UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy
Monika Jašková III. ročník- prezenční studium Obor: Německý jazyk se zaměřením na vzdělávání – Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání
Znalosti šoku a protišokových opatření žáků devátých tříd základních škol Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. et.Mgr. Jitka Tomanová, Ph.D.
Olomouc 2012
Prohlášení autora Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedenou literaturu. Monika Jašková V Olomouci dne 29. 3. 2012
Poděkování Děkuji paní PhDr. et.Mgr. Jitce Tomanové, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci. Děkuji vedení ZŠ Trávník a ZŠ Brodek u Přerova za možnost provedení výzkumu a žákům za vyplnění dotazníků.
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................... 7 Cíl práce ................................................................................................................................. 8 TEORETICKÉ POZNATKY ................................................................................................ 9 1
Definice šoku .................................................................................................................. 9 1.1
1.1.1
Fáze kompenzace ............................................................................................. 9
1.1.2
Fáze dekompenzace ....................................................................................... 10
1.1.3
Ireverzibilní (terminální) fáze ........................................................................ 10
1.2 2
Příznaky šoku ........................................................................................................ 10
Rozdělení šoků ............................................................................................................. 13 2.1
Příčiny šoku ........................................................................................................... 13
2.2
Hypovolemický šok .............................................................................................. 13
2.2.1
Příznaky ......................................................................................................... 14
2.2.2
Léčba při hypovolemickém šoku ................................................................... 14
2.3
Kardiogenní šok .................................................................................................... 15
2.3.1
Příčiny ............................................................................................................ 15
2.3.2
Příznaky ......................................................................................................... 16
2.3.3
Diagnostika .................................................................................................... 16
2.3.4
Léčba .............................................................................................................. 17
2.4
Septický šok .......................................................................................................... 17
2.4.1
Příznaky ......................................................................................................... 17
2.4.2
Nemocniční péče............................................................................................ 18
2.5
Neuorgenní šok ..................................................................................................... 18
2.5.1
Příčiny ............................................................................................................ 18
2.5.2
Příznaky ......................................................................................................... 19
2.5.3
Léčba .............................................................................................................. 19
2.6
3
Fáze šokového stavu ............................................................................................... 9
Anafylaktický šok ................................................................................................. 19
2.6.1
Projevy ........................................................................................................... 19
2.6.2
První pomoc ................................................................................................... 20
Komplikace šokových stavů ......................................................................................... 21 1) Disseminovaná intravaskulární koagulace (DIC) ..................................................... 21 2) Syndrom multiorgánové dysfunkce (MODS) ........................................................... 21
Příznaky ........................................................................................................................ 21 Příčiny........................................................................................................................... 21 3) Syndrom systémové zánětlivé odpovědi (SIRS) ...................................................... 22 Příznaky ........................................................................................................................ 22 4
První pomoc při šoku.................................................................................................... 23 4.1
4.1.1
Teplo .............................................................................................................. 23
4.1.2
Ticho .............................................................................................................. 24
4.1.3
Transport ........................................................................................................ 24
4.1.4
Tišení bolesti .................................................................................................. 24
4.1.5
Tekutiny ......................................................................................................... 25
4.2 5
Protišoková opatření.............................................................................................. 23
Protišokové kalhoty............................................................................................... 25
Základní životní funkce ................................................................................................ 26 5.1
Postup při vyšetřování nemocného ....................................................................... 26
5.1.1
Zjišťování stavu vědomí ................................................................................ 26
5.1.2
Zjišťování stavu dýchání................................................................................ 26
5.1.3
Zjišťování funkce krevního oběhu ................................................................. 27
5.2
Kardiopulmocerebrální resuscitace ....................................................................... 27
5.2.1
Postup při kardiopulmocerebrální resuscitaci ................................................ 27
6
Přivolání odborné zdravotnické pomoci ....................................................................... 29
7
První pomoc při zraněních, způsobující šok................................................................. 30 7.1
Popáleniny ............................................................................................................. 30
7.1.1
Rozdělení popálenin ...................................................................................... 30
7.1.2
Určování rozsahu popálenin .......................................................................... 31
7.1.3
První pomoc ................................................................................................... 31
7.2
Zlomeniny ............................................................................................................. 31
7.2.1
Projevy zlomenin ........................................................................................... 31
7.2.2
Ošetření zlomenin .......................................................................................... 32
7.3
Transport zraněných .............................................................................................. 32
7.4
Polohování zraněného ........................................................................................... 32
7.4.1
Protišoková poloha ........................................................................................ 33
7.4.2
Autotransfúzní poloha.................................................................................... 33
7.4.3
Rautekova zotavovací poloha ........................................................................ 33
7.4.4 7.5
8
9
Fowlerova poloha .......................................................................................... 33
Krvácení ................................................................................................................ 33
7.5.1
Úkony zabraňující silnému krvácení ............................................................. 33
7.5.2
Vnitřní krvácení ............................................................................................. 34
7.5.3
Přibližné kalkulace krevních ztrát.................................................................. 34
7.5.4
Přehled přibližných krevních ztrát: ................................................................ 35
PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................... 36 8.1
Cíl praktické části .................................................................................................. 36
8.2
Metodika ............................................................................................................... 36
8.3
Charakteristika souboru ........................................................................................ 37
8.4
Dotazníkové šetření ............................................................................................... 37
ANALÝZA VÝSLEDKŮ PRŮZKUMU ..................................................................... 39
SOUHRN ............................................................................................................................. 53 SUMMARY ......................................................................................................................... 54 REFERENČNÍ SEZNAM ................................................................................................... 55 PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 57 ANOTACE
ÚVOD Jako téma bakalářské práce byl zvolen šok a protišoková opatření. Tento pojem je známý především z televize a jiných médií. Bohužel mnoho lidí z laické veřejnosti neví, o jaký zdravotní stav se přesně jedná. Velmi často se setkáváme se záměnou šoku lékařského a šoku psychického. Z výše uvedeného vyplývá, že hlavní motiv byl porozumění danému tématu do hloubky. Ačkoliv se jedná o medicínské téma, s pomocí odborné literatury byly shromážděny základní poznatky o šoku a první pomoci při šoku. Z hlediska teoretických poznatků byla práce zaměřena na charakteristiku šoku obecně, charakteristiku jednotlivých typů šoků včetně příčin, které je způsobují a první pomoci při samotném šoku a při příčinách, které šok vyvolaly. Součástí bakalářské práce byla praktická část, která spočívala v provedení výzkumu na základních školách. Výzkum probíhal formou dotazníkového šetření a byl rozdáván mezi žáky devátých tříd základních škol. Cílem bylo získat představu o základních znalostech šoku a první pomoci všeobecně u žáků devátých tříd základních škol. Dotazník měl za úkol prověřit jednak znalosti šoku a protišokových opatření, ale i znalosti základní první pomoci, kterou je nutné perfektně znát, nejen při šokovém stavu, neboť poskytnutí úkonů, zachraňující život člověka, nazvané první pomoc, je základní lidskou povinností. Správně poskytnutá první pomoc může zachránit spousty lidských životů a napomáhá ke kvalitnějšímu a rychlejšímu uzdravování postižených. Na školách se výuce první pomoci nevěnuje dostatek času, ačkoliv se jedná o problematiku, která se týká každého z nás. První pomoc a tudíž i šok a protišoková opatření se vyučují na školách, v kurzech autoškoly a v kurzech Červeného kříže. Bohužel se v těchto institucích výuka první pomoci omezuje pouze na teoretické poznatky, praktická část výuky bývá zanedbávaná. Hlavní příčiny nedokonalé výuky první pomoci můžeme spatřovat v nedocenění skutečného významu první pomoci (Příručka první pomoci, 1999). Vzhledem ke skutečnosti, že neposkytnutí první pomoci je v naší zemi trestné ze zákona, je tedy nezbytně nutné aby každý měl o této problematice alespoň základní povědomí.
7
Cíl práce Cílem práce bylo prostřednictvím dotazníku zjistit, zda mají žáci devátých tříd základní znalosti o šoku a znalosti poskytnutí základní první pomoci u šoku.
Dílčí úkoly práce -
Zjistit znalosti základní první pomoci včetně přivolání zdravotnické záchranné služby a základního odhadu krevních ztrát.
-
Zjistit základní znalosti šoku a protišokových opatření.
-
Zjistit znalosti polohování nemocného.
8
TEORETICKÉ POZNATKY 1 Definice šoku Šok lze charakterizovat jako reakci organismu na generalizovaný (zjednodušený) pokles průtoku krve a následný vznik hypoxie (snížení obsahu kyslíku ve tkáních) a nedostatečné prokrvení tkání. Dochází k omezení orgánové funkce a poruchám metabolismu. Ke vzniku šoku přispívají tři základní mechanismy. Dojde-li ke snížení objemu kolujících tekutin v organismu při stejné kapacitě krevního řečiště, jedná se o tzv. absolutní hypovolémii (snížené množství krve), zvýší-li se kapacita řečiště, ale objem zůstane stejný (tzv. relativní hypovolémie) a selže-li srdce (Bydžovský, 2008; Masár, 2011). V podstatě dochází k poruše mikrocirkulace (oběhu) a tudíž nerovnováze mezi tkáňovou potřebou kyslíku a schopností organismu dodat kyslík mající za následek selektivní (dílčí) tkáňovou hypoxii, poruchu metabolizmu a multiorgánovou dysfunkci (narušení funkce). Jedná se o závažný stav, kde komplex (souhrn) patofyziologických (chorobných) procesů vede k buněčné smrti, nedojde li ke včasné léčbě (Pokorný, 2003).
1.1 Fáze šokového stavu Vzhledem k rozvoji patofyziologických změn můžeme šok rozdělit následovně:
1.1.1 Fáze kompenzace Dochází k centralizaci oběhu (soustřeďování) prostřednictvím sníženého průtoku krve podkožím a břichem. Na toto prudké snížení krevního tlaku organismus zareaguje aktivizací sympatiku a vyplavením hormonů tzv. endogenních (vnitřních) katecholaminů (adrenalin, noradrenalin a dopamin, látky zajištující přenos impulzu), zvyšuje se hladina glukagonu kvůli zabránění sekrece (vyměšování) inzulinu, tím se zvýší hladina glukózy v krvi, dochází k prudkým metabolickým změnám a zrychlení srdeční akce. Mobilizace (uvedení do pohotovosti) objemových rezerv z žilního řečiště má za cíl zajištění životně důležitých orgánů, tzn. srdce, plíce, mozek (Bydžovský, 2008; Pokorný, 2003). 9
1.1.2 Fáze dekompenzace V této fázi začíná selhávat krevní oběh. „Tepová frekvence se zvyšuje na úkor diastoly, která se zkracuje, systoly komor jsou tak rychlé, že se ani nestačí naplnit: srdeční výdej dále klesá; pro menší natažení myofibril jsou slabší kontrakce. (Frank- Starlingův zákon)“(Bydžovský, 2008, s. 72). Dochází tak ke zrychlené srdeční činnosti a sníženému krevnímu tlaku. Kombinace těchto dvou symptomů (příznaků) je smrtelná. Stav postiženého také zhoršuje periferní (okrajová) hypoxie, která nastane kvůli přednostnímu zásobení životně důležitých orgánů. Dojde k acidóze (zvýšení kyselé reakce krve), což má za následek poškození endotelu (výstelka cév) kapilár, mající za následek poruchu transportu (přenosu) kyslíku, glukózy a aminokyselin. Hypovolemie způsobuje zahušťování cévního obsahu, tím zvýšení viskozity (přilnavosti) krve. Orgány postihne ischemie, tzn. nedokrevnost, mluvíme pak např. o tzv. „šokové ledvině“ (anurie- zástava tvorby moči), ischemii zažívacího traktu atd. V této fázi je velmi důležité poskytnutí odborné lékařské pomoci v podobě léku podporující srdeční činnost a zahájení léčby (Bydžovský, 2008; Pokorný, 2003).
1.1.3 Ireverzibilní (terminální) fáze Nevratnou fázi šoku lze potvrdit pouze zpětně. Pokud není zahájena účinná léčba, nastane multiorgánové selhání, které je nezvratné. Končí smrtí postiženého (Bydžovský, 2008).
1.2 Příznaky šoku Liší se dle typu šoku. Obecně můžeme příznaky šoku shrnout následovně: Postižený trpí poruchami vědomí (např. při zvýšené krevní ztrátě). Dostavuje se apatie (naprostá lhostejnost a oslabení zájmů o okolí) nebo naopak může postižený projevovat známky neklidu, dokonce i agresivity, posléze může upadnout do bezvědomí (Bydžovský, 2008; Příručka první pomoci, 2003). Dotyčný má kvůli hypotenzi tzv. nitkovitý puls (zrychlený a slabý), dýchání bývá zrychlené a povrchní (Bydžovský, 2008). Dostavuje se pocení a bledost, postižený má chladnou kůži. Zejména u kardiogenního šoku je přítomna cyanóza (namodralé zbarvení kůže). Postižený trpí žízní. Nesmíme však podávat tekutiny (Příručka první pomoci, 2003; Bydžovský 2008). 10
V průběhu šoku můžeme také sledovat tzv. „Allgöwerův šokový index“. Vypočítá se tak, že se tepová frekvence vydělí systolickým krevním tlakem. Výsledek potom vyhodnotíme dle následující škály: <1,0
Norma
1,0
Hrozící šok
1,2
Lehký šok
1,5
Střední šok
>2
Těžký šok“ (Bydžovský, 2008, s. 73).
Musíme však brát v potaz, zda dotyčný netrpí hypertenzí (zvýšeným krevním tlakem), měli bychom být v pohotovosti, pokud TK (krevní tlak), klesne o více než 40mmHg. Také trénovaní sportovci mají nižší tepovou frekvenci, v klidu se pohybuje okolo 40 tepů/min (Bydžovský, 2008). Následující schéma (tab. 1.) vysvětlí danou problematiku výstižněji. Tabulka 1. Zvyšování tlaku a tepové frekvence a jejich vliv na rozvoj šoku Norma
Pozor!
Šok!
TF
60
100
120
sTK
120
100
60 (Bydžovský, s. 73,2008).
Dále pak nám může pomoci ke stanovení šoku výpočet “tlakové amplitudy: sTK-dTK (při normě > 30 mmHg)“, která se zpravidla snižuje. Dochází ke snížení tělesné teploty, především na periferních částech těla. Prodlužuje se tzv. „kapilární návrat“ nad 2 sekundy. Jedná se o časový interval, který uplyne od stlačení nehtu, který následně zbělá a pak se opět znovu obnoví růžové zabarvení. Při delším intervalu se jedná o hypoperfúzi (snížené zásobení) (Bydžovský, 2008). K diagnóze šoku nám může přispět také tzv. Tilt-up test. Posadíme li postiženého a dojde li k poklesu sTK o více jak 15 mmHg a ke zrychlení srdeční akce o více než 15 tepů za minutu. Relativní nebo absolutní hypovolemie je další známkou rozvoje šokového stavu.
Vzniká
při
zraněních
s
velkými
krevními
ztrátami.
Pravidelně
a opakovaně by měl být měřen krevní tlak. Krev v organismu dospělého člověka zaujímá cca 7-8% tělesné hmotnosti (70ml/kg). U dětí hmotnost krve tvoří cca 8-9% (80ml/kg) z celkové hmotnosti těla (Bydžovský, 2008; Pokorný, 2003).
11
Krevní ztráty můžeme částečně odhadnout u některých poranění, např. zlomeniny. Pokud nastane poranění, při kterém není zjevné viditelné krvácení, je nutné brát v potaz potencionální riziko vzniku šoku. Měli bychom mít podezření na vnitřní krvácení, vždy když postižený jeví známky šoku, ale není zjevná ztráta krve (Příručka první pomoci, 2003). Musíme brát na vědomí, že staří lidé a malé děti snášejí šok hůře než zdraví a mladí jedinci. Daný stav pak zhoršují ještě další nepříznivé vlivy především chlad, bolest a strach ze smrti (Pokorný, 2003). Z výše uvedeného vyplývá, že šok je dynamický stav, který se zhoršuje nebo naopak zlepšuje, je proto důležité neustálé pozorování a kontroly nemocného. Příznaky šoku se projevují postupně a v zákonitém sledu. Při správně poskytnuté léčbě ustupují v opačném pořadí (Pokorný, 2003).
1) Oligurie (snížené vylučování moči) 2) Bledost 3) Tachykardie (zrychlená srdeční činnost) 4) Pocení 5) Agitovanost (neklid) 6) Žízeň 7) Hypotenze (snížení krevního tlaku) 8) Dyspnoe (ztížené dýchání) 9) Zmatenost 10) Cyanóza 11) Koma (těžká forma ztráty vědomí) 12) Smrt (Pokorný, 2010, s. 151).
12
2 Rozdělení šoků Šokové stavy můžeme rozdělit dle příčin, které šok vyvolaly. Zpravidla se jedná o tyto typy: hypovolemický, kardiogenní, septický, neurogenní a anafylaktický šok (Bydžovský, 2008).
2.1 Příčiny šoku Nejběžnější příčinou vzniku šoku bývá těžká krevní ztráta (více než 1,2 l), toto množství odpovídá jedné pětině celkového množství krve v organismu. Další příčiny šoku jsou ztráta jiných tělních tekutin, např. krevní plazma, voda. Tyto ztráty můžou způsobit různá onemocnění např. zvracení, průjem. Při popáleninách hrozí taktéž riziko velkých ztrát tělních tekutin (Příručka první pomoci, 2003). Jako další příčinu můžeme jmenovat poruchu srdce. Při tomto stavu zůstává objem krve dostatečný, ale srdce není schopno krev čerpat. Jako příklad si můžeme uvést srdeční mrtvici, těžkou srdeční chorobu, akutní selhání srdce (Příručka první pomoci, 2003). Šok mohou způsobit i další faktory. Zde můžeme zmínit těžkou infekci, těžké alergické reakce, hypoglykémie, předávkování léky nebo drogami, podchlazení a poranění páteře (Příručka první pomoci, 2003).
2.2 Hypovolemický šok Tento typ šoku nastává při krevní ztrátě 20-30% celkového objemu krve. Může se dostavit při masivních průjmech, popáleninách, zvracení. Celkově se jedná o ztrátu tělních tekutin (Bydžovský, 2008). Při ztrátách tělních tekutin dochází ke snížení systolického objemu srdce, to způsobuje pokles srdečního výdeje. Tyto faktory zapříčiňují zhoršení prokrvení tkání a životně důležitých orgánů. Rozlišují se zevní a vnitřní ztráty tekutin (Adams, Harold, 1999).
13
Mezi zevní ztráty tekutin se řadí krvácení, zde řadíme i krvácení do zažívacího traktu, vykašlávání nebo chrlení krve, prasklý žaludeční vřed apod. Z hlediska ztráty plazmy se uvádí popáleniny, kožní vředy, drény ran (trubička, sloužící k odvádění sekretů nebo tekutin z rány). Jako další typ ztráty tělních tekutin se uvádí ztráta gastrointestinálních tekutin (tekutiny, které se vyskytují v zažívacím traktu), vznikajících při dlouhotrvajících průjmech či zvracení. Ztráta tělních tekutin ledvinami (např. při selhání ledvin) a ztráta tělních tekutin vzniklá nadměrným pocením (Adams, Harold, 1999). Mezi vnitřní ztráty krve řadíme vnitřní krvácení, vzniklé např. při zlomeninách dlouhých kostí, natržení sleziny, zánětu slinivky břišní doprovázený krvácením. Dále se uvádí shromaždování intravaskulární tekutiny (tekutina uvnitř cév) v tělních dutinách, únik tekutin z mezitkáňového prostoru, které vytvoří otok (např. u popálenin, závažných alergických reakcí) (Adams, Harold, 1999).
2.2.1 Příznaky U pacienta je přítomna hypotenze (snížený krevní tlak), tachykardie (zrychlená srdeční činnost), je patrné viditelné krvácení (v případě zevních ztrát tekutin), rychlý a nitkovitý puls, periferní puls je špatně hmatatelný, popř. nehmatný. Při stisknutí nehtového lůžka můžeme sledovat opožděný kapilární návrat (obnova růžového zabarvení nehtového lůžka). Postižený má chladné končetiny, bledou, vlhkou nebo skvrnitou kůži, pociťuje neklid a úzkost, popř. můžeme sledovat poruchu vědomí. V nemocniční péči se stanoví prostřednictvím krevních testů pokles hematokritu (podíl buněčných částí krve a plazmy) a hemoglobinu (krevní barvivo), a snížené vylučování moči na méně než 20 ml/hod (Adams, Harold, 1999).
2.2.2 Léčba při hypovolemickém šoku Většinou vzniká při akutních krevních ztrátách, proto provedeme úkony, zastavující krvácení. V případě popálenin ošetříme popálená místa. Pokud máme podezření na vznik šoku, neprodleně vyhledáme odbornou lékařskou pomoc. Do příjezdu záchranné služby hlídáme stav postiženého, sledujeme vitální (životní) funkce a udržujeme postiženého při vědomí. Pokud je postižený v bezvědomí, uložíme jej Rautekovy zotavovací polohy (Obrázek 3.) a provedeme protišoková opatření.
14
V nemocniční péči se na základě odběru krve provede vyšetření krve (přítomnost močoviny, počet krevních destiček a červených krvinek, aj.). Pečlivě se zaznamenává příjem a výdej tekutin, monitoring (sledování) srdeční činnosti. Základním principem léčby je doplnění chybějících tekutin. Podávají se infúze (nitrožilně), např. hypotonické (snižující napětí) tekutiny, které se používají při doplnění tkáňových tekutin, a krevní produkty, které se používají při krevních ztrátách více než 20% celkového krevního objemu. Na základě úvodního neurologického vyšetření se zjistí změny vnímaní zapříčiněné zhoršeným prokrvením mozku, např. zvýšený neklid, zmatenost. Sleduje se i stav dýchání pacienta (dechová frekvence, hloubka dýchání) sestra se ptá pacienta, jak se mu dýchá. Současně pří léčbě hypovolemického šoku se provádí léčba základní příčiny, která šok vyvolala (např. krvácení, popáleniny, zvracení průjmy) (Adams, Harold, 1999).
2.3 Kardiogenní šok Jako charakteristickou příčinu kariogenního šoku můžeme uvést pokles minutového srdečního výdeje, což má za následek poruchu tkáňové perfuze (zásobení) při odpovídajícím nebo zvýšeném objemu cirkulující krve (Pokorný, 2010).
2.3.1 Příčiny Mezi hlavní příčiny vzniku můžeme jmenovat akutní selhání srdce a akutní překážku plnění srdce (Pokorný, 2010). Z hlediska akutního srdečního selhání můžeme uvést chlopňové srdeční vady, onemocnění srdeční
svaloviny,
které
vede
k srdeční
slabosti
a
poruše
srdečních
rytmů
(kardiomyopatie), akutní defekt komorového septa (přepážky), akutní infarkt myokardu, zánět srdečního svalu a závažné poruchy srdečního rytmu (Pokorný, 2010). Z hlediska akutní překážky plnění srdce se jedná o infarkt pravého srdce, tamponáda osrdečníku (stlačení srdce tekutinou nahromaděnou v osrdečníku) a plicní embolie (Pokorný, 2010). Jako nejčastější příčina se uvádí rozsáhlý akutní infarkt myokardu, pokud je více než 40% svaloviny levé srdeční komory vyřazeno z činnosti. Popřípadě ne tak závažný infarkt, který 15
ale proběhne na částech srdce již poškozeného předchozími infarkty. Infarktem způsobený pokles srdečního výdeje má za následek pokles systémového krevního tlaku na hodnotu nižší než 80 mmHg. Jako reakci na vzniklou situaci se vyplaví katecholaminy, které způsobí zvýšení srdeční frekvence, dochází ke zvýšení spotřeby kyslíku v myokardu, zhoršení myokardiální (srdeční) kyslíkové bilance, čímž se následně rozšíří ischemické ložisko. Změny vyvolané regulací srdeční činností způsobí oběhové změny v periferním krevním řečišti (Pokorný, 2010). Kvůli vyplaveným hormonům nastává zúžení cév, zvyšuje se periferní cévní rezistence a dochází k centralizaci krevního oběhu. V této situaci je preferována záchrana životně důležitých orgánů (srdce, CNS a plíce). Jako následek této změny v krevním oběhu vzniká pokles prokrvení orgánů „méně důležitých“ (periferní oblasti ledvin a kůže) (Pokorný, 2010). Kvůli nedokrevnosti dochází k poškození cévního endotelu. Nastává porušení celistvosti výstelky kapilár a do oběhu se uvolňují mediátory (látky zprostředkovávající přenos) zánětu (histamin, tromboxan, leukotrieny, cytokiny a kyselina mléčná). Tyto látky způsobují prohloubení narušení srdeční funkce a tím se zhoršuje šokový stav. Nastává prohloubení šoku a na toto organismus reaguje opětným vyplavením zmíněných látek, což má za následek tzv. „circulus vitiosus“ (bludný kruh) (Pokorný, 2010).
2.3.2 Příznaky Postižený trpí těžkou dušností, puls je obtížně hmatný, na těle má studený pot, při poruše okysličování CNS sledujeme různě závažné poruchy vědomí. Krevní tlak poklesne na 8090 mmHg, zrychluje se srdeční činnost. Pacient může trpět bolestí na hrudi, popřípadě cítí rychlé a nepravidelné údery srdce, pociťuje nevolnost nebo závrať (Pokorný, 2010; Kubešová, 2003).
2.3.3 Diagnostika Na postiženém jsou patrny výše popsané příznaky, tzn.: obtížně se mu dýchá, zapojuje pomocné dýchací svaly, trpí schváceností, je bledý. Z hlediska vědomí pozorujeme buď sníženou bdělost, nebo naopak zmatenost a agresivitu. V lékařském prostředí stanovují diagnózu poslechové nálezy či přístroje (např.: EKG- elektrokardiografie, RTG- určení diagnózy pomocí rentgenového záření) (Pokorný, 2010; Kubešová, 2003).
16
2.3.4 Léčba Z hlediska laické první pomoci zavoláme záchrannou zdravotnickou službu a do příjezdu záchranné služby s postiženým komunikujeme, zajistíme protišoková opatření (viz. dále), popřípadě zajistíme základní životní funkce (viz. dále). V nemocniční péči se dbá na zajištění průtoku krve tkáněmi farmakologickými prostředky (např.: dopamin, noradrenalin). Následně jsou pacienti s tímto postižením ošetřováni na jednotce intenzivní péče (Pokorný, 2010).
2.4 Septický šok Jedná se o komplikaci sepse (otrava krve), vzniká nejčastěji při infekci, způsobené různými typy bakterií (např. streptokoky, pneumokoky, stafylokoky) nebo viry a kvasinkami. Mikrobi uvolňují do těla toxiny (jedy), na které tělo reaguje imunitní reakcí a způsobí masivní rozšíření cév, selektivní zúžení cév, zvýšenou propustnost kapilár a sníženou cévní rezistenci (odolnost). Výsledek těchto jevů je snížení krevního tlaku a snížený průtok krve orgány. Bílé krvinky jsou zvýšeně přilnavé k cévní stěně a podporují pohyb bílých krvinek do místa infekce. Toxiny, které jsou vylučovány do oběhu, vyvolají horečku, některé látky snižují činnost srdce a snižují tak zásobení některých orgánů, dochází tak k nestabilitě (nerovnováze) v krevním oběhu (Adams, Harold, 1999). Septický šok se řadí k častým příčinám úmrtí na jednotce intenzivní péče, pouze rychlé jednání může zachránit život pacienta (Adams, Harold, 1999).
2.4.1 Příznaky Postižený má zvýšenou (více než 38°C) nebo naopak sníženou (méně než 36°C) teplotu. Je přítomna zrychlená srdeční činnost (nad 90 tepů/min), zrychlené dýchání, snížený krevní tlak (pokles o 40 mmHg z výchozí hodnoty nebo méně než 90 mmHg). Pacient může jevit známky poruchy vědomí pohybující se od zmatenosti přes strnulost v nepřirozených polohách až po kóma (Adams, Harold, 1999). Vzhledem k tomu, že tento typ šoku vzniká především v nemocnici a při nákaze těžkou infekcí, je uveden pouze základní nástin lékařské pomoci. 17
2.4.2 Nemocniční péče V nemocnici jsou odborným a kvalifikovaným personálem pravidelně posuzovány stavy základních životních funkcí. Jako léčba bývají podávány fyziologické roztoky za účelem zachování objemu tekutin a antibiotika za účelem odstranění infekce. Tělesná teplota bývá udržována a na 36,5 až 38°C (Adams, Harold, 1999; Pokorný, 2010). Ke vzniku septického šoku přispívají: diabetes mellitus, zhoubná onemocnění (např. leukemie), snížená imunita, arterioskleróza (onemocnění postihující cévy, při němž dochází ke ztvrdnutí stěny cév). Více ohroženi jsou pacienti léčící se s infekcemi močovými, střevními, žlučovými a nemocní tracheotomií (chirurgické otevření průdušnice). Infekce může do těla také proniknout prostřednictvím pooperačních ran a ženským genitálem (Pokorný, 2010).
2.5 Neuorgenní šok Při neurogenním šoku nastává porucha řízení krevního oběhu, která je způsobena defektem zásobení nervových vláken. Tím nastane rozšíření tepen a žil, zvýší se tím kapacita krevního řečiště, vznikne tzv. relativní hypovolemie, což způsobí i pokles krevního tlaku (Pokorný, 2010).
2.5.1 Příčiny Poranění míchy v oblasti krční a horní hrudní páteře, přičemž vznikne porucha sympatické inervace (zásobení nervovými vlákny). Další příčina může být poranění lebky a mozku, kdy je postižen mozkový kmen a nastane tak porucha funkce vazomotorického centra (centrum, kde se řídí, zda se cévy rozšíří nebo naopak zúží). Intoxikace (otrava) barbituráty (jedná se o látky, které se používají v sedativech), psychofarmaky a předávkování kokainem vystavuje taktéž riziku vzniku neurogenního šoku. Tyto látky zabrání kardiovaskulární regulaci (řízení srdce a cév) a tím nastane rozšíření cév (Pokorný, 2010).
18
2.5.2 Příznaky Při neurogenním šoku sledujeme u postiženého snížený krevní tlak, zrychlenou srdeční činnost. Okrajové části těla jsou však na rozdíl od předešlých typů šoků teplé. Příznaky se liší v závislosti na poranění míchy (Pokorný, 2010).
2.5.3 Léčba Léčba neurogenního šoku spočívá v podávání léků na aktivizaci orgánů (např. na podporu střevní činnosti apod.). Vzhledem k poruchám termoregulace je nutné postiženého bránit před ztrátami tepla (Pokorný, 2010).
2.6 Anafylaktický šok Jedná se o těžkou alergickou reakci organismu na určitou látku. Alergen může být konkrétní látka - materiál, potom alergická reakce vzniká přímým dotykem nebo vzduchem (např. pyl), určitý lék, který je podán injekčně, bodnutí jistého typu hmyzu (včela), konzumace potraviny, na kterou má daný jedinec alergii. Podle vnímavosti jedince se šok může rozvinout během několika minut, ale i vteřin (Příručka první pomoci, 2003). Při anafylaktickém šoku se do krve uvolňují chemické látky, které způsobují rozšíření krevní cévy a naopak zúžení dýchacích cest. Krevní tlak začíná prudce klesat. Kvůli zúžení dýchacích cest je narušeno dýchání. Hrozí nebezpečí otoku jazyka a hrdla a tím se zvyšuje riziko vzniku hypoxie. Hlavní nebezpečí spočívá ve drastickém snižování objemu kyslíku, který se dostane k životně důležitým orgánům (Příručka první pomoci, 2003).
2.6.1 Projevy Postižený pociťuje úzkost, na těle se vytvoří rozsáhlá vyrážka v podobě červených skvrn. Kolem očí se může vytvořit otok, stejně tak otéká i hrdlo a jazyk. Postižený pociťuje ztížené dýchání, které se projevuje v různé míře. Můžeme pozorovat různé poruchy dýchání od ztíženého dýchání, kdy postižený trpí pocitem tíhy na prsou, až po těžkou dušnost, kdy postižený může sípat a lapat po dechu. Dále můžeme pozorovat obecně příznaky šoku, které jsou uvedeny výše v obecné charakteristice (Příručka první pomoci, 2003). 19
2.6.2 První pomoc Jako primární cíl bychom měli zajistit transport nemocného do nemocnice. Po telefonu nahlásíme dispečinku záchranné služby veškeré informace, které máme. Předtím než ale přijede záchranná služba, měli bychom zajistit základní životní funkce a zabránit zhoršení stavu. Především se snažíme o usnadnění dýchání postiženému, tudíž jej posadíme do sedu a
trup
mírně
předkloníme.
Postiženého
podpíráme,
slovně
uklidňujeme
a povzbuzujeme (Příručka první pomoci, 2003). Osoba trpící anafylaktickým šokem potřebuje aplikaci injekce adrenalinu, pokud je to možné, aplikace by se neměla odkládat. V případě, že pacient má u sebe injekci adrenalinu a je schopný si sám aplikovat, potom mu s aplikací pomůžeme. V případě, že postižený není schopen si injekci píchnout sám, můžeme pomoci my. Zde je ale nutná průprava v používání injekcí (Příručka první pomoci, 2003). Pokud postižený ztratí vědomí, je velmi důležité zajistit dýchání a pravidelnou kontrolu základních životních funkcí. V případě zástavy dechu poskytneme umělé dýchání a nepřímou srdeční masáž. Jestliže postižený dýchá, uložíme jej do Rautekovy zotavovací polohy a vyčkáme do příjezdu záchranné služby (Příručka první pomoci, 2003).
20
3 Komplikace šokových stavů 1) Disseminovaná intravaskulární koagulace (DIC) Jedná se o závažnou komplikaci, která může nastat při jakémkoliv typu šoku. Může doprovázet operační výkony na pankreatu (slinivce břišní), prostatě, plicích a při porodu, např. embolie (ucpání cévy) plodovou vodou, odtržení placenty aj (Bydžovský, 2008). Při porušení cévního endotelu se aktivuje srážení krve a vytvářejí se mikrotromby, tím dojde ke spotřebě trombocytů a koagulačních (krev srážejících) faktorů. Nastává tzv. hyperkoagulační fáze. Množství destiček a srážecích faktorů začíná být nedostatečné. Tento nedostatek zapříčiní vznik další fáze tzv. hypokolaugační. Těmito ději se krev stane nesrážlivá a dochází tak k masivnímu krvácení (Bydžovský, 2008). Vzhledem k této komplikaci se šok prohlubuje, kvůli vzniklému „bludnému kruhu“. Úmrtnost v dané situaci se pohybuje okolo 50-80% (Bydžovský, 2008). Jako odborná péče se podávají trombocyty, fibrinogen (protein rozpuštěný v krevní plazmě), mražená krevní plazma nebo krev (Bydžovský, 2008).
2) Syndrom multiorgánové dysfunkce (MODS) Jedná se o současnou dysfunkci jednoho nebo více orgánů nebo postupné selhávání orgánů, které zapříčiní multiorgánové selhání. O rychlosti progrese (šíření) rozhoduje počet poškozených orgánů a závažnost těchto poškození. Týká se především dýchacího a kardiovaskulárního systému (srdce a cév), ledvin a jater (Bydžovský, 2008). Příznaky Postižený má potíže s dýcháním (bradypnoe nebo tachypnoe). Srdeční činnost může být zpomalená nebo naopak zrychlená, krevní tlak je snížen. Dochází ke snížené funkci jater a ledvin, v krvi je patrná acidóza (Bydžovský, 2008). Příčiny Mezi hlavní příčiny se řadí nedostatek kyslíku, úraz, infekce, šok, aj (Bydžovský, 2008).
21
3)
Syndrom systémové zánětlivé odpovědi (SIRS)
Příznaky Na přítomnost SIRS nás může upozornit tělesná teplota pod 36°C nebo naopak více než 38°C, zrychlená srdeční činnost. Dýchání bývá zrychlené a prohloubené (Bydžovský, 2008). Příčiny Mezi hlavní příčiny SIRS se uvádí reakce organismu na bakteriální nebo nebakteriální podněty, sepse, poruchy mikrocirkulace, rozvinutý septický šok. Zde hrozí nebezepečí vzniku sekundárního syndromu multiorgánové dysfunkce (MODS) (Bydžovský, 2008).
22
4 První pomoc při šoku Poskytnout alespoň základy první pomoci by měl umět každý z nás. První pomoc při šoku spočívá v zajištění základních životních funkcí, přivolání pomoci, odstraněním příčiny, vyvolávající šok a provedením tzv. protišokových opatření. Následnou odbornou péči provede lékař (Haluzíková, 2010). Setkáváme se však s případy, kdy lidé odmítli poskytnout postiženému první pomoc. Za tímto jednáním stál strach, že nedokáže postiženému adekvátně pomoci, další důvod se připisuje lidské lhostejnosti. Poskytnout první pomoc je etická, ale i lidská povinnost. Z hlediska legislativy poskytnutí první pomoci definuje zákon o zdraví lidu č. 20/1966 Sb. Při neposkytnutí první pomoci hrozí trestní stíhání. Pracovníci ve zdravotnictví jsou ze zákona povinni poskytnout první pomoc (§ 207 a 208, trestní zákon č. 140/1961) (Haluzíková, 2010). První pomoc můžeme chápat jako soubor jednoduchých a účelných opatření, které jsou prováděny za účelem záchrany života, zabránění zhoršení daného stavu a urychlení uzdravení (Haluzíková, 2010).
4.1 Protišoková opatření Jako tzv. protišoková opatření označujeme úkony, které se nazývají 5T (teplo, ticho, transport, tišení bolesti, tekutiny). Jedná se o úkony, které šok jako takový nevyléčí, zabrání však jeho zhoršení, vzniku komplikací a postiženému zajistí příjemnější čekání na příjezd záchranné služby (Haluzíková, 2010).
4.1.1 Teplo Vzhledem k tomu, že při šoku dochází k periferní hypoperfuzi, je nutné provést opatření, která zabrání tepelným ztrátám. Postiženého nesmíme nechat ležet na chladné zemi, při šoku může člověk prochladnout i při teplotě 25°C. Pokud má na sobě postižený mokrý a studený oděv, je nutné tento oděv odstranit. V žádném případě nesmíme nechat 23
dotyčného nechat ležet na chladné zemi, proto před uložením, podložíme zem dekou, kabátem apod., abychom zabránili dalším tepelným ztrátám. Následně nemocného zabalíme do deky či jiné látky, ideální je alufolie. Nesmíme postiženého nechat ležet na přímém slunci, v blízkosti radiátoru, nezahřívat termoforem a jiným ohřívadly. Pokud bychom postiženého zahřívali tímto způsobem, došlo by k rušení účelného přesunu krve z podkoží do životně důležitých orgánů (Haluzíková, 2010).
4.1.2 Ticho Pokud je to možné, zajistíme nemocnému klidné prostředí. Samotné ticho nezlepší stav postiženého, zabrání však zhoršování psychického stavu. Postižený, který je v šokovém stavu, prožívá obavy o vlastní zdraví a život. Pokud je v našich silách izolovat postiženého od zvědavých pohledů přihlížejících, neprodleně tyto kroky provedeme. Zranění dotyčného může způsobit paniku v okolí nemocného. Panika může mj. způsobit i další zranění někoho z přihlížejících (např. na školním výletě děti mohou upadnout). Po celou dobu s postiženým komunikujeme, zajišťujeme mu psychickou podporu, uklidňujeme ho, sdělujeme, že pomoc už je na cestě (Haluzíková, 2010).
4.1.3 Transport Pokud postiženému hrozí nebezpečí, je důležité přesunout jej do bezpečného místa. Profesionální transport zajistí pracovníci záchranné služby, sami bychom se o transport neměli pokoušet, pokud hrozí vážné poranění či zhoršení stavu nemocného. Transport postiženého se provádí hned, jakmile zjistíme začínající šok. Transportujeme jej od hrozícího nebezpečí, které vyvolává okolní prostředí (např. při autonehodě, kdy hrozí požár auta), v případě veřejného prostranství zajistíme transport do ústraní, kde dotyčného chráníme před zvídavými pohledy přihlížejících. Transport neprovádíme, pokud je zjevné poranění páteře a míchy, kdy neodbornou manipulací hrozí nevratné poškození. V případě otevřených zlomenin se snažíme vyvarovat zhoršení stavu. Po bezpečném transportu uložíme postiženého do protišokové polohy (Obrázek 2.), popř. autotransfuzní (Obrázek 1). Pokud je nemocný v bezvědomí, uložíme jej do Rautekovy zotavovací polohy a hlídáme základní životní funkce (Haluzíková, 2010).
4.1.4 Tišení bolesti Vhodná analgetika aplikuje vždy odborný zdravotnický personál, sami bychom neměli podávat žádné léky. Můžeme však tišit bolest lokálně. V případě popálenin chladíme 24
spálené místo proudem studené vody nebo igelitovými pytlíky s ledem. Pokud postižený krvácí, zastavíme krvácení a ošetříme ránu. Utrpěl li postižený zlomeninu, zafixujeme zlomeninu, pokud došlo k pneumotoraxu (přítomnost vzduchu v pohrudniční dutině), ošetříme výše uvedeným způsobem. Jestliže je dotyčný v bezvědomí, v žádném případě neaplikujeme žádné léky, stejně tak při bolestech břicha (Haluzíková, 2010).
4.1.5 Tekutiny Pokud postižený trpí lehčí formou šoku, můžeme podávat čaj popř. minerální vodu. V žádném případě nepodáváme kávu, alkohol (dehydratují) a sycené limonády, které uvolňují CO2. Pokud je postižený v druhé fázi šoku, nepodáváme žádné tekutiny, pouze můžeme postiženému navlhčit rty vodou nebo čajem s citronem (Haluzíková, 2010).
4.2 Protišokové kalhoty Jejich používání se již omezuje. Používají se především u hypovolemického šoku, zlomeninách končetin a pánve a vnitřním krvácení. Jedná se o tři vzduchové komory, které jsou odděleny (2 na končetinách a 1 na břiše), které lze nafouknout vzduchem na tlak 20 80 mmHg,obvykle se však používá 40 mmHg. Je nutné kontrolovat krevní tlak v oblasti nártu. Nafouknutím komor dochází ke kompresi (stlačení) venózního (žilního) řečiště a následně ke zvýšení krevního tlaku a ke zvýšení tlaku v komorách. Do krevního oběhu se tak dostává až o 300 ml více krve. Navzdory těmto pozitivum jsou výhody protišokových kalhot sporné (Obrázek 5) (Bydžovský, 2008). K negativům můžeme přiřadit např. levostranné selhávání srdce s plicním edémem (otokem), nitrolební hypotenze nebo vznik kardiogenního šoku (Bydžovský, 2008). Vzduchová komora v oblasti břicha se nesmí používat u těhotných žen, pneumotoraxu (pokud není provedena hrudní drenáž) a u otevřených poranění s cizími tělesy nebo výhřezy (Bydžovský, 2008).
.
25
5 Základní životní funkce Mezi základní životní funkce řadíme dýchání, srdeční činnost (puls) a vědomí. V případě přerušení dýchání, dochází k zástavě srdce a ztrátě vědomí. Je proto nutné prostřednictvím resuscitace obnovit dýchání a srdeční činnost.
5.1 Postup při vyšetřování nemocného 5.1.1 Zjišťování stavu vědomí Osoba, která je plně při vědomí je schopna orientovat se v prostoru, čase, situací a sebe samou. Mezi nejčastější příčiny bezvědomí se uvádí epilepsie, nadměrné požití alkoholu, hypoglykemie, cévní mozková příhoda, úraz, aj. Stav vědomí hodnotíme podle reakce postiženého na oslovení, zatřesení (např. ramenem) a bolest (štípnutí). Snažíme se pátrat po příčinách bezvědomí (např. úraz hlavy, zápach po alkoholu, pokousání a pomočení po epileptickém záchvatu, průkaz diabetika, dopis na rozloučenou, aj.) (Bydžovský, 2011).
5.1.2 Zjišťování stavu dýchání Postiženému zakloníme hlavu, přiložíme tvář nad ústa a sledujeme, zda dýchá. Pozorujeme pohyby hrudníku a na tváři cítíme vydechovaný vzduch. Příznaky zástavy dechu: Do 90 sekund od zástavy můžeme pozorovat cyanózu na okrajových částech těla (rty, nos, uši). Je možné sledovat i záškuby a křeče. Po 2-3 minutách nastává ztráta vědomí. Za 4-10 minut dochází k zástavě krevního oběhu. Příčiny zástavy dechu: Mezi hlavní příčiny zástavy dechu můžeme uvést vdechnutí cizího tělesa, poranění hrudníku, zástavu krevního oběhu, zapadnutí kořene jazyka, apod. (Bydžovský, 2011).
26
5.1.3 Zjišťování funkce krevního oběhu Pohmatem na krční tepně zjistíme puls. Příznaky zástavy krevního oběhu: Postižený do 10 sekund ztrácí vědomí, za 30-60 sekund nastává zástava dechu, kůže je bledá. Příčiny zástavy krevního oběhu: Zástavu krevního oběhu může způsobit úraz elektrickým proudem, dušení, otravy, infarkt myokardu, selhání srdce, šok (Bydžovský, 2011).
5.2 Kardiopulmocerebrální resuscitace Pokud postižený nedýchá, nemá hmatný tep a je v bezvědomí, poskytneme mu kardiopulmocerebrální resuscitaci a pokusíme se obnovit základní životní funkce (Haluzíková, 2010).
5.2.1 Postup při kardiopulmocerebrální resuscitaci Samozřejmostí je okamžité zavolání odborné zdravotnické pomoci. Pokud je přítomno více osob, jeden člověk zavolá, ostatní se věnují resuscitaci (možnost vystřídat se). V případě, že jsme sami, zavoláme záchrannou službu a poté resuscitujeme. Masáž hrudníku společně s umělým dýcháním tvoří KPCR. Postiženého otočíme tak, aby ležel na zádech a my měli volný přístup k jeho hrudníku. Zahájíme masáž hrudníku, tak že vyhledáme střed hrudní kosti. Tím jsme našli ideální místo pro provádění masáže. Ruce složíme rovnoběžně nad sebe (nepřekřižujeme, minimalizujeme tak riziko polámání žeber). Prsty se nesmí dotýkat hrudníku. Lokty držíme napnuté, stisky jsou mířené kolmo k hrudníku postiženého. Resuscitaci zahájíme 5 počátečními vdechy, následuje 30 stlačení hrudníku do hloubky 5-6 cm, frekvencí 120 stlačení za minutu a poté 2 umělé vdechy. Umělé vdechy provádíme po záklonu hlavy a stlačení nosních dírek (abychom zabránili úniku vdechovaného vzduchu). U dětí starších jednoho roku se při resuscitaci uvádí poměr 30:2 (stlačení: vdechy) a provedení pěti počátečních vdechů. Stlačení provádíme do hloubky 1/3 hrudníku.
27
Při vdechnutí vzduchu by se měl postiženému zvednout hrudník, pokud se tak nestane, je možné, že je v dýchacích cesta překážka. Pokud není zachránce ochoten nebo neumí poskytnout umělé dýchání, je potřeba provádět alespoň masáž hrudníku (Bydžovský,2011). Resuscitaci ukončíme při: •
Obnově krevního oběhu a dýchání, dále postiženého uložíme do Rautekovy zotavovací polohy.
•
Pokud je více zachránců a dojde ke střídání.
•
Příjezdu odborné lékařské pomoci.
•
Při vlastním vyčerpání nebo hrozícímu nebezpečí zachránci.
Resuscitaci nezahajujeme, pokud jsou poranění neslučitelná se životem a pokud jsou patrny jisté známky smrti (posmrtné skvrny, ztuhlost, zápach) (Bydžovský, 2004; Bydžovský, 2011).
28
6 Přivolání odborné zdravotnické pomoci Odbornou lékařskou pomoc voláme vždy, když se postižený dostane do stavu ohrožení života, tzn. Při zástavě srdeční činnosti, dechu, pří vážném úrazu, při těžkém krvácení, bolestech na hrudníku a při otravě léky nebo chemikáliemi (Dorková, 2007). V současnosti funguje integrovaný záchranný systém pod telefonním číslem 112. Na toto číslo se lze dovolat i z ciziny. Telefonní číslo na záchrannou zdravotnickou službu je 155, na hasiče 150, na policii 158. Dovolání se na všechna telefonní čísla uvedených linek je bezplatné (Dorková, 2007). Při komunikaci s dispečinkem záchranné služby musíme sdělit informace, ve kterých uvedeme, co přesně se stalo (popíšeme situaci, ve které se nacházíme, stručně sdělíme, co se stalo, typ úrazu a zranění - popáleniny, krvácení apod., uvedeme také, zda je potřeba vyprošťovací technika a zásah hasičů, popř. policistů). Následně popíšeme místo, kde se nehoda stala, včetně nahlášení nějakého výrazného poznávajícího bodu (např. křižovatka, zastávka, apod.). Pokud je to možné, nahlásíme i přístupovou cestu (Dorková, 2007). Nesmíme zapomenout představit sebe (uvést jméno, příjmení, věk) a nahlásit telefonní číslo. Následuje popis nemocného, kde uvedeme věk, typ zranění a popř. i počet zraněných. Pokusíme se popsat charakter zranění (krvácení, otevřená zlomenina, apod.). Pokud provedeme první pomoc nebo nějaké ošetření, tak tyto informace také sdělíme dispečinku záchranné služby. V případě dalších dotazů ze strany dispečinku, se snažíme zodpovědět veškeré dotazy (Dorková, 2007). Telefonát nemusí probíhat v uvedeném pořadí, vše záleží na domluvě s dispečinkem. Je nesmírně důležité zachovat klid, nepropadat panice a být objektivní. Telefonický rozhovor se nahrává a později archivuje (Dorková, 2007).
29
7 První pomoc při zraněních, způsobující šok Vzhledem k tomu, že léčba šoku spočívá v odstranění základní příčiny způsobující šok, je zde uvedena i první pomoc při některých typech zranění, které šok mohou vyvolat.
7.1 Popáleniny Popáleniny způsobují ztrátu tělních tekutin, proto zde hrozí riziko vzniku šoku. Proto jsou zde uvedeny i základy první pomoci při popálení, jakožto jednu z příčin vzniku šoku, kterou je třeba primárně odstranit.
7.1.1 Rozdělení popálenin I.
Stupeň: Dochází k zčervenání kůže, bolestivé, délka hojení se pohybuje od 5 do 10
dnů. II.
Stupeň: Objevují se puchýře, otok, puchýře mohou obsahovat krev. Toto postižení
bývá velmi bolestivé. Délka hojení trvá dle typu puchýřů až několik týdnů. III.
Stupeň: Kvůli postižení nervových zakončení, postižený téměř necítí bolest.
Dochází k odumírání tkáně, na těle jsou patrny příškvary. Při hojení se tvoří jizvy. IV.
Stupeň: Nastává zuhelnatění pokožky, postiženy jsou všechny tkáně, včetně kosti
(Haluzíková, 2010).
Při přivolání pomoci informujeme dispečink záchranné služby o příčině popálenin (např. požár, úraz elektrickým proudem), jejím přibližném rozsahu a stupni, délce působení tepla na tkáň (Haluzíková, 2010).
30
7.1.2 Určování rozsahu popálenin Rozsah popálenin se uvádí podle toho, kolik % tělesného povrchu je postiženo. Existuje několik způsobů odhadu rozsahu popálenin. 1.
Pravidlo 9 („pravidlo devíti“). Vychází ze skutečnosti, že hlava tvoří 9%
z celkového tělesného povrchu, každá horní končetina tvoří po devíti procentech, trup tvoří 36 %, každá z dolních končetin po 18 %, genitál a hráz tvoří 1%. 2.
Plocha ruky s prsty u sebe tvoří 1% tělesného povrchu. Tento způsob odhadu
se používá a méně rozsáhlých popálenin (Haluzíková, 2010).
7.1.3 První pomoc V první řadě izolujeme postiženého od zdroje popálenin. Pokud jsou na postiženém plameny, uhasíme je překrytím přikrývkou, abychom zamezili přístupu kyslíku k plamenům. Pokud nemáme k dispozici vlněnou deku nebo přikrývku z přírodního materiálu, polijeme dotyčného čistou vodou. V žádném případě nepřikrýváme látkou ze syntetických vláken, které lehce vzplanou. Popáleniny chladíme proudem čisté vody, ideální teplota se uvádí okolo 8°C. Zabráníme tak otoku a ulevíme postiženému od bolesti. Při rozsáhlých popáleninách hrozí vznik popáleninového šoku, proto musíme zabránit ztrátám tepla. Popálenou plochu je nutné překrýt sterilním obvazem, abychom minimalizovali riziko vniku infekce do těla. Obvazy přikládáme volně, neutahujeme. Při ošetřování používáme ústenku, stejně tak i při provádění kardiopulmocerbrální resuscitace (Haluzíková, 2010).
7.2 Zlomeniny Zlomeniny mohou způsobit krevní ztráty a tím způsobit šok. Zlomeniny komplikují transport postiženého při aplikování protišokových opatření, proto je tato problematika zařazena do rámce první pomoci při šoku.
7.2.1 Projevy zlomenin Zlomeninu kosti charakterizují příznaky zjevné a nezjevné. Zjevné příznaky jsou vychýlení končetiny ze své osy, nepřirozená poloha končetiny, v případě otevřené zlomeniny můžeme pozorovat úlomky kosti v ráně, vyčnívající kost z rány. Nezjevné 31
projevy jsou charakteristické otokem v dané oblasti, bolestí, poruchou funkce dané končetiny (Haluzíková, 2010).
7.2.2 Ošetření zlomenin Základním principem ošetřování zlomenin je znehybnění dané končetiny. Provádí se tzv. „přes dva klouby“ (např. při zlomení předloktí fixujeme zápěstí a loketní kloub). V žádném případě se nesnažíme části kosti vrátit k sobě do původního stavu, stejně tak nevytahujeme úlomky kosti z rány. Ránu vydesinfikujeme a překryjeme sterilní látkou (Haluzíková, 2010).
7.3 Transport zraněných Transport je jedno z protišokových opatření, tudíž je na místě uvést základní zákonitosti, uplatňované při transportu raněných. Možnosti transportu: Pokud je postižený schopen chodit, dovedeme jej s podporou na bezpečné místo, kde je klid. V případě, že postižený není schopen chůze, přeneseme jej. Dítě do osmi let a dospělého, pokud na to naše schopnosti stačí, neseme v náručí. Pokud je postižený zaklíněný a nemůžeme se k němu dostat, přivoláme odbornou pomoc, která dotyčného pomocí speciální techniky vyprostí. Nesnažíme se za každou cenu postiženého vyprostit, zvláště pokud je zde potencionální riziko poranění páteře (Haluzíková, 2010). Při vyprošťování raněných se aplikuje tzv. Rautekův hmat. Pokud postižený leží, přistoupíme k němu zezadu, kde mu ploše podepřeme dlaněmi hlavu a krční páteř, nadzvedneme a zraněného tímto jej dostaneme do sedu, následně uchopíme jeho horní končetinu a ohneme v lokti do pravého úhlu. Horní končetinu tiskneme proti nadbřišku zraněného a záda postiženého si opíráme o stehna. Zachránce postupuje kroky dozadu a zraněný je tímto způsoben tažen. Pokud máme na pomoc ještě někoho dalšího, může zraněnému zvednout nohy. Pokud postižený sedí, postupujeme stejně od fáze, kdy dostaneme ležícího do sedu (Haluzíková, 2010).
7.4 Polohování zraněného Jako další krok pomoci při šoku se uvádí tzv. protišoková poloha, autotransfuzní poloha, Fowlerova poloha a Rautekova zotavovací poloha. Vždy musíme brát v potaz typ zranění, a zda je postižený při vědomí či ne. 32
7.4.1 Protišoková poloha Postiženého položíme na záda, nepodkládáme však hlavu. Dolní končetiny jsou zvednuté a podložené ve výši cca 15- 30 cm (Obrázek 2.) (Haluzíková, 2010).
7.4.2 Autotransfúzní poloha Postižený leží na zádech, má zvednuté horní a dolní končetiny v úhlu 90° k tělu. Zajistíme tak přesun krve do životně důležitých orgánů. Používá se především v případech těžkých krevních ztrát (Obrázek 1.) (Haluzíková, 2010).
7.4.3 Rautekova zotavovací poloha Postiženého položíme na bok, v koleni ohneme spodní dolní končetinu, spodní horní končetinu umístíme za trup a vrchní horní končetinou podložíme obličej. Hlavu polohujeme do záklonu. Rautekovu zotavovací polohu používáme u zraněných v bezvědomí, pokud jsou zachovány základní životní funkce, dále při krvácení z nosu a dutiny ústní. Při této poloze je hlava v záklonu, proto nehrozí zapadnutí jazyka a znepřístupnění dýchacích cest, stejně tak mohou krev popř. zvratky volně odtékat, aniž by zde hrozilo nebezpečí aspirace (vdechnutí) (Obrázek 3.) (Haluzíková, 2010).
7.4.4 Fowlerova poloha Jedná se o polohu usnadňující dýchání. Postižený sedí v polosedě a horními končetinami se opírá o podložku. Používá se pro zraněné s menším poraněním obličeje, při podezření na infarkt myokardu, při poranění hrudníku, kdy postižený trpí ztíženým a bolestivým dýcháním (Obrázek 4.) (Zdravotník zotavovacích akcí, 2008).
7.5 Krvácení 7.5.1 Úkony zabraňující silnému krvácení V první řadě musíme odhalit ránu, ze které postižený krvácí. Následně musíme ránu stlačovat prsty přes sterilní obvaz nebo jinou sterilní látku. Pokud je postižený při vědomí, můžeme ho požádat, ať si ránu drží sám. Následně zvedneme poraněnou končetinu výš, než má postižený srdce. Tím se zmenší ztráta krve. Pokud máme přikrývku, položíme na ni postiženého a zvedneme horní končetiny do vyšší úrovně než je srdce. Tímto úkonem 33
zamezíme rozvoji šoku. Krycí obvaz upevníme obinadlem, které musí být utaženo tak, aby působilo tlakem na ránu a bránilo dalším ztrátám krve, ale zároveň tak, aby nepřekáželo krevnímu oběhu. Pokud tento manévr nepomůže, přiložíme ještě jeden obvaz, v České Republice se doporučují zpravidla tři vrstvy na sebe. Jestliže je tato pomoc neúčinná, použijeme zaškrcovadlo. Postiženou končetinu pak držíme ve zvýšené poloze. Zavoláme záchrannou službu a sledujeme základní životní funkce, které zaznamenáváme (Příručka první pomoci, 2003).
7.5.2 Vnitřní krvácení Jedná se krvácení do tělních dutin, nastávající např. po zranění, zlomenině, může se ale objevit i spontánně (krvácení z prasklého žaludečního vředu) (Příručka první pomoci, 2003). Vedle primárního rizika vzniku šoku, je zde nebezpečí hromadění krve okolo orgánů a následné stlačování a poškozování daných orgánů. Podezření na vnitřní krvácení bychom měli mít vždy, když postižený projevuje známky šoku bez zjevných krevních ztrát. Potom bychom měli provést kontrolu, zda postižený nekrvácí, z tělních otvorů (např. ucho, ústa, močová trubice). Krvácení z tělních otvorů může znamenat jiné závažné poranění či onemocnění (Příručka první pomoci, 2003).
7.5.2.1
Příznaky
Postižený trpí žízní, pociťuje bolest. Kůže postiženého je zpočátku bledá a vlhce lepkavá, pokud krvácení přetrvává déle, můžeme pozorovat cyanózu (především na rtech). Postižený má slabý, špatně hmatatelný puls (nitkovitý). Dýchání bývá překotné a zrychlené. Postižený je zpočátku zmatený, neklidný, podrážděný, případně až agresivní. Následně však může zkolabovat a ztratit vědomí. Na těle můžeme sledovat „obtisk“ látky, která způsobila pohmoždění (např. bezpečnostní pás v autě) (Příručka první pomoci, 2003).
7.5.3 Přibližné kalkulace krevních ztrát Přibližné kalkulace krevních ztrát: Uzavřená zlomenina stehenní kosti: 300- 2000 ml. Zlomenina pánve: 500- 5000 ml. Zlomenina žeber: 150 ml na každé žebro. Hemotorax (krev v hrudní dutině): až 2000 ml na hemitorax (Polovina hrudníku).
34
Následující zranění mohou způsobit ztrátu 500 ml: •
Zavřená zlomenina holenní kosti
•
Otevřená rána velikosti ruky dospělého
•
Krevní sraženina velikosti pěsti dospělého
Tupá poranění břicha mohou vést ke zrádným, skrytým a masivním krevním ztrátám. (Pokorný, 2003, s. 107).
7.5.4 Přehled přibližných krevních ztrát: Ztráty cirkulujícího oběhu můžeme rozdělit do 4 stupňů: o Méně než 15% (do 750 ml u muže s hmotností 70 kg). U těchto ztrát dochází ke kompenzaci krví ze splachniku (útrob). Nebývají patrné žádné abnormální příznaky, pouze minimální tachykardie. Jedná se o množství krve, které se odebírá běžně od jednoho dárce (0,5l) (Pokorný, 2003). o 15-30% (750- 1500 ml u muže s hmotností 70 kg). Je zde přítomné oslabení pulsu za účelem udržení diastolického tlaku. K udržení krevního tlaku je potřebná tzv. periferní vazokonstrikce (zúžení cév). Při těchto krevních ztrátách je už nutné zahájení volumoterapie (podání tekutin) (Pokorný, 2003). o 30-40% ( 1500- 2000 ml u muže s hmotností 70 kg). Periferní vazokonstrikce již není schopna kompenzovat ztrátu krve. Při takové krevní ztrátě je možné pozorovat klinické příznaky šoku: Tachykardie v rozmezí 120 až 140 min, oslabený puls, prodloužený kapilární návrat, pokles sTK méně jak 100 mmHg, zvýšená dechová frekvence (více než 30/min), pocení, poruchy vědomí nebo zmatenost (Pokorný, 2003). o Více než 40% (více než 2000 ml u muže s hmotností 70 kg). Dochází k bezprostřednímu ohrožení života, v případě ztrát více než 50% je systolický tlak už neměřitelný, kapilární návrat bývá značně prodloužen nebo úplně chybí puls, je nehmatný, nastává ztráta vědomí, dechová frekvence se zvyšuje na více než 35 dechů/min. Později může dojít k zástavě dechu a srdce (Pokorný, 2003).
35
8 PRAKTICKÁ ČÁST Součástí bakalářské práce je praktická část. Vychází z vyplněných dotazníků, které byly rozdány žákům devátých tříd základních škol.
8.1 Cíl praktické části Cílem práce bylo prostřednictvím dotazníku zjistit, zda mají žáci devátých tříd základní znalosti o šoku a znalosti poskytnutí základní první pomoci u šoku. Dílčí úkoly praktické části -
Zjistit znalosti základní první pomoci včetně přivolání zdravotnické záchranné služby a základního odhadu krevních ztrát (otázky č.: 1, 2, 3,4, 9).
-
Zjistit základní znalosti šoku a protišokových opatření (otázky č.: 5, 6, 8).
-
Zjistit znalosti polohování nemocného (otázky č.: 7, 10).
8.2 Metodika Jako prostředek zjišťování znalostí byl zvolen dotazník. Dotazník byl anonymní. Dotazník byl rozdán mezi žáky devátých tříd základních škol a jeho otázky byly formulovány tak, aby žáci devátých tříd byli schopni na uvedené otázky odpovědět. Dotazník se skládal z deseti otázek, z toho 6 otázek bylo uzavřených, výběrových, dvě otázky se skládaly z poznávání obrázků, 2 otázky byly otevřené. Otázky č. 6 a 10 byly vytvořeny formou spojování správných odpovědí. Dotazník obsahoval úvod a instrukce k vyplnění (Příloha 1.). Dotazník Jedná se o způsob kladení otázek písemnou formou za účelem získávání písemných odpovědí. Dotazník můžeme definovat jako soubor předem pečlivě připravených otázek, které jsou logicky a promyšleně seřazeny. Dotazovaná osoba (respondent) na ně odpovídá písemně. Výhodou používání dotazníků je poměrně rychlé a ekonomické shromažďování
36
informací od respondentů. Naopak nevýhodou může být neodbornost sestavení dotazníku a může zde hrozit riziko špatného odlišení subjektivních a objektivních soudů (Chráska, 2007).
8.3 Charakteristika souboru Jako cílení respondenti byli zvoleni žáci devátých tříd základních škol v Olomouckém kraji. Žáci devátých tříd byli vybráni vzhledem k předpokladu, že by mohli mít již základní znalosti o této problematice. Provádět takový výzkum v nižších ročnících by bylo neúčelné vzhledem k nízkým znalostem první pomoci. Dle publikace od Kubíkové (2009), by měli žáci ovládat přivolání zdravotnické záchranné služby, protišoková opatření, která se dají použít při poskytování první pomoci obecně, základní ošetření popálenin a Rautekovu zotavovací polohu (dříve stabilizovaná).
8.4 Dotazníkové šetření Na základě e-mailové komunikace byla oslovena ředitelka ZŠ Trávník v Přerově. Prostřednictvím telefonického rozhovoru byly upřesněny všechny detaily a dodány příslušné informace k organizaci výzkumu. Do školy bylo dodáno celkem 75 dotazníků včetně průvodního dopisu pro vyučující s přesnými instrukcemi, které bylo třeba před rozdáním dotazníků žákům sdělit. Vrátilo se celkem 56 vyplněných dotazníků, které byly zařazeny do hodnocení výzkumu. Na ZŠ Brodek u Přerova byly dodány pouze dotazníky a průvodní dopis s instrukcemi. Byla kontaktována vyučující přírodopisu, která za výzkum nesla odpovědnost. Do této školy bylo dodáno 30 dotazníků, z toho se vrátilo 28 vyplněných dotazníků, který byly použity pro hodnocení výzkumu. Žáci přistoupili k vyplňování dotazníků se zájmem, neboť na ZŠ Brodek u Přerova již měli odbornou přednášku o poskytnutí první pomoci od odborníka. Stejně tak učitelé dotazník uvítali, pro přesvědčení se, zda děti mají alespoň základní znalosti o této problematice.
37
Pilotní studie Jako respondenti pilotní studie byli zvoleni žáci z mého nejbližšího okolí. Význam pilotní studie spočíval v ověření si, zda jsou otázky položeny srozumitelně a zda se spíše nejedná o otázky pro odbornou veřejnost.
38
9 ANALÝZA VÝSLEDKŮ VÝSLEDKŮ PRŮZKUMU ŮZKUMU V této části bakalářské řské práce jsou zpracovány výsledky průzkumu. průzkumu. Získaná Zí data jsou uvedena v tabulkách a vyobrazena v grafech. Získané hodnoty jsou uvedeny v absolutních (n) a relativních (%) číslech. č Hodnoty vypočítané v procentech jsou dle potřeby pot zaokrouhlena na dvěě desetinná místa. Otázka č. 1 Jaké je telefonní číslo na záchrannou službu? Správná odpověď: ěď: 155 a 112 (uvést alespoň alespo jedno z nich, v ideálním případě př obojí). Tabulka 2. Znalosti přivolání záchranné zdravotnické pomoci Odpovědi
n
%
155
78
92,86
112
0
0,00
155 a 112
5
5,95
Žádná odpověď
1
1,19
Celkem
84
100,00
Graf 1. Znalosti přivolání řivolání záchranné zdravotnické pomoci
0,00%
5,95%
1,19% 155 112 92,86%
155 a 112 Žádná odpověd
Podle tab. 2. a grafu 1. uvedlo možnost m volby telefonního čísla 155, 155 78 žáků (92,86%). Možnost 112 neuvedl nikdo. Kombinaci telefonních čísel 155 a 112 uvedlo 5 žáků žák (5,95%). Jeden žák (1,19%) 19%) neuvedl žádnou odpověď. 39
Otázka č. 2 Vidíš ležet člověka ěka na ulici, nehýbe se. Jakým způsobem zp sobem zjistíš základní životní funkce (tzn., zda je naživu)? a) Vědomí b) Puls c) Dýchání Jako správná odpověď ěď na otázku a) zjištění stavu vědomí bylo považováno uvedení bolestivého podnětu nebo komunikace s postiženým (promluvit na něj). ně Ideální možnost je uvést st obojí. Správná odpověď odpov na otázku b) zjištění pulsu bylo uvedení nahmatání tepny na zápěstí čii na krku. Ideální bylo uvedení obou možností. Za správnou odpověď odpov na otázku c) zjištění stavu dýchání bylo považováno sledování pohybů pohyb hrudníku, přiložení př zrcátka před ústa postiženého či poslech (přiložení (p ucha k ústům postiženého). Tabulka 3. Zjištění ění základních životních funkcí Odpově Odpovědi
n
%
Celé správně správn
36
42,86
Nedostatečně čně nebo špatně
31
36,90
Žádná odpověď odpov
17
20,24
Celkem
84
100,00
Graf 2. Zjištění ní základních životních funkcí
20,24%
36,90%
42,86%
Celé správně správn Nedostate Nedostatečně nebo špatně Žádná odpověď odpov
40
Podle tab. 3 a grafu 2. na všechny tři možnosti správně odpovědělo 36 žáků,(42,86%). 17 žáků neuvedlo žádnou odpověď, (20,24%). Špatně či nedostatečně odpovědělo 31 žáků, (36,90%).
Otázka č. 3 Jaký je poměr stlačení hrudníku a vdechů při resuscitaci (masáž srdce a umělé dýchání) u dospělého člověka? Možnosti: a) 30:2 b) 10:3 c) 20:5 Správná odpověď byla možnost a) 30:2. Tabulka 4. Poměr stlačení a vdechů při kardiopulmonální resuscitaci Odpovědi
n
%
a) 30:2
62
73,81
b) 10:3
8
9,52
c) 20:5
13
15,48
Žádná odpověď
1
1,19
Celkem
84
100,00
41
Graf 3. Poměr stlačení čení a vdechů v přii kardiopulmonální resuscitaci 1,19% 15,48%
9,52%
a b 73,81%
c Žádná odpověď
Podle tab. 4. a grafu 2.. správně s odpovědělo 62 žáků (73,81%). Možnost b) 10:3 zvolilo 8 žáků (9,52%).. Možnost c) zvolilo 13 žáků žák (15,48%). Jeden den žák neuvedl žádnou odpověď odpov (1,19%).
Otázka č. 4 Jak velká krevní ztráta ohrozí člověka na životě - tzn. je smrtelná? Vycházejte z předpokladu, že při ři dárcovství dárcovs krve se člověku ku odebírá cca 15 % krve. a) 40% b) 20% c) 5% Správná odpověď ěď byla možnost m a) 40%. Tabulka 5. Kalkulace krevních ztrát Odpovědi ědi
n
%
a) 40%
64
76,19
b) 20%
19
22,62
c) 5%
0
0,00
Žádná odpověď
1
1,19
Celkem
84
100,00
42
Graf 4. Kalkulace krevních krevní ztrát 0,00%
1,19%
22,62%
a) 40% b) 20% 76,19%
c) 5% Žádná odpověď
Podle tab. 5 a grafu 4. možnost m a) 40% uvedlo 64 žáků (76,19%). Možnost b) 20% uvedlo 19 žáků (22,62%). Možnost c) 5% neuvedl nikdo. Jeden žák neuvedl žádnou odpověď odpov (1,19%).
Otázka č. 5 Může že být šok smrtelný? a) Ano b) Ne Správná odpověď ěď byla možnost m a) Ano. Tabulka 6. Smrtelnost šoku Odpovědi
n
%
a) Ano
81
96,43
b) Ne
2
2,38
Žádná odpověď
1
1,19
Celkem
84
100,00
43
Graf 5. Smrtelnost šoku 2,38% 1,19%
Ano Ne Žádná odpověď
96,43%
Podle tab. 6. a grafu 5. možnost m a) Ano uvedlo 81 žáků (96,43%). Možnost b) Ne uvedli 2 žáci (2,38 %). Jeden žák neuvedl žádnou odpověď odpov (1,19%).
Otázka č. 6 Pokus se spojit typy šoků s příčinami, které je vyvolaly. Typ šoku Anafylaktický
Příč říčina Velká krevní ztráta
(Anafylaxe = alergie)
Hypovolemický
Infekce
(Hypovolemie volemie = snížená hladina krve)
Septický
Těžká ěžká alergická reakce
(Sepse = otrava krve)
Správné odpovědi: Typ šoku: Anafylaktický – správná odpověď je těžká žká alergická reakce. Hypovolemický správná odpověď je velká krevní ztráta. HypovolemickýSeptický – správná odpověď odpov je infekce. 44
Za správné zodpovězení ězení zení otázky bylo považováno správné spojení všech tří t variant. Tabulka 7. Typy šoků Odpovědi
n
%
Vše správně
81
96,43
Vše špatně
1
1,19
Žádná odpověď
2
2,38
Celkem
84
100,00
Graf 6. Typy šoků 1,19%
2,38%
Vše správně Vše špatně 96,43%
Žádná odpověď
z správně tuto otázku zodpovědělo ělo 81 žáků (96,43%). Jeden žák Podle tab. 7. a grafu 6. zcela odpověděll na všechny otázky špatně špatn (1,19%). Dva žáci neuvedli žádnou odpověď odpov (2,38%).
Otázka č. 7 Jako jeden z příznaků ř ů šoku je ztížené dýchání a dušnost. Do jaké polohy bys postiženého, který je při vědomí, mí, uložil/a, abys mu usnadnil/a dýchání.
a)
b) 45
Správná odpověď ěď byla možnost a). a) Tabulka 8. Poloha na usnadnění usnadn dýchání Odpovědi ědi
n
%
a)
70
83,33
b)
12
14,29
Žádná odpověď
2
2,38
Celkem
84
100,00
usnadn dýchání Graf 7. Poloha na usnadnění
14,29%
2,38%
a b 83,33%
Žádná odpověď
Podle tab. 8. a grafu 7. možnost m a) uvedlo 70 žáků ( 83,33%). Možnost b) uvedlo 12 žáků žák (14,29%). Dva žáci neuvedli žádnou odpověď odpov (2,38%).
Otázka č. 8 Jako tzv. protišoková opatření opatření se uvádí „5T“. Zkuste je vyjmenovat (všechny úkony začínají na písmeno T). a) b) c) d) e)
46
Správná odpověď ěď bylo uvedení všech „5T“ tzn. Teplo, Ticho, Tekutiny, Transport, Tišení bolesti. Tabulka 9. Protišoková opatření opat Odpovědi
n
%
Vše správně
6
7,14
Celé špatně
9
10,71
Částečná odpověď
29
34,52
Žádná odpověď ěď
40
47,62
Celkem
84
100,00
Graf 8. Protišoková opatření opatř 7,14%
10,71% Vše správně
47,62%
Celé špatně 34,52%
Částečná odpověd Žádná odpověď
Podle tab. 9. a grafu 8. správně s odpovědělo (tzn. uvedlo všechna opatření) opatř 6 žáků (7,14%). Špatně odpovědělo ě ělo (tzn. všechny uvedené odpovědi di byly špatně) špatně 9 žáků (10,71%). Částečně správně (tzn. nebyla uvedena všechna opatření) opat odpovědě ědělo 29 žáků (34,52%). 40 žáků neuvedlo žádnou odpověď odpov (47,62%).
47
Otázka č. 9 Pokud člověkk utrpí popáleninu, jakou mu poskytneš první pomoc. Jedná se o popáleninu hřbetu betu ruky horkou vodou (popálenina II. stupně). stupn a) Popálené místo budu chladit proudem proudem vody a pak namažu vazelínou. b) Popálené místo budu chladit proudem vody, poté volně voln překryju sterilním obvazem, který neutáhnu. c) Popálené místo namažu vazelínou a pevně pevn zavážu.
Správná odpověď byla možnost b). b) Tabulka 10. Ošetření ření popálenin Odpovědi
n
%
a)
21
25,00
b)
55
65,48
c)
6
7,14
Žádná odpověď
2
2,38
Celkem
84
100,00
Graf 9. Ošetření ení popálenin 7,14% 2,38% 25,00%
a b
65,48%
c Žádná odpověď
Podle tab. 10. a grafu 9. možnost a) uvedlo 21 žáků (25%). Možnost b) uvedlo 55 žáků, žák (65,48%). Možnost c) uvedlo 6 žáků žák (7,14%). Dva žáci neuvedli dli žádnou odpověď odpov (2,38%).
48
Otázka č. 10 Přiřaď názvy poloh k obrázkům. a) Rautekova (dříve stabilizovaná)
1)
b) Protišoková
2)
c) Autotransfuzní
3)
Správné odpovědi: Rautekova (stabilizovaná) poloha patří k číslu 3. Protišoková poloha patří k číslu 1. Autotransfuzní poloha patří k číslu 2. Za správnou odpověď bylo považováno správné spojení všech tří variant. Tabulka 11. Znalosti polohování nemocného Odpovědi
n
%
Vše správně
33
39,29
Vše špatně
8
9,52
Některá z možností špatně
35
41,67
Žádná odpověď
8
9,52
Celkem
84
100,00
49
Graf 10. Znalosti polohování nemocného 9,52% 39,29%
Vše správně Vše špatně
41,67% 9,52%
Některá ěkterá z možností špatně špatn Žádná odpověď odpov
Podle tab. 11. a grafu 10. 10 všechny možnosti správně uvedlo 33 žákůů ( 39,29%). Všechny varianty špatněě uvedlo 8 žáků žák (9,52%). 8 žáků neuvedlo žádnou odpověď ( 9,52%). 35 žáků mělo jednu z variant špatně (41,67%).
50
ZÁVĚR Cílem práce bylo shrnout základní poznatky a zjistit základní znalosti šoku a protišokových opatření žáků devátých tříd základních škol. K poskytnutí první pomoci při šoku je také nezbytné zastavit vyvolávající příčinu, popř. obnovit základní životní funkce, proto bylo téma rozšířeno i o vybrané úkony první pomoci. Jako prostředek k zjištění úrovně těchto znalostí byl zvolen dotazník, který byl rozdán na dvou školách, celkem ve čtyřech třídách. Otázky dotazníku byly sestaveny, tak aby na ně žáci byli schopni odpovědět. Jelikož se jednalo o téma, které není mezi veřejností příliš rozšířené, bylo vzato na vědomí, že otázky musí být formulovány srozumitelně. Byla zde tedy snaha některé otázky položit tak, aby žák byl schopen správnou odpověď alespoň odhadnout, když nevěděl správnou odpověď sám. Dílčí cíle práce byly celkem tři. V prvním dílčím cíli bylo úkolem zjistit znalosti základní první pomoci včetně přivolání zdravotnické záchranné služby včetně základního odhadu krevních ztrát. Tento dílčí sestával z otázek č. 1, 2, 3, 4, 9. Na otázku č. 1 (Jaké je telefonní číslo na záchrannou službu) odpovědělo správně 92,86% žáků. Na otázku č. 2 (Zjištění základních životních funkcí) uvedlo správnou odpověď 42,86% žáků. Otázku č. 3 (Jaký je správný poměr stlačení a vdechů při kardipulmocerebrální resuscitaci?) odpovědělo správně 73,81% žáků. Na otázku č. 4 (Kalkulace krevních ztrát) uvedlo správnou odpověď 76,19% žáků. Správnou odpověď na otázku č. 9 (První pomoc při popáleninách) uvedlo 65,48 % žáků. První dílčí cíl se tedy může považovat za splněný, především otázka č. 1, kterou až na jednoho žáka odpověděli všichni správně. V druhém dílčím cíli bylo za úkol zjistit, zda mají základní znalosti o šoku a protišokových opatřeních. Jednalo se o otázky č. 5, 6, 8. Na otázku č. 5 (Může být šok smrtelný?) správně odpovědělo 96,43% žáků. V otázce č. 6 měli žáci za úkol spojovat dvě správné odpovědi ohledně typu šoku a příčinou, která daný typ šoku vyvolá. Správně na tuto otázku odpovědělo 96,43% žáků. V otázce č. 8 měli žáci uvést tzv. protišoková opatření (5T). Všechna opatření uvedlo pouze 7,14% žáků. Druhý dílčí můžeme taktéž považovat za splněný. Třetí dílčí cíl měl za úkol zjistit znalosti polohování nemocného. Jednalo se o otázky, kde měli žáci poznat polohy na obrázcích a přiřadit je ke správným názvům. V dotazníku
51
to byly otázky č. 7 a 10. V otázce č. 7 měli žáci rozpoznat polohu na usnadnění dýchání. Správně odpovědělo 83,33% žáků. Otázka č. 10 prověřila, zda žáci znají typy poloh, do kterých se zraněný ukládá. Všechny tři možnosti správně spojilo 39,29% žáků. Třetí dílčí cíl je taktéž považován za splněný. Splnění dílčích cílů práce vedlo k naplnění hlavního cíle práce.
52
SOUHRN V této práci byly shrnuty základní poznatky o šoku, první pomoci při šoku a protišokových opatřeních. V teoretické části byly probrány vybrané typy šoků, včetně jejich charakteristiky, orientační kalkulace krevních ztrát a vybrané úkony první pomoci, zachraňující život člověka v šokovém stavu. V praktické části pak byly aplikovány vybrané kapitoly teoretické části do otázek dotazníku, který sloužil jako výzkumný prostředek. Dotazník byl rozdáván na základních školách mezi žáky devátých tříd. Skládal se z deseti otázek. Pět otázek bylo uzavřených, dvě otázky byly tvořeny formou spojování správných odpovědí a tři otázky byly otevřené, tzn. žáci na ně museli odpovědět vlastními slovy. Průměrná úspěšnost vyplnění celého dotazníku byla 70%.
53
SUMMARY This thesis encapsulates all the basic knowledge of shock, shock prevention and first aid treatment. In the theoretical section, the types of shock were covered including their characteristics, statistical blood loss and their corresponding first aid treatments relative to the needs of the victim. In the practical section specific chapters of the theoretical section were converted into a questionnaire, which served as a source of experimental data. The questionnaire was handed out at Primary school to year nine pupils. It was composed of ten questions. The first five questions were multiple choices, the next two involved linking correct answers with their corresponding picture, and the final three were open ended questions requiring some input from the pupils.
54
REFERENČNÍ SEZNAM 1.
ADAMS, B., HAROLD, C. E. Sestra a akutní stavy od A do Z. Praha: Grada
Publishing, 1999. ISBN: 80-7169-893-8. 2.
Autotransfuzní poloha [online]. První-pomoc [cit. 2012-2-20]. Dostupné z:
www.prvni-pomoc.com 3.
Autotransfuzní poloha [online]. Prvnípomoc [cit. 2012-3-29]. Dostupné z:
www.prvnipomoc.blog.cz 4.
BYDŽOVSKÝ, J. Akutní stavy v kontextu. Praha: Triton, 2008. ISBN: 978-80-
7254-815-6. 5.
BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc 2. Přepracované vydání. Praha: Grada Publishing,
2004. ISBN: 80-247-0608-0. 6.
BYDŽOVSKÝ, J. Předlékařská první pomoc. Praha: Grada Publishing, 2011.
ISBN: 978-80-247-2334-1. 7.
DORKOVÁ, Z., JUKL, M., CICHÁ, M. Průvodce první pomoci pro pedagogy.
Olomouc: Vydavatelství UP, 2007. ISBN: 978-80-244-1923-7. 8.
Fowlerova poloha [online]. První-pomoc [cit. 2012-2-20]. Dostupné z: www.první-
-pomoc.com 9.
Fowlerova poloha [online]. Zdravie [cit. 2012-3-29]. Dostupné z: www.zdravie.sk
10.
HALUZÍKOVÁ, J. Základy první pomoci. Opava: Vydavatelství Slezské
univerzity, 2010. ISBN: 978-80-7248-585-7. 11.
CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2007.
ISBN: 978-80-247-1369-4. 12.
KUBEŠOVÁ, H. Vnitřní lékařství. Brno: Vydavatelství MU, 2003. ISBN: 80-210-
3138-7. 13.
KUBÍKOVÁ, Z., ZUCHOVÁ, B. První pomoc a jak ji učit. Brno: Masarykova
univerzita, Nakladatelství pro fakultu sportovních studií, 2009. ISBN: 978-80-210-48232. 14.
MASÁR, O. a kolektiv. Akútne stavy v ordinaci praktického lékara. Plzeň: Maurea,
2011. ISBN: 978-80-902876-9-3. 15.
POKORNÝ, J. a kolektiv. Lékařská první pomoc. Praha: Galén, 2003. ISBN: 80-
7262-214-5. 16.
POKORNÝ, J. a kolektiv. Lékařská první pomoc. Praha: Galén, 2010. ISBN: 978-
80-7262-322-8. 55
17.
Poloha
na
břiše
[online].
Eamos
[cit.
2012-2-20].
Dostupné
z:
www.eamos.pf.jcu.cz 18.
Protišokové kalhoty [online]. Helago-cz [cit. 2012-3-29]. Dostupné z: www.helago-
-cz.cz 19.
Protišoková poloha [online]. Prvnipomoc [cit. 2012-2-20]. Dostupné z:
www.prvnipomoc.blog.cz 20.
Protišoková poloha [online]. První-pomoc [cit. 2012-3-29]. Dostupné z:
www.prvni-pomoc.com 21.
Příručka první pomoci. Bratislava: Príroda, 1999. ISBN: 80-07-01107-2.
22.
Příručka první pomoci. London: Dorling Kindesley, 2003. ISBN: 80-8046-224-0.
23.
Rautekova zotavovací poloha [online]. Český červený kříž [cit. 2012-2-20].
Dostupné z: www.cck.cz 24.
Rautekova zotavovací poloha [online]. Krasna.nova [cit. 2012-3-29]. Dostupné z:
www.krasna.nova.cz 25.
Slovník cizích slov [online]. ABZ Slovník cizích slov [cit. 2012-2-29]. Dostupné z:
www.slovnik-cizich-slov.abz.cz 26.
Zdravotník zotavovacích akcí. Praha: JS Press, 2008. ISBN: 978-80-87036-25-9.
56
PŘÍLOHY Seznam příloh:
1. Dotazník 2. Obrázek autotransfuzní polohy 3. Obrázek protišokové polohy 4. Obrázek Rautekovy zotavovací polohy 5. Obrázek Fowlerovy polohy 6. Obrázek protišokových kalhot
57
Příloha 1. Dotazník Milí žáci, Mé jméno je Monika Jašková, jsem studentkou třetího ročníku pedagogické fakulty UP, oboru výchova ke zdraví. Dotazník, který Vám zadávám, bude sloužit jako podklad pro vypracování bakalářské práce. Vaše odpovědi jsou anonymní. Dotazník se týká základů poskytnutí první pomoci, šoku a protišokových opatření. Otázky, kde jsou možnosti a, b, případně c, zakroužkujte pouze jednu správnou variantu (Otázky č.: 3,4,5,7,9). U otázek č.: 1,2,8 je třeba odpověď napsat svými slovy a otázky č. 6 a 10 jsou sestaveny na principu spojování správných odpovědí. Pokud nějakou otázku nebudete vědět, pokuste se správnou odpověď alespoň tipnout. Předem děkuji za vyplnění dotazníku 2) Jaké je telefonní číslo na zdravotnickou záchrannou službu?
3) Vidíš ležet člověka na ulici, nehýbe se. Jakým způsobem zjistíš základní životní funkce (tzn., zda je naživu)? a) Vědomí: b) Puls: c) Dýchání:
4) Jaký je poměr stlačení hrudníku a vdechů při resuscitaci (masáž srdce a umělé dýchání) u dospělého člověka? a) 30:2 b) 10:3 c) 20:5
5) Jak velká krevní ztráta ohrozí člověka na životě - tzn. je smrtelná? Vycházejte z předpokladu, že při dárcovství krve se člověku odebírá cca 15% krve. a) 40% b) 20% c) 5%
6) Může být šok smrtelný? a) Ano b) Ne
7) Pokus se spojit typy šoků s příčinami, které je vyvolaly. Typ šoku
Příčina
Anafylaktický
Velká krevní ztráta
(Anafylaxe = alergie)
Hypovolemický
Infekce
(Hypovolemie = snížená hladina krve)
Těžká alergická reakce
Septický (Sepse = otrava krve)
8) Jako jeden z příznaků šoku je ztížené dýchání a dušnost. Do jaké polohy bys postiženého, který je při vědomí, uložil/a, abys mu usnadnil/a dýchání.
b)
b
9) Jako tzv. protišoková opatření se uvádí „5T“. Zkuste je vyjmenovat (všechny úkony začínají na písmeno T). a) b) c) d) e)
10) Pokud člověk utrpí popáleninu, jakou mu poskytneš první pomoc. Jedná se o popáleninu hřbetu ruky horkou vodou (popálenina II. stupně). d) Popálené místo budu chladit proudem vody a pak namažu vazelínou. e) Popálené místo budu chladit proudem vody, poté volně překryju sterilním obvazem, který neutáhnu. f) Popálené místo namažu vazelínou a pevně zavážu.
11) Přiřaď názvy poloh k obrázkům.
a) Rautekova (dříve stabilizovaná) b) Protišoková c) Autotransfuzní
Příloha 2.
Obrázek 1. Autotransfuzní poloha (www.prvnipomoc.blog.cz, 2009)
Příloha 3.
Obrázek 2. Protišoková poloha (www.prvni-pomoc.com, 2007)
Příloha 4.
Obrázek 3. Rautekova zotavovací poloha (www.krasna.nova.cz, 2011)
Příloha 5.
Obrázek 4. Fowlerova poloha (www.zdravie.sk, 2011)
Příloha 6.
Obrázek 5. Protišokové kalhoty (www.helago-cz.cz, 2012)
ANOTACE Jméno a příjmení:
Monika Jašková
Katedra:
Katedra antropologie a zdravovědy
Vedoucí práce:
PhDr. et.Mgr. Jitka Tomanová, PhD.
Rok obhajoby:
2012
Název práce: Znalosti šoku a protišokových opatření žáků devátých tříd základních škol. Název v angličtině:
Knowledge of shock and anti-schock techniques of pupils of primary schools
Anotace práce:
Shrnutí
základních
poznatků
o
šoku,
protišokových
opatřeních a první pomoci. Pojednání o jednotlivých typech šoků, jejich příčin, příznaků a poskytnutí pomoci v těchto situacích. Ověření těchto znalostí prostřednictvím dotazníků u žáků devátých tříd základních škol. Klíčová slova: Anotace v angličtině:
Šok, příznaky, první pomoc, protišoková opatření Summary of basic knowledge of shock, shock prevention and first aid. Treatise about the types of shock, their causes, symptoms and first aid treatments in these situations. Authentication of these knowledge through a questionnaire Primary schools of nine year pupils.
Klíčová slova v angličtině:
Shock, symptoms, first aid, anti-shock techniques
Přílohy vázané v práci:
Dotazník, obrázky poloh, fotografie protišokových kalhot
Rozsah práce:
57 s.
Jazyk práce:
čeština
