ÚPRAVA STYKU RODIČŮ S DĚTMI

ÚPRAVA STYKU RODIČŮ S DĚTMI Možnosti a limity OSPOD

Příjemce a realizátor projektu: Kancelář veřejného ochránce práv Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

I. Standardní úprava styku: Otec je oprávněn stýkat se s nezletilým v každém sudém kalendářním týdnu od pátku od 16.00 hod. do neděle po tomto pátku následující do 16.00 hodin, v době vánočních svátků každoročně od 25. 12. od 10.00 hodin do 26. 12. do 19.00 hodin, dále po dobu dvou kalendářních týdnů o letních prázdninách v každém kalendářním roce s tím, že termín tohoto styku je otec povinen sdělit písemně matce vždy nejpozději do 30. 4. Příslušného kalendářního roku, přičemž v době speciální úpravy neplatí běžná úprava styku. II. Zúžená úprava styku: Matka je oprávněna stýkat se s nezletilým každou neděli v měsíci od 9.00 hodin do 17.00 hodin.

Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

III. Rozšířená úprava styku: Otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden v roce v době od pátku 16.00 hodin do 18.00 hodin neděle po tomto pátku následující, v lichém týdnu ve středu od 15.00 hodin do 18.30 hodin, v době vánočních svátků každoročně od 25. 12. od 10.00 hodin do 26. 12. do 19.00 hodin, o letních prázdninách každoročně 14 dní v červenci a 14 dní v srpnu vždy od 10.00 hodin prvního dne styku do 19.00 hodin posledního dne styku s tím, že přesný termín styku otec matce sdělí nejpozději do 30. dubna daného roku, o jarních prázdninách každý lichý kalendářní rok od pátku předcházejícímu jarním prázdninám od 16.00 hodin do neděle následujícího týdne do 16.00 hodin, o velikonočních prázdninách každoročně v sobotu předcházející Velikonočnímu pondělí od 10.00 hodin do 19.00 hodin, s tím, že v době letních prázdnin, jarních prázdnin, vánočních svátků a Velikonoc neplatí standardní 14 denní úprava styku. Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

Právo na styk Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů • účinnost od 1. 1. 2014 • neobsahuje přesnou definici styku • utváří obsah práva na styk výrazněji než mezinárodní úprava

Úmluva o styku s dětmi • platnost pro ČR od 1. 9. 2005 • stanoví všeobecné zásady pro vydávání rozhodnutí o styku • obsahuje nejkomplexnější definici styku

Úmluva o právech dítěte • platnost pro ČR od 6. 2. 1991

Úmluva o výkonu práv dětí • platnost pro ČR od 1. 7. 2001 Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

Rostoucí potíže se zajištěním styku dítěte s oběma rodiči.

Vůdčím principem Úmluvy o styku s dětmi proto je, že

„dítě má právo na pravidelný styk s oběma rodiči, který lze omezit nebo vyloučit jen za předpokladu, že je to v nejlepším zájmu dítěte a rodič, který nemá dítě svěřeno do výchovy, má právo na pravidelnou informaci o něm.“


Článek 2 Úmluvy o styku s dětmi •

pobyt dítěte u osoby, u které po omezenou dobu zůstane nebo setkání s osobou, která jej nemá v péči,

•

jakákoli forma komunikace mezi dítětem a osobou, která dítě nemá v péči,

•

poskytnutí informace této osobě o dítěti nebo dítěti o této osobě.



Dítě a jeho rodiče mají právo navázat a udržovat vzájemný pravidelný styk.

•

Tento styk lze omezit nebo vyloučit pouze tam, kde to je nezbytné v nejlepším zájmu dítěte.

•

V případě, že není v nejlepším zájmu dítěte udržovat styk s jedním z rodičů bez dohledu, je třeba zvážit možnost osobního styku s dohledem nebo jiné formy styku s tímto rodičem.

(R 40/2013: „V odůvodněných případech lze nahradit osobní styk rodiče s dítětem jiným způsobem, např. prostřednictvím výpočetní techniky, tzv. elektronickou poštou, internetovou komunikací (Skype, Facebook apod.), nebo telefonicky.“) Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

Článek 5 Úmluvy o styku s dětmi Pokud to je v nejlepším zájmu dítěte, lze rozhodnout o styku mezi dítětem a osobami jinými než jeho rodiči, které mají s dítětem rodinná pouta.



Dítě, které má podle vnitrostátních právních předpisů dostatečnou schopnost chápání, a pokud toto není zjevně v rozporu s jeho nejlepšími zájmy, má právo: - dostávat veškeré příslušné informace;

- být konzultováno; - vyjadřovat vlastní názor. •

Těmto názorům a prokázaným přáním a pocitům dítěte se přikládá náležitá váha.

•

OSŘ k 1. 1. 2013 zavádí přítomnost důvěrníka


•

III. ÚS 2621/10

…. Ani z čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, stejně jako z čl. 6 Úmluvy o styku s dětmi pak nelze dovodit, že by názor dítěte, o kterém je v soudním řízení rozhodováno, i když mu má být dle čl. 6 Úmluvy o styku s dětmi přikládána náležitá váha (stejně jako jeho prokázaným přáním a názorům), byl pro soud zavazující a že by se nemohl od něj odchýlit; v opačném případě by totiž bylo jakékoliv soudní řízení nadbytečné, neboť by postačovalo, aby všechny dotčené osoby a orgány zjistily názor dítěte, a z něj pak bez dalšího vycházely (srov. obdobně usnesení sp. zn. II. ÚS 1818/07, sp. zn. III. ÚS 2150/07)…..


4410/2013/VOP/MPT: Z hodnocení ochránkyně k situaci, kdy orgán sociálně-právní ochrany po dobu dvou let pracoval s rodiči, s nezletilou ve věku 13 let však hovořil pouze dvakrát: „V daném případě neobstojí vysvětlení, že nezletilá byla nepřetržitě v péči jiných odborníků, kteří s ní situaci probírali, nebo obavy, že by rozhovor neunesla.“ • Podle ustanovení § 8 zákona o sociálně-právní ochrany dětí platí, že dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo pro účely sociálně-právní ochrany tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Dítě, které je schopno s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost posoudit dosah a význam rozhodnutí vyplývajících ze soudního nebo správního řízení, kterého je účastníkem, nebo jde-li o jiné rozhodnutí vztahující se k jeho osobě, obdrží od orgánu sociálně-právní ochrany informace o všech závažných věcech jeho osoby se týkajících. • Podle ustanovení § 10 zákona o sociálně-právní ochrany dětí je obecní úřad povinen projednat s dítětem nedostatky v jeho chování. Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

4410/2013/VOP/MPT: Ze zprávy pomáhající organizace vyplynulo, že v zařízení proběhlo celkem 36 konzultací, z toho tři společná setkání rodičů, 11 individuálních konzultací s otcem, 13 s matkou, 4 individuální sezení s nezletilou, 5 asistovaných setkání nezletilé s matkou. Nezletilá matce adresovala pouze negativní sdělení (nechce s ní být, není si o čem povídat), na setkání docházela s pevným rozhodnutím, že se s matkou bavit nechce a nebude. Další kontakty s matkou nezletilá odmítla. Bylo zřejmé, že nezletilá matku odmítá dlouhodobě, diskusi na dané téma odmítá stejně tak. Vzájemný vztah rodičů je jevil být stále hostilní, matka otce obviňovala z manipulace dcery, otec verbalizoval ochotu ke spolupráci, zároveň však sdělil, že nezletilou ke styku s matkou motivovat nedokáže. Metoda asistovaných styků se v daném případě jevila jako nástroj neúčelný, který vztahu nezletilé s matkou nepomohl. Proto zařízení spolupráci s rodinou ukončilo. Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

4410/2013/VOP/MPT: Z hodnocení ochránkyně:

„Jsem přesvědčena, že shora formulovaná povinnost je takřka nepřenositelná a musí existovat skutečně vážné důvody, proč by sociální pracovnice s dítětem ve věku 13 let neměla hovořit o věcech, které se ho bytostně týkají. V posuzovaném případě sice nezletilá docházela k různým psychologům, nicméně jejich cílem primárně bylo pracovat na potřebách nezletilé, nikoli seznamovat ji s událostmi, které se kolem ní dějí, a s tím, jaké důsledky mohou mít její rozhodnutí. Stranou ponechávám tu skutečnost, že je vyloučeno, aby oslovený psycholog disponoval za každé situace všemi informacemi, které by nezletilá měla podle zákona o sociálně-právní ochraně obdržet (např. by nemusel vědět o tom, jaké kroky v její záležitosti právě činí otec nebo matka). Sociální pracovnice by proto měla nezletilou pravidelně (alespoň krátce) informovat o aktuální situaci, možných vyústěních, matce, a také vytvořit prostor pro případné dotazy a vyjádření nezletilé. Uvedené má o to větší smysl, uvážíme-li, že podle čl. 2 Úmluvy o styku s dětmi se stykem rozumí také sdělení dítěti informace o jeho rodiči.“ Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

Článek 7 Úmluvy o styku s dětmi Při řešení sporů ohledně styku soudní orgány přijmou veškerá vhodná opatření:

•

k zajištění toho, aby oba rodiče byli informováni o důležitosti, kterou pro dítě a oba z nich má zavedení a udržování pravidelného styku s dítětem;

•

k tomu, aby rodiče a další osoby mající rodinná pouta s dítětem byli motivováni k uzavření smírčí dohody upravující styk s dítětem, a zvláště pak aby se k tomuto použila rodinná mediace a další způsoby řešení sporů;

•

k tomu, aby si před vydáním rozhodnutí zajistily dostatek informací, a to především od osob s rodičovskou zodpovědností, a tak rozhodly v nejlepším zájmu dítěte, a případně si vyžádaly další informace od jiných příslušných orgánů či osob.


Cochemský model • • • • • • •

Popisuje interdisciplinární spolupráci všech profesí a institucí účastnících se rozvodového řízení. Zájmy dítěte (jeho právo na oba rodiče) se musí (znovu) dostat do středu pozornosti obou rodičů. Rozhádaní rodiče jsou vedeni k tomu, aby opět převzali svou společnou rodičovskou odpovědnost a nenechali o svých dětech rozhodovat cizí osoby (OSPOD, soudní znalci, soudci,…). Flexibilita a rychlost je klíčová. Poradenská péče je velmi intenzivní, probíhá i 3x týdně. OSPOD se účastní všech ústních jednání mezi rodiči a při prvním soudem nařízeném jednání může nabídnout jedinečný úhel pohledu. Je velmi dobře informován o aktuální situaci v rodině. Přináší kvalifikované podněty pro další diskusi a velmi často je schopen vypracovat s rodiči první rámec společné dohody. http://www.cochem.cz/


Článek 9 Úmluvy o právech dítěte •

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytným v některém konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte.

•

V jakémkoli řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem dotčeným stranám možnost zúčastnit se řízení a sdělit svoje stanoviska.

•

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.


Článek 13 Úmluvy o výkonu práv dětí •

S cílem předcházet sporům nebo soudním řízením týkajícím se dětí, smluvní strany budou podporovat zprostředkování a další způsoby řešení sporů a jejich využití za účelem dosažení dohody, v případech, kde je to namístě a které smluvní strany vymezí.

•

Sp. zn. 1115/2012/VOP/MPT: „Typickým případem, kdy vhodnější než soudní řízení bude alternativní způsob řešení podstaty sporu, může být právě sporná otázka rodičů v jakém rozsahu naplňovat právo dítěte na pravidelný osobní rodičovský kontakt.“


Základní situace • •

Dítě žije s rodiči ve společné domácnosti Dítě žije pouze s jedním z rodičů - s druhým rodičem se stýká - s druhým rodičem se nestýká - druhého rodiče odmítá

•

Dítě umístěné mimo rodinu


• • • •

Neupravený „přirozený“ styk Překrývání Asistované předávání Asistovaný styk - třetí osoba je pozorovatelem - třetí osoba se aktivně účastní

•

Styk podle soudního rozhodnutí

Ad hoc dohoda rodičů (neupravený styk)

•Dítě žije s jedním rodičem, s druhým se pravidelně stýká.

Mimosoudní dohoda (ústní nebo písemná)

•Dítě žije s jedním rodičem, s druhým se buď pravidelně nebo problematicky stýká.

Autoritativní rozhodnutí soudu

Dohoda nad rámec soudního rozhodnutí je vždy možná.


•Dítě žije s jedním rodičem, s druhým se stýká, nestýká nebo ho odmítá.

Úprava styku soudním rozhodnutím ani dohodou není možná

•Dítě styk odmítá.

Komentář (Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014) •

Styk jako základní předpoklad pro možné utváření a upevňování vzájemných vztahů mezi dítětem a oběma jeho rodiči.

•

Rozhodování o úpravě styku s dítětem ve všech případech, kdy rodiče dítěte spolu nežijí, by bylo nevhodným vměšováním státní moci do rodinných vztahů. Proto pokud se rodiče na úpravě styku dohodnou, soud dohodu nemusí schvalovat.

•

Délka trvání styku by se měla řídit zejména potřebami dítěte. Jako zásada by mělo platit, že rodič je oprávněn se stýkat s dítětem nejen každý druhý víkend, ale standardní styk by měl být doplněn i dny v týdnu, aby se rodič mohl podílet na školní přípravě či na výchově v širším slova smyslu.


•

Je třeba mít na paměti, že nepečující rodič má pouze v rámci styku možnost realizovat péči a výchovu dítěte, proto je třeba styk stanovit v co nejširší míře.

•

Úprava styku znamená vymezení intervalů styku, popřípadě jiné zvláštní okolnosti. Jelikož jde o zásah do práv rodičů, je třeba, aby jakékoliv zásahy v podobě limitů, podmínek či jiných omezení byly v souladu se zákonem, mezinárodními úmluvami a v souladu se zájmem dítěte. Omezením práva rodiče na styk musí být sledován legitimní cíl (zájem dítěte), prostředky k jeho dosažení musí být přiměřené a současně je třeba dospět k závěru, že nelze nalézt šetrnější alternativu.


§ 858 občanského zákoníku Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud. •

Právo rodiče na styk je zásadně nezávislé na tom, zda je rodič oprávněn vykonávat celou rodičovskou odpovědnost či jen její část. Při omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu soud vždy posoudí, zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezit právo rodiče osobně se stýkat s dítětem.


§ 888 občanského zákoníku Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.

•

Výkladem lze dovodit i povinnost rodiče stýkat se s dítětem.

•

Otázkou je, zda by vymáhání plnění této povinnosti nebylo v rozporu se zájmem dítěte.

•

Připravit na styk neznamená „ponechat zcela na dítěti, zda bude chtít s druhým rodičem odejít“


OSPOD u rodičovského styku? • • • • •

KS v Ústí nad Labem 10 Co 158/2004: Styk rodiče s dítětem lze výjimečně po určitou dobu upravit za přítomnosti pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí, popř. i druhého rodiče. Metodické doporučení MPSV č. 11/2009 při účasti orgánů sociálně-právní ochrany dětí u rodičovského styku Účast pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí při styku rodiče s dítětem není v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí (ani v jiném právním předpise) upravena. Platí, že přítomnost pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany při styku rodiče s dítětem je možná a přípustná jako jedna z metod sociální práce s rodinou. Jde o nevynutitelnou iniciativu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která by se měla uskutečňovat mimo soudem stanovenou povinnost, podle jeho zvážení.


Povinnost dítěte stýkat se s rodičem? •

ÚS III. ÚS 125/98: Pokud nejsou zjištěny takové skutečnosti, které by vedly k pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti..., není – ani při plném respektu k právům samotných nezletilých – zákonného, tím méně pak ústavněprávního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož přímé péči nezletilé dítě není, byl styk s ním zakázán, respektive nepřiměřeně omezen.

•

Při odmítání styku dítětem je třeba důsledně zjišťovat jeho důvody.

•

Rychlost rozhodování je klíčová, neboť prostý běh času může vést k nenapravitelným důsledkům pro vztahy mezi dítětem a rodičem, který s ním nežije (rozhodnutí ESLP ve věci Ignaccolo-Zenide proti Rumunsku č. 31679/96).


§ 889 občanského zákoníku Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči. •

R 12/1990: Rodič, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, odpovídá za škodu vzniklou druhému z rodičů v důsledku zmaření styku s dítětem i tehdy, když tohoto rodiče včas neinformoval o objektivní překážce (např. o onemocnění dítěte) bránící uskutečnění styku s nezletilcem ve stanovenou dobu.

•

Pečujícímu rodiči může vzniknout i škoda pro neuskutečnění styku.

•

Trvale bezdůvodné bránění ve styku znamená, že rodič od soudního rozhodnutí neměl možnost se s dítětem setkat.


§ 890 občanského zákoníku Rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho zájmů.


5073/2013/VOP/MPT: „Ústředním problémem byla nadále spolupráce rodičů na dohodách o rozsahu rodičovského styku a dále informační povinnost matky vůči otci. Pokud matka odmítla sdělit otci, kam s nezletilým odjíždí, otec se informace domáhal přes dotčený úřad („Jako opatrovníka našeho dítěte vás žádám o informaci, kde se nachází náš syn. Je v pořádku?“). Ve chvíli, kdy matka sociální pracovnici informaci odmítla sdělit, otec napadal dotčený úřad („Velmi mě zaráží postoj OSPOD, který se jako soudem určený opatrovník našeho dítěte, klidně smiřuje s tím, že mu není známo, kde, v jakých podmínkách a s kým se nalézá jemu svěřený nezletilý.“). Vedoucí odboru shrnul, že rodiče nechtějí uzavřít dohodu o rodičovském styku a stále si ponechávají prostor neohraničeného styku s dítětem, což vede ke konfliktním situacím a nadměrné komunikaci. Na základě žádostí a stížností otce dotčený úřad vždy oslovil matku, která intervenci úřadu po čase ve své stížnosti vyhodnotila jako obtěžující. Pomoc dotčeného úřadu spočívající ve zprostředkované komunikaci rodičů nevedla ke zklidnění konfliktu.“ Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

Hodnocení ochránkyně: „Z předložené komunikace otce s úřadem vyplývá jeho zjevná nespokojenost, zejména pokud jde o intenzitu intervence úřadu vůči matce. Tato však není na místě, neboť některé požadavky otce (např. jeho opakovaná snaha přes úřad zjišťovat kde a s kým se matka se synem aktuálně nachází) byly neoprávněné. Podle čl. 2 Úmluvy o styku s dětmi se stykem rozumí také poskytnutí informace o dítěti. Jde o nepřímou formu styku, která byť není způsobilá sama o sobě rozvíjet (respektive devalvovat) rodičovský vztah s dítětem, je důležitou součástí každého vztahu rodič-dítě. Tehdy platný zákon o rodině stanovil právo rodiče na pravidelnou informaci o dítěti, čemuž odpovídala povinnost druhého z rodičů tuto pravidelnou informaci o dítěti poskytnout. Avšak stejně jako u přímého styku, vznikla-li potřeba jeho soudní úpravy, nikdy neobsáhla veškerý čas dítěte. Znamená to, že pokud již soud přistoupil k úpravě stanovené povinnosti, rozhodl o povinnosti rodiče poskytnout informaci za určité období. Informace pak měla být spíše souhrnná, nikoli detailní (rozepsaná po dnech), a týkala se zejména podstatných záležitostí v životě dítěte (zdravotní stav dítěte, jeho školní výsledky, apod.).“ Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

§ 891 občanského zákoníku Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se rodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče s dítětem. Je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně se stýkat s dítětem, anebo tento styk i zakáže. •

Může jít tedy nejenom o situace, kdy dítě je při pobytu s druhým rodičem ohrožováno na zdraví, ale i o situace, kdy dítě je druhým rodičem neurotizováno, popouzeno vůči rodiči, který má dítě ve výchově, ale i o situace, kdy rodič nabízí dítěti nevhodný životní příklad, ohrožuje mravnost apod. Rozhodnutí o zákazu styku je faktickým omezením rodičovské odpovědnosti, rodič ztrácí možnost se na péči a výchově o dítě podílet. Pokud zde není jiné soudní rozhodnutí o zásahu do rodičovské odpovědnosti, rodič zůstává i nadále zákonným zástupcem dítěte.


§ 872 občanského zákoníku Omezení rodičovské odpovědnosti ●

žádný vliv na právo styku, pokud soud nerozhodl jinak

Zbavení rodičovské odpovědnosti ●

zákaz osobního styku, pokud soud nerozhodl jinak


Sociálně-právní ochrana dětí • Dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu. • Koncept sociálně-právní ochrany poskytované každému nezletilému dítěti • Jedním z hlavních úkolů OSPOD je působení k obnovení narušených funkcí rodiny. Těžištěm práce s rodinou je poradenská činnost, kterou rodiče mohou při řešení problémů souvisejících s péčí o dítě opakovaně žádat, nebo působení k odstranění nedostatků ve výchově, které jsou nuceni strpět. • OSPOD podle míry a formy ingerence do rodiny vystupuje v různých rolích, od výrazně mocenské až po pomáhající. • Intervence OSPOD na základě žádosti dotčených osob (§ 8 a 9 ZoSPOD) x jednání z moci úřední na základě zákona. Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

• Zákon o sociálně-právní ochraně dětí orgánům sociálně-právní ochrany ukládá povinnost přijmout potřebné opatření, nastane-li situace, která ohrožuje řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte. Tato opatření musí být zvolena tak, aby na sebe navazovala a vzájemně se ovlivňovala. Při tom se postupuje s využitím metod sociální práce a postupů odpovídajících současným vědeckým poznatkům. (§9a odst. 2)

• Potřebné opatření je takové, které odpovídá danému případu. • Úvodní vyhodnocení (§ 6), následné vyhodnocení, stanovení dalšího postupu, IPOD (§ 10) • OSPOD může uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, pokud rodiče nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě výchovy dítěte nebo úpravě styku s dítětem. (§ 12)

•

OSPOD podává návrh soudu na zachování povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem u rodiče omezeného ve svéprávnosti. (§ 14) Záleží na faktických možnostech rodiče.

http://www.ochrance.cz/?id=51 (letáky z různých oblastí k využití) Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

Ze zprávy ochránkyně: „Pokud by odpovědnost za dosažení dohody rodičů v záležitostech péče o děti, ležela pouze na orgánech sociálně-právní ochrany dětí (a dalších orgánech veřejné moci), veškerá právní úprava požadující kooperaci rodičů by se jevila jako zbytečná. Proto platí, že v případech, kdy se rodičům nedaří v oblasti péče o dítě dohodnout, mají ze strany státu nárok na určitou pomoc nesankční povahy, odpovědnost za dosažení či nedosažení dohody však zůstává stále na rodičích. Ať už jde o preventivní působení orgánu sociálněprávní ochrany dětí, nebo autoritativní rozhodnutí soudu, tyto nejsou nikdy způsobilé nahradit absentující dobrou vůli, porozumění a schopnost kompromisu rodičů. K urovnání vyhrocené rodinné situace je potřeba její pochopení, smíření, a mnohdy také osvojení si nových komunikačních metod. K tomu může napomoci odborné zařízení, jež se danou problematikou zabývá.“ Mgr. Petra Šuplerová / 11. 6. 2015 © Copyright Veřejný ochránce práv, 2015

Děkuji Vám za pozornost. [email protected]


ÚPRAVA STYKU RODIČŮ S DĚTMI

Recommend Documents