113 SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ F A K U L T Y B R N Ě N S K É UNIVERZITY S T U D I A MINORA F A C U L T A T I S PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS D 29, 1982
DANUŠE
KSICOVA
K. D. B A L M O N T V Č E S K Ý C H
PŘEKLADECH
Ruský básník K . D. Balmont (1867—1942), zařazovaný' obvykle ke „star ším ruským symbolistům", vstoupil do ruské literatury počátkem deva desátých let. Po prvním, ještě nezralém Sborníku veršů (Sborník stichotvorenij, 1890), k němuž se autor později nehlásil, následovaly tři básnické knihy Pod severním nebem (Pod severnym něbom, 1894), V nekonečnosti (V bezbrežnosti, 1896) a Ticho (Tišina, 1898), jež se svou melancholií a beznadějí zapojují svérázně do soudobého proudu ruské dekadence. Balmont se v té době již stal známým básníkem i překladatelem. Kritika, jež se zpočátku k němu stavěla se stejným nepochopením jako k mla dému Brjusovovi, začala postupně uznávat básnické kvality jeho verše, především Balmontův smysl pro hudebnost. Koncem století Balmont píše další sbírku Hořící budovy (Gorjaščije zdanija, 1900), jež patří k jeho nejlepším básnickým projevům. Časté zahraniční pobyty, především cyk lus přednášek o ruské poezii, který přednesl na jaře r. 1897 v Oxfordu, rozšířily jeho popularitu i na Západě. V této době se také o Balmonta začíná zajímat český tisk. Zásluhou spisovatelky a překladatelky ze slovanských literatur Pavly Maternové (1858—1923) zahajuje r. 1903 Slovanský přehled svůj pátý ročník stručnou charakteristikou Balmontova života a díla, po níž následuje výběr deseti básní z prvních tří známých Balmontovýoh sbírek. V úvodní črtě pře kladatelka charakterizuje Balmonta jako jednoho „ze sympatické družiny básníků-pesimistů dědictví Nadsonova". V této první české antologii je Balmont představen jako básník teskných reflexí, který po strázních tohoto světa, z nichž nenachází východiska, očekává vykoupení buď v deisticky pojaté symbolice života posmrtného, nebo v panteismu. Dekadentní nálady konce století, typické i pro českou poezii devadesátých let, jsou charakteristické rovněž pro Balmontovy milostné verše, jež sem 1
1
Pavla M a t e r n o v é , Z nové poezie ruské. Konstantin Dmitrijevič Balmont: Chorý, Otázka, Smrt, Oceán, Ne, nikdo tolik nepřivodil zla, Ach, jenom věděti, V jeskyni, Pozdě, Před úsvitem dHmou vody, Hořící atom letím vpřed..., Slo v a n s k ý přehled 5, 1903, 1—6. Za bibliografické údaje uváděné zde i dále v d ě č í m bibliografickému oddělení Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze.
114
DANUŠE KSICOVA
Maternové zařadila. V posledních dvou básních antologie je již patrný předěl v Balmontově tvorbě, směřující ve svém dalším vývoji k impre sionismu astrálního typu. Balmont se na dlouhá léta stává vyznavačem očistného ohně (srov. sbírky Hořící budovy, Pták ohnivák — Zař ptíca, 1907) a slunce, symbolu všepohlcující vášně (Buďme jak slunce — Buděm kak soince, 1903, Jenom láska — Tolko ljubov, 1903, Sonety slunce, medu a luny — Sonety solnca, mjoda i luny, 1917 aj.). Z těchto sbírek čerpá většina dalších českých překladatelů. Kritika však sleduje i politicky odbojnou část Balmontovy biografie a tvorby. Vůbec první zmínka o Balmontovi v českém tisku komentuje jeho vztah k soudobé ruské litera tuře — jeho ocenění románu L. N . Tolstého Vzkříšení a především jeho nadšené přijetí díla M . Gorkého. Balmontovu tvorbu komentuje ve svých ročních přehledech literární produkce ruský dopisovatel Slovanského pře hledu A. I. Jacimirskij. V článku Hušká literatura r. 1905 konstatuje s uspokojením, že i „bůh ruských modernistů" Balmont začal opěvovat politickou svobodu a vyzývat k boji. — Balmont byl nucen r. 1905 emigrovat a jeho Písně mstitele (Pesni mstitělja, Paříž 1907) byly v Rusku zakázány. Na rozdíl od jeho ostatní lyriky, hluboce prožité a mistrovsky ztvárněné, jsou to však verše plné otřelých klišé. Tento rozpor komen toval ústy svých korespondentů i český tisk. Názory ruské kritiky tak pronikaly do českého prostředí zcela bezprostředně a do značné míry formovaly české pojetí Balmontovy tvorby. Tak např. z komentáře Jacimirského o knize fejetonů K. Cukovského od Čechova do našich dní, do týkající se i tvorby Balmontovy, vyplývá, že Jacimirskij pokládá Bal monta za básníka mistrné formy, avšak malé myšlenkové hloubky. Objektivnější analýzu Balmontovy tvorby obsahují dva články z desátých let. W. R. Wegnerowicz a K . R. Handzel v nich obdobně charakterizují evoluci Balmontovy tvorby od teskných nálad jeho mládí k impresionisticky impulsívní oslavě života, světla a slunce. Jeho Písně mstitele po kládají za nevelkou epizodu, po níž následuje zaujetí folklórem a opět dionýzovské opěvování života. Oceňují Balmonta jako mistra tónů a jejich modulací, vyslovují však pochybnosti, že by dovedl zapalovat lidská srdce. Tehdejší český tisk komentuje i události, které se Balmonta osobně dotýkaly. Píše o návrhu pravoslavného biskupa v Saratově, aby byl Bal mont spolu s jinými ruskými básníky — Merežkovským, Andrejevem, Maminem, Gorkým, Arcybaševem aj. — exkomunikován z pravoslavné církve, neboť ve svých spisech holduje duchu pohanskému. Upozorňuje na Balmontův příjezd do Ruska r. 1913 po osmileté emigraci a na jeho opětný odjezd počátkem r. 1914. R. 1914 oznamuje, že byl prohlášen za 2
3
4
5
6
7
8
9
1
Bořivoj P r u s í k , Dekadent K. Balmont [...]. Česká revue 1900—1901, 1, 126—127. A . I. J a c i m i r s k i j , Ruská literatura r. 1905. Slovanský přehled 8, 1906—1907, 293-299. Novy}, Z Petrohradu. Slovanský přehled 9, 1906—1907, 121-124. A . I. J a c i m i r s k i j , Ruská literatura v r. 1907. Slovanský přehled 10, 1907 až 1908, 337-349. W. R. W e g n e r o w i c z , K. D. Balmont. Přehled 9. 1910-1911, 855—856. K . R. H a n d z e l , Z ruského básnictví moderního. Národní politika 32, 1914, 61, 1—2. i Osvéta lidu 15, 1910, 122, 4. Hlídka 30, 1913, 3, 395. Josef P e l í š e k , Z ruských dnů. Právo lidu 23, 1914, 33, 1-2. 3
4 5
6
8
9
115
K. D. B A L M O N T V ČESKÝCH P Ř E K L A D E C H 10
„krále ruských básníků", a poté že vydal studii o polském básníkovi J. Slowackém. . Po únorovém převratu r. 1917, který Balmont vřelje uvítal, oznamují několikeré české noviny, že Balmont napsal slova k nové ruské hymně, zhudebněné Grecaninovem. Balmontův věhlas se v Rusku udržoval v širokých čtenářských vrstvách ještě dlouho po onom slavném desetiletí jeho tvůrčí dráhy v letech 1895 až 1904, kdy jeho tvorba působila přímo magicky. Teprve r. 1918 se při moskevské volbě „krále ruských básníků" dostal až na třetí místo po Igorovi Severjaninovi a Majakovském. Proto byly také české překlady z Balmontova díla označovány až do první světové války titulky Z nové či Ze současné poezie ruské. Baknonta tehdy překládali neobyčejně eru dovaní a citliví básníci — Petr Křička a Josef Pelíšek — kterým se jej podařilo v této době u nás vystihnout nejlépe. Petr Křička (1884—1949) začal Balmonta překládat — vedle jiných ruských symbolistů, Brjusova, Bělého, Bunina aj. — bezprostředně po svém návratu z Buška, kde působil v letech 1907—1908 jako učitel cizích řečí. Již r. 1909 se v Novině objevil cyklus šesti Balmontových básní v jeho tlumočení. K nim pak postupně přibyly další Křičkovy překlady, otiskované r. 1910 v Moderní revui a v letech 1911 a 1913 v L,umíru. Tři z nich byly přetištěny s nepatrnými úpravami po Balmontově ná vštěvě Prahy r. 1927. Báseň Albatros zřejmě překládal v té době znovu — obě verze jsou totiž zcela rozdílné. Křičku k tomu patrně vedla snaha dosáhnout větší rytmické shody s originálem, psaným pětistopým anapestem, v češtině těžce realizovatelným. V první redakci Křička volal běžný způsob převodu této stopy do češtiny — nestopový jamrib. Ve druhé redakci se pokusil o nápodobu anapestu za cenu volnějšího překladu, jenž zní, zvláště v začátečních verších, velmi lermontovsky: 11
12
13
14
15
(HeracKaa nosszji X X Bena, 20—30-e TOUH. M O C K B I , 1973, 42.
6aTpoc O A H H O K H H , PaspesaH yaapaMH leptuiteB cojierajfi TyMaH*
xx-xx-xx-xx-xx-x -xx-xx-xx-rx-xx
18
I. redakce z r. 1910: „Nad nočních moří pustinou albatros sám a sam údery křídel zrývaje mlhu slanou k výši spěl," 1 0 1 1 1 2
4 3
Hlídka 31, 1914, 3, 328. Právo lidu 25, 1916, 37, 2, příloha 2. Dělnické listy (Vídeň) 28, 1917, 165, 5. N o v á doba 23, 1917, 204, 3. Ostravský deník 17, 1917, 366, 2. Venkov 12, 1917, 170, 3—4. Kladenská svoboda 5. 1918, 57, 4 otiskla anonymní překlad hymny Žij věčně, nové velké Rusko. BjianHMHp Op JI O B , EaABMOHT. )KH3HB R II093HII. In: K . R. 'Eajn.MOHT, CTHXOTBOpeHHJI, CoBeTCKHň nHcarejit, JleHHHrpaa 1969,
1 4
1 5
1 8
xx-x-xx-xx-x-xx-x-xx-x-x-x-
11 — 12.
Z nové ruské lyriky. Konstantin Dmitrijevič Balmont, přel. Petr K ř i č k a : Zro zení pramene, Pruh světla, Snivý večer, Hadí oko, Jest krása nejvySSí, Pokojný přístav. Novina 3, 1909, 522. Z nové poezie ruské, K. Balmont, Albatros. Moderní revue 22, 1910, 275. Zlatá hvězda. Tamtéž, 320. Z nové poezie ruské, K. Balmont, Sbohem. Lumír 39, 1911, 125. Z nové poezie ruské, K. Balmont: Nad mofe pří bojem, Co jest slySeti v horách? Lumír 41, 1913, 161. Co jest slySeti na horách? Národní osvobození 4, 1927, 217, lit. příl. Hodina 32, 1. Z básní K. D. Balmonta, Albatros, Zlatá hvězda, Nad moře příbojem. Tamtéž, 196, Hodina 29, 1. K . R. B a JI b M o H T. OraxoTBOpeHHH,
199.
DANUŠE KSICOVA
116 II. redakce z r. 1927:
„Brázdě m l ž i n y údery perutí, nad m o ř e m pustým -x-xx-xx-xx-xx-x sivý albatros prostorem Sirým a b e z e d n ý m spěl" x-xx-xx-xx-xx-
Dohnalúv poznatek, že Křióku Balmont přitahoval kolem r. 1910 svým duchovním naladěním, blízkým jeho tehdejší skepsi, později že jej však již nepřekládal, proto neplatí absolutně. Za Balmontovy návštěvy Prahy v polovině r. 1927 byl Křička přítomen jeho přednášce v pražském Penklubu a spolu s Otokarem Fischerem jej zdravil svými překlady jeho veršů. * Křičku k Bahnontovi přitahovala zřejmě především hudebnost jeho veršů, jež byla blízká i jeho vlastnímu básnickému naturelu. Tuto stránku Balmontovy tvorby se Kričkovi podařilo vystihnout nejlépe. Je to zřejmé z toho, jak s touž bravurou jako Balmont dodržuje vnitřní rýmy i' vzestupný rytmus obou poloveršů tam, kde je to tak funkční, jako v básni Zrození praniene (Zarožděnije ručja). Srov. úryvek z druhé sloky: 17
1
«Kax npospaqHUH xpucran, Kán cBepnamTutrií Jiy^, IlepeMeHqBBuii tuam něm KaMHeň TpeneTaji,
Ha rpaHme 6jiHCTaji, H xpacHB, H neayq, XCastAOň J K H S H H Moryq, O H O T cqacn.H ptmaji.*
19
o t ř e l o u ohnivou plál, jako krystalu třpyt hravý pramének skryt, chvěl se v náručí skal, v slunci jiskřil a hrál, silen toužením žít, vlastní nádherou zpit v štěstí přívalu Stkal." 70
Josef Pelíšek(1889—1969) překládal Balmonta na rozdíl od P. Křicky ve dvou časových údobích — v rozmezí dvanácti let. První cyklus šesti překladů otiskly r. 1913 Květy, dalších sedm básní přinesl r. 1925 Slo vanský přehled. Verše otištěné v Květech tematicky navazují na překlady Křiókovy. Obsahují rovněž lyriku přírodní a reflexívní, které ostatně u Balmonta tvoří nedílný celek. Vedle básní plných stesku a splínu, které se vždy znovu u Balmonta vynořují jako nezbytný 'kontrapunkt jeho optimismu, zařadil sem i verše plné vitalistického opojení včetně jedné z Balmontových nejslavnějších básní oslavujících slunce V svět tento přišel jsem, bych spatřil Slunce. Cyklus z poloviny dvacátých let, uvo21
1 7
1 8
Josef D o h n a l , Překladatel a básník. Petr Křička a české i cizí překlady z PuSkina, ČSAV, Praha 1970, 55—56. Skutečnost, že Křička později místo Balmonta překládá téměř výhradně Brjusova a Bunina, Dohnal v y s v ě t l u j e tím, že Kričkovi byl vzdálen Balmontův egocentrismus. Dokládá to nedatovaným a blíže neurče n ý m citátem z Křičkova archívu. Na závěr večera recitoval v ruštině Balmontovova Albatrose. Srov. Kp, Balmont mezi námi, Národní osvobození 4, 1927, 165, 4. S jeho písňovou úpravou Balmonta seznámil její autor, Křičkův bratr Jaroslav (1882—1969), jenž si text s á m pře básnil. Srov. Jaroslav K ř i č k a , O severních nocích. Lidová demokracie 20, 1964, 35, 5.
1 9
K.
2 0
Z nové ruské lyriky, Novina 3, 1909, 552. K. D. B a l m o n t , Ze současné poezie ruské. Přel. Josef P e l í š e k , Já snem jsem zachycovalV svět tento přiSel jsem..., Déšt, Ani hlásku, U moře v noci, Duševním bratrům. K v ě t y 71, 1913, 2, 1—4.
2 1
fl.
BaibMOHT,
CcuiHeqHaH npjrata. Ha6opHHK. 1890—1918, MocKsa
1921,
88.
117
K. D. B A L M O N T V ČESKÝCH PŘEKLADECH 22
zený stručnou poznámkou o autorovi, čerpá vesměs z Balmontovýoh sbírek poválečných, reagujících na hrůzy občanské války a utrpení bouř livých porevolučních let. Zařadil sem však i verše věnované ústředním tématům Balmontovy poezie — ohni a slunci. Porovnáme-li oba cykly z hlediska překladatelského, musíme konstatovat, že Pelíšek zdařileji pře kládal ve svém mládí. Jeho překladatelská poznámka v Slovanském pře hledu, že usiloval především o věrnost obsahovou a výrazovou, a proto vždy nezachovává původní metrům, nic nemění na skutečnosti, že právě snaha o dodržování formálních kvalit originálu ho vedla často k užívání rýmových a rytmických výplní, jejichž vyumělkovanost mnohdy nepří jemně kontrastuje s prostotou originálu. V úvodu Pelíšek hodnotí Balmonta jako typického představitele poezie počátku století, který kulti voval především hudební stránku ruského verše. Konstatuje však, že jeho básnické dílo je již v současné době zatlačeno do pozadí novými talenty zcela jiného zaměření. To je soud pro české hodnocení Balmonta ve dvacátých letech příznačný. Většina kritiků tohoto období oceňuje především ranou fázi jeho tvorby, i když přináší informace rovněž o jeho životě a díle poválečném. Kromě časopiseckých článků, které jsou ostatně často průpravou k pracím syntetického charakteru, vychází počátkem dva cátých let několik monografií, kde je v kontextu moderní ruské literatury věnována pozornost i Balmontovi. Poměrně objektivní informace a hod nocení obsahují práce N . Melnikové-Papouškové, pozdějšího Balmontova přítele Františka Kubky a francouzského spisovatele Vladimíra Poznera. Někdejší pilný pozitivistický informátor, autor překladu Skabičevského Historie literatury ruské 19. stol., Augustin Vrzal vydal i nyní Pře hledné dějiny nové literatury ruské a útlý výňatek z citované práce i z příspěvků v Hlídce Ruská literatura v 20. století (obojí v Brně 1926). Ve zkrácené verzi uvádí jen několik údajů o Balmontových pracích vy daných po odjezdu z vlasti ve Francii. Úzce moralistní stanovisko, pro katolického kněze Vrzala příznačné, projevilo se zato velmi markantně v jeho Přehledných dějinách. U Balmonta nachází „všechny výstřednosti modernismu" (str. 205), které odsuzuje, stejně jako tvorbu Baudelairovu, Ibsenovu či Wildeovu. Za nejzdařilejší pokládá jeho básně chvilkových nálad. V tomto směru se shoduje většina posuzovatelů Balmontova díla. Naděžda Melniková-Papoušková v tom spatřuje i důvod, proč tak snadno podléhal dobovým náladám a politické situaci. Při analýze sbírky Gamajuň Balmonta hodnotí jako básníka, který má ještě co říci. S upřímnou sympatií píše o Balmontovi František Kubka v knize Básníci revolučního 23
24
25
26
2 2
2 3 M
2 6
2 0
Ze slovanské poezie, K. D. Balmont. Přel. Josef P e l í š e k , Raněný, Jarní volání. Krůpěj, Kaljan, Hranice, Slovo o záhubě, Sloupy zákona. S l o v a n s k ý přehled' 17, 1825, 416—120. D v ě z nich (Mareuo, 1922, a Pesňa rabočego molota, 1022) uvádí jako pramen. A . G . S t í n (vl. jm. Augustin Vrzal, 1864-1030), Historie literatury ruské 19. stol., V e l k é Meziříčí 1893. Naděžda M e l n i k o v á - P a p o u š k o v á (1891), Studie z moderní ruské litera tury, Minařík, Praha 1020, 73—76. Totéž srov. Staří ruští modernisté. Cesta 2, 1020, 32, 628-629, 33, 640-650. Táž, Básnici různých Skol. Cas (več. vyd.) 31, 1021, 142, 1.
118
DANUŠE KSICOVA 27
Ruska. Vzpomíná moskevských oslav třicátého výročí Balmontovy básnické tvorby r. 1920, jež se konaly v Paláci umění, i faktu, že brzy poté básník odjel do Paříže. Kubka se však mýlí, když tvírdí, že zde Balmont našel svůj duševní domov. Z Balmontových črt, jež vešly do sbor níku Kde je můj dům (Gdě moj dom, 1928), je zřejmé, že blíž byla pravdě Papoušková, která postřehla v Balmontově tvorbě silně patriotické cítění, nabývající všeslovanského charakteru. Z básnické tvorby dva cátých let hodnotí oba jeho sbírku Přízrak (Marevo, 1922), v níž se Kubkovi líbí „tiché písně verlainovské zkratky" (s. 10). Několik zmínek o Balmontovi obsahuje také sborník) črt Josefa Hostovského Tragika v ži votě a díle ruských spisovatelů (Pardubice 1925). Většina novinových článků z druhé poloviny dvacátých let se soustřeďuje na Balmontovy překlady z české literatury a na aktuální problematiku spjatou s jeho návštěvou Prahy v druhé polovině června r. 1927. Komplexní hodnocení Balmontovy tvorby v rámci čtyřicetiletého vývoje ruské a sovětské lite ratury nalezneme až v díle Vladimíra Poznera Moderní ruská literatura, přeloženém pohotově Věrou Szathmáryovou-Vlčkovou. Jeho hodnocení Balmonta se v podstatě neliší od předchozích soudů. Pozner Balmonta řadí do údobí předsymbolistického a oceňuje především jeho impresionistickou tvorbu konce 19. a začátku 20. století. K pozdějším pracím se staví značně kriticky, ne zcela spravedlivě je pokládá za „kopie z kopií". Stejně paušálně zní. i jeho odsouzení Balmontových překladů, na němž se ještě projevují rezidua požadavků školy věrného překladu. Podobně jako Pozner hodnotí Balmonta u příležitosti jeho sedmdesátin i Karel Krejčí. Balmont se tak dostal do téže pozice jako na konci své básnické dráhy náš Jaroslav Vrchlický. V nesmírném množství jeho produkce za nikalo i to, co bylo básnicky nosně. jA do této doby, stejně skeptické k někdejším básnickým objevům začátku století jako k tehdejším proje vům výtvarným, především k secesi, jíž je Balmont tak' blízký, přišel, první český knižní překlad Balmontových veršů. Vydala jej Česká aka demie věd r. 1935 v tlumočení nepříliš významného brněnského básníka Jaroslava Vyplela (1890—1969). Úvodem jej opatřil profesor brněnské filozofické fakulty V. S. Vilinskij. Na rozdíl od svých předchůdců upo zorňuje na začlenění Balmontovy poezie do dobového kontextu, který je natolik markantní, že každému někoho připomíná: Cechu Vrchlického, 28
29
30
31
32
33
2 7
František K u b k a (1894—1969), Básníci revolučního Ruska. Lid. kn. Aventina, Praha 1924, 9—10. Částečně otištěno v ruském čísle Cesty 6, 1924, 29-30, 413 až 440, usp. F. K u b k a a Miroslav R u 11 e. Kubka sem zařadil mimo překlady z jiných básniků s v é tlumočení Balmontovy básně Nesklidil jsem- letos (414) a z á věrečnou charakteristiku NejmladSí písemnictví ruské (436—439). O Balmontovi jen stručně konstatuje, že se k revoluci staví odmítavě. Tři z črt přeložil Antonín K U T z pod týmž n á z v e m (Praha 1927). N. M e l n i k o v á - P a p o u š k o v á , Básníci různých SkoL Srov. D. K š i c o v á, Balmontovy překlady Jaroslava Vrchlického. Slávia 47, 1978, 4, 411—418. Táž, K. D. Balmont a česká poezie. S P F F B U D 28, 1981, 39-52. Táž, Balmontovy překlady z české poezie (v tisku). Vladimír P o z n e r (1905), Moderní ruská literatura (1885—1932) J. Laichter, Praha 1932, 48—54. (V orig. Panorama de la littérature russe contemporaine, Paris 1929.) M Kí, Konstantin D. Balmont sedmdesátníkem, Lidové noviny 45, 1937, 297, 9. K. D. B a l m o n t , Z básnického díla. S básníkovým souhlasem, přel. Jaroslav V yp 1 e 1, C A V , Praha 1935, Sborník světové poezie, sv. 170. 2 8
2 9 3 0
3 1
3 3
K. D. B A L M O N T V ČESKÝCH P Ř E K L A D E C H
119
Francouzi ďHeredia, Rusům všechny ty, kteří z něho vyšli a pak se dali svou vlastní cestou. Vidí v tom důkaz, že Balniont přes všechno zdůrazňo vání svého já nakonec zcela splynul se svou dobou. Balmontovo sepětí s českou poezií je naznačeno i kompozici sborníku, který je uveden verši věnovanými Otokaru Březinovi a Jaroslavu Vrchlickému. Do sedmdesáti sedmi básní je zahrnuto osm textů dosud neotištěných (včetně veršů vě novaných českým básníkům), ostatní čerpají prakticky z celého Balmontova předrevolučního díla, včetně prvního Sborníku veršů. Kniha je opat řena bibliografií Balmontovy tvorby, přehledem jeho překladů, soupisem překladatelů jeho děl ze čtrnácti jazyků i nejdůSežitější sekundární lite raturou. Po této stránce tedy výbor splnil požadavky edice, do níž byl zařazen. Balmonta překládali ve dvacátých letech mnozí autoři: kromě Josefa Pelíška Fr. Kůtka, Otakar Fischer, Jan Říha, Otto F. Babler, František Tichý, Antonín Kurz, J. Vašica, J. K. Bartuška, V. A. Jung aj. Kromě tří básní přeložených začátkem dvacátých let Otokarem Fische rem však žádné z těchto tlumočení nepřesahuje dobový průměr. jSám Vyplel své překlady otiskoval časopisecky rovněž od začátku dvacátých let. Jeho výboru tedy předcházela jak překladatelská praxe, tak re dakční prověrka. A přece výsledek není úměrný těmto předpokladům. Baknontovi se v podání Vyplelově vymstila skutečnost, že do českého po^ vědomí vešel díky svým překladům z Vrchlického jako autor jeho gene race. Došlo tak ke zcela paradoxní situaci. Zatímco Balmont objevoval Vrchlického takového, jak ho znají a oceňují Poláci, tj. jako předchůdce a součást české moderny, Vyplel svou lexikou, zastaralými poetismy, l i cencemi lumírovské školy, otřelými rýmy, rýmovými a rytmickými' vý plněmi aj. Balmonta posouvá o generaci zpět. Tak to také charakterizoval jeden z kritiků jeho výboru, který poznamenává, že takový výbor by se snad hqdil do bibliotéky fondu Zeyerova, že však k dnešním básnickým zápasům nemá co říci. Soudobá kritika měla výhrady k chaotickému uspořádání sbírky i k samému překladatelskému stylu. Několik vcelku kladných recenzí nic nemění na skutečnosti, že Vyplelův výbor působil již na své současníky jako zastaralý. Někteří z toho vinili samého básníka (V. Hrbek, Jos. Hora), dobrý znalec ruské literatury Julius Heidenreich však právem volal po překladateli kongeniálním, který by Balmonta do vedl uvést v jeho pravé podobě. Toho se však české literatuře dostalo až 34
85
36
37
38
3 4
3 5
3 8 3 7
3 8
Srov. např. K . D. B a l m o n t , Rákosí, přel. Antonín K u r z pro (1. Stárli ruští modernisté. Topičův sborník 8, 1920—1921, 321. Přetištěno beze změny £ básněmi: Já na svět přišel, Chci býti drzým, Přijímáni noci, Zákon bytí, Leonardo do Vinci v jeho sborníku Kytice starší i novější ruské poezie, Plamja, Praha 1925, 35—40. Otokar F i s c h e r , Sbohem, Duie se loučí s tělem, Modlitba. Národní osvobození 4, 1927, 168. 1. Podrobněji viz bibliografické oddělení Ú s t a v u pro českou a s v ě tovou literaturu v Praze. Např. Z nové poezie ruské, Noc jde. Venkov 17, 1922, 146. Z ruské poezie, Zákon jsoucnosti. Cesta 5, 1923, 14—15, 192. Stupínek lásky, Literární kruh 2, 1934, 4. Obět večerní aj. tamtéž, 94, 119. V. H r b e k , Poznámky o nových básnických překladech. Lumír 62, 1935, 305—306. J. H c h . [Julius Heidenreich-Dolanský], český výbor z Balmonta. Lidové noviny 44, 1938, 41, 9. A. F. [Antonín Frinta], K. D. Balmont, Z básnického díla. Slovanský přehled 27, 1935, 394. M . , Výbor z díla K. Balmonta. Moravskoslezský deník 36, 1935, 158, 6. jh [Josef Hora], Knihy slovanské poezie, České slovo 28, 1936, 22, 14.
120
DANUŠE KSICOVA
mnohem později — za celých čtyřicet let — v útlém výboru Hany Vrbové z Balmontových Sonetů slunce, medu a luny (Praha 1976). Po druhé světové válce se z Balmonta překládalo velmi málo. Zdálo se, že někdejší zahraniční člen České akademie, který žil v posledních letech v bídě, takže se kvůli němu pořádaly sbírky, upadl po smrti zcela do zapomenutí. Několik zmínek v českém tisku vyvolalo až stoleté výročí jeho narození, kdy se o Balmonta začal zajímat i odborný tisk. V témž. roce bylo do antologie Kolo inspirace (Svět sovětů 1967), uspořádané Vác lavem Dankem a Hanou Vrbovou, zařazeno jedenáct Balmontových básní vesměs z jeho poválečných sbírek. Vybrané ukázky, citlivě přeložené Hanou Vrbovou, ukazují, že Balmontův talent v této době nabývá nové dimenze, prohloubené bolestí nad ztrátou domova a steskem po vzdálené vlasti. Jedna z těchto básní, Dělník básníkovi, byla v temže roce zařazena do antologie Literárních novin k Říjnové revoluci. To byl počátek zájmu Hany Vrbové o Balmonta, který posléze vyvrcholil citovaným výborem. Její útlá knížka, obsahující jednadevadesát sonetů, provázených zasvěce nou studií Zdeňka Mathausera, znamená objev Balmonta jako moderního básníka, který má co říci i současnému čtenáři. Svědčí o tom rovněž anto logie ruského symbolismu Zlato v azuru (Odeon 1980), do níž Jiří Honzík zařadil pět dalších básní v překladu Hany Vrbové a poněkud upravený přetisk básně Snopy ze Sonetů slunce, medu a luny. * Jsou to básnická 39
40
41
42
43
44
45
4
3 9
Jen Jiří V i l l m o v s k ý přel. Bez hořkých výčitek se vzdala, Národní osvobo zeni 18, 1947, 111, 3. Dopisujícím č l e n e m C A byl zvolen v r. 1030. Srov. Ant. (A. Frinta), Slovanští členové Akademie české a bulharské. Slovanský přehled 22, 1930, 785. B a l m o n t ů v d ě k o v n ý dopis otiskly 30. 11. 1930 Národní osvobození a Reforma. Básník Balmont v bídě. Moravskoslezský deník 37, 1936, 44, 4. České slovo 28, 1936, 37, 7. Krátkou zprávu přinesly Literární noviny 16, 1967, 24, 10. O B a l m o n t o v ý c h kon taktech s českými básníky srov. B B A H M M o p K o m u , Eajn>MOHTOBCKne cTpaHHnu. Č e s koslovenská rusistika 12, 1967, 29—34. Milena V i n a ř o v a , Dopisy Konstantina Balmonta J. S. Macharovi z let 1933—1934. Literární archív 7, 1972, 95—114. V přehledu materiálů, z nichž byly pořizovány překlady, uvádějí vydavatelé u Bal monta sbírky Mapero, 4>paHKO-pyccKan neqara, IlapiuK 1922; Ileciu p a ť k w e r o MOJIOTB, Toc. Han., M O C K B B 1922; CoHera cojim*a, Mefla H Jiymj, C. EÝpoH, EepjHH 1920 (2. vyd. I. vyd. je z r. 1917); CBerjiuĚ lac, H . IlcnojiaKBH, iíapnw 1921. Antologie obsahuje tyto Balmontovy básně: Benjamínek, Cesta ke grálu milosti, Dělník básníkovi, Jarní výzva, Kapky, Na konci zemí, Němota, Plameny, Rá kosy, Vyhnanstvi, Zvěstováni. Zd. M a t h a u s e r v doslovu Zlatý věk ruské poezie oceňuje v B a l m o n t o v é poezii především její impresionistický charakter. ** Literární noviny 16, 1967, 44, 7. Konstantin Balmont, Sonety slunce, medu a luny. Přel. Hana V r b o v á , Mladá fronta, Praha 1976. Výbor obsahuje asi třetinu Balmontovy sbírky. Jak konsta tuje Mathauser ve s v é m doslovu, vybrala H . Vrbová do s v é antologie tu nejlepší část Balmontovy sbírky, v níž vynikly základní kvality Balmontovy poezie — hudebnost a formální vytříbenost, j í ž Balmont podle Mathausera nejvíce přispěl k vývoji ruského básnictví začátku 20. stol. Z Kola inspirace byly převzaty p ř e klady básní Benjaminek a Cesta ke grálu milosti. « Zlato v azuru m á podtitul Lyrika ruského symbolismu. Je opatřen úvodní studií J. H o n z í k a Poezie ticha bouře, medailony v š e c h zařazených básníků a č a s o v ý m přehledem v ý v o j e ruského symbolismu. V B a l m o n t o v é tvorbě H o n z í k oce ňuje tradičně n e j v ý š e především díla z počátku 20 stol. Cyklus básní KrásnějH než Egypt, Stejné chýie, Nesmrtelné lásky. Snopy, Na konci zemí. Jarní výzva vrcholí básní plnou očekáváni společenských z m ě n po únorové revoluci r. 1917. 4 0
4 1
a
4 3
tó
K . D. B A L M O N T V ČESKÝCH
PŘEKLADECH
121
vyznání z lásky k rodné zemi, kterou Balmont vidí v její drsné kráse, bohatství i bídě. I tentokrát H . Vrbová spíše přebásňuje než překládá — chápe báseň jako celek a usiluje o jeho hloubkové překódování. Dou fejme však, že ani to nebude poslední slovo. Balmont by si skutečně zasloužil samostatný obsáhlý výbor z toho nejlepšího, co napsal. Překlady H. Vrbové, jež jsou významným tvůrčím činem, jsou dokladem, že by toho naše moderní překladatelství bylo schopno. K. H. B A J I L M O H T
B HEDJCKHX
IIEPEBOflAX
B Haqajie 20-ro BeKa qeuicKue nepeBOmiHKH H nygjiimHCTii oóp&THjiH csoe BHHMaHHe Ha TBOpqeciBO EajibMOHTa B nepnos ero BoapacraiomeH jurrepaiypHoň C J I B B U . IlepBtiH IJHKJI eroCTHxoTBopeHHii 6bijr HaneqaTaH B 1903 r. B wypHajie «CrcOBaHCKn np>Kerjiefl» B nepeBone TlaBJíu MaTepHOBOň. JlyqmHMH nepeBOjMHKaMH nepHOSa A O nepBoií MHpoBOii B O H H W 6bi.rcn ITeTp Kp«BMKa n Hoae$ riejiHmeK, 6aju>MOHiOBCKne nepeBOAu KOToporo 6IJJIH ^iyMuiHMH B paHH H H , IĚM B ape.ibiá nepHOA TBOpqecTBa nepeBOAHHKa. B ABaAuarbie roau ESJII>MOHT oiieHHBaeTCH OOBpeMeHHOH KpHTHKOŮ, I^ySjIRIfHCTHKOH H HCTOpueH JIHTepaTypbl, OAHaKO. B 3T0 BpeMH OH ywe cqHTaeTCS aBTopoM, O D K H B U I B M C B O H Bex. P O C T HHTepeca lemCKOu nyÓJiiuiHCTHKH K EajibMOHTy CBflaaH c ero nocemeHHeM IIparH B 1927 r.; -rorAa O H oyeHHBaerca npe>KAe Bcero Kax nepeBOAqHK qemcKoň noasHH. B ABaAuaTwe H TpwwaTue T O A U jiapuKy EajibMOHTa nepeBOAHT MHOrne qemcKHe aBTopu. O A H B K O , aa HcmuoieHHeM Tpex CTHxoTBopeHHň B nepeBoae HasecTHoro nepeBOAMUKa OTOKapa IH Ba no3THKH HpoCjiaBa BpxjiHqKoro, He cooTBercTBOBaA ypoBHKt yemCKOH noaSHK MencBOeHHoro nepHOAa. JKejiamie TOrnamHeií KpHTHKH cosAaTb aAeKBaTHbie opHrHHaJiy nepeBoau EajibMOHTa ocymecTBHJia jusnib cnycTH copoK jier TaHa BpSoBa C B O H M nepeBOAOM cěbpHHKa CTHxoTBOpeHHň EajibMOHTa «CoHenj cojiHna, Měna H jiyHbi» (ITpara 1976 r.). Eň BnepBbie yaajiocb oncpHTb afcel Kaiecraa 6aju>MOHTOBCKoro c r n x a a TeM caMUM ROKaaan, ITO He oecnojiesHo 6MJIO 6 M HaaaTb naSpaHHbte cntxoTBopeHHH EajibMOHTa B SojitmeM oSieMe, T B K Kax Jtymuan qacrb ero HacjieAHa 6jtii3Ka H coBpeMeHHOMy qemcitoMy •HrraTejno.
