu odpovídá i rozloha lyžaĜských stĜedisek. Co do poþtu úrazovosti jsou Krkonoše následovány Jeseníky, které z 10 sezón staly 10x místem s nejvyšší úrazovostí po Krkonoších. Na 3. místČ s nejvyšší úrazovostí jsou Jizerské hory. NejménČ úrazĤ pĜi bČžeckém lyžování za posledních 10 let se stalo v Krušných horách a na ŠumavČ.
ϳϵ
Graf 6: Spojnicový graf celkové úrazovosti pĜi bČhu na lyžích za zimní sezóny 2000 – 2010
Ze spojnicového grafu lze vyþíst, že úrazovost bČhem bČhu na lyžích za zimní sezóny 2000 - 2010 má stoupající a klesající tendenci. V zimní sezónČ 2000 – 2001 bylo zpĤsobeno 272 úrazĤ. V následující sezónČ 2001 – 2002 došlo k navýšení o 27 úrazĤ, bylo zpĤsobeno 299 úrazĤ. Úrazovost se zvyšovala i sezónČ 2002 – 2003, stalo se 338. V zimní sezónČ 2003 – 2004 dochází k snížení úrazovosti o 30 úrazĤ, zranilo se 308 bČžkaĜĤ. V sezónČ 2004 – 2005 dochází k opČtovnému navýšení úrazovosti na 335 zranČní. Sezóna 2005 – 2006 byla sezóna s nejvyšším poþtem úrazĤ pĜi bČhu na lyžích za poslední 10 let na þeských horách, bylo zpĤsobeno 387 úrazĤ. Oproti tomu sezóna 2006 – 2007 zaznamenala rapidní snížení úrazovosti, stalo se nejménČ úrazĤ pĜi bČhu na lyžích za posledních 10 let na þeských horách, bylo zpĤsobeno 174 úrazĤ. Úrazovost od sezóny 2007 – 2008 zvyšuje, stalo se 287 úrazĤ. V následující sezónČ 2008 – 2009 se úrazovost opČt navýšila, bylo zpĤsobeno 355 úrazĤ. Oproti tomu v sezónČ 2009 – 2010 dochází ke snížení na 313 úrazĤ. ϴϬ
Od zimní sezóny 2000 – 2001 do zimní sezóny 2005 – 2006 se úrazovost zvyšuje, kdy v sezónČ 2005 – 2006 byla úrazovost nejvyšší. Stalo se 387úrazĤ. V zimní sezónČ 2006 – 2007 dochází k rapidnímu snížení úrazovosti, po té se úrazovost od sezóny 2007 – 2008 zvyšuje, oproti tomu v sezónČ 2009 – 2010 dochází oproti pĜedchozí sezónČ ke snížení o 42 úrazĤ.
ϴϭ
13. 4 PĜehled celkové úrazovosti pĜi jednotlivých zimních sportech za zimní sezóny 2000 –2010 Tabulka 6: Úrazovost pĜi jednotlivých zimních sportech za zimní sezóny 2000 - 2010 (zdroj: Horská služba ýR)
Graf 7: Graf úrazovosti pĜi jednotlivých zimních sportech za zimní sezóny 2000 – 2010
Z výše uvedené tabulky a grafu je zĜejmé, že nejvČtší úrazovost pĜi zimních sjezdových disciplínách je pĜi sjezdovém lyžování a to hlavnČ z dĤvodu velké oblíbenosti. Na druhém místČ v nejvČtším poþtu úrazovosti pĜi zimních sjezdových ϴϮ
disciplínách je snowboarding. Zimní sjezdovou disciplínou, pĜi které se dČje nejménČ úrazĤ je pĜi bČhu na lyžích. Celková úrazovost pĜi sjezdovém lyžování v letech 2000 – 2010 Nejvyšší úrazovost pĜi sjezdovém lyžování se stala bČhem zimní sezóny 2005 – 2006, kdy se stalo 4537 úrazĤ. Následovala zimní sezóna 2004 – 2005, bČhem které bylo zaznamenání 4262 úrazĤ. V sezónČ 2003 – 2004 se zranilo pĜi sjezdovém lyžování 4013 lyžaĜĤ. 3783 zranČní se stalo bČhem sezóny 2008 – 2009. O 158 úrazĤ ménČ se stalo v sezónČ 2002 – 2003 – 3625 úrazĤ. 3579 sjezdových lyžaĜĤ se zranilo v 2007 – 2008. O 39 úrazĤ pĜi sjezdovém lyžování stalo v zimní sezónČ 2009 – 2010 – 3540 úrazĤ. Sezóna s druhou nejmenší úrazovostí byla zimní sezóna 2000 – 2001, kdy se stalo 2684 úrazĤ. Sezónou s nejmenší úrazovostí byla vyhodnocena sezóna 2006 – 2007, kdy bylo zpĤsobeno 2026 úrazĤ. Celková úrazovost pĜi snowboardingu v letech 2000 – 2010 Nejvyšší úrazovost pĜi snowboardingu se stala stejnČ jako pĜi sjezdovém lyžování bČhem zimní sezóny 2005 – 2006, kdy se stalo 2063 úrazĤ. Následovala zimní sezóna 2007 – 2008, bČhem které bylo zaznamenáno 1924 úrazĤ. V sezónČ 2008 – 2009 se zranilo pĜi snowboardingu 1771 snowboardistĤ. 1744 zranČní se stalo bČhem sezóny 2004 – 2005. V sezónČ 2003 – 2004 se zranilo 1122 snowboardistĤ. Následovala sezóna 2006 – 2007 pĜi které se zranilo 1059 snowboardistĤ. Další pokles byl zaznamená sezónČ 2002 – 2003, kdy se stalo 1044 úrazĤ. Sezóna s druhou nejmenší úrazovostí byla zimní sezóna 2000 – 2001, kdy se stalo 708 úrazĤ. Sezónou s nejmenší úrazovostí byla vyhodnocena sezóna 2000 – 2001, kdy bylo zpĤsobeno 529 úrazĤ. Celková úrazovost pĜi bČhu na lyžích v letech 2000 – 2010 Nejvyšší úrazovost pĜi bČhu na lyžích se stala stejnČ jako pĜi sjezdovém lyžování a snowboardingu bČhem zimní sezóny 2005 – 2006, kdy se stalo 387 úrazĤ. Následovala zimní sezóna 2008 – 2009, bČhem které bylo zaznamenáno 355 úrazĤ. V sezónČ 2002 – 2003 se zranilo pĜi bČhu na lyžích 338 bČžkaĜĤ. 335 zranČní pĜi bČhu na lyžích se stalo bČhem sezóny 2004 – 2005. O 23 úrazĤ ménČ se stalo v sezónČ 2009 – 2010 – 313 úrazĤ. 308 bČžkaĜĤ se zranilo v sezónČ 2003 – 2004. O 9 úrazĤ ménČ se pĜi bČhu na lyžích stalo v zimní sezónČ 2001 – 2002 – 299 úrazĤ. V sezónČ 2007 – 2008 se zranilo 287 bČžkaĜĤ. Sezóna s druhou nejmenší úrazovostí byla zimní sezóna 2000 – ϴϯ
2001, kdy se stalo 272 úrazĤ. Sezónou s nejmenší úrazovostí byla vyhodnocena sezóna 2006 – 2007, kdy bylo zpĤsobeno pĜi bČhu na lyžích 174 úrazĤ. Graf 8: Spojnicový graf celkové úrazovosti pĜi jednotlivých zimních sportech za zimní sezóny 2000 – 2010
Z celkové úrazovosti pĜi zimních sportech je patrné, že do zimní sezóny 2005 – 2006 mČla úrazovost vrĤstající tendenci. Zimní sezóna 2000 – 2001 zaznamenala 3665 úrazĤ. V zimní sezónČ 2001 – 2002 bylo zpĤsobeno o 793 více oproti pĜedchozí sezónČ – 4458 úrazĤ. V následující zimní sezónČ 2002 – 2003 se úrazovost navýšila o 549 úrazĤ - 5007. Zimní sezóna 2003 – 2004 zaznamenala navýšení o 436 úrazĤ oproti pĜedchozí zimní sezónČ – 5443 úrazĤ. O 670 úrazĤ více oproti pĜedchozí zimní sezónČ se stalo v zimní sezónČ 2004 – 2005 – 6113 úrazĤ. Nejvíce úrazĤ se stalo v následující sezónČ. V zimní sezónČ 2005 – 2006 se zranilo 6987 lyžaĜĤ, snowboardistĤ a bČžkaĜĤ. KvĤli nekvalitním snČhovým podmínkám v sezónČ 2006 – 2007 došlo k obrovskému snížení úrazovosti na þeských horách. Stalo se 3259 úrazĤ, což je oproti pĜedchozí zimní sezónČ snížení o 3728 úrazĤ. Po této sezónČ dochází k navýšení o 2531, v zimní sezónČ 2007 – 2008 se stalo 5790 úrazĤ. K navýšení úrazovosti o 119 ϴϰ
úrazĤ došlo v sezónČ 2008 – 2009. O 312 úrazĤ došlo ke snížení v zimní sezónČ 2009 – 2010. V této sezónČ se zranilo 5597 lyžaĜĤ, snowboardistĤ a bČžkaĜĤ.
ϴϱ
14 Shrnutí Data zpracovaná v této diplomové práci byla použita ke zjištČní výskytu
úrazovosti na þeských horách od roku 2000 do roku 2010. Jako kritéria statistického zpracování byly stanoveny poþty zranČní za zimní sezóny 2000 - 2001 až 2009 - 2010 bČhem lyžování a snowboardingu, v jakých horských oblastech byly úrazy zaznamenány a pĜi jaké vykonávané zimní sportovní þinnosti byly zjištČny. PĜekvapivČ se úrazovost na þeských horách pĜi zimních sjezdových sportech snižuje, i když by asi každý pĜedpokládal s tím, že díky velké návštČvnosti þeských hor se bude úrazovost zvyšovat. Snížení úrazovosti mohlo být ovlivnČno faktory, jako jsou: nedostatek snČhu (viz. zimní sezóna 2006 – 2007), svČtová finanþní krize (nedostatek financí, které by mohli rekreaþní lyžaĜi investovat do pobytu na horách), vzrĤstající prodej ochranných pomĤcek a zvyšující se kvalita sjezdových tratí v zahraniþí. Vliv na tendenci snížení úrazovosti v posledních 4 letech mĤže poukazovat i zlepšení bezpeþnostních podmínek na sjezdových tratích (ochranné sítČ, ochranné mantinely kolem nebezpeþných míst – napĜ. snČhová dČla, stromy, elektrické vedení, chrániþe na stojanech vlekĤ, aj). Zlepšení bezpeþnostních podmínek je zpĤsobeno nejen vyšší úrazovostí v pĜedchozích letech (viz. zimní sezóna 2004 – 2005, kdy se stalo nejvíce úrazĤ ze sledovaného období), ale i snahou nabídnout sportovcĤm srovnatelné podmínky se zahraniþními tratČmi. Do velikosti a rozlohy zimních stĜedisek je zĜejmé, že nejvíce úrazĤ pĜi zimních sportech se vyskytuje v Krkonoších. I když na tento výsledek je možno nahlížet ze dvou pohledĤ. Prvním pohledem je poþet úrazĤ v jednotlivých stĜediscích dle jednotlivých zimních sportĤ (viz. tabulka þ. 3, graf þ. 1, tabulka þ. 4, graf þ. 3, tabulka þ. 5, graf þ. 5). Nejdelší tratČ v poþtu kilometrĤ jsou v Krkonoších (169 km), pak Jeseníkách (47,7 km sjezdových tratích) a Krušných horách, jejichž celková délka sjezdových tratí je pĜibližnČ 34 kilometrĤ. NejménČ kilometrĤ sjezdových tratí je v Orlických horách –
ϴϲ
17,62 km. Od tČchto parametrĤ a poþtu návštČvnosti se mohou odvíjet poþty úrazovosti v daných horských oblastech. Nejvyšší úrazovost pĜi sjezdovém lyžování je zaznamenána v Krkonoších, samozĜejmČ tomu odpovídá i rozloha jejich lyžaĜských stĜedisek, kterých je 22, což je prĤmČrnČ dvojnásobnČ více než v ostatních horských oblastech. Co do poþtu úrazovosti jsou Krkonoše následovány Jeseníky, s poþtem 13 lyžaĜských stĜedisek, které se z 10 sezón staly 10x místem s nejvyšší úrazovostí po Krkonoších. TĜetí nejvyšší úrazovost byla zjištČna v Jizerských horách (8 lyžaĜských stĜedisek s 34, 92 kilometry sjezdových tratí), Beskydech (11 lyžaĜských stĜedisek a pĜibližnČ 28 km sjezdových tratí) a ŠumavČ (5 lyžaĜských stĜedisek a pĜibližnČ 26 km sjezdových tratí) za posledních 10 let. NejménČ úrazĤ pĜi sjezdovém lyžování za posledních 10 zimních sezón se stalo v Orlických a Krušných horách. PĜi snowboardingu, stejnČ jako pĜi sjezdovém lyžování, jsou Krkonoše horskou oblastí s nejvyšší úrazovostí za posledních 10 let. SamozĜejmČ tomu odpovídá i již zmínČná délka lyžaĜských tratí. Následují Jeseníky, které se z 10 sezón staly þtyĜikrát horskou oblastí s nejvyšší úrazovostí po Krkonoších. Na tĜetím místČ s nejvyšší úrazovostí jsou Jizerské hory. NejménČ úrazĤ pĜi snowboardingu se prĤmČrnČ stalo za posledních 10 let v Beskydech. I když rozloha bČžeckých tratí na þeských horách je mnohonásobnČ vČtší než poþty kilometrĤ sjezdových tratí, úrazovost pĜi bČžeckém lyžování ve všech horských oblastech je mnohonásobnČ menší. Nejvyšší úrazovost pĜi bČhu na lyžích byla zaznamenána opČt v Krkonoších s prĤmČrnou úrazovostí 100 úrazĤ za sezónu, je pĜi rozloze 600 km bČžeckých tratí nČkolikanásobnČ nižší, než je tomu u sjezdového lyžování a snowboardingu. Druhá nejvyšší úrazovost pĜi bČhu na lyžích byla zjištČna v Jeseníkách s rozlohou 192 kilometrĤ bČžeckých tratí. NejménČ úrazĤ pĜi bČžeckém lyžování za posledních 10 let se stalo v Krušných horách (275 km bČžeckých tratí) a na ŠumavČ (176 km bČžeckých tratí). V druhém pohledu lze zohlednit poþet úrazĤ v jednotlivých zimních stĜediscích pĜi vybraných zimních sportech v závislosti na jejich rozloze, který byl zpracován v tabulkách a grafech se statistikou poþtu úrazĤ na 1 km (kapitola 17). ϴϳ
Pokud tento pohled zohledníme a vyjádĜíme poþet úrazĤ v závislosti na 1 km, tak dojdeme ke zjištČní, že Krkonoše v tabulkách a grafech úrazovosti nevedou. V úrazovosti vztažené na 1 km pĜi sjezdovém lyžování je z 10 sezón 10x nejvyšší úrazovost v Orlických horách. Orlické hory jsou následovány Jeseníky, které se staly 4x horami s druhou nejvyšší úrazovostí od roku 2000 do roku 2010 a v tČsném závČsu jsou Jizerské hory. Nejnižší úrazovost vztažená na 1 km byla za posledních 10 sezón prĤmČrnČ zaznamenána v Krušných horách a Krkonoších (viz. grafy kapitola 17. 1). Ani pĜi snowboardingu v úrazovosti vztažené na 1 km nedominovaly Krkonoše. Nejvyšší úrazovost, 7x z 10 sezón, byla stejnČ jako u sjezdového lyžování v Orlických horách, následované Šumavou s 4x nejvyšší úrazovostí v závislosti na 1 km z 10 sezón. TĜetí nejvyšší úrazovost v závislosti na 1 km bČhem posledních 10 let zaznamenaly Jizerské hory (viz. grafy kapitola 17. 2). PĜekvapivČ hory s nejnižší úrazovostí v závislosti na 1 km se staly Jeseníky následované Krkonošemi. PĜi bČhu na lyžích byla nejvyšší úrazovost vztažené na 1 km zaznamenána v Jeseníkách, kde byla úrazovost nejvyšší ve všech deseti zmiĖovaných sezónách. Na druhém místČ s nejvyšší úrazovostí v závislosti na 1 km se v prĤmČru nejvíce bČžkaĜĤ zranilo na ŠumavČ, pak v Orlických horách a Krkonoších. Nejnižší úrazovost vztažená na 1 km byla za posledních 10 sezón zaznamenána v Jizerských a Krušných horách (viz. grafy kapitola 17. 3).
ϴϴ
15 ZávČr SbČrem dat od Horské služby ýR a jeho následném zpracování se podaĜilo splnit cíl a dílþí úkoly této diplomové práce. Poþty úrazĤ byly rozdČleny podle zimních sezón, ve kterých byly zaznamenány, podle zimních stĜedisek, kde se vyskytly a pĜi jakém zimním sportu byly zjištČny. Z celkového pĜehledu statistiky úrazovosti na þeských horách je patrné, že lyžování a snowboarding na þeských horách prošel velkým vývojem. PĜechod z rovných lyží na carvingové zaznamenal vČtší zájem o sjezdové lyžování, dále rozvoj snowboardingu a zkvalitnČní lyžaĜských tratí pĜispČlo k vČtší návštČvnosti þeských hor a tím i možného navýšení úrazovosti. Velký zájem o sjezdové lyžování oproti snowboardingu a bČhu na lyžích je patrný i ve výskytu úrazovosti na þeských lyžaĜských tratích. Nejvíce úrazĤ pĜi zimních lyžaĜských sportech se za posledních 10 let vyskytlo pĜi sjezdovém lyžování, které následuje snowboarding a nejménČ lyžaĜĤ se zranilo pĜi bČhu na lyžích (kapitola 13. 4, graf þ. 7), což mĤže být zpĤsobeno i velikostí horských stĜedisek a jejich velkou návštČvností. Celková úrazovost pĜi zimních sportech od zimní sezóny 2000 – 2001 zaþala stoupat prĤmČrnČ o 664 úrazĤ za sezónu až do zimní sezóny 2005 – 2006, kdy se stalo nejvíce úrazĤ za posledních 10 let, zranilo se 6987 sportovcĤ. Nejnižší úrazovost za posledních 10 let byla zaznamenána v zimní sezónČ 2006 – 2007, kdy se kvĤli nekvalitním snČhovým podmínkám zaznamenalo 3259 úrazĤ, což je oproti pĜedchozí zimní sezónČ 2005 - 2006 snížení o 3728 úrazĤ. Dále statistické výsledky poukázaly na to, že se úrazovost pĜi zimních sportech od roku 2007-2008 snižuje, což mĤže být i díky tomu, že lidé zaþínají na sjezdových tratích více využívat lyžaĜských helem, chrániþĤ páteĜe a další vybavení, které pĜi stĜetu s jiným lyžaĜem nebo pĜekážkou, mohou lyžaĜi pomoci vyváznout z nehody bez zranČní. SamozĜejmČ nesmí být opomenuty zlepšení bezpeþnostních podmínek na sjezdových tratích, které jsou již srovnatelné s lyžaĜskými tratČmi v zahraniþí. Co v této diplomové práci nebylo možno uvést, bylo rozdČlení úrazovosti dle druhu, lokalizace zranČní a pĜi jakém sportu se úraz stal. Horská služba ýR sice tyto informace vlastní, ale jen v papírové formČ a pouze za posledních 5 let na každém stĜedisku HS ýR zvlášĢ a nevede si je do hromadných statistik úrazovosti z dĤvodu ϴϵ
nedĤležitosti pro jejich potĜebu. Proto nebylo možné tato data za posledních 10 let sesbírat. Což samo o sobČ vede k námČtu na další práci o statistice úrazovosti pro jednotlivá stĜediska a rozdČlení úrazovosti podle druhu a lokalizace zranČní. Veškeré zjištČné skuteþnosti v této diplomové práci by mČly vést k zamyšlení, že i když celková úrazovost pĜi vybraných zimních sportech v posledních letech klesá, nesmí se zapomínat na pravidla správného chování na lyžaĜských tratích, použití bezpeþnostního vybavení a nepĜecenČní vlastních schopností a sil, což zvyšuje prevenci úrazovosti.
ϵϬ
16 Literatura 16. 1 Písemné zdroje BINTER, L. a kol. Snowboarding. 3.vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 131 s. ISBN 80-247-1474-4. DYLEVSKÝ, I. Sportovní medicína. 1.vyd. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-725-7. ERTLOVÁ, F., MUCHA, J. PĜednemocniþní neodkladná péþe. Brno: Národní centrum ošetĜovatelských a nelékaĜských zdravotnických oborĤ v BrnČ, 2008. 368 s. ISBN: 807013-379-1. FERGUSON, S., A., LA CHAPELLE, E., R. The ABC of Avalanches Safety. Great Britain, 2003. 139 s. ISBN 0-89880-885-8. GIBBINS, J. Snowboarding. Chomutov: Milénium Publishing s.r.o., 1996. 96 s. ISBN 80-902384-0-8.
GNAD, T. a kol. Základy teorie lyžování a snowboardingu. Praha: Karolinum, 2008. 239 s. ISBN 978-80-246-1587-5. GNAD, T., PSOTOVÁ, D. BČh na lyžích. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-09959. HAMPALA, M. LyžaĜská stĜediska. 1.vyd.Brno, Computer Press, 2004, 120 s. ISBN 80-251-0477-X. HENDL, J. PĜehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat. 2.vyd. Praha, Portál, 2006. 583 s. ISBN 80-7367-123-9. HENDL, J. Kvalitativní výzkum – základní metody aplikace. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2. HRABOVSKÝ, J., a kol. Chirurgie. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2002. ISBN 8086432-39-4. CHARVÁT, A., KUýERA, M. Sportovní traumatologie. 1.vyd. Praha: Olympik, 1984. ϵϭ
KLEH, C. Snowboardins skills. 2.vyd. Kanada: Firefly Books, 2002. 128 s. ISBN 155297-626-2. KLIMEŠ, M. Historie Horské služby. c 2011, [online]. poslední revize 26.7.2011 [cit. 2011-05-23] dostupné z: < http://mail.kallib.cz/hs/2_1.php > KONIGOVÁ, M. A KOL., Matematické a statistické metody v informatice. Praha, Státní nakladatelství Praha, 1988. 189 s. KURZEDER, T., FEIST, H. Powder Guide: Managing Avalanche Risk. Kanada, Friesens Corporation, 2003. 191 s. ISBN 9724827-3-3. LEKTORSKÝ SBOR APUL. Metodika výuky lyžování. Hostinné: Nakladatelství neuvedeno, 2003. LEKTORSKÝ
SBOR
APUL.
APUL
Snowsports
Manual.
1.vyd.
Hostinné:
Nakladatelství neuvedeno, 2008. LOUKA, O. Metodika snowboardingu aneb kterak snowboarding uþiti a výuku co nejménČ komplikovati. 1.vyd. Ústí nad Labem: CDVU KTV UJEP, 1998. ISBN 807044-223-9. LOUKA, O. a kol. Snowboarding. 2.vyd. Ústí nad Labem, 2006. LOUKA, O., VEýERKA, M. Snowboarding. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 148 s. ISBN 978-80-247-1378-6. MUSIL, D., REICHERT, J. Lyžování od základĤ po freestyle. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 120 s. ISBN 978-80-247-2135-4. NÁPRAVNÍK, ý., ŠRÁMEK, P. Sportovní traumatologie a lékaĜská kontrola, Praha: TiskaĜské závody, 1984. PALA, J., FIALOVÁ, I., a kol. Hory a sníh. 1.vyd. Praha: Epocha, 2010. 312 s. ISBN 978-80-7425-029-3. PAVLICA, I., JIREŠOVÁ, B. Historie Horské služby. SKI magazín, 2002, roþ. 8, þ. 1, s. 62 – 63.
ϵϮ
PAVLICA, I., JIREŠOVÁ, B. Horská služba dnes. SKI magazín, 2003, roþ. 8. þ. 3, s. 78 – 79. PěÍBRAMSKÝ, M. Lyžování. Praha: Grada 1999. 124 s. ISBN 80-7169-786-9. PěÍBRAMSKÝ, M., PSOTOVÁ, D. SjíždČní a zatáþení na lyžích. Praha: Karolinum, 2006. 149s. ISBN 978-80246-1292-8 REICHERT, J., MUSIL, D. Lyžování od zaþátkĤ k dokonalosti. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 192 s. ISBN 978-80247-1724-1. SEGER, J. Statistické metody pro ekonomy prĤmyslu. 1.vyd. Praha, SNTL, 1988. 545 s. ISBN 04-313-88. SOUMAR, L., BOLEK, E. B Čh na lyžích. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 132 s. ISBN 80-247-0015-8. ŠEVýÍK, P., ýERNÝ, V., VÍTOVEC, J. a kolektiv Intenzivní medicína. Praha: Galén, 2003. 422 s. ISBN 80-72-62-203-X. ŠTANCL, P., STROBL, K. Lyžování s úsmČvem. 1.vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc s. r. o., 2004. 111 s. ISBN 80-7182-183-7. ŠTUMBAUER, J., VOBR, R. Moderní lyžování. 1.vyd. ýeské BudČjovice: Protisk s.r.o., 2005.128 s. ISBN 80-7232-266-4. TILBURG, CH. Backcountry Snowboarding. 1.vyd. USA, 1998. 146 s. ISBN 0-89886578-6. TREML, J. Lyžování dČtí. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 124 s. ISBN 80-2470682-2. TREML, J. Malá škola lyžování. 1.vyd. Praha: Olympia, 1984. ISBN 27-019-84. VALENTA, J. a kolektiv Chirurgie pro bakaláĜské studium ošetĜovatelství. Praha: Karolinum, 2005. 237 s. ISBN: 80-246-0644-5. VOBR, R. Snowboarding. ýeské BudČjovice: Kopp, 2006. 128 s. ISBN 80-7232-296-6.
ϵϯ
VOLÁK, J., MIKULA, L. Freeskiing Newschool lyžování. 1.vyd. Praha, Grada Publishing, 2009. 104 s. ISBN: 978-80-247-2837-7. VOLKEN, M., SCHELL, S., WHEETER, M. Backcountryskiing: Skills for Ski Touring and Ski Mounteriing. Kanada, 2007. ISBN 978-1-59485-038-7. VYHNÁLEK, F. a kol. Chirurgie III. Praha: Informatorium, 2003. 135 s. ISBN 807333-009-1.
16. 2 Internetové zdroje www.bezpecnehory.cz - dostupné z http://www.bezpecnehory.cz/novinky/39-1/prilbamuze-zachranit-zivot/ [cit. 2011-07-23] www.bilestopy.cz - dostupné z: http://www.bilestopy.cz/pravidla-chovani-ve-stope.html [cit. 2011-07-01] www.cestovani.idnes.cz – dostupné z http://cestovani.idnes.cz/bez-prilby-uz-anioblouk-tipy-jak-vybrat-tu-pravou-fsw/ig_zima.aspx?c=A080128_134246_ig_zima_tom [2011-05-20] www.cestovani.idnes.cz - dostupné z http://cestovani.idnes.cz/na-freeride-si-poridtespravnouvybavusniziterizikaanebezpeci1c7/ig_zima.aspx?c=A101222_221747_ig_zima _hig [cit. 2011-06-10] www.freeskiing.cz - dostupné z http://www.freeskiing.cz/articles.asp?article=320 [cit. 2011-05-15] www.hscr.cz – dostupné z http://www.hscr.cz/www/prilohy/file45865b51c7cdf.pdf [cit. 2011-05-23] www.hscR.cz – dostupné z http://www.hscr.cz/www/prilohy/file45865ba046fee.pdf [cit.2011-04-23] www.krusnohorci.net - dostupné z http://www.krusnohorci.net/zpravy/262-pravidlachovani-pro-pohyb-v-bezecke-stope--, [cit. 2011-07-01] www.lyzarska-strediska.cz - dostupné z www.lyzarska-strediska.cz [cit. 2011-06-26]
ϵϰ
www.lyzarskejihlavsko.cz – dostupné z http://www.lyzarskejihlavsko.cz/files/lyzarske desatero.pdf, [cit. 2011-07-01] www.sci.muni.cz – dostupné z http://www.sci.muni.cz/~herber/avalanche.htm#3 [cit. 2011-05-23] www.ski-injury.com – dostupné z http://www.ski-injury.com/prevention/helmet [cit. 2011-05-23] www.snow.cz - dostupné z http://snow.cz/clanek/1129-jak-vybrat-lyzarske-chranice [cit. 2011-05-23] www.snowpanic.cz - dostupné z http://www.snowpanic.cz/freeskiers-guide.html [cit. 2011-05-23] www. zpravy.idnes.cz - dostupné z http://zpravy.idnes.cz/poslanec-a-zachranar-chladchcelyzarumdorokapovinnenasaditprilby/domaci.aspx?c=A110404_134527_domaci_jw [cit. 2011-05-29]
ϵϱ
