ÚPOLY Mgr. Dana Feltlová, Ph.D.
DEFINICE ÚPOLŮ • Cvičení, toliko za odporu jiného cvičence vykonatelné (Tyrš 1862). • Cvičení, při kterém přemáháme sílu jiného cvičence, který nám klade odpor, nebo s námi zápasí (Sokolská s. 1935). • Tělesná cvičení, jimiž se v přímém střetnutí s protivníkem usiluje o překonání jeho odporu či jeho přemožení (Fojtík 1980-90).
HISTORICKÉ PODÁNÍ ÚPOLŮ 1921
DEFINICE DNES • Úpoly jsou pohybové aktivity zaměřené na přímé kontaktní fyzické překonání partnera v rámci pravidel daného sportu. • Do úpolů zařazujeme i specifická cvičení, která jsou přímou průpravou na kontaktní překonání partnera.
SCHÉMA SYSTEMATIKY ÚPOLŮ • 1. úroveň úpolových předpokladů • Průpravné (základní) úpoly • 2. úroveň úpolových systémů • Úpolové sporty • 3. úroveň úpolových aplikací • Sebeobrana
1. PRŮPRAVNÉ ÚPOLY • jednoduchá úpolová tělesná cvičení, která můžeme vykonávat bezprostředně bez jakékoli speciální přípravy. Tyto aktivity mají soutěžní, zábavný, herní i bojový charakter. Při pohybovém výkonu jde o vítězství jednoduchým způsobem s jasnými a jednoduchými pravidly. • Průpravná cvičení pro jednotlivé úpolové sporty, sebeobranu a tělesnou výchovu a sport. • Rozvíjejí úpolové předpoklady pro nácvik úpolových sportů a sebeobrany. Rozdělení: • základní úpolová technika • základní úpoly
ZÁKLADNÍ ÚPOLOVÁ TECHNIKA • předpokladem pro všechny další pohybové činnosti v úpolech, i když se nemusí vždy nacvičovat s partnerem. • Jedná se o specifické polohy, pohyby i celé pohybové akty (úpolové polohy, přechody mezi polohami, střehy, pádová technika, základní úpolové pohyby paží, základní úpolové pohyby nohou, obraty těla, způsoby navazování kontaktu, techniky zvedání, nošení a spouštění živého břemene, úpolové přemísťování).
ZÁKLADNÍ ÚPOLY • postihují základní úpolové vztahy se spolucvičencem. • Nacvičují se s jedním, nebo více partnery. • Rozlišujeme je podle průběhu sil a biomechanické složitosti na: Přetahy: cvičenci navzájem působí odstředivě <=•=>, jeden druhého přetahuje. Přetlaky: cvičenci navzájem působí dostředivě =>•<= jeden druhého přetlačuje. Odpory: směr působení sil se v průběhu cvičení mění.
2. ÚPOLOVÉ SPORTY • Nejobsáhlejší a rozhodující skupina úpolů. • Zahrnují samostatně stojící a navzájem odlišné úpolové systémy. Vzájemně se odlišují znaky, jako např.: názvem, vývojem, technickými prostředky, organizací, a dalším. • Rozdělení (podle zaměření) na: - Soutěžní (judo, karate, box, zápas, sumo, taekwondo,…) - Sebeobranné (kravmaga, systéma, jujutsu,…..) - Komplexně rozvíjející (aikido, tachitchi, iaido,…..)
3. SEBEOBRANA • různé úpolové aplikace, • otevřeným systémem, vzniká aplikací úpolů pro potřeby nutné obrany. • Dělíme je na: osobní (+ sebeobrana žen), profesní.
Smysl vyučování úpolů na školách • Důležitý vliv mají na vytvoření vlastností a schopností potřebných k obraně státu,svobody a práv. • Rozvíjejí sebeobranné schopnosti a připravují na lepší psychickou odolnost. • Rozvíjejí pohybové schopnosti a jsou perfektním kondičním cvičením. • Zdokonalují poznání mechaniky tělesného pohybu. • Rozvíjí kontrolu tělesných pohybů a kontrolu psychického stavu. • Napomáhají lepšímu reálnému sebehodnocení a umožňují lépe poznat vlastní schopnosti. • Pomáhají navazovat lepší sociální vazby a učí ohleduplnosti k ostatním.
Sociální aspekty • učitel má možnost pozorovat a identifikovat charakterové vlastnosti a schopnosti jednotlivých žáků; • skutečný kontakt s druhou osobou; • není vhodné děti izolovat a chránit před konfliktními situacemi, které nezřídka nastávají, ale spíše je naučit řešit takovéto situace.
Psychologické hledisko • úpoly kladně ovlivňují celkovou vyrovnanost osobnosti dítěte, zvyšují pocit sebedůvěry a kladně ovlivňují jeho frustrační toleranci; • v případě mírného nepřátelského tělesného kontaktu (uchopení za oděv, strčení, atd…) děti bez jakékoli zkušenosti s tímto jednáním mohou reagovat šokem, který jim zabrání ve správné spontánní reakci (obraně); • průprava v úpolových činnostech negativní aspekty chování odstraní, nebo alespoň sníží (Fojtík, 1996).
Zdravotní hledisko • není zdaleka doceněno a rozvinuto jako v zemích jihovýchodní Asie (zejména Číny), kde tvoří jeden z pilířů klasické čínské medicíny.
DIDAKTIKA ÚPOLŮ • Výuka na ZŠ začíná zpravidla z nižší technické úrovně průpravnými úpoly. • Cílem je osvojení základních dovedností nutných pro další výcvik. • Důležitým prvkem je osvojení průpravných cvičení k pádovým technikám, případně ke kompletní formě pádů. • Je nutné doprovázet úpolové činnosti neustálým morálním působením na žáky. • Výuka by měla přecházet od zábavné a hravé formy, k výuce s velkou vážností a soustředěností.
První stupeň základní školy: • vést děti k přirozené soutěživosti a bojovnosti s dodržováním sportovních pravidel, • podporovat vědomou sebekontrolu, • používat a rozvíjet tělesný kontakt jako komunikační dovednost, • v bezpečných situacích nechat žáky prožívat „dobrý“ a „špatný“ kontakt, • učit převzetí odpovědnosti za spolucvičícího partnera.
Druhý stupeň základních škol: • pomocí úpolů podpořit zdravé sebevědomí a konstruktivní agresivitu, • práce s přiměřenou bolestí buduje sebeovládání a odolnost žáků, • prožití totálního fyzického vítězství i prohry, • úpoly ve smyslu bojových umění podpořit biopsycho-socio-spirituální stránku žáků.
Střední školy: • objevení vztahu mezi fyzickou a duševní rovnováhou, • nácvik použití kontrolované agrese v nutné obraně, • dovednost ovládání strachu a překonání těžkostí, • cvičení pod kontrolovaným fyzickým i psychickým tlakem, • použití verbální sebeobrany dohromady s fyzickou kontrolou.
HLAVNÍ DIDAKTICKÉ CÍLE (Fojtík a Michalov, 1996) 1. Požadavek individuálního přístupu: jde o snahu v maximální míře respektovat požadavky jednotlivce, tedy o individuální přístup. 2. Maximální aktivizace žáka: využití žákovy aktivity (žák nejen samostatně problematiku řeší, ale i samostatně vytváří). 3. Zásada názornosti: názorné provedení požadovaného úkolu (techniky) učitelem, který je prakticky provede v různém tempu, z různých stran, případně zdůrazní klíčové fáze.
4. Zásada přiměřenosti: zjištění, zda žáci jsou schopni určitou fázi provést v celku bez větších problémů, nebo zda je provedení určité fáze nad jejich síly a nejsou schopni celkového provedení. 5. Zásada soustavnosti: pravidelné a frekventované zařazení cvičení do výuky. 6. Zásada trvalosti: zajišťována aktivací žáků v hodinách a neustálým opakováním v minulosti probraných pohybových struktur. 7. Komplexní působení: úkolem úpolových cvičení není pouze dokonalá příprava po stránce fyzické, ale soustředí se i na dosažení růstu jedince po stránce morální a dosažení objektivnějšího hodnocení situace i sama sebe.
Smysl průpravných úpolů • jsou velice emotivní a zajímavá. • Není zapotřebí žáky k činnosti motivovat, pouze jim požadovanou činnost ukázat. • Průpravné úpoly slouží k maximálnímu rozvoji schopností, jak využít lidské tělo v boji s protivníkem, přičemž je základem k výcviku dalších úpolových disciplín. • U žáků dochází k rozvoji smyslového vnímání, postřehu, odhadu vzdálenosti, odhadu reakce a anticipaci činnosti soupeře. • Průpravné úpoly řadíme ve školní tělesné výchově do hlavní části, mohou být využity i jako doplňující a kompenzační cvičení.
Organizace a vedení cvičení • plně spadá do kompetence vyučujícího, který musí brát na zřetel mnoho faktorů. • Vyžaduje zvýšenou bezpečnost celého pedagogického procesu: dodržování vhodné vzdálenosti mezi cvičícími, udržovat bezpečnou vzdálenost od všeho, co by mohlo negativně ovlivnit bezpečný průběh cvičení (stěny, nářadí, překážky v prostoru…), využívat vhodných prostředků k předcházení případných úrazů a to i s ohledem na šetrnost cvičení pro cvičence (žíněnky, chrániče).
TOTO NEJSOU ÚPOLY
Literatura BARTÍK, Pavol. (1999). Úpolové cvičenia a hry na 1. stupni základnej školy. Banská Bystrica : UMB 1999. 1. vydanie 88 s. ISBN 80-8055-285-1 ĎURECH, Miroslav et al. (2000). Úpoly. Bratislava : Univerzita Komenského 2000. 2. doplnené vydanie. 62s. ISBN 80-223-1381-5 FOJTÍK, Ivan. (1984). Úpoly ve školní tělesné výchově. Praha : UK. 1984. 142s. FOJTÍK, Ivan. (1990). Úpoly pro 5. až 8. ročník základní školy. Praha : SPN 1990 ISBN 80-04-24420-3 European Sport Charter. Brussel : European commision 1992 REGULI, Zdenko. (2004). Taxonomie úpolů z pohledu školní tělesné výchovy. In Sport a kvalita života. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 72. ISBN 80-210-3541-2. ROUBÍČEK, Vladimír. (1984).Kdo s koho: Úpolová cvičení a hry. Praha : Olympia 1984. 79s. Tělocvičná soustava Sokolská: Dle prací a zásad Ph. Dra Miroslava Tyrše. ČOS : Praha 1920. 304 s.
