ÚNOR 2010

Měsíčník pro zaměstnance Českého rozhlasu | ROČNÍK XVI | LEDEN/ÚNOR 2010

Nová studia Rádia Česko

Editorial Vážené kolegyně a kolegové, ankety, ankety, ankety. Co jíte, jak spíte, jaké zboží preferujete, chystáte se kupovat nemovitost, jste spokojeni se svým zaměstnáním, vadí Vám kouření...? Anketami jsme obklopeni, probíhají po telefonu, osobním pohovorem, tiskopisem, po internetu. Pořádají je obchodníci, majitelé kulturních zařízení, politické strany. Výzkum veřejného mínění je zkrátka důležitý, protože výrobek je nutno přizpůsobit vkusu odběratele tak, aby se líbil, kupoval či četl. A jak si ho odběratel představuje? To nejlépe zjistíme právě anketou. A tak jsme nezůstali pozadu ani my a do nového roku jsme vykročili s anketou „Jak se Vám líbí současná podoba Vlnění“. Anketní lístek najdete vložený v tomto čísle časopisu nebo si jej můžete stáhnout z intranetu. Těšíme se na všechny odpovědi!

OBSAH 13 Nový vysílací komplex pro ČRo Rádio Česko 14 Napadlo vás někdy, jak a kde všude „bydlí“ Český rozhlas? 15 Budova Českého rozhlasu Sever 16 Regiontour přes objektiv fotoaparátu 1 11 XI. ročník sbírky Daruj hračku je již minulostí 12 Rybaření v dobrých vodách 13 Art’s Birthday party 13 Poslouchejte pohádku tentokrát s Janem Třískou

18 18 18 19 20 20 21 22 23

Co se připravuje v Hradci Králové Nové pořady Rádia Česko Změny v programu ČRo Ostrava Big Band oslaví jubileum koncertem Novinky v programu ČRo České Budějovice Víte, co dělá... podatelna Českého rozhlasu? Pastýřská mše s BROLNem a vánoční zpívání Vzpomínkový večer Únor ve znamení masopustu

14 14 14 15 16 16 17 17 17

23 23 24 24 25 25 26 26 27

Novoroční koncert Výstava kreseb Oldřicha Tripese Novoroční ohňostroj s hudbou z Reginy Benefiční koncert Help Haiti splnil očekávání Z pohádky do pohádky s ČRo Plzeň Autorská výstava designéra Petra Stehlíka Vánoční zpívání koled s ČRo Plzeň Zdeněk Bláha slavil osmdesátiny a křtil zpěvník Kvíz na poslední stranu

Stanice ČRo Rádio Česko spustila reklamní kampaň Hana Bakičová zpátky v rozhlase V lednu a únoru životní jubileum oslavili či oslaví Třeba to ve Francii nějak doklepu Odešel Jan Halas Vzpomínka na Jaromíra Hrušku Co se chystá v ČRo Sever Změna je život – i na Radiožurnálu Pohádková noc s Andersenem

Článek na začátek

Nový vysílací komplex

o k s e Č o i d á R o pro Č R Co naplat, dny hranatých mikrofonů, elektronek a analogových pásků jsou dávno ty tam. Pamatuji si, s jakým očekáváním a nervozitou přešel rozhlas na digitální vysílání po stěhování do Studiového domu v noci ze 4. na 5. listopad roku 2000. Již to bude deset let. Celá dekáda. Nyní se otevírají nová studia pro Český rozhlas Rádio Česko. V čem jsou lepší a jiná? O informace jsem poprosila ředitele Úseku techniky Martina Zadražila.

V

e zrekonstruovaných prostorách třetího patra vinohradské budovy vznikl nový vysílací komplex určený pro ČRo Rádio Česko. Pojďme si stručně popsat, jaké je technologické vybavení a co vše mají redaktoři, moderátoři a technici k dispozici. Celý komplex se skládá z vysílací režie, velkého studia pro dva moderátory a až čtyři hosty, newsroomu s oddělitelným prostorem pro vysílání zpráv a ze samoobslužného pracoviště vybaveného třemi pracovními pozicemi. Komplex je doplněn technickou místností (machineroomem), ve které jsou umístěny počítače a klíčová část rozhlasové technologie. Vlastní vysílací režie je vybavena technologií, která umožňuje „rozdělit“ ovladače (tj. moduly s jednotlivými tlumiči, potenciometry a dalšími ovládacími prvky) na několik samostatných celků, jež jsou fyzicky umístěny v různých částech komplexu, ale jsou vzájemně propojeny a ovládají jeden centrální systém. Na první pohled se tedy jeví jako samostatné mixážní pulty nebo poslechové selektory, ale ve skutečnosti tvoří jeden celek, a mohou tudíž využívat stejné zvukové zdroje. To znamená, že každý z těchto prvků může pracovat se všemi signály, které jsou v systému k dispozici, bez ohledu na to, kolik má ten který konkrétní prvek tlumičů nebo tlačítek. Tato skutečnost umožňuje velkou variabilitu při práci (využití tzv. sdílení zdrojů) a zároveň relativně jedno-

duché změny v konfiguraci jednotlivých prvků prostřednictvím centrální řídicí aplikace (která poskytuje i vzdálený přístup ke správě systému). Základní technologický prvek představuje mixážní a přepojovací systém DHD řady 4200. Jde tedy o „kombinaci“ mixážního pultu a přepojovací matice. Ve vysílací režii je k dispozici ovladač s celkem 20 tlumiči (rozdělený do dvou sekcí) a v prostoru zprávaře pak modul se 4 tlumiči. Ke každému z těchto tlumičů je možné přiřadit libovolný ze vstupních signálů (celkem 12 mikrofonních vstupů, 28 lokálních analogových mono- a 24 lokálních digitálních stereovstupů a všechny linky přicházející z hlavního přepojovače). Napojení na hlavní přepojovač je pak provedeno přímo prostřednictvím optického kabelu, to znamená, že je k dispozici dostatečná rezerva v počtu modulačních spojení mezi komplexem a hlavním přepojovačem (maximálně jich může být 56). Další částí, kterou je komplex vybaven a která také tvoří součást systému DHD 4200, jsou tzv. poslechové selektory. Jde o prvky určené pro jednotlivé redaktory pracující v newsroomu, které umožňují volit poslech vybraných signálů, resp. jejich záznam do Daletu. I tyto selektory (je jich celkem 6) mohou pracovat se všemi signály, jež jsou k dispozici. Samozřejmě jsou předem naprogramovány na vybrané signály (celkem 12 různých zdrojů, každý volitelný samostatným tlačítkem). Celý systém tedy nabízí nebývalou flexibilitu a univerzálnost z hlediska

možné konfigurace, umožňuje přiřazení libovolného signálu na libovolný tlumič, odbavování vysílání jak z vysílací režie, tak i z místa zprávaře. Vzhledem k výše popsané univerzálnosti je samozřejmé, že jsou předem nadefinovány základní konfigurace, které jsou uloženy v paměti a lze je jednoduše vyvolat. Každý uživatel má také možnost uložit si svou vlastní konfiguraci. Kromě změn úrovně a přepojování jednotlivých signálů je systém také vybaven možností kmitočtové i dynamické úpravy signálu, a to v každém vstupním kanále. Celý komplex doplňuje samoobslužné pracoviště, ve kterém je jedna pracovní pozice vybavena menším mixážním pultem DHD řady 2200 (stejná technologie se používá v Praze na vysílacích pracovištích Radio Wave a Leonardo, v Liberci a v Karlových Varech). I toto pracoviště lze v případě nutnosti použít pro vysílání, případně může při speciálních potřebách (např. simultánní tlumočení atp.) přímo s vysílacím pracovištěm spolupracovat. V celém komplexu je umístěno celkem 8 stanic odbavovacího systému DaletPlus. Samozřejmostí jsou tři telefonní hybridy ve vysílací režii (v newsroomu má každá novinářská pozice svůj vlastní), dva dálkově ovládané ISDN kodeky a vybavení záložním vysílacím PC (pro případ závady na centrálním odbavovacím systému, resp. při nezbytnosti odvysílání příspěvku z nestandardního datového nosiče – např. z flash paměti). Vzhledem k prostorové dispozici, která neumožnila přímou viditelnost mezi pracovištěm zprávaře, vysílací režií a vysílacím studiem, bylo pro vzájemnou komunikaci a vizuální kontakt jednotlivých pracovníků nutno zavést kamerové systémy. Poprvé jsou pro tento účel využity IP kamery (pro přenos obrazu se používá datová síť – tzn., že není zapotřebí ani speciální kabeláž, ani zvláštní monitor – a obraz lze pozorovat na libovolném PC nakonfigurovaném na odpovídající adresu). Pracoviště jsou vybavena mikrofony AudioTechnica AE 5100, ve studiu jsou k dispozici sluchátka s regulací poslechové úrovně. Poslechovou úroveň monitorů ve studiu lze regulovat jak z režie, tak přímo ze studia. Vzhledem k umístění vysílací režie, studia a samoobslužného pracoviště (okna vedou do Balbínovy ulice) bylo také nezbytné doplnit tyto místnosti zvláštní akustickou příčkou, která zajišťuje odpovídající zvukovou izolaci od hluku pronikajícího z vnějšího prostředí. Pracoviště je tedy připraveno a já pevně věřím, že se v něm bude všem kolegům dobře pracovat. Martin Zadražil

2010 leden/únor

3

Nový seriál

“ lí d by „ e d u š v e d k a k Napadlo vás někdy, ja Český rozhlas? V historii Českého rozhlasu najdeme mnoho nejrůznějších míst a budov, kde rozhlasoví pracovníci pobývali, odkud vysílali, případně kde se rekreovali. Stan ve Kbelích už asi osobně nepamatuje nikdo, ale těch, kdo se ještě školili ve vile Na Výšince, rekreovali na Mariánské či posílali děti do tábora v Těšově, je jistě mnoho. I tato místa jsou však již minulostí.

Celkový pohled na budovu ze zahrady

Pseudobarokní reliéf nade dveřmi

N

ěkteré objekty se po revoluci vrátily v restituci původním majitelům, jiné již Český rozhlas nepotřeboval nebo je z nějakého důvodu nechtěl udržovat. Jak jsme tedy na tom dnes? Kolik objektů rozhlasu patří a kolik jich má v pronájmu? Po těchto informacích jsem pátrala v Útvaru majetku ČRo a dozvěděla se, že Český rozhlas je vlastníkem osmnáct objektů: komplex Vinohradská-Římská, budovy Jeseniova, Dykova a Hybešova v Praze, budovy regionálních stanic v Brně (+ objekt garáží), Ostravě, Plzni, Českých Budějovicích, Zlíně, Hradci Králové, Ústí nad Labem, Liberci a Karlových Varech, zámek v Přerově nad Labem, parcela ve Kbelích a dva rekreační objekty (v Peci pod Sněžkou a na Špičáku). V Pardubicích, Jihlavě, Olomouci a Táboře sídlí rozhlasová studia či redakce v pronájmu. Kromě toho si rozhlas pronajímá ještě další malé prostory na různých místech. Se všemi budovami vás postupně seznámíme. Některé představují skutečné architektonické skvosty, jiné jsou zcela nenápadné. V tomto čísle najdete informace o jedné z těch nejkrásnějších – o vile, v níž sídlí Český rozhlas Sever. Zuzana Foglarová Foyer budovy

4

leden/únor 2010

Budova Českého rozhlasu Sever

O

brovská vila nebo malý palác, tak by se dala jednoduše vystihnout budova, ve které už od 24. prosince roku 1945 sídlí Český rozhlas Sever. Nachází se v ulici Na Schodech, na svahu nad Ústím nad Labem, a je z ní nádherný výhled nejen na centrum města, ale i na údolí řeky Labe s hradem Střekov a zámečkem Větruše. Vilu si nechal v letech 1887–1910 postavit Carl Georg Wolfrum, jeden z nejvýznamnějších ústeckých podnikatelů své doby. Patřila mu tkalcovna v Předlicích, byl prezidentem ústecko-teplické dráhy a založil a vlastnil významné místní noviny Aussiger Anzeiger. Jeho majetek značně rozmnožili jeho synové, kteří vybudovali Bankovní závod, ovládli lihovary, drožďárny a likérky v Krásném Březně, Ústí a Teplicích a pivovar ve Velkém Březně. Kromě toho se angažovali také v chemickém průmyslu a pojišťovnictví. Nádhera a honosnost rozhlasové vily tedy s jejich významem a bohatstvím dokonale koresponduje. Autorem budovy je vídeňský architekt Hans Miksch, oblíbený stavitel ústeckých boháčů. Kromě rodinného sídla Carla Wolfruma postavil se svým spolupracovníkem Julianem Niedzielskim například také již neexistující Schaffnerovu vilu, Weinmannovu vilu nebo vilu Ignáze Petschka. Wolfrumova vila je postavena v tehdy oblíbeném historizujícím stylu – Miksch se inspiroval u renesančních i klasicistních architektů. Výsledkem je velmi členitá budova s pískovcovou bohatě dekorovanou fasádou se spoustou arkýřů, věžiček a teras. Díky tomu, že od konce války, kdy byla rodině Wolfrumových zabavena, sídlil ve vile rozhlas a ne například armáda nebo organizace strany, zachovalo se do dnešních dnů mnohé z původního vnitřního vybavení. Přízemní hala je obložena umělým mramorem a zdobí ji krb s římsou z červeného mramoru. Z haly se vchází do několika pokojů. Některé mají původní dřevěné kazetové stropy, jedna místnost má strop vymalovaný ve stylu rokoka. Honosné schodiště vedoucí do prvního patra osvětluje veliké vitrážové okno v secesním stylu s motivem horské krajiny a slézových růží. Také v hale prvního poschodí najdeme obložené stěny a nad každými dveřmi reliéfní plastiku s hrajícími si amorky a satyry. Světlo sem proniká vitrážovým světlíkem s květinovým motivem. V prvním patře stojí za pozornost také původní konferenční stůl s mramorovou deskou v neorománském stylu. Místnosti ve druhém poschodí a suterénu již tak zdobné nejsou, přesto mají značný půvab už jen pro krásný výhled z oken. Ve dvou pokojích druhého patra se dochovala mramorová umyvadla i s původními zrcadly. Toalety v prvním a druhém poschodí se zase mohou pochlubit stoletými dlaždicemi s motivem bodláků. Velkou zásluhu na půvabu vily má určitě malý anglický park, který ji obklopuje. Je osázen dnes už stoletými listnatými stromy. Pozornost budí grotta – umělá jeskyně v jižní části zahrady. Původně jí protékal malý vodopád, jehož voda plnila nedaleký bazének. Žádný z návštěvníků také nepřehlédne bronzovou sochu malého Bakcha na leopardovi u příjezdové cesty k vile. Rozhlasová budova je zkrátka dům, který je třeba vidět na vlastní oči. Veronika Kindlová

Schodiště do prvního patra

Světlík s vitrážovým oknem

2010 leden/únor

5

Stalo se

Regiontour přes objektiv FOTOREPORTÁŽ

1

2

1., 2. Tak šichta mi začíná ráno ve středu 13. ledna. Pražská kancelář v Římské ulici je nacpaná k prasknutí; Lucie Ryss a Jakub Hritz jsou připraveni dopravit všechny ty krabice do Brna. Snad nám tam nebude nic zásadního chybět. Za chvíli už vyráží z Vinohrad směrem na brněnské výstaviště vrchovatě naložený tranzit Iveco následovaný po střechu naplněným osobákem.

4

3

5., 6. Čtvrtek ráno, stánek je připraven, na výstaviště proudí první návštěvníci z řad odborné veřejnosti a práce začala i hosteskám – Sylva a Bára jsou nedílnou součástí rozhlasového stánku a vidím, že vše mají stejně jako loni pevně v rukou.

5 6

6

leden/únor 2010

3., 4. Tak, a to už je Brno, konkrétně zvukaři Zdeněk a Michal – dvě veledůležité osoby, bez nichž by se vysílání neobešlo. A navíc jim po celou dobu veletrhu nezmizel úsměv z tváře, za což jim patří velký dík. Zdá se, že letos máme větší stánek než loni. Je tu víc místa, takže i hosté budou mít větší komfort.

fotoaparátu ŽFOTOREPORÁŽ 7. Ostrava – jako první zahajuje vysílání z rozhlasového studia. Moderátorka Kateřina Huberová míchá svůj Koktejl.

8., 9. Petr Hladík z Regionu Vysočina v akci. A že měl ve studiu všelijaké zajímavé hosty…

7

8 11

10. Tahle sympatická paní se na mne moc hezky smála – pozvala si ji Ivana Navrátilová z Reginy.

10

9

11. Kolega Petr Jindra z Regionu Středočeský kraj přijel vybaven, což se nedalo přehlédnout…

12 13 12., 13. …a přivezl také Kateřinu Cajthamlovou. Nevím, jestli se mi to zdá, ale všichni kolem mne najednou třímají v ruce jablko či pomeranč a čokoládové sušenky na stolku pro hosty jako by se do země propadly. Lucka, která nenápadně střežila rozhlasovou ledničku v zázemí stánku, se nakonec dá s paní doktorkou do řeči. I když na přátelské povídání to úplně nevypadá… Pak doktorka Cajthamlová nás překvapí – spořádá všechny slané arašídy a s Patrikem Rozehnalem z Regionu Středočeský kraj si ve studiu i na následné autogramiádě povídá celou hodinu o hubnutí. A musím říct, že je velmi milá.

14 14., 15. Nesmím se nechat unést její výřečností – ve studiu už pilně vysílají Hana Krchová a Martin Hlaváček a kolem stánku vyrostla loga Českých Budějovic, která pečlivým okem kontroluje Tomáš Kollarczyk.

15 2010 leden/únor

7

16 16. V pátek ráno přijdu do studia a tam sedí královna. Tedy prý je to královna Orlických hor. Podrobnosti sdělí na požádání kolegové z Pardubic Radim Jelínek a Tomáš Klement.

17. Živě se diskutovalo také před rozhlasovým studiem – tady byl nejvíce slyšet hlavně host Lady Klokočníkové z Hradce Králové farář Zbygniew Czendlik.

17

18 18. Václava Žmolíka jsem nachytal před stánkem – už měl za sebou prezentaci svého pořadu Po Česku a podepisoval stejnojmennou knihu. Zájemců bylo dost.

19 20 21

19., 20., 21. Plzeňáci si pozvali do studia i dudáky, takže jsem se tam už nevešel. Vynahradil jsem si to o chvilku později, když byla ve studiu Katarina Bendiková ze Slovenské agentury pre cestovný ruch. A došlo i na sultána…

8

leden/únor 2010

22 22. Tenhle pán byl také moc sympatický, zastupujoval Odbor životního prostředí z úřadu v Olomouci.

23 23. Páteční program zavíral ČRo 2 – Praha – hosté ve studiu si doslova a do písmene dali Kávu o čtvrté…

23

25

24

24., 25. V sobotu dopoledne vtrhl na stánek severní vítr, přesněji řečeno stále usměvavá Veronika Exnerová, která aktivně vodila do studia hosty Aleně Škraňkové, ředitelce ČRo Sever.

26 27 28

29 26., 27., 28., 29. Máme na tu ochutnávku vín, co je třeba? Marek Zouhar z Brna je připraven na všechno – krátká porada se zástupcem vinařství Lahofer a můžeme začít. A návštěvníkům víno chutnalo. Ochutnávali, tipovali, vyhrávali, dalších a dalších skleniček se dožadovali. Úspěch veliký.

2010 leden/únor

9

30. Stánek je neustále v obležení. Brněnský šéfredaktor Jaromír Ostrý nemohl chybět, ostošest ze sebe chrlil soutěžní otázky i ceny a ještě se přitom stíhal neodolatelně usmívat na všechny strany…

30 32

31 31., 32. …stejně jako Marcela Vandrová. Během dvou hodin vysílání si dokázala do studia přivést nespočet hostů, a to včetně dvou kapel. A zvukaři vše zvládli na jedničku!

33. Letáky se soutěžními otázkami vyplnilo několik stovek lidí – tito pánové to stihli na poslední chvíli, těsně před slosováním.

33

34 34., 35. A nelosoval jen tak někdo – na hlavním pódiu losovala tři výherce Jitka Zelenková. Byla sympatická, zpívala jak o život, a když jsme ji pak pozvali na stánek k autogramiádě, měl jsem fakt velkou konkurenci.

35 36

36. Ale všechno jednou musí skončit – v neděli v 16.00 hodin se ozvala veletržní znělka oznamující konec letošního ročníku a mně pomalu končí směna. Takže zase příští rok…! Text: Eva Vencefrová Foto: EV + JH

10 leden/únor 2010

XI. ročník sbírky Daruj hračku je již minulostí

J

ako každý rok i v loňském předvánočním období pořádal Český rozhlas ve spolupráci se společností Tango Havlíčkův Brod, v.o.s. sbírku Daruj hračku. Ve dnech 28. listopadu až 14. prosince tak mohli posluchači obdarovat děti z dětských domovů a ústavů sociální péče z celé České republiky. Jak to všechno začalo? Sbírku již tradičně zahájil celodenní galaprogram v nákupním a společenském centru Galerie Vaňkovka v Brně. Během sobotního dne si mohli návštěvníci zazpívat se skupinou nevidomých zpěváků a Ivo Cicvárkem, zatancovat irský step, flamengo a skotské tance se skupinou La Quadrilla či se snažit porozumět géniovi přes brněnské hantec Honzovi Hlaváčkovi. Ti, kdo mají rádi rychlejší rytmus, si přišli na své při vystoupení mistrů světa v akrobatickém rock‘n‘rollu skupiny Magic Free Group. Odpoledne pak oživil svým zpěvem i známý písničkář Slávek Janoušek. Protože v sobotu bylo 5. prosince, přišel k nám i Mikuláš s čerty a anděly. Hlavně ti nejmenší se s nimi mohli vyfotografovat, a pokud chtěli dostat malý dárek, museli říci Mikulášovi básničku nebo mu zazpívat vánoční koledu. Během celého dne se nám podařilo získat více než 150 dárků od těch, kteří přišli k výběrnímu místu, zvolili si konkrétní dítě a přímo v nákupním centrum mu koupili vysněný dárek. Jak probíhala samotná sbírka? Pokud jste si v listopadu a prosinci pustili některou z celoplošných nebo regionálních stanic Českého rozhlasu, mohli jste slyšet oznámení, které informovalo o celé sbírce a o možnostech, jak se jí lidé mohou zúčastnit. Ve vestibulu v Římské ulici č. 13 denně mezi 9.00–18.00 hod. vybírali dárky studenti Gymnázia Jana Nerudy v Praze a současně přijímali ty, které nám posluchači zaslali poštou. V letošním roce se opět zvýšil počet přihlášených domovů a ústavů (již na 37) a přibylo také dětí. Celkem jich bylo v databázi 1395 a každé z nich mělo dvě přání. Z 2790 přání se jich podařilo splnit 2205, o 283 více než v minulém ročníku, a jen 10 dětí zůstalo bez obou dárků. Všechny hračky se třídily dle vybraných ústavů a dětských domovů do pytlů a ty pak byly převezeny do kulturního domu Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě. Zde je opět zkontrolovali studenti střední zdravotnické školy a dohlédli na to, aby se každý dárek dostal k tomu, kdo si jej přál. Slavnostní zakončení proběhlo v rámci kulturního programu v KD Ostrov v Havlíčkově Brodě. Opět přijely děti ze všech dětských domovů, a tak bylo všude plno smíchu, dobré nálady, ale i napětí, zda skutečně Ježíšek přiletí a přinese toužebně očekávané dárky. Tentokrát si děti připravily program samy. Na pódiu zazpívaly a zatančily jak děti z DD Senožaty, tak i z Dětského domova Bojkovice či z DSS Slatiňany. Dobrou náladu s sebou přivezl i Dalibor Janda revival, na první pohled od skutečného Dalibora k nerozeznání, a při písničkách Hurikán, Hráli jsme kličkovanou a dalších běžel čas tak rychle, že dvě hodiny programu utekly jako voda a již se čekalo jen na Ježíška.

Aby byl výčet úplný, nesmíme zapomenout na ty, bez kterých by se sbírka neuskutečnila – na manažery společnosti Tango Pavla Beka, Honzu Zdráhala, Milana Kvačka a hlavně pak na Pavla Klempíře, bez kterého by vůbec nevznikla. Díky všem těmto lidem a jejich nesmírně obětavé práci jsme mohli připravit krásné Vánoce dětem ze všech koutů České republiky. Na četná přání posluchačů Českého rozhlasu a všech, kteří se sbírky zúčastnili a nemohli s námi být při předávání, jsme připravili on-line přenos z celého galaprogramu. A pokud chcete vidět, jak

to vypadalo v okamžiku, kdy přišel Ježíšek a předal dětem dárky, podívejte se na stránku www. rozhlas.cz/multimedia, kde najdete zkrácený záznam celého odpoledne. Dárky byly rozdány, je leden 2010, do XII. ročníku sbírky Daruj hračku zbývá ještě hodně času, ale už v tuto chvíli si můžeme přát, aby ten následující byl ještě bohatší na splněná přání, aby se podařilo udělat radost více dětem a abychom jim mohli splnit i jejich přání největší – mít šťastný život s mámou, tátou a sourozenci. Jakub Hritz

2010 leden/únor 11

Plný hraček byl i Český rozhlas Plzeň Tradiční předvánoční celorepubliková rozhlasová sbírka Daruj hračku se letos opět uskutečnila i v Českém rozhlasu Plzeň. Část sbírky ovšem tentokrát zůstala v regionu a směřovala k dětem do plzeňského Dětského domova Domino. Dárky, které si v průběhu slavnostního odpoledne převzala u rozhlasového vánočního stromku děvčata z dětského domova, udělaly radost především dětem, které se o Vánocích nedostaly domů do svých rodin. Děvčata na oplátku předvedla přítomným pásmo vánočních písní. Marie Prokůpková

Rybaření v dobrých vodách

I

na konci roku 2009 jsme do vysílání Radia Wave vpustili „vlnu dobrých skutků“ – jako demonstraci zájmu o témata, která se obecně neskloňují tak často. Od 1. prosince jsme se tak s posluchači postupně dozvídali o lidech, kteří se musejí vyrovnat se svým handicapem, kteří se ocitli v nelehké etapě svého života, o osudech, jejichž tíha pomalu naplňovala prostor našeho žižkovského studia a hlavně vysílání. V pravidelných Odpoledních sessions, vysílaných na Radiu Wave od patnácti hodin, jsme letošní charitativní prosinec zahájili problematikou AIDS. Den boje proti této nemoci je určen právě na první prosincový den, kdy jsme mluvili o instituci Dům světla nebo o projektu Art For Life, jehož výtěžek putuje právě k lidem s tímto onemocněním. Dalším tématem byla cystická fibróza, tzv. „nemoc slaných dětí“. Spolu s našimi posluchači jsme se dozvěděli, jak se žije s touto dědičnou nevyléčitelnou chorobou, která nemocným neumožní dožít se věku výrazně přes třicet let. V publicistických pořadech jsme nezapomínali na hodnocení uplynulých dvaceti let. Zjišťovali jsme, jak se česká společnost proměnila například ve vnímání handicapovaných občanů. Připomněli jsme patnácté narozeniny Sdružení Linka bezpečí. Česká telefonická linka byla mimochodem po britské druhou podobnou službou pro děti a mladistvé v Evropě vůbec. Náš zájem o dobročinnost ale přesáhl hranice našeho kontinentu. Pomyslně jsme se s českým občanským sdružením Namasté vypravili do Asie, kde dobrovolníci po-

12 leden/únor 2010

máhají se vzdělaností v Nepálu a zároveň se snaží zvyšovat povědomí o této vzdálené vysokohorské zemi u nás. V čase adventu jsme se jako mediální partneři účastnili v pražské kavárně Rozmar charitativního bazaru, jehož výnos zamíří do některého ze středočeských dětských domovů. U příležitosti mediální spolupráce s Barmským centrem Praha jsme nezapomněli ani na obyvatele této asijské země, kteří musejí bojovat s hladomorem.

K zavedeným publicistickým pořadům a jejich charitativním tématům se v prosinci přidali i moderátoři nových magazínů. Ve studentském speciálu Universum jsme se konfrontovali se Střediskem handicapovaných studentů na Vysoké škole ekonomické. V týdeníku Sports Take jsme nabídli pohled na jeden netradiční sport – jen málokdo z nás měl ponětí o ragby na vozíku. V literárním magazínu Liberatura se v prosinci naše pozornost soustředila i na to, jak vypadá kniha vytištěná v Braillově písmu, jak se namlouvají zvukové knihy pro nevidomé nebo jakou mají podobu reliéfní grafiky a digitální texty. Pohodlí žižkovského studia jsme opustili třikrát a vypravili se do míst, kam se obyčejně nedostaneme. Začali jsme v Ústavu sociální péče pro tělesně postižené dospělé ve Snědovicích. Jak se tento ústav liší od ostatních zařízení a jaké životní osudy mají jeho obyvatelé, jsme zjišťovali čtvrtý prosincový den. O týden později jsme vysílali příběhy z kladenského Azylového domu pro matky s nezletilými dětmi, které svůj dočasný domov důvěrně překřtily na „Azyláček“. Posledním cílem našich výjezdů bylo Pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí. Zajímalo nás, jak tato instituce funguje a kdo míří do České republiky za lepší budoucností a proč. Přinesli jsme celou řadu příběhů lidí, jimž se teď bývalé kostelecké kasárny staly domovem. Všechny programové aktivity naleznete pod odkazem www.wave.cz/charita. Veronika Vidomusová

Art’s Birthday party

Před oknem: George Cremaschi, v okně: Georgy Bagdasarov

V

neděli 17. ledna jsme se ve vltavském éteru již po šesté připojili do sítě dvacítky evropských veřejnoprávních stanic velké globální narozeninové party. Oslavencem bylo UMĚNÍ – slavili jsme úctyhodných 1 000 047 let. Robert Filliou – jeden z okruhu umělců hnutí Fluxus – 17. ledna 1963 prohlásil, že umění se zrodilo před milionem let. Dal tak impulz k tomu, aby umělci celého světa začali u této příležitos-

ti vytvářet za použití všech dostupných komunikačních prostředků jakousi globální síť velké narozeninové party. Slavili jsme ve Školské 28 – George Cremaschi tam na okenní tabule a za pomoci řady elektronických obvodů rozehrával svůj spektrální organismus a Georgy Bagdasarov rozezníval ambientní svět plný znějících strun, mbiry, sopraninového saxofonu a pseudominifujary. V závěru nechyběl ani dort, jen ta svíčka byla – pochopte – pouze symbolická, jediná. Dvouhodinovým vltavským vysíláním zněla koláž z desítky zahraničních „zvukových“ dárků tak, jak jsme je přijímali z EBU satelitů přímo z jednotlivých narozeninových party – ze Štýrského Hradce, Stockholmu, Karlsruhe, Hilversa, Záhřebu, Lublaně, Helsinek, Antverp a Berlína. Letošním vysíláním provázeli pánové Schlechtfreund (alias Eduard Jenický) a Lipnik (alias Václav Rašilov) z Monstrkabaretu Freda Brunolda – vše z pera Džiana Babana a Vojtěcha Maška. Zcela nepostradatelná on-line alias webová dimenze celé narozeninové party bude záhy obohacena o příslušné obrazové i zvukové archivy – podobně jako v celé rozhlasové archivní historii Narozenin umění až do roku 2005 (www.rozhlas. cz/artsbirthday). Poděkování patří kromě umělců-gratulantů samotných především „přenosovým kolegům“ Vlá-

ďovi a Liborovi, kteří si nakonec poradili i s bručící Yamahou, Martinu Prokešovi z ČRo On-Line za opakovanou pomoc se streamováním, kolegům z Mezinárodního oddělení nejen za zprovoznění ISDN linek, Ivetě Tomáškové z Vltavy, která už musí mít svatozář, a hlavně celému AB-teamu, bez kterého by letošní Art’s Birthday snad už ani nebyly... Michal Rataj

Zleva: Vojta Mašek a Václav Rašilov

Poslouchejte pohádku

u o k s í ř T m e n a J s tentokrát

J

iž od roku 2001 je Český rozhlas partnerem projektu Poslouchejte pohádku společnosti NUT´S PRODUCTION o.p.s. V této spolupráci zatím vzniklo sedm CD s originálními českými pohádkami a osmé se natáčí právě v těchto dnech. Mělo by vyjít v průběhu prvního pololetí a dostat se k dětem jako odměna za vysvědčení. Mezi lidmi, kteří pohádkám propůjčili svůj hlas, jsou například herci Petr Nárožný, Ladislav Mrkvička

či Bořivoj Navrátil. Výtvarné řešení přebalů vytvořili Miloš Nesvadba, Gabriel Filcík či Dagmar Ježková. Nahrávka, která vzniká v těchto dnech, se jmenuje „Medvědí pohádky“. Jejich autorem je Michal Vaněček, hlas jim propůjčil Jan Tříska. „Medvědí pohádky“ původně vznikly jako knížka pro hluchoněmé děti. Autorka projektu Jana Merunková mi prozradila, kterou z nahrávek má nejraději: Největší vztah

mám asi k prvním „Zahradnickým pohádkám“ – právě proto, že byly první. Jinak musím vysoce ocenit spolupráci s panem Janem Třískou. Je to obrovská čest pracovat s tak úžasným člověkem, který právem může nést titul „pan herec“. Jsem moc ráda, že jsme dostali příležitost realizovat náš projekt právě v Českém rozhlase, a velmi oceňuji, že se současný generální ředitel Richard Medek rozhodl pokračovat v tradici patronátu nad naší nahrávkou. Jana Třísky, který propůjčil svůj hlas „Medvědím pohádkám“, jsem se zeptala, co nejraději četl on, když byl malý. Zavzpomínal na Karafiátovy „Broučky“, ale nakonec si vybavil, že nejraději měl, když mu maminka předčítala ze „Starých pověstí českých“ příběh o Faustovi. Nahrávky originálních českých pohádek jsou plně hrazeny z peněz sponzorů a partnerů, nedají se nikde koupit a jen některé si můžete v Mp3 formátu poslechnout na webových stránkách NUT´S PRODUCTION. S Janou Merunkovou jsme se dále bavily o její soukromé válce, v níž bojují originální české pohádky proti Harrymu Potterovi, a shodly jsme se, že by bylo krásné, kdyby každý z nás mohl věnovat alespoň část svého volného času práci s handicapovanými dětmi, zdravotně či sociálně postiženými lidmi – zkrátka se všemi, kdo pomoc ostatních potřebují. Držím českým pohádkám palce. Určitě si to zaslouží. Zkuste si nějakou poslechnout! -fog-

2010 leden/únor 13

Stanice ČRo Rádio Česko spustila reklamní kampaň

P

o dvou letech od uvedení první série reklamních vizuálů pro Rádio Česko připravilo studio Kafka design novou sérii motivů. S ohledem na strukturu cílové skupiny bylo snahou zaujmout inteligentním humorem s čistou, výraznou grafikou a touto odlehčenou a zábavnou formou (zpravidla postavenou na dvojsmyslech) sdělit „to podstatné“ – tedy, že Rádio Česko je zpravodajskou stanicí přinášející aktuální informace i analýzy současného dění. Zda se to podařilo, jste mohli během prosince posoudit například na reklamních plochách v pražském metru nebo ve vybraných tištěných médiích a na zpravodaj-

Grafiku vizuálů pro Rádio Česko navrhla i letos agentura Kafka design.

ských serverech. Ve stejném stylu pak vzniklo také P. F. této stanice. „Po velkém úspěchu první vlny piktogramů jsme se rozhodli navázat další kampaní. Chceme opět připomenout, že tu jsme, a proto po dvou letech používání vizuálů Je to na hlavu, Načerpejte informace či Nevyprávíme pohádky navazujeme další sérií piktogramů, zaměřených opět na cílovou skupinu naší zpravodajsko-publicistické stanice. Spolu s vizuály poneseme i nadále již osvědčený a zaběhlý positioning To podstatné,“ říká Hana Hikelová, ředitelka zpravodajských stanic Českého rozhlasu. Blanka Vávrová

O lidech

Hana Bakičová zpátky v rozhlase Sekretariát generálního ředitele má novou vedoucí. Stala se jí paní Hana Bakičová. Poprosila jsem ji o pár slov.

K

olik už jsem toho napsala a navyprávěla (i v ČRo)… Ale zřídkakdy o sobě, protože už v začátcích mé práce v médiích mi tehdejší kolegové vštípili jedno zásadní pravidlo: Nikdy nejsi důležitá ty, ale tvůj host a dané téma. Tímto elegantním oslím můstkem jsem naznačila, že můj nástup do Českého rozhlasu je (řečeno slovy jedné kolegyně) návratem ztracené dcery ☺. V mezidobí jsem si na celkem tři roky odskočila zvýšit kvalifikaci – napřed na univerzitu do Curychu a pak na rok na berlínskou Freie Universitaet, kde jsem se v rámci European Journalism Fellowships věnovala projektu, který se týkal kvality a etiky médií. Výsledkem byla nabídka mého profesora na spoluautorský překlad učebnice „Žurnalistika – kompletní průvodce praktickou žurnalistikou“, která vyšla v roce 2005 v nakladatelství Grada.

Po návratu jsem jako koordinátorka pracovala pro švýcarské Ministerstvo zahraničních věcí na dlouhodobém humanitárním projektu na pomoc obětem povodní z roku 2002. Dodnes si pamatuji, jaké to je brodit se i měsíce po povodních v bahně nebo vidět chlapy jako hory, kteří se před vámi nestydí brečet. Snad nejtěžší bylo říci staré osamělé paní, jež seděla na židli v obýváku svého zdevastovaného a rozmočeného domu, že musí opustit místo, kde přežila dvě světové války, protože její dům bude stržen… Projekt skončil a já přešla na pozici tiskové mluvčí společnosti Seznam.cz. Protože jsem během pobytu v Berlíně absolvovala řadu seminářů na téma Evropská unie, stala se ze mne koordinátorka evropských programů a podílela jsem se na projektu pro Úřad vlády ČR zaměřeném na informační kampaň o EU. Odtud už byl jen krůček k tomu, abych si vyzkoušela, jaké to je organizovat například mezistátní jednání, mezinárodní konference nebo Radu ministrů EU a účastnit se jich. Musela

jsem mj. zvládnout komunikaci, mezinárodní oddělení a protokol, právní otázky a problematiku čerpání fondů. Věřím, že všechny mé znalosti a zkušenosti přispějí k tomu, aby Sekretariát generálního ředitele ČRo fungoval způsobem odpovídajícím vážnosti a významu Českého rozhlasu. Jde přece o jednu z nejvýznačnějších a nejdůležitějších organizací, které český stát zřídil.

V měsících lednu a únoru životní jubileum oslavili či oslaví: Leden Blanka Kulínská, Stanislava Lojková, Jana Olivová, Josef Pražák, Aleš Němec, Roman Kamba, Josef Mašek, Eliška Pilařová, Jiří Václavíček a Marcela Antošová.

Únor Alena Vejsadová, Věra Čapková, Miroslav Kadraba, Ladislav Solomčík, Jiří Tlačil, Tomáš Sedláček, Josef Veselý, Jiří Šamánek a Jan Sulovský.

Blahopřejeme! 14 leden/únor 2010

Třeba to ve Francii nějak doklepu ■ Když moderuješ takhle brzo ráno, jdeš pak spát. Není to ztracený den? Jak vypadá denní režim ranního moderátora? Denní režim se v podstatě neliší. V devět hodin skončím vysílání a s trochou obav a bázně projdu prostorem před naším zpravodajským sálem, kde zrovna mají poradu ti, kteří tady budou celý den. Přitom si říkám, jestli na mě nekoukají divně, že už odcházím. Ale já jdu třeba jen na kafe a na jednu rychlou cigaretu. Pak se totiž obvykle věnuju francouzštině nebo tady ještě něco připravím a zhruba tak ve dvanáct hodin odcházím domů. Počet hodin na plný pracovní úvazek snad vychází dobře ☺.

Někdy je fakt těžké poznat, co Jan Pokorný myslí vážně a kdy si dělá legraci. Výrazu jeho tváře by se mohli učit hráči pokeru. Když ale máte možnost poznat ho trošku víc a pochopíte jeho britský humor, pak se skvěle bavíte. Léta je vaším oblíbeným průvodcem vysíláním, poslední dva roky vám pomáhal každé všední ráno z postelí. Profesionál každým coulem. Má rozhlasové vzory, ale sám už je vzorem pro mnohé.

K

rozhovoru jsme se sešli na začátku prosince 2009, kdy měl před sebou několik posledních Ranních Radiožurnálů. Od začátku ledna ho uslyšíte v – pro vás i pro nás – nové roli zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu ve Francii.

■ Comment t´es-tu levé ce matin? Aujourd‘hui je me suis levé a 3 heures pour faire mon emission matinale, comme d‘habitude. (Jak se ti ráno vstávalo? Dnes jsem vstával ve tři hodiny, abych šel jako obvykle dělat ranní vysílání.) ■ Je takhle brzké ranní vstávání spíš otázkou zvyku, nebo ti to tak vyhovuje? Ranní vstávání je za prvé otázkou zvyku, za druhé otázkou zodpovědnosti a za třetí otázkou, nebo spíš problémem, nespavosti.

■ Proč je moderování na Radiožurnálu rozděleno tak, že v pravidelných časech slyšíme stejné hlasy? Protože to – řečeno nehezky nečesky – funguje. V posluchačově vnímání se vytváří něco, co se dá nazvat dynamickým stereotypem. Identifikuje si totiž program, který poslouchá, jak podle hlasu moderátora, tak podle jeho stylu. Všichni moderátoři, kteří se objevují na Radiožurnálu, mají trochu jiný styl moderování. Poznají se i podle toho. Pro posluchače je stávající systém mnohem přehlednější, než tomu bylo v době, kdy naprosto neodhadnutelně a nevyzpytatelně vysílal jeden člověk v pondělí, druhý v úterý, třetí ve středu anebo ten první zase ve středu. Česky bychom řekli, že v tom byl guláš. Posluchač má rád přehlednost, má rád své jistoty. A stejné hlasy ve stejných časech mu tuhle jistotu dávají, což je vidět i na výsledcích poslechovosti. ■ Máš nějaký moderátorský vzor? Své vzory jsem do sebe absorboval hned na začátku svých pokusů o moderování. Byli jimi dva chlapíci z rozhlasu – Aleš Voves a Karel Mastný, každý v něčem jiném. Karel Mastný, neuvěřitelně pečlivý v přípravě a přitom neuvěřitelně pohotový v reakcích na různé nečekané situace při ranním vysílání. A Aleš Voves, neuvěřitelně nepečlivý v přípravě, ale mající obrovský dar výřečnosti. Kolikrát se člověk těšil, až bude Aleš muset ráno vysvětlovat nějaký zádrhel nebo domlouvat nějakou minutu ticha. Protože přesně kvůli tomu lidi Aleše poslouchali. Říct, že budou zprávy, umí každý. Ale říct to jako Voves, to neumí nikdo. ■ Od 1. ledna 2010 tě uslyšíme z úplně jiné pozice. Budeš střídat francouzského zpravodaje Českého rozhlasu Jana Šmída. Čí to byl nápad? Byl jsem blízko u budování postu zpravodaje ČRo ve Francii, tuším, že ve funkci šéfredaktora. Když Honza Šmíd odjížděl, dlouho jsme se o téhle práci bavili. Žertem jsem tenkrát říkal: „Hele, tohle jsem ještě nedělal. Až pořádně dozraju a budu toho mít v rádiu ještě víc za sebou, tak bych si post zahraničního zpravodaje rád zkusil.“ Je to něco úplně jiného. Práce sice vypadá na první pohled atraktivně, exkluzivně, ale když poslouchám naše zahraniční zpravodaje a jen sleduji počet, nikoli kvalitu, příspěvků, které sem chlapci a děvčata posílají, je jich neuvěřitelné množství.

Radiožurnál je totiž strašný žrout informací, příspěvků, reportáží a rozhovorů. Asi před dvěma lety jsem se tehdejšího generálního ředitele zeptal, jestli by byla možnost dostat tuhle práci, a on řekl, že ano. Od té doby jsem se na ni začal připravovat. Musím říct, že už jen pro moje sebeuspokojení ta příprava stačí. Teď jsem ve fázi, kdy do Francie ani nemusím jet, protože jsem si na vlastní mozkové závity osahal, že i krátce před padesátkou se člověk může zdokonalovat v nějakém cizím jazyce. Je nucen zapínat mozek trochu jinak, než ho zapíná každý den v pět hodin ráno. Byly to docela příjemné dva roky, které mi určitě hodně daly. ■ Jak vlastně vypadá příprava na post zahraničního zpravodaje? Je čím dál intenzivnější, kromě jazykové části. Neměl bych to říkat, ale teď už odsouvám české noviny do pozadí. Namísto toho si každý den na internetu pročtu tři až čtyři francouzské celostátní deníky, v autě mám naladěnou jen francouzskou stanici Radio France International, v notebooku mám všechna francouzská rádia, která vysílají na internetu, a to jsou skoro všechna, i doma v kuchyni mám naladěné francouzské rádio. Čtu si taky nějaké reálie, abych dokázal říct, kdy vládl který Napoleon a kdy který Ludvík a čím se vyznačoval Jindřich – to abych znal jejich bohatou historii alespoň na úrovni středoškolských studií. ■ Post zahraničního zpravodaje rozhlasu je čtyřletý, respektive na 2 + 2 roky. Máš už představu, co potom? Plánuješ návrat za mikrofon, nebo to spíš bereš jako završení své rozhlasové práce? Myslím, že post ve Francii je jedna z mála věcí, které jsem tady v součinnosti s vedením rozhlasu naplánoval. Jinak jsem profesní život bral spíš tak, jak šel. A protože šel zatím zajímavě, a já mu za to moc děkuju, neplánuju, co bude potom. ■ Takže se třeba zase vrátíš jako moderátor? Pokud bude zájem, tak se rád vrátím jako moderátor. Jinak velice rád přijmu jakoukoliv zajímavou nabídku ze strany rádia. Kdo ví. Anebo už ve Francii zůstanu a nějak to tam doklepu ☺. ■ Od ledna si tedy budeme zvykat na rána bez Jana ☺. Co bys popřál posluchačům Radiožurnálu do roku 2010? Přeju jim, aby i do budoucna zůstali u Radiožurnálu alespoň v takovém počtu, v jakém jsou u něj teď. Těm, kteří u Radiožurnálu ještě nejsou, přeju, aby k němu přišli. A Radiožurnálu přeju, aby dělal všechno proto, aby k němu přišli lidé, kteří u něj ještě nejsou. Lenka Paličková ČRo 1 – Radiožurnál (Poznámka autorky: Celý obsáhlý rozhovor s Janem Pokorným si můžete přečíst na webových stránkách www.radiozurnal.cz v sekci O stanici.)

2010 leden/únor 15

Odešel Jan Halas – dlouholetý redaktor ČRo Ve čtvrtek 7. ledna zemřel ve věku 64 let Jan Halas, dlouholetý redaktor Českého rozhlasu, jehož literární pořady bavily celé generace posluchačů. V roce 1970 se po studiu na FSV UK stal redaktorem programového Týdeníku Rozhlas a zároveň začal úzce spolupracovat s rozhlasovou literární redakcí, pro kterou v následujících dvaceti letech připravoval Schůzky s literaturou, četbu na pokračování, literární cykly a kompozice. Po listopadu 1989 působil až do roku 2007 ve funkci vedoucího redaktora literární redakce a také během této doby vytvořil a redakčně připravil mnoho vynikajících rozhlasových děl, mezi něž patří v první řadě rozsáhlá četba z překladu tzv. Jeruzalémské bible, která měla 173 pokračování. S literární redakcí a Týdeníkem Rozhlas spolupracoval i v posledních třech letech, po svém odchodu do důchodu. Angažoval se také ve Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, kde hájil důstojné místo slovesné produkce v kontextu celé rozhlasové tvorby. Zuzana Foglarová

*** Jan Halas se aktivně podílel na vzniku Svazu rozhlasových tvůrců a od poloviny 90. let byl uvážlivým a uznávaným předsedou Sdružení pro rozhlasovou tvorbu (nástupce Svazu). Jeho slovo bylo neokázalé a vždycky případné. Tak ho s respektem vnímal na schůzích celý výkonný výbor. Tak ho s porozuměním chápali členové, když se ujímal slova na poslechových seminářích, aby řekl pár stručných, ale přesných pochvalných či kritických postřehů. Jeho názory akceptovalo vedení Českého rozhlasu, Český literární fond i další partneři SRT. Neradi jsme se smiřovali s jeho odchodem z Prahy v roce 2007 a rádi jsme ho naopak vítali na seminářích SRT při PBR, které pravidelně otevíral vtipným a nápaditým úvodem. Stej-

ně nás vždy potěšil pravidelnou účastí na Bilanci – poslechu z roční žně umělecké slovesnosti. Ani tam nezůstal dlužen vlastní příspěvek. Těšilo nás s ním být a měli jsme ho rádi. Jiří Hraše

*** „Že nejsem schopen velení, to o mně napsali už na vojně,“ říkal nám Jan Halas, vedoucí redaktor literární redakce, náš šéf. My jsme se vždycky smáli, protože velet nám opravdu nemusel. Všichni jsme se snažili dělat víc, než byla naše povinnost, jen abychom ho nezklamali, aby neměl průšvih. Byl vzdělaný a přitom skromný, výborný vypravěč se smyslem pro humor. I když říkal věci nepříjemné, nikdy neurazil ani neponížil, pokaždé uměl povzbudit. V redakci vytvořil úžasnou tvůrčí atmosféru. Nikdy nezavíral dveře do své kanceláře, vždycky s námi byl v kontaktu. Často se stalo, že jsme se okolo něj postupně

všichni shromáždili (Honza vypráví, ať o nic nepřijdeme) a z povídání se najednou zrodil nápad na nový projekt, potom na další... „Do penze odejdu hned první den, kdy na ni budu mít nárok,“ oznámil nám jednoho dne. I když jsme ho přemlouvali, ať s námi ještě zůstane, svoje rozhodnutí nezměnil. Těšil se, že se přestěhuje do svého milovaného Kunštátu, bude chodit na houby, zkrátka užívat si Vysočiny. Přáli jsme mu to, ale zároveň jsme velmi litovali, že už s námi nebude. Do důchodu odešel 7. ledna 2007 a přesně tři roky poté, 7. ledna 2010, náhle zemřel. Rozloučili jsme se s ním v Kunštátě v sobotu 16. ledna. Velkými okny pronikaly do kostela sluneční paprsky a dopadaly i na jednu z mnoha kytic a věnců, na jejíž stuze bylo zlatými písmeny napsáno: S láskou a úctou Tvoje redakce Blanka Tůnová

Vzpomínka na Jaromíra Hrušku Před několika málo dny si hrstka pamětníků připomněla sté výročí narození doktora Jaromíra Ludvíka Hrušky. Těch pamětníků už bohužel není mnoho, a protože Jaromír Hruška je neobyčejně zajímavou osobností, na kterou by rozhlas neměl zapomenout, poprosili mě, abychom o tomto význačném hudebníkovi, který byl mimo jiné deset let dómským kapelníkem v katedrále sv. Víta, zveřejnili pár řádek ve Vlnění. Z textu, který mi přinesl Zdeněk Jeřábek z Fondu hudebnin, vyjímám: Jaromír Hruška přišel do rozhlasu v roce 1959 do funkce vedoucího tzv. Ústředního hudebního (notového) archivu, který tvořil, a pod názvem Fond hudebnin doposud tvoří, zázemí pro činnost Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Své aktivní působení v rozhlase ukončil 31. 12. 1979. Pokud mohu posoudit (byl mým šéfem od roku

16 leden/únor 2010

1975, kdy jsem nastoupil do rádia), Jaromír Hruška vnímal svou funkci v rozhlase jako poslání. Snažil se být prospěšný celku, tedy hudební redakci a orchestru; i jednotlivcům, hudebníkům, hráčům orchestru a skladatelům. Pomáhal jim řešit problémy neobvyklou šíří svého muzikantství. Vždyť byl varhaníkem, sbormistrem, ovládal kompozici, dirigoval, bylo-li potřeba, dokázal převzít i pěvecký part (vynikal zvučným sonorním hlasem), ochotně nabízel své organizační schopnosti a v neposlední řadě právnickou erudicí. Byl totiž původním vzděláním právník, jenž dokázal bystře a s jistou elegancí zvládat politické nástrahy své doby, a čelit tak ideologickému marasmu a stranickým turbulencím. S námi mladými, kterým léta zdůrazňoval, že je ctí být nezištným spolupracovníkem při vytváření rozhlasového programu, zůstal v pravidelném kontaktu až do své smrti v roce 1984. -fog-

Co se děje a chystá

Co se chystá v ČRo Sever

Český rozhlas Sever si v průběhu roku 2010 připravil pro své posluchače mnoho zajímavých akcí. Po celý rok budeme fandit SPORTU: volejbalu, basketbalu, fotbalu a hokeji. Navštívíme nejdůležitější zápasy sezony a při vstupu na utkání budeme pořádat soutěže pro severočeské fanoušky. Také se zúčastníme dvou velkých sportovních turnajů „O pohár Českého rozhlasu Sever“.

Nejvíce změn tradičně přichází s novým rokem. Radiožurnál od 1. ledna 2010 inovuje a obohacuje svou nabídku. Ranním vysíláním vás bude provázet nový moderátor, také v dopoledním a odpoledním bloku uslyšíte netradiční hlasy. Radiofórum nabídneme nově v neděli a v průběhu dne posluchači uslyší více aktuálního zpravodajství a reportáží. Nová podoba, nové tváře, nové časy – nová energie ve vysílání Radiožurnálu. Novým moderátorem všednodenního Ranního Radiožurnálu je Petr Král. Přichází z pražského Oldies Radia, za rozhlasovým mikrofonem však strávil už přes patnáct let. Ke změně dochází i v Dopoledním Radiožurnálu. Každý všední den od 9.00 do 12.00 hodin

se posluchači mohou těšit na moderátorku Hanku Shánělovou, která patří k moderátorským oporám Radiožurnálu a doposud ji mohli posluchači slyšet v Odpoledním Radiožurnálu. Lucie Výborná se s tímto pořadem na rok loučí. Bude totiž pobývat v ruském hlavním městě. První částí odpoledne – od 12.30 do 15.00 hodin – bude posluchače pravidelně provázet Jiří Chum, tou druhou – od 15.00 do 17.30 hodin – pak moderátorky Michaela van Erne a Daniela Karafiátová. Další změnou ve vysílání Radiožurnálu je nový publicistický pořad Radiofórum, který nabídneme v neděli vpodvečer. Od 10. ledna si moderátor Václav Sochor pozve každou neděli od 17.00 hodin dva hosty z řad politologů, komentátorů a významných aktérů veřejného dění a společně rozeberou vybrané události posledních dní. Po půl šesté budou moci přímo do diskuse zasahovat i posluchači. Od začátku roku dostanou více prostoru také investigativní reportéři Českého rozhlasu. Jejich reportáže bude Radiožurnál zařazovat už do Ranního Radiožurnálu a vlastní agendě dá stanice prostor ve zpravodajských a publicistických pořadech v průběhu celého dne. Doposud mohli posluchači slyšet tyto reportáže a příspěvky především v pořadu Pod kůži (každý den od 14.35 h). -red-

26. 3. 2010

Kresba Jiří Fixl

Změna je život – i na Radiožurnálu

Pohádková noc s Andersenem Noc s Andersenem

Patnáctého května proběhne velká akce pořádaná v areálu Českého rozhlasu Sever v Ústí nad Labem ku příležitosti 65. VÝROČÍ ČESKÉ-

HO ROZHLASU SEVER. Kromě prohlídky krásné historické budovy chystáme velký doprovodný program, jehož součástí bude živý koncert známých zpěváků a kapel. Navštívíme různá místa s pořadem PŘIJELI JSME K VÁM, podíváme se na nejvýznamnější folkové a country festivaly na severu Čech a zasoutěžíme si ve VELKÉ LETNÍ SOUTĚŽI Českého rozhlasu Sever. Veronika Exnerová

Klub dětských knihoven SKIP ČR a

V pořadí desátá akce k podpoře dětského čtení probíhá současně na mnoha místech Čech, Moravy, Slovenska, Slovinska i Polska. Více informací najdete na: http://www.knihovnabbb.cz/cz/noc_s_andersenem

pořádají Noc s Andersenem v pátek 26. března 2010

Stejně jako v loňském roce i letos pozveme všechny rozhlasové děti a jejich kamarády, aby s námi a s pohádkovým spisovatelem Hansem Christianem Andersenem strávily noc z pátku 26. března na sobotu 27. března s divadlem, knížkami a písničkami. Postavíme Pohádkovník, ozdobíme ho svými dopisy a kresbami, budeme luštit literární kvízy a pozdě v noci se uložíme ke spánku při poslechu rozhlasových her a pohádek. Podrobnější program a instrukce k přihlášení dětí zveřejníme na intranetu a zašleme allmailem na začátku března. Zuzana Foglarová

2010 leden/únor 17

Co se připravuje v Hradci Králové Lyžaře ve SKI areálech zahřeje Český rozhlas Hradec Králové Český rozhlas Hradec Králové navštěvuje každou sobotu až do března lyžařské areály v Orlických horách a Krkonoších. Lyžařům nabízí kromě občerstvení i soutěže o zajímavé ceny. Kapesní rádia, trička, knížky, čepice, batůžky, ale také značkové tašky na lyžařské boty a vaky na lyže – to vše mohou návštěvníci vyhrát, když navštíví stan Českého rozhlasu Hradec Králové. Pro zimomřivé je k dispozici horká čokoláda. O tom, jak to na horách vypadá, jaká je atmosféra a kdo byl ze soutěžících nejšikovnější, se posluchači dozvídají po celý den v živých vstupech ve vysílání. Reportáže z lyžařských areálů pak přináší pravidelně každý čtvrtek po 17. 00 hodinový pořad Rádio na cestách. AM

Osmnáctý mediální ples Na sobotu 27. února připravil Český rozhlas Hradec Králové ve spolupráci s Deníkem východní Čechy a Kongresovým centrem Aldis 18. mediální ples. Moderátoři večera Petr Vondráček a Jakub Schmidt přivítají ve všech prostorách Aldisu řadu hostů. Ve velkém sále se budou střídat Big Band Českého rozhlasu s Big Bandem Aldis. O předtančení se postará taneční škola Krok. Z účinkujících se návštěvníci mohou těšit na Věru Špinarovou, Yvettu Simonovou, Standu Hložka, Michala Malátného a Filipa Gondolána. Zahraje také královéhradecká skupina Lokálka, EGO retro music, Střezinský taneční orchestr, Hradecká cimbálová muzika a klavírní virtuos Vladimír Župan. Dále vystoupí taneční skupina Stress a návštěvníky čeká i diskotéka. Plesovou atmosféru zachytí v hodinovém přímém přenosu Jiřina Mužíková a Zdeněk Novák. AM

Nové pořady Rádia Česko Od 11. ledna jsme zařadili do vysílání Rádia Česko dva nové magazíny: Marketingový magazín a Týden v médiích. Jde o souhrn událostí týdne v daném oboru, rozhovory s hosty z oboru a odborníky, trendy, novinky a zajímavosti z domova i ze světa. Marketingový magazín vysíláme každé pondělí po krátkých zprávách v 10.15 hodin. Týden v médiích vysíláme od pátku 15. ledna také v 10.15 hodin. Oba pořady bude připravovat redaktor ČRo Rádia Česko Václav Sochor. Blanka Vávrová

18 leden/únor 2010

Víkend snů – Velká valentýnská soutěž Na únor Český rozhlas Hradec Králové připravil pro posluchače Velkou valentýnskou soutěž o víkend snů. Na vítěze čeká víkendový pobyt v luxusním hotelu Javor v krásném romantickém prostředí Adršpašských skal. Navíc mohou soutěžící vyhrát speciální masáže pro partnerské dvojice, značková vína, milostné romány a CD plná lásky. AM

Změny v programu ČRo Ostrava Od ledna 2010 došlo k mírné úpravě stávajícího programového schématu. Posluchači se mohou těšit na tři nové pořady. Prvním z nich je hodinový pořad s názvem Café de chanson. Jak už vyplývá s názvu, jedná se o hudební pořad věnovaný šansonu. Ten budou pravidelně každou neděli od jedenácté hodiny uvádět Monika Horsáková a Tomáš Vzorek. Nový pořad nahradil původní Studio vesmír, který byl věnován Mezinárodnímu roku astronomie. Druhou nedělní novinkou je rubrika s názvem Hudební toulky naším krajem. Vždy od 15.45 h se bude autor pořadu Jaromír Javůrek toulat hudební současností i minulostí a také představovat některého z interpretů či autorů našeho kraje.

Třetí novinkou v programu je hudební rubrika Radio Ostrava Live. Každý všední den v 8.15 hodin a v repríze v 16.30 hodin posluchače seznámíme s jednou koncertní nahrávkou z našeho archivu. Půjde vždy o jednu písničku s předtočeným komentářem hudební redaktorky Moniky Horsákové. Radio Ostrava Live nese nově název i série pravidelných koncertů v přímém přenosu z našeho hudebního studia 1. Již 21. ledna se návštěvníkům i posluchačům od 18.00 hodin představí krnovská folkrocková kapela Poslední Výstřel. Osmnáctý únorový den pak bude série hostit šumperskou kapelu O5 & Radeček. DM

Big Band oslaví jubileum koncertem

B

ig Band Českého rozhlasu letos slaví padesát let své existence a na základě tohoto významného výročí se Český rozhlas rozhodl uspořádat slavnostní koncert na jeho počest. Koncert se bude konat 14. dubna 2010 v Národním domě na Vinohradech a bude poděkováním za práci, kterou současný Big Band pod vedením šéfdirigenta Václava Kozla pravidelně odvádí už osm let. Zároveň však chce připomenout i svoji dlouholetou slavnou minulost a navázat na svůj historicky první koncert pořádaný Karlem Krautgartnerem na jaře v roce 1960. Vždyť právě toto půl století staré datum vyvolává vzpomínky na významné osobnosti spjaté s Big Bandem Českého rozhlasu, jakými byli jeho dirigenti, dramaturgové, autoři, vynikající muzikanti a v neposlední řadě také zpěváci. Za všechny jmenujme alespoň jeho bývalé šéfdirigenty Kamila Hálu, Josefa Vobrubu, Felixe Slováčka a celou slavnou plejádu pěveckých hvězd, jako jsou Karel Gott, Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Waldemar Matuška, Jiří Suchý, Eva Pilarová nebo později Hana Zagorová, Petra Janů, Jiří Korn a Jitka Zelenková. Producentské centrum a Odbor marketingu a PR – hlavní organizátoři koncertu – se spolu s dramaturgem Big Bandu Janem Spáleným vynasnaží, aby se slavnostního večera mohly zúčastnit alespoň některé z těchto osobností. A to ať už přímo na jevišti, nebo alespoň v hledišti. V březnu 2010 se současný i bývalý Big Band Českého rozhlasu představí v celé své historii také na nových interaktivních webových stránkách, které právě připravuje redakce Internet. Pár slov z historie V roce 1959 se vedení Československého rozhlasu usneslo zřídit vlastní taneční orchestr (TOČR) a po-

věřilo tím nejzajímavější osobnost taneční a zejména jazzové hudby té doby u nás – aranžéra a muzikanta Karla Krautgartnera. Ten se hned od ledna 1960, kdy byl Taneční orchestr Československého rozhlasu oficiálně založen, pustil do zkoušek. Svůj

nový band poprvé představil veřejnosti v rozhlasovém a televizním přenosu 28. března 1960 na koncertu ve Smetanově síni Obecního domu v obsazení složeném z pojmů tehdejší československé jazzové muziky. Účinkovali: Milan Ulrich, Miroslav Rücker, Karel Velebný, Jan Konipásek, Richard Kubernát, Jiří Jelínek, Václav Hybš, Ladislav Pikart, Ar-

tur Holitzer, Kamil Hála, Vladimír Tomek, Luděk Hulan a Ivan Dominák. První dva roky orchestr natáčel převážně orchestrální skladby se značnou dávkou jazzové improvizace a v letech 1961–1962 doprovázel soutěž Hledáme písničky pro všední den, z nichž některé se staly trvalkami české populární hudby. Ovšem orientace orchestru na jazz v prvních dvou letech existence nevyhovovala potřebám rozhlasu, a tak došlo od 1. 1. 1963 k rozdělení orchestru na Taneční orchestr Čs. rozhlasu (TOČR) a Jazzový orchestr Čs. rozhlasu (JOČR). Zároveň byli jmenováni dva noví dirigenti: Kamil Hála a Josef Vobruba. A právě tady začíná slavná dekáda nahrávek TOČRu s celou řadou nově nastupujících zpěváků, ale i autorů. Mezi novými skladateli se objevili Jindřich Brabec, který se stal dramaturgem orchestru, Bohuslav Ondráček, Karel Svoboda, textař Eduard Krečmar aj. V lednu roku 1972 pozval Josef Vobruba k externí spolupráci poprvé také dirigenta a aranžéra Vladimíra Popelku. V letech 1964–1966 se orchestr stal protagonistou televizního pořadu Vysílá studio A, který byl nazván podle hudebního studia Čs. rozhlasu v Karlíně, kde měl orchestr svůj domovský prostor. Na tento televizní pořad s rozhlasovou kapelou později navázal televizní pořad Píseň pro Rudolfa III. V březnu 1967 vedení Čs. rozhlasu zvolilo pro obě tělesa jednotný název Orchestr Karla Krautgartnera jako výraz uznání Krautgartnerových zásluh. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 však Krautgartner emigroval do Německa, kde v roce 1982 zemřel. Taktovku převzal Josef Vobruba. Po jeho smrti se v roce 1983 stal šéfdirigentem JOČRu i TOČRu klarinetista Felix Slováček, který zde působil až do roku 2001. Na začátku 90. let orchestr změnil název nejprve na Big Band Radio Praha a později na Big Band Českého rozhlasu (BB ČRo). Od roku 2002 je jeho šéfdirigentem přední hudební aranžér Václav Kozel. Orchestr každý druhý čtvrtek v měsíci natáčí veřejné koncerty v legendárním „studiu A“ Českého rozhlasu v Karlíně a nabízí široké veřejnosti bigbandový zvuk vysoké úrovně. S použitím materiálů Ladislava Tůmy napsala Apolena Vynohradnyková

2010 leden/únor 19

Novinky v programu ČRo České Budějovice S příchodem roku 2010 došlo v programovém schématu Českého rozhlasu České Budějovice k několika změnám. Mezi novinky patří pořady Česká soudnička, Druhý dech a pokračování Putnova jihočeského literárního místopisu. Nový cyklus Česká soudnička aneb malé české zločiny přiblíží posluchačům velmi bohatou tradici v žánru, jemuž se říká soudnička. Jde o drobný případ, často spíše přestupek než zločin, který v literárním zpracování vyvolává víc smíchu (či pocitu trapnosti) než hrůzy. K poslechu vás každou sobotu v 9.30 hod. v premiéře a ve středu ve 20.30 hod. v repríze srdečně zve autor pořadu

Přemysl Rut spolu s herečkou Markétou Potužákovou a režisérem Lubošem Konířem. Dalším novým titulem je magazín redaktora Ivana Studeného Druhý dech, který jistě ocení především dříve narození. Naladit si ho můžete v premiéře ve čtvrtek v 9.30 hod. a v repríze v sobotu po dvacáté hodině. Poslední novinkou roku 2010 je pokračování pořadu Putnův jihočeský literární místopis, který jsme začali vysílat v roce 2007. Literární historik Martin C. Putna představuje autory a jejich díla inspirovaná jižními Čechami nebo ty, kteří naopak svým dílem tento kraj ovlivnili. Představení dalších 52 literárních autorů si můžete poslech-

nout premiérově v neděli v 19.30 hod. a v repríze v úterý ve 20.30 hod. Některé pořady již na jihočeské frekvenci 106,4 MHz v roce 2010 posluchači neuslyší. Jde o pořady Hudební letokruhy, Kořeny, Nedělní rozhlasové menu, Písničky malých divadel, Planetárium, Posluchárna a Vinohrátky. Většinu z nich si ale je i nadále možné poslechnout v internetovém audioarchivu Rádio na přání. Na změny v programu se mohli posluchači zeptat šéfredaktora Českého rozhlasu České Budějovice Libora Soukupa v pořadu Přímá linka v úterý 5. ledna 2010. Miroslav Tichák

Víte, co dělá...

? u s a l h z o r o h é k podatelna Čes

Napadlo vás někdy, jak se dopisy či balíčky, které obdržíte, dostanou k vám a jak ty vaše putují ke svým adresátům?

V

šechny mají jedno společné – procházejí podatelnou. Do května loňského roku organizačně spadala do Správního úseku, ale v souvislosti s agendou datových schránek byla 1. května 2009 přeřazena do působnosti Útvaru rozhlasových poplatků. Od 1. září pak nastal zatím poslední přesun – do přímé řídicí působnosti vedoucího Oddělení provozních činností Dušana Vorovky. Poprosila jsem ho, aby mi o podatelně a její práci něco pověděl. ■ Co je hlavní náplní činnosti podatelny? Spočívá v převzetí došlé pošty na poštovním úřadu v Moravské ulici, kontrole doporučených zásilek s předávacím úhrnným dodacím listem doporučených zásilek, orazítkování a stvrzení doručenek, dodejek podpisy apod. Následuje převoz do Českého rozhlasu, označení všech příchozích dopisů prezenčním razítkem a roztřídění dle jednotlivých adresátů a pracovišť. Doporučená pošta je zapsána do příslušných poštovních knih jednotlivých odborů, útvarů, redakcí a oddělení. Po rozdělení a zapsání je předána doručovatelkám – Marii Čihákové a Evě Kubíčkové –, které ji předají proti podpisům jednot-

20 leden/únor 2010

Pracovnice podatelny – zleva Marie Čiháková, Irena Tomaštíková, Hana Konůpková a Eva Kubíčková

livým adresátům. Tento způsob platí i u tzv. obyčejné pošty u útvarů, referátů a oddělení, jež nemají přidělené poštovní skříňky. Ostatním je obyčejná pošta roztříděna do příslušných „budníků“. Mezitím mnohokrát drnčí zvonek u okénka, kde se přejímají balíky nejen od České pošty, ale i od ostatních dopravců jako PPL, DHL, kurýrních služeb i jednotlivých občanů. Z názvu podatelny vypadl nebo byl opomenut název „Přejímka zboží“. Ano, přes podatelnu také procházejí veškeré dodávky propagačního materiálu od sponzorů určené pro výhry posluchačů, technika, noty, obálky, tiskopisy, zařízení pro domovní správu, před Vánocemi dárky pro děti v dětských domovech apod. Mezitím podatelna přejímá od posluchačů osobně doručené písemné reakce na jednotlivé odvysílané pořady, soutěžní odpovědi, přihlášky do vyhlášených veřejných zakázek a opět je možné ve výčtu pokračovat. Ale to je jen polovina, a dokonce ta menší, pracovních povinností tohoto referátu. I zde musejí být veškeré převzaté zásilky označeny razítkem podatelny, zapsány a adresát musí být o doručení neprodleně informován telefonicky nebo písemně.

Druhou polovinu tvoří odesílaná pošta. Jen málokdo ví, že pracovnice podatelny, tedy paní Irena Tomaštíková (která je již po dobu 26 let duší podatelny) a paní Hana Konůpková (která nastoupila po nečekaném a náhlém odchodu pana Suchlíka v létě loňského roku) musejí znát totéž co zaměstnankyně České pošty pracující na přepážkách. Patří sem správné vypravení všech druhů odesílaných zásilek do celého světa, tedy průvodní listiny, ceny, číselné kódy jednotlivých zemí, a to vše se ještě dělí na státy Evropské unie apod. Veškeré zásilky vypravené pracovnicemi podatelny jsou po předání na příslušný poštovní úřad zaměstnankyněmi pošty pouze překontrolovány. A vrácení špatně vypravené nebo ofrankované zásilky je naprostou výjimkou. Než však dojde k odvozu zásilek na poštu, je nutné udělat mnoho práce – zapsat doporučenou poštu do poštovních knih, zabalit zboží určené k odeslání formou balíků (například výhry)… A věřte, že paní Tomaštíková dovede zabalit naprosto vše, a to tak, aby obsah nebyl přepravou poškozen. A tak se tady balí nejen knihy, hrnečky, skleničky a porcelán, ale i dětský kočárek, pa-

raple a věci, které se mnohým zdají být nezabalitelné. Zde je nutno uvést, že vše musí být zabaleno tak, aby to odpovídalo přísným poštovním předpisům. Například balíček obsahující sklo musí odolat volnému pádu na zem z výšky 1 metru. Pro balení jsou využívány prázdné krabice od nejrůznějšího zboží dodaného do rozhlasu. Za tímto účelem shromažďuje Irena Tomaštíková po kanceláři různé krabičky, krabice, tubusy a výplně, což je při příchodu do podatelny zjevné na první pohled.

50000

40000

20000

Z popsané činnosti je zřejmé, že zaměstnankyně podatelny jsou čtyři – dvě pracovnice podatelny a dvě doručovatelky. Ve skutečnosti se však jedná o sehraný tým, který dokáže zvládnout enormní nápor práce i ve výjimečných situacích, například před koncem roku.

10000

Pro ilustraci uvedu několik čísel (údaje jsou za období 1. 5. – 31. 12. 2009, tedy za 8 měsíců): – celkový počet přijaté, roztříděné a odeslané pošty 250 587 ks – celkový počet odeslané pošty 65 728 ks – doručovatelky při roznáškách nachodily celkem 1 610 km (měřeno krokoměrem) – úspora na obalech balíků proti obalům České pošty 18 691,- Kč

■ Nejhorší chvíle jsou tedy před Vánoci a koncem roku. Kolik zásilek bývá v těchto týdnech?

30000

■ Kolik pracovníků se na činnosti po datelny celkem podílí?

■ Kolik zásilek vám průměrně projde rukama během jednoho měsíce? Kolik jich do rozhlasu dorazí a kolik z rozhlasu odesíláme?

Množství zpracovaných poštovních zásilek se samozřejmě váže na politické události jako volby, vánoční svátky, konec roku apod. Jenom před loňskými Vánocemi jsme zde v rámci akce Daruj hračku přijali zhruba 530 kusů nejrůznějších hraček.

60000

Za prosinec 2009 podatelna ČRo přijala, roztřídila, doručila či odeslala 51 146 kusů nejrůznějších zásilek. A ruku na srdce – vzpomeňte si, kdo všechno jsme si nechali svůj nákup uskutečněný přes internet poslat do rozhlasu. ■ Pamatujete si na nějaké zásilky, které byly něčím zvláštní?

0 květen

červenec

září

listopad

Zajímavé balíčky přišly v rámci akce Daruj hračku – např. různé perníkové chaloupky, dětský kočárek a mnoho dalších. Ne každá zásilka má přesně udaného adresáta. Mnohdy nese údaj jen „pán z dopoledního vysílání Radiožurnálu“ apod. Pak nastává detektivní pátrání.

celkem přijaté, roztříděné a odeslané pošty celkem přijaté pošty celkem odeslané pošty zabaleno a odesláno balíků

Průměrně se tedy měsíčně zpracuje a odbaví 25–28 000 ks poštovních zásilek. Ne všechno jsou jednoduché malé obálky. Celkovou váhu balíků, které pracovnice podatelny denně přenesou, přeskládají, naloží či vyloží z vozíků, si zatím nikdo zvážit netroufl. Výsledné číslo by určitě bylo zarážející. ■ Mění se nějak počet zásilek v průběhu roku? Je ovlivněn třeba většími společenskými událostmi (volby apod.)?

Práce podatelny je těžká, i když si to mnoho lidí neuvědomuje a opomíjí toto pracoviště jako určitou samozřejmost, která přece vždycky byla a bude. Až příště někomu řeknete: „Nechte to v podatelně“, zkuste si za touto větou představit konkrétní zaměstnankyně tohoto úseku. A až nepojede výtah, zkuste si vzpomenout na doručovatelky, které stoupají po schodech a nesou dopisy třeba právě pro vás. Zuzana Foglarová

Stalo se v regionech

Pastýřská mše s BROLNem a vánoční zpívání Poslední Vánoce jsou již historií, ale přesto bych se ráda vrátila k vánočním akcím, které úzce souvisí s naší rozhlasovou stanicí. Vydařené byly oba adventní koncerty BROLNu v kostelech ve Vsetíně a v Brně. Hlavním bodem programu vánočního koncertu bylo znovuuvedení pastýřské mše (Missa Pastoralis in C Boemica) Josefa Schreiera. Mše barokního skladatele je o 37 let starší než slavnější Rybova Hej, mistře, omládla však díky aranžmá Vlastimila Pešky. V průvodním slovu ke koncertu nám paní Růžena Kučerová, která v BROLNu hraje na flétny a dudy, o mši řekla: „…Vlastimil Peška zaranžoval toto překrásné líbezné dílo Josefa Schreie-

ra tak, aby nechal zaznít kromě smyčcových nástrojů i všechny ostatní nástroje, a hlavně přepracoval do nižších poloh lidové a sólové party pro neškolené lidové zpěváky. Vycházel z předpokladu, že k Ježíškovi do Betléma jdou všichni, co jen trochu mohou, a obdarovávají Boží dítko tím, co mají. Proto v této půvabné mši zní hoboj, na který hrával pan lékárník, ale i pastýřská trúba, na kterou uměl ovčák Kuba, niněra, kterou

se bavil učitelský pomocník Matěj, nebo uslyšíme bukál starého ševce Matúše. Vlastimilu Peškovi se při obsazení mše podařilo skoro nevídaně lehce propojit symbolicky celou vesnici – mladé, staré, bohaté, chudé, hudebně vzdělané i prosté hudebníky. Tím dovolil všem, aby si svorně zahráli, zazpívali a přivítali Ježíška, i kdyby si měli jen zazvonit na kravský zvonec…“ ***

Adventní koncert BROLNu v Červeném kostele v Brně

2010 leden/únor 21

Již několik let od začátku prosince až do Vánoc zpívají děti se svými rodiči a prarodiči třikrát denně ve vysílání koledy a vánoční písně. My jim za jejich snažení posíláme dárky (hračky, volné vstupenky do termálních lázní v Laa apod.). Náhodně byla zařazena i dvě jízdní kola. První získal Martin Mareček z Pitína (žije u „rodičů“ v náhradní pěstounské péči) a za druhé kolo nám moc pěkně poděkovali Petlachovi z Ochoze u Brna: „…Natálka a Rozálka zazpívaly v Dobrém ránu Vánoční ukolébavku. Už to, že se nám podařilo dovolat a mohly zpívat, jim udělalo obrovskou radost a následná pochvala tetiček a babiček, které poslouchají Váš rozhlas, je potěšila podruhé. A když zanedlouho přišla odměna třetí, přemýšleli jsme, jak Vám za ten krásný dárek poděkovat. A tak přijměte alespoň foto v příloze…“ *** Nesmím také opomenout rozhlasové vystoupení našeho příležitostného sboru. Před Vánoci jsme opět se sbormistrem, klavíristou a dirigentem Maxem Wittmannem nacvičili koledu Štěstí, zdraví, pokoj svatý. Sólové party zazpívala Ivana Slabáková a zvukový mistr Radek Štěpánek a o Vánocích jsme ji posílali po rozhlasových vlnách našim posluchačům. (ap)

22 leden/únor 2010

Takto zaþínají vzpomínky Bohumila Smejkala (1935–2009), vynikajícího houslisty, primária Janáþkova kvarteta, umČleckého vedoucího BrnČnského rozhlasového orchestru lidových nástrojĤ a profesora Janáþkovy akademie múzických umČní v BrnČ. Vrací se v nich do svého dČtství, vzpomíná na své pĜátele, žáky a pĜedevším na život s hudbou. Kniha je doplnČna vzpomínkami jeho pĜátel a kolegĤ (napĜ. Adolfa Sýkory, Ladislava Chudíka, Miloše ŠtČdronČ a dalších ). Fotogra¿e z dČtství, rodinného archivu, koncertĤ i z mnoha zahraniþních cest doplĖují vyprávČní, které pĜedstavuje Bohumila Smejkala, skvČlého hudebníka a vzácného þlovČka.

www.barrister.cz ISBN 978-80-87029-77-0

OBSAHUJE DVċ VLOŽENÁ CD

Milovníci vážné hudby a folkloru si na konci ledna 2010 připomněli nedožité 75. narozeniny prof. Bohumila Smejkala. Vzpomínkový podvečer k jeho nedožitým narozeninám byl spojen s uvedením knihy s názvem „S houslemi přes pět světadílů“. Setkání se konalo 28. ledna v nově zrekonstruovaném Domu umění města Brna. Knihu vzpomínek Bohumila Smejkala, primária Janáčkova kvarteta a uměleckého vedoucího Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, doplněnou o vzpomínky jeho přátel, vydalo v redakci Olgy Jeřábkové z literárně-dramatické redakce Českého rozhlasu Brno brněnské nakladatelství Barrister & Principal. Součástí knihy jsou i dvě CD s folklorními a klasickými nahrávkami Bohumila Smejka-

„Nikdy jsem toho moc nenamluvil, ale protože jsem byl poslušné dítČ, bral jsem si k srdci tatínkovy prĤpovídky. On nás þastoval rĤznými sentencemi, které, aby jim dodal vážnosti a dĤležitosti, deklamoval takovým teatrálním zpĤsobem, napĜíklad: „Modli se, jako bys mČl dnes zemĜít, a žij a pracuj, jako bys mČl žít navČky.“ Nebo co se té Ĝeþnosti týþe, jeho oblíbené úsloví bylo: „Mluviti stĜíbro, mlþeti zlato. MíĖ mluv a víc mysli.“ NaštČstí já jsem ani moc mluvit nemusel, protože jsem vČtšinu života prožil na zkouškách a na pódiích s houslemi v rukou. A byly to právČ housle, které mluvily za mČ a o mnČ, a vĤbec o životČ a o pocitových stránkách života, o radostech a trápeních, štČstích a utrpeních, které se ale stejnČ slovy popsat nedají. Dokonce se Ĝíká, že tam, kde nestaþí slovo, zaþíná hudba.“

Vzpomínky Bohumila Smejkala a jeho přátel

Vzpomínkový večer

S houslemi přes pět světadílů

Natálka a Rozálka s novým kolem

S houslemi přes pět světadílů Vzpomínky Bohumila Smejkala a jeho přátel

Barrister & Principal

Barrister & Principal

la. V rámci vzpomínkového večera zazněla premiéra skladby Miloše Štědroně „Lamento e ballo per Amadeo“ (věnované Bohumilu Smejkalovi in memoriam) a ukázku z knihy přečetl Ladislav La-

komý. Vystoupil BROLN se zpěvačkou Vlastou Grycovou a primášem Františkem Černým. Alena Podlucká

Únor ve znamení masopustu Doba od Tří králů po Popeleční středu se nazývá masopust nebo i fašank, končiny, ostatky či šibřinky. Především v závěru vrcholí oslavami s nejrůznějšími obyčeji a zvyky a hodováním před přicházejícím postním obdobím. Nesmějí chybět zabijačkové hody, koblihy, klobásky, košty vína a slivovice, ale také průvody s medvědem a obchůzky maškar, zpívání krásných moravských lidovek, taneční zábava s pochováváním basy… Naši posluchači mohou uzenářské pochoutky k oslavám masopustu vyhrát i v naší soutě-

ži, kterou jsme připravili na druhý týden v únoru. Uzenářské výhry pro ně budou nachystány v prodejnách v jejich městě nebo obci na jižní Moravě a Zlínsku. Přilepšit si k masopustnímu veselí mohou pozorným poslechem naší stanice Brno, aby jim neuniklo postupně prozrazované soutěžní heslo. Masopust končí Popeleční středou a potom až do Velikonoc následuje čtyřicetidenní půst. Několik brněnských folklorních souborů nachystalo pro Brňany na masopustní úterý, kdy zpravi-

dla masopust vrcholí, Fašank Brno 2010. Naše stanice je mediálním partnerem tohoto „městského“ masopustu. Od organizátorů víme, že centrem Brna bude procházet pět masopustních průvodů, které budou prezentovat masopustní zvyky z regionů celé Moravy. Šestý soubor vystoupí s masopustním programem na náměstí Svobody v Brně s naší moderátorkou Monikou Brindzákovou. Snad se masopustní průvod zastaví i v našem rozhlase. Alena Podlucká

Novoroční koncert Jihočeská komorní filharmonie připravila na první podvečer roku 2010 novoroční koncert pro své posluchače. V českobudějovické koncertní síni Otakara Jeremiáše se pod taktovkou Františka Drse rozezněly nestárnoucí melodie z nejkrásnějších Straussových oper a operet, jako jsou Cikánský baron, Vídeňská krev, Císařský valčík či Na krásném modrém Dunaji. Jako sólisté vystoupili sopranistka Jana Kačírková a houslista Vítězslav Ochman. Koncert se vysílal v přímém přenosu i na vlnách Českého rozhlasu České Budějovice. Pavla Kuchtová

Výstava kreseb Oldřicha Tripese V lednu se konala ve výstavním prostoru budovy Českého rozhlasu České Budějovice v ulici U Tří lvů 1 výstava ilustrací a kreseb jihočeského výtvarníka Oldřicha Tripese s náměty zvěře a přírody, kterou jste mohli zhlédnout v pracovních dnech mezi 9. a 18. hodinou. Pavla Kuchtová Na vernisáži vystoupili jihočeští myslivečtí trubači

Vernisáž slovem a písničkou uvedl Jan Krasl

2010 leden/únor 23

Novoroční ohňostroj s hudbou z Reginy Už dlouho před šestou večer se na Nový rok scházeli lidé v centru Prahy, aby mohli z Dvořákova nábřeží, nábřeží Edvarda Beneše, Čechova či Štefánikova mostu nebo svahu pod metronomem na Letné sledovat novoroční ohňostroj. Ten byl netradičně odpálen ze sedmdesát metrů dlouhé lodi na Vltavě. Novinkou bylo nejen zábavné odpoledne pro všechny Pražany, ale také hudební doprovod. Patnáctiminutové pyrotechnické představení podmalovaly klasické skladby z pera Verdiho, Prokofjeva, Gershwina či Beethovena. Nejen pozorovatelé ze vzdálenějších částí Prahy, ale i diváci na vltavských březích si pro kvalitní poslech mohli naladit tóny mistrů u nás – v živém vysílání Českého rozhlasu Regina na frekvenci 92,6 FM. Při pyrotechnickém muzikálu je hudba primární, proto vše fungovalo následovně: bezdrátový řídicí systém ohňostroje a instalované reproduktorové soustavy přejímaly naše vysílání – vysílání Reginy. A tak například skladba „Flower Duet“ z opery Lakmé, která se stala inspirací pro název celého

představení, nebo závěrečná skladba Óda na radost z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena byly přenášeny do množství Mp3 přehrávačů a rozhlasových přijímačů. V uších rozhlasovou stanici Reginu, v ruce sklenku studeného šampaňského a před očima

Benefiční koncert Help Haiti splnil očekávání Český rozhlas Regina, ve spolupráci s hlavním městem, společností Člověk v tísni a Českou televizí, uspořádal humanitární koncert pro lidi postižené ničivým zemětřesením na Haiti. Během osmihodinového hudebního maratonu se formou dárcovských

DMS vybraly téměř tři miliony korun. Vyzvat návštěvníky k podpoře obětí přišel premiér Jan Fišer, pražský primátor Pavel Bém či generální konzul Dominikánské republiky v Praze Ramon Carreño. Mezi interprety, kteří vystupovali bez nároku na honorář, se objevila Lucie Bílá, Monika Absolonová, Yvetta Blanarovičová, Roman Vojtek, ALL X či finalisté Česko-slovenské SuperStar. Daniela Medková

24 leden/únor 2010

úžasnou ohnivou imaginaci – tak začal rok 2010 tisícům obyvatelů Prahy a jejím návštěvníkům. A my děláme všechno pro to, aby frekvence 92,6 FM těšila podobně skvělými nápady i v dalších dnech tohoto roku. Jolana Nováková

Z pohádky do pohádky s ČRo Plzeň

Všem těm, kteří v dětství milovali pohádky nebo je už dnes čtou svým dětem či vnoučatům, byla určena letošní velká vánoční soutěž Českého rozhlasu Plzeň „Z pohádky do pohádky“. Pravidla stanovila, že od 1. prosince každý všední den po 14.00 hodině se dva posluchači utkají v souboji po telefonu ve znalosti klasických českých pohádek. Už v případě dvou

správných odpovědí získali účastníci pohádkového „rozstřelu“ některou z pohádkových cen. Vítěz navíc postoupil do finále, které se konalo 19. prosince v přímém přenosu za účasti rodinných příslušníků. Hlavní pohádkovou cenu si z klání odnesla Lenka Zadinová, která přijela se svými dvěma dcerami až z Plánice na Klatovsku. Odmě-

Autorská výstava designéra Petra Stehlíka

ti porcelánu, skla a kovu za posledních sedm let. Výtvarné práce absolventa ústecké Fakulty užitého umění a designu vynikají svým citem pro materiál, technologie zpracování a především pro funkčnost. Výsledkem jsou tvarově jednoduché, avšak do detailu promyšlené předměty vysoké estetické kvality. Ve vybrané kolekci představil soubory stolního a nápojového porcelánu, doplňky do interiéru a šperky. Marie Prokůpková

Autorskou výstavu mladého designéra Petra Stehlíka „Rozbalujeme“ si mohli během prosince prohlédnout návštěvníci budovy Českého rozhlasu Plzeň. Výstava byla průřezem jeho tvorby v oblas-

nou za její znalosti a současně krásným dárkem pod vánoční stromek pro celou rodinu byla velkoplošná LCD televize. Pohádkové ceny útěchy si ale z Českého rozhlasu Plzeň spolu s přáním klidných Vánoc odvezli také všichni ostatní finalisté. Marie Prokůpková

2010 leden/únor 25

Do letošního ročníku vánočního zpívání koled s Českým rozhlasem Plzeň se zapojilo – kromě posluchačů u rozhlasových přijímačů – také 10 159 registrovaných zpěváků v 11 městech Plzeňského

kraje. Díky unikátnímu rozhlasovému radiomostu si tak spolu s Plzeňským akademickým pěveckým sborem, který vystoupil na náměstí Republiky v Plzni, mohli všichni společně zazpívat dvě nejznámější české koledy – Nesem vám noviny a Narodil se Kristus Pán. To, že v průběhu akce vládla krásná předvánoční atmosféra bez ohledu na počasí, poznáte z přiložených fotografií z plzeňského náměstí.

z Plzeňska, kterou závěrem roku vydal Český rozhlas Plzeň. Dlouho očekávaná publikace nazvaná „Plzeňská věž převyšuje kopce“ obsahuje dvacet pět vesměs dosud nepublikovaných lidových písní z celého širšího regionu. Zpěvník je určen především pro potřeby základních a lidových uměleckých škol, folklorních souborů a muzik v západních Čechách. Důležitou součástí publikace je CD s nahrávkami písní v podání Lidové muziky z Třemošné v úpravě Dalibora Bárty, Josefa Kuneše a Zdeňka Vejvody, které vznikly ve studiích Českého rozhlasu Plzeň. Působivý výtvarný doprovod obstaral Daniel Ladman. „Publikace Plzeňská věž převyšuje kop-

ce je zároveň ochutnávkou připravovaného, mnohem zevrubnějšího vydání zdejších pokladů lidové hudební kultury. Na příští rok plánuje Folklorní sdružení České republiky vydat rozsáhlý výbor 650 lidových písní a tanců z Plzeňska Plzeňsko v lidové písni, včetně bohaté dokumentace a doprovodných studií,“ přiblížil celý projekt jeho autor, pracovník etnomuzikologického oddělení Etnologického ústavu AV ČR Zdeněk Vejvoda. Publikace mohla vzniknout i díky přispění Plzeňského kraje, Českého rozhlasu a Nadace 700 let města Plzně. Marie Prokůpková

Vánoční zpívání koled s ČRo Plzeň

Zdeněk Bláha slavil osmdesátiny a křtil zpěvník V úterý 22. prosince 2009 uspořádal Český rozhlas Plzeň ve velkém studiu slavnostní předvánoční podvečer věnovaný významnému životnímu jubileu dlouholetého rozhlasového spolupracovníka, vynikajícího folkloristy a muzikanta, dudáka Zdeňka Bláhy, který oslavil 80. narozeniny. Kromě současných i bývalých zaměstnanců rozhlasu přišli oslavenci pogratulovat i představitelé kraje, města, vedení ČRo Plzeň, Folklorního sdružení ČR a významní fokloristé z celé republiky. Své hudební dárky přednesli krojovaní hosté – Domažlická muzika a Lidová muzika z Třemošné. Ve druhé části programu se Zdeněk Bláha ujal role kmotra unikátního zpěvníku lidových písní

Vydává Odbor marketingu a PR ● E-mail: [email protected] ● Tel.: 22 155 1324, fax: 22 155 1309 ● Náklad 720 ks ● Odpovědná redaktorka: Zuzana Foglarová ● Redakční rada: René Zavoral, Eva Vencefrová, Renata Klabíková, Zuzana Foglarová ● Redakce: volný okruh přispěvatelů – příspěvky jednotlivých autorů neprocházejí jazykovou úpravou a nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko redakce

26 leden/únor 2010

Kvíz na poslední stranu Ve vánočním Vlnění byly schovány hned dvě soutěžní otázky. Tu první – odkud jsou postavy Perchty a Mikuláše na přiloženém obrázku – nezodpověděl, přes zveřejněnou nápovědu, nikdo. Masky jsem vyfotografovala při své návštěvě Národopisného muzea v Kinského sadech na výstavě Český Banát. Jedná se tedy o masky původně české, ovšem přetvořené podle potřeb Čechů žijících dlouhodobě mimo svoji domovinu, v Rumunsku. Druhým úkolem bylo spočítat, kolikrát se v časopise opakuje motiv oříšku se svíčkou. Tady jsme připravili malý chyták – motiv se vyskytoval ve dvou provedeních a na jednom směřoval plamen svíčky doleva, na druhém doprava. Ani tuto

jemnou nuanci nikdo neodhalil a všichni spočítali oříšky dohromady. Vyšlo jim číslo 52, i když správná odpověď zní 47, protože tolik bylo motivů, kde plamínek směřuje doleva – motiv, který byl u zadání. Vylosovala jsem tedy jen cenu útěchy, kterou získala paní Jindřiška Zornová z Olomouce. A první kvíz do nového roku? Právě jsem absolvovala školení o největších záludnostech českého jazyka. Dozvěděla jsem při něm spoustu zajímavých věcí. Věděli jste například, že na jaře roku 1968 bylo na spadnutí schválení nové úpravy českého pravopisu? Zaváděla používání pouze jednoho i, což znamená, že by zmizela vyjmenovaná slova, trápení s i/y u minulého času sloves apod.

Pokud se někdo z vás podíval na veletrh Regiontour, zajisté si všiml stánku tradičního partnera Českého rozhlasu – Folklorního sdružení České republiky. Křtily se zde různé brožury zvoucí k návštěvě jižní Moravy či Vysočiny. A právě z jedné z těchto brožurek vyjímám dnešní recept. Pokud byste měli zájem i o další, brožura je k dostání v informačním centru Folklorního sdružení na Senovážném náměstí v Praze.

Jenomže přijela sovětská vojska a řešily se jiné věci. V současnosti, k velkému smutku školáků, nikdo podobný návrh nezvažuje. Za největší problém však všichni v redakci jednomyslně pokládáme psaní čárek ve větách. Zkuste si, jak byste je ve větě českého klasika Jana Wericha doplnili vy: U lidí kteří mají jako jediní tvorové fantazii aspoň se domníváme že jsme jediní je práce důležitá nejenom tím že udržuje při životě pomáhá zachovávat rod ale že je to také záležitost vnitřní že je to záležitost lidské duše. Na odpovědi čekám jako obvykle na e-mailu: [email protected]. I nadále soutěžíme o 2GB flashku.

Vychladlou nádivkou plníme plátky, svineme, spíchneme párátkem nebo jehlicí a opečeme na tuku. Opečené závitky přemístíme na osmaženou cibuli, zalijeme trochou vroucí vody a dusíme doměkka. Nakonec závitky vyjmeme, šťávu zahustíme, povaříme a můžeme podávat s vařenými brambory nebo bramborovými knedlíky.

Horácký závitek Suroviny 400 g zadního hovězího masa 120 g kvašeného zelí 120 g cibule 120 g brambor 100 g oleje 2 vejce 40 g slaniny 40 g hladké mouky sůl a mletý pepř

Postup Omyté hovězí maso nakrájíme na plátky, naklepeme, osolíme, opepříme a naplníme připravenou směsí. Náplň Na rozehřáté slanině podusíme zelí, přidáme na kostičky nakrájené brambory, sůl, pepř a podusíme. Zalijeme rozšlehaným vejcem a za stálého míchání spojíme.

Pro dobrou náladu kreslený vtip Václava Hradeckého

2010 leden/únor 27