únor 2013
www.cb.cz/hradec.kralove
Přehled některých sborových aktivit na rok 2013 10.2.: výroční členské shromáždění sboru Církve bratrské v Hradci Králové
Svědectví „Můj Pane, Ty přece víš, co děláš!“ – aneb – „Chtěl jste, abychom zajeli pro ty boty, pane komisaři!“
10.3.: program kaz. Hofmana pro seniory 15.3.-16.3.: Houba 5.5.: sborový den 19.5.: členské shromáždění
Moji milovaní sourozenci v Pánu Ježíši, že jsou to dvě zcela napohled nesouvisející věty? Hned vám dokážu, že nikoliv. Ale pro začátek mého vyprávění – nebo, chcete-li svědectví – musím se vrátit o řadu let dozadu. Tak tedy: Když jsem bydlela na Valašsku, používala jsem k dopravě do práce především vlak, občas autobus a několik let se mi podařilo, že jsem docházela pěšky v místě bydliště. Proto jsem nikdy neuvažovala o řidičském průkazu, dokonce jsem si myslela, že se mu úspěšně vyhnu. Upřímně: Vždy jsem měla hrůzu z toho, že bych někdy za volant měla usednout. Situace se poněkud změnila asi před sedmi lety, když jsem se seznámila se svým manželem Martinem a vlak s autobusem vyměnila za sedadlo spolujezdce. Další zásadní zlom nastal loňského roku, kdy jsem opustila zaměstnání a začala si hledat nové. Bylo stále jasnější, že v dnešní době se bez individuální dopravy obejdu stále méně a začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych přece jen snad ten řidičák zkusila. Ovšem – dny odhodlání střídaly týdny strachu - a tak to šlo několik měsíců… A pak jednu neděli se to stalo: Sestra Světlana vydávala svědectví o své cestě na Ukrajinu…autem několik tisíc kilometrů…dvě děti v autě…řidičské zkušenosti minimální… případná lidská pomoc v nedohlednu… „Jen Tvoje, náš nebeský Otče, s Tvojí pomocí můžeme vždycky počítat!“… A pak následovalo moje rozhodnutí. V polovině listopadu tedy započal výcvik. Určité momenty se asi dlouho nevymažou z paměti. Například když jsme vyjeli z cvičiště na silnici… „Pomoc, s tím protijedoucím se přece nemůžeme vyhnout!“(vyhnuli jsme se). Nebo – bylo to asi desátou vyučovací hodinu: Najednou přede mnou zelené cedule… „No to snad ne! To je přece d-d-dálnice!“ A tak jsme to rozpálili na 130 km/h.
9.6.: evangelizace /D. Novák/ 29.6. – 6.7.: English camp 21.7. – 28.8.: pobyt dětí 10.8. – 17.8.: sborová dovolená 25.10. – 28.10.: sborový víkend
Témata besídek únor 2013 MB 3.2 10.2 17.2 24.2 3.3
Mojžíšovo povolání, návrat Velká noc Velká noc Odchod z Egypta Odchod z Egypta
SB + VB 3.2
Jonášova neposlušnost
10.2
Jonáš v Ninive
17.2
Představení v chrámě
24.2 3.3
Dvanáctiletý Ježíš v chrámě Služba Jana Křtitele
únor 2013 Nervy ze železa měl zřejmě i můj pan učitel. Je neuvěřitelné, co všechno jsem dokázala vymyslet. Moje „řešení“ dopravních situací nemělo s předpisy pranic společného a svými nepředvídatelnými reakcemi jsem byla značně nebezpečná ostatním účastníkům silničního provozu. Po 48 hodinách jízd (předepsaných je minimálně 28 hod) pan učitel usoudil, že by bylo dobré zkusit udělat závěrečné zkoušky. Pravda, jeho mínění jsem nesdílela a připravovala sebe i moji rodinu na kolosální ostudu a propadák. Ten propadák se měl uskutečnit 14. ledna a termín se tak nezadržitelně blížil… Z testů jsem obavy neměla, být řidičkou – teoretičkou, to by mi šlo. Kolem jedenácté hodiny měla přijít řada na zkušební jízdu. Byl mi přidělen pan komisař. „Mezi řádky“ bylo možné poznat, že tento pán bude asi trochu přísnější a mých 10% naděje se pomalu posouvaly k nule. K tomu bylo ještě nutno připočíst tuny sněhu, které pokryly v souvislé vrstvě celou republiku, že by ani sněžnou rolbu nevyhnal, natož autíčko bez ABS. „Můj Pane, Ty přece víš, co děláš!“, modlila jsem se. Pak přišla zpráva: změna zkušebního komisaře. V tu chvíli jsem vycítila určitou úlevu u pana učitele. Po jedenácté hodině se k nám blížil pan komisař: „Dobrý den…Tak bychom to mohli udělat tak, že zajedeme k nám, já bych si doma přezul zimní boty a vrátili bychom se zpátky tady do Gajerek.“ Prosím, nechtějte vědět přesnou trasu. Pamatuji si jen útržky. Hned na první světelné křižovatce se autíčko změnilo na sáňky. K nárazníku auta před námi chyběly jen centimetry… Na takovém povrchu jsem jela poprvé, proto zkouška v tuto chvíli ještě předčasně neskončila. Brzdový pedál se stal téměř tabu, nešlo pořádně bez náznaku smyku ani projet zatáčkou. Do odbočovacích pruhů se řadilo popaměti a rychlostní stupeň dvojka byl tím nejčastějším. Trasa však již v rámci dané situace ubíhala bezpečně a my se blížili tam, odkud jsme vyjeli a kde měl být cíl naší cesty. „To už jedeme zpátky?“ zeptala jsem se. „Ano!“ zněla odpověď. „Chtěl jste, abychom zajeli pro ty boty, pane strana 2
komisaři!“ „Ano, já vím, já jsem si to rozmyslel.“ Záhy jsem pochopila: Pokud by byly silnice suché, vyžadovala by se přesná jízda. Náš Pán přikryl moje nedokonalosti a tentokrát k tomu zvolil sněhovou pokrývku. To ovšem neznamená, že takhle budu jezdit pořád… Toho dne zůstal pan komisař bez zimní obuvi – a já s otevřenou pusou překvapením: „Prospěla.“ Pokorné díky patří našemu drahému Pánu a velké poděkování všem vám, kteří jste na mne mysleli. Díky!! Vaše sestra Jana Pánková
Svědectví - představení se Studuji farmacii ve druhém ročníku, a i když je to pro mě velmi náročné, baví mě to a naplňuje. Protože mi studium odhaluje spoustu senzačních vědomostí a možností jak je využít, stává se, že škola je pro mě na prvním místě, dokonce i před Bohem. Bojím se, že to nezvládnu a mnohdy přestávám důvěřovat Bohu, že mě tím provede. Vztah s Bohem je pro mě ale velmi důležitý, a chci v něm dál růst. Tak jsem se v průběhu semestru musela rozhodovat mezi tím, čemu budu věnovat svou pozornost - jestli učení na důležité testy nebo investice do vztahu s Bohem. Snažila jsem se to vždy nějak vyvážit. Na konci semestru přišlo znovu rozhodování, jestli jet na zimní pobyt nebo zůstat na koleji a učit se. Nejdříve můj závěr byl jasný: nikam nejedu! To by ale znamenalo dát školu na první místo ve svém životě a Boha odsunout. Převládal ve mně svazující strach, že když pojedu, tak nezvládnu následující zápočtové testy. Ale představa, že bych měla odsunout Boha, který za mě zemřel a bude se mnou věčně, byla hrozná. Rozhodla jsem se tedy vykročit ve víře do neznáma a jet na zimní pobyt, a tím dát Bohu první místo ve svém životě. Tématem pobytu byla SVOBODA, a ukázalo
únor 2013 se, že to pro mě bylo velmi aktuální. Mohla jsem si uvědomit, že prožívám nesvobodu v přístupu ke svému studiu. Jsem vlastně vězněm své špatné priority – školy. Pochopila jsem, že musím změnit své přemýšlení a dát Bohu důvěru i v této oblasti. Navíc mi Pán Bůh požehnal a následující den po příjezdu z pobytu jsem udělala zápočet z velmi těžkého předmětu. Marta In-Life
Svědectví
nevezme. Bylo to pro mne velmi pokořující zjištění, které ale ke mne mluvilo tím, že bych měla s pokorou a už konečně na 100% přijmout své zdravotní problémy. Po hospitalizaci v nemocnici jsem měla plynule přejít do denního stacionáře. Můj zdravotní stav se ale tak nečekaně poslední dny zhoršil, že jsem nebyla schopna v něm fungovat, a tak mne ještě přesunuli na další doléčení do Havlíčkova Brodu. Znovu jsem nechápala, proč to Pán Bůh dopustil, protože jsem už nikdy nechtěla v léčebně skončit. Bůh ale moc dobře věděl proč. V Brodě mi pro moji další léčbu byla doporučena terapeutická komunita Kaleidoskop v Praze, která se jako jediná v ČR zabývá mým druhem problémů. Moje první reakce byla naprosto negativní, a představa, že bych měla žít delší čas v nějaké komunitě, ještě šílenější. Bůh mne ale vedl k tomu, ať to doporučení beru vážně a velmi reálně o tom uvažuji. Tak začal velmi intenzivní měsíční zápas a hledání Boží vůle. Přiznám se, že jsem se potýkala s obrovskými pochybnostmi, strachem ze špatného kroku, i častým negativním postojem od svých nejbližších. Chvílemi jsem měla pocit, že jsem se už opravdu zbláznila o něčem takovým vůbec uvažovat, že přece tohle nemůže být Boží cesta pro mne, to přece Pán Bůh nemůže myslet vážně! Vždyť jsem chtěla tak fungovat v práci, zas se trošku více zapojit do služby ve sboru, začít více budovat vztahy apod. Věděla jsem, že se potřebuji nadále léčit a posunout se dál, jinak se zas po chvíli bude opakovat další kolečko hospitalizací, které sice stabilizují akutní stav, ale příčinu věcí nedořeší. (Často se ukáže na daný problém, ale nikdy není dostatek času to dotáhnout do konce.) Ale takto radikální krok? Vždyť se mi úplně převrátí můj způsob života, na co jsem zvyklá.
Milí sourozenci v Pánu Ježíši, dovoluji si vás znova tímto dopisem oslovit. Jsem za vás všechny moc vděčná, za vaši lásku, zájem a hlavně za vaše věrné modlitby. Vím, že se za mne mnozí intenzivně modlíte, moc vám za to s velkou vděčností v srdci děkuji. V mém životě se v poslední době událo mnoho událostí a změn, které často byly hodně náročné. Nad vším ale vládla Boží milost, jeho svrchovanost a vůle. Vyznávám, že je někdy těžké jít Boží cestou, protože je často ta těžší. Vždy ale ke mně potom mluví verš: „ Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi kříž svůj a následuj mne.“ (Mt 16, 24). Když jsem vám naposledy v září ve SL psala, tak jsem pevně věřila, že se má situace posunula k lepšímu a já zas budu trošku lépe fungovat a také chodit do práce. Jenže jsem v září v práci vydržela 3 dny. Můj stav se natolik zhoršil, že jsem hned den na to skončila na další hospitalizaci v nemocnici. Byl to pro mne velký šok, se kterým jsem se dlouho nemohla srovnat. Tak jsem se už po půlroční neschopence těšila do práce, tak jsem tam chtěla vydržet, tak jsem měla víru i naději, že to půjde. Všechno ve mně křičelo „Bože proč? Já už tohle nechci! Já chci být zdravá…“ Dalším velkým šokem pro mne bylo, že mi lékaři v nemocnici řekli, že bych měla velmi reálně uvažovat o invalidním důchodu. Vždycky jsem si myslela, že pro mne důchod není, že to je už to poslední řešení. Vždyť to Bůh mně ale postupně více a více začal ukazovat, že přece dostávají lidé, kteří jsou na tom už hodně, hodně mně do toho vede, ale já jsem to nechtěla přijmout, špatně, vždyť je to strašná nálepka, kterou mi už nikdo vůbec se mi nechtělo jít touto cestou. A tak jsem znova
strana 3
únor 2013 a znova podléhala negativním argumentům jak ze své strany, tak i ze strany některých svých blízkých. Všechno ve mně křičelo: „Na tohle já nemám, to nezvládnu. Já nechci jít do Prahy, nechci žít delší čas v nevěřícím prostředí. Co když mně to akorát uškodí? Co když tam budou nějaké špatné vlivy? Já chci svůj klid, své soukromí… Bože, proč mne nemůžeš prostě uzdravit či to nemůže jít jinak?“ Bůh byl velmi trpělivý a mluvil ke mně mnohými verši z Bible: „Naději slož v Hospodina. buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina.“ „Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš.“ „Nebojte se a neděste se. Boj není váš, ale Boží… Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh, dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ Připomínal mi Josefa, jehož cesta vedla dokonce přes vězení, ale Bůh se i skrze to mocně oslavil. Mojžíše, který musel být 40 let na poušti, než si ho Bůh připravil pro své dílo. Takovou jasnou tečkou za hledáním Boží vůle byl verš z Lk 12, 47: „Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit.“ Hluboce mne to zasáhlo a já si uvědomila, že chci jít Boží cestou a také Boha poslouchat, i přestože je to pro mne hodně těžké. A tak se mně připomněla známá slova z Iz 55, 8: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův.“ Vyznávám, že i po rozhodnutí jsem znova bojovala se strachem a také s častými útoky toho zlého. Měla jsem hlavně strach z finanční stránky věci, protože se v komunitě platí nemalá částka. I tady ke mně Bůh mluvil, že nemám mít starost o svůj život. Přiznám se, že v tom má víra byla hodně slabá, ale Bůh dává mnohem více, než zač prosíme a co si umíme představit. Zůstává věrný, i když my jsme malověrní. Vedl to tak, že mne byl přiznán na 1 rok invalidní důchod 3. stupně (plný), což je obrovská Boží milost, který věřím, že postačí na pokrytí nákladů. A pokud ne, tak vím, že se Bůh opět postará. strana 4
Moji milí sourozenci, budu i nadále moc vděčná za vaše modlitby, podporu, zájem, protože začátky v komunitě nebudou vůbec jednoduché. Bude to pro mne opravdu obrovská změna a já si plně uvědomuji, že sama ze sebe nemám sílu to tam zvládat a dobře fungovat. Komunita je až na rok, samozřejmě uvidím, jak to Bůh povede. Ráda bych tam byla dobrým světlem a svědectvím o Pánu Ježíši a také šířila Boží lásku. Mým vroucím přáním je, aby tam někdo mohl poznat Pána Ježíše a společně jsme mohli číst Bibli a modlit se. Křesťanským společenstvím se pro mne stane sbor CB na Praze 13, Stodůlky. Věřím, že i tam najdu nové přátele a posilnění pro tuto cestu životem. Kéž se v ní Pán mocně oslaví. Olga Kolová
Ze života sboru Speaking and skiing První prodloužený lednový víkend se 55 účastníků sjelo v Dolní Moravě. Většina přijela ze Všestar a okolí, 4 rodiny byly z Hradce, 2 z Moravy. Přijeli mezi nás také 4 Američané - misionáři, kteří působí v Praze , ale vydali se do hor, aby nás učili anglicky. A také mluvit s lidmi o svém životě, víře a práci v České republice. Dopoledne jsme strávili 3 hodiny výukou (4 skupiny dospělých, 2 skupiny dětí), po obědě každý trávil čas dle svého uvážení. Po večeři jsme opět mohli trávit čas společně hrami atd. A hlavně byl čas se seznámit a mluvit spolu. Doležalovi akci perfektně připravili a 9.2. má pokračování - setkání pro všechny účastníky v křesťanském mateřském centru našeho sboru - Beránek Všestary. Š .Potočková
Hesla na rok 2013 Sbor: Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků. Iz 26, 4 Staršovstvo: Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá, a jako mrákotu hříchy tvé; navratiž se ke mně,
únor 2013 Informace ze staršovstva
nebo jsem tě vykoupil.
Iz 44, 22 Staršovstvo na své schůzi dne 14. 1. 2013 bylo br. J. Besídka: I pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin Potočkem informováno o výsledcích hospodaření jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel. sboru za rok 2012 a o návrhu rozpočtu na rok 2013. Iz 49, 26b Br. J. Škrobák informoval starší o setkání, které Klubíčko: Všechno dělejte bez reptání a bez pochyboproběhlo v Praze a týkalo se nabídky společnosti vání, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez T- mobile pro Církve bratrskou. Podmínkou pro vyposkvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceužití této možnosti je obsazení funkce koordinátora, ného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět. odpovědného za správu sítě účastníků v rámci sboru. Fp 2, 14 -15 Starší se zabývali nastavením modelu fungování staMládež: Budeš jásat k chvále Hospodina, budeš se nice Všestary v rámci sboru. Další část schůze byla chlubit Svatým Izraele." Iz 41, 16b věnovaná přípravě výročního členského shromáždění, které proběhne v neděli 10. 2., a přehledu některých Služba ses. P. Stránské: Poznají, že já jsem Hosposborových aktivit, plánovaných na letošní rok. Schůze din, až rozlámu břevno jejich jha a vysvobodím je. Ez 34, 27b byla ukončena modlitbou. Martin Legát Stanice Všestary: Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Sbor Církve bratrské v Hradci Králové Ga 5, 25 Stanice Nechanice: Ztracenou vypátrám, zaběhlou přiV Kopečku 89, 500 03, Hradec Králové vedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, http://www.cb.cz/hradec.kralove kdežto tučnou a silnou zahladím. Ez 34, 16 číslo účtu: 1080114319/0800 Stanice Opatovice: Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odKazatel sboru: Martin Legát tel. 495 513 224 pustil vám, odpouštějte i vy. Ko 3, 13 Starší sboru: Jan Verner tel. 606 672 504 Stanice Hořice: Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí, Tomáš Jochec tel. 774 866 271 dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek. Martin Polívka tel. 495 513 771 Josef Potoček tel. 775 037 247 Iz 51,11 Oldřich Rec tel. 774 084 885 Petra Stránská tel. 725 298 386
Do tohoto čísla přispěli: O. Kolová, Marta, Jana Pánková, P. Stránská, M. Legát a Š. Potočková Grafické zpracování, tisk: M. Čáslavský Jazyková korekce SL: L. Geldnerová
POZOR: uzávěrka dalšího čísla 25.2.2012 Příspěvky posílejte na adresu:
[email protected] Prosíme o dodání příspěvků včas kvůli jazykové korekci a grafickému zpracování. Děkujeme. strana 5
únor 2013 Program sboru
Datum Den
Místo
1
Pá
2
So
3
Ne
HK
.
.
Všestary
4
Po
5
Út
6
St
7
Čt
8
Pá
9
So
10
Ne
.
.
11
Po
12
Út
Čas
Slovo
10.00 M.Legát 16.00
.
Moderování
Poznámka
Narozeniny
18.00 - mládež
Pokorný Josef
M.Legát
.
.
.
.
. Polívková Kateřina
16.30 - Klubíčko
Ouzká Irena, Pouchlá Irena Kolbabová Jiřina
18.00 - mládež HK
10.00 M.Legát
Výroční členské shromáždění 14.00
.
M.Legát
.
.
.
.
. Verner Jan ml.
Nechanice - kurzy Alfa
9.30 - Bodlinka /klub maminek/
18.30
13
St
14
Čt
15
Pá
16
So
17
Ne
HK
10.00 J.Šrámek
M.Polívka
.
.
.
.
Hořice
14.00 M.Legát
.
.
.
.
.
Všestary
16.00
.
.
.
18
Po
19
Út
20
St
21
Čt
22
Pá
23
So
24
Ne
. . 25
Po
26
16.30 - Klubíčko 15.00 - Buď IN; 18.00 mládež Polívková Eliška
.
16.30 - Klubíčko 18.00 - mládež HK
10.00 J.Verner
.
.
.
.
Hořice
14.00 M.Legát
.
.
.
.
Všestary
16.00
.
.
.
Út
Nechanice - kurzy Alfa
18.30
27
St
Opatovice
28
Čt
strana 6
.
19.00 M.Legát
9.30 - Bodlinka /klub maminek/ 16.30 - Klubíčko
Kočnar Josef, Kantor Šimon
